--
-
-
~
"--r-
; ~
MUDr. Ivan Rusnák CSc.
. I
~-
Smrt jako souèást života I
.
v
V PlZUl,18. Cervna1999
Pøeloženo zezvukového záznamu sesouhlasem autora.
}
.
-
I Dnešnípøednáška, na kteréjsme se sešli,jistì obohatíobì strany,protožejá v takovéchvíli nejen dávám, ale i mnohézískávám.Èasto se na takovýchto pøednáškách, kde je atmosféra vytvoøenahlubokýmduchovnímzájmem,dozvímúplnì novévìci. "Kde se sejdoudva nebotøi v mémjménu,jsemjá uprostøednich." To je biblický výrok. Samozøejmìberme ho symbolicky. NepøicházíSyn Boží mezi nás, ale záøenípravdy, spravedlnosti,láskya èistoty,kterénámdodáváto, 'co právì v této chvíli potøebujeme. Témadnešnípøednášky budepovídánío životì a smrti. Smrt je cosi, co mnozí lidé jaksi dávajíbokem.Témao kterém nechtìjí hovoøit,protože v sobì nesejisté napìtí,jistý strach.Všichnijednoznaènìvíme,že tìlesná smrtje jistota. Pøece však o ní neradimluvíme.Celou tu problematikujako kdybychomnechtìli vidìt a slyšet,ale ona tu je. Už v okamžikunarozeníje jisté, že èlovìka èekái okamžik smrti. To je jedinájistota na tomto svìtì, že tak jako jsme pøišli,musímei odejít. Jen bych zopakovalto, co jsem už v minulépøednášce øekl.Uvìdommesi, že to, co vidíme,je našetìlo. Zaposlouchejme sedo slov, kteréjsmesi zdepovídaliminule.Bìžnì øíkáme,to je mùj dùm. Do domu vejdu, z domu vyjdu. To je moje auto. Do auta nastoupím,z auta vystoupím.A pøesnìtak øíkáme,to je moje tìlo. Mùj dùm,moj~auto, moje tìlo. Ale pøecedobøevím, že já nejsemmùj dùm, nejsemmojeauto a nejsemani mojetìlo. Jensvùj dùm, svojeauto, svojetìlo používám. Používám je jako svùj pøíbyteka to od okamžiku, který každá maminka jednoznaènìpozná.Ted',ted' seto stalo.Okamžikprvníhopohybudítìte. Tento zvláštní,silný, velmi intenzivnízážitekprvníhopohybusi každámaminkavelmi dobøepamatuje.Konstatujito jako muž, ale vím, že to tak je, že to nemùžebýt nijakjinak. V tom okamžikupøicházíme. Od té chvílejsme obyvatelétohoto pøíbytku,kterýje námdanýpodle hmotnýchtìlesnýchzákonù, které platí v pøírodì. Od této chvíletedy používámsvé tìlo až do okamžiku smrti. Tak jak jsme pøišlipodlejistých pravidela zákonù,tak musímei odejít. Biologické zákonyøíkají,že lidskétìlo má životnosturèitý poèetrokù, danýchv okamžiku poèetíjistými pøesnýmipravidly tìlesných,hrubohmotných,genetickýchzákonù,jaký je èas maximálníhomožnéhodožití toho méhonástroje,který jsem dostal. Je to samozøejmìnástroj ten nejcennìjší,kteréhosi musímevážit, cllTánita po dobu, kterou žijemezde na tomto svìtì, ho využívat co nejsprávnìji.Tedy abychomco nejvíceduchovnì stoupali,protožejsme bytosti duchovnía ne tìlesné.Proto zdùrazòuji- odpoutejmeseod myšlenky,žejá jsem to, co vídírn. To co vidíme,jsou našetìlesné schránky,pøíbytky,které používámecelou dobu života zde na zemi a kteréjednou musímeopustit. Biblické výroky hovoøío tom, že ta našetìlesná schránka,pokud bychomžili správnì,mìla vymìøenoudélku života asi kolem 120rokù. Každý biologický druh má danouurèitou délku života, po kterou zde v tomto Stvoøení mùže pobývat.Jsou mušky, které žijí jen jeden den. Pokud mátedomapsa,i kdybyžil kdovíjak, nebudežít délenež 15, ve výjimeènýchpøípadech maximálnì do 20 let. To je danézákonytohoto svìta. A èlovìk mìl ~álnì umožnìno žít 120 lét, ale v dnešnídobì sejich dožívájen málokdo.Dnešnívìkový prùmìr je okolo 70 let podle vyspìlosti zemì, v které lidé žijí. Ve velmi'zaostalýchzemíchje tento vìk kratší.Proèje to tak, jsme si povídaliv pøednášce, kdejsme hovoøilio nemocíchèlovìka. Dnes se budemevìnovat právì tomu okamžiku,který se nazývásmrt. Zatímjsme si øekli, že je to jediná neZJnìnitelná jistota po narození.Odejít musíme.Byl bych ale rád, kdybyste pochopili rozdíl v tom, že mámesvé tìlo, které je smrtelné,ale jako duchovní bytost se mùžemestát nesmrtelnýnù.Dnešnípøednáška ve vás nemáevokovat strach,i když víme, že setkáníse smrtíje vždy okamžik,který s èlovìkem nìjak zatøese.Už samototo slovo v sobì nesevelikou moc. Ale chtìl bych,abychomsi naopakuvìdomili možnostnesmrtelnosti.To je to, po èem touží celé generace,o èemse hovoøíod doby, kdy èlovìk na tomto svìtì žije. V dávnýchdobáchsi královskérodiny vydržovalya platily rùzné alchymistya lékaøe,jen aby jim umožnili žít vìènì. Být nesmrtelný.Chápeme,že tìlo nemùžebýt nesmrtelné,ale jsme
2 , , ; i
-
i. i
!
1
bytost duchovní,která se nesmrtelnoustát mùže.Vìdomý lidský duch, který nasbíralobrovské zkušenosti,které si mùžeponechatpro vìènost a zdokonalitje. Snažmese o to, co je možné. Možnost nesmrtelnostitu je pro každéholidskéhoducha,který v dnešnídobì poctivì hledá, ale musípochopit nìkteré základníprincipy. Víte, jak jsem se dostal k tomu, že jsem zaèathledat v této oblasti?Pracuji na interním oddìlení, na kterém se roènì vystøídáokolo 2000 pacientù. Nìkteøí odcházejíz našeho oddìlení uzdraveni,jiní èásteènìa nìkteøí,sejiž domù nevracejí.Na našemoddìlení zemøe roènì okolo sta lidí. Pracujina oddìlení už 30 let, takžejsem se pohybovalv blízkostizhruba 3000 odchodùz tohoto svìta. Je to dost,je to ~akovávìtší vesnice.Zabývaljsem se otázkou, jak se k tomu postavit, pøestožeto bylo v dobách,kdy jsem ještì vùbec nehledalv oblasti duchovní. V té dobì jsem byl, øeknìme,takový poctivý materialista,který se snažil hledat pravdu. Takže v té dobì jsem nakonecvidìl, že všechnosnaženílékaøùkonèí tím, že pacient odchází, umírá a že jsme proti tomu bezmocní,že a• dìláme, co dìláme, mùžemetento okamžik snadpozdržet,ale nemùžememu zabránit.Zhrubapøed20 lety zaèalyvycházetknihy R. Moodyho Život po životì, Život pøedživotem, které mì velice zaujaly.Protože i když se lékaøsetkává se smrtí èasto, vždy ho nìjak osloví. Na lékaøskýchfakultách nám o smrti nepovìdìli nic, kromì hlediskatechnického,co je tøebaudìlat s mrtvolou, co s vìcmi, které po tom èlovìku zùstaly, jak vypsat rùzné papíry. Ale jak se zachovat v té chvíl~ jak se kontaktovat s pøíbuznými,to nás nikdo neuèil.To jsme se museliuèit až v medicínsképraxi. Prostì knížky R. Moodyho byly první dotyky s tím, co se dìje asi po tom, když èlovìk z tohoto svìta odchází.A nádhernébylo, k'dyžjsem našeltakové lidi, kteøíprožili klinickou smrt a mohl jsem si s nimi porozprávìt o jejich vlastnízkušenosti,co se s nimi dìlo v té chvíli. U nás na jednotce intenzivnípéèeumírá nejvícelidí, ale pøecese nám obèaspodaøínìkoho vrátit zpìt, obnovit jeho životní funkce po chvíli klinické smrti. Klinická smrt je v medicínì celkemjasnì definovaná.Pacientovise zastavísrdce,pøestanedýchat, zaèínajíse rozšiøovat zornice. Ale v dobì tìch dvou až pìti minut, kdy už mùžemedo chorobopisu napsat - pacient zemøel - je ještì nìkdy možné toho èlovìka Vrátit zpìt do života. Bývá to nejèastìji pøi
nemocíchsrdce,kdy docházík tzv. fibrilaci komor a nastáváklinická smrt. Jedennášpacient se dostal do rekordních60ti stavù klinické smrti a vždy se námho podaøilo vrátit zpìt. Když ten stav klinické smrti trvá délenežpìt minut, i tehdyse námto v nìkterých pøípadech podaøí, ale toto vítìzství už bývá bolestné.Ten èlovìk již má poškozenýmozek a není schopense chovat normálnímlidským zpùsobem.Bývá to bytost, která dýchá,pøijímápotravu, vyluèuje, ale rozumovéfunkcejsou vážnì poškozené.Obyèejnìtito lidé po kratšídobì stejnì umírajína nìjakou závažnoutìlesnou komplikaci.Takže možnostoživit mrtvé tìlo je známa.Pøecejen nìkteøí z tìch, které jsme oživili, dokázali povìdìt, co bylo po tom, kdy jsme si mysleli, že nežije. Protože tento fenomenje známý, dìlají se dokonce v nìkterých velkých centrech v AngJiitakové pokusy,že na vrchni plochusvítidelpøipevní jistì nápisya kresby,které zdola nejsouvidìt. A ti, kteøí se vracejí zpìt, dokáží povìdìt, co je tam nahoøenakreslenénebo napsané.Dokáží pøesnì povìdìt, co se dìlo v místnosti,kde oživovali jeho tìlo, jak se pohybovalilékaøia sestry,a dokoncei co sedìlo ve vedlejšíchpokojích.To znamená,že naráz sez toho našehotìla oddìluje cosi,jistá èást,která vlastnì souvisísemnou samým.Našeduše se odpojuje a dívá se na celý dìj shora.Najednouvidí, že konkrétní lidský èlovìk, to naše skuteènéjá, neníto lidskétìlo, které tam na tom stolenebona té postelileží.Že mojejá je cosi jiného. Nemusíto být na nemocnièníposteli nebo
3 -
-
nechtìlo jít zpìt. Nicménì všichni slyší hlas, který jim øíká- Ty seještì musíšvrátit, ty ještì musíšnìco dokonèitnatomto svìtì. Nedávnojsem mìl takový krásnýrozhovor sjednoustaršípacientkou,kterébylo 80 let, a ta prožila svou klinickou smrt v Praze na Pankráci. Bylo to v padesátýchletech, v dobì politického pronásledování, její manželbyl nepohodlnýbývalémurežimu,ale vìznìna byla i ona, a v dobì výslechùa týráni došlo u ní ke klinické smrti. Ta ženami umìla pøesnìpovìdìt: "Doslova jsem se vzneslanad své tìlo. Vidìla jsem vìzeòskédozorce,vìzeòskéholékaøe,jak s mým tìlem dìlal umìlé dýcháni.Vidìla jsem z cely do cely, slyšelajsem vše, co øíkali,ale zároveòmi bylo dobøe.A pakjsem slyšelaWas,který mi øíkal-ještì se musíšvrátit, mášsyna, kteréhomusíšvychovat."To všechnojsou podobnézážitkylidí, kteøítuto zkušenostudìlali. Co se vlastnì v té chvíli umíránídìje? Pøestává bít srdce,èlovìk pøestává dýchata tím, že se zastavíkrevní obìh, je signalizováno,že lidská dušea její jádro - lidský duch - odchází, protože lidský duchoživujekrevní obìh. Krev pøestává plnit svoji funkci, doslovasesrazí.To, že seještì mùžemevrátit zpìt, se mùžestát v dobì, kdy krev ještì sraženánenía lidské tìlo má urèitou teplotu. Doslovaje to nìco, co by se dalo pøirovnatk pupeèníšòùøe,která spojuje odcházejícíduševnítìlo s pozemskýmtìlem. Do' té dobyje návratještì možný.Biblický pøíbìh vypráví dokonce o návratu po nìkolika dnech. Proto i celý tento jev byl nazván Lazarùv syndrom.To je oficiální medicínskýn~ev podle biblickéhooživeníLazaraJežíšem.Jak celý tento dìj probíhal,zda rycWenebo pomalu, závisí na tom, jak pøíslušnýlidský duch zde na tomto svìtì žil. Ten, kdo sezajímáo duchovníhodnotya naplòujejimi svùj život, ten odchází o mnoho lehèeji než ten, který se o nic takového nezajímá.Ti lidé, kteøíse zajímajíjen o pozemskéhodnoty,kteøíjsou pøesvìdèeni,žejá jsemjen toto tìlo a skonèením jeho funkcí už pøestanuexistovat,ti se doslovazuby nehty drží života. To jejich umíránije o mnohotìžší, delší,bolestnìjší.Ten èlovìk, který ví, co se v té chvíli dìje, který to vnitønìduchovnì pøijme jako samozøejmost, ten má totiž mnohemmenšíproblémypøiodchodu.Nejen že kratší dobu cítí bolest, neboodcházíprakticky úplnì bez bolesti, ale i ta šòùra,která ho drží doslovapøes tzv. astrálnítìlo v oblastisolárnípletenì, se velmi rycWeuvolòujea mùžeodcházet.Doslova se pøetrhnelehce.Totiž i po smrti selidská duše,tedy èlovìk v duševnímobale,musízdržovat dokonce nìkolik týdnù pøi svémtìle. Nemùžeod nìj odejít. A tak je tøebasi uvìdomit, že majitel tìla ve velké vìtšinì pøípadùpo chvíli tìlesné smrti stojí vedlenás.On vše vidí a slyší. Øíká se - o mrtvých jen v dobrém. To už staøílidé v dávnýchdobáchvycítili, že nemáme povídat o mrtvém èlovìku nic jiného než to, co jsme mu dokázali povìdìt do oèí za jeho života, protože on tamje. Pokud toto lidé vìdí, ja~o napø.personálv našínemocnici,chovají se úplnì jinak k mrtvémuèlovìku, nežti neznalí.Prostì je nutnéudržovaturèitá pravidla,aby byla zachovánadùstojnostchvíle,aby setam nehovoøilonic, co tam nepatøí. Je to asi tøi mìsíce, co zemøelajedna moje dobrá známá.Byla to paní asi osmdesátiletá. Pøišeljsem k ní ve chvíli, kdy umírala.U jejího lùžka bylyjejí dvì dcerya vnuèkaa plakalynad ní. Známese dobøea ony vìdí o mýchpostojícha tak jsemjim øekl:"Dìvèata neplaète,vždyt' vašemaminkaje tu. Toto je jen její tìlo. Ona.je zdev této místnostia my k ní mùžemehovoøit. Ona nás slyší." Øekljsem tedy té mrtvé: "Teto Evko, postavtese zde pøednás.ChcemeVám ještì nìco dùležitéhopovìdìt." Velká vìtšina lidí totiž ve chvíli smrti ani neví, co se s nimi dìje. Domnívají se, že to, co prožívají,je sen. A tak jsem jí øekl:"V této chvíli jste od nás odešla.Stalo seto, èemuseøíká,žejste zemøela.Ale Vy samavidíte,že žijetedál, že násvidíte a slyšíte,co hovoøime,i když my neslyšímeVás: Chci Vám povìdìt nìco velmi dùležitého. V této chvíli Wedejte,WedejtecestuBoží pravdy, protožejen ta Vám mùžepomoci,abystese stalanesmrtelnou.My Vám v této chvíli chcemedát odpuštìníod násvšech,co tu stojíme,za to, co jste kdy v životì pochybilavùèi nám,a zároveòVáspoprosit,abysteodpustilaVy nám." Vím, že by se mnohémuz vás moWozdát, že je to fiktivní situace,že si to vymýšlím.Ale jistì jste slyšeli o lidech jasnovidných,kteøí mají.možnosttakovéto situace vidìt. Já tuto
4
-
-
. schopnostnemám,ale vím podle zákonù a pravidel, které jsem pøijal, že to tak musí být. V takovéto poslední chvíli mùžemeještì krásnì zasahovata uvìdomit odcházejícíduši zemøeléhoèlovìka o tom, co se stalo. I ten nejzarytìjší materialista,kterého toto vùbec nezajímá,se zachvìje ve chvíli, kdy se to zaè&;1e týkat jeho, nebo nìkoho z jeho blízkých. Protožese dìje cosi, co on nemùženikterak zvládnoutnebo ovlivnit. Stáváse,že i takového èlovìka mùžetento okamžikpohnouta duchovnì otevøit.Rozum,na kterémtito lidé stavìli,je v té chvíli bezmocnýa i strach,když sev takové chvíli dostaví,je citový stav,který i duchovnì èlovìka otevírá. A èím je intenzivnìjší, tím rychleji jsou ochotni pøijmout nové poznáni. Nìkolikrát jsem na oddìlení v nemocnicizažil, že lidé, kteøínevìdìli o okamžikusmrti vùbec nic, za pár minut pochopili vše, co my si tu budemepovídat dvì hodiny. Vzpomínámsi, že jednou ležel na našem oddìlení pán ve velmi špatném zdravotním stavu a zaèala ho
navštìvovatjeho bývalámanželka. Bylau nìj i ve chvíli,kdy zemøel. Øeklamí neš•astnì:,)á
I
j~em mu ještì tolik potøebovalapovìdìt nìco velmi dùležitého,ale už je pozdì, už nemohu."
1
Rekl jsem jí: "Proè ne, jdìte na pokoj za ním, zùstaòte tam, ale nehovoøte k mrtvému tìlu na posteli. Øeknìte mu, aby se postavil pøedVás a klidnì mu povìzte vše, co máte na srdci." Ta
;
žena,která pøedtím pùsobiladost ne~roticky,neklidnì, na ten pokoj šla, zùstalatam asi pìt minut a odcházelaklidná, vyrovnaná.Rekla,že na tu chvíli nikdy nezapomene, že mu povìdìla vše,co mu povìdìt chtìla a k èemupøedtímnemohlanajít odvahu. Tedy smrtje nìkdy poslednímožnost,jak lidi duchovnì probudit. ffiavnì ty okolo. Ale i ti lidé, kteøíprožijí klinickou smrt a vrátí se,sevýraznì zmìní. Okamžikemodchodu,tedytìlesné smrti, pøecházíme na druhý svìt, kde pokraèujemedále. Je to doslova narozeníse na druhý svìt. Lidé, kteøíprožili klinickou smrt, èastohovoøío tmavémtunelu a pak o svìtle, s kterým se setkávají.I dítì, které se rodí na tento svìt, procházínejdøívetmavým tunelema pak pøicházído svìtla. Je to jakási analogie.Odchod na druhý svìt je též jistý porod do druhé dimenze.Jetøebasi uvìdomít, že žijemev tom okamžikudále. Jak dlouho žijeme,to je dané pravidly, které se týkají našehotìla, které má, jak jsme si øíkalina zaèátku,stanovenouurèitou životnost.U nìkoho kratšÍ, u nìkoho delšÍ. To je dané pravidly, jak jsme žili v pøedcházejících životech. Je nám dána znovu vyèlenìná doba na duchovnízrání tak, abychomse semjiž nemuselivracet.Každý z nás zde má tuto šanci,ale málokdoji naplní.A tak i v této dobì jsme tu, a to, žejsme tu, znamená,že semámesnažit.Že
I.
f r :
máme hledat cesty, abychom se stali duchovnì vyspìlými. V modlitbách lidé prosí - pøijï království Tvé - ale ne, že on nám je udìlá, ale my svojí vyspìlostí se máme stát tìmí, kteøíje
vybudujíjiž zde na zemi a mìli bychomse o to snažitvìdomì. V jedné knížce od Edgara Cayceho- to je ten americký spící prorok - jsem zachytil dvì pìkné myšlenkyo tom, jak dlouho èlovìk žije. Nebudemeteï mluvit o I chorobách,které ukonèujílidský život, ale èímje limitovanádoba,dokdy tu jsme. Z té knihyjsem si vybral tyto dvì úvahy:"Do té doby,dokud jsme ještì schopniduchovnì rùst a zdokonalovatse. Kdo ustrne, neumíjít dále, tomu už je zbyteènétady být. Už v tomto tìle, které dostál, není schopnýdál se vyvíjet." To bylajedna úvaha.A druhá,žejsme tu do té doby,dokudjsme nìèím pro tento svìt a pro sebenavzájem užiteèní. To slùvko "užiteèní" nás pøibližujek jednomu všeobecnémupravidlu, k jednomu nejvyššímuzákonua to k lásce.Definiceláskyje krásnì vyjádøenav PoselstvíGrálu od Abdru-shina:"Láskaje jen dávat, dávat druhémuto, co mu prospívá,to, co je pro nìj užiteèné." Tedy ještì jednou - láskaje jen dávat, nikdy. ne brát. Láska je i pøísnost.Napø.maminka nedovolí svémudítìti vše, co by chtìlo, protože ho má ráda a ví, že nìkteré vìci by mu neprospìly. Stejnì tak, když pùjdu navštívit svého nemocnéhopøítele,nepøinesumu balíèek cigaret,pøestože je kuøák,ale donesumu tøebajablka nebonìcot co by mu bylo prospìšné. Vrátíme se k té úvaze,že jsme zde na tomto svìtì do té doby, dokudjsme nìèím užiteèní. Jistì ale znáte okolo sebelidi, kteøíuž jen leží v posteli, nejsou schopnitémìø nièeho,jsou tøebasilnì sklerotiètí a je tøebase o nì už.jen starat. Jsou takoví lidé nìèím užiteèní?Jsou
5
, !
! i I
, ~
-
-
~~
-
schopniještì nìco dávat? Ano. Oni dávají možnost, aby ti okolo nich se o nì starali a projevovalijim lásku.Jsoutady do té doby, dokud ti okolo nich si cosi nesplní,aby se mohli osvobodit z provinìní, které si tøebapøinesliz minuléhoživota, nebo si je zpùsobili v tomto životì. To jsou tedy dva pohledyna to, do kdy tu jsme. Jistì musímevzít v úvahu i to, kolik èasu nám bylo dáno již v okamžiku poèetí pro naše hmotné biologické tìlo, ale svým nesprávnýmzpùsobemživota si ho ještì zkracujeme.Tím, že èlovìk má nesprávnou životosprávu,že se málo pohybuje,že kouøí,nadmìrnì jí, pije alkohol atd. si z tìch daných rokù ubírá. Samozøejmì to neníjediná pøíèina.Duchovnípøíèinyjsou na stejnéúrovni, naopak ještì závažnìjší.Kdo se stálezlobí, trápí, kdo je stálesmutný,kdo má v sobì závist, nenávist, to se promítápo urèitédobì najeho tìle a tím si život zkracuje.A protožesetìchto špatných vlastnostísámneumízbavit,tak tu musíbýt pøísnosta bolestchoroby,která ho upozoròujena to, že nežijesprávnì. Co sev dnešnídobì dìje? Každý, kdo jen trochu dokáževnímatduchovníhodnoty,cítí, že je vše velmi zrycWené.Opakovanì používámpøíkladmého dìdeèka, který se dožil 85 let a odešelz tohoto svìta v roce 1950.On byl z dìdinky, kteráje na støednímSlovensku,v životì byl jedenkrátv Bratislavì a jednou byl ještì jako voják v Jugoslávii.To byly jeho dvì cestyza celý život, o kterých nám èastodo detailu :vypravoval.Jájsem byl vèerav Písku, dnesjsem v Plzni, zítra budu v Aši, pøedtímjsem byl týden v Bratislavì a ještì pøedtím pár dní v Košicích.Za jeden mìsíc prožiji více kontaktù s lidmi, než mùj dìdeèekza celý svùj život. Co kontakt s èlovìkem, co situace,co konkrétní dìj života, to jistý návrat. Protože víte, že v tomto svìtì bìž! život tak, že co si zaseješ,to si musíšsklidit. Je doba skliznì. Co setkánís èlovìkem, to vyrovnáníjistých dluhù z minulosti. Každým setkánímsi dokonèujemety kruhy z minulosti. Pøicházíme do pozice skliznì. V každé chvíli v kontaktu sjinými lidmi sklízímeto, co js~e seli dlouhá staletí, èi tisíciletí zpìt. Je to doba ukonèovánívšechkruhù. Setbai sklizeòje ve velikém proudu.Vše se zrycWujea to o nìèem svìdèí. Blíží se dobazávìru. Víme o rùznýchproroctvích,o poslednímsoudu,o konci svìta. Mùže si to nazvatkdo chcejak chce, ale vyci•ujeme,že se dìje nìco velmi dùležitého.To zrychleníznamená,že se ta doba blíží. Kdy to bude, neví nikdo. To ví jen sám Stvoøitel. Musíme si uvìdomit i relativitu èasu, protože biblické vyjádøeníøíká, že tisíc rokù je v duchovníchvýšináchjako jeden den. A tak ti, co toto nevyci•ují, mìli by se pøecejen probudit, protožebije zøejmìposledníminutana hodináchdìjin. Snadto bude zítra, za deset let nebo za sto rokù, to je všechnozítra. To znamená,že mámek dispoziciuž jen pár chvil. Proto je tøeba,abychomse ze všech vnitøníchsil pohnuli smìrem k duchovnímurùstu a k Wedání.Je samozøejmì tøeba,abychomse ~ìli èehopøidržet.Tu je potøebahovoøittak, jako v pohádkácho zdroji živévody, která námmùžedát nesmrtelnost. V dnešnídobì je zde zdroj živé vody, zdroj Pravdy. Pravda nám byla vždy, v rùzných dobác~ podle toho najaké úrovni lidstvo bylo, a v rùznýchkrajináchtohoto svìta, pøinášena proroky. Byly tu základy,které dostalolidstvo už skoro pøedètyømitisíci lety pøesMojžíše. Bylo tu Slovo, které chodilopo zemijako Syn Boží pøeddvìma tisíci lety. Tìch možností,jak získatnesmrtelnostpøesPravdu,která námbyla pøinášena, tu bylo mnoho.Ale v dnešnídobì, kdy je nás na tomto svìtì 6 miliard, jsme úlohu ještì zøejmì nesplnili.Ještì jsme svázáni s touto hmotnostía zda se od ní dokážemeodpoutata zabezpeèitsi, my lidští duchové,život vìèný,je jen na nás.Protoje tøebanaplnoèerpatze zdrojù Pravdy.Ty zdroje Pravdytu jsou, je tøebaje jen hledat.Kdo hledápoctivì, ten najde. . Jsemnesmírnìšt'astný,že já jsem je našel.O svémzdroji jsem vámjiž povìdìl. Kdybych nepoznalPoselstvíGrálu, nemoWbych vám povídat nic z toho, co by vás zajímalo. Když spojímeto, co jsme se nauèilirozumovì o našemtìle s hodnotamiduchovními,tak ještì stále mámešanci.Protožeje tu doba,kdy sevše mrtvé v násmusíprobudit. Všechno,co je v nása co se zdá být už mrtvé, co zaspalo,co jsme v sobì ale nosili a nosíme,to se bude probouzet.
6
..."
-
I
Tedy to co bylo skryté v nás, to bude muset vyjít na povrch. Dívejte se dobøe na lidi okolo sebe,jak se na nich projevuje to, co v sobì skrývají. Vzpomnìl jsem si na citát z Karla Èapka: "Doba lidi nemìní, doba lidem vždy jen umožní, aby ukázali, co v nich je." Kdo byl dobrý za pøedcházejícíéry, je dobrý i teï, to se nedá zmìnit. Kdo v pøedcházející dobì pøemýšlelnad tím, jak co nejrychleji zbohatnout, teï se ukazuje. V té minulé dobì se bál a nemìl možnosti, aby naplno ukázal svoji chamtivost, svoji vychytralost, jak nìkoho oklamat a získat peníze. Dnes tu možnost má. Tak to, co v tìch lidech bylo potlaèené, co bylo skoro mrtvé, vykvete naplno pod obrovským tlakem síly, kterou každý z nás dostává. Dívejte se pozornì okolo sebe, každý se projevuje podle toho, co v nìm je. Ten, kdo byl slušný a mìl morální zásady tenkrát, má je i nyní. Dokonce je v nich ještì pevnìjší. Další biblický citát øíká: "Nechte mrtvých, at' pochovávají své mrtvé." Co to znamená? Pøecemrtvý èlovìk nebude pochovávat mrtvolu. Ale v dnešní dobì je velmi mnoho lidských duchù, kteøíjsou duchovnì mrtví. Co znamenábýt duchovnì mrtvý? To jsou ti, kteøí už nikdy nebudou nút šanci pøejít do vìènosti v tom smyslu, že se již nemohou stát duchovnì nesmrtelnými. Duchovní hodnoty je už nezajímají.Zajímají se už jen o materialistický zpùsob života. Žijí zde a snaží se užívat pouze pøíjemnýchstránek života. Na to, co bude potom, už vùbec nepomyslí. Prostì v to nevìøí a nechtìjí se'o tom ani bavit. Nechme je tak. Už jsem tady minule ve své pøednášceøíkal takové pøirovnání,a sice našeho tìla coby domeèku, nebo ještì lépe auta, které jsme dostali k používání pro tento život. Dostali jsme ho zároveò i se šoférem. To auto, to je naše tìlo a vpøedu sedí øidiè, to je náš pøednímozek. Mozek, který produkuje rozum. A vzadu v tom autì sedí pán - to jsme my. To je lidský duch, který má øídit šoféra, kudy má jet. Každý v okamžiku narození dostanemei urèitou úlohu, tedy trasu, kterou máme ujet. Napø. v pøenesenémslova smyslu z Prahy do Paøíže.Na to, abychom se tam dostali, musíme mít v poøádkujednak to naše auto, tudíž se máme o nì peèlivì starat a ne je úmyslnì poškozovat, a pak ten pán vzadu musí být živý a bdìlý, aby pøikazoval øidièi, kudy má jet a znát pravidla silnièního provozu. Pokud je nezná, pak se stane, že na køižovatce to auto poškodí. Pùjde do opravny - tedy do nemocnice - tam ho dáme do poøádku, ale když ta pravidla nezná, mùže se stát, že na další køižovatceto auto poškodí znovu. Musíme se starat nejen o našetìlo, to je základ, abychom se mohli poznáním pravidel života - zákonù Božích na tomto svìtì - dostat do cílové stanice. To je naše úloha. V této dobì mnoho tìchto autíèek jezdí už jen tak, že je øídíšofér, a ten si dìlá, co chce. On je schopnýjezdit sám s tím autem, ale pán vzadu spí. Lidský duch - vládce toho auta - nemá zaspat. Ale mnoho lidí je v dnešní dobì mrtvých, a to z toho dùvodu, že pøenechalivedení tohoto našeho systému tìla rozumu. A rozum, pøední mozek, velmí rychle pøevzalvedení,a v tom okamžiku doslova zavøel okénko, jako to bylo v tìch starých filmech, kdy šofér vozil svého pána tak, aby ho nerušil. A• si tam klidnì spí a on si dìlá s autem, co chce. Rozum vždy uvažuje jen úèelovì, bez toho, aby mìl jakék91iv morální zábrany. Je doba pragmatismu. Dobré je to, co je mnì prospìšné. To je heslo mnohých politikù. Ale to je absolutnì proti zákonu lásky. Ten zní pøece- dávat, ne brát. Opakem lásky není nenávist, opakem lásky je sebeláska.V nenávistije hl~vnì strach. O tom bychom mohli povídat dlouho, ale vra•me se k problematice, která se týká smrti jako takové. Je dobré vìdìt, jak celý ten dìj probíhá. Je velký rozdíl, když odchází na druhý bøehnìkdo, kdo se zajímalo duchovní problematiku a kdo ne. Ten, kdo o tom nechce nic vìdìt a nic slyšet, pøecházído oblasti, kde nic nevidí a nic neslyší. Pøicházído tmy na druhé stranì. Každý z nás po odpojení té støíbrné šòùry od našeho tìla, po rùznì dlouhé dobì, nìkdy i nìkolika týdnù. Nìkteøí duchové bývají pøi svém tìle i 40 dnù, absolvují svùj pohøeb,nìkdy bývají na høbitovì pøi svém tìle, než se mohou uvolnit a potom jsou doslova posunuti do té úrovnì, do které se dostali zde na této zemi. Tedy ti, co' nechtìli nic vìdìt o posmrtném životì, co nechtìli nic vìdìt o duchovních hodnotách, jdou do oblasti, kde je tma. Nic nevidí, nic neslyší.Prožívají
7 i
~;~:-;\
vše jako zde, ale jakoby byli slepí a hluší. Je to bolavá doba, dokud v této situaci nevymknou slova, která použije každý z nás, když je mu nejhùøe.Slova, která smìøují k Tvùrci. A v této chvíli se jim zaèíná trochu rozjasòovat,alej~ to ještì dlouhá cesta, než mohou pochopit to, co se dá pochopit už zde na zemi. My lidé na této zemi shromažïujeme stále nìjaké bohatství. Chceme mít lepší dùm, lepší auto, poèítaè, nové šaty, pìknou dovolenou a další vìci. To není zlé, ale nemá to být cílem našeho života. Naše tìlo, které jsme dostali a které je nejcennìjším nástrojem, máme samozøejmìudržovat v poøádku.Máme mu dávat to, co mu patøí,starat se o nì. Ale perfektnì pøipravenéauto - tìlo - je stále jen základem k tomu, abychom se mohli pohnout k cíli, a ne jenom auto leštit a stát s ním na jednom místì. My to auto musíme používat. Musíme se vydat I na tu cestu životem a stoupat smìrem nahoru, jít tou cestou duchovního poznání. Tedy dokonale pøipravené tìlo je jen základem k tomu, abychom mohli duchovnì rùst. Z tohoto svìta si pøece neodnesemenic. Aní dùm, chaty, .ani bankovní konta, zlato a brilianty, ani svìtské tituly, svìtské postavení. Odnášíme si jen jediné, a to zkušenosti z vìdomého prožití. Máme možnost otevøít duchovní oèi, a když nemámedar jasnovidcù, pøecemÙžemevidìt. Ani já nemám žádný dar jasnovidcù, ale vím, že když nìkdo odchází, mohu s ním hovoøit. Lidé, kteøí tento dar mají, mi to potvrdí. Takže tyto dary z poznání nejvyššíchhodnot, které k nám pøicházejía jsou k dispozici, vìdomì využívej~e, abychommohli duchovnì rùst. Je jedno, zda byl nìkdo král, prezident, lékaø,uèitel èi bezdomovec,každý se dostává do takové pozice, jaká mu patøí a z ní je možno èerpat zkušenosti, poznání, a to je to jediné, co si s sebou odnášíme. Proto se snaŽD1e jít za duchovními hodnotami a snažmese o to vìdomì. MÙžeme získávat poznání tím, že èteme kníhy, které nám ukazují, kterou cestou kráèet. Už toho èasu tolik nezbývá. Tím, že se to vše zrychluje, ta cestièka na vrchol, pokud bychom to nakreslili jako trojúhelník, je stále strmìjší. Ten trojúhelník se totiž stále zkracuje. Výška vrcholu se nemìní, ale mìní se délka pøíchoduk nìmu. K tomu, abychom ten strmý vrch zvládli, už potøebujeme pomoc. Horolezci, když jdou na velmi stm1Ývrch, používají lano. V duchovním slova smyslu to lano je tu pro nás k dispozici, je to poznání Pravdy, která je lidem vysvìtlena na pár stovkách stran. KJÙh, které se zaobírají duchovními hodnotami, jsou v dnešní dobì tisíce. Kterou si vybrat, která je ta pravá? Pravá je ta, která vám dává jistotu. Nemìli bychom sklouznout do nìjaké dogmatické polohy, která nepøipouští,že by nìkteré vìci mohly být jinak. Každá církev tvrdí: "Já mám pravdu". Podle mne je tu velmi jednoduché kritérium. Pokud kráèím správnou cestou, mùj život se stále rozjasòuje a rozjasòuje. Ano, jakmile jdu cestou vzhùru ke Svìtlu, k slunku života, tak musí být stále jasnìjší, lepší. To znamená, že musím stále víc a víc prožívat dny svého života v pokoji, klidu, štìstí, harmonii, se schopnostmi všechno vyøešit. Kdo tvrdí, ž~ kráèí správnou cestou podle svého svìtonázoru, a mluví o tom, že je neš•astný, že je stále smutný, že si neumí vysvìtlit to nebo ono, že se trápí, že se .zlostí, ten vlastnì tím vypovídá, že nezná cestu k Pravdì, k Bohu. Protože Pravda mì musí vynášet stále výše do svìtlejších výšin, kde je stále krásnìji a krásnìji. A toto se dá prožívat už zde na zemi. Není tøebaèekat, že to bude na druhém svìtì. Jen tehdy mám jistotu, když jsem den ze dne š•astnìjší. Možná si øíkáte,jestli si jen tak nevymýšlím. Ne. Pokud to èlovìk prožívá sám na sobì, mùže to øíkats naprostoujistotou. Neøíkám, že nedìlám žádné chyby, ale dokáži si velmi rychle uvìdomit, èím jsem si sám zavinil to nebo ono, a umím to velmi rychle dát do poøádku.To je pro mne kritérium, že mám v rukou cestu Pravdy a že to, co pøijímám,mohu v praxi života uplatòovat a nemusí mne JÙkdo vést. Pozor na jakékoliv vedení lidmi, protože lidé vždy sklouzli k pozici moci. Každá církev nakonec vždy skonèila jako mocenská struktura, která pøikazujelidem jednou to, jednou ono. A je jedno která. Každý z nás musí mít v sobì jistotu, že kráèí správnou cestou, protože na druhé stranì v okamžiku závìru - posledního soudu - se nebude možno vymlouvat - to mi pøikazovala ta nebo ona církev, to mi øíkali ti èi oni lidé. Ne, tam jsi èlovìèe zodpovìdný jako . ,
.
8 -
., , '...:
lidský duch sám za sebe. Samozøejmì ti, co mì nesprávnì vedou a já se jimi nechávámvést, nesou za to urèitou zodpovìdnost, ale já jsem zodpovìdný za to, že jsem se jimi nechal vést. Každý z nás musí sám vycítit, a to jsme dostali všichni do vínku, všichni máme schopnost se øídit citem, to znamenávycit'ovat, kde je pravda a kde ne. Jen pozor na náš rozum! A pozor ještì na jednu okolnost, na úspìch! Žijme správnì každý na svém postì a je jedno, kde jsme zamìstnáni. Nerozlišujme lidi podle toho, na jakém postu jsou, ale jak vykonávají svá povolání. Mùže být vynikající uklízeèka a velmi špatný lékaø. To spoleèensképostavení nemùžemedát do pozice, že ten je vyšší, protože je lékaø, a ona je spoleèenskánula, protože je uklízeèka. Hodnota èlovìka spoèíváv tom. jak vykonává své povolání. To je v této dobì to nejdùležítìjší. Je tøebasi uvìdomit, že každý z nás má šanci tam, kde je. Neznamenáto, že se musímedostat na spoleèenském žebøíèku nìkam vysoko. Poctivì žijme tam. kde jsme a nikdy nedìlejme druhému to, co nechceme,aby dìlal nám. V praxi života využívejme zákona lásky. Když ho budeme žít a vìdomì používat, zaènese nám doslova rozjasòovat. Všechna dogmata vedou lidi pøísnourukou a urèují, co èlovìk nesmi a když to udìlá, že bude vylouèený, zatracený. Ale kdo z lidí mùže zatracovat? Komu bylo dáno toto právo? Pøece - nesuïte, nebo budete souzeni, netrestejte, nebo budete trestáni. Nechme spravedlnost na vìèných zákonech našeho Stvoøitele. Krásnì se nán1bude ukazovat, kdo jaký je okolo nás i jací jsme. Když najdu Pravdu, tak jsem zodpovìdný jen Pravdì samotné a nikomu z lidí. Pøípust'mesi, že my lidé jsme omylní. I to, co já vám øíkám,pøehodnocujtesvým citem. Nechci vám vnucovat, že je to všechno do puntíku naprostá pravda. Snažím se o ni, ale to neznamená, že ten, kdo se snaží,je už naprosto dokonalý. Takže vyci•ujme a nemùžemese zmýlit. Mohu za sebeøíci - našeljsem cestu, která mì usmìròuje v každé chvíli mého života a nikdy mì za ty roky, co ji mám. a už ji mám pomalu 10 rokp, nezklamala.Tojájsemji obèaszklamal a dostal jsem hned tvrdou ránu, abych se vzbudil. Den po dni se pøesvìdèuji, že moje cestaje správná. Nemohu ji nikomu vnutit, ani bych to neudìlal. Ale pokud cítíte ze mì jistotu, tak je to ono. Pravda èlovìku dává jistotu i v této dobì. A• se dìje kolem mne, co se dìje, vím. že kráèím správnou cestou a to je cesta, po které všichni lidé touží, cesta k nesmrtelnosti. Nemoc a signály bolesti nás vždy upozoròují, že nekráèíme správnì. Mìli bychom se už nauèit, že pokud je našetìlo nemocné,znamenáto, že dìláme dlouhodobì jisté pøestupkyproti vìèným pravidlùmživota zákonùm Božím. Již nyní je tøebavše urychlit. Neèekejme na to, až naše tìla budou vážnì poškozena. Vždyt' už pøi prvních pøíznacíchje tøeba si uvìdomit, že nežijeme správnì. Uème se, že nám Tvùrce života dává možnosti okamžitì pochopit, že jsme udìlali nìjaké nesprávné rozhodnutí. Náš život se totiž skládá jen z rozhodnutí a následkù. Máme svobodnou vùli se rozhodovat, ale potom musí vždy pøijít následky. Už nezbývá mnoho èasu na experimenty. Je tøebajednat uvážlivì, dle Božích zákonù. My všichni jsme zde byli už mnohokrát, a to, že jsme zde znovu, je dùkazem, že nejsme dobøí ,žáci.Že jsme opìt museli pøíjít do školy života, abychom se koneènì douèili. Ale ten èas se krátí. Náhle život konèí, a pokud nestihneme, p,rollTáváme.A zde je ten moment vìèného zatraceni. Máme jistý èasový limit, do kterého musíme splnit jistou úroveò duchovních vìdomostí a dojít k duchovní vyspìlosti a umìt toto používat v praxi. NeÈeká se od nás, že budeme stoprocentnì dokonalí, ale abychom prošli tím okamžikem posledního soudu, musíme dosáhnout urèitý vývojový stupeò, pøeskterý se musíme dostat. Kdo se nedostane,nedá se nic dìlat, ten odchází do oblasti vìèného zatracení..Co to znamená?Jak si vysvìtlit tyto pojmy duchovní smrti? Tìlesná smrt je námjasná. Je to nutnost. Ale duše - duch èlovìka - žíje dále a proto by mìl usilovat o to, aby se dostal do oblasti vìèného života. Ke spásenestaèíjenom uvìøít. Pokud èlovìÈe uvìøíš a pøíjmeštu cestu, která byla pøínesenapøed2000 lety Ježíšema potvrzena v tomto tisíciletí v Poselství Grálu, kde je doplnìno vše, co ještì tenkrát nemohlo být øeèeno,a budeš podle této cesty žít, pak mùžeš být spasen.
-
9
-~
-
r.',~
..
Nenechávejme si to na poslední chvíli, protože nevíme, kdy pro nás tato poslední chvíle nastane.Takový èlovìk, který pøecházína druhou stranu, a který život prožil pouze rozumovì, nezískal nic, odchází chudý. Tento svìt a druhý svìt, to je všechnojen jeden svìt, odlišující se pouze druhem hmotnosti. I druhý svìt je jen hmotný a není naší stanicí koneènou, ale jen pøechodnou, ze které se vracíme buï sem,zpìt, nebo odcházíme do rajských výšin. A co znamenávìèné zatracenípro ty, co nesplní svou úlohu do daného okamžiku? Každý z nás sem poprvé pøišeljako duchovní zárodek, který nic neví, ale touží po sebeuvìdomìní. Je to tedy duchovní základ, který pøichází s touhou stát se vìdomým a platným pomocnikem. Každý z nás je individuum, které si vybírá podle jistého pøedobrazuto, èím chce být. Každý v sobì cítíme jistou touhu. Nìkdo tøebatouží být hrdinskYrnvùdcem, žena mùže toužit stát se nìžnou ošetøovatelkou. To v sobì nosí. Snaží se být podobnou jistému obrazu dokonalosti, který vyci•uje z nejvyššíchvýšin. Uvìdomme si vìtu - èlovìk byl stvoøenk obrazu Božímu. Tedy ne podle Boha, ale k obrazu Božímu. Jsme kopie obrazu, nikoliv kopie Boha. Nenamýšlejme si nic o své velikosti. Když pøicházímesem,ještì nevìdomí, vyci•ujeme jistou touhu zpodobnit se s tím naším pøedobrazem,který jsme si vybrali. A souhrn všech dokonalých pøedobr8ZÙdává obraz Tvùrce. Ale to je tak dokonalé, že Jeho si nikdy ani nepøedstavujme!Už jakékoliv malování Tvùrce je pøestupek,protože jeho dokonalost nemùže lidská schopnost vystihnout. My si pøinášímevždy jen pøedobraz,který zde máme uskuteènit. Máme se zde ztotožnit s tím pøedobrazem vývojem, ke kterému je nám dána urèitá doba zde v této hrubohrnotnosti. Mùžeme to splnit døíve,nebo za delší dobu, ale máme stanovený limit - do té a té doby, do této chvíle. Pokud to lidský duch nestihne, co se asi stane?Pøedstavtesi, že ten duchovní zárodek je èistá, nenahraná magnetofonová páska, která v sobì nese touhu nahrát jistou konkrétní melodii, která se jí líbí, která je jí blízká. A pøichází sem, aby nahrála základ té melodie zpùsobem nejjednoduššíma pøecedokonalým. Když to splníme, odcházíme do vìèných oblastí duchovních a tam máme možnost tu jednoduchou melodii, tedy sebe saméhov té úloze, kterou jsme si vybrali, dokonèit. Od té jednoduché melodie mùžeme zdokonalovat až do nádherných orchestrálních poloh. Tak nìjak si mùžeme pøedstavit celé toto dìní. Každý lidský duch pøi pobytu zde nìco z té melodie nahrál, ale pokud melodie nebude nahraná tak, jak má být, tak se stane to, èemu øíkámevìèné zatracení. Ztracení, odebrání všeho, co jsme získali. Ta páska je nemilosrdnì vygumovaná. Páska se neztratí, ale už nemá žádné jméno, už je to nikdo. Mohla to být konkrétní lidská duše, lidský duch, který mohl navìky být v tomto stvoøení pomocníkem. Ale když to do té poslední chvíle' nestihneme, nedá se nic dìlat. Zákony jsou pøísné,neúprosné. Tìm, kteøí to nestihnou, bude vzato vše, co získali, ztratí to. Nebude to konkrétní lidský duch, už to bude zasejen èistá páska, èistý lidský zárodek, který se nemùže ztratit. Ten je vìèný. Už však nebude sebevìdomý, jako konkrétní lidský duch. Znovu jde do dalšího cyklu, který trvá obrovské množství pozemských rokù. To je to, èeho se bojme, z èeho mìjm~ obavy! Nemìjme nikdy strach z pozemské smrt~ ta není nic jiného než narození se duše na druhý svìt. Ale to, o èem jsem hovoøil, to je realita, která mùže postihnout i kohokoliv z nás. I my, co víme, ještì nemámejistotu. Stále platí to biblické první mohou být posledními a poslední prvními. Nikdo se nevyvyšujme! Žijme v pokoøe a snažme se do poslední chvíle! Èerpejme z té studnice živé vody, která je pro nás lidi k dispozici!
-
Po krátké pøestávcese budeme vìnovat vašim otázkám. Otázka doslova masovéhoumírání v squèasnéválce v Jugoslávii. Tam je smrt tématem každého dne. Co se tam vlastnì dìje? Z duchovního hlediska je tøeba zaèít chápat i takovéto velké kolektivní svìtové dìje. Uvìdomme si, že je to nìco mimoøádnì vážného a týká se to nás všech, každého z nás osobnì. Kde jsou vùbec duchovní koøeny toho, co se dìje v Jugoslávii? Vycházejme z jednoduchého poznání o nenávisti. Tam žijí dvì skupiny obyvatelstva - jsou tam pravoslavní køest'anéa jso~ tam mohamedáni. Tato dvì etnika, dvì .;;1 -
10
JI~j
,
. . skupiny, které se liší náboženským pøístl!pern, se dlouhá staletí nenávidí. Nenávist má obrovskou sílu. Navíc vychází ze strachu. Nenávistné myšlenky. Vìtšinì z vás nemusím vysvìtlovat, že myšlenkaje cosi konkrétního, co na druhé stranì jemnohmotnosti je ztvámìné. Myšlenkami jsme vzájemnì spojeni. Pokud na nìkoho pomyslím, doslova vytváøímjistý kanál k nìmu, a tím kanálem teèe energie, kterou mu vysílám. Existuje energie dobrá a energie zlá, energie lásky nebo energie nenávísti. Pokud nìkdo vysílá k nìkomu nenávistnémyšlenky a ten druhý nenávist neprožívá, nenávistnì nemyslí, žije v lásce. Tak ten nenávistný útvar, a• již myšlenkový jako fantom, nebo citový jako jistý démonický malý základ se ho nedotkne, ale ztratit se nemùže. Naše myšlenka, hlavnì s citovým podtextem je útvar, který je víditelný a za který osobnì je každý z nás zodpovìdný. Pozor na každou myšlenku, protože ona je okamžitì Ztvárnìna a buï pomáhá nebo útoèí na nìkoho, podle toho, jakou myšlenku vytvoøíme! Ty nevyužité myšlenky, tedy ty, které narazí na nìkoho, kdo je jinak naladìný, se neztrácí, ale shromažïují. Na této zemi je šest miliard lidí. Tìžko si dovedeme pøedstavit to obrovské množství útvaru, které vytvoøíme každý den, z energie, kterou nám dává tvùrce. Energie tvùrce není ani zlá, aru dobrá. Je jako elektøinav zásuvce.Ona prostì je. Ale zda na ní uvaøíme dobrý obìd, nebo bude využita na popravu èlovìka, o tom se mùžeme svobodnì rozhodovat. Používáme energii, kterou nám dává Tvùrce, ale k èemu ji použijeme, za to nesemekaždý z nás odpovìdnost. Pokud vytváøíme útvary nenávisti, ty se sdružují do jednoho stejnorodého mraku, démoIÙckéhoútvaru, který se pohybuje doslova nad celým svìtem. Zastaví se tam, kde je nejvíce lidských duchù, kteøí žijí v podobné emocionální situaci, tedy v nenávisti. Všechny nenávístné útvary z celého svìta, které jsme vytvoøili my, lidé, za poslední roky, desetiletí se shromáždily v jeden démonický útvar, který se zastavil nad Jugoslávií. Ti lidé žijí v nenávísti a pøivolali ten mrak k sobì. Ale to ještì neznamená,že z toho mraku prší. OIÙ se musí dostat do urèitého varu, tedy do jisté intenzity citového stavu, který charakterizuje ten mrak nad nimi. Pokud bychom si to nìjak duchovnì charakterizovali, jak náhle jejich intenzita vnitøního stavu dosáhne øeknìme nìjakou hodnotu, tøeba 100, každý jednotlivec se zaèíná doslova napojovat na ten obrovský mrak nenávisti a z nìho pak zaène ke konkrétnímu lidskému duchu proudit obrovské množství energie a ti lidé jednají v nepøíèetnosti.Do IÙch teèe energie nenávisti nás všech, kteøíjsme vytvoøili nenávistné myšlenkové útvary. OIÙji ve své nepøíèetnostipoužívají, ale odpovìdnost za to neseme my všichni. Za to, co se dìje v Jugoslávii nese odpovìdnost každý lidský duch, který v životì vytvoøil nìjaké kvantum nenávísti. Každý je spoluzodpovìdný svým podílem za to, co se dìje a• v Srbsku nebo v Kosovu. Úplnì zastavít se to dá pouze v pøípadì, že by pochopili tyto zákony a dokázali si odpustit. Museli by se pøeladitz nenávísti na lásku. Pøáli bychom jim upøímnì, aby to dokázali. Modlíme se - Otèe, odpus• nám naše víny. Co to ale znamená?Vlna se nevymaže pouze tím, že poprosím a už jsem èistý. V této modlitbì prosím o to, abych si prožil to, co jsem zpùso~il druhému. Vyhoví se mi tím, že mi nìkdo ublíží. Ale v tom okamžiku my lidé zaèínáme protestovat. Nechápeme, že se právì naplnilo to, o co jsem prosil. Vždyt' vzápìtí zní vìta jako i my odpouštíme našim viníkùm. Kdokoliv mnì 'ublíží jakkoliv, to se mi jen vyrovnala vina z minulosti a já mám proto odpustit vždy a každému. Kdo toto neumí pochopit, nepochopil vùbec smysl modlitby, která byla dána lidem pøed 2000 lety Ježíšem. Stále se toèíme v zaèarovaném kruhu a neumíme se pohnout. My lidé se dokážeme sejít ve velkém poètu u televizních obrazovek, když je napø. Olympiáda. Kdybychom se jednou tak dokázali sejít u televizních obrazovek v takovém poètu 3 až 4 miliard lidí a povìdìt si to, co jsme si povídali nyní. Tento svìt se dá témìø ze dne na den posunout k lepšímu, pokud bychom dokázali toto pochopit ve vìtším množství a vzájemnì si odpustit. Ale protože.je to zatím jen ideál, který asi jen tak nedokážeme, proto pøichází tvrdé rány. Dá se vùbec odèinit to, že nìkdo druhého zavraždí? Jednak tím, že si stejný osud musí prožít sám, a nebo tak, že èlovìk pochopí, hluboce lituje a prosí o odpuštìní. Kdo lituje a prosí, tomu bude vždy nìjakým zpùsobem
I
II
.
i ;
, i
-
.
pomoženo, tomu bude vždy podána pomocná ruka, aby se oèistil ještì zde a nyní. Je tu veliká symbolika tøí køížù a velké noci. Uprostøed je Syn Boží, po stranách dva lotøi. Jeden se posmívá, toho nechejme. Ale druhý pochopil, že nežil správnì. Pøijal trest ukøižováním na
vyrovnánísvéviny,litovala prosil,a bylomuøeèeno: "Ještìdnesbudešsemnouv ráji."Každý Z nássi nesenìjakéviny.Postavme sedo øadyzatohotolotra a zaènìmenatom pracovat již
?, "
dnes! Hledejme, kde jsme udìlali chyby a odpus•me si navzájem již teï, abychom v budoucnosti nemuseli trpìt. Kdo pochopí, pøijmeto, co pøijmout má, lituje a prosí, tomu se umožní odèinit si to ještì zde. A vùbec, kdo se rozhodne žít podle zákona lásky - to znamená už nikdy neudìlám to, co nechci, aby jiní udìlali mnì - a budu se snažit nejen navenek a ve své øeèi, ale i ve svých myšlenkách žít tak, jako kdyby to bylo vidìt a slyšet pøedcelým svìtem. V poselství od zaèátku až do konce zní jedna vìta: "Udržuj krb svých myšlenek èistý, založíš mír a budeš š•astný." Ten krb myšlenek, to je naše citové chtìní. Když se ve svém citu nasmìruji na lásku, tedy níkdy nebudu druhému vìdomì ubližovat a budu se každým svým hnutím nitra snažit být užiteèný tomuto svìtu, tak nemusím mít žádné obavy. Naplnìní této vìty v plném rozsahu dává šanci být nesmrt,elným.Ale nenechávejmesi to na zítra, protože zítra už být nemusí! V tom nemá nikdo jistotu. Další dotaz. Prožil jsem klinickou smrt a bylo mi øeèeno:,;Musíš se vrátit. Máš ještì povinnosti ke své rodinì," A pak jsem vidìl svého dìdeèka, který pøed èasemzemøel a ten mi øekl: "Nikdy se nenechávejpo smrti zpopelnit, hroznì to bolí." Takže, co se týká zpopelnìní, a ještì pøedtímpitvy. Pracuji na takovém oddìlení, kde umírá I mnoho lidí. Pro pitvy dle svìtských zákonù jsou danájistá pravidla. Já osobnì, pokud to není ze zákona nutné, se snažím, a kolegy usmìròuji také tak, aby pitva nebyla. Ale svìtský zákon pøekroèit nemohu. Snažím se tedy, aby se pitva nekonala døívenež za 3 dny. Dokud jsem toto nevìdìl, posílal jsem na pitvu ještì ten den, kdy pacient zemøel.Uvìdomme si, že lidé, kteøí jsou materialisticky zamìøení, mají spojení tou šòùrou velmi pevné, velmi hutné, intenzivnì pøenášejícíještì všechny impulsy z tìla. Když takovýto materialista zemøea pitva by se zaèala ještì týž den, on to všechno pøesastrální i hrubohmotné tìlo cítí. To saméje i se zpopelnìním. Pokud dojde ke zpopelnìní druhý až tøetí den a je to tvrdý materialista, tak tu bolest prožije. Jen lidé vysoce duchovní odcházejí rycWe.Ta šòùra se u nich rozpojí za výraznì kratší dobu. Èas uplynul a budeme muset konèit. Myslím si, že to bylo setkání užiteèné. To, co jsme si tu povídali, se snažme,ani ne tak rozumem, ale citem, v sobì prožít. Vždyt' nám jde o život vìèný a možnost je zde pro všechny, jak tu jsme. Nezahoïme ji a žijme v lásce. Nedìlejme nikdy druhému to, co sami nechceme,aby nìkdo dìlal nám. A držme se toho jediného, když už nièeho jiného ne: "Udržujme krb svých myšlenek èistým. Založíme mír a budeme š•astni." To nás m~že dovést do života vìèného. Tìlesné smrti se nemusíme bát, ale zamýšlejme se nad smrtí duchovní. Ještì stále je tu šance.Nezalloïme ji, byla by to obrovská škoda. To vám pøeji a dìkuji za pozornost.
Uvedený text je pøepsanýJanou Šípovou z pøednáškynahrané na magnetofonovou pásku se souhlasem pøednášejícíhoMUDr. Ivana Rusnáka. Autor pøednášky chce pøipomenout, že uvedené konkrétní pøípadyplatí v plném rozsahujen na anonymnì vzpomenutých nemocnýcha není možné je pøenášetna jiné lidi. Jsou ukázkou projevování se zákonù na konkrétních lidech a mohou se stát pouèením pro jiné. Autor pøednáškychce zároveò všem ètenáøùmzdùraznit, že všechny jeho odborné vìdomosti, by znamenaly pramálo, pokud by nemìl to veliké štìstí, setkat se s dílem POSELSTví GRÁLU - VE SVÌTLE PRA VOY od ABD-RU-SHlNA, ve kterém našel vysvìtlení na všechny své otázky o problémech žití èlovìka.
12
c
. 1 !
"
