Na obálce je klenba jezuitského kostela sv. Jiří v Soproni

Na obálce je klenba jezuitského kostela sv. Jiří v Soproni.

© C e n t r u m A l e t t i V e l e h r a d - R o m a , O l o m o u c 2007 © R e f u g i u m V e l e h r a d - R o m a s.r.o., O l o m o u c 2007 ISBN

978-80-86715-88-9

Předmluva

K d y ž j s e m u k á z a l t i t u l k n í ž k y j e d n o m u m l a d é m u pra­ c o v n í k o v i v katolické sociální činnosti, usmíval se rozpa­ čitě a i h n e d n a t o své p o c h y b n o s t i v y s l o v i l p ř í m o . D o k á ž e prý ocenit z b o ž n o s t našich matek z lidu, které se d o v e d l y spoléhat na B o ž í prozřetelnost i v nejtěžších časech. A l e to n e m á b ý t p o s t o j m l a d ý c h l i d í , k t e ř í s i p r á v ě d n e s m u s í uvě­ d o m i t , ž e mají m o ž n o s t a p o v i n n o s t a k t i v n ě z a s á h n o u t d o událostí světa. P á n B ů h je činný, o t o m n e p o c h y b u j e m e , ale m u s í m e b ý t č i n n í i m y a n e j e n o m p a s i v n ě s p o l é h a t n a p r o z ř e t e l n o s t . N á m i t k a v y c h á z í b e z e s p o r u z d o b r é víry. A l e k d y ž j e t a k t o s t r u č n ě v y s l o v e n a , d á s e n a n i stejně j a d r n ě o d p o v ě d ě t : c o B ů h spojil, č l o v ě k n e r o z l u č u j ! B y l o to řečeno o životní s p o l u p r á c i m u ž e a ženy, tím víc to však platí o činnosti č l o v ě k a ve spojení s B o h e m . Je v Kristu a s Kristem v jednotě s O t c e m a D u c h e m Svatým. V B o h o č l o v ě k u se b o ž s t v í a l i d s t v í s p o j i l o v j e d n é o s o b ě . T o z á k l a d n í t a j e m s t v í v í r y s e m á o d r á ž e t v e v š í n a š í čin­ nosti. T e o l o g o v é o t o m často diskutovali a došli k závěru, že si n e s m í m e p ř e d s t a v o v a t naši s p o l u p r á c i s milostí j a k o dva koníky, kteří t á h n o u k u p ř e d u j e d e n v ů z . D a l e k o lepší pojetí m á m e před očima, k d y ž osvětlujeme, k d o napsal knihy Písma svatého. Prvním a základním autorem je D u c h

Svatý, on je inspiroval. A p ř i t o m j d e také o d í l o M a t o u š e , Marka, Lukáše, Jana a všech ostatních pisatelů lidských. T a k , ř e č e n o o b r a z n ě , k a ž d ý z nás je p o v o l á n , a b y psal knihu svého života celou svou činností spolu s osvícením a silou milosti. K t e r é h o činitele m á m e p o v a ž o v a t za důle­ žitějšího? I g n á c z L o y o l y o d p o v ě d ě l vtipně: dělejte j a k o b y v š e c k o z á l e ž e l o n a v á s s a m ý c h , a l e m o d l e t e se, j a k o b y v š e c k o záleželo j e n na B o h u . Spojil se tu tedy postoj kato­ lického pracovníka, o kterém j s m e se zmínili na p o č á t k u , s mentalitou z b o ž n ý c h matek, kterou plně oceňuje. To, jak vidíme na první pohled, je i základním tématem knížky, kterou m á m e v r u k o u . A l e k d y b y c h o m tu nenašli nic j i n é h o , řekli b y c h o m , ž e s e t u s e t k á v á m e j e n s t í m , c o n á m p o v ě d ě l o už m n o h o j i n ý c h teologů a světců. N á s tu však překvapí, do j a k é h o množství konkrétních aplikací dovede autor rozvést v š e o b e c n o u pravdu. S n a d n o se řekne, že se m á m e dát vést B o ž í prozřetelností. A l e k d e v š u d e p o z n á m e její zjevení a j a k je m á m e interpretovat? V d u c h u P í s m a jsou jejím nejmarkantnějším z n a m e n í m B o ž í přikázání. Ale právě tu z n o v u vyvstává problém, nakolik poslušnost k nim n e u m e n š í naši o s o b n í inspiraci. Je to o t á z k a v e l m i aktuální pro m l a d é h o č l o v ě k a a p o d n i k a v c e . V d e n n í m životě nás styk s j i n ý m i lidmi víc zaujme n e ž styk s B o h e m . J a k zase smířit t o , c o b y m o h l o b ý t p r o t i c h ů d n é , j a k s e n a u č i t slyšet B o h a v h l a s u l i d í ? Ti m l u v í k n á m p ř í m o , ale v í c i v p s a n ý c h knihách. N a k o l i k máme p o v a ž o v a t za prozřetelnostní to, c o j s m e n á h o d o u četli? N á s samé n a p a d á m n o h o inspirací k n o v ý m iniciativám; a j s o u slučitelné s o p r a v d o v o u spolu­ prací s B o h e m ? K a ž d á pravá spolupráce vyžaduje vzájemnou důvěru a v e l k o d u š n o s t . P r á v ě tato d ů v ě r a se u p e v n í v r ů z n ý c h z k o u š k á c h a n e s n á z í c h , v nejistotě o t o m , co b u d e zítra. A l e v důvěře v B o ž í prozřetelnost nás právě tato nejistota u p e v n í a naučí nás soustředění na přítomnost. Po zážitcích o p u š t ě n o s t i s e d o s t a v u j í o k a m ž i k y r a d o s t n é h o zjištění, ž e je Boží p o m o c opravdu s námi. Lepší pocit životní bezpeč­ nosti si n e m ů ž e m e přát. T y t o a jiné zážitky d e n n í h o života

d o k á ž e autor krátce a výstižně p o d a t , vysvětlit a podepřít konkrétními aforistickými radami. V krátkosti nám poví m n o h o . T o j e tím, c o naše u s p ě c h a n á d o b a tolik potřebuje. P r o t o p ř e j e m e č t e n á ř ů m , a b y t u n a š l i k a ž d ý t o s v o j e nejpotřebnější.

Tomáš kardinál Spidlík SJ

První kniha - Ctnost odevzdanosti

První kapitola - Svatý je ten, kdo věrně plní ustanovení Boha a přenechává se jeho působení

i. Svatost spravedlivých Starého zákona, svatého Josefa a také P a n n y M a r i e , spočívala v tom, že zcela věrně plnili B o ž í příkazy. B ů h k n á m také dnes mluví, j a k o mluvil k našim o t c ů m , k d y n e b y l i z n á m í a n i d u c h o v n í v ů d c o v é a n i m e t o d y Věr­ nost v ů č i B o ž í m p ř í k a z ů m - v t o m se spatřoval o b s a h d u c h o v n í h o života. D u c h o v n í život ještě nebyl rozpraco­ v á n n a v z n e š e n ě z n ě j í c í struktury, a n i d o v š e c h p o d r o b n o s t í j e d n o t l i v ý c h v ý k l a d ů , s č e t n ý m i p ř e d p i s y , p o k y n y a zása­ d a m i . Jistě, n a š e s o u č a s n é p o t ř e b y t o v y ž a d u j í . P ů v o d n ě t o m u b y l o jinak. Dříve b y l postoj přímější a prostší. C h á ­ p a l o se, ž e k a ž d ý o k a m ž i k s s e b o u n e s e n ě j a k o u p o v i n n o s t , j e ž se má věrně splnit. Tehdejším z b o ž n ý m lidem to stačilo. T é t o povinnosti byla nepřetržitě v ě n o v á n a pozornost; j a k o ručička h o d i n , která se m i n u t u za m i n u t o u p o s u n e o tolik, o k o l i k se p o s u n o u t m á . D u c h o n ě c h lidí byl neustále p o d

b o ž s k ý m v l i v e m . N e n á p a d n ě b y l stále n a s m ě r o v á v á n n a n o v ý p ř e d m ě t , s n í m ž s e p o d l e B o ž í h o p ř í k a z u setkali v ja­ kémkoliv okamžiku. Z d e b y l y skryté hnací p r u ž i n y M a r i i n a z p ů s o b u života. O n a byla ze všech tvorů zcela prostě a nejvíce o d d á n a B o h u . Její o d p o v ě ď a n d ě l o v i , k d y ž m u ř e k l a Ať se mi stane podle tvého slova, z r c a d l í c e l ý m y s t i c k ý p o s t o j d u š í j e j í c h p ř e d k ů . V n ě m , j a k t o m u má b ý t i dnes, v š e c h n o směřo­ v a l o , a to se z c e l a čistou a n a p r o s t o j e d n o d u c h o u vnitřní odevzdaností do B o ž í vůle, ať se měla ukázat v jakékoli podobě. Z á k l a d e m celého Mariina d u c h o v n í h o života byl tento k r á s n ý a v z n e š e n ý p o s t o j : ú c h v a t n ě z á ř í c í v p r o s t ý c h slo­ v e c h Ať se mi stane. P ř í z n a č n ě se t o t o s l o v o kryje s j i n ý m , které náš P á n c h c e vidět neustále na našich rtech a v našem s r d c i : b u ď vůle tvá. C o b y l o p o ž a d o v á n o o d M a r i e v e s l a v n é chvíli Zvěstování, to ji nesmírně poctilo. Avšak veškerý t e n t o l e s k s l á v y b y n a n i n e m ě l ž á d n ý vliv, k d y b y z a t í m nestála B o ž í vůle, která jí j e d i n ě d o k á z a l a p o h n o u t . T o u t o B o ž í vůlí se řídila ve všem. Ať byla její zaměstnání všední n e b o neobyčejná, v jejích očích to bylo nenápadné. Všechno živě prožívala a v š e u m ě l a p o u ž í t k B o ž í c h v á l e , takže jí vše zvěstovalo p ů s o b e n í V š e m o h o u c í h o . M a r i i n d u c h , n a p l n ě n ý radostí, nazíral v š e c h n o , co nacházel, aby k o n a l n e b o aby trpěl, j a k o dar t o h o , který naplňuje srdce v š e m i m i l o s t m i . J s o u to ti, k t e ř í se j e n j í m stravují a nežijí ze

stvořených věcí ani z obalů. 2. Povinnost o k a m ž i k u tvoří stín B o ž í vůle. Moc Nejvyššího tě zastíní, ř í k a l a n d ě l M a r i i . T e n t o stín, z a n í m ž s e s k r ý v á B o ž í síla u t v á ř e j í c í d u š i J e ž í š e K r i s t a , s e skládá z povinností, radostí a křížů d a n é h o o k a m ž i k u . J d e p ř i t o m o p r a v d u p o u z e o stín, p o d o b n ý t ě m , k t e r é se tak nazývají v p ř i r o z e n é m ř á d u a které se k l a d o u na viditelné předměty j a k o halící závoj. P o d o b n ý m způso­ b e m v mravním i nadpřirozeném řádu zahalují povinnosti

o k a m ž i k u p o d svým nenápadným vnějškem Boží vůli, která j e d i n ě zasluhuje naši p o z o r n o s t . T a k o v ý m z p ů s o b e m M a r i a v i d ě l a své p o v i n n o s t i . K d y ž j i n ě c o c h t ě l o o k l a m a t , n e d a l a se tím zmást; spíše tím d o š l a ve víře b l í ž e k t o m u , k t e r ý je s á m v s o b ě s t á l e stejný. Stáhni se nazpět, archanděli,

tys jen stín; tvůj okamžik uplyne a ty zmizíš. Maria tě nechává za sebou; ona spěje stále kupředu; od této chvíle jsi jí vzdálen. A v š a k D u c h Svatý, který j i právě naplnil v i d i t e l n ý m p o s l á n í m , j i už nikdy neopustí. Ve vnějším životě blahoslavené Panny se nenajde m n o h o n e o b v y k l ý c h rysů. A l e s p o ň j e P í s m o svaté n e v y z d v i h u j e . M a r i i n ž i v o t je v n ě m líčen j a k o krajně prostý a obyčejný. K o n á a z a k o u š í to, co lidé j e j í h o stavu dělají a zažívají. J a k o jiní p ř í b u z n í , i ona navštíví A l ž b ě t u . H l e d á přístřešek v j e d n é stáji, d o n u c e n a s v o u c h u d o b o u . V r á t í s e z p ě t d o Nazaretu, k d y ž ji předtím vyhnalo H e r o d o v o pronásledo­ v á n í . J e ž í š a J o s e f t a m s ní žijí z p r á c e s v ý c h r u k o u . T a k v y p a ­ dal k a ž d o d e n n í c h l é b Svaté rodiny. A v š a k j a k ý m n e b e s k ý m p o k r m e m živil tento viditelný C h l é b M a r i i n u a Josefovu víru? C o p r o m ě ň o v a l o v š e c h n y její p o s v ě c e n é o k a m ž i k y v prostředky milosti? J a k o u plnost milosti skrýval k a ž d ý o k a m ž i k p o d n e n á p a d n o u p o d o b o u událostí, které se v ní odehrávaly! Co na tom b y l o viditelné, p o d o b a l o se tomu, co je platné p r o k a ž d é h o j i n é h o člověka. A v š a k to nevidi­ telné, j e ž víra o d h a l i l a a z t o h o v y l o u p l a , n e b y l o nic men­ šího, než B ů h sám. B ů h i v m a l é m k o n á zcela veliké věci.

Andělský Chlebe, nebeská mano, perlo z evangelia. Prostředku 1 milosti přítomného okamžiku! Ty odkrýváš Boha v tak nená­ padné podobě, jako jsou jesle, seno a sláma. Komu dáváš Boha? Hladové sytíš dobrými věcmi. B ů h se zjevuje m a l ý m v t ě c h nejmenších v ě c e c h , naproti t o m u velcí, kteří hledí j e n na misku, ho nenajdou ani ve v ě c e c h velikých.

1

Touto větou je otec Caussade v duchovní literatuře nejvíce znám. Na počátku duchovního života stojí objevení biblické souvislosti.

3. Oč snadnější by bylo stát se svatým, k d y b y se svatost t a k t o pojímala. K d y ž n á m dílo našeho p o s v ě c e n í klade z d á n l i v ě nepře­ k o n a t e l n é o b t í ž e , p a k t o p o c h á z í z falešné p ř e d s t a v y , j a k o u j s m e si o svatosti vytvořili. Ve skutečnosti se dá svatost

o d v o z o v a t z j e d i n é h o b o d u : věrně odpovídat na Boží vnuk­ nutí. T a t o v ě r n o s t j e v š a k s t e j n ý m z p ů s o b e m m o ž n á p r o v š e c h n y ; a to j a k n ě c o v y k o n a t , tak n ě c o snášet. B ý t v ě r n ý v k o n á n í , to z n a m e n á plnit p o v i n n o s t i , které n á m ukládají v š e o b e c n á p ř i k á z á n í B o h a a církve, ale i náš stav. J s m e v ě r n i v e s n á š e n í , k d y ž v k a ž d é m o k a m ž i k u přijí­ m á m e s láskou všechno, co n á m B ů h posílá. Která z těchto d v o u stran svatosti je n a d naše síly? V ž d y ť z a c h o v á v á m e věrnost v k o n á n í . Povinnosti, j e ž z n ě h o vyplývají, nás n e z a v a z u j í o d t é c h v í l e , k d y o p r a v d u p ř e s a h u j í n a š e síly. Tvůj v á ž n ý z d r a v o t n í stav ti n a p ř í k l a d n e d o v o l u j e účast­ nit s e m š e s v a t é ; p a k nejsi p o v i n e n n a n i j í t . T a k j e t o m u u v š e c h k l a d n ý c h p ř e d p i s ů , tj. u t ě c h , k t e r é u k l á d a j í něja­ k o u povinnost. P o u z e přikázání, která zakazují n ě c o samo v sobě zlého, nestrpí ž á d n o u výjimku; n e m ů ž e být totiž nikdy dovoleno konat něco špatného. Existuje něco snadnějšího a rozumnějšího? Jaká v ý m l u v a by se proti tomu dala vyslovit? A to je tedy všechno, co B ů h požaduje při práci na vlastním posvěcení! Požaduje to po v e l k ý c h i m a l ý c h , po silných i slabých: krátce - po všech, v ž d y c k y a všude. Je tedy pravda, že B ů h po nás ž á d á j e n s n a d n é a p r o s t é , n e b o ť má-li n ě k d o t a k o v ý p r o s t ý z á k l a d , p o s t a č í to k v z n e š e n é s v a t o s t i . K d y ž nám B ů h ukáže kromě přikázání lijní r a d y j a k o n ě c o d o k o n a l e j š í h o , p a k stále j e j i c h n á s l e d o v á n í naší ž i v o t n í situaci a naší Jako hlavní znamení, že jsme byli povoláni

také evange­ přizpůsobuje způsobilosti. také k t o m u ,

j e , ze ponoří do srdce vábení milosti, k t e r á u s n a d ň u j í n á s l e d o ­ vání evangelijních rad. K a ž d é h o č l o v ě k a p o b á d á j e n p o d l e m í r y j e h o sil a p o d l e j e h o n a d á n í . A p r o t o z n o v u : m o h l b y n á m j e š t ě v í c e vyjít v s t ř í c ?

Vy všichni, kteří žízníte po dokonalosti, a přesto téměř m a l o m y s l n í t e p ř e d tím, o č e m se d o č í t á t e v ž i v o t o p i s e c h svatých a co předpisují jisté z b o ž n é knihy; vy všichni, kteří se trápíte nejstrašnějšími p ř e d s t a v a m i o d o k o n a l o s t i ; k v a š i ú t ě š e m i d a l B ů h n a p s a t t e n t o s p i s ; n a u č t e se, c o s e v á m zdá, že n e v í t e . T e n t o B ů h , p l n ý dobroty, udělal všechny nutné a oby­ čejné věci snadnými; tak třeba v z d u c h , v o d u a z e m . N i c n e n í p o t ř e b n ě j š í n e ž d ý c h á n í , s p á n e k a o b ž i v a , ale t a k é n i c není snadnější. N y n í v š a k je v n a d p ř i r o z e n é m řádu n e m é n ě nutná láska a věrnost. Potíž osvojit šije tedy n e m ů ž e být tak nepřekonatelná, j a k si to obyčejně č l o v ě k předsta­ v u j e . P o h l e ď t e n a svůj ž i v o t : j a k s e o d v í j í ? P r o s t ř e d n i c t v í m nesmírného p o č t u n e z á v a z n é h o k o n á n í a snášení. A právě s t a k o v ý m n e z á v a z n ý m k o n á n í m a snášením se chce B ů h spokojit. V tom spočívá podíl, který musí duše vykonat n a d í l e s v é h o p o s v ě c e n í . S á m B ů h s e o t o m v y j á d ř i l pří­ liš j a s n ě , n e ž by se d a l o p o c h y b o v a t : boj se Boha a zachová­

vej jeho přikázání - to je celý člověk. To z n a m e n á : v š e c h n o , co m á č l o v ě k z e své s t r a n y v y k o n a t , j e v t o m o b s a ž e n o . V t o m s p o č í v á aktivní věrnost. K d y ž č l o v ě k v y k o n á svůj d í l , B ů h v y k o n á to ostatní. Milost, jejíž z á z r a k y přesahují v š e c h n o lidské chápání, si vyhradil j e n pro sebe. Ž á d n é u c h o n i k d y neslyšelo, ž á d n é o k o nevidělo, ž á d n é srdce nepocítilo, co B ů h v d u š í c h p l á n u j e , o č e m v n i c h r o z h o d u j e a co v n i c h provádí, k d y ž se mu bezvýhradně přenechají. Ještě snadnější se totiž v t o m , že nemůže vyhnout, důvěrou a klidem

p a k je pasivní část svatosti. U k a z u j e č l o v ě k p r o s t ě p ř i j í m á t o , č e m u s e stejně a p ř i j í m á to s l á s k o u - t o t i ž s r a d o s t n o u - c o ž příliš často snášíme j e n s nevolí.

Ještě j e d n o u : v t o m vyrůstá svatost. V t o m tkví hořčičné z r n k o , p l o d , který nesklízíme p r o t o , ž e h o p r o j e h o nepatrnost p ř e h l é d n e m e . To je d r a c h m a z evangelia, h o d n o t a , k t e r o u n e n a c h á z í m e , p r o t o ž e v ě ř í m e j e n příliš nedůvěřivě, m í s t o a b y c h o m j i v á ž n ě h l e d a l i . N e p t e j t e s e m ě p o tajem­ ství, j a k t u t o h o d n o t u z v ý š i t . N e j d e o ž á d n é t a j e m s t v í . T a t o h o d n o t a je všude; v ž d y c k y a na všech místech, leží volně

p ř e d n á m i . T v o r o v é , k t e ř í t o s n á m i m í n í d o b ř e , i ti, k t e ř í to s námi míní zle, ji rozhazují p l n ý m a rukama. Nechá­ vají j i p o m a l u s t é k a t p o v š e c h n a š i c h t ě l e s n ý c h i d u š e v ­ n í c h s c h o p n o s t e c h , a ž d o n a š e h o srdce. Otevřeme-li ústa,

b u d o u j í p l n á . Boží působení totiž zaplavuje celý svět. P r o n i k á všemi tvory a zahaluje je. K d e k o l i jsou, tam je přítomno. Jde před nimi. D o p r o v á z í je a j d e za nimi. Stačí, k d y ž se dáme unášet j e h o vlnami. K é ž b y c h t ě l B ů h , a b y k r á l o v é a j e j i c h ministři, c í r k e v n í k n í ž a t a a světští h o d n o s t á ř i , k n ě ž í , v o j á c i , m ě š ť a n é i sed­ láci, z k r á t k a v š i c h n i l i d é p o z n a l i , j a k s n a d n o m o h o u d o s p ě t k velmi v y s o k é svatosti! Potřebují p o u z e plnit p o v i n n o s t i křesťana a p r a c o v n í závazky; k r o m ě t o h o klidně přijímat n a v š t í v e n í k ř í ž e , j e ž j s o u s t í m s p o j e n a ; a k o n e č n ě se ve v š e m s důvěrou a láskou podřizovat ustanovení prozřetelnosti co se má dělat a nadále trpět, aniž by se to v y h l e d á v a l o . T a k v y p a d á d u c h o v n í život, který p o s v ě c o v a l patriarchy a pro­ roky ještě předtím, než s tím pozdější d u c h o v n í učitelé spo­ jili tolik systematiky. V t o m s p o č í v á spiritualita všech d o b a všech stavů. Je jasné, že se n e m ů ž e m e snadněji, ani účin­ něji, a n i trvaleji p o s v ě t i t , n e ž p r o s t ý m p o u ž í v á n í m v š e h o t o h o , c o n á m B ů h , nejvyšší d u c h o v n í v ů d c e , d á v á k a ž d o u c h v í l i k o n a t n e b o snášet. 4. Nedělá svatým j e n znalost B o ž í c h ustanovení, nýbrž jejich plnění. K d y ž se řekne B o ž í ustanovení n e b o B o ž í zalíbení n e b o B o ž í vůle n e b o B o ž í p ů s o b e n í či milost, p a k je to v t o m t o životě pořád totéž. To j e n působí Bůh, aby si duši připo­ dobnil. Dokonalost nespočívá v ničem jiném, než v tom, že duše spolupracuje na t o m t o B o ž í m díle. Dělá-li to, p a k d o k o n a l o s t z a p o u š t í k o ř e n y v jejím nitru, vyrůstá, stává se v e l k o u a n a k o n e c n e p o z o r o v a n ě a potají dospěje k dovr­ šení. V teologii se h r o m a d í p o j m y a výrazy, j a k o by se j i m i měl v y d o b ý t zázrak dokonalosti; ovšem ta m ů ž e vznik-

n o u t , a t o v k a ž d é d u š i p o d l e její v n í m a v o s t i , p o k u d j i sešle B ů h v dané přítomnosti. I k d y ž o t o m n ě k d o ví v š e c h n o , m ů ž e o t o m nádherně m l u v i t , psát, učit i vést d u š e : vlastní-li t o t o v ě d ě n í p o u z e r o z u m o v ě , p a k stojí p ř e d d u š e m i , k t e r é u ž d o s á h l y c í l B o ž í c h ustanovení a vůle, totiž vlastního dovršení, aniž by to teoreticky prohlédly, r o z č l e n i l y na j e d n o t l i v é části a m o h l y o t o m m l u v i t , p a k t a m stojí, ř í k á m , p ř e d t a k o v ý m i d u š e m i j a k o n e m o c n ý lékař před p r o s t ý m i lidmi, kteří kypí zdravím. Přijme-li p r o s t ě n ě j a k á z ú r o d n i t e l n á d u š e B o ž í u s t a n o ­ vení a j e h o b o ž s k o u vůli, p a k jí to n a p o m á h á k dokona­ l o s t i , a n i ž o t o m v í . S t e j n ě t a k u z d r a v u j e lék, k t e r ý č l o v ě k klidně v e z m e , i k d y ž neví j a k p ů s o b í a n e m u s í to ani znát. C o zahřívá, j e oheň, n e r o z u m o v é p o c h o p e n í n e b o vhled do t o h o t o živlu a j e h o p ů s o b e n í . A B o ž í ustanovení a j e h o v ů l e p o s v ě c u j í n a š i d u š i a ne zvědavé přemítání o t o m , o d k u d a nač. K d o má ž í z e ň , o d s u n e knihy, které o tom mluví, a prostě se napije. Ž á d o s t i v o s t v ě d ě n í d o k á ž e žíz­ nění j e n zvětšovat. T a k také dychtivost po vědění d o k á ž e u n ě k o h o , k d o ž í z n í p o s v a t o s t i , j e n o d d á l i t cíl „ s t á t s e sva­ t ý m " . A t a k se o d s u n e s t r a n o u p ř e m í t á n í , a p r o s t ě se pije v š e c h n o , c o p r á v ě d á v á B o ž í u s t a n o v e n í k o n a t n e b o snášet. Je pro nás nejprospěšnější, nejlepší a nejvíce b o ž s k é to, co n á m k a ž d á chvíle z B o ž í h o příkazu přisune. 5. Č e t b a a j i n á s v a t á c v i č e n í nás p o s v ě c u j í j e n t e h d y , p o k u d jsou pro nás k a n á l y , j i m i ž k n á m p r o u d í Boží p ů s o b e n í . Naše opravdové vědění spočívá v tom, že známe B o ž í ustanovení pro p ř í t o m n ý o k a m ž i k . K a ž d é čtení, d o n ě h o ž se pustíme m i m o B o ž í u p o ř á d á n í , škodí. B o ž í vůle a vše, c o p ř i k a z u j e , t o j e m i l o s t , h l u b o c e p ů s o b í c í v n a š e m srdci, a to j a k prostřednictvím našich čtení, tak ve všem našem konání. Čtení bez tohoto uspořádání jsou prázdná. Chybí j i m ž i v o t o d á r n á síla, j e ž z n ě h o v y v ě r á , s r d c e p a k j e v y p r á z d -

n ě n o , t a k ž e z m a l á t n í i d u c h . M ů ž e s e stát, ž e j e B o ž í v ů l e s d ě l e n a n ě j a k é p r o s t é n e v z d ě l a n é d c e ř i a v j e j í m nitru uzraje tajemný výsledek nadpřirozeného života. Ž á d n á myšlenka, která by ji m o h l a nadýmat, p ř i t o m nenaplní jejího ducha. V y p í n a v ý č l o v ě k s e n a p r o t i t o m u b r o d í v d u c h o v n í c h kni­ h á c h , ale z čiré z v ě d a v o s t i . P r o t o ž e B o ž í v ů l e n e n í s p o j e n a s j e j i c h č t e n í m , č e r p á z n i c h j e h o d u c h p o u z e m r t v o u lite­ r o u . A to ho stále v í c e v y s u š u j e a z a t v r z u j e . B o ž í příkazy, j e h o b o ž s k á vůle, tvoří d u c h o v n í život duše. N e z á l e ž í na t o m , v j a k é p o d o b ě je duše přijímá.

Kdykoli tato božská vůle osloví ducha, živí duši. D á v á j í neu­ stále r ů s t t í m , ž e j í u d ě l u j e t o , c o j e n e j l e p š í p r o p ř í t o m ­ n o u chvíli. P o ž e h n a n é účinky nepřinášejí tedy to n e b o o n o , n ý b r ž co B ů h v té chvíli právě chce. Co b y l o nejlepší v uplynulé chvíli, to už není přítomné. C h y b í nyní B o ž í v ů l e . U k a z u j e se n y n í v j i n é p o d o b ě , t o t i ž j a k o povinnost přítomné chvíle. A t a t o p o v i n n o s t , ať v y s t u p u j e v j a k é k o l i p o d o b ě , tvoří to, co duši současně nejvíce posvěcuje. Jestliže b o ž s k á vůle zavazuje v určité chvíli k nějakému čtení, v z n i k á skrze toto čtení i d o k o n a l o s t v nitru duše. Pobádá-li tatáž b o ž s k á vůle k t o m u , aby se čtení zaměnilo za nazírání, p a k právě to utváří v srdci n o v é h o člověka; nějaké jiné čtení by p a k b y l o neužitečné, ba škodlivé. Volá-li mě b o ž s k á vůle od rozjímání ke z p o v í d á n í , i k d y ž je to na tak d l o u h o , p a k ve mně ona povinnost utváří obraz Ježíše Krista. Vůně kontemplace by ho pak m o h l y j e n v y h n a t z m é h o nitra.

Boží příkaz je plností všech našich okamžiků. O b j e v u j e se p o d tisícerými p o d o b a m i . J e d n a po druhé se stává naší současnou povinností. K a ž d á přispívá k t o m u , aby v nás přivedla n o v é h o č l o v ě k a k plné zralosti, která b y l a pro nás s t a n o v e n a b o ž s k o u m o u d r o s t í . V t o m t o t a j e m n é m růstu věku Ježíše Krista v n a š e m n i t r u s p o č í v á v ý s l e d e k , k n ě m u ž směřují B o ž í příkazy. V n ě m také s p o č í v á p l o d j e h o milosti a božské dobroty. Už j s m e říkali, že tento v ý s l e d e k v z n i k á , roste a živí se našimi každodenními, po sobě jdoucími, povinnostmi,

j i m i ž vane j e d i n á B o ž í vůle. K d y ž tyto p o v i n n o s t i napl­ níme, b u d e m e si v ž d y c k y jisti, že j s m e zvolili nejlepší ú d ě l . S a m a svatá vůle je nejlepším ú d ě l e m . Potřebujeme j e n , a b y c h o m j i n e c h a l i s t á v a t se, a s l e p ě s e j í s p l n o u d ů v ě ­ rou odevzdali. Je nesmírně moudrá, je nezměrně mocná, p ů s o b í n á r a m n ě d o b ř e v d u š i , k t e r á n a n í staví z c e l a a b e z ­ výhradně, j e n ji má ráda a j e n po ní touží a jí neotřesitelně věří, a je p e v n ě přesvědčena, že je nejlepší to, co B ů h v kaž­ d é m o k a m ž i k u z a ř í d í . N e h l e d á n i k d e j i n d e n ě j a k é Více n e b o Méně; n e p r o v ě ř u j e d l o u h o v n ě j š í z ř e t ě z e n í B o ž í c h příkazů; to by m o h l a dělat j e n sebeláska. B o ž í v ů l e j e j á d r o , š ť á v a i síla v š e c h v ě c í . P ř i p r a v u j e j e a přizpůsobuje pro duši. B e z ní je v š e c h n o pusté a prázdné, n i c o t n é a m a r n i v é - p í s m e n k a , o b a l a smrt. B o ž í v ů l e u t v á ř í s p á s u , p o h o d u a ž i v o t těla i d u š e , a ť v y p a d á j a k k o l i p ř e d ­ mět, na nějž se vztahuje. N e s m í m e p r o t o věci h o d n o t i t p o d l e t o h o , j a k s e nave­ n e k chovají k tělu a duši. Na t o m v ů b e c n e z á l e ž í ! B o ž í v ů l e t o t i ž v l é v á k a ž d é v ě c i b e z v ý j i m k y sílu u t v á ř e t v n a š e m n i t r u Ježíše Krista. N e m á se této vůli v n u c o v a t ž á d n ý z á k o n ani stanovovat nějaké hranice; až p a k je všemohoucí. Ať zmítají d u c h e m j a k é k o l i představy a tělo n a p a d á c o k o l i - d u c h roztržitosti a úzkosti, tělo, n e m o c i a smrt v ž d y c k y zůstává ž i v o t e m středu duše, co B ů h pro nás c h c e v p ř í t o m n é m o k a m ž i k u . V k a ž d é m stavu b u d e tělo a duše výlučně u d r ž o v á n o B o ž í vůlí. Bez ní se mění chléb v jed; s ní se n a o p a k j e d stává l é k e m . K n i h y b e z ní j e n zaslepují.

O n a p ř e m ě n í t e m n o t u n a s v ě t l o . O n a vytvářivé všech věcech celek, d o b r o ; t o , c o j e p r a v d i v é . V e v š e m d á v á B o h a . A B ů h je n e k o n e č n á Bytost. N a h r a z u j e v š e c h n o takové duši, která mu patří. 6. D u c h a j i n é lidské p r o s t ř e d k y pomáhají p o u z e tou měrou, j a k o u slouží za nástroj B o ž í m u působení. Lidský d u c h by rád se vším, co na n ě m závisí, zaujal první místo mezi b o ž s k ý m i p o m o c n ý m i prostředky. Je

n u t n o jej postavit na m í s t o p o s l e d n í , a to j a k o n e b e z p e č ­ n é h o otroka. Umí-li prosté srdce p o u ž í v a t d u c h a , d o k á ž e mu být h o d n ě k u ž i t k u . Není-li však poddajný, m ů ž e napá­ chat značné škody. Touží-li duše po stvořených p o m o c n ý c h prostředcích, pak jí Boží působení dává na srozuměnou, že j e n ty jí m u s í stačit. Jestliže se však c h c e zříci těchto p o m o c n ý c h prostředků, tak ji totéž b o ž s k é působení dá na s r o z u m ě n o u , že tu j d e o nástroje, které se nesmějí svévolně ani p o u ž í v a t , ale ani o d s u n o u t stranou. Č l o v ě k je dostal z B o ž í ruky a má je prostě používat p o d l e B o ž í c h příkazů: a t o v e v š e m tak, j a k o b y j e n e u ž í v a l ; a ť u ž j e v š e h o z b a v e n nebo vším obohacen. V B o ž í m působení spočívá nevyčerpatelná plnost. M ů ž e se u j m o u t v l a s t n i c t v í n ě j a k é d u š e j e n v té m í ř e , v j a k é se zbavila veškeré důvěry ve vlastní působení. Sebedůvěra, toto spoléhání, představuje totiž zdánlivou plnost, která ještě ale n a p o ř á d o d p o r u j e B o ž í m u p ů s o b e n í . Je to překážka, která se nalézá v samotné duši. N e b o ť vnější p ř e k á ž k y d o k á ž e B ů h l i b o v o l n ě p ř e m ě ň o v a t n a p o m o c n é prostředky. V ž d y ť v š e c h n o je mu stejným způso­ b e m ke s l u ž b á m , a na nic není o d k á z á n . N e p ů s o b í - l i B ů h , p a k j e v š e c h n o n i c o t a . N a o p a k s e o n o nic s t á v á j e h o p ů s o ­ b e n í m vším. R o z j í m á n í , k o n t e m p l a c e , ú s t n í m o d l i t b y , usebranost, vnější č i n n o s t d u š e v n í c h s c h o p n o s t í , ať je patrná n e b o neznatelná, samotou n e b o činností, ať už jsou jakkoli cenné: to nejlepší na nich p r o duši z n a m e n á to, co j i m i B ů h zamýšlí v p ř í t o m n é m o k a m ž i k u . A duše má v ů č i t o m u být neskonale klidná, j a k o b y t o v ů b e c nic n e b y l o .

Duše tak vidí ve všech věcech jen Boha, a m á j e u ž í v a t n e b o j i c h z a n e c h a t p o d l e t o h o , j a k s e t o B o h u líbí. Žije p o u z e p o d l e j e h o p ř í k a z ů , z n i c h s e ž i v í , p o u z e n a n i c h staví s v o u d ů v ě r u ; n e n a v ě c e c h , k t e r é p ř e c e n a s á v a j í h o d n o t u a sílu z B o ž í c h u s t a n o v e n í . V k a ž d é c h v í l i a v š e m u ř í k á se sva­ tým Pavlem: Pane, co chceš, a b y c h učinil? A nikoli: to, neb o n o , nýbrž: v š e c h n o , co chceš. N á š d u c h má rád toto, tělo zase o n o ; avšak já, Pane, chci j e n tvou svatou vůli. Z d a se m á m v nitru modlit, n e b o se v ě n o v a t vnější činnosti,

z d a s e n a t e b e o b r a c e t ú s t n ě n e b o b e z e slov, z d a k r á č e t v e víře n e b o v nazírání, z d a se má m o d l i t b a rozvíjet ve vlitých p o j m e c h n e b o j e n v š e o b e c n o u milostí: to v š e c h n o je pro m n e stejné, n e b o ť p o u z e t v á v ů l e j e p r a v á a j e d i n á síla t o h o v š e h o . J e n k t o m u směřuje můj d u c h o v n í život, a nikoli k v ě c e m , i k d y b y b y l y s e b e v ě t š í a s e b e v z n e š e n ě j š í . Konečným

cílem milosti je totiž zdokonalení srdce, a ne ducha. Boží přítomnost, jež posvěcuje naši duši, spočívá v tom, že v jit'přebývá Nejsvětější Trojice. Ta sc u s í d l í h l u b o k o v srdci, p o k u d je zcela p o d ř í z e n é b o ž s k é vůli. Nazírání nepůsobí toto spojení s B o h e m jinak, n e ž ostatní věci, které o d p o v í ­ dají B o ž í m u s t a n o v e n í m ; i k d y ž n a z í r á n í , p o k u d š i j e přeje B ů h , stojí n a p r v n í m m í s t ě m e z i v š e m i p o m o c n ý m i p r o ­ s t ř e d k y ; v ž d y ť p ř i v á d í c o nejtrvaleji k e s p o j e n í s B o h e m . Je tedy naprosto na místě, k d y ž si velmi v á ž í m e nazí­ rání, j a k o i ostatních z b o ž n ý c h cvičení. J e n b y c h o m měli toto h o d n o c e n í a lásku k o n e c k o n c ů vztahovat zcela na nekonečně dobrotivého Boha, který chce používat p o m o c n ý c h prostředků, aby se dával naší duši. K n í ž e je přijímán o s o b n ě , tedy i s c e l ý m s v ý m d o p r o v o d e m . Zra­ nilo by ho, k d y b y se neprojevila žádná pozornost j e h o d o p r o v o d u , údajně proto, aby se všechna úcta soustředila jen na knížete. 7. P o u z e ten zakusí trvalý pokoj, k d o se p o d d á B o ž í m u působení. D u š e , která se neotevře v ý l u č n ě B o ž í vůli, nenajde ani p o k o j , ani z d o k o n a l e n í v r ů z n ý c h p o m o c n ý c h , ani v těch nejvytříbenějších, prostředcích, které p o u ž í v á . K d y ž se ti n e h o d í , co ti vybere sám B ů h , která j i n á ruka d o k á ž e splnit tvá přání? Není-li ti po c h u t i j í d l o , které ti připravila sama Boží vůle, může takovému zvrhlému jedlíkovi chutnat ještě nějaký j i n ý p o k r m ? D u š e se d o k á ž e nasytit, posílit, očistit, o b o h a t i t i posvětit p o u z e plností p ř í t o m n é h o oka­ m ž i k u . C o t e d y c h c e š ještě v í c ? K d y ž najdeš v š e c h n a d o b r a v tomto, proč je hledat jinde? C h á p e š to lépe než Bůh?

P o k u d to tak zařídí, j a k to m ů ž e š chtít j i n a k ? M ů ž e j e h o moudrost a dobrota sáhnout vedle? Nemáš být přesvědčen o tom, že nějaká věc je vynikající, jakmile ji B ů h p o v a ž u j e z a d o b r o u ? M y s l í š si, ž e m ů ž e š žít v p o k o j i , k d y ž s e h á d á š se V š e m o h o u c í m ? N e p ů s o b í spíše h á d á n í s B o h e m to, č í m se příliš často z a o b í r á m e j a k o ú d a j n ý m i p o v i n n o s t m i , aniž b y c h o m si přiznali v š e c h e n náš neklid? Nespokojí-li se duše s B o ž í plností p ř í t o m n é h o oka­ m ž i k u , p a k b u d e p r á v e m potrestána tím, že ji n e d o k á ž e uspokojit ž á d n á věc. Jestliže knihy, příklady svatých, duchovní promluvy kradou pokoj, když tedy zaplňují, aniž by vyplňovaly, pak je to znamení, že se člověk vzdá­ lil o d čisté o d e v z d a n o s t i d o B o ž í v ů l e , a b y s o b e c k y l p ě l n a těchto v ě c e c h s a m o t n ý c h . Jejich plnost p a k zatarasí B o h u přístup. Je třeba se j i c h zbavit j a k o p ř e k á ž k y pro milost. Avšak k d y ž B o ž í působení tyto věci uspořádá, p a k je duše přijme j a k o vše ostatní, totiž j a k o B o ž í p ř í k a z . P a k si je nepřivlastňuje, j e n je p o u ž í v á , aby b y l a věrná. J a k m i l e uply­ n u l j e j i c h č a s , o d s u n e j e s t r a n o u , a b y s e s p o k o j i l a s násle­ dujícím o k a m ž i k e m . Ve skutečnosti je pro mne opravdu d o b r á p o u z e ta činnost, která o d p o v í d á B o ž í m u ustano­ v e n í . J i n a k n i k d e j i n d e b y c h n e d o k á z a l najít s á m o s o b ě tak skvělý prostředek, který je v h o d n ý k m é m u p o s v ě c e n í a který by mi d o k á z a l dopřát vnitřní klid. 8. D o k o n a l o s t duše a hodnota r ů z n ý c h stavů závisí na věrnosti v ů č i B o ž í m p ř í k a z ů m . B o ž í příkaz propůjčuje všem v ě c e m pro duši, která jej plní, n a d p ř i r o z e n o u a b o ž s k o u h o d n o t u . V š e c h n o , co požaduje, všechno, co obsahuje, všechno, nač se vztahuje, s e s t á v á s v a t o s t í a d o k o n a l o s t í . J e h o síla n e z n á ž á d n o u hra­

nici; čeho se dotkne, to zbožští. A b y v š a k n e z b l o u d i l a ani n a l e v o ani n a p r a v o , nesmí duše následovat žádné domnělé božské vnuknutí, aniž by se p ř e d t í m neujistila, že ji toto v n u k n u t í n e z d r ž u j e od ž á d n é p o v i n n o s t i j e j í h o s t a v u . T y t o p o v i n n o s t i t v o ř í nej-

bezpečnější zjevení B o ž í vůle. N i č e m u před nimi nesmí být dávána přednost. Tu se není čeho obávat, ani vylučo­ vat, ani rozlišovat. C h v í l e , které se použijí k plnění povin­ nosti, j s o u nejcennější a p r o nás nejléčivější: právě tím, že n á m obstarávají n e k l a m n o u j i s t o t u , že j e d n á m e tak, že se líbíme B o h u . P l n á síla t o h o , c o j e s v a t é , s p o č í v á v B o ž í m u s t a n o v e n í . P r o t o j e n i k d y n e o d m í t e j ; n e h l e d e j n i c k r o m ě n ě h o , při­ jímej od n ě h o v š e c h n o a b e z n ě h o nepřijímej nic. K n i h y , rady m o u d r ý c h , ústní modlitby, p o v z n e s e n í srdce: to v š e c h n o p o u č u j e , v e d e , s p o j u j e , k d y ž t o c h c e B o ž í usta­ n o v e n í . Kvietismus s e m ý l í , k d y ž p o h r d á t ě m i t o p r o s t ř e d k y a v ů b e c smyslovými věcmi. B ů h však chce určité duše v ž d y c k y v i d ě t n a své c e s t ě . J e j i c h stav a j e j i c h s k l o n y o t o m dostatečně vypovídají. Marně si člověk vytyčuje způsoby o d e v z d a n o s t i b e z j a k é k o l i v l a s t n í č i n n o s t i . K d y ž B o ž í usta­ n o v e n í p o b á d á k j e d n á n í , tak i svatost spočívá v j e d n á n í . Přesto m ů ž e B ů h , k r o m ě p l n ě n í p o v i n n o s t í stavu, které zavazují k a ž d é h o , p o ž a d o v a t určitá díla, j e ž v e z m í n ě n ý c h p o v i n n o s t e c h o b s a ž e n a nejsou, ale také nejsou nijak proti nim. B o ž í ustanovení se p a k projeví náklonností n e b o vnuknutím. Duše, j e ž B ů h vede tímto z p ů s o b e m , jednají p a k n e j d o k o n a l e j i , k d y ž p ř i d a j í k p o v i n n ý m v ě c e m ty, j e ž j i m u k l á d á v n u k n u t í . To se v š a k děje s p r a v i d l y prozře­ telnosti, j e ž vyžaduje k a ž d é v n u k n u t í . P ř i t o m nemají být d o t č e n y ani p o v i n n o s t i stavu, ani to, co vyvěrá z prostého působení prozřetelnosti. B ů h m o d e l u j e světce, j a k se mu líbí. J e h o ustanovení je v š e c h n y utváří a všichni se t o m u t o ustanovení podřídili. V této p o d ř í z e n o s t i spočívá ryzí o d e v z d a n o s t , j e ž je nejdokonalejší. Povinnosti stavu a to, co závisí na prozřetelnosti, j s o u všem světcům společné. Všem b e z výjimky je B ů h dává p o z n a t . S v a t í žijí s k r y t i v t e m n o t ě ; n e b o ť s v ě t j e t a k z k a ­ žený, že se vyhýbají j e h o úskalím. A přesto v t o m nevidí s v o u svatost, n ý b r ž p o u z e v t o m , ž e s e p o d ř í d í B o ž í m příka­ z ů m . Č í m r o z s á h l e j i s e u t v á ř í t a t o p o d ř í z e n o s t , t í m svatější

s e p a k stávají. N e l z e s e d o m n í v a t , ž e ti, j e j i c h ž c t n o s t i B ů h postavil do světla n e o b y č e j n ý m i a m i m o ř á d n ý m i skutky, j a k o i n e k l a m n ý m o s v í c e n í m a v n u k n u t í m ; u ž j e n p r o t o krá­ čejí p o c e s t ě o d e v z d a n o s t i m é n ě . J a k m i l e j i m B o ž í u s t a n o ­ vení u l o ž í z a p o v i n n o s t k o n a t t a k o v é p o z o r u h o d n é skutky, už by nebyli poddajní B o h u a j e h o vůli, a on by neovlá­ dal celý jejich život, ani j e h o o k a m ž i k y , a už by nic n e b y l o bezvýhradně podle B o ž í vůle, p o k u d by se pak spokojili s p o v i n n o s t m i s v é h o s t a v u j a k o s v ě c m i čistě b e z d u c h ý m i . M u s í se n a s a z o v a t p o d l e r o z s a h u B o ž í c h p l á n ů na cestě, která je jejich v n u k n u t í m vytýčena. V n u k n u t í se j i m musí stát p o v i n n o s t í , k t e r o u b e z p o d m í n e č n ě p o s l o u c h a j í . J a k o existují duše, j e j i c h ž o k r u h p o v i n n o s t í je o h r a n i č e n vněj­ ším p ř i k á z á n í m , s n í m ž se m u s í spokojit, p r o t o ž e j e n v n ě m p e v n ě drží B o ž í ustanovení, tak zase existují druzí, kteří vedle vnější p o v i n n o s t i musejí zůstávat věrni v n i t ř n í m u z á k o n u , k t e r ý j i m p í š e d o s r d c e D u c h Svatý. K t e ř í j s o u v í c e s v a t í ? Z v ě d a v á o t á z k a . K a ž d ý k r á č í vytý­ č e n o u cestou. D o k o n a l o s t se prostě zcela podvoluje B o ž í m u u s t a n o v e n í a n e z a n e d b á nic, c o b y p ř i t o m b y l o d o k o n a l e j š í . N i c n e z í s k á m e , k d y ž p r o t i s o b ě z v a ž u j e m e r ů z n é stavy. Svatost se n e m á hledat ve velikosti n e b o ve z p ů s o b u přiká­ z a n ý c h skutků. Pobádá-li nás k j e d n á n í sebeláska, a neměníme-li se, s o t v a ž e s i t o u v ě d o m í m e , p a k z ů s t á v á m e u b o z í uprostřed přemíry, která postrádá B o ž í ustanovení. Aby­ c h o m p ř e c e j e n n ě j a k r o z ř e š i l i t u t o o t á z k u , m y s l í m , ž e sva­ t o s t z á v i s í n a l á s c e , k t e r o u m á č l o v ě k k B o ž í m u zaslíbení, a že se č l o v ě k v y š p l h á k větší svatosti, č í m více je tato vůle i toto ustanovení milováno, ať už přikazuje cokoli. To se dá p ě k n ě d o k á z a t u J e ž í š e , M a r i e a J o s e f a . V jejich soukromém

životě se nachází více lásky než velikosti, více formy než látky, a tyto přesvaté osoby se nám nelíčí, jakoby stále mysleli na svatost věcí, nýbrž na Svatého, jehož shledáváme ve věcech. Z t o h o p l y n e , že neexistuje žádná jednotlivá cesta, která by byla nejdokonalejší. N e j d o k o n a l e j š í j e z c e l a v š e o b e c n ě - p o d v o l e n í se B o ž í m u ustanovení, j a k ve vnějším plnění p o v i n n o s t i , tak ve v n i t ř n í m postoji.

9. Shrnutí p r v n í kapitoly: j a k se cesta ke svatosti stane snadnější, k d y ž se správně p o c h o p í toto učení. M y s l í m , ž e b y s e d u š í m , které smrtelně v á ž n ě usilují o d o k o n a l o s t , ušetřilo m n o h o námahy, k d y b y b y l y p o u č e n y o s p r á v n é m postoji. To platí j a k p r o světské osoby, tak p r o v y v o l e n é duše. Jak by b y l y šťastny ty první, k d y b y v ě d ě l y o zásluze, j e ž klímá v tom, co j i m ukládá k a ž d ý okamžik dne, totiž v k a ž d o d e n n í c h p o v i n n o s t e c h a p r a c í c h jejich stavu! Jak by b y l y šťastny ty druhé, k d y b y d o k á z a l y p o c h o p i t , ž e s v a t o s t v y v ě r á z v ě c í , k t e r é p o v a ž u j í z a bezvýznamné, b a d o k o n c e je pociťují j a k o rušivé! K é ž by m o h l i j e d n i i druzí

n a h l é d n o u t , j a k j i m kříže vytesané touto prozřetelností, k t e r é j i m j e j i c h stav n e u s t á l e přináší, otevírají m n o h e m jistější a kratší cestu, n e ž by to n a b í z e l y m i m o ř á d n é situace a neo­ byčejná díla, a že p r a v ý m k a m e n e m m u d r c ů je p o d ř í d i t se B o ž í m ustanovením, která mění všechna jejich zaměstnání v b o ž s k é zlato! Jak by je to potěšilo, k d y b y to nahlédli! J a k o u ú t ě c h u a j a k o u o d v a h u by čerpali z myšlenky, že p ř á t e l s t v í s B o h e m , v č e t n ě n e b e s k é slávy, s e u s k u t e č ň u j e tím, že nedělají více n e ž m u s í b e z t a k dělat; že netrpí více n e ž musí b e z t a k trpět; že to, co p r o m a r n í a nemají za nic, stačilo by k tomu, aby v y b u d o v a l i m o h u t n o u svatost! P a n e , k é ž b y c h se m o h l s t á v a t umělcem tvé svaté vůle. V š e m b u d u rád p ř i p o m í n a t , že není nic snazšího, všedněj­ šího, a n á m více v k l á d á n o do r u k o u n e ž tato svatost.2 Ta je j i ž přítomná mezi námi! K é ž b y c h m o h l všem dát jasně n a h l é d n o u t , že i spása d o b r é h o lotra b y l a závislá na milosti p ř í t o m n é h o o k a m ž i k u s Kristem, aniž by se tím umenšila a k t i v i t a j e h o p ř e d c h o z í h o ž i v o t a . T o , c o p o s v ě c u j e , j e pří­ tomnost Kristova p o h l e d u , která získává v ě č n o u blaženost. D o b r ý lotr K r i s t ů v p o h l e d přijal v p o d ř í z e n o s t i , z a t í m c o

2 Shledáváme tu o b d o b n o u myšlenku (a také dobovou reakci) Fran­ tiška Saleského: svatost není nedosažitelným ideálem pro pouhé privile­ gované génie.

l o t r d r u h ý j e d n a l s v é v o l n ě , a n i ž b y přijal d a r K r i s t o v y pří­ tomnosti. C e l ý rozdíl je tedy ve vnitřním postoji. D r a h é duše, které to čtete: b u d e v á m všem d á n o p o p o jít v ý š e ! Dělejte, co děláte, snášejte, co trpíte. A b y s t e to v š e c h n o k o n a l y s v a t ě , m u s í t e j e n z m ě n i t svůj p o s t o j . T o t i ž svou vůli. V t o m s p o č í v á svatost: chtít, co nás p o t k á v á z Bo­ ž í h o ustanovení. Vnitřní svatost skutečně spočívá v prostém Staň se, v j e d n o d u c h é m p o s t o j i v ů l e , k t e r á p l n ě o d p o v í d á B o ž í v ů l i . C o j e l e h č í ? K d o b y n e m o h l m i l o v a t t a k láskyh o d n o u a d o b r o t i v o u v ů l i ? M i l u j m e j i tedy, a t o u t o p r o s t o u láskou b u d e v nás v š e c h n o z b o ž š t ě n o .

Druhá kapitola - Boží působení neustále pracuje na posvěcení duší i. B o ž í působení j e přítomno v š u d e a v ž d y , i k d y ž je může vnímat jen oko v í r y . V š i c h n i t v o r o v é žijí v B o ž í c h r u k o u . S m y s l y sice v n í ­ mají p o u z e p ů s o b e n í t v o r ů , a v š a k v í r a v e v š e m s h l e d á v á , j a k p ů s o b í B ů h . V ě ř í , ž e J e ž í š K r i s t u s d á l e žije v e v š e m a j e č i n n ý p o v š e c h n a staletí; ž e p o m í j i v ý o k a m ž i k a n e j m e n š í z r n í č k o p r a c h u obsahují část t o h o t o skrytého života a této tajemné činnosti. Č i n n o s t tvorů je n ě c o j a k o závoj. Přikrývá h l u b o k á tajemství b o ž s k é h o p ů s o b e n í . Ježíš p o svém zmr­ t v ý c h v s t á n í p ř e k v a p i l své u č e d n í k y . U k á z a l s e j i m j a k o b y v c i z í m v z e z ř e n í . A v š a k sotvaže se j i m zjevil, z m i z e l . Ten­ t ý ž d á l e žijící a d á l e p ů s o b í c í J e ž í š j e š t ě d n e s p ř e k v a p u j e duše; jejich víra není dost čistá a p r ů z r a č n á . N e u p l y n e ž á d n ý o k a m ž i k , v n ě m ž by se B ů h neprojevil v p o d o b ě nějaké příjemnosti, nějaké útěchy n e b o nějaké ctnosti. V š e c h n o , co se o d e h r á v á v nás, k o l e m nás a co se děje s k r z e n á s , o b s a h u j e a z a h a l u j e j e h o b o ž s k é p ů s o b e n í . Je o p r a v d o v é a skutečné, i k d y ž neviditelné p ř í t o m n o s t í .

O d t u d pochází, že jsme vždy překvapeni, a poznáme až později, že B ů h v nás p ů s o b í . K d y b y c h o m m o h l i vidět skrze závoj naší n e d ů v ě r y a k d y b y c h o m byli dostatečně p o z o r n í , zjevoval by se nám B ů h neustále. U v ě d o m o v a l i b y c h o m si j e h o působení ve všem, co se nám přihodí. T o m u v š e m u b y c h o m ř í k a l i : je to Pán. A v k a ž d é ž i v o t n í s i t u a c i b y c h o m n a l e z l i , ž e j s m e d o s t a l i n ě j a k ý B o ž í dar. T v o r o v é b y n á m p a k p ř i p a d a l i j a k o k ř e h k é n á s t r o j e v r u k o u vše­ m o h o u c í h o , d í l o v e d o u c í h o . Rádi b y c h o m souhlasili, že n á m nic n e c h y b í , a že neustálá B o ž í starostlivost o nás ho má k tomu, aby n á m v k a ž d é m o k a m ž i k u dodával to, co je správné. K d y b y c h o m měli víru, radovali b y c h o m se víc než všichni tvorové. M a z l i l i b y c h o m se s nimi a p r o k a z o ­ vali j i m vnitřně vděčnost, že j a k o B o h e m darovaní slouží našemu z d o k o n a l e n í a skvěle ho p o d p o r u j í . K d y b y c h o m v e d l i h l u b o k ý ž i v o t víry, p a k b y s e n i k d y nepřerušilo naše sdílení s B o h e m . H o v o ř i l i b y c h o m s ním mezi „čtyřma" očima. C o znamená v z d u c h pro přenášení n a š i c h m y š l e n e k a slov, to p a k z n a m e n á naše k o n á n í a utr­ pení pro Boží myšlenky vůči nám. Všechno by bylo B o ž í m t l u m o č n í k e m . Ve všem by se objevovaly j e h o myšlenky. V š e c h n o b y n á m p ř i p a d a l o svaté a v ý t e č n é . O s l a v e n í p r o v e d e t o t o s p o j e n í v n e b i ; víra j e v y t v á ř í j i ž n a z e m i . O d l i š n ý b u d e pouze způsob. Víra funguje j a k o mluvčí B o h a . K d o jí není osvícen, v n i č e m n e r o z u m í řeči j e h o t v o r ů . V i d í j e n z á h a d n á , z d á n ­ livě z m a t e n á z n a m e n í , ostnatý plot, o d k u d se n e p ř e d p o ­ kládá, že by z a z n ě l hlas B o h a . A v š a k víra n á m ukazuje, j a k o k d y s i M o j ž í š o v i , ž e o h e ň b o ž s k é l á s k y v y r á ž í z trni­ tého keře. To n á m dává do ruky klíč k rozluštění z á h a d y B o h a a d á v á n á m z a h l é d n o u t v c h a o s u světa z á z r a k j e h o n a d z e m s k é moudrosti. Víra d o d á v á celému světu n e b e s k o u tvářnost. P o z v e d á srdce v z h ů r u ; uchvacuje až ke z p ů s o b u života v nebi. Víra je světlo časnosti, j e n ona u c h o p í pravdu, aniž by ji viděla; d o t ý k á se jí, aniž by ji cítila; nazírá tento celý svět, j a k o b y n e e x i s t o v a l , n e b o ť v i d í n ě c o d o c e l a j i n é h o ,

než to, co leží na p o v r c h u . O n a je klíčem ke klenotnici, k l í č e m k h l u b i n ě , k l í č e m k v ě d ě n í o B o h u . Víra usvědčuje všechny tvory ze lži. S k r z e n i s e B ů h z j e v u j e a o d h a l u j e v e všech věcech. Víra je zbožšťuje, nadzvedává závoj, odha­ luje v ě č n o u p r a v d u . Všechno, co vidíme, je pošetilá lež; pravda věcí spočívá v B o h u . J a k á p r o p a s t zeje m e z i B o ž í m i m y š l e n k a m i a n a š i m i p ř e l u d y ! S t á l e j s m e u p o z o r ň o v á n i , ž e v š e c h n o , c o s e v e světě o d e h r á v á , je č i r ý stín, p ř e d o b r a z , t a j e m s t v í víry, a p ř e s t o se stále j e š t ě c h o v á m e čistě lidsky, a j s m e z c e l a p o d r o b e n i při­ r o z e n é s t r á n c e v ě c í , j e ž s e p a k stává h á d a n k o u . J a k o b l á z n i b ě ž í m e do pasti, místo a b y c h o m z v e d l i své o č i a vrátili se ke zdroji, k p r a m e n i , k p o č á t k u věcí, k d e má v š e c h n o jiná j m é n a , jiné vlastnosti, kde je v š e c h n o nadpřirozené, b o ž s k é , posvěcující. K d e všechno tvoří odlesk Kristovy plnosti, kde je všechno stavebním k a m e n e m nebeského Jeruzaléma, k d e v š e c h n o patří k této z á z r a č n é stavbě a do ní o p ě t u v á d í . Ž i j e m e tak v zajetí v i d ě n í a cítění, j a k o b y n e e x i s t o v a l o ž á d n é s v ě t l o víry. A p ř e c e b y n á s b e z p e č n ě vedlo v bláznivé zahradě všelijakých temnot a hádanek.

N y n í v š a k zmateně chodíme po této zahradě, p r o t o ž e se nene­ c h á m e řídit v í r o u , k t e r á c h c e p o u z e B o h a a t o , c o c h c e o n ; k t e r á žije p o u z e z n ě h o , k t e r á n e c h á v á l e ž e t vnější o b r a z světa a p r o n i k á až za něj. 2. O k o v í r y vidí B o ž í působení tím jasněji, čím ohyzdnější j s o u vzezření, p o d n i m i ž se skrývá. D u š e , k t e r á žije o s v í c e n a v í r o u , p o s u z u j e v ě c i z c e l a j i n a k než ten, k d o je p o s u z u j e p o d l e p o h l e d n o s t i a nic neví o n e d o c e n i t e l n é h o d n o t ě , k t e r o u skrývají. K d o p o z n á v ně­ j a k é m č l o v ě k u v přestrojení krále, c h o v á se v ů č i n ě m u při j e h o p ř í c h o d u d o c e l a j i n a k n e ž ten, který m u j d e vstříc p o d d o j m e m o b y č e j n é h o šatu. T a k také duše, která r o z p o z n á v á Boží vůli v nejmenších, bezútěšných, ano, i zmrtvolněných věcech, přijímá v š e c h n o se stejnou radostí, se stejným jáso­ t e m a s t e j n o u ú c t o u , i t o , č e h o se j i n í o b á v a j í a p ř e d č í m

z d ě š e n ě utíkají. T m a se uzavírá d v e ř m i a n a o p a k b r á n a d o p ř á v á čestné přijetí. I k d y ž je p o v o z m a l ý a s m y s l ů m o d p o r n ý , srdce si cení k r á l o v s k é h o majestátu i při p r o s t é m v y s t u p o v á n í . Č í m více se snižuje, a b y si n e n á p a d n ě sedl do m a l é h o v o z u , tím větší láska naplňuje srdce. N e m o h u vylíčit, c o dojímá srdce, p o k u d přijímá B o ž í vůli tak u b o z e , tak c h u d ě , tak n e ú p l n ě . J a k p r o n i k a l a M a r i i n o nitro c h u d o b a a p o n í ž e n í B o h a , k d y ž třeba už p o b y t v e stáji, b í d n ý ú t u l e k s t r o š k o u s l á m y , p ř i n á š e l j e n p l á č a ú z k o s t ! Ptej s e o b y v a t e l ů B e t l é m a , d o t a z u j s e j i c h , c o si myslí o t o m t o dítěti! K d y b y leželo v paláci, o b k l o p e n o k n í ž e c í p o m p o u , p a k b y s e m u d v o ř i l i . Ptáš-li s e o v š e m M a r i e , Josefa, m u d r c ů , pastýřů, p a k ti prohlásí, že v této k r a j n í c h u d o b ě n a š l i Něco, c o j i m B ů h d a l o b j e v i t j a k o v ě t š í a milejší. Co ujde s m y s l ů m , to zvyšuje, oživuje a o b o h a ­ cuje víru. K d y ž přijdou o č i příliš zkrátka, dostává duše o to v í c e . K l a n ě t s e J e ž í š o v i n a h o ř e T á b o r , m i l o v a t B o ž í v ů l i v mi­ m o ř á d n ý c h věcech, to neprozrazuje ž á d n ý vynikající život víry, j a k o m i l o v a t B o ž í v ů l i v o b y č e j n ý c h v ě c e c h a a d o r o ­ v a t J e ž í š e n a k ř í ž i . P a k t e p r v e žije v í r a v n e j v ě t š í m í ř e , k d y ž jí odporuje zevnějšek a to, co je vidět, ji hrozí p o d k o p a t . T a t o válka smyslů proti víře jí d á v á t í m s l a v n ě j i v í t ě z i t . S t e j n ě

d o b ř e m o c i nacházet Boha v nejmenších a všedních věcech j a k o v největších, p ř e d p o k l á d á , že má č l o v ě k n e o b y č e j n o u víru: v e l k o u a m i m o ř á d n o u . S p o k o j i t se s p ř í t o m n ý m o k a m ž i ­ k e m znamená zakoušet B o ž í vůli a klanět se mu ve všem, co je třeba v y k o n a t a vytrpět skrze to, j a k j d o u věci po sobě

a s o u č a s n ě vytvářejí vlnu událostí. T a k smýšlejí d u š e , p o k u d se m o d l í k B o h u v nejskrovn ě j š í c h p o m ě r e c h , a to s d v o j n á s o b n o u l á s k o u a ú c t o u . N i c h o n e o d e j m e p r o n i k a v é m u p o h l e d u j e j i c h víry. Č í m v í c e s m y s l y říkají to není žádný Bůh, t í m p e v n ě j i svírají t y t o d u š e kytici m y r h y a tisknou ji na sebe. N i c je neuvádí do údivu, nic se j i m neprotiví. Maria viděla, j a k apoštolově utekli; ona však zůstala u paty kříže. Poznala svého Syna, byť byl sebevíc zoha-

ven plivanci a ranami. A n o , tyto zohavující rány ho dělaly v očích j e h o j e m n o c i t n é M a t k y j e n více h o d n é h o lásky a klanění. Č í m více rouhání b y l o na n ě h o m e t á n o , tím

v í c e rostla její ú c t a k n ě m u . Život víry tkví ve stálém hledání Boha ve všem, co ho zahaluje, znetvořuje, rozpouští, ba takřka ničí. T o s e n a c h á z í v M a r i i n ě ž i v o t ě . O d b e t l é m s k é stáje a ž na Kalvárii se M a r i a p e v n ě držela B o h a , který byl vesměs n e p o z n á v á n , o p u š t ě n a p r o n á s l e d o v á n . Stejně překonávají věřící duše nepřetržitou řadu selhání, závojů, stínů a noč­ ních přízraků, které činí B o ž í vůli téměř n e p o z n a t e l n o u . D u š e j d o u za t o u t o vůlí a milují ji až ke smrti na kříži. Vědí, že musejí p o n e c h a t stíny za zády, a b y spěchali k t o m u t o b o ž s k é m u Slunci. Ať je sebevíc zahaleno p o c h m u r n ý m i a t ě ž k ý m i mraky, od svého v ý c h o d u do svého z á p a d u , toto S l u n c e B o ž í v ů l e osvěcuje, hřeje a zapaluje v ě r n é srdce. V každém b o d u svého tajemného krevního oběhu takové srdce ž e h n á , chválí ho a nazírá. V ě r n á , s p o k o j e n á a n e ú n a v n á d u š e t e d y stále s p ě c h á z a tímto věrným ženichem. M í l o v ý m i kroky za ním spěchá od j e d n o h o konce nebes ke druhému. Nic nemá uniknout jejímu p o h l e d u . K r á č í p o nepatrných stoncích trávy j a k o p o c e d r e c h . P ř e k r a č u j e z r n k a p í s k u i hory, k a m k o l i s t o u p n e svou n o h o u , a sděluje: t u d y už přešel. M á m e ho totiž p o u z e neustále následovat; tak ho všude objevíme. J a k ú c h v a t n ý p o k o j z a k o u š í duše, j e ž se z víry učí vidět B o h a ve všech tvorech j a k o za nějakým průhledným závo­ j e m ! Tu se p a k proměňuje temnota ve světlo, hořkost ve sladkost. T í m , že n á m víra ukazuje věci v jejich pravé p o d o b ě , dělá jejich ošklivost krásnou a jejich špatnost dob­

r o u . Víra je matkou mírnosti, důvěry a radosti. Z m ů ž e se j e n n a ohled a soucit se svými nepřáteli, c o ž duši na jejich útraty

o b o h a c u j e . Čím krutěji postihne někoho působení tvorů, tím účinněji se Bůh vciťuje do rozpoložení postižené duše. Z a t í m c o s e l i d s k ý nástroj s n a ž í š k o d i t , b o ž s k ý s o u s t r u ž n í k , v j e h o ž r u k o u leží k a ž d ý tvor, p o u ž í v á p r á v ě o n u slabost, a b y z duše odstranil to, co jí škodí. B o ž í vůle zná j e n sladkost, p ř í z e ň a c e n n é dary, u r č e n é p r o o c h o t n é d u š e . N e n í m o ž n é

d o l i d s k é h o n á s t r o j e p ř í l i š s k l á d a t d ů v ě r u , a n i s e m u svěřit nějak přespříliš. M ů ž e a c h c e v ž d y c k y , co nejvíce přispívá k našemu zdokonalení, jen ponecháme-li B o h u volnost. V í r a o t o m n e p o c h y b u j e . Č í m více se smysly tváří nevěrně, n e v á z a n ě , z o u f a l e nejisté, t í m v í c e m l u v í v í r a : t o j e B ů h . V š e c h n o p a k j d e d o b ř e . Neexistuje nic, c o b y víra neprora­ zila a n e p ř e k o n a l a . P r o n i k á v š e m i t e m n o t a m i . Ať se stíny sebevíc namáhají, ona j d e skrze ně, až dospěje k pravdě. R o z h o d n ě j i uchopí a už nikdy nezanechá. 3. B o ž í působení nám v k a ž d é m o k a m ž i k u nabízí neko­ nečná dobra a udílí n á m je podle m í r y naší v í r y a lásky. C h á p e m e - l i k a ž d ý o k a m ž i k j a k o projev B o ž í vůle, nalez­ neme v n ě m v š e c h n o , po č e m touží srdce. Existuje n ě c o rozumnějšího, dokonalejšího a božštějšího než Boží vůle? M o h l a b y její n e k o n e č n á h o d n o t a n ě c o získat č a s o v ý m i , m í s t n í m i n e b o v ě c n ý m i r ů z n o s t m i ? K d y ž s e t i s d ě l í tajem­

ství t o h o , ž e l z e nacházet vidy a ve všech věcech milost přítom­ ného okamžiku, p a k m á š to n e j c e n n ě j š í a n e j d ů s t o j n ě j š í , co si m ů ž e š přát. Co chcete, svaté duše? Dejte se do v o l n é h o b ě h u , n e z m ě r n ě r o z h o j n ě t e svá přání, a otevřete d o k o ř á n své srdce: P á n j e u m í n a p l n i t . N e e x i s t u j e ž á d n ý o k a m ž i k , v n ě m ž b y v á m n e m o h l d á t najít v š e , p o č e m t o u ž í t e .

Přítomný okamžik

vždycky

obsahuje nekonečné poklady.

S k r ý v á v í c , n e ž d o k á ž e m e p o c h o p i t . M í r o u j e v í r a . Z pří­ t o m n é h o o k a m ž i k u č e r p á m e t o l i k , k o l i k m á m e víry. T a k é láska je měřítkem. Č í m více srdce miluje, tím více po něm touží. A čím více po něm touží, tím více ho nalézá. B o ž í vůle před nás klade do k a ž d é h o o k a m ž i k u neko­ n e č n é m o ř e ; n a š e s r d c e j e n e d o k á ž e v y č e r p a t . P ř i j í m á z něj p o d l e schopnosti, j a k o u mu zjednají víra, naděje a láska. Ž á d n é stvoření n e d o k á ž e naplnit naše srdce; je totiž pro­ stornější n e ž v š e c h n o ostatní, k r o m ě B o h a . H o r y , n a které h l e d í m e s ú ž a s e m , se v srdci rovnají z r n í č k u p r a c h u . B o ž í vůle je hlubina; vstupuje se do ní skrze přítomný okamžik. Sestup m n o h e m hlouběji do této propasti a shledáš, že je

m n o h e m širší n e ž t v á p ř á n í . Nedvoř se nikomu a neklaněj se přeludům. N e m o h o u ti n i c d á t a n i c u k r á s t . A ť tě n a p l ň u j e p o u z e B o ž í vůle. N e n e c h á v t o b ě nic p r á z d n é h o . K l a n ě j

se j í . J d i k ní p ř í m o t í m , že pronikneš všemi obaly a o d h o ­ d í š j e . S m r t s m y s l ů , j e j i c h o d h a l e n í , j e j i c h s t r ž e n í , j s o u krá­ l o v s t v í m víry. S m y s l y z b o ž ň u j í s t v o ř e n é v ě c i . V í r a s e k l a n í B o ž í v ů l i . Vezmi smyslům bůžky. B u d o u sice k ř i č e t j a k d ě t i , avšak víra zvítězí, n e b o ť jí nelze ukrást B o ž í vůli. K d y ž o k a m ž i k zděsí smysly, k d y ž je v y h l a d o v í , o b n a ž í a zdrtí, p o t é oživuje a o b o h a c u j e víru. Ta se p a k usmívá n a d tako­ vými ztrátami, j a k o se místodržitel nedobytné pevnosti vysmívá marným útokům. K d y ž se j e d n o u nějaké duši B o ž í vůle zjevila a ozná­ mila jí o c h o t u zcela s e j í sdělit,jestliže se také duše bezvý­ hradně o d e v z d á do B o ž í vůle, zakusí při k a ž d é příležitosti m o c n o u p o d p o r u . Z e z k u š e n o s t i p a k p o c i ť u j e štěstí t o h o t o p ř í c h o d u B o h a . T ě š í s e z něj t í m v í c e , č í m l é p e v d e n n í m životě p o c h o p i l a , j a k má být v každé chvíli o d d á n a této úctyhodné vůli. 4. B ů h se n á m zjevuje v denních událostech stejně tajemně, ale stejně skutečně a ú c t y h o d n ě , j a k o ve v e l k ý c h dějinných událostech a v Písmu svatém. Psané B o ž í s l o v o j e p l n é tajemství, B o ž í slovo, j e ž s e naplňuje ve světovém dění, o nic méně. O b o j í j s o u zape­ č e t ě n é k n i h y . T u i t a m l i t e r a z a b í j í . Bůh, jenž stojí ve středu

víry, se podobá jakoby temné propasti. Na v š e c h n y s t v o ř e n é věci, které z n ě h o p o c h á z e j í , se rozprostírá temnota. J e h o slova a díla j s o u b e z v ý j i m k y t e m n ý m i p a p r s k y ještě tem­ n ě j š í h o s l u n c e . M a r n ě o t e v í r á m e své t ě l e s n é o č i , a b y c h o m vnímali toto slunce s j e h o paprsky. D o k o n c e tu selhává i náš d u c h o v n í zrak, j í m ž h l e d í m e na B o h a a j e h o díla. Z d e n a s t u p u j e n a m í s t o s v ě t l a t e m n o t a . Poznání spočívá v nevě­ domosti. V i d í m e t í m , ž e n i c n e v i d í m e . B i b l e p ř e d s t a v u j e t a j e m n o u řeč j e š t ě t a j e m n ě j š í h o B o h a . S v ě t o v é u d á l o s t i tvoří t e m n á slova t é h o ž skrytého a n e z n á m é h o B o h a . J s o u

to k a p k y z m o ř e , ale z m o ř e temnoty. K a ž d á k a p k a a k a ž d ý p o t o k p r o z r a z u j e svůj p ů v o d . P á d a n d ě l ů , A d a m ů v h ř í c h , b e z b o ž n o s t l i d í p ř e d p o t o p u i p o ní, d o b a p a t r i a r c h ů , k t e ř í věděli o historii stvoření a následujícím u d r ž o v á n í světa a vyprávěli o n ě m svým dětem: to v š e c h n o j s o u zahalená slova Písma. Uprostřed všeobecné zkázy, až k p ř í c h o d u Mesiáše, j e u c h o v á n a p ř e d m o d l o s l u ž b o u j e n hrstka lidí. M e z i t í m se b e z b o ž n o s t m o c n ě prosazuje. Jen malý p o č e t hájí p r a v d u ; p ř e s t o t ě c h t o m á l o j e n e u s t á l e p r o n á s l e d o v á n o a trýzněno. Pak j s o u tu m u k a , která vytrpěl Ježíš Kristus. R á n y tajemného zjevení: samá B o ž í slova, samé zjevení. To v š e c h n o dal B ů h zapsat. A l e B o ž í m slovem je také naplnění t ě c h t o ú d ě s n ý c h tajemství, k t e r á p r o b í h a j í a ž d o k o n c e č a s ů .

Hlásají n á m m o u d r o s t , m o c , d o b r o t u . Všechny události, které se zhušťují do světových dějin, vyjadřují bozšké: vlastnosti; v š e c h n y hlásají ú c t y h o d n é B o ž í s l o v o . A v š a k t o m u j e t ř e b a věřit; t o nelze vidět. C o c h c e B ů h říci s k r z e m u s l i m y , b l u d a ř e a p r o n á s l e d o ­ vatele církve? Vždyť skrze ně mluví nahlas! Poukazují na j e h o nekonečné dokonalosti. Farao a všichni bezbožníci, k t e ř í šli z a n í m a j e š t ě p ů j d o u , j s o u t u j e n p r o t o , a b y p o s l o u ­ žili B o ž í m z á m ě r ů m ; o v š e m , č l o v ě k s e c h o v á n í m z l é h o j e n bojácně zaobírá, třebaže slova Písma ohlašují pravý o p a k . Č l o v ě k s e t u d í ž m u s í stát s l e p ý a z a s t a v i t s v é m u d r o v á n í , aby v t o m v š e m p o z n a l tajemné b o ž s k é vedení. Ty, B o ž e , m l u v í š k e v š e m l i d e m d o h r o m a d y p o m o c í

u n i v e r z á l n í c h u d á l o s t í . Všechny převraty jsou jen vlny tvé prozřetelnosti. Kdo se dívá na dějiny čistě vědecky, vyvede ho to z rovnováhy a popudí. Z v l á š t ě se v š a k o b r a c í š n a k a ž d é h o j e d n o t l i v é h o člověka tím, s čím se o k a m ž i k za okamži­ k e m s e t k á v á . A v š a k m í s t o a b y c h o m z t o h o z a s l e c h l i tvůj hlas, místo a b y c h o m měli úctu před z a h a l e n o u tajemností t v é h o slova, h l e d í m e j e n na vnějšek, na n á h o d n o s t i , na to, c o z á v i s í n a l i d s k é m p o s t o j i a n e b o n á l a d ě . A t a k nachá­

zíme na všem něco ke kritizování; c h t ě l i b y c h o m n ě c o p ř i d a t , o d ř í z n o u t , z m ě n i t . V y b í r á m e s i v š e c h n y m o ž n é t y p y svo­ b o d a nic n á m není v h o d . Z e v l u j e m e od j e d n é k druhé.

I ta nejmenší z n i c h je o p o v á ž l i v o s t í , p o k u d by se j e d n a l o o z n e u z n á n í j e d i n é h o p í s m e n e bible. Je to B o ž í slovo, říká se: v š e c h n o j e v n í svaté a p r a v d i v é . K d y ž č l o v ě k b i b l i nero­ z u m í , p o c i ť u j e p ř e d n í v í c e úcty. C h v á l í m e h l u b i n y B o ž í moudrosti, přikládáme jí p l n o u spravedlnost. A právem! A l e přece; to, co k v á m mluví B ů h , drahé duše, slova, j e ž tvoří o k a m ž i k za o k a m ž i k e m , která nejsou napsána inkous­ t e m n a p a p í ř e , n ý b r ž t í m , c o t r p í t e , c o m u s í t e stále k o n a t ; n e z a s l o u ž í si to vaši p o z o r n o s t ? P r o č v n i c h také neshledáváte B o ž í pravdy a B o ž í vůli? Tam, kde se v á m vůbec nic n e z a m l o u v á , v š e c h n o malicherně p o s u z u j e t e . N e v í t e , ž e považujete měřítko smyslů a p o u h é h o r o z u m u za bernou minci tam, kde m ů ž e sloužit j a k o měřítko j e n víra? Nechá­ p e t e , ž e s i c e s l e d u j e t e B o ž í s l o v o o č i m a v í r y v P í s m u sva­ t é m , a l e z c e l a n e p r á v e m čtete jinýma očima v e v š e c h j e h o ostatních dílech? 5. B o ž í působení pokračuje v nitru člověka j a k o ve zjevení, j e ž začalo v Písmu svatém. Avšak písmo B o ž í h o působení, které D u c h p o u ž í v á k e psaní, bude viditelné teprve v Poslední den.

A p o š t o l ř í k á : Ježíš Kristus byl včera, je dnes a bude až do konce časů. O d p o č á t k u s v ě t a j e B ů h p r a m e n e m ž i v o t a p r o s p r a v e d l i v é d u š e . K d y ž s e stal č l o v ě k e m , p o d í l e l o s e j e h o lidství na v ý s a d ě j e h o b o ž s t v í . P ů s o b í v nás po celý náš život. D o b a d o k o n c e světa j e j a k o j e d i n ý den; j e d i n ý den, k t e r ý j e j í m n a p l n ě n . J e ž í š K r i s t u s ž i l ; a v š a k žije j e š t ě i n y n í . Z a č a l v sobě, a nyní ve svých svatých pokračuje j a k o ve svém životě, který nekončí. Ú c h v a t n ý Ježíšův život, který trvá p o v š e c h n a staletí a v š e c h n a j e p ř e k r a č u j e , ž i v o t , k t e r ý k a ž d o u chvíli vyvolává nová působení! N e n í to věcí koho­ koli, aby chápal, co se dá napsat o časném Ježíšově životě, o j e h o p o z e m s k ý c h skutcích a slovech. E v a n g e l i u m obsa­ h u j e j e n j e j i c h l e t m é rysy. P r v n í h o d i n a b o h u ž e l z ů s t á v á

t a k n e z n á m á , a p ř i t o m t a k p l o d n á . Kolik evangelií by nej­ dříve muselo být napsáno, kdyby se chtěla zachytit historie všech

okamžiků stále trvajícího a tajemného Ježíšova života] V t o m j e h o zázračné činy neznají žádné hranice; ba neustále se m n o ž í , v ž d y ť přece všechny d o b y nejsou ničím jiným, než historií b o ž s k é h o p ů s o b e n í . D u c h S v a t ý d a l n e o m y l n ý m i a n e v y v r a t i t e l n ý m i pís­ m e n y zapsat některé o k a m ž i k y tohoto m o c n é h o časového úseku. Shromáždil v Písmu několik kapek z celého moře. Vidíme v n ě m po j a k tajemných a n e z n á m ý c h cestách dal přijít J e ž í š i K r i s t u n a s v ě t . L z e s l e d o v a t k a n á l y a v o d n í p r o u d y , v n i c h ž se u p r o s t ř e d hemžení lidských dětí o b j e v u j e p ů v o d , k m e n o v á příslušnost a historie rodiny prvoroze­ n é h o . Starý Z á k o n tvoří zároveň náčrt n e p r o b a d a t e l n ý c h h l o u b e k t o h o t o B o ž í h o díla. O b s a h u j e však p o u z e to, c o je nutné, aby se došlo k Ježíši Kristu. V š e c h n o ostatní drží D u c h S v a t ý v u z a v ř e n é p o k l a d n i c i své m o u d r o s t i . P ř i p u s t i l , aby se z moře b o ž s k é h o působení vyronil potok. D o s p ě l až ke K r i s t u , z t r a t i l se v a p o š t o l e c h a n a k o n e c se d e f i n i t i v n ě ukryl v hlubinách tajemného zjevení. Historie b o ž s k é h o p ů s o b e n í , k t e r á z a h r n u j e c e l ý ž i v o t , k t e r ý J e ž í š v e d e v e sva­ tých duších, až do k o n c e časů, lze p o c h o p i t p o u z e vírou. K d y ž se B o ž í p r a v d a dala na v ě d o m í slovem, zjevila se B o ž í láska činem. D u c h Svatý pokračuje v díle Vykupitele. Z a t í m c o p o m á h á církvi hlásat e v a n g e l i u m Ježíše Krista, píše své vlastní e v a n g e l i u m . Vpisuje j e d o srdcí. V š e c h n o , co konají svatí, v š e c h n y jejich chvíle, tvoří toto evange­ lium D u c h a S v a t é h o . Svaté duše j s o u papír, jejich utrpení a skutky slouží j a k o inkoust. Perem svého p ů s o b e n í píše D u c h S v a t ý t o t o e v a n g e l i u m . A v š a k t e p r v e v Den oslavení b u d e m o ž n é je přečíst; až pak, k d y ž vyjde z tisku t o h o t o života a b u d e náležitě zveřejněno. Jak úchvatné historické dílo! D u c h Svatý právě nyní sepisuje n á d h e r n o u k n i h u ! Je j i ž v tisku, svaté duše. N e u ­ p l y n e ani j e d i n ý den, aniž by n e b y l a v y s á z e n a písmena, aniž by n e b y l o p o u ž i t o tiskařské černi a n e b y l y z a p l n ě n y listy. A v š a k n a c h á z í m e s e v n o c i víry. P a p í r p ř e k o n á v á tem­ notou tiskařskou čerň. Písmena vyhlížejí zmateně. Z d e se m l u v í řečí j i n é h o světa. N i č e m u z t o h o není r o z u m ě t .

T e p r v e v n e b i b u d e t e m o c i číst t o t o e v a n g e l i u m . K d y b y ­ c h o m m o h l i n a z í r a t ž i v o t B o h a a v š e c h n y tvory, n e v s o b ě , nýbrž v jejich zdroji, dokázali b y c h o m , j a k již b y l o řečeno, vnímat život B o h a ve všech předmětech: jak jimi hýbe B o ž í p ů s o b e n í , j a k j e p ř e s a z u j e , s p o j u j e , j a k j e staví p r o t i s o b ě a j a k je r ů z n ý m i cestami zase p ř i v á d í ke stejnému cíli. P a k b y c h o m pochopili, že všechno má základ v tomto božském díle, j a k o i m í r u a vztahy. A l e j a k číst t u t o k n i h u , p o k u d s e její p í s m e n a z d a j í c i z í ; j e j i c h t a k n e s č e t n ě , stojí v z h ů r u n o h a m a a vypadají r o z m a z a n á ? Nedá-li se p ř e h l é d n o u t sestavení 24 p í s m e n , která stačí p r o n e k o n e č n é m n o ž s t v í knih, z nichž by každá mohla být mistrovským dílem, kdo­ p a k d o k á ž e vyjádřit, co k o n á B ů h v c e l é m vesmíru? K d o b y m o h l číst t a k o v o u k n i h u a r o z u m ě t j í , p o k u d k a ž d é p í s m e n o v n í m á s v o u z v l á š t n í f o r m u , a a ť j e sebe­ menší, obsahuje h l u b o k á tajemství! Ta j s o u p ř e d m ě t e m víry. O v š e m t a t o tajemství n e l z e v i d ě t a n i cítit. J e n o m p o d l e p ů v o d u tajemství c h á p e v í r a j e j i c h p r a v d u a h o d n o t u . S a m y v s o b ě z ů s t á v a j í t a k t e m n é , ž e v š e c h n y j e j i c h formy, j i m i ž s e projevují, j e d o k á ž o u j e n u k r ý v a t , a p o s t i h n o u s l e p o t o u ty, kteří o t o m s o u d í j e n n a z á k l a d ě č i r é h o r o z u m u . B o ž í D u c h u , uč mě číst v této k n i z e ž i v o t a ! P ř i c h á z í m

k t o b ě do školy. Jako dítě chci věřit tomu, co nedokážu vidět. Stačí mi, k d y ž p r o m l o u v á můj Mistr. Ř í k á to n e b o n o ; tak se vyjadřuje, řadí písmena vedle sebe tímto z p ů s o b e m ; d á v á s e t a k t o v n í m a t : v í c e m i n e n í z a p o t ř e b í . J s e m pře­ s v ě d č e n , ž e j e t o m u t a k , j a k t o ř í k á o n . To proč z ů s t á v á p r o m ě temné, avšak o n j e n e o m y l n á pravda. O n m ů ž e říkat či konat, co chce, a musí to souhlasit. Tato písmena musí vytvořit slovo; o n o pak jiná. V j e d n o m případě jich bude z a p o t ř e b í j e n šest n e b o z a s e tři; v í c e b y j i c h b y l o z b y t e č ­ ných a méně by j i c h dávalo špatný smysl. J e n o m on, j e m u ž idea p ř i c h á z í na mysl, m ů ž e zapsat písmena a správně je z a s a d i t . V š e c h n o p ř i t o m n ě c o v y p o v í d á a m á svůj d o k o n a l ý smysl; tato čára z d e k o n č í , tak i tma či čerň je u k o n č e n a . N e c h y b í ani čárka, žádné z n a m é n k o není nadbytečné. V současné d o b ě tmy všemu věřím; avšak až mi poslední

d e n o d h a l í nesčetná tajemství, p a k b u d u vidět, c o nyní p o z n á v á m jen mlhavě, co se mi nyní zdá zmatené a temné, co se nyní j a k o b y nerýmuje, co se mi nyní z d á přepjaté a nelogické. Pak mě to nadchne, b u d e mě věčně okouzlo­ v a t k r á s o u , h a r m o n i í , s o u v i s l o s t m i , m o u d r o s t í a v š e m i nevý­ slovnými zázraky, j e ž p a k vyjdou najevo v sepsaném díle. 6 . Jak š p a t n ě k d y s i Ž i d é j e d n a l i s J e ž í š e m K r i s t e m v j e h o t ě l e , tak š p a t n ě j e d n á m n o h o k ř e s ť a n ů s b o ž s k ý m p ů s o b e n í m , j e ž se d e n n ě zjevuje. J a k m á l o víry je na z e m i ! Jak nepřístojně smýšlí většina lidí o B o h u ! N e u s t á l e n a c h á z e j í n ě c o , co m a l i c h e r n ě vytý­ kají b o ž s k é m u p ů s o b e n í . O b y č e j n é m u n á d e n í k o v i b y s e n e v y t ý k a l o to, c o patří j e h o o b o r u . Slabý r o z u m b y rád b o ž s k é p ů s o b e n í vtěsnal do hranic a dával mu předpisy, j a k s i j e z r o v n a v y m y s l í . A č r o z u m v ě c i p ř e j i n a č u j e , sílí stejně j e n o p ě t s a m é n á ř k y a v ý č i t k y . T a k o v é zacházení, j a k é kdysi Židé vyhradili Ježíši Kristu, se n á m zdá nepochopitelné. Jak se s t e b o u zachází, b o ž s k á Lásko, úctyhodná Vůle, neomylné B o ž í působení? M ů ž e B o ž í v ů l e v ů b e c n ě k d y přijít n e v h o d , m ů ž e n e m í t p r a v d u ? Č a s t o říkám: m u s í m si ještě vyřídit to n e b o o n o ; chybí mi to či o n o ; je nezbytné se zaobírat právě těmito prostředky; tento č l o v ě k mi udělal čáru přes r o z p o č e t . C o p a k to není s v r c h o v a n ě n e r o z u m n á v ý m l u v a ? Ž e n a m ě p r á v ě n y n í při­ šla t a t o n e m o c , k d y t a k n u t n ě p o t ř e b u j i b ý t z d r á v ! A j á t i znovu říkám, že nutná je jedině Boží vůle. Č e h o se nedo­ stává, m ů ž e b ý t p o u z e n e u ž i t e č n é . N e , d r a h é d u š e , n i c v á m n e c h y b í . K d y b y s t e věděly, co z n a m e n a l y události, které jste p o v a ž o v a l y za zvraty, protivenství a překážky, k d y se v á m z d á l o v š e c h n o z p a c k a n é a nesmyslené: nesmírně byste se divily! Vaše reptání by v á m p a k přišlo j a k o rouhání. A v š a k na to nyní nemyslíte. Z a t í m c o v š e c h n o z m í n ě n é ztělesňuje B o ž í vůli, její d r a h é děti, které ji neuznávají, tuto ctihod­ n o u vůli zlehčují! M ů j Ježíši, Ž i d é s t e b o u b ě h e m tvého p o z e m s k é h o ž i v o t a j e d n a l i j a k o s p o s e d l ý m č l o v ě k e m a na-

zývali tě Samaritánem.

3

M y v í m e , ž e žiješ v k a ž d é d o b ě ,

a přece j a k ú k o s e m hledíme na tvou ú c t y h o d n o u vůli, která zasluhuje p o u z e chválu a velebení! C o ž nezůstalo s v a t é j m é n o B o h a stále c h v á l y h o d n é o d p o č á t k u s t v o ř e n í , až do p ř í t o m n é h o o k a m ž i k u ? A nezůstane j m é n o , které naplňuje všechny časy a všechno, co se ve všech d o b á c h děje, j m é n o , které vše činí, a ž d o P o s l e d n í h o dne, léčivé? Jak by mi m o h l o škodit to, co je B o ž í vůle? M ě l b y c h se bát B o ž í h o j m é n a a před ním utíkat? K a m b y c h se musel vydat, a b y c h našel n ě c o lepšího, k d y ž u ž m á m strach před božským působením ve mně a když odmítám působení jeho božské vůle? Jak tedy naslouchat tomu, co je n á m k a ž d o u chvíli řečeno v hlubině našeho srdce? K d y ž naše smysly a náš r o z u m n e c h á p o u h o d n o t u ani pravdu, nevyvěrá to z jejich neschopnosti

přijímat b o ž s k é

pravdy? Jak máme

žas­

n o u t n a d tím, ž e tajemství o h r o m í r o z u m ? B ů h mluví; j d e tedy o tajemství. To p a k z n a m e n á o d u m ř í t s v ý m s m y s l ů m i s v é m u r o z u m u ; n e b o ť t a j e m s t v í j e m u s í p ř e m o c i . Vírou

se stává tajemství skutečným životem. P r o v š e c h n o o s t a t n í představuje j e n rozpory. B o ž s k é p ů s o b e n í dává odumírat a z á r o v e ň oživuje. Č í m více p o c i ť u j i o d u m í r á n í , tím pev­ něji m á m v ě ř i t , ž e d á v á ž i v o t . Čím je tajemství temnější, tím více světla v sobě skrývá. P r o s t á d u š e p r o t o n i k d e n e n a c h á z í ve větší plnosti to, co je b o ž s k é , než tam, k d e h o j e zdán­ livě n e j m é n ě . Ž i v o t z víry z c e l a s p o č í v á v n e u s t á l é m b o j i se smysly. 7. B o ž í láska se n á m dává skrze v š e c h n y tvory. U d í l í s e n á m v š a k j i m i z a h a l e n a , p o d o b n ě j a k o při svátostných způsobách. Existují v z n e š e n é pravdy, j e ž j s o u skryté o č í m t a k o v ý c h křesťanů, kteří si myslí, že j s o u k d o v í j a k osvíceni. J a k nao-

3

Doslova: nadávali ti do Samaritánů.

p a k z n a č n ě n a h l é d n e ten, k o h o k a ž d ý kříž s j e h o následky a v á b e n í B o ž í c h příkazů oslovuje z p ů s o b e m , který se dá n e j l é p e z n á z o r n i t s r o v n á n í m s e v z n e š e n ý m t a j e m s t v í m svá­ tosti oltářní! C o b y u ž m o h l o b ý t jistější? C o ž n á m r o z u m a víra nezjevuje právě tak b e z p e č n ě s k u t e č n o u přítomnost B o ž í lásky ve všech tvorech a ve všech událostech tohoto života, j a k o n á m slovo Krista a církve zaručuje přítomnost svatého Těla p o d eucharistickými způsobami? C o ž nevíme, že se b o ž s k á láska c h c e s n á m i spojit skrze v š e c h n y tvory a u d á l o s t i ? Z e v š e c h n o , c o n á s o b k l o p u j e a c o s e n á m při­ h o d í , vyvolává, nařizuje n e b o dovoluje j e n proto, a b y c h o m dospěli k t o m u t o spojení, j e ž jediné zamýšlí? Ze k t o m u s l o u ž í j a k ti nejhorší, t a k ti nejlepší t v o r o v é , j a k ty nejzlostnější příhody, tak ty nejpříjemnější? Ze naše spojení s B o h e m je o to záslužnější, č í m více se n á m protiví pro­ středky k dosažení o n o h o spojení, avšak za p ř e d p o k l a d u , že hledáme vztah k Bohu? C o ž to nevíme? Je-li t o m u t a k , c o p a k j e š t ě stojí v c e s t ě , a b y k a ž d ý o k a ­ mžik našeho života byl určitým typem společenství4 s bož­ s k o u láskou? V ž d y ť toto sdílení přináší duši právě tolik, j a k o t o , k t e r é n á m s v ě ř u j e T ě l o a K r e v B o ž í h o S y n a . K to­ m u t o přistupuje ještě svátostné p ů s o b e n í , které to první n e m á : avšak oč častěji se dá o b n o v i t a j a k z á s l u ž n é se m ů ž e stát, je-li p ř i j í m á n o s d o k o n a l ý m d u c h o v n í m r o z p o ­ l o ž e n í m ! Je tedy p r a v d a , že nejsvatější ž i v o t je ve své pro­ s t o t ě a z d á n l i v é n í z k o s t i o v í v á n t a j e m s t v í m i . Stálá slavnost a chutná hostina. B ů h n e u s t á l e d á v a n ý a p ř i j í m a n ý ; c o p a k z n a m e n á na z e m i o n a slabost, pošetilost a h r o m a d ě n í věcí! B ů h volí to, co přirozené p o c i t y odmítají a č e m u se lidská chytrost v y h ý b á . N e c h á v á tím v z n i k a t tajemství svátosti lásky. P r o s t ř e d n i c t v í m t o h o , c o d u š í m z d á n l i v ě nejvíce škodí, se j i m dává t a k o v o u m ě r o u , n a k o l i k ví, že ho v d a n é

přítomnosti n a l e z n o u .

4

[Communio].

8. Zjevení, které se v á ž e k přítomnému o k a m ž i k u , je tak prospěšné proto, že se na nás obrací bezprostředně. S k u t e č n ě nás osvěcují p o u z e slova, která říká v ý s l o v n ě pro nás. V ě d ě n í o B o h u n á m nezprostředkuje hltání knih, ani z v ě d a v é listování stránkami dějin. T a k o v é p o m o c n é prostředky samy o sobě v e d o u k marnivému a mlhavému vědění, j e ž nadýmá. C o nás p o t k á v á o k a m ž i k z a okamži­ k e m , t o n á s p o u č u j e . D á v á n á m p o z n á n í z e z k u š e n o s t i , kte­ rou získával d o k o n c e i Ježíš Kristus, dříve n e ž začal svou v e ř e j n o u č i n n o s t . J e n v t o m t o s m y s l u m o h l j e š t ě růst, j a k ujišťuje s v a t é e v a n g e l i u m . B ů h v š a k v l a s t n i l v ě d ě n í p o d l e míry p o z n á n í n e o m e z e n ě . Jestliže tedy d o k á z a l o zmíněné p o z n á n í ze zkušenosti přinést něco vtělenému B o ž í m u S y n u , p a k je i pro nás o n o naprosto nezbytné, chceme-li mluvit k srdci lidem, které n á m B ů h posílá.

Důkladně je poznáno pouze to, co je načerpáno z protrpěné zkušenosti. V n í d á v á D u c h S v a t ý š k o l u , k d y ž se o b r a c í n a naše srdce slovy života. V š e c h n o , co se říká d r u h ý m , musí vyvěrat z tohoto pramene. K d y ž čteme a pozorujeme, d o j d e m e k b o ž s k é m u p o z n á n í t e p r v e d í k y p l o d n o s t i , síle a světlu, které p o c h á z e j í z n a b y t é h o . Těsto potřebuje kvas a sůl z k u š e n o s t i . K d o v l a s t n í j e n m l h a v é p ř e d s t a v y b e z t é t o soli, t e n s e p o d o b á n á m ě s í č n í k o v i , k t e r ý sice o b j e v í c e s t y přes nejrůznější města, ale na cestě d o m ů , do v l a s t n í h o obydlí, zabloudí. Platí tedy, ž e č l o v ě k m u s í n a s l o u c h a t B o h u v k a ž d é m o k a m ž i k u , chce-li b ý t o b e z n a l ý v teologii ctnosti, která je z c e l a z a k o ř e n ě n a v ž i v o t ě a z k u š e n o s t i . Nechej ležet, co bylo

řečeno druhým; naslouchej tomu, co je řečeno právě pro tebe. To p o s t a č u j e d o s t a t e č n ě k v y z k o u š e n í t v é víry. N e b o ť v n i t ř n í B o ž í slova ji prověřují, očišťují a zvětšují právě proto, že jsou j a k o b y temná.

9. Ze zjevení přítomného o k a m ž i k u neustále prýští svatost. V y v š i c h n i , k t e ř í ž í z n í t e , v ě z t e , ž e n e p o t ř e b u j e t e pra­ m e n živé v o d y hledat daleko. Vyvěrá vedle vás, v přítom­ ném o k a m ž i k u . Pospěšte si k němu! Pakliže p r a m e n vytéká b l í z k o vás, proč se chcete unavovat hledáním p o t o k ů ? Ty jen vybičovávají žízeň a jen skoupě poskytují v o d u . Pouze p r a m e n v y t é k á stále. C h c e t e - l i myslet, psát a m l u v i t j a k o proroci, a p o š t o l o v ě a světci, přenechejte se j a k o o n i b o ž ­ skému působení. N e z n á m á l á s k o , ž e p r ý t v é z á z r a k y v y s c h l y ! Z d á se, ž e s n a d m ů ž e m e j e n n a p o d o b o v a t tvé dřívější projevy, o p a k o v a t tvé d á v n é řeči. V ů b e c p a k n e v i d í m e , že se tvé n e v y č e r p a t e l n é p ů s o b e n í stává n e p ř e m o ž i t e l n ý m pra­ menem nových myšlenek, nových utrpení, nových činů, nových patriarchů, nových proroků, nových apoštolů, n o v ý c h světců, kteří si navzájem nemusejí mísit život ani spisy. M u s e j í o v š e m ž í t v e s t á l é o d d a n o s t i t v é m u tajem­ n é m u p ů s o b e n í . P o ř á d s e n á m o m í l á : p r v n í staletí, č a s y

s v ě t c ů ! Co je to za ř e č ? Což se Boží působení netáhne všemi věky? N e p r o u d í s n a d d o k a ž d é h o o k a m ž i k u , a b y j e j n a p l ­ nilo, posvětilo a nadpřirozeně utvářelo? Existoval kdy nějaký dřívější z p ů s o b o d d á v á n í s e j e h o p ů s o b e n í , j e ž b y n e b y l také s o u č a s n ý ? M ě l i svatí p r v n í c h d o b nějaké j i n é tajemství n e ž to, a b y se k a ž d ý m o k a m ž i k e m stávali tím, co z nich b o ž s k é působení chtělo vykonat? A přestane někdy toto b o ž s k é p ů s o b e n í až do k o n c e světa vylévat svou zář na duše, j e ž se mu bezvýhradně odevzdají? Drahá lásko, úctyhodná, věčná, neskonale plodná a stále ú c h v a t n á ! P ů s o b e n í m é h o B o h a , tys mi k n i h o u , u č e n í m a v ě d ě n í m ; v tobě spočívají mé myšlenky, má slova, má jednání, mé kříže! T í m , že se b u d u dotazovat j i n ý c h t v ý c h děl, nestanu se ještě tím, co ze m n ě chceš udě­ l a t ty! N e , t o n a s t a n e p o u z e t í m , ž e t ě p ř i j m u v e v š e c h

v ě c e c h : t o u t o jedinou královskou cestou. Je p r a s t a r á , a j i ž moji otcové po ní kráčeli. B u d u smýšlet j a k o oni, a také

tak osvícen a v t a k o v é m d u c h u b u d u hovořit. V tomto smyslu je n a p o d o b u j i , m á m v úctě jejich zkušenosti a j s e m k jejich sdělení pozorný. 10. V přítomném o k a m ž i k u se oznamuje j m é n o B o h a a přichází j e h o království. Přítomný o k a m ž i k se p o d o b á poslu, který má tlumočit p ř í k a z B o h a . S r d c e p ř i t o m n e u s t á l e ř í k á s v é Ať se mi stane. T a k s e duše stahuje b ě h e m v š e c h u d á l o s t í d o s v é h o nitra a přibližuje se tak s v é m u cíli. P ř i t o m n i k d y nepřestane. Za k a ž d é h o počasí a větru kráčí dál. V š e c h n y cesty a způ­ soby ji stejnou měrou v e d o u do dálky a do n e k o n e č n é hloubky. V š e c h n o jí slouží za prostředek. Se v š í m b e z roz­ dílu z a c h á z í j a k o s nástrojem svatosti. To j e d i n ě n u t n é vidí stále v t o m , c o j e p ř í t o m n é . J í u ž n e j d e o m o d l i t b u n e b o mlčení, o ústraní n e b o styk s druhými, o čtení n e b o psaní, o p ř e m ý š l e n í n e b o o to, že by n e m ě l a na nic myslet; a n e b o o v y h l e d á v á n í t ě c h , k d o stejně s m ý š l e j í o z b o ž n o s t i , n e b o n a o p a k o útěk p ř e d tím, co z b o ž n o s t i odporuje; o přeby­ tek n e b o nedostatek, o zdraví n e b o n e m o c , o život n e b o smrt: j í z á l e ž í j e d i n ě n a t o m , c o přináší o n e n o k a m ž i k z a B o ž í p ř í k a z . T o o v š e m z n a m e n á - z b a v o v a t se, z a p í r a t s e b e sama, zříkat se stvořeného. J d e o skutečné zřeknutí se n e b o a l e s p o ň zřeknutí se p o d l e ú m y s l u . D u š e p a k neusiluje o nic z vlastního p o p u d u , ani kvůli sobě. Ve v š e m se snaží plnit B o ž í p ř í k a z y , a t o a b y s e l í b i l a B o h u . Její j e d i n é u s p o k o j e n í s p o č í v á v t o m , a b y přijala p ř í t o m n ý o k a m ž i k , j a k o by na t o m t o světě u ž n e m ě l a hledat nic j i n é h o . K d y ž je všechno, co se přihodí B o h u o d e v z d a n é duši, j e d i n ě nutné, n e m ů ž e jí p o c h o p i t e l n ě nic scházet, a vlastně n i k d y n e m á , nač by si stěžovala. K d y b y to přesto činila, p r o z r a z o v a l a by nedostatek víry a dávala by se vést p o u ­

h ý m r o z u m e m a smysly. 7ý totiž nikdy nebudou moci pochopit, že může stačit jenom milost. P r o t o j s o u u s t a v i č n ě n e s p o k o ­ jené. Posvěcovat j m é n o B o h a znamená ve smyslu Písma: u z n á v a t B o ž í svatost, milovat ji a klanět se jí ve všech

v ě c e c h . Věci skutečně vycházejí z Božích úst jako slova. Co B ů h č i n í v d a n é m o k a m ž i k u , p ř e d s t a v u j e B o ž í připomínku, k t e r á je vyjádřena stvořenou věcí. B ů h v j e d n o m o k a m ž i k u před­ stavuje b o ž s k o u m y š l e n k u j a k o t u , k t e r á s e v y j a d ř u j e stvo­ řenou věcí. Tak jsou všechny věci, jimiž nám oznamuje s v o u v ů l i , p r á v ě tolika hlasy a p r á v ě tolika slovy, k o l i k a nám dává na srozuměnou, co chce. Tato vůle je sama o sobě jedna. Má jediné neznámé a nevýslovné j m é n o . Ale ve svých ú č i n c í c h se n e k o n e č n ě rozvětvuje. Ty p a k vytvá­ řejí p r á v ě t o l i k j m e n , k t e r á n o s í . P o s v ě c o v a t B o ž í v ů l i z n a ­ m e n á u z n á v a t n e v ý s l o v n o u p o d s t a t u , k t e r á s e n a z ý v á Bůh, klanět se mu a milovat h o . D á l e to z n a m e n á k a ž d o u chvíli poznávat j e h o ú c t y h o d n o u vůli, klanět se jí a milovat ji. P ř i t o m se v š e c h n o jeví c o b y p o u h é závoje a stíny pojmeno­ v á n í o n é v ě č n ě svaté vůle. T a t o vůle je svatá ve v š e c h s v ý c h dílech, svatá ve v š e c h slovech, svatá ve v š e c h z p ů s o b e c h , j i m i ž se projevuje, svatá ve v š e c h j m é n e c h , která nese. T a k kdysi velebil J o b j m é n o Boha. H r o z n á bída, v níž spatřoval také B o ž í vůli, byla tímto p o ž e h n a n ý m m u ž e m nadále velebena. N e n a z ý v a l ji katastrofou, nýbrž j m é n e m Bůh. P ř i s v é c h v á l e u j i š ť o v a l , ž e t a t o b o ž s k á v ů l e , k t e r á se ohlásila v ú d ě s n é p o d o b ě , je svatá, ať už se j m e n u j e n e b o ohlašuje jakkoli. Také D a v i d všude a v ž d y c k y chválil t u t o v ů l i . Z a t í m c o t e d y stále v n í m á m e B o ž í v ů l i v e v ě c e c h , v n i c h ž se zjevuje, v l á d n e v nás B ů h , v y k o n á v á na z e m i , co k o n á v n e b i , a stále n á s ž i v í . V o d e v z d a n o s t i d o B o ž í v ů l e tkví dřeň j e d i n e č n é modlitby, které nás učil Ježíš Kristus. Na p ř í k a z B o h a a svaté církve se ústně opakuje vícekrát za d e n . K d o rád snáší a k o n á , c o ú c t y h o d n á v ů l e přikazuje, ten t o b e z ustání v y k o n á v á v e svém srdci. C o ústa proná­ šejí j e n s l a b i k u p o s l a b i c e a s l o v o p o s l o v ě , t o s e srdce modlí cele v každém okamžiku. P r o s t é d u š e j s o u t a k p o v o l á n y , a b y chválily B o h a tímto hluboce niterným z p ů s o b e m . Přitom bolestně zakoušejí, že jejich konání je nedostatečné. Vždyť B ů h poskytuje těmto duším, p l n ý m víry a milosti, projevy přízně právě v tom, kde b y c h o m to vůbec neočekávali. Tajemství božské moudrosti totiž spočívá v obohacení

s r d c e p ř e s o c h u z e n í s m y s l ů ; a t o t í m v í c e , č í m bolestněji se

tyto duše cítí prázdné. Vyvstalý o k a m ž i k nese pečeť B o ž í vůle a j e h o ctihod­ n é h o j m é n a . T o t o j m é n o j e svaté. J e tedy spravedlivé chvá­ lit j e h o n o s i t e l e a n a z í r a t j e j j a k o j a k o u s i s v á t o s t , k t e r á z v n i t ř n í síly p o s v ě c u j e d u š e , j e ž m u d o c e s t y n e k l a d o u ž á d n o u p ř e k á ž k u . C o p a k je m o ž n é setkat se s nositelem přesvatého jména jinak, než s nezměrnou vážností? On sesílá b o ž s k o u m a n u z n e b e , k t e r á d á v á stále růst v m i l o s t i . S n í m p ř i c h á z í d o d u š e říše s v a t o s t i . O n j e a n d ě l s k ý m c h l e ­ b e m , který je p o ž í v á n j a k na z e m i tak v nebi. N a š e oka­ m ž i k y n e s k r ý v a j í n i c m e n š í h o , n e b o ť o b s a h u j í říši s v a t o s t i a andělský chléb. A n o , P a n e , k é ž t a t o říše p ř i j d e d o m é h o s r d c e , a b y j e posvětila, očistila a dala zvítězit n a d nepřáteli. V z á c n ý oka­ m ž i k ! V o č í c h světa j s i m a l ý , ale v e l k ý o č í m , k t e r é o s v ě c u j e víra. J a k b y c h směl p o v a ž o v a t za b e z v ý z n a m n é to, co je velké v očích m é h o Otce, jenž vládne na nebesích! Všechno, co odtud pochází, je velmi dobré. 11. B o ž s k é působení zjednává všem duším nejvznešenější svatost. K posvěcení postačí, abychom se mu oddali. Nesčetní křesťané se j e n o m proto, že neumějí využívat b o ž s k é p ů s o b e n í , ú z k o s t l i v ě shánějí p o o h r o m n é m m n o ž ­ ství p o m o c n ý c h p r o s t ř e d k ů , k t e r é sice m o h o u b ý t u ž i t e č n é , j e s t l i ž e n a n ě p o u k á ž e b o ž s k é p ů s o b e n í , k t e r é s e v š a k stávají š k o d l i v é , staví-li se p r o t i prostému spojení. V š e c h n y d o h r o ­ m a d y totiž n e d o k á ž o u p o s k y t n o u t , co dává nalézt p r a m e n v š e h o života, který je v ž d y p ř í t o m e n a který sděluje kaž­ d é m u nástroji s m ě r j e h o v l a s t n í h o p o h y b u a n e s r o v n a t e l n ě jej o v l á d á . J e ž í š n á m p o s l a l u č i t e l e , j e m u ž n i k d y d o s t a t e č n ě nena­ s l o u c h á m e . M l u v í k a ž d é m u d o srdce. N a k a ž d é h o s e obrací s l o v e m ž i v o t a : j e d i n ý m s l o v e m . A v š a k n e p ř i j í m á m e j e h o sdě­ lení. R á d i b y c h o m věděli, co řekl d r u h ý m , a přeslechneme,

c o p o v ě d ě l n á m . Příliš m á l o n a z í r á m e v ě c i p o d l e jejich n a d p ř i r o z e n é h o p ů v o d u , které k nim přichází z b o ž s k é h o p ů s o b e n í . T o t o p ů s o b e n í j e t ř e b a v ž d y c k y p ř i j í m a t s ote­ v ř e n o u náručí a p l n o u důvěrou, a v e l k o m y s l n ě na ně o d p o ­ v í d a t . N e m ů ž e n i k d y š k o d i t těm, kteří j e t a k t o přijímají. M o c n é b o ž s k é p ů s o b e n í , j e ž z ů s t á v á stále stejné o d p o č á t k u času až k j e h o konci, se rozlévá do všech o k a m ž i k ů . V c e l é m s v é m r o z s a h u a s v o u p l n o u s í l o u se s d ě l u j e p r o s t é d u š i , k t e r á s e m u k o ř í , m i l u j e h o a těší s e p o u z e z n ě h o . B y l i byste přešťastní, tak tvrdíte, k d y b y se v á m naskytla příleži­ tost, ž e b y s t e s m ě l i z e m ř í t p r o B o h a . T a k o v ý v ý k o n , t a k o v ý k o n e c ž i v o t a v á s o k o u z l u j e . V š e c h n o ztratit, u m ř í t o p u š t ě n i , v y d a t se za druhé, to by vás naplnilo nadšením, říkáte. A j á , P a n e , v e l e b í m tvé p ů s o b e n í , a j e n o m to. V n ě m n a c h á z í m ú p l n é štěstí mučednictví p ř í s n o s t í o b ě t o v á n í s e p r o b l i ž n í h o . T o t o p ů s o b e n í m i stačí. A ť p r o m ě připraví j a k ý k o l i život, j a k o u k o l i smrt, j s e m s tím s p o k o j e n . Tvoje p ů s o b e n í se mi líbí čistě s a m o o s o b ě , o d h l í ž e j e z c e l a o d e v š e c h vlastností j e h o nástrojů a následků. Vztahuje se totiž na všechno, zbožšťuje všechno, všechno přeměňuje v sebe.

Všechno se mi stává nebem. V š e c h n y o k a m ž i k y se mi stávají b o ž s k ý m p ů s o b e n í m . S t a č í mi to v ž i v o t ě , i v u m í r á n í . A n o , drahá lásko, napříště ti už nechci předpisovat čas ani c h o v á n í . V ž d y mi b u d e š vítána. Věřím, b o ž s k é půso­ bení, žes mi o d h a l i l o svou nezměrnost. Jen ve tvém b e z m e z ­ n é m k o u z l u b u d u smět ještě k o n a t další kroky. V š e c h n o , c o z tebe vytéká dnes, vytékalo z tebe také včera. Tvá hlubina tvoří říční ú ž l a b í p r o u d u milosti, který neustále m o h u t n í . T y jej udržuješ; u v á d í š d o p o h y b u své příboje. N e m á m t ě tedy hledat v t ě s n ý c h h r a n i c í c h j a k é k o l i knihy, či zajíma­ v é h o životopisu, ani ve v z l e t n ý c h myšlenkách. To v š e c h n o j s o u p o u h é k a p k y moře, které vidím; a ty je rozléváš na v š e c h n y tvory. V š i c h n i b u d o u z a p l a v e n i t í m t o b o ž s k ý m p ů s o b e n í m . J a k o zrníčka p r a c h u mizí v této propasti. T a k é tě n e b u d u hledat ve výrocích či projevech u č e n ý c h duší. N e c h o d í m dveře o d e dveří, a b y c h si vyžebral uhlazený a lesklý chléb; v ž d y ť n e m á m dělat tvorům p o s k o k a .

A n o , P a n e , c h c i žít tak, a b y c h ti dělal čest, j a k o dítě o p r a v d o v é h o otce, j e n ž je nekonečně dobrý, nejmoudřejší a v š e m o h o u c í . Chci žít, jak věřím. A p r o t o ž e t o t o b o ž s k é p ů s o b e n í na m n e doráží skrze všechny věci, k a ž d ý o k a m ž i k připravuje mé z d o k o n a l e n í , chci se stravovat z t o h o t o moc­ ného p o k r m u , který mi nikdy n e m ů ž e chybět; je totiž v ž d y přítomný a náramně blahodárný. Existuje v ů b e c nějaký tvor, j e h o ž p ů s o b e n í b y s e r o v n a l o p ů s o b e n í B o h a ? P r o t o ž e n e s t v o ř e n á r u k a o v l á d á v š e , c o s e m i p ř i h o d í , m ě l b y c h hle­ d a t p o m o c u t v o r ů , u b e z m o c n ý c h , n e v ě d o m ý c h a necitel­ ných tvorů? M o h l b y c h zahynout žízní, m o h l b y c h se honit od pramene k prameni. Od p o t o k a k p o t o k u . A přitom se vedle rozprostírá překypující moře, j e h o ž v o d y mě ze všech stran o b k l o p u j í ! V š e c h n o se mi stává c h l e b e m k p o k r m u ; mýdlem, abych se umyl; ohněm, abych se ohřál; dlátem, a b y m i v y t e s a l o n e b e s k é v z e z ř e n í . V š e c h n o s l o u ž í z a nástroj milosti pro mé těžkosti. Co j s e m hledal n ě k d e j i n d e , to šlo neustále se m n o u a d á v a l o se mi ve všech tvorech. Lásko, musí to zůstat n e p o z n á n o , že se takřka před kaž­ d é h o stavíš se v š e m i projevy p ř í z n ě , z a t í m c o jsi h l e d á n a v k o u t e c h , k d e t ě najít n e l z e ? J a k á p o š e t i l o s t n e c h t í t d ý c h a t v e n k u , nevědět, k a m s t o u p n o u t na šírém poli, n e n a c h á z e t v o d u v e v o d n í c h z á t o p á c h , n e c h á p a t p ů s o b e n í B o h a , neokoušet j e h o účinky, jimiž provívá všechny věci! Věrná duše, hledáš usilovně tajemství, abys patřila B o h u ? N e n í ž á d n é jiné, n e ž v y u ž í t v š e h o , c o t i B ů h přidě­ luje. V š e c h n o o d něj p ř i v á d í k e s p o j e n í s n í m ; o n v š e c h n o zdokonaluje, vyjma t o h o , co je hříšné a nepřístojné. Je n á m třeba p o u z e to přijmout a B o h a nechat působit. V š e c h n o t ě řídí, v š e c h n o t i d o d á v á o d v a h y a n e s e tě. V š e c h n o p ř e d t e b o u vlaje j a k o p r a p o r ; v š e c h n o t ě n e s e j a k o m ě k k ý a p o ­

h o d l n ý k o č á r . Všechno podává Boží ruku. V š e c h n o je b o ž s k o u zemí, božským vzduchem, božskou vodou. Boží působení s e šíří d á l a j e p ř í t o m n é v í c e n e ž v š e c h n y o s t a t n í p r v k y . Vstupuje do tebe všemi tvými smysly za předpokladu, že se zaměřuješ j e n na B o ž í příkazy. V ž d y ť co není j e h o vůle, proti t o m u se musíš smysly uzavřít a o d p o r o v a t tomu. N i c

ti n e u š k o d í , a n i n e j j e m n ě j š í p r á š e k ; a i t e n s d ě l u j e b o ž s k é p ů s o b e n í a zasahuje tě až na dřeň kosti. V š e c h n o je od něho a skrze něj. Ž i v o t n í šťávy, j e ž p r o u d í c é v a m i , t e k o u j e n d í k y p o p u d u , k t e r ý j i m p r o p ů j č u j e B o ž í p ů s o b e n í . S t e j n ě t a k tvé r o z m a ­ nité p o h y b y , síla i s l a b o s t , k t e r o u cítíš. T ě ž k o p á d n o s t i i ži­ v o s t , ž i v o t i smrt: s a m é b o ž s k é n á s t r o j e , p o u ž í v a n é t í m t o p ů s o b e n í m , a b y u s k u t e č n i l y tvé p o s v ě c e n í . V š e c h n y t ě l e s n é s t a v y s e stávají p o d j e h o v l i v e m p r o k a z o v á n í m j e d i n e č n é milosti. Ve všech tvých citech a myšlenkách, ať pocházejí o d k u d k o l i , se objevuje tato neviditelná ruka. Ž á d n ý člověk a n i a n d ě l t i n e d o k á ž e říci, c o c h c e t o t o b o ž s k é p ů s o b e n í v tobě vykonat. Zkušenost ti to krok za k r o k e m odhalí. Tvůj život neustále vtéká do této n e z n á m é propasti. P ř i t o m j e d i n ě p l a t í : stále m i l o v a t p ř í t o m n é a p o v a ž o v a t t o z a nejlepší, v p l n é důvěře v toto p ů s o b e n í , které m ů ž e vyvolávat pouze dobré. A n o , d r a h á lásko, k a ž d á duše by m o h l a d o s p ě t k nad­ p ř i r o z e n ý m , v z n e š e n ý m , ú c h v a t n ý m a n e v ý s l o v n ý m sta­ v ů m , p o k u d by se spokojila s B o ž í m působením. K d y b y k o n e č n ě dala této b o ž s k é dlani ú p l n o u volnost, dospěla by k nejvznešenější dokonalosti. N i k o m u nezůstává ode­ přena, v ž d y ť j e n a b í z e n a v š e m . N a nás j e p o u z e , a b y c h o m otevřeli ústa a o n a sama od sebe vstoupí. V ž d y ť k a ž d á duše m á v t o b ě , B o ž e , svůj n e k o n e č n ě d o k o n a l ý p ř e d o b r a z . T v é p ů s o b e n í j e n e u s t á l e z a m ě ř o v á n o n a t o , a b y v š e uči­ nilo p o d o b n é tomuto vzoru. K d y b y byly duše věrny tvému p ů s o b e n í , m o h l a b y k a ž d á žít, j e d n a t , m l u v i t b o ž s k ý m z p ů ­ sobem. Žádná by nemusela napodobovat druhou. K a ž d á b y b y l a b o ž s k ý m p ů s o b e n í m s k r z e nej o b y č e j n ě j š í v ě c i d o v e d e n a k vlastní dokonalosti. M ů j B o ž e , j a k m o h u dát tvým duším ochutnat, co j i m tu nyní p ř e d k l á d á m ? Je o p r a v d u m ý m ú d ě l e m nosit v rukou m o c n é bohatství, které by stačilo pro k a ž d é h o , a přitom v i d ě t , j a k d u š e u b o z e z m í r a j í ? M u s í m j e v i d ě t , j a k s e scvrká­ vají j a k o p o u š t n í k a k t u s y , z a t í m c o j i m u k a z u j i p r a m e n ž i v é v o d y ? Pojďte, prosté duše, k t e r ý m c h y b í j a k á k o l i z b o ž n á

v y h r a n ě n o s t ; vy, k t e r é n e m á t e ž á d n é talenty, j i m ž v ů b e c c h y b í p o č á t e č n í z á k l a d y vzdělání; pojďte všechny, které v ů b e c n e r o z u m í t e d u c h o v n í m o d b o r n ý m v ý r a z ů m , které s m í t e j e n m l č k y o b d i v o v a t v ý m l u v n o s t u č e n ý c h ; přijďte, p o k u s í m s e s d ě l i t t a j e m s t v í , k t e r é p a t ř í v á m a k t e r ý m pře­ konáte i všechny o n y vysoké duchy. U k á ž i v á m d o k o n a l o s t tak s n a d n o p ř í s t u p n o u , ž e j i v ž d y najdete u své h l a v y i n o h o u , i k o l e m sebe. B u d u h o v o ř i t o v a š e m s p o j e n í s B o h e m ; d o s l o v a si na něj s á h n e t e , a to j i ž od prvního o k a m ž i k u , k d y budete sledovat, č e m u se vás p o k u s í m v y u č i t . Pojďte, ale ne, abyste s t u d o v a l y p o d r o b ­ n o u m a p u d u c h o v n í h o života, nýbrž abyste obsadily zemi, p o h o d l n ě se v ní zabydlely, a to b e z obav, že b u d e t e blou­ d i t . Přijďte b l í ž e , n e a b y s t e b y l y u v e d e n y d o t e o r i e b o ž s k é m i l o s t i , n e a b y s t e o p a k o v a l y , c o b ě h e m staletí v y t v o ř i l a v e d r u h ý c h a zajisté j e š t ě v y t v á ř í , n ý b r ž a b y s t e s e p r o s t ě vysta­ v i l y j e j í m u p ů s o b e n í v y samy. N e p o t ř e b u j e t e k t o m u ž á d ­ n o u b e z v a d n o u z n a l o s t slov, s n i m i ž b y b y l o z a p o t ř e b í s e o b r a c e t n a j i n é , a b y s t e j e m u s e l y p o t o m z a s e u č e n e c k y přežvýkávat. Milost nalezne pro vás vlastní slova. 12. Jen b ožs k é působení nás m ů ž e posvětit, neboť j e n ono zná b o ž s k ý v z o r naší dokonalosti. B o ž s k é p ů s o b e n í z a h r n u j e v e v š e c h v ě c e c h b ě h e m sta­ letí m y š l e n k y , k t e r é s p o č í v a j í v e v ě č n é m o u d r o s t i . K a ž d á v ě c o d p o v í d á z v l á š t n í B o ž í ideji; z n á j i p o u z e b o ž s k á m o u d r o s t . P o z n á n í t ě c h idejí, k t e r é s e t ě n e t ý k a j í , b y s n e d o k á z a l s á m rozpoznat. Božské působení vidí v b o ž s k é m Slově ideu, p o d l e n í ž m á š b ý t u t v á ř e n . Stojí m u p ř e d o č i m a j a k o v z o r . V B o ž í m Slově se t o m u t o p ů s o b e n í vystaví všechno, co patří k ž i v o t u s v a t é d u š e . J e d n o u částí j e b i b l e . D í l a , j e ž v y t v á ř í D u c h S v a t ý v nitru, r o v n ě ž přivádějí ke v z o r ů m , které j i m připomínají B o ž í S l o v o . C o ž n e m u s í tkvít tajemství usku­ t e č n ě n í t é t o ideje v t o m , ž e s e č l o v ě k j e d n o d u š e p ř e n e c h á v á B o ž í m rukám, aniž by k t o m u něco m o h l n e b o chtěl přidat, ať už n á m a h a m i či r o z u m o v ý m h l o u b á n í m ? C o ž není jasné,

že se toto dílo n e m ů ž e uskutečnit ani obratností, ducha­ p l n ý m i m y š l e n k a m i n e b o bystrostí, n ý b r ž prostřednictvím věrné o d e v z d a n o s t i , tím, že č l o v ě k prostě toto přijímá, a p o d r o b u j e se B o h u , j a k o se k o v p o d r o b í formě, plátno štětci, k á m e n d l á t u a r u c e s o c h a ř i ? C o ž n e s h l e d á v á m e , ž e t o n e n í v ě d ě n í o b o ž s k ý c h t a j e m s t v í c h , k t e r á B ů h b ě h e m sta­ letí z p ů s o b i l a k t e r á b o ž s k á v ů l e p o u ž i l a , a b y n á s u t v á ř e l a p o d l e o n o h o o b r a z u , j a k ý o nás s p o č í v á v e v ě č n é m S l o v ě B o h a ? C o ž n e c h á p e m e , že naše p ř i p o d o b n ě n í se k b o ž ­ s k é m u v z o r u m ů ž e p o c h á z e t jedině o d vtisknutí tajemné pečeti, k t e r o u je B o ž í p ů s o b e n í v nás; a p ř i t o m k vtisknutí 5

nedochází skrze představy', n ý b r ž s k r z e o d e v z d a n o s t d o j e h o vůle? M o u d r o s t prosté vůle spočívá v tom, aby se spokojila s e s v ý m d í l e m , a b y s e p o u z e d r ž e l a h r a n i c s v é cesty, a n i ž b y o p u s t i l a její linii. N e p r o z k o u m á v á z v ě d a v ě , j a k B ů h j e d n á , stačí jí, že j e h o v ů l e n ě c o nařizuje. T a k é se křečovitě nenamáhá srovnáváním a dohady, aby předem uhádla Boží vůli. C h c e p o u z e vědět, c o j í k a ž d ý o k a m ž i k odhaluje. T u p a k n a s l o u c h á našeptávání b o ž s k é h o slova, které se dá vní­ mat na d n ě srdce. N e v y p t á v á se svého ženicha, co našep­ t á v á d r u h ý m . Zajímají p o u z e t o , c o s a m a p ř i j í m á v e s v é m nitru. T a k přichází k a ž d ý m o k a m ž i k e m B o h u blíže, aniž si to u v ě d o m u j e . Ž e n i c h t a k t o m l u v í ke své nevěstě skrze skutečné p ů s o b e n í a nevěsta to zvědavě n e z k o u m á , nýbrž láskyplně a v d ě č n ě přijímá. D u c h o v n í život t a k o v ý c h duší je náramně prostý a hluboký; proniká celou jejich bytost. K j e d n á n í ji n e v e d o u nějaké d u c h a p l n é myšlenky n e b o vznešeně znějící výrazy. V z a t o samo o sobě, n ě c o t a k o v é h o by ji m o h l o přivádět j e n k nafoukanosti. J a k o u r o l i v e z b o ž n o s t i p a k hraje n á š d u c h ? Z n a m e n á j e n m á l o ; ano, s n a d n o s e stává d o k o n c e p ř e k á ž k o u . M ě l o by nás zaměstnávat jedině to, co n á m dává B ů h trpět n e b o činit. M í s t o t o h o z a n e d b á v á m e d o k o n c e to, c o j e b o ž s k y 5

Vnímáme tu souvislost se základní tezí Rahnerova doktorátu Geist in Welt; srv. v našem textu s. 93.

p o d s t a t n é a z a b ý v á m e se čistě r o z u m o v ě a k r i t i c k y b o ž s k ý m p ů s o b e n í m , které se uskutečnilo b ě h e m dějin. Je m n o h e m lepší r o z m n o ž o v a t b o ž s k é p ů s o b e n í svou vlastní věrností. T a t o p o d i v u h o d n á díla, o n i c h ž s l ý c h á v á m s p a l č i v o u zvědavostí, často slouží jen k tomu, aby nám znechutila zdánlivě malé věci. A přece by B o ž í láska v nás d o k á z a l a vytvářet veliké právě malými věcmi, k d y b y c h o m jimi nepo­ hrdali. Jak jsme pošetilí! S otevřenými ústy žasneme nad b o ž s k ý m p ů s o b e n í m v Písmu, které o n ě m vypráví. Chce-li však p ů s o b e n í ve svých činech p o k r a č o v a t a psát v našem nitru, o b r a c í m e papír sem a tam. N a š e zvědavost, co se o d e h r á v á v nás i v d r u h ý c h , b r z d í j e h o j e d n á n í . O d p u s ť mi, b o ž s k á L á s k o , vyprávím-li z d e o vlastních p o š e t i l o s t e c h . Ještě j s e m t o t i ž n e p o c h o p i l , c o t o z n a m e n á d á t ti v o l n o u ruku. Stále se ještě v z p í r á m proti p o d o b ě , kterou m i c h c e š v t i s k n o u t t y s a m a . R y c h l e j s e m sice p r o š e l t v ý m i d í l n a m i a o b d i v o v a l s n a d i t v é tvory, a l e n e z m o h l j s e m se j e š t ě n a p o t ř e b n o u o d e v z d a n o s t , a b y c h s á m n á l e ž i t ě přijal t a h y t v é h o štětce. A v š a k n y n í j s e m t ě našel, m ů j d r a h ý M i s t ř e a U č i t e l i , m ů j O t č e , m á d r a h á L á s k o ! C h c i s e stát t v ý m ž á k e m , v b u d o u c n u se učit j e n u tebe. J a k o marnotratný syn se vracím a hladovím po tvém chlebě. Rozloučil jsem se s u č e n ý m i představami, které lichotily p o u z e mé duševní nenasytnosti. N e c h c i se shánět po ž á d n ý c h autoritách, ani k n i h á c h . P o u z e , mají-li m i j e š t ě p o s l o u ž i t k t o m u , a b y c h s e stal závislejší na t v é m b o ž s k é m p ů s o b e n í ; a to ne k m é m u uspokojování, nýbrž j a k o ve všem, co mě potkává, z posluš­ n o s t i k t o b ě . C h c i se s o u s t ř e d i t p o u z e n a okamžik: t e n m ě má upoutávat. T a k chci z lásky k tobě plnit svou p o v i n n o s t a tobě dát plně v o l n o u ruku.

Druhá kniha - Stav odevzdanosti

První kapitola - Podstata a hodnota stavu odevzdanosti

i. Jaké p l á n y má B ů h s dušemi, které uvede do tohoto stavu. Č a s o d č a s u žije d u š e v í c e v B o h u ; č a s o d č a s u žije B ů h více v duši. C o j e t y p i c k é p r o m ó d u stávající d o b y , t o s e d u š i p ř í č í . Žije-li B ů h v d u š i , p a k s e ú p l n ě o d e v z d a l a j e h o p r o z ř e t e l n o s t i . Žije-li d u š e v B o h u , p a k s e p o z o r n ě a c í l e n ě c h á p e o n o h o u ž i t e č n é h o prostředku, přivádějícího k e spo­ j e n í s B o h e m . V š e c h n y její cesty j s o u p a k v y t ý č e n y ; učí se číst u d á l o s t i ; p o k o u š í s e v y d á v a t p o č e t z e s v ě d o m í ; b a i j e j í setkávání jsou předem vyznačena. Ten, k d o ji d u c h o v n ě d o p r o v á z í , j í stojí p o b o k u ; v š e c h n o j e a ž k d í l č í m r o z m l u ­ v á m z a ř í z e n o . Žije-li n a d t o v d u š i B ů h , u ž n i c n e p ř i c h á z í o d n í s a m é . P a k v l a s t n í j e n , c o j e j í v k a ž d é m o k a m ž i k u sdě­ leno ze zdroje, který ji oduševňuje, tedy od B o h a . N e m u s í si vytvářet dopředu ž á d n o u zásobu; nevyhledává ž á d n o u p o d i v u h o d n o u cestu. D u š e se p a k p o d o b á dítěti, které si

vykračuje, aniž by znalo zábrany, a j e ž d o k á ž e rozezná­ v a t v ě c i j e n p o d l e p o h y b u s r d c e . V t o m t o s t a v u neexistují žádné předem stanovené „ v h o d n é " k n i h y . Č a s t o t a d y c h y b í i potřebný d u c h o v n í vůdce. B ů h p a k dává duši za o p o r u sám sebe. Co se týká ostatního: duše p o b ý v á v temnotě, z a k o u š í z a p o m e n u t í , opuštěnost, smrt a n i c o t u . Jistěže, cítí s v o u stísněnost a b í d u , ale neví, j a k o u c e s t o u jí přijde p o m o c , ani k d y vlastně přijde. Přesto klidně, aniž by se trápila, č e k á na p o s k y t n u t í p o m o c i , s o č i m a z v e d n u t ý m a k n e b i . B ů h n e s h l e d á v á v e své n e v ě s t ě n i c t a k d ů l e ž i t é j a k o právě úplné odstranění všeho jejího vlastního proto, aby ž i l a j e n m i l o s t í a j e h o b o ž s k ý m p ů s o b e n í m . Proto jí Bůh sdě­

luje až v pravou dobu potřebné knihy i potřebný úsudek; zjednají dar vidění sebe, a dopřeje jí pokyny, rady a příklady moudrých. V š e c h n o , co jiní získávají vlastní n á m a h o u , duše n a c h á z í v e své o d e v z d a n o s t i . A c o j i n í p e č l i v ě u c h o v á v a j í , a b y s i t o p o d l e libosti m o h l i vzít do rukou, dostává ve chvíli, k d y to potřebuje. P o t o m vše osatní n e c h á v á p a d n o u t . Ze v š e h o si bere j e n tolik, k o l i k j í B ů h přisoudil, j a k o m a n u n a poušti, n e b o ť c h c e žít j e n skrze n ě h o . Jiné duše p o d n i k a j í k B o ž í slávě nesčetné věci; o n a se zatím n ě k d y p o d o b á střepu, který leží v koutě, a který n i k d o n e p o v a ž u j e za užitečný. T v o r o v é se k ní obracejí zády, o n a si však u ž í v á B o h a . N a p l ň u j e ji h l u b o k á , oprav­ d o v á a p ů s o b i v á láska, i k d y ž vlitá v k l i d u . Do n i č e h o se n e p o u š t í z v l a s t n í h o p o p u d u . U m í s e j e n o d e v z d á v a t a pře­ nechávat se B o ž í m rukám, aby mu sloužila tím z p ů s o b e m , k t e r ý z n á p o u z e o n . Č a s t o s a m a neví, k čemu tu vlastně je. B ů h to o v š e m ví. L i d é si o ní myslí, že se k n i č e m u n e h o d í a vnější o k o l n o s t i j i m z d á n l i v ě dávají za p r a v d u . Přesto se z ní t a j e m n ý m z p ů s o b e m a n e z n á m ý m i k a n á l y vylé­ vají n e s č e t n é m i l o s t i n a d r u h é , k t e ř í n a t o v ů b e c n e m y s l í a o kterých ani o n a v ů b e c neví. Na takových Bohu odevzdaných duších je všechno působivé, v š e c h n o svědčí, v š e c h n o je kázáním, všechno je apoštolské. Jejich mlčení, jejich skrytosti, jejich klidu, jejich odpoutání, jejich řečem, jejich gestům propůjčuje

B ů h j i s t o u s í l u , k t e r á druhé ohromuje, a n i ž o t o m m o h o u p o v ě d ě t n ě c o k l o u d n é h o . J a k o s a m i stojí p o d v l i v e m tisí­ cerých tvorů, které p o u ž í v á milost k jejich p o u č e n í , aniž si to u v ě d o m u j í , tak také o n y slouží za o p o r u a u k a z o v a tele c e s t y b e z j a k é h o k o l i v a z b y n e b o ú m y s l u . B ů h v n i c h působí, avšak n e p ř e d p o k l á d a n ý m a často n e z n á m ý m způ­ s o b e m . T a k o v é duše se p o d o b a j í Ježíši, z n ě h o ž v y c h á z e l a t a j e m n á síla, k t e r á u z d r a v o v a l a d r u h é . O v š e m s t í m r o z d í ­

l e m , že tyto duše často vůbec necítí, že by měly na někoho nějaký vliv; a n o , a n i t r o c h u k t o m u v ě d o m ě n e p ř i s p í v a j í . J s o u j a k o nějaký skrytý b a l z á m ; č l o v ě k jej n e z n á , a přesto si po čase uvědomujejVAo ú č i n k y a on sám právě tak n e v ě d o m ě roz­ lévá své p ů s o b e n í . 2. V tomto stavuje duše vedena b o ž s k ý m p ů s o b e n í m přes lecjakou temnotu. Jakmile duše objevila tento božský p o p u d , opouští v š e c h n a díla, cvičení, metody, p o m o c n é prostředky, knihy, usměrňující zásady, z b o ž n o u společnost, aby se o d d á v a l a v n i t ř n í m u v n u k n u t í . T a s e o d t é c h v í l e s t a n e j e d i n ý m pra­ m e n e m její d o k o n a l o s t i . S p o č í v á v r u k o u t o h o t o p o d n ě t u , j a k o v n ě m v ž d y c k y s p o č í v a l i svatí. V í , ž e p o u z e t o t o b o ž s k é p ů s o b e n í o d p o v í d á její d a r o v a n é cestě, aniž by si m u s e l a vymáhat p o m o c od tvorů; jinak by se dostala na n e z n á m é území, a tam snadno zabloudila. Nepojmenovatelné Boží p ů s o b e n í t u d í ž v e d e a řídí duši po cestách, které z n á j e n O n . C h o v á se k takovým duším j a k o k proudění v z d u c h u ; ten se projevuje až v p ř í t o m n é m o k a m ž i k u . Co má následo­ vat, má příčinu v B o ž í vůli a j e h o p ů s o b e n í se p o z n á teprve z následujících ú č i n k ů , totiž tím, co v těchto d u š í c h vytváří a k č e m u p o b á d á . V š e s e děje p r o s t ř e d n i c t v í m n e k l a m n ý c h vnitřních v n u k n u t í , při plnění stavovských povinností. To j e asi t a k v š e c h n o , c o o n y d u š e v ě d í o d u c h o v n í m ž i v o t ě . V t o m tkví v š e c h n a jejich v i d ě n í a zjevení, jejich celá m o u d ­ rost i j e j i c h rada. K v ů l i t o m u j i m n i k d y nic n e c h y b í . V í r a j i m zaručuje, že je dobré to, co konají.

Č t o u , m l u v í , p í š í a ptají s e n a r a d u , j e n a b y n a l e z l y z n a ­ mení b o ž s k é h o p ů s o b e n í . K d y ž t o B ů h nařídil, vykonají

t o , j a k o v š e o s t a t n í . Nehledají věci samy o sobě, nýbrž božský popud ve věcech. B y t í a n e b y t í j e j i m s t e j n ě v h o d n é , n e b o ť se ve víře neustále opírají o toto n e k l a m n é , r o v n o m ě r n é , n e m ě n n é a v ž d y c k y radikální p ů s o b e n í . Vidí je a zakoušejí ve všem; v těch nejméně n á p a d n ý c h v ě c e c h j a k o v o n ě c h nejvznešenějších. K a ž d ý o k a m ž i k j i m o tom v y p o v í d á . Pak neužívají věcí tak, že by se j e d i n ě na ně spoléhaly, n ý b r ž se podřizují B o ž í m u s t a n o v e n í m a vnitřnímu p o p u d u . A ten objevují stejně s n a d n ý a jistý i v p r o t i c h ů d n ý c h j e v o v ý c h formách. Jejich život tedy neprobíhá v hledání a toužení, ani v n e c h u t i a v z d y c h á n í , n ý b r ž ve stálé j i s t o t ě , že stále vlastní to, co je nejdokonalejší. V š e c h n y j e j i c h d u š e v n í i t ě l e s n é stavy, v š e c h n o , c o z a k o u š e j í z v e n č í i z nitra, c o j i m o d h a l u j e k a ž d ý o k a m ž i k : v š e c h n o tvoří p r o takové duše plnost b o ž s k é h o p ů s o b e n í a v š e c h n o j e č i n í š ť a s t n ý m i . S t v o ř e n é b e z B o h a p r o n ě zna­ mená vesměs j e n trápení a bídu. Jediné správné měřítko t o t i ž spatřují v t o m , c o j e p l o d e m B o ž í h o p ů s o b e n í . I k d y ž j s o u p o d l e t o h o o k r a d e n i o ideje, s l o v a , k n i h y , ž i v o b y t í , s p o ­ l e č n o s t , z d r a v í , ba d o k o n c e i o ž i v o t , n e b o dojde-li k o p a k u ,

p a k je j i m to l h o s t e j n é . Duše miluje božské působení v každé podobě. M á k a ž d é z a s t e j n ě p o s v ě c u j í c í . T a k é si d o p ř e d u nepřipravuje, j a k s e b u d e c h o v a t . K d y ž věci vyvěrají p o u z e z tohoto pramene, ona již dopředu dává souhlas. 3. Stav odevzdanosti zahrnuje stav čisté víry, čisté naděje i čisté lásky. S t a v o d e v z d a n o s t i s e d o j i s t é m í r y s k l á d á z e s t a v u víry, n a d ě j e a lásky. S p o j u j e je v j e d i n é m p o z v e d n u t í srdce k B o h u a j e h o p ů s o b e n í . T ř i z m í n ě n é c t n o s t i s e z d e slévají j a k o b y do jediné. Proto je také j e d n o t n ý jejich výraz: pro­ stá o d e v z d a n o s t B o h u a j e h o p ů s o b e n í . J a k s e d á v y j á d ř i t o n o b o ž s k é spojení? O d k u d lze pojmenovat j e h o podstatu a vlastnost, j e ž by o d p o v í d a l y j e d n o t ě této trojičnosti? T y t o

tři c t n o s t i n á m z j e d n á v a j í p r o ž í v á n í B o h a , j e h o v ů l e a pří­ stup k n ě m u . Č l o v ě k vidí t e n t o c t i h o d n ý střed, miluje ho a d o u f á , ž e o d něj v š e c h n o d o s t a n e . S t e j n ý m p r á v e m t o l z e nazvat čistou láskou, čistou nadějí, čistou vírou. K d y ž se o b v y k l e p o u ž í v á p r o t e n t o stav, o n ě m ž j e z d e ř e č , p r v n í uvedené j m é n o (láska), nemají být v y l o u č e n y o b ě zbýva­ jící b o ž s k é ctnosti. Má být j e n naznačeno, že ostatní dvě ctnosti v t o m t o stavu pracují skrytě. Z e s t r a n y B o h a : j e s i nejjistější tehdy, p o k u d s e m u d u š e o d e v z d á v á ; z e s t r a n y srdce: j i s t o t u n a l é z á v o t e v ř e n o s t i v ů č i B o h u . Z e s t r a n y B o h a j e p ř i t o m z a r u č e n a j i s t o t a d a r u víry; ze s t r a n y s r d c e j i s t o t a , k t e r á je s m í š e n a s o b a v o u a n a d ě j í . Ž á d o u c í j e d n o t a t ě c h t o tří s v a t ý c h c t n o s t í ! V ě ř t e tedy, svaté d u š e , d o u f e j t e a milujte, ale v p r o s t é m p ů s o b e n í , j e ž v y v o ­ lává v e v a š e m srdci D u c h Svatý, k t e r é h o v á m udílí B ů h . V t o m s p o č í v á p o m a z á n í B o ž í h o j m é n a , které D u c h S v a t ý c o n e j h l o u b ě j i šíří v e v a š e m srdci. T o t v o ř í o n o m y s t i c k é s l o v o a zjevení, z á r u k u v y v o l e n í , v č e t n ě j e h o o b l a ž u j í c í c h n á s l e d k ů :

jak dobrý je Bůh Izraele vůči těm, kdo mají upřímné srdce\ T o t o p ů s o b e n í o z n a č u j e m e č i s t o u l á s k o u , a t o v srd­ c í c h l á s k o u z a p á l e n ý c h . L á s k a j e p ř í č i n o u lásky. N a z ý v á s e t a k p r o slast, j e ž v p l n o s t i r o z l é v á o d d ů v ě r y a s v ě t l a n a v š e c h n y m o h u t n o s t i duše. A v š a k v duších, které okoušejí p e l y ň k o v o u číši, s e t o t o p ů s o b e n í n a z ý v á č i s t á v í r a . N e b o ť tam často vládne temnota a černá noc. Čistá láska vidí, cítí a v ě ř í . Č i s t á v í r a v ě ř í , a n i ž b y v i d ě l a n e b o c í t i l a . V t o m spočívá rozdíl mezi oběma. Tedy jen formy projevu se tu a t a m o d s e b e liší. V e s k u t e č n o s t i s t a v u čisté v í r y n e c h y b í l á s k a , a n i v e s t a v u čisté l á s k y n e n í n e d o s t a t e k v í r y a o d e ­ vzdanosti. O n a rozličná označení pocházejí od toho, co v d o t y č n é m stavu obyčejně převládá. O d p o v í d a j í c í p o d í l těchto ctností při z m í n ě n é m p ů s o b e n í vytváří různé nadpři­ r o z e n ě p o v z n e s e n é stavy. P r o t o ž e j e B ů h v e své n e k o n e č n é r o z m a n i t o s t i m ů ž e m í s i t , n e e x i s t u j e d u š e , k t e r á b y nepřijí­ mala toto c e n n é p ů s o b e n í se specifickými odstíny. Avšak, co na t o m záleží; v ž d y c k y se j e d n á o víru, naději a lásku.

V odevzdanosti má nyní duše všeobecný prostředek, aby m o h l a do sebe přijmout zvláštní ctnosti v náramné rozmanitosti ú č i n k ů . Ž á d n é duše nesmějí očekávat, že p o d b o ž s k ý m vlivem m o h o u dosáhnout téhož stupně nebo t é h o ž stavu. A l e v š e c h n y se d o k á ž o u spojit s B o h e m , o d d a t s e j e h o p ů s o b e n í a p ř i j m o u t svůj z v l á š t n í stav; m o h o u n a l e z n o u t B o ž í království a p o d í l e t se na j e h o spravedl­ nosti a kráse. V t o m t o království o č e k á v á duši k o r u n a . Ať u ž j e k o r u n o u v í r y n e b o lásky, k a ž d o p á d n ě j d e o k o r u n u , a to k o r u n u v B o ž í m království. O v š e m s tím r o z d í l e m , že j e d n y duše kráčejí ve světle, z a t í m c o jiné t á p o u v temno­ tách. A v š a k z a p ř e d p o k l a d u , n a d č í m ž s e zatajuje d e c h , že č l o v ě k patří B o h u a j e h o p ů s o b e n í . Jde snad o název tohoto stavu v j e h o odlišnosti od j i n ý c h stavů a přitom o j e h o p ř e d n o s t i ? N i k o l i . J d e spíše o s a m é h o B o h a a j e h o vlastní působení. J a k ý m z p ů s o b e m k t o m u dochází, to má být duši lhostejné. T a k tedy n e m á m e d u š í m hlásat čistý stav víry n e b o lásky, k ř í ž o v o u c e s t u n e b o s t e z k u ú t ě c h y - t a k o v é h o n ě c o n e m ů ž e být d á n o všem, ani na stejném stupni a tímtéž způ­ s o b e m . H l á s e j m e p r o s t ě t ě m , k t e ř í mají p r o s t é s r d c e , b o h a ­ b o j n é s m y š l e n í , v š e o b e c n ě , ž e s e mají o d e v z d á v a t d o B o ž í h o působení. Dejme j i m p o c h o p i t , že touto p o m ů c k o u dosáh­ n o u zvláštního stavu, který pro ně B o ž í p ů s o b e n í v y h l é d l o od věčnosti a pro ně určilo. N i k o h o neodrazujme; nikoho n e o d m í t e j m e ; n i k o h o n e z a d r ž u j m e p ř e d v z n e š e n o u sva­ tostí. J e ž í š k t o m u p o v o l á v á v š e c h n y , n e b o ť o d v š e c h v y ž a ­ duje, aby se podřídili vůli j e h o O t c e a aby se p o d í l e l i na tajemném životě j e h o Těla. Jeho údy ho m o h o u j e n natolik pravdivě nazývat svou hlavou, nakolik se jejich vůle doko­ nale shoduje s j e h o vůlí. Neustále opakujme všem duším, že p o z v á n í mírného a láskyplného Vykupitele nepožaduje p o nich nic vysloveně nepřiměřeného n e b o m i m o ř á d n é h o . N e p o ž a d u j e o d n i c h n e s p l n i t e l n o u n á m a h u . P ř e j e si, a b y se do n ě h o s d o b r o u v ů l í d o s l o v a zavěsily, a b y je m o h l vést, řídit, a p o d l e m í r y t o h o t o s p o j e n í t a k é o m i l o s t n i t .

4. Se stavem odevzdanosti je spojena h r d i n s k á šlechetnost. N e n í nic šlechetnějšího než srdce, které má víru; srdce, které v n á m a h á c h a největších n e b e z p e č í c h shledává toliko b o ž s k ý život. K d y b y šlo o to, a b y p o ž i l o j e d , d a l o v sázku život, sloužilo n a k a ž e n ý m morem: v tom všem by nalezlo p l n o s t b o ž s k é h o ž i v o t a . T o s e sdílí p o k a p k á c h , ale nezaplaví duši v j e d i n é chvíli, ani ji n e n a p l n í ihned. Válečné voj­ sko s takovým p o v ě d o m í m by bylo neporazitelné. Smysl víry totiž p o z v e d á srdce a rozšiřuje je n a d e v š e c h n o , co se nabízí smyslům.

Život víry a smysl víry se shodují. O b o j í z n a m e n á r a d o s t z vysoké hodnoty, kterou dává Bůh, j a k o i p e v n o u důvěru v j e h o v e d e n í . T í m se stává v š e c h n o p ř í j e m n ý m a v š e c h n o pak bývá přijímáno velkoryse. Duši pak je každé místo v h o d n é , k a ž d ý stav i k a ž d ý b l i ž n í , a n a v š e c h n o j e p ř i p r a ­ vena. N i k d y není víra nešťastná; ani tehdy, p o k u d j s o u s m y s l y z c e l a v y p r a h l é a b e z ú t ě c h y . T a t o ž i v á v í r a žije stále v B o h u a v j e h o p ů s o b e n í ; žije m i m o d o t ě r n o s t o b l u d , k t e r é jí o d p o r u j í a z a t e m ň u j í smysly. V z b o u ř e n é smysly náhle volají k duši: Nešťastnice nyní jsi ztracena, p o m o c ti nepřijde o d n i k u d ! A v š a k víra ihned o d p o v í d á j e š t ě hlasitěji: v y d r ž , j d i d á l a n i č e h o s e n e b o j ! 5. Stav odevzdanosti a čisté v í r y získává duši více zásluh, než nejskvělejší činy. Vše mimořádné, co v n í m á m e u světců, j a k o j s o u vidění, zjevení, vnitřní rozhovory, tvoří j e n p a p r s e k vznešenosti j e j i c h s t a v u , k t e r ý se v y j a d ř u j e činností víry. V ž d y ť v í r a t o v š e c h n o v l a s t n í , n e b o ť u m í v i d ě t a slyšet B o h a v t o m , c o s e děje v k a ž d é m o k a m ž i k u . K d y ž s e t o p a k v i d i t e l n ě p r o j e v í , p a k to n e z n a m e n á , že by to j i ž nevlastnila. O d h a l u j e se j e n její v z n e š e n o s t a v á b í d u š e , a b y ž i l y z víry. T a k t a k é v e l e b ­ n o s t T á b o r a a J e ž í š o v y z á z r a k y n e r o z m n o ž u j í její v e l i k o s t . B y l y t o b l e s k y , k t e r é čas o d č a s u š l e h a l y z t e m n é h o m r a k u

j e h o lidství, a b y je učinily p r o d r u h é ú c t y h o d n é a h o d n é milování. Co je úchvatné, spočívá na svatých v jejich stálém a vše p r o n i k a j í c í m ž i v o t ě z víry. B e z t o h o b y v š e o s t a t n í n e b y l a v ů b e c ž á d n á svatost. Jejich svatost n e m á v milující víře, která j i m dává ve všem zakoušet B o h a , ž á d n o u p o t ř e b u p o n ě č e m m i m o ř á d n é m . P o u z e s e t o stává p r o s p ě š n é p r o druhé, kteří za j i s t ý c h o k o l n o s t í ještě potřebují svědectví a z n a m e n í . V ě ř í c í d u š e se p o u č í z t e m n o t y víry. N e s h á n í se však po nějakých lesklých obalech. N e c h á v á víru vystou­ pit navenek, aby měl z toho užitek také bližní. S a m a pro s e b e se s p o k o j í s t í m n e j o b y č e j n ě j š í m : s B o ž í m i u s t a n o v e ­ ními a j e h o z a l í b e n í m . Ta vystavují její víru z k o u š c e tím, že se skrývají a ne že se i h n e d zjevují.

Víra nepožaduje žádné důkazy • T i , k d o n e u s t á l e p o t ř e b u j í d o k a z o v á n í , j s o u s l a b í v e v í ř e . K d o žije z víry, n e p ř i j í m á důkaz jako důkaz, nýbrž j a k o Boží ustanovení. V tomto s m y s l u m i m o ř á d n é stavy nijak n e o d p o r u j í č i s t é m u stavu víry. A v š a k e x i s t u j e m n o h o s v ě t c ů , k t e r é B ů h k u ž i t k u z b o ž n ý c h d u š í v y z d v i h u j e , j e j i c h ž t v á ř n e c h á z a z á ř i t k osví­ cení slabých. Tak t o m u bylo u proroků, apoštolů a v ů b e c u j i n ý c h d á v n ý c h i současných světců, k d y ž je B ů h chce postavit na svícen. V ž d y c k y b u d e dost takových svatých a v ž d y j i c h dost b y l o . A v š a k vedle t o h o se n a c h á z í v církvi b e z p o č e t j i n ý c h , žijících skrytě, kteří j s o u p o v o l á n i k t o m u , a b y svítili j e n v n e b i . T i nešíří v e světě j a k o b y ž á d n é s v ě t l o , n ý b r ž žijí a u m í r a j í v h l u b o k é m z a h a l e n í . 6. Stav odevzdanosti v sobě zahrnuje zásluhu všech ostatních s k u t k ů . Vnitřní odevzdanost je otevřená ke každé možnosti. K d y ž se totiž vlastní Já p o n e c h á na vůli B o ž í m u zalíbení, pak se ve všem, čemu o d p o v í d á toto zalíbení, rozprostře o d e v z d a n o s t , j e ž v y t r y s k l a z č i s t é lásky. T a k o v ý m z p ů s o ­ b e m se mu duše b e z v ý h r a d n ě o d e v z d á v á v k a ž d é m oka­ m ž i k u . Klímají v ní všechny myslitelné vlastnosti, všechny

m o ž n o s t i . D u š i t u d í ž n e p ř í s l u š í u r č o v a t p ř e d m ě t své p o d ­ řízenosti B o h u , kterou mu dluží. Zaměřuje svou pozor­ nost p o u z e na to, aby byla ve všem p o d ř í z e n a a ke v š e m u ochotna. V tom spočívá podstata odevzdanosti, tedy to, co B ů h p o ž a d u j e od duše. Dar, který si z celého srdce přeje, je s e b e z á p o r , p o s l u š n o s t a láska; v ž d y ť o ostatní se B ů h p o s t a r á sám. Z d a duše n y n í p l n í své stavovské p o v i n ­ nosti svědomitě, to drásavě n e z k o u m á ; z d a má klidně jed­ nat p o d l e zvláštního vnuknutí a z d a j e naplněna pokojem, zhola p o n e c h á v á p ů s o b e n í milosti; a n e b o v j a k é m rozpo­ l o ž e n í se nacházejí tělo a duše, v t o m v š e m se cvičí, j a k o by šlo o t u t é ž a j e d i n o u nejhlubší o d e v z d a n o s t . R e a l i z a c e t o h o p a k nezůstává o m e z e n a p o u z e na nejbližší cíl, ani n e k o n č í j e n u o n o h o zvláštního příkazu, který byl po ruce. Vseje t o t i ž z a c í l e n o p ř í m o k B o h u . P r o t o v s o b ě o d e v z d a ­ nost plně zahrnuje zásluhu i působivost, j a k o u má v ž d y c k y u p ř í m n ě d o b r á vůle kvůli B o h u . P o k u d totiž závisí účin­ nost p o u z e na B o h u , p a k i to, co chtěla v y k o n a t , platí před Bohem za vykonané. Jestliže B o ž í zalíbení vymezuje hranice činnosti jednot­ livým schopnostem duše, nevyžaduje se po ní žádné jiné chtění, n e ž líbit se B o h u . H l e d á přece B o ž í bytí a p o d s t a t u . Bude-li láska duše spočívat v činnosti, p a k se b e z m e z n é spojí s B o h e m právě přes tuto činnost. Bude-li n a o p a k tato láska směřovat k trpným s c h o p n o s t e m duše, b u d e jí to rovněž prospěšné, a B o ž í vůle se v t o m t o o k a m ž i k u o m e z í p r á v ě n a to. T a k p ř e c h á z í d o srdce d o b r ý cíl t o h o č i o n o h o r á z u . K d y ž d u š e B o h u o d d a n á j e d n á čistě, b e z ­ p o d m í n e č n ě a b e z v ý h r a d n ě , s d í l í se s n í m v p l n o s t i s r d c e , j a k to o d p o v í d á její n e z m ě r n é s c h o p n o s t i přijímat, p a k j d e o projev lásky, která j a k o j e d i n á m ů ž e vše r o z š i ř o v a t . Láska odstraňuje ze srdce v š e c h n y z b y t e č n é věci a činí jej schopné přijmout Boha. Svaté oproštění, ty připravuješ místo B o h u ! Čistoto, šťastné zničení, m á cesto! P o d ř í z e n o s t i b e z v ý h r a d ! Vábíš B o h a do nitra srdce. Ať je to p o t o m s duševními schop­ n o s t m i t a k č i o n a k : P a n e , tys m é j e d i n é d o b r o . N a k l á d e j

s t í m t o m a l ý m t v o r e m , j a k s e t i z l í b í . D e j m u j e d n a t , dej m u o s v í c e n í , d e j m u p ř i j í m a t d o j m y : v š e c h n o j e p r o něj d o b r é . V ž d y ť t i v š e c h n o n á l e ž í , v š e c h n o j s i ty, v š e c h n o o d t e b e p o c h á z í a j e t o j e n p r o t e b e . N e p o t ř e b u j i s e o t o u ž sta­ rat. Ž á d n ý o k a m ž i k m é h o ž i v o t a n a p ř í š t ě n e l e ž í v m é l i b o ­ vůli. V š e c h n o j e tvoje. N e m á m c o přidávat, ani c o o d n í m a t ; n e m á m co hledat, ani o č e m h l o u b a t . T o b ě přísluší, abys to v š e c h n o řídil: s v a t o s t , d o k o n a l o s t , s p á s u , d u c h o v n í v e d e n í , u m r t v o v á n í : to je tvoje věc, P a n e . Já j e n m á m být s t e b o u spokojen a neupínat se na ž á d n o u činnost ani na nějaký stav; n ý b r ž v š e c h n o p o n e c h a t t v é m u z a l í b e n í . J d e o o d v a h u milovat, tedy se odevzdávat. 7. K a ž d á duše je povolána k ú ž a s n ý m přednostem svého stavu. O h l a š u j i tedy, d r a h á l á s k o , o d e v z d a n o s t a ne nějaký z v l á š t n í stav. M á m r á d v š e c h n y stavy, d o n i c h ž t v á m i l o s t uvede duše, a ž á d n é m u nedávám přednost. U č í m všechny duše p o u ž í v a t v š e o b e c n ý prostředek, aby dosáhly stavu, k t e r ý s i p r o n ě p ř e j e š . O d e v š e c h p o ž a d u j i j e n v ů l i pře­ nechat se j e h o vedení. Pak je neomylně povedeš k tomu, co je pro ně nejblahodárnější. H l á s á m j i m víru, odevzda­ nost, důvěru. Mají chtít být p ř e d m ě t e m i nástrojem b o ž ­ s k é h o p ů s o b e n í . M a j í b ý t p ř e s v ě d č e n i , ž e s e tvé p ů s o b e n í v k a ž d é m o k a m ž i k u a ve všech v ě c e c h zároveň vztahuje na všechno, p o d l e toho, zda má duše více či méně dobrou v ů l i . T o j e v í r a , k t e r o u h l á s á m . Ž á d n ý z v l á š t n í s t a v víry, t a k é ž á d n ý s t a v č i s t é lásky, n ý b r ž v š e o b e c n ý stav, v n ě m ž d u š e m o h o u najít B o h a v n e j r ů z n ě j š í c h p ř e s t r o j e n í c h , k t e r á p o u ž í v á . T a k m o h o u o b d r ž e t b o ž s k ý charakter, který j i m určila j e h o milost. O b r a c e l j s e m se na duše stísněné. N y n í mluvím ke všem duším. M o j e srdce na m n e naléhá, a b y c h v š e m n ě c o poskyt­ nul, v š e m hlásal tajemství evangelia, a b y c h b y l v š e m vším. S t í m t o s m ý š l e n í m m i b u d e s l a d k o u p o v i n n o s t í p l a k a t s pla­ č í c í m i , těšit se s r a d u j í c í m i se, s p o š e t i l ý m i m l u v i t v j e j i c h řeči,

oslovit u č e n é jejich o d b o r n ý m i pojmy. V š e c h n y b y c h rád p ř e s v ě d č i l o t o m , ž e sice n e m o h o u o č e k á v a t stejné p r o j e v y B o ž í p ř í z n ě , ale m o h o u o č e k á v a t t u t é ž l á s k u , mají-li t u t é ž o d e v z d a n o s t B o h u ; p a k k n i m p ř i c h á z í stejné B o ž í p ů s o ­ b e n í tak, ž e v š i c h n i t o u t o c e s t o u d o s a h u j í v z n e š e n o u sva­ tost. C o j e n a z ý v á n o m i m o ř á d n ý m v y z n a m e n á n í m m i l o s t i , j s m e s t o o z n a č i t p o u z e p o j m e m ; t o t i ž j e n m á l o d u š í , které j s o u dosti věrné, j s o u s c h o p n y se dostat nad tento pojem. V den p o s l e d n í h o s o u d u nad světem se to uvidí. T e h d y se p o c h o p í , že to nebyla v ů b e c nějaká zdráhavost B o h a , nýbrž naše v l a s t n í v i n a , j e s t l i ž e se v ě t š i n a p ř i p r a v i l a o t y t o b o ž s k é dary. J a k o u p l n o s t m i l o s t i b y j i m m o h l o o p a t ř i t b e z p o d m í ­ nečné podřízení se neměnné dobré vůli! S B o ž í m p ů s o b e n í m se to má p o d o b n ě j a k o s Ježíšem. J e s t l i ž e ti, k t e ř í k n ě m u n e m a j í ž á d n o u d ů v ě r u a n i ú c t u , nedostávají ž á d n é projevy přízně, které nabízí k a ž d é m u , p a k j e v i n e n jejich š p a t n ý p o s t o j . Jistě, v š i c h n i n e m o h o u o č e k á v a t t y t é ž v z n e š e n é stavy, d a r y a v y s o k é s t u p n ě . A v š a k k d y b y všichni zůstali věrni milosti a k a ž d ý jí o d p o v í d a l p o d l e d a n ý c h sil, b y l i b y v š i c h n i s p o k o j e n i . V š i c h n i b y p a k d o s p ě l i n a o n e n s t u p e ň m i l o s t i a k o n ě m p r o j e v ů m pří­ zně, které by zcela naplnily jejich t o u h u . Byli by naplněni p o d l e p ř i r o z e n o s t i i milosti. V ž d y ť p ř i r o z e n o s t a milost se spojují v e v z d y c h á n í , které t o u h a p o t ě c h t o c e n n o s t e c h v srdci v y l o u d í . 8. V š e c h n y p o k l a d y milosti závisí na tom, zda má člověk čisté srdce a zda se zcela odevzdává B o h u . K d o s e c h c e těšit z p l n o s t i v š e h o , m á d ě l a t t o j e d i n é : očišťovat své srdce, n e l p ě t n a t v o r e c h a z c e l a se p ř e n e c h á v a t B o h u . V této čistotě a o d e v z d a n o s t i se n a c h á z í v š e c h n o . Ať tě jiní, Pane, velmi v ý m l u v n ě a m n o h a m o d l i t b a m i vzý­ vají o v š e m o ž n é d a r y : j á tě, m ů j B o ž e , p r o s í m j e n o j e d i n é . M á j e d i n á p r o s b a z n í : dej m i s r d c e , j e ž n a n i č e m n e l p í ! J a k je p a k šťastné! Ž i v o u vírou se takto z a h l é d n e B ů h . Je vidět ve všech v ě c e c h a k a ž d ý m o k a m ž i k e m ; a není vidět, j a k

p ů s o b í v n a š e m nitru i m i m o nás. Ve v š e m se mu slouží j a k o p ř e d m ě t s v é m u nástroji. V e v š e m n á s v e d e a p ř i v á d í n á s k e v š e m u . V ě t š i n o u n a t o v ů b e c n e p o m y s l í m e , ale o n myslí z a nás. Stačí m u , k d y ž t o u ž í m e po tom, co nás potkává, a j e h o ustanovení z d ů v o d ň u j e , co nás má potkat. Ví, j a k se na to p ř i p r a v u j e m e . S n a d se s n a ž í m e i o d h a l i t v n a š e m nitru tuto t o u h u : avšak při naší vleklé slepotě t o n e v i d í m e . O n to však vidí. Jak jsme naivní! C o p a k nevíme, co je dobře disponované nitro? Je to srdce, v n ě m ž p ř e b ý v á B ů h . K d y ž v n ě m tedy B ů h zpo­ zoruje své vlastní n á k l o n n o s t i , ví, ž e j e h o p ř í k a z ů m b u d e v ž d y v y h o v ě n o . V í také, ž e j s m e slepí v ů č i v š e m u , c o potře­ b u j e m e . P r o t o s á m p ř e b í r á starost o t o , a b y n á m d a l , c o j e p r o nás léčivé. N e s t a r á se příliš o to, z d a n á m p ř i t o m m u s í o d p o r o v a t . U s m y s l i l i j s m e si, ž e p ů j d e m e n a v ý c h o d , o n n á s v š a k v e d e n a z á p a d . C h t ě l i j s m e najet n a ú t e s , a v š a k o n o t o č í k o r m i d l e m a d o v e d e nás do přístavu. A n i ž b y c h o m z n a l i m a p u a s m ě r cesty, b e z v ě t r u i b e z z n a l o s t i t o h o , k d y nastane příliv n e b o odliv, p r o b í h á naše cesta stále k l i d n ě . I k d y ž n a n á s v y r a z í p i r á t i , p r u d k ý vítr, v a n o u c í p r o t i n i m , je skolí a on nás vytrhne z jejich o b c h v a t u . D o b r á v ů l e , čisté n a n i č e m n e l p í c í s r d c e ! J e ž í š t i v y k á ­ zal správné místo, k d y ž tě zařadil mezi blahoslavenství. C o ž e x i s t u j e v ě t š í štěstí, n e ž v l a s t n i t B o h a , p o n ě v a d ž t a k é o n n á s v l a s t n í ? V z á c n ý stav, š ť a s t n é n y n ě j š í b y t í ! O v š e m

p ř i t o m podřimujeme v náruči prozřetelnosti; n e v i n n ě si hra­ jeme s Boží moudrostí, aniž b y c h o m se znepokojovali kvůli plavbě, která mezitím pokračuje a třebaže vězíme m e z i útesy, p i r á t y a s t á l ý m i b o u ř e m i , u b í r á s e n a š e p u t o ­ v á n í stále š ť a s t n ě v p ř e d . Srdce na n i č e m nelpící, d o b r á vůli! Ty tvoříš j e d i n ý z á k l a d v š e c h d u c h o v n í c h s t a v ů . J s o u t i d á n y d a r y čisté víry, č i s t é n a d ě j e , č i r é d ů v ě r y , č i s t é lásky, a s k r z e t e b e b u d o u prospěšné. Z t v ý c h k o ř e n ů rostou p o u š t n í květiny, v z á c n é m i l o s t i , k t e r é l z e najít p o u z e v d u š í c h , k t e r é n a n i č e m nelpí, kde B ů h nachází očištěné obydlí a tedy se tam m ů ž e u s í d l i t , c o ž j i n d e n e u d ě l á . V y t v á ř í š b o h a t ě t r y s k a j í c í pra-

m e n , z n ě h o ž vytékají v š e c h n y potůčky, j e ž z a v o d ň u j í ženi­ c h o v y z á h o n y a nevěstiny zahrady. Povoláváš všechny duše a říkáš j i m : d o b ř e se na m n e podívejte, n e c h á v á m vypu­ č e t k r á s n o u l á s k u ; t a n a c h á z í t o , c o j e n e j v z á c n ě j š í , a při­ vlastňuje si to. P l o d í m j e m n o u a ú č i n n o u B o ž í b á z e ň , která vlévá o d p o r a hnus ke zlému, a dává člověku, aby se mu v y h n u l b e z j a k é h o k o l i d r á s á n í . P ů s o b í m , ž e v y s t á v a j í nejvznešenější názory na B o ž í velikost a na cenu ctnosti. Ze mne b e z ustání vystupuje vroucí touha, která je proniknuta s v a t o u n a d ě j í . V e v y h l í ž e n í b o ž s k é p o d s t a t y stále p o b í z í m k dobrému; vždyť účast na ní b u d e j e d n o h o dne j a k o dnes, a l e m n o h e m ú c h v a t n ě j i , t v o ř i t štěstí v ě r n ý c h d u š í . Srdce na ničem nelpící, dobrá vůli! M ů ž e š p o z v a t v š e c h n y d u š e , a b y t ě o b k l o p i l y , a b y s e o b o h a t i l y t v ý m nevy­ čerpatelným bohatstvím. Z tebe se o d v o z u j í v š e c h n y stavy a k t o b ě se vracejí v e š k e r é d u c h o v n í cesty. V t o b ě čerpají, co mají v s o b ě k r á s n é h o , p ř i t a ž l i v é h o a ú c h v a t n é h o . V y n á š e j í to z t v é h l u b i n y . O b d i v u h o d n é m i l o s t i a d a r y c t n o s t í v š e h o druhu, j i m ž se dává všude objevovat a j i m i ž se živí, pochá­ zejí z e t v ý c h s a d ů . V e tvé z e m i teče m l é k o a m e d . T v á ň a d r a d á v a j í m l é k o . N a t v é m srdci s p o č í v á k y t i c e myrty. J e v i d ě t , že z t v ý c h r u k o u p r o u d í h o j n ě a čistě šťáva, k t e r á se z í s k á v á p r o s t ý m s t i s k n u t í m : n u ž e tedy, d r a h é d u š e , s p ě c h e j m e s vět­ r e m o z á v o d vstříc o c e á n u lásky, k t e r ý n á s z v e . N e u t e č e n á m č a s ? V y r a z m e t e d y n e o d k l a d n ě . Z t r a ť m e se v B o h u , v jeho srdci, a b y c h o m se o p i l i j e h o l á s k o u . V t o m t o s r d c i n a j d e m e klíč k nebeské p o k l a d n i c i . Vydejme se na cestu směrem k nebi. Ž á d n é místo není tak zastrčené, že b y c h o m tam n e m o h l i dospět. N i c n á m nezůstane z a m k n u t o : ani zahrada, ani s k l e p , a n i v i n i c e . P ř e j m e s i d ý c h a t v z d u c h v e n k o v a a j e h o v o l n é p ř í r o d y ; t a m s e m ů ž e m e k a ž d o u c h v í l i o d e b r a t . Při­ c h á z e n í i o d c h á z e n í , v s t u p i v ý s t u p se stal p r o nás s Davido­ vým klíčem p ř í s t u p n ý , s k l í č e m v ě d ě n í o d p r o p a s t i , k d e j s o u u z a m k n u t a tajemná a h l u b o k á bohatství B o ž í moudrosti.

V ž d y ť se říká F i l a d e l f s k ý m : Svatý a Věrný, který má Davidův klíč; otevře a nikdo nemůže zavřít; zavře a nikdo nemůže otevřít

(3 3>7-i3)-

T í m t o b o ž s k ý m k l í č e m se t a k é o t e v í r a j í brány mystické

smrti 2L její svaté t e m n o t y . S n í m se sestupuje k nejhlubším jezerům a do lví jámy. P ř i v á d í d u š e d o t ě c h t o t e m n ý c h d o u ­ pat a v y v á d í je zdravé a netknuté ven. V e d e je k b l a ž e n é m u p ř e b ý v á n í t a m , k d e m a j í svůj p ř í b y t e k p o z n á n í a s v ě t l o , k d e ženich sedá k p o l e d n í m u o b ě d u ve volné přírodě a kde s v ý m v ě r n ý m s n o u b e n k á m o d h a l u j e t a j e m s t v í s v é lásky. B o ž s k á tajemství, j e ž n e n í d o v o l e n o o d h a l i t , a která nedo­ k á ž o u vyslovit ž á d n á smrtelná ústa! M i l u j m e s e tedy, d r a h é d u š e ! V š e c h n a d o b r a čekají j e n

n a l á s k u , a b y n á s o b o h a t i l a . Láska propůjčuje svatost; d á v á v š e c h n o , co k t o m u patří. Svatost s p o č í v á v její levici i pravici. Láska ji n e c h á v á vtékat do lidského srdce, j e ž je o t e v ř e n é p r o k a ž d ý b o ž s k ý vliv. L á s k o , b o ž s k é s e m e n o věč­ n o s t i , n i k d y t ě n e l z e d o s t v y n a c h v á l i t ! A l e p r o č o t o b ě plýt­ vat slovy? Je lepší tě v m l č e n í z a k o u š e t , n e ž tě j e n o m slovy v e l e b i t . Jistě, j e n u t n o t ě c h v á l i t , a v š a k j e n p r o t o , ž e u c h v á ­ tíš č l o v ě k a . V ž d y ť s o t v a ž e s e z m o c n í š n ě j a k é h o srdce, j i ž t o p r o n ě h o n e z n a m e n á čtení, psaní, mluvení, j e d n á n í n e b o o p a k t o h o , v š e j e p r o něj stále j e d n o a t o t é ž . A p r o t o u ž n a n i č e m n e c h c i u l p í v a t a v y h ý b a t s e č e m u k o l i , c o k e m n ě při­ c h á z í . N ě k d o žije o s a m o c e n ě n e b o j e a p o š t o l e m , j e z d r a v ý n e b o nemocný, prostoduchý n e b o výmluvný, je prostě vším,

co c h c e š . Co předepíšeš srdci, to srdce opakuje duševním schop­ nostem. V t é t o téltsnh-áuševni jednotě, k t e r o u c h c e š m i l o s t i v ě p o v a ž o v a t z a své království, v l á d n e s r d c e p o d t v ý m v e d e n í m . P r o t o ž e n e u s i l u j e o n i c j i n é h o , n e ž o t o , c o m u v n u k á š , líbí se mu k a ž d á věc v té p o d o b ě , v j a k é mu ji nabízíš. Vzezření, které jí c h c e dát přirozenost n e b o ďábel, naplňuje srdce j e n o d p o r e m . Jestliže je něčím také z B o ž í h o dopuštění n ě k d y zaujato, p a k se tím stává j e n moudřejší a pokornější. Sot­ v a ž e se mu otevřou oči nad j e h o o m y l e m , vrátí se s dvoj­ n á s o b n o u o d d a n o s t í n a z p á t e k k t o b ě a n á s l e d u j e tě s v ě t š í věrností.

Druhá kapitola - Povinnosti duše, kterou Bůh volá k odevzdanosti

i. H l a v n í p o v i n n o s t í duše, k t e r o u Bůh p o z v e d á do tohoto stavu, spočívá v tom, aby se mu darovala zcela a bezvýhradně.

Přinášejte spravedlivé oběti a důvěřujte v Hospodina, ř í k á žalmista (< 4,6). To z n a m e n á : rozsáhlý a p e v n ý z á k l a d d u c h o v n í h o života spočívá v tom, že se m á m e oddat B o h u , aby s námi v k a ž d é m ohledu libovolně nakládal, vnitřně i n a v e n e k , a n a t o l i k m á m e na sebe z a p o m e n o u t , že se budeme považovat za něco prodaného a vydaného napo­ spas, nač j s m e ztratili veškerý nárok. Líbit se B o h u musí p o d l e t o h o tvořit c e l o u naši radost; j e h o b l a ž e n o s t , j e h o sláva a j e h o o s o b a m u s í b ý t naším j e d i n ý m d o b r e m . N a t o m t o z á k l a d ě se m á p a k d u š e c e l ý svůj ž i v o t zabý­

vat jen tím, že se těší z toho, že Bůh je Bohem. T a k n á r a m n ě se p o n e c h á v á j e h o z a l í b e n í , ž e j e stejně s p o k o j e n a , a ť d o s t a n e to či o n o p o d l e toho, j a k to B o ž í zalíbení zařídí; a v ů b e c si n e l á m e hlavu tím, k č e m u ji toto zalíbení v e d e . O d d a t se! V t o m s p o č í v á v e l k á p o v i n n o s t , k t e r á z ů s t á v á ke splnění, k d y ž dal člověk věrně zadost všem stavovským p o v i n n o s t e m . Svatost se měří dokonalostí, s j a k o u plníme tuto povinnost. Svatá duše není nic j i n é h o než nějaká duše, která se s p o m o c í milosti dobrovolně přivine k B o ž í vůli. Všechno, c o n á s l e d u j e p o t é t o čisté o d d a n o s t i , j e B o ž í d í l e m , a v ů b e c ne dílem lidským. Je navýsost důležité, aby se duše slepě oddala ve všezahrnující odevzdanosti a ochotě: p o u z e tento postoj po ní B ů h p o ž a d u j e . Ostatní určuje a volí p o d l e svých plánů, j a k o architekt označuje k a m e n y ke stavbě budovy, kterou chce vystavět. Je tedy n u t n o ve všem milovat B o h a a j e h o příkazy. A to tak, j a k p ř i c h á z e j í , a n e ž á d a t v í c . A ť s e v y n o ř í t e n č i o n e n

p ř e d m ě t : n e m á o t o m r o z h o d o v a t duše, n ý b r ž B ů h . C o člo­ v ě k u p o d á v á , stačí k nejlepšímu. C e l ý d u c h o v n í život je o b s a ž e n v této z á k l a d n í větě: prostě a ú p l n ě se p ř e n e c h a t B o ž í m ustanovením a ve stálém z a p o m í n á n í na sebe v ž d y myslet j e n na to, j a k ho milovat a poslouchat, j a k vyloučit v š e c h n y obavy, veškeré d u m á n í , r o z p a k y a strachy, které n ě k d y ani n e p o c h á z e j í ze starosti o spásu vlastní d u š e a vlastní z d o k o n a l e n í . P r o t o ž e se B ů h zavázal, že b u d e vést naši věc, předejme ji přece n e o d v o l a t e l n ě j e h o n e k o n e č n é moudrosti! Z a b ý v e j m e se j e n jím, a tím, co se ho týká. N u ž e tedy, m á d u š e , h l a v u v z h ů r u ; m á š p o m i n o u t v š e c h n o , c o s e děje v n á s a k o l e m n á s ! B u ď m e v ž d y s p o ­ k o j e n i s B o h e m , s p o k o j e n i s t í m , co c h c e z n á s u d ě l a t a co n á s n e c h á k o n a t . V a r u j m e s e n e p r o z í r a v ě p o u š t ě t d o čet­ ných neklidných úvah. Ty by mohly našeho ducha jen mást; ztrácel by se b e z u ž i t k u v n e k o n č í c í m m u d r o v á n í . P ř e k o n e j m e l a b y r i n t své s e b e l á s k y tím, ž e j i p ř e s k o č í m e ; neprocházejme všemi jejími c h o d b a m i b e z konce. S n a ž m e se přenést přes malátnost, n e m o c , vyprahlost, náladovost, d u c h o v n í o c h a b l o s t , nástrahy, které n á m k l a d e satan či v ů b e c lidé svým p o d e z í r á n í m , svou řevnivostí, hnidopišstvím, závistivými m y š l e n k a m i a předsudky. Vznesme se j a k o orlové nad tyto mraky; mějme o k o n e u s t á l e u p ř e n é n a s l u n c e a své p o v i n n o s t i , j e ž j s o u j e h o paprsky. K é ž pociťujeme v š e c h n o , co on nabízí, a přece p o d t í m n e p a d á m e ; t ř e b a ž e t o n e z á v i s í j e n n a nás, a b y c h o m b y l i v ů č i v š e m u s v o b o d n í . A v š a k u v ě d o m m e si, ž e n á š ž i v o t n e n í žádný citový život. Žijme ve vyšším d u c h o v n í m prostoru, totiž tam, k d e B ů h a j e h o vůle pracuje na v ž d y rovnoměrné a n e z m ě n i t e l n é v ě č n o s t i . V t o m t o čistě d u c h o v n í m p ř í b y t k u , kde nestvořené a nevýslovné udržuje duši nesmírně daleko o d e všeho, co je vlastní p o z e m s k é m u světu stínů a zdání, v t o m t o k l i d u p o b ý v e j ; a to i tehdy, k d y ž zuří n a d tvými smysly bouře. Č l o v ě k s e u č í b ý t n e z á v i s l ý m n a n e p r o č i š t ě n ý c h smys­ lech, oprostit se od svých p u d ů , od shonu a těkání. Stovky j e j i c h p r o m ě n h o v š a k m o h o u rušit t a k m á l o j a k o m r a k y ,

které na chvíli z a t á h n o u o b l o h u a p a k náhle mizí. V n í m á , že se zde odehrává něco p o d o b n é h o jako ve vzdušném prostoru, k d e se vše odvíjí v pestré směsici a je p o d r o b e n o stálým p r o m ě n á m . B ů h a j e h o vůle je však v ě č n ý m před­ m ě t e m , který u c h v a c u j e srdce v e stavu víry tak, j a k b u d e

j e d n o u ve stavu slávy tvořit naše štěstí. T a m t e n t o v z n e š e n ý v n i t ř n í stav u p l a t n í svůj v l i v n a c e l é h o č l o v ě k a , k t e r ý j e n y n í v y d á n napospas netvorům, sovám a divoké zvěři. Ať si tyto děsivé p ř í z r a k y vypadají sebe příšerněji, j e d n o u b o ž s k é působení propůjčí člověku nebeskou m o c a dá mu zazářit j a k o s l u n c i . Z d e n a z e m i j s o u n i ž š í d u š e v n í s c h o p n o s t i a tě­ l e s n é síly u p r a v o v á n y j a k o z l a t o , ž e l e z o , p l á t n o a k á m e n . J a k j e d n y , t a k d r u h é n a b ý v a j í svůj p l n ý l e s k a č i s t o t u t e p r v e tehdy, k d y ž prošly v š e m o ž n ý m i m e z i s t u p n i , k d y ž b y l y roz­

p u š t ě n y a o ř e z á n y . Máje na to připravit všechno, co na zemi bolestně vytrpí pod Bozi rukou. D u š e p l n á víry, k t e r á v í o t a j e m s t v í B o h a , stále s e t r v á v á v p o k o j i . M í s t o a b y se lekala t o h o , co se v ní o d e h r á v á , je tím j e n u p e v n ě n a . Je h l u b o c e přesvědčena o tom, že ji B ů h v e d e , a t a k v i d í v e v š e m j e h o m i l o s t . Vidí dál za nástroj, k t e r ý m j i B ů h o p r a c o v á v á . Její m y š l e n k y j s o u u p ř e n y j e n na to, co je jí svěřeno, a b y se o to starala. L á s k a ji neu­ stále p o d n ě c u j e , a b y k o n a l a své p o v i n n o s t i v ě r n ě a p ř e s n ě . Všechno, co vysvítá z takové duše o d d a n é B o h u , je půso­ b e n í m milosti, kromě m a l ý c h c h y b , které se jí tam vlou­ dily, a j s o u v š a k t í m t o p ů s o b e n í m p ř e m ě n ě n é n a d o b r o . P o d p o j m e m „vysvítá, vystupuje" zde r o z u m í m to, co nižší část duše přijímá ke s v é m u d o b r u z ú t ě š n ý c h a kormutlivých d o j m ů ze strany věcí, s nimiž ji b o ž s k á vůle uvádí d o s t y k u . M l u v í m o „ v y s v í t á n í " , p r o t o ž e d u š e v n í m á nej­ snadněji ze v š e h o to, co se v ní o d e h r á v á . Víra v t o m v š e m nahlíží p o u z e B o h a . D u š e je z a m ě ř e n a j e d i n ě na to, a b y se přivinula k j e h o vůli.

2. A b y duše dosáhla takového stavu, musí se oprostit ode všeho pozemského. Dosáhneme-li j e d n o u tohoto stavu, b u d e m e zapla­ v e n i slastí. A v š a k p ř e d t í m m u s í m e p r o d ě l a t v š e l i j a k á trá­

p e n í . Učení o čisté lásce se člověk naučí jen Božím působením a ne duševní námahou. B ů h n e p o u č u j e s r d c e v i d ě n í m i , nýbrž utrpením a protivenstvími. Jde o praktické vědění, jež B ů h dává ochutnávat coby jediné dobro. A b y si člověk toto v ě d ě n í osvojil, je třeba, a b y nelpěl na ž á d n é m jednot­ livém d o b r u . A b y se d o s á h l o t a k o v é h o oproštění, musí tato d o b r a o p r a v d u p o s t r á d a t . T e d y p o u z e s k r z e stálé p ř e k á ž k y a d l o u h ý řetězec všech myslitelných umrtvování, zkoušek a z ř í k á n í se, d o s p ě j e m e k čisté l á s c e . M u s í t o zajít a ž t a k d a l e k o , ž e v š e c h n o stvořené č l o v ě k u u ž nic neříká. B ů h n a o p a k všechno. Proto se B ů h musí postavit proti jednot­ livým sklonům duše. Dá-li se tedy z a u j m o u t nějakou zvláštní f o r m o u z b o ž ­ nosti n e b o n a d c h n o u t nějakým zvláštním ideálem z b o ž ­ n o s t i n e b o j e j í m p ř e d m ě t e m ; věří-li, ž e d o s á h n e d o k o n a l o s t i t o u č i o n o u c e s t o u , ž e j i k n í d o v e d o u tihle n e b o o n i b l i ž n í , k r á t c e : lpí-li n a n ě č e m , B ů h p ř e k ř í ž í p o č á t e k s n a ž e n í a při­ pustí, a b y místo záliby věcí našla ve v š e m zmatení, neklid, opuštěnost a pošetilost. Sotva prohlásí: m u s í m se dát touto cestou, musím promluvit s oním člověkem, musím jednat t í m t o z p ů s o b e m - p a k l i ž e B ů h z á r o v e ň sděluje p r a v ý o p a k , o d e b e r e sílu p r o s t ř e d k u , n a k t e r ý s e u p n u l a . T a k d u š e v e všem naráží j e n na zklamání a nicotu. T í m je nucena uchýlit se k s a m é m u B o h u a j e n v n ě m najít u s p o k o j e n í . Šťastná duše, která c h á p e toto mile přísné c h o v á n í svého B o h a a v ě r n ě n a n ě o d p o v í d á . P ř e k o n á v š e c h n o , c o s e při­ h o d í a n a j d e k l i d v N e m ě n i t e l n é m a N e k o n e č n é m . P a k už se v ů b e c přítulně a důvěřivě nerozplývá ve stvořených věcech. Z čistého p o c i t u povinnosti je přijímá na základě B o ž í h o p ř í k a z u a n a j e h o z v l á š t n í p ř á n í . P o v z n e s e n a n a d j e j i c h pře­ b y t k e m n e b o n e d o s t a t k e m , žije v p l n o s t i B o h a , k n ě m u ž s e pevně upnula. B ů h nachází tuto duši úplně p r á z d n o u , b e z

vlastních sklonů, b e z vlastních p o p u d ů , b e z vlastní volby. Je j a k o b y mrtvá a p o h ř b e n a v „krajině rozsáhlé p o h o ­ tovosti". Na dně jejího srdce se téměř objeví plnost b o ž ­ ské podstaty, a ta d o d á stvořeným v ě c e m nátěr nicoty, j e ž odstraní v š e c h n y rozdíly a odstíny. Stvořené ztratí v š e c h n u s v o u sílu i p ř i t a ž l i v o s t ; s r d c e se už v ů b e c n e c í t í k č e m u k o l i p ř i t a h o v á n o . B o ž í Velebnost naplňuje c e l o u kapacitu srdce, a b y k o n e č n ě c h á p a l o . S r d c e , k t e r é t a k t o žije z B o h a , j e p r o v š e c h n o ostatní mrtvé a v š e c h n o je mrtvé p r o ně. O p a k u j i ,

to se děje kvůli Bohu, nikoli kvůli útěku od věcí a tvorů, bez Boha. B o h u , který v š e c h n o oživuje, přísluší z n o v u oživit duši vůči stvořenému a stvořené vůči duši. K t o m u t o oživení d o c h á z í n a p ř í k a z B o h a . S k r z e n ě s e s r d c e o b r a c í k e stvoře­ n é m u natolik, nakolik je to potřebné n e b o užitečné. A skrze t e n t ý ž p ř í k a z se t a k é t v o r o v é o b r a c e j í k d u š i a j s o u jí přijaty. Nespočívá-li na stvořeném B o ž í zalíbení, duše je nepřijímá, a n i s e k n ě m u n e o b r a c í . T í m , ž e s e v š e c h n o s t v o ř e n é nej­ prve r o z p l y n e v n i c o t u a p a k na B o ž í příkaz z h o u s t n e , stává se pro duši B ů h v k a ž d é chvíli tak přítomný, že zároveň i všechny ostatní věci nahlíží v něm. V k a ž d é m o k a m ž i k u se p a k duše spokojuje s B o h e m a b e z v ý h r a d n ě se o d d á v á v š e m u s t v o ř e n é m u , n e b o spíše: v š e m u s t v o ř e n é m u a t o m u , v čem je m o ž n é uskutečnit B o ž í příkaz. T a k obsahuje k a ž d ý o k a m ž i k v š e c h n o : B o h a i c e l ý svět. 3. A k t i v n í uplatnění odevzdanosti vůči přikázáním a vnuknutím. Duše, které B ů h p o z v e d á d o stavu o d e v z d a n o s t i , j s o u sice v í c e p a s i v n í n e ž a k t i v n í , a v š a k n e m ů ž e j e m i n o u t u ž nic, c o s e o d n i c h o č e k á v á . P r o t o ž e t e n t o stav n e n í nic j i n é h o , n e ž č a s t ě j i a l é p e c v i č e n á c t n o s t v o d e v z d á v á n í se, musí tato ctnost zahrnovat dva okruhy povinností: aktivní s p l n ě n í B o ž í v ů l e a p a s i v n í přijetí v š e h o , c o n á m j e h o v ů l e c h c e p o s l a t . U ž j s m e říkali, ž e t e n t o stav o d e v z d a n o s t i vesměs s p o č í v á v n a p r o s t é m v y d á n í celé naší bytosti B o h u , k t e r ý m á m í t m o ž n o s t s n á m i n a k l á d a t p o d l e s v é h o zalí-

bení. Boží zalíbení však s námi nakládá dvěma způsoby. B u ď p o nás p o ž a d u j e , a b y c h o m k o n a l i t o č i o n o , n e b o prostě v nás p ů s o b í . T a k é my se mu p o d l e t o h o m ů ž e m e podřídit d v ě m a způsoby. B u ď plníme j e h o jasně vyhlá­ šená ustanovení n e b o se prostě a pasivně vystavíme j e h o příjemným nebo trýznivým vlivům. Obojí je obsaženo v o d e v z d a n o s t i , v t o m t o d o k o n a l é m p o d ř í z e n í se B o ž í m příkazům, jak je přináší přítomný okamžik. Jak se duše o d d a l a a j a k v y p a d á přítomný okamžik, na to se neptá; jí j d e p o u z e o to, aby se oddala. T u d í ž p l a t í : p l n i t p ř i k á z á n í a s p o k o j i t se s n e z b y t n o s t m i ž i v o t a . D á s e u v é s t j e š t ě třetí s k u p i n a , k t e r é r o v n ě ž p ř i n á ­ l e ž í a k t i v n í v ě r n o s t , i k d y ž se v l a s t n ě n e j e d n á o p ř i k á z á n í . M á m e na mysli povinnosti, které j s o u spojeny s v n u k n u t í m ; totiž takové, k n i m ž D u c h Svatý svým p o m a z á n í m naklání srdce, j e ž s e m u p o d d á . Plnění povinností tohoto druhu předpokládá velmi prostou, j e m n o u a niternou bytost, j a k o i duševní vníma­ vost p r o n á d e c h milosti, která n á m i h ý b e . V ž d y ť se p ř i t o m nechává j e n vést a prostě a s v o b o d n ě p o s l o u c h á milost. B ů h nikdy neopomene, aby se duše neklamala, poslat prozíravé v ů d c e , k t e ř í j í m o h o u sdělit, s j a k v e l k o u s v o b o d o u n e b o z d r ž e n l i v o s t í m á r e a g o v a t n a t a k o v á v n u k n u t í . T e n t o třetí d r u h p o v i n n o s t í se neváže na ž á d n o u určitou formu zjevení, ani na nějakou v y m e z e n o u oblast. Vytváří právě to, co je zvláštní a m i m o ř á d n é v životě svatých. Určuje jejich ústní m o d l i t b y , i j e j i c h v n i t ř n í s t y k s B o h e m ; č i n n o s t j e j i c h dušev­ ních schopností; i to, co je n á p a d n é v jejich životě; jejich umrtvování, v ů b e c horlivost a b e z v ý h r a d n é nasazení se pro b l i ž n í h o , s tím samozřejmě souvisí. P r o t o ž e to v š e c h n o patří k oblasti vnitřního p ů s o b e n í D u c h a Svatého, n e m á se tam n i k d o drát, sám si to p ř e d p i s o v a t n e b o po t o m toužit; ani n e m á být rozladěn, k d y ž dostane milosti, které pohádají k odlišným dílům a k obyčejným ctnostem. Vlastní zásluha p o c h á z í přece z B o ž í h o příkazu. Neuchová-li si člověk tuto zdrženlivost, p r o p a d n e vlivu vlastního d u c h a a stává se kořistí s e b e k l a m u .

Je d o b r é si p o v š i m n o u t , že existují duše, které chce Bůh udržovat skryté a malé ve vlastních očích, i v očích druhých. Proto j i m nedává žádné vynikající vlastnosti; j e h o příkaz j e p o s u n u j e d o t e m n o t . T a k o v é d u š e b y s e d a l y n a špat­ n o u cestu, p o k u d b y chtěly vyrazit z a něčím j i n ý m . Všim­ n ě t e si, a t a k v á m t o b u d e z ř e j m é , ž e j e j i c h v ě r n o s t m u s í b ý t v ě r n o s t í k j e j i c h nic. N a j d o u p o k o j v e s v ý c h p o k o ř o ­ v á n í c h . J e d i n ě t í m s e liší j e j i c h c e s t a o d c e s t y d u š í , j i m ž je zdánlivě nejvíce dávána přednost: nakolik se p o d d á ­ vají B o ž í v ů l i s v ě t š í n e b o m e n š í l á s k o u a o c h o t o u . Jest­ liže v t o m t o o h l e d u předčí duše, které n a v e n e k podávají v ý k o n y v ě t š í , p a k mají n e p o c h y b n ě v ě t š í s v a t o s t , n e ž d u š e zdánlivě upřednostňovanější. Z t o h o v y p l ý v á , ž e k a ž d é d u š i m u s í d o s t a č o v a t její stavov­ ské p o v i n n o s t i a p ř í k a z y p r o z ř e t e l n o s t i . J e z ř e j m é , ž e t u t o dispozici B ů h požaduje o d e všech stejnou měrou. P o p u d y a vnitřní vnuknutí jsou pak výlučně B o ž í záležitostí. Č l o ­ v ě k j e n e m á c h t í t a n i v y v o l á v a t , a n i s e j e s n a ž i t n ě j a k živěji p ě s t i t . P ř i r o z e n é úsilí j d e p ř í m o p r o t i b o ž s k é m u p ů s o b e n í ,

které n a o p a k p ř i c h á z í v k l i d u . Hlas ženicha musí nevěstu vzbu­ dit, a t o m á j í t t a k d a l e k o , j a k j i D u c h S v a t ý p o b á d á . V y d á - l i se na cestu z vlastního p o p u d u , ničeho nedosáhne. Jestliže tedy duše v sobě nezaznamenává žádný p o p u d a ž á d n o u milost k z á z r a č n ý m v ý k o n ů m , j a k é vyznamenávají světce, ať je sama o d m í t n e slovy: B ů h to chtěl od těchto světců; o d e mne to nevyžaduje. 4. J a k se má duše, p o z d v i ž e n á do stavu odevzdanosti, chovat vůči zmíněným dvojím sdělením božského zalíbení. Duše, které B ů h p o v o l á v á k životu v t o m t o stavu dokonalejší odevzdanosti, v e d o u p o z e m s k ý život, který se v lecčems p o d o b á b o ž s k é m u životu Spasitele a ž i v o t u nejblahoslavenější P a n n y a svatého Josefa. Jejich život je postupně naplňován B o ž í vůlí. Jsou vůči ní zcela ochotní, jakmile se projevuje přikázáními n e b o v n u k n u t í m i . Tyto

d u š e žijí p ř e d e v š í m v z á v i s l o s t i n a t o m , c o s e d á n a z v a t v ů l í čiré p r o z ř e t e l n o s t i . T a k s e m ů ž e stát, ž e v e d o u n e o b y č e j n ě d o k o n a l ý ž i v o t ; navenek však vypadá zcela obyčejně a všedně. Plní povin­ n o s t i s v é v í r y i s t a v u , ale j a k s e z d á , o s t a t n í t o k o n a j í stejně dobře. P o d o b n ě je tomu ve všem ostatním. Nic úchvatného ani m i m o ř á d n é h o na nich nevystupuje do popředí. Ubírají se dál s ostatními o b y č e j n ý m i událostmi. Co je odlišuje, s m y s l y n e v n í m a j í , t o t i ž z á v i s l o s t n a B o ž í v ů l i , v j a k é žijí a která p r o ně v š e c h n o zařizuje. T a t o v ů l e j i m stále d á v á p ř i j e j i c h trvalé v n i t ř n í p o d ř í z e n o s t i p l n o u m o c n a d s e b o u samými. T a k j s o u duše, které m á m na mysli, díky s v é m u stavu, osamocené a s v o b o d n é , na ničem nelpí, myslí j e n na to, aby klidně milovaly B o h a , j e m u ž patří; a b y věrně splnily povin­ nost o k a m ž i k u , j a k to právě B ů h chce, aniž by si dovo­ lily n ě j a k o u p o z n á m k u , aniž b y s e o b r a c e l y n a z p ě t , a n i ž b y z k o u m a l y n á s l e d k y n e b o z v a ž o v a l y pro a proti. T ě m t o d u š í m stačí p r o s t ě v y t r v a t n a c e s t ě čiré p o v i n n o s t i , j a k o b y na z e m i n e b y l o nic j i n é h o k r o m ě B o h a a j e h o p ř í t o m n é h o příkazu.

Přítomný okamžik se podobá poušti. P r o s t á d u š e v n ě m s h l e d á v á j e n B o h a , z n ě h o ž s e m ů ž e těšit. Z a b ý v á s e p o u z e tím, co od ní chce on sám. V š e c h n o ostatní přechází, zapo­ m í n á na to, svěřuje to p r o z ř e t e l n o s t i . T a t o d u š e přijímá a p ů s o b í j a k o nějaký nástroj j e n natolik, n a k o l i k se v ní v y v o l á v á B o ž í p ů s o b e n í n e b o se skrze ni navenek usku­ tečňuje. S touto vnitřní usebraností j d e ruku v ruce s v o b o d n é a t r v a l é s p o l u p ů s o b e n í . J e v l i t é a mystické. P r o t o ž e t o t i ž B ů h nachází v této duši p l n o u o c h o t u k j e d n á n í , která čeká j e n n a j e h o r o z k a z , stačí m u tento d o b r ý p o s t o j . Šetří duši n á m a h y a p ů s o b í v ní v š e c h n o , co by j i n a k v y v ě r a l o z její n á m a h y a účinné d o b r é vůle. Je to, j a k o k d y b y n ě k d o našel přítele o c h o t n é h o v y k o n a t cestu v j e h o s l u ž b á c h , a p o t o m nastoupil na j e h o místo a v postavě svého přítele v y k o ­ nal tu cestu sám. Příteli zůstane j e n d o b r á vůle k c h ů z i ;

v e s k u t e č n o s t i j d e z a n ě h o j i n á síla: n i c m é n ě v y k o n a t c e s t u b y b y l o z j e h o s t r a n y s v o b o d n ý m r o z h o d n u t í m , k v ů l i pří­ teli, k t e r ý n a v í c n e s e j e j í n á k l a d y . D á l e b y t a t o c e s t a b y l a aktivní; v ž d y ť b y j i musel v y k o n a t . K o n e č n ě b y b y l a mys­ tická, tváří v tvář j e j í m u s k r y t é m u zdroji. A v š a k vraťme se ke z p ů s o b u spolupůsobení, který j s e m chtěl znázornit touto p o d n i k n u t o u cestou. Z m í n ě n é půso­ b e n í s e p l n ě liší o d o b y č e j n é h o v ě r n é h o p l n ě n í p o v i n n o s t í . T o p o s l e d n í totiž n e n í ani m y s t i c k é ani vlité, n ý b r ž svo­ b o d n é a aktivní, j a k se to všeobecně chápe. O d e v z d a n o s t do B o ž í h o zalíbení se p o d í l í j a k na aktivitě, tak na pasivitě. Č l o v ě k sám z e sebe nic n e v k l á d á , k r o m ě v š e o b e c n é d o b r é vůle, j e ž j a k o nástroj b e z vlastní činnosti c h c e v š e c h n o i nic. V ruce mistra t a k o v é h o díla se nástroj dá p o u ž í v a t ke v š e m u , a to v r á m c i s v é h o d r u h u a p o v a h y . N a p r o t i t o m u p o s l u š n o s t ke z d ů r a z n ě n é a určité B o ž í v ů l i sou­ visí s o b y č e j n ý m r á m c e m bdělosti, pečlivosti, z b o ž n o s t i , p r o z í r a v o s t i a opatrnosti, a to p o d l e t o h o , j a k milost vidi­ telně n a p o m á h á k o b v y k l é m u úsilí n e b o je v y v o l á v á . Ve všem ostatním se ponechává B o h u naprostá volnost. S o b ě samé si v y h r a z u j e j e n lásku a p o s l u š n o s t k o k a m ž i t é p o v i n ­ n o s t i . N e b o ť v t é v ě c i z ů s t á v á d u š e stále č i n n á . T a t o l á s k a , k t e r á b y l a d u š i v l i t a v m l č e n í , p ř e d s t a v u j e o p r a v d o v o u čin­ nost, kterou duše dostává j a k o trvalou povinnost. V ž d y ť ji t a t o l á s k a m u s í n e u s t á l e u c h o v á v a t a stále u d r ž o v a t p o s t o j , k t e r ý j í s a m a d a l a . Z ř e j m ě s e t o n e m ů ž e stát, a n i ž b y b y l a č i n n á . A v š a k t a t o č i n n o s t s e n a p r o s t o liší o d p o s l u š n o s t i vůči okamžité povinnosti, kde duše svobodně používá s v ý c h s c h o p n o s t í , a b y v y h o v ě l a vnější vůli B o h a a k d e není odkázána na mimořádnou pomoc. V b o ž s k é vůli spatřuje duše ve v š e c h v ě c e c h p r a v i d l o , v o d í t k o a z á k o n , který pro ni platí vždy, všude a ve všech životních situacích. O d v á ž n ě a věrně j d e k u p ř e d u po této rovné stezce. N e o d b o č u j e ani nalevo ani napravo, nestará se o to, co leží tam n ě k d e za tím. Vše pasivně přijímá a pro­ vádí v o d e v z d a n o s t i . K r á t c e , tato duše je aktivní ve všem, co ji předpisuje přítomná povinnost. Ve všem ostatním je

pasivní a o d e v z d a n á . Nesměšuje s tím nic vlastního, j e n v pokoji čeká na b o ž s k ý p o d n ě t . 5. D u š e , j e ž si přeje spojení s B o h e m , si musí vážit v š e c h ú č i n k ů j e h o milosti, ale m u s í b ý t u p o u t a n á jen na působení přítomného okamžiku. Č l o v ě k se těší z B o h a a žije z n ě h o , p o k u d se p e v n ě při­ držuje B o ž í vůle. K d o by hledal jinak tento z p ů s o b , j a k se těšit z B o h a , z a b l o u d i l by. B o ž í v ů l e k t o m u s l o u ž í j a k o vše­ o b e c n ý prostředek. K B o h u tedy nevede jednotlivé cvičení s a m o o sobě, ani nějaká činnost, n ý b r ž B o ž í vůle, která toto všechno posvěcuje. B o ž í vůle se sděluje naší duši tisícerým z p ů s o b e m . Je p r o nás v ž d y nejlepší ten z p ů s o b , který p r o nás v y b r a l právě on. M ů ž e m e si samozřejmě upřímně vážit všech z p ů s o b ů sdělení a mít je rádi, n e b o ť ve v š e c h m ů ž e m e z a h l é d n o u t B o ž í příkazy. Tyto z p ů s o b y sdělení se přizpůsobí každé duši a volí pro ni příslušnou cestu, která ji v e d e k b o ž ­ s k é m u spojení. Je p o v i n n o s t í duše, a b y se držela této v o l b y a nechtěla vykonat jinou. Přitom si však váží B o ž í vůle a m á j i ráda také v tom, co b y l o určeno p r o druhé. I k d y ž mi například B o ž í příkaz6 dá na s r o z u m ě n o u konat ústní m o d l i t b y , k d y ž m i vlije p o v z n e s e n í s r d c e n e b o n a h l é d n u t í d o t a j e m s t v í víry, b u d u s i n e o c h v ě j n ě v á ž i t t a k é m l č e n í a b u d u souhlasit s odhalením, j e ž u j i n ý c h vyvolává prostá víra. Co se však m n e týká, zaměřuji se na p o v i n n o s t této chvíle a skrze ni se spojuji s B o h e m . C e l é n á b o ž e n s t v í neo­ mezuji, j a k o kvietisté, na vyrušení j a k é k o l i vlastní činnosti a r o z m a n i t ý c h ú k o n ů , ani n e p o h r d á m j i n ý m i prostředky. D o k o n a l o s t totiž p ů s o b í B o ž í příkaz. D á v á duši, aby jí pro­ spívalo v š e c h n o , c o j í určuje. N e , n e n a s a d í m B o ž í vůli žád­ n o u svěrací kazajku; přijímám ji v k a ž d é p o d o b ě , v níž se

6

Učení o Božích imperativech rozvíjí Karl Rahner v díle Dynamický prvek v církvi (vyd. Refugium, Olomouc 2007).

s ní setkám. B u d u si však vážit také všech z p ů s o b ů projevu B o ž í vůle, která se spojuje s d r u h ý m i . Všechny upřímné duše tedy všeobecně udržují tentýž směr. A v š a k n a d t o j d e k a ž d á j e š t ě s v o u z v l á š t n í c e s t o u .

To p r á v ě v y t v á ř í rozmanitost mystického šatu církve. V š e c h n y u p ř í m n é duše o sobě vzájemně mluví dobře a v á ž í si j e d n a d r u h é . V š e c h n y s i říkají: a ť j d e k a ž d á z n á s p o s v é c e s t ě ke stejnému cíli; m á m e s p o l e č n ý ústřední b o d a prostře­ dek B o ž í h o příkazu, který se v k a ž d é m projevuje jinak. T a k o v ý m a o č i m a j e n u t n o číst ž i v o t o p i s y s v a t ý c h a k o n a t d u c h o v n í čtení. N i k d y p o t o m nelze z a m ě ň o v a t svou cestu s n ě k ý m d r u h ý m n e b o ji d o k o n c e opustit. Proto má být b e z p o d m í n e č n ě čten n e b o veden d u c h o v n í rozhovor jen j a k o t o , c o s e děje k v ů l i B o ž í m u p ř í k a z u . K d y ž k č e m u k o l i totiž v d a n é m o k a m ž i k u příkaz p u d í , duše ani nic j i n é h o n e c h c e ; j e n a o p a k p o s í l e n a n a své cestě, j a k skrze to, c o n a c h á z í třeba v četbě n e b o d u c h o v n í m r o z h o v o r u (vše b u d e r o z p o l o ž e n í duše o d p o v í d a t ) , tak i skrze jiné pod­ něty, j i m ž v ě n u j e p o z o r n o s t k v ů l i p ř í k a z u . J e s t l i ž e v š a k B o ž í příkaz v současné chvíli n e p o b á d á k ž á d n é m u čtení ani k d u c h o v n í m u r o z h o v o r u , p a k by uskutečnění n ě č e h o takového mělo za následek p o u z e neklid, nesprávné názory

a n e j i s t o t u . V ž d y ť bez Božího příkazu nemůže nikde existovat pořádek. J a k d l o u h o t e d y c h c e m e své d u š e z a t ě ž o v a t u t r p e n í m a s t a r o s t m i , k t e r é n e m a j í n i c d o č i n ě n í s p o v i n n o s t í pří­ tomného okamžiku? K d y nám konečně Bůh bude všechno v e v š e m ? N e c h e j m e tvory, a b y k n á m p ř i s t u p o v a l i t a k o v í , jací j s o u . A v š a k nic nás nesmí z d r ž o v a t . J d ě m e za v š e c h n o stvořené a s n a ž m e se žít p o u z e z B o h a . 6. B ů h chce, aby duše, které p o z v e d n e do tohoto stavu, byly zcela poddajné působení j e h o milosti. K d o chce kráčet touto cestou, kde se bytí o d d á v á B o h u ve vyplnění povinnosti vzhledem k danému okamžiku, n e s m í l p ě t n a n i č e m , c o cítí n e b o k o n á . K a ž d ý j i n ý ú m y s l

zde musí vymizet. Je třeba se omezit na v y k o n a n o u povin­ nost daného o k a m ž i k u , a nemyslet na předchozí n e b o následující. N u ž e , z a p ř e d p o k l a d u , ž e j s o u B o ž í p ř i k á z á n í stále d o d r ž o v á n a a d u š e s e stala l á s k y p l n o u o d e v z d a n o s t í p o d ­ d a j n á v ů č i b o ž s k é m u p ů s o b e n í , m ů ž e n ě k d y p o c í t i t neur­ č i t é cosi, j e ž v y n u t í p ř i z n á n í : c í t í m , j a k j s e m v p ř í t o m n é chvíli přitahována k t o m u t o člověku n e b o k této knize; ráda b y c h se dala p o u č i t n e b o j i n ý m poradila; chtěla b y c h přednést toto trápení, otevřít se oné duši a přijmout, co mi svěří, r o z d a t to či u d ě l a t o n o . V t a k o v ý c h p ř í p a d e c h to z n a m e n á následovat p o d n ě t p o d vlivem milosti a ani na okamžik nepřipouštět úvahy dalekosáhlého probírání n e b o v l a s t n í h o úsilí. Ať se tak d l o u h o věnuje d o t y č n é věci, d o k u d j i u n í B ů h d r ž í ; a l e n e z ů s t á v e j m e p ř i t o m u vlast­ n í h o p o p u d u . V e d e n á s v ů l e B o h a , v ž d y ť o n v n á s žije v t o m stavu, o n ě m ž je z d e p r á v ě řeč. Má n á m n a h r a d i t všechny jiné opory. K a ž d ý o k a m ž i k n á m ukládá nějaké cvičení ve ctnosti. B o h u o d d a n á duše t o m u v y h o v í . N e u j d e jí nic z toho, c o četla n e b o slyšela. T e n nejhorlivější n o v i c b y n e d o k á ­ z a l p l n i t s v é p o v i n n o s t i l é p e . T a k s e t y t o d u š e cítí p o b í d ­ nuty pustit se ihned do j e d n o h o čtení, ihned do d r u h é h o , n e b o udělat nějakou p o z n á m k u , i k d y ž se j e d n á o nějakou maličkost. B ů h j i m m ů ž e dát p o d n ě t v momentálním pou­ čení se o něčem, co j i m má později p o m o c i při cvičení se ve ctnosti. Taková duše p o d n i k á p o u z e to, k čemu pociťuje p o p u d ; d ů v o d t o h o n e z n á . D o k á ž e o t o m j e n říci: c í t í m s e p o b á d á n a p s á t , číst, t á z a t se, p o n ě č e m s e p o d í v a t . J e d n á m p o d l e toho popudu a Bůh, od něhož popud pochází, ukládá plody spolupráce do mých duševních schopností. Později m i b u d o u při j i n ý c h p o p u d e c h sloužit j a k o p o m o c n é pro­ středky, b u d u j e m o c i p o u ž í t k d o b r u s v é m u i j i n ý c h l i d í . T e n t o p r ů b ě h nutí duši, aby byla prostá, j e m n á , p o d d a j n á a v n í m a v á p r o nejjemnější n á z n a k t a k o v ý c h téměř n e p o z o ­ rovatelných vlivů.

V odevzdanosti dělá přítomný o k a m ž i k jediné vodítko. Duše se přitom chová lehce j a k o pružinka; je tekutá j a k o v o d a a prostá j a k o dítě. Zůstává p o h y b l i v á j a k o míč, aby přijala k a ž d ý p o p u d milosti a a b y jej p r o v e d l a . T a k o v á duše, p o d o b n á roztavenému kovu, neklade žádný o d p o r a ž á d n o u zatvrzelost. Jako roztavený k o v přijímá všechny formy m o d e l u , do n ě h o ž se vlévá, tak b e z o d p o r u přijímá f o r m y , k t e r é j í B ů h c h c e d á t . Její p o s t o j j e j a k o v z d u c h , který reaguje na k a ž d ý závan; p o d o b á se v o d ě , která se vlije d o k a ž d é n á d o b y . D u š e se v t o m t o stavu nabízejí B o h u j a k o j e d e n d o k o ­ nalý kus čistého plátna. N e m u d r u j í d l o u h o nad tím, co na ně chce B ů h namalovat. Svěří se mu a odevzdají se mu. Mají na p a m ě t i j e n svou p o v i n n o s t . N e m y s l í na sebe, ani na to, co potřebují, n e b o na prostředky, aby si to opat­ řili. Č í m l á s k y p l n ě j i j s o u o d d á n i s v é m u n i j a k d ů l e ž i t é m u k o n á n í - ať se to n a v e n e k z d á kdovíjak prosté, skryté, tajné a p o h r d a n é - t í m r o z m a n i t ě j i a p e s t ř e j i je B ů h u t v á ř í barevnou nádherou, kterou t o m u propůjčuje. Na tomto čistém plátně, u t k a n é m z lásky a p o s l u š n o s t i , dělají j e h o r u c e ú c h v a t n é tahy, d á v a j í v z n i k n o u t n e j j e m n ě j š í a nejvyt ř í b e n ě j š í k r e s b ě , k t e r á z n á z o r ň u j e nej v z n e š e n ě j š í p o s t a v y :

pamatujte si, že Hospodin vyznamenává svého svatého (£ 4 , 4 ) . P l á t n o , j e ž s e s l e p ě p ř e n e c h a l o štětci, stále j e h o t l a k p o c i ­ ťuje. P o d o b n ě m ů ž e s l e p é m u k a m e n i k a ž d ý ú d e r k l a d i v e m uštědřit dopadající ránu. K á m e n , na který d o p a d á rána za r a n o u , n e c í t í n i c , leč že se stává s o c h o u , k t e r á z něj t ě m i t o ú d e r y p o m a l u v z n i k á . D o l é h á n a něj j e n o m d l á t o , které jej zmenšuje, rozrývá, zohavuje. K d y b y c h o m se zeptali toho u b o h é h o kamene, který má j e d n o u být krucifixem n e b o sochou (což ovšem neví): Jak se ti vede? Pak by j e h o odpo­ v ě ď m o h l a z n í t j e n t a k t o : N e p t e j s e m ě , v ž d y ť j á n e m á m nic j i n é h o v ě d ě t a dělat, n e ž v y d r ž e t p o d r u k o u s v é h o mistra, j e h o m i l o v a t a n e c h a t , a b y m ě o p r a c o v á v a l . O n u ž ví, j a k uskuteč­ nit d í l o , k n ě m u ž m ě v y h l é d l . M n ě j e t o s k r y t o , c o k o n á a č í m m á m být díky jeho působení. Já jen vím, že zamýšlí pro mne to nejlepší a to nejdokonalejší. K a ž d ý ú d e r k l a d i v e m tedy

přijímám j a k o to, co mi nejvíce prospívá, i k d y ž , otevřeně řečeno, k a ž d ý ve mně vyvolává představu zbořeniště, ničení a z o h a v e n í . A v š a k to v š e c h n o p ř e c h á z í m ; s p o k o j u j i se s pří­ tomným o k a m ž i k e m a myslím jen na svou povinnost. Nechá­ v á m z k u š e n é h o mistra, a b y n a m n ě p r a c o v a l , a n i ž b y c h z n a l j e h o působení, aniž b y c h nad tím dumal. A n o , drahé, prosté duše, přenechejte B o h u , co mu patří a s láskou zůstávejte p o d j e h o p ů s o b e n í m pasivní. Buďte přesvědčeni: nejprospěšnější je to, co se odehrává ve vás a k o l e m vás. Ponechávejte volnost B o h u a zůstávejte mu oddány. N e c h e j t e ostří dláta a špičku j e h l y pronikat. D o v o l t e m i s t r o v u štětci, a b y vás p l n ě p o k r y l b a r v a m i , které m o h o u zdánlivě vaše plátno j e n znetvořit. O d p o v í d e j t e na toto božské působení jedině prostým a s h o d n ý m postojem dovršené o d e v z d a n o s t i , z a p o m e n u t í na sebe a zaměření se n a své p o v i n n o s t i . J d ě t e s v o u c e s t o u . K r á č e j t e p o n í s l e p ě , aniž byste se chtěli dívat do mapy, aniž byste znali o d k u d a k a m , j m é n a , p o m ě r y a místa. On v á m to vše sdělí. Hle­ d e j t e v l á s c e a p o s l u š n o s t i j e n B o ž í k r á l o v s t v í a j e h o spra­ vedlnost. V š e c h n o ostatní v á m b u d e přidáno. Č l o v ě k se setká s leckterými d u š e m i , které se ustaraně ptají: k d o n á m z p r o s t ř e d k u j e svatost, d o k o n a l o s t , umrtv o v á n í a k d o nás p o v e d e ? R á d i by si nalistovali v k n i h á c h j m é n a a vlastnosti, p o d s t a t u a součásti o n o h o z á z r a č n é h o díla. Chtějí ke v š e m u p o d r o b n ý p o p i s . Vy však máte svou láskou klidně p o b ý v a t v j e d n o t ě s B o h e m . Kráčejte po přímé cestě svých p o v i n n o s t í , aniž byste se dívali v z h ů r u ; a n d ě l é v á m v t é t o n o c i stojí p o b o k u ; j e j i c h r u k a v á s c h r á n í . Přeje-li s i B ů h o d v á s v í c e , j e h o v n u k n u t í v á m t o d á p o z n a t . 7. Z p o d d a j n o s t i má duše v t o m t o stavu m í t u p ř e n é o č i na cestu, po n í ž ji B ů h chce vést. Dá-li se B ů h nějaké duši za v ů d c e , p a k m ů ž e p r á v e m p o ž a d o v a t , aby ho b e z p o d m í n e č n ě následovala a vůbec se nedala znepokojit cestou, na kterou vyrazí. Duše tedy bude poháněna, aniž by viděla před sebou vytýčenou cestu.

N e j d e tam, k a m m ě l a v h l e d , ani tak, j a k o t o m četla. T a k t o t i ž p u t u j e i z o l o v a n á a m e c h a n i c k á , t ř e b a ž e o s o b i t á čin­ nost a n e m ů ž e , vlastně ani jinak; nesmí se n i č e h o o d v a ž o ­

v a t . Má s v é limity. Božské působení je pak ovšem vždycky nové. N e j e d e p o v y j e ž d ě n é s t e z c e , n ý b r ž r a z í n o v é cesty. D u š e p o d jejím v e d e n í m neví, k a m j í z d a vede. O jejích stezkách není nic v k n i h á c h , ani to n e v y v ě r á z v l a s t n í h o u v a ž o v á n í .

Božské působení neustále otevírá další pokračování. T a k j d e svou cestou p o u z e p o d jeho p o p u d e m . C o ž zbývá člověku něco jiného, nežli se odevzdat, p o k u d nás v ů d c e v e d e n e z n á m o u krajinou, v n o c i , přes p o l e , v krajině b e z cest? C o p a k m ů ž e chtít kráčet p o d l e v l a s t n í h o n á z o r u a v y p t á v a t s e v š e c h n a rady, a n i ž b y s e c h t ě l svěřit j e h o p l á n u ? C o b y p o m o h l o , p o k u d b y s e dale­ k o s á h l e r o z h l í ž e l , k d e asi stojí, p t a l s e n e c h á p a j í c í c h k o l e m ­ j d o u c í c h , hledal by na m a p ě směr a vymýšlel rozptýlení na c e s t ě ? P l á n a , smí-li s e t o t a k říci, n á l a d a v ů d c e , j e n ž c h c e , a b y c h o m s e m u svěřili, v š e o s t a t n í č i n í z b y t e č n ý m . S p í š e u t a k o v é d u š e trestá d o b r o v o l n ě z v o l e n ý n e k l i d , p r o h l u b o ­ v a n o u n e d ů v ě r u a o p í r á n í se o falešné jistoty. Přeje si t o t i ž b e z v ý h r a d n o u o d v a h u . Přesvědčení duše o sobě, že si vede dobře, by bylo neposlušností a n e m o h l o by se přece p o t o m u ž n a z ý v a t ani v í r o u , a n i o d e v z d a n o s t í . Božské působení je bytostně dobré. Proto nechce být ani p ř e s t a v ě n o a n i p ř e z k o u š e n o . Z a č a l o s e s t v o ř e n í m světa. D o d n e s d o d á v á stále n o v é d ů k a z y , b a p ř í m o o d k a z u j e n a z á z r a č n á d í l a . N e k l a d e své č i n n o s t i ž á d n é h r a n i c e a j e h o p l o d n o s t s e n i k d y n e v y č e r p á . V č e r a v y k o n a l o t o , d n e s činí o n o . V ž d y c k y j e t o t o t é ž p ů s o b e n í , a k a ž d ý o k a m ž i k při­ vádí ke zrání nové výsledky a věčně j i m b u d e dávat uzrávat. P o d l e j i n ý c h idejí s t v o ř i l o Á b e l a , N o e m a a A b r a h á m a . I z á k představil něco n o v é h o , J a k u b n e o p a k o v a l j e h o o s u d a Josef n e o p a k o v a l J a k u b o v y způsoby. Pro Mojžíše se mezi otci n e n a c h á z í ž á d n ý v z o r , D a v i d a p r o r o c i n e s o u j i n é rysy n e ž patriarchové. Všechny je překonává Jan Křtitel. Ježíš Kristus z d e stojí o j e d i n ě l ý j a k o P r v o r o z e n ý . A p o š t o l o v ě j e d n a j í v í c e p o d v l i v e m j e h o d u c h a , n e ž ž e b y k o p í r o v a l i j e h o skutky.

Ježíš Kristus si nekladl žádné meze. Neřídil se doslovně, t o z n a m e n á s l o v o o d s l o v a , v š e m i s v ý m i v ý r o k y najed­ nou, j a k o podle vypracovaného seznamu nějakých úkolů. V ž d y c k y z a s a h o v a l j e h o s v a t o u duši D u c h Svatý. P r o t o ž e n e u s t á l e stál p o d j e h o v l i v e m , n e p o t ř e b o v a l s e p t á t u p l y n u ­ lého o k a m ž i k u , j a k uspořádat následující. N á d e c h milosti utvářel všechny Ježíšovy o k a m ž i k y p o d l e v z o r u v ě č n ý c h idejí, k t e r é s k r ý v a l a N e j s v ě t ě j š í T r o j i c e v e své n e v i d i t e l n é a neproniknutelné moudrosti. Duše Ježíše Krista dostávala její p ř í k a z y k a ž d o u chvíli. A p r o v á d ě l a j e . E v a n g e l i u m n á m

u k a z u j e s l e d t o h o t o uskutečnění idejí v životě Ježíše Krista. A v š a k s t á l e j e š t ě žije a p ů s o b í t e n t ý ž J e ž í š a v y t v á ř í n o v é věci ve svatých duších. T o u ž í š p o t o m , a b y s ž i l p o d l e e v a n g e l i a ? Žij čistě a p l n ě o d e v z d á n d o B o ž í h o p ů s o b e n í . J e h o nejvyšším prostřed­ n í k e m j e J e ž í š K r i s t u s . B y l v č e r a , žije j e š t ě d n e s ; a v š a k a b y ve svém životě p o k r a č o v a l , ne a b y jej z n o v u začínal. C o u č i n i l , t o z ů s t á v á u č i n ě n o . C o z b ý v á u č i n i t , t o s e děje k a ž d ý o k a m ž i k . K a ž d ý svatý dostává část t o h o t o b o ž s k é h o

ž i v o t a . Ve všech vstává z mrtvých tentýž Ježíš jinak. Ž i v o t kaž­ d é h o světce je ž i v o t e m Ježíše Krista: je n o v ý m evangeliem. Líce ženicha jsou srovnávány se zahradními z á h o n y plnými vonících květů. A božské působení ukazuje zahradníka, který úchvatně obdělává záhony. Ž á d n ý z á h o n přitom není ú p l n ě stejný s ostatními. Ž á d n é d v ě květiny nejsou z c e l a t y t é ž , a n i b y n e m o h l y b ý t stejně p o j m e n o v á n y , l e č v e věrnosti, s j a k o u odpovídají na působení Stvořitele. Jeho nechávají libovolně s sebou disponovat p o d l e z á k o n ů , které v l o ž i l d o jejich přirozenosti. B o h a nechat p ů s o b i t a k o n a t , co od nás ž á d á : v t o m s p o č í v á e v a n g e l i u m , celá bible a z á k o n pro všechny. 8. T a t o úplná odevzdanost je právě t a k prostá, j a k úchvatné j s o u její účinky. V t o m t e d y s p o č í v á p ř í m á c e s t a k e s v a t o s t i , a t a k é stav d o k o n a l o s t i s j e h o p o v i n n o s t m i ; v t o m t k v í v e l i k é a nesrov-

natelné tajemství o d e v z d a n o s t i : t o t o skryté tajemství, toto n e v y u m ě l k o v a n é umění. B ů h , který požaduje dokonalost ode všech, ji velmi jasně vyhlásil a učinil ji snadno p o c h o ­ p i t e l n o u a krajně p r o s t o u . Co zůstává t e m n é na cestě čisté víry není tím, co se p o ž a d u j e o d duše. N a o p a k , nic b y n e m o h l o b ý t jasnější

a z ř e j m ě j š í . Tajemství totiž spočívá v tom, co koná sám Bůh. K é ž t o z n á z o r n í srovnání s e svátostí oltářní! C o j e z a p o ­ třebí k t o m u , a b y se p r o m ě n i l c h l é b v T ě l o Krista je tak s n a d n é a prosté, že je s to v y k o n a t to i n e v z d ě l a n ý k n ě z . A p ř e s t o s e z d e j e d n á o p r o p a s t n é tajemství, k d e v š e c h n o stojí t a k z a h a l e n é , t e m n é a n e p o c h o p i t e l n é , ž e č l o v ě k potře­ b u j e v í c e víry, a b y t o p ř i j a l , n e ž o s v í c e n í a p o k r o č i l o s t i v d u c h o v n í m ž i v o t ě . P o d o b n ě j e t o m u s c e s t o u čisté víry. T a p o m á h á n a c h á z e t B o h a k a ž d o u c h v í l i . T o j e její ú č i n e k . M o h l o by být něco vznešenějšího, mystičtějšího a více o b l a ž u j í c í h o ? O t e v ř e l a se tím nevyčerpatelná propast k n a h l é d n u t í d o t a j e m s t v í , řečí a m o u d r o s t í P í s m a ; t r y s k á tu náramně bohatý zázračný pramen. Co je nyní zapotřebí k tomu, aby člověk dosáhl tohoto jedinečného působení? Jen jediné: B o h a nechat k o n a t , a p o d l e svého stavu plnit B o ž í v ů l i . N i c b y n e m o h l o b ý t v d u c h o v n í m ž i v o t ě snadněj­ š í h o a p ř í s t u p n ě j š í h o . A l e t a k é nic ú c h v a t n ě j š í h o . Ž á d n á cesta není tak p o d i v u h o d n á j a k o tato. Je zapo­ třebí h l u b o k é víry, a b y s e p o n í k r á č e l o . V š e c h n o t u p ř i p a d á č l o v ě k u o t o p o d e z ř e l e j š í , ž e r o z u m stále protestuje. V š e c h n y j e h o názory j s o u totiž postaveny na hlavu. N e n a c h á z í se tu n i c , c o v i d ě l , n e b o slyšel, n e b o c o o b v y k l e o b d i v u j e . Stojí p ř e d n ě č í m d o c e l a n o v ý m . P r o r o c i b y l i svatí; t e d y u t o h o t o J e ž í š e m ů ž e j í t j e n o tmářství, t a k s o u d i l i Ž i d é . J a k s e n e d o ­ stává v í r y d u š i , k t e r á s e p o d o b n ý m z p ů s o b e m p o h o r š u j e , a j a k zasluhuje, aby ji minul zázrak, který v ní chtěl B ů h vykonat!

Třetí kapitola - Zkoušky ve stavu odevzdanosti

l. P r v n í z k o u š k a : k á r á n í a p o ž a d a v k y ze strany údajně chytrých a z b o ž n ý c h . N i c n e n í t a k j i s t é , j a k o c e s t a o d e v z d a n o s t i . N i c ale n e n í z á r o v e ň více, jasněji, snadněji a jemněji p o d r o b e n o o m y l u a k l a m u . Č l o v ě k p ř i t o m miluje B o h a , žije p o d l e s v ý c h k ř e s ť a n s k ý c h p o v i n n o s t í , přijímá často svátosti, plní vnější obecně závazná n á b o ž n á cvičení. Poslouchá představené, d r ž í s e s t a v o v s k ý c h p o v i n n o s t í , v e d e stálý b o j p r o t i h n u t í m těla a krve, i proti svádění ďábla. N i k d o na to n e d b á tak svědomitě. N i k d o tak n e d b á p o v i n n o s t í , j a k o duše, které putují po cestě o d e v z d a n o s t i . A n a v z d o r y t o m u , j a k to, že tak často narážejí na o d p o r ? Č a s t o proto, že se chce, přestože splnili přesně v š e c h n y p o ž a d a v k y j a k o ostatní křesťané, aby konali ještě nadto cvičení, k nimž církev n i k o h o nezavazuje. K d y ž se nepodvolí, p a k tvrdí, že u p a d l i do k l a m u . A v š a k řekni mi: j d e k ř e s ť a n n a scestí, p o k u d p l n í B o ž í i c í r k e v n í p ř i k á z á n í , a l e v o s t a t n í m žije ve s v ě t ě a v ě n u j e se s v é m u z a m ě s t n á n í b e z dalších rozjímání, čtení a zvláštních p o b o ž n o s t í ? Vůbec člověku nenapadá, že by měl být kvůli tomu obviňován, že s e d o s t á v á n a scestí. P o n e c h á - l i s e k ř e s ť a n o v i , o n ě m ž b y l a p r á v ě řeč, v o l n o s t , p a k je j e n s p r á v n é a s p r a v e d l i v é také n e o b t ě ž o v a t duši, která se n e s p o k o j í s nejnutnějším plně­ ním povinnosti, nýbrž nadto k o n á ještě cvičení zbožnosti, která o n e n v ů b e c n e z n á a j e ž ho nechávají c h l a d n ý m , k d y ž se o t o m m l u v í . Z a c h á z í s e v š a k d a l e k o , p o k u d s e t v r d í : t a t o d u š e žije v zajetí k l a m u . C o ž se ale n e p o d ř i z u j e v š e m p ř e d p i s ů m církve? T ř e b a ž e by m o h l a , dále se neváže k t o m u , k č e m u ji nevolá žádná povinnost; následuje toliko B o ž í p ů s o b e n í a p o p u d j e h o milosti. K r á t c e , tato duše se o d s u z u j e , pro­ t o ž e u ž í v á p r o l á s k u k B o h u č a s , k t e r ý j i n í tráví v e h r á c h č i

světských z a m ě s t n á n í c h . C o ž v t o m není křiklavá nespra­ v e d l n o s t ? T e n t o b o d n e l z e d o s t a t e č n ě z d ů r a z n i t . Jde-li n ě k d o p o v y š l a p a n é cestě m n o ž s t v í , zpovídá-li s e j e d n o u do roka, p a k se n i k d o n a d tím nepozastavuje a nechává ho na pokoji. Nejvýše se mu dá občas n a p o m e n u t í , aby dělal něco více, aniž by se na to nějak naléhalo, n e b o aniž by se m l u v i l o o p o v i n n o s t i . P ř e s e d l á - l i a o p u s t í - l i o b y č e j n o u cestu, p a k je zahrnut pokyny, pravidly c h o v á n í a předpisy. N e c h c e - l i s e n a v z d o r y t o m u nijak v á z a t a j e d n a t p o d l e u r č i t é m e t o d y , p a k j e ú s u d e k h o t o v : n u t n o s e u něj o b á v a t v š e h o , j e h o c e s t a j e p o d e z ř e l á . N e p o m y s l í s e p a k , ž e v š e c h n a cvi­ č e n í , i ta n e j l e p š í a n e j c h v á l y h o d n ě j š í , k o n e c k o n c ů j e n t v o ř í cestu ke spojení s B o h e m ? Má se snad ten, k d y j i ž d o r a z i l k cíli cesty, v r a c e t z n o v a k u s c e s t y n a z p ě t ? A v š a k právě to se p o ž a d u j e od duše, o níž se myslí, že j e v zajetí k l a m u . Z p o č á t k u s e d r ž e l a j a k o j i n é d u š e u r č i t é metody. S t e j n ě j a k o j i n é z n a l a u r č i t á c v i č e n í a v ě r n ě j e k o n a l a . N y n í b y s e v š a k m a r n ě p o ž a d o v a l o tlačit j i násilně zpátky. B ů h b y l dojat jejím úsilím, p o k u d chtěla činit na z m í n ě n é cestě p o k r o k y . Vyšel ji tedy vstříc a sám p ř e v z a l iniciativu, aby ji přivedl k b l a ž e n é m u spojení. T a k duše j i ž d o s p ě l a d o n á d h e r n é z e m ě , k d e vdechuje p o u z e o d e ­ v z d a n o s t a začíná zakoušet B o h a v lásce. T e n t o B ů h p l n ý d o b r o t y se postavil na místo dřívějších horlivých n á m a h z m í n ě n é d u š e a stal se z d r o j e m j e j í h o k o n á n í . V š e c h n o sys­

tematické v duchovním životě ztratilo na své hodnotě. Leží to za ní j a k o cesta, kterou už prošla. P o ž a d o v a t od té duše, a b y z n o v u přijala tyto m e t o d y a z n o v u p o d l e n i c h postu­ p o v a l a , t o b y z n a m e n a l o : o d v á d ě t j i o d d o s a ž e n é h o cíle a volat ji z p ě t na cestu, která k n ě m u teprve přivádí. Je to ostatně marná námaha. Má-li taková duše nějakou p o d o b n o u z k u š e n o s t , p a k i t e h d y , k d y ž slyší, ž e j i v o l a j í zevnitř i zvenku, celý o n e n hluk ji pramálo ohrožuje. Zůstává h l u c h á v ů č i t a k o v é m u volání, a aniž by se v nejmenším viklala, nerušeně prodlévá v h l u b o k é m klidu, který pone­ c h á v á j e j í l á s c e t o l i k p r o s t o r u . T o j e o h n i s k o , střed, v n ě m ž o d p o č í v á . N e b o , chcete-li, j e t o s a m ý m B o h e m n a r ý s o v a n á

p ř í m á linie, k t e r o u n e z v i k l a t e l n ě d o d r ž u j e . Od ní se neu­ c h ý l í a stále se na ní rýsují v š e c h n y p o v i n n o s t i d u š e . S l e d u j e t u t o linii a b e z z m a t k u a u k v a p e n o s t i s i j d e p o s v ý c h p o v i n ­ nostech, j a k právě vyvstávají. Ve v š e m ostatním si v š a k duše u c h o v á v á p l n o u s v o b o d u . Stále zůstává připravena o d p o ­ vídat na p o d n ě t y milosti, j a k m i l e se ohlásí, a p ř e n e c h a t se péči prozřetelnosti. B ů h j i v n i t r u ujistil, ž e c h c e p ř e v z í t j e j í v e d e n í a řídit j i p o d l e své v ů l e . D a l j í p o c h o p i t , ž e s v o u s v o b o d u n e m ů ž e p ř i p o u t a t n a ř e t ě z , a n i ž b y s e n e p r o h ř e š i l a p r o t i j e h o prá­ v ů m c o b y Stvořitele. C í t í , ž e b y j í ušlo tisíce v ě c í , které nutně potřebuje pro budoucí plnění povinností, kdyby z a c h o v á v a l a p ř e d p i s y duší, které p o s t u p u j í z v l a s t n í h o úsilí a s vlastním nasazením, aniž by v y č k a l y p o d n ě t milosti. A v š a k o t o m se n i c n e v í . A t a k je o d s u z o v á n a a kárána pro svou prostotu. A j í , k t e r á n i k o h o n e k á r á , j e ž s c h v a l u j e v š e c h n y stavy, j e j i c h ž s t u p n ě a p r ů b ě h r o z v o j e u m í t a k v ý t e č n ě v y l í č i t , j í p o h r d a j í falešní v z d ě l a n c i , k t e ř í n e m o h o u strpět, že se tak k l i d n ě a srdečně p o d ř i z u j e prozřetelnosti. M o u d r o s t t o h o t o světa nenašla ž á d n é zalíbení ve stálém p u t o v n í m ž i v o t ě a p o š t o l ů , k t e ř í se nikde neusadili. T a k rov­ n ě ž n e m o h o u p r ů m ě r n ě z b o ž n í lidé vystát duši, která ve svém j e d n á n í t a k o v ý m z p ů s o b e m závisí na prozřetelnosti. S c h v a l u j e t o j e n n ě k o l i k m á l o t ě c h , k t e ř í p r o d ě l á v a j í ten­

t ý ž d u c h o v n í p r ů b ě h r o z v o j e . A Bůh, jenž učí lidi skrze lidi, vždycky dává prostým a B o h u o d e v z d a n ý m duším, aby na takové lidi narazili. Ostatně taková duše má m é n ě zapo­ třebí v e d e n í n e ž druhé. V ž d y ť m o h l a tak d a l e k o dorazit j e n skrze zcela vynikajícího v ů d c e . Zůstane-li tedy nějakou d o b u p o n e c h á n a sama sobě, také to zařídila prozřetelnost tak, ž e j i j e n s m r t m ů ž e o d e b r a t v ů d c e , k t e r ý j i u v e d l n a t u t o c e s t u . A v š a k i v t é t o d o b ě z ů s t á v á stále p ř i p r a v e n a d á t s e v é s t a v k l i d u v y č k á v á čas p r o z ř e t e l n o s t i . T u s e j í n e o č e k á ­ v a n ě v y n o ř u j í stále a z n o v u l i d é d o p o s u d n e z n á m í , k n i m ž pociťuje tajemnou důvěru, kterou ji B ů h vlévá v d o b ě jejího osiření. Z t o h o p a k p o z n á v á , že má p o u ž í t těchto nezná­ m ý c h lidí, a b y jí sdělil několik, b y ť i j e n l e t m ý c h , n á z o r ů .

Tak si od nich duše odnese radu a zachová dané p o k y n y 7

s krajní p o s l u š n o s t í . C h y b í - l i t a k o v é p o m o c n é prostředky, drží se duše p o k y n ů dřívějších d u c h o v n í c h v ů d c ů . Tako­ v ý m z p ů s o b e m n e z ů s t á v á , skrze dříve přijaté n e b o příleži­ tostně z m í n ě n é pokyny, n i k d y b e z vedení. Tyto p o k y n y jí slouží tak d l o u h o , d o k u d j í B ů h n ě k o h o nepošle, k d o získá její d ů v ě r u a

dají

p o z n a t Boží vůli.

2. D r u h á z k o u š k a stavu odevzdanosti: zdánlivá nepotřebnost a vnější chyby, které B ů h ponechává duším, j e ž chce p o z d v i h n o u t do tohoto stavu. Další z k o u š k a p r o duše, které B ů h v e d e t o u t o cestou, v y p l ý v á z j e j i c h n e u p o t ř e b i t e l n o s t i a v n ě j š í c h c h y b . A n i čest, a n i z i s k n e s o u v i s í s ú k o l e m , k t e r ý j e č a s t o s k r y t p o d největším nedostatkem všech prostředků a neupotřebitelnosti v o č í c h světa. Jistě, k d o b y l p o v ě ř e n v e l m i d ů l e ž i t ý m i ú k o l y , není tím n u t n ě v y l o u č e n ze stavu o d e v z d a n o s t i . Ještě m é n ě j e t e n t o stav n e s l u č i t e l n ý s e s k v ě l ý m i c t n o s t m i o n é svatosti, j e ž p r á v e m p o ž í v á v š e o b e c n o u ú c t u . A v š a k o k o l i k četnější j s o u duše v t o m t o v z n e š e n é m stavu, jejichž ctnosti z n á j e n B ů h ! P r o j e j i c h n a d á n í o d p a d a j í t é m ě ř v š e c h n y vnější ú k o l y . O n i se totiž m á l o vyznají ve sdílení se světem: j a k sjednávat

7 Všimněme si, že toto stanovisko nestojí v protikladu k předchozímu mínění autora, že se duše nemá zaobírat tím, zda obdrží duchovní dopro­ vázení, anebo že by se neměla chtít nechat formovat literaturou jako potřebným studiem k duchovnímu životu. V prvním případě šlo o těka­ vou nezřízenost - kochat se výstřednostmi; šlo o nekontextuální ěinnost („velké kroky mimo správnou cestu"). Nyní již jde o přijetí toho, co nabízí Bůh. Analogicky: exercitant si v duchovních cvičeních, při medi­ taci Ignácova Fundamentu, nevolí „více ani chudobu, ani bohatství" - má však sledovat (cestou útěchy a neútěchy), kam ho posouvá Bůh. Avšak, již na základě společného chození s H o s p o d i n e m , může, nabídne-li se zcela božskému Majestátu, říci: chci pouze chudobu, protože (a zde nejde o stylizování se do ideálu, ale) jde o připodobnění se (přiblížení se) „mému Pánu". Odmítáme nějakou hodnotu jen ve spojení s Pánem, a n ě j a k o projev naší asociálnosti; a tím, že nám Bůh, bez našeho předchozího kalkulu, toto sám dává a ukazuje.

o b c h o d y a n e b o j a k v é s t o b t í ž n é iniciativy. Z d á n l i v ě n e j s o u k n i č e m u u ž i t e č n í . J s o u p o v a ž o v á n i za t ě l e s n ě i d u š e v n ě sla­ b o u č k é , lidi s m a l o u fantazií a s k r o v n o u myslí. N i c n e p o d ­ nikají, j s o u t a k ř k a n e o t e s a n í . C h y b í j i m v š e c h n o , c o l i d e m poskytuje kultura, studium a h l o u b á n í . Podobají se dětem, které j e š t ě ž á d n í v y c h o v a t e l é n e v z a l i d o p r á c e . J e j i c h c h y b y jsou ihned nápadné; ne proto, že by se hruběji proviňovali n e ž j i n é d ě t i , ale t í m , ž e p o h o r š u j í v í c n e ž o n y . B ů h t o t i ž bere právě těmto duším všechno kromě jejich prostoty; n e b o ť p o u z e t u mají v l a s t n i t . S v ě t u je toto tajemství skryto. Posuzuje je p o d l e p o u ­ h é h o z d á n í . K v ů l i t o m u n a t ě c h t o d u š í c h n e n a c h á z í nic, n a č e m b y m o h l najít z a l í b e n í , a b y s i j i c h v á ž i l . P r o t o t a k o v é d u š e o d s t r k u j e a p o h r d á j i m i . Stávají s e p r o v š e c h n y f a c k o ­ v a c í m p a n á k e m . Č í m b l í ž e u n i c h n ě k d o stojí, t í m m é n ě si z n i c h d ě l á , a t í m v í c e se c í t í p r o t i n i m z a u j a t . N e v í se, co o n i c h říci, n e b o co si o n i c h m y s l e t . A p ř e s t o j a k é s i něco m l u v í v j e j i c h p r o s p ě c h . A v š a k m í s t o t o h o , a b y s e dal p r ů c h o d t o m u t o citu, n e b o alespoň p o z d r ž e l úsudek, r a d ě j i s e p o p u s t í u z d a v l a s t n í n e v ů l i . V y s l í d í se, j a k j e d n a j í , a k a ž d ý s e d o t o h o p u s t í s e s v o u v e r v o u a r á d . J a k o farize­ o v é n e m o h l i strpět J e ž í š o v o j e d n á n í , tak předpojatě také hledí svět na tyto duše, t a k ž e v š e c h n o , co konají, zůstává zesměšněno a zvráceno. 3. T ř e t í zkouška: v n i t ř n í pokořování. Jsou-li d u š e , k t e r é B ů h p o z v e d á d o t o h o t o s t a v u , h o d n é p o h r d á n í v o č í c h druhých, o to více p a k ve vlastních o č í c h . C o snášejí a c o k o n a j í , j e b e z v ý j i m k y b e z v ý z n a m n é a krajně p o k o ř u j í c í . N i c v y n i k a j í c í h o se n a n i c h n e o b j e v u j e . Vseje obyčejné. V nitru zmatek, n a v e n e k o d p o r a křížení jejich p l á n ů . Jejich tělo je slabé a p o d r o b e n o tisíci u b o h o s t í ; ú p l n ý o p a k c h u d o b y a přísnosti, které bývají o b d i v o v á n y na svatých. Ž á d n ý v e l k o l e p ý p o d n i k , ž á d n é zvláštní posty, žádné neobyčejné almužny, n e z a z n a m e n á v á se u nich ž á d n á v r o u c í h o r l i v o s t , j e ž b y o b e p í n a l a c e l ý svět.

J s o u s p o j e n é s B o h e m j e n v í r o u a l á s k o u , a p r o t o se t ě m t o d u š í m z d á , že v š e c h n o vnější je na nich v n e p o ř á d k u . Jejich p o h r d á n í sebou samými se ještě stupňuje, k d y ž se s r o v n á v a j í s t a k o v ý m i , k t e ř í p l a t í za svaté a k t e ř í t v á ř í v t v á ř jejich způsobilosti pro život, p o d l e vodítka a pravidla, jsou v celém svém bytí a ve svém j e d n á n í ztělesněnou d o k o n a ­ lostí. T o p a k j s o u při p o h l e d u n a sebe h l u b o c e z a h a n b e n i a n e m o h o u se v ů b e c snést. V z d y c h a j í a naříkají ve s v é m n i t r u , a t a k v y j a d ř u j í s v o u t r p k o u b o l e s t a strast. C o ž n e b y l Ježíš z á r o v e ň B ů h i č l o v ě k ? A p ř e c e j a k o č l o v ě k b y l zni­ čený, j a k o B ů h o v š e m n a p l n ě n ý slávou. T y t o duše, aniž b y s e z a t í m p o d í l e l y n a j e h o s l á v ě , mají ú č a s t , k v ů l i s v é v n ě j š í u b o h é a strastiplné životní situaci, na j e h o o d u m í r á n í a na j e h o z m a ř e n í s e b e s a m a . P ř e d l i d m i t u stojí j a k o J e ž í š p ř e d Herodem a jeho dvorem. Tyto ubohé duše b u d o u tudíž zevně i zevnitř živeny vysloveně o d p o r n ý m p o k r m e m . N e n í nic, c o b y j i m m o h l o c h u t n a t . T o u ž í p o n ě č e m d o c e l a j i n é m . A v š a k v š e c h n y pří­ stupy k v r o u c n ě v y t o u ž e n é svatosti j i m zůstávají uzavřeny. M u s í jíst c h l é b trápení, p o p e l o v ý chléb; musí si navenek i uvnitř činit násilí. P ř e d nimi se vznáší ideál svatosti, který j e n e u s t á l e a n e v y l é č i t e l n ě t r á p í . J e j i c h v ů l e sice p o t o m h l a d o v í , a l e z ů s t á v á n e n a s y c e n a . N a č t o v š e c h n o , ne-li n a t o , a b y s e v d u š i u m r t v i l o z e v l u j í c í t ě k á n í p o c i t o v o s t i ? Jak­ mile p a k už n e n a c h á z í c h u ť a u s p o k o j e n í v n i č e m , s č í m se setká, zůstává jí j e n p o s l e d n í v ý c h o d i s k o : hledat c e l o u svou radost v B o h u , který jí vlastně dává jít touto cestou, aby se spokojila p o u z e s ním. Z řečeného se dá snadno p o z n a t , že takové duše, ode­ v z d a n é B o h u , n e j s o u j a k o d r u h é s t o n ě c o p ř e d v í d a t příliš d o p ř e d u , z a t ě ž o v a t se starostmi a úkoly, n a v a z o v a t spojení,

s l e d o v a t u r č i t é p l á n y , dodržovat metodické pracovní způsoby v chování. T o v š e c h n o b y p ř e d p o k l á d a l o , ž e j e š t ě n a k l á ­ dají s a m y s e s e b o u . A v š a k p r o stav o d e v z d a n o s t i , v n ě m ž se nacházejí, t o m u tak není. V t o m t o stavu duše patří B o h u natolik, že mu vydala všechna práva nad sebou: právo na m l u v e n í a k o n á n í , na myšlení a p o d n i k á n í , p o u ž i t í času,

a na vše, co s tím souvisí. Z b ý v á p o u z e j e d n o přání: mít stále u p ř e n ý p o h l e d n a v y v o l e n é h o M i s t r a a stále p o z o r n ě naslouchat, aby zachytila j e m n ý hlas j e h o vůle a b e z o d k l a d u ji splnila. Ž á d n á životní situace neznázorňuje lépe t e n t o stav, n e ž p o s t a v e n í d o m á c í h o sluhy. S t o j í t o l i k o p o b o k u s v é h o p á n a , a b y m o h l v k a ž d é c h v í l i s p l n i t j e h o pří­ k a z . N e m á v ů b e c č a s n a své z á l e ž i t o s t i , m u s í j e z a n e c h a t , a b y b y l stále p ř i p r a v e n p r o s v é h o p á n a . A v š a k a ť s e t a k o v é duše neznepokojují nad svou nemohoucností. M n o h o zmůže, kdo se umí úplně přenechat rukám všemohoucího Mistra. T e n je totiž s to p r o v á d ě t největší věci nejslabšími nástroji, j e s t l i ž e m u n e o d p o r u j í . K l i d n ě se v y r o v n e j m e s tím, že s l u p k a našeho bytí nás v e v l a s t n í c h o č í c h , i u j i n ý c h , p o k o ř u j e . N e b o spíše, ukry­ j m e se p o d tuto slupku a těšme se z B o h a , našeho j e d i n é h o d o b r a . P o u ž í v e j m e t a k o v é s l a b o s t i , n o u z e , starosti, p o t ř e b y v ý ž i v y a o s v ě ž e n í , n e ú s p ě c h y a p o h r d á n í ze strany dru­ h ý c h , o b a v y a nejistoty, s t í s n ě n o s t i , a b y c h o m h l e d a l i c e l é s v é štěstí v z a k o u š e n í B o h a . P r o s t ř e d n i c t v í m t o h o v š e h o s e n á m zcela dává j a k o naše j e d i n é d o b r o . B ů h v nás chce být c h u d ý a b e z j a k é h o k o l i zářivého v ě n c e s v a t o s t i , n a d n í m ž s e u j i n é d u š e b u d í údiv. B ů h c h c e b ý t v ý l u č n ý m p o k r m e m n a š e h o s r d c e : m á m e n a c h á z e t zalí­ b e n í j e n o m v něm. N a š e srdce je tak slabé, že k d y b y to z á l e ž e l o na nás, stavěli b y c h o m svojí radost na z á ř i v ý c h p r o j e v e c h přísnosti, horlivosti, štědrosti, c h u d o b y ; my však m á m e stavět p o u z e n a n ě m . T a k ale leží n a naší cestě j e n to, co je nepříjemné. P o s v ě c e n í m a o p o r o u se n á m stává p o u z e B ů h . Svět n á m i m ů ž e j e n o m p o h r d a t a nechat nás těšit se z n a š e h o s k r y t é h o b o h a t s t v í . B ů h chce být p r a m e n e m všeho, co je v nás svatého. P r o t o m u s í v š e c h n o , c o z á v i s í n a n á s a n a n a š í a k t i v n í věr­

n o s t i , v y p a d a t t a k b e z v ý z n a m n é a zdánlivě odporovat úsilí, abychom se stali svatými. V B o ž í c h o č í c h smí b ý t v nás, jsme-li k t o m u povoláni, veliké j e n o m to, co v z n i k á pasivní cestou. N e m y s l e m e tedy u ž n a svatost; p o n e c h e j m e tuto starost B o h u . O n ví, j a k j i uskutečnit. V š e c h n y prostředky k t o m u

závisí na zvláštní o c h r a n ě a na zvláštní činnosti prozřetel­ nosti. P ů s o b í tak, že o t o m o b v y k l e n e v í m e ; a n o skrze to, co n á m nejvíce odporuje a co v ů b e c n e o č e k á v á m e . P l ň m e v p o k o j i b ě ž n é p o v i n n o s t i , které p ř e d p o k l á d a j í naši aktivní v ě r n o s t , a n i ž b y c h o m v y h l í ž e l i n ě c o v e l i k é h o , n e b o ť Bůh s e

nám nechce sdělovat jen skrze naše námahy. T a k b u d e m e sva­ tými pro B o h a , a to j e h o milostí a zvláštní prozřetelností. O n d o b ř e ví, n a j a k ý s t u p e ň nás c h c e p o z d v i h n o u t ; p o n e ­ chejme mu v o l n o s t . A n i ž b y c h o m si dělali falešné před­ stavy a vymýšleli marnivé p e v n o s t i svatosti; j d ě m e prostě cestou, kterou n á m vykázal, i k d y b y na ní všechno vypa­ d a l o b e z v ý z n a m n é , j a k v n a š i c h o č í c h , tak v o č í c h světa. 4. Č t v r t á z k o u š k a duší ve stavu odevzdanosti: temnota jejich stavu, která se zdá b ý t o p a k e m B o ž í vůle. Na duši, která chce milovat j e n o m B o h a , připadá jiná z k o u š k a , m n o h e m b o l e s t n ě j š í . M í n í m e její neschopnost vyznat Bohu svou lásku. D ř í v e p o z n á v a l a s k r z e n a h l é d n u t í a osví­ cení, v č e m spočívá cesta jejího z d o k o n a l e n í . D o c e l a j i n a k j e t o m u n y n í . V t o m t o č a s e s e j í sdílí d o k o n a l o s t p r o t i j a k é ­ m u k o l i názoru, osvícení a p o c i ť o v á n í . Dostává se jí skrze kříže, j e ž jí prozřetelnost ukládá, skrze okamžité plnění p o v i n n o s t i a skrze určité p o p u d y , které j s o u samy o sobě j e n dobré, takže nesvádějí ke hříchu. Ale neulpívá na nich ž á d n ý v z n e š e n ý lesk svatosti, a j a k se z d á , těmto v ě c e m je naprosto cizí v š e c h n o m i m o ř á d n é j a k o u pravé ctnosti. Skrytý a z a h a l e n ý B ů h se dává se svou milostí zcela s k r y t ý m z p ů s o b e m . D u š e t o t i ž cítí p o u z e s l a b o s t k n e s e n í k ř í ž e a j e n o d p o r k e s v ý m p o v i n n o s t e m . A cítí s e p o h á d á n a j e n o m k d o c e l a o b y č e j n ý m c v i č e n í m . Ideál svatosti, který jí tane na mysli, jí předhazuje nízké a p o h r d l i v é pojetí o sobě.

Všechny životy svatých ji vlastně odsuzují. N e v n í m á n i c , co by b y l o n a j e j í o b r a n u . P ř e d o č i m a j í stojí s v ě t l e m o b e s t ř e n á s v a t o s t , j e ž j i č i n í n e u t ě š i t e l n o u , n e b o ť j i c h y b í j a k á k o l i síla se k ní v y š v i h n o u t . A její slabost jí n e p ř i p a d á v ů b e c j a k o B o ž í dopuštění, nýbrž j a k o zbabělost. U všech lidí vyni-

kajících c t n o s t m i a d u š e v n í bystrostí, které z n á , se setkává s p o h r d á n í m . Jak divná světice!, říkají si. D u š e t o m u v ě ř í a je zcela z m a t e n a kvůli tolika z b y t e č n ý m n á m a h á m , které p o d s t o u p i l a , a b y s e d o s t a l a z e své p o n í ž e n o s t i . N a s y c e n a h a n b o u n e v í , c o s i m á o d p o v ě d ě t , a c o říci d r u h ý m . V t o m t o stavu si duše připadá j a k o ztracená. N i k d e ž á d n á o p o r a . Ty tam úvahy, které kdysi vedla a j e ž oduš e v ň o v a l y její j e d n á n í . M i l o s t se n e d á v á p o c i ť o v a t . A právě v této ztrátě o p ě t n a l e z n e v š e c h n o . V ž d y ť stejná milost se takřka v y m ě n i l a za sebe s a m u a objevuje se n y n í v n o v é p o d o b ě , p ř i č e m ž dává duši díky čistotě svého skrytého vlivu stonásobně to, co jí uloupila. Je to p r o duši n e p o c h y b n ě tvrdá rána, že ztratila z o č í B o ž í vůli, která se před ní stáhla pryč. Postavila se takřka z a duši, t a k ž e ji, duši, p ř e d s e b o u p o u z e tlačí. U ž j í netane tak zřetelně na mysli, n ý b r ž j e n ještě p ů s o b í j a k o nevidi­ telná pružina. Z k u š e n o s t učí, že nic tak n e z a ž í h á v duši t o u h u spojit se s b o ž s k o u vůlí, j a k o tato zdánlivá ztráta. Jak tu v z d y c h á ! Avšak chybí napořád jakákoli útěcha. J a k é je v t o m t a j e m s t v í l á s k y , že je Bůh uloupen nějakému

srdci, které chce jen jeho! Je to d o o p r a v d y h l u b o k é , n e b o ť na této cestě a p o u z e na ní z d o m á c n í v nějaké duši čistá víra a čistá naděje. Tu č l o v ě k o p r a v d u věří v to, co nevidí, a o č e k á v á to, co necítí. J a k nás z d o k o n a l u j e tento n e z n á m ý p o s t u p působení, j e h o ž p ř e d m ě t e m a nástrojem se člo­ v ě k stal, a n i ž b y p o t o m n ě j a k d y c h t i l ! Z d á n l i v ě s e d ě j e v š e c h n o , co č l o v ě k k o n á , n á h o d n ě a z přirozené náklon­ n o s t i . D u š i v š e c h n o p o k o ř u j e . M l u v í - l i z v n u k n u t í , m y s l í si, ž e m l u v í čistě p ř i r o z e n ě . N i k d y j a s n ě n e p o z n á , který d u c h ji p o n o u k á . I sám b o ž s k ý dech ji poděsí. C o k o l i koná nebo z a k o u š í , tím neustále p o h r d á , j a k o b y t o b y l o z a t í ž e n o chy­ b a m i a n e d o s t a t e č n é . J i n í v n í v y v o l á v a j í o b d i v ; m y s l í si, ž e j e sto s t o p 8 p o d n i m i . C e l é j e j i c h c h o v á n í j i z a h a n b u j e .

8

Asi 30 metrů.

P r o t o ž e n e d ů v ě ř u j e ž á d n é m u s v é m u o s v í c e n í , nechce ručit za žádný svůj názor. K r a j n ě p o n í ž e n ě se p o d d á n e j l e h č í m u p o k y n u a p o v a ž u j e jej za správný. A b y B ů h u p e v n i l duši v hluboké pokoře, jeho působení jí zdánlivě vzalo všechnu sílu. A v š a k ani tato p o k o r a d u š i n e p ř i p a d á j a k o ctnost; považuje ji za samozřejmou. N e j p o z o r u h o d n ě j š í j e však, ž e ten, k d o o d B o h a nedo­ stal p r o t u t o c e s t u ž á d n é p o r o z u m ě n í , s i m y s l í , ž e j e d u š e o v l á d á n a právě o p a č n ý m postojem. A d o k o n c e i jí samé se to z d á . Z d á n l i v ě j d e u ní p o u z e o nevyléčitelnou tvrdo­ hlavost, neposlušnost, neklid, p o h r d á n í a v z p o u r u . Avšak č í m r a d ě j i b y d u š e o d s t r a ň o v a l a t y t o c h y b y , t í m v í c e ros­ tou. Leží totiž v B o ž í m záměru j a k o prostředek, aby duše n e l p ě l a na s o b ě a p ř i p r a v o v a l a se na spojení s B o h e m . Z této n e o b v y k l e bolestné z k o u š k y p o c h á z í hlavní zásluha stavu o d e v z d a n o s t i . V š e c h n o je v p ř í t o m n é m oka­ m ž i k u z a m ě ř e n o na to, j a k odvést duši z cesty odevzda­ nosti a prosté poslušnosti. T u j e o v š e m zapotřebí hrdinské lásky a m o c n é odvahy, aby ještě neotřesitelněji vytrváv a l a v a k t i v n í v ě r n o s t i a dále z p í v a l a svůj h l a s o v ý part, z a t í m c o milost z p í v á svůj, ale p o d l e m e l o d i e a d o p r o v o d u , z n ě h o ž d u š e z a s l e c h n e j e n s e b e k l a m a v ě d o m í , ž e j e ztra­ cena. N i c j i n é h o totiž do jejího u c h a nedoléhá. Sebere-li však o d v a h u , nechá bít hrom, pohlédne-li na blesky jak šlehají a n e c h á nečas vyřádit; jde-li p e v n ě d á l po cestě lásky, p l n ě n í p o v i n n o s t í a p o d d a j n o s t i v ů č i o k a m ž i t é m u p o p u d u , o p r a v d u s e p ř i p o d o b n í d u š i J e ž í š e K r i s t a . Nosí

pak v sobě stav jeho utrpení. V ž d y ť t a k é b o ž s k ý V y k u p i t e l kráčel b ě h e m svého utrpení stejným k r o k e m v lásce ke svému O t c i a v podřízenosti j e h o vůli, i k d y ž po něm b y l o p o ž a d o v á n o to, co zdánlivě naprosto o d p o r o v a l o důstoj­ nosti j e h o svaté duše. J e ž í š o v o i M a r i i n o srdce však v z d o r o v a l o h l u k u této temné noci. Viděli mraky rozčísnuté blesky a ponechali b o u ř i řádit. Příboj událostí, z d á n l i v ě v řeřavém r o z p o r u s B o ž í m i p l á n y a j e h o příkazy, se vrhl na jejich duševní m o h u t n o s t i . Z b a v e n i j a k é k o l i v i d i t e l n é o p o r y , p ř e s t o krá­

čeli v h l u b i n ě své d u š e n e o c h v ě j n ě p o s t e z c e m i l u j í c í p o s l u š ­ nosti. Jejich o k o b y l o u p ř e n o j e n n a to, c o mají v y k o n a t . Ponechali na B o h u , aby s nimi nakládal, j a k chtěl. Přitom cítili p l n o u tíži b o ž s k é h o p ů s o b e n í . V z d y c h a l i p o d j e h o

b ř e m e n e m , ale n e v i k l a l i se. Žádný okamžik si nepodrželi. B y l i přesvědčeni, ž e v š e c h n o d o b ř e d o p a d n e , j e n k d y ž srdce nechá B o h a konat, a vytrvá na j e h o cestě. 5. Přednosti těchto zkoušek; j a k se přitom duše chová. Ř e č e n é u k a z u j e , j a k v š e c h n o n a c e s t ě č i s t é víry, c o s e o d e h r á v á v těle a d u š i a v ž i v o t ě v e n k u , nosí masku smrti. N e l z e s e t o m u d i v i t : t a k o v ý j e j e d n o u t e n t o stav. B ů h m á s dušemi vlastní záměry. P o d p o c h m u r n ý m i příkrovy se k nim přece výtečně dostává. P o d p o c h m u r n ý m i příkrovy, to znamená, prostřednictvím neúspěchů, tělesných vad a d u š e v n í c h slabostí. P o d B o ž í r u k o u se vše daří a v š e c h n o se obrací k d o b r é m u . Prostředky, které j s o u pro přiroze­ nost k zoufání, pro B o h a j a k o stvořeny, aby p r o v e d l y ty

n e j v z n e š e n ě j š í p l á n y : všecko napomáhá k dobrému těm, kdo jsou z Boží vůle povoláni (Řím 8,28). Ze stínu smrti nechává Bůh vzniknout životu. C h t ě j í - l i s m y s l y m a l o m y s l n ě t , v š e c h n o o c h o t n ě přebírá víra, a je p l n a o d v a h y a naděje. K d y ž tedy b o ž s k é p ů s o b e n í v š e c h n o zahrnuje, v š e c h n o řídí, v š e c h n o k o n á s v ý j i m k o u h ř í c h u , p a k má víra p o v i n ­ nost se mu ve v š e m klanět, j e h o p ů s o b e n í milovat a přijímat s o t e v ř e n o u náručí. Č l o v ě k mu j d e t u d í ž vstříc s radostně z á ř í c í t v á ř í . Ve v š e m se s n a ž í jít za pouhé zdání, j e ž p r á v ě s v o u t e m n o t o u n a p o m á h á víře k vítězství. T a k v z d á v á čest B o h u , a tak s n í m j e d n á j a k o s B o h e m . Ž í t z v í r y t e d y z n a m e n á : z r a d o s t i , z n a d ě j e , z j i s t o t y žít důvěru; a to ve všem, co je třeba v k a ž d é m o k a m ž i k u na B o ž í příkaz v y k o n a t n e b o protrpět. B ů h nechává duši tak m n o h o prodělat, a b y u d r ž o v a l tento život víry a aby jej pro­ h l u b o v a l ; proto ji vrhá do víru všelijakých trápení, z m a t k ů , strachů, malátnosti i prázdnoty. Vždyť člověk potřebuje v í r u , a b y v t o m v š e m n a c h á z e l B o h a . Božský život se neustále

sděluje neznámým způsobem, a l e z c e l a j i s t ě v e f o r m ě těles­ n é h o o d u m í r á n í , d u š e v n í o p u š t ě n o s t i , z h a t ě n ý c h iniciativ. T í m v š í m se v í r a ž i v í a nachází v tom svou oporu. P ř e c h á z í t o v š e c h n o a uchyluje se k B o h u , který jí dává život. Všude, k d e n e h r o z í ž á d n ý h ř í c h , m u s í v ě ř í c í d u š e stále p o s t u p o v a t s d ů v ě r o u v p ř e d . Ve v š e m má spatřovat příkrov a převle­ čení B o h a , j e h o ž skrytá přítomnost d u c h o v n í m o h u t n o s t i z á r o v e ň děsí i uklidňuje. T e n t o v e l k ý B ů h , j e n ž utěšuje p o k o r n é , s k u t e č n ě u d ě l u j e d u š i t a k é u p r o s t ř e d krajní n e ú t ě chy vnitřní jistotu, že se nemá ničeho obávat. Jen mu musí d á t v o l n o s t a z c e l a s e m u p o n e c h a t . O b á v á se, ž e z t r a t i l a s v é h o t o l i k M i l o v a n é h o , a p ř e c e j í n ě c o říká, ž e h o v l a s t n í . J e z m a t e n a a r o z e r v á n a ; m e z i t í m j i r o z h o d u j í c í v á h a nej­ h l o u b ě j i v n i t r u stále t á h n e k B o h u .

Bůh opravdu pobývá na tomto místě, a já jsem to nevěděl, říkal k d y s i J a k u b v B e t e l u p o s v é m s n u (Gn 2 8 , 1 6 ) . T a k h l e d á š B o h a t a k é ty, d r a h á d u š e , a o n j e p ř i t o m v š u d e . V š e c h n o t i 0 n ě m hovoří. V š e c h n o ti ho dává. Sel ti po b o k u , o b k l o p o ­ v a l tě, p r o n i k a l tě a p o b ý v á v t o b ě : a ty ho h l e d á š ! N a m á h a l a ses u d ě l a t s i p ř e d s t a v u o B o h u , a p ř i t o m j s i h o p o d s t a t n ě vlastnila! H o n í š se za dokonalostí, z a t í m c o on leží ve všem, co tě n e h l e d a n ě p o t k á v á ! S á m B ů h ti j d e vstříc v p o d o b ě t v ý c h utrpení, t v é h o k o n á n í , tvých p o d n ě t ů , j e ž přijímáš. Z a t í m m a r n ě usiluješ o v z n e š e n é představy, do n i c h ž se n e c h c e o b l é c i , a b y se v t o b ě u s í d l i l . Marta se snažila uspokojit Ježíše d o k o n a l ý m obsluho­ v á n í m u stolu. M a g d a l e n a se spokojila se s a m ý m Ježíšem, j a k s e j í on sám chtěl dávat. Avšak Ježíš oklamal d o k o n c e i M a g d a l e n u . Zjevil se jí j a k o zahradník. M a g d a l e n a ho m e z i t í m hledala p o d l e představ, j a k é o n ě m měla. P o d o b n ě spatřili Ježíše i a p o š t o l o v ě a p o v a ž o v a l i ho za strašidlo.

Aby Bůh pozvedl duši k ěisté víře, zahaluje se. D u š e se má naučit nacházet ho p o d všemožnými p o d o b a m i . K d y ž pak j e d n o u dojde k B o ž í m tajemstvím, již se marně zahaluje.

O n a ř e k n e : Hle, právě stojí za naší zídkou, nahlíží do oken, dívá se mřížovím (Pis 2,9). B o ž s k á l á s k o , j e n se n e s k r ý v e j , p o s p í ­ chej od z k o u š k y ke z k o u š c e , n e r o z l u č n ě nás spoj se s e b o u

v n u k n u t í m i a p o v i n n o s t m i . S p o j , zamíchej, z c h u m l e j , roz­ trhej j a k o v l á k n a v š e c h n y p ř e d s t a v y a m ě ř í t k a d u š e . A ť s e t i bortí p ů d a p o d n o h a m a , ať třeba v ů b e c není vidět na stezku ani na cestu, ať nesvítí ž á d n é světlo. O n a , j e ž tě nalezla ve tvém obyčejném příbytku a o b v y k l é m o d ě v u (totiž v tiché o d l o u č e n o s t i , v n i t ř n í m o d l i t b ě , j a k k o n á š t o č i o n o cvi­ č e n í , v u t r p e n í , v e s k u t c í c h b l í ž e n s k é lásky, v ú t ě k u p ř e d s v ě t e m ) , p r o b r a l a v š e c h n y tyto prostředky, a b y se ti zalí­ b i l a : n y n í z d e stojí b e z m o c n á . V ž á d n é z t ě c h t o v ě c í , k d e t ě p ř e d t í m v n í m a l a , t ě n e p o z n á v á . Její m a r n é n á m a h y j i mají nyní dovést tam, kde napříště musí v š e c h n o opustit. Má se n a u č i t najít t ě v s o b ě s a m é , a t í m v š u d e . V e v š e m , b e z r o z ­ d í l u a v e l k é h o d u m á n í . Č l o v ě k v e s k u t e č n o s t i sejde z p r a v é cesty, b o ž s k á l á s k o , k d y ž t ě n e v i d í v e v š e m , c o j e d o b r é a ve všech tvorech! Proč tedy chtít hledat tě jinde než ve v ě c e c h , skrze které se chceš sdílet? C o p a k tě n ě k d o hledá v e u c h a r i s t i i p o d j i n ý m i z p ů s o b a m i , n e ž p o d t ě m i , k t e r é sis zvolil pro svou svátostnou přítomnost? C o ž neslouží jejich nenápadnost k tomu, abys zvýšil zásluhy poslušné víry? N e d á v á š kořenu v zemi j e h o p l o d n o s t a nemůžeš, k d y ž se ti zlíbí, učinit p l o d n o u temnotu, do níž mě chceš zahalit? Žij tedy, k o ř í n k u m é h o srdce, v e s k r y t ý c h , neviditel­ n ý c h h l u b i n á c h B o h a . R o z k o š a ť j e h o t a j e m n o u sílu d o větví, listů, k v ě t ů , p l o d ů . T y j e n e m ů ž e š v i d ě t , ale j i n ý m j s o u k u ž i t k u a těší se z n i c h . P o s k y t u j v š e m d u š í m , k t e r é se s t e b o u setkají, svůj stín, s v é k v ě t y a p l o d y , a to tak, j a k to mají r á d i , a n i ž b y s h l e d ě l a n a s e b e . K é ž v š e c h n y v ý h o n k y , jimiž tě milost zušlechtí, vydají j e d i n e č n o u mízu, j e ž teprve ve d r u h ý c h dostane zvláštní ráz. Staňte se v š e c h n o všem; ve vás ať však zůstává j e n o d e v z d a n o s t a ochota. Vytrvej, malá h o u s e n k o b o u r c e m o r u š o v é h o , v t e m n é a těsné c h o d b i č c e svého příbytku. T e p l o milosti ti tam dá vyrůst. P o t o m se živ listy, k t e r é ti p o s k y t n e a nelituj p ř i t é t o č i n n o s t i v o d e v z d a ­ n o s t i z t r a c e n ý k l i d . Z a s t a v se, k d y ž s e z a s t a v í d o t e k y b o ž ­ s k é h o p ů s o b e n í . Ve střídajícím se klidu a činnosti se z b a v p o d i v u h o d n ý m i p r o m ě n a m i svých dřívějších forem, pojetí a z p ů s o b ů jednání. K d y ž umíráš a povstáváš k životu, oděj

s e tím, c o p r o tebe s a m o b o ž s k é p ů s o b e n í určilo. T k e j své h e d v á b í v e skrytu. K o n e j to, c o n e m ů ž e š vidět ani slyšet. Pociťuj v celé své bytosti čilost, k t e r o u sama o d v r h u j e š . N e z á v i ď s v ý m d r u h ů m , kteří, třebaže o d u m ř e l i a p e v n ě s i v e d o u , j e š t ě n e d o s á h l i c í l e , u n ě h o ž stojíš ty; n e o b r a c e j se k n i m n a z p ě t . B u ď v š a k podnikavá v odevzdanosti, a b y s u t k a l a h e d v á b í , j e ž b y n o s i l i h r d ě světští i c í r k e v n í h o d n o s ­ táři a d u š e v š e h o d r u h u . C o s e p o t o m s t a n e s t e b o u ? J a k s e b u d e š d á l e u t v á ř e t ? Z á z r a k u lásky, v ž d y ť j e d n a d u š e m ů ž e přijmout tak m n o h o forem! K d o b y d o k á z a l u h á d n o u t , k a m ho chce milost vést? A k d o by m o h l zvědět, co udělá příroda z jediné housenky bource morušového, kdyby to n e v i d ě l ? J e n m u p o s k y t n o u t listy; v í c e n e p o t ř e b u j e d ě l a t . O o s t a t n í se p o s t a r á p ř í r o d a . D r a h á duše, tak rovněž ty n e m ů ž e š vědět, o d k u d přichá­ z í š a k a m j d e š , p o d l e k t e r é B o ž í ideje t ě b o ž s k á m o u d r o s t u t v á ř í a k j a k é m u cíli t ě p ř i v á d í . T a k t i j e n o m z ů s t á v á n a p r o ­ sto pasivní o d e v z d a n o s t , abys B o ž í m o u d r o s t i dala v o l n o u ruku, aniž bys rozumovala: b e z vzoru, b e z příkladu, b e z metody. Jednat, k d y ž k t o m u přišel čas, a v p r a v o u chvíli p r á c i zastavit! Z t r á c e t se v p r a v ý čas, a tak n e p o z o r o v a n ě j e d n a t v e v š e m ; a n e p ř e s t á v a t j e d n a t z B o ž í h o p o p u d u a žít z o d e v z d a n o s t i . Č í s t n e b o o d l o ž i t knihy, vzdálit se od lidí, psát, zastavit se v tom, aniž by se k d y v ě d ě l o , co následuje. P o r o z m a n i t ý c h p r o m ě n á c h tak duše k o n e č n ě d o s á h n e naplnění. Pak jí b u d o u dána křídla, s nimiž se vznese do nebe. Na zemi však zanechá p l o d n o u setbu, která b u d e v j i n ý c h duších p o k r a č o v á n í m jejího stavu.

Čtvrtá kapitola - S jakou otcovskou péčí se Bůh ujímá duší, jež se mu oddají

1. B ů h p o m á h á duši ve stavu odevzdanosti tím účinněji, čím méně cítí j e h o pomoc. Existuje j e d e n d r u h svatosti, v n ě m ž j s o u v š e c h n a b o ž ­ ská sdělení p l n á světla a zřetelná. V p a s i v n í m stavu víry se na její p o d s t a t ě a na n e p r o n i k n u t e l n é t e m n o t ě k o l e m j e h o trůnu podílí celý vliv B o h a . Převládají zde matné a t e m n é p o c i t y . V t o m t o s t a v u se d u š e u b í r á s p r o r o k y t a m , k d e vystupují obavy, že v temnotě narazí na cestě h l a v o u o skálu. Avšak, drahá duše, nemáš se č e h o obávat. T a k v y p a d á tvá cesta a B o ž í c h o v á n í v ů č i t o b ě . N i c není tak j i s t é a n e o m y l n é j a k o t e m n o t a víry. A l e k a m s e p a k o b r á ­ tit, k d y ž j e v í r a t a k t e m n á ? O b r a ť se, k a m c h c e š . N e m ů ž e š b l o u d i t tam, k d e se n e d á h l e d a t cesta a k d e t e m n o t a uči­ nila v š e c h n o stejným. Říkáš, že není m o ž n é jít za nějakým cílem n e b o upřít p o h l e d na nějaký předmět; v ž d y ť v š e c h n o mi nahání strach! K a ž d o u chvíli se o b á v á m , že se zřítím do propasti. V š e c h n o m ě trápí. A n o , cítím, ž e j e d n á m p o d l e o d e v z d a n o s t i , ale přesto se mi zdá, že m o h u konat j e n málo, k d y ž nejednám p o d l e ctnosti. Slyším, j a k v š e c h n y ctnosti naříkají, že se od n i c h vzdaluji. Č í m více mě připoutávají a č í m víc se mi líbí, t í m v í c e s e z d á , ž e m ě o d n i c h v z d a l u j e t a j e m n ý vliv. M á m v o b l i b ě ctnost, ale j d u tam, k d e mě to přitahuje. C h á p u , že se m á m nechat d o b ř e vést, a přesto t o m u v ů b e c nedo­ k á ž u uvěřit. D u c h tíhne ke světlu, ale srdce se č a s t o t o p í v temnotě. Všichni osvícení lidé a d u c h o v é se m é m u d u c h u líbí, avšak m é srdce b o h u ž e l o k o u š í r o z h o v o r y , j i m ž v ů b e c n e r o z u m í . J e h o c e l ý stav a j e h o cesta p o c h á z e j í z v l i v u d a r u víry. T e n d á v á m i l o v a t a v y c h u t n á v a t z á s a d y , p r a v d y

a cesty, k d e d u c h u chybí jakákoli představa, k d e se c h v ě j e , naříká a vrávorá.

A v š a k h l u b o k o v m é m s r d c i n ě j a k d ů v ě r a sídlí. J d e z a p o p u d e m , p ř e s v ě d č u j e se, ž e j e d o b r ý , a l e n e p r o t o , ž e t o

n a h l í ž í , n ý b r ž z čiré víry. Je totiž nemožné, aby Bůh vedl něja­ kou duši, aniž by jí nedodal po jistém čase jistotu, že její cesta je správná. T a t o j i s t o t a j e o t o v ě t š í , č í m j e n e p o z o r o v a t e l n ě j š í . A je to jistota navzdory jakémukoli pokárání, jakémukoli úsilí, j a k é k o l i p ř e d s t a v ě d u c h a . I k d y ž d u c h křičí a h l e d á

n ě c o l e p š í h o , nevěsta vnímá blízkost ženicha, i když ho nevidí. V ž d y ť chce-li ho u c h o p i t , z m i z í jí. Cítí práva ženicha, který j e j í p o b o k u , a c h c e raději b l o u d i t , p o k u d s e svěřila j e h o v e d e n í , j e ž j i b e z p l á n o v i t ě v e d e , n e ž jít b e z p e č n ě , ale p o cestách ctnosti, j e ž vyznačila p o u z e svým úsilím. A p r o t o , má duše, p ř i b l i ž m e se k B o h u o d e v z d a n o s t í ! Přiznejme otevřeně, že nejsme schopni se cvičit ve ctnosti na z á k l a d ě v l a s t n í h o úsilí a o s o b n í snahy. A v š a k naši d ů v ě r u nijak nesmí p o d l o m i t , ž e n á m schází ctnost. N á š b o ž s k ý V ů d c e b y n á m nijak n e z a b r a ň o v a l kráčet pěšky, k d y b y n e b y l tak d o b r ý a n e n e s l nás v e své n á r u č i . C o ž potřebujeme osvícení, posílení, představy, ú v a h y ? Pane, c o p o t ř e b u j e m e vidět, p o z n á v a t , cítit, k d y ž n e p u t u j e m e , n ý b r ž s p o č í v á m e n a s r d c i t v é p r o z ř e t e l n o s t i ? Č í m v í c e tem­ n o t leží na naší cestě, č í m v í c e h r o z í propasti, strže, smrt, pouště, obavy, pronásledování, vyprahlost, nedostatek, protivenství, úzkost, a čím více nás napadají p o c i t y zoufal­ ství a t r ý z n ě o č i s t c e a p e k l a , t í m v í c e r o s t e n a š e v í r a a n a š e důvěra! Máme-li upřeny oči j e n na tebe, jsme si uprostřed největších n e b e z p e č í jisti. N e m y s l í m e už na cesty a v j a k é m j s o u stavu, zapomínáme-li sami na sebe. Z c e l a o d e v z d á n i moudrosti, dobrotě a m o c i svého Vůdce, snažíme se ještě m i l o v a t j e n t e b e . N a p r o t i t o m u s e n e v y h ý b á m e p o u z e ote­ v ř e n é m u hříchu, nýbrž i zcela nepatrnému, všemu, co se mu jen vzdáleně p o d o b á . C h c e m e konat jen svou povin­ nost. T o z ů s t a l o n a š í j e d i n o u starostí, d r a h á l á s k o , k t e r o u j s i z a n e c h a l a svým m a l ý m dětem. V š e c h n o ostatní jsi sama v z a l a na sebe. Č í m více toto „ostatní" vlévá úděs, tím větší n a d ě j i mají n a t v o u p ř í t o m n o s t , a t í m v í c e j i v i d í . S n a ž í s e

j e d i n ě m i l o v a t , a n i ž by se starali o n ě c o j i n é h o . P l n í své malé p o v i n n o s t i j a k o nějaké dítě, j e ž se na matčině srdci o d d á v á h ý č k á n í , j a k o b y n a c e l é m světě n e b y l o nic j i n é h o , n e ž j e h o m a t k a a její h ý č k á n í . D u š e m u s í v y s t o u p i t n a d e v š e c h n o , co ji zastiňuje. N o c není d o b o u k j e d n á n í , n ý b r ž k o d p o č i n k u . S v ě t l o r o z u m u d o k á ž e j e n r o z m n o ž o v a t tem­ n o t u víry. P a p r s e k s v ě t l a m u s í přijít z t é ž e v ý š i n y , o d k u d pochází temnota. V t o m t o s t a v u s e B ů h sdílí d u š i j a k o t e n , k d o d á v á ž i v o t . J a k o c e s t a a p r a v d a jí stojí p ř e d o č i m a . Nevěsta hledá ženicha během noci. S t o j í za ní. D r ž í j i v e s v é n á r u č i , t i s k n e j i k s o b ě . O n a h o v š a k h l e d á před s e b o u a p r c h á . P ř e s t a l b ý t p ř e d m ě ­ tem a představou; ještě je p o u z e p o č á t k e m a p r a m e n e m . V b o ž s k é m p ů s o b e n í se nalézají tajemné, shůry v n u k n u t é , úchvatné a neznámé, pomocné prameny pro jakoukoli potřebu, rozpaky, zmatení, pád, zhroucení, pronásledo­ vání, nejistotu, p o c h y b n o s t , k d y ž se duše v z d a l a důvěry v e své v l a s t n í p ů s o b e n í . Č í m n e p ř e h l e d n ě j i s e o d v í j e j í j e d ­ nání, tím šťastnější řešení se smí o č e k á v a t . S r d c e m l u v í : všechno bude probíhat dobře; vždyť se B ů h dává do práce, není d ů v o d k o b a v á m . A sám strach, o c h r o m e n í a neútěc h a vytvářejí verše v písních temnoty. Č l o v ě k je přešťastný, nevynechá z toho j e d i n o u slabiku. Ví, že všechno v y z n í ve Sláva Otci. T a k j d e p o c e s t ě s v é h o z b l o u d ě n í . T e m n o t a j e v ů d k y n í , p o c h y b y opatří jistotu, a čím větší r o z p a k y má Izák co b u d o u obětovat, tím více klade A b r a h á m všechno do r u k o u prozřetelnosti a v š e c h n o o č e k á v á od ní. 2. N e ú t ě c h a , k t e r o u B ů h navštěvuje duši, o d p o v í d á p o u z e j e h o lásce; j e d n o h o d n e se b u d e duše z t o h o těšit. D u š e , k t e r é k r á č e j í v e světle, z p í v a j í p í s n ě s v ě t l a . Ty, j e ž t á p o u k u p ř e d u v t e m n o t á c h , zpívají písně temnoty. J e d n y i druhé je n u t n o nechat d o z p í v a t píseň, kterou j i m určil Bůh, aniž by se m o h l o něco přidávat k jejímu obsahu. Je třeba nechat vytéci všechny k a p k y hořké žluči, j i m i ž B ů h uspává. T a k to dělali Jeremiáš i Ezechiel. Jejich slova byla

j e n v z d y c h á n í a naříkání. Ú t ě c h a spočívala jen v pokra­ čování smutečních z p ě v ů . K d o b y zabránil, aby tekl o n e n p r o u d slz, o k r a d l by nás o nejkrásnější místa P í s m a . D u c h , k t e r ý z p ů s o b u j e n e ú t ě c h u , j e j e d i n ý , k t e r ý t a k é d o k á ž e utě­ šit. N e ú t ě c h a a ú t ě c h a j s o u t u j i ž d v a p r o u d y v o d y , v y t é k a ­ jící z téhož pramene. Překvapí-li B ů h nějakou duši, musí se zachvět. Jestliže j í h r o z í , u l e k n e se. J e t ř e b a j e n p o n e c h a t , b o ž s k é p ů s o b e n í aby se rozvíjelo. Má v sobě j e d i lék zároveň. T a k drahá d u š e , p l a č , c h v ě j se, žij v n e p o k o j i a s m r t e l n ý c h ú z k o s ­ tech. Nenamáhej se měnit tuto B o ž í hrůzu, toto nebeské v z d y c h á n í . Přijmi co nejhlouběji ve svém nitru p o t ů č e k ,

z n ě h o ž Bůh v tobě vytvoří celé moře. P u t u j v s l z á c h , p o k u d j e d e c h milosti n e c h á v á téci. T e n t ý ž d e c h milosti j e o p ě t vysuší. M r a k y o d t á h n o u , slunce b u d e o p ě t vše zalévat s v ý m s v ě t l e m , j a r o t ě p o k r y j e květy. A d í k y t o m u p o v e d e tvá o d d a n o s t k úchvatné rozmanitosti, která plně skrývá božské působení. Č l o v ě k se strachuje o p r a v d u n a d a r m o . Co se v n ě m o d e h r á v á , j e j a k o s e n . S t í n stíhá stín. U s p í c í h o b ě ž í o b r a z y fantazie j e d e n z a d r u h ý m ; j e d n y skličují, d r u h é p o z v e ­ dají. D u š e s e stává m í č e m t o h o t o z d á n í , j e ž s e n e u s t á l e mění. A při p r o b u z e n í shledává, že v t o m duši vlastně nic n e m o h l o zbrzdit. P r o b u z e n í smete pryč všechny dojmy, a č l o v ě k n e d b á a n i n a n e b e z p e č í , a n i n a p o c i t y štěstí, j e ž m u sen v y k o u z l i l .

P a n e , dá se ř í c i , že ve s p á n k u držíš své děti během celé noci víry na svém srdci, že ti to p ů s o b í r a d o s t v y d a t j e j i c h duši napospas nesčetným rozmanitým citům; což jsou k o n e c k o n c ů j e n o m svaté a tajemné sny? Ve stavu, v n ě m ž je zahaluje n o c a spánek, j s o u trápeni vlastními, bolest­ n ý m i p o c i t y strachu. V d e n slávy je rozpustíš a p r o m ě n í š na p r a v é a trvalé radosti. K d y ž se p a k tyto duše j e d n o u p r o b u d í a přijdou k sobě, takže b u d o u moci všechno bez zatížení posoudit, b u d o u se i n e m á l o divit, j a k s nimi ž e n i c h j e d n a l láskyplně: obratně, v y n a l é z a v ě , j e m n ě a skrytě. P a k p o c h o p í , že j e h o cesty j s o u

neprobádatelné, že nebylo m o ž n é rozluštit j e h o záhady, p o z n a t ho v j e h o převlečení, zakoušet nějakou útěchu, k d y ž c h t ě l šířit h r ů z u a p o b o u ř e n í . J e r e m i á š č i D a v i d n a p ř í k l a d p o z n a j í při o n o m p r o b u z e n í , j a k to, c o j e n a p l ň o v a l o neútěc h o u , b y l o pro B o h a a j e h o anděly p ř e d m ě t e m radosti. N e v ě s t a n e p r o b o u z í silné d u c h y , p o d n i k a v o s t a l i d s k é p ů s o b e n í ! N e c h a j e v y v z d y c h a t , c h v ě t se, b ě h a t , h l e d a t . Jistě, ž e n i c h j i k l a m e . Z a h a l u j e se. O n a v š a k sní a její t r á p e n í j s o u p o u z e t a n o č n í a v e s p á n k u . A v š a k n e c h á v a j e spát. P o n e c h t e ž e n i c h a pracovat n a této drahé duši. C o u m í j e n o n nama­ lovat a znázornit! Nechejte ho rozvinout následek tohoto zdání! Probudí ji v pravou d o b u . Josef přivede Benjamina k p l á č i . J o s e f ů v s l u ž e b n í k n e p r o z r a d í své tajemství t o m u t o m i l o v a n é m u bratru! Josef ho oklame. J e h o k l a m se vysmívá k a ž d é m u úsilí p r o h l é d n o u t j e j . B e n j a m i n a j e h o b r a t ř i j s o u náramně rozmrzelí. A přece je to j e n Josefova hra. U b o z í bratři však vidí toliko b e z v ý c h o d n é utrpení. N i c neříkejte! O n b u d e řídit v š e c h n o k n e j l e p š í m u cíli. O n s á m j e p r o b u d í a b u d o u žasnout, s j a k o u moudrostí je m o h l nechat vidět zlo a trápení v tom, co b y l o ve skutečnosti p ř e d m ě t e m takové radosti, j a k o u n i k d y na zemi nezažili. 3. B ů h obohacuje duši ve stavu odevzdanosti tím víc, čím více sejí zdá, že jí něco odnímá. Avšak pronikejme hlouběji do p o z n á n í b o ž s k é h o půso­ b e n í a j e h o láskyplných klamání. C o z d á n l i v ě d o b r é v ů l i bere, to jí o p ě t v přestrojení dává nazpět. N i k d y ji n e n e c h á strádat. Představme si přítele, který poskytuje d r u h é m u p o d p o r u , ale j i ž p ř e d t í m s e d á v á p o z n a t c o b y její p ů v o d c e . P a k s e o v š e m z a č n e n a s a z o v a t v z á j m u s v é h o p ř í t e l e skrytěji, j a k o b y h o u ž n e c h t ě l z a v a z o v a t ; u s t o u p í d o p o z a d í , ale p ř e c e ho potají nepřestává p o d p o r o v a t . Přítel nic neví o t é t o k l i č c e , o t o m t o t a j e m s t v í lásky, a t r ý z n i v ě se ho to dotýká. Neustále dumá nad chováním svého dobrodince. K d y ž j e však p o t o m o d h a l e n o tajemství, j a k á radost, j a k é dojetí, v d ě č n o s t , láska, z a h a n b e n í a obdiv, naplňující duši!

N e b u d e nyní o to více zaujat svým přítelem díky z k o u š c e , která j e n v ů č i n ě m u zesílila o d d a n o s t , a n e b u d e napříště m n o h e m jasněji p o d o b n á překvapení chápat? Ú č i n e k j e zřejmý. Č í m v í c e s i č l o v ě k m y s l í , ž e s B o h e m ztrácí, tím více s ním získává. Č í m více B ů h o d e b í r á n ě c o p ř i r o z e n é h o , t í m v í c e d á v á n a d p ř i r o z e n é . Miloval ho tak

trochu pro jeho dary; tu se staly jeho dary neviditelné, a tak se došlo konečně k tomu, aby ho miloval jen kvůli němu samému. T í m , ž e o d ň a l h m a t a t e l n é dary, p ř i p r a v o v a l n a d a r větší, k t e r ý j e cennější a obsáhlejší než všechny jiné; v ž d y ť veškeré ostatní dary jsou v něm obsaženy. K d y ž se j e d n o u duše úplně v y d a l a b o ž s k é m u p ů s o b e n í , m u s í stále v š e c h n o v y s v ě t l o v a t příznivě. A n o , všechno, d o k o n c e i ztrátu nejlepších duchov­ n í c h v ů d c ů , a stejně t a k n e d ů v ě r u , k t e r o u n e c h t ě n ě p o c i ­ ťuje k t a k o v ý m , k t e ř í se n ě j a k v n u c u j í . V š e o b e c n ě z a s l u h u j í n e d ů v ě r u d u c h o v n í v ů d c o v é , kteří s e s a m i shánějí p o d u š í c h . K d o j e o p r a v d u p r o n i k n u t B o ž í m d u c h e m , o b v y k l e neproje­ vuje ž á d n ý p o d o b n ý s p ě c h a ž á d n o u t a k o v o u soběstačnost.

Člověk se nemá sám povolávat, nýbrž dát se povolat. A i p o t é by měl uchovávat střízlivou nedůvěru k sobě. K d y ž se tedy nějaká duše zcela oddala B o h u , ať prodě­ l á v á t y t o z k o u š k y n e b o j á c n ě a nenechá si ukrást svobodu. J e n k d y ž věrně o d p o v í d á na božské působení, ono v ní vykoná z á z r a k y n a v z d o r y v š e m p ř e k á ž k á m . B ů h a d u š e p a k pra­ cují n a díle, j e h o ž ú s p ě c h z c e l a závisí n a p ů s o b e n í b o ž ­ ského Mistra; to, co m ů ž e ohrozit věrnost duše, je j e n o m o n a sama. K d y ž se duše c h o v á správně, j d e všechno dobře. Vždyť co se týká B o h a , j e h o p o d í l a j e h o p ů s o b e n í tvoří d o p l n ě k věrnosti duše. Představuje horní stranu práce, c o ž probíhá asi t a k , j a k o u z h o t o v o v á n í n á d h e r n ý c h t k a n i n , j e ž v z n i ­ kají ú t e k p o ú t k u a o d s p o d u . K d o j e v y r á b í , v i d í j e n svůj steh a svou j e h l u . P ř i t o m v š e c h n y p o s t u p n ě v e d e n é stehy dávají v z n i k n o u t n o v ý m v z o r ů m , o b r a z ů m , ale t y j e v i d ě t až tehdy, k d y ž j s o u d o h o t o v e n y v š e c h n y části a obrátí se na h o r n í stranu. B ě h e m celé té práce leží v š e c h n o to krásné a úchvatné v temnotě.

T a k j e t o m u s o d d a n o u duší. Vidí j e n B o h a a svou povin­ nost. Splnění této p o v i n n o s t i vytváří k a ž d o u chvíli j e d e n tichý n e n á p a d n ý steh, který se připojuje k d í l u . A p ř e s t o B ů h p ů s o b í t ě m i t o s t e h y z á z r a k y , k t e r é sice l z e n ě k d y n a z e m i vytušit, ale b u d o u s k u t e č n ě v i d ě t až v d e n v ě č n o s t i . Jak je Boží chování plné dobroty a moudrosti! Svou milostí a d o k o n a l ý m p ů s o b e n í m a svatostí v š e c h n o činí v z n e š e n ý m , v e l i k ý m a p o d i v u h o d n ý m , a to t a k o v ý m způ­ s o b e m a do té míry, že naší d u š i p ř e n e c h á v á s p o m o c í milosti v š e c h n o malé, jasné, snadné, takže n i k o m u na zemi n e m ů ž e b ý t z a t ě ž k o d o s á h n o u t nejvyšší d o k o n a l o s t i . J e třeba j e n s láskou plnit obyčejné a skryté p o v i n n o s t i . 4. B ů h vede duši ve stavu odevzdanosti tím jistěji, čím více se zdá, že ji slepě stíhá ranami. P ř e d e v š í m na d u š í c h , které se b e z v ý h r a d n ě dají k d i s p o ­ z i c i B o h u , se p l n í s l o v o s v a t é h o J a n a : nepotřebujete, aby vás

někdo poučoval. Vás poučuje o všem jeho Duch (1Jan 2,27). A b y p o z n a l y , c o B ů h o d n i c h c h c e , mají p r o s i t j e n o j e d n o p o m a ­ z á n í : D u c h e m ; t o t i ž p r o v ě ř o v a t své s r d c e a n a s l o u c h a t , c o říká. T l u m o č í B o ž í v ů l i v k a ž d é ž i v o t n í situaci. V ž d y ť skryté B o ž í p ů s o b e n í o d h a l u j e srdci své ú m y s l y , ne však skrze názory, nýbrž téměř „vycítěním". Sdílí se mu n ě k d y prostřednic­ t v í m tísně, k t e r á nepřipouští žádnou jinou volbu, n e b o n ě j a k ý m p o p u d e m a nadpřirozeným uchvácením, v n ě m ž musí b e z nějakého d l o u h é h o uvažování jednat, n e b o konečně skrze n á k l o n n o s t n e b o o d m í t n u t í , j e ž m u v l é v á . D u š e sice p ř i t o m z ů s t á v á s v o b o d n á , ale cítí se p o h á d á n a p ř i b l í ž i t se k v ě c e m n e b o o d n i c h u d r ž o v a t o d s t u p . Z d á se, j a k o b y s e j e d n a l o o p o v á ž l i v ý n e d o s t a t e k c t n o s t i : n e c h a t se s t á h n o u t do nejis­ tého. Měřeno podle obvyklých pravidel chování, nemá p o s t u p t a k o v é duše nic p e v n é h o , s h o d n é h o , rovnoměr­ n é h o . Přesto, dosáhl vlastního v r c h o l u ctnosti, k d o došel tak daleko. T o h o se obyčejně dosáhne po m n o h ý c h cvičeních. C t n o s t t o h o t o s t a v u j e celistvá, b a d o k o n a l o s t s a m a . P o d o b á se h u d e b n í k o v i , který spojuje d ů k l a d n é znalosti o h u d e b -

n í m u m ě n í s d l o u h ý m c v i č e n í m n a p a t ř i č n ý nástroj. O v l á d á své u m ě n í v t a k o v é m í ř e , ž e v š e c h n o , c o v e své o b l a s t i p o d ­ niká, nese v sobě pečeť dokonalosti. Prověření j e h o děl dává poznat, že dokonale odpovídá pravidlům umění. Přitom se u k á z a l o , že n i k d y nevytvořil více, n e ž k d y ž tvořil svá díla nenucené. Jeho improvizace vyvolává obdiv znalců. Jde o p r a v á mistrovská díla. P o s t u p n ě se n e n á p a d n ě stane z v y k e m k o n a t v š e c h n o z B o ž í h o p o p u d u , j a k m i l e se duše o b e z n á m i l a s u č e n í m a s d o k o n a l ý m životem, přičemž ji v e d l o vlastní p o z n á n í ; r ů z n é m e t o d y a j e j i c h p ů s o b e n í u l e h č o v a l a s p o l u p r á c e s mi­ l o s t í . V y p a d á t o p o t o m tak, j a k o b y n e m o h l a n i c l e p š í h o konat než to, co se jí naskýtá, aniž by o t o m musela, j a k o dříve, d l o u h o uvažovat. M ů ž e j e d n a t n a z d a ř b ů h a zcela se

p ř e n e c h a t „ v y c í t ě n í " , totiž pronikavému postřehu milosti. T e n j i n e m ů ž e z a v á d ě t n a scestí. C o k o n á v t o m t o stavu pros­ toty, t o j e p r o o s v í c e n é o č i a j a s n é h l a v y stále p r o b í h a j í c í m z á z r a k e m . N e n í rozestřeno ž á d n é v o d í t k o , a přesto by nic n e m o h l o d o p a d n o u přesněji. N e s l o u ž i l o j í ž á d n é měřítko, a přesto se n e d á nic lepšího n a v r h n o u t . N e p o m á h a l o ž á d n é hloubání, a přitom b y l o vytvořeno to nejhlubší. V š e c h n o b y l o b e z n á m a h y z a l o ž e n o ; b e z v y p ě t í sil s e p o d a ř i l o t o nejpůsobivější; neočekávaně je duše vyzbrojena p r o k a ž d é b u d o u c í dění. U p ř í m n é duchovní čtení p o d vlivem B o ž í h o působení často poskytuje názory, j e ž d o k o n c e s a m o t n ý m autorům unikly. B ů h p o u ž í v á slova a j e d n á n í d r u h ý c h , aby odhalil ještě neobjevené pravdy.9 K d y ž chce osvěcovat takovými prostředky, m á m e je v o d e v z d a n o s t i používat. Přitom k a ž d ý p r o s t ř e d e k , k t e r ý p o u ž i j e B o ž í p ů s o b e n í , m á vliv, k t e r ý s a h á daleko za j e h o přirozený a vnímatelný dosah působení.

9

Všimněme si, že tato četba je jiného charakteru, nežli ta, kterou autor v předchozím textu neschvaluje, protože ona odpovídala naší těkavé zvě­ davosti. N u t n é je ovšem dodat, že ono stop, coby i „šok" v lekci osvojo­ vání si poslušnosti, je nutné, aby člověk (duše) překročil svůj vlastní stín - s důvěrou jen v Pána.

J e p ř í z n a č n é p r o o d e v z d a n o s t , ž e n e u s t á l e žije t a j e m n ý život. Dostává od B o h a neobyčejné a úchvatné dary tím,

že používá obyčejné, přirozené a čistě náhodné danosti všedního života. N e j p r o s t š í k á z á n í , n e j v š e d n ě j š í z á b a v a , n e j j e d n o d u š š í k n i h a s e m ů ž e n a B o ž í p ř í k a z stát p r o t a k o v é d u š e pramenem nejhlubších nahlédnutí a moudrosti. Zdánlivá tretka m ů ž e b ý t z á h y v e l i k ý m u m ě l e c k ý m dílem. Proto

takové duše sbírají drobty, po kterých silní duchové šlapou. T o , co je pro n ě k o h o lidové, je pro tyto duše v r c h o l e m vkusu. V š e c h n o j e p r o n ě c e n n é ; v š e c h n o j e o b o h a c u j e . Mají nevý­ s l o v n o u o c h o t u pro v š e c h n o a pro k a ž d é h o , a nic nezane­ d b á v a j í , n ý b r ž v š e h o si v á ž í a č e r p a j í z t o h o u ž i t e k . B ů h naplňuje v š e c h n y věci, a ten, k d o j e p o u ž í v á n a B o ž í příkaz, neužívá j e n něco stvořeného. Spíše přitom vychut­ nává, j a k B ů h působí, že těmito různými kanály nechává č l o v ě k u p ř i t é k a t s v é dary. V ě c i s a m y o s o b ě n e p o s v ě c u j í , n ý b r ž j s o u p o s v ě c e n í m c o b y nástroje B o ž í h o p ů s o b e n í . B ů h m ů ž e dávat milostem, a b y přicházely také skrze věci, které z d á n l i v ě o d p o r u j í v y t ý č e n é m u cíli; a tak se to děje častěji. M ů ž e o s v í t i t b l á t e m u l i c e j a k o s v ě t l e n ý m i p a p r s k y . Nástroj, který p o u ž í v á , je v ž d y c k y jedinečný. V š e c h n o mu slouží p a t ř i č n o u m ě r o u . T a k j e r o v n ě ž p r o n i k n u t a víra, ž e n á m nic nepřijde z b y t e č n é . N i k d y č l o v ě k nenaříká, že mu scházejí p o m o c n é prostředky pro j e h o d u c h o v n í pokrok, p r o t o ž e mistr, který j i m i v l á d n e , m ů ž e s v o u v ů l í ú č i n n ě d o p l n i t j e j i c h n e d o s t a t k y . V e š k e r á síla t v o r ů p o c h á z í z t é t o svaté vůle. 5. B ů h chrání duši v tomto stavu tím více, čím méně je toho sama schopna. Jeden a neomylný p o p u d Božího působení vede prostou duši v ž d y c k y vhodně. A ta ve všem o d p o v í d á neobvykle o c h o t n ě j e h o v n i t ř n í m u v e d e n í . C h c e v š e c h n o , c o s e děje, kromě hříchu. N ě k d y je to vědomé, jindy si to neuvědo­ muje. Vždyť je b e z dalších d ů v o d ů tajemně p o d n ě c o v á n a , aby něco mluvila, konala, n e b o aby něčeho zanechala.

Č a s t o patří p o d n ě t a d ů v o d k čistě p ř i r o z e n é m u řádu. Prostá d u š e v t o m n e s h l e d á v á v ů b e c ž á d n é tajemství. Spat­ řuje v t o m p o u h o u n á h o d u , č i r o u n u t n o s t , n ě c o , c o s e s a m o u d á l o a není p r o ni, ani p r o druhé, v ů b e c zvláštní. A v š a k Boží působení, jež je nahlédnutím, moudrostí a radou jejích přátel, p o u ž í v á v její p r o s p ě c h v š e c h těchto p r o s t ý c h věcí. D u š e si je přivlastní, a tak o b r a t n ě j i slouží p ř e d lidmi, kteří proti ní kují plány, že musejí ztroskotat. M í t co do činění s p r o s t o u duší v jistém smyslu zna­ mená: mít co do činění s B o h e m . Jaká opatření by se však m o h l a v y k o n a t proti V š e m o h o u c í m u ? V ž d y ť j e h o cesty j s o u neprobádatelné! B ů h bere věc prosté duše do svých rukou. T a k o v á duše nemá zapotřebí nejprve studovat záludné soutěžení soupeřů, používat uklidnění proti zneklidnění, pečlivě číhat na jejich kroky. Ž e n i c h jí o d n í m á v š e c h n y tyto starosti. N e c h á h o t a k é p r o t i n e p ř á t e l ů m v y s t u p o v a t a s p o ­ l é h á se na něj v p o k o j i a j i s t o t ě . B o ž í p ů s o b e n í duši o s v o b o z u j e . O p r o š ť u j e j i o d uží­ vání všech n í z k ý c h a nervózních machinací, b e z nichž se lidská chytrost n e m ů ž e obejít. To m ů ž e být dobré snad

t a k p r o H e r o d a a f a r i z e j e . Moudří však mají jít v pokoji za svou hvězdou. D í t ě p o t ř e b u j e j e n k l i d n ě s p o č í v a t v n á r u č í matky. N e p ř á t e l é duše více n a p o m á h a j í jejím záležitostem, n e ž b y m o h l i škodit. Č í m více p ř e k á ž e k j í chtějí klást d o cesty, t í m k l i d n ě j i a s v o b o d n ě j i m ů ž e j e d n a t . N e v y h ý b á s e jim, ani se j i m p o d l é z a v ě nedvoří, aby se v y h n u l a jejich ranám. Používá jejich žárlivost, jejich nedůvěru, jejich p r o n á s l e d o v á n í . T a k ž i l J e ž í š v J u d s k u ; t a k žije d o d n e s v p r o s t ý c h d u š í c h . Je v t o m ušlechtilý, j e m n ý , s v o b o d n ý , pokojný, neohrožený, a nepotřebuje k t o m u ž á d n é h o člo­ věka. Zároveň vidí, j a k mu všichni tvorové v rukou O t c e usilují sloužit. J e d n i s v ý m i z a v i n ě n ý m i v á š n ě m i , j i n í s v ý m svatým jednáním; ti první prostřednictvím odporu, druzí p a k p o s l u š n o s t í a p o d ř í z e n í m se. B o ž í p ů s o b e n í v š e c h n o ú c h v a t n ě skládá a spojuje; nic n e c h y b í , n i č e h o není příliš m n o h o . D o b r é a zlé se n a c h á z í ve správné směsi.

B o ž í nařízení dává k a ž d é m u o k a m ž i k u j e h o vlastní n á s t r o j . A p r o s t á d u š e , j e ž žije n e s e n a v í r o u , s h l e d á v á , ž e v š e c h n o je d o b r é a n e c h c e ani víc ani méně, než co má. V každé d o b ě chválí b o ž s k o u ruku, která jí v h o d n ě umí d á v a t své p r o s t ř e d k y a d o k á ž e j i o p r o s t i t o d p ř e k á ž e k . S ja­ k o u j e m n o s t í d o k á ž e přijímat přítele i nepřítele! V ž d y ť je to

J e ž í š ů v z p ů s o b : v každém vidět božský nástroj. Č l o v ě k n i k o h o n e p o t ř e b u j e , a p ř e c e má z a p o t ř e b í v š e c h . Boží působení činí všechno nutným. M u s í se o d n ě h o p ř i j í m a t v š e c h n o , k a ž d á věc podle jejího způsobu a povahy; odpovídat mu jemně a p o k o r n ě . B ů h j e d n á s j e d n o d u š š í m i p r o s t ě , s hrubými dob­ rotivě. T o u č i l s v a t ý P a v e l , a j e š t ě l é p e t o u p l a t ň o v a l J e ž í š Kristus. J e d i n ě m i l o s t d o k á ž e u d ě l i t n a d p ř i r o z e n é rysy, j e ž k a ž ­ d é m u č l o v ě k u dávají v y h r a n ě n á gesta a o b d i v u h o d n ě se přizpůsobují povaze každého jednotlivce. Knihy tomu n e m o h o u naučit. Jde přitom vlastně o prorockého ducha a působení vnitřního zjevení. S o u v i s í t o s u č e n í m D u c h a Sva­ tého, j e h o ž p o c h o p e n í p ř e d p o k l á d á krajní o d e v z d a n o s t , dokonalé oproštění se od každého sobeckého úmyslu a zvláštního zájmu, ať by byly jakkoli b e z ú h o n n é . P o u z e j e d n a p o z e m s k á starost smí ještě č l o v ě k a z a m ě s t n á v a t : pasivně se přenechat B o ž í m u p ů s o b e n í a o d d a t se plnění svých stavovských povinností. Přitom člověk nechává půso­ bit D u c h a S v a t é h o v nitru, aniž by t o m u přihlížel, ano, je p ř í m o rád, že o t o m nic n e v í . P a k se n a c h á z í v b e z p e č í . V ž d y ť v š e c h n o , c o s e děje n a z e m i , děje s e k t o m u , c o j e nejlepší p r o d u š e , které s e d o k o n a l e p o d d a j í B o ž í v ů l i . 6. M í s t o toho, aby se duše ve stavu odevzdanosti bála svých nepřátel, nachází v nich užitečné pomocníky. M á m více strachu ze svého vlastního působení, j a k o i svých přátel, než svých nepřátel. N i c se nevyrovná moud­ rosti, k t e r á s e n e d á m a n i p u l o v a t ( d o m n ě l ý m i ) p ř á t e l i i ne­ přáteli a setkává se s nimi p o u z e se z r a l o u pevností. To p a k

j a k o b y měl č l o v ě k vítr v z á d e c h . Stačí j e n , k d y ž zůstane

klidný. Proti chytrosti těla se nedá použít nic lepšího nežli prostota. Ta o b d i v u h o d n ě zmaří k a ž d o u záludnost, aniž by ji znala a musela dalekosáhle popisovat, ba d o k o n c e , aniž by na ni myslela. B o ž í působení dá prostotě p o d n ě t k opatřením, j e ž j s o u t a k p ř i l é h a v á , ž e j s o u j i m i p ř e k v a p e n i p r á v ě ti, k t e ř í ji chtěli j e n překvapit. Jejich n á m a h y jí m o h o u být p o u z e v í t á n y . K d e j i c h t ě l i p o n í ž i t , v l a s t n ě j i p o z v e d a l i . Její n e p ř á ­ telé s e p o d o b a j í o t r o k ů m n a g a l e j í c h , k t e ř í j i z á b ě r y s v ý c h vesel v e z o u do přístavu. Všechna protivenství se n e o m y l n ě obracejí k d o b r é m u . T í m , že ponechává volnost svým nepřátelům, poskytují jí tak u ž i t e č n é služby, že se musí p o u z e obávat, a b y se sama nechtěla míchat a spolupracovat s dílem, j e h o ž autorem c h c e b ý t s á m B ů h . J e h o nástroji j s o u její nepřátelé a o n a sama n e m á k o n a t nic j i n é h o , n e ž p o k o j n ě přihlížet, c o činí B ů h a upřímně jednat p o d l e p o p u d u , který jí dává. Nad­ přirozená prozíravost božského Ducha, od něhož pochází daný p o p u d , neomylně zahrnuje jádro i okolnosti každé jednotlivé věci. T í m dostává duši do spojení, aniž o tom ví, a to tak skvěle, že musí r o z l o u p n o u t v š e c h n o , co se proti ní postaví. 7. Ve stavu o d e v z d a n o s t i se d u š e z ř í k á c o k o l i p o d n i k a t , anebo ke svému ospravedlnění dodává: ospravedlňuje mne B o ž í působení. Příkaz b o ž s k é vůle, o který se o d e v z d a n á duše opírá, třebaže je skryt p ř e d k a ž d o u nestálostí a j a k o u k o l i n e p o ­ h o d o u , je trvanlivý, i k d y ž l e c k d y v y p a d á j a k o d a l e k á s k á l a . T a n e u s t á l e v y s t u p u j e p o d p ř í k r o v e m k ř í ž e a nejobyčejnějších ú k o n ů . P o d t í m t o p ř í k r o v e m s k r ý v á B ů h s v o j i r u k u , a b y p o d p í r a l a n e s l ty, k t e ř í s e m u s v ě ř í . J a k m i l e s e duše z a k o t v í v d o k o n a l é o d e v z d a n o s t i , stane se nezranitelnou i při o d p o r u z l ý c h j a z y k ů . N e p o t ř e b u j e totiž nic dělat n e b o říkat n a svou o b r a n u . P r o t o ž e dílo p o c h á z í o d B o h a , není třeba hledat nikde jinde nějaké ospravedlňo-

vání. Jeho důsledky je později ospravedlní dostatečně. Je

t ř e b a je p o u z e n e c h a t r o z v i n o u t : není to slovo a nejsou to řeči, jejichž hlas by nebylo slyšet (Z 18,4). K d y ž se č l o v ě k u v y m k n e z rukou vedení vlastních názorů, zbývá jen nekonečná

s l o v n í o b r a n a . V ž d y ť naše slova by mohla jen reprodukovat naše názory. K d e n e j s o u ž á d n é n á z o r y , t a m s e stávají s l o v a zbytečná. K č e m u by měla sloužit? Vydat p o č e t o tom, co č l o v ě k k o n á ? A l e v ž d y ť n e z n á d ů v o d t o h o v š e h o ! L e ž í skryt ve zdroji, který p o d n ě c u j e k j e d n á n í a sděluje n e v ý s l o v n ý m způsobem pouze dojem. P ř e n e c h e j t e d y n á s l e d k ů m , a b y o s p r a v e d l n i l y svůj z d r o j . V tomto b o ž s k é m zřetězení je všechno dobře z d ů v o d n ě n o . V š e c h n o je p e v n é a trvalé. A co p ř e d c h á z í , ospravedlňuje působení následujícího. Z d e se nevede žádný život názorů,

f a n t a z i í a m n o h a slov. Mlčení slov nepochází z nezájmu o člo­ věka, ale ze zájmu o Boha. P r á z d n é p o h y b y d o j m ů už n e z a ­ městnávají, neživí a nenaplňují duši. Po této cestě už nechodí; už se o to všechno neopírá. O n a už nevidí, k u d y putuje, nepátrá po tom, k a m vede cesta. N e p o m á h á si d u m á n í m , aby si d o d a l a o d v a h y vydržet ú n a v u ve snášení t ě ž k o s t í cesty. V š e c h n o s e o d e h r á v á v n e j h l u b š í m c i t u j e j í slabosti. Přes ní se otevírá cesta; v s t o u p í na ni a b e z v á h á n í p o n í j d e . J e čistá, p r o s t á a p r a v d i v á . J e m n ě k r á č í p o p ř í m é s t e z c e B o ž í c h p ř i k á z á n í , s p o l é h á p o u z e n a B o h a , j e h o ž stále n a c h á z í n a v š e c h e t a p á c h t é t o cesty. A B ů h , j e h o ž j e d i n ě hledá, sám záležitosti přebírá a uspořádává, aby odhalil s v o u p ř í t o m n o s t t í m , ž e p o k o ř u j e její n e s p r a v e d l i v é u t r h a č e . 8. B ů h posiluje duši ve stavu odevzdanosti prostředky, které zdánlivě působí smrtelně. Je d o b a , v níž chce být B ů h pro duši životem, v níž t o u ž í s á m u t v á ř e t její d o k o n a l o s t , a to t a j e m n ý m a n e z n á ­ m ý m z p ů s o b e m . Pak se stanou všechna nazírání, osvícení, snahy, ú v a h y a v y p ě t í z d r o j e m k l a m ů . N a k o n e c s a m a d u š e poznává, že j s o u plané, k d y ž vícekrát udělala zkušenost, j a k é smutné následky přivodilo jejich vlastnění. P o c h o p í , že B ů h

p r o t o z a z á t k o v a l a zničil v š e c h n y kanály, a b y život hledala v n ě m . Proniknuta vlastní n i c o t o u a přesvědčena, j a k je pro ni škodlivé v š e c h n o , co p o c h á z í toliko od ní samé, k o n e č n ě se přenechává B o h u , aby vlastnila p o u z e j e h o . B ů h se pro ni nestane z p ů s o b e m života na základě nazírání, osvícení n e b o u v a ž o v á n í - to v š e c h n o v ní zůstalo j a k o p r a m e n k l a m ů - nýbrž v činu a pravdě a skrze skutečnost B o ž í milosti, i k d y b y s e o b j e v i l a p o d d i v n ý m i p o d o b a m i a m a s k a m i . Pro­ t o ž e d u š e n e z n á B o ž í p ů s o b e n í , d o s t á v á j e h o sílu a j á d r o sdělení tisícerými okolnostmi, v n i c h ž , j a k se d o m n í v á , vidí svůj z á n i k . P r o t i t é t o t e m n o t ě n e n í ž á d n ý p r o s t ř e d e k ; m u s í se do ní p o n o ř i t . B ů h se v t e m n o t ě víry daruje a z á r o v e ň d á v á v š e c h n y věci. D u š e se p o d o b á slepci n e b o , chcete-li, n e m o c n é m u , k t e r ý n e z n á sílu l é k u , j e n p o c i ť u j e j e h o hoř­ k o s t . Č a s t o si m y s l í , že ho p ř i p r a v í o ž i v o t . K r i z e a s l a b o s t i , j e ž p ů s o b í , zdánlivě ospravedlňují j e h o strach. A přece j e n m u b u d e p o d t o u t o s l u p k o u , j e ž s e p o d o b á smrti, d a r o v á n o z p ě t z d r a v í ; b e r e h o n a s l o v o l é k a ř e , k t e r ý jej p ř e d e p s a l . O d e v z d a n é d u š e se už v ů b e c nestarají o své n e m o c i , s výjimkou jasných utrpení, j e ž samy přinutí člověka, aby u l e h l n a l ů ž k o a b r a l p ř í s l u š n é léky. S l a b o s t a m a l á t n o s t o d e v z d a n ý c h duší jsou jen klamem a zdáním, j e m u ž musí v p l n é důvěře čelit. B ů h je posílá, a a b y j i m dal příležitost se vycvičit ve víře a v o d e v z d a n o s t i , n a b í z í je c o b y pravý l é k . A n i ž b y s i t o h o v š í m a l y , mají t y t o d u š e o d v á ž n ě p o k r a ­ č o v a t n a své c e s t ě v p r á c i a u t r p e n í , j a k é j i m B ů h sesílá. B e z v á h á n í mají p o u ž í v a t své tělesnosti, j a k o se u ž í v á najatý k ů ň , který j d e k o n e c k o n c ů přece j e n k z á h u b ě , ale mezi­ t í m m á v š e m o ž n ě s l o u ž i t . T o j e l e p š í n e ž h ý č k á n í , j e ž síle d u c h o v n í č i n n o r o d o s t i j e n š k o d í . T a t o síla d o k á ž e d o j i s t é míry také u d r ž o v a t slabé tělo. J e d e n rok t a k o v é h o ušlech­ t i l é h o a v e l k o d u š n é h o ž i v o t a v á ž í v í c n e ž sto let p l n ý c h starostí a obav. O b v y k l e se č l o v ě k snaží mít v ý r a z a postoj dítěte milosti, j e ž j e p l n o d o b r é v ů l e . Č e h o j e třeba s e ještě o b á v a t tváří v tvář b o h a t s t v í B o h a ? J e h o děti j í m vedeny, p o d p o r o v á n y a o c h r a ň o v á n y , mají mít ve s v é m v e š k e r é m v y s t u p o v á n í

cosi h r d i n s k é h o . D ě s i v é přízraky, které j i m B ů h staví n a cestu, nemají nic z n a m e n a t . O n j e v e d e t o u t o cestou, aby j e j i c h ž i v o t k r á š l i l y j e š t ě v ě t š í skutky. P ř i p o u š t í o b t í ž e v š e h o d r u h u , n e p ř e k o n a t e l n é p r o čistě l i d s k o u c h y t r o s t , a b y d u š e z a k o u š e l a c e l o u svoji s l a b o s t a z a h a n b e n ě p ř i z n á v a l a c e l o u svoji n e d o s t a t e č n o s t . Z d e s e totiž u k a z u j e B o ž í b o h a t s t v í v c e l é m s v é m l e s k u , a c o z n a m e n á p r o ty, k t e ř í m u z c e l a patří. O s v o b o z u j e je m n o h e m úchvatněji, než pisatelé p o h á d e k h r d i n y své fantazie, ze v š e c h nástrah a n e b e z p e č í . B ů h v e d e takové duše s m n o h e m větší obratností a m n o h e m šťastněji i k o l e m s m r t e l n ý c h n e b e z p e č í , ú d ě s n ý c h o b r a z ů , p e k e l n ý c h trápení, satanů a satanských kousků. Vyzdvihuje j e d o n e b e a n e c h á v a j e s t á v a t s e h r d i n y d ě j e , k t e r ý j e sku­ tečný a zároveň mystický, a m n o h e m p o d i v u h o d n ě j š í než cokoli by m o h l a uměle rozevlátá lidská fantazie vymyslet. N u ž e tedy, m á duše, p ř e k o n e j m e v š e c h n a n e b e z p e č í a s t r a š i d l a p o d m o c n ý m v e d e n í m j i s t é , n e v i d i t e l n é , vše­ m o h o u c í a neomylné ruky B o ž í prozřetelnosti. Spěchejme n e b o j á c n ě ke s v é m u cíli v p o k o j i a radosti. P o u ž í v e j m e všechno, co n a p o m á h á k t o m u , a b y c h o m zvítězili. J d ě m e za p r a p o r e m prozřetelnosti, a b y c h o m bojovali a zvítězili:

vyjel jako vítěz, aby zvítězil (Zj 6,2). K a ž d ý k r o k p o d B o ž í m v e d e n í m tvoří n o v ý triumf, m á duše! B o ž í D u c h píše lehounce. Drží otevřenou knihu, aby pokračoval v psaní dějin svatých, j e ž nejsou zdaleka d o k o n č e n y . Teprve na k o n c i d n í b u d e látka v y č e r p á n a . T y t o dějiny p o u z e líčí, j a k B ů h v e d l lidi a j a k é m ě l s nimi úmysly. Závisí na nás, a b y c h o m p o s t u p o v a l i v dějinách vpřed a p o s u n u l i je dál tím, že svěříme B o ž í m u vedení, co k o n á m e a trpíme. N e , nikoli: p o v i n n o s t i n e b o utrpení, j e ž nás potkávají, nás nemají zkazit, n ý b r ž d o d á v a t látku k e svaté K n i z e , j e ž j e d e n o d e dne obsáhlejší. 9. B o ž í láska nahrazuje duším na této cestě všechno. K d y ž B ů h zbaví v š e h o n e p a t ř i č n é h o duše, které s e m u zcela oddají, dá j i m zároveň něco, co j i m všechno nahradí:

světlo, m o u d r o s t , ž i v o t a sílu, totiž s v o u l á s k u . B o ž í láska přebývá v t a k o v ý c h duších j a k o jakési nadpřirozené „vycí­ tění". V oblasti přírody vlastní všechny bytosti, co j i m n á l e ž í : k a ž d á k v ě t i n a m á svůj p ů v a b , k a ž d é z v í ř e svůj h m a t , k a ž d ý t v o r své d o k o n a l o s t i . T a k s e t a k é k a ž d é m u d o s t a n e v r ů z n ý c h stavech milosti, která o d p o v í d á j e h o zvláštní situaci. D o s t a n e o d m ě n u každý, k d o se o c h o t n ě vpraví do stavu, který p r o n ě h o prozřetelnost vyhlédla. Nějaká duše se dostane p o d božské působení, jakmile v jejím nitru vyzraje p o c t i v á v ů l e . T o t o p ů s o b e n í ji ovliv­ ň u j e d o t é míry, v j a k é s e v í c e č i m é n ě o d d á . Umění odevzda­

nosti není nic jiného, než umění milovat. A b o ž s k é p ů s o b e n í je p r o s t ě p ů s o b e n í b o ž s k é lásky. J a k b y s e n e m ě l y s l a d i t t y t o d v a d r u h y lásky, k t e r é s e n a v z á j e m h l e d a j í ? J a k b y m o h l a b o ž s k á láska něco o d m í t n o u t duši, jejíž přání b e z výjimky ř í d í ? A j a k b y j í m o h l a n ě c o o d m í t n o u t d u š e , k t e r á žije j e n z ní? Láska m ů ž e p o ž a d o v a t j e n to, co láska chce.

10

Může

láska nechtít, co chce? Božské působení dbá jen na dobrou vůli. N e s p o u t á v á s c h o p n o s t i o s t a t n í c h d u š e v n í c h sil a n e s c h o p n o s t d u š e n e d o p o u š t í na d l o u h o . Najde-li srdce d o b r é , čisté, p ř í m é , prosté, d ě t s k y p o d d a j n é a p l n é úcty, n e c h c e už nic víc. Z m o c n í se jej, ovládne všechny duševní schopnosti a uspo­ řádá tak d o b ř e v j e h o p r o s p ě c h , že se mu v š e c h n o stane příležitostí k e svatosti. C o j i n ý m d u š í m zasadí smrtelnou ránu, to v ní nachází ihned protijed d o b r é vůle, č í m ž se p o s t u p n ě o d s t r a n í š k o d l i v é vlivy. D o s t a n e - l i s e a ž n a o k r a j propasti, b o ž s k á vůle ji stáhne zpět. Nechá-li ji však na o k r a j i , p a k z a b r á n í z ř í c e n í . A k d y b y s e p ř e c e j e n m ě l a zří­ tit, p a k j i p ů s o b e n í v y t á h n e . C h y b y t a k o v é d u š e j s o u n a d t o jen chybami lidské křehkosti, a téměř nepozorovatelné. Láska je umí v ž d y použít ke svému prospěchu. Tajemným v n u k n u t í m j i m d á v á n a s r o z u m ě n o u , c o mají p o d l e okol­ ností říkat n e b o k o n a t .

Láska nikdy netkví v tautologii (v kruhovém definování).

T a k o v é duše zároveň niterně o b d r ž í odlesk b o ž s k é h o

p o z n á n í : Počátek moudrosti je bát se Hospodina. Moudře jednají všichni, kdo tak činí (Ž 110,10). N e b o ť t o t o b o ž s k é p o z n á n í j e d o p r o v á z í n a v š e c h j e j i c h c e s t á c h ; o d s t r a ň u j e v š e c h n y pře­ h m a t y , k t e r ý c h s e d o p u s t i l y z naivity. O d v á ž í - l i s e n ě k d y zajít p ř í l i š d a l e k o a n a v á ž o u - l i p r o n ě n e v ý h o d n é s p o l e ­ č e n s k é styky, p a k d á p r o z ř e t e l n o s t p o d n ě t k e š ť a s t n é m u setkání, které zase vše u v e d e do d o b r é h o stavu. T a k o v ý m duším se m ů ž e nastražovat j e d n o osidlo za druhým, prozře­ telnost však prostřihne k a ž d ý zádrhel. Z a h a n b í pachatele a postihne je p o c i t e m závrati, takže u p a d n o u do vlastních osidel. P o d j e h o v e d e n í m j s o u duše, které se téměř nechaly chytit a p o u š t ě l y se do n e u ž i t e č n ý c h věcí, třebaže o t o m hlouběji nepřemýšlely, osvobozovány. P o t o m se ukáže, že j i m d o k o n c e vše m u s e l o sloužit k t o m u , a b y se v í c e očis­ tily p ř i n e s n á z í c h , d o n i c h ž j e d o s t a l a j e j i c h p ř í m o s t a z l o b a jejich nepřátel. J a k p r o z í r a v á j e d o b r á v ů l e ! J a k j e p r o z í r a v á v e své pro­ stotě a o t e v ř e n o s t i ! J a k skrytá a tajemná ve své p ř í m o s t i ! P o m y s l i n a m l a d é h o T o b i á š e , m l a d é h o sice v ě k e m , ale m o u d r é h o , ž e i R a f a e l m u stojí p o b o k u . S t a k o v ý m p r ů ­ v o d c e m lze bezstarostně p u t o v a t . N i c h o n e p o d ě s í , nic m u n e c h y b í . Ba i nestvůry, s n i m i ž se setkává, mu dodávají p o t r a v u a léky. N e t v o r , k t e r ý h o c h t ě l p o h l t i t , j e j í m s á m p o h l c e n . N e b o ť se tím p o d l e p ř í k a z u prozřetelnosti n e m á z a b ý v a t . T í ž í h o totiž také j i n é starosti, ale t y p ř e n e c h á v á plnějšímu vidění, j e ž zahrnuje p o z n á n í , že mu vše napo­ m á h á . J e h o starosti j s o u tak d o b ř e vyřízeny, j a k b y t o sám n e d o k á z a l . J e h o k r o k y z a h r n u j e s a m é p o ž e h n á n í a štěstí. M a t k a sice p l á č e a žije v o b a v á c h , a v š a k o t e c j e p l n ý víry. D í t ě , o k t e r é se s t r a c h o v a l i , se v r a c í z d r a v é a r a d o s t n é , a t a k nestačí se všemi p ř í b u z n ý m i žasnout. D u š í m , které se zcela přenechávají B o ž í lásce, přichází všechno dobré. T o t o nedocenitelné dobro se získává, p o k u d existuje o p r a v d o v á t o u h a . A n o , drahé duše, B ů h p o ž a d u j e j e n o m vaše srdce. Hle­ d e j t e j e n b o h a t s t v í a z a s l í b e n o u z e m i o d B o h a . Žije-li v a š e

srdce naprosto o d e v z d a n é B o h u , p a k vytváří neustále toto bohatství a nachází zemi, po níž toužíte a kterou hledáte. P o k u d č l o v ě k c h c e B o h a a j e h o v ů l i , těší s e z B o h a a j e h o v ů l e . T o t o z a k o u š e n í p ř i t o m o d p o v í d á ž á r u t o u h y . Milovat

Boha znamená: upřímně si přát Boha milovat. P r o t o ž e h o člo­ v ě k m i l u j e , t o u ž í s e stát n á s t r o j e m j e h o p ů s o b e n í , a b y s e j e h o láska m o h l a uplatnit v nás a skrze nás. B o ž s k é p ů s o b e n í se neměří obratností prosté a svaté d u š e . O d p o v í d á č i s t é m u ú m y s l u ; n a o p a k n e o d p o v í d á pro­ m y š l e n ý m opatřením či v y t ý č e n ý m p l á n ů m , ani p o s t u p u , který č l o v ě k chtěl realizovat, ani p r o s t ř e d k ů m , které si sám z v o l i l . V t o m v š e m se d u š e m ů ž e m ý l i t , a n e z ř í d k a se stává, že se o p r a v d u splete. A v š a k její p ř í m o s t a čistý ú m y s l ji n i k d y n e s v e d o u na scestí. Najde-li v ní B ů h tento d o b r ý postoj, dá jí také v š e c h n o ostatní. D u š e p a k vidí, co se neo­ mylně v y k o n a l o , k d y ž d o b r o u vůli d o p r o v á z e l o zralé ode­ vzdávání se j e h o vůli. Tak se dobrá vůle nemusí obávat. Klopýtne-li, pak může k l o p ý t n o u t j e n na v š e m o h o u c í ruce, které ji v e d o u ; přichá­ zejí j í n a p o m o c n a v š e c h j e j í c h b l u d n ý c h c e s t á c h . B o ž í r u k a j i p ř i v á d í b l í ž e k cíli, k d y ž s e o d n ě h o v z d á l í . P ř i v e d e ji zpět na cestu, kterou snad opustila. T a k duše nachází p o m o c p ř i o d b o č e n í c h , j e ž p o c h á z e j í z úsilí s l e p ý c h s c h o p ­ ností duše, j e ž j í chtějí dát z b l o u d i t . B ů h j í dává p o c h o ­ pit, j a k h l u b o c e musí p o h r d a t svými s c h o p n o s t m i , ž e m á spoléhat p o u z e na Boha, a že se má zcela odevzdat j e h o n e o m y l n é m u v e d e n í . B l u d n é cesty, n a k t e r é s e d o b r é d u š e dostanou, tedy k o n č í zase u odevzdanosti. D o b r é srdce tu n e m ů ž e stát n i k d y z c e l a o p u š t ě n é ; n e b o ť j e p r a v d a víry, ž e mu všechno napomáhá k dobrému. 10. D u š e ve stavu odevzdanosti čerpá více světla a síly z toho, že se p o d r o b í působení B o h a , než mají všichni pyšní z přirozených p o d n ě t ů , p o k u d se mu vzpírají. K č e m u j s o u ty nejvznešenější názory, k č e m u j s o u b o ž ­ ská z j e v e n í , nemiluje-li č l o v ě k B o ž í v ů l i ? T a k s e zřítil L u c i f e r

d o z k á z y . P l á n B o ž í h o p ů s o b e n í , k t e r ý m u B ů h zjevil, k d y ž m u o d h a l i l tajemství v t ě l e n í , j e n v y d r á ž d i l j e h o z á v i s t . Pro­ stá a p o u h o u v í r o u o s v í c e n á d u š e s e n a o p a k n e ú n a v n ě o b d i ­ vuje B o ž í příkazy, chválí je a miluje. N e o d h a l í je j e n o m ve svatých tvorech, nýbrž i v největším z m a t k u a n e p o ř á d k u . Z r n í č k o čisté v í r y d o d á v á p r o s t é d u š i v í c e s v ě t l a , n e ž m ě l Lucifer prostřednictvím všech svých h l u b o k ý c h p o z n a t k ů . V ě d ě n í n ě j a k é d u š e , j e ž v ě r n ě p l n í své p o v i n n o s t i , j e ž s e v ů č i v š e m c h o v á j e m n ě a p o k o r n ě : t o t o v ě d ě n í m á větší v á h u , n e ž n e j h l u b š í n a h l é d n u t í d o tajemství. Pozoruje-li člověk B o ž í p ů s o b e n í v pýše a s nezviklateln o u tvrdostí c h l a d n é h o tvora, n i k d y se mu n e b u d e m o c i podrobit; to lze n a o p a k j e n klidně a s p l n o u ú c t o u . Ať by se n á m B o ž í p o č í n á n í jevilo třeba i kdovíjak nesmyslné, n e m ě l o by nás n i k d y přivést k t o m u , a b y c h o m od B o ž í c h příkazů odbočili. Č l o v ě k má přece shledávat B o ž í p ů s o b e n í j e d i n ě v d u c h u klanění. I nesmyslné p o č í n á n í tvorů nese v sobě B o ž í p ů s o b e n í a přináší plody, k d y ž se č l o v ě k cvičí v mírnosti a p o k o ř e . N e s m í pošilhávat po cestě, kterou se v y d á v a j í j i n í t v o r o v é , n ý b r ž n e o c h v ě j n ě s e t r v á v a t n a t é své. K d y ž se s n i m i b u d e s e t k á v a t t a k m í r n ě a v o d e v z d á v á n í se P á n u , n e v y v r á t í z k o ř e n ů c e d r y a n e p o b o ř í skály. C o b y d o k á z a l o v e t v o r e c h o d o l a t síle n ě j a k é d u š e , k t e r á j e v ě r n á , m í r n á a p o k o r n á ? C h c e m e - l i v š e c h n y své p r o t i v n í k y n e o m y l n ě p o r a z i t , m u s í m e j i m čelit p o u z e t ě m i t o z b r a n ě m i . Ježíš Kristus n á m je dal do ruky k obraně. Umí-li je člověk p o u ž í v a t , p a k se n e m u s í n i č e h o o b á v a t . Nebýt zbabělý, nýbrž ušlechtilý! J e n t e n t o p o s t o j j e v h o d n ý p r o b o ž s k é n á s t r o j e . Všechno, co B ů h koná, je vznešené a obdivuhodné. Nikdy vlastně n e b u d e svévolné to počínání, které vede o B o h a u p ř í m n ý zápas; ani kontrastní stanovisko (ne ze zlé vůle) v z h l e d e m k č l o v ě k u , k t e r ý j e s p o j e n s p ů s o b e n í m B o h a pro­ střednictvím mírnosti a pokory. K d o b y l n a o p a k L u c i f e r ? M o c n ý d u c h , n e j v í c e osví­ cený ze všech vznešených d u c h ů . Avšak m o c n ý d u c h , který nebyl spokojen s B o h e m a j e h o příkazy. J e n o m výsledek této n e s p o k o j e n o s t i vytváří tajemství zla. K d y b y to záviselo na

n ě m , n e c h t ě l b y n i c p o n e c h a t tak, j a k t o B ů h stvořil a naří­ dil. K a m k o l i pronikne on, tam v ž d y c k y vidíme z o h y z d ě n é B o ž í dílo. P o d o b n ě je také třeba se tím více obávat člověka, č í m více má p o z n a t k ů , v ě d ě n í a schopností, chybí-li mu základ z b o ž n o s t i , který spočívá v tom, že je spokojen s Bo­

h e m a j e h o v ů l í . Člověk je spojen s Bohem skrze dobře uspořádané srdce. B e z n ě h o z ů s t á v á v š e c h n o j e n v p ř i r o z e n é r o v i n ě a j d e o b v y k l e proti j e h o p ř i k á z á n í m . B ů h vlastně j i n é nástroje, než p o k o r n é , nemá. Pyšní se mu neustále zpěčují, přesto je p o u ž í v á k n a p l n ě n í s v ý c h p l á n u , ale j a k o o t r o k y . V i d í m - l i d u š i , p r o k t e r o u z n a m e n á Bůh a p o d ř í z e n í s e j e h o p ř í k a z ů m všechno, p a k m ů ž e být zbavena všeho ostatního, přesto mě nutí k d o z n á n í : to je duše, která je náramně z p ů s o b i l á k B o ž í službě. Nejblahoslavenější Panna a svatý Josef byli takoví. K a ž d ý j i n ý postoj ve m n ě v z b u z u j e strach. T u š í m za tím p ů s o b e n í Lucifera. Z ů s t á v á m nedůvěřivý a nořím se hlou­ běji d o P á n o v y prostoty, a b y c h j i postavil proti v š e m u , c o bije d o o č í , p r o t o ž e j e t o v m ý c h o č í c h j e n k ř e h k é s k l í č k o . 11. D u š e ve stavu odevzdanosti spatřuje B o h a dokonce v p y š n ý c h , kteří se vzpírají j e h o působení. J a k dobří, t a k špatní j í ho bez v ý j i m k y zjevují. B o ž í přikázání tvoří o b s a h života prostých duší. Váží si j i c h t a k é při c h y b n é m j e d n á n í , j í m ž s e j e p y š n ý s n a ž í p o k o ř i t .

Pyšný člověk pohrdá duší, v jejíchž očích nic neznamená. Z a t í m c o o n a vidí j e n to, j a k je v n ě m a v j e h o k o n á n í B ů h . P y š n ý p o v a ž u j e její z d r ž e n l i v o s t z a z n a m e n í s t r a c h u , který, j a k s e d o m n í v á , v y v o l á v á . V e s k u t e č n o s t i v š a k její z d r ž e n l i v o s t zna­ mená p o u z e láskyplnou bázeň, jakou má před B o h e m a jeho vůlí, c o ž se v p y š n é m člověku n e m ů ž e prosadit. N e , u b o h ý blázne, prostá duše se tě nebojí. Vzbuzuješ

v ní j e n p o l i t o v á n í . Ona odpovídá Bohu, když si myslíš, že mluví s tebou. S n í m v ě ř í , ž e t o m á d ě l a t . D í v á se n a t e b e j a k o n a j e d n o h o ze svých otroků n e b o j a k o na přelud, p o d nímž se s k r ý v á š . Č í m v í c e zesiluješ h l a s , t í m m l u v í tišeji. P ř e k v a p u j e tě, k d y ž s i m y s l í š , ž e j i p ř e k v a p u j e š . P r o h n a n o s t a n á s i l n é

č i n y z tvé s t r a n y t v o ř í p r o n i p r o j e v y p ř í z n ě p r o z ř e t e l n o s t i . O n a se tebou vůbec nezaobírá.

Pyšný je sám pro sebe nesrozumitelnou hádankou. A v š a k prostá, vírou osvícená duše to zcela prostě rozřeší. V t o m t o o b j e v u B o ž í h o p ů s o b e n í ve v š e m , co se v nás a k o l e m nás o d v í j í , j e pravá věda o věcech. T v o ř í stále p r o b í h a j í c í z j e v e n í p r a v d y , s d í l e n í s B o h e m , j e ž s e stále o b n o v u j e , u ž í v á s i m a n ­ žela, ne potají, ve sklepě na vinici, v u z a m č e n ý c h komna­ tách p o t e m n ě l ý c h stínů, n ý b r ž v o l n ě a otevřeně b e z obav, byť před k d o v í j a k ý m tvorem. Je p r a m e n e m pokoje, radosti, lásky, p o k u d m ů ž e b ý t z a h r n u t a š t ě s t í m o d B o h a , v n ě m ž se vidí, o n ě m ž ví n e b o spíše j e m u ž věří, a n e p o c h y b u j e ,

že žije ve všem, co se děje, a v ž d y p ů s o b í t o , co je n e j d o k o n a lejší. J e t o v ě č n ý ráj, i k d y ž j e z a t í m v n í m á n a z a k o u š e n j e n v neforemných a temných předmětech. Avšak Boží Duch, k t e r ý v t o m t o ž i v o t ě stále k l a d e p l o d n o u p ř í t o m n o s t í s v é h o působení správně všechny stavební kameny, b u d e na konci ž i v o t a ř í k a t Ať je světlo. P a k se u k á ž e , j a k é b o h a t s t v í v í r y se s k r ý v a l o v t é t o p r o p a s t i p o k o j e a v t o m , že se č l o v ě k s p o ­ kojil s B o h e m - s B o h e m , který neustále p r o n i k á v š e c h n o to, co je třeba konat a n e b o vytrpět.

K d y ž se B ů h t a k t o daruje, stává se všechno obyčejně neoby­ čejným. P r o t o se s t á v á , ž e d u š e u ž n i c j i n é h o n e v y h l í ž í . C e l é putování je totiž neobyčejné. Proto nepotřebuje žádné hračičky. Nehledí-li se na malé chyby, leží tu před námi s t á l ý z á z r a k , stálé z j e v e n í , stálé „ v y c h u t n á v á n í si". A p ř e c e

zázrak, který všechno obyčejné a smyslové činí úchvatným, nenese na první pohled na sobě vlastně nic zázračného. 12. D u š í m , které jsou mu věrné, zjednává B ů h slavné vítězství nad mocí světa a p e k l a . Aby se věrným duším rozmnožila zásluha božského p ů s o b e n í , skrývá se z d e na z e m i p o d vnější slabostí. J e h o vítězství tím není v ů b e c z p o c h y b n ě n o . S v ě t o v é dějiny k o n e c k o n c ů líčí p o u z e b o j , který svádí od p o č á t k u m o c n o s t i světa a pekla, které se p o k o r n ě pod­

dají b o ž s k é m u p ů s o b e n í . V tomto boji se zdá, že všechny výhody jsou na straně pýchy. A p ř e s t o má p o k o r a s t á l e p ř e v a h u . Svět je představován j a k o s o c h a ž e n y ze zlata, b r o n z u , ž e l e z a a hlíny. V t o m t o tajemství z l a , které v i d ě l N a b u c h o d o n o s o r v e s n u , j e k o n e c k o n c ů , j a k o v p e s t r é směsici, n a z n a ­ č e n o v š e c h n o vnitřní a vnější k o n á n í dětí temnot. T a k é ve zvířeti, které vystupuje z propasti, j s o u z n á z o r n ě n i zlí. Od p o č á t k u v y p o v í d á v á l k u lidem, kteří v e d o u vnitřní život. Přichází j e d e n netvor za d r u h ý m . Propast je pohlcuje a zase vyplivuje. Ještě dnes v š e c h n o tvoří j e n p o k r a č o v á n í této v á l k y . V y s t u p u j í z n í n e u s t á l e n o v é páry. B o j , k t e r ý v z p l á l m e z i L u c i f e r e m a s v a t ý m M i c h a e l e m , trvá d á l . N i t r o o n o h o p y š n é h o a závistivého d u c h a se stalo n e v y č e r p a t e l n o u propastí všeho myslitelného zla. Štve anděly v nebi proti a n d ě l ů m . O d ú s v i t u s t v o ř e n í j e h o v e š k e r é úsilí stále směřuje k t o m u , a b y z í s k a l m e z i l i d m i n o v é z l o č i n c e , kteří b y násle­ d o v a l i ty, j e ž p r o p a s t p o h l t i l a . L u c i f e r j e v ů d c e m v š e c h , kteří n e c h t ě j í n á s l e d o v a t V š e m o h o u c í h o . T a j e m s t v í z l a p r á v ě tvoří r u b p ř í k a z ů B o h a . J e t o p ř í k a z č i spíše n e p o ř á d e k S a t a n a . V t o m t o n e p o ř á d k u vězí skryté tajemství. P o d k r á s n ý m z d á n í m s k r ý v á nevyléčitelnou bolest bez konce. V š i c h n i b e z ­ b o ž n í c i , p o č í n a j e K a i n e m , a ž p o ty, k t e ř í d n e s p o b ý v a j í v e světě, vyhlásili B o h u v á l k u . Z d á n l i v ě t o b y l a v e l k á m o c n á knížata, která v y v o l á v a l a ve světě m n o h o p o v y k u a b y l a z b o ž ň o v á n a leckterými lidmi. Č l o v ě k , který se honí za b e z b o ž n o s t í , si myslí, že je nepřemožitelný. Ale jak by ti bylo m o ž n é odporovat, B o ž e ! K d y b y j e d i n á duše m ě l a proti s o b ě celý svět i p e k l o , p o d praporem odevzdanosti do Božích příkazů se nepotřebuje n i č e h o b á t . C e l á pompézní výprava bezbožnosti, k t e r á v y p a d á tak hrozivě; celá ta zlatá hlava, stříbrné, m ě d ě n é , železné tělo: marnivý přelud svítícího prachu. Stačil kamínek, aby je roztříštil na padrť.

Jak úchvatně však Duch Svatý dokáže provázet duše všemi těmito časy\ A ť se p o m y s l í n a p ř e v r a t y , j i m i ž l i d é t r p í ; n a v e l i k á n y , k t e ř í s e b e v ě d o m ě v y s t u p u j í a drtí d r u h é l i d i j a k o meteor; ať se pomyslí na mimořádné události: všechno je

j e n sen! I k d y ž byl dojem, který z a n e c h a l přízrak ve snu, úděsný, při p r o b u z e n í si N a b u c h o d o n o s o r n e v z p o m n ě l na jeho obsah. V š e c h n y n e s t v ů r y p ř i c h á z e j í n a svět j e n p r o t o , a b y v z a l y B o ž í m d ě t e m o d v a h u . V e svůj č a s B ů h své d u š e p o t ě š í a ne­ s t v ů r u z n i č í . N a b o j i š t ě j s o u p o v o l á v á n i stále n o v í b o j o v ­ níci. T e n t o život je trvalé d i v a d l o , j í m ž se k o c h á n e b e ( v ž d y ť svatí n a z e m i j s o u p ř e c e u p e v ň o v á n i v e v í ř e ) a j í m ž je peklo zahanbeno. Tak všechno, co se zpěčuje B o ž í m příkazům, slouží j e n tím více, aby se upevnila j e h o úcta. K a ž d ý služebník z l a ú ř a d u j e j a k o o t r o k s p r a v e d l n o s t i . B o ž í p ů s o b e n í staví nebeský Jeruzalém z kamenů Babylonu.

D U C H O V N Í RADY

J a k lze dosáhnout plnější shody s B o ž í vůlí

11

1. Na z a č á t k u k a ž d é modlitby, při mši svaté, při svatém p ř i j í m á n í , ujišťujte B o h a , ž e m u c h c e t e b e z v ý h r a d n ě pa­ třit. U j i š ť u j t e h o , ž e s e c h c e t e s n a ž i t o p o n o ř e n í s e d o d u c h a modlitby, a takto si p r o h l o u b i t d u c h o v n í život. 2. Zaměřujte svou p o z o r n o s t v první řadě na to, abyste se p o d ř i z o v a l a B o ž í vůli; i v těch nejmenších v ě c e c h . I v těch nejmrzutějších událostech a při nejtemnějších v ý h l e d e c h d o b u d o u c n o s t i h o ujišťujte: B o ž e m ů j , z ce­ l é h o srdce s o u h l a s í m s tím, co se líbí t o b ě . Ve v š e m , b e z výjimky p r o tento čas i v ě č n o s t , se p o d r o b u j i tvé vůli. Přivádějí mě k t o m u dva d ů v o d y , můj B o ž e : j e d n a k to, že jsi nejvyšší P á n , a je j e n o m to správné, a b y se tvá v ů l e b e z e z b y t k u naplnila; a p a k p r o t o , že mě víra a tisícerá z k u š e n o s t p o u č i l a , že v š e c h n y tvoje svaté p ř í k a z y j s o u n e m é n ě h o d n é m i l o v á n í a b l a h o d á r n é , a přivádějí ke klanění. N a p r o t i t o m u to, c o chci já, j e v ž d y p o s t i ž e n o slepotou a zkažené. Postižené slepotou, protože vůbec nevím, po čem toužit a co odmítat; zkažené, protože se téměř v ž d y c k y nakláním k tomu, co mi škodí. Tak se j e d n o u p r o v ž d y z ř í k á m své v ů l e , a b y c h s e řídila z c e l a t v o u . N a k l á d e j se m n o u z c e l a tak, j a k se líbí t o b ě . 3. B u d e t e - l i s e t r v á v a t v t o m t o p o k o r n é m s m ý š l e n í , z ů s t a n e V á m u c h o v á n pokoj duše, který je p o d k l a d e m duchov­ n í h o života. U c h o v á Vás p ř e d tím, abyste se n e z n e p o ­ kojovala kvůli c h y b á m a n e d b a l o s t e m . B u d e t e je spíše snášet s p o k o r n ý m a k l i d n ý m p o d r o b e n í m . To přispívá k V a š e m u zlepšení více, než neklidná bolest, která by Vás m o h l a j e n oslabit a zbavit odvahy.

11 Tyto rady byly zaslány otcem de Caussade sestře Marii Terezii de Vioménil, která tehdy měla 28 let a před 9 léty vyslovila sliby.

4 . N e m y s l e t e n a t o , c o j e t í ž i v á m i n u l o s t , n ý b r ž j e n n a pří­ tomnost a budoucnost. Nijak nedumejte o svých zpo­ v ě d í c h . Vyznávejte j e n ty chyby, které V á m n a p a d n o u až po čtvrthodinovém zpytování svědomí. Doporučuji k vyznání připojit p o u z e takový velký hřích z minu­ l o s t i , k t e r ý ve V á s z ů s t á v á , ale jen ve spojení s Pánem, a po o s o b n í m z p y t o v á n í . H l u b o k á lítost, k t e r á s e p ř i V a š e m v y z n á n í p r o b u d í v n i t r u , V á s p ř i p r a v u j e k přijetí v ě t š í svátostné milosti. N e m ě l a byste se příliš m n o h o namá­ hat odstraňovat z cesty všechny překážky najednou, i k d y b y s t e si myslela, že je k t o m u z a p o t ř e b í častá p o ­ drobná zpověď. 5. A b y s t e ušla nepokoji, který p o c h á z í z bolesti n a d minu­ l ý m i s k u t k y n e b o z e s t r a c h u p ř e d b u d o u c n o s t í , vryjte s i d o p a m ě t i tři v ě c i : s v ě ř t e m i n u l o s t p ř e v e l i k é m u B o ž í m u milosrdenství; b u d o u c n o s t přenechejte j e h o láskyplné p r o z ř e t e l n o s t i ; p ř í t o m n o s t s v ě ř t e j e h o l á s c e , a t o v e věr­ nosti, kterou o d p o v í d á t e na j e h o milost. A m e n . 6 . J e s t l i ž e V á m B o ž í d o b r o t a sešle n ě c o n e p ř í j e m n é h o , ně­ j a k o u mrzutost, j e ž je V á m trapná, p a k nejprve za to p o ­ děkujte B o h u c o b y za nesmírnou milost. V í c přispěje k velikému d í l u V a š e h o z d o k o n a l e n í t o , c o v í c e b u d e V a š e stávající z a m ě s t n á n í n a r u š o v a t . 7. N a v z d o r y vnitřní n e c h u t i se setkávejte s o t r a v n ý m i

l i d m i s r a d o s t n o u tváří. Nejde o pokrytectví, ale o poctivý vnitřní zápas. R o v n ě ž s t ě m i , k t e ř í V á m s d ě l u j í n ě c o mrzutého. Bez váhání zanechejte vnitřní modlitbu, d u c h o v n í četbu, recitaci m o d l i t e b , n á p l ň d e n n í h o po­ ř á d k u : k r á t c e , v š e c h n o , a b y s t e šla t a m , k a m V á s p r o z ř e ­ telnost právě volá. A p a k až konejte to, co se od Vás žádá: klidně, p o k o j n ě , b e z e s p ě c h u a také b e z kyselého obličeje. 8. Jestliže jste se provinila proti j e d n o m u z t ě c h t o b o d ů , i h n e d se n a d t í m v n i t r u p o k o ř t e . A v š a k n i k o l i s n e k l i d ­ n ý m s e b e p o k o ř o v á n í m , které t a k k á r á F r a n t i š e k z Assisi,

nýbrž s jemnou, pokojnou a mírnou pokorou. Tento b o d j e p r o V á s z á s a d n í , c h c e t e - l i z l o m i t s v o u s v é v o l i a nebýt otrokem s v ý c h v n ě j š í c h a v n i t ř n í c h c v i č e n í v e z b o ž n o s t i . 9. M u s í n á m být zřejmé, že j s m e došli teprve tehdy k pravé shodě s B o ž í vůlí, k d y ž jsme pevně nabyli přesvědčení, ž e m u m á m e s l o u ž i t p o d l e jeho chuti a n i k o l i p o d l e n a š í . Snažte se ve všem vidět j e n B o h a , a p a k ho najdete všude; nejvíce však tam, k d e se co nejodvážněji zapřete. Jste-li j e d n o u , j a k ř í k á t e , p ř e s v ě d č e n a o t o m , ž e n e j s t e s c h o p n a k n i č e m u p o ř á d n é m u , p a k n e d ě l e j t e ž á d n á ve­ likánská rozhodnutí, nýbrž jednoduše pokorně B o h u říkejte: B o ž e můj, z k u š e n o s t m i u ž d á v n o u k á z a l a , j a k n e u ž i t e č n á j s o u v š e c h n a m á r o z h o d n u t í . J i s t ě j s e m pří­ liš b u d o v a l a n a s o b ě , a t a k j s i m ě p r á v e m z a h a n b i l . Přiznávám, že jen ty můžeš všechno. Nechej mě konat t o č i o n o , a dej m i k t o m u v p r a v ý č a s m y š l e n k y , p o p u d a vůli. B e z t o h o b y c h nic p o ř á d n é h o n i k d y neuskuteč­ nila. V ž d y ť j s e m v t o m m u s e l a učinit už m n o h o smut­ ných zkušeností. 10. U č i ň t e s i p r a v i d l o z t o h o t o : p o p o k o r n é p r o s b ě o k a ­ mžitě, n e b o trochu později - to p o d l e okolnosti - proste o o d p u š t ě n í ty, k t e ř í b y l i s v ě d k y V a š e h o s n a d n é h o překypění n e b o Vaší náladovosti. Je p r o Vás velmi důležité, abyste zachovávala tyto pokyny, a to ze d v o u d ů v o d ů : zaprvé, p r o t o ž e B ů h chce ve Vás konat všechno; zadr u h é , p r o t o ž e nejste u p r o s t ř e d t o l i k a u b o h o s t í k v ů l i taj­ nému sebepřeceňování s to všechno dobře vztahovat j e n n a B o h a , i k d y ž j s t e m i l i ó n k r á t z a k u s i l a , ž e nejste v ů b e c s c h o p n a č e h o k o l i d o b r é h o . Jste-li v š a k j e d n o u p r o n i k ­ nuta touto zkušeností, p a k b u d e t e téměř b e z d ě č n ě u kaž­ d é h o d o b r a říkat: B o ž e můj, t y t o v š e c h n o v e m n ě k o n á š ! Při k a ž d é m zlu: to j s e m zase celá já!12 P a k b u d e mít B ů h

12 Nejde o psychologické podrývání si vlastního sebevědomí, ale o du­ chovní skutečnost, že v mém životě krásné (dobré) věci vytváří Bůh. A já mohu být přitom.

z celého Vašeho konání naprosto čistou slávu, neboť se jasně ukázalo, že jen on byl p ů v o d c e m toho všeho. T a k o v á je Vaše cesta: p o k r y t á slabostí a p o k o ř o v á n í m i p r o V á s - ve spojení s Pánem; p l n á c h v á l y a d í k ů p r o B o h a .

Jemu všechna čest; Vám veškerý užitek. N e b y l a b y s t e s v r c h o ­ vaně nevděčná, kdybyste nechtěla přijmout tak spravedlivé a výhodné rozdělení? Vnější chování duše, j e ž je povolána k životu odevzdanosti'

3

Při p r o b o u z e n í seje z a p o t ř e b í zcela p o v z n é s t svou duši k B o h u . Dejte se p r o n i k n o u t m y š l e n k o u na j e h o b o ž s k o u přítomnost, a takto v z d á t h o l d Nejsvětější Trojici p o d l e p ř í k l a d u v e l k é h o F r a n t i š k a X a v e r s k é h o : Klaním se ti, Bože

Otče, kterýs mě stvořil. Klaním se ti Bože Synu, kterýs mě vykou­ pil. Klaním se ti, Bože Duchu Svatý, kterýs mě tolikrát posvětil a ještě posvěcuješ. Z čisté lásky a k tvé větší slávě zasvěcuji ti dílo svého nadcházejícího dne. Nevím, co všechno mne dnes očekává, zda utrpení nebo láska, radost či smutek, útěcha nebo strast. Ať je to však tím, co se líbí tobě, a proto to přenechávám tvé prozřetel­ nosti a podvoluji se tvé vůli. Měli b y c h o m velmi dávat p o z o r na to, co námi na p o č á t k u dne nejvíce h ý b e a k č e m u nás milost j e m n ý m v n u k á n í m vnitřně nejvíce přitahuje. S tím p a k začít svou m o d l i t b u . Pak se prostě přenechat B o ž í m u D u c h u , a v t o m vytrvat tak d l o u h o , j a k se mu líbí. N a p o d o b u j t e o n u dob­

r o u ž e n u , k t e r á ř e k l a : Bože můj, protože nám nechceš dát Žádný chléb, dej nám alespoň trpělivost. V e s m ě s l i d é , k t e ř í se nacházejí ve stavu modlitby, který se vyznačuje přemýšle­ n í m , s i mají p ř i p o m í n a t p ř e d m ě t r o z j í m á n í , k t e r ý s i v e č e r předtím připravili. K d y ž se totiž člověk ihned ráno o d d á 13

reux.

Pokyny otce de Caussade sestře Charlottě Elisabeth de Monthu-

všem m o ž n ý m roztržitým m y š l e n k á m , projevuje se to p a k na celém dni j a k o špatně seřízené hodiny, a p r o t o musí jít celý den rovněž špatně. Co se týká o d ě v u , udělejte v š e c h n o potřebné; důležitá j e čistota o d ě v u ; ale p a k u ž n a t o v ů b e c nemyslete. Č t y ř i p o k y n y V á m mají p o m o c i b ý t p ř í t o m n á n a m š i svaté d ů s t o j n ě , z ú č a s t n ě n ě , a n o : v z n e š e n ě . M á t e s i p ř e d s t a ­ v i t p o u z e tajemství kříže. V d u c h u v y s t u p t e n a K a l v á r i i a na­ zírejte, c o s e t a m o d e h r á v á , j a k o b y s t e t o v i d ě l a n a v l a s t n í o č i . O b d i v u j m e tu: i. B o ž í spravedlnost n e c h á v á svého S y n a o d p y k á v a t h ř í c h y l i d í , p ř e s t o ž e n a n ě m n e j m e n š í stín h ř í c h u neležel. O n sám, c o b y o b ě t n í B e r á n e k , v z a l usmí­ ření na sebe - j a k ý to smír! 2. B o ž í velikost, j e ž p o t ř e b o v a l a t a k o v ý smír; 3 . h o d n o t u n a š í d u š e , k t e r á b y l a v y k o u p e n a z a takovou cenu; 4. věčnou blaženost, kterou nám zasloužil Ježíš Kristus, a věčné zavržení, od n ě h o ž nás o s v o b o d i l . Jak v nás musí tyto m y š l e n k y v y b u r c o v á v a t víru, d ů v ě r u , p o k o ­ ř o v á n í se, l í t o s t , d í k a l á s k u ! K d o n e u m í v y k o n a t t a k o v é n a l é h a v é a v z n e š e n é r o z j í m á n í , ať se o b r á t í na n e j b l a h o s l a v e n ě j š í P a n n u , k t e r á b y l a p ř i t o m t o tajemství, s v a t é h o J a n a a na svatou M a g d a l e n u , d o b r é h o lotra, a na s a m é h o Ježíše Krista, a b y u k á z a l svou z b o ž n o s t a patřičně nás p o d n í t i l k u p ř í m n é m u d í k u , a to tváří v t v á ř j e h o p ř e v e l i k é a n e p o ­ c h o p i t e l n é lásce a milosrdenství. K v n i t ř n í m o d l i t b ě m á m j e n d v ě p ř i p o m í n k y : usilujte 0 ni s n a p r o s t o u v y r o v n a n o s t í v ů č i B o ž í m u o b d a r o v á n í , ať už se daří n e b o ať v ní máte nést kříž vyprahlosti, roztrži­ tosti, n e s c h o p n o s t i . Jde-li n a o p a k s n a d n o a z a k o u š í t e - l i při­ t o m útěchy, děkujte B o h u , aniž byste se z d r ž o v a l a u radosti, kterou V á m to působí. Nejde-li dobře, podřiďte se B o h u ; 1 k d y ž by se n e m ě l a dařit kvůli nějaké vině, vy se p o k o ř t e , b u ď t e s t í m s p o k o j e n á a k l i d n ě se u v o l n ě t e . Z d v o j n á s o b t e v š a k d ů v ě r u , a o d e v z d á v e j t e s e d o j e h o svaté v ů l e . J e d n e j t e p o d l e těchto d v o u p o k y n ů , a vytrvejte. A B ů h n á m dříve n e b o p o z d ě j i p r o k á ž e milost, a b y c h o m p o z n a l i , j a k se m á m e m o d l i t . A v š a k nikdy, o p r a v d u ale nikdy, nepropadejte malo­ myslnosti, i k d y b y se V á m přitom v e d l o kdovíjak špatně.

C o s e t ý k á c í r k e v n í c h h o d i n e k , u v á d í m tři s n a d n é a o s v ě d č e n é z p ů s o b y . První s p o č í v á v t o m , že se b u d e t e u d r ž o v a t v B o ž í p ř í t o m n o s t i a k o n a t qficium u s e b r a n ě a v e spojení s B o h e m , a čas od času v ě d o m ě p o z v e d n e t e srdce k B o h u . K d o se d o k á ž e h o d i n k y m o d l i t takto, ať se nestará o žádný jiný způsob. Zadruhé je m o ž n é dávat p o z o r na slova tím, že č l o v ě k zůstává spojen s d u c h e m církve: m o d l í se, k d e s e c í r k e v m o d l í , v z d y c h á , k d y ž o n a v z d y c h á , d á v á s e p o u č i t t í m , č í m j e h l o u b ě j i o s l o v e n ; c h v á l í , k l a n í se, děkuje - v š e c h n o p o d l e verše, který právě pronáší. Zatřetí, o d d á v á s e p o k o r n ý m m y š l e n k á m : j s e m n y n í s p o j e n a s e sva­ tými d u š e m i v e chvále B o h a . K é ž b y c h měla jejich svaté d u c h o v n í usebrání! Pak se lze v d u c h u postavit h l u b o k o p o d ně a být tím proniknuta; j s o u totiž dokonaleji spojeni s B o h e m a n a p l n ě n i z b o ž n o s t í a h o r l i v o s t í , v í c e n e ž my. Takový postoj je velmi příjemný božské Velebnosti. N e m ů ­ ž e m e n i k d y říci, ž e j s m e s i h o j i ž p ř i v l a s t n i l i . Co se týká zpovědi, měla byste si p o d l e m é h o názoru p e v n ě předsevzít: n e z n e p o k o j o v a t se n a d tím, ani se nedat přivést z míry s v o u u b o h o s t í n e b o hříchy. D o k o n c e , p o d l e

slov Františka S a l e s k é h o , bolest nad našimi hňchy musí vyústit d o pokoje. M á m e t u d í ž p o s t u p o v a t t a k t o : p ř e d e v š í m m í t vel­ kou důvěru v B o ž í b e z m e z n o u dobrotu. Přitom si lze vzpo­

m e n o u t , žejho milosrdenství přesahuje všechna ostatní jeho díla; ž e s i B ů h n a t o m z a k l á d á , a b y o d p o u š t ě l ; ž e n e m ů ž e proje­ vit s v o u v e l k o d u š n o s t , k d y ž m u d o s t n e d ů v ě ř u j e m e . M á r á d prostotu, j e d n o d u c h o s t a přímost. Přibližujme se mu v ž d y s p l n o u d ů v ě r o u , n a v z d o r y v š e m s v ý m slabostem, nedostat­ k ů m a nevěrnostem. T í m získáme j e h o srdce. T ě m , k d o se vydají n a p o s p a s j e h o d o b r o t ě a lásce, o d p o u š t í v š e c h n o . Věnujte přípravě nejvýše p ů l hodiny.'4 V í c e by z n a m e n a l o mrhat časem a dávat satanovi příležitost, aby vyvolával ve V a š e m srdci neklid. T o m u se však musíte b e z p o d m í n e č n ě

14 Otec de Caussade psal tyto pokyny v době, kdy se myslelo, že se smějí přijmout svatost smíření a přijímání jen zcela zřídka, a to po dlouhé přípravě. V naší době měsíčních a týdenních zpovědí b u d e p r o t o stačit

v y h n o u t . Vždyť hluboký pokoj srdce je stromem života. V y t v á ř í p r a v ý z á k l a d v n i t ř n í h o ž i v o t a a z á s a d n í p ř e d p o k l a d k usebrané m o d l i t b ě a vnitřnímu mlčení. T e d y nejvýše první čtvrthodinku vynaložit na zkoumání svých chyb. Všechno, c o jste p o t o m t o z k o u m á n í přehlédla, m ů ž e platit j a k o to, co se nestalo a b u d e v á m odpuštěno. D r u h o u čtvrthodinku lze strávit lítostí n a d našimi c h y b a m i . '

5

Prosit B o h a o tuto

milost, a snažit se v z b u z o v a t tuto lítost zcela j e m n ě a b e z j a k é k o l i d u š e v n í n á m a h y tím, že b u d e t e myslet na dob­ rotu B o h a a j e h o převeliké milosrdenství vůči nám. Vždyť V á s p ř e c e v y z v a l , a b y s t e o p u s t i l a s v ě t , k d e b y s t e s e ztra­ tila a p o v o l a l V á s k ř e h o l n í m u ž i v o t u , k d e m ů ž e t e t a k b e z ­ p e č n ě d o s á h n o u t s p á s y své d u š e ! J a k b y l m i l o s r d n ý , k d y ž Vás nenechal zemřít ve stavu hříchu, k d y ž Vás vyprostil z vlažného a nedokonalého, slabého a matného života, kde spása Vaší duše, d o k o n c e i v řeholním životě, byla velmi o h r o ž e n a ! K d y ž jste tedy strávila n ě k o l i k chvil v t a k o v ý c h m y š l e n k á c h , p o m y s l e t e na to, že lítost ve své p o d s t a t ě není citová, n ý b r ž p l n ě d u c h o v n í . N a d r u h é straně j e p o c i ť o ­ v a n á bolest tak m n o h o z n a č n á , že je n u t n o n ě k d y přece j e n před u d ě l e n í m rozhřešení n ě k o m u dát souvislejší p o u ­ čení, n a v z d o r y p r o t i c h ů d n é m u ujišťování, p r o t o ž e v ý b u c h b o l e s t i m ů ž e b ý t s p o j e n s dobrovolnou p ř í c h y l n o s t í k e hří­

c h u , d o k o n c e i ke s m r t e l n é m u h ř í c h u . Někdo má třeba zalí­ bení v tom, že rád vypráví o svých hříších. Nejjistější z n a m e n í ryzí bolesti duše, při níž d á v á m e rozhřešení i těm největším h ř í š n í k ů m , s p o č í v á v t o m , že mají p e v n o u v ů l i n e s o u h l a s i t s t ě ž k ý m hříchem, který upřímně vyznali. Řekněte proto B o h u z h l o u b i srdce: P a n e , d o u f á m , ž e s m i d a l m i l o s t u p ř í m n é lítosti. P o k o r n ě tě p r o s í m o o d p u š t ě n í za v š e c h n y s p á c h a n é hříchy, o š k l i v í m si je, nakolik j e n to m o h u kvůli hnusu, který vůči nim máš ty sám. Vidíš, Pane, j s e m h l u b o c e z a r m o u c e n a , že j s e m se většinou krátká příprava s intenzivní důvěrou, zejména tam, kde se koná pravidelné osobní zpytování svědomí. 15

Podle originálu necháváme text ve strohém znění.

j i c h d o p u s t i l a , a přesto n a d tím n e p o c i ť u j i v š e c h n u bolest, j a k o u b y c h měla mít. Podrobuji se v tom zcela tvému d o p u š t ě n í . T y svoji b o l e s t n a d m ý m i h ř í c h y u k r ý v á š , a b y c h n e p o c h y b o v a l a o t v é m o d p u š t ě n í , ani o t o m , ž e j s e m o b d r ­ ž e l a tvoji m i l o s t . L í b í s e t i p o n e c h á v a t m n e v t é t o p o k o r n é z á v i s l o s t i . V í r a a s v a t á n a d ě j e , o b ě t y t o cesty, p o n i c h ž n á s c h c e š vést, se mají náležitě rozrůstat. T a k j s m e n u c e n i se s p o k o j i t s tímto p ř e v e l i k ý m m i l o s r d e n s t v í m a nořit se do něho; slepě, b e z p o d m í n e č n ě a zcela se mu oddávat. Č i n í m to nyní, můj B o ž e , z c e l é h o srdce. A n o , Pane, s p o l é h á m j e n n a t e b e . P ř i j í m á m t e n t o stav h r o z i v é n e j i s t o t y ; v n í ž c h c e š p o n e c h á v a t v š e c h n y l i d i , a n o i největší s v ě t c e a t v é v ý s l o v n é miláčky. A b y c h o m hledali j e n tebe. Přejděme na v y z n á n í hříchů: vyznávejte prostě něko­ lika slovy p o c h y b e n í , které v á m B ů h p ř i p o m e n e . V š e c h n o o s t a t n í p ř e n e c h e j t e j e h o m i l o s r d e n s t v í , a n i ž b y s t e se, b y ť i v nejmenším, trápila tím, nač jste nepřišla n e b o co jste zapomněla. N a k o n e c můžete opakovat vyznání nějakého většího hříchu z minulosti, který jste B o ž í m u milosrdenství v p o k o j i o d e v z d a l a . To v á m má dostatečně zaručit oprav­ d o v é přijetí milosti svátosti. T a k o v é p o č í n á n í m ů ž e v á m , j a k o i n ě k t e r ý m j i n ý m , u l e h č i t přijetí č a s t é z p o v ě d i . A b y s t e však ještě více vyloučila jakékoli zneklidnění o minulosti n e b o b u d o u c n o s t i , následuje z d e důležitá zásada ve třech v ě t á c h : svěřit m i n u l o s t n e s m í r n é m u B o ž í m u m i l o s r d e n s t v í . B u d o u c n o s t přenechat j e h o věrné prozřetelnosti. Přítom­ n o s t z c e l a svěřit j e h o l á s c e . J e n V a š í m l e d a b y l ý m p r o v i n ě ­ ním by V á m n ě k d y m o h l a chybět milost. P ř i p ř i j í m á n í r o z h ř e š e n í V á s mají p r o n i k a t n á s l e d u j í c í myšlenky. V r h n ě t e se v m y š l e n k á c h k p a t ě k ř í ž e , v n i t ř n ě l í b e j t e s v a t é r á n y n a n o h o u V y k u p i t e l e , a říkejte: B o ž e m ů j , prosím tě j e n o j e d i n o u k a p k u v z á c n é a klanění h o d n é K r v e , k t e r o u jsi k mé spáse z c e l a vylil. D e j , a b y ve tvé d o b ­ rotě tato v z á c n á k a p k a K r v e p a d l a do mé hříšné duše. O m ý v e j j i v í c a v í c e o d j e j í c h h ř í c h ů , z v l á š t ě o d t ě c h nejtěžších z m é h o dřívějšího života, za které tě nesčetněkrát pro­ sím o o d p u š t ě n í . Pevně d o u f á m , že toto o d p u š t ě n í d o s t a n u

z převelikého milosrdenství, které j s e m o b d r ž e l a tak často a tak úchvatně, já, h o d n a o p o v r ž e n í , u b o h á ! K d y ž se to j i ž stalo, zakazuji V á m ve j m é n u B o h a ještě d o b r o v o l n ě myslet n a v y k o n a n o u z p o v ě ď n e b o n a lítost, abyste hloubala, zda Vám bylo všechno o d p u š t ě n o a zda jste dostala milost. T o j e tajemství, j e h o ž p o z n á n í s i B ů h v y h r a d i l p r o s e b e . S t á l e t o h o v š a k v y u ž í v á s a t a n , a b y trá­ pil duše a a b y je z n e k l i d ň o v a l , a tak j i m dával ztrácet čas zbytečnostmi. T í m V á m totiž krade sladký vnitřní p o k o j , tuto nejlepší d i s p o z i c i duše p r o svaté přijímání, b e z níž se odchází od božské hostiny b e z patřičného zisku. V takové d i s p o z i c i s e p ř i j í m á J e ž í š K r i s t u s s t r ý z n ě n ý m a stra­ c h e m s u ž o v a n ý m srdcem. C h u ť na tento b o ž s k ý p o k r m p a k musí téměř zcela chybět. D o k o n c e se vynoří vyslovený o d p o r ; avšak jsme t o m u sami viní, protože jsme se dali z n e k l i d n i t tisíci m a r n i v ý m i v ě c m i , j i m i ž satan p o s t u p n ě naplnil naše srdce. M í s t o t o h o b y c h o m je měli o d m í t n o u t a pohrdnout jimi; měli b y c h o m je odhodit j a k o se hází kámen do moře. P r o s v a t é p ř i j í m á n í b y m ě l y p o s t a č i t d v a p o k y n y . Před

přijímáním být Martou; po příjímání však Marií. J i n ý m i s l o v y připravovat se k o n á n í m stavovských povinností a d o b r ý c h skutků, avšak b e z neklidu a b e z e shonu. P o t o m se ponořit d o J e ž í š e K r i s t a , d o j e h o n e k o n e č n ý c h z á s l u h a j e h o lásky. S ním m á m e zůstat spojeni tímto nevýslovným pokojem, který přesahuje j a k ý k o l i cit. P ř i r o z e n o s t se n e p o c h y b n ě u k a z u j e v e v š e m , d o k o n c e i v e c t n o s t e c h a n e j l e p š í c h cvi­ čeních zbožnosti, j a k o i v tom, k čemu zavdávají příčinu n e z b y t n o s t i ž i v o t a . K v ů l i t o m u s v a t í stále v z d y c h a l i , b y l i na stráži, a sami sebe p o v a ž o v a l i za ú h l a v n í h o nepřítele. Zvláště je nutno si dávat p o z o r na věci, k nimž pociťujeme náklonnost. M u s í m e tedy být o c h o t n i zříci se t o h o , co se n á m líbí; n e c h c e m e se z a o b í r a t j i n a k i r o z u m n ý m i p ř á n í m i t ě c h , k t e ř í s n á m i žijí, p o k u d v t o m t o o k a m ž i k u m á m e pře­ devším naslouchat našemu Pánu. B o ž í vůle musí mít v ž d y přednost před našimi přáními, ať se zdají sebevíce užitečná a svatá.

Postoje k duchovnímu p o k r o k u

16

1. K B o h u d o s p ě j e m e skrze ú k o l , který u k l á d á on sám. D r ž m e se ho tak h l u b o c e , že ve vlastních o č í c h zcela zmizíme. 2. č í m více v y p u d í m e ze sebe všechno, co není B ů h , tím více se B o h e m naplníme. Tam, kde se nenacházíme, n a c h á z í m e B o h a . N e m ů ž e m e své d u š i p r o k á z a t ž á d n é větší d o b r o d i n í , n e ž j i naplnit B o h e m . 3. C v i č e n í d o k o n a l é h o o d e v z d á n í sama sebe nespočívá v n i č e m j i n é m , n e ž v ú s i l í o ú p l n é o d u m í r á n í s o b ě sa­ m é m u , a b y c h o m v s o b ě n e c h á v a l i B o h a žít a p ů s o b i t . 4. P o d r o b i t se B o h u v ú p l n é o d e v z d a n o s t i a z t r a t i t se v j e h o propasti, a b y c h o m se v n ě m z n o v u nalezli - v ž d y ť j s m e p ř e c e nic. T o z n a m e n á : k o n a t , c o j e n e j d o k o n a l e j š í , t e d y

t o , co vůbec můžeme dělat. V t o m je o b s a ž e n a d ř e ň v š e c h ostatních ctností. T o tvoří o n o j e d i n ě potřebné, c o Pán d o p o r u č u j e v e s v é m e v a n g e l i u . T y j e d n o nic, p o ř á d t o nechceš p o c h o p i t ! Č í m více se duše v z d á , tím cennější se stane v B o ž í c h o č í c h . 5 . Z t r a t i t s e b e , t e d y o n o nic, j e b e z p e č n ý m p r o s t ř e d k e m , j a k s e z n o v u najít v B o h u . A ť j e t e d y n a š í m c v i č e n í m : prostě myslet na B o h a , h l u b o c e z a p o m í n a t na sebe a po­ korně a s láskou se o d e v z d á v a t do B o ž í vůle. Jen tímto cvičením se d o k á ž e m e v y h n o u t k a ž d é m u zlu, a tak se n á m stane vše prospěšné, léčivé, n e k o n e č n ě z á s l u ž n é , a b u d e se to líbit B o h u . 6. Nedělat ž á d n ý rozdíl mezi o d p o č i n k e m a vnitřní n e b o vnější prací. O b ě se překrývají, k d y ž č l o v ě k setrvává 16 Také tyto pokyny byly (jako ony předešlé) adresovány sestře Char­ lottě Elisabeth de Monthureux.

v d o k o n a l é o d e v z d a n o s t i a ve vnitřním klidu. To je dobré si u v ě d o m o v a t . 7. Při styku s tvory b y c h o m na nich neměli ulpívat; takže se učíme vzdalovat se každé něžnosti či citové omámenosti. Stěží si totiž v d a n é m o k a m ž i k u ihned uvědo­ m í m e , j a k m á l o stačí, a b y s e o p a k o v a n o u n á k l o n n o s t í d u š e z a d r ž e l a , a t o i n a d l o u h o , b a n ě k d y i n a c e l ý ži­ v o t , n a c e s t ě k e s v é m u j e d i n é m u P á n u . N ě j a k é nic j e p a k d ů v o d e m , ž e z b r z d í n e j ú c h v a t n ě j š í p o k r o k y p ř i přijí­ mání n e k o n e č n é milosti. J a k n a o p a k v e l k o u vyprázdněn o s t o d e v š e c h t u ž e b d u š e , i o d t ě c h n e j m e n š í c h , s i přeje B ů h , má-li se s ní s p o j i t ! 8. P r á v ě p ř i t ě c h n e j m r z u t ě j š í c h a n e j p r o t i v n ě j š í c h p ř í h o ­ d á c h lze přinést na světlo největší o d p o u t á v á n í se od v ě c í , a h l o u b ě j i se u p e v n i t k p r v n í p ř í č i n ě , t o t i ž k B o h u , a to ztrátou d r u h ý c h příčin, tedy tvorů. P o d r o b m e se tedy k a ž d é ztrátě, k r o m ě ztráty B o h a . 9. Ve všech záležitostech a při setkáních všeho d r u h u n e m á pro nás cokoli, kromě B o h a samého, n ě c o z n a m e n a t . S á m B ů h musí být p r o nás v š e c h n o a vším. 10. N i k d y n e d ě l e j m e n ě c o u k v a p e n ě . A ť n i c n e s k l i č u j e n a š e s r d c e . K d e j e k d i s p o z i c i p o u z e nic, n e n í a n i u k v a p e ­ nost ani stísněnost, n ý b r ž p o k o j n á a n e m ě n n á t o u h a po s k u t e č n é m naplnění. T a m j s m e došli, j a k m i l e se nevě­ šíme na nic s t v o ř e n é h o . S h l e d á m e , že j s m e šťastni, jak­ m i l e p ř e s t a n e m e h l e d a t s e b e . Ztrácíme všechno, abychom

všechno nalezli11. O m e z m e s e n a z d r o j j e d n o t y , j í m ž j e B ů h . C o n e n í o n , n e n í tím, c o s i p ř e j e m e . K d y ž s e s p o k o j í m e s t o u t o v z n e ­ šenou jednotou, nebudeme se už vůbec zneklidňovat n a d e v š í m o s t a t n í m . J a k t a t o p r a v d a , je-li d o b ř e p o c h o ­ p e n a a u v e d e n a ve skutek, oddaluje m n o h o věcí, do-

k o n c e t a k o v é , k t e r é n á m p ř i p a d a j í d o b r é , svaté a n u t n é , ale k t e r é n á m v š a k v l a s t n ě p o s t u p n ě š k o d í , m í s t o a b y n á s p ř i v á d ě l y b l í ž e k cíli: t o t i ž z a k o u š e t s n í m j e h o n e j v y š š í

jednotu. 12. V e z m ě m e s i z a s v é h e s l o b l a h o s l a v e n é h o b r a t r a J i l j í h o

z Assisi: svůj ke svému, jedna jediná duše kjednomu jedinému Bohu. J d ě m e j e š t ě d á l , a z t r a ť m e se s a m i v t é t o j e d n o t ě , v božské jednotě, nekonečné jednotě! Pouze Bůh! Slovo j e d n o t a j e svítící světlo. D á n á m z ř e k n o u t s e veškeré mnohotvárnosti a všeho vedlejšího. Je náramně účinné, aby nás spojilo d o k o n a l e s B o h e m a se vším, co od nás c h c e o n . N a č e r p á m e z t o h o v e l m i m n o h o m i l o s t i , osvě­ ž e n í , n e v i n n o s t i , s v a t o s t i a štěstí. Jak se má člověk chovat po chybách 1 . J e t ř e b a p ř e d B o h e m p o k o r n ě snášet p r a c h s v ý c h c h y b . Po nějaké nevěrnosti n e b o p ř e k v a p e n í m u s í m setrvávat v nic, t o t i ž v e svatém p o h r d á n í s e b o u . V t o m s p o č í v á v e l k á přednost, kterou n á m dává B ů h vytěžit z našich chyb. 2. N a d m ě r n ě v y s t u p ň o v a n ý strach po j a k é k o l i c h y b ě po­ chází vesměs od ďábla. M í s t o aby se člověk o d d á v a l t o m u t o n e b e z p e č n é m u k l a m u , a ť jej v e l m i r o z h o d n ě o d ­ mítne. Ať nechá takové zneklidnění padnout, j a k o k d y ž se h o d í k á m e n do moře, a nikdy ať se tím d o b r o v o l n ě nezabývá. K d y b y však měly být takové obavy z Božího d o p u š t ě n í silnější n e ž v ů l e , a ť p o u ž i j e d r u h ý l é k : d á t s e s d ů v ě r o u přibíjet na kříž, j a k to B ů h připouští. T a k to činili s v ě d k o v é krve, k d y ž se přenechávali svým k a t ů m . B ů h to se m n o u přece všechno prožívá! 3 . C o j s m e p r á v ě p o z n a m e n a l i o o v o c i , k t e r é p o c h á z í z na­ šich hrubších přestupků, platí stejnou m ě r o u o rozmrzelosti, která vyvěrá z našich m a l ý c h p ř e s t u p k ů . I tato rozmrzelost p o c h á z í od ďábla. M u s í m e jí tedy p o h r d a t

a p o t í r a t ji j a k o v l a s t n í p o k u š e n í . P ř e s t o se stává, že u ně­ k t e r ý c h d u š í B ů h p o u ž í v á tíseň a n a d m ě r n ý d ě s , a b y j e zkoušel, očišťoval a dal j i m odumřít sobě samým. K d y ž se tedy n ě k o m u n e p o d a ř í odstranit stísněnost ze svého d u c h a , p a k z b ý v á j i n ý prostředek: dát se v d u c h u s dů­ v ě r o u přibíjet na kříž v d o k o n a l é o d e v z d a n o s t i do B o ž í vůle. T a k o p ě t n a b u d e m e p o k o j a klid ve s v é m srdci, po­ k u d jsme se opravdu přenechali B o ž í vůli. 4.

T a k é o b a v y o h l e d n ě v y k o n á n í c í r k e v n í c h h o d i n e k bý­ vají p o u z e p o k u š e n í m . V ž d y ť n e n í z a p o t ř e b í stále dá­ vat p o z o r na formu modlitby. A b y byla modlitba plně z á s l u ž n á , stačí v š e o b e c n á p o z o r n o s t . T a s p o č í v á j i ž v u p ř í m n é m úmyslu dobře se modlit; vždyť úmysl byl v z b u z e n n a p o č á t k u a n e b y l o d v o l á n ž á d n o u zcela d o b ­ rovolnou roztržitostí. T a k je m o ž n é modlit se hodinky, z a t í m c o č l o v ě k trpí stálými n e d o b r o v o l n ý m i roztrži­ tostmi. Rozmrzelost, kterou tyto roztržitosti způsobují, vyvěrá zřejmě z t o u h y d o b ř e se m o d l i t . A to tedy po­ d á v á n e j l e p š í d ů k a z , ž e t o u h a j e t u stále. V t o u z e s p o č í v á d o b r á a pravá modlitba. I k d y ž to zůstává pro duši kvůli z m a t k u a r o z t r ž i t o s t e m skryté, přesto to však existuje a B ů h o t o m dobře ví. U d ě l u j e n á m p a k dvojí milost: zaprvé vyslyší t a k o v o u m o d l i t b u , j a k o vyslyší k a ž d o u dobře v y k o n a n o u modlitbu. P o t o m n á m to, zadruhé, skryje, a b y n á s v e v š e m a v š u d e o č i š ť o v a l . Z á s a d y při p o k u š e n í a v n i t ř n í m utrpení

1. Veliká p o k u š e n í představují v B o ž í m záměru p r o duše z n a č n é milosti. V nich j s o u nesmírné boje a velká vítěz­ ství; j i m d ě k u j e m e z a v e l k é s v ě t c e . 2. Palčivá bolest a h r o z n á trýzeň, které d u š e z a k o u š í při pokušeních, jasně dokazují, že nesouhlasila, alespoň ne p l n ě a zcela s v ě d o m í m a vůlí, c o ž je p o t ř e b n é , a b y to nebyl závažný hřích.

3. P ř i p r u d k o s t i a t e m n o t ě , č í m ž b ý v a j í d o p r o v á z e n a č a s t á p o k u š e n í , s e m ů ž e stát, ž e s e d u š e z n a v í a u p a d n e d o z m a t k u a ze slabosti, nedbalosti, p ř e k v a p e n í či nějaké lehkomyslnosti upadá do malých chyb. Avšak tvrdím, že má navzdory těmto m a l ý m c h y b á m více zásluh a že B o h u je toto příjemnější, a že je duše v p o d s t a t ě lépe p ř i p r a v e n a na přijetí svátostí, n e ž p r ů m ě r n í křesťané, kteří na z á k l a d ě citové z b o ž n o s t i neprodělávají téměř ž á d n ý boj a nemusejí si činit ž á d n á násilí. C t n o s t t ě c h t o p r v n í c h je m n o h e m solidnější, p r o t o ž e prošla tvrdšími z k o u š k a m i , ba ještě jimi prochází. 4. I k d y ž t a k o v ý m z p ů s o b e m z k o u š e n í lidé dříve m o h l i z h ř e š i t , j e s t l i ž e n ě k o l i k let z ů s t a l i p e v n í a u ž n i k d y d o b ­ r o v o l n ě n e d a l i svůj s o u h l a s , k o n a j í n a B o ž í c h c e s t á c h t í m větší p o k r o k y , č í m více je jejich p o k u š e n í p o k o ř o v a l a . Neboť pokora je základem všeho dobrého. 5. Většina lidí, kteří j e n m á l o p o s t o u p i l i v p ř e d na B o ž í c h c e s t á c h , si v á ž í spíše p ů s o b e n í p ř í j e m n é a v y c í t i t e l n é mi­ l o s t i . A p ř e c e j e m o ž n é b ý t s i jistý, ž e p r á v ě p ů s o b e n í , k t e r á n á r a m n ě t v r d ě p o k o ř u j í , d r t í a k ř i ž u j í , j s o u nejvhodnější k očištění duše a k jejímu spojení s B o h e m . Učitelé d u c h o v n í h o života j s o u také zajedno v tom, že

člověk dělá větší pokroky skrze utrpení, než nějakým konáním. 6. J a k o B ů h p ř i v e d e k o b r á c e n í světské lidi prostřednic­ tvím časných trampot a životními příhodami, j a k o je j i m i zkouší, očišťuje a posvěcuje, tak také o b v y k l e ob­ rací, z k o u š í , očišťuje a p o s v ě c u j e ř e h o l n í k y v n i t ř n í m i p r o t i v e n s t v í m i a k ř í ž i ; j e v š a k t i s í c k r á t b o l e s t n ě j š í sná­ šet j e . M á m p ř i t o m n a m y s l i : v y p r a h l o s t , n u d u , o d ­ por, skleslost, d u c h o v n í malátnost, pokořující, otravná a s i l n á p o k u š e n í , p ř e h n a n ý s t r a c h , ž e j s o u v e s t a v u těž­ k é h o hříchu, děs před B o ž í m s o u d e m a před zatracením. L e c k t e r é k n i h y , k a z a t e l é , d u c h o v n í v ů d c o v é a v ů b e c prů­

m ě r n í k ř e s ť a n é vychvalují zjevnou udatnost u lidí, kteří si

mimo toto hmatatelné rozpoložení jiné jemnější působení mi­ losti nedokážou představit. P r o č a l e n e h l á s a t t o t é ž o vnitř­ ních křížích, b e z nichž by b e z p o č e t řeholníků nedospělo k e z r a l o s t i s v é h o s t a v u ? D e n n í z k u š e n o s t u č í , ž e nejob y č e j n ě j š í a nejmilejší c e s t a , k t e r o u B ů h v e d e z a s v ě c e n é osoby, j e cesta v e l k ý c h v n i t ř n í c h z k o u š e k ; právě tak, j a k n a v š t ě v u j e č a s n ý m n e š t ě s t í m s v ě t s k é lidi, k t e ř í j s o u m u drazí. Kážeme-li světským lidem, aby měli trpělivost, aby s e p o d r o b i l i a z a c h o v a l i l á s k y p l n o u v y r o v n a n o s t p ř i osu­ d o v ý c h ranách, řekněme si totéž při svých z k o u š k á c h a uplatňujme na sebe p o u č e n í , která tak d o b ř e d o k á ž e m e r o z d á v a t j i n ý m . C o ž n e p ř i c h á z e j í v n i t ř n í n a v š t í v e n í stejně od B o h a ? C o ž nejsou neméně bolestná, a proto neméně léčivá? P o ž a d u j e B ů h o d nás menší p o d r o b e n í a m ů ž e mu být naše trpělivost m é n ě příjemná? 7.

P ů s o b e n í m své m i l o s r d n é m o u d r o s t i , a a b y své v y v o ­ lené učinil stále závislejší na milosti, totiž d o k o n a l e j i o d e v z d a n é do j e h o milosrdenství a u d r ž o v a n é v hlubší p o k o ř e , skrývá j i m B ů h téměř všechna vnitřní p ů s o b e n í s v é h o b o ž s k é h o D u c h a ; p r á v ě tak svatý stav d u š e , který j i m p r o p ů j č u j e , d o b r é city, j e ž j i m v l é v á a v l i t é c t n o s t i , jimiž je obohacuje. Avšak jaké prostředky k tomu využívá? O b d i v u j m e tu

j e h o moudrost a dobrotu! Používá stálých a silných poku­ šení a z m a t k ů , k t e r é v y v s t á v a j í v s r d c i , a s t r a c h ů , k t e r é d u š e z a k o u š e j í , ž e d a l y svůj s o u h l a s . Díky bezvýznamným poráž­

kám, jež tyto duše zakoušejí, zahaluje jim velká vítězství, která vybojovala. J e j i c h v r o u c í l á s k u k B o h u z a h a l u j e o b a v a m i , ž e ho dost nemilují.'7 D o k o n c e i malé c h y b y je naplňují hnu­ sem. N e c h á v a j e z a r m o u c e n é nad stálými n e d o k o n a l o s t m i ,

17 Všimněme si rozlišení, kdy se má duše obviňovat, že málo miluje, a kdy tím, že se takto obviňuje, setrvává pouze u vlastního nitra, které se vzdaluje od čekající lásky našeho Pána.

k t e r ý c h se, j a k s i m y s l í , d o p o u š t ě j í . P ř i p o u š t í , ž e j e j i c h dobré skutky vypadají j a k o zmařené, a to všechny dohro­ m a d y , i k a ž d ý j e d n o t l i v ě , t a k ž e cítí p r v n í h n u t í v š e c h v á š n í již v zárodku, zatímco dobývají j e d n o vítězství za d r u h ý m . Snaží-li se je B ů h ještě přesto u c h o v á v a t v p o k o ř e a ode­ vzdanosti, nechce, aby se j i m nedostávalo ž á d n é útěchy. Proto dává osvíceným duchovním v ů d c ů m , aby rozpoznali stav j e j i c h d u š e . A d o k u d t a k o v é d u š e p r o s t ě p o s l o u c h a j í , m o h o u s i být jisté, ž e n e u p a d n o u d o ž á d n é h o k l a m u . T ě m i t o z á s a d a m i se dají s n a d n o rozřešit všelijaké p o c h y b n o s t i o přijímání Těla Páně a plnění stavovských povinností. První pravidlo: O b a v a , k t e r á v y v s t a n e p ř e d s v a t ý m při­ j í m á n í m , n e m á od n ě h o n i k d y odvrátit; zvláště ne, k d y ž z p o v ě d n í k nařídí přijmout T ě l o Páně. Všeobecně: B ů h nepřipustí, a b y se p ř i t o m z p o v ě d n í k k l a m a l . A i kdyby, p a k se alespoň kajícník n e m ů ž e mýlit, k d y ž se p o d r o b í ; nedopustí se žádné svatokrádeže. N e b o ť slepá poslušnost v ů č i d u c h o v n í m u v ů d c i , která se z lásky k B o h u p r o v á d í v d o b r é v í ř e , n á s n e m ů ž e n i k d y svést n a scestí. Zdvojnásobněné trýzně a pokušení nebrání j e h o půso­ b e n í ; spíše se r o z m n o ž u j í , k d y ž se k l i d n ě a o d e v z d a n ě snášejí, a z á r o v e ň j s o u s n á š e n a s o d p o r e m p ř e d š p a t n o s t í . Tento o d p o r se dá vyčíst z trýzně, kterou n á m pokušení připravují. T a k o v ý o d p o r se nikdy neobjeví, p o k u d se někdo skutečně podvolí. K n i h y , které pojednávají o ú č i n c í c h přijímání a obracejí se na p r ů m ě r n é křesťany, m l u v í j e n o o b y č e j n ý c h ú č i n c í c h . Existují však zvláštní případy, k d y se dostaví p r o t i c h ů d n ě c i t e l n é ú č i n k y . P a k p ř i j í m á n í v y v o l á m n o h e m c e n n ě j š í úči­ nek. T í m , že v y s t u p ň u j e dravost p o k u š e n í a živý p o c i t naší s l a b o s t i , r o z m n o ž u j e n a š e z á s l u h y a o b o h a c u j e s r d c e nejhlubší pokorou. Druhé pravidlo. V e l k é č a s o v é f á z e p ř i p ř í p r a v ě n a s v a t é přijímání j s o u j e n díky s v ý m d ů v o d ů m d o b r é a b o h u m i l é .

Jejich výsledek je však neradostný, neboť uvádějí duši do z m a t k u a vzrušení. Proto je tedy třeba horlivost oné t o u h y

m í r n i t . V ž d y ť vůči Bohu a Božím věcem má probíhat všechno jemně, klidně a bez drásavé námahy. N e j l e p š í p ř í p r a v a na svaté přijímání v t o m t o b o l e s t n é m stavu spočívá v trpělivosti a o d e v z d a n o s t i d o t o h o t o vnitřního mučednictví. A t e d y z a k a ž d o u cenu zachovat klid, v n ě m ž přebývá B ů h a v n ě m ž se mu právě líbí p ů s o b i t .

N e m i l o s t , n ý b r ž sebeláska nás chtěla držet daleko od při­ jímání. C h t ě l a b y u t é c i p ř e d t r ý z n ě m i a o b a v a m i , k t e r é B ů h sesílá n a d u š i , a b y v n í u d u s i l u b o h o u s e b e l á s k u . T í m směleji, ba d o k o n c e s j a k o u s i radostí jít k přijímání, a b y se č l o v ě k vystavil t ě m t o vnitřně očišťujícím a tak n á r a m n ě p o s v ě c u j í c í m ú č i n k ů m . P o z d ě j i z t o h o v y t ě ž í největší zisk. N y n í je B ů h o v š e m ještě k p r o s p ě c h u duše skrývá. Ať si tedy z a c h o v á v á před B o h e m pokořující postoj provinilce v ž d y ť stojí p ř e d o b ě t í j e h o m i l o s r d n é s p r a v e d l n o s t i . V t o m spočívá opravdová příprava duše; žádný jiný postoj jí nepřinese p o k o j . To, že se jí zdá, jako by byla opuštěna, má sebevědo­ m o u duši učinit nejen n e d ů v ě ř i v o u v ů č i s o b ě samé, ale m á ji p o h n o u t , a b y se vrhla s ještě větší o d e v z d a n o s t í do B o ž í n á r u č e . N e n a s k y t n o u s e j í ž á d n é j i n é o p o r y ; a i ty, k t e r é má, jsou d o k o n c e neviditelné. M u s í jí postačit jen a jen v í r a , b e z j a k ý c h k o l i j i n ý c h o p o r . N i ž š í č á s t i d u š e , t o t i ž vše­ l i j a k é d u š e v n í h ř i v n y , j í n e m o h o u přijít n a p o m o c . B ů h očekává v tomto okamžiku jen svobodné rozhodnutí vůle, k t e r á n a d s e b o u stále b d í . Pociťuje-li d u š e h l u b o k ý o d p o r , k d y ž se z a č í n á přibli­ ž o v a t p o k u š e n í , p a k v t o m p r o ni s p o č í v á nejlepší ospra­ vedlnění. Třebaže ji jednotlivé ú k o n y uvádějí ve zmatek a unavují, ona se přesto drží j e n ú k o n u základního, který

l z e v y j á d ř i t s l o v y : Pane, tys všemohoucí a sama dobrota. Ty mě musíš bránit a uchránit ode všeho zlého. Přesahuje to mé síly; beru všechno utrpení, abych se ti zalíbila; jen mě uchraň všeho hříchu. P o t o m z ů s t á v á d u š e v p o k o j i i u p r o s t ř e d b o u ř e . M i l o s t í s k r y t o u v B o h u se b u d e cítit p o s í l e n a , a n i ž ví j a k .

Třetí pravidlo. S h l e d á v á - l i d u š e p ř i v n i t ř n í m o d l i t b ě , ž e není s to myslet a v z b u z o v a t j e d n o t l i v á p o v z n e s e n í srdce, p a k ji to nesmí zarmoutit. To nejlepší na m o d l i t b ě , ba jejím jádrem, je touha k modlitbě v ů b e c přistoupit. T o u h a vykonává před Bohem všechno: v dobrém, i zlém. Nyní se v š a k v ní tato t o u h a stupňuje až k n e k l i d u . D u š e musí p r o t o zůstávat při m o d l i t b ě v k l i d u a v k l i d u jí také zane­ c h a t . M í s t o m n o h a r o z h o d n u t í , a ť p r o s t ě B o h u ř e k n e : Bože

můj, dej mi vykonat to či ono, vyhnout se tomu nebo onomu zlu, neboť ze své strany nepodniknu nic. Příliš pociťuji svou slabost. A moje minulé zkušenosti mi zaručují, že nic kloudného nena­ stane, dokud se ve mně neprosadí tvoje milost. Co se týká dobrého úmyslu, nemá o d e v z d a n á duše v z b u z o v a t p ř í l i š m n o h o ú k o n ů a n e m á s e cítit z a v á z a n á j e f o r m u l o v a t slovy. N e j l é p e b y b y l o , a b y s e s p o k o j i l a s v ě d o ­ m í m , ž e j e stále v z h l e d e m k B o h u s l o ž i t á a n e p ř i s t u p u j e k němu s prostým srdcem. V tom spočívá dobrý úmysl. Srdce samo dobrý úmysl vzbudí p o d vnitřním p o p u d e m , téměř aniž b y n a t o m y s l e l o ; p o d o b n ě j a k o lidé v e světě, aniž by to uvážili, se ve v š e m zaměřují na to, j a k uspokojit svou smyslnost, žádostivost a p ý c h u . B ů h vidí úmysl, který si srdce ukrývá, a n e z ů s t a n e to b e z trestu. O h n i s k o v á v ě t a d u c h o v n í h o ž i v o t a z n í : vnitřně i nave­

nek konat všechno v pokoji, klidně a jemně. T a k to č a s t o d o p o ­ ručuje František Saleský. Jakmile se c h c e v z b u d i t nějaký ú k o n , platí už za vzbuzený. V ž d y ť B ů h vidí všechno, co c h c e m e ; hledí až k z á r o d k u , k přípravě na vše, co c h c e m e

v y k o n a t . Naše úmysly, ř í k á ~Rossuet, jsou pro Boha tím, čím je hlas pro lidi; v ý k ř i k z h l o u b i s r d c e j e p r o n ě h o j a k o v o l á n í d o n e b e . O s t a t n ě , v š e c h n y úkony, které b y l y v z b u z e n y v e vyprahlosti d u c h a , j s o u v ý b o r n é . A n o , obyčejně bývají d o k o n c e lepší a záslužnější, než takové, které d o p r o v á z í pocitová zbožnost. Také zkoumání, zaměřené na budoucnost, nechť huje p o u z e n a to, n a k o l i k j e č l o v ě k p o d d á n B o h u o d e v z d á n d o j e h o svaté vůle. T o t o cvičení s e n e m á zaměřovat na vzbuzování nějakých vyhraněných

se vzta­ a jak je ani tak úkonů,

j a k o spíše n a p ř i v e d e n í n a š e h o srdce d o u r č i t é h o , stálého postoje plného očekávání, v němž vyznává B o h u v každé

s i t u a c i a v ž d y c k y : ano, chci to, všechno přijímám; uchraň mě jen před každým hříchem. Ano, nebeský Otče, a vždycky ano. T o t o ano, v y s l o v e n é o p r a v d u z e s r d c e , o b s a h u j e v e s v é s e v ř e n é krátkosti největší v ě c i a vyjadřuje i největší oběť.

M o d l i t b a otce de Caussade o svatou odevzdanost

Můj Bože, kéž mi udělíš milost, abych udržoval svou vůli v ne­ přetržitém spojení s tvou vůlí, která jediná je hodná klanění! V ní mohu vyslovovat všechno, aniž bych něco namítal, a kde všechno učiním tak, že nechám plně konat jen tebe. Kde statečněji přistou­ pím k obtížným úkolům, a to tím, že se stále více budu poddávat tvé přízni. A tak budu zakoušet, že námaha bude postupně odpa­ dat právě tehdy, pokud ti svěřím starost o všechno, a budu myslet jen na to, abych spočíval v tobě. Kdy se mi dostane onoho rozpo­ ložení, které, třebaže mi schází potřebná víra, obsahuje vnitřní a zduchovnčlou c h u ť b l a ž e n o s t i / Chci tudíž stále říkat svým vnitřním postojem: Bože můj, ano - jen všechno to, co se tobě líbí. Kéž se ve všem naplní tvá vůle! Zříkám se své krajně slepé, zvrácené a zkažené svévole; tou je vino odporné sobectví, tento úhlavní nepřítel tvé milosti a čisté lásky, tvého oslavení a mého posvěcení. M o d l i t b a pro dobu p o k u š e n í

Můj Bože, uchraň mě svou milostí před každým proviněním! Avšak pro trýzeň, která mou sebelásku mučí a pro léčivé poko­ ření, které sužuje mou pýchu, přijímám ze srdce pokušení, která ke mně přicházejí. Ať zakouším ani ne tak působení tvé spravedl­ nosti, jako spíše dobrodiní tvého velkého milosrdenství! Měj tedy se mnou soucit, a buď, můj Pane, stále se mnou.

Udílí se poznání tajemství nediskrétnímu? (K českému vydání)

J e a n - P i e r r e C a u s s a d e s e n a r o d i l 7 . b ř e z n a r o k u 1675 v Q u e r c y . D o T o v a r y š s t v a J e ž í š o v a v s t o u p i l 16. d u b n a 1693 v T o u l o u s e , k d e t a k é 8 . p r o s i n c e 1751 z e m ř e l . P ř e b ý v a l v n ě k o l i k a f r a n c o u z s k ý c h k o l e j í c h SJ, k d e n e j v í c e p r a c o v a l v d u c h o v n í správě a v exercičním hnutí. V Nancy, v letech 1730-1731, učinil skvělou zkušenost při formaci řeholnic K o n g r e g a c e Navštívení: více p o c h o p i l osobní vedení, ve k t e r é m j e s á m nepředvídatelně f o r m o v á n . A l e ř e č e n o j e š t ě p r a k t i č t ě j i : r o z t ě k a n á d u c h o v n í s p r á v a h o k o n e č n ě při­ v á d í ke k o n c e n t r a c i n a j e d n o téma - a v t o m spatřuje B o ž í vedení. O d p o v í d á to hlavní tezi j e h o nejznámějšího spisu

UAbandon a la Providence Divině, d n e s j i ž k l a s i c k é h o d í l a d u c h o v n í h o života, které právě v y d á v á m e , třebaže b y l o v ú p l n o s t i p ř e d s t a v e n o a ž r o k u 1861, a t o z á s l u h o u H e n r i h o R a m i ě r a . P r o č n e m o h l o vyjít b ě h e m j e h o ž i v o t a ? O d p o v ě ď n a j d e m e v e d v o j í m : zaprvé m u s í m e v n í m a t p o d o b u spisu v k o n t e x t u intenzivních d u c h o v n í c h p r o u d ů j e h o doby, totiž sporů mezi Bossuetem a Fénelonem. O t á z k a p a s i v i t y a a k t i v i t y p ř i h l e d á n í B o ž í v ů l e m o h l a při­ n é s t l e c c o s teoreticky z n e p o k o j u j í c í h o . T ř e b a ž e se h i s t o r i c i d u c h o v n í h o života přiklánějí k názoru, že C a u s s a d e je blíže B o s s u e t o v i , a to ( k r o m ě častějšího o d v o l á v á n í se na něj)

i f o r m o u s v é h o čitelného s d ě l e n í , n e m ů ž e m e p ř e s t o , p o d l e z n a l c ů j e h o díla, j e d n o z n a č n ě říci, ž e b y o p r o t i „ F é n e l o n o v ě l i k n a v o s t i " hájil „ B o s s u e t o v u č i n n o r o d o s t " . S a m o ­ zřejmě, že C a u s s a d e několikrát v textu sděluje, že n e s m í m e propadnout (a vypočítává důvody) kvietismu. Ale pro spravedlivější p o s o u z e n í b y c h o m měli d o p o v ě d ě t , a to je o n e n druhý b o d , d o s v ě d č u j í c í , ž e c e l é C a u s s a d o v o ž i v o t n í nasazení právě ukazuje, že nelze duchovní život, plný dynamiky hledání, u z á s a d ň o v a t s t r u k t u r á l n ě . T a k j a k o s e vytvářejí n e ž i v o t n á u č e b n i c o v á schémata v z h l e d e m k Bossuetovi či Fénelonovi, j a k o t o m v h o d n ě mluví mistr slova B o u r d a l o u , tak b y c h o m r o v n ě ž m o h l i p r o p a d n o u t maný­ rismu, p o k u d b y c h o m chtěli C a u s s a d a zarámovat do jed­ n o d u c h é h o v z o r e č k u „ z naší strany" (nazývali b y c h o m h o „ v ě č n ý m o d e v z d á v a č e m , citově u m i l á č k o v a n ý m při prož i t k o v ý c h p u k r l e t e c h " ) . S e t ř e l i b y c h o m a s y m e t r i c k é para­ doxy. Na toto dále u p o z o r ň u j e nejen František Saleský, ale i v ý z n a č n ý znalec f r a n c o u z s k ý c h d u c h o v n í c h p r o u d ů , Henri Brémond, jež má pro Caussada, třebaže více dopřává s l u c h u F é n e l o n o v i , ty největší sympatie.

S p i s Odevzdanost do Boží prozřetelnosti j i ž z á h y po r o c e 1861 d o s á h l t é m ě ř r e k o r d n í h o čísla n á k l a d u ( j e d n o z m n o h a v y d á n í ke k o n c i 19. století n a p ř í k l a d dosahuje 50.000 v ý t i s k ů ) . D ů l e ž i t ý j e d á l e spis Instruction sur les états ďoraison suivant de M. Bossuet z r o k u 1694, v y d a n ý v P e r p i g n a n . B o s s u e t o v i a t é m a t u m o d l i t b y o d p o v í d á i s p i s e k Bossuet maitre ďoraison ( v y d a n ý a ž B r é m o n d e m r o k u 1931). N e m é n ě důle­ ž i t é j s o u j e h o Instructions spirituells, k t e r é d ř í v e a s i n e j v í c e č e p ý ř i l y c e n z o r ů v i n k o u s t . J s o u t o h o d v a s v a z k y , a kritic­ k é h o v y d á n í j s m e s e d o č k a l i a ž v r o c e 1962 v P a ř í ž i . Z v l á š ť d n e s je s o b l i b o u v y d á v a n é p o j e d n á n í o m o d l i t b ě srdce Traité sur Voraison du cceur ( j e d n o z k r i t i c k ý c h v y d á n í b y l o v y t i š t ě n o v P a ř í ž i r o k u 1981). O t e c C a u s s a d e j e d n o d u š e sděluje, ž e srdce j a k o střed osobnosti d o k á ž e rozlišovat mezi prožitkem (zážitkem) a nezapomenutelnou zkušeností. Ztotožňování pocito­ v ý c h prožitků se zkušenostmi zralého srdce se d o p o u š t í

v d u c h o v n í m životě p o u z e ten, k d o s r d c e m d o p o s u d neza­ č a l žít, a t a k z a m ě ň u j e s r d c e z a p o c i t y . N a o p a k t e n , k d o v í 0 nezviklatelných (transcendentálních) zkušenostech, bývá vyzbrojen jedním zásadním poznáním: nalézá svobodu

m i l o s t n ě přítomného okamžiku. J a k o B ů h m ů ž e světské o s o b y zkoušet v důvěře, k d y ž j i m o d e p í r á h m o t n é statky, k t e r é oni v p ř e b o h a t é m í ř e shle­ dávají právě u řeholníků, tak zase m ů ž e z k o u š e t řeholníky, kteří v určité fázi svého d u c h o v n í h o života nemusejí na p r v n í m í s t o k l á s t s t a r o s t l i v o s t o t y t o h m o t n é statky, tíži­ v ý m o s t n e m vnitřních c u k a v ý c h rozepří, které se jeví prvo­ plánově jako základní nedostatek v lidském jednání. Jako teolog nehovoří o samozřejmosti potřeby metodo­ l o g i e a p r á c e s fakty, t a k se ř e h o l n í k n e s v ě ř u j e s t í m , k o l i k strádání zakusil při obstarávání praktických záležitostí, j e ž vnější p o z o r o v a t e l ( s P a s c a l e m b y c h o m řekli: n i k o l i j e m n é h o d u c h a , v i d o u c í h o c e l e k v j e d n o m b o d ě , ale g e o m e t r i c k é h o , j e n ž v š e c h n o v i d í v e stejné p o č e t n o s t i b o d ů ) s h l e d á v á j a k o samozřejmý luxus. O t e c Caussade vzácně ukazuje, že není zapotřebí pomě­ řovat o b a t y p y a d e k v á t n í c h z k o u š e k , ale prostě - a v t o m m ů ž e m e s h l e d á v a t požehnaný okamžik p ř i č t e n í j e h o ř á d k ů - chce řeholníky v jejich rafinovaných trampotách povzbu­ dit. N e j d e o alibi, ale o soucítění. T ř e b a ž e m n o h é spisy o d u c h o v n í m životě j s o u zajatci existenciální situace, ve které b y l y napsány, C a u s s a d o v o p o j e d n á n í patří m e z i ty texty, které přerůstají stín své d o b o v é p o d m í n ě n o s t i a v p r a v ý čas přinášejí b l a h o d á r n ý

u ž i t e k . Teologie zkušenosti Ducha v j e z u i t s k é s p i r i t u a l i t ě (odvolávající se třeba na texty Petra Fabera či Jeronýma Nadala, j a k o ž t o počátky rodící se jezuitské komunity), b u d o u v ž d y p r o v o k o v a t ty, k t e ř í p o d f a k t y a a r g u m e n t y n e s h l e d á v a j í ž i v o t a n i d r a m a h l e d á n í h o d n o t . Ř í k á se, že j a k o d o m i n i k á n s k á spiritualita p ů v a b n ě hledá posel­ ství s v a t é h o D o m i n i k a , a n i ž b y m u s e l a n a p o ř á d c i t o v a t z a k a ž d o u větou o d u c h o v n í m životě T o m á š o v a génia, tak 1 jezuitská spiritualita hledá v p e v n ě vystavěné struktuře

a p r o p r a c o v a n é h o řízení řádu s v o b o d u n e v l a s t n i c k é h o roz­ lišování obtížně definovatelné „útěchy a neútěchy". O d v o ­ lávání se na „ z d r a v ý r o z u m " či „zlatý střed" (jako jistota z naší s t r a n y ) m ů ž e p r á v ě p ů s o b i t d o s t i p l a š e a r o z t ř e s e n ě . Ba m ů ž e zmrtvolňovat a zšedivit život. Ž á d n é otázky totiž nejsou vyřešeny a v ů b e c nepředstavují j e n o m marginální pocity. N a o p a k „pneumatické" texty Caussadovské dílny (tím, že nejsou: trhem m o ž n o s t í pro d u c h a p l n é hříčky; ani sterilní úzkostlivostí, která d o p ř e d u vylučuje plastičtější p o h l e d na život Slova ve slově; ani v y n u c e n ý m klidem, který maskuje nezájem o hlubší vztahy) n á m připomínají p o z v á n í d o n a p r o s t é a n e k o n t r o l o v a n é v y d a n o s t i - pro

Pána. Milost přítomného okamžiku je z a c h y t i t e l n á s r d c e m , k t e r é nemůže ž í t b e z s p o j o v á n í se s p l n o s t í T a j e m n é h o . D ý c h n e na nás nejen o b r o v s k á kultura f r a n c o u z s k é h o d u c h o v n í h o světa, ale p ř e d e v š í m p ř i z v á n í k t o m u , co otci C a u s s a d o v i nejvíce l e ž e l o na srdci: s v o b o d a ( t o h o t o ) srdce, která se s t á v á a u t e n t i č t ě j š í p o s t u p n ě , a p r o t o m u s í m í t n e j e n věr­ n é h o A d r e s á t a s v ý c h vlastních hnutí, ale j e d n u n a p r o s t o v y h r a n ě n o u a m b i c i - umění vyznat lásku v k a ž d é m o k a ­ mžiku života.

Michal Altrichter SJ