Pavel: Věk: 24 Nejvyšší dosažené vzdělání: SPŠ elektrotechnická Obor studia: VUT, sdělovací technika se zaměřením na biomedicínu Jak dlouho se věnuji tanci: 7 let Jak často trénuji:2- 4x týdně Dosažená třída – STT: C LAT: C Výška: 183 cm Váha: 65 kg BMI: 19,4 T: První věc na kterou bych se Tě chtěla zeptat, co Tě napadne, když se řekne Já. R: No tak já nevím… to je záludná otázka. Možná bych řekl, že ta otázka je záludná tak jak já, no. T: Jsi záludný? R: Asi jo. Nebo spíš možná ne záludný, ale řekl bych pro některé lidi až příliš no možná bych řekl jiný, od tady toho způsobu života který teď se jako dost razí, taková ta honba za penězma, já nevím no prostě, připadá mi že všude kde se člověk podívá tak jsou nějací podvodníci podrazáci, už je to hodně takové zkažené, no. T: A ty máš blíž k čemu, jakou bys měl představu? R: Já mám možná – možná teda, já nevím, možná mám blíž k takové té poctivosti, i ve škole, třeba, a pak na to taky vždycky doplatím. Taky k upřímnosti, což je velký problém, dneska, si myslím, spousta lidí to není schopna strávit a když to stráví, tak z toho mám zase problémy většinou já, takže je to takové zajímavé. T: A kdyby se Tě někdo zeptal, kdo jsi? R: Já nevím, já jsem o tom nějak fakt nepřemýšlel. Člověk asi jak každý jiný. T: A co je v tvém životě důležité? R: Já bych řekl že taková ta pohoda, takový ten jako že nedělat si nějaké zbytečné problémy, starosti, řešit problémy takovým tím dramatickým způsobem, jak to mnozí zvládají, tak to mi nevyhovuje, spíš se snažím hledat takovou tu cestu o které někteří říkají že je to nesmysl, že to stejně se nepodaří? T: A teď kdybych k tomu slovu Já přidala ještě slovo tanec. Já a tanec – co bys řekl o tom? R: To je zajímavá kombinace, no. Protože já jsem se k tanci dostal vlastně náhodou. Já jsem tancovat nechtěl, když jsem byl malý, že bych měl nějaký sen taneční, že by v rodině někdo tancoval, já jsem s tancem neměl vůbec nic společného, akorát takový ten trošku negativní
přístup z toho že když protože jsem z Moravy z dědiny, hody a tak, tak když se mě někdo pokoušel něco naučit, valčík nebo polka nebo něco, tak to byla vždycky taková ta hurá akce kdy jsem z toho nic nevěděl a člověk si připadá jako pitomec, takže mě to nějak nepřitahovalo, protože mi to připadalo takové zmatené a že stejně to nemá ne smysl, ale nepřitahovalo mě to. Pak jsem začal chodit do tanečních,a to byl bych řekl takový ten zlom, tam jsem pochopil že to nemusí být taková hrůza, ale když tam na člověka šli jak na malé dítě, kterému to pěkně vysvětlí pomaličku, tak se to dalo i pochopit a něco udělat, ale pořád to byly jenom taneční a bylo to zajímavé, protože jsem tam chodil se spolužákama a známýma, protože jsme to mívali docela pozdě, o osmi hodinách nebo tak, a protože jsem z vesnice, tak jsem dojížděl do těch tanečních, a my jsme končili před desátou a za hodinku nám jel autobus, tak jsme šli nějak ještě si posedět, takže taková pohodička. A ono to nějak končilo ty taneční a tehdy jsem začal mít pocit, že nevím co budu dělat potom, že už jsem si zvykl že se něco děje takhlenc, no tak jsme se obrátili na toho pána, co ty taneční učil, a on říkal že by mohly být nějaké taneční pro pokročilé, tak se tam domluvilo nějak protože to nebylo zvykem, tak jsme byli domluveni, že se ti zájemci sejdou a uvidí se. My jsme se sešli teda asi pět lidí, což bylo nereálné, sál pronájmy a tak, ale shodou okolností ten člověk co to pořádal měl nějakou kancelář v nějaké orlovně, a tam se teda pokusil a nějaký ten kurz že by se to zkusilo v rámci těch orlů, tak jsme se zaregistrovali pod Orla, nějakých pár lidí přibylo, tancovali jsme. Akorát ten vývoj byl takový zajímavý, protože ten jeho přístup k tomu tancování byl takový zvláštní, když bych to porovnal s kýmkoliv jiným koho znám… no a přišla tam pak jedna slečna, která měla kdysi kontakty s nějakým normálním tanečním klubem, a prezentovala tam ty svoje zkušenosti, tak jsme to chtěli zkusit, ale dosavadnímu vedoucímu se to nelíbilo, ty lidi shazoval, že jsou na to staří a že to nemá smysl a tak, tak jsme si řekli že se zajdeme do toho tanečního klubu zeptat. Tady došlo k rozhodujícímu okamžiku, my jsme se od toho pána osamostatnili, získali jsme nějaký prostory někde a začali jsme spolupracovat tady s tím tanečním klubem. Tak se to vyvinulo že jsme nakonec oficiálně založili taneční klub po čsts, pořád jsme spolupracovali s těmi trenéry, postupem času asi po roce jsme začali jezdit i po soutěžích, a začalo to fungovat jak běžně funguje ten taneční sport, akorát jsme neměli svoje trenéry, vždycky k nám někdo dojel a my jsme se s tím pak museli nějak potýkat. To je začátek toho mého tancování, pak jsem se ale dostal do školy do Brna, ale moje taneční partnerka zůstala tam kde byla, tak to bylo komplikované, a v současné době to je i proto hledám zatím nějakou taneční partnerku, určitou dobu jsme to zkoušeli na dálku, ono to nějak šlo ale chtěl jsem nějakou změnu, protože i ta komunikace v tom páru je důležitá, a když se ty názory liší, tak to asi chce změnu. T: A ty tancuješ jak dlouho? R: Já teda tancuju od té doby co jsem byl v tanečních, od druháku na střední, nějakých osm let. I tady v Brně, pořád to bylo spíš takové ne vyloženě výkonnostní tancování, spíš jak se dalo,nebyl jsem tady v Brně v žádném klubu registrovaný, takže jak se to dařilo, třeba právě s tou bývalou taneční partnerkou jsem tancoval i když jsem byl tady v Brně tam odkud jsem, nebo jsem chodíval na ty volně přístupné tréninky do Starletu. Mám zatím bohužel céčka jak ze standardu, tak z latiny, když už nic, tak aspoň z obojího. Ono je v tom tancování problém řekl bych i věkový, bez nějaké diskriminace kohokoliv, není to jenom sport vyloženě co se týče výkonnosti fyzické, ale je to i o tom jak ta prezentace, jak ti lidi vypadají,a těžko někomu nalhávat že tam nejde o ten vzhled, sice to teoreticky nehodnotí, ale z pohledu těch diváků je to o něčem jiném, když tam jsou nějací tanečníci kteří vypadají dobře, dobře oblečení, dobře postaraní, než když jsou tam někteří kteří třeba tancujou skvěle, ale člověk z nich má takový pocit, jak kdyby to dělali za peníze, takže je to i
o tom, a hodně velký problém co vidím v tancování, tak jsou peníze. Protože i ne příliš výkonnostní tancování a třeba tady v Brně, tak se v těch klubech platí nějaký příspěvek v průměru 500 Kč za měsíc, ale když se připočte aby to někam směřovalo tak mají tréninky i samostatné, nejlevnější tak 300 za hodinu si vezme, ti nejdražší tak třeba 800. K tomu pak když chce člověk aktivně tancovat ne jenom pro zábavu tak pojede na nějakou tu soutěž, tam se platí startovné,k tomu třeba oblečení boty, když někdo aktivně tancuje tak ničí ty boty, o šatech ani nemluvě, slečny dost často šijou samy, ale když už to má vypadat na slušné úrovni jsou švadleny které se zabývají vyloženě tím, to jde do tisíců třeba, pánové třeba ve standardu povinný frak od béček, to přijde přes deset tisíc, takže je to nákladné, ale na druhou stranu my jsme v ČR znevýhodněni proti tomu světu, když se vezme ti naši vrcholní trenéři, kdyby si brali kolem tisícovky na hodinu, tak ty zahraniční trenéři se kterými ty páry taky musí trénovat tak si vezmou třeba třikrát tolik, a oni s nimi musí trénovat, aby to někam vedlo. Je to zajímavé, no. Je to pěkný sport, ale je to o penězích strašně. T: A co tanec pro tebe znamená? R: Já jsem o tom spoustakrát přemýšlel, protože už několikrát jsem se dostal do takové té situace co teď jestli tancovat nebo co dělat, ale já bych řekl, je to taková moje nevýhoda nebo výhoda já nevím, protože pro mě tanec zatím pořád i když je to ta škola a tak, člověka to trochu viklá, tak je to asi taková jediná věc, kromě těch ostatních povinných věcí, která dává opravdu nějaký smysl. Protože chodím do školy, kdybych nechtěl tak tam nechodím, že ale zas není to určitě ideální ta škola, protože jsou i lepší způsoby výuky než je to u nás, ale prostě ten tanec je takovou motivací v tom mém životě, i když je škoda že jsem na to přišel pozdě svým způsobem, nemůžu už nějak asi že bych si řekl tanec mě baví budu do toho investovat maximum času a peněž a bude ze mě mistr republiky pak třeba trenér a budu se tím živit, teoreticky by to teda šlo, ale já sám moc dobře vím, že když mám vedle sebe dva trenéry kteří jsou oba skvělí, ale ten jeden je nejlepší v republice, tak rozhodně půjdu za tím nebo budu mít lepší pocit s tím trenérem opravdu s tím dobrým, je to takový psychická záležitost, takže si říkám že kdybych chtěl někoho trénovat, tak bych měl nějaký základ, ale… nevím, ti tanečníci se na ty lidi nějak dívají, třeba bych mohl trénovat začínající tanečníky, ale mám takový ten pocit, že něco jakoby předstírat a zatajovat, že mají někde něco lepšího, tak já mám spíš obrácené tendence… T: A teď protože moje práce se zabývá hodně tělem, tak se tě zeptám co bys o svém těle řekl, ty jako člověk? Jak bys ho třeba nějak představil...? R: No, ono já bych řekl, že je potřeba se tomu tělu věnovat... tak já řeknu asi jak by to mělo být, jak bych chtěl aby to bylo, to není úplně to co sám dělám... Protože ať se nám to líbí nebo ne, tak asi neexistuje sport, který seč prospěšný našemu tělu, tak asi neexistuje sport který by mu neškodil… jakmile se člověk hýbe tak kromě toho že se něco posiluje tak se něco opotřebovává, takže ono by to vypadalo že na jednu stranu by bylo lepší nic nedělat, ale asi to tak není, nebo rozhodně to tak není, to je můj názor, a já si myslím, že ten vztah k tomu tělu člověk by se měl chovat nějak tak záleží na tom co chce, z mého pohledu bych řekl z toho tanečního ale i z pohledu bychřekl zdravotního by člověk měl věnovat tomu tělu nějakou základní péči, protože třeba dnes je velký problém třeba ta škola, od malička už někde posedává a teď se na to neklade příliš velký důraz, jak nás nutili sedět rovně tak ono to vydrží chvilku, ale hodně se to podceŇuje a člověk pak třeba jenom díky tomu že chodil do školy a nic moc nedělal jiného tak je na tom tak zdravotně špatně že ti lidi co třeba do školy nechodili a pracovali potom tak jsou na tom mnohem líp, a přitom třeba nesportujou, akorát tím že
vykonávají nějakou fyzicky přiměřenou práci tak jim to prospívá. Takže si myslím že člověk by měl nějak hlídat to svoje tělo starat se o něj, než ho zničit, a pak jako dožije třicítky a zbytek života pořád ho něco bolí a nemůže pořádně dělat to co by třeba chtěl ať už pracovat nebo zábavu nebo cokoli. Takže nějaký ten přiměřený pohyb si najít, něco co nás baví, a do toho nějaká ta vhodná výživa, spousta slečen třeba strašně ráda drží diety a takové ty věci, a přitom by stačilo aby se vhodně stravovaly, ono to může být i dobrý ta zdravá strava, ale já jsem opravdu zastáncem toho když vidím takové ty inzeráty zhubněte rychle a takový přípravek a takový já opravdu věřím tomu že když člověk vhodně uzpůsobí tu stravu a nemusí to být nijak dramaticky, nejsme v americe kde se jí hodně těch hamburgrů, ale myslím že se to tady taky rozmáhá takový ten způsob stravování, ono když se nějaký ty věci trošku omezí, třeba ty tuky, a přidá se trochu zeleniny ovoce, tak jí člověk v podstatě to samé, ale je to úplně o něčem jiném. A když k tomu člověk začne třeba cvičit, tak skoro nic nedělá a cítí se mnohem líp, vypadá mnohem líp, což není můj případ spíš protože já se vždycky o něco snažím a ono se to nějak nedaří… ono třeba ta strava, ono je zajímavé že čím zdravěj člověk chce jíst tím je to dražší… a člověk si to rozmyslí, a přemýšlí jestli si místo toho nedat nějaké vitamíny z tabletky. Takže není to ono. T: A co ty teda pro něj děláš, pro to tělo? R: No já se snažím o nějaké ty své přesvědčení, aplikovat do praxe, takže se snažím nějak zdravějí jíst, třeba když mám na něco chuť, tak si řeknu že místo té tatranky, která je dobrá, tak si koupím nějakou musli tyčinku, ono když to člověk ochutná tak to chutná taky dobře, sice je to dvakrát dražší, ale proč ne, obětuju to, takže to je takový ten první přístup, a samozřejmě jo neřeším to tak že knedlo vepřo zelo je hříšné jídlo, asi takové to pravidlo od každého něco, ale ničím se nějak nepřecpávat, a když si můžu vybrat mezi tím co je lepší a horší z toho zdravotního hlediska, tak si vyberu to lepší. Já mám ještě tu výhodu že nejsem příliš na sladké, spíš si vyberu to slané jídlo… tak to je z té stravy, no a samozřejmě se snažím nějakou tu fyzickou aktivitu, protože když člověk tancuje, teď jsem si vzpomněl, že nám jeden trenér říkal, že když budete deset let tancovat na nějaké jako úrovni, to tak bývá že když člověk tancuje tak netancuje jednou za měsíc ale věnuje se tomu, tak většina z vás bude vypadat podobně, stejně; ono je to jako krasobruslení, ty holky tam, ony každá je jiná ale ten charakter toho těla je takový stejný, takže ono člověk by si řekl budu tancovat nemusím nic dělat, ale ono to tancování i každý jiný sport, tak to zaměřuje to tělo jednostranně a je dobré to nějak kompenzovat, posilovat ty části těla které člověk nějak nepoužívá, nebo posiluje ty části těla které nějak potřebuje, i když můžu říct že to vypadá strašně když je nějaká ta móda u těch chlapů jak chcou mít namakané třeba paže, tak od pasu nahoru jsou skvěle namakaní, a od pasu dolů je to jiný člověk tak to pak vypadá komicky, a blbě, to už pak líp vypadají lidé kteří třeba nedělají nic ale jsou přirozeně takoví akorát. Tak se teda taky snažím něco dělat, jestli se mi to daří nebo ne, já bych řekl že spíš se mi to nedaří, ale to je otázka toho jak člověk opravud chce, i když někdy je problém že člověk třeba onemocní… ale jde to. T: A jsi se svým tělem spokojený?
R: No, kdybych to měl brát nějak tak já ne že bych byl nespokojený, ale rozhodně bych s ním chtěl něco udělat, určitě bych chtěl protože vím o spoustě věcí, co nemusí být ani vzhledový problém, to je jako jedna věc, určitě bych taky rozhodně uvítal kdybych vypadal víc jak chlap, ale je spousta věcí i v tom tancování, že vím že někde jsou takové hranice, které bych chtěl posunout, spíš ta fyzická výkonnost a ta aerobní vytrvalostní třeba, tak to bych chtěl změnit protože si myslím že není od věci nějak vytužovat ten svůj organismus, on je pak odolnější nic ho jen tak nerozhodí, a jinak určitě jo, takové nějaké rozumné posílení toho těla bych bral
jako takový cíl, ono když nic neděláme tak je to čím dál horší takže když děláme trochu tak je to pořád aspoň stejné, když už nic, tak udržet se v nějaké té kondici v takové jak je aspoň teď. Já nemyslím že by mě to třeba stresovalo, to ne. Ale pořád se dá něco dělat… T: A ještě mi řekni jestli se ta spokojenost nějak mění? R: To je takové to jak se člověk probudí,jednou vstane podívá se do zrcadal ježíš to je hrůza a podruhé vstane vidí úplně to samé a je spokojený, to je takové to jak má člověk náladu, ale jako nějaké vyloženě výkyvy jako že dneska byl fakt spokojený a zítra šel do hospody zapíjet žal jaká je to hrůza to určitě ne. T: A ještě mi řekni, co je pro tebe na tom těle nejdůležitější? Ty už jsi o tom vlastně mluvil,jestli jsem to dobře pochopila tak je to prvně ta fyzická výkonnost, udržet se v kondici? R: No já bych řekl že když bych to shrnul tak pro mě asi tak nejdůležitější by bylo z pohledu toho mého organismu, aby zůstal zdravý. Snažím se dělat něco pro to, aby když vím že jsou nějaké problémy, které vedou k tomu že to nějak upadá z hlediska toho zdravotního, tak se na ně zaměřit – když člověk pořád někde sedí někde se hrbí nebo někde stojí a když to tělo na to není patřičně připravené, tak je to pak takový problém kterýse projeví úplně jinak. Taková ta honba za tím zdravím… protože jak znám ze svého okolí z rodiny třeba tak člověk je mladý chce něčeho dosáhnout, na tom se zedře když je mu dvacet a pak celý život nemůže dělat to a ono, protože má problémy s kloubama se zádama, no a já bych chtěl abych ten život mohl nějak využít naplno, a neomezilo mě to že když jsem byl mladý a blbý tak jsem něco podcenil. T: A máš nějaký ideál jak bys chtěl vypadat, kdyby sis mohl vybrat? R: Tak asi já bych řekl že mně se tak optimálně líbí takoví ti atleti, ne atleti co běhají maratón, ale takoví ti gymnasti nejsou to kulturisti kteří vyloženě chcou mít ty svaly co největší, ale jsou i možná výjimky kteří nehledí jenom na velikost a mají i estetické cítění, takže spíš takový co se týče té fyzické stavby takový nějaký ten gymnastický atletický dobře rostlý … takový normální sportovní typ, žádný extrém mě neláká, jako některá děvčata pořád příliš tlustá… třeba co ti můžu říct, ne že mi to vadí ale, když se dívá člověk na nějaké ty miss, tak mně osobně se líbí mnohem víc ty miss aerobiknež klasické ty miss, protože to pořád jsou spíš modelky a tam ty požadavky jsou takové nedravé. Takové ty pěkně stavěné holky které vypadají že něco dělají tak já je svým způsobem obdivuju teda i ty chlapy, ale u těch chlapů je to taková móda dost, u těch holek sportovní typy to obdivuju jak vypadají a že tak nevypadají proto že se tak narodily ale protože opravdu něco dělají. T: A teď kdybychom se přesunuli plynule k tomu tancování, myslíš že existuje ideální tanenčíck nebo tanečnice z hlediska toho jak vypadá?
R: No tak to si myslím že neexistuje, i když by se dalo určitě něco vybrat, teď nedávno jsem viděl nějaký časopis, byla tam nějaká ženská tvář, modelky, a nějaký vědec se snažil odhalit tajemství krásy a vymyslel nějakou konstantu ideálně krásné tváře… třeba jak mají být daleko oči třeba od sebe… ty ideální tvary, a že opravdu se ověřilo že když se ten jejich postup aplikuje na ty oblíbené tváře, tak ono to souhlasí, třeba ty nejoblíbenější modelky, takže ono určitě by se dalo najít něco tvar těla tvar tváře, který by vzbuzoval takový ten pocit jak třeba David, taková klasická socha, žádný kulturista ale takový prostě normální… ale myslím si že
to nemá význam, protože v tom tancování to není jen o tom vzhledu, přispívá to k tomu vnímání, a když člověk má nějak é sympatické nebo vhodné prostě rysy tak může třeba vyjádřit to líp protože se k tomu víc hodí, mohla by to být výhoda, ale není to rozhodující. T: A o čem to teda je, tancování? R: Já bych věděl o čem bych chtěl aby tobylo ale mám obavy že je to hrozně moc o politice. Třeba v latině v republice mám teď dva takové soupeře na špici, a každý z nich tančí jinak… je tam vidět rozdíl, a musí se tedy rozhodovat podle jiných kritérií než subjektivní vnímání, ale slyšel jsem že je to o politice, třeba soutěž je v brně tak je jasné kdo vyhraje…. No a pak je to podle mě o přístupu těch lidí, třeba Odstčilovi z Brna mistři republiky a jejich děti v tom vyrůstaly a je přirozené že ty děcky tancujou, třeba je to ani nemusí úplně bavit… taková trošku povinnost, zas to je i výhoda, mají doma špičkové trenéry, zadarmo, nebo to může být o tom že na jednu stranu je problém že ti kluci tamkde to tancování není nějak zažité tak to mají pořád v povědomí jako těch kluků nehodné, jako sport, jako že fotbal a hokej a že tancování to je pro holky, jo? Tak že nato ale někteří třeba na to přijdou a třeba tomůžou dělat právě protože je tam těch holek víc než kluků, tak si řeknou proč bych nezkusil tancovat samá pěkná holka třeba z toho něco bude, takže to může být taky přístup já nevím, já jsemto pro dělat rozhodně nezačal… T: A proč myslíš že to tak je, že je to spojený s tím, že to není sport pro kluky? R: Já si myslím že to je jednoduchý důvod: prostě to není zažité. Kdyby se tady tancovalo normálně od pravěku, tak by všem připadalo normální tancovat a nějaký hokej jako co je to za blbost hrát hokej, já si myslím že je to v tom. To máš jako s tím lidovým tancem,tam tancuje na těch dědinách každý, každý jde někdy v životě na hody, a ani těm klukům to nepřipadá divné, těm klukům co hrajou hokej a fotbal, znám spoustu takových třeba spolužáků z základní školy, jo, chlapi achodijou na hody, protože je to taková tradice a nikomu to nepřipadá divné. Taky tomůže být třeba tím vzhledem, ale to je já právě nejsou ten vhodný příklad na to, tak třebas těm klukům to připadá když se podíváš na nějakého tanečníka v tv který tančí latinu a teď na sobě ten ušlý oděv a ty pohyby já bych řekl někdy zženštilé na první pohled, tak jim to připadá takové divné, ale zas můžu říct že když člověk ty tanečníky potká na vlastní oči tak jako já si myslím že ti borci by změnili názor, protože oni jsou to nemluvím o sobě já su takový nevhodný příklad v tomto směru, jo ale to jsou prostě chlapi, to jako ti jak se ti kluci snaží chodi třeba do posilovny, tak ti chlapi jsou namakaní vypadají skvěle a když to vidíš třeba ti lidi na živo tak ti to nepřijde tak řekl bych ž pokud jeto dobrý tanečník tak to vzbuzuje spíš respekt to tancování… T: A ted když se vrátím k tomu, o čem jsme mluvili, co si třeba myslíš o tom, že to hodně bývá spojovaný s tím, že holky by měly být hodně štíhlé, hubené, v tom tancování? R: No, ono to souvisí asi hodně s tím co jsem říkal, štíhlé jo, ale hubené ne, zas, protože ono jedna věc je že se mi to líbí, jo? Ale rozhodně to není s tím že by někdo razil nějaký trend, prostě se mi líbí, mně osobně se třeba líbí takové ty typy děvčat, takové ty sportovní postavy, ono pokud sportuje, pokud dělá nějaký ten sport aktivně, tak nebude vypadat jinak, nebude ani podvyživená, a nebude ani tlustý, jsou tam rozdíly a znám tanečnice, slečny, které jsou silnější postavy a vypadají dobře, jako není to moje představa, ale nic proti tomu nemám, jedině jednu věc je že a to bych řekl že je čistě praktická záležitost, ono jak v každém nebo ve většině sportů že to souvisí s tím tancováním, že člověk který by byl nezdravě silný třeba, nebo ne nezdravě ale prostě silnější než já bych si ho představoval tak tam kromě toho že je
silnější než já bych si ho představoval tak může být problém s tím tancováním jako s tím technickým provedením toho tancování, protože člověk když je těžký, a nejsou to svaly které by byly dostatečně silné na to aby to zvládaly, tak ten pohyb nemůže mít třeba takovou intenzitu nebo takovou rychlost jak by třeba bylo potřeba, nebo člověk nemůže pořádně stát, když jenějak nevhodně fyzicky stavěný, tak jako může tancovat,ale prostě mu to způsobuje problémy fyzické zbytečnou námahu a tak, čistě z toho praktického hlediska, a proto si stejně myslím že když se ten člověk tomu věnuje delší dobu tak třebas je pak silnější ale upraví se to tak že to je takové optimální… jako znám třeba pár lidí, znám jednoho tanečníka ten je vyloženě silnější, a zrovna je to tak on tančí víc standard, protože on je takový nechci říct jako míň náročný, to bych si nedovolil, ale je to prostě charakter o něčem jiném, ale myslím že třeba když se tančí quickstep to je takový dost dynamický tanec, tam se dalo by se říct běhá a skáče, zjednodušeně, a myslím si že to toho člověka hodně fyzicky náročnější, to tělo hodně víc trpí, každý náraz na ty klouby a tak, asi to vydrží kratší dobu , ten sport. Jako z tanečního hlediska už jo proti tomu nic nemám, jo ale tak jako ale rozhodně jsem proti tomu aby ti tanečníci tanečnice byli nějací podvyživení extra štíhlí, i když ono je to strašně o tom jak se člověk oblékne, že tam stačí jedna jediná drobnost, nebo já nevím stačí u děvčat aby si daly špatnou délku sukně a budou vypadat blbě i když budou velice pěkné, nebo já jsem to řekl asi špatně, když budou ty holky opravdu mít tu ideální postavu, takovou tu souměrnou jakoby sportovní, tak ať si oblíknou cokoliv tak budou vypadat dobře, ale takových lidí je málo, někdo má třeba silnější nohy a tak, tak jim pak všechno nesluší, ale stačí se dobře obléct a vypadá skvěle. Ale rozhodně tu podvýživu ne. To jako třeba ty krasobruslařky, ony mají pěknou postavu a silné nohy, ale nemají je silné až moc, mají je silné tak jak to to bruslení vyžaduje, většinou asi nechodí posilovat nohy do posilovny nějak extra, jestlis viděla někdy kulturistky jak vypadají, to je hodně hrubé, jo ale jsou takové akorát a to se mi líbí, prostě, a je třeba vidět že míň zatěžujou ten vršek tak nejsou tak vyvinuté, ale vypadají dobře, si myslím já. Na rozdíl od toho třeba gymnastky co cvičí na žíněnkách ty prostné a tak, tak ty holky taky většinou jsou souměrně takhle rozvinuté a třeba vymakanější, mají silná ramena a tak, vypadalo to řekl bych nezvykle protože my jsme zvyklí na takové ty podvýživy, ale rozhodně se mi to líbí víc, je vidět že ten člověk něco dělá a když se ten člověk oblíkne tak už se to blíží těm figurínám v těch obchodech. T: A ještě mám zase jednu otázku na souvislost tance s mužností nebo ženskostí? R: Ty brĎo, kdyby ses zeptala někoho kdo tomu rozumí pořádně tak ten by ti o tomudělal přednášku skvělou… já jsem třeba byl na tréninku tady ve starletu trénuje latinu Jarda Kuneš a Vondrušková Jana, no a tito tanečníci ať chlap nebo ženská tak já si myslím že to s tím souvisí hodně, oni většinou trénujou každý zvlášť, a když ta ženská chce tak to vypadá tak jak kdyby to tančil chlap, a když zatančí to samé tak to vypadá jak když to tančí ženská, jo, že prostě i když je to to samý, tak opravdu se tam dá dodat už jenom tím jak se to zatancuje, jak jsem říkal že někteří kluci si říkají že je to ženské nebo zženštilé, to tancování, tak právě to je jedna věc, jak se to dá, no a když se k tomu přidá to že fakt ta ženská je ženská a ten chlap je chlap tak rozhodně se to ještě podpoří. A na té vyšší taneční úrovni je to jedna z velice zdůrazňovaných věcí u těch trenérů, co jsem slyšel, že chtějí aby ta ženská vypadala jak ženská a chovala se tak na tom parketu, a aby chlap vypadal jak chlap, aby byl takový mužný na tom parketu, já nevím jak to popsat, ale rozhodně se to tam uplatňuje a je to vidět. T: A tohle mě zrovna zajímá, že aby ženská vypadala jako ženská, já bych potřebovala vědět jak?
R: No, ono se na to můžeš dívat různě, když se na to podíváš čistě očima a takovým přísným pohledem, a přijdeš k nějaké ženské, tak já nevím jestli jsi viděla na soutěži někdy nějakou ženskou zblízka, tak to bys řekla že je to strašidlo, že většinou jsou tak namalované že je to až hrůza, a kdo se v tom nepohybuje v tom tancování, tak mu to přijde strašné, no ale když je od tebe několik metrů nebo i několik desítek metrů, tak i když já říkám že má oči jak mýval, tak to prostě tak nevypadá a vypadá to dobře, z té dálky, to je jedna věc, že kdyby se člověk na tu ženskou podíval zblízka, tak to není ženská, to je jedna věc. Rozhodně to dělá to oblečení, že to je jako první věc, která rozhodne, tančí se, teda v latině se může tančit v kalhotách, ale ve standardu rozhodně šaty, tam jako bych řekl nevím o tom že by někdo nevypadal nebo že by člověk zapochyboval že je to ženská, takže to je první věc která tu ženskost podpoří v tom tanci, to oblečení, no a samozřejmě potom v tom standardu tam hlavně to oblečení a určitě i ten výraz nebo to jak člověk tančí jak se pohybuje mimo ten tanec, ale jako já už nedokážu moc posoudit protože to už je někde jinde, protože já tam nevidím takové rozdíly v tom standardu, kdežto v té latině tam se vezme třeba samba nebo rumba jo tam to tak tam to ty ženy tančí jako milostný tanec… ale když ti trenéři přijdou tak oni začnou popisovat co který tanec by měl vyjadřovat, většinou to nějak vznikl třeba z těch lidových tanců, pak se to nějak překopalo a vzniklo z toho to sportovní tancování, ale zůstaly tam nějaké ty myšlenky, že třeba by to mělo být třeba by se partnerka měla chovat v tom a tom tanci svůdně nebo odmítavě, vyloženě hrát tu situaci, kterou ten tanec má nějak vyjadřovat, a to je prostě jakoby dané, když je třeba to passo doble, tak tam celou dobu se mluví o tom že by to mělo navozovat atmosféru těch býčích zápasů, kdy ten partner je ten toreador a ta ženská není býk, ale ta muleta, jak už se to udělá, to ti neřeknu, vyloženě, tady je to třeba docela extrémně vidět, protože člověk si dokáže představit býčí zápas, ale už těžko si dokáže někdo jednoznačně představit když řekne ženské tady máš rumbu, a je to milostný tanec, tak sváděj partnera, to si každý představí nějak jinak. Ale rozhodně to tam je, a jak.. já nevím, no, třeba právě ta Jana Vondruškovaá pouštěla několik písniček a říkala tančete podle toho co slyšíte, jedna ta písnička je taková těžká, třeba vážná hudba, rytmicky, druhá je taková zase lehká, třeba ve mně to budí ten dojem, a oni se pak v extrému snaží, aby ti tanečníci vyjadřovali to co cítí, že se vyjadřuje tím tancem ta hudba, i když budou tančit ty stejné kroky, tak aby to vyjadřovalo co oni cítí, aby to nebylo nějak striktně jak se máš tvářit, tak je to o tom asi a což je zas taková bychřekl ne diskriminace, to co já dělám a to co bych nechtěl aby druzí dělali mě, je kdysi hledám partnerku tak bych chtěl aby byla pěkná, abychom si třeba rozuměli, aby já nevím třeba nějak tancovala, ale aby měla nějaký přístup k tomu tanci, a stejně to ona můžeš chtít po mně, a já vím že su nějak starý a nějak vypadám, a já si su vědom toho že bych si sám sebe nevybral jako partnera, kdybych byl partnerka, protože bych nesplňoval ty svoje požadavky, takže pak můžu jenom doufat že díky tomu že je míň partnerů a že už mám něco vytančené tak že se mi podaří tancovat s takovou ženskou která s kterou bych já tancovat chtěl, a beru to vyloženě jenom z toho praktického hlediska, protože vím z vlastní zkušenosti že člověk musí skvěle stát v tancování a já vím že já nejsu od přírody typ který by stál jak lať, jo ale jsou takoví, a je jasné že takový chlap má o 100 procent vyšší tanci že bude úspěšný, protože když půjde na trénink tak bude tancovat a bude se věnovat tanci, kdežto já se na tréninku budu vždycky v první řadě věnovat tomu jak stojím, a o to míň se budu moct věnovat tomu zbytku, aby to vypadalo dobře, takže já být partnerka a budu vidět dva stejné chlapy a ten stojí dobře, tak si vyberu toho co stojí líp, když bych neměl jinší kritérium, že? No, tak stejný s ženskýma, třeba se mi strašně jako bych řekl toužím po ženským, po tom pohledu na ně, když vidím prostě partnerku taneční, která přijde už jenom na ten trénink, a ty vidíš jak to prožívá ten tanec, že už se při tom nějak tváří, a nedělá jí to nějak problémy, že by to musela hrát. Jo, prostě je to pro ni přirozené, ona o tom vůbec nepřemýšlí, a vypadá to úplně úžasně. Tak proč netančit s takovou, která to má někde vevnitř, a tančit s nějakou která
jako by vypadala stejně dobře, ale celou dobu na tréninku se na tebe bude mračit. Pro mě by byla rozhodně příjemnější ta první varianta. T: A kdybys teda byl partnerka, a vybíral bys toho partnera, tak tam bys vybíral jak? R: Kdyby to mělo být jak s tím jak by mohl vypadat jakkoliv, tak bych si vybral partnera, který vypadá skvěle, se kterým si skvěle rozumím, který skvěle tanči a který má tolik peněz že mi to všechno zaplatí. Takže co víc si přát? Jo, ještě jedna věc by mohla být, pokud bych byl taková ta partnerka, která ví že prostě že ... no ještě bych si mohl přát jednu věc, ale to je asi nereálné skoro, mohl bych si přát, abychom si s tím partnerem tak rozuměli, že bychom mohli být i životní partneři. Protože ať se to někomu líbí nebo ne, já osobně si vůbec nedovedu představit, že bych měl partnerku, taneční, a v životě, teď bych s partnerkou šestkrát týdně trénoval, o víkendu bych jezdil po soutěžích, chodil bych do školy, ještě bych pracoval abych měl na to peníze, a ještě bych se věnoval té svojí partnerce a jí by to vůbec nevadilo. Jo, takže by ideální bylo být s tou partnerkou, s kterou člověk tančí, ale asi neexistujou lidi, kteři by spolu mohli vyloženě v pohodě, myslím že taková ta ideální pohoda by byl velký problém, najít partnera se kterým si budem vyhovovat po všech stránkách, a ještě když spolu budem žít tak čím dýl spolu budem, tím to bude skvělejší, a tím víc si v tanci budem rozumět, to většinou bývá obráceně... a já si myslím že s tou partnerkou by to mohlo být to samé obráceně. T: A ještě mě zajímají dvě věci: jedna je co je pro tanečníka na jeho těle nejdůležitější, nebo pro tanečnici, to je jedno. Co bys řekl že je pro tebe jako tanečníka nejdůležitější na tvém těle? R: Asi mozek... protože bez toho by to asi nefungovalo, i kdybych vypadal sebelíp, že tak, prostě jako nemět mozek tak mě někdo postaví do rohu, a hotovo. Jo, ale jinak já si myslím, že pro tancování opravdu musíš mít celé to tělo v takové nějaké ideální rovnováze, není to jenom že bys používala jenom nohy, jenom ruce nebo jenom hlavu – používáš všechno, od těch prstů na nohách po ty vlasy na hlavě, takže já si myslím že tam je všechno asi důležité v tom tancování. T: A ještě poslední věc: když ty jsi někde ve společnosti, a ti lidi tě tam nemusí ani znát, myslíš že na tobě poznají že tancuješ? R: Já bych řekl že podle toho v jaké společnosti by to bylo. Protože já nejsu takový ten charakteristický tanečník, jo, vizáž, jak jsem říkal, právě, třeba, opravdu tanečníka poznáš, když se v tom trošičku malinko pohybuješ, tak prostě vidíš borca a připadá ti že ten musí prostě tancovat, protože ono to nesouvisí jenom s postavou, ono to souvisí, seč člověk nechce, i s tím jak se člověk obléká, já bych řekl že ti tanečníci mají takový modernější způsob možná, teda jak kdo, že, říká se že tanečník musí být svým způsobem namyšlený, aby působil takovým tím dojmem jakože já jsem nejlepší, ale myslím si že je dost poznat na mnohých, kteří třeba ještě tančí, když je člověk vysoký, dobře rostlý a třeba ještě narovnaný, a je fakt dobrý, tak ti lidi jsou ještě cepovaní k tomu aby stáli rovně, a oni stojí až nepřirozeně rovně, protože normální člověk má nějaký tvar páteře, a tanečník se snaží ten normální tvar páteře ještě narovnat, takže opravdu se to takhle si myslím dá poznat, třeba se to dá poznat když je někdo deformovaný tanečně, tak prostě jinak chodí, třeba nevíš čím to je, je moc rovný a nějak divně se hýbe, třeba, přičemž jeden já nevím jestli mistr republiky ve stt nebo nějaký finalista, tak nám říkala jednou trenérka, jo, on je skvělý, on tančí stt jeden z nejlepších v republice, ale běhat, kdybyste ho viděli běhat, on neumí běhat, to je sranda se na něj dívat.
Takže jako na mně, já si myslím že na mně, prostě jako v těch lidech kteří tancování nerozumí... já si myslím že na mně asi moc ne. T: Ale myslíš že na nějakých těch lidech to poznat určitě je? R: Jo, já si myslím že třeba nevíš co to je, ale zanechá to na nich důsledek určitě nějaký. T: I na holkách?¨ R: No, já jsem mluvil o chlapech, no, na těch holkách já si myslím že taky, nikdy jsem si toho tak nevšiml u těch ženských, protože u těch chlapů, přeci jenom, já si hlavně všímám těch špatných věcí, protože když to vidíš dneska všichni chodí takoví srulovaní, ty slečny stojí, mám pocit že si strašně myslí, že je to třeba nějaká taková erotická pozice, jo, nebo nějaká taková přitažlivá, jo, a přitom ony jsou v takovém postavení, že člověk se do něj normálně ani nepostaví protože by se musel skoro polámat, co budou dělat za chvilku, za pár roků? Jo neříkám stát normálně,jo, ale vyloženě tanečníci jsou narovnaní proti normálním lidem, a většina lidí je dneska skrčená proti tomu jak by měli stát. Třeba se to projeví, ale zase jak na kom, někdo strašně rád přenáší bych řekl to taneční vnímání do života nebo obráceně, někdo prostě je takový v životě od toho že takový je, a v tanci mu nedělá problémy to měnit, nebo takový nikdy nebyl, začal tancovat, zalíbilo se mu to a přenesl to do života, to bývá dost na těch klukách poznat, jo, oni kdybys je vzala, převlékla, tak jdou tancovat a vypadají že prostě jsou nachystaní na tanec, jo to souvisí třeba s opalováním, samoopalovací krém, s česáním, dneska je strašně moderní se gelovat, no prostě pak ti partneři prostě pak kluci vypadají jak kdyby vyšli z toho parketu, tak i ty holky někdy chodí úplně jinak, jo, dávají si na sobě záležet,a přitom to není proto že by chtěly nějak vypadat, ale už jim to připadá normální. A ti lidi pak kolem akorát jim to nepřipadá normální. T: Je ještě něco důležitého, na co jsi třeba zapomněl? R: No, jedna důležitá věc, ještě to bych mohl říct, co mi tancování přineslo... ve škole, tam když se musíš něco naučit, tak ho to většinou nebaví, a vždycky říkali že když se učíš, tak si to musíš přečíst a potom to opakovat a opakovat a opakovat, a já jsem to ve škole nikdy takhle nedělal, protože na to není čas a není chuť, tam to člověk vždycky nějak obalamutí,ale v tom tanci, to podvést nejde, protože v tom tanci nejde o nějaký papír, o nějakou známku jednorázovou, tak jak já říkám, že tady trénuješ 10x týdně dvě hodiny, ale já nevidím výsledky, a já tě nemůžu ohodnotit za to, že makáš... když tam někdo bude kdo trénuje jednou týdně dvě hodiny a vyhraje, tak prostě to tak je, takže tam jsem pochopil že to učení takhle funguje, tak jsem se to snažil vtloukat do těch druhých, vždycky říct, ale to si musíš zopakovat jako, protože jinak to zapomeneš, a to se nezdá, pochopil jsem že to funguje tak jak by se to dělat mělo, horší je se k tomu dokopat. No a v tom tancování právě já už jsem to aspoń desetkrát řekl, tam mě to baví, tam mě ten způsob který mě ve škole nebaví, tam mě to baví aplikovat, protože mi to něco přináší.
