2. Je tu Jaro, taJí ledy… Vychází další číslo Gympláčka. Školního časopisu Gymnázia Čajkovského 9.
Obsah:
Výlet do Španělska Anonymy ve škole Zima na horách 2010/2011 Po cestách klikatých… Anglická konverzační soutěž Terakotová armáda Vyhlášení ankety
Výlet do Španělska „Hurá! Jedeme do Španělska!“ zakřičelo ve čtvrtek 14. října téměř osmdesát účastníků zájezdu z dvoupatrového žlutočerného autobusu, který se po následujících třináct dní stal naším útočištěm, v některých chvílích i velmi vítaným. Sešlo se nás opravdu hodně, nejen studenti z našeho gymnázia, ale i z širokého okolí. Co jsme měli společného? Nadšení pro španělský jazyk a kulturu, touhu zažít atmosféru této krásné země naživo, vyzkoušet si používání studovaného jazyka v praxi… Nasávání kulturních zážitků doplňovaly zábavné soutěžní úkoly a činnosti. První větší protáhnutí značně ztuhlých údů proběhlo v Paříži. Francouzská metropole mnohým učarovala, výstup na Eiffelovku se obešel bez větších závratí, tajemství úsměvu Mona Lisy jsme však nerozřešili. V autobuse jsme únavou po prochozeném dni jen padli a druhý den jsme se už probudili ve Španělsku. A že bylo jakési zelené – projížděli jsme totiž autonomní oblastí Baskicko se zastávkou v jejím hlavním městě Vitoria. Je to klidné místo s milými obyvateli, kteří ovšem toho moc nevědí o historii svého města (jak jsme se mohli přesvědčit při plnění úkolů). Večer jsme dorazili do Města s velkým M, Madridu. Tepe to v něm životem, pokud se jím nenecháte pouze volně unášet, utopíte se v moři lidí, nesnesitelného hluku, obchodů (mnohdy zbytečných) a nervózního spěchu. Když však Madrid správně pochopíte, nenávratně se do něj zamilujete. V následujících dnech jsme prožívali kulturně-památkovou hostinu, na jídelním lístku stály památky madridské, z bezprostředního okolí Madridu i z větší dálky. Královský palác nás ohromil skvostným zařízením, na návštěvě budovy španělského senátu nás příjemně překvapili milým dárkem v podobě dřevěné památečné krabičky s psacími potřebami. Velice se nám líbil tradiční madridský trh Rastro, který se koná pouze v neděli dopoledne. Co všechno člověk dokáže namalovat, jsme mohli obdivovat v muzeu moderního umění Arte Reina Sofía a ve slavném muzeu Prado. Co by to bylo za návštěvu Madridu, kdybychom nenavštívili známá náměstí jako Plaza Mayor nebo Puerta del Sol a neprošli dlouhou ulici plnou obchodů Gran Vía. Také jsme se podivili nad šikmostí „šikmých mrakodrapů“ Torres KIA. Z okolí Madridu jsme se zastavili například v klášteře Real Sitio de El Escorial. V Segovii nás zaujal veliký římský akvadukt a pěkná katedrála. Za úspěšnou můžeme považovat návštěvu Salamancy, protože jsme na fasádě místní univerzity pověstnou žábu našli snad všichni (kdo ji totiž najde, udělá všechny zkoušky). Vůbec letošní španělské cestování bylo tak trochu ve znamení Cervantese a jeho Dona Quijota. V Alcalá de Henares jsme měli možnost se podívat, kde se vlastně Cervantes narodil a vyrůstal, přímo do jeho rodného domu. Ten den jsme odpolední siestu strávili v malebném městečku Chinchón, proslulého svými likéry. Poté jsme si oddechli, relaxovali se a uspořádaly své myšlenky ve skvostných královských zahradách v Aranjuez. Na seznamu našich zastávek bylo i místo, kde se setkávají židovské synagogy s arabskými mešitami, Toledo. Pomalu, ale jistě nastal čas dát se na cestu zpět. Pustili jsme se podél Cervantesovy stezky. Viděli jsme i Quijotovy větrné mlýny, bohužel nám ani trochu žádné obry nepřipomínaly. Noc jsme přečkali v Coma Ruze. Východ slunce nad mořem nás uchvátil. S dostatečnou zásobou nasbíraných mušlí jsme jeli dál. Poslední zastavení patřilo Barceloně. Většinu času jsme obdivovali díla geniálního architekta Antoni Gaudího – katedrála Sagrada Familia nám svou netradičností vyrazila dech. V nejlepším se má přestat, a tak jsme další den vyčerpaní a utahaní, ale plní zážitků dorazili domů. Výlet se vydařil, počasí ani lepší být nemohlo. Děkujeme našim profesorům za skvělou organizaci, díky které jsme si to všichni opravdu užili. Nezbývá než tedy: „¡Adiós España!“ Snad někdy příště.
Anonymy ve škole Na začátku ledna se ve školní schránce důvěry objevil anonymní dopis pro vedení školy. Našel jej pan zástupce a předal panu řediteli. V dopise byl dotaz: „ Proč se nekonají studentské plesy?“. Odpověď pana ředitele jste si mohli přečíst na nástěnce s rozvrhy.
„ Anonymy jsou zbytečné. Takové věci zkuste řešit přímo!“ Slova pana ředitele
Tento anonym totiž nebyl jediný! Hned druhý den po vydání odpovědi na první se na e-mailu časopisu objevil druhý s žádostí o vyřízení. Odesílatel se samozřejmě nepodepsal. V e-mailu znovu rozebíral školní plesy, školní pěvecký sbor, apod. Reakci pana ředitele jste si (ač krátce) mohli přečíst opět na nástěnce.
„ Jsem zvyklý se žáky diskutovat o problémech. Je těžké něco řešit, když nemám pořádně s kým.“ Slova pana ředitele
Proč se vlastně píší anonymní dopisy? Ze stydlivosti, nebo ze strachu z postihu? Ať je tak, onak, nebo úplně jinak. Každý má své důvody.
„ Postihů se bát nemusíte. Všechno se dá v klidu vyřešit.“ Slova pana ředitele
Tímto článkem se chci zároveň omluvit profesorce Marcoulisové a Juříkové.
Zima na našich horách Letošní zima nebyla v Česku, ale ani v Evropě bohatá na sněhovou nadílku a to i přes předpovědi nejmrazivější zimy za posledních 30 let. Tento fakt ukazuje na globální oteplování, které je trnem v oku všem milovníkům sněhu a vyznavačům zimních sportů a především také provozovatelům lyžařských areálů. Nedostatek sněhu byl z důvodů častých oblev. Souvislá sněhová pokrývka nevydržela v nížinách déle jak týden. Tím pádem byl i problém udržet sníh na sjezdovkách a areály v nepřetržitém provozu. A však i přesto se na většině míst, které mají nadprůměrnou nadmořskou výšku, a v lepším případě i velké množství děl na zasněžování sjezdovek dařilo udržet alespoň minimální sněhové podmínky po všechny zimní měsíce. Nejvíce však zaostávaly snowparky, které se v poslední době v Jeseníkách stávají nově součástí zimních areálů, jelikož na ně většinou nebyl dostatek sněhu a tím nedosahovaly požadované kvality.
Pár typů kde si užít další sněhovou nadílku: Červenohorské sedlo – V první řadě zmíníme “klasiku“. Sedlo, kde i přesto, že zde stále nemají umělé zasněžování, jsou po většinu zimy ideální sněhové podmínky. Z důvodů otevření nového areálu (V Koutech) je na Sedle méně návštěvníků, tudíž žádná tlačenice a žádné fronty. Kouty nad Desnou - Nový areál, který uspěchal své otevření a tím pustil návštěvníky na “kamenné pole“, si zprvu hodně zkazil reputaci. Později díky velké podpoře sněhových děl dokázal vytvořit dobré podmínky pro dlouho očekávanou nejdelší sjezdovku na Moravě. I přes nynější vysoké ceny má areál velkou návštěvnost. Přemyslov – Nedávno otevřený areál, který se v minulosti potýkal s mnohýmy problémy dokázal tuto zimu udržet svoji sjezdovku pod stálou a víc než dostatečnou sněhovou přikrývkou. Což se dokonce ani teď nezměnilo. Otevřeli nový snowpark, který v plném provozu bohužel nevydržel příliš dlouho, ale stále se dá využít příznivcemi freestylu. Dolní Morava – Areál proslulý svou černou sjezdovkou přes léto postavil 2 nové lanovky a jeden vlek. Také přidal dětský vlek s dobrým zázemím pro malé sjezdaře. Není divu, že od čtenářů iDnes získal ocenění “nejlepší sjezdovka Jeseníků a Kralického sněžníku“. Nezapomínejte ale, že existují i jiné areály, kde si můžete užít spoustu zábavy. (pozn. Redakce: „Strýček Google poradí“) Více informací: o sjezdovkách a areálech: www.holidayinfo.cz/zima o snowparcích: www.freeride.cz
Po cestách klikatých…
Samým překvapením posetá, už od prvotního úpatí, cesta, co v koncích se rozplétá a v dáli lehounce klikatí…
Kapky pleskají v hladině rybníka a s větříkem bortí ptáčkům stříšku, to pak tam v deštíku rychle utíká malý brouček v sedmitečném bříšku…
Houpavé rákosí v březích brčálů a dál, tam na mechu korálky rosy, jak ty třpytivé kuličky křišťálů, takové, co poupátka rády nosí…
Však po chvíli lesík opět v barvě zlata, někdy svázán barvičkami krásné stuhy, to když slunečný paprsek tolik chvátá a všechno to objímá obloučkem duhy…
V kapradí schovaný klobouček, pod stvoly hledáme křemenáče, tu a tam vykoukne pavouček, svou dlouhou síť za sebou vláče…
Jen co vysvleče ten svůj bílý šál, už zas z vloček září jiskérky a my, procházíme se dál a dál, v laskání něžnými kouzélky… Hana Chytilová 5.E
Jaro přichází … P
E
J
S
E
K
L
O
E
E
A
D
L
E
V
J
T
J
Y
Ů
M
Í
Č
E
R
A
D
N
I
C
E
H
K
R
K
T
K
O
L
O
L
O
U
K
Y
A
Y
V
Í
J
Š
E
P
O
T
O
Č
E
S
N
E
K
Í
R
ČESNEK, KRK, PEJSEK, DŮL, LEV, PETRKLÍČ, JARO, LOUKY, RADNICE, JAS, MÍČE, ŠEPOT, KOLO, OJE, VČELY
Do you speak English? aneb Konverzujeme anglicky Konverzační soutěž z anglického jazyka? Co to je? Co se tam dělá? Podobné otázky si možná kladli studenti, kteří se rozhodli zkusit své štěstí v tomto každoročním jazykovém klání. Je sice pravda, že někteří už jsou v této soutěži zkušenými matadory, ale přesto i pár nováčků našlo odvahu změřit si své komunikační schopnosti v cizím jazyce. Samotná soutěž se skládá z poslechové a konverzační části. Velmi tím připomíná způsob zkoušení u státní maturity. Letošní poslechová část dokonce byla přímo vybrána z cvičných materiálů ke společné části maturitní zkoušky z anglického jazyka. Soutěžící bojovali ve dvou kategoriích: mladší (1. a 2. ročníky vyššího gymnázia) a starší (3. a 4. ročníky). Oproti maturitě ale zvukovou nahrávku slyšeli pouze jedenkrát. Téměř všichni se shodli, že to rozhodně nestačí a že zkrátka porozumění poslechu je napodruhé vždy o něco lepší. Z časových důvodů ale nebylo možné pouštět zvukovou stopu nadvakrát. A pak to přišlo… Vytáhnout si téma, chvilku posedět na potítku, v lepším případě si ujasnit, co porotě řeknu, no a v tom horším… Zhrozit se, že o tomhle vůbec nevím, co říct? Upřímně doufám, že taková krajní situace nikoho nepotkala. Protože když někomu nešla slova tak lehce na jazyk, porota ráda pomohla a poskytla menší „nakopnutí“ v podobě doplňujících otázek. Témata sice byla až poněkud obligátní, ale přesto člověka nutila k zamyšlení. Co pro mě znamená rodina? Co chci dělat dál v budoucnu? Proč mají média na člověka takový vliv? A spousta obdobných otázek vás mohla napadnout v souvislosti s danými okruhy ke konverzaci. Myslím, že pro všechny zúčastněné se tato soutěž ukázala jako velice užitečná a přínosná zkušenost. Dříve nebo později totiž (snad) budeme všichni maturovat… A v dnešní době kdo neumí anglicky, jako by se ani nenarodil. V našem souboji dostali ti nejlepší opravdu hezké a hodnotné ceny (kvalitní výkladový slovník v angličtině Oxford University Press a další). Možná to poslouží i jako motivace pro ostatní, aby se třeba příští rok aktivně zapojili a něco udělali pro dovednost dobře komunikovat. Vždyť to všechno děláme hlavně kvůli sobě.
Terakotová armáda V pondělí 31. 1. gymnázium pořádalo výlet do Brna na Terakotovu armádu. Myslím, že milovníci historie si ji užili, byla skutečně úžasná. Mohli jsme vidět samotného císaře i jeho vojsko z Terakoty – pálené hlíny a mnoho dalšího. Pokud by jste se na Terakotovu armádu chtěli podívat osobně máte čas do konce března.
Legenda o Terakotové armádě V daleké Číně před mnoha staletími se narodil jeden malý chlapec. A ten se stal tím nejmocnějším vládcem celé Číny. Jeho příběh začínal obyčejně. Byl synem krále Čchin. Po smrti svého otce se dostal na trůn a začal vládnout své zemi. Pod jeho rukama země jen vzkvétala, vzkvétala natolik, že převyšovala ostatní země v Číně. Jednoho dne shromáždil obrovskou armádu čítající tisíce mužů. S touto armádou se vydal na velké tažení s cílem dobít a sjednotit Čínu. Jeho myšlenka byla šlechetná, ale přinesla si i mnoho obětí. Některá další království se podrobila bez boje, ale další se bránila. Nic mu nezabránilo svoje dílo dokonat. Nakonec padala království jedno po druhém, až si nakonec podrobil celou Čínu. Muže, co porazil a zajal, donutil k práci na monumentálním díle, na Velké čínské zdi. Tato práce trvala mnoho let. Byla to tvrdá a neúprosná práce pod dohledem stráží. V základech té zdi spočinulo nespočet lidských životů. Byla vystavěna na krvi, potu a tělech podrobených mužů. Mezitím se král jmenoval nejvyšším vládcem země a přijal titul Čchin Š'-chuang-ti, První císař. Své zemi vládnul tvrdě, každý odpor musel být zničen hned v zárodku. Občanská revolta však nebyla to čeho se opravdu nejvíce bál, přece jen se svojí armádou projížděl zemí a utvrzoval pořádek, bál se smrti. Bál se, že bude zapomenut, že bude zapomenuta jeho sláva, jeho činy. Proto se hnal za bájným lektvarem nesmrtelnosti. Jeho nejlepší kouzelníci, promarnili své životy honbou za tímto lektvarem. Ten kdo zklamal, byl popraven. Císařova smrt byla nevyhnutelná, a proto se rozhodl podrobit svoji armádu strašlivé kletbě. Jeho touha po nesmrtelnosti vzrostla tak, že svoji armádu proměnil ve vojsko z Terakoty, z pálené hlíny. Tím zavázal duše svých mužů k jeho obraně až se odebere na onen svět. Snad chtěl pak bojovat se samotnými bohy, ale kdo tohle může tušit. Dnes jeho armáda odpočívá v jeho mauzoleu v Číně. Spí tu navěky věků a vyčkává dokud ji její pán neprobudí. Co se přesně stalo císaři nikdo neví. Prý skonal na své cestě po své zemi, ale nikdo to nemůže s určitostí potvrdit, je to už dávno a je to jen stará legenda.
vyhlášení ankety Školní časopis Gympláček začátkem února vyhlásil anketu o nejlepšího profesora a profesorku školy. Redakce by chtěla poděkovat všem, kteří se zapojili do hlasování. Lístečků se jmény bylo opravdu hodně. Prvně jsme si mysleli, že se na škole nenašel snad nikdo, kdo by nehlasoval. Bohužel jsme se nejspíše spletly… Na papíru s pokyny bylo jasně napsané, že každý může hlasovat jen jednou. Jsou mezi vámi bohužel i tací, kteří tuto jednoduchou větu nejspíše nepochopili, protože některé lístečky (stejné písmo, stejná propiska/fix) jsme našli i 20x . Tyto “spamy“ byly vyřazeny a počítal se jen jeden. Další věc, která se nám nezamlouvá je, že nějaký “vtipálek“ nám zničil krabici na lístky. Tímto ho prosíme, aby si své problémy, neúspěchy apod. kompenzuje na něčem jiném a nejlépe svém! A děkujeme panu profesoru Pudilovi, že se nás zastal.
A nyní už výsledky: Největší sympatie mezi žáky má:
prof. Schmied
Nejsympatičtější profesorkou byla zvolena:
prof. Fabíková
Na druhém místě s malým rozdílem hlasů:
prof. Sedláčková
Profesorům gratulujeme, jistě si to zasloužíte!
