V tomto čísle nepřehlédněte: Naši draci – 29 Návštěva Madagaskaru – 34 Sběr papíru – 37
Deváťáci jsou líní? – 40 Jak se dostat do školy – 42 Co se děje ve škole – 45
Už je tady PODZIM! Jdu si tak lesem, když vtom mě napadá, jak se ta krajina vlastně změnila, že totiž stromy už dávno nejsou zelené, ba ani tak barevné. Z červenožluté se pomalu stává hnědá. A hnědé listí padá dolů a tady vidíme chemické heslo: látka se ze světa neztrácí, pouze se mění. V tomto případě se z listu stává bahno čili země. Kromě těchto změn se také začalo měnit počasí. Hlavně po ránu bývá studená zima. Nicméně to nám nepřekáží udělat si pěknou procházku krajinou nebo lesem, přitom se také nadýcháme čerstvého vzduchu, můžeme nasbírat kaštany, které vhodíme do krmelce. Nakonec možná, jako já, zabloudíte do sadu, kde kupodivu zbylo ještě několik hrušek. Tedy teple se oblečte a vyjděte si ven na ještě stále krásnou krajinu! (Myslím si, že je to lepší než sedět doma u počítače.) Šimon Hauser 7. C Podzim bez jednoho písmenka (poznáte, které chybí?) V noci začala být zima a osoby v naší blízkosti začínají topit. Na podzim už z okna vidím obrovitou hromadu topiva, proto už doma začíná být horko. Zatím topí bratr, jinak by bylo doma 36 °C. Veronika Mladěnková 6. A
-25-
Jak začíná podzim, příroda utichá na přípravu k zimnímu spánku. Zvířata zalízají do svých nor a úkrytů. A ptáci mizí pryč do jiných krajů. Padá listí a plody dozrávají. Zima už přichází. Katka Voščeková, Lenka Špačková 6. A
Podzim začal, když padá listí, rostou houby a dozrávají jablka. Na zahradě žloutnou stromy. Když si zvířata začala chystat zásoby na zimu, ptáci odlítli do Afriky. Vojta Kurdel 6. A Podzim Veverka na rozdíl od lidí skáče ze stromu na strom. Veverka má ráda oříšky a hraní si s jinými veverkami. Je sice plachá, ale není agresivní. Slyšel jsem, že veverka je jeden z nejchytřejších tvorů naší planety. Podzim je pro veverku důležitý. Přes podzim si veverka nasbírá potravu, aby mohla zimu přežít. Bohužel veverka patří také do potravinového řetězce a jiná zvířata mají na veverky chuť. Veverky bydlí ve stromě. Martin Kundrát 4. C Můj děda má zahradu a jabloň. Když jsme tam přišli, tak jsme pomohli dědovi sbírat jablka na mošt. Babička nám dala jablka a my jsme si doma upekli štrúdl. Já jsem strouhala jablka. Děda nám přivezl mošt z jablek. Ten mošt byl tak sladký. Alice Strakošová 4. C Když chodím domů, vidím často takový strom s dírou. Když jsem poprvé dala do té díry ruku, nahmatala jsem tam žaludy. Když jsem tam po sbírání kaštanů sáhla podruhé, něco mě kouslo. Od toho dne tou ulicí moc nechodím, ale několik veverek vidím pořád. Vždycky když jdu tou ulicí, kde je ten strom, jdu dál a řeknu si: „To je ten strom zubatých veverek“. Claudia Člupná 4. C Podzim mýma očima – veverka Narodila jsem se na jaře jako malá veverka. Maminka se o mě moc nestarala, protože musela si hledat potravu, aby mě mohla vůbec nakrmit. Jak jsem měla tři měsíce, narostla mi krásná srst a poprvé mě vzala ven. Učila mě skákat, hledat si potravu atd. Moc mi to ze začátku nešlo. Potom už se to roztočilo jak na kolotoči a už mi to najednou šlo. Přišel podzim a pomáhala jsem mamince se zimními zásobami. Další jaro jsem šla z domu, maminka říkala, že už jsem moc velká na to, -26-
abych se o sebe postarala. Tak jsem už maminka veverka a mám dcerku Terku. A teď na podzim to dělám i s ní a učím ji věci, co mě učila Magdaléna Kubicová 4. C maminka. Podzim očima básníků Barevné listí se snáší k zemi, co se to děje, povězte mi? Proč se stromy svlékají, když tak krásné kabátky mají?
Vždyť začíná zase zima bolest v krku, chřipka, rýma! Místo, aby si šály vzali první mrazíky přečkají nazí.
Později však jejich dušičky, napadne obléct si čepičky. Krásně bílé, heboučké, to je to tajemství teploučké. Zuzana Vachalová 8. C
Podzimní příroda září barvami, kompost se hemží larvami. Krtek larvy posbírá, alespoň se nasnídá. Děti hledí z oken ven, čekají, než přijde bílý sen. Lyže se nemůžou dočkat, až budou zase dovádět. Venku padá první sníh, raduje se každý z nich. Ježek zrovna usíná, Pepa stojí u kina
Zima zase přichází, ptáci na jih odchází Krteček také usíná, přichází k nám zima. Martin Bordovský 8. C
Barevné listí se snáší k zemi, sluneční paprsky nesvítí na ni. Malá holčička sbírá kaštany, spolu s dětmi je nosí do školy.
Podzimní příroda září barvami zvířátka hledají pelíšek na spaní. Ranní námraza pokryla zahrádku a tím končím tuto pohádku. Michaela Popová 8. C
-27-
Jaroslav Seifert – Koulelo se, koulelo Už krásný podzim podává, jablka sladká, voňavá. Vezmi si jedno do dlaní a kousni: Dobré chutnání! (obrázek nakreslily Eliška Hrabovská a Klára Machynová 3. A)
Proč jsou stromy barevné? Strom má na podzim narozeniny a chce vypadat krásně, proto navštíví kadeřníka. Strom má nejraději žlutou, hnědou, červenou a oranžovou barvu. Poprosí kadeřníka, aby mu udělal melír z těchto barev. Strom vypadá krásně barevně, lidem se líbí a dělá jim radost, když se procházejí v lese. Veronika Mladěnková 6. A Jednoho dne byla královna Laura velice naštvaná na princeznu Alenku, přiblížila se totiž k jezeru, kde je zlý vodník. Vodník bral a stahoval lidi pod vodu, proto musela dceru zabavit. Sehnali si různé barvy, například oranžovou, zelenou, žlutou, ale i hnědou. Dceru napadlo, že by mohli obarvit listí, když je podzim. Vzala barvu a štětec a začala máchat štětcem kolem stromů. Náhle měly stromy jinou barvu. Na listech byly různé vzory a barvy. Listy už pomalu začaly opadávat. A ty krásné barvy tam pořád byly, a tak to dělají až do teď. Lucie Kotrbová 6. A Žil byl jednou jeden řecký Bůh Zeus, přezdívaný též Dié. Jeho manželkou byla bohyně Héra, měli dvě děti, Athénu a Apollóna. Oba dva milovali umění, ze všeho nejvíc měli rádi malování. Jednoho krásného dne malovali Apollón a Athéna přírodu, ale z ničeho nic se nemohli dohodnout na barvě listů. Apollón chtěl hnědou a žlutou, to se ale nelíbilo Athéně, ta chtěla červenou a oranžovou. Nedokázali se domluvit, tak začal boj – škrábali se, kousali se, prali se, než žduchli do barev a ty se vylily na stromy. Athéna a Apollón se podívali na lesy a -28-
řekli: „To je krása!“ Od té doby to dělají každý rok. A proto se na podzim barví listy. Ondřej Studnický 6. A
My a draci* Kdy naposledy jste pouštěli draka? 3. třída: letos (6 žáků), vloni (7), předloni (2), před 3 lety (3) 7. třída: letos (3 žáci), vloni (8), předloni (5), před 3 lety (1), před 4 roky (2), před 5 lety (2) 9. třída: letos (1 žák), vloni (5), před 3 lety (4), před 4 lety (4), před 6 lety (3), před 7 lety (3) Dokázali byste sami postavit draka? 3. třída: ANO 8 žáků, NE 10 žáků, NEVÍM (3 žáci) 7. třída: ANO 20 žáků, NE 1 žák, MOŽNÁ ANO 2 žáci 9. třída: ANO 20 žáků, NE 2 žáci Často se objevila odpověď, že postavit ano, ale asi by se rozpadl, nelétal. Koho byste si vzali, aby vám se skládáním draka pomohl? 3. třída: vítězí taťka (13 žáků), děda (3 žáci), maminka (2), strejda, kamarád, Jesse (1žák) Zdůvodnění: taťka umí všechno; umí to dobře; umí to rychle; umí všechno a všechno ví; moc nám to jde; ví, jak to postavit a nikdo jinak neví; umí vytvářet; děda je na tyto věci šikovný. 7. třída: vítězí taťka (7 žáků) před dědou (5 žáků), tetou (2), mamkou a strejdou (1 žák) Zdůvodnění: taťka poradí; je šikovný; umí draky; napovídá mi u toho; děda několikrát stavěl; odvede skoro celou práci; umí vše, je s ním sranda; dopadlo by to špatně, ale byla by legrace; teta umí malovat a pěkně stříhat; bratranec je vynalézavý; pomáhal by mi kocur a děda; stavěl jsem podle časopisu se psem. 9. třída: nejlepším pomocníkem by byli spolužáci (6 žáků) před taťkou a kamarádkou-kamarádem (3), sourozenci (2 žáci) jiná osoba (3 žáci)
-29-
Zdůvodnění: Lucie H. je velice zralá přes tyto věci; Horry myslí tak, aby to fungovalo; s taťkou by byla sranda, ale fungovalo by to až tak napotřetí; otec je šikovný, přidělal by na něj motor se serva a směrovkami a nemuseli by jsme se starat; Verča je zručná a šikovná na jakoukoliv práci, není tak nervní jako já; nechtěl bych nikoho, kecali by mi do toho; Michal Loprais je kreativní člověk. Za odpovědi poděkujme třídám 3. D, 7. B a 9. C JAK SE DRAK ZTRATIL Byl jeden pan král a ten měl draka, ale měl ho na řetězu a nedával mu ani najíst. Tak se drak rozhodl, že uteče. Jednou v noci utekl do vesnice k jednomu pekaři. Pekař se nejprve lekl, ale když mu drak snědl 5 beden housek, pekař sebral odvahu a chtěl ho vyhnat. Vtom mu drak řekl: „Promiňte, můj pán mi dával najíst jen jednou za měsíc.“ Pekař se nad drakem slitoval a nechal ho u sebe bydlet. Uplynul 1 rok, za ten rok spolu pekli a drak se vším pomáhal. Tu do vesnice vtrhl král a řekl pekaři: „Už rok hledám svého draka. Když mi vesničané řekli, že je u tebe, velmi jsem se rozhněval! Vydáš-li mi ho, nic se ti nestane!“ „Nikdy!“ řekl pekař. Král ho nechal odvést do vězení. Pekař byl ve vězení už 10 dní. Najednou vtrhl do vězení drak, popadl pekaře a vyletěli oknem. „Děkuji ti mockrát!“ řekl pekař. Odletěli do jiné země a otevřeli si tam nové pekařství a pekli spolu až do smrti. Tereza Lupíková 7. C Chlapec si hrál s papírovým drakem. Začal foukat vítr a drak mu uletěl. Chlapec začal plakat a šel hledat svého draka. Draka našel kluk, který ho chtěl zničit. Chlapec šel za maminkou a chtěl jít do papírnictví pro nového. Maminka mu to nedovolila a řekla, ať najde starého draka. Chlapec se rozbrečel a šel na Aukro shánět draka za slušnou cenu. Nic nenašel a šel na Heureku, Slevomat, ale žádného nenašel. Najednou mu vítr do okna draka přifoukl. Byl to chlapcův ztracený -30-
drak! A tak si spolu mohli zas jít hrát.
David Člupný 7. C
Jak svět vidí draci? Papírový drak. No jasně! Jen kus nějakého bezcenného papíru. Upřímně, pochybuji, že byste se někdy vy lidi zamysleli nad tím, že jsme třeba něco víc než papír. Když ležíme v regálech v obchodě, možná tak vypadáme. Ono to je ale jinak. Ten, kdo nás vyrábí, musí do každého z nás vložit kousek sebe. Podle toho jak vypadáme, jak jsme velcí a jak létáme, můžete poznat něco o našem autorovi i o nás. Víte ale, v co se změníme, když jsme nahoře na obloze? Viděli jste někdy svět z takové výšky? Asi ne... Jinak byste si možná uvědomili, že nejste nic víc, než jen malé tečky, které trčí tam dole na zemi. Že nejste o nic víc důležitější než my. Že nad vámi máme jakousi určitou moc, protože když se tam nahoře rozhodneme, že poletíme doprava, vy se za námi hned rozběhnete. Uvědomte si to. S pozdravem, draci Tereza Čechová 8. B Jak svět vidí DRACI Já jsem drak, který uletěl z pohádky. Jak jsem tak letěl, tak jsem doletěl do Frenštátu a strašně se mně tady líbí. Mají tady spousty škol, park, muzeum, aquapark. A ze všech těch škol se mi nejvíce líbí Tyršovka. Taky proto jsem se zabydlel na její půdě, Tyršovka je strašně fajn. Nejen že tam jsou hodní žáci, ale taky strašně zlobiví. Každé ráno se proletím tak, že si vezmu na záda děti z okolních vesnic, Trojanovic, Tiché, Kunčic a dopravím je do školy. Potom celé dopoledne lítám na různé výlety. Posledně jsem byl na Radhošti, je odtamtud krásný výhled do okolí. No a samozřejmě, jak přijde čas, tak děti zase vyzvednu a dopravím je domů. Někdy se za mnou určitě zastavte. Už teď se na vás těším:) Kristýna Kociánová 8. B
-31-
Kdybych byl drakem, nemyslím tím drakem, co žere princezny, ani čínským drakem, ale myslím tím drakem, co ho na podzim ve větrném počasí pouštějí kluci a holky, létal bych nahoru až k oblakům. A pokud by se přetrhl provázek, to by bylo teprve nejlepší. Letěl bych se podívat na celý svět. Nejprve bych se zaletěl podívat třeba do Afriky na slony, žirafy a do Egypta na pyramidy a to vše hezky z ptačí (dračí) perspektivy. Zaletěl bych se i podívat do Asie na Velkou čínskou zeď z veliké výšky, až kde ani ptáci nelétají, pokud jde opravdu vidět až z vesmíru. A nakonec bych se chtěl podívat do Brazílie, kde žijí moji oblíbení papoušci. To by bylo opravdu super! Jenže jsem pořád "jen" člověkem. Martin Gajdušek 7. C
Přespolní běh - okresní i krajské kolo Okresní kolo Přespolního běhu proběhlo 26. září 2013 na Horečkách. My jsme ze školy vyšli pěšky (na rozdíl od jiných škol), celou cestu jsme si povídali o závodě, jak to bude vypadat, jestli tak jako loni nebo nějak jinak. A rázem jsme byli už u můstků a byla před námi poslední překážka a to schody. Snažili jsme se je spočítat, ale asi ve150 jsme to vzdali. Vyšli jsme schody a šli se převléknout, potom si projít trať, já jsem šla s Mončou S. a Terkou A. Cestou jsme si chvílemi zpívaly a chvílemi se strašně smály. Potom jsme došli zpátky a začali se rozcvičovat a rozběhávat. Všechny společně jsme šly povzbuzovat předchozí kategorie. Běželo se asi v osmi kategoriích (některé byly postupové a tam jsme byly i my). Hned od startu jsme běželi ze všech sil, v tomhle počasí to nebylo nic lehkého. Po doběhnutí jsme tušily, že na tom jsme dobře, ale nikdo nečekal, že budeme první z naší kategorie. Měly jsme z toho všechny radost, ale současně i obavy z krajského kola. Kristýna Kociánová 8. B Do krajského kola v Opavě jsme jeli 1. října 2013 vlakem i s mladšími kluky. Bylo to jako cesta na konec světa. Dojeli jsme a asi tak po půlhodině jeli autobusem ke Stříbrnému jezeru. My jako starší žačky jsme měly běhat 3 km a to byly dva okruhy okolo jezera. Obešly jsme si jeden okruh, už i tak jsme byly skoro mrtvé a ne tak ještě dva. První -32-
běželi kluci, tak jsme je povzbuzovaly a hned potom jsme startovaly my. Náš cíl byl uběhnout to bez zastavení a to se nám povedlo! Nechtěly jsme být poslední, i to se nám nakonec povedlo. Vzhledem k tomu, že tam byly sportovní školy, tak si myslím, že jsme na tom hodně dobře (mladší hoši skončili na 4. místě a starší dívky na 5. místě). Velký dík patří našim paním učitelkám tělocviku. Kristýna Kociánová 8. B
Naše třída 6. C měla uspořádat závod na Horečkách. Po dvojicích jsme se rozdělili na různé stanoviště a pak se závod odstartoval. Po ukončení závodu jsme prošli celou dráhu a posbírali orientační papírky. Patrik Davoine 6. C
Patrik hrál na mistrovství světa! Můj spolužák Patrik Židek hraje už rok fotbal za mladší žáky Baníku Ostrava. Jeho největším úspěchem byla účast na neoficiálním mistrovství světa ve fotbale Danone nations cup 2013.
? Jak ses dostal na turnaj? Kdo tě vybral? ! Dostal jsem se tam tak, že jsme s Baníkem vyhráli republikové finále v Praze a nominaci dělal trenér. ? Jak turnaj vypadal? -33-
! Turnaje se zúčastnilo 32 týmů ročníku 2001. Do Londýna jsme letěli z Prahy, byli jsme ubytováni na kolejích univerzity v Surrey, kde se připravovali sportovci na Olympijské hry v Londýně. Základní skupina se hrála v Surrey a zápas o umístění se hrál na Wembley. Měli jsme dvě sady dresů, červené a bílé, a na nich bylo napsáno CZECH REPUBLIC. Na dresu jsem měl čtyřku, ale jinak hraji se sedmičkou. ? Se kterou zemí se ti nejlépe hrálo? ! Všechny zápasy byly zajímavé, ale nejvíce se mi líbil ten s Jihoafrickou republikou. ? Potkal ses s nějakou fotbalovou hvězdou? ! Fotil jsem se se Zinedine Zidanem. ? Dají se někde sehnat videa z turnaje? ! Ano, na Youtube. ? Byl jsi spokojený s výsledkem? ! Ano, skončili jsme jedenáctí na světě. Porazili jsme Argentinu, Itálii, Jihoafrickou republiku a další státy. Veronika Mladěnková 6. A
Madagaskar* Tento pořad Planeta Země se mi moc líbil. Byl to totálně jiný pohled na svět, vůbec jsem si neuměla představit, že se takhle někde může žít. Vím, že je to pravda, ale nějak tomu nemůžu uvěřit, že tam děti umíraly kvůli nedostatku vody a musely pracovat odmala. To si asi nikdo z nás neumí představit, žít bez mobilů, počítačů, elektřiny a vody. Chodit do školy z radosti, mít rád školu je taky velmi zajímavé. Díky tomuto pořadu se na svět dívám přece jen jinak. Jana Strnadlová 8. A nejvíc se mi líbilo, jak Adam dojel na ostrov a šel do pralesa. Byla tam krásná příroda, barevná, velká i malá zvířata. Karolína B. 6. B chtěla bych jít ještě jednou na takový příběh. Líbili se mi živočichové v deštném pralese a cestování. Chtěla bych, aby v České republice byl taky deštný prales. Karolína Š. 6. B líbilo se mi vše, ale nejvíc, že jsem viděla kontinenty, jak budou vypadat v budoucnosti. Byl to jeden z těch nejlepších dokumentárních -34-
a cestovatelských filmů. Patricie F. 6. B hodně se mi líbily pralesy a asi nejvíc ti roztomilí lemuři. Chtěla bych mít jednoho doma :-)) Beáta D. 6. B byl to velmi zajímavý dokument. Ukázali tam, že hlavním městem Madagaskaru je Nanauta, že je to město tisíce měst. Ukázali, že děti byly chudé, často nemocné a umíraly na nemoci. Jeden dědeček si přál po smrti být s nimi na hostině, převlékli ho do nového oblečení. Na hostině s ním tancovali jako by byl živý. Děti nepohřbívali do hrobu, ale do krabic. Natálie B. 6. B nejvíce se mi líbily děti, jak jsou veselé, a nechápu, jak někdo může jíst rýži 3x denně. Veronika H. 8. A je mi líto těch děcek, protože nikdy neví, jak dlouho budou žít. Monika B. 8. A překvapila mě jejich obrovská chudoba, nemají dost peněz ani na jídlo, což má za následek velkou úmrtnost dětí. Matěj P. 8. A chtěla bych se na Madagaskar podívat, protože je to tam super a žijou tam skřítci a elfové. chtěla bych si Madagaskar projet v autě po těch jejich cestách. Trochu mě ale děsila ta hrozná chudoba, kterou si my ani neumíme představit. Pavlína M. 8. A na dokumentu mě překvapilo, že i přes tamější podmínky lidé vypadali celkem spokojeně. Barbora 8. A je tam obrovská rozmanitost zvířat a rostlin. Lidem se tam žije velmi špatně, protože jsou chudí a většinou nemají elektřinu a vodu. Ondra H. 8. A byla tam krásná krajina, ale žít bych tam nechtěla, protože je tam málo jídla a pití, žádná televize ani počítač. Lidé tam sice žijí skromně a to není nic pro mne. Já jsem ráda, že bydlím tady v ČR. Lucie 8. A nejlepší byl ten chameleon nebo jak vyhrabali dědečka a pak s ním udělali párty a pařili až do rána a pak ho naložili na auto a odvezli do sousední vesnice. Ondra D. 8. A
-35-
Žít bych tam teda nechtěla, ale ráda bych se tam jela podívat a strávit tam třeba měsíc. Někteří lidé (nebudu jmenovat) si stále stěžují na různé prkotiny. Třeba na ty naše cesty, ale v porovnání s jejich jsou ty naše velice luxusní. Žáci si stěžují na naše školní kuchařky, přála bych jim jíst jen to, co si lidé na Madagaskaru vypěstují. To by si klidně od našich kuchařek přidali… Naše generace v ČR, ale i jinde, je prostě až moc rozmazlená. Pár týdnů někde na Madagaskaru by jim otevřelo oči. Je mi líto tamějších lidí, kteří se musí smířit s chudobou a smrtí. Každopádně mají dostatek lásky a úcty, což by prospělo i ostatním. Zkrátka – někteří lidé mají víc než dost a stále si stěžují, zato lidé, kteří nemají nic, jsou šťastní a dokáží se s lecčím smířit. Jana Horáková 8. A
Myslím si, že chudí můžou mít šťastný život, i když nemají třeba peníze. Ale taky záleží na každém. Co si kdo dovolí nebo nedovolí, i když má nebo nemá peníze. V životě jsou důležitější věci než peníze, jako jsou např. láska, zdraví… Ale ne každý tento názor zastává. Peníze nejsou všechno, ale ne všichni si to myslí. Vezměme si například ty „boháče“, kteří pomalu, ale jistě dospívají k názoru, že za peníze si mohou koupit úplně všechno, ba dokonce i lásku nebo přátelství. Bohužel špatná zpráva pro ně! Taková věc se totiž nedá koupit, a když ano (tak si to ten člověk jenom myslí, že to koupil), tak nepředstavuje to pravé a upřímné přátelství či lásku. Julie Remencová 9. C Šťastný život? Lidé, mající všeho dostatek mohou být šťastní. Bohatí lidé, mající cokoli, na co si vzpomenou, si užívají toho, že jsou bohatí a mají více drahých a většinou nejlepších věcí, co mohou mít. Jsou šťastní, ale po nějaké době je to přestane bavit. Chudí lidé, nemající často takřka nic, mají jen to málo, co je může držet při životě, bývají lidmi, kteří jsou nejšťastnější na světě, a to díky lásce, lásce jich a jejich blízkých. Pokud nemají žádné blízké, tak jsou těmi lidmi, kteří jsou nejnešťastnější na světě. A to, je velice, ale velice smutné. Jan Maléř 9. C
-36-
Sběr papíru* Víte proč je sběr papíru tak důležitý? Tak já vám to povím. Papír se, jak víte, dělá ze dřeva a dřevo je ze stromů. Aby se šetřily naše lesy, tak se vybírá starý papír, který nepotřebujeme. Do sběru nejčastěji dáváme staré noviny, protože kdo by četl staré události, že? Noviny se znovu obnoví ve stroji a můžeme je číst zase znovu a znovu. Čím více papíru, tím lépe, protože kdybychom žádný papír nedávali, tak by naše země byla bez lesů a stromů. Stromy vyrábějí kyslík, který je nezbytný k životu a kdyby se vykácely všechny lesy, mělo by to katastrofální následky a naše Jakub Jeřábek 5. A země by vymřela. Sběr Jako každý rok, tak i letos proběhla podzimní sběrová akce. Někteří donesli více, někteří méně. Učitelé všem kladli na srdce, aby každý donesl aspoň něco. Takovým příkladem je i Hana Siwková z 1. A, která donesla 1kg starého papíru. ? Jak dlouho jsi papír sbírala? ! Já nevím. ? Sbírala jsi sama, nebo ti někdo pomáhal? ! Sbírala jsem sama. ? Bavilo tě sbírat papír? ! Trošku ne. ? S tím sběrem jsi se „tahala“ sama, nebo ti pomohli rodiče? ! No, rodiče mě přivezli do školy a já jsem to donesla sama. ? Chtěla by ses na jaře zlepšit a donést více? ! Ano. Chtěla bych donést hodně sběru. Děkuji Hance a přeji jí hodně štěstí při sběru papíru na jarní sběrovou akci. Zuzana Vachalová 8. C Tip na nejvíce kilo ve sběru! Když vybereme celou školní knihovnu, vezmeme všem žákům učebnice a sešity a posbíráme všechny učebnice ze skladu, všem
-37-
učitelům sebereme klasifikační sešity, žákům knihy, co mají doma a v papírnictví vykoupíme všecky sešity a bloky. Díky tomuhle tipu budeme mít nejvíce kilo z celé školy. Veronika Mladěnková 6. A
Říká vám něco název Prinsa soft? Ne? Že se nestydíte! Někdo by řekl, že Prinsa soft je obyčejná krabice. Ale opak je pravdou. Obyčejná je jen na pohled, jinak je – kouzelná. Tam to všechno začíná. A co? Ptáte se? Přece školní úspěchy! Tato krabice je uložena v samostatné šatně u šatny VI. C. Pomalu, ale jistě se tam rozmnožují papíry. Nevěříte? Tak já vám to dokážu. Teď je plná krabice, za měsíc už se budou papíry povalovat na zemi a za půl roku bude šatna plná. Ty papíry se posbírají, jako úroda na podzim. Doputují až do kontejneru na sběr, a proto jsme ve sběru papíru neporazitelní. Važme si toho, že takovou kouzelnou krabici na škole máme, jinak kdo ví, jak by to bylo se sběrem papíru… Aneta Havlová 8. A
Papíroví hrdinové Tvrdý papír na stavbu mostů Koupili si mě v papírnictví, dali do igelitové tašky a nesli mě, nevím kam. Asi po 6 hodinách mě vytáhli z tašky na stůl a já se těšil, co bude dál. Díval jsem se na svého kamaráda, jak ho stříhají a lepí a já jsem se nemohl dočkat, až půjdu na řadu. Kamarád byl dolepený a konečně lepili mne. Byl to nejlepší pocit mého života. Oldřich Machander 9. C
Heh, jsem vstupenka na koncert od megafirmy Ticket portal. Docela super povolání, lidé za mě klidně vyhodí tisíce peněz a stejně se mnou jen projedou turniketem a hodí na zem a další mě jen pošlapou (někdy to i bolí, když ty ženské mají ty své blbé podpatky). Ale někteří jsou tak hodní a pěkně si mě schovají do peněženky a doma mě pak vystaví. Je super, když na mě vytisknou třeba koncert Elánu nebo cokoliv jiného. Nejlepší je, když mě někdo dostane na Vánoce nebo na narozeniny, výročí. Neuvěřitelné, kolikrát je vidět ty šťastné obličeje. Nechtěla bych být nic jiného, tahle práce je nejlepší. Míša Juračáková 9. C
-38-
Jsem krabice od sýrů, jsem spokojená, protože v sobě skrývám úžasné bohatství! Sedím pěkně v chladu, aby se sýrům nic nestalo a brzo se nezkazily. Mně chlad vůbec nevadí, takže jsme spokojený. Sedím a čekám, až si mě někdo vezme a budu putovat dál. Když moje sýry někdo sní, putuju do papíru, ale vůbec mně to nevadí, protože budu Lucie Holušová 9. C znovu využit. Účtenka v hospodě Vyrobí mě v papírně … někde. Zabalí po několika tisících kusech a pošlou mě do hospody, kde mě jednoho dne odtrhnou od ostatních a začnou na mě čmárat a čárkovat počet vypitých piv. Když jsem byl plný čárek, donesli mého kamaráda a začali s tím mučícím procesem znovu. Jako kdyby to nestačilo, ožrala od protějšího stolu přišel a polil mě čtvrtlitrem půllitru. Když už nebylo sklenice kam na stůl dávat, rozhodli se štamgasti, že by mohli jít navštívit domov. Spočítali čárky a začalo počítání bankovek. Když byli pryč, hostinský mě vzal a hodil do koše. Mizerný kořala! Po tom, co jsem si pro něj zapamatoval tolik čárek, tolik piva jsem nedobrovolně pozřel a on mě tak odkopne! No nic, příběh končí. Byl jsem recyklován. Jan Horák 9. C Rozhovor s paní učitelkou Veronikou Pavliskovou ? Kterou školu jste vystudovala, abyste se mohla stát učitelkou anglického jazyka? ! Tak samozřejmě jsem měla základní školu a poté Gymnázium ve Frenštátě pod Radhoštěm a nakonec filozofickou fakultu v Ostravě s oborem anglický jazyk, historie. ? Jak vás napadlo být učitelkou (chtěla jste být vždy učitelkou)? ! Já jsem chtěla být učitelkou už od malička, od první třídy a chtěla jsem učit buď angličtinu, tělocvik, dějepis, zeměpis, to byly mé nejoblíbenější předměty. A tak jsem se rozhodovala. ? Když jste byla malá, který předmět vám nešel (neměla jste ho ráda, nebavil vás)? ! Na základní škole ani takový -39-
předmět nebyl, ale na střední škole mě nebavila matematika. ? Jak se zdokonalujete v anglickém jazyce? ! Tak přes léto si opakuji slovní zásobu a taky si opakuji gramatiku a učím v jazykové škole, takže tam je to využití větší. ? Co byste poradila nám žákům, abychom se zdokonalili v angličtině, co bychom pro to mohli udělat? ! Učit se, učit se co nejintenzivněji, ale i nějaké filmy třeba s českými titulky nebo i anglické písničky. ? Které zvíře z celého světa byste si vybrala domů? ! No, mně se poslední dobou hrozně líbí krávy, mají krásné oči, srst mají taky úžasnou, já bych chtěla domů kravičku. ? Jaký je váš největší zážitek a sen? ! Můj největší zážitek byl, když jsem byla na Islandu, tam je moc krásná příroda. Můj největší sen je cesta kolem světa. ? Umíte vařit? ! Vařit umím v rámci možností, nic složitého. Taková ta základní jídla, co člověka napadnou nebo tak… ? Jaké je vaše nejoblíbenější jídlo, je něco, co nejíte? ! Moje nejoblíbenější jídlo jsou špagety jenom tak s kečupem a sýrem a nejím asi jenom houby. ? Jaké auto byste si pořídila? ! Já bych chtěla nějaké auto, co samo parkuje. Na značce ani na barvě nezáleží, hlavně aby to umělo samo parkovat… Ptaly se Jana Cibulcová a Kristýna Biolková ze 7. A
Proč jsou malí tak čilí a ti velcí ne? Proč jsou malí tak čilí a ti velcí ne? O tom bychom si mohli psát celkem dlouho. Když jsem se procházela po chodbě, kde mají třídy prvňáci a druháci, tak jsem myslela, že nedojdu ani na konec, když kolem mě všechny ty děti běhaly. Myslela jsem si, že o ně zakopnu. Upřímně lituju učitele, kteří mají zrovna dozor na chodbách. Já bych to asi nevydržela, jak tam pořád běhají, řvou a hrají si. Proč jsou malí tak čilí a ti velcí ne? Zeptali jsme se v 9. C a ve 2. B, proč tomu tak je. Markéta Petrová 8. C
-40-
Co si myslí v 9. C? se stářím přichází moudrost a lenost prvňáci jsou moc živí, protože se ještě moc neučí. A taky hraví, což pochytili ve školce. Čím víc jdete do vyšší třídy, tak vás škola začíná unavovat. Proto my deváťáci nejraději vysedáváme ve třídě nebo na chodbě. ti malí mají hodně energie, ale ti větší už všechnu využili za ty roky malí ještě nevyrostli, tudíž mají přízemní pohled na svět. My máme rozum a víme, že je to zbytečné Nevyčerpáváme se a raději civilizovaně konverzujeme. mají tak málo učení, že se o přestávce musí vyběhat. Ty starší už nebaví běhat, tak si sednou na místo a učí se na písemku, která bude další hodinu, protože doma na to kašlou. prvňáčci jsou totiž plní energie, vyspaní ze školky a taky objevujou nové místo, je to pro ně druhý nový domov. My už naši milovanou školičku moc dobře známe malí si hrajou, že jsou auta a běhají rychle. Starší už na to kašlou, protože jsou usmíření s tím, že prohrajou. malí mají hodně energie, kterou potřebují vybít. Velcí mají málo energie a jsou rádi, že žijí. malí musí doma sedět a psát úkoly, které jim zadala paní učitelka. Nejsou zvyklí sedět čtyři hodiny v lavicích, když ve školce měli volnost si hrát hry atd. My velcí se jen chceme vyhnout poznámce do ŽK nebo zápisu do třídnice, kdežto ti malí nedostanou poznámku, jen je učitel napomene, ale nás ne. My si to vždy vypijeme. A co na to ve 2. B? jsme malí a užíváme si svoje roky ještě se neumíme chovat pořád objevujeme školu, kdežto deváťáci už ji znají a nepotřebují objevovat my máme lehčí úkoly a nemusíme tolik odpočívat
my máme mladé nohy a oni staré nohy my chodíme brzy spát, a proto jsme čilí
-41-
Proč velcí neběhají? dostávají často pětky, tak nemají chuť běhat pro jistotu se nehýbou, aby nebyli po škole protože jsou zamilovaní a radši se ve třídě líbají protože se hodně musí učit nějaký kluk je třeba zamilovaný do nějaké holky a chce jí ukázat, že nezlobí pořád sedí, protože jsou těžcí a tlustí
Cesta do školy očima žáků 9. C (a jejich dopravních prostředků)* Normálně chodím pěšky, ale je to na nic. Přijdu do školy uřícený z té cesty a trvá to dlouho. Dneska jsem jel na kole a bylo to mnohem lepší. Ve škole jsem byl hned a ještě jsem se cestou provětral. Je to takový klid na tom kole. Místo toho, abych si dneska zůstalo někde v teple doma, tak mě můj majitel vzal do té zimy, abych ho odvezlo do školy. Jel se mnou ale po uhlazených cestách, takže cesta byla v klidu. Daniel Bernátek
Do školy jezdím na longboardu. Má to výhodu, že můžu vyjet, kdy chci a nemusím čekat na autobus a ještě si po cestě pokecám s panem učitelem Ondryášem, který jezdí na kole. Nevýhoda je, že nemůžu jezdit, když je mokro nebo sníh. Mně longboardu se nechce čekat v šatně, Olin má radši jezdit autobusem nebo chodit pěšky, protože bych si mohl ležet doma a nic nedělat. Olin Machander
Já do školy chodím pěšky. Někdy mé nožky trochu protestují a nechce se jim, ale já je s mými botami vždycky přemluvím a slíbím jim, že se budu vyhýbat kalužím. Botám slíbím, že se pokusím je nezničit a vysvětlím jim, že když mě nebudou tlačit, tak to bude pro obě strany lepší.
-42-
Vždycky nás, krásné botky vezme z našeho vyhřátého botníčku a jde s námi přes kaluže a prach do té hnusné školy. Nemáme to tam rády. Nechá nás v té tmavé, smradlavé šatně vedle bot, které jsou některé vážně hezké, ale k jiným je lepší se Lucie Syrovatková nepřibližovat. Můj dopravní prostředek je autobus. Výhoda je, že můžu sedět a učit se na písemky. Autobus jezdí z Maraláku k Beskydu až do Frenštátu, takže je spousta času pokecat si s kamarádkou Míšou. Největší výhoda je v zimě, protože cesty jsou namrzlé a autobus dojede pozdě do školy. Nevýhoda je, že autobus stojí trochu víc, než když jsem jezdívala na Lomnou, a taky to, že musím chodit včas na zastávku i za špatného počasí. Poslední nevýhodou je, že malé děti jezdí na Lomnou a celou cestu něco pokřikují. To se pak nemůžu soustředit na učení. Musím jet z Frenštátu na Maralák a z Maraláku zase zpátky do Frenštátu, takže se najezdím docela dost. K tomu ještě lidé nastupují, takže musím uvézt hodně kilogramů najednou. Nejlepší jsou dvě holky, které sedí na třetím sedadle od zadních dveří, protože se nikdy nepřesazují za jízdy a jsou úplně v klidu. Mluvím o Jáji a Míši. Nemám rád, když se přesazují lidé, protože pan Bártek je pak naštvaný a Jarmila Drongová všechen vztek si vybije na mně. Nemusím čekat na autobus, jedu, kdy chci, je to dobré probuzení, nakopnutí, fyzický pohyb. Taky to je beznákladové, neplatím nic. Koloběžka nemůže mít poruchu (na rozdíl od auta), taky nemusím čekat, až se mamka se sestrou načančají a upraví, nemusím se s nimi ráno ani potkat. Nevýhodou je, že ráno už bývá docela zima, cesta domů do kopce je úděsná, radši jezdím autobusem. Mým botám se to moc nelíbí, i když jsou značky Ferrari a podrážka je vlastně vzorek pneumatiky. Já koloběžka jsem v pohodě, ale při čekání si krátím čas padáním na zem. Jan Horák
-43-
Já do školy chodím pěšky, vlastně běhám. Výhody jsou, že si vyberu kdy, kudy a v kolik vyjdu. Taky se můžu pohybovat jako ninža, šplhat po stromech a skákat na rozdíl od auta. Myslím, že chůze je nejlepší a nejzdravější způsob dopravy. Žít jako boty je hrůza. Šlapeme po kamenech, do bláta a v nejhorším případě i do psích … Navíc to ucho furt chodí pozdě. Místo toho, aby šel jako civilizovaný člověk, tak utíká, kudy může, a je mu jedno, kam šlápne. Luboš Svoboda
Jak končí pohádka (Sůl nad zlato) Už jste někdy přemýšleli nad tím, co děje poté, co zazvoní zvonek a pohádka skončí? Tentokrát přišla na řadu Sůl nad zlato a třída 9. C král zvolil Marušku za královnu, ale její sestry z toho nebyly nadšené. Po pár letech zemřel jejich otec a ty dvě sestry si našly prince a rozpoutali válku. Maruška netušila, že zajdou až tak daleko. Byla sama, neměla přítele a nikoho, kdo by jí pomohl. Když začala válka, bylo Marušce jasné, že prohraje, ale kupodivu vyhrála a její sestry odešly až na konec světa. Pak si Maruška našla prince a žili šťastně až do smrti. (Vilém Špaček) Maruška si vzala za muže rybáře, který měl trezor plný peněz. Marušku časem přestalo bavit být královnou, a tak jela se sestrami na dovolenou, kde se Maruška chtěla rozhodnout, které sestře království přenechá. Jedna sestra už nežila, druhá byla ten den protivná, tak si Maruška království nechala, pořídila si osm dětí, s kterými si užila spoustu srandy. (Jarmila Drongová) královna začala těžit sůl a pak ji všem rozdávala. Všichni ji měli rádi a pak dokonce začala obchodovat s jinými zeměmi, takže vyměňovala spoustu soli za trochu bohatství. (Roman Vojvodík) Maruška si vzala rybáře, vládli spolu, měli deset dětí, které si místo cukru sypaly sůl. Maruška také zavedla povinnou školní docházku. Po čase se odstěhoval starý král na venkov blízko solného dolu, aby si připomínal, jak je sůl důležitá. Dvě starší sestry se také odstěhovaly, jedna si vzala prince Krasoně a odstěhovali se do perníkové chaloupky, kde už nikdo nebydlel. Druhá si vzala žabáka, kterého na svatbě políbila, stala se z ní žába a odstěhovali se do rybníka, na jehož dně bylo mnoho drahokamů. (Lucie Syrovatková) -44-
Co se děje kolem nás? Ve škole máme schody Když jdu ve škole po schodech úplně nahoru, v prvním patře se zastavím a podívám na žáky, kteří mají těžkou aktovku tak, že si musí dávat po dvou schodech přestávku. Já jsem se snažil ty schody spočítat, nešlo mi to. Schodů bylo tolik, že mé oči a mozek se pomátly a říkaly mi úplně jiná čísla. Kdybych to nepočítal sám, tak bychom si říkali nahlas číslo schodů. Příští den jsem si zavolal kamaráda, aby mi pomohl spočítat všechny schody ve škole. Zjistili jsme, že ve škole můžeme sejít (vystoupat) 286 schodů. Přemýšlel jsem také o tom, jaké výhody a nevýhody nám přinášejí schody. Když budeme chodit denně po schodech, zesílí nám nohy a taky budeme v lepší kondici. Když zazvoní na hodinu a my jsme ještě v bufetě, budeme ve druhém patře rychleji než ti, kteří chodí po schodech 3x týdně, ti tam možná tak rychle nedojdou. Nevýhodou je to, že po dlouhém chození nás bolí nohy a už je nemůžeme zvednout. Teď si představte, že máte třídu v druhém patře a tělocvičnu v přízemí, takže sejdeme a vyjdeme nejméně 100 schodů. Jakub Jeřábek 5. A
Pravěká škola Začalo to v hodině dějepisu, kde jsme si povídali o pravěku a od té doby jsem si začal připadat jako nějaký neandrtálec, který chodí do pravěké školy. Ve slohu jsme psali příběh, který jsme malovali ve výtvarce. V češtině jsme vymýšleli pokřik pro naši tlupu a v angličtině dokonce anglické názvy pravěkých nástrojů. V matice jsme dělali tajenku a já už si řekl: „Dost, pravěku už stačí!“ Naneštěstí jsem se dozvěděl, že pravěk budeme probírat více než měsíc. Můžeme si jen říct: „Na shledanou v pravěké škole!“ Jiří Kubica 6. C Projektový pravěk v 6. A Vše začalo v pondělí 5. vyučovací hodinu v dějepise, když jsme se učili počátky umění a náboženství a na závěr jsme se podívali na video o pravěku. V projektovém dnu se pokračovalo v úterý hned 1. hodinu, kdy nás čekal český jazyk – přesněji mluvnice. Měli jsme za úkol vypsat z věty -45-
slova, která se shodují s pravěkem, např. mamut, lovec, a jiné. V anglickém jazyce paní učitelka napsala nějaká česká slova, která jsou spojována s pravěkem, na tabuli. Každý z nás dostal anglicko-český slovník. Ve slovníku všichni hledali například tyto slova: mamut – mammoth, oheň – fire, doba kamenná – stone age. Ve středu byla výtvarná výchova. Na dvě hodiny jsme se stali pravěkými umělci, kteří se vrátili zrovna z boje a chtějí, aby všichni věděli, co zabili nebo udělali úžasného. Já osobně jsem namaloval nosoromuta – na půl mamuta a nosorožce, který spadl do jámy a ostatní lovci na něho házeli oštěpy, kameny, prostě vše, co měli po ruce. Projektový den byl zakončen slohem. Měli jsme vymyslet příběh k obrázku, který jsme jako jeskyní umělci namalovali. Ondřej Studnický 6. A
Co znamenají tajemná čísla v jídelně? Asi to všichni znáte. Jdete si vychutnat oběd, ale naruší vám to prazvláštní krabička, která řekne dvě záhadná čísla. Co tato čísla znamenají? To se dozvíte jen a pouze zde! Tato čísla mohou obsahovat něco jako denní věštbu. Třeba existuje jakási zvláštní numerologická věštecká řeč. Takže pokud se tuto řeč naučíte, můžete zjistit, co vás tento den čeká, říkají báby kořenářky. Ovšem pozor! Každý hlupák přece musí poznat, že je to ve skutečnosti malý transformer, čekající na vydání čtvrtého dílu jeho oblíbené roboshow (jo, ta show je Transformers), v něm naše mimozemská krabička pravděpodobně dostane roli hlavního záporáka! A proč říká ta čísla? Asi jsou to souřadnice místa, kde se nový Transformer natáčí. Ok, jedna záhada školy budiž vyřešena! Filip Vašek 7. A Co přinesl požární poplach? Na začátku října proběhla zkouška požárního poplachu. Šťastní žáci zproštění vyučování vyběhli na ulici, někteří před kino, někteří na školní hřiště. Většina z nich vyběhla v papučích, ale co ti, co zrovna papuče neměli? Sám jsem si to vyzkoušel na vlastní kůži. Já osobně bych to moc nedoporučoval, ale kdo je zvyklý běhat naboso... Jakmile se vyhlásil poplach, naše třída vyšla dolů po schodech, kde mi nohy (jen) v ponožkách ještě nevadily. Když jsme však vyšli na chodník, -46-
musel jsem si dávat pozor, abych neměl nohy od zaschlých žvýkaček, ještě doutnajících cigaret. Zlom nastal na štěrkové cestě, nevím, jakým štěstím to bylo, že jsem nešlápl na střep. Naštěstí jsem už necítil nohy kvůli té zimě. Do třídy jsem však došel (víceméně) nezašpiněný a nepořezaný. Mám ale vážně štěstí, protože tehdy nepršelo ani nebylo mokro. Jedno ale vím a poradím: Nezkoušejte to! Šimon Hauser 7. C
Zdravá pětka znovu ve škole! Nejvíce se mi líbilo, jak jsme v učebně přírodopisu byli ve skupinkách a dostali od paní Raškové do skupiny 10 kartiček a dali jsme je do párů, co se k sobě nejvíce hodí. K tomu jsme museli říct, do jakého jídla bychom tyto dvě věci použili. A nelíbilo se mi, že naše skupina si vybrala zrovna Moje-chito, protože mi to moc nechutnalo. Natálie Heřmánková 7. B
První hodinu nám paní Rašková ukázala potravní pyramidu a řekla nám, co je v určitých potravinách. Druhou hodinu jsme se přemístili do kuchyňky a vybrali jsme si papír s jídlem. S Kačou, Dančou a Editkou jsme si vybrali chlebíčky. Každý dělal něco, když jsme byli hotoví, paní učitelka Bartošová si naši práci vyfotila. My si sedli a nabídli paní učitelce i paní Raškové. Moc mi to chutnalo a bavilo mě to. Bylo to rychlé, ale dobré. Zuzana Jačová 7. B
STALO SE… Znáte školní předměty, které se učí v sedmé třídě? Možná vás překvapí jejich nové názvy opsané ze žákovských knížek: hudebná, fizika, zemnepis, matematyka, annglický jazyk, pracovní čínnosti, ruzký jazyk, Výchovná výchova, Dějepi, anglícký jazyk, hudební výchovní, opčanská výchova, Felesná výchova, výtvarná výchová. Pokud jste u některých nadpisů našli hvězdičku (*), znamená to, že si na webových stránkách časopisu můžete přečíst další názory a nápady, které se do tištěného časopisu nevešly. -47-
Škola je barevně nevýrazná,
Komiks
Zlatá přednostenka se vrací! Pokud ji chcete získat (platí jeden týden pro dva žáky na obědech přímo k okénku), spočítejte, kolik metrů měří školní schody na výšku. Zdenek změřil, že jeden schod má výšku 18 centimetrů. Kolik těch schodů je, jste si přečetli v jeho článku. Výsledek převeďte na celé metry a centimetry (např. 6 metrů 37 centimetrů), napište na lísteček, připište své jméno a odevzdejte do 15. listopadu 2013 Zuzaně Vachalové do 8. C. Vítěz se radostnou zprávu dozví do 20. listopadu.
vylepšíme aspoň její okolí.
v pracovních činnostech.
Listy stromů nabarvíme
Na vydání 112. čísla Druhého patra se podíleli: Markéta Petrová, Zuzana Vachalová, Martina Vachalová, Lucie Syrovatková, Barbora Štarhová, Jana Horáková, Aneta Havlová, Zdeněk Horečka, Veronika Mladěnková, Jakub Jeřábek, Jana Cibulcová a Kristýna Biolková Obrázky kreslili: Natálie Heřmánková, Tomáš Wolf, Jakub Juřík, Sabina Konvičková, Natálie Malíková Fotografie: Monika Židková (str. 33), Karel Šindler (str. 30, 37–39, 46) Petr Ondryáš (42, 43), Jana Bartošová (str. 47) (Z)odpovědný vedoucí: Petr Ondryáš Komiks: Kristýna Kociánová e-mail:
[email protected] http://www.zstyrfren.cz Tisk: LWR Graphic s.r.o. Frenštát p. R. http://www.druhepatro.ic.cz ZŠ a MŠ Tyršova 913, Frenštát pod Radhoštěm Vydáno 31. 10. 2013
-48-
Co se do časopisu nevešlo (máme jen 24 stran) Podzim mýma očima Veverky si hledají potravu. Chystají se k zimnímu spánku. Chystají svůj pelíšek, který musí být teplý. Někdy ji vidíme, když si na ořechu bere oříšky, které potom zahrabuje do hlíny. Ale když náš pes ji uvidí, tak za ní hned běží, ale vždycky zatím stačila utéct. Někdy, když hrabeme listí, tak ji vidím na stromě, ale když nás uvidí, tak skočí na plot a pak rychle uteče. Chodívá i do ptačí budky, ale když ji uvidí ptáci, tak hned utečou. Kristina Žáčková Drak se vyrábí ze dřeva, papíru a provazu. Můžete ho použít, jen když je vítr. Nakreslete si na draka pěkný obrázek, třeba myš nebo jakékoli zvíře, můžete si na draka nakreslit oči nebo pusu. Prostě co chcete. Hlavně ať se vám líbí. Když létá, tak ho musíte pevně držet, aby vám neuletěl. Jsou různé tvary draka. Třeba ten nejznámější je trojúhelník a osmiúhelník. V Číně mají také draka, ale jiného a složitějšího. Jsou moc velcí a vypadají nádherně. Nejdelší čínský drak měl přes 30 metrů. Je to neuvěřitelné, ale ano. Nechápu, jak ho jen vyrobili. Dnes si čínského nebo jiného draka můžeme koupit. Vlastimil Paluska
Podzim ve verších Barevné listí padá k zemi, podzim hraje všemi barvami. Podzim, to je to slovo, co rozradostní i nemocného. Všechny ty hry, co se dají hrát, létající draci už konečně nebudou padat. Ráno vstanu, všude mráz. Za chvíli je tu Mikuláš. -49-
Zjistí moje tajné přání a pak čerty odhání. Zima kouká za dveřmi, ale přežijeme i bez ní. Zdeněk Horečka 8. C Podzimní příroda vládne barvami, velmi krásnými a zajímavými. Listí padá ze stromů a zvířátka utíkají domů. Připravují se k zimnímu spánku a mají hezkou přikrývku. Těší už se na jaro, bude z toho velké HALÓ! Děti pouštějí dráčky, maminky vaří omáčky. Všichni se radují, že podzim tady mají. Markéta Petrová 8. C Barevné listí padá k zemi, lehce se snáší ke kameni. Zima už buší na dveře, uvidíme, kdy je otevře. Řidiči kupují zimní gumy a utrácejí slušně velké sumy, ale sníh nám ještě nepadá, aspoň to tak vypadá. Snad bude podzim ještě chvilku, ať můžem se dívat na telku, -50-
než nám satelit upadne a všechno dobře dopadne. Vojta Kajzar 8. C Barevné listí padá k zemi a některé prolétne i pod dveřmi. Listy mají pestré barvičky, hezčí než domeček babičky. Náš hlídač je velmi hravý, sledovat listy pohybující se po zemi ho baví. Proběhne se po zahradě, ať má zase po náladě Když už spadne i ten poslední lístek, uklidíme celou zahradu. Pomáhá nám i ten náš malý chvístek, který má vždy dobrou náladu. Tereza Andrlová 8. C Barevné listí se snáší k zemi, všichni ví, že léto už dávno není, nastává to krásné období, kdy se nikdo nezlobí. Listí se do krásných barev zbarvuje, pan podzim se ze svého díla raduje. Martina Vachalová 8. C
JAK SE DRAK ZTRATIL Jednoho dne si šly dvě holčičky hrát ven na kopec. Za chvíli je to přestalo bavit a tak jedna holčička řekla, že si můžou vyrobit papírového draka. Šly domů a nachystaly potřebné věci. K večeru měly draka hotového. Holčička řekla: „Už je tma, půjdeme až -51-
zítra!“ Druhý den šly na kopec, aby mohly draka vyzkoušet. Když začal foukat vítr, nečekaly a hned draka pustily, aby vzlétl. Držely ho a držely, ale vítr byl čím dál víc silnější. Po chvíli vítr ustal a dívky šly domů. Další den šly zase, ale šel s nimi i jeden chlapec. Holky draka pustily a on se vznesl až k obloze. Chlapec řekl: „Půjčte mi toho draka!“ Tak dívky půjčily chlapci draka. Pustil draka a on létal a létal, ale vítr pořádně zafoukal a chlapec draka neudržel, pustil ho a drak se ztratil v obloze. Holčičky byly na chlapce velmi naštvané. Další den si šly hrát k potoku a na draka úplně zapomněly. Aneta Šturalová 7. C Byl jednou jeden malý dráček a ten si šel hledat potravu a vtom zahlédl malého dinosaura. Samozřejmě ho nechtěl sníst, bylo to pro něj velké sousto. Chtěl se s ním kamarádit, ale byl stydlivý, a tak ho jen sledoval. Dinosaurus si ho po chvíli všiml, ale ten stydlivý nebyl, a tak se ho zeptal, jestli by nechtěl být kamarád. Kamarádili se hodně dlouho. Jednou došli až k temnému lesu a dinosaurus byl odvážný a šel tam. Drak šel za ním, ale potom ho už neviděl a ztratil se. Dinosaurus se o něj bál. Drak už byl starší a chytřejší, a tak se další den vrátil domů a hráli si dál, ale do toho temného lesa už nikdy nešli. Zátopek Adam 7. C V dávné době byli silní bojovníci, byli to elfové. Každý z bojovníků měl jediný úkol, musel si ochočit draka. Draci byli krásní a velcí, ale toho největšího a nejkrásnějšího mohla mít jen královna elfů. Královna byla mocná a také byla ze všech bojovníků nejsilnější, a proto jenom ona dokázala zkrotit toho nejvzácnějšího draka. Jenomže drak byl až moc divoký, aby mohl zůstat s elfy. Proto jednoho dne utekl a dodnes se nenašel. Veronika Šaradyová 7. C Byl jednou jeden drak, který byl sám. Bydlel v jeskyni, do které se sotva vlezl. Šel na lov jako každé jiné dravé zvíře, ale -52-
najednou se ztratil v lese a nevěděl, kam má jít. Najednou tam uviděl živočichy, kteří něco říkali, ale nerozuměl. Nejdřív je chtěl sníst, ale potom si řekl, co když to je ohrožený druh, tak si radši našel nějakou jinou kořist. A tak s odhodláním začal hledat domov, jenomže mu zase zkřížili cestu ti malí živočichové, tak se nebál a šel za nimi se zeptat, kdo jsou, ale oni najednou utekli. Tak šel dál a hledal cestu domů a slunce už mezitím zapadalo. Za delší dobu uviděl svou skálu a spadl mu kámen ze srdce a slunce se už dotýkalo obzoru. Drak byl šťastný, že došel domů. Marek Lanča 7. C Bylo krásné podzimní ráno a rozhodla jsem se, že si vyrazíme s Karlem na soutěž draků. Po lívancích, které jsme měli na snídani, jsme si vyrobili draky. Já měla krásně růžového a Karel měl tmavě modrého. Potom jsme i s draky vyšli na nedaleké obrovské pole vyzkoušet je a draky vypustili. Foukal celkem dost vítr, takže naši draci vyletěli hodně moc vysoko. Náhle se můj i Karlův drak do sebe zamotali a my je zděšením pustili, ale nestihli jsme je chytit a Karel zakřičel: „To ne, teď nemáme draky a soutěž začíná už za hodinu, co budeme dělat?“ A já odpověděla: „Všiml sis, kam ti draci letěli?“ Karel na to: „No jó, Kláry, letěli k panu Zlému.“ Řekla jsem mu: „U pana Zlého je přece ta soutěž, tak rychle poběž.“ Ale když jsme tam doběhli, viděli jsme jenom Karlova draka, ale můj drak nikde. Měli jsme ještě chvilku času, tak jsme ho začali hledat. Náhle Karel vyděšeně pověděl: „Kláry, tvůj drak!“ Přitom ukazoval na nebe. Můj drak byl pořád ve vzduchu, ale když už to vypadalo, že jde k zemi, náhle přiletěl orel a draka si odnesl. A tak se můj drak ztratil, ale Karlův drak vyhrál. Klára Petrová 7. C Na světě je jeden drak, jmenuje se Vylík a je vegetarián. Měl šest hlav, ale jednu mu kdysi usekl princ, tak už má jen pět. Jeden princ ale toho draka má rád, on si ho totiž, když ten drak byl malý, ochočil. Ten princ se jmenuje Viktor. Jednoho dne šel drak -53-
s Viktorem na procházku, ale drak si všiml zajíčka a běžel za ním. Princ nemohl Vylíka draka najít. Šel domů a byl moc smutný. Po roku jela princezna Jasmína kočárem lesem a drak tam byl. Měl vytetované jméno PRINC VIKTOR a princezna se draka nebála a princi draka přivezla. Princ byl moc šťastný a žili i s princeznou až do smrti. Drak měl manželku Verunku, taky dračici, a měli spolu spoustu dětí a žili spolu také až do smrti :-) Eva Mačejná 7. C
Věci z papíru Ze začátku byl ze mne bezcenný papír, ale pak ze mne někdo poskládal papírovou čepici. Nejsem moc využitelný, v dešti se rozpadnu, ale při malování jsem velice užitečný, člověk si mě dá na hlavu a pak nemá špinavé vlasy. Ale začínají mě vyměňovat za plátěné čepice, co vydrží déle. Jakub Lorek 9. C Jak jsem byl malý, byl ze mne malinký papírek. Jak jsem trochu povyrostl, tak celou moji rodinu spojili a namotali na nějakou velkou hnědou rouru. Báli jsme se, ale aspoň jsme byli pospolu. Pak nás dali do nějakého prostoru, kde chodilo hodně lidí. Jednou si nás nějaká stará paní vzala k sobě domů. Najednou nás začalo ubývat. Nechápali jsme proč, ale pak nám záchod řekl, že jsme doslova v … Ondřej Kubečka 9. C Vůbec nejsem šťastná, že musím být reklamní noviny, protože mám pocit, že bych měla být vlezlá k lidem a zaujmout je, aby si tu věc, co je na mně natištěná, koupili. Když mě roznáší do schránek k lidem, to se mi líbí, protože to beru jako výlet. Ale když tam ležím moc dlouho, je mi smutno a navíc je v té schránce velká tma. Když slyším v zámku klíč, usměju se, ale můj úsměv brzo zmizí, když vidím obličej dotyčné osoby a slyším tu větu: „Už zase reklamy?“ Tak si říkám: „To jsem tak vlezlá?“ No ale i -54-
tak jsem ráda, že si mě vzal domů. Ale pak zjistím, že jsem v krabici s dalšími novinami a je mi jasné, že jen čekám na to, až mě vyhodí do kontejneru nebo mě dají do sběru. Aspoň k něčemu jsem dobrá. Lenka Drnovská 9. C
Jsem papír, jak se může na první pohled zdát, ale jsem kus oblečení, který kryje ta nahá zelená jablka. Byl jsem sestrojen nejmodernějšími a nejchytřejšími stroji, kterým se říká „člověčí“. Člověčí je teplý bíle oblečený stroj, který na mne a mé druhy sahá. Ale zpět k věci, já jakožto ochránce všech bezbranných zelenáčů mám za úkol ochránit je při cestě skrz bojovou linii, přes moře a další strastiplná zákoutí Země. Jan Maléř 9. C Je o hrozné, když na mě někdo píše ty hnusné diktáty, pak mě někdo roztrhá a potom vyhodí do koše, protože dostal pětku. Jak se mám cítit potom já. Cítím se hrozně, jako papír z diktátového sešitu, to si ani normální člověk neumí představit. Richard Balhar 9. C Na začátku svého života jsem vůbec netušil, kde skončím nebo kde budu napořád. Ležel jsem na hromadě se svými kamarády. Cítím se špinavý, to bude asi proto, že jsem mastný. Jednoho dne mě vzala známá tvář a zabalila do mne salám, který skvěle voněl. Podala mě někde do neznáma a já dopadl na plastové dno. Uhodl jsem, že jsem v košíku. Jel jsem na pohybujícím se pásu a najednou mi u hlavy zazněl hlasitý zvuk, netrval moc dlouho. Dojel jsem někam, kde byla strašná zima a byl jsem tam strašně dlouho. Když mě někdo vytáhl, myslel jsem, že jsem zachráněn. Někdo ze mne vzal salám, skrčil mě a hodil do smradlavé nádobky a tím jsem pochopil, že můj život skončil. Jarmila Drongová 9. C
-55-
Patřím k nejhezčím ozdobeným papírům na světě. Pečlivě do mne balí různé dárky a zdobí mě mašlemi a různými ozdobami. Bojím se ale dětí, protože mě roztrhají na malé kousíčky, takže mám krátký život. Věra Svobodová 9. C Volební lístek Nejsem jen tak ledajaký papír. Jsem volební lístek. Musím vypadat slušně a dobře. Je nás hodně a co když vyberou zrovna mě? Každý hlas se přece počítá, jsem vcelku důležitý papír, protože to, co na mně lidé zvolí, bude MOŽNÁ platit několik dalších let. Nejdřív na mě natisknou, koho lidé mohou volit a potom už jen lidé zakroužkují svůj názor. Klára Šivicová 9. C
Pouštění draka (podle obrazu Josefa Lady) Jmenuji se Václav, bydlím v malé vesničce se svými bratry a naší kozou. S kozou už nebydlíme, protože nám minulý týden umřela, a tak jsem z toho celý nešťastný. Ráno jsem se vzbudil dřív, protože jsem byl zvyklý krmit naši kozu. A tak celou hodinu jsem neměl co na práci, čekal jsem jenom na moje bratry, kdy se vzbudí a půjdou se mnou do školy. Ve škole jsem nedával pozor, a tak jsem dostal rákoskou přes prsty. Pořád jsem myslel na naši kozu. Škola skončila, zdálo se mi, že byla delší než včera, ale přitom byla stejně dlouhá. Odpoledne jsem šel se svými bratry domů, ale ti jen odložili tašky a už někde utíkali. Zůstal jsem doma sám. Najednou bratr přiběhl a omluvil se mi, že mě nechal doma. Cestou, jak jsme utíkali na kopeček, mi vysvětlil, že fouká vítr a je skvělé počasí na pouštění draka. Sedl jsem si na kopeček vedle bratrů a sledoval, jak drak pěkně lítá. Viděl jsem, jak ostatní děti přicházejí s kozami a krávami. Trochu se mi zastesklo, ale utřel jsem slzu a sledoval našeho krásného draka. Mraky se zatáhly a začalo poprchávat, draka jsme potáhli k zemi, sbalili jej a utíkali domů, ať nám oblečení nezmokne. Domů jsme -56-
došli včas, umyli jsme si nohy a šli spát. Maminka nám zazpívala a já se těšil na zítřek odpoledne, kdy půjdeme zase s naším drakem lítat. Jarmila Drongová 9. C Když jsem přišla domů, maminka měla už připravený oběd. Po obědě jsem si šla odpočinout a přečíst oblíbenou knihu. Poté maminka přišla za mnou, ať jdu na pastvu s krávama. Ve chlévě už krávy bučely. Šly za sebou v řadě. Když zahlédly děti u ohniště, rozběhly se za nimi. Oheň plápolal a já si povídala s přáteli. Pomalu se stmívalo a my pojídali na večeři opečené brambory. Tereza Teichmannová 9. C Ráno při východu slunce a kokrhání kohoutů vycházíme s mým bratrem Jeníkem do nedaleké školy. Dnes se s Jeníkem chystáme pouštět draka, speciálně vyrobeného draka, takže tomu ve škole asi moc nedám, protože v myšlenkách už stojím na kopečku za domem a pouštím draka s Jeníkem. Hodiny na kostele odbíjí pravé poledne a učitel se s námi loučí, ale to už s Jeníkem běžíme domů, popadáme draka a kozy, o které se dnes máme starat. Maminka udiveně kouká, jak se nám dnes chce jít pást kozy. S Jeníkem jsme bleskurychle vylezli na kopec, přivázali kozy ke stromu a vypustili draka vzhůru. A už jsme se jen kochali společně s naším bratrancem Václavem, jak se drak vznáší mezi obláčky na nebi. Klára Šivicová 9. C Dnes mě a mého bratra Jeníka vzbudila naše maminka brzy, již když hodiny na kostele ukazovaly a odbíjely pět hodin ráno. Museli jsme vyhnat drůbež a dobytek na pastvu. Uvázali jsme kozy a pospíchali do školy, kde už sedělo pár kamarádů a kamarádek z okolí. Dnes jsme se učili počítat do sta, přečíst si dopis a napsat písmeno z. Můj bratr Jeník moc ve psaní nevyniká, ale mne to baví. Po škole jsme šli domů si dát chleba se sádlem a -57-
utíkali do stodoly pro draka, kterého nám vyrobil tatínek. Přišel pro nás náš bratranec Václav a vydali jsme se na pole, kde se pásly naše dvě kozy. Střídali jsme se v pouštění draka, jako první jsem pouštěl já, Pepík, potom Václav a nakonec Jeník. Pouštění draka nás opravdu baví, odpočineme si při hlídání koz a potom si s ostatními dětmi opečeme brambory. Lucie Syrovatková 9. C
Cesta do školy Lenka Drnovská: Já do školy chodím pěšky. Mně to vyhovuje. Vždy, když jdu do školy, pustím si písničky a ve škole jsem hodně rychle. Nerada bych jezdila autobusem nebo autem. Pěšky je to nejlepší. No tak my boty s Lenkou chodíme rády. Jen kdyby nechodila tak rychle, ale když spěchá, tak co naděláme. Hlavně je super, že nechodí do kaluží a radši je přeskočí. Prostě nemáme jí co vyčítat. Veronika Davoineová: Není sice můj oblíbený, asi ho ani nemám, ale do školy jezdím autobusem. Je to nuda a nejvíc nesnáším, když je půlka autobusu prázdná a nějaký důchodce si ke mně sedne. Není co psát, myslím si, že každý z vás autobus zná. Jezdí se mi s tebou v pohodě, když nejedeš s partou kámošů a neřvete na celý autobus. Jinak je to v pohodě, akorát bys tam nemusela jíst, řidiče to štve. A hlavně nezapomínej, že máš prošlý měsíčník, já to vidím a vím, že už jsi párkrát jela s prošlým, řidič je blbý. Školní záhady Když se jeden žák snažil zvednout tabuli, nešlo to, něco tam ruplo a spadlo kovové závaží. Ano, takhle zní oficiální verze v 9. C. Jenže co když to bylo úplně jinak? Jestli jste si četli minulý rok článek o záhadách naší školy, možná vás to ani nepřekvapí... Máme tady několik možností: -58-
a) Zjistili jsme, že tu žijí strašidla, duchové, ale také skřítci. A právě jeden takový skřítek je možná příčinou poškození tabule. Je malý (má okolo osmi centimetrů) s velkýma očima a protáhlou pusou, kde je několik řad velmi ostrých zubů. Je štíhlý, takže se vleze skoro všude, s hustým černým kožíškem. Také je zákeřný, velmi výbušný, hrubý a jmenuje se Raf Kosrawski. Jak se sem dostal, nevím, ale je známo, že Kosrawski je polské příjmení. Je možné, že ho sem chtěně či nechtěně přinesli Poláci? Možné to je... Nebo prostě cestoval světem, až skončil tady a zabydlel se u jednoho žáka, který ho sem nechtěně donesl v aktovce. Tak či tak, radím vám, abyste se Rafovi vyhýbali, jelikož kouše a škrábe. Sice se s ním dá povídat, ale neptejte se na jeho matku – kousne vás! Je totiž velmi vznětlivý a na svou zesnulou matku nemá ty nejlepší vzpomínky. Můžete ho potkat kdekoliv, ale nejraději má třídy, kde jsou tabule a tím pádem křídy, které přímo zbožňuje. Jakmile se někde zabydlí, už se odtamtud nevypakuje a celé dny tráví požíráním kříd a hraním si uvnitř tabule. To třeba způsobilo, že se lanka přetrhla a to závaží se zcela uvolnilo a spadlo. Každopádně, jakmile ho potkáte – zabijte ho, než ta potvora naklade vajíčka!!! b) Zub času se projevil? Všichni víme, že tato škola je stará, velmi stará. Bůh ví, jak dlouho je tu ta tabule. Každý den jezdí nahoru a dolů a takhle stále dokola, dokola a dokola... Třeba už ji nebavilo se zvedat, tak se rozhodla, že bude stávkovat. Taky koho by bavilo se zvedat, zase si sedat a to několikrát do hodiny, že? Nebo jí zkrátka vadí, jak ji tamější žáci zanedbávají, zbytečně po ni kreslí, pořádně ji nemažou a stále s ní vržou... Nebo jsou to obě možnosti dohromady, to se asi nikdy nedozvíme. Jana Horáková 8. A Nepořádek v lese V neděli 6. října jsem se byl projít do lesa na Prostřední Bečvě. Už na okraji lesa nebylo kde chodit. Naprostá většina půdy byla pokryta různými sáčky, papírky. Po vstupu hlouběji do lesa už to -59-
bylo horší. Rezavý plechový sud, rozbité umyvadlo, plno lahví. A tak mě napadlo, co kdyby si třeba srnka nebo zajíček poranil a pořezal tlapku, zdali by se dnešní ,,moderní‘‘ lidé o ně postarali, nebo když už tak aspoň zavolali ochránce zvířat. A to mi otrávilo nedělní houbaření. Setkali jste se i vy s odpadky v lese a co na takové chování lidí říkáte? Zdeněk Horečka 8. C Požární poplach v ponožkách! Cvičný požární poplach byl vyhlášen 11. října a někteří žáci vyběhli ven v ponožkách. Protože mě to zaujalo, udělala jsem rozhovor se spolužákovými ponožkami. ? Jak jste se cítily, když váš majitel M. B. vyběhl ven bez přezůvek? ! Vcelku strašně, protože zem hrozně studěla. Nedalo se to vydržet na kamíncích, strašně to píchalo. A my jsme řvaly, ať si vezme něco na nohy, protože nám byla k tomu všemu zima. ? Byly jste rády, když se šlo zase do školy? ! Jo, moc ? Co si o vašem majiteli M. B. myslíte? ! Že je strašně nezbedný, doufáme, že příště už bude mít boty. ? Co s vámi doma udělal? ! Jelikož jsme byly špinavé, tak nás hodil do pračky. A víc si nás nevšímal i přesto, že jedna z nás nastydla. Ale to ho zřejmě nezajímalo. Tak takhle se cítily ponožky. Markéta Petrová 8. C Lidské štěstí Myslím si, že lidé můžou být šťastní, i když nemají peníze. Peníze nejsou všechno v životě, podle mě na nich moc nezáleží, protože za ně si nekoupíme lásku, přátelství, štěstí, zdraví, ale bohužel pro někoho jsou peníze všechno. Někteří lidé si tak kupují přátele i lásku, potom ale to přátelství, láska a cokoliv není upřímné. Je pravda, že kdybychom neměli peníze, tak si nemůže -60-
dopřát auto, počítač, mobil a cokoliv, co v dnešní době je skoro nutné pro život, hlavně pro mládež. Pro některé lidi jsou peníze to nejdůležitější v životě, teda aspoň mně to tak v některých případech přijde. Je to i někdy nefér, když si vezmete, že fotbalisté vydělávají miliardy a hasiči, kteří nám zachrání život, nedostanou skoro nic a z jejich výplaty se jen tak tak uživí. Přijde mi, že by to mělo být naopak, aby za takovou práci byli hasiči lépe placeni, ale i tak si myslím, že jsou šťastní, když se jim podaří zachránit život, vysvobodit někoho z hořícího baráku nebo vyprostit z auta. Prostě jsou šťastní a nepotřebuji k tomu balík peněz. Pro mě nejsou peníze důležité. Nechtěla bych si kupovat přátelství, lásku a štěstí za peníze. Každý je z něčeho šťastný, i třeba z maličkosti. Míša Juračáková 9. C Papírový drak Jsem papírový drak. Právě mě pouští kluk jménem Ondra. Lítám na Markově kopci. Sice je všude plno drátů, ale jsme od nich daleko. Už se stmívá a Ondra mě bere domů. Odpoledne mě vzal a šli jsme. Cestou mě ale napadl strom. Zapletl jsem se do něj a ten mi zlomil roh. Vítr mě naštěstí osvobodil a já jsem volný. Bohužel ale nevím, kam letím. Ondra Polách 7. B Ahoj, já jsem papírový drak. Děti mě na podzim vždy vytáhnou se skříně a potom mě pouští po obloze. Jednou mě pouštěla holčička, já byl moc vysoko, byl to krásný výhled ze shora. Ale najednou, jak jsem si lítal po obloze, zafoukal silný vítr a holčička mě pustila a mě ten vítr někam odnesl. Vůbec jsem netušil, kam mě ten vítr odnáší, ale najednou přestal foukat a já se zasekl v koruně stromu. Já se nemohl dostat ani na nebe, ani dolů. Ale za chvíli přiběhla holčička se svými přáteli a sundali mě. Byl jsem moc rád, protože jsem se bál, že mě větve roztrhají. Jsem rád, že mě děti pouštějí jen na podzim. Byl to velký zážitek. Tak ahoj :) Natálie Heřmánková 7. B -61-
Ahoj jsem drak Čaromrak a připravuju se na vzlet. Jsem vyroben z plastu a mé tyčky jsou ze železa. A už jsem ve vzduchu. Shora to vypadá nádherně. Nebojím se, že spadnu, protože mám pevné silonové vlákno a speciální rukavici jako držák. Jsem už hodně vysoko a myslím, že se ještě zvedne vítr. V dálce vidím kámoše drakouše, kteří se taky vznášejí s ladností jako já. Po půl hodině zase letím dolů a už jsem v mé úschovně. Benjamin Janák 7. B Jsem papírový drak, jmenuji se DANIELA. Vyrobila mě Edita, dala mi barvu modrou se zelenýma pruhama, jsem krásný drak. Když fouká vítr, tak jdeme hnedka s kamarádkou na kopec, pouští nás tak vysoko a tak daleko, že vidím i jiné draky. Jsou tak krásní jako já. Je to prostě bomba, být drakem. Daniela Žabenská 7. B Ahoj, já jsem dráček Žabka. Můj majitel je moc hodný, stará se o mě velmi dobře. Jednou v sobotu byl veliký vítr, tak jsme šli na kopec a já jsem viděla na celé okolí, ale byl takový vítr, že jsem se utrhla z provázku a letěla jsem daleko až do Ostravy do Prahy, vypadalo to tam moc pěkně. Potkala jsem tam kámošky, letěly jsme spolu až do Francie a byla tam velká Eiffelova věž a řekla jsem si: „To je ale krása, nikdy jsem takového nic neviděla, bylo to dobré, že jsem se utrhla, jinak bych nic takového neviděla.“ Kača Žabenská 7. B Ahoj, jsem papírový drak v hodně početné rodině, takže mě skoro pořád prohání vzduchem. Jednoho dne byl velký vítr a měl jsem strach, že mě pustí. Tak mě vypustili, byl to strašný zážitek. Nejdřív se mnou házeli ve vzduchu, ale vítr se na chvíli uklidnil a už jsem si myslel, že je všechno v pořádku. Ale co se stalo za chvíli, na to nikdy nezapomenu. Zvedl se velký vítr a zrovna mě držela malá holčička. Stalo se nevyhnutelné, pustila mě. Vítr mě unášel, až jsem narazil do stromu. Byla to velká bolest. Jak jsem -62-
se díval dolů, tak mi bylo smutno. Jak jsem otevřel oči, tak vidím, jak se mě někdo snaží sundat. Byla to moje rodina! Byl to skvělý pocit a za pár minut jsem byl doma. Daniel Romanovský 7. B Ahoj, jsem papírový drak a jmenuji se Edita. Vyrobila mě Danča, jsem modro růžová. Když aspoň trochu fouká vítr, hned jde ven a pouští mě do všech stran. Vždycky vidím Danču, ona je též drak. Mě pojmenovali podle Edity, od Danči kamarádky. Pouští nás spolu a vždycky nás pustí a potom nás najdou až za týden, ale nám to nevadí. Edita Levko 7. B Ahoj, já jsem drak Drákula. Můj pouštitel Péťa mě často pouští z okna. Většinou vidím děti, jak si hrajou. Konečně jsem zase volný! Sousedův drak se jmenuje Plachťa. Najednou jsme oba dva vylétli a já říkam: „A jéje, Plachťa zase plachtí.“ Najednou mě Péťa pustil a já vidím strom. Naletěl jsem do něho jako šílenec. Péťa rychle běží, aby mě sundal. Nakonec vše dobře dopadlo a já plachtím dál. Tomáš Chladný 7. B Papírový drak Jmenuji se Drak Mrak. Každý rok mě vytáhnou z předsíně a začnou mě pouštět. Utrhnul jsem se. Letěl jsem nad továrny a ty mě odnesly až nad mraky. Viděl jsem zaoblení Země, obrovská města a zaneslo mě to až do Tokia. Poznal jsem to podle architektury. Vzala si mě rodina z pěkného domu, prohlíželi si mě a našli nálepku MADE IN CHINA, tak si mě nechali. Žilo se mi s nimi dobře. Jirka Kuřec 7. B Drak Jednoho krásného dne si moje kamarádka řekla, že začal podzim a že všechny kamarádky pouštějí draka a ona ne. Nemohla mě -63-
najít. No bodejť by mě našla, když jsem ležel pod její postelí v krabici. Za chvíli šla domů a začala hledat nejprve pod postelí a tam našla zaprášenou krabici, ve které jsem tam ležel. Kamarádka Sofie mě našla, vytáhla a chvíli se na mě dívala, jak jsem špinavý a sem tam děravý. A ona řekla, že mě tak nenechá. Spravila mě a trošku i slepila a mohli jsme vyrazit. Konečně jsem vypadal k světu. Oblékla se a šli za kamarádkami. Pozdravili se a začali nás pouštět do vzduchu, ale najednou začal foukat silný vítr a Sofie mě málem neudržela, ale zvládla to. A řekla, že jsem skvěle lítal a že příště mě vytáhne znova a že se o mě už bude dobře starat. Sára Malíková 7. B Nesnáším svůj život!!!! Už od mé výroby se dusím v jakémsi sáčku. Pak jsem cestoval miliardy km z Číny až do Evropy. Jakmile dorazím na místo určení, jenom se nudím v regálu. Pak ke mně přijde nějaký usnoplený kluk, který mě popadne a jde se mnou až domů. Doma mě rozbalí a jeho ulepenýma rukama mě celého upatlá. Dále se mnou jde ven a párkrát se mnou hodí do vzduchu a já spadnu hned na zem. Pak mě už chytl vítr a já letěl krásně vysoko. Až moc!!!! Provázek se mi totiž utrhl a já jsem spadl na vedení. Tady na vedení jsem už 5 let. Kamil Mrkvan 7. B
-64-
