V tomto čísle nepřehlédněte: Učitelé v 1. třídě – 149 Školní olympiáda – 152 Den s knihou – 153
Den vody – 156 Jak se čistí voda – 159 Co se děje ve škole – 162
Už je tady JARO! Co musí udělat jaro? Nejdříve musí odklidit zbývající sníh a potom nabarvit trávu na zeleno, koruny stromů poset listy a kmeny stromů natřít tmavě hnědou. Musí zahřát zemi sluncem. Musí nechat vykvést všechny květiny. Musí vzbudit všechna zvířata, která přes zimu spí. Dále pak musí osladit včelám květy, posunout všechny časy na hodinách, svléct kůži všem hadům. Ráno orosit trávu a okna. Musí řádně načesat louky. V lese rozlít hnědou a zelenou barvu. Hříbky vytáhnout ze země. Musí přinést nová mláďátka a přivolat ptáky z teplých krajin. Klára Šivicová 7. C Jaro Tak jsem zase tady. Co mě čeká? Musím odklidit sníh a led, potom obarvit stromy a keře, donutit slunce, ať svítí, zvýšit teplotu, louky zaplnit květinami, probudit zvířata, postarat se o narození mláďat, otevřít turistickou sezónu, naparfémovat květy vůní, zakázat lyžařům lyžovat, protože nebudou mít na čem, upozornit děti na to, že taje led a říct jim, že si mohou jít hrát s míčem, vylákat lidi na procházku, poprosit stromy, ať trošičku povyrostou, zahájit velký proces fotosyntézy. Lucie Syrovatková 7. C
-145-
3. B a jaro? Oblečení, na které se těším: Těším se, až si obleču tílko; šaty; nejoblíbenější tříčtvrťáky; lehkou mikinu; tričko s dlouhým rukávem; kraťasy; nátělník s andělem; kšiltovku; plavky; krátké ponožky; červené tričko; červenou mikinu; červenošedé tepláky; šedočervenou vestu Kdo mi ráno vybírá oblečení: sám – 11; rodiče – 5; rodiče, protože jsou moji rodiče; zeptám se večer a mamka mi řekne, jestli mi nebude zima, tak jestli chci, ať jsem nemocná. Moje nejoblíbenější jarní rostlina: sněženka – protože je bílá; petrklíč – protože otevírá jaro; slunečnice; pampeliška; sedmikráska; vlčí mák; jahoda Moje nejoblíbenější jarní činnost: jízda na kole; fotbal; hraní si s kamarády; běhání; chození na procházky Moje nejoblíbenější jarní místo: u nás na zahradě; babiččina zahrádka; bazén; les; babiččin dům; obchod
Jak čáp přilétá z teplých krajin Když se čáp vydá na cestu z teplých krajin, musí letět nad mořem, oceánem, polem, lesem a vším dalším. Nejvíce se těší na svůj oblíbený rybník, kde je plno tlustých a chutných žab. Jenomže když přiletí k rybníku, tak tam žádné žáby nevidí. Vidí jenom vodu, která je špinavá a znečištěná. Čáp zjistil, že tam nic neuloví. Musí letět někam jinam. Cestou viděl plno rybníků, ale žádný neměl tak tlusté žáby, jak byly tam. Když letěl dál a dál, uviděl veliký komín a na tom komíně čapí dívku. Přilétl k ní a zeptal se jí, proč je tak sama. Ona odpověděla, že se ztratila a nikoho nikde nenašla, až na něj. Čáp tam s ní zůstal asi týden a nosil jí potravu. Potom se do sebe zamilovali a měli spolu tři krásné malé čapí děti. Jestli neumřeli, žijí do teď. Markéta Petrová 6. C
Než odletí čáp z teplých krajin zpátky k nám, má před sebou dlouhou cestu. Během letu se občas staví posilnit nějakými žábami a taky se -146-
napije. Pak letí zase dál. Už se blíží k českým hranicím a potkává své přátele. Přilétají k sobě blíž a začnou si povídat. Povídají si, jakou měli cestu, jak se v teplých krajinách měli a co dělali. Letí dál a najednou si první čáp všimne, že v dáli stojí vysoký komín s oranžovými cihlami a vykřikne: „Kluci, podívejte se! Před námi je komín, na kterém jsem minulý rok bydlel! A tady teče ta řeka, ve které je vždycky hodně žab!“ I ostatní čápi si všimnou svých komínů, a tak se společně rozloučí a každý si už letí svou cestou. Zuzana Vachalová 6. C
„Uf, uf,“ vzdychá vlaštovka. Letí z teplých krajů a od jejího domova ji dělí pouhých 10 km. Vzpomíná na svůj domov pod střechou u Novákových. „Je tam vůbec ještě mé hnízdo?“ ptá se vlaštovka sama sebe. Už jí zbývá jen 9 km. Vzpomíná na hodného pana Nováka, který jí vždy nosil semínka. Taky na paní Novákovou, která jí vždy nosila kousky jablek. Už jen 8 km. A vlaštovka je čím dál tím víc unavená. Už jen 7 km. Vlaštovka vzpomíná na mlsného kocoura Mikeše, se kterým si ráda hrála na honěnou. Už jen 6 km. Vlaštovku už bolí celé tělo. Doletí tam vůbec? A najednou vidí na zemi tlustého červa. Napřímí se a jako šipka letí k zemi. Sní červa a už je zase plná síly. Vyletí výš, aby viděla krajinu z výšky. Už jen 5 km. Vlaštovka už poznává svou vlast. Vidí psa Rexe, jak se vesele prochází po zahradě. Už jen 4 km a vlaštovka letí přes Černý les, kde bydlí její kamarádka sojka. Už jen 3 km. Vlaštovka je stále plná síly. Už jen 2 km. A vlaštovka už cítí vůni domova. Domova, do kterého se vždy ráda vrací. Už jen 1 km. Vlaštovka už z dálky poznává dům Nováků. Už jen pár metrů ji dělí od jejího domova. A už je tam. Paní Nováková s panem Novákem jí přichystali malé občerstvení v podobě semínek a kousků jablek. Vlaštovka se posílí a letí přivítat pana a paní Novákovy. Novákovi sedí na zahradě a hladí svého kocoura Mikeše. Vlaštovka si sedla na rameno pana Nováka. Pan Novák si toho všiml, je šťastný. Už si myslel, že na ně vlaštovka zapomněla. Ale ne, vlaštovka by nikdy na pana Nováka a na paní Novákovou nezapomněla. Martina Vachalová 6. C
-147-
Co už umí prváci (1. B)? Na naší báječné cestě Písmenkovým královstvím už se pomalu blížíme k cíli. Zbývá jen posledních pár písmenek, která nám schází do té velké kouzelné skládanky. Urazili jsme za sedm měsíců pořádný kus cesty a nebylo to vždy snadné. Ale otevřel se nám nový svět – svět pohádek, příběhů a všechna dosavadní tajemství se začínají odkrývat. Nikdo nás neošidí, sami si přečteme každé slovo a rozumíme mu. Svět se stává jasnějším a srozumitelnějším. A psaní? Tím můžeme naopak svůj svět přiblížit třeba teď právě vám příspěvkem do našeho časopisu...!!! Je to príma. Baví mě psaní nebo čtení. Můžeme si všechno přečíst a napsat. Je to super. (Toník) Můžu si číst Asterixe. (Vojta) Že si můžu číst knížku a psát dopisy kamarádkám a kamarádům. A že ze psaní dostáváme samé jedničky. A nejen ze psaní, ale i ze čtení. (Kamilka) Mám z toho hodně jedniček, můžu psát i perem a můžu si přečíst slova a celou knížku. Je to prima. (Blanka) Jsem hodně překvapená, že už umím číst a že jsem se naučila psát. (Silva) Můžu si přečíst knížku a můžu napsat dopis kamarádkám. (Gabča) Umíme psát a napsat třeba dopis. Když jsme to neuměli, tak to byla nuda. (Dominik) Gabriela Strakošová
Co mi říká (přeje) maminka, když se se mnou ráno loučí… (1. A) Maminka mi říká, ať se mi dnes ve škole daří a potom si dáme pusinku. (Václav) Ať se mi ve škole daří, ať poslouchám paní učitelku a ať hodně piju vodu. (Thea) Probudím se ráno a maminka mi řekne, ať se ve škole snažím. (Dan) Říká mi, ať se mi ve škole daří a řekne mi, jestli ten den jdu do družiny. (Klára) Já do školy chodím sama a doma před odchodem do školy mi maminka řekne, ať dávám pozor na auta a ať všechno jídlo na oběd sním. (Adélka) -148-
Do školy chodím s tátou. Před školou se rozloučíme, dá mi pusu a řekne mi, ať se slušně chovám a nezlobím. (Ondřej S.) Já chodím do školy s mamkou. Ráno jdu do družiny. Řekneme si ahoj a dáme si pusu. (Ondřej K.) Já do školy jezdím autobusem s tátou. Řekne, ať se mi daří ve škole, sním celou svačinu a řekne mi, kdo mě odpoledne ze školy vyzvedne. (Vojta) Drahomíra Palionová
28. březen – Den učitelů Říká se škola, základ života a o první třídě to platí nejvíce. V první třídě se totiž učíme už základy znalostí, které nás jednou snad budou živit. Také se tam setkáváme s novými spolužáky, se kterými nás časem spojí přátelství. Každý z nás chodil do první třídy, dokonce i učitelé a vychovatelky. Proto jsme si pro ně připravili několik otázek. Zde jsou: Paní učitelka Alena Maňasová ? Kdo vás učil v první třídě? ! Na první třídu nikdy nezapomenu. Měla mě paní učitelka Marie Polášková. ? Kam jste chodila do školy a jaký byl váš kolektiv? ! Tady, na Tyršovku, kolektiv byl asi skvělý, ale už si to nepamatuji. ? Šlo vám učení a chodila jste ráda do školy? ! Ano, šlo a chodila jsem tam ráda. Pan učitel Petr Ondryáš ? Kdo vás učil v první třídě a kam jste chodil do školy? ! Paní učitelka Růžena Holubová. Chodil jsem do Trojanovic, první třídu jsme měli tam, kde jsou teď potraviny u hotelu Beskyd, na místě mé lavice se prodávají čaje. Na kraji místnosti jsme měli velká kamna, na kterých jsme „zahřívali“ pingpongové míčky. ? Jaký byl váš kolektiv? ! Já nevím, v první třídě nebyl kolektiv žádný. Pamatuju si, že kluci a holky byli zvlášť. Někteří kluci dávali holkám pusy a dostávali za to poznámky. Už nevím, jestli jsem se do těchto činností zapojoval… -149-
? Šlo vám učení a chodil jste rád do školy? ! Jo, nemusel jsem se učit. První dvojku jsem dostal za pravopis – písmenko c. Nejvíce se mi líbila třetí třída, kdy nám přestavovali školu a my jsme chodili do školy na půl dvanáctou. Paní vychovatelka Lenka Šmiřáková ? Kdo vás učil v první třídě a kam jste chodila do školy? ! Chodila jsem tam, kde je teď muzeum, na malou Tyršovku. Učila nás paní učitelka Šmajstrlová. ? Jaký byl váš kolektiv a šlo vám učení? ! Kolektiv jsme byli dobrý, scházíme se dodneška. Učení mi šlo, v pohodě. ? Chodila jste ráda do školy? ! Já jo. Později to bylo sice horší, ale ze začátku jo. Ptala se Kristýna Maková
Co přeje naší škole 2. A? Přeji naší škole, aby v ní byla vždycky zábava, a mír a klid pro učitele. Děti ať nezlobí a mají samé jedničky. Anna Školo, přeji ti všechno nejlepší a ať tě mají všichni rádi. Martin Škola je dobrá věc. Přeji jí hodně štěstí. Líbí se mi předmět matematika, tělocvik, český jazyk a diktáty. Mám tu hodně kamarádů a dobrou učitelku. Dalibor Milá školo, přála bych ti, aby bylo ve škole ticho, ale i zábava. A také ať děti nezlobí, neběhají po chodbě. Kluci ať se neperou. Michaela Milovaná školo. Jsi pěkná a máš hodně žáků. Prostě překonáváš sama sebe. Přeji ti hodně štěstí. Mám tě rád. Adam Milá školo, přeji ti všechno nejlepší, aby tě všechny děti měly rády a aby tě měli rádi i učitelé. Vít Milá školo, přeji ti, ať se dětem líbíš a máš spoustu dětí, které tě budou milovat. A ať nikdo z dětí netříská židličkou o zem. Daniela Milá školo, jsem rád, že chodím tady do té školy a že mám dobrou paní učitelku. Mám hodně kamarádů a baví mě se učit. Pavel
-150-
Neřeknu! V tuhle roční dobu se u nás šíří docela dost nemocí a nachlazení. Někteří mají angínu, někteří chřipku, někteří třeba jen rýmu a někteří jsou dokonce bez hlasu. My, kteří jsme bez hlasu, býváme nazýváni jako nehlasky. Ne že by mi to vadilo, ale když jste bez hlasu tak dlouho jako já, začíná to být trochu otravné. Někdy to je docela dobré, když nemůžete mluvit, učitelé vás nemají jak zkoušet a když vás naštvou, tak si něco brbláte pro sebe a oni vás neslyší. Ale i tohle má své nevýhody. Nemůžete si normálně povídat s přáteli. Když se naučíte nějaké učivo a chcete se nechat vyzkoušet, protože jste se po dlouhé době něco naučili a jste na to pyšní, tak vás učitel pošle zpátky, protože vás neslyší. Někteří si rádi zpívají, jenže bez hlasu to moc dobře nejde. Nebo když chcete něco rodičům vysvětlit, tak oni začnou řvát, abyste nemluvili. Jenomže ono to je těžké na pokyn přestat mluvit, když jste zvyklí na všechno odpovídat. No zkuste si to doma na rodičích vyzkoušet. Neodpovídat na nějaké jejich připomínky, příkazy, pochvaly, otázky a ták dál. Až pak totiž pochopíte, jaké to je. Sára Síbková 7. C
Čajové pohádky 2. B Jednou Pik a Wik jedli svou oblíbenou pochoutku hrušky s vanilkou. Chtěli se napít a šli ke studánce. Tam uviděli velikou žlutou věc. Nevěděli, co to je, a tak to dokouleli až domů. Chtěli to ochutnat. Rozkrojili to a kousek ochutnali. Bylo to moc kyselé, a tak to hodili za hlavu. Nevšimli si ale, že jim to spadlo do hromady hrušek s vanilkou. Celou hromadu usušili. Druhý den už bylo všechno usušené. Jen směs stačilo zalít horkou vodou. Když čaj ochutnali, nestačili se divit. Byl daleko chutnější a lepší než jindy. A tak zkoumali, co do něj dali nového. Zjistili, že chuť změnila ta žlutá věc, co našli u potoka. Od kamarádů pak zjistili, že je to citrón. A od té doby mají svou oblíbenou čajovou směs HRUŠKA, CITRÓN, VANILKA. Pik a Wik sbírali brusinky a maliny. Začali se spolu hádat, čí ovoce je lepší. Pik to nevydržel a hodil po Wikovi brusinku. Wik zase hodil po Pikovi malinu. A tak začala ovocná bitva. Po ní zbyl na pasece nepořádek. Jahodový skřítek jim přikázal, aby po sobě uklidili. Mezitím -151-
hřálo sluníčko a ovoce usušilo. Pik a Wik vše shrabali na jednu hromadu. Řekli si, že z toho zkusí uvařit čaj. Dali to do skleničky a zalili horkou vodou. Byl z toho vynikající ovocný čaj. Nazvali ho BRUSINKY S MALINAMI.
Olympiáda I. stupně Frenštát předběhl Londýn! Celý sportovní svět s napětím očekává letní olympijské hry v Londýně. Avšak koho by bavilo čekat. My jsme si uspořádali vlastní! Základní škola Tyršova 913 zahájila ve čtvrtek 1. března už třetí ročník olympijských her I. stupně. Každá třída reprezentovala jeden evropský stát, za který pak také soutěžila. Šestnáct tříd, což je asi 360 žáků, si vyzkoušelo, jaké to je soutěžit sám za sebe, nebo naopak soutěžit jako tým. Přípravy na olympiádu zabraly téměř dva týdny, žáci poznávali svou zemi, její historii, tradice, ale i typická jídla a vymýšleli si svůj pokřik a maskoty. Větší práci to dalo ovšem p. učitelkám a učitelům, hlavně paní učitelce Janě Adámkové, která byla hlavní organizátorkou. A v jakých disciplínách mohli žáci zabodovat? Například to bylo prolézání kruhů, chození s míčkem tak, aby nespadl, skládaní slov, trefa do terče nebo poznávání zvířat. Po těchto soutěžích se čekalo na vyhlášení výsledků. Vědělo se, že pouze dvě třídy si odnesou dort za první místo, medaile získají vítězové i třídy na druhém a třetím místě (v Londýně dorty určitě přichystány nemají). Z vítězství se radovaly třída 2. B a 5. A. Je samozřejmě jasné, že zvítězit nemůžou všichni, ale důležité je zúčastnit se. Každá třída si tak odnesla spoustu nových zážitků a poznatků a všichni se už těší na příští rok. Poděkování patří i žákům třídy 8. A, kteří přispěli k hladkému průběhu soutěží. Kamila Skurková
Myslím si, že naše třída byla odhodlaná vyhrát tuto olympiádu. Nejvíce se mi líbila soutěž nakupování, protože byla o rychlosti. Když se oznamovaly výsledky, byli jsme zvědaví, kdo vyhraje – byli jsme to my! Byli jsme šťastní a když jsme dostali ten krásný dort, míčky a bonbony a samozřejmě medaile, byli jsme ještě šťastnější. Druhý den jsme rozdělovali dort a byl moc dobrý. Tato událost nám dodala mnoho sil do dalších soutěží. Markéta Kociánová 5. A -152-
Naše třída 5. A vyhrála olympiádu proto, že jsme se snažili jak v kolektivu, tak v jednotlivých soutěžích. Dohromady jsme získali v jednotlivých soutěžích 138 bodů. Všichni se moc a moc snažili, když vyhlásili 3. místo, mysleli jsme, že budeme na druhém místě a když vyhlásili první místo, tak jsme nevěřili vlastním očím a uším. Vyhráli jsme obrovský dort a každý medaili. Německo je nejlepší, všichni vám to dosvědčí!!! Klaudie Murasová a Valerie Srníčková 5. A
Den s knihou Moje majitelka Natálie se rozhodla, že mě vezme ve středu do školy. Jsem sama bez sebe, že si právě vybrala mě. Moje jméno je Týna a Póny Loupež v Safariparku. Nemůžu se dočkat na středu, protože se těším na jiné knížky a na to, co tam budu předvádět. Konečně je středa a moje majitelka si mě dává do batohu. Jak jsme došli do školy, tak jsem se skamarádila s knížkami, byly tam různé druhy, komedie, dobrodružné, básničky a mnoho dalších. Jak nastala naše hodina, tak si mě majitelka vzala do ruky a řekla, co jsem za druh, proč mě má ráda, kolik mám stránek a jakého mám autora. Pak mě najednou majitelka zvedla a dala na stůl, takhle to udělali všichni. S knížkami jsme si říkali, co to dělají, ale pak nám došlo, že nás chtějí změřit. Potom nás majitelé vzali a rozložili na zem a změřili naši délku. Byli jsme docela dlouzí. Našla jsem si tam hodně kamarádů, vyprávěli jsme si vtipné, hororové, pohádkové a dobrodružné příběhy. U některých jsme se zasmáli, ale u některých zase báli. Najednou zazvonilo, takže si nás majitelky rozebraly. -153-
Rozloučili jsme se a zasmáli, Natálie si mě zastrčila do batohu a šla se mnou domů. Doma mě vytáhla z batohu a schovala do skříňky k jiným knížkám. Knížky jsem pozdravila a vyprávěla jim, co všechno jsem ve škole dělala. Natálie Blažková 7. A
třída 6. A 6. C 7. A 7. B 7. C 8. A 8. B 8. C 9. C
počet knih 19 21 19 18 11 18 20 12 7
Den s knihou v číslech: počet průměr stran stran 4647 245 5681 271 3383 178 3833 213 2343 213 4055 225 4185 209 2272
325
délka 424 488,5 426 358 239 420 487 253 138
výška 45 49,5 32 36 22 37 39 21 18
Co si myslí 3. B o knížkách? Jaká by měla být ideální knížka: hrubá nebo tenká; dobrodružná nebo detektivka; má hodně obrázků; je zábavná Proč by měli lidé číst knížky? Aby pořád neseděli u počítače nebo u televize; aby se vzdělávali, byli chytří; aby prožili ten příběh, co v té knize je; aby se nenudili a pobavili se; aby měli představivost Proč by měla mít kniha svátek celý měsíc? Protože nás vzdělává; je chytrá, zábavná; je pro náš lid důležitá; je významná; protože si to zaslouží; je přítel lidí; čte ji úplně každý na světě. Kniha Ahoj, já jsem kniha čtivá, co ráda přečtena bývá! I když jsem byla kdysi oblíbená, jsem momentálně za skříní pohozená. -154-
To, že jsem za skříní, není žádná náhoda, lidi, řeknu vám, není to tedy pohoda! Zahodil mě sem můj čtenář, lidi se v dnešní době obejdou i bez nás. Jsem tady sama jako kůl v plotě a cítím se jako nepříjemný kamínek v botě! Už mě nikdo nechce číst! Asi to tak mělo být… Se svým osudem jsem již smířena, i když jsem za skříní vhozena. Zdá se, že je to můj osud! už se asi nikdy nedostanu odsud… Dominik Janek 9. B
Beseda se spisovatelem Ve středu 14. března se ve třídě 5. B konala beseda. Žák deváté třídy Jan Šrubař totiž napsal příběh s názvem „Moje vzpomínky“, který vypráví lípa na náměstí. Ve čtení jsme si měli připravit otázky o příběhu. Jenže spolužáci se styděli, většinu otázek řekla paní učitelka. Jen pár dětí se zeptalo na svou otázku, ptali se třeba, jestli chce být spisovatelem, jak ho napadlo vyprávět příběh jako lípa. Beseda trvala pouhých patnáct minut, ale i tak to bylo zajímavé. Marie Kleckerová 5. B
Katastrofický scénář: z celého světa zmizely knihy! Beletrie: lidé by se jen vzdělávali, nečetli své oblíbené knihy. Chyběla by jim fantazie. Děti by se neučily říkanky, nečetly by dětské knihy. Byly by hloupější, chyběla by jim logika. Zuzana Piskořová 8. C Vědecké publikace: byla by to ještě větší katastrofa, než při zmizení beletrie. Všechny výzkumy, recepty, fakta, všechno by bylo pryč. Následky by to mělo katastrofické, hlavně pro vědce, kteří svůj život obětují vědě. Všechno bychom museli sepisovat znovu. Vědci by se Tereza Blažková 8. C zbláznili. -155-
Učebnice: na světě by nebyli chytří lidé a lidstvo by bylo zničeno stejně tak, jako dinosauři. Nebyly by vynalezeny základní věci. Většina Lukáš Hoďák 8. C lidí by, myslím, slavila a ten zbytek by brečel.
Světový den vody Voda Voda je čistá, zdravá a modrá, každý si myslí, že není dobrá. Všichni pijí sladidla samé, pak z toho všichni nemoci máme. Voda je na zemi v různých tvarech, také se používá v kuchyňských varech. Voda je bohatství našeho světa, toto je naprosto pravdivá věta.
Voda je křišťálově čistá, to, že je zdravá, je věc jistá. Máme ji v těle, je všude s námi, živí nás a hojí rány, tak, jak je mocná, bychom se divili, bez ní už bychom tu asi nebyli. Ona je pára, led i potoky, doufám, že vydrží s námi už na věky. Barbora Jenčková 8. B
DEN VODY Je den 22. 3. ráno 8:00! Čtvrtek! Řekli jsme si, čtvrtek je snad nejhorší den v týdnu pro naši třídu 8. B! Máme vyučování do 14:50 a navíc máme samé otravné hodiny! Zazvonilo na vyučování a začalo to!!! Nikdo, skoro nikdo nevěděl, že je Den vody! První hodinu jsme měli přírodopis s naší p. uč. třídní Evou Pavlasovou, která nám pochopitelně nikdy nedá pokoj, zahájení dne začalo písemkou, ale voda to bohužel nebyla! Po velice náročném testu z cévních oběhů jsme se konečně dostali k vodě, i když jsme tedy ještě nevěděli proč! Pár lidí od nás ze třídy si na toto téma přichystalo prezentaci, velice se nám to líbilo, hlavně od Žanety, která prezentovala spíše obezitu než vodu, jelikož měla obrázky takového „špekouna“, který při skoku do moře vytváří vlnu tsunami! Druhou hodinu v matematice jsme se samozřejmě paní Pavlasové nezbavili, bohužel! Zase jako vždy nám chtěla procvičit mozkové závity, a tak si pro nás nachystala výpočty o platbě vody. Celou hodinu jsme se potili nad průměrnými platbami vody v rodinách za rok, -156-
spotřebách v různých jednotkách, nad cenami pitné vody v různých zemích, atd. Zabijárna! Po této vyčerpávající hodině jsme opravdu každý vodu nutně potřebovali, abychom si smyli pot z čela a dodali tekutiny tělu, o čemž jsme také debatovali v přírodopisu! Po přestávce přišla chemie! I přes to, že jsme měli vodík dávno probraný, jsme si o něm vyslechli další zajímavosti a debatu o tom, jak reaguje s jinými chemickými prvky. To byl pro nás odpočinek a skoro jsme spali, až do té doby, než nám paní Maňasová pustila prezentace a my jsme k tomu zpívali jako v hudebce písničku „VODA ŽIVÁ“! To nás probralo! Poté následovala angličtina, ve které jsme s paní Filipovou překládali po dvojicích články o vodě z anglických časopisů. To nám celkem šlo! Jenže to bylo na známky, což nás zase trošku rozhodilo, ale po skoro samých jedničkách jsme byli jen rádi! O přestávce jsme si odpočinuli a přišla do třetice všeho dobrého paní Pavlasová do výchovy ke zdraví! Tam jsme sice moc vodu nebrali, ale i pohlavní nemoci bylo zajímavé téma! Trošku se nám udělalo zle, když jsme viděli ty obrázky s nemocemi na pohlavních orgánech, a proto nám bylo řečeno, že i tady je voda jako hygienický prostředek moc důležitá! Předposlední hodinou byl Čj-sloh, kde jsme s paní Ondryášovou vymýšleli básničky o vodě. Mně to celkem šlo, ale asi polovina třídy zrovna neuspěla! Což paní učitelku zřejmě mrzelo! Ale bohužel ne každý má „básnické střevo“, tak co už!? Po slohu jsme se všichni řítili na oběd, jestli byla k pití voda, si už nepamatuju. Ale myslím, že ne každý by z toho měl radost! Poslední hodinu tu byla občanka s paní Lavičkovou, která s námi probírala vodní katastrofy a to, jak může voda lidem škodit, zase jsme se dověděli spoustu nových věcí o vodě a o tom, jak je pro naši planetu a náš život důležitá a nezbytná! Tak to byl náš skvělý VODNÍ DEN, zatím a ať vás voda v životě neopouští, i když je to šíleně silný živel a působí i škody, tak bez ní je velmi, velmi špatně!!! Barbora Jenčková 8. B
Vodní stopa - co to vlastně je? Některé studie přišly s ohromující zprávou – nejvíce vody se nepotřebuje pro užitkový význam, tedy na pití a jídlo, ale na výrobu různých potravin (tedy plodin a masa). Ekologičtí nadšenci navrhují, -157-
aby se tzv. vodní stopa uváděla na obalech různých potravin, aby si lidé více vážili toho, co konzumují. Na stránkách http://www.ekologickastopa.cz se můžete i vy dozvědět fůru zajímavostí, například že pro výrobu jednoho půllitru (ano, pouze jedné flašky piva!) je potřeba dalších 150 litrů, které se spotřebují při pěstování ječmene a dalších potřebných surovin. Nebo třeba na kilogram hovězího masa je už potřeba stokrát většího objemu, než jen u piva. Pro výrobu jednoho kilogramu hovězího masa je totiž potřeba celých 15 500 litrů vody. No není to ohromující? Objevují se však jedinci, kteří s myšlenkou vodní stopy nesouhlasí. Nejčastějším argumentem je, že voda je přece součástí koloběhu, takže se prostě do přírody nějakým způsobem vrátí. Každopádně bychom se měli více zamyslet nad svým hospodařením s vodou a více si vážit všeho, co máme. Zásoby vody přece nejsou bezedné… Kristýna Kampová Dvaadvacátý březen byl vyhlášen Světovým dnem vody a pro tento rok bylo vyhlášeno téma Vodní stopa v potravinách. Žáci 9. ročníku měli vypočítat vodní stopu jednoho rodinného oběda a snídaně (tedy jednu čtvrtinu, jednu pětinu nebo desetinu – a byl pro některé dvojice i s kalkulačkou obtížný úkol). 1. Vypočítejte vodní stopu oběda pro čtyřčlennou rodinu: Maminka uvařila hovězí polévku s rýží, potřebovala 250 g hovězího masa a 100 g rýže. Upekla 0,75 kg vepřového masa, uvařila 0,5 kg brambor a z 250 g rajčat a 200 g okurky vyrobila salát. Správná odpověď bylo 8033 litrů vody, někteří spočítali 5570 l, 6200 l. 2. Vypočítejte vodní stopu snídaně pro čtyřčlennou rodinu: Rodina snědla čtvrtinu chleba, 200 g sýra a 200 g rajčat. Maminka s tatínkem si dali kávu, jedno dítě si dalo čaj a druhé mléko. Ještě zajímavější výsledky žáci vypočítali při vodní stopě snídaně pro čtyřčlennou rodinu 1701 litrů, 1885 l, 1781 l, 2040 l. Správná odpověď bylo 1921 litrů. Jana Bartošová
-158-
Pojďte se podívat, kde se voda čistí… Seznámím vás s čistírnou odpadních vod ve Frenštátě pod Radhoštěm, kam jsem se spolu se svými vrstevníky a učiteli vydala na exkurzi, abychom prozkoumali složitosti čištění odpadních vod. Čistírna leží za frenštátskou jízdárnou hned vedle říčky Lubiny a je obklopena převážně listnatými stromy. Do městské čistírny teče odpadní voda z celého Frenštátu a části Trojanovic (podél hlavní silnice až po Ráztoku). Čističkou ročně protečou asi 3 miliony m³ vody. Průměrný průtok je asi 80 litrů/sekundu a maximální průtok, to když vydatně prší nebo taje hodně sněhu, je 236 l/s. Přes den čističkou proteče asi 130–140 l/s a v noci je to potom asi 30–40 l/s. Voda se v čističce zdrží až 20 hodin, 5–8 hodin za prudkých dešťů, to se vypouští dříve, protože je méně znečištěná. Voda prochází dvěma stupni čištění. Nejdříve mechanickým předčištěním, kde se voda zbaví hrubých nečistot, potom jde do velkých nádrží, kde probíhá čištění pomocí aktivovaného kalu, který je stále okysličován vzduchem, kterým se taky voda uvádí do stálého pohybu. Poté jde vše do usazovací nádrže, kde se kal usadí, a tím oddělí od čisté vody, která je odváděna do potoků. Ano, nemysleme si, že hned jde zpět do vodovodu, na to jsme byli upozorněni hned na začátku exkurze. A kal? Ten jde na okysličení, jelikož je to živý organismus a poté jde zpátky do oběhu. A odpad? Ten se, jestli jsem správně rozuměla, kompostuje. Jde do vyhnívacích nádrží o objemu 600 a 1700 m³. Nejdříve se utlačí, čímž se vylisuje voda, a potom se tedy odváží do kompostárny nebo na skládku nebezpečného odpadu. Celý objekt je samozřejmě monitorován, a když se něco pokazí, hned to vědí. Tak, teď jste si právě přečetli velmi zestručněný popis čištění odpadních vod. Myslím si, že pro nás, jakožto děti, žáky je zajímavé
-159-
podívat se tomu na zoubek i mimo školní lavice. Je to však zážitek, který mi osobně jednou stačil. Při návštěvě se totiž zápachu nevyhnete. Katka Žingorová
Pojeďte s námi k Baltskému moři! Cestovní kancelář Langusta Vodním kapkám můžeme nabídnout jedinečný turistický výlet po řece Lomné. Nabízíme vám neuvěřitelný zážitek adrenalinových vod, ale i klidné prostředí určené k rekreaci. Za neuvěřitelných 8 dnů a 11 hodin bychom měli proplout 815 kilometrů i řeku Lomnou, Lubinu a Odru. A co vám naše cesta může nabídnout? Potkáte živočichy tekoucích vod, proplavete hranice mezi Německem a Polskem a v přístavním městě Štětín vám poskytneme jedinečnou příležitost seznámit se se slanými kapkami Baltského moře. Uvidíte zajímavé lodě i tamější živočichy. Pokud se vám nebude líbit pobyt v Pomořanské zátoce, vždy se můžete vypařit a pršet, kam budete chtít. Vaše Langusta Kristýna Martináková, Anna Balcárková 8. A Vážená poroto, do soutěže o nejkrásnější potok bych chtěla přihlásit potok Ráztoka z pod Mlýnic. Je velmi čistý a taky jemně studený. Kousek odtud je mlýnice, kde bydlí mlynář a také vodník. Vodník zajde každé ráno k vodopádu podívat se na zvířata, která tu chodí pít. Také děti tu sem tam zaběhnou pro vodu. Jednou vodník Franta uklouzl na kameni a spadl do vody, a tak uviděl mnoho ryb a raků, kteří tu žijí. Mlynář Kokoška je hodný a když spadne do vody třeba strom nebo hodně listí, tak mlynář s vodníkem jdou a vysbírají je. A tak potok zůstává čistý, krásný a průzračný. Proto si myslím, že měl šanci na výhru. Jana Strnadlová 6. A
Ve Frenštátě pod Radhoštěm 22. 3. 2012 Vážený pane hastrmane nejvyšší. Zaslechla jsem, že hledáte nového správce na přehradu Šance. Jmenuji se Škeble Rybničná a obdivuji Vás i ty Vaše vody. Proto Vás prosím, jestli byste mě nenajal na to místo správce. Určitě bych Vás přesvědčila -160-
o tom, že jsem ta pravá. Se vší úctou bych krmila Vaše milované ryby a starala bych se o Vaše nádherné rostliny a rákosí. Ani v noci oka nezamhouřím. Budu Vám pěstovat, kolik žab jen chcete. Budu se také starat o Vaše krásné a vzrostlé vrby. Tuto práci hodně potřebuji. Budu se snažit, abych Vám co nejvěrněji sloužila. S pozdravem hastrmanka Škeble Rybničná Sabina Konvičková 6. C
Dobrý den, pane nejvyšší hastrmane Vodníku. Žádám Vás o to, abych mohl být správcem Šancí. Budu ten nejlepší hastrman, kterého jste si kdy přál. Nejlépe umím sbírat dušičky a poznávat všechny ryby, na které si vzpomenete. Navíc nikdy nespím a pořád pracuji. Jsem výborný plavec, kterého nikdo nepřekoná, až na Vás, pane veličenstvo. Nikdy nebudu lepší než Vy, protože jste prostě nejlepší hastrman, kterého znám. A ještě pro Vás vycvičím žáby, které budou zpívat, když budete přicházet. Tak Vás moc prosím, abych tu mohl zůstat, pane veličenstvo. S pozdravem Pracant Markéta Petrová 6. C
Vodník 21. století? Jak vypadá moderní vodník? Jistě všichni známe ty pohádky o vodnících, kteří stahovali malé děti do vody a jejich dušičky ukládali do hrníčků s pokličkou. Všichni je taky neznáme jinak, než že jsou zelení, mají dlouhé zelené vlasy, zelený klobouček s červenou pentličkou, zelené gatě a sako. Jsou celí zelení, asi obarvení žabincem. Ovšem ví někdo, jak vypadá skutečný vodník dnes? Trošku vám to přiblížím. Jeho vlasy jsou velmi husté, modré a má je sestříhané do číra. Místo zeleného sáčka má velkou mikinu s hodně kapsami. Je velice praktická. A to například když mu dojde hrníček s pokličkou, dušičku si do kapes odloží, dokaď nesežene nový hrníček. Kolem krku má pověšený řetízek se znakem dolaru. Taky má obrovské tepláky jen tak „na lítačku“. Jeho podvodní dům je vybaven kamerovým systémem. To aby viděl, jestli nejde jeho kořist. Když někdo vstoupí na jeho území, -161-
okamžitě začne pískat alarm. Celá akce se promítá na HD televizi. Když je mimo své sídlo, tak mu přijde SMS. Říká, že to je obrovská Monika Rajnochová 9. A výhoda než kdysi.
Co se děje ve škole? Přebor škol v běhu na lyžích Osmého března na Pustevnách uspořádali učitelé naší školy Přebor škol v běhu na lyžích. Ve svých kategoriích zvítězili Jan Mazoch a Jan Lavička, druhé místo patřilo Danielu Sládečkovi, Anežce Pražákové a Kristýně Kociánové. Největším překvapením bylo umístění Kristýny, která netrénuje se školním lyžařským klubem. A jak závody vypadaly z jejího pohledu? Vůbec nevím, jak se to mohlo stát, říkala jsem si první sekundy po vyhlášení výsledků. Vlastně doteď tomu nemůžu věřit. Hned jak jsme přijeli na Pustevny, nechala jsem si namazat lyže a vyrazila na zkušební dráhu. Při startu jsem měla rozklepaná kolena. Jakmile jsem vyrazila, paní učitelky tělocviku mě skvěle podporovaly, takže dík patří i jim. Trať byla parádní, ale háček byl ve mně, já totiž nechodím do běžeckého kroužku, ale chodím trénovat s mým taťkou. Trať jsme dojeli a hned po vyhlášení výsledků jsme jeli zpět. Jak jsem vystupovala u babičky, která na mě čekala na zastávce, řekla jsem jí, že jsem byla druhá, myslela si, že si z ní dělám legraci. Ono to tak ale bylo doopravdy. Pořád si říkám, že to bylo o štěstí, protože soupeřku jsme porazila o jednu sekundu. Ovšem ta rychlejší jsem byla já. Moc se mi to líbilo a s taťkou budu trénovat dál. Kristýna Kociánová 6. B
Jak jsme na tom s pamětí? Co si pamatuji? Mezi nejlépe zapamatovatelné patří tváře (25 hlasů), jména (10), zážitky, písničky (8), čísla (6), telefonní čísla, krajiny, letopočty (4), blbosti, slova, události (3). Zajímavé odpovědi: pamatuji si, že mi nejde vlastivěda; data narození. -162-
Co si nepamatuji? Vítězem je učení (učivo) – získalo 25 hlasů, letopočty (17), čísla, domácí úkoly, co je na oběd (5), násobilku, český jazyk (4). Zajímavé: první tři roky mého života, včerejší večeři, jestli se píše písemka. Co zapomínám? Vítězí pomůcky a domácí úkoly (po 24 hlasech), povinnosti (8), uklidit si doma (7), učebnice, letopočty (3), hodinky, vynést koš, vypnout světla (2). Zajímavé: chovat se slušně, chodit brzo spát. „Zapomínací“ příhody: Když potřebuji něco najít, nenajdu to. Když pak hledám něco jiného, najdu to, co jsem hledala předtím a je mi to prd platné. Když něco zapomenu, tak se vyspím. Jak se probudím, hned to (většinou) najdu. Babička hledala prstýnek, a nakonec ho měla na druhé ruce. Můj známý hledal knížku a přitom ji držel v ruce. Sestra hledala účet z nákupu. Prohledala snad všechny koše, popelnice… a nic. Pak si sáhla do kapsy od kalhot a účet našla. Naši jednou zapomněli vypnout sporák, na kterém byly v hrnci párky. Hledal jsem celkem dlouho brýle, až jsem je našel… na nose! Vždy, když mi mamka něco koupí, vždy to nosí týden v kabelce a až poté mi to dá. Jak jsme vycházeli z obchodu, mamka si spletla auto a divila se, že jí nejde odemknout. Když jsme jeli k rodině, děda si zapomněl zuby. Takže jsme se museli vracet. Má babička má hodně vnoučat. Takže než si vždy vzpomene, jak se kdo jmenuje, tak vyjmenuje celou rodinu. Všichni najednou zapomínají, když mi mají vrátit peníze.
Zapomínání a pamatování Hovoří-li psycholog o paměti, nemá na mysli žádný předmět, kterého se lze dotknout, ale má na mysli určitou činnost. Těmito činnostmi jsou zapamatování, nebo naopak zapomnění. Paměť je určitá aktivita, určitý druh výkonu. Paměť je schopnost něco zcela určitého učinit. O jaký výkon jde? -163-
Přijmout informace – např. slyšíme, že někdo hraje na klavír píseň a podržíme si ji v paměti Zpracovat informace – řekneme, že někdo hraje určitou píseň Uskladňujeme informace – zapamatujeme si tuto píseň Vzpomínání – např. uslyšíme několik tónů v rádiu a uvědomíme si, že už jsme píseň slyšeli Vydávání uskladněných informací – někdo nás vyzve, abychom píseň zazpívali, a my ji umíme zazpívat Znovupoznání – na dotaz, jakou píseň v rádiu hrají, jsme schopni identifikovat píseň Zapomenutí – zapomeneme tóninu písně a nejsme schopni zpívat píseň Ve skutečnosti je tento proces ještě mnohem složitější. Rozlišujeme tři druhy paměti: Senzorická – pomocí smyslových orgánů – paměť sluchovou, zrakovou… je ovlivňována naší pozorností a zájmem o danou věc, v dané chvíli. Je dána naší motivací, jaký mají vztah určité informace k našim potřebám. Krátkodobá paměť – pracovní zabývá se vědomými psychickými činnostmi – smysluplnými shluky informací nebo se pojí s našimi vzpomínkami. Upevnění těchto informací v paměti znesnadňuje to, co přišlo do paměti následně /jdeme nakoupit, zastavíme se s někým, vykládáme si a téma je důležitější než to, co máme koupit/. Důležité při této paměti je seskupování těch informací, které spolu souvisí. Důležitá je i naše představivost, tvořivost a fantazie. Dlouhodobá paměť – je funkcí celého mozku. Od 30 let věku člověka tato schopnost klesá, od 70 let věku je tento pokles ještě prudší. Při přechodu informací z dlouhodobé paměti do krátkodobé dochází k řadě těžkostí – „nemohu si vzpomenout na jeho jméno, ale mám to na jazyku“. Pro tyto situace existuje řada rad: zkusme na to intenzivně nemyslet a odveďme pozornost na chvíli jinam… zkusme si po chvíli vybavit písmeno, kterým jméno začíná, jak bylo asi dlouhé, při jaké příležitosti jsme se s člověkem setkali… Lidský mozek má nesmírnou kapacitu, v průměru ji využíváme pouze z 2 %. Právě takové množství informací je nám k dispozici vědomě. Zbytek je uschován v podvědomí.
-164-
A ještě jedna důležitá věc: Náš mozek má dvě hemisféry: levou a pravou. Levá má na starosti logiku, pravidla, čtení, počítání. Pravá se stará o pamatování si osob a zážitků, má na starosti emoce, kreativitu. V naší společnosti se většinou klade důraz na výkony levé hemisféry a s tím souvisí i některé potíže s pamětí. Potřebujeme zatížit obě hemisféry. Jinak ta druhá zahálí a ochabuje. Při aktivaci obou hemisfér jsme schopni si dobře pamatovat a trvale pamatovat informace. Toto si lze natrénovat např. tím, že se určité věci učíme nahlas, dáváme je do souvislosti s obrazy, představami a zážitky. Zapojujeme do práce levou i pravou ruku, pohyb, všechny smysly. Připojujeme si informace k člověku, ději, opakujeme si je. Příčinou zapomínání je rovněž stres, zvláště dlouhodobý, který může naši paměť vážně poškodit. Zapomínání je i užitečné, je to jakýsi „koš“, kam odkládáme informace nepotřebné. Existuje řada pomůcek a cvičení, jak si určité informace zapamatovat. Např. „Hajdy, Kubo, pod koryto.“ /V této větě jsou ukryté názvy tří ostrovů v Karibiku. Víte, které to jsou? Pokud na to přijdete, už je nikdy nezapomenete/. Mgr. Marta Pavelcová, školní psycholožka
Tajemství červené skříňky Už jsme hodněkrát slyšeli o těch červených skříňkách. Není jenom jedna, je jich více, např. u učebny cizích jazyků. Jistě víte, jak vypadá, je červená a uprostřed je nějaké písmeno. Když vypadá tak tajuplně, určitě v ní něco bude, ale co? Když ji otevřete, což se dá lehko, tak vypadá obyčejně a nezajímavě, ale to vůbec není pravda, je tam hasicí přístroj a zabydlelo se tam jedno malé strašidlo. Ne že by bylo v této škole jen jedno, to ne, v každé skřínce je jedno a to buď malé nebo velké. Nemůžu ho popsat, protože takové strašidlo mění podoby podle toho, jestli je hodné nebo zlé. Takové hodné strašidlo například u jazykové učebny mění podoby na roztomilé koťátko, štěňátko, nebo, ale to jen někdy, vezme podobu učitele nebo žáka. Nedělá žádný rámus a nejraději má, když se nějaké děti učí angličtinu. Zato zlé strašidlo je velmi hlučné, asi jako naše třída. Dělá dětem naschvály a mění podobu na ty nejhnusnější pavouky, hady, atd. Takže – radši je neotvírejte!!! Jana Horáková 6. A
-165-
Přineste nám své letáky! Naše škola se každoročně účastní sběrové soutěže Zelený strom. Po podzimní části jsme na prvním místě o pouhopouhých 100 kilogramů před ZŠ Karla Dvořáčka z Orlové-Lutyně (nasbírali jsme 19 160 kilogramů). Jarní sběr bude v naší škole v květnu a už je potřeba budovat zásoby papíru. V novinách jsme se dočetli, že na české zákazníky číhaly vloni ve schránkách čtyři miliardy letáků. Když jsme toto číslo vydělili počtem obyvatel, zjistili jsme, že na jednu osobu v České republice připadá asi 400 letáků. Prosím, přineste nám je, hodně nám pomůžete! Ve hře je obhajoba prvního místa z loňského roku. Aneta Havlová 6. A
Už jezdíte na kole? Zima už končí a začínají se objevovat příznaky jara. Ptáci zpívají, sluníčko svítí, otepluje se a je nejvyšší čas vytáhnout svá kola a vyrazit ven. Většina lidí jezdí na kole bez přilby, přitom přilba je asi to nejdůležitější, co byste při jízdě na kole měli mít. Při pádu se hlava může i těžce poškodit, proto je přilba povinná pro mladší 18 let, ale je doporučena všem. Důležité je i správné oblečení, protože například v teplákách moc pohodlnou jízdu mít nebudete. Nohavice od tepláků se často zachytávají do řetězů, proto je lepší vzít si nějaké tříčtvrteční kalhoty nebo elasťáky. Někteří odvážlivci jezdí na kole i po večerech. K takovéhle jízdě se nesmí zapomínat na zadní a přední světlo a stejně tak na zadní a přední odrazku. Při snížené viditelnosti je světlo povinné a odrazku byste měli mít vždycky. Dobré je mít i držák na pití, abyste se nemuseli obtěžovat s vyhledáváním nějaké hospůdky, ale rovnou si vzít láhev z držáku, napít se a můžete pokračovat v cestě. Další věcí, které můžete mít na kole, je třeba zvonek, tachometr, stojan a další doplňky. Pro svou bezpečnost byste toto důležité vybavení na kole mít měli a pokud máte, tak cyklistice zdar! Sára Síbková 7. C
Normy nejen pro slepice Slyšeli jste už o nové normě pro chov slepic? Ta nařizuje všem chovatelům této drůbeže, že velikost plochy na jednu nosnici musí být -166-
750 centimetrů čtverečních. Tento komfort způsobil, že ceny vajec v obchodech rapidně stoupají. My jsme se rozhodli spočítat a porovnat, jak velký prostor má každý žák 6. A v šatně. Celkem mi vyšlo 1276 cm², což je sice více, ale s ohledem na velikosti člověka, slepice pořád vedou. Politici dokonce již uvažují o schválení podobné normy pro prasata. Možná se za chvíli budou muset zvětšovat i školní šatny… Adéla Romanovská 8. A
Jak dopadla Zlatá přednostenka? Čtenáři Druhého patra měli vybrat tři články, které je v únorovém čísle časopisu zaujaly. Nejčastěji se na lístcích objevil úvodní článek – Pojďte si zobnout! – získal 10 hlasů a Lucii Stupavské přinesl Zlatou přednostenku. Na druhém místě mezi články se objevily V naší třídě mi chybí (Jana Horáková), Pojďme si zahrát (Aneta Havlová), Zvířata na Skype – vrabec (Tereza Mičulková), třetí se umístila básnička Puberta (Kamila Skurková), Třída hrdinů (Kristýna Maková), čtvrté místo patřilo Bylo nás pět (Nikola Španihelová), Zvířata na Skype – morče (Pavlína Mertová), páté místo Rozhovor s paní učitelkou Vodrážkovou (Nikola Španihelová, Kristýna Kampová), Žraví kamarádi II. (Nikola Španihelová). Součástí soutěže bylo i losování druhé přednostenky pro hlasující. Lucie vytáhla lísteček se jménem Jan Gillar, ten svou výhru přenechal Anně Balcárkové z 8. A. Všem hlasujícím děkujeme. Zlatá přednostenka čeká! Tentokrát jsme se nechali inspirovat Recyklohraním. Když přinesete paní učitelce Aleně Maňasové deset kusů vybitých (nepoužitelných) baterií – mohou být tužkové, ploché, hodinkové, zkrátka jakékoliv, budete vloženi do losovacího osudí. Proč právě baterie? Každý občan ČR za rok průměrně spotřebuje 16 tužkových baterií, k recyklaci se z nich vrací dvě až tři. Týdenní přednostenka pro dva přímo k obědovému okénku za přinesení 10 baterií jistě stojí… -167-
Jak vidí výhody přednostenky Anna Balcárková, která ji právě využívá? „Díky Zlaté přednostence nemusím rychle spěchat na oběd a můžu si jít v klidu a pomalu. Nejlepší je vychutnávat ty závistivé pohledy spolužáků.“ Co si přečtete příště? exkurze do Osvětimi naše škola má Žabku i Bahňáka jaké je Recyklohraní
Komik s
Když tak vidím
jaké byly přijímací zkoušky šli byste hledat poklad?
současné školství,
že jsem už 342 let mrtvý…
jsem celkem rád,
Na vydání 97. čísla Druhého patra se podíleli: Kristýna Kampová, Kamila Skurková, Lucie Stupavská, Nikola Španihelová, Adéla Romanovská, Katka Žingorová Obrázky kreslili: Adéla Romanovská, An h Tranová, Tomáš Wolf, Kristýna Kociánová, Monika Lančová, Sara Rebecca Concu Fotografie: Pavla Novotná (str. 153), Jaroslava Káňová (str. 162) Petr Ondryáš (str. 159, 161) (Z)odpovědný vedoucí: Petr Ondryáš Komiks: Dominik Bražina e-mail:
[email protected] http://www.zstyrfren.cz Tisk: LWR Graphic s.r.o. Frenštát p. R. http://www.druhepatro.ic.cz ZŠ a MŠ Tyršova 913, Frenštát pod Radhoštěm Vydáno 2. 4. 2012
-168-
