V tomto čísle nepřehlédněte: Přespolní běh – 29 Den zvířat – 32 Sbírali jsme – 35
Školní katakomby – 40 Co my na to? – 45 Máte starý mobil? – 47
Podzim 2011 23. září k nám přišel podzim. Listí a všechno kolem nás se obarvilo do překrásných barev. Sklízí se úroda, padá listí. Děti pouští draky, vyrábějí panáčky a zvířátka z přírodnin, opékají špekáčky, na rozžhavených uhlících opékají brambory, jezdí na kolech a pozorují přírodu, jak se mění. Je opravdu moc krásná, ta spousta barev a zvířátek, která si staví domečky, hnízda a úkryty na zimu. Já například na podzim ráda vyrábím panáčky a zvířátka z kaštanů a žaludů, pozoruji přírodu. Musíme si jí užívat a vážit, protože příroda se moc snaží, aby bylo na naší Zemi dost vody a jídla pro lidi a zvířátka a dělá, co je v její moci. Tak si važte přírody. Natálie Heřmánková 5. B Proč padá listí už v září? Myslím si, že listí je určitě nápadité a jednou za rok změní styl. Třeba javor se nalíčí do červena a lípa si obleče žlutý kabát. Ale hlavně už se nechce dívat na svět zvrchu. Vydá se na zem a tam čeká na první příležitost a nechá se odnést větrem k moři. Samozřejmě skončí v první louži. Ale pro list je to jako moře. Štěpánka Blažková 5. C
-25-
Jsem kaštan, který si sedí na větvi a rozhlíží se po okolí. Najednou přišly děti s klacky, chtěly nás shodit všechny dolů. Řekl jsem sousedovi: „To bude bolet. Drž se!“ Bum. Klacek udeřil do větve. „Pomoc, neudržím se!“ Křup. Padám dolů. Prásk. Narazil jsem do země. „Jau, to bolí!“ Poté mě sebrali a byl se mnou konec. Matěj Pitucha 6. A Je podzim, všude samé barvy, to se mně líbí nejvíc. Také buk se barví, to je fajn, já jsem totiž bukvice. Ale už je podzim, už se blíží můj čas. Děti se mnou budou pracovat v pracovních činnostech. „O ne, už se nějak houpu, asi padám, mám strach z výšek. Au, už jsem dole, někdo na mne vlezl, au, to bolí. Už si pro mne jdou, zas mě budou malovat. Super. Nebo se mnou budou krmit zvířata. To nevadí, aspoň budu užitečný. Pavlína Mertová 6. A Ahoj, jsem kaštan Júra a jsem největší na stromě. Přes léto jsem chodil do posilovny a teď se mi to vyplatilo. Ostatní kámoši už spadli, ale já se ještě držím. Ale ne, přišel člověk a řekl: „Spadni dolů!“ A v tom okamžiku začal foukat vítr. Ale statečně se držím. Ne, letím. Nabírám rychlost. Au, to bolí! Ležím na zemi. Bolí mě každičký sval v těle. Ale mé trápení nekončí. Bere mě ten člověk a jsem v tašce. Je tu tma, ale mám tu kamarády. To je fajn. Aneta Havlová 6. A V pohodě si visím, jsem hezky uzrálý a začínám cítit podzim. Pomyslel jsem si: „Ach ne, to je můj konec. Do jabloně, přichází můj čas!“ Začínám cítit, jak se utrhávám. Snažím se udržet. Padám! Bum! Pomalu se vzpamatovávám z pádu. Au, něco mě kouslo – mravenec! Přichází můj konec. Už mě skoro dožrali, jediné sousto! Kous! Tomáš Wolf 6. A
-26-
Jsem krásné červené jablíčko. Každý den na mne svítí sluníčko. „Co se to děje? Najednou fouká vítr a je bouřka. Co mám dělat? Nechci zemřít tak rychle. Pomozte mi někdo! Au! Už je pozdě. Někdo mě snědl!“ Pavlína Rudelová 6. A
Byli jsme v divadle! Dnes jsme jeli se třídou do ostravského divadla na pohádku Jak hubatá Dora málem k čertu přišla. Pohádka byla o tom, jak přišel čert na námluvy a Dora si ho nechtěla vzít za muže. Ale matka vymyslela, že když čert postaví mlýn, tak mu dá Doru za ženu. Nakonec to dopadlo dobře a čert zůstal přilepený na židli. Nejvíce se mi líbil modrý pejsek, který kousl čerta do nohy. Kristýna Šenkýřová 2. B Byl to dnes pěkný den. Se školou jsme byli v Ostravě na divadelním představení Jak hubatá Dorka málem k čertu přišla. Nejvíc se mi líbil roztomilý modrý pes. Taky tam pěkně zpívali a hráli na kytaru a housle. Bylo to opravdu moc pěkné divadlo. Určitě se budu těšit příště. Eli Brodská 2. B
Jeli jsme do divadla autobusem. Cesta byla dobrá. Pohádka se mi velmi líbila. Pro mě byla hubatá Dora nejlepší. Jednou bych si chtěla také zkusit nějakou roli. Ráda bych na to jela znovu i s celou rodinou. Amálka Krejčí 2. B
Jak odpočívám o víkendu od školy (2. A) Já vlastně začínám už v pátek. Se sestřičkou nemusíme jít tak brzy spát, protože ráno můžeme lenošit. V sobotu máme společnou snídani, potom pomáhám mamince s úklidem, odpoledne chodíme na procházku, za babičkou nebo dědečkem. Tuto sobotu jsem byla s kamarádkami v kině. O víkendu si hrávám s Markétkou, někdy
-27-
chodíme na návštěvy, někdy třeba na výlet. Často si hrávám s kamarády na hřišti. Do školy se chystám až v neděli. Anička Strakošová O víkendu jezdíme k babičce nebo prababičce. U nich se mi líbí, mají totiž kočky, které mám rád. Chodíme i na ryby. A taky lenoším u televize. Ale venku na kole je to lepší. Martin Horečka Nemusím brzo vstávat. Dívám se na televizi. Pak stavím lego. Také si hraju na zahradě. S rodiči chodíme na výlety. Lumír Tuček Jezdím k babičce do Bordovic. Celá rodina chodíme fandit tatínkovi na fotbal. S dědou hodně sportujeme. Jezdíme na kole a kolečkových bruslích. Natálka Kovaříková V sobotu a v neděli jsme byli na zahradě. Tatínek dělal maltu. Opravili jsme altán. Já jsem postavil domeček z malty. Dalibor Ott O víkendu nejvíc odpočívám tím, že ležím a čtu si časopis. Když je venku hezky, jezdím na koloběžce nebo na kole. Na školu si vzpomenu až v neděli, když si chystám učivo. Adam Janďourek
Voňavý den 1. B My, děti z 1. B, chodíme do školy teprve měsíc, ale už první říjnový týden pro nás nachystal úvodní projekt s názvem PODZIM. Od pondělí jsme pracovali na speciálních úkolech, v úterý si udělali výšlap na Horečky a v pátek byl náš speciální Voňavý den. Ráno jsme všichni i s aktovkami odešli do školní cvičné kuchyně. I když se nám u velkých stolů nesedělo nejlépe, čekala nás práce a trochu jsme se učili. Pak začalo chystání -28-
veliké dobroty! Všichni jsme si přinesli jablíčka, které paní učitelka nastrouhala, do skupinek Kaštánků, Lístečků a Javorů nám rozdala těsto, které jsme si sami vyváleli. Jablíčka jsme ochutili skořicí a cukrem. Než se naše štrůdly upekly a rozvoněly po škole, měli jsme ve skupinkách udělat pracovní listy a také jsme soutěžili. Mezitím paní učitelka uvařila voňavý čaj. Když bylo upečeno, pochutnali jsme si na veliké dobrotě!!! Zůstalo i pár kousků na ochutnání maminkám a tatínkům domů. Byla to zábava, pečení se nám podařilo a moc nám chutnalo. Děti z 1. B
Podzimní sportování Na Horečkách proběhl již 17. ročník okresního finále v přespolním běhu žáků a studentů základních škol, gymnázií a středních škol, jehož pořadatelem byla naše škola. Poprvé v historii se v jedné kategorii účastnilo víc jak sto závodníků. Po několika letech se podařilo starším dívkám obsadit první místo. Starší kluci skončili druzí a naši nejmladší shodně doběhli na šestých pozicích. Klobouk dolů. Lucie Stupavská 8. A Určitě jste slyšeli o úspěchu našich žáků v okresním finále přespolního běhu. Ani letos Tyršováci nezklamali. Položila jsem našim nejúspěšnějším běžcům pár otázek:
Monika Střalková 6. C (3. místo mladší žákyně) ? Jak se ti líbila trať? ! Trať se mi hrozně nelíbila. ? Počítala jsi s takovým úspěchem? ! Nepočítala, byla jsem z toho úplně překvapená. ? Bála ses starších holek? ! Ne, měla jsem jenom trochu trému
Erik Juračák 7. C (2. místo starší žáci) ? Jsi spokojený s výsledkem nebo myslíš, že jsi měl na víc? ! Jsem spokojený s 2. místem, vítěz byl asi 100 metrů přede mnou. ? Závidí ti ostatní úspěch? ! Nevím, možná. -29-
? Budeš chtít závodit i příští rok? ! Chtěl bych běžet i příští rok. Běžel bych už za starší žáky.
Karolína Šablaturová 8. C (1. místo starší žákyně) ? Jaké je tajemství tvého úspěchu? Štěstí, náhoda, příprava na závod nebo něco jiného? ! Díky pravidelnému tréninku a hodně štěstí se mi podařilo tak dobře doběhnout. ? Vzala sis s sebou nějaký talisman? ! Štěstí mi přál dres s číslem tři. ? Vyhovovala ti trať? Ptala se Lucie Stupavská 8. A ! Ano.
Jak závody viděli pořadatelé, tedy 8. A Na tomto přespolním běhu se mi nejvíce líbilo, jak jsem předbíhala ostatní závodnice. Byly těsně vedle sebe a já jsme musela do nich vrážet a pořád jsem říkala: „Pozor, pozor!“ a ony mi postupně uhýbaly. Do cíle jsem doběhla čtvrtá, neměly prostě šanci. Lenka Byla jsem s Žandou na hlídce na veliké louce. Když kolem nás běželi mladší žáci, tak z té poslední skupiny se jeden kluk skácel k zemi a ten druhý ho chytl za ruku a táhl ho po zemi, trávě. Bylo to srandovní, Monča nakonec zase vstal a běžel dál. Zaujala mě jedna holka, která měla neuvěřitelně velký náskok před ostatními a jako jediná nenadávala sprostě. Slovník ostatních byl opravdu zajímavý. Naše kontrola naštěstí žádný podvod nebo jiný problém na dráze nezaznamenala, takže závod proběhl v klidu. Nejvíce mě zaujalo, že když doběhla Karča, vypadala, že by si klidně zaběhla ještě jedno kolečko. Oproti některým, co doběhli a lehli a ani se nehnuli, nakonec je museli zvedat ostatní. Jan
-30-
Seděla jsem na „hlídce v lese“ na křižovatce modré a červené trasy. Byla jsem tam s kamarádkou a občas se někdo stavil pokecat. Když kolem běželi závodníci, tak jsme je ze všech sil povzbuzovaly. Dostalo se nám i vulgárních ohlasů, tak jsme přestaly. Kristýna
Rozhovor s ředitelkou závodu Přespolní běh na Horečkách má dlouhou tradici, vždyť letos se běželo už po sedmnácté. Soutěžící se sem rádi vracejí a na tom má zásluhu velký počet pořadatelů, což jsou bývalí i současní učitelé, ale i pořadatelé z řad žáků. Tuto činnost v posledních letech zajišťuje třída paní učitelky Davidové. Protože i tento ročník proběhl úspěšně, položila jsem několik otázek paní učitelce Káňové, která je ředitelkou závodu. ? Jak dlouho už organizujete přespolní běh? ! 13 let. ? Vzpomínáte si, jaký největší průšvih se stal při tomto závodě? ! Ano, bylo to hned při prvním roce organizace. Použili jsme totiž poprvé počítač a vznikly při tom příšerné zmatky. Nebyly totiž v pořádku výsledky, pořadí, ani čísla. ? Jaké vlastnosti musí mít člověk, aby vydržel v této práci? ! Určitě radost – to ostatní se od toho odvíjí. ? Jak dlouho před závodem se musí začít s organizací? ! Tři týdny. Musí se posekat louka a další věci. ? Kdo všechno plánuje následující trasu, která se běží? ! Jsem to já a můj manžel. ? Jaký je celkový rozpočet akce? ! Musí se zaplatit čaje – letos se nakupovalo přibližně 420, nájem a doprava. Čili celkem asi 25 000–30 000 Kč. Toto ale neplatí škola. Škola má na starosti zakoupení odměn, takže kolem 700 korun. -31-
? Kolik lidí celkem pomáhá při organizaci? ! 24 lidí. Což jsou učitelé. ? Dal vám něco užitečného do života tento běh? ! Určitě radost. Když totiž vidím, kolik lidí stojí na startu a dávají do běhu vše, vždycky mě to potěší a vidím, že ta práce má smysl. Za rozhovor děkuje Adéla Romanovská 8. A
Mezinárodní den zvířat Slaví se 4. října na počest sv. Františka z Assisi, který tento den ve 13. století zemřel. Celý svůj život se staral o nemocná a opuštěná zvířata. Dokonce se říká, že s nimi dokázal mluvit. Některé firmy pro výrobu krmiv tento den slaví ve velkém a pořádají oslavy po celém světě, najdete plno akcí v zoologických zahradách a útulcích. Nejlépe tento den oslavíme dobrou péčí a láskou ke zvířatům, jak tomu v mnoha případech bohužel není… Stačí číst noviny, časopisy, internet a dozvídáme se o mnoha případech, kdy lidé týrají zvířata různými způsoby. Avšak pořád tady jsou lidé, kteří své domácí mazlíčky
milují a za nic na světě by je nevyměnili. Zkrátka, zvířata se vyskytují všude kolem nás a někdy nám připadá, že je máme i u nás ve škole. Stačí se rozhlédnout po třídě: spousta spolužáků má u lavice nepořádek jako prase v chlívku, někteří se neučí a nechce se jim přemýšlet a potom působí jako hloupí osli, jiní celou hodinu prospí a nic nedělají a mohli bychom říci, že jsou líní jako veš. Ale najdou se tady i takoví žáci, kteří jsou na hodinu připraveni a pracují jako pilné včeličky, ty se ovšem nevyskytují v takhle hojném počtu. Nikola Španihelová 9. A
Naši mazlíčci Já bych chtěla být psem, protože se rychle pohybuje a lidi ho mají rádi. Protože mám psy ráda, chtěla bych být zlatý retrívr. Chtěla bych být v dobré rodině, která by se o mne starala a chodila by se mnou často ven. A aby měli děti, které by si se mnou hrály. Johana Bartoňová 6. B -32-
Můj pes je zvláštní, jen spí, žere a vyhřívá se. Anglický buldok byl určen pro zápas s býky. Včera to tak poprvé vypadalo. Hrály jsme si spolu a ona se najednou zničehonic proti mně rozběhla. Skočila a já spadla. Začala mě žužlat, jelikož moc neumí kousat. Tak jsme tedy šly domů a hrály si s uzlíkem. Udělala jsem jednu velkou chybu, hrály jsme si u bazénu. Byly jsme zabrané do hry a nevšimly si, jak blízko u bazénu jsme. Najednou se ozvalo „Žbluňk!“ a Sasa spadla do vody. Musela jsem ji rychle vytáhnout, protože neumí plavat. Vytáhnout 25kilové zvíře není lehké jen tak někde zvedat. A od té doby si u bazénu nehrajeme. Julie Hojdyszová 6. B Moje kočka je černobílá a jmenuje se Bětuška. Už dvakrát spadla z balkónu a stále žije (bydlíme v 6. patře). Bětuška je naše domácí akrobatka, ale někdy nás i zlobí a otravuje. Ale je to naše „hodná“ kočička a máme ji rádi. Jakub Novák 6. B Stalo se to o prázdninách, když jsem jezdila na bruslích. Když jsem toho měla dost, tak se přede mnou objevila sousedova slepice. Nevšimla jsem si jí do té doby, než mi vlétla na nohu. Brusle jsem měla odepnuté, ale pořád na nohách. Začala jsem honit slepici. Neuvědomila jsem si, že nemám boty a po prvním kroku BUM! Hodila jsem tlamu, nejhůř dopadl loket. Zato slepice sama vlétla do ohrádky. Tereza Čechová 6. B
U nás doma už je zcela normální, že kocour nebo kočka uloví veverku, krtka, myš, zajíce většího než je on sám. Že se snaží ulovit srnu, to už taky víme… Ale to, že šel po slepici, to nás ohromilo. Začal na ni číhat, pak vylezl na strom a skočil na slepici. Slepice se tak lekla, že jsem se divila, že ještě žije… Karolína Petrová 6. B Je neuvěřitelné, jak je příroda vyspělá. Tuhle jsem šla do školy a co nevidím – dvě veverky hopsají vedle mě. A to nejlepší bylo, že se to opakovalo tři týdny. Čekaly na mne u přechodu a já myslela, že je to -33-
vše, ale ony mě doprovodily až ke stromu před jídelnou. Po škole mě doprovázely až k mému domu. PS: TO NENÍ VÝMYSL! Aneta Briedoňová 6. B
Je normální, že se kočky bojí vody, ale náš kocour vodu miluje. Vždycky, jak jsem u umyvadla, přijde a já mu pustím vodu a on ji zkouší chytnout. Když mu dojde, že to nejde, tak tam strčí hlavu a z koupelny vždycky vyjde mokrý a po sobě nechává mokré ťápoty. Radka Vašendová 6. B
Měli bychom také slavit Den zvířat? Když se nudím, chovám se jako opičák. Když píšu, škrábu jako kocour. Když řvu, řvu jako pavián. Když chodím, chodím jako slon. Sabina, Vojtěch K., Jan
Když dostanu špatnou známku, jdu domů jako hlemýžď. Když se zlobím, jsem červená jako rak. Když spím, jsem jako medvěd v zimě. Sofie, Nikol, Klára
V tělocviku běháme jako gepardi. Jsme hlasití jako orangutani. Když se opálíme, jsme rudí jako plameňáci. Martin, Zdeněk Když se ve škole učíme, chovám se jako lenochod. Když jím jablko, chovám se jako červ. Když si omylem prdnu, jsem jako skunk. Jakub, Karel
Pereme se jako lvi. Vidím jako orel. Ve vodě skáču jako delfín. Při jídle mlaskám jako prase. Jiří, Lukáš Když mě mamka zavolá k jídlu, jsem jako gepard. Když dostanu špatnou známku, chodím po domě jako myška, aby si mě rodiče nevšimli. Když dám gól při fotbale, raduji se jako opice. Štěpán, Pavel Když je mi zle, měním barvy jako chameleon. Když mě někdo naštve, prskám jako křeček. Když běžím, běžím jako lenochod. Laura, Aneta, Michaela
Když jsme v bazénu, potápím se jako delfín. Když se nudím, jsem líný jako panda. V hodinách pracujeme jako mravenci v mraveništi. Tereza, Martina
-34-
Před písemkami se třepeme jako ratlíci. Když se lekneme, zježíme se jako dikobraz. Když máme utírat nádobí, jsme líní jako lenochodi. Když smrkáme, troubíme jako sloni. Zuzana, Radim, Nikola Jsme upovídaní jako papoušci. Miloslav, Vojtěch Š. Šestou hodinu bývám hladový jako vlk. Rostislav, Daniel 6. C
Sběr papíru S příchodem podzimu v naší škole proběhla již tradiční akce – sběr papíru. Na dvoře naší milé Tyršovky se vždycky na tři dny usadí obrovský zelený kontejner a u veliké váhy se hromadí veliká řada lidí, nejčastěji žáci s rodiči, kteří se nemůžou dočkat, až se zbaví starého papíru, který se jim přes celý rok nakupil ve sklepě. Ale proč se vlastně tahle celá podívaná pořádá? Aby měl pan školník čím topit, to rozhodně není! ☺ Peníze, které sběrem papíru získáme, jsou velice prospěšné a napomůžou spoustě věcí. Část peněz jde na školné pro naši adoptovanou žačku Rosaline z Guiney, potom jde část peněz také na stanici ohrožených zvířat v Bartošovicích a zbytek peněz jde na zkrášlení a vylepšení naší školy (letos na nové lavičky na chodbách), takže určitě nejde o zbytečně vyhozené peníze či o zbytečnou námahu s dovozem papíru do školy. Čím více člověk sběru donese, tím lépe. Žáci prvního stupně berou sběrovou akci více vážně, než my lenoši z druhého stupně, a tak si také na podzim vedli značně lépe a celkem do školy dotahali 13 403,5 kilogramů papíru, což je opravdu obrovské množství! Sběru se na prvním stupni zúčastnilo 218 lidí, z čehož vyplývá, že průměrně do školy donesl jeden žák prvního stupně 61,4 kg papíru! Nejlepším sběračem za první stupeň byl Radek Vavroš, kterému se podařilo nahromadit a donést do školy 740 kg papíru. -35-
Jak už jsem psala, žáci druhého stupně jsou o dost lenivější, než naši mladší spolužáci, a tak se sběrové akce za druhý stupeň zúčastnilo pouze 110 žáků, kteří dohromady do školy donesli jen 5789,8 kg a nejlepším sběračem za druhý stupeň je Lukáš Kabuďa, který odevzdal 615 kilogramů papíru, čímž se taky stal třetím nejúspěšnějším sběračem školy. S vybíráním papíru je ale velká dřina. Je potřeba papír vykládat z aut, vážit ho, zapisovat pečlivě, kolik kdo donesl, a posléze papír házet do kontejnerů. Ještě že je ve škole vždycky dost zájemců, kteří rádi při sběru vypomůžou a ulijou se tím ze školy! Zeptala jsem se Lukáše Mikesky z 9. A, který se sběrem pomáhal, jaké jsou jeho dojmy. ? Je pomáhání na sběru velká dřina? ! Ani ne. Když člověk pořád jenom nezvedá těžké balíky papíru a střídá se s ostatníma klukama, tak to moc náročné není. ? Jak jsi nejraději pomáhal ty? ! Nejvíce mě bavilo asi vážení. ? Co jste dělali, když vám tam někdo donesl šestisetkilové balíky papíru? ! Když to bylo ve více balících o stejném objemu, tak jsme zvážili jen jeden a roznásobili výsledek počtem balíků. ? Jakou odměnu jste dostali za sběr? ! Dostali jsme několik pizz, takže to byla vítaná svačina! ☺ Jak je vidět, sbírání papíru se určitě vyplatí. Jako škola jsme ve sběru velice úspěšní, a proto se umisťujeme na předních místech v porovnání s ostatními školami! Doufám, že nás vědomí o našem úspěchu neodradí od pilného sbírání a že na jaro vybereme ještě větší množství, než na podzim! ☺ Kristýna Kampová 9. A
Můj „kamarád“ papír Asi si pomyslíte: „Kamarád papír? No koho by to napadlo!“ Ale našli se i žáci, kteří nám prozradili, jak jsou velcí kamarádi s papírem. -36-
Barča Štarhová: Ne že bychom byli až takoví kamarádi. To se říct nedá. Papír je spíše kamarád mé mladší sestry, ta totiž strašně ráda kreslí. Ale já? V tom rozhodně stejná jak sestra nejsem. Mě více baví vystřihovat, dělat různé tvary, ozdoby a podobné věci. A proto si myslím, že se se mnou papír moc nebaví. Přece jen, když vás někdo stříhá, není to moc příjemné. A když přijde sběr, tak je to většinou naopak. Ve sběru končí sestřiny výtvory a ty moje mám hezky vystavené. Kristýna Martináková: Kreslím ráda pouze tužkou. Je to nejlepší, protože se to dá lehce vygumovat. Sice když gumuji, nemusí mít z toho papír zrovna radost, ale co už. Jinak moc kreslit neumím, takže mě to až tak nebaví. Většinou, když se mi něco nedaří, pokreslím celý papír, a dílo je na světě! Drtivá většina mých výkresů (výtvorů) nestojí za nic, takže se s nimi rozloučím, skrčím do kuličky a jdou navštívit Koš! Kreslím si často v hodině, a pak to teda vypadá! Celý sešit pomalovaný a místo na psaní? Nikde nic! Tomáš Wolf: Origami je čínský styl skládání z papíru, kterým se zabývám už dva roky. Zatím skládám podle plánu, a až se to naučím pořádně, začnu si i vymýšlet svá vlastní díla. Není to nic lehkého, jak si většina lidí může myslet. Je to velmi náročné a vždy se musí skládat pečlivě. Mezi mé nejsložitější a nejtěžší výtvory patří trojbarevný drak, se kterým jsem si pohrával hodinu a půl. Vše, co vyrobím, mám vystavené doma. S papírem se kamarádím, dá se říct, dobře. Však někdy, když se mi nedaří, jsem trochu naštvaný, ale to se stává. Ptala se Kamča Skurková 8. A
Kromě papíru a dobrých známek sbíráme i kaštany Do třídy jsme donesli kaštany pro zvířátka. Byly asi kouzelné, protože oživly a začaly se dít divné věci. Například první den mi zmizela propiska, druhý den zmizelo pouzdro, třetí den svačina a čtvrtý den celá aktovka. V pátek jsem šel domů a zapnul počítač. Svlékl jsem si bundu a šel se napít. Když jsem přicházel k počítači, viděl jsem rozehranou -37-
hru a na klávesnici 20 kaštanů, které chodily, mluvily. Skamarádil jsem se s nimi a řekl jim, že jsme měli ve škole myslivce s kaštany. Kaštánci je okamžitě šli hledat a možná je hledají dodnes. Ondřej Malina 4. B
Donesli jsme do třídy kaštany a najednou se začaly dít divné věci. Viky se začala hýbat učebnice. Všichni jsme se polekali. Paní učitelka učebnici otevřela a vyjukli dva kaštánci. Paní učitelka se hrozně polekala. „Jak se jmenujete?“ zeptala se jich. „Já jsem Jajda a já Pajda.“ „Dobrá,“ řekla paní učitelka, „a nechtěli byste se náhodou učit s námi? Máme tady volnou lavici.“ „Tak dobrá,“ řekl Pajda. A tak jsme nasbírali klacíky a udělali dvě mini lavice a konečně se začali učit. Jajdě se ve škole dařilo dobře, Pajdovi se dařilo hlavně v tělocviku, protože jednou předběhl Dana i Davču, no prostě všechny ze třídy. Jajda byla zase moc dobrá v matematice, porazila i Filipa a Viky. Prostě každý něco. Ale nejvíc jim šla výtvarka, protože právě kvůli nim jsme vyhráli asi pět soutěží. No jsou to prostě super kamarádi. Agáta Rybářová 4. B
Jak jsem se nestala prasetem Takové sny se vám nezdají každý den, teda alespoň mně ne. Zdálo se mi totiž, že jsem kaštan. Bylo mi už sto dvacet dní a já věděla, že už brzy přijdu na řadu. Buď mě někdo shodí klackem, nebo spadnu jako všichni ostatní. Já osobně bych si vybrala tu druhou možnost, zafouká vítr a je to. Lepší než BUM a PRÁSK a ÁUUUU. Počítala jsem, jak už jsem stará 121, 122, 123, 125, 126, 127, 128, 129, už to musí přijít, vždyť už je mi skoro sto třicet dní a vtom se to stalo. Zafoukal vítr a já padááááááááááám někam dolů a dolů a pořád ještě dolů. Nakonec jsem dopadla do něčeho měkkého, bylo to hnědé, žluté, zelené a taky oranžové. Bylo to listí. Dlouho jsem ležela v listí a čekala, až přijde zima. Najednou se však objevila nějaká holka, vzala mě do ruky a utíkala se mnou někam pryč. -38-
Nevěděla jsem, co mě teď čeká, a strachy jsem usnula. Probudila jsem se ve velké papírové krabici a hele, vedle mě leží Miki, Riki, Niki, Viki, Kiki, Diki a mnoho dalších kaštanů, které znám. Dozvěděla jsem se, že jsme v domě jedné rodiny Valentových a že ta holka, která si nás vzala, se jmenuje Helena. Dlouho jsme ležely v krabici, když vtom nás Hela vzala do svého pokoje. Na stole jsem uviděla nůž, sirky a vrták a další takové strašné věci, ze kterých všem kaštanům přebíhá mráz po zádech. Jako první vzala do ruky mě. Vzala vrták. Už se blížil. Točil se. Byl stále blíž a blíž. A najednou… „Vstávej, nebo ti ujede autobus.“ Když jsem o snu jen tak přemýšlela v hodině biologie, tak mě napadlo, že jsem měla štěstí, když jsem se probudila. Jinak by ze mě udělala třeba ježka, jelena a možná i prase… Tereza Čechová 6. B
Naše školní tajemství Ten, kdo si ještě nevrzl, nechť přijde k nám do 9. B. V této třídě má možnost si vrznout každý. Naše historická podlaha vám to umožní. Pochází totiž z roku 1951 a tudíž jí je už 60let. Proto se nikdo nemůže divit, že tak vrže, v jejím věku budeme vrzat všichni, někteří více, někteří méně. Avšak je zvláštní, že naše uvrzaná podlaha vrže nejvíce ze všech podlah, přitom není nejstarší v naší škole. Však si zkuste projít všechny třídy, abyste zjistili, kde to vrže nejvíce. Nakonec ale zjistíte, že ve vrzavosti vyhrává podlaha z 9. B. Při chůzi vám to bude totiž vrzat natolik, že nebudete schopni slyšet vlastní slova. Naše uvrzaná podlaha však dohání svými libými zvuky učitele k šílenství, což nám, škodolibým studentům, činí jistou radost. Ať už se učitelé nebo žáci snaží chodit sebetišeji, je jim to k ničemu, protože naše chytrá nervydrásající podlaha každého tichošlápka odhalí a doběhne ještě nepříjemnějším vrzem. Proto každý, kdo si chce vrznout nebo se -39-
pokusit přechytračit naši vrzající podlahu, je srdečně vítán v proslulé 9. B. Kristýna Maková 9. B
Co ukrývají katakomby? Kde najdete katakomby? Najdeme je v ZŠ Tyršova, někteří žáci takto nazývají sklep této budovy. V těchto ponurých prostorách najdete šatny žáků, malou tělocvičnu, dílny. A nachází se zde i místnost, do které se obvykle těší žáci sedmého ročníku, ale najdete zde i prvňáčky a deváťáky, je to cvičná kuchyňka. Tak račte vstoupit. V této místnosti na Vás dýchne historie i moderní doba. Vlevo od dveří najdeme na míru vyrobenou světle hnědou kuchyňskou linku, kterou žáci využívají od letošního školního roku. Je to stěna různých skříněk a šuplíků s červenými, modrými a zelenými úchyty, ve kterých je uložené kuchyňské náčiní a nádobí pro 18 žáků. V této sestavě je zabudována i mikrovlnná trouba a osvětlení pracovní desky. Asi si říkáte, všude se šetří, tak kde na to škola vzala? Dostali jsme sponzorský dar 50 000 Kč od Klubu rodičů. Z těchto peněz se zaplatila nová linka, vyměnily se tři stále kapající kohoutky za nové a zaplatil se třetí sporák. Když jsme pátrali v historii, zjistili jsme, že starou kuchyňskou linku taktéž věnovalo sdružení rodičů při této škole v roce 1964. Historie na Vás dýchne při pohledu na pracovní stoly a elektrické rozvody, které se občas i „zadýchají“. Vážení rodičové a příznivci naší školy, děkujeme Vám za tento dar a přijďte se podívat. Že nevíte, kde nás najdete? Přijďte v Den otevřených dveří okusit, co všechno žáci zvládnou a nebojte se, vůně a cedulky Vás za námi dovedou. Jana Bartošová Učebna vaření se nachází vedle malé tělocvičny. Naše třída se dělí pro vaření na dvě skupiny, obzvláště kluci se na výuku v kuchyňce těší. Velmi rádi zkoušíme připravovat nové recepty. V hodině si recept -40-
napíšeme a další týden máme dvě hodiny na to, abychom uvařili (a snědli) to, co jsme si posledně napsali do sešitu. To bývá dobrota, mňam! Zatím jsme pekli muffiny a chystali ovoce se zakysanou smetanou. Pod přísným dohledem paní učitelky Bartošové se chystáme příští týden upéct PIZZU! Uvidíme, jak to dopadne. Samuel Janák 7. B
Co je krásné (podle 8. A)? Krásná je … Krásná je tabule, když je dobře smazaná. Krásná je obloha, když večer se ztrácí. Krásná je budova, když má dobrou střechu. Krásná je vzpomínka, která má dobrý konec. Krásná je cesta, která tě všude dovede. Krásná je postel, která umí uspat. Krásná je slivovice, která umí zahřát. Krásná je škola, když jsou prázdniny. Krásná je obloha, když je celá modrá. Krásná je holka, která se hezky obléká. Krásná je louka, když po ní jedete na koni. Krásná je svačina od maminky. Krásná je cesta do školy, když jdeme s kamarádem. Krásná je škola, když začínají prázdniny. Krásná je hodina matematiky, když se nepočítá. Krásná je květina darovaná z lásky. Krásná je vzpomínka na štěstí v době neštěstí. Krásná je škola, do které se děti těší.
Krásný je … Krásný je kopec, který vede dolů. Krásný je mrak, ze kterého neprší. Krásný je klaun, který tě rozesměje. Krásný je svět, když v něm žijeme v míru. Krásný je výhled z koňského hřbetu. Krásný je potůček, když šťastně zurčí. Krásný je úsměv ze srdce. Krásný je muž, který umí brečet. Krásný je úsměv, který je upřímný. Krásný je den, který je plný zážitků. -41-
Krásný je les, který voní. Krásný je Franta, který se nevzteká. Krásný je pes, který neštěká. Krásný je klíč, který otevírá srdce druhého. Krásný je den, když můžeme být na milovaném místě. Krásný je kluk, který nesedí s pivem u televize. Krásný je život, který nám přináší různá překvapení. Krásný je vítr, který fouká do listí a šustí. Krásný je meloun, který je pořádně šťavnatý a sladký.
Krásné je … Krásné je dítě, které nezlobí. Krásné je topení, které hřeje. Krásné je letadlo, které nespadne. Krásné je vstávání, když je 13:00. Krásné je plavání, když se člověk neutopí. Krásné je psaní, když se nepíše. Krásné je srdce, které umí milovat i odpouštět. Krásné je přátelství, které trvá navždy. Krásné je léto, které prochčije. Krásné je políbení, které dostáváme od maminky. Krásné je koťátko, které si rádo hraje s klubíčkem. Krásné je výročí svatby. Krásné je morče, které nesmrdí. Krásné je plavání v krásném moři. Krásné je moře, které se vlní při větru. Krásné je kuře, které se opéká na grilu. Krásné je překvapení, které překvapí a udělá štěstí.
Na besedách a přednáškách Tomáš Graumann byl jedním z 669 zachráněných židovských dětí v roce 1939. Narodil se roku 1931. Dřív než Sudety obsadil Adolf Hitler, tam Tomáš Graumann bydlel. Poté, co je obsadil, musel se Tomáš přestěhovat do Brna. Záchranu a přepravu dětí zařídil Nicholas Winton. Tomáš Graumann žil nejdřív v Británii, potom na Filipínách a v Americe. Když se loučil s maminkou, řekla mu, že se za 3 měsíce vrátí. Čekal pět a půl let, když mu přišel dopis, že je jeho rodina mrtvá. Když myslel na to, jak mu maminka říkala, že se brzy zase vrátí domů, -42-
nevěděl, že je to naposledy, co ji vidí. Zabili i jeho mladšího bratra, který měl odjet spolu s Tomášem, ale protože byl trochu nemocný, řekli mu, ať zůstane doma, že pojede dalším vlakem. Ten však nikdy neodjel. Dalibor Lošák 9. A Tahle přednáška se mi líbila, protože byla o historii. Pravdivé historii a navíc, to nebylo zase tak dávno. čin Nicholase Obdivuhodný Wintona mě velice zaujal, protože něčeho takového by byl schopen málokdo. 669, tohle číslo udává počet zachráněných, převážně židovských dětí z Československa, transportovaných vlakem z Prahy do Británie. Celkem přes dva tisíce dětí potřebovalo pomoct, ale jen 669 jich bylo opravdu zachráněno. Věřím, že kdyby bylo více času na transport, byly by děti zachráněny všechny. Alespoň těch 669 dětí mělo šanci žít normální život oproti zbytku, který skončil v koncentračních táborech společně s ostatními dospělými a normálními lidmi. Tenhle čin obdivuju a líbí se mi jako takový. A je pěkné, že nám o tom někdo dělal přednášku a byl to jeden z těch, kdo z těch 669 dětí ještě Míša Rajnochová 9. A žije – Tomáš Graumann.
Kam na střední školu? Střední škola aplikované kybernetiky z Hradce Králové pořádala 11. října v Domě kultury pracovní dílnu, čili workshop. Mohli jsme si zkusit zahrát na různé hudební nástroje a nechat si to, co zahrajeme, nahrát, mohli jsme si nechat nakreslit svůj portrét, podívat se na sebe ve 3D, udělat krátkou animaci nebo si něco nakreslit na interaktivní tabuli. Myslím si, že to bylo zajímavé, ale ta škola je daleko, a jelikož je soukromá a má tak moderní vybavení, tak bude i celkem drahá. Katka Žingorová 9. C
-43-
Beseda o drogách Už víme podrobnější informace o drogách a dalších závislostech. Ne že by se zavedl nový předmět, to ve škole zatím nehrozí. Ovšem žáci osmých a devátých tříd měli možnost se setkat s panem Ivanem Doudou, který nám na besedě vše o drogách a podobných věcech vyprávěl. Probírali jsme i alkohol a to, co k němu patří. Pověděl nám, jak nám alkohol škodí a jak se ho vyvarovat. Také že můžeme být na alkoholu, tak na dalších
drogách závislí. Jaký druh drog se u nás nejčastěji pěstuje? Ano, tuhle otázku nám také zodpověděl. Jak už většina žáků řekla, je to marihuana. Hodně silnou drogou, která se u nás normálně prodává, jsou cigarety. Ani nápisy na cigaretách nepřesvědčí lidi o tom, že je kouření pro zdraví nebezpečné. Možná snad přestanou až tehdy, když za pár let bude jedna krabička cigaret stát o pár set korun více. Kamila Skurková 8. A
Co dělat, když prší? V poslední době pořád pršelo, bylo zataženo, a tak se nedalo chodit s kamarády ven. Proto jsme se zeptali třídy 6. A, co se dá dělat doma, když prší. Překvapilo nás, že jsou i takoví, kteří rádi chodí ven i v dešti. Nejzajímavější věci, které se dají v tomto příšerném počasí dělat, jsme vybrali sem, do Druhého patra. Můžete je tedy vzít jako inspiraci pro chvíle, kdy by zase začalo pršet. Barbora Štarhová 7. C Co se dá dělat venku? Sbírat kaštany; jít na Radhošť; zmoknout; pouštět draka; opékání buřtů; schovat se někam a hrát flašku; skákat do kaluží; sbírat žížaly; vodní účes; skákat po střeše; stát pod okapem; lít na sebe vodu ze stromů; klouzat se po trávě; stoupnout si pod okap; honit se se svým psem v dešti. Co se dá dělat doma? Hrát hry na počítači; hlídat mladšího sourozence; spát; dělat úkoly; dívat se na televizi; hrát stolní hry; vařit; kreslit; luštit křížovky; -44-
pomáhat rodičům; pozvat si domů kamarády; nudit se; dělat blbosti; klouzat se na chodbě v ponožkách; číst si.
Co my na to??? Titulek MF Dnes ze dne 19. září 2011: Ministerstvo chce zastavit hloupnutí dětí. V 7. C přemýšleli, z čeho děti hloupnou a co se s tím dá dělat. děti hloupnou, když velmi často hrají na počítači hry. Když sedí doma, nudí se a nemají žádné koníčky a zájmy. Mohl by se zavést limit hraní her na počítači. Každý by musel mít aspoň jeden kroužek. děti hloupnou z internetu, z lásky a televize. Jediné, co se z toho dá vyřešit, je zrušit internet a televizi. děti hloupnou z televize nebo z ostatních dětí a z PC. Řešení: nekoukat na televizi nebo ji zavirovat a to samé udělat s počítačem a naučit děti, aby chodily do kultivovaných kroužků. z mladších sourozenců, z počítačů a televize. Co dělat? Vypojit televizi i počítač a nařídit, aby chodili ven a poznávali přírodu a všechno kolem. Pak by jim šel lépe přírodopis, zeměpis. děti hloupnou z toho, že je na ně moc učení, proto bych zavedla aspoň o dva dny zdelšit víkend. počítačové hry, mobil, televize: pustit do televize dokumenty a naučné filmy
Co se nosí? Náušnice i klobouky!!! Náušnice malé, velké, krátké, dlouhé, je jich mnoho a setkáváme se s nimi dnes a denně. Nosí je většina dívek a dnes i chlapci. Jak jsem vysledovala, tak trend nedaleké minulosti a současnosti jsou dvě a více dírek v uších (hlavně u dívek). Když se jich zeptám, proč mají dvě dírky v uších, nebo chlapců, proč si nechali propíchnout uši, odpoví až -45-
velice jednoduše: „Protože se mi to líbí.“ Nic kloudnějšího jsem z nich nedostala a ani už se o to nepokouším. A pokud se zaměříme na typ, tak je to podobné, každý nosí to, co se mu líbí. Někdo delší s kulatým zakončením, rovné či z vícero řemínků, a někdo takové ty, co se kolmo zapíchnou do uší. Tedy tento typ je značnou mírou ovlivňován. Ne že by ty visací nebyly, ale ty zapichovací jsou myslím více. A úplně „nejlepší“ typ jsou ty náušnice, co roztahují ušní dírky. Do uší se však nestrkají jen náušnice, ale velice populární jsou hudební sluchátka. Takový drátek a jak je „oblíbený“. I když slovo „oblíbený“ bychom mohli rozvést. Oblíbený v pravém slova smyslu je mezi námi žáky, ale zeptejte se učitelů, jestli mají v oblibě sluchátka, myslím si, že na tuto věc už jsou značně alergičtí. Katka Žingorová 9. C Už jste si všimli toho blonďáka z naší školy, co všude chodí jen s tím svým kloboukem? Pokud ne, tak se někdy zajděte podívat do 9. B a zeptejte se na Šimona Veselku. Ten totiž vždy a všude nosí svůj klobouk, i přes nespokojenost učitelů, hrdě na té kulaté věci, co má na krku (na hlavě). Pro Druhé patro krátce odpověděl na několik otázek. ? Proč nosíš ten klobouk a jak dlouho už ho nosíš? ! Protože se líbí. Nosím ho dlouho, asi 3 měsíce. ? Chodíš někam bez něj? ! Ne, bez klobouku nikam nechodím, bo to nemá smysl. ? Letí na tebe díky tomu klobouku víc holky? ! Nevím, já si nevšímám takých věcí. ? Máš víc těch klobouků? ! Nevím kolik jich mám, ale nosím jenom jeden černý. ? Jak na tebe reagují učitelé, když vidí, že máš klobouk? ! No, Gráfová říkala, že mi to rozdupe, když si ten klobouk nesundám. Před Bartošovou si ho radši sundám, bo ho zabaví a už nedá. Kristýna Maková 9. B
-46-
Povídání na písmena PKL (6. C) Každé pondělí přijde pán, který líže lízátko. Potom přijde pekař. Přinese k lineckému koblihu. „Pane, kupte linecké!“ prosil pekař. Potom přišel květinář. Lákal pány, paní květinami. Tereza, Markéta Karel koupil lepidlo, které lepilo. Karlův kamarád Pavel přilepil Karla k lavici. Potom Karel, Pavel pili kofolu. Karel polil Pavla. Pavel lapil Sabina, Honza Karla levačkou. Pekař Karel pekl lívance. Při pečení lízal polevu. Přišel pán, který koupil lichý počet lívanců. Pán přinesl lívance Láďovi. Láďa lívance kousal. Zuzka, Nikola O. .
Pošťák prošel kolem lomu. Krocan lozí po plotě. Kohout kokrhá po lavičce. Kočka leží pod plotem. Lev křičel po ptácích. Peklo leží pod lesem. Kolem letí kulička. Klára, Sofie Pavla kula pikle. Pekla listové koblížky. Kolo leželo pod přístřeškem. Potom kolo polila kávou. Kolo plakalo. Liška kávu lízala. Aneta, Míša P.
Co nového v Recyklohraní? Recyklohraní ve spolupráci se společností Asekol a T-Mobile Czech Republik vyhlašuje II. ročník projektu „Věnuj mobil a vyhraj výlet pro svou třídu“. Cílem projektu je podpora sběru, opětovné využití a recyklace mobilních telefonů. Loni se do projektu přihlásilo 451 škol a odevzdalo se téměř 42 tisíc „vysloužilých“ mobilů. Naše škola předala v I. ročníku k recyklaci sto mobilních telefonů. Pravidla II. ročníku soutěže: soutěž končí 30. ledna 2012, za každý mobil získáme 3 body a tři nejúspěšnější školy získají zážitkové výlety dle vlastního výběru. Hodnotícím kritériem bude poměr počtu sesbíraných mobilů na žáka školy. A proto: NEFUNKČNÍ A NEPOUŽÍVANÉ mobily noste do kabinetu přírodopisu. Pokud máte, přiložte i nabíječku. Alena Maňasová -47-
Milí zablácení soutěžící,
Komiks
Co pro vás připravíme příště? Řeč bude třeba o milostné výchově, naše redaktorky budou vážit, zkrátka za měsíc vycházíme znovu a vy se nechte překvapit!
Vítězka doběhla v nejlepším čase
máme pro vás skvělou zprávu.
všech dob!!!
Na vydání 92. čísla Druhého patra se podíleli: Kristýna Kampová, Markéta Petrová, Kamila Skurková, Lucie Stupavská, Nikola Španihelová, Adéla Romanovská, Katka Žingorová, Barbora Štarhová Obrázky kreslili: Adéla Romanovská, An h Tranová, Tomáš Wolf, Kristýna Kociánová, Lenka Drnovská Fotografie: Petr Ondryáš (str. 35, 36, 38, 40, 43), Marek Křištof (str. 30), Lenka Střalková (str. 31), Gabriela Strakošová (str. 28) (Z)odpovědný vedoucí: Petr Ondryáš Komiks: Dominik Bražina e-mail:
[email protected] http://www.zstyrfren.cz http://www.druhepatro.ic.cz Tisk: LWR Graphic s.r.o. Frenštát p. R. ZŠ a MŠ Tyršova 913, Frenštát pod Radhoštěm
-48-
Vydáno 31. 10. 2011
