A jsme tady zase... Druhé patro začíná psát svou druhou stovku. Na chvilku (fotkou) se vrátíme na konec minulého školního roku – k soutěži Školní časopis Moravskoslezského kraje – skončili jsme druzí, postupujeme do celostátního kola a navíc jsme dostali diplom za velikost našeho časopisu. Všichni z nás byli paf – naše tmavěmodrá redakční trička vzbudila velkou pozornost.
Začátkem září jsem se vydala zeptat se lidí, co by popřáli žákům Tyršovky do nového školního roku. Byl to divný a trochu trapný pocit, ale stálo to za to a tady máte pár ukázek: lékárna (paní byla opravdu zaskočená): Pěkné známky a hlavně hodnou paní učitelku. zlatník: Hodně štěstí, hodné učitele a ať nám to rychle uteče, ať můžeme běhat venku. -1-
Tesco: Já Tyršovce nepopřeju nic, protože mám kluky na Záhuní. Tescoma: Ať se v Tyršovce v učení daří. dm: Já nevím (úsměv), asi hezké známky. hračkářství: Hodně zdraví, hodnou paní učitelku a pěkné známky. květinářství (smích): Hodné a pěkné učitele. Aneta Havlová 7. A
Místo, na které bych se rád vrátil Moje nejoblíbenější místo bylo na dovolené v Chorvatsku. Byla tam velká kamenitá pláž a molo, ze kterého se mohlo skákat. Na pláži stála Filip Petr 6. B malá hospoda s palačinkami. V Chorvatsku jsem byla 14 dní a bylo to dobré. Každý den bylo více jak 40 °C. Jednou jsme jeli lodí na opuštěný ostrov. Nebylo tam vůbec nic, jenom stromy, palmy a zajímavé květiny. A kolem toho jenom průhledné moře. Eliška Tvarůžková 6. B
Moje nejoblíbenější místo je les. V lese se dá skvěle přemýšlet a je v něm hrobové ticho. O prázdninách jsem byla v lese skoro každý den. Nejlepší je, podle mého názoru, les na Javorníku, protože je tam hodně hub, borůvek, ostružin a lesních jahod než v jiných lesích, ve kterých jsem byla. Les je skvělé místo. Helena Greineckerová 6. B Moje nejoblíbenější místo je na zahradě, můžu poslouchat, jak tam všechno bzučí. Jirka Kuřec 6. B Moje oblíbené místo jsou jižní Čechy. Byli jsme tam na dovolené a moc se mi tam líbilo. A líbilo se mi tam to, že tam rostou houby. A taky je tam hodně památek. Jsou tam krásné hrady a zámky, velké řeky a hodně přehrad. Honza Kopřiva 6. B
O prázdninách se mi líbilo Rakousko. Stanovali jsme v kempu u velkého jezera. Každý den jsme chodili na túry po krásných horách a taky po Medvědí soutěsce, ale taky jsme navštívili Smaragdové jezero, bylo strašně ledové, hluboké a křišťálové. Danek Romanovský 6. B -2-
Prázdniny končí... Sluníčko: Celé prázdniny jsem svítilo jako pitomé a někteří dospělí na mě ještě nadávali. Copak to je nějaká spravedlnost?! A taky koukat se na ty děti na zemi, jak se koupají a přitom piští, jak já jim závidím. Konečně po dvou měsících začala škola. Můžu se dětem vysmívat, že musí chodit do školy a já si někde vysoko v oblacích hovím a koukám na ně. Jak mi teď oni musí závidět! Ale je po prázdninách a já si jdu užívat, o pěkné léto jsem se postaralo a teď nechám všechno svému kolegovi podzimu. Aneta Havlová 7. A
Aktovka: Ahoj, já jsem aktovka, teď jsou prázdniny, visím si tady na věšáku a strašně se nudím. Moc se těším na školu, až mě tam Markéta vezme. Půjdeme spolu do školy za kamarády, už se na ně mooooc těším, protože jsem je celé dva měsíce neviděla a určitě tam budou nové aktovky a aktováci. Už se fakt moc těším. Daniela Skřehotová 7. A Bazén: Začíná podzim a já mám deprese, protože lidé už se nechodí tak často koupat a já zase nebudu mít co dělat. Za chvíli už vypustí vodu a já Barbora Kampová 7. A tady budu úplně sám. Bazén: Konečně je škola, budu mít vodu sám pro sebe. Nikdo do mne nebude čůrat, nikdo mi nebude šlapat po mém krásně čistém dně. Nikdo mi tady nebude řvát, pištět a hlavně plivat mi moji překrásně průhlednou vodu zpět a ještě k tomu se slinami. Jůůů, to bude úleva. Veronika Grygarová 7. A
Kolo: To je hrůza. Být jenom furt v šopě. No co, už jsou prázdniny. Každý den se můžu podívat po krajině. Prostě nádhera. Doufám, že to bude trvat věčnost. Co, co, cože? Už začala škola! A já jsem zase schovaný. Jana Lobodová 7. A Kolo: Každý den jsem jezdilo na krásné výlety po krajině, ale teď se uložím do hnusné kůlny, kde to hrozně smrdí. Budu tam jen tak stát a nebudu nic dělat. Ale moc se těším, až budu zase venku z té smraďochárny na čistém vzduchu. Lucie Kalmusová 7. A -3-
Pouzdro: Celé dva měsíce prázdnin jsem leželo v šuplíku, a teď jsem narvané k prasknutí. Sice se nosím do školy a pak domů, ale už hodněkrát jsem spadlo z lavice na zem a že to teda bolí, ale vždy si vzpomenu, že za chvilku jsou zase prázdniny. Jana Strnadlová 7. A Lavička: Je to tady, zase začínám vzpomínat, jak na mě v parku v létě při sluníčku sedávali lidé, to bylo super. Teď přichází podzim, poté zima a nikdo si na mě nesedne, ani se kolem mne neprojde, dokonce se na mě ani nikdo nepodívá a celou dobu na mě bude pršet a sněžit, to už můžu jen čekat zase na léto. Samuel Sochatzi 7. A
Šťastná aktovka: Konečně jsem zase šťastná, protože můžu dobře sloužit svému majiteli a také vidět denní světlo. Když jsem byla schovaná pod židlí ve tmě, moc se mi stýskalo po učebnicích a sešitech, poněvadž mě nikdo ani jednou nepoužil na výlety. Děkuji svému Jan Maléř 8. C majiteli, že mě opět používá. Aktovka: Říkám si na začátku školního roku, že mě ten kluk nese plnou, mnohem lepší by bylo, kdyby mě místo 2 měsíců nechal delší dobu odpočívat, mohlo by to být alespoň 5 měsíců. Hned třetí den mne naplní a nese spolu se 3 kg učebnic. Nechápu ho, proč to dělá, on si život může klidně ničit, ale ne mně. Jakub Holeksa 8. C
Co jsme mohli dělat o prázdninách? - jít pozdě spát; nejíst mrkev; být déle vzhůru; spát ve stanu; jezdit na kole, hrát dlouho na PC; dívat se dlouho na TV; skákat na trampolíně; chodit s taťkou pomáhat mu s prací; chodit ven na dlouho a kdykoli; spát dlouho - do odpoledne; mít v pokoji nepořádek; chodit na fotbal; hrát si s koťaty. 8. B
Co jsme museli dělat o prázdninách? - pomáhat rodičům; smrkat, abych se zbavil rýmy; zametat schody, uklízet; pravidelně vysávat; chodit k babi na obědy; být doma do 22 hod.; ustlat si postel, vynášet odpadky; nakupovat, utírat nádobí; vyklidit myčku, utírat prach; dělat na zahradě; běhat, číst, ničit terasu; vytírat schody; zalívat květiny; uklízet u taťky; pravidelně chodit spát -4-
nejpozději v 11 večer; venčit psa, splnit všechny zadané úkoly; poslouchat táborové vedoucí. 8. C
Oblíbená činnost 6. C o prázdninách? - spánek (11 hlasů); plavání (8 hlasů); jízda na kole (7 hlasů); koupat se (6 hlasů); u koní (6 hlasů); s kamarády (4 hlasy); u počítače (4 hlasy); kolečkové brusle (2 hlasy); fotbal (2 hlasy); 1 hlas: stavba dílny, sběr malin, sekání trávy, hasič, odpočinek, ležení, pracoval jsem, skákání, starání se o George, dělat nepořádek, hrál jsem si se sestrou, hrát na housle, se sestrou v nemocnici, sledování hvězd, nošení dřeva, koloběžka, tréninky a závody, venku, čtení, výlety, hrála jsem si, jedl jsem, neučení. Začátek školního roku pohledem mazlíčků… Skoro každý už má doma nějakého toho mazlíčka. 4. B napsala krátké povídání o tom, jak se asi jejich mazlíček cítil, když byly prázdniny a jak se cítí teď, když začal školní rok (a musí doma čekat, než přijdete domů). Martina Vachalová 7. C Přečtěte si některá z nich. Já jsem si říkal, kam jde ten můj páníček. Vůbec jsem nevěděl, co mám dělat, byl jsem úplně rozhozený. Nevěděl jsem, kam šel, byl to strašný pocit. Já jsem si myslel, že za chvíli přijde, ale nepřišel, bylo to hrozné. Tak jsem se šel najíst. A jak jsem přestal jíst a šel jsem si lehnout a vyspal jsem se a byla tu, měl jsem velkou radost! Tvůj pes Fred, Denisa Španihelová
Když jsem se ráno probudil, tak mi brnkala na klec. Byla ještě v pyžamku a hrozně zívala. Byl jsem sice ještě trochu ospalý, ale než bych řekl švec, už byla oblečená na snídani. Jak jsem dosnídal, tak posnídala i Markétka. Začali jsme si hrát a mazlit, pak mi četla různé pohádky. Věnovala mi pozornost jako nikdy předtím. A ještě k tomu celé odpoledne mě pouštěla v kouli. Pak už přišel večer. Myslím si, že zítra to bude ještě lepší. Ale to jsem se hodně mýlil. Hned ráno -5-
jsem nikoho neviděl, ale věděl jsem, že šla Markétka do školy. A tak se Činčila, Markéta Niedobová těším každý den na Markétku. Kam odchází? Aha, už vím, zase mu začal školní rok. To zase přijde ze školy a začne se učit. Proč lidé vymysleli tu školu, nebýt školy, tak by si tu se mnou hrál. Můžu se proběhnout, ale bez Dominika to nebude zábava. Křeček Míša, Dominik Najzar Říkal jsem si: „Kde je moje panička?“ Aha, jde do školy, bude mi po ní moc smutno, vrátí se až odpoledne. Ale přijde za mnou, bude si se mnou zase hrát a půjde se mnou zase na procházku. Už aby tady byla. Pejsek Ben, Simona Konvičková
Také si myslíte, že prázdniny byly bez deště? Chcete vědět, kolik dní pršelo za letošní prázdniny nebo za ty minulé u nás ve Frenštátě? Jaký byl maximální denní úhrn srážek? Loňské prázdniny byly docela hodně deštivé. Napršelo celkem 238,2 mm srážek na metr čtvereční. Z celých dvou měsíců pršelo 38 dní! Občas třeba jen chvíli, ale pár milimetrů napršelo. 15. srpna 2011 byl nejdeštivější den za loňské prázdniny. Napršelo 32,8 mm vody! Letos napršelo jen asi polovinu toho, co loni. Celkem 102,8 mm srážek! Nejdeštivější byl 19. červenec 2012, kdy napršelo 22,6 mm vody. O prázdninách bylo ve Frenštátě 28 deštivých dní. Doufám, že další prázdniny budou stejně slunečné jako ty letošní. A kde byste se mohli o deštích dozvědět víc? Třeba na stránkách http://grafy.plaveniny.cz/cz/srazky/frenstat.aspx Markéta Petrová 9. A
Co to? A zase! No to snad - ano! Je to déšť! Konečně. Mé listy byly už tak zesláblé a zplihlé a déšť je aspoň znovu vzpruží a povzbudí. Už bylo taky na čase obléct si novou barvu koruny. Déšť je tááák příjemný! Nechápu, proč si na něho mravenci tak stěžují. Je to přece fajn masáž. Ovšem jen do té doby, než přijde bouřka ... to pak už taková sranda není. Adéla Romanovská 9. A
-6-
Pod slovem déšť si přestavím škaredý podzimní déšť, který je vždy smutný. Pokaždé, když je na podzim zataženo a prší, mi to zkazí náladu. Je mi smutno a když prší, nedá se nic dělat. Jen sedět doma a učit se nebo nudit se... Déšť však může být i veselý a svěží. To když je léto a je modrá obloha, svítí slunce a někdy se objeví i barevná duha. Déšť moc ráda nemám. Možná jen v létě... Markéta Petrová 9. A
Hodiny ukazují teprve půl čtvrté ráno a já zírám do stropu a nespím. Najednou slyším jemné, nepravidelné kapky deště. Po chvilce přidávají na prudkosti a pravidelnosti. Déšť sílí. Konečně, po dlouhé době prší. Nevnímám nic jiného než ty kapky. Nádherně se u toho usíná. Je ráno a stále prší. Ne tak silně jako nad ránem, ale prší. Miluju tu vůni deště. Schovaná pod deštníkem kráčím směrem do školy. Kapky se zastaví a rozprsknou o můj průhledný deštník. Fascinovaně to sleduju. Cestou ze školy domů svůj deštník už nepoužiju. Během poledne se už vyjasnilo a pršet přestalo. Anna Balcárková 9. A Ten překrásný zvuk, který mne a mé kamarády probudí, bych nejraději slyšel pořád. Jsou to malinké kapičky deště, které padají z oblohy na střechu domu a stékají po římsách na zem, kde vykouzlí kaluže. Miluju ten pocit, když mě pán vezme ven a kapičky stékají po mém plášti a umývají mne. Déšť je jediná radost mne – deštníku. Žaneta Weberová 9. A
A už je to tady. Jemné kapičky deště dopadají na můj listnatý oděv. Většina jablek mně už spadla na zem, soused, ten si s jablky ještě užije. Podzimní déšť je vlastně taková příprava na sníh. Panebože, jak já nenávidím sníh! Celé měsíce nevidíte na svět a máte na sobě studený sníh. Hned po létu u mě boduje podzimní déšť. Ale je to věc názoru. Kristýna Martináková 9. A
-7-
Jak se pozná podzim? Podzim se pozná podle krásně zbarvených listů a větrného počasí, které často zaviní to, že máte pořád nějaké listí v hlavě. Nejen že se podzim pozná podle příjemně červenohnědých odstínů, ale i méně příjemných Marie Svobodová 6. C informací o začátku školy. Podzim se pozná podle toho, že se listí obarvuje a padá ze stromů. Taky podle toho, že se ochlazuje, česají se jablka, hrušky. Veverky si hledají ořechy a žaludy a schovávají si je do dutin stromů. Začíná se zkracovat den a foukat silný vítr a to znamená, že se pouštějí papíroví draci. Klára Petrová 6. C
Podzim se pozná tak, že začne žloutnout a opadávat listí. Krátí se den a méně hřeje slunce. Začíná se ochlazovat. Chodí se na houby a vyorávají se brambory. Na vesnicích se chystá dřevo na zimu. Děti pouštějí draky. Podzim začíná 23. září a končí 21. prosince. Karolína Blechová 6. C
Zase ve škole... Po dvou měsících lenošení, válení se u moře a bazénu je tu zase škola. Krom prvňáčků přišli do naší školy i žáci z Trojanovic a Tiché, kteří byli spojeni s našimi žáky a společně tvoří šesté třídy. Kdo se do školy těšil, kdo naopak ne? I já jsem byla zvědavá, a proto jsem se jak prvňáčků, tak šesťáků zeptala. Noví žáci 6. A: ? Těšil/a ses do nové školy a jak jsi spokojený/á se svou třídou? ! Byla jsem nervózní, ale těšila jsem se. Jsem spokojená, je super, že si můžu najít nové kamarády. Jen mě mrzí, že v naší třídě není moc žáků z Trojanovic. ! Já jsem se tady do školy netěšil. Ale jo, třída je fajn. A jak to vidí spolužák, kterému přišli noví spolužáci? ? Co říkáš na nové spolužáky a jak jsi spokojený se svou třídou? ! Noví spolužáci jsou v pohodě. Spokojený? Jinou bych ani nechtěl! Kamila Skurková 9. A
-8-
Jak jste se připravovali na školu? Ani jsme se nenadáli a je tu škola. Někdo se do ní těšil víc, někdo míň a někdo zase vůbec. Pro nás žáky tento rok nebude zas tak nic moc nového. Bude to jen dalších deset měsíců, na které jsme se nemuseli ani moc připravovat. Jako obvykle stačilo jen sbalit aktovku, nakoupit sešity a ostrouhat tužky. Ale co naše milé paní učitelky a učitelé? Co jejich přípravy a očekávání? Abych na tyto otázky mohla odpovědět, musela jsem se zeptat přímo jich. Moje první otázka směřovala k paní učitelce Pavle Novotné – jak se těšila do školy a na co? „Těšila jsem se hodně, protože mám nové prvňáčky a taky interaktivní tabuli.“ Paní učitelky jsem se zeptala i na to, jak se připravovala? „Připravovala jsem hodně věcí, jako třídu, nahledala spoustu věcí na internetu a udělala nový design internetových stránek.“ Paní učitelka Ondryášová zvolila zase jiný způsob. „Připravovala jsem se odpočinkem a nabíráním sil.“ Moje třetí otázka byla, jestli se něčeho bály? Na tuto otázku jsem ale dostala velmi rychlé odpovědi a to například: „Ne – já a bát se?“ Poslední otázka zněla – co pro ně bude nejtěžší? Pro paní učitelku Ondryášovou, která letos převzala nové šesťáky, bude nejtěžší zvyknout si na třicet nových žáků. A odpovědi paní učitelky Friedlové se dočkám prý až na konci roku. Určitě všichni tedy přejeme všem kantorům, aby se jim jejich plány vydařily a aby měli co nejméně zlobivých žáků. Adéla Romanovská 9. A
Rozhovor s p. uč. Bartošovou: ? Těšila jste se na šesťáky? A jak jste spokojená se svojí třídou? ! Ano, těšila. Jsem spokojená, první dojem byl dobrý, se třídou jsem zatím spokojena. Uvidíme, co budu říkat po pár měsících. ? Stýská se vám po deváťácích? ! Určitě ano. ? Modlila jste se, abyste ve třídě neměla problémové žáky? ! Jestli jsem se modlila? Já se modlit neumím, ale je jasné, že bych je nechtěla. Však počítala jsem s tím. Někde přeci jít musí. Ptala se Kamila Skurková 9. A
-9-
Co bych chtěl(a) prožít v tomto školním roce? chtěl bych zažít Vánoce ve škole, abychom byli celá třída pohromadě a abychom si napekli buchty a přinesli je do školy. A spali ve škole ve spacácích a stezku odvahy k tomu. A abychom měli sportovní den, chození po horách. Jakub Juřík 5. B chtěla bych, aby naše třída jela do Tarzánie nebo do strašidelného domu. Agáta Rybářová 5. B já si myslím, že by bylo super se domluvit s nějakou jinou školou, že se na jeden školní den půjdeme podívat, jak se učí oni a oni zase jiný školní den k nám. Prošli bychom si jejich školu a oni zase naši. Jan Kuča 5. B
chtěl bych aspoň týden předbíhat k oknu v jídelně. Mít aspoň na týden 4 hodiny a každý den mít informatiku. Filip Offenbartl 5. B chci mít aspoň třikrát za týden tělocvik, chtěl bych mít jednou tři hodiny. David Kuřec 5. B já bych chtěla, aby se naše třída šla podívat na koníčky, vzít si tuny mrkví a jablek a také se povozit. Myslím si, že bychom si to užil! Tina Šelepová 5. B
Beskydská sedmička Dne 7. 9. 2012 byl zahájen 3. ročník Beskydské sedmičky. Do tohoto závodu byla zapojena i naše škola a také žáci, kteří měli vytvořit
-10-
transparent s výstižným nápisem pro povzbuzení soutěžících. Za odměnu byly slíbeny hodnotné ceny. Mne se sestrou tato soutěž velmi nadchla a zaujala, a tak jsme začaly přemýšlet, jak bychom ten plakát mohly udělat tak, aby to soutěžící podpořilo a potěšilo. Nejdříve jsme si vše načrtly tužkou a potom jsme začaly vybarvovat, postupně jsme se radily, jak by to bylo nejlepší. Pracovaly jsme na transparentu přibližně tři odpoledne. Byl pátek, zahájení soutěže. Vzaly jsme si transparent do tašky a s úsměvem na tváři jsme vyrazily povzbudit soutěžící. Postavily jsme se i s ostatními před školu a povzbuzovali účastníky pochodu. Všimly jsme si, že náš transparent zaujal a potěšil. Po odjetí vlaku se závodníky jsme odnesli transparenty do školy, kde si je převzali učitelé. Bylo nám řečeno, že se máme dostavit v neděli na náměstí, kde bylo vyhlášení celkové soutěže B7 a také soutěže transparentů. Umístily jsme se na prvním místě, což nás velmi potěšilo, a také cena je úžasná, dostaly jsme dort, tričko s logem B7 a také boty od firmy Adidas. Byl to pro nás velký zážitek a také radost, že jsme se mohly zúčastnit této soutěže. Jana Strnadlová 7. A
V pátek 7. 9. 2012 byla soutěž B7. Já s některými lidmi z naší a jiných tříd jsme pomáhali při registraci závodníků v Sokolovně. Bylo tam asi 15 řad, ve kterých byly bedny s taškami. Já jsem byla ve dvojici s Timi, protože na ni řada nezbyla. Vybrali jsme si super řadu, kde registrovaly super holky. Byly tam asi ze všech nejmladší, takže jsme si docela rozuměly. Od organizátorů jsme dostali super trička a malé občerstvení. Vyfotili jsme se. Do připravených tašek přidali časopisy, brožurky a letáky. Ve 12:00 vše vypuklo. Obrovský nával. Až na naši řadu. Na tu došlo později a my se nestíhaly otáčet. Po sedmé hodině jsme to zabalili a šli domů. Teda upřímně obdivuju ty závodníky. Já bych do toho nikdy nešla. Kristýna Babincová 9. B Všechny účastníky závodu B7 obdivuju, protože vydat se na trasu dlouhou 95 km, kterou musí vyjít za 30 hodin… To je výkon. Já osobně bych na tento závod někdy v životě šel. Ale musel bych mít dobrou kondici. Protože je to náročné jak na fyzičku, tak i na psychiku. Ale nejhorší scénář je např.: Celý rok se těším na závod. Seženu si parťáka. Projdeme startovní branou a po deseti hodinách si parťák zlomí nohu. Konec závodu, musíme odstoupit. Na druhou stranu to musí být dobrý pocit, být první v cíli za 13 hodin a 5 minut. Po 95 kilometrech! Jiří Podžorný 9. B
-11-
Myslím, že na B7 bych se v budoucnosti přihlásit mohl, protože docela rád chodím po horách a myslím, že ta atmosféra na startu musí být skvělá. Asi bych to nedošel, protože je to dlouhá cesta a já nemám zrovna perfektní kondici. Musí být skvělé, když v takovém závodu člověk dojde v časovém limitu do cíle. Myslím, že většině lidem ani nejde o vítězství, ale o to, se aspoň zúčastnit. Ti lidi, kteří to dokážou ještě běžet, musí mít opravdu dobrou kondičku a odhodlání. Myslím, že to je dobrý závod a dobrá příležitost jak poznat Beskydy. David Zrubek 9. B
Extrémní závod B7 je podle mě velice dobrá věc. Ta energie mezi závodníky je neskutečná. Nedá se tomu říct ani závod, protože většině jde hlavně o to, aby vůbec došla. Taky to chci někdy zkusit. Když procházel ten dav lidí směrem k nádraží, stáli jsme s obrovským transparentem před školou, abychom jsme je podpořili. Najednou se přede mnou zjevil účastník závodu B7 a přišel mi nějak moc veselý. Ze závodu byl očividně tak nadšený, až to musel zapít. Asi chtěl, ať to zapiju i já, když mi chtěl věnovat celou svou peněženku. Žaneta Stránská 9. B
Jelikož jsem se letos na B7 podívat nebyla, tak nevím, jak to všechno vypadalo, když se nešla původní trasa z Frenštátu, ale z Třince. Viděla jsem to minulý a předminulý rok a vím, že takovou „krásnou procházku“ bych určitě nezvládla. 30 hodin na to, abych prošla tolik hor, by mi nestačilo. A kdyby stačilo, tak bych chodila s nohama bolavýma asi ještě měsíc. Nebo bych v půlce cesty odpadla. Já obdivuju nejen vítěze, který to zvládl jako první, ale všechny ostatní, kteří se dobrovolně zúčastnili, i když o sobě třeba věděli, že to celé nezvládnou. Já jsem mladá a neušla bych to, a jak jsem viděla, někteří zúčastnění nebyli nejmladší, tak to teda klobouk dolů. Končící trasa přes Jandovo stromořadí směrem na náměstí je u mého baráku, ze kterého jsem viděla běžet lidi od rána do večera. Opravdu zničení závodníci museli cítit takové štěstí, že už se blíží konec trasy, které si možná ani nedokážu představit. Brigita Oprštěná 9. B
-12-
Na B7 bych nikdy nešla, protože vím, že bych to nezvládla psychicky ani fyzicky… Sotva vylezu na Radhošť… a B7? Nezvládla bych to na 100 %. Vyšla bych a našli byste mě po 1km na cestě. Simona Prokopová 9. B
Co je nového ve škole? Nově vymalovaná jídelna, nové tácky... Proč? Jak to, že se zavedly obědy č. 1 a 2? Na tohle všechno jsme se zeptaly paní vedoucí jídelny Jitky Žurovcové. ? Byl to váš nápad vymalovat školní jídelnu a koupit nové tácky? ! Původně byla v plánu oranžová barva tácků, ale nakonec se daly všechny barvy. Stěny měly být žluté (podle barvy židliček). ? Jaké myslíte, že jsou výhody vybírání jídel? ! U okýnka je to lepší, děti si totiž vybírají obě jídla a zbyde na ně. ? Vybírají si žáci a učitelé více 1. nebo 2. oběd? ! Většinou zůstává oběd č. 1. ? Co říkáte na zapomínání kartiček na obědy? ! Hrůza!!! Zapomene i 20 dětí denně!
? Stalo se už někdy, že ztratil kartičku učitel? ! No, možná se to někdy stalo, ale nestává se to často. Učitelé si chodí spíše kartičky vyměňovat za nové, jelikož kódy jsou za ty roky opotřebované a karty už nefungují. ? Zdá se nám, že se zvětšily v porovnáním s loňskem řady na oběd? Proč? Myslíte, že se to zlepší? ! Je to asi tím rozvrhem. Někdy je půl dvanácté a přijde pár lidí a někdy je půl druhé a nahrnou se tu všichni najednou, že si pak ani nemají kam sednout. Děkujeme za rozhovor.
Lucie Syrovatková a Barbora Štarhová 8. C
Nová počítačová učebna Přes prázdniny nám ve škole vyrostla nová počítačová učebna. Nachází se v 1. patře vedle knihovny. Ano, přesně tam, kdy byla ta stará. Jsou v ní úplně nové počítače a monitory. Ale to nejsou všechny změny, které v této učebně proběhly. Plátno, které viselo přes tabuli, nyní visí naproti na stěně. Jistě si vzpomínáte, že když jste si sedli za počítač, tak jste viděli tabuli. Nyní jsou počítače obráceny a vidíte přímo na promítací plátno. Udělali jsme menší rozhovor se starým počítačem a s novým. Přečtěte si, jak se jim změna líbí nebo nelíbí. Martina Vachalová 7. C
-13-
Starý PC ? Jak se ti ve škole líbilo? ! No, ze začátku to bylo super, protože jsem byl mladý, krásný a všichni chtěli sedět jenom u mě. Ale později už to tak super nebylo, protože jsem zestárnul a hrát na mně bylo pro některé žáky utrpení. ? Byli na tebe žáci a učitelé hodní? ! Učitelé ano, ale někteří žáci do mě bouchali, když jsem se nemohl rozhodnout, jestli se načtu nebo ne. ? Chtělo se ti odejít? ! Abych řekl pravdu, celkem chtělo. Nejsem už nejmladší, a tak se už těším, jak si budu užívat důchodu. ? Jak a s kým ses loučil, když jsi odcházel? ! Loučil jsem se hlavně se svými kolegy. Prostě jsme si jen poslední noc volali přes SKYPE. To bylo všechno. ? Na co budeš nejraději vzpomínat? ! Nejraději budu vzpomínat na všechny prázdniny, státní svátky a dny, kdy mě nikdo nezapínal a já jsem mohl spát, jak dlouho jsem chtěl. ? Na jaký zážitek bys nejraději zapomněl? ! Nevím. Ve škole to bylo celkem k vydržení. Nejhorší zážitek asi byl, když jsem musel celé hodiny poslouchat nudné výklady učitelů. Zuzana Vachalová 7. C
Tak to vidíte. Starý počítač je rád, že už jde do důchodu. Tímto vás chci poučit: K novým počítačům se chovejte opatrně. Neničte je. Jak by se vám líbilo, kdyby do vás někdo bušil a nadával jen za to, že se pomalu „načítáte“? Rozhovor s novým počítačem ? Těšil ses k nám do školy? ! No, nejprve jsem nevěděl, kam jedu, ale byl jsem nadšený, když jsem přijel zrovna tady. ? Jak se ti ve škole líbí? ! Prozatím je to tu fajn, ale ještě tu nejsem dostatečně dlouho na to, abych poznal všechny žáky školy. ? Jsou na tebe žáci hodní?
! Vcelku ano a doufám, že budou i přes celý školní rok. ? Máš už tady nějaké kamarády? ! Jenom dva. Ty počítače, které jsou vedle mě. ? A co zážitek z naší školy, už nějaký máš? ! Ještě ne, ale doufám, že brzy nějaké mít budu. Markéta Petrová 7. C
-14-
Už se známe! Redaktoři Druhého patra se neznají. No kdo to kdy slyšel, aby se redaktoři stejného časopisu neznali. Ano, je to tak. Proto byla v naší škole akce „Nocování s Druhým patrem“. Tam se sešli redaktoři, malíři a vůbec všichni, co se na časopise podílejí. Tedy, téměř všichni. Až když jsme se všichni sešli, začali jsme se v zadní družině "seznamovat". Vylosovali jsme si čísla a podle čísel jsme uspořádali dvojice. Ve dvojici jsme se asi deset minut snažili z druhého něco vytáhnout, a naopak. Po zhruba deseti minutách vyčerpávajících otázek jsme všem toho druhého představovali. Když už jsme byli u konce, přišli k nám milí hosté. Paní Romana Stejsková z Frenštátského zpravodaje a slečna Iva Jalůvková z týdeníku 5+2 dny. Chvíli nám paní Stejskalová říkala, jak se správně dělají rozhovory a pak přišli další hosté. Bratři Martin a Ondřej Novákovi. Že vám ta jména nic neříkají? Nám ze začátku také ne, ale jen ze začátku. Bratři Novákovi letos poprvé byli na Beskydské sedmičce. Řekli nám toho mnoho a odpověděli nám také na otázky. Když už nebylo téměř na co se ptát, šli jsme učebny do počítačové napsat o bratrech článek. Články pak pan učitel vytiskl a naši první hosté paní Romana Stejskalová a Iva Jalůvková nám je vyhodnotili. A zatímco ostatní šli po dopsání článku do družiny, já a další tři holky jsme šly kuchtit. Ptáte se co? No přeci palačinky, na večeři. A že byly dobré. Aby ne, když k palačinkám byly tři domácí marmelády od pana učitele. Po palačinkové večeři jsme šli na procházku večerním Frenštátem. První stanoviště bylo na náměstí. Konkrétně u kašny, kde, jak jsme pak zjistili, osvětlení Neptuna už nefungovalo. Další zastávka, a také předposlední, byla u říčky Lomné. Zde jsme měli dvě minuty ticha a každý jsme v duchu vedli rozhovor s vodou. Pak už nám zbývalo jen poslední stanoviště a to bylo ve škole. Tam jsme se přezuli, vyvlékli si bundy a nastala další akce. Prohlídka noční školy. Vzali jsme tedy dvě svíčky, stoupli si za sebe a drželi se -15-
provázku. Ten, kdo šel první, i ten, co šel poslední, měli svíčky. Šli jsme až do druhého patra, do třídy 7. C, kde jsme se z oken dívali na noční Frenštát. Pak už následovala jen jedna věc. Přesněji – napsat v počítačové učebně další článek. Teď jsme měli na výběr, a tak každý psal to, co se mu zdálo nej. Když jsme i tento článek napsali, vydali jsme se do naší noclehárny. Tak pro tento den sloužila malá tělocvična. A aby se nám lépe usínalo, pustil nám pán učitel pohádku. Nebyla to jen tak obyčejná pohádka. Vyprávěl ji pan Radoslav Brzobohatý. První pohádka byla o Radhošti. Další netuším, protože na mě padl spánek. Ráno nemusel být ani budíček. Protože holky z osmičky ráno začaly kecat, probudili jsme se i my, ostatní. Zatímco jsme se snažili marně usnout, pan učitel nám připravil snídani. Že nevíte co? No přeci čerstvé rohlíčky s máslem a marmeládou. Mňam. Toto nocování jsem si užila, a nebylo by špatné ho zorganizovat zase. Kamila Skurková 9. A
V pátek 14. září přišli na Nocování s Druhým patrem účastníci B7 bratři Novákovi. Povídali nám, jak se jim šlo. My redaktoři jsme se jich potom ptali na různé otázky. Tady jsou některé z nich: ? Kolikátí jste došli? ! Byli jsme 16. Umístění nás mile překvapilo. ? Který z vrchů vám dělal největší potíže? ! Asi Smrk a Lysá hora. ? Jak dlouho jste tento závod šli? ! My 17 hodin. Ale ti nejlepší to ušli už za 13 hodin. ? Půjdete B7 i příští rok? ! Chtěli bychom. ? Kolik litrů vody jste za celý závod vypili? ! Asi kolem dvaceti litrů. ? Když jste stáli na startu, lekli jste se konkurence? ! Ano, všichni měli na sobě sportovní oblečení a vypadali, jako by to šli už po několikáté. ? Překvapilo Vás na závodě něco? ! Na závodě ne, ale když jsme došli do cíle, tak jsme každý dostali jedno pivo. To jsme hned vypili (smích) ? Měli jste s sebou nějaké jídlo? ! No, měli jsme s sebou nějaké müsli tyčinky a Tatranky, ale jinak nic. ? Jedli jste po závodě něco? ! Ano, měli jsme nějaké kuřecí maso s těstovinami. -16-
! Martin: Já jsem to v sobě udržel, ale bratr... ! Ondra: Já jsem utíkal za náměstí (smích) ? Doporučili byste B7 i těm, kteří moc nesportují? ! Martin: Ano. ! Ondra: Ne. Martina Vachalová 7. C
Dne 14. 9. 2012 jsme měli Nocování s Druhým patrem. Byli k nám do školy pozvaní výjimeční hosté. Byli to bratři Novákovi. Významní byli tím, že došli Beskydskou sedmičku mezi prvními. Mezi prvními myslím, že došli 16. z hodně moc jiných účastníků. Ale to není všechno! Oba dva chodili na tuto školu – na Tyršovku. Protože jsou to bratři, byli na sebe docela podobní. Oba byli hubení, vysocí – dokonce větší než pan učitel Ondryáš, měli strašně krátké vlasy (krátké píšu, protože je nechci urazit a psát o nich, že byli skoro plešatí). No a rozdíl mezi nimi byl ten, že jeden z nich měl brýle a druhý ne. Z rozhovoru si nepamatuju skoro nic. Jedna z mála věcí, které jsem si zapamatovala, bylo to, že jeden z bratrů se bude za týden ženit a že nejvíce otázek pokládal Tomáš Wolf. Také že ten pan Novák s brýlemi bude doktor a ten druhý pan Novák psal do časopisu Druhé patro. No a to je asi tak všechno. Ještě musím napsat otázku, která mě nejvíce zaujala, ale protože nevím, která mě nejvíce zaujala, napíšu otázku, která mě napadla jako první. Nepokládala jsem ji sice já, ale myslím, že vy asi víte, kdo ji položil – ano nebyl to nikdo jiný než Vlk. Byla to tato otázka: Doporučili byste Beskydskou sedmičku těm, kteří moc nesportují? První pan Novák bez brýlí řekl: Ano. Druhý pan Novák s brýlemi řekl: Ne. No aspoň si můžete vybrat. Víc už asi opravdu nevymyslím. Děkujeme bratrům Novákovým, že dorazili k nám do školy a že byli ochotní si s námi povídat. Zuzana Vachalová 7. C
-17-
Noční procházka Frenštátem Procházka přes den je úplně normální věc, ale byli jste se projít Frenštátem v noci? S Druhým patrem jsme spali ve škole, a tak pan učitel rozhodl, že se půjdeme projít po Frenštátě v noci. Když jsme vyšli z Tyršovky, všude byla děsná tma. Svítily jen pouliční lampy a auto kolem nás projelo snad jen jedno. Šli jsme nejprve na náměstí, tam posedávali na dvou lavičkách nějací lidé, ale těch jsme si nevšímali. Bylo krásné se dívat na osvětlenou radnici, nebo na nově opravenou kašnu, jak z ní tryskala voda a hlavně ten klid kolem, žádný řev, nikdo nikam nespěchal… Zůstala bych tam jen tak sedět až do teď, kdybychom nemuseli dál. Další zastávka byla u řeky Lomné. Tam jsme poslouchali tok vody. U toho šustění vody jsem málem usnula a myslím, že bych nebyla sama. Cestou do školy jsem přemýšlela nad tím, co asi ještě Frenštát v noci skrývá za krasy. Monika Lančová 9. A
Strašidla na vlastní oči! Pozdě večer jsme se vydali na obchůzku školy. Nikdo na to nebyl připravený, dokonce ani pan učitel ne. Čekalo nás veliké překvapení. Když jsme šli z prvního do druhého patra, viděli jsme stíny. Potom se vytvořila mlha a my jsme rozeznali Marii Terezii. Měla i ty svoje maximálně moderní šaty. My jsme se zastavili a ona se začala přibližovat. Když už byla před námi, začala se rozplývat. Nakonec zmizela a my se vydali dál. Jenže jsme ji slyšeli, jak jsme šli po chodbě do třídy 7. C. Když jsme vstoupili do třídy, zavřely se za námi dveře a my jsme zpanikařili. Pan učitel nás uklidnil a šli jsme do počítačové učebny. Po celou dobu jsme slyšeli její hlas a tentokrát jsme nepanikařili a zůstali v klidu. Když jsme došli k učebně, všechno utichlo. Marie Terezie se nám v tu noc zjevila naposled. A proto vám nedoporučuji spát ve škole a už vůbec ne po škole chodit v deset hodin večer jen se svíčkami v ruce. A doufám, že já už tam taky nikdy nebudu spát! Aneta Havlová 7. A
-18-
Ted' vám popíšu příběh, který se stal na nocování s Druhým patrem. Začalo to celkem nevinně, procházeli jsme se po škole, až se stala ta hrozná věc. Uviděli jsme ho! Teď si určitě říkáte, koho jsme viděli? Uviděli jsme známého skřeta, který podle pověstí a blábolů žáků o přestávkách straší ve škole od jejího založení. Má to být černý chlupatý pidiskřet s červeně zářícíma očima, ale tomu, co se říká, nevěřte, ten skřet, kterého jsme potkali, byl tisíckrát horší! Planul vztekem a nenávistí ke škole, vypadalo to, že jsme nahraní, ale nebyli jsme. Hned jak se skřet uklidnil, vysvětlil nám, že tady straší jen proto, že ho nikdy nikdo nechtěl vyslechnout a až my jsme ho zprostily nenávisti ke škole. Takže školní strašidlo je teď jen hodný rarášek, který vám občas ukradne sešit, ale to už je normální. Tomáš Wolf 7. A
Viděli jsme strašidla. Myslíte si, že žádná strašidla neexistují? Tak to se pletete. Jednou pozdě večer jsme se procházeli po škole a něco za námi zašustilo. Otočíme se a nic tam není. Jdeme dál, něco zaskřípe. Znovu se otočíme a zase nic. Přijdeme k jedné z učeben a najednou se otevřou samy od sebe dveře. Strašně se lekneme a zaječíme. Po chvíli se začneme dohadovat, kdo se tam půjde podívat. Nakonec tam jdu já, vejdu dovnitř a zkusím rozsvítit, jenže to nejde, vypínač se rozbil. Podívám se proti oknu a tam stojí postava v bílém a něco píše na tabuli. Víc už si nepamatuji. Když přijdu k sobě, vedle mě sedí holky a ptají se, co se stalo. Po téhle zkušenosti na duchy věřím a kdo ne, ten by měl. Lucie Syrovatková 8. C
Rozhovor s Neptunem Roku 1840 bylo ve Frenštátě vykopáno za pouhý jeden den potrubí na vodu z Marku na náměstí. Na počest spolupráce Frenštátčanů byla na náměstí vystavěna kašna, v jejímž středu stál bůh moře Neptun. Jelikož tam Neptun stál už několik let, byl hodně zašlý a kašna potřebovala -19-
opravu. Byl opraven samotný Neptun a také filtrace vody v kašně, přibylo i osvětlení. Neptun byl znovu zprovozněn 9. srpna 2012 a pár dní poté jsme Neptunovi položili pár otázek. Tomáš Wolf 7. A ? Cítíte se spokojeně v kašně? ! Ano, jelikož jsem bůh moře, tak jsem u vody jako doma. A navíc mám u sebe velrybu a sem tam mi nějací dobráci hodí drobné… (Jana H.) ? A jak se ti líbila oprava? ! A jo, bylo mi dobře, dělali mi manikúru a pedikúru, a dokonce mi dali nové vidle, z toho sem byl celý paf! (Veronika G.) ? Líbí se ti, když se na tebe ostatní dívají? ! Ano, připomínám si jako nějaká superstar, ale až na to, že nehraju rock. ? Neptune, nevadí ti pořád držet trojzubec? ! Ne, nevadí, protože s trojzubcem vypadám líp. ? A co ta velryba za tebou, ta tady stojí stejně dlouho jako ty? ! Jo, stojíme tady od roku 1840. (Nikola O.) ? Plánuješ se někdy odstěhovat? ! Zatím jsem o tom nepřemýšlel, ve Frenštátě se mi líbí ženské! (Patrik) ? Nechtěl bys někdy třeba, aby z tebe vytesali něco jiného? ! Ano chtěl bych být poník Rainbowdust z My little ponny. Byl bych aspoň v Disneylandu, kde by na mě každý den zíraly tuny malých holčiček, ale to se nesplní. Být Neptunem není zas tak špatné, občas na mě zírají dost hezké holky. (Tomáš W.)
Ze života školy (a školáků) Proč by se (ne)měli střídat učitelé? Jaké by to asi tak bylo? Například mít každý školní rok jiného učitele na angličtinu? Myslím, že většina z nás by byla proti. Za sebe můžu říct, že jeden styl vyučování mi bohatě stačí. Zvykat si na nový i jiný přístup učitele není zrovna nejlepší. V některých směrech to nejspíš vyhovuje i učitelům. Nemusí se učit jména nových žáků, vědí, co mají ve třídě očekávat. Na druhou stranu, střídání učitelů může být i výhoda. -20-
Třeba pokud učitel probírá učivo dost rychle. Zbývá vám se s tím smířit a učit se z hodiny na hodinu nebo doufat ve změnu. Myslím, že učitelé by byli také v některých směrech rádi, kdyby si takhle poslední den volna mohli říct: „Konečně už nebudu učit toho zlobivého žáka.“ Třeba by to pomohlo psychice našich učitelů. Jak to vidíte? Měnili byste své učitele? „Ne, jsem na ně zvyklá.“ „Ano, chci poznat všechny učitele na škole.“ „Jo, byla by sranda.“ „Ne, jsem s nimi spokojená.“ Lucie Stupavská 9. A
Zase jako malí Každý si někdy rád pohraje jako malé děcko a u nás je to taky tak. Tak třeba dneska ve škole, když jsme si měli do fyziky donést natahovací autíčko. Skoro každý si ho přinesl a mohla začít velká rally! „Připravit, ke startu, pozóóór, TEĎ!“ Rozlehlo se celou třídou a všichni najednou jsme pustili svá autíčka a každý doufal, že právě to jeho dorazí jako první. Mezi ty nejrychlejší patřila moje formulka a pár dalších aut. Jako poslední dorazil, nebo spíš nedorazil jeden takový starý vláček, který se zastavil v polovině cesty. Strašně jsme se nasmáli, protože některá autíčka dojela až na chodbu, kde se zastavila až o nohy žáků čekajících na hodinu chemie. Ve fyzice ale taková sranda nebyla, ale stejně lepší než psát test. Já už se zase těším na další závody. Tereza Čechová 7. B
Den s letadly O víkendu 22. a 23. září se uskutečnily dny NATO. Tato akce se uskutečnila už po dvanácté. Celé akce se zúčastnilo více než 200 000 lidí a já s rodinou jsme tam byli taky a určitě jsme tam nebyli naposledy. Mohli jste tam vidět spoustu stíhaček, které dělaly různé tvary kouřem, například srdce nebo číslice. Létali také s kouřem v barvách české vlajky. Pořadatelé taky nezapomněli na stánky s občerstvením, kde jste se mohli najíst, když vám po dlouhém pozorování vyhládlo. U konce všeho poletování jste se mohli nechat vyfotit s americkými piloty. A kdo tam ještě nebyl, tak mu určitě doporučuji se tam příští rok podívat, je to nezapomenutelný zážitek. Barbora Kampová 7. A -21-
Naše cesta do divadla Jeli jsme na výlet do Ostravy a tam jsme šli do loutkového divadla a po loutkovém divadle jsme šli do muzea. V muzeu jsme se dívali na vycpaná zvířátka a pak jsme šli po skupinkách na věž. Na věž jsme šli po schodech a z věže jsem viděla různé obchody, fontány a krásné náměstí. Simona Konvičková 5. B
Ráno jsem se vzbudila a oblékla, vyčistila zuby a posnídala a pak jsem šla do školy ke kinu. Řidič měl přijet v 7:15 a měl zpoždění o 15 min. Ale v divadle na nás čekali. V divadle se odehrával Pinokio. Bylo to super, ale ještě lepší bylo, že jsme šli na věž a přírodovědné místnosti. A na věži hrála co 1 hodinu zvonkohra. Tereza Hochgesandtová 4. B
Jak jsme jeli autobusem, tak jsem viděl z okna novou Karolinu. Pak jsme byli v divadle. Potom v muzeum a pak jsme šli na tu věž. No, bylo tam hodně schodů a nahoře byl výhled jako z letadla. No a viděl jsem celé náměstí. A pak jsme šli na to náměstí. Tam jsme měli rozchod a já s Lukym jsme šli do KFC a tam byla obří televize, tak jsme se dívali na fotbal. A pak v 11:15 jsme šli k autobusu a jeli jsme zpátky a zase jsem viděl novou Karolinu. A dojeli jsme do školy a měli jsme oběd. Martin Bartoň 4. B
Jeli jsme autobusem do Ostravy. Potom jsme šli do divadla a byl tam hezký orloj. Potom jsme šli do muzea a bylo to tam hezké. Potom jsme šli po železných schodech a došli jsme na věžičku. Viděli jsme parkoviště, lidi a krásné velké náměstí. Amálie Bartoňová 4. B
Největší hlava ze školy Udělali jsme rozhovor s žákem, který má největší hlavu ze školy. Hlava patří Lukáši Hoďákovi a je k vidění každý den hlavně v ranních hodinách na chodbě v 1. patře a pro odvážnější ve třídě 9. C. Avšak nejde o velikost jeho mozku. Jde o velikost jeho až neuvěřitelně velkého účesu. Zajímalo nás, jak se s takovým účesem žije. Zjišťovali jsme, jestli má majitel této vlasové hřívy s takovýmto unikátem na hlavě něco v plánu do budoucna. Ovšem jako každá celebrita si své soukromí chrání a moc podrobností jsme bohužel nezjistili.
-22-
Reportér: Takové bujné kadeře jsi měl, už jak ses narodil? A jak tvé vlasy s přibývajícím věkem rostou? Majitel: Když jsem se narodil, neměl jsem vlasy. Postupem času to začalo růst. Reportér: Češeš se nebo jsi zcela přírodní? Majitel: Češu se jen někdy. Reportér: Přemýšlel jsi o tom, že se necháš ostříhat? Majitel: Ano přemýšlel. (podle spolužáků to je jeho životní sen nechat se ostříhat) Reportér: Už si někdy spletl pták tvoji hlavu s hnízdem? Majitel: Nevím o tom. Reportér: Je ti v této hřívě horko? Majitel: Ne. Mé vlasy na počasí nemají vliv. Reportér: Čepice si kupuješ velikosti XXL? Majitel: Nenosím čepice. Jenom kulicha. Reportér: Kdyby sis vlasy vyžehlil, kam by sahaly? Majitel: Nikdy si vlasy nevyžehlím. Reportér: Přijdeš si chytřejší, když máš tak velkou hlavu? Majitel: Ne! Reportér: Už si někdo v hodině stěžoval, že přes tebe nevidí? Majitel: Ano, všichni a pořád! Reportér: Jaký používáš šampón? Majitel: Kopřivový Reportér: Myslíš, že takové vlasy budou mít i tvé děti? Majitel: Nebudu mít děti! Tak takto se cítí největší hlava školy. Otázky vymyslela a položila Žaneta Stránská 9. B
Tak, jsme u konce. Na co se můžete těšit příště? Určitě budeme psát o tom, jak Druhé patro oslavilo desáté narozeniny, o přespolním běhu, sběru, nezapomeneme na svátek zvířat. Máme nabídku pro naše čtenáře – připravujeme články o sběratelství. Pokud něco sbíráte, je to zajímavé nebo je toho hodně, dejte nám vědět. Můžete oslovit kteréhokoliv -23-
Nocování redaktorů bylo pracovní,
Komiks
redaktora (jména najdete dole v tiráži) nebo napište email na adresu
[email protected]. A ještě jedna dobrá zpráva – v říjnovém časopise se dočtete o možnosti získat Zlatou přednostenku (platí na obědech, celý týden, přímo k okénku, pro dva lidi).
dobře se najedli
hodně jsme debatovali,
i strašidla jsme popsali!
Na vydání 101. čísla Druhého patra se podíleli: Kamila Skurková (vedoucí vydání), Lucie Stupavská, Adéla Romanovská, Markéta Petrová, Markéta Petrová Zuzana Vachalová, Martina Vachalová, Lucie Syrovatková, Barbora Štarhová, Jana Horáková, Aneta Havlová Obrázky kreslili: An h Tranová, Tomáš Wolf, Kristýna Kociánová, Monika Lančová, Karolína Šablaturová Fotografie: Adéla Romanovská (str. 10, 23) Petr Ondryáš (str. 1, 5, 6, 15, 17, 18, 19) (Z)odpovědný vedoucí: Petr Ondryáš Komiks: Dominik Bražina e-mail:
[email protected] http://www.zstyrfren.cz Tisk: LWR Graphic s.r.o. Frenštát p. R. http://www.druhepatro.ic.cz ZŠ a MŠ Tyršova 913, Frenštát pod Radhoštěm Vydáno 2. 10. 2012
-24-
