Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně Katedra obchodního práva
Bakalářská práce
Smlouvy obstaravatelské v obchodním právu (mandátní, komisionářská a o kontrolní činnosti)
Hana Grossmannová 2006
Prohlašuji tímto, že jsem bakalářskou práci na téma: Smlouvy obstaravatelské v obchodním právu (mandátní, komisionářská a o kontrolní činnosti) zpracovala samostatně a pouze s využitím pramenů v této práci uvedených.
OBSAH 1 Úvod __________________________________________________________________ 4 2 Obstaravatelské smlouvy _________________________________________________ 5 2.1 Historická úprava __________________________________________________________ 5 2.1.1 Vývoj obchodního práva v českých zemích___________________________________________ 5 2.1.2 Smlouva mandátní a komisionářská_________________________________________________ 6
2.2 Mandátní smlouva __________________________________________________________ 8 2.2.1 2.2.2 2.2.3 2.2.4 2.2.5 2.2.6 2.2.7 2.2.8 2.2.9 2.2.10
Forma smlouvy ________________________________________________________________ 9 Podstatné náležitosti mandátní smlouvy _____________________________________________ 9 Práva a povinnosti mandanta ______________________________________________________ 9 Práva a povinnosti mandatáře ____________________________________________________ 10 Úplatnost ____________________________________________________________________ 11 Zánik závazku ________________________________________________________________ 11 Odpovědnost za škody __________________________________________________________ 12 Typické příklady využití mandátní smlouvy _________________________________________ 13 Ostatní ustanovení o mandátní smlouvě ____________________________________________ 13 Použitá judikatura _____________________________________________________________ 14
2.3 Komisionářská smlouva ____________________________________________________ 15 2.3.1 2.3.2 2.3.3 2.3.4 2.3.5 2.3.6 2.3.7 2.3.8 2.3.9 2.3.10
Forma smlouvy _______________________________________________________________ Podstatné náležitosti komisionářské smlouvy ________________________________________ Práva a povinnosti komitenta_____________________________________________________ Práva a povinnosti komisionáře __________________________________________________ Úplatnost ____________________________________________________________________ Zánik závazku ________________________________________________________________ Odpovědnost za škody __________________________________________________________ Typické příklady využití komisionářské smlouvy _____________________________________ Ostatní ustanovení o komisionářské smlouvě ________________________________________ Použitá judikatura _____________________________________________________________
16 16 16 17 17 18 18 19 19 19
2.4 Mezinárodní a zahraniční úpravy ____________________________________________ 20 2.5 Závěrem _________________________________________________________________ 21
3 Smlouva o kontrolní činnosti _____________________________________________ 22 3.1 Historická úprava _________________________________________________________ 22 3.2 Smlouva o kontrolní činnosti ________________________________________________ 23 3.2.1 3.2.2 3.2.3 3.2.4 3.2.5 3.2.6 3.2.7 3.2.8 3.2.9
Forma smlouvy ________________________________________________________________ Podstatné náležitosti smlouvy o kontrolní činnosti _____________________________________ Práva a povinnosti plynoucí ze smlouvy _____________________________________________ Úplatnost _____________________________________________________________________ Zánik závazku _________________________________________________________________ Odpovědnost za škody ___________________________________________________________ Typické příklady využití kontrolní smlouvy __________________________________________ Ostatní ustanovení o smlouvě o kontrolní činnosti _____________________________________ Použitá judikatura ______________________________________________________________
24 24 24 25 26 26 26 27 27
3.3 Mezinárodní a zahraniční úpravy ____________________________________________ 28 3.4 Závěrem _________________________________________________________________ 29
4 Závěr _________________________________________________________________ 30 2
5 Summary _____________________________________________________________ 32 6 Přílohy _______________________________________________________________ 33 6.1 Mandátní smlouva _________________________________________________________ 33 6.2 Smlouva komisionářská_____________________________________________________ 35 6.3 Smlouva o kontrolní činnosti ________________________________________________ 37
7 Použitá literatura a materiály ____________________________________________ 39 Publikace __________________________________________________________________________ 39 Internetové adresy ___________________________________________________________________ 40 Judikatura__________________________________________________________________________ 40
3
1 Úvod Ve své bakalářské práci bych se ráda pokusila nastínit jak současný tak i historický vývoj obchodního práva v českých zemích, se zvláštním zřetelem ke konkrétním smluvním typům – mandátní, komisionářské a smlouvě o kontrolní činnosti. Základním cílem bylo, v pokud možno přehledné podobě, podat ucelenou představu o platné právní úpravě v oblasti závazkových vztahů, osvětlit některé zásadní pojmy týkající se obchodního práva a také se pokusit nastínit některá komplexní řešení a návrhy týkající se možných změn platných právních úprav. Prvotním úkolem tedy je provést rozbor problematiky obstaravatelských smluv a smlouvy o kontrolní činnosti právně upravených v obchodním zákoníku. Řešení je přitom provedeno také i vzhledem k prvorepublikové právní úpravě platné na našem území a též k právní úpravě provedené dřívějším zákoníkem mezinárodního obchodu. Některé aspekty zmíněných smluv se pokusím ukázat na konkrétních případech z judikatury.
4
2 Obstaravatelské smlouvy 2.1 Historická úprava 2.1.1 Vývoj obchodního práva v českých zemích Vzhledem k tomu, že mandátní a komisionářské smlouvy upravují závazkové vztahy mezi smluvními stranami, vyvíjí se historická úprava zejména v rámci obchodního, ale také i občanského práva. Novodobá historie obchodního práva v moderním smyslu na českém území spadá do období habsburské monarchie.1 K první kodifikaci obchodního práva na území rakouského soustátí došlo zcela pochopitelně až později než ke kodifikaci práva občanského (č. 946/1811 – obecný občanský zákoník), konkrétně roku 1862. V tomto roce došlo k převzetí všeobecného německého obchodního zákoníku (AHGB) Rakouským císařstvím. K výrazné změně nedošlo ani po vzniku samostatné Československé republiky roku 1918. Všeobecný obchodní zákoník zůstal v platnosti, Československý stát převzal dosavadní rakouské a uherské právo en bloc.2 Zároveň však zvláštní komise ustanovená roku 1930 vypracovávala projekt jednotného československého obchodního práva. I přes tyto snahy zůstala původní právní úprava v platnosti až do roku 1950. V tomto období výrazných společenských změn byl sepsán zákon č. 99/1950 Sb., o hospodářských smlouvách a hospodářské arbitráži. V rámci složitých změn, kterými naše společnost v těchto letech procházela byly přijaty tři zákoníky a to občanský zákoník č. 40/1964 Sb., hospodářský zákoník č. 109/1964 Sb. a konečně zákoník mezinárodního obchodu č. 101/1963 Sb. Podstatným rysem Hospodářského zákoníku č. 109/1964 Sb. bylo dle Švarce výrazné omezení smluvní volnosti stran ve prospěch zájmů celospolečenských3. Jak zajisté není nutno zdůrazňovat, velkým zlomem byl pro oblast obchodního práva rok 1989, kdy bylo nutné upravit obchodní právo v souladu s rozsáhlými společenskými i ekonomickými změnami. Prvním počinem na poli obchodního práva byl nový obchodní zákoník (č. 513/1991 Sb.), který se tak stal v návaznosti na novelizovaný Občanský zákoník (č. 509/1991 Sb.) hlavním pramenem obchodního práva v Československé republice. 1
Švarc, Z. a kol. Základy obchodního práva. Plzeň : Aleš Čeněk 2005, str. 30 a násl. Eliáš, K. Kurs obchodního práva: Úvodní a obecná část – Soutěžní právo. Praha : C. H. Beck 1997, 2. vyd., str. 26 a násl. 3 Eliáš, K. Obchodní společnosti: Základní otázky. Praha : C. H. Beck 1994, str. 50. 2
5
2.1.2 Smlouva mandátní a komisionářská Jak komisionářská tak i mandátní smlouva mají svůj prapůvod v jediném smluvním typu římského práva. Tím je smlouva, označená jako mandatum (příkaz). Podstatným rozdílem oproti dnešní platné právní úpravě je fakt, že tato smlouva byla v tehdejším smyslu zásadně bezplatná. V dalším vývoji došlo k oddělení typické mandátní smlouvy a úplatné smlouvy o obstarání záležitostí. Modernější kodexy pak již rozlišují mezi bezúplatnou (příkazní) a úplatnou mandátní smlouvu (smlouvou o obstarání věci) a také došlo k oddělení činností, které měly spíše podobu smlouvy o dílo, v níž je mandatář odměňován spíše za výsledek než za vynaloženou námahu.4 V souladu se zadáním mé bakalářské práce jsem se pokusila zaměřit se v této kapitole zejména na období první republiky. Čerpala jsem přitom především z knihy Všeobecný zákonník obchodní se zákonem úvodním5, dále z Příručky obchodního práva v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.6 Za prvé je třeba se zmínit, že již v letech vzniku Československé republiky trápil odborníky v oblasti práva existující právní dualismus v obchodních věcech, nastolený koexistencí dvou právních kodexů samostatně pro oblast obchodního a občanského práva. Je proto pochopitelné, že některé speciální instituty práva obchodního té doby (např. smlouva komisionářská) se neobešly bez doplňujících předpisů občanského práva. V obchodním právu první republiky se také zřetelněji než v jiných právních oborech projevuje jeho mezinárodní rys. Hlavním pramenem obchodního práva za první republiky, jak je uvedeno výše, byl zejména všeobecný obchodní zákoník, zvaný dříve německo-rakouským obchodním zákoníkem, jelikož zákonem o zřízení samostatného státu československého ze dne 28. října 1918 č. 11 Sb. bylo ustanoveno, že veškeré dosavadní zákony a ustanovení zůstávají v platnosti. Platným tedy zůstal i obecný zákoník občanský 946/1811, který byl vyhlášen císařským patentem ze dne 1. června 1811. Již v tomto právním kodexu lze jasně pozorovat tendenci zákonodárců konkrétně vymezit poměrně širokou oblast právních vztahů občanského práva. Objevují se dnes již důvěrně známé instituty jako smlouva o darování, půjčce, nájmu, apod. stejně jako obecná ustanovení o závazkových vztazích. Je zde již zaveden institut smluv zmocňovacích § 1002 až § 1005, upracujících závazkové vztahy stojící na obdobných principech jako je mandátní smlouva v moderním smyslu. Jednalo se o jakési smísení mandátu a plné moci,
4
Eliáš, K. Kurs obchodního práva: obchodní závazky – cenné papíry. Praha C.H. Beck 1999, 2. vyd., str. 311. Voneš, B. Všeobecný zákonník obchodní se zákonem úvodním. Písek : Jaroslav Burian 1912, str. 3. a násl. 6 Wenig, A. Příručka obchodního práva v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Brno : Typos 1922, 2. vyd., str. 1. a násl. 5
6
obstarání záležitosti či jednání a to jak bezplatných či záplatných. Tyto smlouvy měly předepsány dle ustanovení § 1005 formu písemnou či ústní. Pokud se týká konkrétně mandátní smlouvy, pojem „mandátní smlouva“ se vklínil do terminologie českého práva teprve v druhé polovině 20. století. Pokud se týká smlouvy komisionářské, dnem kdy nabyl účinnost obecný zákoník obchodní (1.7.1863), objevily se v našem právním řádu ustanovení o obchodu komisionářském (čili o nepřímém zastoupení), počínaje paragrafem 360. Podle § 360 až 378 se tak komisionářem stává ten, kdo po živnostensku jménem svým, na účet toho, jenž příkaz dal obchody vyjednává. Podstatným se v našem případě jeví zejména paragraf 360, jenž mimo jiné říká: „Je-li od kommittenta výslovně ustanoveno, aby obchod na jeho jméno učiněn byl, není to obchod kommissí obchodní, nýbrž obyčejným příkazem ke smlouvě obchodní.“ Toto je dle mého názoru již zcela evidentní vyčlenění dvou rozdílných typů smluv, které v dnešním právní terminologii nazýváme smlouvou mandátní a smlouvou komisionářskou. Zmíněné zákoníky a normy užívané za první republiky pak zůstaly v platnosti v podstatě nezměněné podobě až do druhé poloviny 20. století. V období let 1950 až do roku 1964 je v občanském zákoníku č. 141/1950 Sb. poprvé v našem právním řádu zakotven institut smlouvy příkazní (§ 434 až 442), jíž se zavazuje příkazník obstarat pro příkazce nějakou obchodní záležitost nebo provést jinou činnost. Jak jsem se již zmínila, určitým výrazným zlomem byl poté rok 1963 a 1964. Od těchto let byly typové obchodní smlouvy upraveny pouze v zákoníku mezinárodního obchodu č. 101/1963 Sb., a to konkrétně v našem případě § 491 až 204 upravující smlouvu příkazní a § 505 až 520 smlouvu komisionářskou. V občanském zákoníku č. 40/1964 Sb., jsou v oddílu pátém upravena pouze obecně práva a povinnosti z jiných právních úkonů - § 410 až 411 obstarání záležitosti jiného.
7
2.2 Mandátní smlouva Mandátní smlouva je jednou ze smluv obstaravatelského typu, zakládající právní vztahy, ve kterých se jedna strana při obstarávání určitých záležitostí, případně při určitých právních úkonech dá zastoupit druhou smluvní stranou. Mandátní smlouva je upravena v § 566 - 576 zákona číslo 513/1991 Sb., obch. zák. ve znění pozdějších předpisů. Doslovná definice mandátní smlouvy podle § 566 odst. 1 ObchZ zní: „ Mandátní smlouvou se zavazuje mandatář, že pro mandanta na jeho účet zařídí za úplatu určitou obchodní záležitost uskutečněním právních úkonů jménem mandanta nebo uskutečněním jiné činnosti, a mandant se zavazuje zaplatit mu za to úplatu.“ V obchodním zákoníku jsou pak příkazní smlouvě nejbližší smlouva komisionářská, smlouva o zprostředkování, dále pak smlouva o obchodním zastoupení a smlouva zasílatelská. Všechny tyto uvedené smlouvy mají však konkrétnější charakter a využití, než smlouva mandátní s obecným zaměřením. Všechna ustanovení o mandátní smlouvě v obchodním zákoníku mají dispozitivní povahu. Mandátní smlouva patří mezi relativní obchody, tedy že její použití je závislé na povaze subjektů smlouvy. Jako smluvní typ je upravena v obchodním zákoníku, je tedy určena primárně pro podnikatele a pro jejich podnikatelskou činnost. Lze ji tedy uzavřít pouze mezi podnikateli, jestliže při vzniku závazkového vztahu je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týká jejich podnikatelské činnosti. Z toho vyplývá, že mandátní smlouva musí být oboustranně obchodní. Vzhledem k tomu, že smlouva mandátní má velmi obecnou povahu, je její zákonná úprava poměrně dosti podrobná. Zákonná úprava však i přes to musí zůstat částečně obecná, aby mohla při zachování smluvní volnosti pokrýt všechny konkrétní případy s jejich specifiky. Obecně přijímanou charakteristikou pro mandátní smlouvu je, že mandatář jedná při realizaci mandátní smlouvy na účet mandanta a uskutečňuje-li přitom určité právní úkony, činí tak jménem mandanta. Jedná se tedy o přímé zastoupení. Mandátní smlouva v sobě nezahrnuje výsledek činnosti. Závazek ze smlouvy je tedy splněn i pokud mandatář vyvíjel činnost k dosažení výsledku, a výsledek se přesto nedostavil. Je celkem pravidlem, že předmětem mandátních smluv je obstarání nebo zařízení více obchodních záležitostí, uskutečnění několika právních úkonů. Vzhledem k tomu se domnívám, že je nanejvýše vhodné vymezit předmět smlouvy co nejpřesněji, nejurčitěji a nejsrozumitelněji. Ostatně toho by mělo být pravidlem nejenom při sestavování smlouvy mandátní. Je vždy výhodnější zamezit a předejít případným sporům, pramenících z různého výkladu nejasností týkajících se dané smlouvy.
8
2.2.1 Forma smlouvy V zákoně není vyžadována pro mandátní smlouvu nějaká zvláštní forma. Smlouva tedy může být uzavřena ústně, písemně či konkludentním způsobem. Pouze pokud předmět smlouvy spočívá v právních úkonech, pro něž je předepsána písemná forma, je nutné uzavřít smlouvu písemně. 2.2.2 Podstatné náležitosti mandátní smlouvy Podstatnými náležitostmi mandátní smlouvy jsou kromě přesného označení smluvních stran a přesného určení zařizované záležitosti závazek mandatáře zařídit určitou obchodní záležitost a na druhé straně závazek mandanta poskytnout za to mandatáři úplatu, jejíž výše nemusí být sjednána. Při nesplnění některé z těchto zákonných podmínek se potom nejedná o smlouvu mandátní, ale o smlouvu příkazní podle občanského zákoníku. 2.2.3 Práva a povinnosti mandanta Jednou z podstatných povinností mandanta je závazek včas odevzdat mandatáři věci a informace, které jsou potřebné pro řádné zařízení záležitostí.7 Z povahy předmětu smlouvy ovšem může také vyplývat, že obstarání takovýchto věcí je povinností mandatáře. Dle §568, vyžaduje-li zařízení záležitosti uskutečnění právních úkonů jménem mandanta, musí mu mandant udělit plnou moc. Mandátní smlouva totiž upravuje pouze vztah smluvních stran navzájem. Plná moc má předepsánu písemnou formu, ať je udělena přímo ve smlouvě nebo samostatně. Jednání mandatáře bez takto udělené plné moci pak nemá vliv na vztahy mandanta a k třetím osobám ani v případě, kdy třetí osoba, s níž mandatář jedná, o existenci mandátní smlouvy ví. Z judikatury pak lze vyčíst (SJ 5/1997, str. 97 a 100), že zástupci (advokát) je možno udělit procesní plnou moc pouze pro celé řízení a procesní plná moc udělená dvěma advokátům je neplatná.8 Z § 572 pak vyplývá, že mandant je povinen uhradit mandatáři náklady, které mandatář nutně nebo účelně vynaložil při plnění svého závazku, ledaže z jejich povahy vyplývá, že jsou již zahrnuty v úplatě. Pokud tedy zhodnotíme náklady a dojdeme k závěru, že nejsou zahrnuty v ceně sjednané ve smlouvě, má mandatář právo na jejich úhradu vedle odměny. Je zde ovšem podmínka, která stanoví, že takové náklady musí být vynaloženy nutně nebo účelně při plnění
7 8
Ovečková, O. a kol. Obchodný zákonník 2. Bratislava : Iura Edition 2005, str. 416. Dědič, J. a kol. Obchodní zákoník – komentář. Praha : Polygon 2002, str. 3611.
9
závazku.9 Typickým příkladem nutně vynaložených prostředků budou kupříkladu cestovní výdaje mandatáře při poskytování právní pomoci v místě, která nejsou jeho sídlem. 2.2.4 Práva a povinnosti mandatáře Mandatář musí při zařizování záležitostí jednat vždy s vynaložením odborné péče. Pokud tak stanoví smlouva, musí mandatář zařídit záležitost pouze osobně. Mandatář musí dále respektovat pokyny mandanta, od pokynů se může mandatář odchýlit pouze pokud je to nezbytné, je to v zájmu mandanta a nemohl včas obdržet jeho souhlas. Pokud však smlouva nebo přímo mandant výslovně zakáží mandatáři odchýlit se od pokynů, nemůže mandatář postupovat jinak, ani kdyby to v bylo v zájmu mandanta. Dále je možno ve smlouvě zakotvit, že mandatář je povinen zařídit záležitost osobně, následkem porušení této povinnosti je vznik odpovědnosti za škodu tím způsobenou. Pokud toto ve smlouvě stanoveno není, je mandatáři dána § 568 možnost, aby na splnění závazku použil jiné osoby (vztahy ke třetím osobám). Podíváme-li se do judikatury, nalezneme v SJ 5/1999, str. 161 odůvodnění jak pro smlouvu mandátní, tak i pro smlouvu zmocňovací či příkazní (smlouvy o přímém zastoupení) v souvislosti se zmiňovaným vztahem ke třetím osobám: Pro vztah k třetím osobám je vedle smlouvy mezi mandatářem a mandantem nutná také plná moc, a to „zjevná“. Z právních úkonů mandatáře vznikají práva a závazky přímo mandantovi, nikoliv mandatáři. Mandatář není v právním vztahu s třetí osobou, jím vyvolený právní vztah je vztahem mandanta a třetí osoby.10
9
Dědič, J. a kol. Obchodní zákoník – komentář.Praha : Polygon 2002, str. 3616. Dědič, J. a kol. Obchodní zákoník – komentář. Praha : Polygon 2002, str. 3612.
10
10
2.2.5 Úplatnost Je třeba upozornit, že mandátní smlouva je vždy úplatná. Pokud by ve smlouvě bylo uvedeno, že mandatář zařídí obchodní záležitost bezplatně, nešlo by již o mandátní smlouvu, neboť by nebyl plněn pojmový znak smlouvy. Není-li výše úplaty ve smlouvě stanovena, je mandant povinen zaplatit mandatáři úplatu, která je obvyklá v době uzavření smlouvy za činnost obdobnou činnosti, kterou mandatář uskutečnil při zařízení záležitosti. Myslím si však, že nestanovit ve smlouvě výši plnění nebo úplaty je vždy velice riskantní a může to vést ke zbytečným sporům a je tedy vhodné této situaci předejít a určit ve smlouvě alespoň způsob stanovení úplaty. Významným prvkem mandátní smlouvy je také fakt, že mandatáři vzniká nárok na úplatu, když řádně vykoná činnost, ke které byl povinen, a to bez ohledu na to, zda přinesla očekávaný výsledek. Z tohoto hlediska tedy můžeme označit mandátní smlouvu jako „smlouvu o vynaložení úsilí“.11 Mandant je rovněž povinen zaplatit i náklady, které mandatář musí vynaložit při plnění svého smluvního závazku, pokud ve smlouvě není stanoveno, že tyto náklady jsou zahrnuty již v úplatě. Pro sjednání platebních podmínek mají smluvní strany širokou škálu možností, z nichž si vyberou ty nejvhodnější se zřetelem k povaze předmětu mandátní smlouvy. Nesplnění povinnosti řádného a včasného uhrazení platby pak je sankcionováno ze zákona podle § 369 odst. 1 v souvislosti s ustanovením § 502 ObchZ o zákonných sankcí, nebo podle sankce smluvené ve smlouvě. 2.2.6 Zánik závazku Pokud se týká závazků plynoucích z mandátní smlouvy, mohou zaniknout buďto obecnými způsoby popsanými v obchodním zákoníku, čili včasným a řádným splnění, ale také i jinak. V ustanovení § 574 je upravený jeden ze specifických způsobů zániku závazků z mandátní smlouvy, a to výpovědí ze strany mandanta. Mandant může smlouvu kdykoli bez udání důvodů vypovědět a výpověď nabývá účinnosti dnem oznámení mandatáři nebo dnem, kdy se o výpovědi mohl dozvědět. Vznikem účinnosti výpovědi způsobí na straně mandatáře povinnost nepokračovat v činnosti, na kterou se výpověď vztahuje. V tuto chvíli také nastupuje mandatáři povinnost upozornit mandanta na opatření, které jsou potřebná na to, aby se zabránilo vzniku škody hrozící v důsledku nedokončení činnosti. Pokud mandatář tuto preventivní povinnost poruší, má toto za následek vznik zodpovědnosti za škodu. V ustanovení § 575 je pak upravený postup výpovědi ze strany mandatáře. Pokud jde o účinnost
11
Marek, K. Smlouva mandátní a smlouva komisionářská [citováno 5. března 2006], str. 3., dostupný z http ://www.pravniradce.ihned.cz.
11
takové výpovědi, zákon stanovuje, že její účinnost vzniká ke konci kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena mandantovi, nevyplývá-li z výpovědi doba pozdější. Ve výpovědi však může být uveden i pozdější termín čas vzniku účinnosti. I vzhledem k tomu, že závazek zanikne, musí však mandatář splnit výše zmíněnou preventivní povinnost. Zvláštními způsoby zániku smlouvy pak je například smrt mandatáře, pokud je fyzickou osobou, nebo zánik právnické osoby pokud je mandatář právnickou osobou a také situace, kdy se stane mandant úpadcem při prohlášení konkurzu. 2.2.7 Odpovědnost za škody Dle § 570 a § 573 mandatář odpovídá mandantovi za škodu, která mandantovi vznikne v důsledku neodborné či nedbalé správy na věcech převzatých od mandanta k zařízení záležitostí, dále na věcech převzatých při jejím zařizování od třetích osob, zejména opožděným uzavíráním smluv se třetími osobami, opožděným hlášením informací o stavu věci apod. Mandatář tedy odpovídá objektivně a tato odpovědnost pak vyplývá z profesního charakteru mandatářova jednání a je v souladu s úplatností mandátní smlouvy.12 Mandatář však neodpovídá za škodu, která mandantovi vznikla neplněním povinností třetích osob ze smluv, jež jménem mandanta mandatář s těmito osobami uzavřel. § 570 tedy obsahuje specifickou úpravu náhrady škody, a to ve vztahu k všeobecně koncipované odpovědnosti za škodu podle § 373 a následující. Omezení této úpravy je patrné z toho, že odpovědnost za škodu se vztahuje jen na mandatáře a také že zodpovědnost vzniká pouze na věcech. Zprostit odpovědnosti se může mandatář jen tehdy, jestliže prokáže, že škodu nemohl odvrátit ani při vynaložení odborné péče. Ohledně pojištění vzniká povinnost mandatáře dát věci pojistit, buď na základě smlouvy, nebo z příkazu mandanta.
12
Munková, J., Štenglová, I., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Praha : C. H. Beck 2004,str. 1219.
12
2.2.8 Typické příklady využití mandátní smlouvy Typickým příkladem zařízení jednotlivé záležitosti může být vypracování a podání daňového přiznání. Může jít také například o vystupování před soudy, uzavírání smluv, sledování trhu či řízení staveb.13 Dále je využití mandátní smlouvy v běžné u profesí zabývajících se podnikatelskou činností, jako jsou realitní kanceláře, daňový poradci, účetnické a poradenské kanceláře. Téměř samostatnou oblastí pak je poskytování právní pomoci advokátem, které se rovněž upravuje uzavřením mandátní smlouvy. Další příklady využití mandátní smlouvy: Realizace projektů formou mandátní smlouvy Provozování stravovacích služeb formou mandátní smlouvy V některých případech o přepravě a dovozu Zastupování obce v právních věcech 2.2.9 Ostatní ustanovení o mandátní smlouvě Podle § 576 ObchZ se paragrafy § 567 až 575 se použijí přiměřeně v případech, kdy je povinnost podle jiných ustanovení tohoto zákona zařídit určitou záležitost na účet jiného, ledaže z těchto jiných ustanovení vyplývá něco jiného. Odkaz na využití mandátní smlouvy můžeme nalézt i v dalších paragrafech obchodního zákoníku. Zvláštní postavení například dává mandátní smlouvě § 66 odst. 2, který stanovuje, že vztahy mezi společností a členem statutárního orgánu společnosti se řídí přiměřeně ustanoveními o mandátní smlouvě. Dále je zde § 654, podle něhož pokud smlouva o obchodním zastoupení stanoví, že obchodní zástupce činí právní úkony jménem zastoupeného, řídí se práva a povinnosti s tím související ustanoveními o smlouvě mandátní. § 322 o bankovní záruce potom určuje, že vztah mezi bankou a dlužníkem se řídí podle ustanovení o smlouvě mandátní. Smlouva o uložení věci (konkrétně § 519 ujasňuje odpovědnost opatrovatele vůči složiteli: svěří-li opatrovatel bez souhlasu uložitele opatrování věci třetí osobě, odpovídá jako by věc opatroval sám. Jestliže toto učiní se souhlasem uložitele, odpovídá jako mandatář.
13
Marek, K. Smlouva mandátní a smlouva komisionářská [citováno 5. března 2006], str. 3., dostupný z http ://www.pravniradce.ihned.cz
13
Konečně § 699 o bankovním dokumentárním inkasu, který říká, že práva a povinnosti stran se řídí podpůrně ustanoveními o smlouvě mandátní. V zákoně č. 591/1992 Sb., o cenných papírech je upraven zvláštní typ mandátní smlouvy o obstarání prodeje nebo koupě cenných papírů. 2.2.10 Použitá judikatura Při zpracování kapitoly o mandátní smlouvě jsem vycházela rovněž z judikatury, a to konkrétně z: SJ 5/1999, str. 161. SJ 5/1997, str. 97 a násl.
14
2.3 Komisionářská smlouva Komisionářská smlouva je dalším typem smlouvy bohatě využívaným v obchodním světě. Je tedy upravena obchodním zákoníkem jako jeden ze smluvních typů (§ 577 až 590). Všechna ustanovení o komisionářské smlouvě v obchodním zákoníku mají dispozitivní charakter. Smlouva komisionářská bývá označována jako smlouva příkazní, spíše však jako smlouva zástupčí. Z tohoto pohledu je pak blízká obchodnímu zastoupení, ovšem nepřímému. Smluvními stranami v případě smlouvy komisionářské jsou komitent a komisionář. Doslovná definice mandátní smlouvy podle § 577 ObchZ. zní: „Smlouvou komisionářskou se zavazuje komisionář, že zařídí vlastním jménem pro komitenta na jeho účet určitou obchodní záležitost, a komitent se zavazuje zaplatit mu úplatu.“ Komisionář se tedy takovouto smlouvou zavazuje zařídit pro komitenta jistou obchodní záležitost na jeho účet, ale vlastním jménem a komitent se zavazuje poskytnout mu za to určitou úplatu. Rozhodující je pro činnost komisionáře výsledek, na tom je závislý vznik jeho práva na odměnu. Jak vyplývá z § 577, je podstatným znakem komisionářské smlouvy fakt, že komisionář zařizuje pro komitenta určitou obchodní záležitost. V případě, že toto není splněno, daný smluvní vztah se bude řídit ustanoveními obchodního zákoníku, půjde o inominátní kontrakt. Předmětem komisionářské smlouvy může být jak zařízení jednotlivé obchodní záležitosti, tak může jít i o dlouhodobější smluvní vztah a vyřízení celé řady záležitostí. Pokud by se ovšem jednalo o trvalou činnost, použily by se na tento vztah ustanovení upravující smlouvu o obchodním zastoupení. Obecně lze říci, že typově nejblíže jsou komisionářské smlouvě dva smluvní typy upravené v občanském zákoníku: smlouva o obstarání věci a smlouva o obstarání prodeje. Smlouva komisionářská má jisté podobné znaky se smlouvou mandátní, liší se však jedním podstatným rysem. Zatímco mandatář jedná na účet mandanta jeho jménem, komisionář jedná také na účet komitenta, ale vlastním jménem. Pro tuto smlouvu je také příznačné, že zde není sjednána plná moc. Samostatnou kapitolou pak jsou smlouvy o obstarání koupě nebo prodeje cenného papíru, na které je pohlíženo jako na zvláštní druh komisionářské smlouvy.
15
2.3.1 Forma smlouvy Ani pro smlouvu komisionářskou není vyžadována zvláštní forma. Přípustná je tedy forma ústní či písemná. Obdobně jako u mandátní smlouvy je však nutné uzavřít smlouvu písemně pouze pokud předmět smlouvy spočívá v právních úkonech, pro něž je písemná forma předepsána. 2.3.2 Podstatné náležitosti komisionářské smlouvy Smlouva komisionářská musí obsahovat některé podstatné části, které jsou uvedeny v základním ustanovení tohoto smluvního typu. Jak jsem již výše uvedla, smlouvou komisionářskou se zavazuje komisionář, že zařídí vlastním jménem pro komitenta na jeho účet určitou obchodní záležitost (řádně popsanou) a komitent se zavazuje zaplatit mu úplatu. Toto představuje podstatné (například Prof. Češka uvádí „esenciální“) náležitosti této smlouvy, bez jejichž existence by nešlo o smlouvu komisionářskou.14 2.3.3 Práva a povinnosti komitenta Jednou ze základních povinností komitenta je jak již z podstatných obligatorních náležitostí smlouvy vyplývá, výslovný závazek komitenta zaplatit komisionáři za zařízení dohodnuté obchodní záležitosti (splnění smlouvy) úplatu. Za splnění smlouvy však nelze považovat jen obstarání dohodnuté obchodní záležitosti, ale splnění celé řady povinností, které pak tvoří předpoklad ke vzniku nároku na zaplacení provize. Těmito povinnostmi se budu podrobněji zabývat v následující kapitole (2.3.4). Další podstatnou povinností komitenta je uhradit komisionáři náklady, které komisionář nutně nebo užitečně vynaložil při plnění svého závazku. Pokud komisionářská smlouva výslovně neodděluje nárok na náhradu vynaložených nákladů od nároků na zaplacení provize, konstituuje obchodní zákoník vyvratitelnou domněnku, podle které se v pochybnostech má za to, že v úplatě je zahrnuta i náhrada vynaložených nákladů.15 Důkazní břemeno v tomto případě stíhá komisionáře.16 Komitent je rovněž povinen převzít od komisionáře práva získaná při zařizování záležitosti. Tato povinnost je v podstatě důsledkem povinnosti komisionáře dané ustanovením § 585 ObchZ., převést na komitenta práva získaná při zařizování záležitosti.
14
Češka, Z., Zoufalý, V., Munková J. a kol. Velká kniha smluvních vzorů. Praha : C. H. Beck 2003, 4.vyd., str. 956. 15 Pokorná, J. kol. Obchodní právo. Praha : ASPI 2005, str. 847. 16 Munková, J., Štenglová, I., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Praha : C. H. Beck 2004,str. 1232.
16
2.3.4 Práva a povinnosti komisionáře V paragrafech 578 – 580 obchodního zákoníku jsou upraveny základní povinnosti komisionáře. Z těchto ustanovení opět jednoznačně plyne povinnost komisionáře jednat s potřebnou odbornou péčí. Vzhledem k tomu, že komisionář jedná v zájmu komitenta, je povinen dbát jeho pokynů a řídit se jimi. Odchýlit se od nich může pouze v neodkladných případech, kdy hrozí prodlení a nelze si včas obstarat souhlas komitenta. Důvodem k odchýlení se od sepsaných ustanovení pak nemůže být pouhá subjektivní domněnka komisionáře, ale musí jít o zájem objektivní.17 Toto ustanovení je ovšem dispozitivní a proto může být ve smlouvě komisionáři přímo zakázáno odchýlit se od pokynů komitenta. Další významnou povinností komisionáře je skutečnost, že je povinen informovat komitenta o své činnosti způsobem popsaným ve smlouvě, nebo na výzvu. Pokud nastane situace, že komisionář nemůže uskutečnit dané záležitosti sám, je přímo ze zákona povinen použít k tomu třetí osoby. Tímto jednáním však není dotčena jeho odpovědnost za splnění závazku. Po zařízení záležitosti je komisionářovou povinností o výsledku podat zprávu komitentovi, včetně označení osoby, se kterou smlouvu uzavřel a provést vyúčtování a rovněž také § 585 ukládá povinnost bez zbytečného odkladu převést na komitenta práva získaná při zařizování záležitosti a vydat mu vše, co přitom získal. S tímto vzniká komitentovi zákonná povinnost věci převzít. 2.3.5 Úplatnost Komisionářská smlouva je smlouvou úplatnou a platí obdobně ustanovení § 574 a 575 jako pro mandátní smlouvu. Nárok na úplatu vzniká po splnění povinnosti určené v § 584 až § 586 obchodního zákoníku, tedy po řádném zařízení záležitosti, podání zprávy komitentovi a vyúčtování. Komisionář je také povinen bez zbytečného odkladu převést na komitenta práva získaná při zařizování záležitosti a vydat mu vše, co přitom získal a komitent je povinen je převzít. Na rozdíl od mandátní smlouvy je tedy je komisionářská smlouva „smlouvou o výsledku“, nikoliv „smlouvou o vynaložení úsilí“.18 Komisionář má také rovněž právo na náhradu užitečně vynaložených nákladů. Pokud to není ve smlouvě výslovně sjednáno, uplatní se podle § 588 v pochybnostech vyvratitelná domněnka, že sjednaná úplata zahrnuje i náhradu nákladů. Podle § 587 nemusí být výše úplaty sjednána. Úplata může mít rozličnou formu. Může být sjednána jako plnění jednorázové, dílčí, jako procenta z částky nebo i jiným 17
Bejček, J., Eliáš, K., Raban, P. Kurs obchodního práva: obchodní závazky. Praha : C. H. Beck 2003, 3. vyd., str. 368. 18 Marek, K. Smlouva mandátní a smlouva komisionářská [citováno 5. března 2006], str. 6.
17
způsobem. Pokud není výše úplaty sjednána, přísluší komisionáři úplata přiměřená uskutečněné činnosti a dosaženému výsledku s přihlédnutím k úplatě obvykle poskytované za obdobnou činnost v době uzavření smlouvy. Dle judikatury (Váž. 1531, z roku 1924) lze umluvit komisionářský obchod také tak, že komisionář má být odměněn přebytkem, docíleným prodejem nad limitované ceny. S podstatou komisionářského obchodu totiž není neslučitelné ujednání, že ten, kdo převezme zboží vlastním jménem za jiného na jeho účet za ceny jím určené, má být odměněn za obstarání obchodu přebytkem, docíleným prodejem zboží za vyšší ceny, než jaké mu byly stanoveny. Taková komisionářská smlouva pak komisionáře zavazuje, aby svému klientovi zboží buď vrátil, pakliže jej neprodá nebo mu zaplatil výtěžek z prodaného zboží, kterýžto nastupuje na místo prodaných věcí.19 2.3.6 Zánik závazku Závazky plynoucí z komisionářské smlouvy mohou zaniknout několikerými způsoby, nejčastěji ovšem pochopitelně splněním. Výpovědi ze smlouvy pak upravují § 574 a § 575 ObchZ. Výpověď smlouvy je jednostranným právním úkonem. Výpověď ze smlouvy může být podána jak komitentem tak i komisionářem. Komitent je oprávněn smlouvu vypovědět kdykoliv, částečně nebo úplně a nabývá účinnosti dnem, kdy se o ní komisionář dozvěděl nebo mohl dozvědět. Komisionář může smlouvu vypovědět s účinností ke konci kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena komitentovi. Závazek komisionáře také zaniká jeho smrtí, případně zánikem, jde-li o právnickou osobu.20 2.3.7 Odpovědnost za škody Povinnost k náhradě škody vyplývá z obecných ustanovení obchodního zákoníku o náhradě škody, avšak opět bude vhodné ve smlouvě upozornit na to, z čeho by povinnost k náhradě škody mohla vzniknout. Pokud se jedná o odpovědnost za škodu na svěřených věcech, v paragrafu 583 je jasně stanoveno, že se použijí ustanovení na úpravu smlouvy o skladování. Odpovědnost je v tomto případě koncipována na objektivním principu s možností liberace a v § 533 jsou přímo stanoveny konkrétní situace, ve kterých je komisionář odpovědnosti zbaven (např. pokud byla škoda na věci způsobena vlastníkem věci, vadou nebo přirozenou povahou věci, atd.).21
19
Eliáš, K. a kol. Obchodní zákoník (praktické poznámkové vydání s výběrem z judikatury od roku 1900). Praha : Linde 2004, 4. vyd., str. 815. 20 Pokorná, J. kol. Obchodní právo. Praha : ASPI 2005, str. 851. 21 Munková, J., Štenglová, I., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Praha : C. H. Beck 2004,str. 1221.
18
2.3.8 Typické příklady využití komisionářské smlouvy Obchodní záležitost, kterou má komisionář zařídit může být nejrůznějšího druhu. Pouze to nesmí být záležitost, kterou si může komitent zařídit výlučně sám. Nejběžnějším důvodem sjednání komisionářské smlouvy je prodej (koupě) komitentových věcí. Obstarání nákupu a prodeje cenných papírů Obstarání prodeje věci v aukční síni, bazaru 2.3.9 Ostatní ustanovení o komisionářské smlouvě Podle § 590, je-li předmětem závazku komisionáře trvalá činnost, použije se na vztah mezi komitentem a komisionářem přiměřeně též ustanovení upravující smlouvu o obchodním zastoupení (§ 652 až 672). Odkaz na využití ustanovení o komisionářské smlouvě lze v obchodním zákoníku najít v paragrafu § 609 o zasílatelské smlouvě, dle něhož se na zasílatelskou smlouvu použijí podpůrně ustanovení o smlouvě komisionářské. 2.3.10 Použitá judikatura Při zpracování kapitoly o komisionářské smlouvě jsem vycházela rovněž z judikatury, a to konkrétně z: SJ 5/1999, str. 161.
19
2.4 Mezinárodní a zahraniční úpravy Podíváme-li se na obchodně-právní zákonodárství jiných států, nalézáme samozřejmě i zde platnou právní úpravu závazkových vztahů majících obdobný předmět zájmu jako v českém zákonodárství smlouva mandátní a komisionářská. Francouzský obchodní zákoník například upravuje smlouvu mandátní poměrně široce v ustanovení článku 1984 až 2010 a tato úprava zahrnuje i smlouvu o zastoupení. Smlouvu komisionářskou pak definuje velice úzce v ustanovení čl. 94 a 95. Lze říci, že tento právní kodex definuje smlouvu komisionářskou jako smlouvu o nepřímém obchodním zastoupení, tato ustanovení jsou rovněž platná i pro smlouvy o obstarání věci. Pro určení zda je pro danou situaci třeba využít ustanovení pro smlouvou mandátní či komisionářskou je podstatné půjde-li o obchodní činnost či o úkon civilní.22 Obecně lze tedy říci, že ve Francouzském zákonodárství neexistuje právní dualismus, který je v tomto případě patrný v českém právním řádu. Slovenské obchodní právo pak vychází z obchodního zákoníku platného za dob České a Slovenské federativní republiky. Po vzniku samostatné Slovenské republiky byl převzat obchodní zákoník 513/1991 Sb., který byl dodnes několikráte novelizován. Ustanovení o mandátní a komisionářské smlouvě však nedoznala žádných změn, obdobně jako v České republice a platné právní úpravy jsou tedy v podstatě doslovným překladem. Unifikaci smlouvy mandátní či komisionářské v mezinárodním obchodním styku nenalézáme. Pro určení, kterým právním systémem se bude daný závazkový vztah řídit je podstatné, které právo si strany závazku ve smlouvě zvolí. Předpokládám, že pokud toto ve smlouvě stanoveno není, bude se smlouva řídit právem státu, ve kterém má sídlo nebo bydliště komisionář či mandatář.
22
Pelikánová, I. Komentář k obchodnímu zákoníku, 5. díl. Praha : Linde 1999, 1. vyd. str. 108.
20
2.5 Závěrem V této kapitole jsem se pokusila nastínit ve stručné podobě současný stav problematiky platných právních úprav mandátní a komisionářské smlouvy. Domnívám se, že mandátní smlouva, tak jak je definována, má velmi širokou použitelnost, neboť je nejobecnější, jejím předmětem může být široká oblast záležitostí nebo právních úkonů, jejichž podstatou je jednání pověřeného mandatáře za svého mandanta. Z tohoto pohledu má podobný charakter jako příkazní smlouva upravená v občanském zákoníku. I přes fakt, že právní úprava smlouvy mandátní je poměrně široká, je vždy nanejvýše vhodné vymezit předmět smlouvy co nejpřesněji. Další část kapitoly 2 pojednávala o komisionářské smlouvě. Myslím si, že důležitým závěrem plynoucím z platné právní úpravy a judikatury (SJ 5/1997, str. 161) je pro smlouvu komisionářskou příznačná neexistence plné moci vůči třetím osobám, ale pouze existence smlouvy - příkazu. Z úkonů komisionáře tak vznikají přímá práva a povinnosti jemu samotnému, nikoliv komitentovi a komitent není se třetí osobou zásadně v žádném právním vztahu.23
23
Dědič, J. a kol. Obchodní zákoník – komentář. Praha : Polygon 2002, str. 3621.
21
3 Smlouva o kontrolní činnosti 3.1 Historická úprava Vývoj právních úprav v oblasti kontrolní činnosti lze sledovat zejména s přihlédnutím ke kodifikacím obchodního či občanského práva. Prvním zásadním krokem bylo tedy převzetí Všeobecného německého obchodního zákoníku (ABGB) Rakouským císařstvím roku 1862. V této době však ještě nenalézáme zmínku o kontrolní smlouvě jako takové. Opřít se budeme muset pravděpodobně o ustanovení platné úpravy práva občanského, čili o obecný zákoník občanský z roku 1811, konkrétně o ustanovení paragrafu 1165 až 1174. Lze totiž vycházet z obecného tvrzení, že kontrolní smlouva je jakousi speciální smlouvou o dílo, jíž se zmíněné paragrafy zabývají. Tato situace platila na našem území až do roku 1950, kdy byl sepsán zákon č. 99/1950 Sb., o hospodářských smlouvách a hospodářské arbitráži. Do roku 1991 byla právní úprava smlouvy o kontrolní činnosti obsažena v hospodářském zákoníku č. 109/1964 Sb. ve znění pozdějších změn a doplňků až do roku 1991, kdy nabyl účinnosti nový obchodní zákoník jako zákon č. 513/1991 Sb., ve kterém nacházíme současnou platnou právní úpravu smlouvy o kontrolní činnosti. Obchodní zákoník upravuje smlouvu obecným způsobem, je tedy obsahově velmi široká. Dotčenými ustanoveními jsou v tomto případě § 521 až 535 Sb. a obsahově je tato úprava podstatě shodná se současnou platnou právní úpravou.
22
3.2 Smlouva o kontrolní činnosti Dalším zvláštním smluvním typem, kterým se hodlám ve své práci zabývat je smlouva o kontrolní činnosti, jenž je obdobně jako mandátní či komisionářská smlouva rovněž upravena v obchodním zákoníku (§ 591 až § 600). Závazkový vztah, který tedy vznikne uzavřením smlouvy o kontrolní činnosti se pak vždy řídí obchodním zákoníkem, bez ohledu na to, zda jsou strany podnikateli či nikoliv. Jde tedy zásadně o absolutní obchod. Svou charakteristikou je tato smlouva specifickou smlouvou o dílo. Úprava smlouvy má veskrze dispozitivní charakter a tedy nabízí stranám širokou smluvní volnost. Výjimku zde nalezneme pouze u dvou ustanovení, a to u § 592 kde je vytyčen striktní požadavek na nestrannost prováděné kontroly a § 597 vymezujícím vztah kontrolního úkonu k právním poměrům mezi objednatelem a jinými osobami.24 Pokud jde o závazek nestranného, odborného a objektivního provedení kontroly (lege artis),25 je zastáván názor že nemusí být výslovně vyjádřen ve smlouvě a postačí, jestliže vyplývá z označení smlouvy jako smlouvy o kontrolní činnosti nebo z předmětu podnikání vykonavatele kontroly.26 Pokud bychom se chtěli podrobněji zaobírat termínem nestranný, tak ve své podstatě v sobě skrývá zásadní fakt, že kontrola má být provedena objektivně, nikoliv v zájmu objednatele kontroly. Význam výsledku kontrolní činnosti je právě jen v jeho objektivitě. Proto by bylo v rozporu s principem poctivého obchodního jednání, kdyby byl vykonavatel kontroly smluvně zavázán k účelovému vypracování atestu. Vykonavatel kontroly tedy nemůže být vázán takovými ustanoveními smlouvy, která mu ukládají povinnosti způsobilé ovlivnit nestrannost kontroly. Neplatnost takovéto smlouvy pak je tedy absolutní a nejsou rozhodující účinky takové kontroly, ale rozhodující je byť jen potenciální možnost jejich negativního vlivu na objektivitu či nestrannost. Účelem této smlouvy je nestranné zjištění stavu určité věci, případně ověření výsledku určité činnosti. Výsledkem kontroly je kontrolní osvědčení, v praxi často označované termínem „atest“ či „certifikát“ o zjištění uvedeného stavu.27 I když takovéto osvědčení nemá povahu veřejné listiny, může sloužit také jako důkaz v případném soudním sporu o
24
Bejček, J., Eliáš, K., Raban, P. Kurs obchodního práva: obchodní závazky.Praha : C. H. Beck 2003, 3. vyd., str. 389. 25 Pokorná, J. kol. Obchodní právo. Praha : ASPI 2005, str. 853. 26 Plíva, S., Štenglová, I., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Praha : C. H. Beck 2004.str. 1233 a násl. 27 Eliáš, K. a kol. Obchodní zákoník (praktické poznámkové vydání s výběrem z judikatury od roku 1900). Praha : Linde 2004, 4. vyd., str. 825.
23
vadách předmětu určitého plnění. Kontrolní činnost je vykonávána zejména specializovanými organizacemi.28 3.2.1 Forma smlouvy Písemná forma smlouvy není předepsána a v praxi tedy vždy bude její forma záviset na složitosti jejího konkrétního předmětu. Lze však opět jen doporučit, aby smlouvy o kontrolní činnosti byly vždy sjednány v písemné formě. 3.2.2 Podstatné náležitosti smlouvy o kontrolní činnosti Esenciálními náležitostmi smlouvy o kontrolní činnosti jsou zejména závazek vykonatele kontroly provést nestranně určitou kontrolní činnost a vydat o tom osvědčení a na straně druhé pak závazek objednatele kontroly zaplatit úplatu. Nejde jen o subtyp smlouvy mandátní, kontrola totiž není jen zařízením obchodní záležitosti, ale slouží ke zjištění objektivního stavu. Je otázkou, kdo může v tomto obchodním vztahu nabývat práv a povinností vykonavatele. Odpovědí je, že vykonatelem kontroly může být jakákoliv právnická nebo fyzická osoba, pokud ovšem za zvláštního zákona nevyplývá jinak. 3.2.3 Práva a povinnosti plynoucí ze smlouvy Mezi základní povinnosti vykonavatele kontroly patří jak již bylo řečeno nejen provedení nestranné kontroly, ale také popsání zjištěného stavu v kontrolním osvědčení. Důležité je rovněž zdůraznit, že pro úplnost osvědčení je nutno, aby zahrnovalo výsledek kontroly v plném rozsahu. Nestrannost kontroly je zákonem posílena tím, že jsou absolutně neplatná ta ustanovení smlouvy, která ukládají vykonavateli kontroly takové povinnosti, které by mohly ovlivnit správnost kontrolního osvědčení.29 Obsahovými náležitostmi osvědčení by nepochybně mělo být označení smluvních stran čili objednatele a vykonavatele kontroly, dále pokud možno přesné vymezení předmětu kontroly, jejího rozsahu a způsobu provedení. Ustanovením však toto kogentně ani dispozitivně stanoveno není. Zákonným požadavkem naopak je, aby kontrola byla provedena s vynaložením odborné péče. § 598 je pak speciálním ustanovením rozšiřujícím oprávnění objednatele kontroly podle obecné úpravy, podle níž může objednatel po uplynutí doby stanovené pro provedení kontroly od smlouvy odstoupit. Důvodem může být zejména porušení povinnosti provést kontrolu nestranným způsobem. Vadným plněním je také provedení kontroly v jiném rozsahu nebo 28 29
Ovečková, O. a kol. Obchodný zákonník 2. Bratislava : Iura Edition 2005, str. 431. Dědič, J. a kol. Obchodní zákoník – komentář. Praha : Polygon 2002, str. 3629.
24
jiným způsobem než byl dohodnut. Důsledkem takovéhoto vadného plnění pak je, že vykonavatel nemá nárok na úplatu, ani na náhradu vynaložených nákladů. V případě časového prodlení platí obecná úprava § 365 ObchZ. V souvislosti s povinnostmi plynoucími ze smlouvy je třeba se zmínit o termínu povinnost součinnost. Zákon tak v § 596 ukládá objednateli poskytnou vykonavateli kontroly součinnost nutnou k provedení kontroly, zejména umožnit přístup k předmětu kontroly. Nesplnění této povinnosti má pak za následek prodlení objednatele (§ 370) a současně vylučuje prodlení vykonavatele kontroly. Dle odstavce 2 paragrafu 594 pak můžeme usoudit, že kontrolu je nutno uskutečnit bez zbytečného odkladu (pokud smlouva dispozitivně neurčí jinak) a v místě, kde se podle smlouvy nachází předmět kontroly. V případě, že toto místo není ve smlouvě specifikováno, je objednavatelovou povinností oznámit dobu a místo kontroly včas (s dostatečným předstihem s přihlédnutím k místu a době, kdy má být kontrola provedena).30 Pokud není rozsah, způsob kontroly smlouvou upraven, aplikuje se způsob obvyklý při podobných kontrolách. Tato obvyklost může vyplývat z již existující praxe mezi smluvními stranami. 3.2.4 Úplatnost Po řádném provedení kontroly a vydání kontrolního osvědčení vzniká ze zákona vykonavateli nárok na odměnu (§ 598 ObchZ.). Není-li doba placení ve smlouvě, je objednatel kontroly povinen zaplatit ji bez zbytečného odkladu poté, co byl k placení vyzván (§ 340 ObchZ.). Zpravidla je za tuto výzvu považováno doručení kontrolního osvědčení objednateli, pokud smlouva nestanoví něco jiného.31 V případě, že si strany nedohodnou výši úplaty ve smlouvě, použije se ustanovení odstavce 2 § 595 ObchZ., že objednatel je povinen zaplatit úplatu obvyklou v době uzavření smlouvy se zřetelem k předmětu, rozsahu, způsobu a místu kontroly. Obvykle má však před tímto ustanovením přednost určení odměny z předchozí smluvní praxe dotčených stran kontraktu.32 Dále má vykonavatel nárok na úhradu nákladů, z jejichž povahy vyplývá, že nejsou zahrnuty v úplatě, např. náklady spojené s cestou a pobytem kontrolujících osob v místě, kde je kontrola prováděna. Podmínkou je, že tyto náklady musí být vynaloženy účelně a nutně. Za náklady zpravidla zahrnuté v úplatě se například považují věcné a osobní náklady spojené s administrativním zajištěním kontroly.
30
Plíva, S., Štenglová, I., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Praha : C. H. Beck 2004,str. 1235. Dědič, J. a kol. Obchodní zákoník – komentář.Praha : Polygon 2002, str. 3630. 32 Raban, P. Obchodní zákoník. Praha : Eurounion 2003, 3. vyd., str. 675. 31
25
3.2.5 Zánik závazku Smlouva o kontrolní činnosti zaniká řádným a včasným splněním věřiteli. K zániku kontrolní smlouvy také může dojít odstoupením od smlouvy, které podléhá regulaci obchodního zákoníku. Tento jednostranný právní úkon je možný pouze z určitých důvodů, zásadně pouze v případech, které stanoví smlouva nebo zákon. Odstoupení je tedy vázáno na podstatné porušení smluvní povinnosti. Dle zvláštního ustanovení (§ 598) je objednatel kontroly oprávněn od smlouvy odstoupit po marném uplynutí doby stanovené pro provedení kontroly, která má být provedena řádně a včas. K zániku smlouvy také dojde, stane-li se splnění závazku nemožným. 3.2.6 Odpovědnost za škody Pokud vznikne objednateli škoda způsobená porušením vykonavatelovy povinnosti, je tento povinen škodu nahradit (§ 599). Pouze však v takovém případě, nelze-li nárok uplatnit vůči osobě odpovědné za vadné plnění, jež je předmětem kontroly. Takováto povinnost vykonavatele kontroly je tedy jen podpůrná. Neodborné provedení kontroly však může založit závazek vykonavatele kontroly k náhradě škody i vůči třetím osobám, třebaže vůči nim smlouvou o kontrolní činnosti vázán není. Současně je také omezen rozsah náhrady škody, kterou je vykonavatel povinen hradit. Prvotní je tedy vždy náhrada škody odpovědné osoby, odpovědnost vykonavatele kontroly je až druhotná. Ustanovení § 600 pojednávající o přechodu nároků pak zakládá zákonnou cesi práv objednatele z vad zboží nebo díla vůči osobě odpovědné za vadné plnění předmětu kontroly. 3.2.7 Typické příklady využití kontrolní smlouvy Kde se tedy v běžné praxi setkáme s využitím smlouvy o kontrolní činnosti nejčastěji? Vzhledem k tomu, že výsledkem kontroly je kontrolní osvědčení o zjištění uvedeného stavu, slouží toto často jako důkaz v případném soudním sporu o vadách předmětu určitého plnění. Tato aplikace je rozšířená zejména v mezinárodním obchodě. Kontrolní osvědčení se však také často vydává jako doklad sloužící k potvrzení kvality či zvláštních vlastností zboží (atest, revizní zpráva,). Často se také s kontrolním osvědčením setkáváme při platbách s využitím dokumentárních akreditivů.
26
3.2.8 Ostatní ustanovení o smlouvě o kontrolní činnosti Existují také i speciální úpravy navazující na konstrukci tohoto smluvního typu. Klasickým příkladem je smlouva o výkonu auditorské činnosti při níž jsou ovšem speciálně posíleny právní záruky nezávislosti auditora na účetní jednotce.33 3.2.9 Použitá judikatura Použitelná judikatura k výkladu o smlouvě o kontrolní činnosti: Váž. 5 846: u § 521. R 22/76: u § 344.
33
Eliáš, K. a kol. Obchodní zákoník (praktické poznámkové vydání s výběrem z judikatury od roku 1900). Praha : Linde 2004, 4. vyd., str. 825.
27
3.3 Mezinárodní a zahraniční úpravy Jak jsem se již zmínila v kap. 2.4, slovenské obchodní právo vychází z obchodního zákoníku platného za dob České a Slovenské federativní republiky. Dané články zákoníku, pojednávající o smlouvě o kontrolní činnosti rovněž nedoznaly změn a platná právní úprava je v podstatě totožná s českým právem. Smlouva o kontrolní činnosti je typem smlouvy široce využívaným v mezinárodním obchodu. Je tedy vhodné se zmínit i o zákonné úpravě platné v mezinárodním obchodním styku. Unifikace takovéhoto typu smlouvy však v mezinárodním právu nenalezneme. Smlouva je natolik významná zejména s přihlédnutím k faktu, že při dodávkách zboží do vzdálených lokalit je ztížena možnost jak reklamace tak i opravy či náhrady vadného zboží. Je tedy kladen poměrně velký důraz na kvalitu dodávaného zboží. Samotnou kontrolu v těchto případech obvykle provádí specializovaná firma, kterou si společně objednatel i dodavatel najímají. Dotčeným právní úpravou bude právo zvolené ve smlouvě stranami závazku. Pokud se smlouva o tomto bodě nezmiňuje, bude se smlouva řídit právem státu, ve kterém má sídlo nebo bydliště vykonavatel kontroly.
28
3.4 Závěrem Tématem této kapitoly byla smlouva o kontrolní činnosti. Tato smlouva je obdobně jako mandátní či komisionářská smlouva rovněž upravena v obchodním zákoníku (§ 591 až § 600). Na rozdíl od mandátní a komisionářské smlouvy, vztah založený uzavřením smlouvy o kontrolní činnosti je pak obchodem absolutním a řídí se příslušnými ustanoveními obchodního zákoníku bez ohledu na to, zda jsou strany podnikateli, či ne. Jak jsem již uvedla v této kapitole, je zřejmé, že smlouva o kontrolní činnosti, tak jak je koncipována a definována v občanském zákoníku nabízí poměrně velkou smluvní volnost. Specifickým prvkem kontrolní smlouvy je dle mého názoru ustanovení upravující vztah kontroly ke třetím osobám - § 597. Toto ustanovení výslovně stanoví to, že na základě smlouvy o kontrolní činnosti vzniká závazkový vztah jen mezi objednavatelem a vykonavatelem kontroly. Výsledek činnosti vykonavatele se tedy proto nemůže dotýkat právních poměrů mezi objednatelem a jinými osobami, nevzniká žádný vztah mezi objednatelem a vlastníkem kontrolované věci, pokud je jím někdo než objednatel kontroly sám. Ve vztahu ke třetím osobám však může být využito kontrolní osvědčení vydané na základě kontroly.
29
4 Závěr Ve své bakalářské práci jsem se pokusila shrnout současný stav platné právní úpravy týkající se mandátní smlouvy, komisionářské smlouvy a smlouvy o kontrolní činnosti. Zabývala jsem se také staršími právními úpravami platnými na našem území v oblasti obchodního práva. Při zpracování práce jsem vycházela rovněž z judikatury. Pokud se týká případných návrhů na změnu platných ustanovení, zřejmě nejpalčivější otázkou je již po dlouhou dobu odstranění právního dualismu. Tento se projevuje například v široké škále smluv příkazního typu v českém soukromém právu. V obchodním zákoníku tak nalézáme úpravy smluv příkazních, v tomto případě jde o relativní obchody (smlouva mandátní, komisionářská, o obchodním zastoupení). Občanský zákoník pak upravuje jako základní typ smlouvu příkazní a dále smlouvu o obstarání věci a obstarání prodeje. Detailním studiem ustanovení týkajících se těchto smluv docházím k závěru, že tyto smlouvy jsou často upraveny podstatě shodně, liší se například pouze v tom, jaký typ závazkového vztahu upravují, či jiným předmětem smlouvy. Pro odstranění shora zmíněného dualismu mluví také ten fakt, že obchodní právo obsahuje celou řadu předpisů, které pouze pozměňují určitý stav práva občanského, jakmile je jedná o sféru obchodu. Samotné obchodní právo pak netvoří jakýsi uzavřený celek, ale stojí tak na základech práva občanského. Je tedy otázkou zda by nebylo možné některé právní úpravy zjednodušit, či vypustit, nahradit obecnějšími ustanoveními. Tak například by bylo možno zcela vypustit z obchodního zákoníku smlouvu mandátní a využít pouze ustanovení občanského zákoníku o smlouvě příkazní. Podstatným rozdílem je pouze fakt, že příkazní smlouva je upravena jako bezúplatná a smlouva mandátní jako úplatná. Obdobná situace je nastolena i v případě komisionářské smlouvy a smluv o obstarání věci a o obstarání prodeje. Odstraněním právního dualismu by mohlo dojít k poměrně výraznému zjednodušení celého systému závazkových vztahů, jenž je v dnešní podobě v oblasti smluv příkazních poměrně nepřehledný a složitý. Stejně jako pro mandátní a komisionářskou smlouvu, i pro smlouvu o kontrolní činnosti je charakteristická velká smluvní volnost, pouze dvě ustanovení (§ 592 a § 597) jsou ustanoveními kogentními. Myslím si, že je zajímavé zamyslet se, nakolik je tato smluvní volnost v praxi využitelná. Podíváme-li se například na ustanovení § 593 ObchZ., zjistíme, že se lze ve smlouvě odchýlit od vykonavatelovy povinnosti provést kontrolu s vynaložením odborné péče a s přihlédnutím ke stanovenému způsobu kontroly, k době, místu a rozsahu kontroly, jakožto i ke stavu, v jakém se nacházel předmět kontroly v době jejího provádění.
30
Jakou hodnotu by potom měl na základě kontroly vydaný atest či certifikát je otázkou. Rovněž je to dle mého názoru neslučitelné s kogentním ustanovením § 592. Pokud by totiž smlouva umožňovala provést kontrolu bez vynaložení odborné péče, lze se domnívat, že takovéto ustanovení by směřovalo k ovlivnění nestrannosti dané kontroly a tudíž k porušení ustanovení § 592.
31
5 Summary The theme of my project was to elaborate the issue Contract of Procurement Type in Czech Business Law (Mandate Contract, Commission agent’s Contract and Inspection Contract). All these contracts are determined by the Czech Commercial Code No. 513/1991 Coll. I my bachelor thesis I have tried to compare the differences between this contracts and describe the legal regulation of the contracts in Czech Commercial Code and analogical legal regulation of the Czech Civil Code. A short introduction is followed by the study of the mandate and commission agent’s contracts dealing with the history of the legal regulation, pointing of view in the spell of “first republic”. The first part of the work deal with the mandate contract under which the mandatary undertakes to arrange, at the mandant’s expense and for a fee, a specific business matter by performing acts in transactions on behalf of the mandant, or by conducting other activity, and the mandant undertakes to pay him a fee for his services. Topic of the second part is commission agent’s contract (commission merchant’s contract). Under this contract, the commission agent undertakes to arrange in his own name, but at the principal’s expense, a specific business matter for the principal and the principal undertakes to pay him a commission for his services. Last but not least part of the project follows the topic of inspection contract. Under an inspection contract, the inspector undertakes to inspect the condition of a certain thing or to attest the results of a specific performance and issue a certificate of inspection ad the client binding to pay him a fee. It has to been said that valid legal regulations for the contracts based on similar principles follows the older commercial codes from the past, foe example the commission agent’s contract mentioned 1862 in AHGB. The conclusion of the work include some suggestion to change the valid legal regulations in the field of contract‘s law.
32
6 Přílohy 6.1 Mandátní smlouva
Smluvní strany: se sídlem ………. IČ: ………. zapsaná v obchodním rejstříku ………. soudu v ………., zastoupená ………., (funkce) (dále jen „mandant“) na straně jedné a se sídlem ………. IČ: ………. zapsaná v obchodním rejstříku …… soudu v ……, zastoupená ………., (funkce) (dále jen „mandatář“) na straně druhé uzavírají dne ……… mezi sebou podle ustanovení § 566 n. ObchZ tuto mandátní smlouvu
Preambule Mandant je podnikatelem ………..
Článek 1 Předmět smlouvy 1. Mandatář se zavazuje, že bude pro mandanta vykonávat ....................... 2. Mandant se zavazuje poskytovat mandatáři za ....................... úplatu podle článku 3 a 4 této smlouvy.
Článek 2 Úhrada nákladů 1. Mandant se zavazuje uhrazovat mandatáři náklady, spojené se .................... ........... 2. Na úhradu nákladů podle odst. 1 tohoto článku smlouvy zavazuje se mandant vyplatit mandatáři do ................... od podpisu této smlouvy zálohu v částce .... Kč.
Článek 3 Úplata 1. Mandant se zavazuje vyplácet mandatáři úplatu za ............................. v částce ..... Kč.
Článek 4 Platební podmínky 1. Mandant se zavazuje, že ....................... 2. Pro případ svého prodlení s jednotlivými platbami zavazuje se mandant zaplatit mandatáři smluvní pokutu ve výši ....................... z dlužné částky za každý den prodlení.
Článek 5 Povinnosti mandatáře 1. Mandatář je povinen vykonávat ....................... s odbornou péčí a řídit se přitom pokyny mandanta. 2. Mandatář se zavazuje, že bude šetřit zájmy mandanta a že se bez jeho předchozího souhlasu neodchýlí od mandantových pokynů. 3. Mandatář se zavazuje, že bez zbytečného odkladu oznámí mandatáři potřebu uskutečnění právních úkonů. 4. Mandatář se zavazuje zachovávat mlčenlivost o ......................., jež je třeba v zájmu mandanta uchovat v tajnosti. Tento jeho závazek potrvá i po ukončení právního vztahu, založeného touto smlouvou.
33
Článek 6 Povinnosti mandanta 1. Mandant je povinen ....................... předat mandatáři veškeré doklady potřebné pro ....................... a podat mu též nezbytné informace, které z dokladů nevyplývají. 2. Pro každý právní úkon, který bude mandatář uskutečňovat jménem mandanta, je mandant povinen vybavit mandatáře písemnou plnou mocí.
Článek 7 Odpovědnost za škodu 1. Mandatář odpovídá mandantovi za škodu, která mandantovi vznikne v důsledku ....................... 2. Mandatář neodpovídá mandantovi za škodu způsobenou mandantovi neplněním povinností třetích osob ze smluv, jež jménem mandanta mandatář s těmito třetími osobami uzavřel. 3. Mandant odpovídá mandatáři za škodu, která mandatáři vznikne ....................... v důsledku neplnění povinností mandanta podle této smlouvy, zejména v důsledku nevybavení či opožděného vybavení mandatáře potřebnými doklady a informacemi.
Článek 8 Trvání a ukončení smluvního vztahu 1. Tato smlouva se uzavírá na dobu ....................... 2. Kterákoli ze smluvních stran je oprávněna ji písemně vypovědět ................. 3. Při podstatném porušení povinností, vyplývajících z této smlouvy, jednou smluvní stranou, je druhá smluvní strana oprávněna od smlouvy odstoupit, a to s okamžitou platností, tj. ode dne následujícího po dni doručení písemného projevu o odstoupení od smlouvy. 4. Nejdéle ...... dnů před uplynutím výpovědní lhůty podle odst. 2 tohoto článku, popřípadě bez odkladu po ukončení smluvního vztahu odstoupením od smlouvy je mandatář povinen upozornit mandanta na opatření, která je nutno učinit v souvislosti s ......................., zejména na taková opatření, která mají zabránit vzniku škody. 5. Do ..... dnů po ukončení právního vztahu, založeného touto smlouvou, je mandatář povinen předat mandantovi veškeré doklady, které od něho obdržel, jakož i doklady o správě nemovitostí včetně dokladů účetních.
Článek 9 Závěrečná ustanovení 1. Tato smlouva se pořizuje ve ...................... vyhotoveních, z nichž každá smluvní strana obdrží po ....................... 2. Měnit a doplňovat tuto smlouvu lze pouze písemnými dodatky, jež podepíší obě smluvní strany. 3. Tato smlouva nabývá platnosti i účinnosti dnem podpisu oběma smluvními stranami. V ......................., dne ......
....................... mandatář
....................... mandant
34
6.2 Smlouva komisionářská
Smluvní strany: se sídlem ....................... IČ: ....................... zapsaná v obchodním rejstříku …… soudu v ……, (dále jen „komitent“) na straně jedné a se sídlem ....................... IČ: ....................... zapsaná v obchodním rejstříku …… soudu v ……, (dále jen „komisionář“) na straně druhé uzavírají dne ……… mezi sebou podle ustanovení § 577 n. ObchZ tuto komisionářskou smlouvu
Preambule Komitent je obchodní společností, která se zabývá ....................... Komitent hodlá .......................
Článek 1 Předmět smlouvy 1. Komisionář se zavazuje, že bude na účet komitenta ....................... 2. Komitent se zavazuje vyplatit komisionáři za jeho činnost úplatu, jejíž výše je uvedena v čl. 2 této smlouvy.
Článek 2 Úplata 1. Komisionář má vůči komitentovi právo na úplatu ve výši ....................... 2. V úplatě komisionáře jsou zahrnuty též jeho náklady s ........................
Článek 3 Platební podmínky 1. Komisionář se zavazuje předložit do ...... dnů po uplynutí každého kalendářního měsíce komitentovi vyúčtování ....................... 2. Za každý den svého prodlení s úhradou podle odst. 1 tohoto článku smlouvy zavazuje se komisionář zaplatit komitentovi úroky z prodlení ve výši ....................... z dlužné částky.
Článek 4 Povinnosti komitenta 1. Komitent je povinen ....................... 2. Komitent odpovídá za ......................., s 3. Komitent odpovídá komisionáři za škodu, která komisionáři vznikne zaviněním komitenta ve vztahu komisionáře ke ....................... 4. Komitent je povinen nahradit komisionáři pojistné za pojištění zboží .......................
Článek 5 Povinnosti komisionáře 1. Komisionář je povinen při ....................... postupovat s odbornou péčí a ....................... 2. Komisionář je povinen řídit se pokyny komitenta pro ....................... 3. K odchýlení se od pokynů komitenta je komisionář oprávněn jen po předběžném souhlasu komitenta. 4. Komisionář je povinen pojistit zboží, svěřené mu komitentem do prodeje, proti odcizení a poškození nebo zničení, a to na náklad komitenta. 5. Komisionář je při plnění svých povinností podle této smlouvy povinen chránit zájmy komitenta a zavazuje se sdělit komitentovi všechny okolnosti, bránící řádnému plnění smlouvy.
35
6. Komisionář je povinen nahradit komitentovi škodu, kterou mu způsobí porušením svých povinností z této smlouvy, zejména nedodržením pokynů komitenta, týkajících se ....................... 7. Komisionář se zavazuje plnit své povinnosti podle této smlouvy osobně a nepoužívat k tomu bez souhlasu komitenta pomoc jiného právního subjektu.
Článek 6 Trvání a ukončení smluvního vztahu 1. Tato smlouva se uzavírá na dobu ........................ 2. K prodloužení právního vztahu, založeného touto smlouvou, může dojít pouze ....................... 3. Písemnou dohodou obou smluvních stran může být ukončen právní vztah, založený touto smlouvou ještě před uplynutím doby, uvedené v odst. 1 tohoto článku smlouvy. 4. Před uplynutím doby uvedené v odst. 1 tohoto článku smlouvy je kterákoli ze smluvních stran oprávněna bez uvedení důvodu tuto smlouvu písemně vypovědět s ....................... lhůtou, počítanou ode dne doručení výpovědi druhé smluvní straně.
Článek 7 Závěrečné ustanovení 1. Tato smlouva se pořizuje ve ...................... vyhotoveních, z nichž každá smluvní strana obdrží po ....................... 2. Měnit a doplňovat tuto smlouvu lze pouze písemnými dodatky, jež podepíší obě smluvní strany. 3. Tato smlouva nabývá platnosti i účinnosti dnem podpisu oběma smluvními stranami.
V ....................... dne ......
....................... komisionář
....................... komitent
36
6.3 Smlouva o kontrolní činnosti
Smluvní strany: se sídlem ....................... IČ: ....................... zapsaná v obchodním rejstříku …… soudu v ……, (dále jen „vykonavatel kontroly“) na straně jedné a se sídlem ....................... IČ: ....................... zapsaná v obchodním rejstříku …… soudu v ……, (dále jen „objednavatel kontroly“) na straně druhé uzavírají dne ……… mezi sebou podle ustanovení § 591 n. ObchZ
Preambule Tato smlouva se uzavírá za účelem provedení kontroly zboží u objednavatele .......................
Článek 1 Předmět smlouvy 1. Smluvní strany souhlasí s tím, že podle této smlouvy vykonavatel kontroly provede pro objednavatele kontroly odbornou a nestrannou kontrolu uvedeného zboží: ........................, umístěného v ........................ Kontrola zboží podle prvního odstavce tohoto článku zahrnuje zjištění o: - jakosti zboží, - původu zboží, - zvláštních charakteristik zboží a - množství zboží.
Článek 2 Povinnosti vykonavatele kontroly 1. Smluvní strany určily, že vykonavatel kontroly je povinen chránit a zajistit zboží, které mu objednavatel kontroly předá k prohlídce před jeho výměnou ........................
Článek 3 Trvání a ukončení smluvního vztahu 1. Smluvní strany se dohodly, že vykonavatel kontroly musí převzatou kontrolu provést ........................ 2. vydat kontrolní osvědčení, které bude obsahovat tyto údaje ........................
Článek 4 Povinnosti objednatele kontroly 1. Smluvní strany souhlasí s tím, že objednavatel kontroly je povinen včas předat vykonavateli kontroly všechnu dokumentaci. 2. Je povinen umožnit vykonavateli kontroly přístup ke zboží, které je třeba prohlédnout.
Článek 5 Úplata 1. Smluvní strany souhlasí s tím, že za provedenou kontrolu a uložení zboží podle této smlouvy obdrží vykonavatel kontroly úplatu ve výši ........................ 2. Smluvní strany souhlasí s tím, že vykonavateli kontroly, vedle úplaty podle odstavce V., náleží i náhrada nutných a účelně vynaložených nákladů vzniklých z provedení kontroly zboží.
Článek 6 Práva vykonatele kontroly 1. Smluvní strany souhlasí s tím, že vykonavatel kontroly má zástavní právo na ......................., a to z důvodů zajištění smluvené úplaty a náhrady všech nutných a účelně vynaložených nákladů.
Článek 6 Trvání a ukončení smluvního vztahu 1. Objednavatel kontroly může zrušit tuto smlouvu až do okamžiku provedení kontroly zboží.
37
2. V tom případě je povinen vykonavateli kontroly uhradit poměrnou část úplaty a vzniklé nutné a účelně vynaložené náklady a vzniklou škodu nahradit.
Článek 7 Závěrečné ustanovení 1. Tato smlouva se pořizuje ve ...................... vyhotoveních, z nichž každá smluvní strana obdrží po ....................... 2. Měnit a doplňovat tuto smlouvu lze pouze písemnými dodatky, jež podepíší obě smluvní strany. 3. Tato smlouva nabývá platnosti i účinnosti dnem podpisu oběma smluvními stranami.
V ...................... dne ......
...................... objednavatel kontroly
...................... vykonavatel kontroly
38
7 Použitá literatura a materiály Publikace
Bejček, J., Eliáš, K., Raban, P. Kurs obchodního práva: obchodní závazky. Praha : C. H. Beck 2003, 3. vyd.
Bejček, J., Kotásek, J., Marek, K. Nástin obchodního práva II (Obchodní závazkové vztahy, cenné papíry : multimediální učební text). Brno : Masarykova univerzita 2004.
Dědič, J. a kol. Obchodní zákoník – komentář. Praha : Polygon 2002.
Eliáš, K. Obchodní společnosti: Základní otázky. Praha : C. H. Beck 1994.
Eliáš, K. Kurs obchodního práva: Úvodní a obecná část – Soutěžní právo. Praha : C. H. Beck 1997, 2. vyd.
Eliáš, K. Kurs obchodního práva: obchodní závazky – cenné papíry. Praha C.H. Beck 1999, 2. vyd.
Eliáš, K., Hanák, O. a kol. Sbírka příkladů z obchodního práva. Praha : C. H. Beck 2002, 2. vyd.
Eliáš, K. a kol. Obchodní zákoník (praktické poznámkové vydání s výběrem z judikatury od roku 1900). Praha : Linde 2004, 4. vyd.
Chromá, M. Česko anglický právnický slovník s vysvětlivkami. Praha : Leda 2001.
Kalinová, M., Kotoučová, J., Zbyněk Š. Obchodní právo.Praha : Oeconomica 2004.
Kučera, R. Základy práva. Brno : Masarykova univerzita 2004.
Marek, K. Smluvní typy druhé hlavy třetí části obchodního zákoníku. Brno : Masarykova univerzita 1999.
Marek, K. Obchodněprávní smlouvy. Brno : Masarykova univerzita 2004, 5. vyd.
Martin, E. A.(editor) Dictionary of Law. Great Britain : Oxford University Press 1997.
Ovečková, O. a kol. Obchodný zákonník 2. Bratislava : Iura Edition 2005.
Pelikánová, I. Komentář k obchodnímu zákoníku, 5. díl. Praha : Linde 1999, 1. vyd.
Pelikánová, I. Komentář k obchodnímu zákoníku (s přihlédnutím k evropskému právu) 2. díl. Praha : ASPI 2004, 3. vyd.
Pokorná, J. kol. Obchodní právo. Praha : ASPI 2005.
Raban, P. Obchodní zákoník. Praha : Eurounion 2003, 3. vyd.
Ševčík, D. Vzory obchodních smluv a podání. Praha : Meritum 2005.
Štenglová, J. Přehled Judikatury ve věcech obchodních závazkových vztahů. Praha : ASPI 2005, 2. vyd.
Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Praha : C. H. Beck 2004.
Švarc, Z. a kol. Základy obchodního práva. Plzeň : Aleš Čeněk 2005.
Trade Links (Prague). English-Czech Dictionary of Czech Business Law and Ekonomy : Trade Links 2001.
Vavařovský, P. Základy práva, o státě a o moci. Praha : ASPI 2004.
Zoufalý, V., Munková J. a kol. Velká kniha smluvních vzorů. Praha : C. H. Beck 2003, 4.vyd.
39
Internetové adresy Marek, K. Smlouva mandátní a smlouva komisionářská [citováno 5. března 2006]. Dostupný z http ://www.pravniradce.ihned.cz Marek, K. Smlouva o kontrolní činnosti [citováno 6. března 2006]. Dostupný z http ://www.pravniradce.ihned.cz http://www.businessinfo.cz http://obchodni.juristic.cz/ http://zakony.idnes.cz/zakony.asp http://finance.aktualne.centrum.cz http://www.judikatura.cz/
Zákony Zákon č. 99/1950 Sb., o hospodářských smlouvách a hospodářské arbitráži. Zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník. Zákon č. 101/1963 Sb., zákoník mezinárodního obchodu. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech.
Judikatura SJ 5/1999, str. 161. SJ 5/1997, str. 97 a násl. SJ 5/1999, str. 161. Váž. 5 846: u § 521. R 22/76: u § 344.
40
