Skláři na vzestupu. Tradiční odvětví neumírá, v období po krizi roste rychleji než řada jiných oborů

číslo 3 4. února 2013 Samostatně neprodejné

Skláři na vzestupu

Tradiční odvětví neumírá, v období po krizi roste rychleji než řada jiných oborů

podnik atelsk ý magazín. V ychází s deníkem Ml adá Fronta E15

To podstatné z malého a středního podnikání každých čtrnáct dní ZDARMA ve vašem emailu. Zaregistrujte se k odběru ZDARMA na webu profit.cz/pdf Registrací vyjadřujete svůj souhlas se zasíláním magazínu na uvedenou emailovou adresu a s podmínkami Mladé fronty a.s.

VYCHÁZÍ KAŽDÝCH ČTRNÁCT DNÍ SPOLU S DENÍKEM MLADÁ FRONTA E15

inzerce

A130000691

editorial  PROFIT

OBSAH

Předčasný pohřeb Spousta lidí si nejspíš myslela a  dodnes myslí, že sklářství, tedy obor, který má v českých zemích dlouhou a bohatou tradici, u nás po roce 1989 kvůli záplavě levného zboží z Východu skonal. Tyhle domněnky před několika lety významně podpořil krach holdingu Bohemia Crystalex Trading, který v dobách své největší slávy dával práci téměř dvěma tisícovkám lidí. Pravda je ovšem taková, že se problém týkal pouze části firem vyrábějících užitkové sklo. Zkrachovalé firmy našly nové majitele a  ve všech podnicích se už v  letech 2009 a 2010 zase rozběhla výroba. A i když v roce 2011 tržby celého odvětví nedosáhly úrovně před krizí, meziročně vzrostly o 10 procent. Znova stoupá také počet lidí, kterým sklářství dává práci. Dobrá zpráva tedy je, že české sklářství roste po odeznívající krizi podstatně rychleji než jiné oblasti hospodářství. Tohle tradiční odvětví ovšem prošlo dramatickou proměnou. Skláři dokázali najít na trhu nové příležitosti. Téměř polovinu tržeb dnes zajišťuje velkovýroba plochého skla určeného především pro automobilový průmysl a stavebnictví. My jsme se v hlavním tématu tohoto čísla zaměřili hlavně na užitkové sklo, které je často spojeno s uměleckou ruční výrobou a v němž se dobře prosazují menší firmy rodinného typu. Ty přinášejí nové nápady, s nimiž mají úspěch i za hranicemi. Českému sklářství se daří, ale musí se také potýkat s řadou nepříjemných problémů, jak se dočtete na následujících stránkách.

vydavatelství: Mladá fronta a. s. Mezi Vodami 1952/9 143 00 Praha 4 www.mf.cz www.profit.cz [email protected] www.facebook.com/profit.cz Generální ředitel: David Hurta Ředitel divize EURO E15: Tomáš Skřivánek publisher: Igor Záruba adresa redakce: Pod Kotlářkou 3 150 00 Praha 5 tel.: 225 347 298 e-mail: [email protected] www.profit.cz www.facebook.com/profit.cz

„Z hlediska podnikatelského prostředí jsme na tom nadprůměrně,“ říká v rozhovoru pro Profit Jan Jedlička, šéf EU Office České spořitelny, jehož oddělení na konci loňského roku vytvořilo tzv. Business Index (více viz Profit ze 3. 12. 2012). Index posloužil jako užitečný nástroj pro srovnání podnikatelského prostředí v sedmadvaceti zemích Evropské unie a Jan Jedlička z něho nabízí čtenářům zajímavé postřehy. V  novém Profitu dále najdete pozoruhodný příběh úspěchu Hedviky Kroupové, která prorazila se svými marionetami, článek o tom, jak se daří českým firmám v asijských zemích, a mnoho dalšího. Na závěr jedna novinka: na internetové adrese www.profit.cz/pdf si můžete objednat bezplatné zasílání aktuálního Profitu ve formátu PDF. Dámy a  pánové, přeji vám příjemné čtení.

šéfredaktor

Redaktoři: ([email protected]) Dalibor Dostál Tomáš Stingl Jazyková redakce: Irena Kovářová Rostislav Taud Markéta Teuchnerová VYDAVATELSTVÍ: Ředitel inzerce: David Korn, 225 347 250 Ředitelka marketingu: Hana Holková, 225 276 276 Brand Manager: Štěpánka Hejlová, 225 347 419 Ředitelka výroby a distribuce: Soňa Štarhová, 225 276 252 Sekretariát: Martina Minaříková, 225 347 298

Téma: Pozor, křehké!����������������������������������������� 6 Sklářský průmysl v Česku po roce 1989 skoro umřel, hlásá často tradovaný stereotyp. Není to ale pravda. Tohle tradiční odvětví se prostě přeskupilo. Prodej teď popohání poptávka po průmyslových sklech pro automobilový, potravinářský a chemický průmysl. Ve světě zároveň začalo znovu oslňovat české umělecké sklo. Rozhovor: Jan Jedlička�������������������������������������������� 10 Administrativní zátěž českých podnikatelů se za posledních pět let viditelně nesnížila. Podle šéfa EU Office České spořitelny Jana Jedličky patří země v tomto ohledu k nejhorším v Evropské unii. Příběh úspěchu: Hedvika Kroupová�������������������������������� 14 Když před čtyřmi lety dopadla krize na média, byla Hedvika Kroupová mezi desítkami novinářů, kteří museli v rámci úsporných opatření nedobrovolně opustit redakci. Místo v novinách si však již nehledala. Pustila se do výroby originálních loutek. Zahraničí: Příležitost v Thajsku? Zábrany proti povodním��������������������� 16 Vietnam, Myanmar a Thajsko. Tři země, které v minulých dnech oslovili čeští podnikatelé při velké obchodní misi v Asii. Zatímco Vietnam a Thajsko patří mezi tradiční partnery českého průmyslu, do Myanmaru se český prvek vrací po dvacetileté přestávce.

Martin Zika,

REDAKCE: Šéfredaktor: Martin Zika, 225 347 298, [email protected]

Top události���������������������������������������������4

TISK: Tiskárna EUROPRINT a. s. Předplatné deníku Mladá fronta E15: Postservis, 800 248 248 [email protected]

Jeden den podnikatele / Názor������������������������� 18 polemika��������������������������������������������������� 19 Servis���������������������������������������������������������� 20 Poradna���������������������������������������������������� 21

Reg. zn: MK ČR E 6590 © Mladá fronta a. s. Veškerá práva vyhrazena.

Portrét: Milan Luštinec��������������������������������������� 22

Jakékoli užití části nebo celku, zejména přetisk včetně šíření jakýmkoli způsobem bez výslovného svolení vydavatele, je zapovězeno. Titulní strana: Tomáš Novák Číslo 3 / 4. února 2013 Profit vychází od roku 1990

3

PROFIT  TOP UDÁLOSTI

Exekutorům zvedl nový exekuční řád náklady Soudní exekutoři mají kvůli novele exekučního řádu od začátku roku výrazně vyšší provozní náklady. „Zákon nastavil nová pravidla pro výkon exekucí. Ačkoli se mohou zdát formální, jejich aplikace vyžadovala zásadní úpravy našich softwarů. Administrativní činnost exekutorských úřadů funguje z převážné části na elektronické bázi, museli jsme tedy přenastavit zadání pro veškeré aplikace. To stálo desetitisíce korun a hlavně spoustu času našich IT specialistů,“ vysvětluje viceprezident Exekutorské komory David Koncz. Tisícové položky pak spolkla řada školení pro zaměstnance exekutorských úřadů, říká prezident Exekutorské komory Jiří Prošek: „Nejenže jsme si sami museli nastudovat nová ustanovení zákona, ale museli jsme je vyložit i svým zaměstnancům. Školení zaměstnanci se několik dnů nemohli věnovat své běžné pracovní činnosti, protože vstřebávali nové pokyny.“ Nezanedbatelné sumy padly rovněž na videokamery a diktafony. Novela totiž stanovuje pravidla pro pořizování záznamů z průběhu mobiliární exekuce. Najde-li se při soupisu movitých věcí někdo, kdo požádá o záznam, exekuce se nahraje. Podle Exekutorské komory mohou nové náklady dostat mnohé exekutory do finančních

potíží. „Přihlédnout musíme i k tomu, že se loni v březnu snižovaly odměny soudních exekutorů a že novela prodloužila lhůtu pro dobrovolné plnění z 15 na 30 dnů. To znamená, že jestli dlužník zaplatí do 30 dnů od zahájení exekuce, snižuje se odměna soudního exekutora o polovinu. Při dluhu do 10 tisíc korun tak činí pouhých 1500 korun. Pro některé úřady to začíná být likvidační,“ upozorňuje prezident Exekutorské komory Jiří Prošek.

Depozitářem fondu pro nadějné firmy bude UniCredit Bank V pilotním projektu takzvaného Seed fondu došlo k důležitému posunu. Fond, který nese oficiálně název Český rozvojový, uzavřený investiční fond, získal svého depozitáře. Bude jím společnost UniCredit Bank. Fond má kombinovat veřejné a soukromé peníze a sloužit zejména k investování do nadějných inovačních firem. Do veřejné soutěže se přihlásili tři uchazeči. Vedle UniCredit Bank to byla také Česká spořitelna a Československá obchodní banka. Hodnotící komise na ministerstvu průmyslu a obchodu brala jako základní kritérium cenu za poskytování služeb depozitáře. „Jsme rádi, že o dodávku služeb depozitáře projevily zájem tři renomované subjekty, které v současné době vykonávají služby depozitáře pro řadu otevřených a uzavřených fondů kolektivního investování,“ řekl za ministerstvo Petr Očko, ředitel sekce fondů EU.

Poznámka Profitu: Druhou stranou mince je, že nový exekuční řád může předejít některým sporným případům, které byly dříve exekutorům vyčítány.

Dluhy nesplácí už přes osm procent Čechů Závazky po lhůtě splatnosti mělo ke konci roku podle záznamů v negativním registru SOLUS více než osm procent obyvatel České republiky. Nejhorší situace je v Ústeckém a Karlovarském kraji. Počet osob ve věku 18 let a více, které nebyly schopny platit své dluhy, navíc koncem roku 2012 neustále rostl. SOLUS sdružuje 39 společností,

mezi nimiž jsou například banky nebo leasingové společnosti. Vliv na zmíněný růst měly makroekonomické faktory, jako je úbytek sezonních pracovních míst nebo zvýšené životní náklady obyvatel. Dlouhodobě negativní je situace zejména v Ústeckém a Karlovarském kraji, kde není schopno hradit své splatné závazky 14, respektive 15 lidí ze sta. Absolutně nejhorší výsledky vykazují okresy Most, Sokolov a Teplice. Naopak nejméně potíží se splácením mají dlouhodobě lidé v okrese Žďár nad Sázavou. Poznámka Profitu: Je to neblahý trend i pro české podnikatele. Z čísel vyplývá, že roste riziko druhotné platební neschopnosti a naopak dál klesá kupní síla populace.

4

Na začátku ledna spustilo ministerstvo proces hodnocení nabídek předložených do druhé klíčové veřejné zakázky spojené s fungováním Seed fondu, což je soutěž o dodavatele služeb obhospodařovatele. Nabídky předložili čtyři uchazeči. „Vzhledem k tomu, že se jedná o poměrně obsáhlé materiály a může se stát, že bude nutné si od uchazečů vyžádat doplňující informace nebo určitá vysvětlení, očekáváme, že k výběru dodavatele dojde pravděpodobně během února,“ doplnil Očko. Poznámka Profitu: Je dobře, že se projekt Seed fond snad konečně blíží realizaci. O jeho spuštění se hovoří více než dva roky. Může pomoci se získáním peněz na rozjezd perspektivním firmám.

TOP UDÁLOSTI  PROFIT

Zákon o pobídkách vyvolal vlnu nových investic Během loňského roku přijala agentura CzechInvest 48 žádostí o čerpání investičních pobídek. Ve srovnání s rokem 2011 to je o pět investičních záměrů více a ve srovnání s rokem 2010 dokonce o 27 více. Zlomovým okamžikem se stala novela zákona o investičních pobídkách, která je účinná od loňského července. Počkaly si na ni například firmy Škoda Auto, Saar Gummi Czech nebo Třinecké železárny. „Přijaté investiční záměry z loňského roku představují 20 miliard korun a téměř 5,5 tisíce nových pracovních míst, a to z velké části v regionech s vysokou nezaměstnaností, například v Ústeckém, Moravskoslezském či Olomouckém kraji,“ uvedl ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba. V 39 případech se jednalo o expanze stávajících firem, ostatní žadatelé byli investoři, kteří investují v České republice poprvé nebo zde založili další, úplně nový podnik. Nejvíce investičních záměrů podaných v roce 2012 spadá do sektoru automobilového průmyslu (19),

plastikářského a gumárenského sektoru (7) a do strojírenství a kovodělného průmyslu (6). Zpravidla se jedná o projekty výrobní, dva investoři v České republice plánují vybudovat technologická centra a dva centra sdílených služeb. Nejvíce investičních projektů v případě schválení zamíří do Ústeckého, Moravskoslezského a Středočeského kraje. Co se v parametrech pobídek změnilo? Investor z oblasti zpracovatelského průmyslu, strategických služeb a technologických center, nově příchozí i stávající, může získat slevu

na dani z příjmů po dobu 10 let místo pěti let. Beze změny zůstala možnost čerpat hmotnou podporu na vytváření pracovních míst, školení a rekvalifikaci a investiční pobídku ve formě převodu pozemků a související infrastruktury za zvýhodněnou cenu. Úplnou novinkou je zavedení institutu strategické investiční akce. To znamená, že kromě standardních investičních pobídek mohou takto označené projekty získat hmotnou podporu na kapitálovou investici až do výše pěti procent nákladů. Tato podpora se týká zpracovatelského průmyslu a technologických center. O udělení pobídky, o niž mohou žádat tuzemské i zahraniční subjekty, rozhoduje nakonec vláda České republiky. Poznámka Profitu: Velké soukromé investice vyprovokované pobídkami na přelomu tisíciletí tehdy rozhýbaly usínající českou ekonomiku. V současném útlumu mohou sehrát podobnou úlohu, byť v menší míře.

Foto: archiv, profimedia.cz, anna vacková (E15)

Portál zInfo.cz chce být přehlednou databází veřejných zakázek V půli ledna spustila společnost EEIP elektronický nástroj zInfo.cz. Ten má ambici být platformou, kde se budou přehledně shromaždovat informace o veřejných zakázkách. Podnikatelé by v tomto systému měli mít možnost získat nejen povinné informace, které mají podle zákona zadavatelé poskytovat. „V budoucnu přibude i právní poradna a mnohem více informací, například zda je projekt financován z  evropských dotací,“ říká o zInfo.cz jeho projektový manažer Jiří Skuhrovec. Systém je držitelem takzvaného certifikátu shody, což v praxi znamená, že zveřejněním zakázky na www.zinfo.cz splní zadavatel zákonnou podmínku zveřejnění zakázky na profilu zadavatele. „Systém zInfo.cz je určen pro zadavatele jakéhokoli typu, ať již malého či velkého, který chce zveřejňovat dle zákona. Nejedná se o nic časově nebo finančně náročného, zveřejnění zabere pár minut a cena za jednu zakázku je 100 korun bez DPH,“ doplnil Skuhrovec. Novela zákona o veřejných zakázkách z dubna loňského roku zpřísnila některé požadavky na transparentnost tendrů. Ředitel EEIP Michal Mejstřík ovšem připomíná,

že obecně zažitá představa o  výrazném snížení počtu vypisovaných zakázek není zdaleka pravdivá. Dle analýzy EEIP se totiž v loňském roce v České republice uskutečnilo veřejných zakázek nad 10 milionů korun v objemu za více než 207 miliard korun, zatímco v roce 2011 to bylo pouze za 202 miliard. „Nové zákonné povinnosti od dubna 2012 nejsou něčím, co by mělo být pro zodpovědného zadavatele překážkou. Problém ovšem nastává především u malých zadavatelů nebo tam, kde není vůle,“ míní Michal Mejstřík. „Někteří zadavatelé dříve vypisování podmínek odbývali, například mnohdy chyběly základní informace, jako je IČO,“ uvedl Mejstřík. To dokládá také průzkumem, který společnost EEIP uskutečnila na vzorku 100 náhodně vybraných obcí a příspěvkových organizací, které v roce 2012 zadaly alespoň jednou veřejnou zakázku. Výsledek ukazuje, že pouze 18 procent má profil bez chyby, u 43 procent byly zjištěny drobné nedostatky, u 13 procent zkoumaných se vyskytly zcela zásadní chyby a 26 procent těchto zadavatelů rozhraní k profilu zadavatele nezavedlo vůbec.

Jak ale uvedl Jiří Skuhrovec, nejsou tyto případy neplnění zákonných povinností „výsadou“ pouze malých zadavatelů. Při ověřování správnosti zveřejňování informací o veřejných zakázkách neprošli ani velcí zadavatelé, jako jsou Česká pošta, město Karlovy Vary nebo České dráhy. Poznámka Profitu: Větší informovanost o veřejných zakázkách je příspěvek k tolik žádoucímu snížení korupce.

5

PROFIT  TÉMA

České sklářství

Pozor, křehké! Sklářský průmysl v Česku po roce 1989 skoro umřel, hlásá často tradovaný stereotyp. Není to ale pravda. Tohle tradiční odvětví se prostě přeskupilo. Prodej teď popohání poptávka po průmyslových sklech pro automobilový, potravinářský a chemický průmysl. Ve světě zároveň začalo znovu oslňovat české umělecké sklo. Výroba bot, textilu a skla. To byla pýcha českého průmyslu, kterou ale po revoluci rychle zničila levná konkurence z Východu. Takový je aspoň trudný dojem části české veřejnosti, který s  chutí posilují média. Minimálně v případě sklářství ale není tahle mše za zesnulého zdaleka namístě. Sklářský průmysl žije, byť prošel dramatickou proměnou. Na místě rozpadlých sklářských molochů teď funguje mnoho menších dynamických firem, které se snaží uspět chytrými nápady a výrazným designem. Zarámujme si nejdřív situaci současného českého sklářství několika stěžejními čísly. V roce 2011 dosáhly tržby celého odvětví více než 35 miliard korun (souhrnné údaje za rok 2012 ještě nejsou k dispozici). To bylo sice ještě pořád méně než před počátkem globální krize, ale představovalo to už desetiprocentní meziroční růst. Podobně tomu je s počtem pracovníků. Například ještě v  roce 2006 v oboru pracovalo téměř 28 tisíc lidí. Během krize ale došlo k velkému propadu, na hranici 14 tisíc zaměstnanců. Ovšem v roce 2011 už zase sklářství dávalo práci 17 tisícům lidí, což bylo v meziročním srovnání o 18 procent víc. Jinak řečeno, české sklářství roste po odeznívající krizi podstatně rychleji než jiné oblasti hospodářství. Znovuzrození Crystalexu Parte vystavené českému sklářství tedy bylo do jisté míry jen mediální mystifikací. „Sklářskému průmyslu zasadila tvrdou ránu kampaň médií v letech 2008 a 2009, kdy zkrachoval holding Bohemia Crystalex Trading, který zaměstnával ve svých vrcholných dobách na 1800 lidí. Tehdy se mluvilo o konci českého sklářského průmyslu. Nikoho nezajímalo, že se tento problém týkal pouze

6

části firem vyrábějících užitkové sklo a že firmy ostatních výrobních oborů vyráběly dále. Také v médiích zaznělo jen velmi slabě, že zkrachovalé firmy našly nové majitele a že se ve všech podnicích v letech 2009 a 2010 zase rozběhla výroba,“ podotýká Magda Purkrábková, tajemnice Asociace sklářského a keramického průmyslu ČR.

DÝMKA S OVOCNÝM KOKTEJLEM. Moderní vodní dýmky od firmy Meduse Design poutají pozornost jak vzhledem, tak i neotřelým spojením kouření a ovoce.

Její slova potvrzuje například rozmach sklárny Crystalex CZ v Novém Boru, jež je právě jednou z firem vzniklých na troskách někdejšího sklářského giganta. Produkce novoborské továrny tři roky po obnovení provozu úspěšně roste. Firma chce letos vyrobit přes 46 milionů sklenic a tržby by měly překročit 900 milionů korun. Podnik jen během ledna nabral 30 nových zaměstnanců, celkem jich chce letos naverbovat téměř 150. Nutno říct, že až polovinu tržeb dnes ve sklářství zajišťuje velkovýroba plochého skla určeného především pro automobilový průmysl a stavebnictví. V tomto článku se ovšem – v souladu se specializací Profitu na malé a střední podnikání – zaměříme především na jiný segment sklářství: na užitkové sklo,

které je často spojeno s uměleckou ruční výrobou. Tenhle směr v současnosti generuje sice jen osm procent tržeb celého sklářství, ale je přesně tou parketou, kde se dobře prosazují menší firmy rodinného typu. Ty zároveň pomáhají udržovat unikátní řemesla při životě a vnášejí do oboru nové nápady. Na Blízký východ šly skleněné medúzy i busta hlavy státu Příkladem je mladá společnost Meduse Design. Ta nabízí světu vodní dýmky s elegantním moderním designem. Je příznačné, že se velmi dobře prodávají v islámských státech, kde má kouření z vodnice letitou tradici. Loni přišla firma s novou řadou dýmek nazvanou Nautila, v níž se vodnice prodávají v cenovém rozmezí 400 až 700 eur. Firma má však v nabídce ještě exkluzivnější modely. „Opravdovou lahůdku pro skutečně movité fanoušky vodních dýmek představuje model Brilliant, který vyrábíme na zakázku a pouze v celosvětově limitované sérii 100 kusů. Tato dýmka má stojan, hadice a další komponenty pozlacené 24karátovým zlatem a je ze všech dýmek největší, má 110 centimetrů. Cena 8570 eur odpovídá exkluzivitě této dýmky,“ říká manažer společnosti Jiří Starý. „Zásadní přidanou hodnotou oproti konkurenci je spolupráce budovaná na franšízové smlouvě. Zahraničním partnerům tedy nabízíme nejen samotné vodní dýmky, ale také perfektní servis postavený na ovocných tabákových koktejlech,“ dodává podnikatel. Vizitkou mistrovství českých sklářů jsou také některé nedávné zakázky značky Sans Souci. Ta dodala pro univerzitu v Rijádu, hlavním městě Saúdské Arábie,

Foto: Profimedia.cz, Martin Zeman – DAtelier.cz

TÉMA  PROFIT

7

PROFIT  TÉMA největší skleněné svítidlo světa, které měří 19 metrů. Další unikátní zakázkou bylo osvětlení luxusního nákupního centra Gate Mall v Doha, tedy v hlavním městě Kataru. Firma Sans Souci tam vykouzlila skleněnou iluzi podmořského světa. Ve vzduchu je zavěšeno přímo nad nákupním prostorem devět skleněných medúz, každá z nich váží 150 až 200 kilogramů. Extravagantní objednávky dostává na Blízkém východě také firma Lasvit. „Technicky nejnáročnější byla instalace skleněného dómu do mrakodrapu Jumeirah at Etihad Towers v emirátu Abú Dhabi. Dóm má v průměru přes 16 metrů a váží více než 13 tun. Skládá se mimo jiné z 250 tisíc křišťálů a 12 tisíc ručně foukaných skleněných bublin. Na Blízkém východě jsme také například odlévali skleněnou bustu jedné hlavy státu,“ říká Filip Šimek, manažer dceřiné firmy Lasvitu v Dubaji. Na vytříbený design a mezinárodní spolupráci sází rovněž relativně mladá česká značka Verreum. „Specializujeme se na výrobu stříbroskla – dvoustěnného skla

SKLO PRO ARABSKÉ MRAKODRAPY. Společnost Lasvit dodala několik velkolepých instalací do nejvyšších mrakodrapů v Abú Dhabi či pro metro v Dubaji.

vystříbřeného uvnitř. Vyrábíme i designové sklo, které si designéři prodávají pod vlastní značkou. Jde například o Arika Levyho, což je jeden z pěti nejlepších designérů na světě,“ říká manažerka projektu Verreum Kateřina Kocmatová. „Na konci loňského roku jsme se spojili s celosvětově známou tureckou designovou značkou Gaia & Gino, tím se nám otevírají úplně nové trhy,“ dodává Kocmatová.

Je libo puk nebo nemocničního bažanta ze skla? Jiné české firmy sázejí naopak na doslova a do písmene průzračně čistou českou tradici. Třeba rodinná sklárna Jakub z Vrbna pod Pradědem. Ta prodá asi 12 tisíc uměleckých pohárů ročně. „Vyrábíme historické sklo z období čtrnáctého až šestnáctého století a do budoucna uvažuji o rozšíření také na století osmnácté,“ vysvětluje tamější sklářský mistr Petr Slavkovský. Sklárna pracuje tradiční středověkou metodou a výsledkem je takzvané lesní sklo, které má nazelenalou barvu a obsahuje drobné bublinky. Vedle toho uvádí podnikatel i některé kuriózní kusové objednávky. „Mezi naše zajímavé zakázky patřila třeba výroba skleněného puku pro hokejového trenéra Aloise Hadamczika k jeho šedesátým narozeninám. Také jsme vyráběli repliky historických urinonádob – neboli bažantů – pro muzejní účely,“ uvádí Petr Slavkovský. Unikátní výrobní postupy udržuje také rodinná firma František Halama v Železném

Sklářství táhne výroba plochého skla I když se do povědomí veřejnosti i zahraničních milovníků českého skla dostanou hlavně tradiční lustry nebo sklenice s výlučným designem, ve skutečnosti přinesou tyto výrobky jen necelou desetinu tržeb tuzemského sklářství. Jaké jsou základní, průmyslově vyráběné typy skla a které podniky jsou hlavními hráči na trhu? Ploché sklo Zdaleka nejdůležitější z hlediska objemu výroby je ploché sklo, jehož prodej zajišťuje tuzemskému sklářství téměř polovinu tržeb. Jediným výrobcem velkoformátového plochého skla je společnost AGC Flat Glass Czech, člen AGC Group. Z tohoto skla se vyrábí celý sortiment výrobků určených pro automobilový průmysl a stavebnictví. Velké množství plochého skla je zpracováváno pro automobilový průmysl společnostmi AGC Automotive Czech a Saint-Gobain Sekurit ČR. V České republice dále působí řada dalších firem zpracovávajících sklo pro stavebnictví (izolační skla, zrcadla a nábytkové sklo, vrstvené bezpečnostní sklo, tepelně ochranné sklo). V tomto segmentu jsou nejlepší platy z celého sklářství, průměrná mzda v roce 2011 tam byla 30 214 korun.

8

Skleněná vlákna Jediným výrobcem skleněných textilních vláken a výrobků z nich v České republice je společnost Saint-Gobain Adfors CZ. Izolační materiál na bázi skelné vlny ve formě desek a rolí vyrábí značka Knauf Insulation. Jediným českým výrobcem, který se zabývá výrobou tepelných a zvukových izolací ze skleněných vláken ve formě rohoží a desek, je společnost Union Lesní Brána.

třicet firem nad 50 zaměstnanců. K největším patří podniky Crystalex, Crystal Bohemia, Moser nebo sklárny Kavalierglass.

Obalové sklo Do obalového skla spadají nápojové láhve či skleněné obaly pro potravinářský, chemický, farmaceutický nebo kosmetický průmysl. Dominantními výrobci v Česku jsou továrny spadající do nadnárodní skupiny podniků s americkými kořeny Owens-Illinois. Společnost Vetropack Moravia Glass je součástí nadnárodní skupiny Vetropack Holding AG. Dále skleněné obaly vyrábějí Sklárny Moravia a společnost St lzle Union.

Zdroj: Asociace sklářského a keramického průmyslu ČR

Užitkové sklo Do této kategorie spadá velká škála zboží od běžných spotřebních výrobků až po umělecké sklo. V Česku vyrábí užitkové sklo asi

Ostatní sklo Tento segment zahrnuje technické a laboratorní přístrojové sklo, technické kuličky, skleněné průmyslové aparatury, ochranné svářečské sklo, optické sklo. Zařazuje se sem také výroba stavebních skleněných tvárnic, výroba bižuterních polotovarů a výroba osvětlovacího skla. Podíl jednotlivých segmentů na tržbách sklářské průmyslu (v %) Ostatní sklo

Ploché sklo

22,2 Užitkové sklo

44,1

7,9 10,2

Obalové sklo

15,6 Skleněná vlákna a výrobky z nich

Poznámka: Podíly jsou za rok 2011, kdy celkové tržby sklářského průmyslu dosáhly 35 miliard korun.

TÉMA  PROFIT

Foto: anna vacková (E15)

Brodě. Ta vlastní prvorepublikové formy na takzvanou uměleckou krystalerii, kterou z 90 procent vyváží do zahraničí. Podle Františka Halamy mladšího je totiž český trh pro toto zboží velmi omezený. „Potenciál tuzemského trhu pro kvalitní křišťál představují v podstatě jen zahraniční turisté. Sklo nakupují v několika málo obchodech v centru Prahy, případně v Karlových Varech nebo Českém Krumlově,“ vysvětluje podnikatel. Tento poznatek se dá ostatně zobecnit coby klíčový faktor pro odbyt českého skla jako takového. Dvě třetiny tržeb tuzemské sklářské podniky získají v zahraničí, přičemž v případě užitkového skla je podíl ještě vyšší. Vývoz českého skla v roce 2011 dosáhl celkového objemu 23 miliard korun. Pro srovnání, dovoz skla do České republiky dosáhl ve stejném období zhruba 16 miliard korun. Drtí nás drahá energie České sklářské firmy tedy bodují, ale rozhodně to neznamená, že by se nepraly s kupou problémů. Těžké je například sehnat vhodné zaměstnance. „Kupodivu není až tak problém v tom, že by nebylo dost sklářských řemeslníků. Každý výrobek má ale trošku jiný postup, takže si stejně musíme nové pracovníky přeučovat,“ posteskne si Lenka Zdobinská z rodinné sklárny Blažek Glass v Poděbradech. Firma využila evropskou dotaci ve výši 3,4 milionu korun ke školení téměř všech zaměstnanců, přičemž vedle technických dovedností se pracovníci učili třeba i cizí jazyky. Magda Purkrábková z Asociace sklářského a keramického průmyslu ČR upozorňuje na to, že v tomto oboru dnes už zdaleka nejde jen o sklářské umělecké mistry. „Vzhledem k technologiím jednotlivých výrob potřebují firmy také kvalifikované strojaře, elektrikáře, konstruktéry,“ říká Purkrábková s tím, že na sklářství tedy udeřil nedostatek stejných profesí jako na jiná odvětví průmyslu. Podle ní se letos negativně projeví také zdražení energií. Sklářský průmysl je energeticky velmi náročný. „V roce 2013 se kvůli poplatkům na obnovitelné zdroje zvýšila cena elektrické energie o 7,5 procenta. Naše země v tom patří mezi nejdražší a český sklářský průmysl se ještě více vzdálí od světové konkurence,“ varuje Magda Purkrábková. I přes problémy ale české sklo pořád ve světě svůj lesk neztratilo. Na budoucnost odvětví v tuzemsku lze pohlížet s opatrným optimismem. Hodil by se klasický nápis: Pozor, křehké! TOMÁŠ STINGL

SKLÁRNA BLAŽEK GLASS

Český vynález? Skleněný pilník Tuzemské sklářství má na účtu mimo jiné jeden jednoduchý, leč veleúspěšný vynález. Jsou jím skleněné pilníky. Přišla s nimi v roce 1997 poděbradská rodinná firma Blažek Glass, která jich v současnosti vyrobí a prodá v Česku i ve světě přes milion kusů ročně. Patentovány má tyto pilníky například až v Austrálii, Brazílii nebo v Kanadě. „Výhodou je, že broušení nehtů s nimi je podstatně příjemnější než s klasickým kovovým pilníkem. Papírový pilník vám zase vydrží tak na tři použití a můžete ho vyhodit. Naopak pilník ze skla, které je tepelně kalené, má životnost mnoho let,“ vysvětluje marke-

„Ten náš sice označujeme hologramem, ale pro laika je u tak malého výrobku stejně těžké rozpoznat originál. Musíme utrácet spoustu peněz za právníky na soudní spory, navíc je patentové právo v každé zemi jiné. Naše původní patentová ochrana byla ještě ke všemu v České republice vymazána, protože v průvodní technické dokumentaci byly formální nedostatky,“ uvádí Jan Zdobinský. Urnová „matrjoška“ pro americký trh Pilníky jsou hlavním produktem poděbradské firmy, která má v současnosti roční obrat 56 milionů korun a práci dává asi 55 zaPŘÍJEMNĚJŠÍ NEŽ ŽELEZNÝ. To je hlavní výhoda skleněného pilníku, který pro svět vymysleli skláři v Poděbradech.

tingový manažer firmy Jan Zdobinský. Ten je pravnukem Josefa Blažka, jenž sklářskou rodinnou firmu založil už za první republiky. Bojujeme s napodobeninami Další výhodou je atraktivní design pilníků. Někdy jsou zdobeny skleněnou bižuterií, některé firmy ho využívají také jako netradiční reklamní předmět, na nějž si zakázkově nechají natisknout nebo vypískovat své logo. Průměrná maloobchodní cena skleněného pilníku v základní variantě se v Česku pohybuje někde kolem 60 až 70 korun. Například ve vídeňských obchodech lze ale vidět i luxusnější varianty za cenu přesahující 200 korun. Česká firma výrobky většinou dodává do velkoobchodů, ke koncovému zákazníkovi jdou pak přes obchodní řetězce nebo prodejny kosmetických značek, jako jsou Sephora či Wilkinson. Problémem je, že zejména v Evropské unii trh brzy zaplavily nekvalitní padělky pilníků.

městnancům. Sklárna ale vyrábí i klasické dekorované sklo a má také další zajímavou výrobní řadu – křišťálové pohřební urny. Ty dodává především do Spojených států amerických. A protože kultura pohřbívání je tam jiná než v Evropě, mohla firma Blažek pro tamější trh vyvinout specialitu – takzvaný keepsake. To je libovolný počet menších uren, jež si pozůstalí rozeberou domů a které doplňují urnu velkou, základní. „Dodáváme například i do pohřebního ústavu, který zajišťoval pohřeb Michaela Jacksona,“ uvádí prestižní referenci Jan Zdobinský. Zajímavé je, že skleněné urny začínají v poslední době pro své zesnulé domácí mazlíčky kupovat chovatelé psů, koček a dalších domácích zvířat. „Chovatelé začali nejdříve kupovat naše pilníky na ošetření drápků svých zvířat, nyní jim nabízíme i urny. Do budoucna je to perspektivní skupina zákazníků,“ uzavírá pokračovatel sklářské dynastie. (tos)

9

PROFIT  ROZHOVOR

JAN JEDLIČKA

ČESKO ČEKÁ V PŘÍŠTÍCH LETECH RYCHLEJŠÍ RŮST Administrativní zátěž českých podnikatelů se za posledních pět let viditelně nesnížila. Podle šéfa EU Office České spořitelny Jana Jedličky patří země v tomto ohledu k nejhorším v Evropské unii. Evropská unie se snaží postupně sjednocovat podmínky pro podnikání, co se jí v tomto ohledu zatím podařilo, co je pro podnikatele v celé sedmadvacítce společné? Všichni jsou součástí Evropské unie a jejího jednotného vnitřního trhu. Podnikatelé, kteří působí ve všech zemích, mohou využívat jednoduché přeshraniční obchodování s ostatními státy. Nejsou tam žádné celní bariéry ani omezení netarifní povahy. Existují jednotné způsoby certifikace zboží. To znamená, že zboží, které je prodáváno v jednom členském státě, už nemusí prokazovat svoji nezávadnost na ostatních trzích. Velká výhoda pro podnikatele je, že podmínky, které platí v domácím prostředí, fungují ve všech ostatních státech, a oni nemusejí vynakládat dodatečné náklady na uvádění výrobků na tamější trhy kvůli odlišné regulaci a podobně.   Právě na různá omezení, která zůstávala po odstranění celních bariér, si podnikatelé dlouhá léta stěžovali. Tenhle problém je už netrápí? Je to neustálý boj. Na jedné straně je Evropská komise, která se snaží trhy otevírat, na druhé straně jsou národní státy a jednotlivé lobbistické skupiny, které se často některému zboží brání. Takže rozumím těmto námitkám a souhlasím s nimi. Teorie je rozhodně jednodušší než fungování v praxi. Ale i realita ukazuje, že se situace neustále zlepšuje. Když porovnáme současnou situaci se vznikem celní unie v roce 1968 a vnitřního trhu v roce 1992, tak dnes je trh určitě dokonalejší a s minimem bariér. Ty ještě hodně přetrvávají v oblasti služeb, tam je tlak domácích lobbistických skupin patrně silnější. Ale v oblasti klasického obchodu se zbožím je to mnohem jednodušší.

10

Které obory by neměly mít problém se na společném trhu prosadit, kde je to naopak nejkomplikovanější? Příkladem služby, která není úplně jednoduchá, je doprava. Kdyby se pan Jančura, který celkem úspěšně expanduje v tuzemské železniční dopravě, rozhodl, že bude jezdit ve Španělsku mezi Madridem a Barcelonou, tak to nebude mít tak jednoduché. Dopravní služby jsou oblastí, kde jednotlivé země domácí poskytovatele spíše chrání.

V oblasti nákladů práce můžeme jasně identifikovat rozdíl mezi západní a východní Evropou. A obor, kde to jde hladce? Jsme v bance, takže můžeme říci bankovnictví. Platí princip jednotného bankovního pasu. To znamená, že subjekt, který dostane bankovní licenci v jednom členském státě, může velice jednoduše začít i v ostatních členských zemích. Právě v bankovnictví je trh vysoce konkurenční a bariéry minimální. Je to příklad služby, která je hodně nabízena přeshraničně. Ostatně nejenom v České republice, ale všude v Evropě dominují velké nadnárodní skupiny.    V čem se ještě podmínky pro podnikatele v zemích EU liší, pokud pomineme ochranářská opatření, o kterých jsme mluvili? Na tuto oblast se zaměřuje náš podnikatelský index, který neobsahuje charakteristiky všem zemím společné, ale naopak ukazatele, kterými se odlišují. Vytipovali jsme sedm ukazatelů, které jsou pro jednotlivé země jedinečné.

Některé ukazatele jsou pro podnikatele vstřícnější, některé jsou méně vstřícné.   Které z nich hrají pro podnikatele klíčovou roli při rozhodování, zda do dané země obchodně vstoupit? Určitě jsou to náklady práce. Tady můžeme jasně identifikovat rozdíl mezi západní Evropou, kde je drahá pracovní síla, a východní Evropou, kde je pracovní síla levná. Náklady práce jsou jednou z klíčových proměnných pro každého podnikatele. Dále daňové zatížení, kde může blok sedmadvaceti zemí pomyslně rozdělit také na dvě části. Obecně platí, že v zemích střední, východní i jihovýchodní Evropy jsou korporátní daně nižší než v západní Evropě. Pokud bych měl říci nějaký ukazatel, který spíše favorizuje prostředí v západní Evropě, tak je to dopravní infrastruktura. Z HLEDISKA PODNIKATELSKÉHO PROSTŘEDÍ JSME NA TOM NADPRŮMĚRNĚ   Česko skončilo v tomto žebříčku na osmém místě. To moc neodpovídá našemu obvykle kritickému pohledu na podmínky pro podnikání. Znamená to, že na tom tuzemští podnikatelé nejsou tak špatně, jak se obecně soudí? Když jsme vybírali kritéria, soustředili jsme se na škálu nezávislých ukazatelů, které jsme schopni změřit. Kde jasně můžeme říci, toto je pro podnikatele dobře, toto je pro podnikatele špatně. Když jsme se pak podívali na výsledky, byli jsme osmí, Slovensko páté, Rumunsko sedmé. Pak jsme si položili otázku: Opravdu tady máme tak dobré investiční a podnikatelské prostředí? Ale když tohle porovnáte se

Foto: Michael tomeš (E15)

ROZHOVOR  PROFIT

11

PROFIT  ROZHOVOR

12

Takže v záplavě negativních ­informací máte pro české podnikatele a­ lespoň nějakou pozitivní zprávu? Hlavní výhoda Česka je, že jsme ekonomicky stabilní zemí. Na rozdíl od Španělska, Portugalska či Řecka, kde řeší existenciální problémy, tedy jestli stát zkolabuje, nebo jestli ho bude někdo zachraňovat. Byť máme plno svých problémů a chyb, určitě se nejedná o to, zda budeme schopni splácet svoje dluhy, nebo ne. Což jsou problémy, které jižní křídlo eurozóny řeší.   Co je naopak největším h ­ andicapem českých podnikatelů oproti jejich kolegům ve vyspělých zemích? Úplně nejhorším výsledkem bylo zjištění o vybavenosti dopravní infrastruktury, konkrétně hustoty dálniční sítě. Tu je určitě třeba modernizovat, dále ji budovat. Tyhle faktory by nepochybně zvýšily atraktivitu podnikatelského prostředí v České republice.    Co administrativní zátěž? Řadu let se probírá strašlivě dlouhá doba, kterou tuzemští podnikatelé věnují podání daňového přiznání, v tomto jsme druzí nejhorší za Bulharskem.

Mění se něco k lepšímu? My sledujeme ukazatel náročnosti založení podniku, kolik vás to stojí času a peněz. A vidíme, že Česká republika je v tomto ohledu nadprůměrně drahou zemí, založit firmu je zde nadprůměrně složitější. Vzali jsme si data za roky 2007 až 2011, a i když vidíme, že průměr celé EU se v této oblasti dále snížil, u nás vývoj stagnoval. To je jeden z hlavních faktorů, které nás stahují dolů. Jsme na tom špatně, a navíc v posledních pěti letech nebyl zaznamenán trend, který by signalizoval zlepšení.   Proč se tento problém nedaří zlepšovat, i když se o něm dlouho ví? Na rozdíl od řady jiných kritérií je toto jednoznačně v kompetenci státu. Ten určuje podmínky, za kterých je možné založit firmu, podat daňové přiznání. Takže se zeptejte ministra průmyslu a obchodu. RAKOUSKO A NĚMECKO NESTOJÍ NA MÍSTĚ Pokud bychom se měli inspirovat v zahraničí, kde administrativa zatěžuje podnikatele nejméně? Kam by

Foto: Michael tomeš (E15)

směrem kapitálových toků, vidíte, že se pohybují ze západní Evropy do východní. Není to tak, že by slovenský nebo maďarský podnik realizoval výrobu v Německu či ve Francii. Naopak v Německu, Francii, Belgii nebo Velké Británii pracovní místa zanikají a podnikatelé je přesouvají do střední a jihovýchodní Evropy. Jinak řečeno, index potvrzuje to, co se děje v reálné ekonomice. Z tohoto pohledu je Česká republika čistým příjemcem přímých zahraničních investic. I to potvrzuje, že z hlediska podnikatelského prostředí jsme na tom nadprůměrně, spíše k nám podnikatelé chodí, než že by od nás utíkali.   Dá se tedy říci, že přes všechny diskuse o kvalitě vzdělání a dopravní infrastruktuře je to nakonec právě cena pracovní síly a výše zdanění, které rozhodují o atraktivitě země pro podnikatele? Index jsme se snažili udělat co nejjednodušší. To znamená, že jsme dali všem kritériím stejnou váhu. Ve skutečnosti samozřejmě rozdíly existují. Podnikatel, který přináší výrobu hodně náročnou na lidské zdroje, se zaměří spíše na náklady práce. Naopak byznysmen, který chce podnikat spíše ve službách nebo v  oblasti informačních a  komunikačních technologií, se podívá hlavně na ukazatel daňové zátěže nebo administrativní náročnosti. Pokud bych měl říci tři kritéria, která favorizují Českou republiku, jsou to nižší náklady práce, nižší daně a vyšší růstové vyhlídky. Souvislost je jasná, podnikatel chce být přítomný na rostoucím trhu. Nechce začít investovat v Řecku, které kolabuje.   My ale z okolních zemí rosteme nejméně. Pokud bychom brali v úvahu jen momentální ekonomický růst, určitě bychom skončili mnohem hůře. V současnosti vláda hodně šetří, občané jsou velmi obezřetní, ekonomika se propadá. Nicméně když jste podnikatel a postavíte v roce 2013 továrnu, tak vás nezajímá, jak poroste ekonomika v roce 2013, ale minimálně nějaký střednědobý horizont. Proto jsme pracovali s očekávaným odhadem růstu na následujících pět let z dílny Mezinárodního měnového fondu. Vidíme, že Estonsko, Lotyšsko a Bulharsko mají z hlediska růstu lepší vyhlídky než Česká republika. To může být jedním z faktorů, proč jsme za těmito zeměmi až osmí a nejsme na vyšších příčkách. Na druhou stranu, i když náš růst bude v roce 2012 a 2013 hodně podprůměrný, v průběhu pěti let by se měl pohybovat nad průměrem Evropské unie.

ROZHOVOR  PROFIT Jan Jedlička (38) V oblasti financí se pohybuje od roku 1999, kdy po absolvování VŠE začal pracovat jako analytik ve společnosti Conseq Finance. Od roku 2004 je členem analytického týmu v EU Office České spořitelny, od roku 2010 v pozici manažera tohoto útvaru. V rámci své práce analyzuje makroekonomický vývoj v Evropské unii, sleduje podmínky pro podnikání v jednotlivých členských zemích a klíčové společné evropské politiky. Je mu 38 let. Jan Jedlička je ženatý, ve volném čase krotí dva malé uličníky, provozuje sporty všeho druhu a čte literaturu faktu. Pokud by jako ekonom nepracoval v bance, chtěl by být historikem či archeologem.

V průběhu pěti let by se náš růst měl pohybovat nad průměrem Evropské unie. měl jít pan ministr pro inspiraci? V oblasti nákladů na založení podniku je na prvním místě Dánsko, na druhém Slovinsko. Obecně se dá říci, že jsou na tom dobře všechny skandinávské státy nebo třeba také Irsko. Jednou z věcí, které by v této oblasti mohly pomoci, je určitě častější využívání různých forem e-governmentu.   Ve kterých zemích se v poslední době podmínky pro ­podnikání nejvíce zlepšily? Největší vzestup zaznamenalo za poslední rok Španělsko, které výrazně snížilo náklady na založení firmy. Velká Británie zlepšila podmínky pro podnikání, včetně daňové zátěže. My jsme skončili třetí, ale ne díky ukazatelům, které může ovlivnit vláda. Příčinou bylo zlepšení růstových podmínek země a pokles úroků z úvěrů.   Na které země by se měli z­ aměřit podnikatelé, kteří uvažují o ­expanzi do zahraničí? Která má ­největší růstový potenciál? Na prvním místě Polsko, druhé Estonsko, třetí Slovensko. Celkem to koresponduje s tím, kam reálně naši podnikatelé pronikají.

Přinesla analýza nějaký výsledek, který vás osobně překvapil? Byl jsem sám zvědavý, jak dopadne srovnání Česka se Slovenskem, protože to jsou země, které byly dlouhé roky spolu a stále mezi nimi existuje určitá rivalita. Slovensko nás předběhlo, bylo páté. Mají především lepší růstové vyhlídky, nižší náklady práce i nižší náklady na založení podniku.   Jak se podle vás bude vyvíjet prostředí pro p ­ odnikatele v EU do budoucna? Obecně bude pokračovat trend unifikace, tedy odstraňování bariér. Což je pozitivní. Jednotný trh s pěsti sty nejbohatšími obyvateli na světě je velkou devizou Evropské unie. Pak jsou snahy o unifikaci v dalších směrech, kde to podle mě není nezbytné. Příkladem jsou úvahy o jednotné korporátní dani. V EU je na celkem vysoké úrovni harmonizace nepřímých daní, ať už daně spotřební nebo daně z přidané hodnoty. Nicméně přímé daně jsou z procesu harmonizace úplně vyjmuty, každý stát má jiná pravidla. Dosavadní snahy o sjednocení vyzněly naprázdno, ale do budoucna lze očekávat silnější tlaky nebo alespoň vymezení společných mantinelů.

Pokud by se to podařilo, přišly by země střední a východní Evropy o jednu z hlavních konkurenčních výhod. Určitě, nižší zdanění je jedním z hlavních důvodů, který vede firmy z vyspělých zemí do tohoto regionu, kde pomáhají zvyšovat jeho ekonomický výkon a snižovat jeho odstup za vyspělými zeměmi.   O dohánění vyspělých zemí EU se mluví již přes dvě desetiletí. Průměr, do kterého se počítají i země jako Bulharsko nebo Rumunsko, asi nebude takový problém, ale je reálné, že se přiblížíme těm nejvyspělejším, jako jsou naši sousedé Rakousko či Německo? Ten proces funguje. V  současnosti jsme podle Eurostatu v ekonomické výkonnosti na osmdesáti procentech průměru EU. Dovedu si představit, že za dvacet let budeme na sto procentech, ovšem včetně Bulharska a  Rumunska. Je těžké odhadnout, za jak dlouho doženeme Rakousko a Německo. Tyto země totiž nestojí na místě. Německo v posledních dvou třech letech roste rychleji než průměr EU, Rakousko patří mezi tři nejlépe hodnocené země. DALIBOR DOSTÁL

13

PROFIT  PŘÍBĚH ÚSPĚCHU

HEDVIKA KROUPOVÁ

OD ČARODĚJNIC K LOUTKOVÝM PORTRÉTŮM Když před čtyřmi lety dopadla krize na média, byla Hedvika Kroupová mezi desítkami novinářů, kteří museli v rámci úsporných opatření nedobrovolně opustit redakci. Místo v novinách si však již nehledala. Pustila se do výroby originálních loutek. Ztráta zaměstnání je vždycky nepříjemná. Hedvice Kroupové však pomohla znovu nastartovat aktivity v oboru, ke kterému by se jinak možná nevrátila. „Brala jsem to jako určité znamení. Již dlouho jsem uvažovala o změně, ale bála jsem se opustit jistotu, kterou mi práce v novinách dávala,“ říká. A tak se po dlouhé odmlce znovu pustila do výroby marionet.

telefony. Tehdy bydlela v Karlových Varech a příjmy z prodeje loutek dosahovaly mnoha desítek tisíc měsíčně, což byly na západočeský region velmi slušné příjmy. „Byla to v podstatě sériová výroba. Dělala jsem jen hlavičky loutek, další části měli na starost spolupracovníci,“ popisuje Hedvika Kroupová. Jenže právě „sériovost“ se stala kamenem úrazu celého projektu. Jak rychle vystartoLOUTKA JAKO KARIKATURA. Po éře čarodějnic a dalších strašidel nyní Hedvika Kroupová zpracovává také současné náměty.

Zlatá doba „S loutkami jsem začala v roce 1997. V té době byl největší boom loutek čarodějnic, ale občas jsem si ,odskočila‘ k vodníkovi, čertovi nebo golfistovi, když si zákazník přál něco specifického. V té době jsem také často jezdila do Německa na hrady, kde se dodnes pořádají řemeslné trhy. Tam byl o moje čarodějničky velký zájem, prostě zlatá doba,“ vzpomíná Hedvika Kroupová. Poté, co osobně objela první prodejce, se jí další zájemci hlásili sami. Nestíhala brát

14

val vzhůru, tak rychle skončil. „Když se vám v něčem daří, je hodně lidí, kteří to od vás okopírují. Po dvou letech najednou přestaly zvonit telefony, protože hromadnou výrobu loutek začala nabízet spousta dalších firem,“ vysvětluje podnikatelka. Do toho přišlo stěhování do Prahy a práce v novinách. Nový start K loutkám se vrátila po dlouhých jedenácti letech. A z tehdejší zkušenosti se poučila. Namísto chrlení stovek loutek za pár korun se

pustila do zakázkové výroby. Na svých internetových stránkách dnes nabízí loutku jako originální portrét. Cena není nízká, pohybuje se od pěti do sedmi tisíc, ale výtvarnici umožňuje věnovat loutce potřebný čas a um. Může si díky tomu i vybírat, jaké loutky chce dělat. „Mám jednoduché pravidlo. Nevěnuji se ženám a dětem, i když tím podstatně omezuji možný okruh zákazníků. Loutka vyrobená jako portrét musí být částečně i karikatura. A k tomu je potřeba určitý nadhled, který ženy často nemají. Nejlépe se zpracovávají starší muži, protože mají ostřeji řezané rysy. Děti jsou si naopak navzájem velmi podobné a zachytit jejich podobu je téměř nemožné,“ říká podnikatelka. Vytvořila „loutkové portréty“ několika známých osobností, například hudebního skladatele Petra Hapky, ale dělat marionety podle celebrit není její hlavní cíl. „Snažím se najít zákazníky, kteří chtějí své blízké nebo známé obdarovat něčím, co nikde nekoupí. A když tvrdím nikde, tak myslím opravdu nikde. Právě tímto způsobem mířím na potenciální zájemce, zkrátka musejí mě najít a já je svou činností musím nadchnout. Pak už jen stačí zaslat portrétní fotky dotyčného, popsat, v jakém oblečku má být stvořen, a  zbytek už je v  mé režii,“ říká Hedvika Kroupová.   Její podnikání se slušně rozjíždělo, výtvarnou dílnu začala prostřednictvím internetu kontaktovat nákupní centra, volnočasová zařízení pro děti a další organizace, které měly zájem připravit program pro malé návštěvníky. Jenže vtom se dobře rozběhnutý příběh zadrhl. Výtvarnici postihla vážná nemoc.

PŘÍBĚH ÚSPĚCHU  PROFIT

Foto: Lucie Kroupová

V ŽIVOTNÍ VELIKOSTI. Kromě loutek se Hedvika Kroupová věnuje i plastikám. Vytvořila například sochu Dobbyho z populárního Harryho Pottera.

„Udělalo se mi špatně, musela jsem do nemocnice. Nemohla jsem se hýbat, měla jsem ochrnutý obličej. Přišlo to přitom náhle, ze dne na den,“ vzpomíná na těžké chvíle, kdy do jejího života zasáhla klíšťová encefalitida. Půl roku bojovala nejdříve o svůj život, pak o svoje zdraví. V situaci, kdy žila sama se studující dcerou, to pro ni byla velká zatěžkávací zkouška. Pomohla nejenom silná vůle, ale i peníze našetřené ze „zlatého období čarodějnic“, které měla uložené v podílových fondech.

Nakonec se k práci mohla znovu vrátit, i když jí čas od času zdravotní potíže připomenou, čím si prošla. „Tohle umělé světlo dlouho nevydržím, za chvíli budu muset pryč,“ ukazuje Hedvika Kroupová na osvětlení kavárny v nákupním centru, kde jsme si dali schůzku.     Víra v sebe Za dobu svého působení v oboru vytvořila stovky loutek. Výroba jedné jí trvá přibližně dva týdny. Pokud se sejde více zakázek

Hedvika Kroupová (43) Narodila se v Ostrově na Karlovarsku, začínala jako malířka skla a keramiky. Tomu se věnovala zhruba tři roky, poté následovala práce v grafickém studiu pro zpracování obtisků na sklo a porcelán. Po mateřské navrhovala obtisky na porcelán již jako živnostník. Z tohoto oboru přešla k výrobě loutek, po přestěhování do Prahy pracovala nejprve v reklamní agentuře jako produkční, poté působila několik let v novinách.

najednou, musí se zákazníky domluvit jiný termín dokončení. Každá marioneta se skládá z  několika odlišných materiálů. „Například hlavička je modelovaná z keramické hlíny. Je to geniální materiál, který mi umožňuje zajít do detailů, jako jsou drobné vrásky kolem očí. Ale hlavně, když udělám například oproti originálu malý nos, tak ho zkrátka nastavím. To u vyřezávané loutky ze dřeva není dost dobře možné. Ostatní materiály jsou pochopitelně dřevo, kůže a třeba také molitan,“ prozrazuje výtvarnice. Zákazníci si ji nacházejí přes internetové stránky. A stále častěji se na ni obracejí na základě doporučení některého ze spokojených majitelů „loutkového portrétu“. Život na volné noze není tak pohodlný jako zaměstnání, kde peníze přijdou v určený den na konto. Přesto by Hedvika Kroupová neměnila. „Občas je to složité, ale jsem sama svým pánem, a to vás nutí více se snažit. V každém případě si nemůžu stěžovat, mám se dobře, a hlavně dělám, co mě baví,“ pochvaluje si. To, že v posledních letech musela vyřešit řadu složitých situací, jí pomohlo pojmenovat vlastnosti, díky kterým se jí v podnikání daří. „Je to víra v sebe. Zkrátka myslím si, že když už má člověk šikovné ruce a tvůrčího ducha hluboko v sobě, měl by si za tím stát, být v tom dobrý, a hlavně vytrvat,“ popisuje Hedvika Kroupová. V současné době pracuje na dalším rozšíření svých aktivit. Shání nebytové prostory, kde by ráda pořádala výtvarné dílny pro veřejnost. „Myslím, že možnost tvořit lidem opravdu chybí. Dokonce mám ohlasy i od pánů, že si rádi přijdou dlabat do hlíny nesmysly, aby zapomněli na monitor a kancelář. O zákazníky nouze nebude a já věřím, že mě brzy najdou,“ uzavírá. Dalibor Dostál

15

PROFIT  ZAHRANIČÍ

Obchodní mise v Asii

Příležitost v Thajsku? Zábrany proti povodním Vietnam, Myanmar a Thajsko. Tři země, které v minulých dnech oslovili čeští podnikatelé při velké obchodní misi v Asii. Zatímco Vietnam a Thajsko patří mezi tradiční partnery českého průmyslu, do Myanmaru se Češi vrací po dvacetileté přestávce. Ne že by tyto země neměly své problémy. Thajsko v roce 2011 převálcovaly povodně, Vietnam zasáhla loni série vnitrohospodářských problémů a Myanmar se teprve pomaloučku začíná měnit z uzavřené vojenské diktatury ve stát otevřenější světu. Všechny tři země ale představují lidnaté nenasycené trhy, které nabízejí přičinlivou a přitom levnou pracovní sílu.

Tři jihoasijské země, které navštívila koncem ledna početná mise českých podnikatelů vedená ministrem průmyslu a obchodu Martinem Kubou, mají něco společného.

Vietnam, Thajsko a nyní už i Myanmar patří k těm státům, kde se evropští investoři a vývozci snaží pomalu, ale jistě hledat alternativu k přetíženému čínskému trhu.

Zbraně i sušené mléko do Thajska Největším obchodním partnerem pro Česko je z těchto tří zemí zatím Thajsko. V roce 2011 dosáhl vzájemný obchod objemu 1,5 miliardy dolarů. Zatímco dovoz z Thajska kvůli problémům po povodních klesá, český vývoz utěšeně roste. V roce 2011 zaznamenal meziroční růst o čtvrtinu a dosáhl rekordní hodnoty 135,5 mi­lionu dolarů. Export rostl i loni. Do Thajska zatím vyvážíme především čerpadla, sušené mléko a syrovátku, zbraně

Myanmar už s českou pomocí kdysi postavil sedm závodů České vztahy s  Myanmarem, dříve Barmou, měly zajímavý vývoj. V 70. a 80. letech minulého století patřil tento stát k hlavním partnerům v jihovýchodní Asii. Zajistila to zejména dohoda z roku 1978, díky níž Československo Barmě poskytlo na tehdejší dobu velkorysý úvěr v celkové výši 162 milionů dolarů. Za české spolupráce vyrostlo v asijské zemi sedm velkých podniků. Byly to pivovar a koželužna ve městě Mandalay, pneu­matikárna a elektrárna v Thatonu, cukrovar v Zeyawadi či závod na vstřikovací

16

čerpadla a trysky v Malunu. Díky československé půjčce byl v Barmě dostavěn také velký závod na výrobu traktorů. Za zmínku stojí, že poskytnutý úvěr byl – na rozdíl od některých jiných půjček rozvojovým zemím – myanmarskou stranou v plné výši včetně úroků řádně splacen. V devadesátých letech ale vztahy prudce ochladly, protože Česko i svět postupně izoloval vojenskou juntu, která v asijské zemi nevybíravě uzurpovala moc. Česko tam mimo jiné zrušilo svou ambasádu a vzájemný obchod se

i kvůli sankcím uvaleným na vojenský režim propadl prakticky na nulu. Obrat přišel až během loňského roku. V létě navštívil Myanmar český ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, což byla po více než dvou desetiletích první návštěva na takto vysoké úrovni. Země se navíc začíná pomalu otevírat. Dokladem je velmi liberální investiční zákon, který vstoupil v platnost před dvěma měsíci. Také se chystá privatizace státních firem – jen v resortu průmyslu to má být na sto podniků.

ZAHRANIČÍ  PROFIT Thajské království

• Rozloha: 513 000 km2 • Počet obyvatel: 65 milionů • Hlavní město: Bangkok • Růst HDP v roce 2012: +5,5 % (předpokládaný)

• Měna: baht (THB) je asi 0,6 Kč

REKONSTRUKCE PO POVODNÍCH. Záplavy způsobily v roce 2011 thajskému průmyslu škody za víc než šest miliard dolarů.

a munici. Dalšími komoditami jsou například pneumatiky, mikroskopy, skleněné výrobky či dětské stavebnice. Mezi nejúspěšnější české vývozce patří zbrojovky Sellier & Bellot a Česká zbrojovka, společnosti ZKL a Škoda TS, dále firmy Elitex, Hamé, Jablonex či Technoexport.

Foto: profimedia.cz

S povodněmi mají Češi zkušenost Kde se otvírají v  Thajsku v  současnosti nej­větší obchodní šance? Například právě

PROLOMIL LEDY. První českou ministerskou návštěvu Myanmaru po více než 20 letech loni podnikl šéf diplomacie Karel Schwarzenberg.

v souvislosti s nedávnými záplavami – Thajci chtějí vybudovat rozsáhlý systém protipovodňových zábran. „Zakázky v těchto oblastech dosáhnou v následujících letech až 80 ­miliard dolarů. Jde přitom o oblasti, v nichž mají české firmy vynikající kompetenci,“ připomněl ministr Kuba v narážce na skutečnost, že protipovodňové technologie české firmy dobře ovládají díky zkušenostem z velkých záplav v Čechách a na Moravě. Trvají také šance v thajském obranném průmyslu, protože země leží v neklidné oblasti a do armády rozsáhle investuje. „Pro nás je Thajsko zajímavé z hlediska několika možných projektů. Máme zájem například o modernizaci jeho komunikační techniky,“ poznamenal Jan Köhler ze společnosti T – CZ, dodávající radiolokační a radiokomunikační systémy. Delegace v Thajsku jednala také s Prem­ chaiem Karnasutou, prezidentem jednoho z  největších thajských developerů a  stavebních firem, společnosti Italien-Thai Development Company. Šlo o možnost, že by se české firmy zapojily do budování zvláštní ekonomické zóny v myanmarském Dawei. Jedná se o společný thajsko-myanmarský projekt, který má usnadnit Thajsku přístup ke strategickým surovinám prostřednictvím nového přístavu. Díky těmto projektům by se mohl trochu změnit dosavadní velký nepoměr v obchodu České republiky a Thajska. Český export je i přes růst zatím stále zhruba desetkrát menší než import ze země, odkud se vozí ve velkých objemech především nejrůznější elektronické součástky a také výrobky z kaučuku. Tomáš Stingl

Jinak řečeno, země nastupuje ­hospodářskou transformaci. Započteme-li aktuální návštěvu ministra Kuby, Česku se tak podařilo to, co jindy skřípalo – podchytit otvírající se trh dříve než některé konkurenční evropské země. Pro české firmy ukázala nová jednání v Myanmaru na dvě hlavní příležitosti k obchodu – jednak jde o náhradní díly, nové stroje a další vybavení pro oněch sedm podniků postavených s československou pomocí v 80. letech. Druhým okruhem příležitostí je budování nového průmyslu a  infrastruktury, které rozvíjející se země akutně potřebuje – jde hlavně o energetiku a stroje pro nové továrny či pro zemědělství.

Ve Vietnamu české stroje pomáhají s těžbou Zatímco Myanmar patří zatím mezi málo významné obchodní partnery Česka, Vietnam naopak v posledních letech čeští byznysmeni skloňují ve všech pádech. Vzájemný obchod se může mimo jiné opřít o více než 200 tisíc Vietnamců, kteří umějí česky, a samozřejmě o padesátitisícovou komunitu podnikavých Vietnamců žijících přímo v České republice. Objem českého exportu do Vietnamu loni zdvojnásobil svou hodnotu, přesáhl 66 milionů dolarů. Přesto je stále vzájemná bilance v deficitu. Dovoz vietnamských výrobků do Česka má zhruba pětkrát vyšší objem. Mezi nejvýznamnější české aktivity ve Vietnamu z poslední doby patří úspěch společnosti Alta, která spolupracuje se státním těžařským podnikem Vinacomin. Do těžebních lokalit dodává přepravní systémy. V těžařském průmyslu se prosadila také společnost INCO Engineering. Společnost PPF investovala v zemi asi 25 milionů dolarů a nabídla Vietnamcům poskytování pružných spotřebních úvěrů. Na nedávné problémy s vnitřní předlužeností vietnamské ekonomiky však reagovala tamější centrální banka přísnými kroky, které dopadly i na skupinu PPF. Firma Inekon Group v současnosti staví cementárnu o kapacitě milion tun cementu ročně v provincii Ninh Binh, na strojním vybavení se podílejí i další české podniky. Společnost HAN investovala celkem 400 tisíc dolarů do stavby továrny v Haiphongu, která vyrábí skleněné dekorativní předměty – převážně vánočních ozdoby. Většinu jich pak vyváží do Spojených států. Vůbec největší českou investici – v přepočtu asi půl miliardy korun – ovšem představuje závod na těžbu a úpravu kaolinu v provinci Quang Binh. V současnosti za ním stojí holding B.G.M. a financování podpořila Česká exportní banka. Projekt ale v některých momentech komplikoval nepružný přístup vietnamských úřadů a problémem je také odbyt kaolinových produktů. Obecně ale právě dodávky technologií pro těžbu nebo zpracování nerostných surovin jsou klíčovou příležitostí pro české strojaře ve Vietnamu. Druhým odvětvím, které by se mělo v asijské zemi v blízké době razantně rozvíjet, je také energetika. (tos)

17

PROFIT  jeden DEN podnikatele

PROFIT  NÁZOR

Věrozvěstem správně podaných léků

Jak vypadá kancelář budoucnosti?

Na vizitu nemocnice Desátá odbyla. V doprovodu hlavního lékárníka procházím tři kliniky. Pozoruji, ptám se, fotím, zapisuji si. Prohlídka je součástí širší analýzy logistických procesů, kterou pro nemocnici připravujeme. V hlavě neustále porovnávám. Nejen s tím, co už jsem viděla jinde po Česku, ale hlavně s tím, co znám ze zahraničí. Přes pět let jsem žila v USA a seznámila se s robotikou, která se mi tehdy zdála jako ze sci-fi filmu. Když jsem ale později podobné technologie v oblasti přípravy léků viděla i v Itálii, Rakousku či Maďarsku, začala jsem se ptát, proč u nás stále ještě používáme procesy sto let staré. Zdravotnictví je oblast, kterou si bez využití moderních technologií lze představit jen těžko, přesto se v oblasti medikace uplatňují výlučně manuální postupy, zcela závislé na lidském faktoru, a tedy s vysokou pravděpodobností chyby. Právě chybovost v podávání léků a zamezení jejich plýtvání jsou předmětem mé odpolední schůzky. Je 14 hodin a jsme o zhruba 100 km dál. Připojuje se kolega z Ostravy. Schůzku iniciovala sama nemocnice. Obrátila se na nás na základě přednášky o světových trendech v  automatizaci lékáren, kterou jsme v listopadu prezentovali na kongresu nemocničních lékárníků. Těší mě, že už

18

i některé české nemocnice začínají věnovat bezpečnosti v medikaci patřičný význam. Když spadne letadlo nebo dojde k neštěstí v jaderné elektrárně, dochází k hromadným ztrátám na životech a majetku. Pochybení ve zdravotnictví se týkají jednotlivců. Příliš velkou společenskou ani politickou pozornost proto nevzbuzují. Jejich četnost je ale tak vysoká, že jde o významný zdravotní, sociální,

ale i ekonomický problém. Tato nemocnice chce zvýšením efektivity procesu ušetřit na lécích pár milionů ročně. Alarmující statistiky Relevantní výzkumy v oblasti chybovosti v ČR provedeny nebyly. Nemocnice je zpravidla vůbec nesledují. Vedení této nemocnice tedy předkládám čísla ze zahraničí. Evropská komise a ministerstvo zdravotnictví ČR společně upozorňují, že osmi až 12 procentům pacientů přijatých do nemocnic v EU je způsobena újma během poskytování zdravotní péče. Německé výzkumy odhalily chybovost 1,5 až pět procent, v absolutních číslech jde o desítky tisíc špatně podaných léků v průměrné nemocnici ročně. A tak dále. Bavíme se o technologiích, které těmto chybám umějí předcházet. Krátce po 18. hodině jsem doma. Večer se přes Skype ještě spojuji s kolegy. Domlouváme účast na březnovém Kongresu Evropské asociace nemocničních farmaceutů, letos konaném v Paříži. Zítřek budu věnovat analýzám návratnosti, lyžím a astronomii. Simona Plischke,

business development manager firmy HC Logic

Zaměstnavatelé, kteří se snaží udržet si mladší, avšak vysoce kvalifikované zaměstnance, by se měli podívat na jejich pracovní prostředí v kanceláři. Takzvaná generace Y totiž bude mít klíčový vliv na uspořádání kancelářského prostoru – vytvoření integrovaných pracovních míst, která kombinují potřebu efektivnějšího pracovního prostoru s flexibilními zasedacími místnostmi a více zábavnými a společenskými prostory. Závazek ke společenským hodnotám je pro generaci Y při výběru potenciálního zaměstnavatele taktéž důležitý, proto budou ekologické stavby a sociálně udržitelné pracovní prostředí stále častěji důležitým faktorem. Čím dál tím více lidí se stará o svou uhlíkovou stopu, tudíž se např. navýšil počet zaměstnanců, kteří jezdí do práce na kole. Zaměstnanci tedy často požadují stojany na kola, sprchy a šatny na převlékání. Potenciální nájemci se také intenzivněji poohlížejí po občanské vybavenosti v okolí pracoviště, například restauracích, posilovnách a malých obchodech, a rovněž se zajímají o dopravní dostupnost. Developeři by měli navrhovat kancelářské prostory, které lépe vyhovují požadavkům trhu, zvažují lepší využití prostoru, a nikoli velikost. Tento trend již probíhá. Flexibilita bude klíčová díky velké potřebě efektivněji plánovat pracoviště s flexibilními zasedacími místnostmi a prostory pro relaxaci a zábavu. Do roku 2020 se zmenší vliv poválečné generace, který se projevil vysokým zastoupením budov s mnoha menšími kancelářemi oproti prostorám typu open plan, a v roce 2030 již v pracovní síle nebude fakticky zastoupena. Zástupci generace Y a Z budou mít při rozhodování o podobě pracoviště dominantní vliv. Myslím, že pro některé společnosti je kulturně obtížné přijmout nové koncepty a některé z těchto změn mohou být ignorovány jako přehnaně emocionální. Ale ředitelé společností by měli své postoje měnit a měli by myslet na pozitivní účinky spokojenosti pracovníků, která vždy vede k vyšší produktivitě práce.

Omar Sattar,

MRICS, managing director, Colliers International, působí v oblasti realitního byznysu

Foto: archiv

Je krátce před půl sedmou. Podvědomě vnímám psí zívnutí a již zcela vědomě tlapku svého bígla. Vím, že nejpozději do pěti minut zazvoní budík. Proč ho vůbec nastavuji? Aktivuji odložené buzení, v 6.35 stejně vstávám. Hladový bígl se povel „snooze“ odmítá naučit. O hodinu později nasedám do auta a vyrážím vstříc pražské zácpě. Kombinace červené karoserie, světlých vlasů řidičky a SPZ s „téčkem“ (společnost jsme založili v Ostravě) má své výhody. Za chvíli jsem na dálnici a drncám na Moravu. Na dopoledne mám domluvenou schůzku v nemocnici krajské, na odpoledne v soukromé. Jsme tři partneři, co se dohodli na vznešené myšlence. Pokusíme se zvýšit bezpečnost a  efektivitu českých nemocnic, a  to konkrétně v oblasti podávání léků. S tímto krédem jsme vymysleli obchodní plán a založili HC Logic. Nabízíme technologie, které maximálně zvyšují bezpečnost pacientů, snižují náklady na léky, a přitom neomezují dostupnost zdravotní péče.

POLEMIKA  PROFIT

Zlepší se situace na trhu pohonných hmot? Dvě novinky v novele zákona o pohonných hmotách vzbudily velké vášně. Stanovení nutnosti zaplatit 20milionovou kauci pro všechny distributory pohonných hmot a také zavedení koncese s cílem odstranit bílé koně a účelově zřízené distributory. Budou tyto prvky přínosné? PRO

PROTI

Omezení daňových úniků

Likvidace drobných firem

Český trh s pohonnými hmotami je nyní specifický tím, že pohonné hmoty (PHM) jsou pro čerpací stanice nakupovány přes prostředníky, a nikoli přímo od rafinerií. Dodávky jsou sice fyzicky realizovány přímo z rafinerií, daňových skladů či dovozu  na čerpací stanice, ale dokladově jsou často v průběhu přepravy několikrát přeprodány. To vede k možnostem významných úniků v oblasti DPH, v důsledku krácení, nepřiznání či nezaplacení daňové povinnosti v některé části obchodního řetězce. Výše úniků je správci daně odhadována na šest až osm miliard korun za rok. Stát se snažil tuto situaci eliminovat prostřednictvím režimu reverse charge, nezískal ale pro něj potřebný souhlas EK. Proto se přistoupilo k legislativnímu řešení, jež nastavuje takové podmínky pro podnikání v odvětví, aby to v maximální možné míře eliminovalo jak daňové úniky, tak ohrožení řádného konkurenčního prostředí na trhu, kde postupně řádně zdaněné pohonné hmoty byly vytlačovány pohonnými hmotami, které zdaněny nebyly. Kauce 20 milionů korun byla jako preventivní způsob řešení problému daňových podvodů stanovena na základě průměrné výše daňových úniků odhalených v předešlých letech a s ohledem na objem finančních prostředků, které obchodování s PHM představuje. Měla by zajistit, aby se nevyplácelo účelové zakládání distributorů pohonných hmot s životností 14 až 30 dnů. Je nutné vzít v úvahu, že zatímco v sousedních zemích existuje jen několik desítek distributorů, v ČR je jich dnes více než 1700, přičemž cca 50 procent z nich vzniklo v letech 2008 až 2012. Tvůrci návrhu novely si však byli vědomi obtížnosti složit jednorázově takovou částku, proto zde existuje alternativa ve formě bankovní záruky. Statutárním orgánem účelově zřizovaných distributorů je často bílý kůň, tj. osoba bez vzdělání a zkušeností v oboru, často se vyskytující ve více subjektech. Proto bylo nutné zpřísnit i v této oblasti podmínky pro podnikání formou kvalifikačních předpokladů. Ty nejde stanovit jinde než u vstupu do podnikání, a proto se zavádí nová koncesovaná živnost Výroba a zpracování paliv a maziv a distribuce pohonných hmot.

Předpokládá se, že na trhu je prodáváno až 15 procent nezdaněných pohonných hmot a tento podíl stále roste. Kromě dopadu na státní kasu dochází i k dlouhodobé destrukci petrolejářského trhu. Poctiví prodejci jsou v defenzivě, nejsou schopni konkurovat nezdaněnému zboží. Ekonomický i mravní úpadek olejářského trhu je obrovský. Kauce ve výši 20 milionů korun je v Evropě zcela nevídaná. Koncept kaucí nalézáme pouze ve dvou zemích. V Maďarsku je též celoplošná, ovšem ve výši deset, resp. pět milionů. V Estonsku je použit koncept cílených kaucí (dovozce 25 milionů korun, ostatní distributoři 2,5 milionu korun, přičemž 95 procentům těchto distributorů stát kauci odpouští). Tento model v podstatě vymýtil daňové úniky na DPH, a přitom nijak nezasáhl drobné prodejce. České řešení vysokých celoplošných kaucí má vůči daňovým únikům sporný efekt, ale kauce zcela jistě zlikvidují celou řadu malých a středních distributorů. Existují dokonce názory, že kauce nejsou cílenou akcí proti daňovým únikům, ale že jejich prvotním úkolem je zničit rozsáhlou drobnou konkurenci a umožnit velkým firmám ovládnout trh. Ideálním řešením by tedy bylo opsat estonský model. Smyslem požadavku na vzdělání pro statutární zástupce distributorů je omezení počtu bílých koní – sehnat dostatečně vzdělaného jednatele, který podepíše „čisté papíry“ a nechá se pak dobrovolně zavřít, není jednoduché. Naplnění požadavku na vzdělání prostřednictvím koncese však požadovaný efekt ruší, protože podle živnostenského zákona jej lze splnit i prostřednictvím trestně neodpovědného „odpovědného zástupce“. A jako jednatele (tedy osobu odpovědnou za případný podvod) lze opět „nasadit“ libovolnou „figurku“. Náprava je jednoduchá. Zrušit zavedení koncese a požadavek na vzdělání za společnost jednajících osob postavit jako součást podmínek pro zápis do registru distributorů.

Ing. Jan Zaplatílek,

ředitel odboru plynárenství a kapalných paliv Ministerstva průmyslu a obchodu ČR 

Ivan Indráček,

předseda Společenství čerpacích stanic ČR

Dejte nám i ostatním vědět, co si o tom myslíte vy! Těšíme se na vaše názory na www.profit.cz a www.facebook.com/profit.cz

19

PROFIT  servis

Akce pro podnikatele

Daňové termíny

12.–13. ÚNORA

PONDĚLÍ 11. ÚNORA

Takzvaný Meeting point CzechTrade je pravidelným setkáním, na němž se pracovníci ze zahraničních kanceláří sítě MPO setkávají v Česku s tuzemskými podnikateli a poskytují jim zdarma konzultace o možnostech vývozu do příslušných zemí. Jedna konzultace trvá půl hodiny, informace lze získat zhruba o třech desítkách zemí. Setkání se koná v pražském hotelu Clarion Congress Hotel Prague, Freyova 33, Praha 9. Více na www.czechtrade.cz.

• spotřební daň – splatnost daně za prosinec 2012

STŘEDA 13. ÚNORA

Finanční fórum Brno odpoví na otázky, jak aktivně vyhledávat finanční zdroje, jak se zdokonalit v prezentaci projektů a přesvědčit partnery o reálnosti podnikatelských záměrů. Akce se bude konat pod garancí agentury CzechInvest. Více na www.czechinvest.org. 14.–17. ÚNORA

26. mezinárodní veletrh bytového designu Pragointerier 2013 proběhne na Výstavišti v Praze-Holešovicích. Jde o jednu z nejvýznamnějších akcí nábytkářského oboru v České republice. Více na www.pragointerier.cz. ČTVRTEK 7. BŘEZNA

Odborná konference TVCON se bude zabývat možnostmi komerčního využití aplikací pro chytré televize (SmartTV), vývojem aplikací a jejich propojením s mobilními telefony, HbbTV, GoogleTV, OTT a dalšími tématy v oblasti zpřístupnění multimediálního obsahu konzumentům televizní zábavy. Akce se koná v Konferenčním centru City, Na Strži 65, Praha 4. Více na www.tuesday.cz.

PÁTEK 15. ÚNORA

Lhůta pro zaměstnance k podepsání Prohlášení poplatníka daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti z funkčních požitků, žádosti o provedení ročního zúčtování záloh na daň z příjmů ze závislé činnosti za rok 2012 PONDĚLÍ 25. ÚNORA

• spotřební daň – splatnost daně za prosinec 2012 (pouze spotřební daň z lihu) • daňové přiznání za leden 2013 – daňové přiznání k uplatnění nároku na vrácení spotřební daně například z topných olejů, zelené nafty, ostatních (technických) benzinů za leden 2013 (pokud vznikl nárok) • daň z přidané hodnoty – daňové přiznání a daň za leden – souhrnné hlášení za leden – v ýpis z evidence za leden

ČTVRTEK 28. ÚNORA

• daň z příjmů – odvod daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně za leden 2013 – odvod z loterií a jiných – podání přiznání k odvodu z loterií a jiných podobných her a zaplacení odvodu z podobných her za odvodové období 2012 PÁTEK 1. BŘEZNA

• daň z příjmů – podání vyúčtování daně z příjmů ze závislé činnosti za zdaňovací období 2012 ÚTERÝ 12. BŘEZNA

• spotřební daň – splatnost daně za leden 2013 (mimo spotřební daň z lihu)

Knihovna podnikatele 100 legálních daňových triků 2013 Bedřich Křemen

Digitální zákazník – náš protivník, nebo partner? Edgar K. Geffroy

Autor jako odborník na daňovou problematiku radí pro správný odvod daně z příjmů. V publikaci provádí čtenáře nepřehlednou džunglí obsáhlých daňových předpisů s cílem přivést je k zamyšlení, zda z neznalosti neplatí finančnímu úřadu zbytečně více na dani z příjmů, než je jejich povinností. Nepojednává o tom, jak zákon obejít. Je ovšem řada legálních metod, jak svoje daně snížit. Třetí, aktualizované vydání je obohaceno o nové postupy pro daňové poplatníky a také je zařazena nová kapitola k dani z přidané hodnoty.

Internet změnil způsob, jak lidé žijí i nakupují. Staré modely obchodování ztrácejí svou dominanci a nahrazují je nové. Německý konzultant a odborník v oblasti zvyšování prodejních výsledků v této knize nabízí manažerům malých i velkých firem nové impulzy a nápady a ukazuje, jak se mobilní „evernet“ stává katalyzátorem zcela nového vztahu s klienty.

Grada, 248 stran, cena 289 Kč, ISBN 978-80-260-2627-3

20

• energetické daně – daňové přiznání a splatnost daně z plynu, pevných paliv a elektřiny za leden 2013

Management Press, 180 stran, cena 299 Kč, ISBN 978-80-7261-255-0

poradna  PROFIT

Mohu vyplatit mzdu zaměstnancům ve zboží? Chtěl bych se zeptat, za jakých okolností mohu svým zaměstnancům v maloobchodě vyplatit v případě nutnosti část platu ve zboží (prodáváme převážně drogistické zboží)? Pokud s tím souhlasí, jak takovou „mzdu“ správně zdokumentovat? A pokud zaměstnanec s výplatou ve formě našeho zboží nesouhlasí, mohu přesto na této formě jako zaměstnavatel trvat? Karel N., Nový Bor Podmínky vyplácení takzvané naturální mzdy upravuje § 119 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. Ten stanoví, že naturální mzdu může zaměstnavatel poskytovat jen se souhlasem zaměstnance a za podmínek s ním dohodnutých, a to v rozsahu přiměřeném jeho potřebám. Zaměstnavatel tedy musí vždy mít individuální souhlas zaměstnance s poskytováním naturální mzdy a vždy s ním musí dohodnout podmínky jejího poskytování, což lze ujednat buď již v pracovní smlouvě, nebo lze uzavřít dohodu v tomto smyslu až následně. Zaměstnavatel je však povinen zaměstnanci vždy vyplatit v penězích mzdu nejméně ve výši příslušné sazby minimální mzdy nebo příslušné sazby nejnižší úrovně zaručené mzdy. Základní sazby minimální mzdy jsou odstupňovány podle míry vlivů omezujících pracovní uplatnění zaměstnance v nařízení vlády č. 567/2006 Sb. Zaručenou mzdou se rozumí mzda nebo plat, na kterou zaměstnanci vzniklo právo podle zákoníku práce, smlouvy, vnitřního předpisu, mzdového výměru nebo platového výměru.

Jako naturální mzda mohou být poskytovány výrobky, s výjimkou lihovin, tabákových výrobků nebo jiných návykových látek, výkony, práce nebo služby. Výše naturální mzdy se vyjadřuje v peněžní formě tak, aby odpovídala ceně, kterou zaměstnavatel účtuje za srovnatelné výrobky, výkony, práce nebo služby ostatním odběratelům, obvyklé ceně, nebo

částce, o kterou je úhrada zaměstnance za výrobky, výkony, práce nebo služby poskytnuté zaměstnavatelem nižší než obvyklá cena. Naturální mzda je součástí hrubé mzdy zaměstnance a odvádí se z ní sociální a zdravotní pojištění. Jaroslav Novák,

Toman, Devátý & partneři advokátní kancelář

Jak odložit splátky za firemní auta?

Foto: Profimedia.cz

Již několikrát se nám stalo, že se nám opozdil odchod splátek za naše automobily, které máme na leasing. Vždy se jedná o prodlení v řádu několika dnů, nikdy ne více než dvou pracovních týdnů. Je možné se domluvit s lea­singovou společností na odkladu splátek i v takto krátkém předstihu? Jana K., Ostrava Leasingové splátky jsou vždy stanoveny s  fixní splatností ke konkrétnímu datu a k tomuto datu musejí být připsány na účet leasingové společnosti. Úhrada opožděná

o více než dva až tři dny má většinou negativní dopad na klienta v podobě upomínky a poplatku za její zaslání. Ve vašem případě se nabízí následující řešení. Splatnost leasingových splátek je standardně smluvně upravena jako předlhůtní (tedy na začátku kalendářního měsíce). Pokud dopředu víte, že se můžete s platbami zhruba o 14 dní opozdit, můžete si při uzavření leasingové smlouvy sjednat polhůtní splácení – tedy na konci kalendářního měsíce. Petr Malík,

produktový manažer UniCredit Leasing

21

A130001162 A130001163 

PROFIT  PORTRÉT

inzerce

Výrobce českých lyží a snowboardů

Češi chtějí kvalitnější lyže Milan Luštinec, majitel společnosti Galus Industries Milan Luštinec (46)

„Cena je pro české zákazníky stále důležitá. S větším rozšířením lyžařského sportu a lepší dostupností informací v časopisech a na internetu se ale čím dál víc Čechů dívá i po kvalitě. Jsou ochotni připlatit si za lyže, které fungují podle jejich představ a budou jim sloužit několik let,“ říká český výrobce lyží a snowboardů Milan Luštinec z městečka Žacléř na severu Čech. Byznys rozjel zkraje devadesátých let. Nejdříve jen v  pár kusech pro tuzemsko. Další výroba, především pro zahraniční trhy, kam přes rakouského partnera dodával lyže velkým obchodním řetězcům pod jejich privátními značkami, se rozšířila natolik, že bylo nutné investovat do nových výrobních hal a zaměstnat víc lidí. Výroba se postupně rozdělila na dva obchodní modely. Jeden je stále dodavatelský pro obchodní řetězce v Rakousku a v dalších zemích. Ten druhý, a podle majitele žacléřské společnosti Galus Industries perspektivnější, je výroba vlastních lyží pod značkou Lusti. Svou oblibu našly hlavně u sportovně založených Čechů, protože výroba lyží a snowboardů je

22

postavena na kvalitních materiálech a poctivé ruční práci.

přesto se lyže se značkou Lusti objevují na českých sjezdovkách čím dále častěji.

Češi kupují podle ceny, nebo podle kvality „Český lyžař je specifický,“ dělí se o  své zkušenosti z podnikání Luštinec a dodává: „Na jednu stranu zákazníci, co nepatří a ani nechtějí patřit mezi velké lyžaře, nakupují zásadně podle ceny, v některých případech podle ceny a barvy. Na svahu totiž nemají šanci poznat, že lyže je špatná, když se nikdy nesvezli na lepší.“ Podle Luštince je ale v Česku velmi silná skupina obyvatel, kteří se naučili dobře lyžovat a jsou ochotni do lyží a vybavení investovat dost peněz. „Stačí zajet do zahraničí, jako je Rakousko nebo Itálie, a ve vyhlášených střediscích uvidíte víc aut z Česka než místních. Třeba v rakouském Kaprunu jsem si přišel jako doma,“ dodává s úsměvem bývalý důlní mechanik a dnes úspěšný podnikatel, který v podnikání stojí nohama na zemi. Je mu jasné, že nemůže svou produkcí a značkou konkurovat velikým firmám, jako jsou Atomic, Head, Völkl a další,

Hledání originality Poslední trendy ve světě – a podle Luštince není důvod si myslet, že tomu u nás bude jinak – svědčí o tom, že velká část zákazníků sází na kvalitu spojenou s moderním a hlavně výjimečným designem. Tento lifestylový přístup je zatím mnoha českým firmám cizí, ale první vlaštovky zde již jsou. „Sami nabízíme možnost vlastního designu povrchu lyže a počet zájemců o tuto službu stále stoupá. Jde často o dárek nebo o touhu odlišit se, mnohdy chce i majitel firmy mít na lyžích svou značku,“ říká Luštinec. V odhadech budoucích trendů je ale opatrnější. „Je to těžké. Na jednu stranu tady bude většinová sportovní část lyžařů, kteří chtějí výkonné sportovní lyže, kde je kvalita důležitější než design. Budou-li ale na hory i nadále jezdit lidé, kteří se rádi obklopují designovými věcmi a pro něž je originalita v životě důležitá, pak i v rozvoji vlastních designových lyží vidím potenciál,“ dodává. Petr Kamenický,

Strategie

Foto: Petr Kamenický, Strategie

Pět let před sametovou revolucí dokončil Střed­ní odborné učiliště Malé Svatoňovice. Následujících devět let (z toho dva roky absolvoval povinnou vojenskou službu) pracoval ve Východočeských uhelných dolech Jana Švermy v Žacléři. V roce 1993 se rozhodl podnikat a založil firmu na výrobu lyží a snowboardů Galus Industries. Po sedmi letech uvedl na trh českou značku, která nezapře jeho jméno – Lusti. Zaměřuje se na sportovní, až závodní modely, koketuje s myšlenkou na větší prosazení designových lyží a snowboardů. Ve volném čase se věnuje sportu. Od lyžování přes motokros až po turistiku. Je ženatý a má dvě dcery.

BESTSELLER

Nyní kromě knihy také ebook a audio CD

www.pontevia.cz