SIARD
Zpravodaj křesťanů z Juliánova, Vinohrad a Židenic
kostel sv. Cyrila a Metoděje
Číslo 10, ročník 16 www.zidenice.farnost.cz vychází 4. října 2009
K výročí posvěcení kostela V měsíci říjnu každoročně slavíme výročí posvěcení farního kostela, místa, které je nám zdrojem živého společenství s Kristem i mezi sebou navzájem. Pociťujeme vděčnost vůči těm, kteří s velkorysým nasazením pracovali na vybudování židenického kostela, a připomínáme si dobu, okolnosti a jména spojená s počátky našeho chrámu. Na začátku dvacátého století se v rychle rostoucích brněnských předměstích budovaly nové kostely a centra duchovní správy. Také v Židenicích se již před první světovou válkou uvažovalo o stavbě kostela a zřízení samostatné farnosti, do té doby byla naše obec pod zábrdovickou farní správou. V květnu 1910 vznikl prozatímní výbor spolku pro stavbu katolického chrámu a již v únoru 1911 byla uzavřena kupní smlouva na stavební místo. V té době byly v plném proudu peněžní sbírky na stavbu kostela. První světová válka však oddálila veškeré stavební přípravy. Činnost spolku se znovu plně obnovila až ve dvacátých letech. V říjnu 1928 byl položen základní kámen kostela. O dva roky později měl spolek k dispozici projekty architektů Grunta, Laula, Šálka a Štěpánka, ke kterým přibyl i návrh architekta Madlmayra. Ten byl nakonec v dubnu 1932 přijat a v září téhož roku se začaly hloubit základy. Stavba kostela byla zadána firmě Nekvasil, spolek také jednal s různými řemeslnickými firmami. Práce trvaly tři roky. Dne 27. října 1935 byl kostel slavnostně posvěcen biskupem Dr. Josefem Kupkou. Po celou dobu příprav i probíhajících prací na stavbě kostela provázely spolek nemalé problémy, úsilí jeho členů bylo však obdivuhodné. Byli mezi nimi lidé různých povolání, také katecheté, např. P. Fabian Matoušek, P. František Hudec, P. Emanuel Masák aj. Spolek žádal o podporu různé instituce a mnohdy se setkal se zamítavým či přímo nepřátelským stanoviskem. Členové chodili po ulicích Židenic a Juliánova a pořádali sbírky. Je třeba také ocenit činnost tehdejšího Diecézního spolku, podporu biskupů a v neposlední řadě též štědré dary a odkazy jednotlivých věřících. (pokračování na str. 2) 1
(pokračování ze str. 1) Architekt Klaudius Madlmayr navrhl náš kostel jako trojlodní baziliku s hranolovitou věží u severní stěny kostela. Na vnitřní výzdobě se podílelo mnoho umělců a výtvarníků, za všechny jmenujme řezbáře Heřmana Kotrbu a jeho bratra Karla, Jana Čermáka, Václava Andrese, malíře Petra Pištělku, Ludvíka Kolka nebo sochaře Julia Pelikána či Karla Stádníka. V současné době stojíme před úkolem podílet se na rozsáhlých opravách našeho kostela. Podrobnější informace o přípravách na tyto opravy přineseme v příštích číslech Siardu. Kéž nás výročí posvěcení kostela vede k vděčnosti Bohu za to, že požehnal práci našich obětavých předků, kteří poslechli touhu svého srdce postavit Pánu chrám. Vyprošujme si, abychom i my byli ochotni zejména finančně podporovat úsilí všech, kteří připravují projekty na rekonstrukční práce, jež náš kostel nevyhnutelně potřebuje. Se vzpomínkou na všechny minulé budovatele našeho chrámu svěřme blížící se práce na opravě kostela i finanční starosti Božímu požehnání a mějme je za vlastní. L. Fediovičová
2
Obsah K výročí posvěcení kostela…….……. 1 Připravuje se………………………….… 2 Výročí měsíce…………………….…….. 3 Mezifarní odpoledne…….….……..... 3 Chaloupka 2009.………………………. 3 Stanový tábor 2009…………………… 5 Rok kněží v naší farnosti……………. 5 Misie – P. František Slavíček……….. 6 Pozvánka do Klubu Václav………….. 6 Spolčátko dětí předškolního věku… 7
Připravuje se 4. 10. Koncert duchovní hudby ke cti sv. Františka z Assisi a ke 30. výročí úmrtí Prof. Karla Hradila. Začátek v 19.30 h v našem kostele. 9.–11. 10. Dny důvěry. Česká etapa Pouti důvěry organizované komunitou bratří z Taizé. Program pro mladé ve věku 17–35 let. Dobrovolníci z naší farnosti se podílejí na organizaci této akce, součástí je také modlitební večer v našem kostele. www.dnyduvery.cz 24. 10. Oslava výročí posvěcení kostela. Slavnostní bohoslužba v 9.30 h za účasti bývalých kněží a rodáků z naší farnosti. Od 13.30 h hodové
odpoledne před kostelem, v 19.30 h hodová zábava v Dělnickém domě.
Výročí měsíce 22. 10. Nedožité 75. výročí narození Josefa Javory, kněze východního obřadu, básníka, dlouholetého židenického farníka, lektora, otce tří dětí. Jednou z jeho mnoha činností pro církev bylo vyučování mládeže, pastorace rodin a starších lidí. 27. 10. Výročí posvěcení kostela
Dne 12. září 2009 se uskutečnilo plánované mezifarní odpoledne v zábrdovické farnosti Poznat se, více o sobě vědět bylo hlavním cílem organizátorů, kteří využili 800. výročí zmínky o zábrdovickém klášteře k tomu, aby pozvali na společné odpoledne sousední farníky z Husovic a ze Židenic. Přípravné práce byly rozděleny, Židenice dostaly za úkol připravit 40 kg naloženého masa na grilování… Ve 14 hodin začala společná mše svatá za doprovodu zábrdovického sboru mladých. Jen několik málo přítom-
ných si ještě pamatovalo na dobu, kdy i pro „Žideničáky“ byl zábrdovický kostel jejich vlastním farním kostelem. Důležitost pěstovat i nadále vzájemné vztahy a překážky, které se někdy staví do cesty, připomněl P. Jiří Rous v kázání. Ne zcela zaplněný kostel dával možnost prožívat mši svatou s větším vědomím sounáležitosti s konkrétními lidmi, na druhé straně se vnucovala otázka, kdo sní všechny připravené dobroty, v neposlední řadě onoho půl kilogramu masa na osobu, jak při závěrečném pozvání s trochou nadsázky vypočetl otec Rous. Sobotní volno a nejisté počasí zřejmě mnohé odradily. Během doby se však farní zahrada rychle zaplnila mladými, kteří hráli fotbal, i skupinkami kolem bohatě prostřených stolů nebo velikých grilů na maso. Myslím, že nikdo z přítomných nelitoval vynaloženého úsilí. Mnozí z nás odcházeli s hřejivým pocitem radosti a s vědomím, že k sobě patříme. Marie Oujezdská
Chaloupka 2009 Jako každý rok, tak i letos skupina mládeže z naší farnosti podnikla týdenní prázdninový pobyt pro děti od první do páté třídy, nazývaný Chaloupka. Letošní téma bylo „Grónsko“. 3
Byli jsme požádáni eskymáckou osadou o pomoc při řešení problému s roztahujícími se Evropany. Naneštěstí jsme však nastoupili do špatného podmořského vlaku a ten nás místo do Grónska dovezl až na rozlehlé prérie severoamerického kontinentu 19. století. Chtěli jsme odtamtud do Grónska, ale okolnosti tomu nebyly zrovna nakloněny. Sehnali jsme si ubytování, které, jak jsme později zjistili, bylo indiánská osada. Indiáni byli zalezlí, tak jsme o nich nevěděli. Až v podvečer vpadli do našeho útočiště dva vyčerpaní, promočení a zranění indiáni. I když nám, bledým tvářím, nevěřili, neměli sílu bránit se naší pomoci. Později jsme zjistili, že jeden ze zachráněných indiánů je syn velkého lakotského náčelníka Wabaši. Byl nám vděčný za pomoc, jak on, tak samotný zachráněný, který se rozhodl oplatit nám naši laskavost největší poctou, jaké bychom se od indiánů mohli dočkat. Náčelníkův syn, Malý žlutý orel, požádal otce o přijetí nás všech do svého kmene. Náčelník z toho nebyl nadšený, ale nakonec svolil, že po složení nezbytných formalit a zkoušek nás přijme. I když jsme chtěli přejet do Grónska, nemohli jsme urazit náčelníka a jeho syna a vůbec celý kmen. Zůstali jsme tedy a několik dní se učili indiánskému způsobu života a připravovali se na přijetí do kmene. Zjistili jsme o indiánech mnoho zajímavých věcí 4
a jednoho dne večer jsme byli pozváni k poradnímu ohni, kde zasedli všichni významní členové kmene: náčelník se svým synem a jeho přítelem, který byl tím druhým zachráněným, šaman a starší kmene. Podle indiánských tradic jsme byli přijati do jejich společenství. Následujícího dne se však strhla mela. Našim přátelům někdo odcizil totem. Již z dřívějška neměli s bledými tvářemi dobré zkušenosti, a tak hlavní podezření padlo na nás. Dle jejich logického soudu jsme se jim jen chtěli vetřít do přízně, abychom je mohli následně okrást a potupit. Naší povinností bylo očistit se a dokázat nevinu. Naštěstí se nám podařilo přesvědčit je zrovna ve chvíli, kdy proti nám chtěli vykopat válečnou sekeru. Dali nám možnost očistit své jméno a podniknout patřičné kroky k nalezení totemu. Asi po 3–4 dnech se nám to skutečně podařilo. Našli jsme dostatek důkazů o tom, že jej ukradli nepřátelští Huroni. Po krátkém boji se však opět vrátil do rukou našim přátelům z kmene Lakotů. Náčelník Wabaša a jeho syn Malý žlutý orel se nám omluvili a bohatě se nám odměnili za pomoc. Následujícího dne jsme však museli opustit své indiánské přátele a zamířit do svých domovů, neboť týden uplynul jako voda. Do Grónska jsme se nakonec nedostali, ale věříme, že se tam snad ještě někdy podíváme. Tak tedy
skončilo naše týdenní dobrodružství a máme zase na co vzpomínat a také proč se těšit na příští rok, kdy se dozajista opět vydáme podniknout zajímavá dobrodružství. Vašek Ambrož
Stanový tábor 2009 – ZAJATCI NOCI Jen co začaly prázdniny, několik dětí ve věku asi 10–15 let nejen z naší farnosti se vypravilo na stanový tábor nedaleko Sklenného nad Oslavou. A právě v tu chvíli začaly jedny z nejúžasnějších prázdninových dní. I přes občasný (někdy silný) déšť jsme vždy našli způsob, jak se bavit, a tak vlastně nebyla snad jediná chvilka, kdy by se nic nedělo. Děti byly rozděleny do skupinek, ve kterých spolu při všech hrách soupeřily. Už ani nevím, kdo vyhrál, myslím, že to bylo snad všem jedno, protože o to tam vůbec nešlo. Mimo herní program jsme si sami vařili, připravovali dřevo na vaření i táborák, uklízeli nebo zrovna vytahovali svítilnu z latríny, která ponořená v ní vydržela přes noc svítit, a pokud ji po vytažení majitelka nevyhodila (což asi neudělala), tak svítí dodnes. Přes den jsme si zpocení, špinaví i usměvaví užívali každou minutu, co nám byla dána, večer u táboráku jsme se proměnili v pěvecký, někdy trošku
falešný, ale radostný sbor. Poté jsme zalehli každý do svého stanu, ve kterém nás dělila jen tenoučká celta od pohledu na krásné nebe plné hvězd. Kdo se nikdy nedíval na hvězdy mimo svítící velkoměsto, tak mu to vřele doporučuji! Tábor byl zakončen třídenním výletem, při kterém nám pršelo tak moc, že jsme byli postupně všichni evakuováni do rekreačního střediska, kde jsme díky fajn lidem mohli všichni bezpečně přenocovat. Další den už bylo krásně a my jsme si mohli projít nádherné okolí řeky Bobrůvky. Tímto se náš pobyt v přírodě pomalu chýlil ke konci. V táboře umístěném v malebné české krajině jsme pobyli celých 14 dní a myslím, že jsme tam všichni zažili spoustu krásných chvil, na které budeme dlouho vzpomínat. Daniel Kyzlink
Rok kněží v naší farnosti Výročí posvěcení chrámu Jubilea a výročí si nejčastěji uvědomujeme a připomínáme v okruhu svých blízkých či známých. Připravíme setkání, gratulace, dárky a nakonec i pohoštění. Těšíme se na dobrou náladu, slavnostně se oblékneme a jdeme slavit. Je to běžné, normální a lidské. Co si ale počneme s výročím stavebního díla? To také zvládneme. Zopakujeme 5
si historii i důvody jejího vzniku, připomeneme si autory a tvůrce. A co teprve výročí posvěcení chrámu? Pro nás, členy farnosti, je to určitě obrovská výzva. Máme jedinečnou možnost propojit slavení lidské s oslavou Boží přítomnosti. Vůbec nezáleží na kulatosti jubilea. Připomeňme si historii i současnost našeho chrámu i farnosti. Právě probíhající Rok kněží je možností rozšířit tradiční hodovou oslavu o setkání s kněžími, kteří spojili své poslání s naší farností. „Do domu Hospodinova půjdeme s radostí!“ Nechme se tedy touto výzvou žalmisty oslovit a sejděme se na farní slavnosti v sobotu dne 24. října 2009. Slavnostní hodová bohoslužba začne v 9.30 h. Využijme příležitosti k Boží oslavě a k setkání i s kněžími, kteří se v naší farnosti narodili či zde působili. Josef Veselý
Misie V neděli 16. srpna 2009 se na oratoři našeho kostela shromáždilo asi devadesát lidí nejrůznějšího věku, aby se setkali s knězem, lékařem a misionářem Františkem Slavíčkem, rodákem z Brna. P. František působí v misii Fonjumentaw v Kamerunu, kde je knězem (i pomocným lékařem) ve více než 35 vesnicích. Česká televize o něm 6
a jeho práci natočila film „Nohama na rovníku, hlavou v nebi“, který je možno si objednat u kontaktní osoby – Bohuslav Jurásek (tel. 775 556 763). Společně jsme se mohli seznámit s prací misionáře, s radostmi i starostmi člověka vyrůstajícího v našem městě a působícího v rovníkové Africe. Pokud byste chtěli podpořit činnost této misie, je možné přispět na účet: 474026843/0300, v. s. 1010. Vojtěch Jurásek
Pozvánka do klubu Václav Letos, 4.října 2009, vstupuje náš farní klub Václav do své sedmé sezóny. Utíká to, že? Co se za tu dobu uskutečnilo milých setkání, kolik se zde uvařilo káv a vypilo a snědlo různých jiných dobrot!!! Klub Václav se postupně stal místem, kde se navzájem rádi potkáváme, kde se setkávají rodiny s dětmi, mládež, někteří po „osmé“, jiní po „desáté“ nedělní mši svaté. A nejen to. Prostory farního klubu slouží i jako místo setkávání různých společenství, o víkendech se tu již mnohokrát odehrály různé rodinné oslavy – křtiny, narozeniny, setkání členů našich sborů či příprava svateb a farních plesů. Nechme se tedy opět každou neděli pozvat do tohoto farního společenství.
Slavme neděli mší svatou i setkáním u společného farního stolu. Buďme připraveni se nechat obsloužit i nabídnout své síly ke službě druhým. Zdeňka Veselá
Spolčátko dětí předškolního věku Zveme děti (věk 3–6 let) s rodiči na pravidelná páteční setkávání na faře od 16.30 h. Začneme 2. října 2009. Společně zpíváme, povídáme si a také něco drobného tvoříme. Přijďte, těšíme se na vás. maminky Magda, Klára, Petra, Bohunka a Majka
Pár momentek z návštěvy Svatého otce Benedikta XVI. v Brně
Na letiště přicházeli poutníci od časného rána
Pohled na pódium
7
Svatý otec projíždí ve svém papamobilu…
…a lidé jej vítají.
Pohled ze sektoru A5, v pozadí Šlapanice u Brna
Úklidové práce den poté
SIARD – Zpravodaj křesťanů z Juliánova, Vinohrad a Židenic Vydává Římskokatolická farnost u chrámu sv. Cyrila a Metoděje, Nopova 84, 615 00, Brno 15, tel. 548 530 034. Připravuje redakční rada vedená Ondřejem Veselým, za obsah článku odpovídá autor. ZPRAVODAJ JE NEPRODEJNÝ. Finanční příspěvky pro farnost můžete zasílat na účet č. 42 00 14 30 21/6800 nebo na účet určený na opravy kostela – účet č. 22 00 03 27 19/6800 Variabilní symbol: Vaše IČO nebo rodné číslo, konstantní symbol: 558
8
