S T U D I E O R U K O P I S E C H X X XV I , 2 0 0 5 – 2 0 0 6
Maurus Simonis a jeho katalog rukopisů kostela sv. Jakuba v Brně Irena Zachová Příspěvek „Brněnská svatojakubská knihovna a její katalogizátoři“1 i tento článek jsou parerga, která vznikla na základě mého podílu na přípravě vědeckého katalogu rukopisů svatojakubské knihovny v Brně. Sestavovatelem katalogu je pracovník Oddělení pro soupis a studium rukopisů Archivu Akademie věd České republiky S. Petr2 a katalog byl plánován na rok 2007. Cenná svatojakubská knihovna, obsahující více než 120 rukopisů a 140 tisků (většinou inkunábulí a paleotypů), vznikala zhruba od 15. století. Liturgické kodexy dávali pořizovat svatojakubští oltářníci při fundaci jednotlivých oltářů,3 kostelu darovali knihy i Brňané po návratu ze zahraničních univerzit – za všechny uvádím známého brněnského notáře Jana Thabrarra, jemuž věnoval důkladnou studií pozornost dlouholetý ředitel Archivu města Brna (nadále AMB) Jaroslav Dřímal.4 Knihovna neopustila prostor farního kostela (i když v jeho rámci přesuny prodělala) až do r. 1931, kdy se město Brno dohodlo s městskou farou u sv. Jakuba na uložení svatojakubských archiválií v Městském archivu. V určitých obdobích sloužila jako knihovna veřejná, tedy na jedné straně napomáhala vzdělávání zájemců, na straně druhé byla ovšem vystavena nebezpečí, že bude o část svých pokladů ochuzena. Došlo ke ztrátám tisků, vlepených zlomků a folií, z rukopisů byly vyřezány četné miniatury atd. Situaci před r. 1873, než začal u sv. Jakuba jako farář působit P. Ferdinand Kment, který knihovnu pro veřejnost uzavřel,5 líčí r. 1889 kustod brněnského Františkova muzea W. Schram: „Wer 1 2 3 4 5
In: Donum magistrae. Ad honorem Dana Martínková, Praha 2007, s. 306-335. Na tomto místě mu vyslovuji upřímný dík za ochotu, s níž mi poskytoval cenné informace. Zároveň srdečně děkuji za pomoc odb. pracovnici AMB dr. H. Jordánkové. Toto téma nově zpracoval Tomáš Borovský, Kaplani, oltářníci a jejich beneficia v kostele sv. Jakuba v Brně, Brno v minulosti a dnes 15, 2001, s. 271-312. Jaroslav Dřímal, Notář Jan Thabrarr, ČMM 58, 1934, s. 1-144. Srv. Adolf Patera, O umučení sv. Jiří. Staročeská rýmovaná legenda ze XIV. století, ČČM 61, 1887, s. 77 – v poznámce editor vyslovuje P. Kmentovi dík, že jemu a J. Kašparovi
205
dem Messner ein Trinkgeld gab, konnte ungehindert stundenlang ohne Aufsicht in der Bibliothek das Gastrecht geniessen und – missbrauchen“.6 Kromě kostelního inventáře z let 1487-1489,7 do něhož byly zahrnuty i svatojakubské rukopisy, neexistoval až do r. 1780 ke knihovně žádný katalog. Jejím prvním katalogizátorem byl převor rajhradských benediktinů Alexius Habrich (*1736 – †1794), který se pro svůj klášter vydatně zabýval podobnou činností – v Moravském zemském archivu (nadále MZA) jsou ve fondu E 6, Benediktini Rajhrad, uloženy jeho soupisy.8 R. 1780 pořídil katalog rukopisů i tisků svatojakubské knihovny a na základě prostudování jejích fondů napsal pak o rok později první verzi pojednání o jejím vzniku a osudech s názvem „Dissertatio praevia“;9 definitivní podobu a titul „De origine et fatis bibliothecae ad sanctum Iacobum Brunae asservatae dissertatiuncula“ jí dal r. 1782.10 Zabývá se v ní jednotlivými mecenáši knihovny a jejich donacemi od prvního, Johanna Czapfla z konce 14. století, po Mikuláše z Brna a Erharda z Lokte, působící o století později. Její součástí jsou i opisy tří instrumentů – listin, které se týkají svatojakubského kostela, jeho duchovenstva i kodexů kostelu věnovaných. V AMB je opis Habrichova katalogu s předeslanou Dissertatiunculou, původně patřící do sbírky rukopisů Františkova muzea (dnešního fondu G 11 MZA), uložen jako č. 7260 Sbírky rukopisů AMB. Další tři mírně se vzájemně lišící kopie katalogu jsou uloženy ve zmíněném fondu MZA E 6: v sg. H f 22 dva exempláře, v sg. H f 22bis exemplář třetí. Dissertatiuncula s třemi instrumenty byla pojata do katalogu Habrichova pokračovatele P. Maura Simonis, dnes AMB, Sbírka rukopisů č. 7254, nadále katalog II, jemuž platí naše pozornost a z něhož bude nadále citováno. Habrich v Dissertatiuncule líčí, jak se dočetl v písemnostech významných osobností – jmenuje převora svatotomášských augustiniánů G. Gladicha (priorát 1632-1652) a historika D. J. I. Hofera (*1696 – †1747) – o pozoruhodných knihách, které dotyční objevili ve svatojakubské knihovně,
6
7 8 9 10
206
udělil svolení k prohlídce knihovny, kde mj. našli tuto legendu, dnes ovšem deperditum. Wilhelm Schram, Die alte Kirchenbibliothek bei St. Jakob in Brünn, Notizenblatt der Historisch-statistischen Section der Mährisch-schlesischen Ackerbaugesellschaft 1889, s. 71. AMB, fond A 1/1 Sbírka listů, mandátů a listin, inv. č. 765. Sign. F a 15, F a 16, F a 17/1-5, G e 14 quinquies, H f 24, H f 25. Uložena v MZA, fond E 6, sign. H f 22bis. Čistopis v MZA, fond E 6, sign. H f 22.
takže pocítil „de horum … hic olim inventorum librorum veridica existentia inquirendi … orexim“ (fol. 6rv). Protože ke knihovně neexistoval katalog a nikdo mu nedokázal říci nic bližšího, po dohodě se svatojakubským farářem I. Sukupem (farářem od r. 1776, †1799) se mohl v knihovně po oněch vzácnostech poohlédnout osobně. Za to přislíbil sestavení katalogu. Jeho pátrání po vzácnostech, které měli v rukou Gladich – ten zmiňuje „de quodam sui ordinis iam dudum ante modernum sancto-Thomaeum Brunae fundato veteri monasterio notitiam quasi certam“, a Hofer – „cuiusdam Mauri, primi praepositi Rayhradensis, manuscriptum ac olim … senatui Brunensi dedicatum opus“ (fol. 6r), bylo marné, jakkoli „lynceis usus oculis“ pečlivě prolistoval všechny kodexy. Buď tedy, jak soudí, jejich zpráva nebyla věrohodná, nebo někdo nějaké knihy z knihovny odnesl. Habrich konstatuje i další ztráty, např. z donace Jana ze Svitav z 15. století, obnášející tři desítky rukopisů, byla v jeho době polovina nezvěstná. Z Janovy donace pochází i známé Catholicon, které Habrich náhodou objevil dříve, než se začal svatojakubskou knihovnou zabývat, v registratuře města Brna11 a které se do svatojakubské knihovny už nevrátilo (dnes je sice uloženo v AMB, avšak jako č. 115 jeho Sbírky rukopisů). Jak převorovi čas dovolil, věnoval se katalogizaci. Rozdělil kodexy na rukopisy a tisky, v rámci obou částí pak třídil tematicky tak, aby vzniklý katalog nejen rychle informoval, která kniha v knihovně je či není, ale také ve které třídě stojí. Ke každé knize připojil provizorně štítek s pořadovým číslem, pod nímž je kodex v katalogu. Kritériem řazení rukopisů byla jejich velikost. Habrich tedy jako první přidělil svatojakubským rukopisům (i tiskům) pořadová čísla-signatury (=druhá složka dnešních signatur). Po r. 1800 se ke katalogizaci knihovny vrátila osobnost, která je předmětem našeho zájmu, bývalý kapucín, od r. 1774 svatojakubský německý kazatel a od r. 1794 kaplan kostela Maurus Simonis. Jeho curriculum vitae z r. 1801 můžeme sledovat v materiálech AMB:12 Narodil se r. 1740 v Praze v rodině řeznického mistra, r. 1775 vstoupil v Mnichově Hradišti ke kapucínům, r. 1763 byl ve Vyškově vysvěcen na kněze a měl primici v brněnském kapucínském kostele, r. 1767 se stal kazatelem v pražské Loretě, r. 1774 byl povolán jako německý kazatel do Brna,13 r. 1784 byl při rušení klášterů pře-
11 12 13
Registraturu navštívil r. 1769 a pořídil soupis rukopisů a tisků v ní uložených. Kopii soupisu uchovává MZA, fond E 6, H f 24, Catholicon je v soupisu uvedeno pod č. 2. Fond A 1/5 – Zbytky registratur, inv. č. 347/2, karton 147. Jeho řečnické umění dokládají dvě řeči, které byly po pronesení vydány v Brně tiskem: první z r. 1778, kdy byla nařízena veřejná modlitba za požehnání pro c. k. zbraně, druhá
207
ložen do farních příbytků, r. 1794 začal u sv. Jakuba působit jako kaplan. V r. 1801, kdy svůj stručný životopis zaznamenal, už v kaplance „v pokoji očekával konec svých prací a své vysvobození, aby přešel do lepší vlasti, kterou nám slíbil Spasitel“. Musel si ale počkat: r. 1813 se stal svatojakubským farářem, o dva roky později, jako pětasedmdesátiletý, zemřel. I on, podobně jako Habrich, měl ke knihám blízký vztah, podotýká, že má „semper in deliciis antiquorum monumentorum praedilectionem“ (fol. 8rv), těžil z přátelství učeného bibliofila J. P. Cerroniho (*1753 – †1826) i ochoty tehdejšího svatojakubského faráře Johanna Böhma (*1756 – †1812, farářem od r. 1800). Svému předchůdci v katalogizačních pracích neupírá zásluhy – „miratus operosum hunc clarissimi Patris Alexii Habrich in investigandis antiquis codicibus conatum“, rozhodl se nicméně „inchoatum hunc ante viginti duos annos, sed nondum perfectum catalogum reassumere, recensionibus augere et ad felicem finem perducere“ (fol. 8rv). Toto se ovšem dočteme až v jeho zmíněném katalogu z r. 1805, do kterého pojal kompletní svatojakubskou knihovnu. Z r. 1802 pochází jeho autograf s titulem „Catalogus manuscriptorum in ecclesia parochiali ad s. Iacobum Brunae, confectus a P. Mauro Simonis capelano 1802“, původně součást Cerroniho sbírky rukopisů (sg. II 351), dnes AMB, č. 7246 Sbírky rukopisů, nadále katalog I, který Cerroniho synovec J. J. Czikann opatřil výstižnějším názvem „Catalogus criticus manuscriptorum ecclesiae parochialis sancti Iacobi Brunae“. (Cerroniho zájem o svatojakubskou knihovnu dokládá jeho autograf – částečně německá verze katalogu z r. 1805 s drobnými dodatky; i tento katalog je uložen ve Sbírce rukopisů AMB, a to pod č. 7284.) Práce z r. 1802 je výběrový katalog, rukopisy nejsou popisovány podle sledu signatur, některým je věnováno mnoho prostoru a katalog, jak upozorníme níže, přináší i opisy textů, které se do naší doby nezachovaly. Většina jeho popisů je podrobnější než popisy katalogu II, na druhé straně však, jakkoli ojediněle, v katalogu II najdeme i doplňky oproti katalogu I. Konečnou podobu dal P. Simonis svému katalogu r. 1805. K dispozici je jeho opis, zmíněný rukopis č. 7254, katalog II, dobře čitelný a relativně spolehlivý,14 ale přinášející bohužel jenom část své předlohy – Habrichovu
14
208
z r. 1790 – smuteční řeč na smrt Josefa II. Srv. Vladislav Dokoupil, Soupis brněnských tisků. Staré tisky do r. 1800, Brno 1978, č. 1778/31 a č. 1790/35. Jeho drobné nepřesnosti lze revidovat náhledem do katalogu z r. 1802, pokud byl do něho příslušný kodex zařazen, např. u č. 52/81, Sermones sacri, na fol. 53v katalogu II čteme: „…haec duae partes per incuriam bibliopegae vel scriptoris hinc inde tribus locis disper(s)ae“, Dřímal tužkou připsal otazník, na pag. 60 katalogu I je správné „ … inter Sermones hinc inde etc.“
P. Maurem doplněnou Dissertatiunculu, celkem 5 instrumentů a první část katalogu – popisy svatojakubských rukopisů bez legend a vypsaných zajímavostí, které byly součástí originálu katalogu. Jak P. Simonis podotýká, respektoval při katalogizaci pořadí a čísla, která kodexům dal jeho předchůdce, jenom „ke konci (popisu) rukopisů připojil pro připomínku starších dob to, co se v liturgických knihách liší od moderního ritu“ (fol. 9v), a životy světců-patronů Čech a Moravy, vypsané ze starých breviářových čtení. Kopie, která je uchovávána v AMB, končí výčtem farních matrik, dodatky P. Maura se nezachovaly. Oproti Habrichovi poznamenal Simonis u rukopisů kromě vnějšího popisu, pokud kodex obsahuje více textů, pod písmeny abecedy jejich název, na hřbetě na štítku majuskulí jejich titul, pod ním katalogové číslo kodexu a štítek s nápisem Man. script. (U tisků vyznačil na hřbetě i vročení a místo vydání, nebo alespoň století.) Svatojakubské rukopisy i tisky však mají signatury dvojí. R. 1911 pořídil profesor J. Gutmensch lístkový katalog knihovny.15 Jako kritérium řazení kodexů zvolil jejich stáří, které ovšem ne vždycky určil bezchybně, kodexy opatřil novými čísly16 a několik rukopisů nepojal do číselné řady vůbec – č. 1, 2, 6, 7, 15, 17, 18, 34, 75 a 118 mají jen původní Habrichovy signatury. Dnešní složené signatury přinášejí jako první nové číslo Gutmenschovo, jako druhé Habrichovo, beze změny přijaté P. Maurem. Rozvržení na oddíly podle obsahu je u obou prvních katalogizátorů odlišné; zatímco Habrich rukopisy člení na oddíly (1., bezejmenný,) liturgické knihy, (2.) Breviaria, (3) Biblia et alii libri s. Scripturam continentes, (4.) Patres, commentarii et homiliatores, (5.) Miscellanea a (6.) Matriculae, jsou rukopisy v katalogu P. Maura seřazeny pouze do oddílů (1.) Libri chorales et missales, (2.) Patres, commentarii et homiliatores, (3.) Miscellanei. Katalog II má na fol. 1r titul „Catalogus antiquissimae bibliothecae ecclesiae ad s. Iacobum Brunae Moravorum a Patre Alexio Habrich Ordinis s. Benedicti, monasterii Rayhradensis priore, 1782 compilatus, nunc vero a P. Mauro Simonis de Praga ex Ordine capucinorum, huius ecclesiae praedicatore Germanico et capellano, recensionibus et annotationibus auctus anno 1805“. Čítá 91 ff., vlastní katalog rukopisů o 125 číslech začíná na fol. 20r, na fol. 91v je rukou, která dopsala záznamy o matrikách, poznámka, že katalog-předloha má 278 stran. Zhruba 50 folií předlohy tedy zabíral katalog tisků a životy světců plus záznamy rozdílů ve starých a dobových litur-
15 16
Originál zůstal uložen na svatojakubské faře, v AMB existuje jeho strojopisná kopie. Kodexům č. 30 a 33 dal omylem stejnou signaturu 22, což v katalogu 7254 opravil J. Dřímal a kodexu č. 33 přiřadil sg. 21.
209
gických textech. S katalogem pracoval r. 1846 historik umění A. Wolfskron (na ff. 1r a 91v se podepsal), který u každého rukopisu opsal na margu červeným inkoustem znovu jeho signaturu-pořadové číslo; dlouholetý ředitel městského archivu J. Dřímal připsal po deponování farní knihovny v archivu r. 1931 tužkou nové Gutmenschovy signatury. V katalogu jsou i tužkové odkazy na příslušné strany katalogu I, pokud v něm daný rukopis figuruje. (Konkordanci signatur rukopisů katalogu II a pagin katalogu I s první verzí popisů přinášíme v příloze.) Ty kodexy, které mají v katalogu II jednu signaturu a případně odkaz na paginu katalogu I, přičemž nepatří mezi výše uvedené rukopisy s jedinou-původní signaturou, jsou deperdita. Jde o staré signatury 3, 38, 41, 54, 58, 93, 99, 101, 112-113, 122 a 124. Protože připravovaný katalog samozřejmě věnuje pozornost kodexům zachovaným, přinášíme stručný přehled deperdit zde: Sg. 3 Graduál, in folio maximo, papír, 16. stol. (fol. 20r) 38 Olomoucký misál, in folio maiori, pergamen, iluminace (fol. 32v) 41 Vetus testamentum, in folio minori, papír, 14. stol. (fol. 34v) 54 Breviloquium divi Bonaventurae, in quarto, pergamen, na konci přídavek: Compendium huius Breviloquii metrice carmine hexametro a fratre Bartholomaeo lectore dictatum, 14. stol., odkaz na pag. 70 katalogu I (fol. 41r) 58 (H)rabani Mauri Glossae super psalterio, in folio, papír, filigrán hlava s korunou, liber catenatus, 15. stol. A. (H)rabani Mauri Expositio super Ecclesiasticum, B. Eiusdem Glossa super toto Psalterio, C. Eiusdem Quaestiones super Matthaeum, odkaz na pag. 54 katalogu I (fol. 42v) 93 Miscellanea sacra et profana, konvolut rukopisů a tisků, in quarto, papír. Epistola anonymi ad quendam praedicatorem Wikleffistam, Excerpta ex Summa Benedicti abbatis Massiliae, inkunábule Stephani Flisci de Sontino Variationes sententiarum, 1484, s. l., Hain II.389 – zde Simonis přináší rozsáhlé výpisy, Formuláře (ff. 58v-59r) 99 Instructio pro inquisitoribus haereticae pravitatis, 1399, in quarto, papír. Sermo seu Tractatus de Eucharistia contra varios haereticos, praecipue Wicleffistas, Instructio pro inquisitoribus – zde Simonis podává podrobný obsah, Tractatus de iure, Tractatus de fidei articulis, Abjurationes sectae Beguardorum 1399 – opět rozsáhlé výpisy (fol. 65rv) 101 Tractatus de donis Spiritus sancti, in duodecimo, pergamen, Tractatus de parabolis Salvatoris, odkaz na pag. 60 katalogu I (ff. 67v68r)
210
112 Philosophia Aristotelis, in quarto, pergamen, rubrikace, 14. stol., s. a., s. l., sine scriptore, Topica, Elenchi, liber Posteriorum, odkaz na pag. 48 katalogu I (fol. 77rv) 113 Miscellanea poetica, in quarto, papír, filigrán volská hlava, 14771479. A. Statius, Achilleis, B. Ovidius, Epistulae ex Ponto, C. Ovidius, Heroides, D. Ovidius, Remedia amoris, De cuculo, De annulo, De amore puellarum, De pulice et de philomela, E. Horatius, Epistulae, Poetica ad Pisonem, F. Anonymi Liber allegoricus de duodecim animalibus, G. Basilii Magni Tractatus de institutione et disciplina adulescentiae, H. Alanus, De planctu naturae, odkaz na pag. 54 katalogu I (ff. 77v-78r) 122 Libri Decretalium, 1330 (podle záznamu o zatmění Slunce r. 1330, takže patrně mladší), in quarto, pergamen, na předposlední straně zmíněný záznam: „Anno Domini 1330 in crastino Divisionis apostolorum visa est ecclypsis Solis hora vesperarum, et habuit se in hunc modum: Primo obscuritas fuit, quod vix homo potuit videre unam mediam leucam, deinde ad modum nove Lune invisibilis apparuit et defeccio Solis habebatur primo versus occidentem diu, deinde versus meridiem et ex illa parte, donec habuit rotunditatem, et duravit ecclipsis tam diu, sicut unus homo posset perficere dimidium milliare equitando. Visum est istud a rusticis in aggere ad Scaghen“. Záznam odpovídal skutečnosti, 16.7.1330 bylo zatmění Slunce;17 odkaz na pag. 3 katalogu I (fol. 90rv) 124 Conceptus praedicabiles, 14. stol., in quarto minori, pergamen, „158 folia paginata“, s upřesňující anotací Conceptus praedicabiles multiplices in dominicas per annum, in festa Domini et sanctorum, inter quos autem non reperiuntur festa patronorum Bohemiae et Moraviae (ff. 90v-91r) Na ff. 1v-9v katalogu najdeme zmíněné pojednání „De origine et fatis bibliothecae ad s. Iacobum Brunae asservatae dissertatiuncula Patris Alexii Habrich Ordinis s. Benedicti, prioris Rayhradii“. Maurus Simonis je na některých místech doplnil a na své zásahy upozornil: na ff. 4r-5r jsou doplněni další mecenáši knihovny, celkem 8 donátorů, na prvním místě již zmíněný Jan Thabrarr, u něhož Simonis uvádí i stručný životopis. Jako posledního uvádí i sebe – „pro beneficiis per tot annos ad hanc ecclesiam perceptis“
17
Srv. Gustav Friedrich, Rukověť křesťanské chronologie, Praha 19972, s. 273. Scaghen = Kattegat, moře mezi Jutskem a Švédskem, Sund.
211
totiž věnoval knihovně dnes bohužel nezvěstnou inkunábuli Testamentum vetus et novum cum glossa maiori et minori a německý paleotyp s dřevořezy, vytištěný v Mnichově 1505. Habrich, jak bylo řečeno úvodem, pojednal o založení kostela sv. Jakuba a vzniku a postupném růstu knihovny díky donátorům a mecenášům, poměrně podrobně probírá významnou donaci Jana ze Svitav, přičemž se velké pozornosti dostává i Catholicu, líčí slavnou dobu knihovny i její ústup ze slávy a neopomene zdůvodnit, proč se o knihovnu zajímal, jakým způsobem ji zpracoval a k jakým poznatkům při její katalogizaci dospěl. Na fol. 8r P. Simonis na Dissertatiunculu navazuje výkladem, kdo mu vyšel vstříc při jeho snaze završit Habrichův „conatus“, popisuje, jak je knihovna v kostele uložena a jak při jejím katalogizování postupoval. Na ff. 10r-19v jsou opisy instrumentů, které z původních Habrichových tří Simonis rozšířil na pět: „Instrumenta, quibus ea, quae de parochialis s. Iacobi ecclesiae Brunae origine, iure patronatus, consecratione eiusdemque bibliothecae initiis et fatis in praevia dissertatione actum est, diplomatice roborantur“: 1. 1231, olomoucký biskup Robert svědčí o vzniku, kolaci patronátního práva, vysvěcení a farním právu kostela. 2. 1423, převor svatotomášského kostela Jan s celým konventem se zavazují sloužit aniversarium za oltářníka oltáře sv. Filipa a Jakuba ve svatojakubském kostele Oldřicha jako dík za darované knihy.18 3. 15. stol., donace Jana ze Svitav svatojakubskému kostelu, circa 30 kodexů + Catholicon.19 Další dva instrumenty doplnil P. Simonis: 4. 1435, Mikuláš z Brna daruje kostelu pergamenový misál.20 5. 1423, svatojakubský plebán se zavazuje sloužit aniversarium za oltářníka Oldřicha (zmíněného v instrumentu 2). Na ff. 20r-91r najdeme katalogové záznamy k jednotlivým rukopisům; dovolují udělat si představu o nábězích na dnešní moderní disciplinu kodikologii. Popisy jednotlivých kodexů jsou co do délky a důkladnosti ne18
19
20
212
Ivan Hlaváček, Středověké soupisy knih a knihoven v českých zemích. Příspěvek ke kulturním dějinám českým, Praha 1965, s. 43-44, č. 50, Tomáš Borovský, Kaplani, s. 276, 297. I. Hlaváček, Středověké soupisy, 104-105, č. 173, T. Borovský, Svatojakubská knihovna v Brně na konci 15. století. In: Querite primum regnum Dei. Sborník příspěvků k poctě Jany Nechutové, Brno 2006, s. 548. T. Borovský, Kaplani, s. 277n.
jednotné, u některých je vnější i textový popis velmi stručný, např. kodex 68/104: „Homiliae in evangelia per annum. Codex membranaceus in 4to, bene conservatus et nitide scriptus“ (fol. 68v), někde překvapí obsáhlost vnějšího popisu ve srovnání s textovým, např. u liturgických kodexů č. 4 a 5 (a deperdita č. 3) nebo u č. 44/109D a 108/116. Struktura popisů je samozřejmě podobná: číslo=signatura rukopisu, stručný titul, buď vytvořený nebo převzatý, někdy následuje vročení nebo přibližná datace, psací látka – codex membranaceus/chartaceus, pokud se vyskytuje obojí, katalogizátor někde zaznamenává, rozměry, stav dochování, vazba, filigrány („pro signo habet…“), písmo – někdy velikost, passim hodnocení z estetického hlediska a hlediska čitelnosti (zkratky, interpunkce), konstatuje se rubrikace, je-li kodex paginován či foliován, počet pagin či folií, zmiňuje se notace. Pořadí jednotlivých bodů vnějšího popisu není zcela pevné. Až v textovém popisu je podrobně zachycena výzdoba, uvádějí se vlastnické záznamy, písařské kolofony, způsob akvizice apod. Všimneme si blíže, jak se P. Simonis počátkem 19. století vypořádal s popisem vnějších znaků i obsahu kodexů: pokud jde o filigrány, na rozdíl od dnešních kodikologů neměl k dispozici žádná repertoria, popsal tedy jednotlivé vodoznaky následovně (rukopisy uvádíme v pořadí jeho katalogu, tedy podle druhého čísla složené signatury): volská hlava: 28/26 „caput tauri cum cruce inter cornua, pendente desuper serpente“ 45/45 „caput tauri, inter cuius cornua lineae verticali superpositus est flosculus trifoliatus, circulo inclusus“ 37/46 „caput bovis stellam inter cornua gestantis“ 71/48 „caput bovis cum flosculo inter cornua“ 73/51 1, 40/74, 41/79 „caput bovis cum stella inter cornua“ 77/56A „caput bovis stellam inter cornua gestans“ 30/72 „caput bovis cum stella“ 50/88B, 62/90, 56/92, 63/97, 111/117 „caput bovis“ 31/98A „caput tauri cum stella inter cornua“ 92/108 „caput bovis inter cornua perticam coronatam gerens“ (deperditum 113 „caput bovis, ex cuius ore crux pendens, inter cornua linea centralis, desuper flosculus“) roh: 27/29, 38/632 „cornu venatoris“ koruna: 72/49 „antiqua corona imperialis“ 63/97 „corona triceps“ meč:
213
70/49, 67/61 „mucro“ 65/80 „pugio“ lidská hlava: 83/55 „caput diademate redimitum“ (deperditum 58 „caput informe diademate redimitum“) 36/73 „caput hominis fascia ligatum“ koňská hlava: 51/60 „caput informe equi“ zvon (tento znak se jevil P. Maurovi poněkud jinak): 43/63, 44/109D „manica cum tribus digitis“ 89/67 „species manicae cum tribus digitis“ 61/85 „manica“ 56/92 „figura similis lagoenae“ 64/96 „species manus cum tribus digitis“ kruh: 48/64 „linea verticalis, in cuius extremitatibus stellae, in medio circulus“ 89/67 „linea perpendicularis cum stella in extremitatibus et circulo in medio“ 87/107 „duo circuli concentrici“ Siréna: 42/65 „noctua“ váhy: 75, 97/91, 101/105, 118 „libra in circulo“ 99/78, 76/95 „libra“ trojvrší: 49/88A „tres monticuli cum cruce desuper“ sloup: 32/98B „columna coronata“ hvězda: 87/107 „stella sexangularis circulo inclusa“ U pěti kodexů konstatuje P. Simonis víc druhů filigránů: u deperdita 58 kromě hlavy „aliud signum“, u č. 89/67 kruh +zvon, u č. 56/92 volskou hlavu+zvon, u č. 63/97 volskou hlavu a korunu a u č. 87/107 hvězdu+kruh. Rozměry kodexů nejsou vyjádřeny číselně, najdeme zde obecné údaje: „in folio maximo“ (někde dodáno „ut dicunt“; týká se prvních rukopisů, Habrich, jak bylo řečeno, řadil kodexy podle velikosti), např. sg. 1, S. Petr 59x41 cm, „in folio maiori“, např. sg. 6, S. Petr 43x31 cm, „in folio“, např. sg. 17, S. Petr 38x27 cm, „in folio minori“, např. sg. 75, S. Petr 29,5x21 cm, „in quarto maiori“, např. sg. 22/30, S. Petr 23,5x16,5 cm, „in quarto“, např. sg. 20/31, S. Petr 22,5x16 cm, „in quarto minori“, např. sg. 68/102, S. Petr
214
17,5x13,0 cm, „in octavo“, např. sg. 105/94, S. Petr 14,5x10,5 cm, „in octavo minori“, totéž např. sg. 26/25, S. Petr 15,5x10,5 cm. Zachycuje se i stav dochování: u některých kodexů o něm zmínka chybí, převládá hodnocení „bene conservatus“, u sg. 13/19, 3/20, 11/21, 101/105 a deperdit 101 a 113 najdeme dokonce „optime conservatus“, sg. 60/84 je označena „male conservatus“, poškození vlhkem se konstatuje u deperdita 122: „per humiditatem multa passus“, chatrnost způsobená stářím u sg. 7/22: „per vetustatem marcidus“, 33/71: „per vetustatem … corrosus“, pouhé zjištění opotřebovanosti se týká sg. 25/28, 94/106: „attritus“, sg. 22/30 je „volumen ab initio mancum et attritum“, velmi opotřebený je 21/33 a 100/ 109A: „valde attritus,“ poškozený červotočem sg. 24/24: „a vermibus multa passus“, sg. 60/84: „a vermibus corrosus“, sg. 33/71: „per vermes corrosus“. Nejhůře dopadl kodex sg. 33/71, poškozený stářím i červotočem a zároveň popsaný jako „miserrime lacer“. U jediného kodexu, č. 44/109, Miscellanea sacra, je uvedeno „non circumcisus,“ jinak není ořízka zmíněna nikde. Zmíněna je i vazba, většinou obecnou formulací, opět ovšem nikoli zcela důsledně u všech kodexů: pouhé „in corio compactus“ najdeme u sg. 96/114, 112/117B a u deperdita 122, „corium“ je barevně rozlišeno na „flavum“, „fuscum“, „rubrum“, „rubicundum“ (jen sg. 93/77), „flavescens“ (jen sg. 63/97), někde se uvádí i opracovanost: „rude“, v jednom případě je určen i druh: „suillum“ (sg. 44/109); kodex sg. 106/120 je „luride in pelle ligatus“, deperditní kodex 124 byl „in fuscis tegulis luride ligatus“. U vazby se zaznamenávají spony, řemínky, pukly i nárožnice, jakož i jejich eventuální zdobnost, resp. ztráty, např. č. 6 „cum fractis clausuris“, č. 7 „nodis aeneis ornatus“, č. 10/8 „clausuris et laminis affabre fabricatis ornatus“, č. 5/9 „cum angulis et clausuris aeneis“, č. 15 „cum clausuris, angulis et nodis aeneis“, č. 18 „sine clausuris“, č. 82/86 „… cuius una restat clausura“, č. 97/91 „cum pulchris et affabre ornatis clausuris“, č. 101/105 „cum clausuris et angulis aerichalco ornatis“, někde se upozorňuje na „clausurae antiquae či antiqui generis“ (např. u č. 113/110). Značnou pozornost věnuje P. Maurus výzdobě kodexů.21 Výpravné kodexy jsou seznamenány a popsány v prvním oddílu, zahrnujícím liturgické knihy. Rubrikace, často s uvedením nejen červené, ale i další barvy, je zachycena passim, rovněž tak výskyt zdobných iniciál; miniatury jsou po-
21
Svatojakubskými rukopisy se zabývá řada historiků umění. Nový katalog přinese jednak konkrétní odkazy a jednak bibliografii. Bylo by zajímavé porovnat náhledy katalogizátora ze začátku 19. století s hodnocením dnešních odborníků.
215
pisovány poměrně podrobně, někde i s hodnocením výzdoby a uvedením do širšího kontextu. Tak č. 1, graduál z r. 1494, je „picturis perelegantibus aureisque litteris initialibus ornatus“ (fol. 20r), č. 6, olomoucký misál z r. 1435, „imaginibus pulcherrimis litterisque initialibus et titulis auro splendidissimo vividisque coloribus arte saeculis nostris ignota condecoratus“ (fol. 20v), u č. 7, dalšího olomouckého misálu (z r. 1423), se hodnotí výzdoba: „Litterae capitales auro splendidissimo et coloribus pictae; eminent in hoc genere signa zodiaci cuilibet mensi in calendario apposita“ (fol. 21r) a popisují se jednotlivé iniciály, expresivními slovy se upozorňuje na ztrátu: „Ante canonem magna imago, probabiliter quia pulchra fuit, per sacrilegum furis cuiusdam ausum excissa est“ (fol. 20v). U většiny miniatur tohoto kodexu je dominantou postava kněze; P. Simonis zde připojuje poznámku k církevním reáliím: „Nota: In omnibus picturis eius temporis sacerdos casula indutus apparet, cuius forma eadem est, qua hodie sacerdotes Graeci uniti adhuc utuntur, haec ergo forma saeculo XV. adhuc in ecclesia catholica communis erat“ (fol. 21v). – Podobný dodatek najdeme i u popisu miniatury u iniciály C na slavnost Božího Těla u sg. č. 17: „Sacerdos consecrans calicem, indutus casula antiquae formae, qua hodie adhuc utuntur Graeci uniti“ (fol. 26v). U sg. 10/8, olomouckého misálu, katalogizátor poznamenává: „In festis maioribus litterae capitales vividissimis coloribus, auro splendido et, quod in aliis non invenio, etiam argento pictae, cum multis per margines ornamentis“ (fol. 22v), popisuje jednotlivé iniciály a opět doplňuje detail z reálií: „Nota: Hae imagines ante canonem a sacerdote celebrante solebant osculari, prout in aliquibus inferius scriptum reperitur: hic osculetur“ (fol. 22v). – Tento vpisek zaznamenává katalog i při popisu výzdoby sg. 12/23, olomouckého misálu, ante canonem (fol. 29v). Hodnocení výzdoby kodexu 10/8 je mírně kritické: „Omnes hae picturae operosa diligentia elaboratae sunt quoad ornamenta, figurae vero non correcte delineatae, facies tamen earum sunt valde speciosae“ (fol. 23r). Ještě kritičtěji se katalogizátor vyjádřil k výzdobě olomouckého misálu sg. 5/9: „Codex picturis … non adeo elegantibus ornatus, ante canonem est imago Crucifixi … laboriose… picta, sed non correcte delineata“ (fol. 23r). Bezvýhradné chvály se dostává výzdobě olomouckého misálu sg. 1/10: „picturae multo auro splendidissimo et coloribus valde exornatae, figurae correctissime delineatae, cum singulari diligentia ad vivum efformatae“ (fol. 23r), či dalšího olomouckého misálu sg. 15: „litterae initiales vel rubrae vel caeruleae, in festis vero principalibus vividis coloribus, splendidissimo auro et variis circum ornamentis operosissime decoratae“ (fol. 25r), u kánonového listu „omnes … figurae ad regulam efformatae et facies precipue perquam venustae“ (tamtéž), u olomouckého misálu sg. 2/16 jsou dokonce
216
u kánonového listu „facies pulcherrimae“ (fol. 25v). Stejně pozitivně je hodnocena výzdoba olomouckého misálu sg. 17: „picturae per totum in litteris initialibus magno labore splendidissimo auro coloribusque valde vividis et accuratissima delineatione exaratae“ (fol. 26r). Výzdobě tohoto kodexu je v katalogu věnováno mnoho prostoru a jeho katalogový záznam uzavírá doporučení: „Nemo antiquitatis et picturae amans hunc codicem inspexisse dolebit“ (fol. 27v). Při popisu iniciál olomouckého misálu sg.12/23 si P. Maurus zvlášť všímá barev: „Ante Adventum, s. Gregorius papa…, eminet color viridis“ (fol. 29v), In Nativitate Domini, iniciála P, P. Maria klanějící se Ježíškovi, „eminet hic splendor auri et ruber color“ (tamtéž), celkové hodnocení: „In picturis huius missalis ubique eminet color omnis quoad vivacitatem et splendorem auri, in quo superat omnes alios codices, merito igitur inspiciendus est“ (tamtéž). Milost v katalogizátorových očích zato nenašla výzdoba pražského breviáře sg. 23/32: „Litterae initiales partim rubrae, partim caeruleae, in festis principalioribus auro et coloribus pictae, sed rudi labore“ (fol. 31r); podobně hodnotí i výzdobu pražského breviáře sg. 34: „litterae initiales … rudi artificio pictae“ (fol. 31v), a žaltáře sg. 17/37: „Imagines … in fundo bene aureo pulchris coloribus exaratae sunt, delineatio et proportio figurarum rudis incunabula artis designat“ (fol. 32rv). Kodexy zařazené do dvou zbývajících oddílů jsou, jak se dalo předpokládat, co do výzdoby chudé, katalogizátor konstatuje rubrikaci a ojediněle větší zdobnost iniciál: č. 46/69, Glossa super Actus apostolorum, „litterae initiales operose pictae“, č. 97/91, Distinctiones iuris, „rubrae ornatiores“, č. 108/116, Aristoteles, „coloratae“. Jako libri catenati figurují v katalogu kodexy 70/50, 73/51.1, 74/51.2, 77/56A „fuit accatenatus“, deperditum 58 „fuit olim accatenatus“, 67/61, 43/63, 48/64, 42/65, 89/67, 39/68, 36/73, 40/74, 61/85, 44/109D, 55/ 109E a 118 „sine catena“ – patrně konstatování ztráty, celkem 17 rukopisů. Předchůdce P. Maura Habrich sestavil kolem r. 1793, tedy poté, co dokončil svůj katalog, možná jen pro svoji soukromou potřebu či ze zájmu soupis svatojakubských knih opatřených řetězem,22 aniž uvádí signatury-čísla, kterými kodexy opatřil: 1. Tres homiliae super Ezechielem, pars 1 et 2 (=73/51.1, 74/51.2), 2. Rabani Mauri in Ecclesiasticum (=77/56A), 3. In Ecclesiasten et super Psalterio (=deperditum 58), 4. Gorra in Isaiam (=38/62), 5. Id. in
22
Jeho autograf (jednolist s dalšími údaji) Libri in bibliotheca ecclesiae s. Jacobi cathenati je uložen v MZA, fond E 6, kart. 87, Ce 10/11. Za upozornění na něho děkuji dr. D. Havlovi z HÚ FF MU Brno.
217
Lucam (=43/63), 6. Haymonis Glossa super epistolis (=48/64), 7. Unum ex quatuor (=42/65), 8. Mamotrectus (=89/67), 9. Holgoti (=39/68), 10. Fr(atr)is Francisci Postilla (=36/73), 11. Joan. de Huysdungo Libri tres super Job (=40/74), 12. Anon., probab. Gorrae Sermones in Psalter. (=61/85), 13. Anon. … Pertrandi super Quadrages. (=55/109E). Habrich tedy napočítal 13 titulů o 14 svazcích. Srovnání s novým katalogem S. Petra prokáže, jak spolehlivě postupoval M. Simonis. Simonis neprovedl foliaci; u vnějšího popisu většinou počet folií nebo pagin nezachycuje a v textovém popisu neuvádí rozsah zapsaných děl, počet folií je uváděn jen sporadicky, např. u č. 57/100 čteme: „constat 53 ff. non numeratis“, a podobný údaj se vyskytuje i u několika dalších kodexů, u č. 39/68 je zachyceno číslování apertur, „folia 216 superius numerata, et quidem duae paginae ad se conversae semper eundem numerum habent“ (fol. 46v), na původní, resp. starší foliaci či paginaci katalog upozorňuje, v několika případech najdeme zmínku o skladbě a kustodách, např. u č. 27/29 „duodecimum quodque folium inferius numero Romano signatum est, continet 32 duodenas, id est 384 folia“ (fol. 28v), u č. 79/57 „inferius duodecim semper folia sub uno numero comprehenduntur, videlicet a 25 usque ad 37“ (fol. 41v; jde o druhý díl kodexu, u prvního podobný údaj není). Upozorňuje se rovněž na ztráty vzniklé vyříznutím folií. U písma M. Simonis uvádí jeho velikost, estetický dojem a čitelnost (horší je zdůvodněna výskytem četných zkratek, resp. absencí interpunkce), někde i jeho barvu, resp. vybledlost, ve většině případů zde také poznamenává rozvržení plochy – převládá dvousloupcová úprava („per duas columnas“); např. č. 1 „scriptura formae maioris nitida“, č. 6 „scriptura elegantissima“, č. 7 „scriptura maiori charactere … nitide exarata“, č. 9/12 „scriptura pulchra“, č. 4/13 „scriptura bona“, č. 8/14 „scriptura legibilis“, č. 2/16 „scriptura valde nitida, maiori charactere diligentissime exarata“, č. 28/26 „scriptura non pulchra“, č. 27/29 „scriptura levis … leviter exarata, legibilis, cum paucis contracturis, litterae tamen solito maiores sunt“, např. u č. 17/37 podle písma datuje: „Scriptura solito maior, est saeculi XIV., contractiones non multae“, někde katalog uvádí i linkování: č. 37/46 „scriptura lineata bona“, u č. 112/117B s upozorněním na interlineární glosy: „Scriptura intervallatis lineis exarata, inter quas annotationes minutissimae reperiuntur“, č. 70/50 „scriptura … ob multas contractiones difficulter legibilis“, č. 67/61 „scriptura lurida“, č. 46/69 „scriptura nitida, characteres in textu maiores, in glossa minores, in tribus columnis, cuius media textum continet, laterales glossam, … contractiones non copiosae, de interpunctionibus tantum punctum invenitur“ (fol. 47r), deperditum č. 101 „scriptura cum multis contractionibus, sed nitida“, č. 92/108 „scriptura crassa, sed bene legibilis“.
218
U některých rukopisů uvádí katalog i počet rukou, např. č. 118: „prout (codex) varia continet, etiam plurium manu conscriptus est“ (fol. 81r), event. přípisy jinou rukou, Thabrarrova ruka se jenom konstatuje, jeho písmo se nehodnotí. U popisu dvou Thabrarrových kodexů uvádí katalog jeho devízu vepsanou formou kryptogramu, který P. Simonis zřejmě nerozeznal asi proto, že jej přepsal chybně: č. 75, katalog fol. 49r „Erraromen amissinon“ (katalog I, pag. 66 „Erraromen Amissinon“), a č. 118, katalog fol. 81r „Erraromem amissinon“ (katalog I, pag. 30 „Eraromen Amissinon“). V popisu Thabrarrova gratianovského kodexu 95/111 najdeme i Thabrarrovu apostrofu jisté Marušky: „Pomni na mě, milá Maruška“ (fol. 76v; tento Thabrarrův vpisek se ovšem v jeho rukopisech vyskytuje častěji). Právě v souvislosti s písmem uvádí (polemicky) P. Simonis jedinkrát svého předchůdce: u č. 103/76, Tractatus de sacramento Eucharistiae, text A: „In fine legit clarissimus Alexius Habrich…: ‚Frater Leon Miracuer‘ (písař), ego vero lego … Naymaier. Cuilibet tamen, qui hos characteres attente inspicere voluerit, iudicium suum salvum sit.“23 U textu B P. Simonis znovu zachycuje písařovo jméno a hájí své čtení: „Haec subscriptio confirmat meum supra iudicium de scriptore Leone Neumayer“ (fol. 51r). Svědomitě se uvádějí písaři a písařské kolofony, např. sg. 113/110, Miscellanea sacra et profana, za textem XIII, Tractatus quadripartitus de quattuor virtutibus, fol. 75rv: „Explicit Quadripartitus per manus Henrici …a. D. 1396 infra octavam Ascensionis Domini (11.5.) in libera domo Leonardi de Hostěradic, qui presentes libros pro suis impensis pecuniis conscribere fecit et procuravit“, sg. 107/115, Historia Troiana, fol. 78v: „Explicit Historia seu Chronica Troianorum, scripta per Iohannem Grunhagen a. D. 1348 dominica „Oculi mei“ (23.3.), nebo sg. 40/74, Commentarius in librum Job, fol. 48v: „Nemám víc papíru a nesmém (!) dýl psáti“. Např. u kodexu 104/47, Miscellanea sacra theologica, zaznamenává katalog u textů I, K, L a O písaře Martina z Tišnova a u obsahu O i přípis: „Preterito Sabbato in die sancte Marthe sororius meus propter decimas fuir percussus et valde vulneratus per iniquum Iohannem Purchart“ (fol. 38v). U sg. 31/98 končí popis poznámkou „Petrlick a. D. 1431 dominica Invocabit (19.2.) concessi super isto libro XII grossos“. Pozorný katalogizátor u textového popisu zaznamenal i omyl knihvazače, který narušil plynulost textu (Thabrarrův kodex, č. 75, text G, a č. 52/81, text C). Konstatuje se notace, např. u č. 6/11: „Introitus, gradualia, offertoria
23
V katalogu I, pag. 60, je opatrnější „…legerem“ a grafika písařova jména je mírně odlišná.
219
et communia sunt cum notis musicis, in fine ponuntur omnes hymni cum notis“ (fol. 23v), u č. 2/16: „Praefationes cum notis choralibus diligentissime scriptae“ (fol. 25v) aj. Katalog zaznamenává rovněž, pokud je to známo, jak se knihy do knihovny dostaly: u č. 6 parafrázuje instrument IV a odkazuje na něj, u č. 7 platí totéž pro instrument V, u č. 10/8 zachycuje jeho dedikaci oltáři sv. Víta,24 u č. 1/10 je u popisu iniciály A (misál začíná první nedělí adventní) zachycen i nápis u klečícího kanovníka Dominus Nicolaus, prepositus Brunensis = donátor, u č. 9/12 je poznamenáno z kodexu, že jej daroval brněnský notář Zikmund Knab k oltáři sv. Felixe a Adaukta,25 č. 4/13 daroval kostelu sv. Jakuba řezník Jan Sundlin, u č. 8/14 usuzuje P. Simonis podle záznamů, za koho se mají sloužit zádušní mše, na jeho původní příslušnost ke zdechovickému kostelu, podle obsoletních jmen kodex datuje do 13. století a předpokládá, že byl získán pro svatojakubský oltář sv. Barbory26 ve 14. století; velkou pozornost věnuje katalogizátor č. 17 a zmiňuje donátora Jakuba Salzera s chotí Annou. U č. 12/23 je poznamenáno, že na konci textu byla mladší rukou připsána mše k svátku sv. Wolfganga, takže podle P. Maura byl misál určen k jeho oltáři,27 u č. 17/37 podle nápisu u jedné iluminace „Pro me orate Deum, sorores mee predilecte“ soudí katalogizátor, že žaltář byl původně určen pro oslavanské cisterciačky, jako Thabrarrův odkaz kostelu sv. Jakuba uvádí kodexy 88/66, 75, 95/111, 96/114,118 a 98/121, u č. 89/67 si na předsádce pod titulem povšiml záznamu Czvittavia (kodex je skutečně součástí donace Jana ze Svitav). Jeho pečlivost by bylo možné doložit mnoha dalšími příklady. Pokud jde o dataci kodexů, uveďme jeho postřehy: u č. 6/11 absencí světců kanonizovaných v 15. století, odlišností introitu, stupňových modliteb a hymnů a zněním modlitby na svátek Stolce sv. Petra zdůvodňuje svou dataci kodexu do 14., ne-li 13. století, u č. 21/33 – graduálu (Simonis označil za antifonář) se dočteme: „Plurimae antiphonae et hymni modernis breviariis ignotae sunt et antiquitatem codicis designant, quem tuto saltem ad finem saeculi XIII. repono“ (fol. 31rv; S. Petr klade do první poloviny 14. století), u č. 40/74: „Annum nullibi invenio, est autem scriptura saeculi XIV.“ (fol. 48; podle písma datuje katalogizátor častěji). Z předsádky č. 96/114 cituje katalog Thabrarrův vlastnický záznam z r. 1473, k němuž
24 25 26 27
220
Srv. T. Borovský, Kaplani, s. 295-296. Tamtéž, s. 305-306. Tamtéž, s. 305. Tamtéž.
dodává: „Codex vero multo antiquior est quam hoc fragmentum“ (fol. 78v). Poučeně zdůvodňuje svou dataci zmíněného Salzerova kodexu č. 17: „Fuerant iam eo tempore missalia pro dioecesi Olomucensi Babenbergae a. 1488 impressa sub Iohanne episcopo Olomucensi, qui per hoc conformitatem rituum in sua dioecesi inducere voluit, prout in impresso huiusmodi missali legitur. Cum autem praesens codex multorum annorum laborem redoleat, videtur iam ante annum 1488 inceptus et ne opus mancum maneat, primum anno 1490 finitus“ (fol. 27v). Textový popis je co do délky nevyrovnaný, některým kodexům je věnováno i několik stran katalogu, např. sg. 100/109A nebo 118. Někde se katalogizátor vyjadřuje i k atribuci díla, např. u č. 87/107, kde zaznamenává tři texty, u textu C – Postila seu Sermones sacri… – k jeho závěru: „Explicit prima pars Postillae …domini Michaelis, scripta per manus Johannis de Broda Theutonicali28 … 1409…“, připomíná: „Nota: Praefatus dominus Michael non est author huius Postillae, sed tantum possessor. Verus enim author est Johlinus de Wodnian, parochus Pragae in Zderaz, prout de dedicatione apparet“ (fol. 70rv). Uveďme některé postřehy i osobní názory katalogizátora: u breviáře 22/30 katalog k obsahu podotýká: „In litaniis recitantur patroni Bohemiae et Moraviae, officium proprium de ss. Cyrillo et Methodio cum vita eorum, officium de sanctis patronis Bohemiae et Moraviae“ (fol. 30v), u breviáře 29/35 je poznámka, že „oratio in completorio differt ab hodierna“ (fol. 32v), u pražského breviáře 23/32 upozorňuje, že v kalendáři nefiguruje svátek sv. Cyrila a Metoděje, a reprodukuje in extenso Regulam medicam, leoninský hexametr pro každý měsíc: „Ianuarius. Escas per Ianum calidas est sumere sanum… x …December. Apte sunt membris calide res mense Decembris“29 (fol. 32r), u jiného pražského breviáře 34 zaznamenává, že svátky patronů Čech jsou v kalendáři označeny červeně „tamquam festa fori“, zatímco svátek sv. Cyrila a Metoděje černě (fol. 31v), a i zde jsou in extenso zachyceny leoninské hexametry pro každý měsíc: „Pocula Ianus amat … x … querit habere cibum porcos mactando December“30 (fol. 31v). P. Simonis opsal i hexametry ke každému měsíci v církevním kalendáři kodexu 113/110: „Iani prima dies et septima fine tenetur … x … dat duodena cohors septem
28 29 30
V katalogu rukou J. Dřímala opraveno na „Bohemicali“. H. Walther, Initia 5538. Týž, Initia 14 217.
221
inde decemque Decembris“31, s přiznáním (fol. 73r): „Sensus horum versuum mihi ignotus, nisi forte dies felices vel infelices pro sectione venae assignaret“ (o flebotomii nejde, je to výčet egyptských, tedy nešťastných dní).32 Z Thabrarrova kodexu 111 opsal P. Simonis známé, v různých obměnách kolující leoninské hexametry „Dum moritur dives … x … de corpore guerram“33 (fol. 76v). P. Simonis vůbec projevuje zálibu ve verších – zaveršoval si ostatně i sám o sobě ve výše zmíněném curriculu34 – a nebojí se zaznamenat ani veršovanou kritiku do vlastních řad: u kodexu 56/92, Sermones in evangelia, je textový popis velmi stručný, zato z předsádky jsou in extenso opsány, jak je charakterizuje, „versus Leonini invectivi in omnem statum clericalem, regalem, monachalem et laicalem: ´Viri fratres, servi Dei, ne vos turbent verba mei … x … fur, periurus, latro, moechus, homicida, tamen decus´“35 (ff. 56v-58v), k nimž dodává: „Hae quaerelae omnibus tam retro, quam futuris saeculis renovantur“. U kodexu 76/95, Opuscula varia sanctorum Patrum, dodává k textu G, Augustinus, Manuale: „In fine scriptum invenio non laudabile eius temporis de clero proverbium: ´Milde Pfaffen und weisse Raaben,/ die mag mann (!) selten haben´“ (fol. 62v). S velkým potěšením jistě komentoval Liber de mania Ladislai de Zachno,36 text VIII již zmíněného kodexu 113/110. Uvádí leoninské hexametry z konce prologu, v nichž se Ladislav označuje jako Sclavus a dedikuje knihu Hlohovu (Glogów), jeho dílko charakterizuje slovy „Praetendit author omnes homines esse diversimode maniacos secundum complexionem, temperamentum et clima, quod inhabitant. Enumerat fere omnes nationes et earum diversas manias“ (ff. 73v-74r), a uvádí „maniam“ jednotlivých národů. Pro představu několik charakteristik (ff. 74r-75r): „Italici … alii sunt Thusci (Florentini, vysvětlivka katalogizátora), qui specialem habent maniam, quod, licet sint christiani, tamen usuras recipiunt ab aliis christianis. … 31 32 33 34 35 36
222
Týž, Initia 9771, dále PL 80, 414, Protadius Vesuntinus, Liturgia, Martyrologium, a PL 90, 956, Auctor incertus (Beda?), De mensura horologii, De diebus Aegyptiacis. Srv. G. Friedrich, Rukověť, s. 88. Za určení a vyhledání v PL děkuji dr. Z. Silagiové z ÚKS AV ČR. Týž, Initia 4906. „Ich Maurus war ein Kapuziner/ mit langem Barth wie ein Rabbiner. /Nun bin ich achtundzwantzig Jahr Sanct Jakobs-Diener /und doch kein Maurer weder Jacobiner.“ H. Walther, Initia 20 575. Prozatím se nepodařilo určit. S. Petr našel týž text v rukopise Praha NK XIV F 21, ff. 8v16v.
Allemanni seu Theutonici (Germani) istam habent maniam, quod sint prae aliis omnibus furibundi, quorum multa genera sub uno idiomate continentur, sed in Bavaris australibus et Suevis ista mania dominatur, quod valde sint contentiosi. Hungari istam habent maniam, quod carnes comedant semicrudas et raro vel numquam nationibus possunt conversari. De Sicilianis et Calabria nihil penitus scribo, quia raro vel numquam inter homines alios se ostendunt. Hispani istam habent maniam, quod sint homines valde bellicosi. Provinciales (in Gallia) istam habent maniam, quod sint homines nimis vanam gloriam nanciscentes. Graeci et Rutheni (Russi) istam habent maniam, quod sint moderno tempore pusillanimes et prae aliis hominibus imbecilles, prolixitatem barbae sibi ad decus ad gloriam venditantes. Sunt etiam Galli, Picardi, Burgundi et similes, qui specialem habent maniam, quod alios homines habeant in contemptum, se prae aliis hominibus extollentes. Scoti, Wallenses, Anglici, Poloni, Bohemi et omnes, qui sclavico idiomate continentur, istam habent maniam, quod sint maximi potatores, se ipsos et statum suum defendere et coadunare non curantes. Sed in Cracoviensibus prae ceteris Polonis ista regnat mania, quod … superbia alios praecellentes, inconstantes, instabiles pro modica re se ad alios principes transferunt, proprium principem relinquentes, et sunt maximi munerum acceptores etc. …“ Ke katalogizátorově poznámce „Haec mihi satis iucunda videntur et elapsis 4 saeculis adhuc vera“ můžeme jen dodat, že i elapsis 6 saeculis. U kodexu 35/43, Novum testamentum, čteme jako součást textového popisu: „In forma vocabularii difficiliora verba Sacrae scripturae Bohemice translata“ s ukázkou: „In transmigratione v převedení, Magi mudrcí, A bimatu ode dvú letú, Zona pellicea pás kožený, Lunatici náměséčníky, Tetrarcha čtvrták, Proselyti novověrce, Tumultuantes hlučíce, Quassatam potřesené, Pharisaei zákonníci, Rutilat blýšče sě, Procella vlna, Cervical zhlavek, Ne repetes nenapomínaj, Oratorem mluwokrase, řečníka, Humane tractans příznivě poctiv, Ne discerperetur aby nebyl vsápán“ (fol. 35r), a je přepsána i česká poznámka písaře. Věren své profesi a svým zájmům věnuje P. Simonis i při textovém popisu či (méně moderně) zachycení obsahu pozornost záležitostem církevním: u č. 45/45 u textu B, Listu Hrabana Maura biskupu Dětmarovi o svátostech atd., pečlivě vypisuje témata jednotlivých kapitol, u č. 79/57 je text B, zná-
223
mý List Ondřeje z Brodu arcibiskupu Zbyňkovi,37 charakterizován slovy: „Haec est illa famosa epistola, quam scripsit Andreas de Broda, canonicus metropolitanae (ecclesiae) Pragensis, ad suum archiepiscopum, in qua eum hortatur, ut (!)38 ad impediendum libros haereticos, praecipue Wickleffi, Hussi et aliorum. Est epistola plena eruditione et argumentis theologicis ad refutandos errores circa sacramentum Eucharistiae et communionis laicalis sub utraque specie“ (ff. 41v-42r). Důkladně komentuje katalog také obsah kodexu 42/65, Konkordanci evangelistů, nebo kodex č. 75, Miscellanea sacra, kde opsal mnoho materiálu ohledně Husa; u kodexu 85/89, v katalogu označeného jako Tractatus theologicus, si u textu B povšiml: „Tractatus de bene moriendi (sic i v katalogu I, pag. 8) … continens in se sex particulas, quarum Ima feliciter incipit: De terribili transitu ex presentis exilii erumna, IIda de tentationibus moribundorum, IIIa de interrogationibus ad moribundos faciendis. Reliquae tres particulae remanserunt in calamo“ (fol. 55v). Z deperdita 99, Instrukce pro inkvizitory, opsal, jak bylo zmíněno, četné Abiurationes sectae Beguardorum (=přísežná zřeknutí se hereze beghardů), které se ve 14. a 15. století odehrály na německé půdě (ff. 66r-67r). U kodexu 100/109A katalogizátora zaujala Rituum ecclesiae spiritualis explicatio a opsal, o čem jednají kapitoly jejích šesti knih. U velmi podrobně popsaného kodexu 113/110 komentuje dílko zachycené (jako poslední) pod č. XVIII: „Nota de igne infernali, quantum distat ignis pictus a materiali: Describit author septemplices poenas inferni in septem diversis cameris ex visione, quam adscribit sancto Paulo, dum raptus est in tertium caelum et per archangelum Michaelem ductus est in infernum, deinde in caelum, ubi precibus suis et omnium angelorum impetravit a Domino, quod damnati haberent requiem a cruciatibus ab hora nona Sabbati usque ad horam primam dominicae“ (fol. 75v). Z Thabrarrova velmi obsáhle popsaného kodexu 118 přináší katalog mj. in extenso (ff. 81v-85r) opis listu české a moravské šlechty koncilovým Otcům do Kostnice z 2.9.1417[!].39 Kodex 48/64, podle katalogu Gorrae Glossa super Epistolas Pauli, má na předním přídeští přilepen pergamenový zlomek „cuiusdam instrumenti emptionis vel haereditatis“, který P. Simonis „satis difficulter“ přepsal (s lakunami už v katalogu I, pag. 23) : „Nos 37
38 39
224
Epistula ad Zbynkonem, archiepiscopum Pragensem, cum tractatu contra errorem remanentiae. Ed. Jaroslav Kadlec, Studien und Texte zum Leben und Wirken des Prager Magisters Andreas von Brod, Münster 1982. V katalogu I, pag. 66, je náležitá podoba věty „ …eum exhortatur ad impediendum etc.“ Ed. F. Palacký, Documenta M. Iohannis Hus, Praha 1869, s. 580-590.
Anna, Dei gracia Bohemie et Polonie regina, Carinthie ducissa, comitissa Tyrolie, notum facimus omnibus presentes litteras inspecturis, quod agros illos inter —- et Holicz, quos discretus ac fidelis noster —- Pragensis fidelis —- domine et matris nostre, illustrissime domine necnon quondam inclyte regine Bohemie —- ab eadem domina et matre nostra predicta recolende memorie —- iure hereditario habuit et possedit —- agros honestus et fidelis noster Khunradus a Lapide —- Eberhardus a Lapide civis Pragensis, a predicto cive Pragensi cum pratis et omnibus aliis —- “ (fol. 44r; CDB nemá). Až v katalogu II k tomu P. Simonis doplňuje: „Haec Anna regina fuit coniu(n)x Henrici, Carinthiae ducis, et soror Elisabethae, uxoris Iohannis, Bohemiae regis, qui contra Henricum, quem Bohemi throno cedere coegerunt, regnum occupavit“40 (fol. 44v). „In secunda pagina“ zmíněného Thabrarrova kodexu 118 uvádí katalog „Carmen elegiacum in discessum Polonorum ex Silesia, cum eos Casimirus, rex Poloniae, in auxilium filii sui Vladislai, regis Bohemiae, in Silesiam adduxisset, quos vero Mathias, rex Hungariae, qui tunc Moraviae dominabatur et regnum quoque Bohemiae post mortem Georgii Podiebradii sibi vendicare conabatur, adiutus a Sixto IV. papa, episcopo Olomucensi, Prothasio de Boskowitz et tota Moravia in fugam ire coegit“ (fol. 80v). Za jejího autora pokládá P. Simonis Thabrarra, což zdůvodňuje jednak tím, že ji Thabrarr vlastnoručně vepsal, a jednak tím, že jako příslušník olomoucké diecéze stál patrně na straně svého biskupa a tehdejšího pána Moravy Matyáše.41 Báseň „Bruma venit, nix alba ruit, migrate, Poloni … x … ore tuam implorat supplice mundus opem“ je ovšem ztracena, ale je opsána v katalogu I, pp. 28-30, a také na pp. 25v-26v seznamu Bibliothek der Pfarrkirche St. Jakob zu Brünn, což je 10. položka soupisu evropských knihoven, který pořídil kolem r. 1818 J. E. Horký.42 Už Habrichův katalogizátorský počin z r. 1780 byl pro svatojakubskou knihovnu průlomem, katalog jeho pokračovatele zrcadlí pokrok „prekodikologie“, na svou dobu je skutečně na úrovni a eventuální srovnání s moderním katalogem z r. 2007 by ukázalo (kromě drobných pochopitelných nedostatků) jeho důkladnost. I vedle nového katalogu si jako historický dokument sui generis uchová svůj význam už pro osobní a osobitý přístup 40 41
42
Jde o Annu Přemyslovnu, nejstarší dceru krále Václava II., od r. 1306 manželku Jindřicha Korutanského, v letech 1307-1310 českého krále. Podle J. Dřímala, Notář Jan Thabrarr, s. 135 a 136, pozn. 1, jde o báseň jagerského biskupa Gabriela Rongoniho (!) z Verony z r. 1474. Gabriele Rangone byl jagerským biskupem v letech 1475-1486, srv. G. Friedrich, Rukověť křesťanské chronologie, s. 252. MZA, fond G 13, Sbírka rukopisů Německého historického spolku, č. 382.
225
katalogizátora ke zpracovávané látce, pro údaje, které nemohly být do nového katalogu pojaty, a informace o kodexech dnes ztracených. Sám P. Simonis hodnotí své dílo s patřičnou dávkou skromnosti, ale i hrdosti: (fol. 9v): „Aestimo … hunc meum laborem litteratis non inutilem fore et omnibus, praecipue vero advenis viris doctis bibliothecam hanc ex amore litterarum et antiquitatis invisentibus, magnum commodum praeparasse, cum omnibus materiis ad amussim recensitis a molesta codicum pervestigatione dispensati in hoc solo catalogo totius quasi bibliothecae succum concretum haurire poterint [!].“
Příloha Konkordance signatur katalogu II a pagin katalogu I, na nichž jsou kodexy popsány: 6-77, 7-87, 8-82, 9-79, 10-77, 11-63, 12-83, 13-83, 14-81, 15-87, 16-83,1778, 18-58, 22-54, 24-54, 26-63, 27-59, 28-57, 29-52, 30-2, 31-52, 32-80, 3361, 34-80, 35-60, 36-57, 37-51, 39-1, 40-70, 42-56, 43-20, 44-59,45-22, 4662, 47-49, 48-58, 49-49, 50-79, 51-24, 52-73, 53-19, 54-70, 55-52, 56-54, 57-65, 58-54, 59-76, 60-54, 61-24, 62-52, 63-64, 64-23, 65-26, 66-18, 67-64, 68-74, 69-26, 70-45, 71-48, 72-72, 73-65, 74-64, 75-66, 76-60, 77-46, 78-62, 79-23, 80-65, 81-60, 82-58, 84-50, 85-79, 86-47, 87-21, 88A-74, 89-8, 90-71, 91-77, 92-24, 93-4, 94-5, 95-61, 96-75, 97-54, 98A-69, 98B-23, 99-1, 10048, 101-60, 102-2, 103-48, 104-2, 105-52, 106-76, 107-75, 108-56, 109A-59, 109B-58, 109C-50, 109D-21, 109E-79, 110-11, 111-16, 112-48, 113-54, 1143, 115-18, 116-11, 117A-45, 117B-50, 118-27, 119-20, 120-8, 121-57, 122-3, 123-70, 125-21.
226
Maurus Simonis und sein Katalog der Handschriften der St. Jakobskirche in Brünn Zusammenfassung Der Artikel befasst sich mit der Person des Exkapuziners, Kaplans und später Pfarrers der Brünner Pfarrkirche zu St. Jakob P. Maurus Simonis (*1740-†1815) und seinem Katalog der Handschriften der im Mittelalter entstandenen, in der Kirche ständig aufbewahrten und erst 1931 zum Bestandteil des Brünner Stadtarchivs gewordenen Bibliothek. Die Handschriften – 125 Kodizes – sind ein wertvolles Zeugnis der Buchkultur des mittelalterlichen Brünn. Der definitive Katalog wurde im Jahre 1805 zusammengestellt, seine erste, „kritische“ Version, die nicht alle Handschriften einbezieht, stammt aus dem Jahre 1802. Unser Beitrag analysiert an Hand von zahlreichen Stichproben die Art und Weise, auf die sowohl die äusseren Merkmale – Wasserzeichen, Schrift, Schmuck, Einband – als auch der Inhalt der einzelnen Kodizes beschrieben sind, und vergleicht die Leistung des P. Simonis mit den bisher nicht offiziellen Schlüssen des modernen 2007 zu erscheinenden Katalogs.
Maurus Simonis and his catalogue of manuscripts from St James Church in Brno Summary This article deals with the ex-Capuchin, chaplain and later parson at the Brno parish church of St James, P. Maurus Simonis (*1740-†1815) and his catalogue of the manuscript library which came into being in the Middle Ages, was permanently maintained at the church and only in 1931 did it become a part of the Brno City Archives. The manuscripts – 125 codices – serve as valuable evidence of book culture in medieval Brno. The definitive catalogue was compiled in 1805, while its first „critical“ version, which does not include all manuscripts, dates from 1802. On the evidence of numerous specimens, our paper analyses the way of decribing external features – watermarks, writing, decoration, and binding – as well as the content of individual
227
