Je tû k sakristii kostela v Srbicích

mastr_06_06

12.12.2006

10:31

Stránka 485

Je‰tû k sakristii kostela v Srbicích Jan KAIGL

1

Kdysi farní kostel sv. Víta obklopen˘ hfibitovem s ãásteãnû dochovanou starou ohradní zdí stojí na vyv˘‰eném, archeologicky dosud blíÏe nezkoumaném místû zvaném Na HÛrce poblíÏ obce Srbice (okres DomaÏlice). Je zmiÀován poprvé v souvislosti se Srbicemi jako kostelní vsí v majetku doksanského klá‰tera v roce 1273.1 Jde o orientovanou chrámovou stavbu mal˘ch rozmûrÛ. Má plochostropou loì 7,8 x 8,4 m a kvadratick˘ chór 5,6 x 6,2 m, opatfien˘ Ïebrovou kfiíÏovou klenbou a oddûlen˘ od prostoru lodi mírnû hrotit˘m triumfálním obloukem. Ze severní strany se k chóru váÏe sakristie ãtvercového pÛdorysu o stranû 3,4 m. Dnes má nízk˘ ploch˘ strop, ale pÛvodnû to byl prostor vysok˘ stejnû jako chór pfiibliÏnû 6,2 m a s kfiíÏovou klenbou bez Ïeber, kterou lze vidût v patfie nad sakristií, dodateãnû vloÏeném do uvedeného prostoru a vyuÏívaném v minulosti jako oratofi. Na oratofi vede úzké jednoramenné schodi‰tû umístûné jakoby v pfiístavku podél ãásti severní zdi lodi. V objemové skladbû stavby kostela je charakteristické jen malé v˘‰kové rozli‰ení lodi a chóru a jejich sedlov˘ch stfiech se star˘m zdûn˘m ‰títem ve v˘chodním a západním prÛãelí. Nástavba hranolové vûÏe nad sakristií a obû pfiedsínû kryjící je‰tû nedávno dva vstupy do lodi kostela jsou dílem dodateãn˘ch stavebních úprav. Pavlaãová tribuna, která stojí na západní stranû uvnitfi lodi, pochází ve své dne‰ní podobû z roku 1892.2 V architektufie kostela se uplatÀuje pozdnû románské tvarosloví a souãasnû prvky nastupující gotiky. PÛvodnû jedin˘ vstup do svatynû umístûn˘ v jiÏním prÛãelí lodi je je‰tû románsk˘. Jeho ostûní s jedním pravoúhl˘m ústupkem jsou jemnû profilována s vyuÏitím obl˘ch prutÛ a v˘ÏlabkÛ, jeÏ plynule pfiecházejí do pÛlkruhov˘ch archivolt; v˘jimku tvofií vnûj‰í ãlenicí prut lemující oblouk portálu na zpÛsob oblouãkového vlysu. Naproti tomu ranû gotick˘ sloh pfievládá v architektufie chóru. Mírnû hrotitému triumfálnímu oblouku zde odpovídají obdobnû sestrojené ãelné oblouky kfiíÏové klenby. Klenební Ïebra masivního trojlaloãného tvaru vybíhají z kon-

Zprávy památkové péãe / roãník 66 / 2006 / ãíslo 6 / M AT E R I Á L I E , S T U D I E | J a n K A I G L / J e ‰ t û k s a k r i s t i i k o s t e l a v S r b i c í c h

Obr. 1. Srbice (okres DomaÏlice), kostel sv. Víta. Pohled od severu. (Fotoarchiv NPÚ – ÚP, foto pfied rokem 1902)

■ Poznámky 1 Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae (dále jen CDB), V/2 (edd. Jindfiich ·ebánek, Sá‰a Du‰ková), Praha 1981, ã. 704, s. 347. – Kdy se Srbice staly majetkem doksanského klá‰tera, není jisté. Údaj v klá‰terním privilegiu Pfiemysla Otakara I. z roku 1226, Ïe ves Srbice vûnovala klá‰teru Pfiibyslava, manÏelka Chotûborova (CDB, II, ed. Gustav Friedrich, Praha 1912, ã. 286, s. 284, téÏ August SEDLÁâEK: Místopisn˘ slovník historick˘ království âeského, Praha 1908, s. 826; Nekrologium doksanské, ed. Josef Emler, in: Zprávy o zasedání královské âeské spoleãnosti nauk 1884, Praha 1885, s. 105, ztotoÏÀuje dárkyni Srbic s fieholnicí Eufrosinou, coÏ byla Chotûborova a Pfiibyslavina dcera), se zfiejmû t˘ká jiného daru – vsi Srbice u Teplic (Jifií PRAÎÁK: Privilegium Pfiemysla I. pro Doksany a jeho konfirmace z r. 1276, in: Sborník archivních prací, V, 1955, s. 180). Ve falzu uvedeného privilegia potvrzeném Pfiemyslem Otakarem II. v r. 1276 (CDB, V/2, cit. zde, ã. 807, s. 499) je sice zmiÀována vesnice Srbice, a to vãetnû kostela, jako souãást daru kníÏete a biskupa Jindfiicha Bfietislava († 1197; terminus post

485

mastr_06_06

12.12.2006

10:32

Stránka 486

zol prostfiednictvím nábûÏních ‰títkÛ. Portál, kter˘ vede z chóru do sakristie, má nejen oblouk ve tvaru trojlistu s hrotit˘m stfiedním lalokem, ale i u‰lechtilé ranû gotické proporce. Ve v˘tvarném pojetí zmínûn˘ch architektonick˘ch ãlánkÛ, proveden˘ch vytfiíben˘m zpÛsobem s minimem rustikalizace jejich formy, jsou patrné vzdálené ohlasy umûní cisterciáck˘ch stavebních hutí. S pfiihlédnutím ke geografické blízkosti a nûkolika pfiíbuzn˘m znakÛm v architektufie (trojlaloãn˘ tvar klenebního Ïebra, oblouk ve tvaru trojlistu, oblouãkov˘ motiv na vnûj‰í archivoltû portálu) lze pfiitom pfiipustit názor, uvádûn˘ v odborné literatufie,3 Ïe kameník ãinn˘ na stavbû kostela v Srbicích pÛsobil rovnûÏ ve stavební skupinû, jejímÏ dílem je ranû gotická kaple v jihozápadní vûÏi nûkdej‰ího biskupského hradu v Hor‰ovském T˘nû. V takovém pfiípadû by dne‰ní kostel v Srbicích vznikl pfiibliÏnû ve tfietí ãtvrtinû 13. století.4 K poznání pÛvodní sakristie srbického kostela pfiispûl F. J. Lehner v roce 1895.5 JiÏ tehdy podotkl, Ïe jde o prostor v pfiízemí vûÏe sklenut˘ kfiíÏovou klenbou a Ïe v zesílené severní zdi lodi je upraveno schodi‰tû, podle jeho názoru podobn˘m zpÛsobem jako v kostele v Zábofií nad Labem. Souãasnû publikoval pÛdorys svatynû. V nûm graficky vyjádfiil, Ïe souãástí románské stavby je chór, loì, sakristie a severní schodi‰tû, a kromû toho zachytil i men‰í tlou‰Èku ãásti severní zdi lodi podél schodi‰tû. PfieváÏná vût‰ina dal‰ích autorÛ na zji‰tûní F. J. Lehnera pozdûji jiÏ nenavázala. V soupisu památek z roku 1902 je pÛdorys kostela po-

Obr. 2. Srbice (okres DomaÏlice), kostel sv. Víta. JiÏní portál do lodi. (Fotoarchiv NPÚ – ÚP, foto âestmír ·íla, 1975)

■ Poznámky quem je rok 1193, kdy se biskup Jindfiich Bfietislav Pfiemyslovec stal ãesk˘m kníÏetem) zahrnujícího kromû Srbic je‰tû ves Tû‰ovice a ves Koloveã s trhem a clem (pouze donace Kolovãe klá‰teru v Doksanech Jindfiichem Bfietislavem je historicky doloÏena, CDB, II, cit. zde, ã. 286, s. 282), ale existenci takového územnû uceleného doksanského klá‰terního majetku v jihozápadních âechách (Nekrologium doksanské, cit. zde, s. 113, jej oznaãuje jako koloveãsk˘ újezd) lze prokázat podle dochovan˘ch písemn˘ch zpráv nejdfiíve v 70. letech 13. století (J. PRAÎÁK, cit. zde, s. 192; viz téÏ Zdenûk KRISTEN: Neznámé – zpadûlané znûní privilegia Pfiemysla Otakara I. pro klá‰ter doksansk˘ z r. 1226, in: Sborník vysoké ‰koly pedagogické v Olomouci, Historie, II, 1955, s. 100–101, 109–110). 2 Podle návrhu Antonína Cechnera. Liber memorabilium parochiae

2

Kollovecensis (rukopis o událostech od roku 1810 uloÏen˘ na Farním úfiadu církve fiímsko-katolické v Kolovãi), s. 210. 3 Napfiíklad Václav MENCL: Poãátky stfiedovûké architektury v jihozápadních âechách, in: Zprávy památkové péãe XVIII, 1958, s. 144. Jifií KUTHAN: âeská architektura v dobû posledních PfiemyslovcÛ, Vimperk 1994, s. 371. – Naproti tomu Dobroslav LÍBAL: AneÏka Merhautová, Ranû stfiedovûká architektura v âechách, in: Umûní XXII, 1974, s. 174, struãnû poznamenal, Ïe stavba kostela v Srbicích z doby pfied polovinou 13. století nemá s architekturou hradu v Hor‰ovském T˘nû Ïádnou souvislost. 4 Opodstatnûnost místní tradice, vyjádfiené star˘m nápisem dosud ãásteãnû ãiteln˘m na jiÏní stranû klenby chóru (viz téÏ Johann TRAJER: Historisch-statistische Beschreibung der Diöcese Budweis, âeské Budûjovice 1862, s. 820), Ïe kostel v Srbicích existoval jiÏ v roce 1199, lze ovûfiit pfiedev‰ím archeologick˘m v˘zkumem. Vzniku takové svatynû – s kvadratick˘m chórem (?) a postavené ze dfieva (?) – na pfiedpokládané ranû stfiedovûké cestû spojující starou PlzeÀ s DomaÏlicemi (Eduard MAUR: ¤ezenská cesta a zemské stezky na DomaÏlicku, in: Západoãesk˘ historick˘ sborník 7, 2001, s. 35–38) v dobû krátce po získání Kolovãe (1193–1197; viz pozn. 1) a souãasnû i Srbic (?; viz tamtéÏ) klá‰terem v Doksanech by mohlo nasvûdãovat nejen patrocinium sv. Víta, ale i ranû stfiedovûké osídlení indikované v lokalitû Na HÛrce u Srbic v bezprostfiedním okolí dne‰ního kostela dílãími archeologick˘mi nálezy ze 12.–13. století (V˘zkumy v âechách 9, 1988, Praha 1992, ã. 530, s. 143–144, heslo Srbice, okres DomaÏlice; zpracovali Jaroslav Ba‰ta, Dara Ba‰tová). – Datace dochované stavby kostela v Srbicích by mohla b˘t upfiesnûna dendrochronologick˘m rozborem dfievûn˘ch hranolÛ, jimiÏ je pfieloÏen prÛchod románského por tálu (s jednodu‰e okosen˘m ostûním vytvofien˘m z tesan˘ch pískovcov˘ch kusÛ) osazeného ve ‰títu nad vítûzn˘m obloukem, a torza vodorovného nosníku le‰ení, které trãí ze zdiva tohoto ‰títu do prostoru pÛdy nad lodí kostela; pfiedpokladem je, Ïe nejde o druhotnû pouÏité (star‰í) dfievo.

486


mastr_06_06

12.12.2006

10:32

Stránka 487

Obr. 3. Srbice (okres DomaÏlice), kostel sv. Víta. PÛdorys pfiízemí, pÛdorys oratofie (a); ‰rafurami vyznaãeno zdivo ve tfietí ãtvrtinû 13. století. (Zamûfiení, stavebnû-historick˘ rozbor a kresba Jan Kaigl, 1983, 2006)

■ Poznámky 5 Ferdinand J. LEHNER: Filiální kostel sv. Víta v Srbicích, in: Method, XXI, 1895, s. 50. Obdobnû t˘Ï: Dûjiny umûní národa ãeského, I, Praha 1903, s. 318–320. 6 Ferdinand VANùK, Karel HOSTA·: Soupis památek historick˘ch a umûleck˘ch v království âeském, XVII, Politick˘ okres domaÏlick˘, Praha 1902, s. 108. – Jimi publikovan˘ pÛdor ys pfievzal bez úpravy je‰tû J. KUTHAN, cit. v pozn. 3, s. 370. 7 AneÏka MERHAUTOVÁ: Ranû stfiedovûká architektura v âechách, Praha 1971, s. 315. Umûlecké památky âech (ed. Emanuel Poche), III, Praha 1980, s. 394 (heslo Srbice; zpracovala Vûra NaÀ3

ková). – Nesprávn˘ smûr stoupání schodi‰tû obû autorky uvedly bez vlastní znalosti situace na místû, nejspí‰ v reakci na nov˘ (myln˘) názor V. Mencla, Ïe tímto schodi‰tûm se pÛvodnû sestupovalo

dán tak, Ïe severní zeì lodi má po celé své délce stejnou tlou‰Èku.6 Obdobnû je tato zeì znázornûna v pÛdor ysech publikovan˘ch v roce 1971 a 1980, v obou pfiípadech navíc se zakreslením chybného (opaãného) smûru stoupání schodi‰tû na oratofi.7 Z pÛdorysu uvedeného D. Líbalem v roce 1995 vypl˘vá, Ïe autor si byl vûdom správného smûru, jak˘m se stoupá po schodi‰ti na oratofi, a dokonce nejspí‰ i polohy portálu, jímÏ by bylo toto schodi‰tû zpfiístupnûno zevnitfi lodi. Celou severní zeì lodi v‰ak vyznaãil v jedné tlou‰Èce a zdivo k ní pfiiléhajícího schodi‰tû pojal jako mlad‰í pfiístavek, kter˘ nepochází ze 13. století.8 Pozornost pfiímo sakristii v Srbicích vûnovala aÏ dosud jen M. Radová-·tiková ve svém ‰ífieji zamûfieném v˘zkumu sakristií s apsidou vesnick˘ch farních kostelÛ.9 Naposledy v roce 1986 poukázala na v˘klenek s hrotit˘m okénkem v pozadí, kter˘ se nalézá, v provedení od podlahy, valenû sklenut˘ a lemovan˘ ranû gotickou profilací, ve v˘chodní stûnû zkoumané sakristie, a na to, Ïe sakristie s takov˘m v˘klenkem naznaãujícím triumfální oblouk, popfiípadû s apsidou pfiipomínají orientovanou stavbu kaple. V pfiipojeném pÛdor ysu kostela10 pak zfietelnû, tfiebaÏe bez stavebnû-historického rozboru vyjádfiila, Ïe schodi‰tû na oratofi je umístûno v zesílené ãásti severní zdi lodi, má valenou klenbu a v jeho pfiízemí lze rozli‰it vchod zevnitfi lodi. Na první pohled zjevná nepÛvodnost oratofie, jeÏ se otevírá ‰irok˘m, valenû sklenut˘m otvorem na prÛhled do prostoru chóru a jejíÏ podlahou je pfieÈat oblouk v˘klenku ve v˘chodní stûnû sakristie, asi ovlivnila vût‰inu badatelÛ zab˘vajících se kostelem v Srbicích, pokud neuvaÏovali o schodi‰ti, které na tuto oratofi vede, a o jeho v˘znamu pro poznání chrámové stavby. Ve shodû s F. J. Lehnerem a M. Radovou-·tikovou lze konstatovat, Ïe jde o schodi‰tû vytvofiené v zesíleném úseku severní zdi lodi. Nalézá se pfiitom ve vnitfiní tfietinû celkové tlou‰Èky tohoto úseku 2,1 m. Je tedy ‰iroké 0,7 m (smûrem nahoru se schodi‰tû mírnû roz‰ifiuje) a zeì, která ho oddûluje od prostoru lodi, má tlou‰Èku rovnûÏ 0,7 m. Naproti tomu ostatní svislé zdivo lodi i chóru se vyznaãuje jednotnou tlou‰Èkou 1,15 m. Loì vãetnû schodi‰tû byla vyzdûna tak jako chór a sakristie z lomového kamene (bfiidlice). NároÏí lodi a chóru jsou z pfiesnû opracovan˘ch pískovcov˘ch kvádrÛ, zatímco nízké nároÏí schodi‰Èového úseku zpevÀují jiÏ jen vût‰í, podle moÏností kamene nahrubo upravené kusy bfiidlice. Schodi‰tû je sklenuto stoupající valenou segmentovou klenbou provedenou z lomového kamene. Bylo pfiístupné v pfiízemí bezpochyby v˘luãnû zevnitfi lodi, a to ranû gotick˘m, dnes zazdûn˘m portálkem, jehoÏ ostûní s jednoduch˘m okosením a nadpraÏím ve tvaru lichobûÏníku byla vytesána z pískovce stejnû jako dal‰í soudobé zdobné architektonické ãlánky stavby;11 existující vstup ze severní strany vnû kostela vznikl jistû mnohem pozdûji v souvislosti s uÏíváním oratofie. Horní vyústûní schodi‰tû ve v˘‰ce men‰í o necel˘ch 30 cm, neÏ je úroveÀ podlahy oratofie (2,7 m) oproti pfiízemí v sakristii, není pojednáno kamenickou prací a tvofií je prost˘ prÛchod zavr‰en˘ pasem stoupající valené stlaãené klenby. Jednotlivé stupnû jsou ve


z dfievûné pavlaãové tribuny v západní ãásti lodi do prostoru v pfiízemí vûÏe, tedy do sakristie (V. MENCL: Panské tribuny v na‰í románské architektufie, in: Umûní XIII, 1965, s. 54); dfiíve publikované pÛdor ysy kostela v Srbicích smûr stoupání schodi‰tû vÛbec neudávaly. 8 Gotika v západních âechách (1230–1530), I, Praha 1995, s. 348 (heslo Srbice; zpracoval D. Líbal). 9 Milada RADOVÁ-·TIKOVÁ: Poznámky k dosavadnímu datování nûkter ˘ch ran˘ch kostelÛ v âechách, in: Sborník Národního muzea v Praze, A, XXXVII, 1983, s. 119–120. TáÏ: Sakristie s apsidou vesnick˘ch farních kostelÛ, in: Umûní XXXIV, 1986, s. 442–443. 10 Zpracovaném M. Radovou-·tikovou, cit. v pozn. 9, 1986, s. 443, podle nového zamûfiení stavby, které provedl autor tohoto pfiíspûvku v roce 1983. 11 Pfied nedávno provedenou v˘malbou interiéru lodi kostela bylo moÏné vidût pod opadanou (odstranûnou?) omítkou líc a tvar horní ãásti por tálku. Místo nálezu je ostatnû patrné i na fotografii od âestmíra ·íly z roku 1975, i. ã. 118304, ve fotoarchivu ústfiedního pracovi‰tû Národního památkového ústavu.

487

mastr_06_06

12.12.2006

10:32

Stránka 488

5

Obr. 4. Srbice (okres DomaÏlice), kostel sv. Víta. Pohled na ãást severní stûny chóru s portálem do sakristie a otvorem na prÛhled z oratofie do prostoru chóru. (Fotoarchiv NPÚ – ÚP, foto âestmír ·íla, 1975) Obr. 5. Srbice (okres DomaÏlice), kostel sv. Víta. PÛvodní, zjevnû 4

oltáfiní v˘klenek s náznakem pÛlkruhového triumfálního oblouku ve v˘chodní stûnû sakristie; teãkovanû je zachycena poloha mlad‰ího stropu a novodob˘ vstup z vnûj‰ku kostela. (Podle kresby pfievzaté od

stfiední ãásti schodi‰tû dosud staré – z lomového kamene, v jeho horní a dolní ãásti byly dodateãnû vyspravovány a pfiezdûny z cihel. Z prÛzkumu na místû vypl˘vá, Ïe schodi‰tû na severní stranû lodi bylo postaveno podle jednoho zámûru spoleãnû s lodí, chórem a sakristií dochovaného stfiedovûkého kostela. Na toto zji‰tûní pak navazuje bliÏ‰í pfiedstava o moÏném uspofiádání a úãelu vysokého klenutého prostoru pÛvodní sakristie v Srbicích. Je pravdûpodobné, Ïe v jeho západní ãásti, ve v˘‰ce pfiibliÏnû 2,4 m byla nejspí‰ mûlká tribuna (pavlaã) dfievûné konstrukce,12 pfiístupná po v˘‰e uvedeném schodi‰ti. Pravoúhl˘ v˘klenek 1,15 x 0,65 m asymetricky umístûn˘ v tlou‰Èce protilehlé v˘chodní zdi, vysok˘ 3,3 m a opatfien˘ hrotit˘m okénkem s ‰iroce ven rozevfien˘mi ‰paletami, pasem valené klenby na zpÛsob pÛlkruhového triumfálního oblouku a obdobnou profilací, jaká se uplatÀuje na pozdnû románském portálu lodi, slouÏil bezpochyby pro osazení zdûného oltáfie; ten vzal za své nejpozdûji tehdy, kdy zde byl vybourán otvor pro vchod do sakristie z vnûj‰ku kostela. Pravoúhlé okno osvûtlující oratofi od severu, které je nápadné malou v˘‰kou svého parapetu 0,5 m, mohlo vzniknout zvût‰ením druhého okna stfiedovûké sakristie. Vût‰í tlou‰Èka obvodového zdiva (1,4 m), zaklenutí (bezÏebernou kfiíÏovou klenbou s mírnû hrotit˘mi ãeln˘mi oblouky a mírnû stoupajícími vrcholnicemi, vyzdûnou z lomového kamene) a osvûtlení oknem (dvûma okny?) mal˘ch rozmûrÛ vyjadfiují mimo jiné nûkdej‰í poÏadavek na zv˘‰enou ochranu vnitfiního prostoru sakristie zejména proti poÏáru a vloupání. Jak lze odvodit z rÛzn˘ch historick˘ch oznaãení pro sakristie13 a jak na zvolen˘ch pfiíkladech ukázala M. Radová-·tiková,14 boãní prostor sakristie u stfiedovûkého farního kostela

488


Milady Radové-·tikové, cit. v pozn. 9, 1983, s. 120, upravil a novû zpracoval Jan Kaigl, 2006)

■ Poznámky 12 V místû mezi okny osvûtlujícími dne‰ní sakristii a oratofi od severu lze nahlédnout do skladby jenom stfiední ãásti plochého trámového stropu sakristie o tlou‰Èce 30 cm, kde nejsou patrné Ïádné stopy po existenci pfiedpokládané dfievûné konstrukce stfiedovûké pavlaãe. MoÏnost, Ïe v sakristii byla tribuna, nadhodily jiÏ Klára BENE·OVSKÁ, Helena SOUKUPOVÁ: Pfiedrománská a románská architektura v západních âechách, Katalog památek, PlzeÀ 1978, s. 53. 13 Lexikon für Theologie und Kirche (ed. Michael Buchberger), IX, Freiburg im Breisgau 1937, sl. 99–100 (heslo Sakristei; zpracoval J. Sauer). 14 M. RADOVÁ-·TIKOVÁ, cit. v pozn. 9, 1986, s. 441–449. – Viz téÏ Klára FISCHEROVÁ: Kostel v Trstûnici u Znojma a otázka funkce tzv. vedlej‰ích prostor stfiedovûk˘ch kostelÛ, in: Archaeologia historica XI, 1986, s. 305–312.

mastr_06_06

12.12.2006

10:32

Stránka 489

Obr. 6. Srbice (okres DomaÏlice), lokalita Na HÛrce s kostelem sv. Víta a hfibitovem. Pohled od severozápadu. (Fotoarchiv NPÚ – ÚOP v Plzni, Karel TÛma, 1963) Obr. 7. Srbice (okres DomaÏlice), kostel sv. Víta. Schodi‰tû na oratofi. (Foto Jan Kaigl, 2006)

■ Poznámky 15 Restaurátorsk˘m prÛzkumem stûn sakristie by v‰ak mohlo b˘t ovûfieno, zda se na nûkteré z nich nedochoval pÛvodní konsekraãní kfiíÏ, jenÏ by nasvûdãoval existenci vysvûceného oltáfie a funkci sakristie rovnûÏ jako kaple. 16 Tedy zejména hor‰ovsk˘m arcijáhnem nebo jím vyslan˘m vizitátorem. Ve zprávû z roku 1336 (Regesta diplomatica nec non epi6

stolaria Bohemiae et Moraviae, IV, ed. J. Emler, Praha 1892, ã. 351, s. 140) je zmínka o kaplanovi v Srbicích t˘kající se místního faráfie s vyjádfiením vztahu jeho podfiízenosti patronovi svatynû

nebyl urãen jen pro ukládání bohosluÏebn˘ch pfiedmûtÛ náleÏejících ke kostelu a pro knûze pfii pfiípravû bohosluÏby a po ní, ale kromû toho mohl slouÏit i jako pokladnice na bezpeãnou úschovu knih a dal‰ích cenn˘ch vûcí, archiv anebo jako salutatorium, kde bylo moÏné uvítat vzácnou náv‰tûvu biskupa, popfiípadû jiné v˘znamné osobnosti. Byl-li vybaven oltáfiem, jemuÏ se dostalo vysvûcení, stala se sakristie rovnûÏ kaplí s moÏností slouÏit nevefiejné bohosluÏby. Zda byla sakristie kostela v Srbicích ve tfietí ãtvrtinû 13. století zároveÀ i kaplí s náleÏitû vysvûcen˘m oltáfiem, asi nelze dnes jiÏ prokázat.15 Jde v‰ak o hypotézu vystupující s velkou mírou pravdûpodobnosti. Obdobnû jen v poloze hypotézy zÛstává interpretace úãelu dfievûné tribuny existující podle pfiedpokladu v západní ãásti sakristie. Nabízí se napfiíklad pfiedstava, Ïe tato tribuna, zvlá‰tû pokud by byla opatfiena vysok˘m parapetem nebo oddûlena od prostoru sakristie pfiíãkou, dala by se vyuÏívat jako trezor. Velkorysost v prostorovém uspofiádání sakristie, poloha tribuny proti oltáfinímu v˘klenku a jeho velká v˘‰ka i v˘tvarné zpracování a koneãnû i nároãnû upraven˘ pfiístup na tribunu portálkem z lodi kostela a po samostatném zdûném schodi‰ti, to v‰e zde v‰ak spí‰e poukazuje k tribunû jako místu, odkud se pfiíleÏitostnû pfiihlíÏelo soukromé bohosluÏbû vysluhované u oltáfie v pfiízemí sakristie. – Prostor pod tribunou mohla vyplÀovat skfiíÀová stûna – armarium, jejíÏ hloubka by nepfiesahovala odsazení prÛchodu s portálem smûrem do chóru od jihozápadního koutu sakristie, coÏ je 0,55 m. Podle historick˘ch zpráv zmínûn˘ch v˘‰e lze soudit, Ïe ke kostelu v Srbicích pfii jeho zfiízení farní svatyní se sakristií mûl patronátní právo klá‰ter premonstrátek v Doksanech. V úvaze o tom, komu by mohlo b˘t urãeno a dovoleno, aby zaujal místo na tribunû v sakristii bûhem v ní konané liturgie, se proto uplatÀuje domnûnka, Ïe ‰lo o správce, kter˘ doksansk˘ klá‰ter ve v˘konu jeho patronátního a vlastnického práva v Srbicích zastupoval. Vylouãit asi nelze ani moÏnost vyuÏití tribuny osobou duchovního stavu pfiedstavenou srbickému plebánovi, pokud byla v kostele na náv‰tûvû (vizitaci).16 Jak jiÏ bylo uvedeno, slohovû vytfiíbená pozdnû románská a ranû gotická architektura kostela v Srbicích a její ãasové zafiazení se vysvûtlují v odborné literatufie pfieváÏnû vztahem umûlecké závislosti na stavbû kaple v jihozápadní vûÏi hradu v Hor‰ovském T˘nû, pocházející pfiibliÏnû z 50. nebo 60. let 13. století.17 Poznání schodi‰tû chránûného v zesílené ãásti severní zdi lodi srbického kostela tomuto názoru neodporuje a novû ho rozvíjí i ze stavebnû provozního a konstrukãního hlediska. Jedním ze znakÛ ranû gotické budovy západního obytného paláce s kaplí praÏsk˘ch biskupÛ hradu v Hor‰ovském T˘nû byl poãetn˘ soubor schodi‰È v tlou‰Èce zdi, vyznaãujících se rÛznou ‰ífikou volenou s ohledem na pohyb i více neÏ jedné osoby najednou a stoupající valenou stlaãenou, popfiípadû segmentovou klenbou vyzdûnou z lomového kamene. Do jednoho z nich o ‰ífice 0,85 m se vstupovalo v severozápadní klenuté, kdysi otopné místnosti (komnatû) v prvním patfie paláce dosud dochovan˘m por tálem, jehoÏ jednodu‰e okosená ostûní jsou provedena z tesan˘ch kamenn˘ch kusÛ a nadpraÏí má tvar lichobûÏníku.


zastoupenému probo‰tem doksanského klá‰tera (jde o podvojné oznaãení „capellano d. prepositi plebano in Zirbitz“; ke srovnání viz napfiíklad Jindfiich ·ILHAN: Kaple a kaplan, in: Archaeologia historica, VI, 1981, s. 248–251). Srbická fara v‰ak byla inkorporována klá‰teru premonstrátek v Doksanech jako patronu kostela aÏ pozdûji, teprve v roce 1398 (Libri erectionum archidiocesis Pragensis saeculo XIV. et XV., VI, ed. Antonín Podlaha, Praha 1927, ã. 29, s. 63–64). 17 D. LÍBAL: Církevní architektura PlzeÀska, in: Gotika v západních âechách (1230–1530), I, Praha 1995, s. 251. J. KUTHAN, cit. v pozn. 3, s. 122. Tomá‰ DURDÍK: Encyklopedie ãesk˘ch hradÛ, Praha 1995, s. 103.

7

489

Je tû k sakristii kostela v Srbicích

Recommend Documents