Rosťa: Věk: 21 Nejvyšší dosažené vzdělání: střední Obor studia: FF – ruský jazyk FSPS – animátor pohybových aktivit Jak dlouho se věnuji tanci: 7 let Jak často trénuji: 4-5x týdně Dosažená třída – STT: M LAT: A Výška: 178 cm Váha: 74 kg BMI: 23.4 T: Co bys řekl, co Tě první napadne, když se řekne Já? Zatím úplně volně, co Tě napadne. R: Tak... mladej kluk, no. Student, kterej se snaží vydělat peníze, a problémy s rodinou, dítě se mi narodí, v červenci, syn, tak moje přítelkyně, tancování, sport, no. T: A jakej bys řekl že jsi? R: jsem takovej dobrák od kosti, až to není někdy dobrý, na to doplácím celkem často, tak se budu muset obrnit nějak... T: A když jsi teď jmenoval ty věci, tak co bys řekl že je pro Tebe nejdůležitější? R: Teďka pro mě nejdůležitější je vydělat si nějaký peníze abysme toho malýho uživili, abysme mu udělali šťastný mládí, aby se nenarodil do nepřipravenýho, ale abysme byli schopni se o něho postarat trošku aspoň, protože rodiče z přítelkyniné strany nám pomůžou... pak chci dodělat školu teda, o to snažím, dodělat školu a to je asi všechno, no, škola a rodina, to je nejdůležitější. T: A když přejdu k tomu tancování, tak kdybych řekla Já a tanec, tak co bys řekl, co Tě k tomu napadá? R: Tak byl jsem úspěšnej, dost úspěšněj, já jsem teda tancoval se sestrou, takže se to byly problémy v rodině takže se to přeneslo i do toho tancování, já jsem se sestrou hádal, i na parketě, což teda není vůbec profesionální, úplně to nabouralo všechny vztahy, a pak jsem se vlastně dozvěděl, že čekáme dítě, tak to rozhodování bylo taky těžký, a díky tomu jsemse rozhodl že to tancování přeřadím na druhou kolej, teďka trénuju ostatní páry a aktivně se tomu bohužel už nevěnuju... chtěl bych ale zatím to nezvládám, ani není s kým, no, není partneka. T: A jak je to dlouho, co jsi s tím přestal? R: V prosinci... v listopadu vlastně jsem od listopadu do prosince jsem chodil jenom sám na tréninky trénovat sám abych nezapomněl, a pak od prosince už od vánoc netrénuju, a mrzí mě to no, chybí mi to moc.
T: A co to pro Tebe teda znamenalo? R: Tanec pro mě znamenal všechno, všechno pro mě znamenal, protože byl nadřazenější než škola? T. A byl nadřazenější čím? R. Časem stráveným na parketě, na soutěžích, na seminářích, bavilo mě to samozřejmě teda víc než škola, ale no vlastně časem a k tomu přístupu, ke škole jsem nepřistupoval s takovým nasazením jak k tancování. T. A jak jsi se k tomu dostal? R: No já jsem před tím sedm let plaval závodně, pak ze zdravotních důvodů jsem ve čtrnácti musel přestat s plaváním, měsíc jsem seděl doma na prdeli, sestra vlastně tancovala už dřív, a nějak měla neshody s partnerem, že jim to nešlo, tak jsem si řekl tak to zkusím, tak jsem se hecl, a začli jsme spolu tancovat a vydrželo nám to přes šest let, vytancovali jsme si ve standardu emka, v latině áčka, na mistrovstní minulý rok ve standardu jsme byli v 36ce, a bylo to, bylo to dobrý,no... T: A teď protože moje práce se hodně zabývá tělem, tak se Tě první zeptám na Tebe, já a moje tělo, co Tě zase napadne, teď ještě bez ohledu na to tancování? R: Tak tím že dělám tělák školu, tak tělo je pořád v záběru, no ale chtěl bych zhubnout, no.... hlavně ty problémový partie, břicho, posílit záda, břišní, šikmý břišní svaly, trošku ramena a ruce dostat, protože v tom tancování to bylo takový že zabíraly všechny svaly ale žádný že by prostě posílily, a třeba v atletice s tím mám strašný problémy, třeba kouli nevrhnu do takové vzdálenosti jak bych měl, nemám takovou muskulaturu. T: Takže tahle potřeba se u Tebe ukázala až když jsi začal vlastně s touhle školou? R: No, já jsem z plavání měl ramena, a to jsem v tancování musel rozhýbat, musel jsem to shodit, a teďka bych to vlastně potřeboval znova nabrat. T. A Ty tam jseš teď ko druhým rokem na tom FSPS? R: Rok a půl, no. T: A kdybys měl říct, jaký máš k svýmu tělu vztah? R: No, moc se o něho nestarám, když mě něco bolí, tak to přechodím, vystrečuju nebo přechodím, řeknu si když to bolí, tak ro roste, možná se mi to ve stáří vymstí, no. T: A mění se ten vztah, nebo ta spokojenost s tím tělem na základě něčeho?
R: No tak samozřejmě, když jdu do posilovny a cvičím, nebo si jdu zahrát s klukama fotbal volejbal tak se vylučují endorfiny a cítím se jako že jo, něco jsem pro to tělo udělal a je to dobrý, ale ten můj vztah k tomu tělu se mění díky přítelkyni, protože ta je zase pečlivá, tak začínám už tak měknout, asi...
T: Měknou v jakým smyslu? R. No jako že už jsem takovej opatrnější, nebo když mě něco bolí tak si říkám kurňa, jesti bych neměl zajít k doktorovi radši. T: A považuješ to za negativní? Mně to tak zní jako že to vnímáš negativně. R: No, protože já jsem byl dvacet vychovávanej v tom, že když to bolí tak se nic neděje, že to přebolí, takže pro mě je to takový trošku zženštilý, no zženštilý, můžou být i chlapi takoví, ale připadá mi to takový nevím no, moc hypochondrický,ale jako není zase v takovým smyslu, ale trošku mi to připadá že starat se o svoje tělo to je jenom jako ... T: Takže je to daný tím na co jsi vlastně zvyklej? R. No, já jsem hrál hokej, hrál jsem tenis plaval jsem, no, pak jsem triatlon jsem dělal, dálkový plavání, pak jsem začal tancovat, takže vždycky jsem byl 4x 5x týdně na tréninkách a když mě něco bolelo, tak se nedalo nic dělat, musel jsem jít na ten trénink zas, takže i díkytomu mám takovej vztah k tomu... T. A nikdy se ti to jakoby nevymstilo, vždyckys to zvládnul takhle...? R: No já jsem musel skončit s plaváním proto, já jsem plaval od sedmi do čtrnácti let, vlastně od osmi a půl roku od devíti let závodně vrcholově, takže tam byl záběr na to moje tělo velký, nestačilo růst, no, všechnu energii kterou jsem dostal tak šla do výdeje při tom tréninku, takže já jsem nerostl, byl jsem malej a měl jsem problémy s kloubama, strašně mě bolely klouby a... nemohl jsem ani spát byl jsem nevyspalej a moje výkonnost šla dolů, takže nevím jestli to bylo zanedbáním starosti o moje tělo, ale prostě nebo přetrénováním, nebo přetrénování to byl ourčitě, ale doktorka mi doporučila abych přestal protože bych mohl za pár let skončit na vozíku, že by mi ty klouby zdegenerovaly úplně... nemohl bych chodit vůbec. T: Takže potom vlastně to tancování bylo šetrnější, nebo míň náročný...? R: No, v porovnání s tím plaváním.. hlavně to byla jiná pohybová činnost, takže jsem i vyrostl, ty klouby nevím jestli si odpočinuly, ale měly jinej záhul, takže se to zlepšilo všechno tím tancováním, a ze začátku jsem taky to tancování nedělal vrcholově, to bylo dvakrát týdně tréninky, ze začátku po soutěži vůbec ne, to jsem si šel jenom zatancovat, na hodinku a půl, na dvě, na tři hodinky týdně, a to bylo spíš takový chození, a ty klouby měly čas na relaxaci a regeneraci, takže se to zlepšilo, no. A naštěstí teda v tancování nějaký problémy nepociťuju, že by mě třeba bolely kyčle nebo nějaký klouby na nohách, kotníky, to ne... T: A přece jenom bych se zeptala co pro to tělo děláš, jestli bys něco našel? R: Tak snažím se mít pestrou stravu, minimálně tuky cukry no, abych právě i shodil trošku váhu, reguloval svojí hmotnost, a cukry potom potřebuju i na výdej energie, spíš míň ty tuky, snažím se sportovat i jinak, aby to tělo nemělo to jednostranný, právě proto jsem šel i na tělák, protože mě baví sporty všeobecně,a chci se sportu a všemu co je okolo sportu věnovat dál. T: Co je pro Tebe na těle nejdůležitější?
R. No, nejdůležitější je pro mě abych byl zdravej. Aby to tělo fungovalo tak jak má, pokud bude vynechávat nebo prostě nebude fungovat tak jak by mělo, tak to pro mě bude špatný hodně. Protože já vlastně svoji budoucí kariéru stavím na tom že to tělo bude v pohodě, nemůžu být tělocvikář kterej prostě se belhá o berlích, i tanečník nemůžu být takovej, kdybych nemoh chodit. T: A kdybych se potom zaměřila na to, jak to tělo vypadá, na ten vzhled, tak kdybys třeba mohl vypadat úplně jakkoliv, tak jestli máš nějakej takovej ideál? R. No, tak jako nemám, tak samozřejmě líbí se mi na břichu dlaždice, a vypracovaný prsní svaly, zádový, ruce a nohy, to se mi líbí, ale jako já vím že tohohle bych docílil, kdybych chodil pravidelně třikrát týdně do posilovny, tak rok, ale na to není čas ani chuť, protože to mě nebaví, v posilovně, prostě dřít a makat, to by byl jenom ten cíl mít hezkou postavu, spíš mě baví hýbat se do té hudby, to tancování, a v té posilovně je to monotónní hodně, navíc ten výsledek se dostaví až za dlouho, a musí to být opravdu pečlivý a poctivý. T: A teď uř opravdu přejdeme k tancování, a kdybys měl říct souvislost toho tance nebo tanečníka, a jeho těla. První zase co Tě napadne... R: Tak tanečníkmusí mít flexibilní tělo a svaly, aby prostě tou muskulaturou vyjadřoval ten pohyb do rytmu, do hudby, aby to nebylo nějak rušivý, všechno musí být v souladu s tou hudbou... musí to být na oko, na pohled krásný. To je asi všechno co bych řekl v tý souvislosti... no musí taky vypadat jako vzhledově, vzhledově musí vypadat dobře, a musí se cítit dobře, když se tanečník cítí špatně na parketu, tak to jeho tancování nestojí za nic, protože není sebevědomej, a je strašně poznat na tom člověku,na tanečníkovi i na tanečnici. T. Takže cítit se dobře ve smyslu být tam doma, věřit si.. R. Věřit si a být sebevědomej, a trošku namyšlenej, ale zase v mezích normy, protože namyšlení tanečníci jsou neoblíbení. T. A jakej teda to tělo pro něj má význam? R. No, to co jsem řekl, že musí koordinovat svoje pohyby v rytmu, protože mu hraje hudba, a nemůže tam skákat mimo rytmus, nebo může ale bude špatně ohodnocenej. To určitě není jeho cíl... T. A mně by zajímalo, jestli by se dalo říct, jak by měl vypadat ideální tanečník nebo ideální tanečnice? R. Tak ideální tanečník... samozřejmě lepší tanečníci jsou trošku vyšší tanečníci než já, protože jsou vidět na tom parketě, když je na parketě osm párů tak ten vysokej je vidět, a to už dělá hodně pro toho porotce, protože si ho všimne a dá mu ten kříž, měl by být dobře ostříhanej učesanej, aby mu to tvořilo linie hlavy, aby to nepůsobilo rušivě, frak když teda vezmem standard, tak frak musí mít ušitej přesně na tělo, aby mu padl, aby se mu tam nedělaly faldy, nebo aby se mu to nekrabalito když zvedne ruce nebo udělá linii s partnerkou. No a na latináře,tak ten musí bejt trošku divokej, v obličeji, tak se to dělá make-upama, že si dá make-up aby vypadal a vlasy trošku třeba i melír, že si... teďka je to moderní že si toho kohouta udělá, melír, je to takový odvázanější, ti latináři, pak k tomu ten kostým samozřejmě,
tak ten buďto barevnej, nebo většinou se dělá černej nebo podle barvy šaty partnerky, no a víc jsou teda preferovanější vysocí tanečníci? T. A ještě něco z té postavy, kromě té výšky? R. No, když je teda tlustej, ten tanečník, tak to nevypadá esteticky dobře, když je zase moc hubenej, vychrtlej, tak je to lepší než kdyby byl tlustej, ale taky když má třeba trošku festovnější partnerku tak to nevypadá dobře, ideální jsou hubení tanečníci, ale co mají svaly, ať už od přírody, nebo že občas si zaposilují, aby prostě nebyli kost a kůže... T: A holky? R: Holky jsou zase lepší... no lepší... tak středně vysoký holky, když je to moc velká holka, tak vypadá jak ráhno a je neobratná, když je nebo vypadá neobratně, neříkám že je ale vypadá neobratně, a zase malý holky jsou mrštný obratný skvělý tanečnice, ale tím jak jsou malý tak nejsou tolik vidět, ale zase když si vezme nějaký křiklavý šaty a zmaluje se, tak může být viděna tím porotcem... no a ty holky, tak jak kluci, no, ty holky prostě nejsou naposilovaný, ale když jsou hubený... u holek se mi líbí když jsou hubený a mají ženský tvary, ale ne zase moc, aby měla velkej zadek nebo strašně moc velký prsa, za to samozřejmě nemůže ta holka, ale není to moc estetický, no, pro to tancování. T: Takže když říkáš hubený, ale ženský tvary, tak to nemůže bejt zase nějaká anorektička, ne? R. No to ne, to by ani nezvládla, to by neutáhla, zátěž toho sportu. Protože musí mít svaly, aby fungovala, aby byla rychlá mrštná a ohebná, když nemá ty svaly procvičený, tak nemůže být vrcholová prostě sportovkyně, i když spousta lidí říká že tancování sport není, ale je to sport jako každej jinej... kluci v atletice taky musí běhat, musí pro to něco dělat, 3x 4x týdně, tohle akorát je na hudbu, no. T: A jakej vztah má tancování a tělo k mužnosti a ženskosti? R: Tak já začnu holkou, tak ta holka by měla být právě ženská, aby právě vynikly ty tvary, musí být sexy, zadek aby vynikl, nohy, štíhlý, nebo štíhlý- vypracovaný nohy, ale ne zas jak kulturistky, nebo běžkyně, takový něco mezi, aby tam bylo vidět třeba to lýtko vypracovaný když zatne, aby bylo vidět že je namakaná, ale zase ty nohy musí vypadat sexy a hezky, zadek musí být v souladu, aby neměla moc široký boky, břicho... plochý, že? to je nejlepší, ale jsou tanečnice, který mají trošku špeky nebo tak a jsou taky dobrý... pak vybrat si nějakou podprsenku nebo kostým, aby jí to udělalo hezký prsa, a obličej si namalovat tak, aby vypadala opravdu sexy hezky, a účes takovej kterej jí sedí, a kluci musí vypadat zase jak chlapi, ale nesmí být zženštilí, že si třeba dají na obličej make-up a budou vypadat jak panenky, to ne, to zase není dobrý. T. A projevuje se to nějak v tom chování na tom parketě? R: No tak chlap musí být gentleman, že? Musí dovést partnerku na parket, odvést ji z parketu, věnovat se jí, nebo jako je takhle prosazovaný, neříkám že to tak je u každýho, s tím dovedením na parket a odvedením z parketu to tak je. Ale že by se jí potom museli věnovat ti partneři tak teď už to tak není, dřív to tak bývalo, protože i v tanečních se to tak prosazuje, ale chlap musí být gentleman, a měl by řešit situace za partnerku, jako správnej chlap, no, aby to
nenechával na té holce. A že vlastně chlap má tancovat a žena ho má dotvářet tou ženskostí, o tom to tancování je, no, a když to tak opravdu je, tak je to nádhera. T: A co je nejdůležitější pro tanečníka na těle? Zkus to nějak krátce shrnout. R. Tak nejdůležitější je vzhled, těla, aby nebyl tlustej nebo příliš hubenej, musí mít samozřejmě svaly vytrénovaný tak aby zvládal tu zátěž, to platí i pro holky... T: A když jsi někde ve společnosti a ti lidi Tě tam neznají, tak myslíš že je na Tobě poznat nějak že tancuješ? R: Je to poznat, protože teď teda nejsem učesanej, nebo mám to tak rozcuchaný, ale když jdu do společnosti tak se tak upravím a i z toho chování oni poznají, že buďto ten kluk je teda mimořádně dobře vychovanej, na dnešní dobu výjimečně, nebo dělá nějakej sport co se tak týče společenskýho chování nebo okolo toho tancování. Spousta lidí to pozná, no. T: A u holek? R: U holek je to těžší poznat, ale většinou se to taky pozná podle účesu, podle namalování protože ty holky se malují pořád skoro na ty soutěže a i podle stylu oblečení že ty tanečnice nosí většinou moderní věci, když už jsou na úrovni a samozřejmě pokud mají peníze, pokud ne tak se nedá nic dělat, no ale nosí hodně moderní věci který se teďka fakt nosí, a je to poznat, že ta holka že na sebe dbá, zná ty trendy co se nosí nebo že to je prostě holka tanečnice. T: Proč je to teda u těch holek těžší než u kluků poznat? R: No protože všichni kluci se nečešou nějak evidentně třeba na pěšinku nebo tak, většinou ti kluci nosí moderní účesy co nosí skoro každej teďka, i do společnosti a na plesy, no většinou je to teda poznat když jedu na ples dělat ukázky tak mám třeba i make-up, a ti lidi tam to už poznají, že jsme tanečník, i na té holce, vlastně.
