Není všechno zlato co se t řpytí aneb

Není všechno zlato co se t ^pytí aneb Mluvení se nekoná Jind^iška Grnberová

OBSAH VZNIK INSTITUCE PROGRAM PROBLÉMY U ^ itelky x d ^ti Rodi ^e x d^ti U ^ itelky x rodi^e Co vlastn ^ rodi^e vy ^ ítají logopedické pé ^i poskytované touto školkou? LOGOPEDICKÁ PÉ ^ E POD TLAKEM PROGRAMU ORGANIZACE PRÁCE KVALIFIKACE PERSONÁLU INSTITUCE = ^ EDITELKA?

VZNIK INSTITUCE atc^ská škola pro d ^ti sftoruchami sluchu vznikla v roce 199 . yla p ^etvo^ena z p ^ vodní „normální” mate ^ské školy na specializovanou instituci. Z ^staly zde tém^^ všechny u^ itelky, jenom se zm ^nilo vedení. Na post ^editele nastoupil ^ lov^k s kvalitikací - speciální pedagog. V první ^ad^ bylo nutné vypracovat detailní plán pomoci t^ mto d^ tem, který bylo nutné konzultovat s celou ^adou odborník ^ . V tomto plánu je p ^esn ^ definován: I) cíl projektu 2) proces projektování 3) proces realizace pé^e 4) vlastní obsah projektu 5) financování 1K

Dále byl p^edložen plán s díl^ ími programy pé ^e. Zde byly uvedeny také jednotlivé formy komunikace a spolupráce mezi zú^astn ^nými. Sou ^ástí tohoto plánu byl také návrh financování. Samostatnou sou ^ástí projektu byla také p ^ íloha, která obsahovala ^adu tabulek a graf^ týkající se celé problematiky. Celý program byl konzultován s t ^mito organizacemi: 1) Okresní správa sociálního zabezpe^ení 2) Ú ^ad práce 3) Školský ú ^ad Nejd ^ lcžit^ jší institucí p ^i kone^ ném rozhodování bylo: 1. M ^sto - magistrátní ú ^ad 2. Okresní ú ^ad 'l'akoví j' u jsme



1'ROGRAM Program této mate ^ ské školy lze charakterizovat asi takto: Cílenou a soustavnou logopedickou pé ^ í pe^ ovat o d ^ti tak, aby jejich porucha byla zvládnuta natolik, že mohou být p ^ijaty do školy. „P ^ijetí do školy” je zde pot ^eba zd ^ raznit, protože, jak jsem se již zmi ^ ovala v p^edchozích ^ ádcích, jsou zde pouze d ^ ti s t^žkými vadami ^e^ i. To znamená, že n ^kterým z nich je rozum ^t velice špatn ^ , n ^ kdy v ^ bec. Úlov ^ k pot ^ebuje delší ^ as než jsou nap^ íklad osmdev^ t hodin jednou v týdnu, aby se nau ^ il rozum ^t a chápat to, co dít^ ^íká. Tyto d ^ ti, vzhledem ke své vad ^ , tvo ^í také svoje vlastní slova, kde se nap ^. písmena, sc kterými mají problémy, v ^ bec neobjevují. A ^ lov^k op^ t pot ^ebuje delší ^ as, aby se v ^ bec od dít^te dozv ^d ^ l co to ^ i ono slovo znamená. Pro ukázku, že n ^kdy je to skute^ n ^ obtížné, bych uvedla pár slov, které používá jedno z d ^tí. ryby - yhy pytlík - pipík fouká - poupa písek - pípek bruslí - pupí voják - bovab kluk - kuk voda - popa že by mu dít ^ ^eklo: „VenPokud si pak ^ lov ^ k p^edstaví, ku poupa, ale kuk pupí” myslím že pochopí, pro ^ je d ^ ležité být s dít^tem hodn ^ ^ asto v kontaktu. Pravdou je, že rodi ^e, p^edevším maminky svým d ^tem rozumí velice dob ^e. Podobn ^ jako v každé školce existuje ur ^ itý zab ^ hnutý režim, existuje i zde. Vypadá asi následovn ^ : p ^ íchody d ^ tí; spole ^ ná hra 6.00 - 7.00 A. na jednom odd ^ lení hra na svém odd ^ lení 7.00 8.00 13. logopedická práce s d ^tmi 8.00 - 9.30 C. sva^ ina 10.(1(1 9.3(1 D. v^tšinou vycházka 1(1.00 - 11.30 E. ob^d 11.30 - 12.00 F. I . odcházejí s rodi ^ i dom ^ Po ob^d ^ d ^ti 2. odcházejí spát Polední klid trvá zhruba do 14.00 hodin. Potom si d ^ti hrají podobn ^ jako v b^žných mate ^ských školách a ^ ekají na své rodi ^ e. Ad A) 'l'ady je d ^tem, kterých je v ^tšinou okolo 15-2(1, zadán jeden úkol. Nap ^. jsou jim p^edloženy kostky, ze kterých je možné sestavit obrázek. D ^tem se dá pokyn, aby samy obrázek sestavily a teprve po spin ^ní tohoto úkolu si mohou zvolit, ^ ím by se cht^ ly samy zabývat. Nutno dodat, že obrázek musí sestavit naprosto samy bez cizí pomoci. ,Iejich další výb^r hra^ek je stejný jako v jiných mate ^ských školách, tj. panenky, auta, stavebnice, malování. Ad B) Rodi ^ e mají možnost p ^ivést své dít^ do 7.00 hodin, po této hodin^ je p ^edpokládáno, žc se žádné jiné dít ^ nedostaví a d ^ti odcházejí na své odd ^ lení. Pokud se ale nedostaví a rodi ^e ho telefonicky ^ i jinak neomluví, platí rodi^ e b^ žnou denní taxu i s jídlem, jako kdyby bylo dít ^ p^ítomno. Od 7.00-8.00 hodin si d ^ti sice hrají, ale všechny hry mají 'bud' efekt výchovný nebo rozvíjející. Rozvíjí se nap^ . jednoduchá motorika d ^tí. To znamená, že se jim rozdají ^ erným fixem namalované jednoduché obrázky, p^es které je p^eložena pr^ svitka. D ^ti mají za úkol na pr ^svitku dokreslit celý obrázek. Nebo se rozvíjí pam ^f d^tí - to znamená, že se u ^ í básni ^ ky nebo písni ^ky, nebo opakují ty, které již znají.

Ad C) Zde probíhá logopedická práce s dít ^tem podle jeho vady. Každé dít ^ má sv ^ j notýsek, tam logoped zapisuje u ^ itelkám co a jak dlouho mají s dít ^tem procvi ^ovat. Ve v ^tšin ^ p^ ípad ^ ur^ í logoped p^esn ^ i slova, v ^ty nebo básni ^ ky, které má dít^ ^íkat. Sešit slouží samoz ^ejm ^ také pro rodi ^e, kte^í si ho berou dom ^ a m ^ li by podle instrukcí postupovat p^i domácí práci s dít^ tem. I,ogoped toto za ^ízení navšt^ vuje 1-2x týdn ^ , kdy postupn ^ pracuje se všemi d ^ tmi. Ad 1)) Klasická situace, kdy si d ^ ti samy rozdají jídlo a nají sc. Atypická je snaha vést d ^ti k lomu, aby si po sob ^ talí ^ky a hrnky také umyly. Ad E) Op^t typická v ^c pro každou mate ^sku školu. Do jisté míry je tato ^ást programu závislá na po ^así. Pokud po^ así nedovolí, v ^tšinou z^ stávají d ^ ti na svém odd ^ lení a sledují pohádky na videu. Další hody programu, myslím, není nutné zd ^ vod ^ ovat nebo n ^ jakým zp ^ sobem ujas ^ovat ^ i rozebírat. Pouze bych se zmínila o tom, že hra d ^ tí, která následuje po „poledním klidu”, je zcela vc vlastní režii d ^tí. ll ^ itelky zde d ^ ti pouze usm ^ r^ ují.

PROBLÉMY Vedle problém ^ , se kterými se potýká tém ^^ každá vznikající nebo nov ^ vzniklá instituce jako jsou nap ^. finan ^ ní, je v této mate ^ ské škole složitá situace v samotné oblasti pin ^ ní základní specializované nápin ^ ,1ejího programu - logopedické pé ^ i.'I'ento problém nakonec nabyl podoby vyhroceného konfliktu mezi školkou a rodi ^ i, kte ^í v ^^ i školce vznesli stížnost pro nepin ^ni povinností. Pod nar^ stajícím tlakem tohoto konfliktu za ^ aly vystupovat další problematické oblasti, jako nap ^ . vztah u ^ itele k d ^ tem, vztah d ^tí a rodi ^^ , u ^ itel ^ a rodi ^^ .

U ^itelky x d ^ti Na jedné stran ^ zde stojí u ^ itelka, která je zde proto, aby d ^ tem pomohla a ona se o to také snaží. Na druhé stran ^ stojí dít^ s vadou ^e^ i, které pot ^ebuje pomoc a je sem p ^ ivád^no rodi ^i s tím v^domím, že pomoci sc mu zde dostane. Na jedné stran ^ pak leží vyjád ^ení: „lít Icdr^ je 14 dní neridint, lak se na n^ slrnsn^ t^ším, na runhi^e.” Ale naproti tomu u ^ itelky ^ íkají: „Dneska tet budeme mít fajn. Dneska ,je Ju jenom Míra. ” Zvláštní na vztahu je zde zvyk u ^ itelek hovo ^it o d ^tech p ^ed d ^tmi „negativn ^” nati rámec situací nezbytné vyžadované kritiky k usm ^ rn ^ní jejich chování, jakési pomlouvání až stigmatizace d ^tí. - D^ti sedí ve t ^ íd^ a mají za úkol malovat okénka. l ^ itclka se dívá, co které dít ^ maluje a potom mi nahlas ^íká: ,. Podírejle se. jak neutají i'^^iec žádnou jintlazii. 7n je jedno okno jako drala`. Kdrhr jim aspo ^ p^id^lrtlr záclonky." (Z.de je pravda v tom, že d ^ti skute^n ^ malovaly pouze to, co jim bylo ukázáno. Samy nep ^išly s žádným nápadem.) Takto „negativn ^” se p^ed d^tmi hovo^í i o jejich rodinách. - D^ti mají koší ^ ky a do nich mají nalepovat kv ^ tiny z papíru.Jedna z dívek kouká a evidentn ^ nechápe co má d ^ lat. I J ^ itelka ^íká: ,,K Zuzce hudeš asi musel jíJ. To ri. ^, ta se nentci kde podob^é v^ci nau^il. Doma na ní ncntaj kdy, neu19



stále zanr^strlaný a pak tady takhle holka kouká!"

- Je zde chlapec, který má problémy s nervy a v pr ^ b^hu dechového cvi ^ení mi vypráví o po^ íta^ové h ^e, která spo^ ívá v zabíjení n ^meckých voják ^ . Jedna z u ^itelek tento rozhovor okomentovala slovy: „No Iuk co tu m ^že hejl za rodi^e, když nruji kluk« rlervuka a nechej ho lhát lakot'/' hry. Dyt ' tu mlrjcdnuu uhlíží .... "

Nez^ídka se u^ itelky navíc jakoby dožadují od d ^tí jejich souhlasu. - Je 8.3(1 a d ^ti mají sestavit z kostek obrázek. N ^kterým to nejde, takže jim pomáhám. Stojím zrovna u I lonzy, což je chlapec, který je velmi nervózní a jak ^íkají u^ itelky -„musí se na n^j hrozn^ pomalu”. Nejde nám to ani spole ^ n^, obrázek vlastn^ skládám já, a jedna z u ^ itelek ^ íká: „BÓže, fl«nzíku, jsi luk nešikuvnej, že to sen/ mni není možii'! 1 .'1' se prost^ budeš musil živit hlaí'olr, protože ru ^i^kunrcl hv sis nevyd^lal ani na slanou voda, vid?”

(V ^tšinou d^ti na každé u^ itel ^ino „vid'” souhlasn ^ kývají hlavou.) - U ^ itelky sedí u stolu a hovo ^í o „urážlivosti” rodi ^^ , p^edevším matek. Jedna z nich se obrací k Mírovi a ^íká:,, Míro, zrovna v íNerl' se maminka na nás urazila a ve st ^ech t^ nep ^ ivedla, vid'." - U jídla prob^hla rva^ka d ^tí u to, kdo z nich hude mít

hrní^ek, na kterém je namalovaný lev. Po zklidn ^ ní d^tí hovo ^í jedna z u ^ itelek k aktérce: „Onu je A^lultilrka jediná^ek, a tak je zvyklá, že dostane všechno co chce. A pokud to nejde jinak, za^ne hl't vzteklá a nebo bre^í, vid' Murtinku?

(Podle výpov ^di jedné z u^ itelek ne^ekají, že by jim dít^ po záv^ re^ném „vid''?” odpov^d ^ lo. „ 'l o už je prost^ !ukovej dom ^ i doma d^tem ^ zužitej ohnut. Já tu vlastn ^ ^íkám nev nebo maiiželoí'i! ” )

P^esto mají d^ti k u ^ itelkám, myslím, vztah jako k tetám. Oslovují je sice „paní u ^ itelko”, ale vypráv ^jí jim co d ^ laly o víkendu, prázdninách atd. N ^která se po víkendu na u ^ itelky t^ší a i u ^ itelky hovo^í o tone, že je mají rády: „N^kdy 10 ^lov^ku jde na nervy u lrudciycí na n ^, ale když je puk t^eba leje en nebo ^ t r náct dnu nevidi, tak je celé j nesv ^j. Jci se c/okonce po duvolen_t't^ šínl, až ty roštákl' zase uvidím.”

Já bych k tomu dudala, žejá když jsem za ^ ala tuto instituci navšt^ vovat,.lsem z po ^átku byla ráda, když bylo hodn ^ d^ tí, ale po 4 m ^sících jsem se také ztotožnila s tím, že je lepší, pokud je jich mín ^. ^ lov ^k se neustále „p ^etva^uje` je milý, vst ^ícný, vše vysv ^ tluje I Ox-20x a to je, podle m ^, velice unavující.

d^tem rozumí hlavn^ nlánur a jinak skoro nikdo. Kdvž jsem pak za ^ ala mluvit o tom, že je to divní', celá rud/nu u hlavn ^ manžel radili, že vidím všechno ^ern^, mcrlujtr ^ert« na zecl', že se to všechno upraví samo. A najednou bylo pozd ^.”

Dít^ dostane odklad a pro rodi ^e nastává další problém. Jak tuto v ^c sd^lit okolí'? Mají strach z toho, že jejich dít ^ hude považováno za hloupé: „ T«, že kluk .špatn^ mluví, ješt ^ neznamená, že je h/hej. Von je náhodou moc šikuvnej. My jsme to s ženou necht ^li. Ale kdež voní do nás liht hu ^ej, že to klukovi ve škole neptrde, hude se trápit, nehude se tuny c/til doh^e. l ukovejrlt hylu cr škuhr ud^lali.” Jiní rodi ^e: „J6 to chápu, že bv se ve škole asi trápila. Jenomže Iv «tut/o to chápou líphr ^ jinak. - Nebo v jednom mém rozhovoru s jednou maminkou: J: „Ale já nlvslinr, že tu v ^ bec tak není. Já jsem .šla t^eba d« školy taky o rak pozd^ji a nepamatuji se, že hv se mi n ^kdo snuíl. Naopak, moje maminka tvrdí, že mi to jeuonr prusp^lu. "

M: „ Vum možení ne..Ienomže já vidím fi twznunmt'puhledv. V horáku se každej ptá: „A jak to, že Maruška ješt ^ nesl« do školu?”, a p ^ituhl víte, že to na 100% všic/ul ^ v^dí.” (Nikdo z rodi ^^ nedokázal uvést d ^ kaz výsm ^chu - m^li pouze dojem, že vidí ,,významné pohledy".) Možná mají rodi ^e i pocit vlastního selhání. Pocit vlastní viny. V^tšina z nich je velice citlivá na jakoukoli zmínku o jejich schopnostech jako rodi ^^. Cítí, že vadou dít ^te je zpochybn^najejich rule? Mn ^ osobn ^ to p ^ipadá tak, že cht ^jí, aby dít^ti byla v^nována slíbená logopedická pé ^e, o té jsou ochotni diskutovat, p^ijímat výtky, ale vše ostatní je pouze jejich v ^c. Kv ^ li ni^ emu jinému tu prost ^ jejich dít ^ není. tím vlastn ^ sami zpochyb ^ ují jeden ze základních úkol ^ mate^ské školy jako instituce. Nestojí o to, aby instituce p ^evzala roli rodiny a jejich dít ^ vychovávala, proto tu jejich dít^ prost^ není. Samoz^ejm^ ne všichni rodi ^e situaci prožívají stejn ^ . Jsou i takoví, kte ^í v^c berou jako dobro. Mají pocit, že je to pro dít^ jenom výhodné. Poukazují na to, že si dít ^ nap^. už nehude hrát pod lavicí, bude pozorn ^jší a klidn^jší.

U ^itelky x rodi ^e O zmín ^né citlivosti rodi ^^ u^itelky hovo^í, když si st ^žují na to, že není možné vykonávat kvalitní práci, pokud se d ^ti nezú^ast^ ují programu denn ^ : „Tip se zase maminky urazily.” „ R«clié^m se nedá nic ^íct.”

Rodi^e x d^ti M ^j dojem je ten, že rodi ^e t^žce nesou defekt svého dít ^te.'I`^žku se smi ^ují s tím, že jejich dít^ není jako jiné d ^ti. 'tvrdý dopad pro n ^ nastává v okamžiku, kdy je jim nabídnut pro jejich dít ^ odklad. Do té doby totiž u v ^tšiny z nich p^evládá názor, že defekt jejich dít ^te není nic tak hrozného, má to spousta d ^ tí, a že se z toho jejich dít^ vymluví. - Ilovo^ila jsem s jednou maminkou o její dce ^i a ta mi ^ekla: „Kchž jí byly 2 roky, tak mluvila stejn ^ jako ostatní d^li. Nikdo jí neruzunrn ^l, ale to je prost^ nornlcíhlí. f odubnv tu bylo i když ht'lu starší, ale moje maininku ^íkala, že stejný tu hvlu se nmotr cr s brilclulu. Ze prost^ v tomhle v^ku

20

- Jednou se jedné z maminek oznámilo, že si její dít^ na vycházce umazalo tepláky. Maminku to velice roz^ ililo a zareagovala tím, že u ^ itelkám sd^lila, že to, že její dít^ špatn ^ mluví ješt ^ neznamená, že mu nevypere. A druhý den dít ^ do školky nep ^ivedla. Tímto stylem se dá b^hem okamžiku znep^átelit celá ^ada rodi ^^ . 'takže ráno, druhý den, se místo 15 d ^tí sejdou nap^. pouze 2. Já osobn^ jsem nejvíc zaznamenala 9 d ^tí.

Co vlastn ^ rodi^e vy^ítají logopedické pé^i poskytované touto školkou? Za prvé je to rychlost s jakou se dít ^ u^ í správn^ mluvit. Takoví I' Ú jsme

Rodi ^ e to v^tšinou vidí tak, že pokud by s dít ^tem chudili k logopedovi jednou za m ^síc, bude to trvat dlouho, ale pokud ho zapíší clo této školky, musí dít ^ postupovat daleko rychleji. - Jedna z matek nap ^. ^íká: „.lá od nich ne('ekáni, že hr dil^ za pal' ctní rnlnrilo krásn ^ ^ist^. Ale mám potil. že za len ruk. co ttr je, neud^lal lenl^^ žádné pokroky. Drt ' s ním denn ^ niluríni. T ale asi rhn jaly mhrril p ^ed rokem a jak m/tn•í led: A ten dojeni nemám jenom já. Zeptejte se klidn^ i jinejeh a ^eknou rám to ,ccrnn^. A je lo lim, že se lim ,špatn ^ r^nujotr. To, co d^lal Inde, breh klidn ^ mohla d^lal i já doma a nemusela bych za lo platil. " V reakci pak u ^ itelky odkazují na zmínénS nerealistický vztah rodi ^^ k handicapu jejich dít ^te: ,. Vonu podniká a tak si nn•slí, že rmrsí vnit všechno pinllicli. Dít ^ sem p ^ivede až kdež mrv odk/ud u ^elná zázraky do T ^í dn ^.” - echo - „.Ienže on si každej myslí, že sem dá lit^ na tcjden a bude nihmil jako Mili. " (Poukazování na to, že d ^ti sem p ^ icházejí až když mají odklad, tj. 6 až 7 leté, je pom ^rné dosti ^asté.) V odpov^ di na otázku „Kdy sc za ^ ít znepokojovat nad úrovní ^e^ i dít^te?” se však i u ^ itelky r^ zní v názorech. N ^ které tvrdí, že to, že dít^ p^ichází pozd ^ , je d ^ sledkem liknavosti rodi ^^ , která pak vystupuje jako jeden z d ^ vod ^ , pry ^ náprava neprobíhá tak rychle, jak by si p ^edstavovali rodi ^e. ...hí po nikom nechci, ahr sem vodil dít ^ re drnu letech. Ale sakra ta, že Bit ^ koktá lo snad slyš•ini. A na to. obrob ho dulo prohlídnout, ncmnsini ^ekal enž min hinde p ^l u skoro pode do ,('koly.” Jiné u ^ itelky na p^ímý dotaz, co si myslí o tom, jestli jsou sem d ^ ti p^ivád ^ny v ^as ^íkají:., Víle, lehle je hrozn^ t^žlcr`. Ono skute^n^ do t^í let je zbyte^né se znaepokojnral. To se do^tete i r v^eme, jch odbornejch pirblikacírli. T mn se pi,še i o tom, že n^které c'hyht• véslor•nosti se ztratí i po nástupu do prrni I^ídr, jak ^te a píce. A navíc skoro r.šichrii známí jim žkýt . " ^ ^íkají crl ' lešl^ po^kej, že se lo spraví. To je prosté (Píše o tom nap ^íklad prof. M. Sovák ve svých knihách.) Zárove^ a jako p ^í^ inu toho, že dít^ ned ^ lá pokroky v ^ei, ^ které o^ekávali, vy^ ítají rodi ^ e školce nedostate^ nou kvalifikaci personálu i to, že u^ itelky logopedickou práci s jejich d^ tmi neprovád ^jí každý den. - Otec jednoho z d ^ ti se k tomu vyjád ^il následovn ^ : (): Pudírejte se. sle^no, jcí jsem sena nep ^išel ja/ro do b ^žené mate^sky školky, ale jako n ^kam, kde za moje peníze bude nn`nnr dít^ti odbornilrem poskv/mrla nejvyšší pe^e. Cellu jcle ty plakat. ne? 1'rrol ^íchii pé^e paslrrtoraná Vašimi odhornílrr. Nejd^ív hrdi cht^l šid^t h' odhornílrr. Ty teda docela dovedn ^ schovali cn pak hrch se celkem rád podíval na lu pé^i. když se kluka zepllnn, cti d^lali, Io1r ned^lili nic, protože bvin moc hodina nnrceli jíl re n. " (Jde o náborové plakáty do této školky, které jsou rozv ^šeny po celém m ^st^ , kde je rodi ^^m slibována špi ^ ková pé^e špi ^ kovými odborníky.) J: „A nem ^rže to mít, t^eba. Trochu paniotam`. " 0: ,. Nó, !o v^^ ím, to hr .ve Vám hodilo. To je teda paráda, lak kluk to má pomotaný. D^ ti o l^hle v^cech nelžou.” ^ást této kritiky u ^itelky odráží tím, že poukazují na podmín ^nost ú ^ innosti jejich práce spoluprací rodi ^^ na logopedické pé ^ i. U ^ itelky pak za p^ í^ inu pomalého postupu d^ tí ozna^ ují to, že rodi ^e doma ^e^ neprocvi ^ ují a ony se proto

musejí vracet s d ^ tmi stále na za^ átek. Rodi ^e to vidí dv ^ ma zp ^ soby. Jedni to chápou tak, že dít^ procvi ^ uje s logopedem ve škole každý den, tak jak to škola slibuje, takže se jim jeví jako zbyte ^ né, aby to d^ lali ješt ^ oni: „Ji, kdež jsme chudili k logopedovi jednou za ^trnáct dní. tak jsme procvi ^ovali denn^. Vždr'ckr ve^er, htrd' já nebo manžel. To je pravda. Ale ted' je tady a já nevidím d^ vod. pro^ by jsme to m ^li d^lat .olejn^. Procvi^uje každý den, akorát ne ve^er, ale r' poledne. Nebo spíš hr lo tak m ^lo 1).0. ('T'atínek byl pom ^rn^ silné roz^ ilený a trval na tom, že nevidí d ^ vod k procvi ^ování ješt^ doma.) Vedle toho zde existují rodi ^e, kte ^í sice uznají, že hy s dít^tem m ^li procvi ^ovat, ale nakonec skon ^ í u téhož, argumentu jako p^edcházející rodi ^e. ,.A já síni, že hr•jsnic to m ^li proeri^oral ješt^ dunia..Irí se to i snažím /n'ocri^orcnl, jenomže n^lydr to ^lov^lr prost^ neslihne..Iá když p ^ijde dom ^, tak mám ješt spoustu prince, která musí hejl bolavá. A manžel vhodí ješt^ pozd^'jc než já..” Nakonec maminka rozhovor zakon ^ ila tím, že se obrátila k argumentaci: „A kdež se lo vezme kolem a kulena. tak denn^ to snad larocri^ujorr lady, ne?” Výše citované vyjád ^ení je reprezentativní rovn ^ž pro vztah rodi ^^ k otázce pen^z, které zmi ^ ovali tém ^^ všichni rodi ^ e, se kterými jsem hovo ^ila. Otázku pen ^ z také považuji za podstatnou pro danou konfliktní situaci. Cht ^ la bych zd ^ raznit, že rodi ^ e situaci vidí tak, že si logopedickou pé ^ i kupují a za své peníze požadují kvalitní pé ^ i: „ Platina, takže hrch o^ekm•ala loky adekvátní pé^i. " - noho - „ A ry si muslíte, že mším peníze na rozhazovaní. ,Já to neplatím z n ^jaktc ^l kvalita'' ocb'e derou-hoplezirn.úasvj echid prcíri ". V ^cné ^ešení sporu by se m ^ lo opírat o v^cné d ^ kazy. Proto bych cht^ la upozornit na to, že v této škole se d ^ lají magnetotbnové nahrávky toho, jak dít ^ mluvilo, když p ^išlo do instituce poprvé a potom se nahrávky po ^izovaly v pr ^ h^hu školního roku. Problém je, že nahrávky nejsou p ^íliš dokonalé. Po ^izují se na pom ^ rn ^ starém p ^ístroji, na kazetách, které byly p^edtím použity pro nahrávání jiného dít^te. Kone^ ná nahrávka je pak dost špatná a já mám pocit, že se z toho snad nedá ani nic poznat. Ryla jsem p ^ítomna, když se jedné z maminek tato nahrávka poušt ^ la, jako demonstrace toho, že dít^ mluví lépe. Po skon ^ení zavládla napjatá atmosféra. M: ,. Prnsim vás, to soud nemyslíte vážn ^. To jste pustila pro pobavení, ne? Vžch•l' tam není skoro roztnn ^t arci rám a to mluvíte normáln ^. Na lom se nedá ahsolnln ^ nic poznal. To snad nmsíte sl r: e1 i vr, ne? " (Podokn ^ jsem na tom byla i já, ale odborník potvrdil, že ob^ as je tam slyšet posun k lepšímu, p ^estože záznam není nejkvalitnéjší.) J ^ itelka argumentovala také tím, že ^ lov^k, který má v této oblasti pot^ebné vzd ^ lání rozliší, jestli k pokroku došlo nebo ne. Ona sama, že jistý posun ve vývoji slyší: „Ona komise posoudí, jestli je zde r_t`raj nebo ne " Za zajímavé lze považovat to, že mají-li se rodi ^e dobrat k posouzení kvality školkou poskytované pé ^ e v^cným d ^kazem, má toho být dosaženo tím, že hude potvrzeno, že jejich vlastní dít^ ned^ lá v p^ekonání svého handicapu v ^hec ^ i minimální pokroky, a tudíž zostuzením nejen školky, 21



ale též dít ^ te a taky všech dalších zú ^astn^ ných aktér ^ , kte ^í se na této pé ^ i o dít^ podílejí, v ^ etn ^ samotných rodi ^^ . Myslím, že to, že tato stránka situace rodi ^^m uniká, souvisí práv^ s výše zmín ^ným „obchodním” p^ístupem rodi ^^ k dané logopedické pé^ i. D^íve než vysv^tlím své podez ^ení, bych se cht^la v ^novat osv^tlení již zmín ^ných výtek k organizaci práce u ^itelek a jejich kvalifikaci.

- U ^ itelka procvi ^ ila výslovnost písmene I, s jedním z d ^tí. Celá procedura mohla trvat 10 minut. Po n ^m p ^ichází dívka, která prod ^lala operaci rozšt ^pu patra. U ^ itelka ^íká: „S tou je to t^žké..le hned unavená, takže se musí velice hitu kon^it.” A skute^n^ b^hem pár minut za^ íná zívat, vrtí

se a je nesoust ^ed^ná. U ^ itelka ji tedy posílá mezi ostatní d^ti a p^ichází další dít^ . Když se po 3 minutách dostane k opakování v^t, p^ichází do t^ídy ^editelka a ^ íká: „Nu, cu tudy c/žlate, máte bt^t rtž dávno venku.”

LOGOPEDICKÁ PÉ ^ E POD TLAKEM PROGRAMU ORGANIZACE PRÁCE Byt' možná ne v p ^ímé diskusi s rodi ^i, ale jinak personál dává citovanému ot ^ i de facto za pravdu, že eo se týká organizace každodenní logopedické pé ^e - „d ^ti nelžou”. N ^kdy se u ^ itelky snaží vyst ^ídat všechny d^ ti. Jejich postup pak vypadá obdobn ^ jako v následující ukázce. U ^ itelka: „ l ákžc tecl ' se všichni zti.šime u hudeme si hezky policltu hrot. Ke mn^ p^jde Míša a hudcnte Spolu pracovat.

A ostatní, jak jsem ^eklo, hudou p ^kn^ potichu, uhv nám to s Míšou šlo. Až hudeme s Mísou hotoví, tak p^jde du/ší, ano? "

D^ti kývají na souhlas, Míša odchází ke stolu, kde si sedá p^ed velké zrcadlo. U ^ itelka vyndavá jeho sešit, listuje v n ^m a ^íká: „Tak kdepak jsme 10, Míšo, p ^estali, nevíš?” (Míša trpí poruchou tempa ^e^ i - breptavostí. Jde o zbrklou snahu rychlého vyjád ^ení, na kterou neobratná mluvidla nesta^ í. Komolí slova, vynechává slabiky, n ^kdy je jeho ^e^ zcela nesrozumitelná. U tohoto postižení je t ^eba cvi ^ it pravideln^ vyrovnanou artikulaci, dbát na správné vyslovování všech samohlásek. Po procvi ^ení mluvních automatism ^ se p ^echází ke cvi ^ ení konverzace a ^e^ i. U^ti dostávají vzor klidné a vyrovnané ^e^ i.) U ^ itelka: „ No tuk, už tu mám. "l uk Míšo mv si dneska ^rklám dortu ^ neme jenom pár slov nu zah^átí u zbytek puk ud s maminkou, onu?A já tcrdvješY ^ mamince napíšu at ' vtprúvíš t^eba pohádku nebo húsni^ku, ju? "

Míša kývá hlavou na souhlas, ^ekne „pár” slov a u ^ itelka ho posílá mezi d ^ ti. U ^ itelka: „luk ct ted'sem p^jde Bcíru. Ale Barn.šku honem, uklidíš to potom, ubv jsme se stihli vyst ^ídat všichni.”

(Barbora trpí patlavustí.'fím typem, kdy dít ^ hlásku nenahrazuje jinou, ale prost ^ ji vynechává. Možná, v d ^sledku toho, je to dít^, které je uzav ^ené, málomluvné. Uvádí se, že mnohé z t^chto poruch se upraví spontánn ^, když dít^ vstoupí do prvního ru ^níku. Pro nápravu je d ^ležité mít túniatrické znalosti a znát logopedické metody. Vadnou hlásku nikdy neopravujeme, ale cvi ^ íme zvuk nový, foneticky správný.) U ^itelka s Bárou procvi ^ uje jak d^ lá husa a jak to d ^ lá, když z pneumatiky uniká vzduch. Po chvíli ^íká : „ Tak tu hv pro dnešek, Buruš, sto^ilo, zbytek clod^lánte zítra ct já tady ješt^ napišrt mamince, abt' jste se na lu dneska pudívaly. M^žeš jít u zavolej mi dalšího. A rychle, <11 ' to udrejpci. "

N ^kdy volí u^ itelky jinou taktiku, která po ^ ítá s možností poskytování logopedické pé ^e i mimo ^ as, který je pro ni v rozvrhu vymezený. Jejich práce pak m ^ že mít následující podobu. 22

U: „Jenže já ješt^ nejsem lNurú. "

^ : „Nu to se prost^ nedá nic d^lat, ven prost^ nmsej.”

D^ti tedy odcházejí ven a u ^ itelka ^íká, že až se vrátíme budeme pokra^ovat v práci. To samé ^íká ješt^ jednou d^tem v dob^ , kdy se vracíme zpátky do školy. Jenomže po p^íchodu se zjistí, že dávají pohádky a tak z dalšího procvi^ování ^e^ i není nic. Po ob^d^ v ^tšina d^tí odchází dom ^, nebo jde spát, ale odejde hned po probuzení. To znamená, že ze sedmi d ^tí, které byly p^ítomny se pracovalo pouze se t ^emi. Pravdou je, že pokud je na odd^ lení menší po ^et d ^tí, než jaký má skute^ n^ být a pokud je možné procvi ^ovat s dít^tem i odpoledne, tak to u ^itelka stíhá. Nejd ^ív zjistí, které z d^tí z^stává ve škole ješt ^ po ob^d^ a v kolik hodin si pro n^ j rodi ^e asi p^ijdou. Podle odpov ^dí roz^ lení d^ti na ty, se kterými se musí pracovat hned (ti co jdou dom ^ po ob^d^ ) a na ty, které z ^stávají a hude na n ^ ješt^ ^as. ^asovou náro ^ nost pé ^e jí jist^ zt^žuje ta okolnost, že se zárove ^ musí v^novat ostatním d ^tem. Pokud je jich málo, tak to není takový problém. Pokud je ale jejich po ^et vyšší jak 6, za^ íná to být dosti obtížné. Cht^jí si spolu povídat, v ^tšinou by nejrad ^ji tu hra^ ku, kterou má zrovna n ^ kdo jiný. A tady pak u^ itelka napomíná, žádá o klid a p ^itom procvi^ uje ^e^ . Je tedy program špatný? Jde pouze o problém personální'' Samoz^ejm^, že výše uvedené okolnosti souvisí zejména s celkovým programem mate ^ské školy. Jedna z u ^itelek na otázku, jestli procvi ^ uje denn^, ^íká: „Nusprcívn ^ hvse m^lo, jenomže vždvckvje na to jenom jednu a tu je mulu. 1'<) nevíte co d^ív. Jestli je uuponrínut nebo procviéo vcrt ^c^. '1<) je hrozn^ t^žký zabavit 6 d^tí tuk, aby jste mohlo s lecbtint pracovat.”

KVALIFIKACE PERSONÁLU Úst ^ední postavou, co se tý^ e odborné kvality poskytované logopedické pé ^e, je logoped. Není zde zam^stnán jako trvalý pracovník, pouze sem jednou týdn ^ dochází a b^hem tohoto dne vypracuje pro každé dít ^ postup práce. Ur^ í tedy u^ itelkám co d^lat, pro^ , jak dlouho. To znamená, že je to vlastn^ on, kdo ^ídí práci u^ itelek. U ^ itelky uznávají jeho vysokou odbornost, poukazují na úsp^chy, kterých dosáhl, ale na druhé stran^ si st^žují na jeho neochotu pomoci a poradit jim v práci. 1.11: ,,To je náhodou odbornice na slovo vzatá. Já bych ^ekla jedna z nejlepších. " U2: „No tu m ^že hejl, ale jak c/t'ckv kouká. Tak zle.” - I lovo ^íme o jednom z d ^tí, které práv ^ absolvovalo pro-

cvi^ování ^e^i s jednou u ^ itelkou. 11: „Jir v^bec nevím co s ním nrcínr d^lat. Takhle tu je ^pln^ k ni^emu. "

1 akoví

21 ' t jsme

('l'ato neochota poradit je ^ asto ze strany u ^ itelek omlou/ vána „t ^ žkým životem” logopeda.) .1: ,, Tak až r pond^lí p^ijde logoped, lak se spolu o Junt poradíme. " U:.. Hnt. ZlaJt' to^í. T a dá rellcej pozor. aha nirhoduti n ^kumu n ^co neporadila. To mi radši zase ^ekne, že všechno d^lám špatn ^, taje lepší než n ^jaký radr!" 'také vztah logopeda k práci školky je zna^n ^ kritický a odtažitý, jak vyplývá z následujícího úryvku rozhovoru. I: „Paní L. 1'a• chodíte do h speciální škub?” L:.,.Jn. to je vedení. co?" .I: „ To já nevím já lana byla purkrr J. " ,. No. to jsou žensk.V bez odborného vzd^lání. D^luj si rr^jak.v lugupedickt` kurzy a mt'Slejí si, že tím skon ^i! Oni si spíš nu lugopedv hraji, než jsorl. ;' ,. No a co je lak špclJnt`ho na kurzu? " Na kurzu není špatného nic, pokud hv se cltl ^ly L: dál. Ale ony si nnslej, že tímhle kurzem padla. vzd^lai'aJ Placht ^ rhl^jí po mn ^ clhvch je u^ila Io, co je má u^it .^kala. Ale já nejsem rt ^ilel, já jsem lclirrielct` lugaped..Ici jsem p ^el sv^d^ená, že když se n ^kdo chce zabérat luk závažnou v ^ci jako jsou d^li postižené defeklent, lak se musí v daném obavu neustále tzd^lával a k torml nesta^í 14-denní kurz, nebo ro^ní dálkaré studium, kam se dojíždí jednou rn ^cí^n^ na p^ednášku. L já, i kdt'ž už kon ^ím se slále netrslríle vzd^láv nn..Iezdím na seminá ^e, sleduji odbornou lileraltrrtt, konzultuji s kalegy..Ienuntže já .si !o všechno musím platit ze syt` /rapsv, a nikdo po mn ^ nem ^že chlíl, ohtrh not zadarmo p ^edávala svoje t ^žce nabyté v^domosti. Já tu nutíc ani d^lat nem ^žu. " .1: „ pro^ ne?” ,,Nu lu škubl ntánr p ^esn^ vvntezer` ^as. do kterého se ntnsírn rejiJ. Já tam nent ^žn !nítil celt den a rrn ^oraJ. Když n^kdy chce n^co d^lal, lak se .stará sám Dneska nic na nápravu ^e^i není. 1 ždvljsi si r ^ecltno nntsírn .sehnat ,tanul. Ale Jn da námahu a .shán ^ní. kleté ani nejsou ochotné. To bv se líbila i urn^ p^ijít p^kn^ k hoh_énrrl, bez námah'. Když budou mil ,snuji práci rádi, lak jim tohle r ^ echno nebude zOl^žko. " Mimochodem, obdobn ^ kriticky a odtažit ^ se logoped vyjad^uje i k již, zmín ^nému problému s programem organizace logopedické pé^e. Když jedna z u ^ itelek poukázala na tento prohlém, odpov ^d ^ l logoped: „Já se vás necho^ dalkmntl. ote cht^li jste logopedickou maler'slwu školit a tak jí máte. O l^ehle v^cech jste se m^li bavil daleko d^ít. To je 1a. co m^lo ht`I prvotní. Ono tlení niti tak d^ležilé jestli si budou /rvát .ce zeleném nebo rnodr ^rn rnNent, ale kdy, kde a kdo bude pé^i pusktlovu/. Když jste vid^li, že lo nejde, že nemale lidi ani místu. nem ^li jste se do tahy v ^bec poušl^t. "

INSTITUCE = ^ EDITELKA ? V této fázi zkoumání dané situace se tedy v ^c jeví jako definitivn ^ vyjasn ^ ná. Z perspektivy rodi ^^ je prohlém definován tak, že za své peníze nedostávají slibované zboží každodenní logopedickou pé ^ i poskytovanou špi ^ ovými odborníky, která se projeví rychle postupující nápravou v ^e^ i jejich d ^lí. Z perspektivy mate^ské školy je pak za nedodržení podmínek odpov^dná ^editelka, a to nejen formáln ^, ale

též jako podnikatel, který v nabídce svých služeb sliboval více, než mu dostupné zdroje umožní skute ^ n ^ dodat. A jako prohlém zdroj ^ to z^ejm^ vidí i sama ^editelka, když nap^. obhajuje problemati ^ nost realizace programu práce své instituce: ,,Je Jo napras'ln h ^žné program pra p ^edšlcnlni za^izení. Sem je pouze vloženu logopedická pé ^e. To je jediná ra'jirnka neha odlisnn,cl, jak chcete. Dala práci ho ses/a1 1/, dlouho jsme nad ním uvažovali a nttslínt, že rt sledek adporídú p^edctaráln. " K tomu, aby byla p^ijata nap ^ . ješt^ jedna pracovnice, která hy d ^li hlídala v pr ^ b^ hu logopedické pé^ e ^íká: „Já o lom rigu. Samoz ejm^, že hr Ja bila ide^ ellnís!ltlaC'e. ale na la z(1llln nelnálllP jll]anC e. " Podle logiky tržního hlediska je však situace nikoliv „neideální”, ale neudržitelná. Následovat hy m ^ la bu ^ to zm ^na kalkulu ceny tak, aby pokryla nezbytné náklady, noho logopedem navrhovaný bankrot podnikatelského zám ^ ru. Zdá se však, že v celé situaci p ^ sobí ješt^ jiné hledisko, jiná logika, dle které hude soužití rodi ^^ s danou mate ^skou školou pokra ^ovat. Nelze si nap ^ . nevšimnout, že když, ^editelka hovo ^ í o problemati ^ nosti práce u ^ itelek, nezaznívá v její ^e^ i ani tak kritika jejich nekvalifikovanosti a nedostatku profesionální podnikavosti, jako ze strany klinického logopeda, ale kritika jejich familiárnosti: „Pile ano je 10 /^žl , P eclnn• jsme si h•kal_r a v^d^la o sob^ hada^ lnut. A ruljednuu jsem rt š. A tadr už nejde provozoval kunnn•ádí^kuvání, protože pol^ebr!jele, uhr hal po ^ádek. Jcí na n ^ nechci ht`t zlá, k ^i^el nebo .... ale už to prost^ nejde lak. , jako d^ív.” A familiární tón skute ^ n ^ zní v ^e^ i u ^ itelek velmi ^ asto. ^ asto se stává, že p^ed sou ^ asnou ^editelkou pronášejí povzdechy typu: „Turu A4aru.^kl. lo bylo úpiné Alan u.tika. ta snují v ^ci razunl^lo. " Alurt/šlra hrla Llurrt^lra. " Každopádn ^ ^editelka to p^echází, d ^ lá že nic neslyší a ani u ^ itelky to ne ^ íkají jízliv ^ nebo ironicky. Pouze b ^ žným hlasem konslatují..lc možné, že se jedná jen o ur ^ ité trápení bývalé kolegyn ^, o jakési zadostiu ^ in^ ní, za povinný respekt v ^^ i její nové autorit ^ . Jc možné, že je to i skute ^ né p^ivolávání zp^ t d^ ív^jšího typu vztahu k práci mezi zú ^ astn^ nými aktéry..le možné, že se u ^ itelky svého familiárního vztahu necht ^ jí vzdát. 'I'o je z^ejmé i ve vztahu k logopedovi, kdy nep^istupují na jeho tržní ^e^ . Ve familiárnosti u ^ itelek také nezaznívá vulgárnost. Spíše jakoby zastávaly hledisko odpovídající tomu, že p^es svou specializaci z ^ stává instituce stále školou mate ^skou, která sice poskytuje logopedickou pé^ i a v ^ bec funguje v n ^jakém prost^edí sc závaznými ekonomickými souvislostmi, její podstatnou nápiní však je, žc po doku, kdy je jí dít ^ sv ^^ené do pé^e, rodinu zastupuje a svým zp ^ sobeni také rozši ^uje. V ^^ i tomuto hledisku hy chybou ^editelky nebyl jen chybný podnikatelský kalkul a reklama. tohoto hlediska možná ani není tak podstatné, že ^editelka nezvládá managcment reklamy, financí, personálu, organizace provád ^ní logopedické pé ^e ^ i p^isv^d ^ování rodi ^^ o kvalit ^ poskytovaných služeb, jako že nezvládá managcment problematického étosu své „firmy”, konflit ^ mezi tržním a lamiliárnínt p ^ ístupem k práci a vyjednávání spole^ né p^edstavy mate ^ské školy a rodi ^^ o povaze pé^ e poskytované školou jejich d ^ tem. Zd ^ razn ^ ní tohoto hlediska neznamená sugerovat p ^idsta23



vu, že konllikt mezi danými dv ^ ma nesourodými p ^ístupy k práci je bezprost ^ední bariérou toho, aby se dosáhlo více pen^z na další vychovatelku, vyšší kvalifikace u ^itelek ^ i razantního pokroku v ^e^ i d^tí. M ^že však být klí ^ovým zdrojem narušování vztah ^ mate ^ské školy s rodi ^ i v každodenním styku, tj. zdrojem drobných rozpor ^ , které se postupn ^ vyost ^ovaly do otev ^eného konfliktu v situaci, kdy se rodiny p^esv ^d^ ily o své závislosti na soužití s danou institucí. Jist^ , že tato p^edstava je zna^ n ^ spekulativní, n ^které argumenty ve prosp ^ch její platnosti však lze získat z analýzy vztah ^ mezi u ^ iteli, rodi ^ i a jejich d^tmi.

24

'takoví jii jsme