V tomto čísle nepřehlédněte: Jaký byl karneval – 146 Exkurze do lékárny – 148 Život u koní – 152
Komenský by se divil – 155 Projektové dny – 158 Já a počítač – 160
Loučení se zimou V zimě jsem toho zažil opravdu hodně – pády, výlet, nemoc a další pěkné i nepěkné příhody. Naučil jsem se i několik nových věcí – sjíždět kopec ve stoje na bobech, uhnout letící kouli a brzdit na zimních bruslích. Nejvíce se mi bude stýskat po sněhové bitvě a zimní olympiádě. Zimu mám sice hodně rád, ale štvala mě nemoc a deštivé dny, ve kterých jsem nemohl jít ven. Jiří Kubica 3.C
Mám ráda zimu, protože z ní mám hodně hezkých zážitků. Ráno vstanu jako vždy. Všude je bílo a já vím, že můžu jít pomoct tatínkovi s odhazováním sněhu. Potom půjdeme postavit sněhuláka na terase, protože tam na něho všichni uvidíme. Taky chodíme bruslit nebo sáňkovat. Nelíbí se mi zima, která je samé bláto. Na tuto zimu budu moc vzpomínat, protože byla taková, jakou jsem si ji představovala. Hana Bialková 3.C
Jaro už je tu! Konečně už je JARO. Tráva se zelená, rostou první sněženky a další kvítí. Venku začíná vylétat hmyz. Poslední sníh vidíme, jak roztává na horách, cestách a na místech skrytých před sluníčkem. Konečně je teplo. Taky slyšíte ten krásný zpěv ptáků? Asi se taky radují, že zima odešla. Procházíme se pod krásným modrým nebem. I stromy se začaly zelenat. Kamila Skurková 7.A
-145-
Josef Lada – Hry dětí na jaře (1936) V mezipatře na hlavním schodišti visí obraz, který namaloval Josef Lada v roce 1936, tedy před 75 lety. Je na něm hlouček dětí při svých jarních hrách. Chtěli byste žít v té době a hrát si tak, jak si hrály děti v roce 1936? V době okolo roku 1936 by se mi líbilo hrát si venku s kamarády různé hry. Dětem z té doby by se líbila z dnešní doby např. elektřina a tím pádem např. počítač, televize. V jejich době by bylo žít asi dobré, ale nechtěl bych to, protože o tři roky později začala druhá světová válka a to by se mi asi nelíbilo. Dnešní doba je lepší, protože když máme kamaráda daleko od domova, tak se stejně můžeme slyšet. Zdeněk Poznér 7.C
Jestli bych si měla vybrat mezi dnešní dobou a tou tehdejší, vybíralo by se celkem dost těžce. Každá doba má něco do sebe. Osobně bych chtěla cestovat mezi těmi dvěma „světy“. Ale více by mě to lákalo do té starší doby. Být s kamarády venku, hrát si… Teď hodně kamarádů nechce jít ven a je na počítači. Chtěla bych se tam ocitnout jen na prázdniny, prožít to tam a zase se vrátit. Vadí mi, že se nehrál fotbal či jiné známé hry. Nikde žádná auta, paneláky, asfaltové cesty, televize, mobily… Tereza Blažková 7.C
Jak družina plesala V pátek 4. 3. jsme pořádali v naší ŠD již tradiční maškarní ples. Děti dostaly za úkol obstarat si masky. Většina tento úkol splnila na výbornou. Některé děti k maškarnímu plesu přistoupily „vlažně“, masku si neobstaraly a v pátek odpoledne, pod vlivem atmosféry, jim bylo líto, že se nemají do čeho převléci. Někteří jedinci dokonce běželi domů a na poslední chvíli si masku přinesli. Po Velcí klauni - družinářky obědě nastalo ve všech odděleních veliké převlékání a konzultace, která maska je teda ta nejlepší. S blížícím se začátkem začala stoupat nervozita a paní vychovatelky musely odolávat neustálým dotazům dětí: „Kdy už to začne?“ V 13.30
-146-
se dočkali všichni a děti se vydaly do velké tělocvičny, ve které mělo vše propuknout. Zpočátku jsme museli ještě vydržet odstranění technických problémů, ale za malou chviličku už „to“ tady bylo a propuklo veselí. Děti si zadováděly, zatančily a také zasoutěžily mezi jednotlivými odděleními. O soutěž ve zpěvu a recitaci byl takový zájem, že si družstva musela vybrat jen ty nejlepší. Soutěž o nejlepší masku vyhráli tradičně všichni, vždyť všechny masky byly na jedničku. Na své ratolesti se přišli podívat také rodiče, prarodiče i sourozenci. Doufáme, že všichni strávili příjemně část pátečního odpoledne a na letošní maškarní rejdění budou rádi vzpomínat. Tak zase za rok!
Jaký byl karneval? Bylo to supr. Na karnevale byly soutěže, proto to bylo super. Byli tam i moji kamarádi. Všichni se bavili, hráli a tancovali. Bylo tam Dan Trubač 2.A 8 klaunů. Moc se mi karneval líbil. Šel jsem za klauna. Nejvíc se mi líbilo Dominik Kuřec 3.C vejce na lžičce. Moc jsem si to užil. Ze začátku jsme hráli na vodníka a jiné hry. Potom nás rozdělili na pět skupin a soutěžili jsme proti sobě. Potom vybrali z každé skupiny tři masky a ty zpívaly dohromady a ještě dvě masky, které recitovaly. Nakonec jsme hráli molekuly a potom jsme tančili, jak jsme chtěli. Kuba Mlčoušek 3.C
Bylo to tam moc dobré. Byly tam disciplíny jako molekuly, míčky na hlavě, nošení vejce na lžičce. Užívali jsme si tam hodně dobrodružství. Zdeněk Kundrát 3.C
GRATULUJEME! 9. března proběhlo okrskové kolo soutěže v recitaci. Soutěž se uskutečnila v CVČ ASTRA za účasti okolních škol. Naše spolužačka Klára Vantuchová postoupila do okresního finále. Všichni jí držíme palce. Žáci 3.D
Proč? No přece proto! ? Proč je hroch tak pomalý? ! Protože je to pohyblivá skála. ? Proč Egypťané stavěli pyramidy? ! Aby se pak mohli klouzat. ? Proč chameleon mění barvu? ! Protože si hraje na módní přehlídku. Ondřej Malina 3.D
-147-
? Proč musíme měnit čas? ? Proč jsou prázdniny?
! Protože je zeměkoule ňák pomotaná. ! Musíme být každý den na PC a dívat se na filmy a kašlat na školu!!!! Lukáš Okál 3.D
? Proč mají lišky dlouhý ocas? ? Proč nám zvířata nerozumí? ? Proč mají kočky ocas nahoru?
! Protože chtějí zametat. ! Protože huhňáme. ! Nechtějí si ho zašpinit. Lenka Špačková 3.D
? Proč má slon tak velké uši?
! Aby mohl lítat. Michal Macháň 3.D
? Proč nám hodiny blbnou? ! Protože si chodí sem a tam. ? Proč mají v družině každý rok karneval? ! Aby se mohli vyřvat. Silvestr Adámek 3.D
? Proč má pavouk 8 nohou? ? Proč je šnek tak pomalý?
! Aby rychleji pletl pavučiny. ! Protože musí všechno zvládnout na jedné noze. Michal Křištof 3.D
Pojďte s námi do lékárny! Přechod mezi jarem a zimou bývá rok co rok velmi kritickým obdobím nejen pro zvířata, co se budí z jarního spánku, ale i pro lidi. Není ještě tak teplo, aby člověk chodil bez bundy, ale už není taková zima, abychom se oblékali do teplých bund a čepic. Mnoho lidí tohle období podceňuje a často můžeme vídat na ulicích většinou nerozvážné teenagery, kteří to ‚neoblékání se‘ trošku přehánějí a vycházejí do ulic jenom v mikinách. A to potom přichází období nemocí. Dříve nebo později dostane chřipku snad každý. Je to sice nepříjemné, ale dá se to vydržet, když má člověk po ruce ty správné léky, kapky či sirupy proti kašli. Kam tím mířím? Do lékárny! Naši novináři totiž navštívili lékárnu Javorník, velmi důležitou budovu, na kterou si ovšem vzpomeneme, většinou až je nám nejhůře a jsme nemocní. Mnoho z nás si ovšem neuvědomuje, že lékárna není jen tak ledajaký obchod, kde se místo triček a bot prodávají léky, ale práce v ní vyžaduje značné znalosti. Nemůže tam prodávat jen tak někdo. A redaktoři Druhého patra měli to štěstí, že se mohli kouknout do „zákulisí“ lékárny na
-148-
Dolní ulici, kde se léky prodávají a některé dokonce i připravují. Průvodci nám byli PharmDr. (doktor farmacie) Jan Gajdušek a Mgr. Zdeňka Holeksová (majitelka lékárny). Naše exkurze začala v místnosti, kterou prochází všechno nové zboží. O to, aby lékárna měla co prodávat, se starají hlavně čtyři velké distribuční firmy, další léčiva se berou od menších firem. První rozvoz je již v noci tak, aby byly léky v lékárně hned při otevření, druhý rozvoz je kolem poledne, aby ospalci a opozdilci měli z čeho vybírat. Velké lékárny ve velkých Přípravna léků městech poblíž distribučních center mají dokonce až čtyři rozvozy denně, velkým nemocničním lékárnám vozí léky i na zavolání. Přešli jsme do vedlejší velké místnosti – laboratoře. Zde se připravují převážně masti na recept podle přání lékařů, hodně se dělají sirupy pro děti, ředí se zde antibiotické sirupy pro malé děti, vyrábějí se některé pevné lékové formy, připravují oční kapky. Zeptali jsme se, co se stane, když lékárníci nedokážou přečíst nějaký recept. Náš průvodce nám jednoduše řekl, že když je v receptu nějaká nejasnost (špatná gramáž, látka se už nevyrábí), musí sehnat lékaře, popřípadě mu zavolat a vše s ním konzultovat. Pokud lékař napíše lék, který není skladem a je v republice, tak se nechá dovézt. Léky registrované v EU jsou schopni distributoři dovézt z ciziny Jeden z přístrojů - exsikátor i mimořádným dovozem. Pan lékárník pak otevřel přihrádku pracovního stolu a z ní vytáhl jeden díl velmi tlusté třísvazkové knihy Český lékopis 2009, což je soupis všech substancí používaných v EU a u nás. (Knihu Český lékopis si klidně můžete koupit – nabízí ji např. nakladatelství Grada za 5900 Kč.) Další naše otázky směřovaly k tomu, jaký lék nám doporučí ve volném prodeji, tedy když přijdeme bez receptu a řekneme, co nás bolí,
-149-
jaký máme problém. Lékárníci vychází z toho, co ví, z toho, co mají, a také co se osvědčilo. Každý z nich má většinou své spektrum přípravků, které prodává. Zeptá se, jestli je to pro dospělého, pro dítě, jestli nemáte problém s žaludkem, jestli už jste něco bral, jestli vám není špatně ze změny tlaku nebo jestli nejste nachlazený a podle toho se snaží volit. Je Sklad hodně léků, které se používají už mnoho let, třeba jitrocelový sirup, heparoid mast, acylpyrin a mnohé masti. V současné době mají v lékárně asi 5000 druhů léků, katalog je mnohem širší, takže je z čeho vybírat a mohou léky či léčiva objednat. V laboratoři se nachází takové věcičky jako například váhy (na dvě a čtyři desetinná místa – rovnoramenné váhy jsou vystavené v lékárně), lednice, trezor s hořlavinami, infračervená lampa na natavování masťových základů, magnetické míchadlo, destilační přístroj, sterilizátor, exsikátor (zařízení k vysušování vzorků). Zaměstnanci lékárny se dělí do tří kategorií: lékárníci s VŠ vzděláním (studuje se pět let, fakulty jsou dvě – v Hradci Králové a v Brně) vydávají léky na recept a připravují léčiva, pak jsou středoškolsky vzdělaní pracovníci – zdravotničtí laboranti, mohou prodávat léky ve volném prodeji, zabývají se přípravou léků a pak jsou sanitářky, mají sanitářský kurz a zabývají se umýváním prostorů a nádob. Předpisy se řídí také uspořádání přípravků v laboratoři, zvlášť jsou látky silně účinné, zvlášť jsou jedy, hořlaviny, základy mastí, tekuté lékové základy. Předpisy jsou i na Mgr. Holeksová, PharmDr. Gajdušek teploty na uskladnění různých druhů léků nebo přípravků. Dozvěděli jsme se, jak prodej ovlivňuje reklama. Když se nová reklama objeví, všichni chtějí onen zázračný lék nebo doplněk stravy, poté co reklama skončí, prodej léku znatelně poklesne, všichni se vracejí k těm původním, osvědčeným, které se prodávaly vždycky a prodávat se budou. Opačný problém nastane, když se nějaký lék
-150-
přestane vyrábět a všichni chodí a ptají se, proč už není, co se s ním stalo, příkladem může být mastička Aviril. Další dotaz byl na původ léků – asi 60% tabletových léků v lékárně vyrábí Zentiva. V Opavě se vyrábí především tekuté lékové formy, velké firmy většinou mají cizí majitele. České firmy jsou hlavně ty menší, zaměřené na Prodej léků určité výrobky, třeba vitamíny nebo léky na žaludek. Dozvěděli jsme se také, že mnoho léků se přesunuje z výdeje na recept do volného prodeje. Po opravdu náročném křížovém výslechu jsme prošli lékárnou, jak ji všichni znáte, a zamířili kolem pultů (táry) dozadu do druhého skladu. Tam to vypadalo jako ve spižírně. Na zdech nespočet poliček a v nich ještě více krabic s různými krabičkami a doplňky stravy. Když jsme si prohlédli úplně celou lékárnu a viděli neviděné, slyšeli neslýchané, vrátili jsme se zpět na start a jako třešničku na dortu jsme dostali glukózové bonbóny a testovací přípravky na pleť. Jak exkurze zapůsobila na redaktory? Byl jsem až udiven, jak je tam čisto a uklizeno, všechno bylo na svém místě, což u mne doma nehrozí. Shrnuto podtrženo - exkurze mne překvapila a poučila, že být lékárníkem není zase tak jednoduché, jak se zdá. Honza Tahle práce se mi zdá dobrá a v příjemném prostředí, ale nevím, jestli bych byla schopná se lékárnicí vyučit a všechno si to zapamatovat, protože lékárníkem se téměř nikdo nestane snadno a rychle už vůbec ne! Nikola Nevěděl jsem třeba, že na lékárníka musím mít vysokou školu, abych mohl Redaktoři před lékárnou Javorník pracovat se všemi léky a také je vydávat. Exkurze se mi líbila. Dominik Návštěva lékárny moje smýšlení o ní rapidně změnila. Lékárna už pro mě není jen tak obyčejný obchod s léky a na lékárníky se koukám
-151-
s obdivem. Já bych takovou práci dělat nemohla, už jenom kvůli tomu, že bych jistě porozbíjela všechny ty skleničky, které tam jsou! Kristýna Bylo to poučné i zábavné. A já už jsem pevně rozhodnuta, na kterou školu se vydám. Tak doufám, že až tam někoho z vás potkám, nikoho neotrávím. Markéta Děkujeme Mgr. Zdeňce Holeksové a PharmDr. Janu Gajduškovi za to, že nám umožnili nahlédnout do zákulisí a provedli nás místy, kam se jen tak někdo nedostane. Redakce Druhého patra
Žijí mezi námi – život u koní (Kristýna Kravčenková 9.A) ? Jak vypadají jezdecké závody, co je parkur, které závody jsi vyhrála? Bylo to moc těžké vyhrát závody? ! Na závodech je určena délka a trasa skokového závodu, závody jsou rozděleny na jednotlivé soutěže skládající se z určených velikostí, např. parkur ZM-90 cm, Z-100 cm, ZL-110 cm, L-120 cm, S-130 cm, ST140 cm, T-150 cm a dále. Já jsem jela L s čistým kontem (bez shození překážky), pak rozeskakování do 130 cm taky s čistým kontem, tudíž jsem vyhrála Memoriál plk. Novosada (Martinský pohár). Vždy je těžké vyhrát, už jen proto, že nás jelo hodně a čistě. Postoupili jsme do těžšího rozeskakování. Zůstali jen tři s čistým parkurem, takže se dívalo na časy, no a já byla nejrychlejší. Takže to určitě je hlavně ve štěstí. ? Je moc těžké udržet se na koni nebo je to v pohodě? Hasky a Kristýna ! Záleží na tom, co dostanu za koně, ale jinak to je spíš zkušenost, čím déle jezdím, tím víc umím. Občas je to složitější, když má kůň energie na rozdávání, tak to bývá takové rodeo už i pro zkušenějšího, než když je kůň starší a pomalejší. ? Jak často býváš na jízdárně? Jak vypadá tvůj den na jízdárně – třeba sobota, co vše děláš, které koně máš na starost?
-152-
! Bývám tam často už jen proto, že mám na starost tři velké koně (Aristona –8letý, Hasky – 7letá, Zara – 4letá). Z týdne si dám pohov tak 2–3 dny, jinak jsem tam pořád. Míváme ještě víkendové služby, na kterých se ráno nakrmí a vyháže, jsou co pět týdnů + večerní nakrmení, i přes týden máme rozhozené krmení, já mám například středu. Přijdu, všechny tři koně vyčistím a po jednom je odjezdím, pak opět po jezdění vyčistím a umyju nohy vodou od písku, bláta. Pak jim nachystám krmení na večer a ráno (dám oves do kyblíků, které pak postavím před jejich boxy). ? Měla jsi už nějaké zranění? ! Těch bylo hodně, ale k těm nejhorším patří zlomená ruka, naražený kotník a 3x krk v límci. Ze začátku jsem to počítala, ale pak jsem dostala nového koně a padala tak často, že už to raději nepočítám! ? Je jezdectví drahý sport? Co ti dává pobyt u koní (proč jim věnuješ svůj čas), jaké mají koně vlastnosti, kterého koně máš nejraději a proč? ! Podle mě jeden z nejdražších. Investovala už jsem do něj za ty čtyři roky tak kolem 15000 korun. Času stráveného u koní nelituji, je to duševní relax, ale fyzicky náročný. Trávím tam hodně volného času, trénink je důležitý pro mě i pro mé koně. Koně jsou přátelská zvířata a lásku, kterou jim dávám, mi vrací, když spolu prožíváme radost z vítězství. Koně poznají, když vyhráli. Nejraději mám asi Arčího, protože s ním mám nejvíc zážitků a zkušeností a jsem moc ráda, že jsem ho odnaučila pár věcí, nechtěl ho nikdo jezdit, že neposlouchal, ale už ho to přešlo, což jsem moc ráda. Na Hemču si teprv ještě zvykám, protože ji ještě nejezdím tak dlouho, ale myslím, že nám to půjde. Mám je ráda všechny tři a oni mě, snažíme se, dáváme do toho vše a výsledky jsou vidět – a to je hlavní. Otázky vymýšleli spolužáci z 9.A.
Ve 29. ročníku Poháru žen ve skokových soutěžích – Kofola Poháru žen – odstartovalo 38 dvojic. V hlavní soutěži zvítězila Kristýna na koni Hasky. Blahopřejeme!
-153-
Projekt Čte celá rodina K zahájení Měsíce knihy jsem pro své žáky ze 3.B a jejich rodiče připravila projekt Čte celá rodina. Žáci se změnili v různé pohádkové bytosti, uvítali mezi sebou paní zástupkyni, mnohé rodiče, paní
Nadějní básníci
ředitelku. Šikovné maminky připravily voňavé pohoštění. Četli velcí i malí, povídali si o svých prvních knížkách, o trampotách s písmenky, o tajném čtení pod školními učebnicemi, o radosti i smutku, který také v knihách můžeme najít. Každý host si s sebou donesl svou oblíbenou knížku a děti tak viděly, jak láskyplně s ní zachází, jak si jí váží. Hosté s dětmi si dokonce zahráli na moderní básníky. Z namátkově vyslovených slov měla smíšená družstva složit báseň. Překvapilo mě, kolik nadaných poetů v naší třídě dnes zasedlo. Dopoledne se vydařilo, děti jsou pyšné na své výborně čtoucí rodiče, kteří v dnešní uspěchané době našli čas s námi posedět, zasmát se, besedovat. Určitě nikoho z chlapců a děvčat nenapadlo, jaký talent jejich rodiče skrývají. Zdenka Gemrotová Louka, na ní kopretina, krásná jako žádná jiná. Ze Zoo však utekl slon, podupal ji – to byl on! Plaváček teď naříká,
žalovat to utíká. Zvíře jedno tlustý – to jsi kamarád? Vždyť jsem měl tu louku ze srdíčka rád!
(Václav, Karolína Š., Agáta, Viktorie, maminka Václava)
-154-
Zep tali jsme se žáků 9. ročníku, jestli by se chtěli učit doma místo ve škole. S touto otázkou si poradili pomocí PMI grafu (zapisovali do sloupečků plusy, mínusy a zajímavosti). Texty vznikly v rámci projektu Letem ke klíčovým kompetencím aneb Pohádkou o Raškovi to nekončí. Nebudeme chodit do školy. Co mi to přinese pozitivního? Nemusím brzo vstávat. Mohl bych vstávat, kdy chci. Rozložit si učební plán na celý den. Žádné stresování, hodně času. Nemuseli bychom se řídit zvoněním. Přestávka bude, kdy chci. Můžu skončit, kdy chci a začít, kdy chci. Nemusím pořád sedět na místě. Můžu se učit v posteli. Mám doma větší klid, než ve škole. Večer se nemusím mučit s DÚ. Nemusela bych si kupovat školní pomůcky (aktovka, pouzdro, …). Nebudu si ničit záda batohem. Nemusím obalovat učebnice. Nedostávala bych známky. Můžu při učení poslouchat hudbu. Nemusela bych chodit v zimě do mrazu. Co bude na této situaci negativní? Nebudu s kamarády. Budu osamělá. Nenavážu kontakt s lidmi. Přítomnost rodičů, sourozenců. Neměl bych takovou motivaci. Nebude taková sranda jak ve škole. Dělat si sama zápisy, poznámky. Nikdo mi nepomůže. Nudou bych psala po svém stole. Musím si koupit učebnice. Hledat to důležité. Nevěděl bych, co se mám učit. Kašlala bych na to. Nebude mě kdo zkoušet z toho, co jsem se naučil. Chyběl by mi dobrý pocit, když se mi povede písemka. Kdybych něco nechápal, neměl bych se koho zeptat.
Z čeho může mít radost učitel? To je jednoduchá otázka – přece z nás! My jsme ti nejhodnější ze všech. Vůbec nevyrušujeme, nebavíme se, nejsme hluční a už vůbec si neházíme papírkama. My jsme ti nejhodnější pod sluncem!!!
-155-
Když učitel přijde do třídy, má radost, když je třída ticho, nikdo nedutá. A když někdo zařve nebo promluví něco srandovního, měl by se zasmát, říct připomínku a napsat poznámku, to je přece nejlepší věc. Učitel by měl mít radost z toho, že se děti dobře učí a že má dobrou práci, která ho baví. Teda pokud ho baví. Má radost z toho, že má v práci super kolegy. Když dá napsat nějaké třídě nějakou písemnou práci a oni dostanou jedničky. A na radostné hodiny s nimi. Jak to tak vypadá, učitelé Třída v roce 1868 mají radost z rozdávání špatných známek. Tak třeba. Co vidí pořád na tom zkoušení? Kdyby nás nezkoušeli, tak bychom my měli radost, takže určitě i oni. A co si stěžují? My máme být ti smutní! A kdo to všechno musí pochopit a našprtat se? Neměli jste si vybrat zaměstnání učitele. 7.A
Na co se mohou těšit učitelé do naší třídy? Já si myslím, že když učitelé přijdou do naší třídy, tak moc radosti asi nemají. Ale myslím si, že je to tak v každé třídě. Že třeba paní učitelka z matematiky může být ráda, že nezlobíme a pořád mlčíme (i když se nás na něco ptá). Učitelé musí být rádi, že učí u nás, jelikož máme novou tabuli. No toš, z toho pohledu na nás. Ty milé, usměvavé a chytré dětičky. No ne snad? Všichni učitelé každé ráno samou nedočkavostí určitě nemohou ani v klidu posnídat! Proč? Dnes se setkají se svými
miláčky z 9.C. Určitě to nechcou na veřejnosti přiznat, ale je to tak. Podle mě musí mít učitelé v naší třídě úplně radost, jak vidí ty naše pěkné xsichty :D a k tomu jsme ještě chytří. Pro učitele musí být radost si pořádně zaopravovat písemky, hlavně jak se tam učitel pořádně vyžije a udělá tam červenou smršť. Myslím si, že učitelům (některým) se to povolání líbit může. Ačkoliv někteří žáci, třeba já, jim tu práci asi neusnadňují, ale to už je hold práce mučedníka. 9.C
-156-
Kdo chce dělat práci učitele, vystuduje na to školu a myslí si, že by ho to povolání bavilo. Silně ale pochybuji, protože ho to stejně po čase s námi přejde! Učitel by měl mít radost z toho, že děti něco naučí a ty děti to potom budou používat (tedy občas) a že vlastně užívají plody jeho práce. Tolik dětí, co jim projde rukama, učitelé mohou mít radost z toho, že děti by bez nich nic neuměly a mohou mít radost, že vlastně učí příští generaci, která také jednou bude rozhodovat o chodu státu. A vůbec. Každý by měl mít radost z toho, co dělá. Protože když něco děláte s odporem, přestanete to dělat dobře a asi dostanete padáka, vyhazov. Když totiž máte svou práci, aktivitu rádi, jste šťastný člověk. A když vás to nebaví a musíte to dělat, tak si na tom najděte nějakou hezkou věc, aby to bylo o něco lehčí. 9.A
Rostou nám malí spisovatelé! Ve třídě 2.A byste našli hodně šikovných žáků, někteří z nich si zahráli na spisovatele a vydali svou první knihu. Neměla sice moc stránek, ale byla vymyšlena samotnými žáky a doplněna obrázky, které sami namalovali. Pojďme se do několika knížek podívat. Petra Horníková nazvala svou knížku O strašidýlku Mufince Žilo bylo strašidýlko. A protože mělo rádo mufinky, začali mu říkat Mufinka. Jednoho dne se šla podívat do kuchyně, protože tam nikdy nebyla. A tam uviděla starý hrnec. A protože to byl svět kouzelný, tak na ni hrnec promluvil. „Kdo to k nám leze!“ rozčílil se. „Nerozčiluj se, Adame,“ uklidňovala ho Bety – konev s hrníčkem, jejím synem Petříkem… Simča Tichavská nazvala 1. díl své knihy O zlobivém dráčkovi Zlobivý dráček chtěl, aby se naučil lítat. A tak šel a viděl potůček. Napil se a viděl ptáčka, jak letí. A chtěl ho sníst a honem utíkal domů a řekl mamince: „Nauč mě lítat!“ A maminka řekla: „Ale kde?“ Dráček řekl, že neví a poplakával a naříkal…
-157-
Jakub Jeřábek nazval první díl své knihy O veselé mašince Byla jedna chatička a v té bydlela jedna holčička. Jmenovala se Karolínka a měla hračku mašinku. Říkala jí Tomáš. Měla Tomáše moc ráda a hrála si s ním každý den. A jednoho dne ta mašinka obživla. A další den obživl i kamarád od mašinky Tomáše – strojvůdce a ten měl jeřáb. Řekli si, že postaví nádraží. A dali se do toho…
Projektový den Náš projektový den nesl název Atomový den. Konečně nastala další skvělá příležitost, jak spojit učivo dějepisu, chemie, zeměpisu, výtvarné výchovy, českého a dokonce i anglického jazyka. V dějepise nám pan učitel ukázal různé fotky a obrázky o bombách, které byly shozeny na Hirošimu a na Nagasaki. V zeměpise jsme tato dvě místa umístili do mapy světa a zjišťovali si například námořní vzdálenost těchto dvou měst a spoustu dalších úkolů. Ve výtvarce jsme pak nakreslili obraz krajiny po shození bomby podle našich představ. V chemii jsme probírali technickou stránku obou bomb a v angličtině si pak překládali text o Hirošimě a Nagasaki do češtiny. V češtině jsme si přečetli, jak si představuje život po jaderné katastrofě Ray Bradbury v povídce Srpen 2026 a pak jsme se zamysleli, co by se nám asi honilo hlavou, kdybychom měli před sebou poslední okamžiky života. Opravdu se povedlo „vsoukat“ toto učivo do všech předmětů a krásně nám navazovalo na předchozí učivo. Každý se dozvěděl spoustu zajímavých informací. Bylo to příjemné zpestření učiva. Dominik Schneiderka 9.A
Více informací o projektovém dnu najdete na třídních webových stránkách: http://cetyrpa.webnode.cz/a9-rocnik/atomovy-den/ http://zlaticka.webnode.cz/atomovy-den/
-158-
Co by mi řekl můj mozek, kdyby uměl mluvit? (11. 3. – Evropský den mozku) Nevím. I když ho mám, tak Co by mi tak mozek mohl říct? s ním tak nějak většinou Já si myslím, že něco podobného nemluvím. tomuto: „Marku, promiň mi to, Můj mozek by mi řekl, že jsem ale já na víc nemám. Já prostě blbý, protože s ním někam pořád nejsem tak chytrý, jako ostatní.“ narážím a chtěl by, abych s tím Mozek by mi řekl, že tam má přestal. spoustu místa a moc ho Můj mozek je tak malý, že nevyužívám a ať se zlepším nemůže myslet. v matice. Já bych mu vynadal, že Jestli se tomu u mě říká je to jeho chyba. mozek, tak by mi řekl, ať ho „Musíš se pořád učit? Už mě někdy používám. bolí z tebe hlava.“ No, kdyby mozek měl Kdyby můj mozek uměl se nožičky, tak by mě asi nakopal, mnou mluvit, asi by mi řekl, ať protože ho zaměstnávám samými nic neflákám a snažím se, protože neužitečnými věcmi. A o tom dnu to dělám pro sebe. mozků mu radši ani neřeknu, Kdyby můj mozek uměl protože by začal dělat chytrého a mluvit, tak by mi řekl, že bych se namyšleného a to bych asi měla více učit a neměla bych nepřežil a navíc s ním nemluvím, tolik chodit ven. Ale prý že to protože si nemáme co říct. 9.C není tak špatné.
Deváťáci u prvňáků Vrátili jsme se do první třídy. Ano, je tomu tak, celou jednu vyučovací hodinu jsme strávili opět v první třídě. Nikoli abychom se učili, ale abychom společně s prvňáky napsali pohádku. Pohádku vymýšleli prvňáci a zapisovali jsme ji my deváťáci, popřípadě jsme jim ještě napovídali pomocí otázek. Jak to probíhalo? Bylo to zcela jednoduché. Prvňáci si nás vylosovali. Bylo to fascinující, jak si ti malí vybírají papírky, a vy si říkáte: „Tak, teď to budu já, je mi to jasné.“ A opravdu si vás vylosovali. Seznámit se s nimi nebyl žádný problém, ale Spisovatelé při práci
-159-
přinutit je, aby vymysleli začátek pohádky, to už problém byl. V průběhu celé hodiny jsem si pořád říkal, ať jim nemusím dávat žádnou otázku a hle, nebylo tomu tak. Ale zapisování nebyl až tak veliký problém, jako spíše čtení na závěr. Já jsem ten šťastlivec nebyl a nemusel jsem to číst před celou třídou plnou prvňáků a deváťáků. Moje pracovní skupinka byla složená ze tří kluků, včetně mě, a pracovalo se mi opravdu dobře. Sice jsem z nich kolikrát musel dolovat, co mám napsat dál, ale nakonec se rozpovídali. Celý výlet do první třídy se mi líbil. Nejen, že jsem zavzpomínal na doby, kdy jsem byl já prvňák, ale také jsme vymysleli pohádku. Také mě to celé utvrdilo v tom, že dětská mysl je nezaměnitelná. Dominik Schneiderka 9.A O létající květině a zakleté princezně Princ jménem Karel uslyší o zakleté princezně a vydá se ji do lesa hledat. Při cestě potká létající květinu, která mu poradí, kde má najít krásnou princeznu. Půjčí mu také zrcadlo, přes které se podívá a najde cestu a taky okvětní lístek, přes který může zavolat o pomoc květině. Po chvíli princ zjistí, že princeznu hlídá mocný čaroděj Gargamel. Květina mu dá na pomoc pomocníky šmouly. Potom se vydají za čarodějem a pomocníci s ním. Budou spolu bojovat a až princ nebude moct a šmoulové taky ne, tak si na pomoc přivolají pomocí okvětního lístku létající květinu. Po těžkém boji vysvobodí princeznu a vezme si ji se šmouly do svého království. Zanedlouho pak princ s princeznou budou mít svatbu a šmoulové jim na ní budou zpívat. Také se jim narodí dvě děti - kluk Tomáš a holčička Amálka a budou spolu žít šťastně až do smrti! Anička, Natálka - Natálie Více informací o návštěvě u prváků najdete na třídních webových stránkách: http://cetyrpa.webnode.cz/a9-rocnik/navrat-do-1-tridy/ http://zlaticka.webnode.cz/spolecne-s-prvaky/ http://www.dafri.estranky.cz/clanky/aktuality/pohadky-prvnaku-adevataku.html http://betyr.webnode.cz/news/pohadky-s-devataky/
Já a počítač Počítače se stávají stále více nezbytnou součástí našeho života. Přes počítač komunikujeme, vyhledáváme informace, objednáváme, posloucháme písničky, sledujeme filmy. Zajímalo nás, kolik času tráví
-160-
děti na počítačích a jaké aktivity tam vyhledávají. Náhodně jsme vybrali vždy jednu třídu z každého ročníku druhého stupně. Celkem odpovídalo 75 žáků ze ZŠ Tyršova. Stejná anketa proběhla i na ZŠ Záhuní. Výsledky byly hodně podobné našim. Pokud se chcete podívat na podrobné výsledky, najdete je na stránkách škol nebo na www.monitor24.cz.
Z tabulky vyplývá, že většina žáků (70%) usedá denně k počítači. Důvody, které uváděli: podívat se, co je nového, protože mě to baví, „pokecat“ s kamarády, “zafarat si“ (zahrát si hry), neumím žít bez počítače, nuda, krátím si čas. Odpověď ne zvolilo 22 žáků a důvody uváděli: nestíhám, sourozenci mě tam nepustí, nechci být hloupá, protože mamka s taťkou ho zakódovali. Netypické odpovědi se objevily u některých z 11 žáků 8. ročníku, kteří zvolili ne: moc mě to nebaví, počítač mě omrzel, není čas ani důvod.
Většina žáků zvolila několik možností, pro přehlednost jsme volby všech žáků sečetli. Jeden žák uvedl, že jen čte, žádné jiné aktivitě se nevěnuje. Našel se i opačný extrém, jeden žák stihne za odpoledne 10,5 hod různých aktivit a ještě 4 a více hodin na počítači. Kdy spí?
-161-
Na stránkách www.vyzivadeti.cz jsme našli, že děti ve věku 11-14 let by se pohybové aktivitě měly denně věnovat 4 hod. Děti ve věku 15-18 let 3 hod denně. Z tabulky vyplývá alarmující údaj, jen 10 žáků splňuje tuto podmínku zdravého životního stylu. Kdybychom nebyli tak přísní, můžeme přičíst ještě těch 18, kteří se sportu věnují 1-2 hodiny. I přesto je tento údaj alarmující. Kolik času strávím denně u počítače? Z následujícího grafu vyplývá, že „králi počítačů“ jsou sedmáci, kteří tráví u klávesnice nejvíc času během týdne, ale i o víkendu, kdy těsně porazili deváťáky.
U další otázky měli žáci napsat 5 slov, které je napadnou, když se řekne počítač. Nejčastější odpovědi byly části počítače (klávesnice, myš,…), různé hry, sociální sítě (chat, ICQ, skype,…), internet, informace, hudba, filmy a fotky. Žáci napsali i originální odpovědi: pařba, sranda, projektový robot, požírač času, návyková látka, velký kámoš, bolení očí, nuda, dokáže mě naštvat, hltač peněz. V těchto odpovědích je i většina rizik spojených se závislostí na počítači. Netholismus je odborný výraz pro závislost na internetu ve všech formách tzn. hraní her, chatování, psaní e-mailů, běžného surfování apod. Poslední otázka byla směřována na tresty, jaké používají rodiče, když žáci něco provedou. Žáci obvykle uváděli jeden trest nebo kombinaci dvou nebo tří. Seřadili jsme důvody od nejvíce uváděných: zákaz PC 38x, nesmí ven nebo do kroužku 12x, zákaz televize 7x, musí se učit 5x, musí uklízet 4x, zákaz mobilu 2x, fyzický trest 2x, vynadají mi 2x,
-162-
něco mi zakážou 1x, sníží mi kapesné 1x. Osm žáků uvedlo, že nedostávají žádný trest. Jeden z těchto žáků napsal: „Nic, protože nic nedělám“, ale u předešlé otázky napsal, že nyní má zákaz „komplu“. Jedna odpověď vypovídá o realitě, jaký je vztah žáků k pohybové aktivitě: „Musím uklidit a musím jít ven na hodinu.“ Tento dotazník zkoumal odpovědi malého vzorku žáků naší školy, přesto jeho výsledky odpovídají názoru, že počítač je špatný pán, ale dobrý sluha. Jana Bartošová, preventista soc. patologických jevů
Můj pokoj za 50 let Byl by hodně mooc velký, dvoupatrový a luxusní. Postel by se vždycky sama schovala do podlahy nebo do zdi. Jedna strana zdi by bylo obrovské promítací plátno a zároveň interaktivní tabule. Psací stůl by byl součástí postele a podlaha by sloužila k ovládání klávesnice a DVD k tabuli a plátnu. V pokoji bude taková skříňka, do které vlezete, a ona pozná vaši náladu a podle toho vám vybere dnešní oblečení. Polštáře by byly hudební, takže by vám na usnutí hrály hudbu. Mohla by tam být i lednička, která sama vybere jídlo, na které právě máte chuť. Uprostřed pokoje bude velký bazén a vířivka, která bude sloužit i jako vana. Bude tam stroj času, který by mě mohl přesunout ráno například o dvě hodiny dozadu, abych si mohla přispat =). V pokoji by byl výtah, který by dojel přímo do mojí třídy a zdarma. Všechny moje fotky bych si mohla nastavit jako tapety v pokoji nebo jako povlečení nebo na přední část ledničky. Na dovolenou bych nemusela jezdit například k moři, protože by se pokoj dal přeměnit na jakékoli místo na světě. Nejlepší by na tom pokoji byly ale stejně jezdící schody, které by mě vyvezly na moji mega vysokou postel, která má 100 matrací, 250 peřin, abych to neměla příliš tvrdé a abych se dobře vyspala. Schody by vedly až na moji super půdu, na které se skrývá plno úžasných věcí, jako je třeba ping pong, ale ten už by se dávno hrál s neviditelným míčkem, automaty na všelijaké věci a v neposlední řadě by tam bylo obrovské obchodní centrum, kde by byly úplně všechny obchody, co znám a všechno by tam bylo zdarma. Nikdy by mi tam nemohli říct: „To už je vyprodané.“ Asi nějak takhle si představuji svůj budoucí
-163-
pokoj. Ale nemyslím si, že bych ho někdy mohla mít. Za 50 let už budu stará bábi a takové věci už pro mě nebudou… Ale tu postel a ty schody Veronika Davoineová 6.C bych fakt brala =D
Rozhovor s Radegastem Možná asi nevíte, že je to už 80 zim, co hřeben Radhoště zdobí socha Radegasta a sousoší Cyrila a Metoděje. Při této příležitosti poskytl Radegast rozhovor našim redaktorům. ? Jak se vám líbí na takovém krásném místě, jako je místo mezi Pustevnami a Radhoštěm? ! No, je sice fakt, že kdybych byl už 80 let na vrcholu Radhoště, měl bych lepší rozhled. Je ale fakt, že tu za mnou přijde každoročně několik tisíc lidí, tak mi tu smutno není. ? Když vás kdysi pan sochař Albín Polášek vyráběl, rozuměl jste si s ním? ! Ano, byl to velmi sympatický, příjemný pán. Hodně jsme si spolu povídali o tom, jak mu to kdysi ve škole nešlo a jak se náhle o několik let později ve škole zlepšil. Tedy, když nepočítám dobu, co mi zrovna tesal pusu, to jsme si moc povídat nemohli. ? Víte o tom, že po vás pojmenovali značku piva a že jste se stal i kvůli tomu známý i v cizině? ! Už jsem ho i zkoušel, vždy, když jde někdo kolem (což je vlastně hodně lidí), dá mi napít, a to byste nevěřil, jak se potom dobře večer usíná. ? Když vás dováželi na místo, kde se teď nacházíte, i s Cyrilem a Metodějem, a nákladní auto uvízlo v zatáčce na Pustevnách, bál jste se, že tam zůstanete už navždy? ! Ani ne, počítal jsem s tím, že nám někdo pomůže nebo nás někdo odveze, přece by nenechali takové osobnosti, jako jsme my, trčet v zatáčce… ? Tak vám děkuji za rozhovor a přeji si, abychom takových rozhovorů udělali společně mnoho. ! Budu rád, určitě se za mnou zastavte a mohli byste s sebou přinést ještě několik těch mých piv, začne další zima, tak ať je mi tepleji. Karolína Slováčková, Karolína Králová 9.B
-164-
Rozhovor s Radegastem ? Když jsi byl vezen na Radhošť a uvízli jste v té zatáčce a pak do toho mladíka uhodil blesk, nebylo ti to líto? ! Když jsme tam jeli, tak to mohlo každého napadnout, když jsem tak těžký. A toho mladíka mi bylo líto a taky toho, že tam došlo méně lidí na to moje odhalení. ? Když je venku zima a hodně sněhu, není ti zima? ! Mně zima ani nebyla, ale Cyrilovi a Metodějovi musela a musí být zima, když jsou jen v sandálech. ? Když do tebe udeřil blesk a měl jsi prasklinu a byl jsi o kus posunutý dál, nebál ses, že spadneš? ! Jak do mě uhodil blesk, vzpomněl jsem si na toho mladíka a taky jsem se bál, že spadnu, ale naštěstí mě pak Albín Polášek zachránil. ? Když ti ukradli kačenu, bylo ti to líto? ! Ano, bylo mi smutno, neměl jsem si s kým povídat v noci a přes den, když tam nikdo nebyl. ? A když jsi v roce 1998 zjistil, že mají za tebe náhradu, jak ti bylo? ! Byl jsem vyděšený, nevěděl jsem, kam mě dají, když nebudu na Radhošti. ? Bylo ti líto Cyrila a Metoděje, že tam musí mrznout? ! Ano, chudáci jsou jen v sandálech a v lehkém hábitu. ? Když jsi přišel na to, že budeš na radnici ve Frenštátě, co sis o tom myslel? ! Že to není fér, že já budu v teple a chudáci ti dva v mrazech. ? Cyril s Metodějem jsou na Radhošti 80. zimu a ty 12 let v teple. Byl bys raději venku nebo bys zůstal, kde jsi? ! Je pravda, že mi je na radnici dobře, ale už pomalu nevím, jak to venku vypadá. Raději bych mrzl a viděl přírodu. Děkuji, Kateřina Ivanová 9.A
Co mě zaujalo v minulém čísle Druhého patra? 1) oceňuji nápaditost textů o novodobých typech člověka 2) byla by trvale dobrá rubrika Žijí mezi námi – o spolužácích (třeba ne vždy o premiantech) 3) prosaďte realizaci nápadu: vyznamenání Alena Korčeková
-165-
Mám zájem o vzdělání? Jo, chci být vzdělaná, ale nic pro to nedělám. Myslím si, že když už 9 let chodím do školy, určitě něco pro své vzdělání dělám, když tak přemýšlím, ještě dalších 9 roků budu chodit do školy. Takže vzdělání bude až dost. Já se rozhodně chci vzdělávat. Proto si dělám domácí úkol (většinou když si vzpomenu). Snažím se také při učení dávat pozor. Nejvíce se snažím v těch předmětech, které mě baví. Ale taky se snažím uspět i v těch předmětech, které mě nebaví. Ovšem navenek se moje snaha neprojevuje. Jo, jsem ráda, že můžu chodit do školy, protože tu potkám nové děcka a naučím se hodně věcí třeba číst, psát a počítat, kdybych
to neuměla, tak jsem úplně výmaz. O vzdělání stojím do jisté míry, protože spoustu věcí nevyužiju a učím se tak zbytečně namísto věcí, které bych se chtěl učit a přiučit. Určitě bych chtěla být moc vzdělaná. Ale bohužel nemám čas na učení a hlavně se mi nechce, protože mě pořád něco rozptyluje. Já celkem stojím o vzdělání, ale bohužel nic pro to nedělám. O vzdělání docela ani nestojím. Je to spíše taková povinnost mít v této době vzdělání. Nejčastěji a nejraději se řídím tím, že život tě naučí. Chtěla bych být vzdělaná, ale u mě to není možné, protože učení mě nebaví. 9.C
Který sport bych zvládl(a) Ragby – jsem celkem silný, míč taky udržím, běhám dobře. Martin Vybíjená mě baví, a proto ji hraji + basketbal – mám bráchy, kteří to hrají a učí mě + fotbal – hrála jsem ho, když jsem byla o hodně menší. Julie Bowling – baví mě a ani nic jiného bych nezvládla. Aneta Skok do dálky – to se jen rozběhneš a hop do měkkého písku + plavání – zaplaveš si a možná něco vyhraješ, ve vodě je mi dobře. Radka Snowboarding – umím jezdit a teda rychle! Skákat umím sice jen trochu, ale to bych se doučil. Tom
-166-
Já bych zvládla hodně sportů, např. fotbal, vybíjenou, cyklistiku a bobování. Myslím si, že jsem na tom dobře, mám celkem sebedůvěru, ale někdy se bojím hodně. Anežka Bowling – je to srandovní hra. Když tu kouli tam chci hodit, tak mě to i s tou koulí vezme s sebou. Anna Skákání na trampolíně – je to sranda, když spadnu, tak to nebolí. Nela Skok do dálky – jsem vysoká, ale někdy mi moje dlouhé nohy dělají problémy. Johana 5.B
O starém rybáři (z cyklu Pruhovaná slepice) Byl jeden starý rybář. Každé ráno na své lodi vyjížděl na moře, aby chytil pár ryb. Jednoho krásného dne vyjel na moře, ale neulovil nic. Strašně se zlobil. Po chvíli usnul. Zdálo se mu, že chytil velrybu a že ho sežrala. Rybář se probudil, vytáhl rybářský prut z vody a na něm byla chycená stará láhev se vzkazem. Rybář se zamyšleně podíval a poté otevřel láhev, vytáhl vzkaz a četl: „Milý člověče, co mě vytáhneš, já ET z Marsu, ti vzkazuji, že když neulovíš žádnou rybu, přijdu si pro tebe.“ Rybář se polekal a dal se do práce. Chytal celou noc i celý den, ale nic neulovil. Rozhodl se tedy, že se vydá na oceán. Plul celou noc, celý den. Doplul na oceán jménem Gogle. Nahodil prut a chytil zvláštní rybu. Její druh byl neznámý. Proto ji pojmenoval sám, dal mu jméno MONKEY FISH. Řekl si, že si ji vezme domů, a dá ji ETmu z Marsu. Tak se vydal na zpáteční cestu ke svému domu. Tak připlul domů a ET už vyčkával. Bohužel ET tam nebyl sám, nýbrž se svou milenkou. Všichni měli hlad. Jakmile spatřili rybáře s ulovenou kořistí, začali slintat. Rybář rybu uložil do trouby a pekl. Mezitím se hádali, jestli rybu se zelím nebo se šípkovou omáčkou. Mezi hádkou na rybu zapomněli a ryba se připekla. Tak neměli nic, zůstali o hladu a rybář skončil na pracáku. 6.B Daniela, Radka 7.B Barbora, Katka, Rebeka, Lucka 8.C David, Marek, Lukáš G., Lukáš M. 9.C Pavel, Marek, Ondra, Radek S.
-167-
Co si přečtete příště? dobývání vesmíru dva dny s Národním divadlem Světový den vody co nám píše Rosaline
Výsledky mě sice potěšily,
Komiks
Redakce Druhého patra hledá pro dlouhodobou spolupráci redaktory. Zájemci se mohou přihlásit v kabinetě dějepisu ve druhém patře.
ale řídím se heslem
nad pokrokem!“
„Není dobré zoufati si
Na vydání 7. čísla Druhého patra se podíleli: Kristýna Kampová, Markéta Petrová, Dominik Schneiderka, Kamila Skurková, Lucie Stupavská, Nikola Španihelová, Jan Tesař (Z)odpovědný vedoucí: Petr Ondryáš Obrázky kreslili: Lada Chromelová, Adéla Romanovská Fotografie: Petr Ondryáš, Zdenka Gemrotová Komiks: Jan Tesař e-mail:
[email protected] http://www.zstyrfren.cz Tisk: LWR Graphic s.r.o. Frenštát p. R. http://www.druhepatro.ic.cz ZŠ a MŠ Tyršova 913, Frenštát pod Radhoštěm Vydáno 29. 3. 2011
-168-
