Smrt nás navrací pravd rozhovor s buddhistickým mnichem eského p vodu Ashinem Ottamou Helena Jank (Dotek, 17. listopadu 2000) Helena: Lidé i zví ata se bojí smrti. P íroda sama se zanikáním po ítá, zánik je sou ástí jejích ro ních rytm , kolob h života. N kdy to vypadá jakoby životem p ímo plýtvala a p itom má neustále dost síly za ínat znovu. Jedinec se svému konci brání, ale jedincovu "druhu", zdá se, umírání a zápasení o život spíš prospívá. Ashin Ottama: Tento sv t, jak ho známe, m žeme chápat jako pokro ilé stádium komplexního rozhození p vodní nemanifestované jednoty. Biblické "stvo ení sv ta" i asijský mýtus vzniku sv t je obrazem postupného, ím dál v tšího klesání a propadání až do "naší" lidské sféry asoprostoru. Je to historie opoušt ní ucelenosti. Duální rozv tvování nabírá intenzitu: sv tlo se odlu uje od temnoty, mentalita od materiality. Poklesávání nemanifestovaného pokra uje, takže nakonec nastává i "vyhnání z Ráje". Dál se utvrzuje polarita p íjemného a nep íjemného, v d ní a nev d ní, maskulinity a femininity, dobra a zla, uv dom ní sebe a toho ostatního. Dynamika vznikání a zanikání nabírá formu biologického zrození a tomu odpovídajícímu zp sobu smrti. Sebe vztažnost nakonec zatuhne až do formy sobeckého ega a jeho temného království... Tak n jak by mohla vypadat "Genesis" dnešní doby. V buddhismu podobn sestupný vývoj nazna uje et zec podmín ného vznikání pati asamuppáda.. Udržet p esv d ení, že celý tento skluz do sv tské úrovn reality je "dobrý", stojí ím dál víc námahy. P esto, optimizmus se za dané situace jeví jako ta nejvhodn jší a nejvýhodn jší strategie p i pr chodu pozemským životem. Odedávna se tu ale objevuje i mnohem hlubší p ístup k pozemské existenci. U mnohých lidí se probouzí vnit ní ujasn ní, že celý život m že být p ijat jako d ležitá duchovní lekce. Helena: Lekce, kterou nám ud luje život a smrt? Ashin: P esn tak. Že život je náro ná, v principu, ale zdravá lekce a p íležitost k vnit nímu r stu, chápe dnes leckdo. Mnohem mén lidí si uv domuje, jak je pro správný život d ležité, srovnat se i s okolností smrti. Buddha doporu uje reflektovat vlastní smrt každý den. Skoro ve všech duchovních sm rech téma smrti zaujímá velmi d ležitou pozici a tvo í základ jakéhokoliv duchovního pokroku. Malé vysv tlení: na duchovní cest pravda je chápána spíš jako pravá poloha nitra, než jako n jaký d ležitý výrok. Spirituální pravda bude tam, kde je postižena podstata, kde je mén povrchního zdání, iluzí a polovi atostí. To je srozumitelné, že? Život a smrt jsou pro moudrého lov ka jako dv strany jedné mince. Kde je vznik musí být i zánik. Aby mince platila, musí mít ob strany. Chápete? Vznik je odd len od zániku jenom asem. Dokud jsme v zajetí lineárního asu, m žeme vid t v jednu chvíli jen jednu stranu mince - v tom je velká nedokonalost. Z jednostranného životního postoje, ve kterém není zastoupena druhá strana skute nosti, pak pojde nežádoucí jednostrannost: bu nezodpov dná životní rozbujelost anebo zase depresivní žalostn ní, když se mince oto í. Duchovní pravda chce p eklenout mámení asu a vid t vznik a zánik a všechny stádia existence najednou - tak trochu jako otev ený v jí , jehož všechny sou ásti vycházejí z jednoho spole ného st edu. Abychom se
srovnali s pravdou, je t eba vnést pov domí vlastní smrti do každé minuty našeho života. To nemá nic spole ného s depresí nebo truchlivostí. Naopak. Naše žití tím p estane být rozjivené a povrchní, dostane sílu a nabere hloubku. Když se v jednom lesním klášte e rozbila krásná sklenice, p edstavený Adžán á jen poznamenal: "Pro mne byla ta sklenice vždycky rozbitá". A p esto, dokud sklenice byla ješt celá, Adžán á se um l pot šit její k ehkou krásou možná víc, než kdokoliv jiný. Helena: Lidé rádi koketují se smrtí - nap íklad v televizních seriálech. Vlastní smrt ale vyt s ují ze své mysli jak jen mohou. Stále je to ješt téma, které se rádo zametá pod koberec. Ashin: Kdo se bojí smrti, ten se bojí i života. Krišnamurti íká: "V tšina z nás má strach ze smrti protože nevíme co to znamená skute n žít." To jsou silná slova k reflektování. Smrt je v naší spole nosti brána jako úhlavní nep ítel. Mezi léka i bývá smrt dokonce n kdy chápána jako selhání medicíny. Lidský život má nesmírnou hodnotu a rozhodn je správné o n j maximáln pe ovat. Ale práv do kapitoly pé e o život pat í i správný postoj ke smrti. Pouhé prodlužování funkcí t la technickými p ístroji kv li strachu ze smrti nedává velký smysl. Smrt je velký u itel - stejn velký, jako život sám. Smrt není "zlá". “Smrt je jen kus života t žkého”, jak íká eský básník. Podle prakticky všech duchovních nauk, je smrt po átkem nového života. M žeme si to zobecnit do v ty: Dokud nezem eme, nem žeme se znova narodit. To je téma, na které bychom se možná m li podívat trochu d kladn ji, protože má n kolik rovin. Helena: Pro buddhistu, který chápe existenci jako sled p erozování život za životem, bude taková v ta spíš jen konstatováním holé skute nosti. Pro k es ana m že mít jinou rovinu významu. Smrtí zde nebude mín na fyzická smrt a "nové zrození" bude znamenat duchovní p erození, vzk íšení nebo n co podobného. V k es anství takový výrok dostane siln duchovní charakter. Ashin: Ano, je to tak. Biologická smrt svou nebývalou výrazností dob e slouží jako symbol i pro jiné radikální zm ny v mentální nebo duchovní oblasti. P edpokladem nového života je jasné zakon ení toho p edešlého. Obdobn , pro výrazn jší pokrok na duchovní cest , musí "zem ít" n jaká podstatná ást starého života. P esn ji e eno, zem ít musí n jaká podstatn jší ást lži nebo iluze - v ideálním p ípad iluze celá. Jedna z t ch nejzávažn jších iluzí je zp sobena naším ulp ním a identifikací s p edstavou sama sebe. Vzniká tím sebe st edná gravitace, které íkáme ego. Tato gravitace zp sobuje siln zúžené a zdeformované vnímání skute nosti. Egocentri nost dál zesiluje neblahé síly chtivosti, nenávisti a zaslepení takže vznikne sobectví. V buddhismu je p ekonání ega direktní sou ástí spirituální cesty. Chtivost, nenávist a zaslepení jsou t i hlavní ko eny všeho nežádoucího a neprosp šného. V k es anství se o egu mnoho nehovo í, p esto mám dojem, že smrtí "starého lov ka" a jeho "novým zrozením" je v podstat rovn ž mín na "smrt" ega a tomu následující vnit ní o ist ní a osvobození. I k es anský h ích jist pochází z podobných tendencí chtivosti, nenávisti a zaslepení. K es anství zam ilo sv j pohled na tento jeden následující život. V p ípad pr chodu o istcem by se ekn me jednalo o dva následující životy. Pro buddhismus a v tšinu asijských nauk je charakteristický velmi široký pohled na fenomén existence. Silným nadhledem se otevírá vize nekone ného et zce p erozování do r zných asoprostor neboli do r zných úrovní samsarické existence. Jedním z cíl buddhismu je práv zastavení nekone ného a v podstat strastiplného zrozování a umírání dosažením stavu Nirvány. Snad i v k es anství
utišení zrozování a umírání má své d ležité místo. O p erozování se mnoho nemluví, zato je tam e o "život v ném". Z duchovního pohledu se taková starov ká formulace dá pochopit r zným zp sobem. Duchovní otev ení a "znovuzrození", pokud nastane v pr b hu pozemského života, je skute né smrti a skute nému znovuzrození velmi podobné - n kdy i intenzitou. V život každého z nás, ale existují i menší "p erození". Tím myslím ty r zné kapitoly našeho pozemského života. Životní p elomy jako vstup do školy, odchod od rodi , studium a život na koleji, vojenská služba, manželský život, p est hování, ztráta zam stnání, rozvod, vstup do d chodu, ale i velký úraz, úmrtí blízké osoby nebo silné duchovní prožitky - takové události zp sobují dalekosáhlé zm ny, které mají sílu napojit nás na jiné oblasti naší karmy. Život se tím hodn zm ní - k lepšímu, k podobnému, nebo k horšímu a v mnohém se prost bude odvíjet jinak než p edtím. Jiná rovina, na které m žeme vid t princip p erozování je náš ty iadvacetihodinový rytmus. Každý náš den se svým probuzením, denními aktivitami, klidným ve erem, no ní únavou, usnutím a no ními sny symbolizuje znovuzrozování velmi v rn . lov k se sice probouzí do nového dne více-mén "nepopsán", nedá se ale íct, že by se probouzel nep edznamenán. To odpovídá situaci novorozen te. I ono se rodí se z etelným karmickým "p edznamenáním". Latentní suma všech p edešlých dní se siln projeví v pr b hu denních událostí. Stejným zp sobem se projevují v našem život karmické dispozice. Je tu zodpov dnost za iny minulých dní stejn jako za iny minulých život . Ten, kdo se ráno probouzí není p esn ten samý lov k, který šel ve er spát. Stejn tak nový život není zcela identický, není ale ani zcela odlišný od toho p edešlého. No ní sny a no ní m ry zajímavým zp sobem p ipomínají stavy tibetského barda - mezi sv tí. Jsou tu, ale i závažné rozdílnosti. Na v erejšek si dob e vzpomeneme, na minulý život je to obtížn jší. Usínání bývá velmi pokojné, umírání z víc jak padesáti procent bývá po ádný zmatek. Ráno se, ale probouzíme v té samé posteli, do které jsme si ve er lehli. Ale podle buddhismu se lov k znovu rodí do lidské úrovn existence spíš jen výjime n . Ty nejdrobn jší a p esto nejkonkrétn jší "p erození" se odehrávají na úrovni našeho pocitu "já" snad každých pár minut. Když o tom takto mluvíme, bereme to spíš jako obrazné p irovnání, v meditaci. Tyto p elomy pocitu "já" mohou být zažity nebývale z eteln jako skute ná "úmrtí" a skute ná "znovuzrození". Meditativní zážitek tohoto druhu p iblíží lov ku podstatu procesu smrti a tomu následujícího znovuzrození nebývale z eteln . Po smrti jde existence n jakým zp sobem dál - o tom dnes dob e informovaná osoba sotva m že pochybovat. T žko najdeme fundovaného lov ka, který by posmrtnou existenci jednozna n popíral. P estože toto téma je pro každého z nás tak st žejn d ležité, jen málokte í mají n jakou znalost nebo alespo konkrétn jší p edstavu o tom, jak vlastn umírání probíhá a co tomu následuje. A tak p vodní zásadní otázka typu "pokra uje n jak život po smrti nebo ne?" se p esouvá do obtížn jší a delikátn jší oblasti: "které složky bytosti smrtí procházejí a které nikoliv? A co se d je potom?" Pravdou je, že v této v ci nejen jedinci, ale i samy religiózní systémy vykazují dost zna nou nejednotnost. Posmrtná realita není mén reálná než ta naše. Protože je ale ím dál mén vázána na hrubohmotnou realitu lidského sv ta, posmrtné události se stávají více "tekuté", nezakotvené, voln plynoucí a r znorodé. Zajímavé jsou výpov di lidí, kte í podle klinických kritérií zem eli, ale pozd ji se vrátili zp t do svého t la. Vypovídají o zážitcích, které se n kdy nápadn podobají výpov dím jiných lidí, kte í se také vrátili z procesu smrti. Nové uv dom ní "zem elého" asto nastává p ímo nad svým "mrtvým" t lem. Beztížn se vznáší a
panoramaticky vnímá vše, co se odehrává. Jednalo-li se nap íklad o t žký úraz, n kte í "navrácenci" byli schopni udiveným léka m p ipomenout jejich cynické poznámky vyslovené nad "nezda enou" operací. Mnozí "zem elí" mají možnost mentáln navštívit r zná známá místa, navštívit svoji rodinu a podobn . Zpravidla si p i tom neuv domují, že se nalézají na jiné rovin existence a podivují se nad tím, že si jich nikdo nevšímá a nev nuje jim pozornost. Jedna hol i ka, která se vrátila do t la až po n kolika dnech po své smrti, vypráv la svým rodi m, co m li k ve e i po tom, co "um ela". Tyto zážitky nápadn p ipomínají "astrální cesty". Po tomto období, ale proces smrti jde dál. Náhle se objeví tunel, kterým se beztížná bytost ubírá vzh ru. Cesta ústí do zahrady k iš álového sv tla a zá ících rostlin. I vlastní t lo jako kdyby se skládalo z istého sv tla. P istupuje mnoho bytostí známých i neznámých, všichni vyjad ují radost ze shledání. Komunikace je mimoslovní, rychlá a snadná. P istoupí i velká duchovní bytost, která vede "zem elého" do znovuprožití svého života. N kte í "zem elí" pak popisovali svoje prožitky: "Všechno, co se odehrálo v mém život , op t probíhalo p ed mým duchovním zrakem. Styd l jsem se za mnoho v cí, které se vyno ovaly, protože se mi otev ela možnost jiného pohledu na všechny ty situace. Prožíval jsem znovu všechno, co jsem v život ud lal, k tomu jsem ale vnímal i to, jak moje skutky p sobily na ostatní zú astn né. Zjistil jsem, že ani vlastní myšlenky se nevytrácejí beze stopy. Byl jsem t mi, kterým jsem ublížil a byl jsem i t mi, kterým jsem napomohl k pocitu št stí…Bylo to totální otev ení a vpušt ní všech myšlenek, které jsem kdy myslel, všech slov, které jsem kdy pronesl, a in , které jsem kdy v život ud lal. Vnímal jsem naplno i p sobení svých myšlenek, slov a in na každého, kdo p išel se mnou do styku nebo do oblasti mého vlivu - a jsem je znal nebo neznal…" V jistém moment pak ale p ijde volba z stat v novém prost edí nebo se vrátit. "Zem elý" cítí, že se chce vrátit a v krátkosti se cítí vsát do svého materiálního t la. Tak n jak zní zprávy lidí, kte í se vrátili z druhé strany. V tšina jich vstupuje do svého dalšího života se zcela novou, prohloubenou životní orientací. A v bec se již smrti nebojí. Bohužel na zprávy t chto "skoro zem elých" se nelze p íliš spolehnout. Tibetští specialisté k tomu podotýkají, že tyto návraty jsou možné jen z po áte ních, relativn blahých oblastí "bílého sv tla smrti". Je to oblast áste ného opušt ní lidského asoprostoru. as se áste n sesouvá a nastává tím revize životní karmy. Za oblastí "bílého sv tla" podle tibe an proces smrti nevypadá ani trochu r žov . Jsou to voln proudící manifestace vlastní karmy, ze kterých normální bytost hledá úlevu v n jakém dalším zrození. Jestliže jsme ve scenáriu "navrácených" mohli vysledovat cosi srovnatelného s "velkou knihou h ích Svatého Petra", p vodní buddhismus prezentuje spíše direktní p echod do p íští existen ní sféry. Ve starých textech je místo, které popisuje umírání jednoho dobrého otce rodiny. P ijíždí pro n j nebeský ko ár, který on jasn vidí, ale nikoliv shromážd ná rodina. A je tam i jiné místo, které popisuje svítící o i erných šelem, které se umírajícímu motají okolo nohou - za átek p erození do spodních sv t . V procesu smrti mysl bytosti se jakoby stahuje do svého st edu, ztrácí sv tské zakotvení a je do zna né míry unášena prožívaným. Karmické síly víc jak kdy jindy ídí odvíjení i prožívání událostí. Co se bude jak odehrávat, je siln odvislé od karmy, která se v pr b hu umírání zaktivuje. Je tu velká pravd podobnost, že karma silných nebo asto opakovaných in uplynulého života p evezme ídící roli v procesu p erození. Karmická kvalita tohoto potenciálu pak nasm ruje p erození na odpovídající existen ní úrove .
V popisech procesu smrti v r zných religiózních systémech jsou vcelku dost velké rozdíly, p esto základní poselství je velmi shodné. Tento život není jediným a skutky tohoto našeho života ovlivní kvalitu naší budoucnosti. Helena: Co z lov ka projde branou smrti? Ashin: T lo rozhodn branou smrti neprochází - a zapla pámb za to. Sv tská mysl také ne v domí vyvstává stále nové. Buddhismus dokonce nepracuje ani s konceptem duše nebo n jakého jiného nem nného nositele bytosti. Podle buddhismu tedy ani duše nep echází z jednoho života do toho následujícího. Je tu ale neustálé p sobení karmického potenciálu, které pokra uje i po smrti. Aktivní karma nechá vyvstat další bytosti. Zjednodušen by se tedy dalo íci, že karmický potenciál p echází do následujícího života. Jak jsem již zmínil, op tovné znovuzrození lov ka do lidské formy existence je podle buddhismu spíš výjime né. V tšinou jsou to bytosti z vyšších nebo nižších existen ních sfér, které nacházejí cestu do lidského t la. V jaké rodin , a kterým rodi m se bytost narodí, ale není žádná náhoda. Je to v c karmické afinity. Nejsou to rodi e, kte í si vyberou své dít . Je to dít , které si vybere své rodi e. Možná, že z pozice tohoto sv ta se nám takové tvrzení nebude zdát p íliš pravd podobné. Ze strany "na zrození ekajících", ale domn lé zmatky rodinného života vypadají velmi jinak. Bytost se zrozuje tak, aby m la možnost dalšího duchovního r stu. A duchovní r st s p íjemným životem nemá v tšinou v bec nic spole ného. Povídal jsem o t chto v cech ú astník m jednoho medita ního kursu ve Švýcarsku. Jedna mladá maminka mi pak vypráv la jak p edala toto pou ení svému šestiletému synovi. Když se zase jednou durdil nad chováním a p íkazy svých rodi , maminka mu to nandala erné na bílém: "Co se zlobíš! Ty sis vybral nás jako rodi e a ne, že my jsme si vybrali tebe!" Malý klu ina se zamyslel a pak smutn prohlásil " lov k se m že splést." A skute n , u n kterých lidí se vyno í vzpomínky jakoby z jiné existence. Helena: N které v ci si pamatuji. Vybavují se mi vzpomínky z období ješt p ed tím, než jsem sem p išla znovu. Ty situace se zobrazují hlavn ve form pocit a obraz . lov k to nejsiln ji cítí v raném, d tském v ku. Pak nastává delší doba zapomn ní. Zajímavé je, že d ív jsem m la hrozný strach ze smrti. Zmá klo m to do malého, rozt eseného klubí ka. Pak mne jednou probudilo práv tohle rozklepané klubí ko a najednou - jakoby zevnit - jsem m la možnost nahlédnout do chvíle t sn p ed tím, než jsem p išla sem. /Nejd ív jsem tomu nerozum la. Když lov k vidí obrazy, tak n kdy hned neví o co jde. Zárove to, ale vevnit tak zvláštn zabolelo - a pak jsem si vzpomn la, že je to chvíle, kterou jsem skute n prožila. Možná, že je to celé fantazie, neberte to n jak vážn . Je ale zajímavé, že tyto vzpomínky p išly práv ve chvíli strachu z kone nosti. Od té doby tento strach nemám. Vím, že smrt není absolutní konec./ Bylo nás v ad víc, takový štr dl bytostí. Vp edu byla ni ím neohrani ená díra dol . lov k do ní mohl nahlédnout a rozhodnout se zda-li tam p jde nebo ne. Stála jsem v ad a po ád jsem vykukovala. Strašn pomalu to postupovalo, nemohla jsem se do kat až se za ne n co dít. Vep edu byla bytost, která otvírala pohledy dol do díry a bytosti, které byli vep edu, v otvoru postupn mizeli. Bytost, která otvírala pohled si všimla mé netrp livosti, pozvala mne dop edu abych mohla nahlédnout. Ale tam se prost nedalo jít. Bylo odud cítit n co takového, jako zabíjení: nep íjemná ervená barva, chu krve, jakoby slan -horké pálení, násilí. Nahlédla jsem ješt dvakrát a pot etí jsem šla. Ti za mnou už byli také netrp liví.
Ashin: Vaše vzpomínka by odpovídala tomu, co se íká o zrození do lidské sféry. Zdá se, že je velká fronta na pozemské zrození, a koliv je to jedna z t ch nevalných forem existence. Helena: P ijde mi zajímavé, že lov k má možnost si vybrat kam chce jít. Ješt p ed tím, než se za adí do fronty, má možnost už v bec nejít dol a jít jinam. Cítila jsem, že tam prost chci jít, protože chci pomáhat. Ptají se a lov k musí mít d vod pro se chce vrátit. N kdo se ptá a p itom to není žádná bytost. Ten hlas je vevnit i vn a p itom není slyšet ušima. Hlas zaznívá jakoby z plného v domí. Ashin: Podobná situace je uvád na v souvislosti s Bodhisattou. To je bytost, která zám rn volí nižší úrovn existence, aby se rychleji u ila - v t ch vysokých se nudí. Luxus volby mají bohužel jen ti, kte í jsou na tom karmicky relativn dob e. Pro pr m r a podpr m r je možnost volby minimální až žádná. V božských sférách existence je všechno úžasn výborné - no a co. Bytost, která je motivována energií soucitu a v lí pomáhat v t ch horních oblastech t žko vydrží. Jak Buddha opakovan zd raznil, práv v té naší zmatené a pomíchané lidské sfé e se duchovnímu r stu otvírají ty nejv tší možnosti. Rozhovor je vzájemná spolutvorba a když jsem se k tomuto druhu lidské innosti p ichomýtla netušila jsem jak moc lov k p itom odkrývá i sám sebe. Takže si to užijte i sami se sebou. Helena
