Dějiny kostela sv. Jakuba zpracoval Pavel Ramík
Kostel sv. Jakuba leží v těsné blízkosti místeckého náměstí. V minulých dobách jistě tvořil dominantu města, ale v současné době je téměř skryt za hradbou poměrně vysokých domů postavených okolo náměstí. Hlavní vchod kostela kupodivu nesměřuje na náměstí, ale kolmo k němu, jak je vidět z kopie kartografické mapy města, v příloze této práce. Přestože jde o kostel rozměrově poměrně malý, má pro věřící obyvatele Místku svůj význam, jednak tím, že se jednalo o první kostel na území města a také tím, že do konsekrace kostela sv. Jana a Pavla se jednalo o kostel farní. V současné době je kostelem filiálním. V těsné blízkosti kostela je postavena farní budova, jednopodlažní stavba obdélníkového tvaru. Fara byla postavena pravděpodobně současně s kostelem, anebo vzápětí po výstavbě kostela. V minulosti byla několikrát opravována. O její starobylosti dnes vypovídají kamenné veřeje hlavního vchodu. Až do současné doby je sídlem Farního úřadu a také bytem současného administrátora farnosti P. Maňáka. Kolem kostela se v minulosti rozkládal hřbitov, dnes již po něm není ani památky a plocha hřbitova se z větší části proměnila na městské chodníky a na stavební místa blízkých budov. Kdy se na tomto hřbitově přestalo pohřbívat, nelze dnes s jistotou říci, jisté však je, že koncem 17. století byla ještě opravována hřbitovní zeď. 1. Založení kostela a jeho nejstarší historie. Kostel sv. Jakuba je nejstarším kostelem na území města. Leží v severovýchodním rohu hlavního městského náměstí. Bohužel zástavba na náměstí nedovoluje, aby kostel tvořil dominantu či alespoň výrazný prvek náměstí. Konkrétní doklad o založení kostela sv. Jakuba není znám. Zdá se, že kostel vznikl v souvislosti s obnovou válečnými konflikty zaniklé osady Friedberch. Jak již bylo uvedeno, nová osada byla obnovena na jiném, výhodnějším místě a při ní byl s největší pravděpodobností založen i kostel. O dějinách kostela, zvlášť o nejstarší historii není mnoho písemných zpráv. Dílem snad proto, že se nejednalo o velký kostel v důležitém městě, zčásti možná proto, že město bylo během historie několikrát zasaženo pustošivými požáry. Při jednom z nich, v roce 1602, shořela i budova fary včetně farního archivu. Z tohoto důvodu jsou zprávy z nejstarší historie kostela velmi útržkovité a časově nekonzistentní. Novější historie však poskytuje mnohem více informací, mnohdy velmi bohatě vyvedených, i když v období po roce 1798 je téměř stoletá mezera v zápisech. Nejstarší písemná zmínka o kostelu je poměrně pozdní datace a pochází až z roku 15821. Jedná se o zápis z generální vizitace místeckého kostela za biskupa Stanislava Pavlovského. Vizitace zjistila, že kostel je dřevěný, zděný jen v presbytáři. 1
POLÁŠEK, J. Badatelé dodnes nezjistili… . Frýdecko-Místecko. 2000. roč. 6 . číslo 17
Na hlavním oltáři je socha sv. Mikuláše na zlatém pozadí a kromě hlavního oltáře jsou v kostele ještě dva boční oltáře. Kromě toho se vypočítávají dva stříbrné pozlacené kalichy, měděná monstrance a čtyři kasule. Kostel tehdy neměl žádnou věž. Ze zápisu je patrné, že biskup byl vizitaci osobně přítomen. Vizitátoři viděli údajně originál zakládací listiny, bohužel není známo, ze kterého roku. Tato listina velmi pravděpodobně shořela při obrovském požáru města roku 1602, kdy lehl popelem i kostel. Kostel byl v té době zasvěcen sv. Mikuláši. Později, snad po některé větší obnově, o které není nic známo, byl zasvěcen sv. Jakubovi Většímu, apoštolu. Proč se tak stalo, o tom není dochována žádná zmínka, kromě spisu Dominika Škarudy2. Z listiny z věže kostela, nalezené při jedné z oprav, se dozvídáme o jednom požáru, který v pátek před svátkem sv. Bartoloměje v roce 1615 zachvátil město i kostel. Při požáru byly podle zápisu zcela zničeny dva zvony. Z města zůstalo jen několik malých chaloupek, což dokládá i skutečnost, že musel být vystavěn i nový „rathaus“, který pak vydržel až do roku 1769. Dominik Škaruda však ve své práci uvádí jako rok zničujícího požáru rok 1622, odkud čerpal, nezaznamenal. Píše dále, že v té době však již byl kostel zbudován z kamene ve slohu gotickém. Měl čtyři okna. Při pohledu na velikost vnějších opěrných pilířů při presbytáři, což je nejstarší část kostela, se nabízí domněnka, že snad původně měl kostel poněkud strměji vedenou klenbu. Tato klenba se nedochovala a není o ní ani zmínka v písemných materiálech. Můžeme se jen domnívat, že snad tato klenba byla poškozena požárem, bleskem či jinou podobnou pohromou. Je také možné, že poškození klenby nastalo právě požárem v roce 1622. Nicméně na tento presbytář pak později navázala podélná, nepříliš dlouhá loď kostela, takže vznikl jednolodní kostel s lodí v podélné ose. Kompletní stavba kostela byla dokončena až v roce 1644 položením pískovcové dlažby do interiéru. Dominik Škaruda píše, že tento nový kostel byl zasvěcen sv. Jakubu Většímu. Proč, to nedodává, ani se nezmiňuje, odkud čerpal. Tvrdí také, že kostel byl konsekrován světícím biskupem Kašparem Karasem z Rhomštejna. Na kostelních zdech mělo být na tuto paměť vyznačeno dvanáct křížů. V té době snad měl kostel už malé varhany. Mariánská kaple byla ke kostelu přistavěna pravděpodobně v roce 1644, jak o tom referuje letopočet uvedený na portálu kaple. Kaple sloužila tehdy Bratrstvu Nejsvětějšího růžence. O její nové vybavení se postaral suknař Jan Laník v roce 1666. Vzhledem k datu postavení kaple a datu vybavení kaple se lze domnívat, že šlo pravděpodobně spíše o obnovu již existujícího vybavení kaple, či pořízení zcela nového vybavení. Kaple byla pokryta nástěnnými malbami ukazujícími výjevy z růžencových tajemství a byla v ní malá pavlač, ze kterého bylo vidět do lodě kostela. Kaple kromě toho obsahovala obraz Panny Marie Czestochowské, který daroval farář Christian Passek. Stříbrné korunky na obraze měly pocházet od Anny Opavské. Tehdy, tedy v roce 1644, byl také kostel nově vysvěcen, z čehož se dá usuzovat na v podstatě dokončené stavební práce. V letech 1682 – 1683 byla k čelní straně přistavěna čtvercová věž, jejíž horní konec přecházel v osmistěn a nejvyšší část byla dřevěná. Tato část byla později 2
ŠKARUDA, D. Pomníky zbožnosti křesťanské v Místku na Moravě . Method . 1884 . roč. 10 . číslo 9, str. 102
nahrazena špičatou cihlovou věží. Součásti věže byly věžní hodiny, pořízené v roce 1688. Z roku 1708 pochází zmínka o kapli sv. Kříže, je tedy zřejmé, že byla postavena již před tímto rokem. V roce 1723, za faráře Antonína Augusty, do věže udeřil blesk a napáchal velké škody, proto bylo nutno věž provizorně opravit. Síla blesku byla tak velká, že částečně natavila a zkroutila některé varhanní píšťaly, naštěstí nedošlo k požáru3. Řádná oprava věže na sebe dala čekat více než 30 let. Byla opravena až za faráře Josefa Čejky a po opravě bylo vloženo do makovičky věže pouzdro s listinami. Než se tak stalo, kaplan Klement Míček přečetl shromážděným farníkům obsah ukládaných listin. Slavnost byla ukončena zvláštním ceremoniálem. Totiž po uložení pouzdra do věžní makovičky, byla z věže rozhazována mezi shromážděný lid jablka, ořechy a jiné drobné dobroty. Později byl tento ceremoniál obdarovávání přítomných opakován při zavěšování nových zvonů do věže kostela sv. Jana a Pavla. Pouzdro vložené do věže bohužel shořelo při požáru v roce 1887. Dominik Škaruda se zmiňuje, že ve věži bylo tehdy pět zvonů. Sv. Václav o váze kolem 1500 kg, sv. Jakub vážící asi 1000 kg a sv. Mikuláš s váhou okolo 600 kg, který pochází z roku 1629. Navíc zde byl malý zvon umíráček a malý zvonek přenesený sem z radniční věže, na nějž se zvonil poplach. V sanktusové vížce byl zavěšen sanktusník. V tomtéž roce, kdy byla opravena věž, byla také k Mariánské kapli přistavěna předsíň a v lodi kostela zřízena oratoř . V roce 1724 byla věž kostela poněkud zvýšena a osazena barokní bání4. Že věž kostela trpěla z času na čas údery blesků, které věž a někdy i kostel poškodily, je jisté. Taková událost je popsána z roku 1761. Tehdy blesk udeřil do věže v okamžiku, kdy dva zvoníci právě zvonili. Jeden zvoník, zasažen bleskem, na místě zemřel. Druhého zvoníka blesk zranil na noze a tváři a zvoník po zásahu ztratil vědomí. Později jej zachránci přivedli k sobě. Blesk zničil část dřevěné konstrukce, některé součásti věžních hodin a povalil kříž na hřbitově. Poté zmizel v zemi, naštěstí bez toho, že by způsobil požár. Podobně udeřil do věže blesk jen v roce 1777 třikrát. V roce 1791 byl celý kostel zevrubně opraven. Uvnitř byl kostel nově vydlážděn a dřevěná konstrukce střechy opravena. Současně byla zvýšena nástavba věže s bání a vystavěna pavlač pro zpěváky. Na pavlač pak byly pořízeny nové varhany, které zhotovil jezuita František Horčička, původem z Frýdku, za cenu 200 zlatých. Do kostela byl pořízen hlavní, pravděpodobně nový, oltář, který vyrobil Frýdečan Matěj Weiszman. Ten také zhotovil kazatelnu. Také oba boční oltáře byly buď zrenovovány, anebo zcela nově udělány Hippolytem Weiszmannem. Hippolyt Weiszmann také vytesal novou kamennou křtitelnici. Další oprava byla provedena v roce 1857. Co se tehdy opravovalo a jak věž tehdy vypadala, nevíme. Zaznamenána je výše opravy, a sice 600 zlatých a skutečnost, že věž byla natřena žlutobíle a pokryta bílým plechem. D. Škaruda píše, že v té době jsou už na věži jen tři velké zvony a současně je podrobně popisuje. Není však jasné, 3
POLÁŠEK, J. Hořel Místek, hořel… . Frýdecko-Místecko. 1996. roč. 2 . číslo 41 POLÁŠEK, J. Za historií místeckých kostelů . Frýdecko-Místecko . 1996 . roč. 2 . číslo 31
4
zda některý z těchto tří zvonů je totožný s některým z pěti původních zvonů, které byly ve věži po opravě za Josefa Čejky, anebo se jedná o zcela jiné zvony. U všech tří z nich by to, podle datace uvedené v nápisech na zvonech, mohlo být možné. Co se stalo s ostatními dvěma zvony není známo. Největší zvon nese nápis: „Ulit jsem ke cti Boha Otce všemohoucího, blahoslavené Panny Marie nákladem kostela a města Místku, na zakázku ctihodného faráře Matouše Svitavského v měsíci říjnu léta Páně 1629.“ Na zvonu je pak dále obraz Ukřižovaného, P. Marie, nějakého biskupa, pak další dvě postavy a znak města Místku. Prostřední zvon nese nápis: „ Ke cti Boží a blahoslavené Panny Marie jsem pro město Místek léta Páně 1626 ulit.“ Třetí, nejmenší zvon má tento nápis: „Tento zvon obstaral ctihodný pan Václav Ignác Zezulka z Místku na Moravě rodem, sv. teologie bakalář, farář ve Zdounkách, léta Páně 1688.“ Dále pak přídavek: „Pavel Sreksfuz mne v Brně 1638 ulil.“ O více než šedesát let později, v roce 1858, byla znovu v kostele vyměněna dlažba a obnoven interiér. Při tom byla vyměněna kazatelna a dva boční oltáře. V období let 1864 – 1873 byl kostel nově vymalován a obnoven mariánský oltář v kapli Panny Marie. Za faráře Bedřich Kauna, pravděpodobně v letech 1880 – 1885, byl kostel zevrubně vevnitř i zevně opraven. Dělo se tak z odkazu měšťana, výrobce a obchodníka hudebními nástroji, Rafaela Piskoře, který zemřel 1. května 1880. Byla opravena sakristie, vymalován interiér, báň věže byla obnovena a natřena na červeno. Došlo také k zazdění jednoho z průchodů pod věží, aby tak bylo získáno o něco více místa do poměrně malého vnitřního prostoru kostela, který nabízel místo asi třem stům věřících. Současně byly pořízeny dvě sochy: soška Ježíška, před níž se pak konaly dětské pobožnosti a socha P. Marie, před kterou se konaly májové pobožnosti . Kostel měl tehdy dle popisu deset oken, čtyři vchody, dvě pavlače, hlavní oltář sv. Jakuba Většího a dva boční oltáře, z nichž jeden byl zasvěcen Nejsvětějšímu srdci Páně a druhý Panně Marii. Vedle bočních oltářů existovaly dva vedlejší oltáříky zasvěcené sv. Antonínu Paduánskému a sv. Mikuláši. V Mariánské kapli byl celodřevěný oltář P. Marie, podávající sv. Dominikovi růženec a ještě několik obrazů a drobných sošek. Datace této opravy není přesně známa a je na ni možné usuzovat jen ze zmínky v kronice, že shořely dva roky staré varhany pořízené částkou 1060 zlatých. Dominik Škaruda zaznamenává zvláštní zvyk, který se slavil v předvečer patronicia sv. Jakuba. Večer před svátkem hráli hudebníci na věži kostela, načež byl z věže shozen mezi shromážděné kozel s pozlacenými rohy. Krev zabitého kozla si brávalo do šátků množství Slováků, kteří chodili na slavnost patronicia. Krev měla sloužit jako prostředek proti různým nemocem. Tento zvláštní zvyk však koncem 19. stol. postupně odumřel. Rok 1887 se navždy zapíše do historie kostela sv. Jakuba, protože znamenal pro kostel jednu z největších katastrof v jeho historii. V tom roce ve středu 10. srpna, tedy v horkém letním období, kdy bylo všechno vysušené sluncem, se kolem poledne začal zvedat severozápadní vítr, který velmi brzy přešel v silný vichr. Tou dobou začalo z nezjištěných příčin hořet v oblasti tzv. Eliášova domu, kde byl městský špitál. Oheň se s vydatnou pomocí větru šířil městem a zachvacoval celé ulice. Na své cestě zničil mnoho obytných budov a i místní průmyslovou přádelnu. Místní hasiči museli však
brzo zanechat svých snah oheň uhasit a to dílem z nedostatku vody v tomto období běžném a také pro obrovský žár vydávaný požárem. Nakonec se oheň přiblížil i k místům, kde stojí kostel sv. Jakuba. Začala hořet věž kostela, která se pravděpodobně vzňala od množství žhavých uhlíků hnaných v ovzduší prudkým větrem. Během chvíle se oheň rozhořel s takovou intenzitou, že se začaly tavit zvony ve věži. Z věže opadával hořící materiál na střechu kostela. Nakonec byla konstrukce věže natolik požárem oslabena, že se zřítila na střechu a prorazila ji. Klenba se propadla do interiéru, a tak bylo umožněno plamenům, aby dokonaly své dílo zkázy kompletním zničením vnitřního zařízení. Shořely nové lavice, varhany pořízené dva roky předtím nákladem 1.060 zlatých, kazatelna i oltáře. Z celého kostela byla zachráněna jen monstrance s Nejsvětější svátostí, kterou duchapřítomně vynesl tehdejší kooperátor Gogela. Zvláštním způsobem byla od požáru uchráněna fara, ležící v těsné blízkosti kostela, snad proto, že byla pokryta plechovou krytinou. Záznam v kronice mluví o velké snaze zachránit farní archiv, což se s obrovskou námahou nakonec podařilo. Zásluhu na tom měl obchodník Eduard Žižka, který vlastním přičiněním archiv hájil. Škody na kostele byly natolik obrovské, že někteří městští zastupitelé dokonce navrhovali trosky zcela zbořit. Pro místecké farníky šlo o ránu o to větší, že kostel byl krátce před požárem poručením Rafaela Piskoře uvnitř obnoven a vymalován. Generální oprava byla započata ihned po požáru a prováděla se v rozmezí let 1887 – 1888 a kromě věže byla ukončena právě v zimě 1887. Ovšem už v zimě 1887 byly opravy tak daleko, že se zde sloužily mše sv. Na jaře 1888 se pak ihned pokračovalo. Vzhledem k rozsahu škod je dlužno uznat, že oprava musela probíhat velmi rychlým tempem. Finančním základem pro opravy byla vyplacená pojistka ve výši 13.208 zlatých. Na vnější fasádě se oprava podepsala snížením počtu bohatých barokních štuk a sjednocením fasády. Věž nedostala bývalou barokní nástavbu, nýbrž prostý jehlanec, který byl nahrazen současnou věžní bání po poškození této jehlancové nástavby za druhé světové války. Výška věže po opravě činila 53 metrů. Protože vnitřní inventář kostela nebyl pojištěn, byla učiněna sbírka na pořízení nového vybavení. Do této sbírky přispěl i olomoucký arcibiskup částkou 3.346 zlatých. Byly tedy nově zřízeny oltáře včetně oltáře Panny Marie Lurdské v Růžencové kapli. V březnu 1888 byly osazeny nové varhany dodané od varhanáře Neussera z Nového Jičína v ceně 1.472 zlatých a v presbytáři usazena nová černobílá dlažba. Současně byly pořízeny nové lavice. Také ostatní potřebné věci byly zařízeny pomocí darů, např. stříbrný kalich v ceně 190 zlatých darovaný vdovou Matějíčkovou, či stříbrná, silně zlacená monstrance v ceně 400 zlatých darovaná Františkem Kořínkem. Veškerý inventář tak získal současnou novogotickou střízlivost, oproti bývalé rozvláčné barokní kráse. Slavnost obnovy chrámu se udála dne 8. prosince 1888, kdy byly do kostela slavnostně přeneseny tři sochy, a to socha Panny Marie Lurdské, Božského Srdce Páně a Nejčistějšího Srdce Rodičky Boží, které byly uloženy na tři nové oltáře. Byla to obrovská slavnost, jíž se účastnilo velké množství věřících a která je podrobně popsána ve farní kronice místecké i kronice města Místku. O několik dní později byly přivezeny nové čtyři zvony ze zvonařské dílny brněnského zvonaře Emila Webra v ceně 5.870 zlatých. Zvon Jakub o váze 1696 kg, P. Marie o váze 859 kg, sv.Václav s váhou 437 kg a sv. Josef vážící 212 kg. Zvony
byly posvěceny v Brně brněnským biskupem Františkem Bauerem v pondělí 17. prosince 1888, pak byly dopraveny vlakem na frýdecké nádraží. Dne 21. prosince byly zvony s obrovským průvodem čítajícím několik tisíc osob včetně duchovenstva a obecního zastupitelstva dopraveny spřežením běloušů na vyzdobených vozech až ke kostelu. Zde byly po požehnání ihned vytaženy na kostelní věž. Upevňovací práce pak probíhaly ještě následující den. Současně se zvony byly na kostelní věž osazeny i nové hodiny, původem z nedaleké Bašky. Dalšího dne, 22. prosince, hodiny poprvé odbily poledne a nové zvony poprvé zvonily Anděl Páně. Zdálo se, že tyto zvony budou při kostele „na věky“, bohužel další vývoj ukázal, že ještě dvakrát budou místečtí farníci opakovat slavnost svěcení zvonů. Současně s opravou byla přestavěna zásadním způsobem i sakristie, aby byla větší a praktičtější. Tuto přestavbu zaplatilo město. Zásluhu na tom má tehdejší kaplan P. Ferdinand Winkler, který dohodu s městem vyjednal. O rok později, 15. srpna 1889, stále ještě v zápalu oprav kostela po strašlivém požáru, byla slavnostně korunována socha Panny Marie zlatou korunkou, zvlášť pro tuto sochu vytvořenou ve Vídni. Na tuto korunku darovaly své zlaté ozdoby bohatší místecké ženy. Korunku posvětil a na sochu Panny Marie usadil děkan P. Vincenc Falta. 2. Další historie kostela. V roce 1916 dne 18. října byl v kostele sejmut nejmenší ze zvonů a odveden pro účely válečného průmyslu. Komise si počínala zvláště necitelně. Zvon byl shozen z věže jednak pro ušetření práce, jednak proto, aby nemusel být pracně rozbíjen. Zbylé tři zvony se podařilo zachránit, ale i tak věřící vyprovodili zvon z farnosti s pláčem. Také z ostatních kostelů byl sejmuty některé zvony. Současně byla sebrána měděná střešní krytina, ta byla však v poměrně špatném stavu, takže se zde neděla tak velká škoda, jako u rekvírování zvonů. Další rekvírování se odehrálo o pouhé dva roky později v roce 1918, kdy byly odebrány v červnu z varhan cínové píšťaly a největší zvon sv. Jakub. Třetí zvon byl z věže shozen a rozbit, ale na rázný zákrok faráře P. Kopeckého byl, i když rozbitý, ponechán na místě. Další osudy rozbitého zvonu nejsou známy. Za rok nato, už po válce, v roce 1919, se konala oslava 150-letého výročí posvěcení kostela. Slavnost proběhla tak, jak byla slavena v roce 1769 a vedl ji P. František Bařina z Brna za přítomnosti velkého množství dalších kněží. Po delší době bez oprav byla v roce 1923 provedena oprava zevnějšku kostela a oprava klempířských prvků. Zednické práce přišly na částku 69.000 Kč, a provedla je stavební firma Hendrych a práce klempířské pak stály 32.000 Kč a provedl je klempíř Růžička. Také byla pokrývačem Hartenbergem opravena krytina v ceně 30.000 Kč. V roce 1923 využil místecký farář P. Pochyla vhodné hospodářské situace v Německu, kdy se platilo za jednu miliardu marek asi 8 Kč, a objednal u německé firmy Geittner nové zvony. Tato událost je blíže rozepsána v části o dějinách kostela Jana a Pavla. Dne 17. června 1923, v neděli, byly za ohromné účasti věřících zvony posvěceny. Svěcení vykonal olomoucký kanovník P. Ignác Janák v zastoupení právě nemocného arcibiskupa Antonína Stojana. Pro kostel sv. Jakuba byly posvěceny tyto
zvony: sv. Václav o váze 420 kg s obrazem sv. Václava a nápisem „Ke cti a slávě Boží a sv. Václava. Svatý Václave, vévodo české země, nedej zahynouti nám i budoucím.“, v tónu Gis a zvon sv. František o váze 315 kg, s obrazem sv. Františka Serafinského a nápisem „Ke cti a slávě a slávě Boží a sv. Františka z Asissi. Můj Bože-mé všecko.“ Na druhé straně zvonu je nápis „Věnoval František Pochyla, farář v Místku.“. Tón zvonu je H. Účtovaná cena většího zvonu byla 5.506 Kč, clo činilo 1.977 Kč, montážní práce dělaly 615 Kč. Celkem tedy 8.098 Kč. Celkové náklady se však snížily o příjem za rekvizici starého zvonu, který činily 4.000 Kč. Za druhý, menší, rekvírovaný zvon činil příjem 3.514 Kč. Přitom je ovšem nutno uvážit, že hodnota válečných a předválečných peněz se podstatně lišila. V roce 1929 byl kostel elektrifikován. Náklady byly hrazeny z darů. O této záležitosti není v kronice širší zmínka. Rok 1930 přinesl kostelu opravu lavic, či jejich výměnu za nové lavice. Stará olejová malba byla smyta a nahrazena novou, jednoduchou a světlou výmalbou. Ta byla záměrně jednoduchá, protože se očekávala větší oprava celého interiéru kostela. Celá oprava vyšla na 33.000 Kč a byla hrazena ze sbírek věřících. Časem poznamenaná a povětrnostními vlivy poničená fasáda si žádala opravu. Ta se uskutečnila v roce 1941, i přesto, že byl rok války. Celý kostel byl otlučen až na zdivo a znovu nahozen. Při této příležitosti byl opraven i venkovní výklenek za apsidou zvaný Getsemanská zahrada. Práce prováděl stavitel Klema. Náklad opravy byl 100.000 Kč. Getsemanská zahrada stála 2.000 Kč a uhradil ji dárce Jarolím. Současně měla být podobným způsobem opravena fara, ale při zahájení prací přišel státní zákaz v práci pokračovat z důvodu válečného nedostatku materiálu. V tomto roce byla také Památkovým úřadem provedena prohlídka všech kostelů a shledáno mnoho starožitných věcí, které potřebují restauraci. Mají být provedeny později. V roce 1942 již po třetí se místečtí farníci museli rozloučit se svými zvony. Stalo se tak 8. dubna z nařízení německých okupačních úřadů a z města bylo odvezeno celkem 21 zvonů. Náhradou byly sjednány válečné zvony zvané křapáky, celkem 5 kusů. Kronika lakonicky poznamenává, že zvoní jak umí, ale pěkně ne. V rozmezí léto až podzim roku 1945 se provedla oprava vnitřku kostela, také jeho dřevěného vybavení. Varhany a celý kostel byl elektrifován. Nakonec byl kostel vymalován a do lodě zavěšen lustr přenesený z kostela sv. Jana a Pavla. Pořízeny byly kovové rámy oken v kapli a sakristii a okna nově zasklena. Také se jednalo o přestavbě varhan s varhanářem Hrabovským z Hukvald, ale marně, a tak byla přestavba odložena na pozdější dobu. Opravu měla původně provést firma Petrák z Valašského Meziříčí, ale před zahájením prací firma odřekla. Práce proto provedl místní malíř Josef Kozelský. Práci na oknech provedla firma Blaschke zdarma, ostatní práce byly zúčtovány ve výši 22.000 Kč a zaplaceny ihned v hotovosti.
3. Současný stav kostela. Kostel má v současné době podobu jednolodí s poměrně krátkou a širokou lodí obdélníkového půdorysu. Loď má valenou klenbu s lunetovými výsečemi a profilovanými žebry, které jsou zvýrazněny hnědavou malbou a která vhodně kontrastuje se světlou výmalbou ostatních ploch. Kněžiště, připojené k lodi z jihovýchodní strany, je půdorysně trojboké, odsazené od lodi a jeho osa se mírně odklání k severu. Kněžiště je zaklenuto jedním polem křížové klenby s tunelovým závěrem. V čelní stěně kněžiště, za hlavním oltářem, se nachází jediné malé gotické okno s gotickou vitráží. Ostatní okna mají po provedených opravách pseudorománský profil s moderními skleněnými vitrážemi provedenými brněnskou firmou Vitráž Brno. V severozápadním průčelí dominuje předsazená věž na poměrně mohutném čtvercovém základě, který je směrem nahoru odstupňován a výše pak přechází do oktaedru. V horní části základu věže jsou malé niky, které byly původně zaplněny sochami světců. V oktaedrové části věže se nachází hodiny. Věž je zakončena typickou cibulovitou nástavbou s kampanilou, ukončenou křížem. Krytina věže je z měděného plechu. Věž i kostel má bílo-červenou hladkou omítku. Z pravé strany se k lodi kostela přimyká centrální kaple Panny Marie Růžencové s předsíní na straně hlavní věže a pavlačí. Kaple je přístupná z interiéru kostela dvojicí půlkruhových průchodů. V kapli je oltář Panny Marie Lurdské, doplněný sochami sv. Anny a sv. Josefa s Ježíškem. V soklu retabula jsou pozlacené dřevoryty s obrazy ze života Panny Marie. V kapli se nachází také malý boční oltář sv. Františka z Asissi. Naproti němu je vchod do předsíně kaple, v současné době využívané jako zpovědní místnost. Na opraveném gotickém portálu je dobře patrné vročení 1644. Kněžiště i loď jsou opatřeny odstupňovanými opěrnými pilíři opatřenými malými nikami, v nichž byly původně sošky světců. Téměř naproti Růžencové kapli se nachází sakristie s patrem v horní části, využívaném jako depozitář. V interiéru lodi je na levé straně umístěna dřevěná plastika sedící sv. Anny s Ježíškem a se sv. Janem Křtitelem, pravděpodobně z konce 15. století, autor není znám. Na obou bocích kněžiště jsou umístěny dva oválné obrazy zobrazující sv. Josefa a sv. Augustina ze závěru 18. století, autor je neznámý. Na pravé straně kněžiště je umístěna menší, dřevěná, gotická křtitelnice, stojící na jednoduchém válcovém sloupu. Na víku křtitelnice je dřevěná plastika křtu Ježíše Krista v Jordánu. Křtitelnici doplňuje dřevořezba sv. Ducha umístěná na stěně nad křtitelnicí. V hlavním oltáři je obraz Oslavy sv. Judy Tadeáše od místeckého malíře Dominika Pieczky z roku 1859. Oltář je gotického charakteru, po obou stranách doplněn sochami sv. Petra a Pavla. V současné době je v kněžišti umístěn obětní stůl, ambon a sedes z bílého ušlechtilého kamene. Tato sestava velmi dobře doplňuje interiér kostela. V zadní části kostela jsou umístěny obrazy křížové cesty v současném moderním pojetí, umístěné zde počátkem roku 2002.
V sanktusové vížce je zavěšen zvon z roku 1797 od olomouckého zvonaře Wolfganga Jana Sarkandera Strauba s obrazy Kalvárie a postavami svatých Jana, Pavla, Ondřeje a Ambrože. Zvon pravděpodobně pochází z věže kostela sv. Jana a Pavla. V posledních desíti letech byl kostel zevrubně opraven. Toto úsilí dokumentuje následující řada oprav a rekonstrukcí kostela, ze kterých jmenujme alespoň ty největší. V roce 1991 byla Stavebním podnikem Opava a nákladem 70.000 Kč opravena střecha. O čtyři roky později, tedy v roce 1995, bylo na věž instalováno zařízení pro automatické zvonění v celkové ceně 147.000 Kč, které dodala firma Tkadlec z Halenkova. Poslední velká rekonstrukce pochází z roku 2001. Jde o celkovou rekonstrukci krovů, provedené firmou Artes z Frýdku-Místku v celkové ceně 330.000 Kč. Celý kostel je tedy nyní uvnitř i vně opraven. Vybavení interiéru je nově zrenovováno nákladem několika miliónů korun. O tyto práce se s nesmírnou obětavostí a pílí postaral současný děkan P. Josef Maňák. Jeho úsilí by samozřejmě vyznělo zcela naprázdno, jestliže by se nenašlo dost finančních přispěvatelů z řad věřících. Vzhledem k dobré spolupráci mezi farností a městským úřadem je značným přispěvatelem oprav i samotné město. Kostel se tak stal velmi krásným a důstojným stánkem Božím pro farnost i celé okresní město.
