Úvod
Vyhodil jsi 150 000 dolarů za vzdělání, které má cenu 1,5 dolaru na pokuty ve veřejné knihovně. – Matt Damon ve filmu Dobrý Will Hunting
T
ak kde studujete?“ Otočil jsem se k mateřsky vyhlížející ženě po čtyřicítce, která na mě promluvila. Byli jsme na večírku v módním baru v Palo Alto, centru Silicon Valley, proto očekávala, že jsem na Stanfordu, univerzitě asi kilometr a půl odtamtud. Místo toho jsem řekl: „Nikde, ze školy jsem odešel už na základce. A nechal jsem i vysoké.“ Údivem se jí rozšířily oči. „A co děláte místo toho? Kde bydlíte? Jak se živíte?“ Než jsem mohl na některou z těch otázek odpovědět, velmi vážně se na mě podívala a zeptala se: „Máte přítelkyni?“ Nepochopil jsem snad něco samozřejmého? Má škola opravdu prvoplánově sloužit k tomu, aby si člověk našel přítelkyni (nebo v mém případě přítele)? Pokud ano, tak jsem doteď jenom ztrácel čas. Na školu se ptají všech. Ptáme se, protože se domníváme, že škola je pozitivní zkušenost a formativní součást našeho života. Ale možná se ptáme špatně. Koneckonců, té ženě bylo ve skutečnosti jedno, kde studuju. Kdybych řekl, že na Stanfordu, kývla by hlavou, usmála se a pokra13
čovala stejně povrchní otázkou „Kde bydlíte?“ Tato hra na otázky a odpovědi odráží neduh společnosti: když mluvíme o univerzitě, mluvíme o sobě. Asi bychom se na večírcích neměli ptát, na jakou školu kdo chodí, ale proč šel studovat. Odpověď na takovou otázku totiž vyžaduje zamyšlení. A odpověď ani nemusíte znát. Na vysoké škole není nic špatného, ale když už na ni chodíte, měli byste vědět přesně proč. Moje vlastní cesta k této odpovědi byla přinejmenším zdlouhavá. Ze školy jsem odešel po páté třídě. Víc než šest let jsem se neúčastnil žádného formálního vzdělávání. Místo sezení ve třídě na střední škole a kopírování poznámek z tabule jsem během té doby pracoval na politických kampaních, žil ve Francii a založil si vlastní firmu. Přesto jsem na vysokou školu šel. Navzdory několika rokům protichůdných zkušeností jsem měl pořád pocit, že všechny cesty vedou k oné zasloužilé instituci. Studium na vysoké škole má být vyvrcholením dvanáctileté tvrdé práce, odhodlání a studia. Říkají vám, že když budete mít dobré známky, zazáříte u srovnávacích testů a budete mít hodně mimoškolních aktivit, dostanete se na dobrou univerzitu. Na střední škole se taková úvaha zdá oprávněná – každý vám koneckonců řekne, že absolventi vysoké školy vydělají víc a je méně pravděpodobné, že budou nezaměstnaní. S velkými nadějemi jsem se zapsal na Hendrix College, elitní soukromou vysokou školu svobodných umění. Idealistické představy o univerzitě mě rychle opustily. Lidi tam většinou nebyli proto, aby se učili, ale aby čtyři roky pařili, a pokud se na hodinu přiřítili bez kocoviny, naučili se něco jen tak mimochodem. Brzy mě začaly napadat otázky. Jestli získáváme ty nejlepší zkušenosti mimo vyučování, proč platím 42 000 dolarů ročně za to, abych seděl ve škole? Padesátiminutová hodina vás vzhledem k průměrným nákladům na školné v Americe vyjde na 250 dolarů. Stojí většina výuky za to? Co jiného byste za tu dobu a za ty peníze mohli každou hodinu dokázat? Opravdu stojí za to zadlužit se průměrně 27 000 dolary kvůli titulu? Získáte díky němu práci, když je 44,4 % absolventů vysokých škol do 25 let nezaměstnaných nebo dělá práci, ke které titul nepotřebují?
14
Po prvním semestru jsem si zaregistroval doménu UnCollege.org a začal psát veřejně o svém zklamání. V březnu jsem školy nechal. Přestěhoval jsem se zpátky do San Franciska s tím, že si najdu práci. Firma, ve které jsem pracoval předtím, mi nabídla místo. Skvělé, říkal jsem si, mám vystaráno. Jenže když jsem do San Franciska přijel, bylo mi jasné, že tu práci nevezmu. Projekt UnCollege se začal rozjíždět, a měl jsem co dělat. Z části této práce vznikla tahle kniha. Není o tom, jak nechat školy, ale spíše o tom, jak získat energii k samostatnému rozhodování. Naučím vás kroky potřebné k tomu, abyste na systém vzdělávání vyzráli. Jednotlivé kapitoly obsahují doporučený postup, který můžete uplatňovat už teď, a začít tak utvářet svoje vlastní vzdělání. Budeme se zabývat tím, jak škola téměř všechny nějak zklamala, a probereme si špatné a správné důvody pro studium na vysoké škole. Naučím vás, jak myslí hackademici a jak poznat svůj talent. Ukážu vám, jak najít učitele a jak si vybudovat síť a vytvořit komunitu lidí, které máte rádi. Pokud hledáte snadné řešení, zkratku nebo způsob, jak pracovat méně, tahle kniha není pro vás. Sebevzdělávání vyžaduje spoustu tvrdé práce a odhodlání. Budu vám vyprávět příběhy o tom, jak lidé jako vy zůstali motivovaní a jak to můžete dokázat i vy. Naučíte se, jak vzít vzdělávání do vlastních rukou, vytvářet si příležitosti a měnit svět. Pokud jste osmnáctiletí prváci na vysoké škole, tato knížka vám pomůže rozvíjet dovednosti a způsob myšlení potřebné k tomu, aby se vám dařilo v reálném světě. Pokud jste šestadvacetiletí studenti lékařské fakulty, pomůže vám přemýšlet o vašem vzdělání z hlediska podnikání a maximálně využít hodnotu vašich zkušeností.
15
Kapitola první
Pochopení systému
N
a vysokou školu jsem šel, protože jsem předpokládal, že ji potřebuji k tomu, abych získal dobrou práci. Když jsem si uvědomil, že to tak není, odešel jsem. Když o tom teď přemýšlím, na vysokou jsem šel, protože jsem chtěl dělat věci, které podle mě mohou dělat jen absolventi vysokých škol. Moje dospívající mysl byla plná představ o pěkném zaměstnání, sítích absolventů a nekonečných večírcích. Uvědomil jsem si, že tato fantazie není totéž co vysokoškolský diplom. Je cestou k úspěchu, který má vysokoškolské vzdělání zahájit. Jenže se ukazuje, že vysokou můžete úplně vynechat a naučit se víc, než se kdy naučí vaši vrstevníci. Neměli bychom se ptát, jak získat titul. Spíš bychom se měli ptát, jak získat to, co nám titul slibuje. Podle mě jsou tři hlavní důvody, proč chodíme na vysokou školu:
1. kvůli sociální zkušenosti, 2. abychom získali práci 3. a kvůli učení samotnému.
17
Společenský život na vysoké škole má prý být vrcholem naší existence. Máme bydlet na kolejích, vést dlouho do noci rozhovory a navazovat přátelství s těmi, které budeme znát do konce svého života. Máme se zapojit do studentských skupin a bratrstev a hrát v pochodové kapele. Slibují nám, že titul nám pomůže zajistit si práci. Jenže ve skutečnosti nám vlastně říkají, že bez titulu se práce najít nedá. Dospělí tvrdí, že i když náklady na vysokoškolské vzdělání v USA v posledních třech desetiletích prudce stouply, investice ve výši desítek tisíc dolarů za čtyři roky na vysoké škole se pořád vyplatí, protože po zbytek svého života budete vydělávat víc. Když se podíváte kolem sebe, dělá to tak každý. Když diplom získávají vaši přátelé, měli byste ho radši získat i vy. Byli byste přece hloupí, ne? Očekáváme, že naši univerzitní profesoři budou úžasní mudrci, kteří každý den rozdávají vědomosti. Mají mít jedinečnou schopnost syntetizovat a po částech o velikosti přednášek zprostředkovávat poznání. Poradci vám řeknou, abyste nedbali jen na svůj hlavní obor a chodili na semináře, které vás zajímají. Ve vysokoškolském vzdělání jde koneckonců o to, abyste získali bohaté intelektuální zkušenosti a stali se vzdělanými členy společnosti. Že jsou to dostatečné důvody? Jistě. Ale když se nad tím zamyslíte, musíte se ptát, jestli většina univerzit tyto sliby plní. Musím se zapojovat do studentských spolků, nebo se mám přestěhovat do města a zapojit se do tamních zájmových skupin? Potřebuju kvůli práci diplom, nebo se můžu programování naučit sám? Musím poslouchat přednášky, nebo můžu jen chodit do knihovny a začít číst? Přiznám se, že vůči důvodům proč chodit na vysokou školu jsem trochu zaujatý. Ano, všechny jsou naprosto opodstatněné. Jenže já chci říct tohle: jen vy sami se musíte rozhodnout, proč na škole jste. Chvíli o té otázce přemýšlejte. Proč jste na vysoké škole? Protože se chcete věnovat licencovanému povolání, třeba medicíně? Protože se vám líbí struktura, kterou vysoká škola poskytuje? Protože jste dostali vysoké stipendium? Dejme tomu, že půjdete do kavárny. Je tam dlouhá fronta a všichni chtějí šálek kávy. Máte omezenou nabídku možností – mají kávu, moka a latté různých chutí a druhů. Ale možná se na chvilku zamyslíte a uvědomíte si, že nechcete nic z toho. Co potom? V nabídce to sice není, ale máte ještě jednu možnost – odejít. Když jdete na univerzitu, máte možnost 18
volby mezi omezeným počtem cest. Pokud chcete jít na práva nebo na medicínu, paráda! Pak jste na správném místě. Jenže i když vám to nikdo nikdy neřekne, můžete se rozhodnout sami za sebe, a odejít. V této knize vám budu vyprávět příběhy lidí, kteří sami za sebe rozhodli. Nevydali se předem určenými cestami, ale rozhodli se vytvořit si své vlastní. Všichni z vysoké školy neodešli. Někteří titul mají. Někteří nikdy na vysokou nechodili. Společné však mají to, že se nebáli jít svou vlastní cestou. Vzdělání není prostředek pro dosažení cíle. Není to něco, čemu se věnujete dvanáct let, abyste se dostali na univerzitu, a pak ještě další čtyři roky, abyste sehnali práci, kde budete sedět čtyřicet hodin týdně za stolem. Učení je celoživotní proces. Probíhá pořád. Začíná před naším narozením a končí až v den, kdy zemřeme.
Jak to na vysoké ve skutečnosti chodí Nebudou ti chybět pivo a holky z vysoké? – ZNÁMÝ „Na který ze svých úspěchů jsi nejvíc pyšný?“ Kdyby byl na večírku v Palo Alto nějaký „hacker“ akademického vzdělání – hackademik – položil by tuhle otázku. Hackademiky zajímá, co jste vybudovali a jestli to, co jste vytvořili, má pro svět přidanou hodnotu, ne to, kolik písmen máte za svým jménem. V této části po vás budu chtít, abyste uvažovali jako hackademik a vymysleli protiargumenty ke třem důvodům, proč chodit na vysokou: jsou jimi sociální zkušenost, pracovní příležitosti a láska k učení.
Sociální zkušenost vysokoškolského studia Několik dní předtím, než jsem odešel z vysoké, jsem večeřel v jídelně s kamarády, kteří se mě ptali, proč končím. „Kde budeš bydlet?“ a „Jak se uživíš?“ ptali se. Byly to závažné otázky, a já na ně vážně odpovídal, dokud se na konci stolu neozvalo: „A co pivo a holky?“ zeptal se kluk z mého kruhu angličtinářů. „Nebudou ti chybět?“ 19
Musel jsem se smát. Ne že by pro mě pití a sex nebyly priority – byly a pořád budou – ale spíš proto, že si myslel, že jde o činnosti spojené jen s univerzitou. Navíc mi došlo, že bych víc příležitostí našel v San Francisku než na univerzitě v Arkansasu. A měl jsem pravdu – můj společenský i sexuální život jsou teď mnohem lepší než na vysoké škole.01 Je hodně věcí, u kterých předpokládáme, že existují jen na vysokých školách, jenže ve skutečnosti existují i v reálném světě. Je také omyl domnívat se, že jediným místem, kde najdete přátele na celý život, kde se můžete zapojit do zájmových komunit nebo kde si vytvoříte profesní síť, je vysoká škola. Jako člověk bez formálního vzdělání jsem navazoval přátelství kvůli zájmům a nápadům, nejen proto, že jsem s někým bydlel na stejné koleji. Umím francouzsky a jako člověk bez formálního vzdělání jsem vedl francouzskou konverzační skupinu. Když jsem se vrátil do Kalifornie, tuto praxi jsem obnovil. Pozval jsem k sobě několik rodilých mluvčích a řekl jim, ať si přivedou kamarády. Získal jsem tak přátele na základě společného zájmu. Na vysoké škole jsem se připojil k improvizační skupině, a když jsem se vrátil do San Franciska, zpočátku jsem přemýšlel, jak najít vrstevníky, se kterými bych v tom mohl pokračovat. Pak jsem na Googlu zadal do vyhledávání slova „San Francisco improv“ a našel desítku improvizačních klubů, které zvaly na semináře a kurzy. Do jednoho jsem začal chodit každé úterý večer. Tato kniha vás naučí přemýšlet o svých sociálních zkušenostech jinak. Místo náhodného seznamování na kolejní chodbě se dozvíte, jak záměrně vytvářet společenství založená na společných hodnotách. Můžete to udělat tak, že uspořádáte akci, třeba večírek, nebo zorganizujete společenská setkání, třeba návštěvu bowlingového klubu. Pomocí nástrojů, jako jsou Meetup (www.meetup.com) nebo místní zdroje, se můžete přidat ke společenstvím, která už existují.02
01 Hlavně protože (a) dávám přednost klukům a šampaňskému, a randění s muži v Arkansasu nebylo moc v pohodě, a (b) město Hendrix leželo v zemi, kde se alkohol těžko shání. Vážně. Když jste si ho chtěli koupit, museli jste ujet přes třicet kilometrů. 02 Českou obdobou webu Meetup jsou například stránky srazy.info. (Pozn. překl.)
20
Studium na vysoké škole kvůli práci Škola je reklamní agentura, kvůli které si myslíte, že potřebujete společnost v té podobě, v jaké je. – Ivan Illich Je pravda, že díky čtyřletému studiu na vysoké škole můžete získat práci. Dnes už to však není tak jisté. Podle článku z roku 2011 v New York Times s názvem „Mnohé absolventy trh práce vrací nohama na zem“ (Many with New College Degrees Find Job Market Humbling) o absolventech, kteří práci nemohou najít, je 22,4 % absolventů vysokých škol do 25 let nezaměstnaných a dalších 22 % má práci, která nevyžaduje vysokoškolský diplom.03 U absolventů magisterských studií není situace o mnoho lepší. Portál Chronicle of Higher Education na podzim roku 2010 uvedl, že v USA je 750 domovníků s titulem PhD.04 Určitě jsou to talentovaní lidé a je smutné vidět, že jejich nadání není k užitku. Když jsem roku 2011 začal psát tuto knihu, průměrný americký student absolvoval s dluhem asi 25 000 dolarů. Do roku 2012 se tento dluh zvýšil na 27 000 dolarů. V době, kdy budete číst tuto větu, bude o dalších pár tisíc vyšší. Ať tedy děláte cokoli, snažte se prosím nebrat si studentské půjčky. Vysvětlím vám proč: 1. Když absolvujete vysokou školu s dluhem 27 000, uvíznete ve slepé uličce a budete potřebovat práci, abyste dluh splatili. Svoji svobodu inovovat upisujete titulu. Jistě, jsou lidé, kteří dluží mnohem méně, ale existuje i spousta lidí s dluhem daleko větším. Je to fakt hrozný nápad, začít život s tím, že nad vámi visí dluh 27 000 dolarů. 2. Pokud zkrachujete, dluh za studentskou půjčku vám neodpustí. Ano, přesně tak. Můžete vyhlásit bankrot a nesplácet kreditní karty, banka může zabavit váš dům, ale půjčky vám zůstanou až do smrti. 03 Catherine Rampell: „Many with New College Degrees Find Job Market Humbling.“ In New York Times, 18. května 2011, http://www.nytimes.com/2011/05/19/business/economy/19grads. html. 04 Richard Vedder: „Why Did 17 Million Students Go to College?“ In Chronicle of Higher Education, 20. října 2010, http://chronicle.com/blogs/innovations/why-did-17-million-students-go-to-college/27634.
21
Pokud už studentskou půjčku máte, co se dá dělat. Musíte se smířit s realitou a měli byste ji začít co nejrychleji splácet. Širší souvislosti a nápady, jak chodit na školu bez zadlužení, najdete v knížce mého kamaráda Zaka Bissonnetta Debt-Free U. Inspiraci a nápady, jak splatit svůj studentský dluh, najdete na blogu Joea Mihalice No More Harvard Debt (www.nomoreharvarddebt.com). Absolvoval Harvardskou obchodní školu s dluhem 90 000 dolarů a všechno splatil za sedm měsíců. Nebo místo úvěru zvažte studium na univerzitě ve Finsku, kde je veškeré vyšší vzdělání zdarma i pro zahraniční studenty.05 Chcete-li být lékařem, lékařská fakulta je moudré rozhodnutí – nedoporučoval bych vám skladovat mrtvoly v garáži. U nelicencovaných profesí už však vysoká škola dobrá investice být nemusí. Od roku 1980 školné stouplo o více než 350 % kvůli inflaci.06 Ano, správní rada vysoké školy poukáže na to, že absolventi budou mít mzdovou výhodu: každý rok vysokoškolského vzdělání vede k osmiprocentnímu zvýšení celkových celoživotních příjmů.07 To platí i dnes, ale bude to platit i v budoucnosti? V roce 2010 dluhy ze studentských půjček překonaly dluhy z kreditních karet a na konci roku 2011 dosáhly 1 bilionu dolarů.08
Rád se učím, a proto jdu na vysokou školu Kdyby se na vysoké škole učily užitečné dovednosti, 22,4 % absolventů do 25 let by nebylo nezaměstnaných. Richard Arum, sociolog z New York University, a Josipa Roska, socioložka z University of Virginia, v knize Academically Adrift prokázali, že vysokoškolské vzdělání ztrácí na aka-
05 Pro občany EU je zdarma rovněž studium v Dánsku, Norsku a Švédsku i v dalších zemích (Pozn. překl.) 06 Institute of Education Sciences, National Center for Education Statistics: „Fast Facts: Tuition Costs of Colleges and Universities.“ http://nces.ed.gov/fastfacts/display.asp?id=76. 07 Sandy Baum a Jennifer Ma: „Education Pays: The Benefits of Higher Education for Individuals and Society.“ Trends in Higher Education Series, 2007, http://www.collegeboard.com/ prod_downloads/about/news_info/trends/ed_pays_2007.pdf. 08 Consumer Financial Protection Bureau: „Press Release: Consumer Financial Protection Bureau Releases Financial Aid Comparison Shopper.“ 11. dubna 2012, http://www.consumerfinance.gov/pressreleases/consumer-financial-protection-bureau-releases-financial-aid-comparison-shopper/
22
demické důkladnosti.09 U 36 % studentů se po čtyřech letech na vysoké škole nezlepšilo kritické myšlení, komplexní uvažování ani psaní (podle amerických standardizovaných srovnávacích testů Collegiate Learning Assessment). Podle ekonomů práce Philipa S. Babcocka a Mindy S. Marks strávil roku 2010 průměrný student jen asi čtrnáct hodin týdně studiem – což je polovina času v porovnání s vysokoškolákem, který studoval roku 1960.10 Pokud jste se opravdu chtěli učit, začněte chodit do místní knihovny! Knihy jsou tam zdarma, můžete si pozvat kamarády a vytvořit internetovou diskusní skupinu. Mohli byste pozvat i odborníka na téma, o kterém diskutujete, aby přednesl krátkou přednášku. Bylo by to skoro jako na vysoké škole, jen zdarma a ve skutečném světě. Jde totiž o to, že pokud se chcete učit na škole, budete muset bojovat. Šance jsou proti vám: profesoři provádějí výzkum, studenti pořádají večírky a správci budují každých pár měsíců nové moderní tělocvičny. Nikdo z těchto lidí nemá přímou motivaci, aby vám s učením pomohl. Profesoři chtějí publikovat, aby získali definitivu. Studenti chtějí co nejsnadněji získat titul. Správci čekají na vaše školné. Musíte si totiž uvědomit jedno: univerzity tu nejsou od toho, aby vás připravily na skutečný svět, ale proto, aby vydělávaly. Pokud se chcete naučit dovednosti nutné k tomu, abyste se vyznali ve světě – energičnost, vytváření sítě kontaktů a tvořivost – budete muset vzít svoje vzdělávání do vlastních rukou. Tato kniha vás naučí, jak se dozvědět víc než na vysoké škole a jak se učit celý život.
Proč se vzdělávat po svém? Systémy a instituce, které vidíme kolem sebe – školy, vysoké školy a práce – se systematicky rozkládají. V posledních deseti letech jsme zaznamenali nárůst popularity domácí výuky a vzdělávání mimo škol-
09 Richard Arum a Josipa Roska: Academically Adrift: Limited Learning on College Campuses (Chicago: University of Chicago Press, 2010). 10 Philip Babcock a Mindy Marks „USA: The Decline in Student Study Time.“ http://www.econ. ucsb.edu/~babcock/LeisureCollege2.pdf
23
ství – v Americe z 1,1 milionu roku 2003 na 1,5 milionu roku 2007.11 Totéž platí o konci tradiční formy práce – čím dál víc převládá práce na volné noze. Nikdo však neřekl, co se děje v mezičase, dokud posvátná instituce zvaná univerzita nepřestane existovat. Když lidem radím, jak se vzdělávat, soustředím se na to, jak je důležité být hackademikem. Když jste hackademik, na člověku vás nezajímá tolik jeho životopis, jako spíš jeho vášně a záliby. Chápete, že instituce jsou tvárné, a ohýbáte je tak, abyste si utvářeli vlastní vzdělání a kariéru. Jako hackademik ale především víte, že se nemusíte ptát rodičů, učitelů, přátel ani společnosti o dovolení budovat svou budoucnost. Pokud jste si koupili tuto knihu, je pravděpodobné, že nechcete sedět ve třídě do svých dvaadvaceti nebo i déle, než vám někdo dovolí vstoupit do reálného světa. Ať už je vaším snem cestování, vybudování startupu, snaha něco změnit nebo jen prostá změna povolání, na těchto stránkách vám ukážu, jak to udělat tady a teď, a ne až po často obtížně dosažené promoci. Můžete se naučit víc než vaši vrstevníci za čtyři roky. Sám jsem časem poznal mnoho úžasných lidí, kteří také vyzráli na svoje vzdělání a dosáhli ohromného úspěchu. Tito kolegové hackademici se prosadili, protože objevili a rozvinuli své nadání a vytvořili si sítě vrstevníků a mentorů. Dnes vedou nadnárodní korporace, dělají dýdžeje na akcích po celém světě nebo začínají podnikat. Ne všichni z nich nechali školy, ale všichni se nejvíc poučili ze skutečných životních zkušeností, ne ve třídě. Místo studia na vysoké škole se přestěhovali do Paříže, stali se kapitány lodí nebo umělci. Na to, abyste své vzdělávání vzali do svých rukou, nemusíte být génius. Potřebujete jen zvědavost, odhodlání a musíte trochu zatnout zuby. Všemi stránkami této knížky se jako nit táhne téma podnikání. Není to náhoda. To však neznamená, že musíte odejít ze školy a založit firmu! I když vás nikdy nenapadlo, že by z vás byl podnikatel v tradičním smyslu slova, na konci této knihy zaujmete ke svému vzdělání podnikatelský přístup.
11 National Center for Education Statistics, Ministerstvo školství USA: „Issue Brief: 1.5 Million Homeschooled Students in the United States in 2007.“ Prosinec 2008, http://nces.ed.gov/ pubs2009/2009030.pdf.
24
