Materiálie ger Fenster mit Nischen und Bruchsteinlaibungen. In der Fassadenmitte erschien ein nachträglich durchgebrochenes Doppelfenster mit einem kleinen Rundfenster zwischen den Halbkreisbogenläufen. Unter dem Gesims erhielten sich Reste vom Barockputz mit graugetünchten Ecklisenen. Graue Tünche befand sich auch auf den Fenstereinfassungen, während das Gesims und die Fläche weiß waren. Zwischen den mit steilen Pulten abgeschlossenen Presbyteriumsstrebepfeilern entdeckte man drei zugemauerte Spitzbogenfenster, die höher gewesen waren als jene in den Schiffsmauern. Auch die Höhe des gotischen Mauerwerks war hier deutlich. Die Steinquader der Eckarmatur über den Strebepfeilern waren rotgetüncht. Das Mauerwerk des gotischen, in der jetzigen Barockkirche verhüllten Baus ist aus Bruchstein, einheitlich ausgeführt samt der acht teils erhaltenen Fenster. Die Profilation des ebenfalls während des Baus in die Mauer eingesetzten Portalgewändes ermöglicht den Kirchenausbau in die erste Hälfte des 14. Jh. zu datieren. Es ist nicht ausgeschlossen, daß der Kirchenbau im Zusammenhang mit dem Ausbau des Augustinerklosters Svatá Dobrotivá (St. Benigna) entstand, zu dem ein Teil von Všeradice 1263 gehörte. Das nördliche Doppelfenster besitzt den Spätrenaissance-Charakter. Es mag erst bei vollendetem Kirchenumbau und -erweiterung im J. 1646 durchgebrochen worden sein. Offensichtlich noch in Gestalt nach diesem Umbau wurde die Kirche 1727 auf der Abbildung eines Dorfteils aufgezeichnet. Die Anordung der Öffnungen an der Südfassade entspricht dem festgestellten Zustand. Den Eingang verdeckte eine Vorhalle, von der in die Kirche der zum Teil erhaltene, ins Portalgewände eingesetzte Durchgang führte. An Stelle der Öffnung rechts davon ragt eine Kapelle mit Zwiebeldach hervor, deren Gestalt nicht im Widerspruch zur Datierung ins zweite Viertel des 17. Jh. sei. Der Westturm war schon gestanden, von dem sich zwei gewölbte untere Geschosse mit Fassaden ohne vertikale plastische Gliederung erhielten. Die heutige Gestalt wurde der Kirche 1765 gegeben, vielleicht im Zusammenhang mit der Pfarrhauserneuerung. Der Bau wurde unter Betätigung des Maurers J. Grundl und Zimmermannes J. Roubal erhöht, mit neuem Dachstuhl mit liegenden Stühlen versehen. Die Kapelle wurde abgebrochen, neue Fenster wurden durchgebrochen. Im architektonisch reich gegliederten Inneren ist das Brettergewölbe mit Stuckrahmen errichtet worden; die Gliederung und Ausstattung sind ähnlich jenen der älteren Kirche im benachbarten Osov. Die obere Turmpartie wurde 1774 umgebaut.
Vorhalle. Abb. 6: Všeradice, St. Bartholomäuskirche, Fragment eines entdeckten Fensters an der Südseite des Kirchenschiffs, Detail. Abb. 7: Všeradice, St. Bartholomäuskirche, Presbyterium, Ansicht von Südosten mit entdeckten gotischen Fenstern. Abb. 8: Všeradice, St. Bartholomäuskirche, Schiffsnordseite. Ansicht des Renaissancefensters. Abb. 9: Všeradice, St. Bartholomäuskirche, Fenster des Presbyteriums. Detail des Bogenlaufs. Abb. 10: Všeradice, St. Bartholomäuskirche, Scheidebogen zwischen dem Schiff und der einstigen Seitenkapelle, Detail. (Alle Fotos des Autors, 1996 bis 1999).
(Übersetzung: J. Noll)
VûÏ kostela sv. Ducha v Telãi Dana Novotná Věž kostela sv. Ducha v Telči (okr. Jihlava) je zřejmě nejstarší stavbou města, resp. předlokační osady, dnes po-
Abbildungen Abb. 1: Všeradice, Ansicht eines Dorfteils mit der St. Bartholomäuskirche von Süden, 1727. Zeichnung der jüdischen Siedlung und der Kirche. (Reproaufnahme SÚA - Staatliches Zentralarchiv Prag 1998). Abb. 2: Všeradice, Ausschnitt aus dem Stabilkatasterabdruck, 1840, mit dem Areal der Kirche. Abb. 3: Všeradice, St. Bartholomäuskirche, Südfassade mit eingezeichneten entdeckten Öffnungen. 1 - gotisches Portal, 2 - gotische Fenster, 3 - Bogen, ursprünglich sich in die angebaute Kapelle öffnend, 4 - Barockfenster aus dem J. 1765. (Aufnahme und Zeichnung des Autors). Abb. 4: Všeradice, St. Bartholomäuskirche, Nordfassade mit eingezeichneten entdeckten Öffnungen. 1 - Reste der gotischen Fenster, 2 - Renaissancefenster, 3 - Reste der getünchten Lisenen, 4 - Barockfenster. (Aufnahme und Zeichnung des Autors). Abb. 5: Všeradice, St. Bartholomäuskirche, gotisches Portal, Detail vom Bogenlauf mit Innenputzresten von der späteren
60
Obr. 1: Mapa Telče z roku 1913 s vyznačením kostela sv. Ducha.
PrÛzkumY památek I/1999
někud neorganicky umístěnou v bloku staveb na jihozápadním kraji velkého náměstí. Dosavadní výzkumy1) v této lokalitě předpokládaly zeměpanský dvorec na trase Humpolecké stezky s kostelem a věží, sídlo „villika“ či zeměpanského správce. Připouští se i možnost existence špitálu, vedeného buď církevním řádem (nejčastěji se zmiňuje rytířský řád sv. Ducha, templáři či některý z ženských špitálních řádů), nebo laickým sdružením. Kostel, o jehož existenci a patrociniu se spolehlivě dovídáme až ze zprávy o „novém kostele sv. Ducha a věži“ z roku 1486, byl kostelem farním a byl obklopen hřbitovem, na kterém se pohřbívalo až do sedmdesátých let 16. století. První zmínka o špitálu u sv. Ducha je z roku 1414 a poté až z roku 1578, kdy byl přenesen na Staré Město v Telči. Existenci hmotných pozůstatků špitálu či dalších obytných nebo hospodářských budov předpokládaného dvorce se zatím nepodařilo prokázat ani lokalizovat. Archeologický průzkum, který byl proveden v souvislosti s I. etapou statického zabezpečení stavby, odkryl podlahu ve věži až na podloží s nálezy keramiky datované do první poloviny 13. století, zbytky votivní oběti a původní litou malObr. 2: Půdorys kostela sv. Ducha v Telči s věží, zkoumaná část černě (přízemí, 1. patro). tovou podlahu. Zajímavý je nález velmi malého množství zlomků omítek v zásypech a druhé, bytáře fresková výzdoba ( čtyři evangelisté) a v západní části dřevěná kruchta. Nový kostel měl zřejmě původní strop vyšší podlahy, datované do doby pozdního středověku. Z dolodi rovný, dřevěný, teprve později zaklenutý. Tyto práce datečné obezdívky soklu věže byl odebrán pouze jeden profilovaný prvek, jde o žulový nepravidelný blok opracovaný souvisely patrně s obnovou stavby po požáru roku 1655, kdy byla na věž osazena helmice nového krovu a do horního stříškovitě s úzkým prahem (snad část ostění), ostatní kapodlaží nové hodiny (1687), první hodinový stroj byl pořímenné články byly kvádříky shodné s kvádry líce věže.3) Dochovaná stavba kostela sv. Ducha vykazuje část starzen v roce 1610. Kostel, po roce 1578 filiální kaple, byl v roší, zděnou z poněkud nepravidelného kvádříkového zdiva a ce 1784 zrušen a přeměněn ve skladiště, snad i se spodním mladší, zděnou z lomového zdiva a omítanou, starší stavpatrem věže, ale nedočkal se žádných stavebních zásahů. bu lze datovat nejpozději do první poloviny 13. století, mladTeprve po dalším požáru v roce 1835 stavba doznala větších ší naopak do druhé poloviny 15. století, kdy byl zřejmě snestavebních úprav na věži. Pro svou štíhlost a poškození žásen původní pozdně románský kostel a nahrazen novorem hořících vnitřních dřevěných konstrukcí byla věž snístavbou o stejné šíři lodi. Jako starší se vymezuje věž a žena o několik metrů výšky, stažena kleštinami a větší otvočást západní zdi vybíhající před líc věže, věž je hranolová, ry byly zřejmě zazděny, snesenými kvádříky byl obezděn štíhlá stavba, se vstupním otvorem v patře západní stěny dřík věže až do výše prvního patra a stavba dostala opět noa se čtveřicí podvojných okének ve zvonovém patře, nad vý krov jehlancovitého tvaru. Kostel koncem 19. století slounimi zazděné otvory potrojných oken. Mladší je loď kostežil jako městské divadlo. Rehabilitace se kostel sv. Ducha la s polygonálním závěrem klenutým neúplnou hvězdovou dočkal v roce 1923, kdy byl předán českobratrské církvi klenbou tvořenou klínovými žebry dosedajícími na konzoevangelické, o 2 roky později došlo k nálezu a prezentaci ly a stýkajícími se v terčových svornících, z nichž středový zbytků freskové výzdoby v presbytáři, rekonstrukci triumje ozdoben reliéfem růže, klenba lodi je valená s výsečemi fálního oblouku a oplechování věže měděným plechem s a omítkou vytaženou do hřebínků, pod kápěmi klenby presrozebráním makovic. Poslední oprava s úpravami trámových
61
Materiálie
Obr. 3: Telč, kostel sv. Ducha, zaměření patra věže - zdivo východní stěny věže s emporou (dvojitý oblouk postupně zazdívaný, uprostřed ponechaný větrací otvor).
konstrukcí pater a schodiště proběhla v roce 1948. Průzkumy prováděné 1989 byly zahajovací prací pro statické zpevnění prvního podlaží věže, při zajištění byl odstraněn i mohutný sokl ze zbylých kvádrů. Stavebně historický průzkum, který byl při archeologických sondách zpracován, shrnuje poznatky o kostele sv. Ducha jako o jednolodní orientované svatyni s věžní emporou (a možnou západní tribunou v lodi) a sakristií, pokladnicí či křtitelnicí v přízemním prostoru věže. Přístup do věžní empory se předpokládá dřevěnou pavlačí či můstkem z feudálního sídla, umisťovaného do severozápadního okolí stavby. Pro nedostatek písemných pramenů či autenticky dochovaných konstrukcí nedospěl průzkum k téměř žádným jednoznačným závěrům V rámci statického zajištění zbytku stavby byl v roce 1993 proveden následující průzkum plášťů věže, a to jak z exteriéru, tak z interiéru a byl doplněn sondami zaměřenými k odkrytí zazděných potrojných oken. Předpokládá se, že podobné průzkumy budou pokračovat přímo v kostele a v městských domech a na plochách s věží i kostelem sousedících tak, aby bylo postupně možno doplnit útržkovité údaje do jednolitějšího celku. Nálezy zjištěné na vnějším plášti věže Vstupní portál - západní stěna, patro: Ostění se skládá ze dvou stojek s kónickou vnější hranou, nad nimi dva řádky kvádrů, překlad je tvořen mohutným blokem, jenž se v důsledku statických poruch rozpadl na tři části. Blok převyšuje o 1/2 výšku kvádrů, rozdíl se vyrovnává ve 4. řadě kvádříkového zdiva. Situace je intaktní, kvádříkové zdivo je vázané a opracované nepříliš precizně. Stopy po osazení dveří z vnější strany nejsou žádné, kapsy po trámech zachycené těsně pod úrovní nadpraží jsou pozůstatkem po lešení, s portálem ani případnou pavlačí či můstkem nema-
62
Obr. 4: Telč, kostel sv. Ducha, zaměření polohy podvojného a potrojného okna v západní stěně.
jí žádnou souvislost. Možné kapsy či jiné stopy po přístupové, jistě dřevěné konstrukci, které se mohly zachovat pod úrovní prahu portálu, byly při první fázi statického zajištění zřejmě vyplněny kvádříky a přespárovány, a to bez předběžného průzkumu či dokumentace. Dnešní situace je proto již zcela nejasná. Východní stěna - nad střechou kostela: Lícní stěna kvádříků je silně porušena (bylo zde epicentrum požáru dřevěných částí věže i krovu kostela), odpadaly celé pláty kamenů. Díry byly přetaženy spárovací maltou i částečně přes líc kamenů, spárovací směs je vápenná, hrubozrnná. Konsekrační kříž - jižní stěna v úrovni potrojného okna, osmý kvádr shora: Jedná se o jediný zdobný prvek stavby - nárožní kvádr je z jižní strany zdoben mělkým reliéfem tvaru nepříliš pravidelné čtyřlisté růžice, podle umístění (intaktní, nejedná se o prvek určený pro jinou část stavby) a analogií se domnívám, že se jedná o konsekrační křížek. Další podobný na stavbě nalezen nebyl - pravděpodobný výskyt by byl v soklové části. Jižní stěna je také jediná stěna s větracími otvory. Jsou tři, spodní na úrovni štítu původního kostela je vytesán ve tvaru obráceného kalicha v mohutném kamenném kvádru, střední je úzká štěrbinová stříl-
PrÛzkumY památek I/1999
Obr. 6: Telč, kostel sv. Ducha, konsekrační kříž - kvádr s mělkým reliéfem, jižní stěna.
Obr. 5: Telč, kostel sv. Ducha, řez podvojným oknem: patka sloupku spočívá na dřevěné desce v litém zdivu, v nadpraží z obou čel kamenné prvky, uprostřed opět lité zdivo s nosným obloukem skládaným z lomových prvků.
na a horní čtvercové okénko, všechny tři jsou zavázané do zdiva beze stop po možnosti druhotných zásahů. Hodiny: Současné umístění není původní, podle stop na zdivu (čtvercové otvory po skobách) byly plechové ciferníky dříve většího rozměru. Jim předcházely hodiny s ciferníkem malovaným přímo na zdivu, a to bíle vápennou líčkou, je pravděpodobné, že bylo přímo na zdivu vymalováno i dělení kruhu. Rozměr tohoto ciferníku značně převyšoval v obou směrech dnešní, sahal od horní římsy až cca 0,20 - 0,80 m nad podvojná okna, t. kolem 4,5 m. Hodiny
byly vždy v poloze sever - jih a nejstarší nalezené malované ciferníky byly zřízeny po požáru na místě zazděných potrojných oken. Hodiny zřízené v r. 1687 byly podle ikonografie v nejvyšším, dnes sneseném patře věže a je pravděpodobné, že podlehly požáru včetně stroje. Podvojná okna: Čtyři podvojná okna byla v posledních dobách upravena, některé opravy lze datovat hned po požáru 1835, jiné jsou podle použitého materiálu pozdější - asi z přelomu 19. a 20. století. Okny při požárech unikal žhavý kouř, žárem došlo k narušení některých nosných prvků. Ke všem sloupkům byla proto přistavěna příčka směrem k vnitřnímu líci stavby o tloušťce sloupku. Příčka místy nahrazuje i konec roznášecí konzoly, který byl zřejmě narušen požárem, byl tedy zkrácen; v těchto případech chyběly i kamenné obloučky nadpraží a byly nahrazeny cihelnými klenbičkami. Upraveny a nadezděny byly i parapety oken, a to spádováním směrem ven (nadezdívku tvořilo smíšené zdivo kryté betonovou deskou, na vnějším líci cca 0,10 m, na vnitřním 0,40 - 0,50 m nad původním parapetem). Okna v původní podobě vypadala takto: otvor o šířce 1,20 m a výšce 1,90 m byl překlenut dvěma půlválcovými klenbami z lícních stran krytými kamennými prvky nadpraží, ty dosedaly na roznášecí konzolu jednoduchého kónického tvaru jdoucí přes celou hloubku otvoru, t. 1,00 m a ve spodní části zúženou ve středu zdi na čtvercovou desku nasedající na hlavici sloupku. Hlavice použité na oknech jsou dvojího druhu: se stočenými akantovými listy a s palmetami, ale ani akanty, ani listy nejsou na všech hlavicích identické, palmety jsou dvojího druhu - dvojité, druhý (horní) list je někde jen náznakový, jinde plně tvarovaný. Umístění jednotlivých druhů je nahodilé, nemá žádný řád. Dřík sloupků má mírnou entasi, průměr v horní části je 0,12 m, nad patou 0,16 m. Sloupky dosedaly na patku čtvercového půdorysu, ta byla kotvena pod parapetem - podle provedené sondy dosedala na dřevěné prkno položené v lomovém výplňovém zdivu. Zdivo věže je tvořeno dvěma lícovými plentami ze žulových kvádrů tl. asi 0,20 m, zbytek, kolem 0,60 m je vyplněn litým zdivem (lomový kámen ve vápenné maltě). Tato materiálová skladba byla u oken zvláště dobře viditelná,
63
Materiálie
a to jak v nadpraží, tak u parapetu - ten neměl parapetní desku, ale tvořily ho horní plochy kvádrů lícové části a lité zdivo ve středu, uhlazené do roviny. Potrojná okna: Existence potrojných oken byla zřejmá ze struktury líce zdiva (východ, západ) a ze sond provedených z vnitřní strany zdiva (sever, jih). Potrojná okna se prolamovala do zdi o síle 1 m v obdivuhodném rozměru: šířka 1,90 m, výška 2,20 m, výška sloupků i s hlavicí a patkou 1,50 m; jsou tedy vyšší než okna spodní a jsou osově umístěna nad okna podvojná a výška nadpraží kvádříkového zdiva mezi okny je pouhých 0,70 m. Vzhledem k tomu, že nad patrem s potrojnými okny pokračovala věž ještě jedním patrem s plnými zdmi, lze právem říci, že tato stavba vylehčená ve všech stěnách ve dvou třetinách své výšky, byla na svou dobu a způsob stavění technicky nesmírně odvážná a svým pojetím již odráží prostorové ambice staveb gotických. Makovice, hrotnice, praporce, kříž: Při vyklízení krovu byly nalezeny starší makovice - z měděného plechu, oválného tvaru, šestnáctiboké, opásané šestnáctibokým prstencem, nesoucí stopy zlacení. Tyto byly vyměněny patrně v letech 1920 - 30 za nové, hladké. Obr. 7: Telč, kostel sv. Ducha, rekonstrukce vývojových etap věže: vlevo pokus o rekonstrukci románské poMakovice navlečené na hrotdoby z konce 13. století, uprostřed stav začátku 18. století s barokní helmicí, vpravo stav současný s tvarem nicích měly nad sebou ještě střechy z poloviny 19. století, čárkovaně poloha odstraněného vysokého soklu. dvouocasé praporce, z nichž se s pečlivě hlazeným povrchem, jedná se zřejmě o omítku, jež zachovala část jednoho - žerď s náběhem. Praporce byly pokrývala celý interiér tehdejšího kostela a byla zatažena až otočné jako korouhve. Stejně tak byl volně navlečen na do líce emporového oblouku. Interiér věžní empory omítán střední hrotnici i kříž ve vrcholu věže, byl z kovaného želenebyl - důkazem je nález iluzívního spárování pohledovou za a pozlacený. maltou, stejnou jako hlazená omítka, která překrývá nepravidelné spáry klenebního oblouku i přes část líce stavebních kamenů a rýsuje na ně pravidelně podřezávané Nálezy na vnitřním plášti spáry (podřezávané lžicí shora i odspoda), místy překrývaOblouk věžní tribuny: Po odstranění vnitřních omítek byl na východní straně v patře odhalen oblouk původní věžní jí iluzívní šikmé spáry konstrukční vodorovné - šlo tedy o estetické zvýraznění klenby. Tribunový oblouk se otvíral tribuny, otevřený směrem do přilehlé kostelní lodi. Nad již od podlahy a pokud měl zděný parapet, musel být zadnešní dřevěnou podlahou je ve výšce 0,60 m viditelný ozub puštěný do zdi a lícovat se stěnou kostela: to by se dalo prozdiva - jedná se o úroveň původní podlahy, zřejmě dřevěvěřit pouze sondou ze strany kruchty. né. Oblouk sám je půlkruhově zakončen ve výšce 2,70 m nad Otvor byl postupem času zazděn, a to nadvakrát. Popůvodní podlahou a zabírá téměř celou stěnu věže - 2.50 m prvé byl přezděn tak, že 1,20 m od levého ostění byla poz necelých 4 m. Svislé hrany stojek jsou tvořeny kvádry asi stavena příčka (viditelná spára v zazdívce) z kamenných do výšky 1,70 m; vlastní oblouk je sklenut z tesaných prvků tvaru klínu a ve vrcholu je zdvojen. Výška obou vrstev kvádrů ve spodní části a z lomového zdiva v části horní. Druhá zazdívka vyplňuje pravou část otvoru, i v této zazdívce ve vrcholu klenby je skoro 1,20 m. jsou použity kvádry, avšak nahodileji, podíl lomového zdiNa vnitřní hraně byl nalezen zbytek omítky - hrubozrnné
64
PrÛzkumY památek I/1999
Obr. 8: Telč, kostel sv. Ducha, pohled na horní část věže od jihozápadu, stav před opravou.
Obr. 9: Telč, kostel sv. Ducha, zbytek západního štítu kostela.
va je větší; v horní části je ponechán otvor 0,12 × 0,30 m, patrně větrací, ten byl později zazděn ze strany kostela. Vzhledem k tomu, že při zazdívání bylo použito kvádrů z románské stavby, mohlo dojít k zazdění již při přestavbě kostela, osobně však soudím, že první zazdívka je důsledkem statického oslabení věže po požáru 1835; patro věže bylo zřejmě funkčně spojeno s kostelem, proto byl oblouk zazděn jen částečně. Celý byl zazděn nedlouho poté, snad v důsledku změny užívání stavby (městské divadlo z předchozího skladiště ?).
ku. Stavba má nezvyklé parametry - na značnou výšku - kolem 35 m zdiva má štíhlé tělo (půdorys čtverec o straně 4 - 4,5 m) a poměrně tenké zdi - kolem 1m po celé výšce. Kvádříkové zdivo bylo na obou pláštích chápáno a prezentováno jako pohledové, případné nesrovnalosti v kamenořezu či pravidelnosti spárování byly iluzívně upraveny omítkou (viz okolí oblouku empory). Románská technologie stavby se promítá i do složení a vazby zdiva, jde o tříplášťové stěny s vnějším lícem z kvádříkového zdiva, střed je tvořen sypaninou s malým podílem malty, pláště nejsou dle průzkumu zřejmě v žádném místě provázány, což velkou měrou přispělo k častým statickým poruchám a vedlo nakonec ke snesení horních podlaží, takže je div, že věž zůstala stát až do dvacátého století. Při pátrání po analogiích v blízkém či vzdáleném okolí typologicky podobnou stavbu nenalezneme. Vzdáleně struktivně podobná je věž kostela v Chřenovicích u Ledče nad Sázavou z dvacátých let 13. století. Jedná se o věž kostela sv. Václava, která má horní tři podlaží perforována okénky, ty se od podvojných ve spodním podlaží postupně rozšiřují na sdružené se třemi ve středním a čtyřmi nadpražními obloučky v posledním podlaží. Celá stavba je však již z lomového zdiva s nárožní kvádříkovou armaturou, z lomového zdiva jsou i jednotlivá nadpraží, sloupky okének mají jednoduché hranolové hlavice a věž je oproti telčské nižší a robustnější. Věž v Telči nemá také potvrzené další patro okének, i když se musíme spoléhat jen na nedostatek pramenů, ať již písemných či neexistenci jediného profilovaného stavebního článku, který
Závěr Před započetím I. etapy sanace byl zpracován stavebně historický průzkum (SÚRPMO Brno, dr. L. Konečný a kol., 1989), který je zde prezentovanými nálezy doplněn a některé jeho závěry jsou zpřesněny: Podle podrobného průzkumu techniky stavění i původních rozměrů věže lze potvrdit, že se jedná o stavbu pozdně románskou s výrazným akcentem na vertikalitu (výšky otvorů se směrem vzhůru zvyšují). Její výstavbu lze klást do poloviny 13. století. Pro tuto dataci kromě dochovaných písemných pramenů a nálezů keramiky pod litou podlahou svědčí i jakási technická suverenita při stavbě, kdy vazba zdiva opouští obvyklou románskou technologii - zdivo v horních částech není pravidelné v celé ploše, nejpečlivěji jsou vázány nárožní kvádry, zatímco vlastní vyzdívky mají různou výšku ložných spar, výška se v průběhu jedné spáry i dvakrát mění, některé kvádry jsou kladeny na výš-
65
Materiálie
Obr. 10: Telč, kostel sv. Ducha, západní stěna, vstupní portál, horní část zdiva před opravou, spodní po provedeném statickém zajištění.
Obr. 11: Telč, kostel sv. Ducha, odkrytí sloupku jednoho z potrojných okének (všechny kresby a fotografie autorka, 1998).
by oněm oknům mohl příslušet. Analogie, byť jen volné, s typem kalichových hlavic sloupků, můžeme hledat pravděpodobně ve stavebním okruhu třebíčského benediktinského kláštera či okruhu stavební huti cisterciáckého kláštera v Předklášteří. Byla potvrzena existence oblouku empory a nalezena původní úprava povrchů stěn (omítka i pohledové iluzívní spárování zdiva). Pro jednoznačné tvrzení, zda oblouk empory byl jen průchodem na západní tribunu by bylo třeba dokázat existenci tribuny, což je v situaci, kdy byla celá kostelní loď několikrát od základů přestavěna, velmi obtížné. Jednoznačně lze jen říci, že věžní empora neměla zděné zábradlí v celé šíři zdi nebo lícované do vnitřního líce těla věže. Co se týče funkce věže, je nepochybné, že byla stavebně i funkčně propojena s kostelem, a to v přízemí portálkem z kostelní lodě (přízemní část mohla mít funkci pokladnice) a patrovou emporou otevřenou do kostela a přístupnou zvenčí, poloha vstupu z patra ze západní strany dokládá, že na místě dnešních domů západní fronty ulice Palackého proti věži stál patrně dvorec. Dřevěnou visutou lávku v těchto místech ještě pamatují prarodiče dnešních obyvatel. Je však zapotřebí zjistit i možnost dřevěné pavlače napojené na sousedící dům č. 29, tedy severně od věže Osídlení soustředěné kolem těchto budov bylo prokázáno při průzkumu výkopů rozvodu plynu, a to na konci náměstí Zachariáše z Hradce (před domy č. 42 - 53)4). Jednalo se o skupinu zemnic, datovaných do 13. století. Pro ur-
čení rozsahu osídlení by bylo třeba provést plošný výzkum. Podle těchto zjištění lze opravit závěr stavebně historického průzkumu, který předpokládá pouze uzavřený kupecký dvorec na Humpolecké stezce. Jednalo se o větší osídlení, zasahující až na dnešní Zachariášovo náměstí, jehož centrem byl kostel s věží a dvorec, podle pramenů zeměpanský a pravděpodobně opevněný. Důvod, proč v této lokalitě, která v průběhu dalšího století poněkud ztrácí na významu (zdá se, že se centrum osídlení přesunulo směrem do lokality Telč - Staré Město, neboť ve zkoumaných reliéfech na náměstí se objevují stopy osídlení až v 15. století), byla postavena věž převyšující výstavností a technickou smělostí románské stavby v okolí, zatím není příliš jasný.
66
Poznámky 1) L. Konečný, D. Neubauerová, H. Cenková, SÚRPMO Brno - Stavebněhistorický průzkum věže sv. Ducha, Brno, 1989. V. Richter, Středověká Telč, Praha 1941. 2) Starší zpráva se váže k roku 1283 a faráři Jindřichovi, ale o vlastní svatyni se nehovoří. 3) J. Bláha, V. Konečný, K nejstarší historii města Telč, Umělecko historický sborník, Brno 1985. 4) Zpráva Ústavu archeologické památkové péče v Brně, R. Procházka, 1993.
PrÛzkumY památek I/1999
Der Hl. Geist-Kirchenturm in Telã Während der Abschlussarbeiten der statischen Kirchenturmsicherung zum Hl. Geist in Telč, Bezirk Jihlava (Teltsch, Bez. Iglau) verfasste man den Fundbericht, in dem der Fund einer Empore im Turmobergeschoss, Freilegung vermauerter Drillingsfenster und festgestellte Detaile der äußeren und inneren Oberflächen dokumentiert sind. Damit wurde ein Beitrag zur Erkenntnis der spätromanischen Gestalt von Telč vor der Stadtgründung hergebracht.
Abbildungen Abb. 1: Karte von Telč, 1913, mit Bezeichnung der Hl. Geist-Kirche. Abb. 2: Telč, Hl. Geist-Kirche mit dem Turm, Grundriss. Schwarz - erforschter Teil des Baues. Abb. 3: Telč, Hl. Geist-Kirche, Aufnahme des Obergeschosses. Mauerwerk der Turmostwand mit der Empore (Doppelbogen, etappenweise zugemauert, in der Mitte eine Lüftungsöffnung gelassen). Abb. 4: Telč, Hl. Geist-Kirche, Turmostwand, Einmessung der Lage des Zwillings- und Drillingsfensters. Abb. 5: Telč, Hl. Geist-Kirche, Schnitt durch das Zwillingsfenster, Säulenbasis ruht auf einer im Gussmauerwerk eingefassten Holzplatte, in der Linie des Bogenlaufs beide Seiten mit Haustein bekleidet, zwischen ihnen Gussmauerwerk mit dem aus Bruchstein zusammengesetzten Bogenlauf. Abb. 6: Telč, Hl. Geist-Kirche, Konsekrationskreuz in der Südwand, Steinquader mit Flachrelief. Abb. 7: Telč, Hl. Geist-Kirche, Rekonstruktion der Entwicklungsphasen des Turms: links ein Rekonstruktionsversuch der romanischen Gestalt vom Ende des 13. Jh., in der Mitte Zustand gegen Anfang des 18. Jh. mit einer Barockhaube, rechts heutiger Zustand mit der Haube aus der Mitte des 19. Jh., Strichlinie - Lage des abgeschafften hohen Sockels. Abb. 8: Telč, Hl. Geist-Kirche, Turm, Oberteil, Ansicht von Südwesten, Zustand vor der Baureparatur. Abb. 9: Telč, Hl. Geist-Kirche, Rest des westlichen Kirchengiebels. Abb. 10: Telč, Hl. Geist-Kirche, Westwand, Eingangsportal, obere Mauerpartie vor, untere Partie nach statischer Sicherung. Abb. 11: Telč, Hl. Geist-Kirche, Frilegung einer Säule eines der Drillingsfenster. (Übersetzung: J. Noll)
K podobû ranû barokních krovÛ v Telãi a okolí Jifií Bláha Kostel Jména Ježíš v Telči Jezuitský kostel Jména Ježíš v Telči je stavbou, o níž máme už od počátku její existence relativní dostatek pramenů. Víme, že jeho stavba proběhla v letech 1662 - 1667 a že se jí účastnil stavitel Stefano Perti z Ratibořských hor, a to nejspíše jako provádějící stavitel realizující stavbu podle plánů zatím neznámého architekta.1) Rok 1663, který je datem kácení dřeva použitého na krovy, vcelku přesně zapadá do představy o postupu stavebních a dekoratérských prací, završených svěcením kolejního chrámu 11. září 1667.2) Dvojice věží nad východním průčelím hraje důležitou roli v dálkových pohledech na město, spolu se sousední věží farního kostela totiž vytváří skupinu charakteristickou pro telčské panorama. Stojíme-li na náměstí, nelze přehlédnout původně otevřenou rytmickou arkádu ve spojovacím krčku věží, ani vysokou střechu kostela s nápadným vikýřem. Navenek střízlivě prostý plášť kostela se k veřejnému prostranství obrací svým severním průčelím, na němž je jediným výraznějším detailem kamenný portál hlavního vstupu. Protáhlé telčské náměstí se před vstupem do chrámu nálevkovitě zužuje na šířku 12 m a dostává zde spíše charakter široké ulice. Vnitřní prostorové členění kostela je odvozeno od dispozičního typu se vtaženými opěrnými pilíři (Wandpfeilerraum resp. Wandpfeilerkirche). Prostor kně-
Obr. 1: Výroba trámů pro stavbu krovu ve 2. pol. 17. stol. Jan Amos Komenský v Orbis Sensualium Pictus, 1685.
67
Materiálie
Obr. 2: Krov kostela Jména Ježíš v Telči: a - příčná plná vazba krovu lodi, b - podélné vázání krovu lodi, c - příčná plná vazba krovu spojovacího krčku mezi věžemi (všechny kresby L. Bláhová, J. Bláha, 1999).
žiště je vymezen polohou dvou hranolových věží, jeho mělký závěr se zvenku téměř neuplatňuje, neboť východní průčelí je pohlceno navazující uliční zástavbou. V návrhu zastřešení stavby byly zohledněny i některé méně obvyklé požadavky, jako například záměr budoucího využívání podkrovního prostoru k provádění meteorologických měření a pozorování. Zvolený typ krovu s ležatou stolicí se ukázal pro tyto účely jako velmi vhodný, hlavní část půdy má ještě dnes až do výše prvních hambalků charakter navrženého interiéru a je vnímána jako ucelený a působivý prostor osvětlený z obou stran rozměrnými vikýři a v původní úpravě i okenními otvory v obou štítech. Střecha lodi na východní straně svým hřebenem navazuje na příčnou stříšku spojovacího krčku mezi věžemi a na západě je ukončena nad úrovní prvního hambalku valbou. Střešní krytinou obou částí jsou pálené tašky bobrovky. Krov nad lodí kostela je tvořen stejnorodou konstrukcí hambalkové soustavy s vyvinutým podélným vázáním ležatými stolicemi raně barokního typu, uspořádanými ve dvou úrovních nad sebou. Je zde celkem osm příčných plných vazeb prostřídaných v rozestupech 1,0 m vždy dvěma vazbami mezilehlými. Ve všech vazbách jsou použity patní vzpěry krokví. Z vyobrazení příčné plné vazby (obr. 2a) je zřejmé provedení ležatých stolic. Jejich šikmé sloupky se směrem nahoru plynule rozšiřují, pásky jsou do vazeb pasovány směrem od západu. Kryté pláty pásků jsou upraveny jako konkávně vybrané s ostrým zakončením a s ozubem namísto rybiny. Veškerá přeplátování s výjimkou křížení
68
vzpěr podélného ztužení jsou zajištěna dřevěným hřebem. Tyto hřeby se objevují i u šikmých čepů mezi ležatými sloupky, krokvemi a vazným trámem. Krokve jsou ve vrcholu spojeny na ostřih, hambalky v obou úrovních jsou na krokve plátovány s jednostrannou rybinou. Podélné ztužení (obr. 2b) je v obou úrovních tvořeno překříženými vzpěrami vedoucími z šikmých sloupků do horních vaznic. Uprostřed spodních příčných rozpěr probíhá v podélném směru průvlak, který je na rozpěry plátován shora. Tímto je dána základní konstrukce krovu uložená na pozednicích, které spočívají na podélných zdech, oddělujících sálový prostor lodi od bočních kaplí. Plynule navazující střecha nad kaplemi je nesena dlouhými námětky v prodloužení krokví hlavní konstrukce. Tyto námětky jsou podporované vaznicemi vezděnými do štítů a do dělících zdí mezi kaplemi a jsou uloženy na pozednice sledující vnější obvodové zdi. Zde se pak objevují další krátké námětky. Díky této úpravě působí střecha monumentálním dojmem, ačkoli rozpětí krovu je vlastně pouhých 9,5 m. Příčné vazby krovu jsou číslovány postupně od západního štítu. Severní strana je značena úzkými záseky podoby římských číslic. Na jižní straně je způsob stejný, pouze místo jednotkových čárek jsou tu vyštípávané trojúhelníčky, praporkovitě řazené na tenké rysky. Po dokončení krovu byly z každé strany střechy provedeny dva vikýře s valbovou střechou. Jeden z těchto vikýřů směrem do náměstí byl později snesen. Současně s krovem nad hlavní lodí byl svázán i krůvek příčné střechy mezi zvonicovými věžemi na východní stra-
PrÛzkumY památek I/1999
Obr. 3: Krov barokní panské sýpky čp. IV/86 v Telči: a - příčná plná vazba, b - podélné vázání.
69
Materiálie
Obr. 4: Krov kostela sv. Anny v Telči: a - příčná plná vazba krovu lodi, b - podélné vázání krovu lodi.
70
PrÛzkumY památek I/1999
Obr. 5: Krov kostela sv.Martina v Třešti: a - příčná plná vazba krovu lodi, b - podélné vázání krovu lodi, c - příčná plná vazba krovu presbytáře, d - podélné vázání krovu presbytáře.
ně kostela. Drobná konstrukce o poměrně strmém sklonu 62° se skládá celkem z devíti vazeb, z nichž pouze tři jsou plné (obr. 2c). V každém ze dvou polí je po třech mezilehlých vazbách s hambalky podporovanými ležatou stolicí stejného provedení jako nad lodí. Pasování prvků do vazeb směřuje od severu k jihu. Značení bylo nalezeno pouze na prostřední vazbě, a to na západní straně pěti trojúhelnými praporky a na východní římskou pětkou vyštípnutou dlátem. Barokní sýpka při čp. IV/86 v Telči Další velký krov téměř shodného provedení najdeme v Telči u mohutné panské sýpky na štěpnickém předměstí. Zdá se, že stavba sýpky nejspíše těsně předcházela výstavbě kostela Jména Ježíš, dendrochronologické vyhodnocení vzorků z krovu sýpky přineslo data 1658 u prvků stolic zhotovených ze smrkového dřeva a 1659 u jedlových vazných trámů.3) Jedlové dřevo je použito i na konstrukci skladovacích podlaží sýpky, jejichž současná podoba je až z doby těsně po roce 1721.4) Přesnější údaje pramenné povahy nebyly zatím získány. Můžeme se jen domnívat, že realizaci stavby, která dodnes výrazně převyšuje okolní zástavbu, umožnilo zklidnění poměrů po ukončení třicetileté války a následné oživení stavební činnosti. Hlavním důvodem k přemístění panské sýpky z domu čp. 71 proti zámku na náměstí, kde bývala od roku 1576, byla nejspíše oba-
va z požáru. Při ničivém ohni v létě roku 1655 vyhořela totiž naráz řada městských domů od svatodušní věže až k radnici.5) Právě tato událost mohla být rozhodujícím impulsem k odstěhování větší části zásob na nově vybrané místo v dosud nezastavěné části předměstí poblíž rybníka Nadymáku. Střecha sýpky má sklon 50°, je sedlová s částečnými valbami v obou štítech. Zvalbení je nasazeno až nad úrovní druhých hambalků. Krov je tvořen patnácti příčnými plnými vazbami (obr. 3a), mezi nimiž jsou vždy tři vazby mezilehlé. Vzdálenost jednotlivých vazeb je 90 cm, což ukazuje na použití těžké nespalné krytiny již od počátku. Rozpětí krovu je 11,80 m. Tloušťka obvodových zdí sýpky i ve výši koruny přesahuje1 m. Konstrukce se v principu i v provedení shoduje s krovy kostela Jména Ježíš. Sloupky, které v plných vazbách podpírají středový průvlak, konstrukčně souvisejí se skladovacími podlažími a byly datovány spolu s dalšími prvky spodní konstrukce do roku 1721. Lze však předpokládat, že na jejich místě byly i v původní konstrukci obdobné sloupky. V případě sýpky nebyly v původní konstrukci použity patní vzpěry krokví. Zajímavá je skutečnost, že sem byly doplněny dodatečně, a to patrně až při prvních známkách narušení spojů mezi krokvemi a vaznými trámy. Způsob uložení krovu na obvodové zdi byl při generální opravě krovu v roce 1997 pozměněn. Železobetonový
71
Materiálie
pozednicový věnec a ocelové bačkory v patách ležatých sloupků nahradily původní úpravu, která měla pozednici a konce vazných trámů zazděné do koruny zdiva. Vazné trámy byly od počátku součástí všech sedmapadesáti příčných vazeb krovu, měly totiž za úkol nést podlahu nejvyššího skladovacího podlaží. Po havárii v roce 1995 byla v severní části sýpky kompletně odstraněna konstrukce dřevěných pater a vazné trámy krovu byly obnoveny pouze v plných vazbách. Krokve v mezilehlých vazbách dnes nemají spodní hambalky, zbyly tu však po nich dlaby. V rozsahu prvních čtyř polí vymezených plnými vazbami byly hambalky ke krokvím upevněny jednostranně rybinovitým přeplátováním, u zbývajících vazeb již středovým čepováním.6) V plných vazbách jsou všude pouze čepy. Příčné pásky spodní ležaté stolice mají spoje zajištěny vždy dvěma dřevěnými hřeby. Krokve převažujícího průřezu 18/15 cm jsou kladeny naplocho. Vzpěry podélného ztužení mají podobu ondřejských křížů. Narozdíl od kostela Jména Ježíš jsou mezilehlé rozpěry v podélném směru u horní ležaté stolice vynechány (obr. 3b). Námětky krokví jsou velmi krátké, začínají ještě pod úrovní rozpěry podélné vazby. Tesařské značení postupuje směrem od severního štítu, prvky stolic v plných vazbách jsou číslovány nezávisle od čísel krokví a hambalků v běžných vazbách. Na západní straně se objevů úzké záseky sekyrou délky 8 cm řazené do římských cifer. Na straně východní jsou místo jednotkových čárek vyštípávané trojúhelníčky. Prvky ležaté stolice v šesté plné vazbě jsou místo záseků označeny rudkou. Patrné jsou i linie po rozměřování jednotlivých prvků pomocí cvrnkací šňůry a rudníku červené barvy. Kostel sv. Anny v Telči Na sklonku 17. století se další velmi podobná konstrukce krovu objevuje ještě u hřbitovního kostela sv. Anny v Telči na Podolí. V tomto případě dendrochronologie určila rok kácení jedlových kmenů 1695,7) z pramenů víme, že tuto nepříliš velkou stavbu provedl stavitel Antonio Scotti se zednickým mistrem Lorencem, polírem Michalem a čtyřmi zedníky v letech 1695 až 1698.8) O tesařích zprávy mlčí, víme však, že na financování stavby se spolu s městem podíleli i telčští jezuité. Odměna staviteli a řemeslníkům činila 800 zl. za práci, obstarání potřebného materiálu bylo v režii stavebníka, a to bezpochyby včetně dopravy na staveniště.9) Jednoduchá obdélná loď i pravoúhlé presbyterium jsou zaklenuty podobně jako kostel Jména Ježíš valenou klenbou s výsečemi. Rubová část klenby je zpevněna pasy s dílčími nadezdívkami a dřevěnými táhly kotvenými do koruny obvodového zdiva. Krov hambalkové soustavy s ležatou stolicí ve spodní části a s centrální stojatou stolicí ve druhé úrovni hambalků je proveden na rozpětí 11 m. V části nad lodí (obr. 4a) je tvořen pěti plnými vazbami, mezi nimiž jsou vždy tři mezilehlé. Vazné trámy jsou ve všech vazbách, pozednice je zdvojená. První hambalky jsou do krokví čepované, zatímco druhé k nim plátované. Všechny krokve či ležaté sloupky stolic mají kolmé patní vzpěry. Pláty pásků jsou sice i zde upraveny jako vyžlabené s ozubem, jejich zakončení je však tentokrát pravoúhlé. Každý spoj je zajištěn dvěma dřevěnými hřeby. Vzpěry podélného ztužení (obr. 4b) jsou jako v předchozích případech mimoběžně plátovány na ležaté sloupky a vedou přes mezilehlé vaznice do vrchních pětibokých vaznic. Mezilehlé vaznice jsou z vnější stra-
72
ny plátované na ležaté sloupky. Nad presbyteriem je krov v rozsahu jednoho pole zmenšen při zachování sklonu 55° na rozpětí 7,50 m, v závěru je strmá valba. Pásky v této části mají už jen po jednom dřevěném hřebu v každém spoji. Středem příčných rozpěr ležatých stolic probíhá průvlak osazený naležato. Zajímavé je, že také vazné trámy jsou položeny naplocho. Prvky jsou pasovány od východu, na stojaté stolici směrem od severu. Způsob značení je stejný jako u předchozích. Stolice jsou číslovány odděleně od vazeb, obojí postupuje směrem od vítězného oblouku. Podobně jako u krovu panského špýcharu jsou na některých vazbách křížky rudkou. Novodobou záporovou konstrukci s kleštinami má stolice zvonové věže vložená do krovu lodi těsně před úrovní vítězného oblouku. Střecha kostela je kryta dřevěným štípaným šindelem položeným ve dvou vrstvách. Kostel sv. Martina v Třešti Zhruba 15 km na sever od Telče leží městečko Třešť. Zdejší farní kostel svatého Martina pochází již ze 14. století. Po několika středověkých stavebních etapách se do jeho podoby významně zapsaly ještě úpravy z období baroka. Kostelní loď je dnes plochostropá, kněžiště připojené a zaklenuté okolo roku 1400 je ukončeno polygonálním závěrem. Dochované krovy nad lodí i nad presbyteriem byly zhotoveny během barokní přestavby na počátku 18. století.10) Sklon střech je menší než v předchozích případech a dosahuje jen 46°. Krov lodi má celkem sedm plných vazeb ležaté stolice (obr. 5a). Pásky prvních čtyř směrem od západu jsou pasovány též od západu, u zbývajících tří pak od východu. Kryté pláty jsou i zde konkávně probrány, jejich konce jsou však podobně jako v předchozím případě ukončeny pravoúhle. Nad úrovní prvního hambalku je krov lodi doplněn středovou rámovou stolicí s pásky pouze v podélném směru. Ty jsou na věšákové sloupky připojeny mimoběžně pomocí jednostranně rybinovitého přeplátování (obr. 5b). Středová vaznice pod druhým hambalkem je nastavena v přeplátování na úrovni pátého věšáku. Krokve jsou ve vrcholu spojeny na ostřih, věšáky v plných vazbách sice dosahují až do vrcholu, zde jsou však ukončeny bez úpravy spoje pouze přiložením na sraz. Podélné ztužení má stejně jako kostel sv. Anny mezilehlé vaznice skutečně průběžné, plátované na sloupky. Tesařské značení vazeb je opět provedeno záseky dlátem do podoby římských číslic. Vyštípávané trojúhelníčky se objevují na severní straně. Pokud se týče úpravy stropu, Richter11) je toho názoru, že původně plochý strop středověké lodi nahradila při první barokní úpravě valená klenba, která musela být nedlouho poté odstraněna, protože roztlačovala koruny zdí. Jisté je, že strop měl opravdu tvar valené klenby a že byl omítnut a malován. Zbytky barokní výmalby s figurálními výjevy jsou patrné na obou omítaných čelech, která vidíme nad úrovní současné podlahy půdy. Krov nad presbytářem kostela (obr. 5c,d) je shodného provedení, vzhledem k malému rozpětí mohl být zjednodušen o druhé hambalky, a tím i o jejich podpůrnou stolici. Další příklady Charakteristický detail plátového spoje s konkávním vybráním najdeme i v nedalekých Dačicích, kde byl krátce po roce 167212) použit na horních páscích spodní stojaté stolice hybridního13) krovu nad presbyteriem lodí klášterního
PrÛzkumY památek I/1999
Obr. 6: Krov měšťanského domu čp. I/25 v Telči (r. 1655): a - příčná plná vazba, b - podélné vázání.
kostela sv. Antonína Paduánského. Připravené prázdné dlaby podobného tvaru se objevují u západních sloupků staršího krovu poutního kostela sv. Vojtěcha u Telče, kde mají souvislost s úpravami stropu v 60. letech 17. století.14) Dlaby velmi podobného provedení byly překvapivě nalezeny i na druhotně použitých krokvích v krovu hospodářských budov patřících k tzv. Valdštejnské loggii v Jičíně. Pokud tyto trámy pocházejí z doby vzniku letohrádku (1632 - 34),
mohlo by se jednat o zatím nejstarší známý případ užití tohoto tesařského spoje a současně o jeden z potenciálních inspiračních zdrojů pro telčské stavby. Typologický rozbor a hodnocení uvedených konstrukcí Zkoumaná konstrukce z kostela Jména Ježíš spolu s dalšími uvedenými a popsanými příklady patří do skupiny krovů hambalkové soustavy s vyvinutým podélným vá-
73
Materiálie
Obr. 7: Krov renesanční panské sýpky čp. I/71 v Telči (r. 1576): a - příčná plná vazba, b - podélné vázání.
74
PrÛzkumY památek I/1999
Obr. 8: Krov kostela sv. Markéty v Loděnicích okr. Znojmo (r. 1741): a - příčná plná vazba, b - podélné vázání, c - detail zadní strany pásků s datací.
záním ležatou stolicí raně barokního typu. Základní konstrukční schéma tohoto typu lze využít pouze pro malá rozpětí. Příkladem takovéhoto řešení je krov nad presbytářem třešťského kostela sv. Martina a drobný krůvek ve spojovacím krčku mezi věžemi kostela Jména Ježíš v Telči. Při zastřešování prostorů větších šířkových rozměrů bylo nutné
sáhnout po rozvinutějším výztužném aparátu. V obou starších případech je proto stejná ležatá stolice zopakována i pod úrovní druhého hambalku a na příčné rozpěry je upevněn středový průvlak, který podpírá středy spodních hambalků v mezilehlých vazbách. Naproti tomu další dvě popisované konstrukce původem z přelomu 17. a 18. sto-
75
Materiálie
Obr. 9: Krov měšťanského domu čp. I/5 v Telči (r. 1764): a - příčná plná vazba, b - podélné vázání.
76
PrÛzkumY památek I/1999
Obr. 10: Příklady různých druhů šikmého spojení přeplátováním: a - nejrozšířenější varianta na celém našem území - 14. - 20. stol., b - Horní Stropnice (CB) presbytář kostela sv. Mikuláše - 15. stol., c - Benešov nad Ploučnicí (DE) horní zámek - 16. stol.; Frýdlant (LI) hrad - 17. stol.; Lemberk (CL) zámecká kaple - 18. stol., d - Telč (JI) dům čp. 25 - 17.stol., e - Litoměřice kostel Všech sv. - 15.stol.? f - Pernštejn (ZR) hrad - 17. stol., g - Bučovice (VY) zámek, Český Krumlov Vlašský dvůr - vše 16. stol.; Třešť (JI) kostel sv. Kateřiny - 19. stol.; h - Nové Hrady (CB) hrad - 17. stol.? i - Bučovice (VY) zámek - 16. stol; Dačice (JH) kostel sv. Antonína -17. stol.; Kostelec (JI) kostel sv. Kunhuty - 18. stol.; j - Česká Kamenice (DE) kostel sv. Jakuba - 16. stol. k - Telč (JI) kostel sv. Anny - 17. stol.; Třešť (JI) kostel sv. Martina - poč. 18. stol; l - Telč (JI) panská sýpka a kostel Jména Ježíš -17. stol.
letí umísťují pod druhé hambalky středové stojaté stolice v úpravě odpovídající použitému sklonu střechy. Podoba těchto stolic vychází částečně ještě z pozdně středověké, resp. renesanční tradice. Takřka stejná středová stojatá stolice jako u kostela sv. Anny byla popsána u měšťanského domu čp. I/25 v Telči,15) kde se zachovala ve fragmentární podobě, umožňující však přesto poměrně přesně odvodit vzhled krovu zhotoveného zde po požáru v roce 1655 (obr. 5). Takto řešený krov nebyl v Telči v té době zřejmě ničím ojedinělým, což dokládají kapsy po středových vaznicích,
patrné na vnitřních stranách renesančních štítů u řady měšťanských domů. Přihlédneme-li k vývoji krovů s ležatou stolicí na našem území, můžeme konstatovat, že popsané konstrukce stojí zhruba někde uprostřed. Na rozdíl od renesančních vazeb dochovaných ze 16. století (obr. 7) už došlo k úplnému oddělení podpůrné stolice od vrchní části krovu. Pásky jsou k ležatým sloupkům a k příčným rozpěrám sice stále ještě upevňovány přeplátováním, ale už nejsou provázány ani s krokvemi, ani s hambalky. Až na archaicky působící pat-
77
Materiálie
ní vzpěry krokví (sv. Anna, Jména Ježíš) je celá konstrukce velmi pokročilá, ještě však nejde o vrcholně barokní podobu hambalkového krovu, ustálenou u nás většinou až v průběhu 18. století. Tyto krovy mají pásky téměř výhradně čepované, většinou s částečným zapuštěním (obr. 8), objevují se u nich pětiboké prahové vaznice a zároveň stoupá obliba nahrazování vazných trámů v mezilehlých vazbách kráčaty čepovanými do podélných výměn (obr. 9). V okolí Telče patří k prvním zástupcům vrcholně barokního řešení krov poutní kaple Povýšení sv. Kříže u Nové Říše (dendrochronologie 1709, vstupní portál datován vročením 1712) a krov nad střední částí kostela sv. Kunhuty Obr. 11: Krov kostela Jména Ježíš v Telči: detail pásku příčné plné vazby stolice (foto Antonín Bína, 1997). v Kostelci u Jihlavy (dendrov optimálním případě k identifikaci tesařských mistrů a tochronologie 1710). varyšů, kteří přispěli ke vzniku těchto pozoruhodných konZvláštní pozornost si zasluhuje provedení tesařských strukcí. spojů, jmenovitě podoba přeplátování, jimiž jsou do příčných plných vazeb ležatých stolic vsazeny ztužující pásky. Řemeslně velmi náročné provedení tohoto detailu (obr. 9) se Poznámky 1) V článku J. Bláhy a P. Macka, Nálezy na východním průčelí kostela už na první pohled vymyká běžné produkci. Protože poJména Ježíš v Telči, Průzkumy památek I/1997 je na s. 138 chybně drobnější rozbor věnovaný úpravám tohoto spoje by přesáhl uvedeno Petri. rámec tohoto pojednání, uvádím alespoň pro srovnání tabul2) Vzorky pro dendrochronologické datování odebrali za asistence autora článku Ing. Josef a Tomáš Kynclovi z Brna, výsledky datování bykový přehled zobrazující některé další způsoby připojení ly pak součástí znalecké zprávy zpracované Ing. Josefem Kynclem šikmých prvků pomocí přeplátování tak, jak byly zaznamev roce 1997. nány při terénních průzkumech na našem území (obr. 10). 3) Datace Josef a Tomáš Kynclovi, odběr vzorků z vývrtů autor 1998, Ve všech uvedených případech jsou pláty opatřeny jednovazné trámy datovány z odřezků získaných při opravě v roce 1997. 4) Datace Josef a Tomáš Kynclovi, odběr vzorků z vývrtů autor 1998. strannou rybinou (v jednom případě dokonce oboustrannou) 5) J. Beringer, J. Janoušek, Město a panství Telč, Telč 1891, s. 199. nebo ozubem. Jsou zde zastoupeny pláty kryté i nekryté. Ne6) Tento fakt by mohl lehce svádět k úvaze, že důležitá inovace - užití středílnou součástí těchto spojů jsou dřevěné hřeby stabilizudového čepu pro spojení šikmých prvků - přichází do Telče právě po dokončení 18. vazby krovu sýpky, pravděpodobně tedy v roce 1660 nející přeplátování i ve směrukolmém na rovinu, v níž se nabo 1661. Tak jednoduché to však jistě není. Jak bude dále ukázáno, cházejí spojované prvky. Závěr Mezi konstrukcemi krovů původem ze druhé poloviny 17. až počátku 18. století, zkoumanými v širším okolí Telče lze vysledovat typologicky poměrně stejnorodou skupinu krovů hambalkové soustavy s podélným vázáním ležatou stolicí raně barokního typu. Tato skupina je navíc specifikována výskytem obdobně provedeného tesařského spoje, jímž je neúplné šikmé přeplátování s jednostranným ozubem a konkávně probraným ukončením krytého plátu. Všechny zkoumané krovy se vyznačují velmi vysokou úrovní řemeslného zpracování, které zejména u kostela Jména Ježíš výrazně převyšuje běžnou soudobou produkci. Podle výsledků dendrochronologického datování a podle způsobu provedení jednotlivých konstrukcí lze usuzovat, že krovy telčské barokní sýpky a kostela Jména Ježíš jsou dílem jedné tesařské skupiny, zatímco krovy kostelů sv. Anny a sv. Martina jsou buď pracemi řemeslníků vyškolených u předchozích, nebo alespoň detailně obeznámených s jejich tvorbou. Výsledky provedeného terénního průzkumu je žádoucí obohatit cíleným archivním výzkumem, vedoucím
78
při provádění tohoto spoje i nadále převažuje jednostranně rybinovité přeplátování. Ve větší míře se od něho upouští až v pokročilém 18. století, kdy se u ležatých stolic běžně čepují i příčné pásky. Naproti tomu zatím nejstarší známou konstrukcí s výhradním užitím čepů při spojování šikmých prvků je krov zámecké kuchyně v Uherčicích na okrese Znojmo, dendrochronologicky zařazený do roku 1590. Blíže k tomuto objektu viz J. Bláha, P. Kroupa, Renesanční budova kuchyně na zámku v Uherčicích, Zprávy památkového ústavu v Brně č. 2/1999. 7) Datace Josef a Tomáš Kynclovi, odběr vzorků z vývrtů autor 1998. 8) V. Kratinová, B. Samek, M. Stehlík, Telč - historické město jižní Moravy, Odeon Praha 1992, s. 108. 9) Tamtéž, s. 111. 10) V. Richter, Město Třešť a jeho památky, Praha 1943 na s. 11 uvádí bez udání pramene letopočet 1698, kdy se Hebersteinové údajně pustili do přestavby horní části věže a následně i celé kostelní lodi včetně štítu nad západním průčelím. Zmiňován je tesařský mistr Hans Pindel z Jihlavy a tovaryš z Beranova Filip Korbel. Práce se však patrně poněkud protáhly, podle výsledků dendrochronologického datování bylo totiž dřevo na krov káceno až v roce 1704 (Josef a Tomáš Kynclovi 1998, odběr vzorků z vývrtů autor 1998). 11) Tamtéž, s. 11. Při pozdně barokních úpravách roku 1776 je údajně zmiňována výměna dřevěného stropu za nový, současně se objevuje nabídka na výměnu šindelové krytiny střechy. 12) Josef a Tomáš Kynclovi 1998. 13) Termínu hybridní krov užívá J. Vinař,Historické krovy, EL Consult Praha 1995, s. 25 pro smíšené konstrukce, ve kterých jsou nastupu-
PrÛzkumY památek I/1999 jící ležaté stolice kombinovány se starším výztužným aparátem, obvykle ještě středověkého původu. Charakteristická je pro ně nesourodost a určitá nejasnost hlavního konstrukčního systému. V typologické klasifikaci těchto konstrukcí je třeba uvést na prvém místě nejprogresivnější prvek, tím je v našem příkladě ležatá stolice s vyvinutým podélným vázáním, a pokračovat ve výčtu archaických prvků podle závažnosti jejich úlohy v konstrukci, eventuelně od typologicky nejmladšího k nejstaršímu. 14) Blíže k tomuto objektu viz J. Bláha, J. Hrdlička, Kostel sv. Vojtěcha poblíž Studnic u Telče, Průzkumy památek II/1998, s. 99 - 115. 15) J. Bláha, Historické krovy některých měšťanských domů v Telči, Vlastivědný sborník Vysočiny XI/1998, s. 288.
nad Ploučnicí, Bez. Děčín (Bensen, Bez. Tetschen), Oberes Schloß - 16. Jh., Frýdlant, Bez. Liberec (Friedland, Bez. Reichenberg), Burg - 17. Jh., d - Telč, Haus Konskr.-Nr. 25 - 17. Jh., e - Litoměřice (Leitmeritz), Allerheiligenkirche - 15. Jh. (?), f - Pernštejn, Bez. Žďár nad Sázavou, Kirche der Auffindung des hl. Kreuzes; Kutná Hora (Kuttenberg), Wälscher Hof - alle 16.Jh.; Dačice, Bez. Jindřichův Hradec, St. Antoniuskirche - 17. Jh.; Kostelec, Bez. Jihlava (Wolframs, Bez. Iglau), Hl. Kunigundenkirche - 18. Jh., j - Česká Kamenice, Bez. Děčín (Böhmisch Kamnitz), St. Jakobskirche - 16. Jh., k - Telč, St. Annenkirche - 17. Jh.; Třešť, St. Martinskirche - Anfang des 18.Jh., l - Telč, herrschaftlicher Speicher und Kirche des Namen Jesu - 17. Jh. Abb. 11: Dachstuhl der Kirche des Namen Jesu in Telč: Detail eines Kopfbands von einem Vollgebinde. (Aufnahme A. Bína, 1997). (Übersetzung: J. Noll)
Zur Gestalt der frühbarocken Dachstühle in Telã und Umgebung In der Umbebung von Telč, Bezirk Jihlava (Teltsch, Bez. Iglau) dokumentierte man eine Gruppe historischer Dachstühle aus der Zeitspanne von der 2. Hälfte des 17. Jh. bis zum Anfang des 18. Jh. Die vorausgestzte Entstehungszeit einzelner Konstruktionen präzisierte die dendrochronologische Datierung. In allen bearbeiteten Fällen handelt es sich um die Kehlbalkendächer mit abgewickeltem Kufverband mitels liegender Stühle frühbarocken Typs. Das weitere gemeinsame Zeichen dieser Dachstühle ist die handwerklich sehr anspruchsvolle Form der Verbindungen an den Kopfbändern in den Querbindungen der Stühle (siehe Abbildungen). Dachstühle vom barocken herrschaftlichen Speicher Konskr.-Nr. IV/86 (datiert 1658, 1659) und der Kirche des Namen Jesu (datiert 1663), beide in Telč, sind ebenso in ihren Konstruktionsschemen als auch im Detail eng verwandt. Das allgemein hohe Niveau der Bearbeitung der Holzteile und ihrer Verbindungen zeichnet sich besonders in der einstiger Jesuitenkirche des Namen Jesu aus, deren Dachgeschoß ursprünglich als ein bequem zugänglicher, teilweise offener Raum für meteorologische Messungen und Beobachtungen konzipiert wurde. Hinsichtlich der Entwicklung der Dachstühle mit liegenden Stühlen im böhmisch-mährischen Raum stellen beschriebene Konstruktionen eine Zwischenstufe dar, die sich ebenso von den primären in ihren Durchführung noch gewisse mittelalterliche Prinzipien reflektierenden Renaissancekonstruktionen des 16. Jh., als auch von den reifen Dachstühlen des Hochbarocks unterscheidet, die im 18. Jh. eine einheitliche Form auf dem ganzen Gebiet erreichen.
Abbildungen Abb. 1: Herstellung der Balken für einen Dachstuhlbau in der 2. Hälfte des 17. Jh. Aus dem Buch: Johannes Amos Comenius, Orbis Sensualium Pictus, 1685. (Alle Zeichnungen von L. Bláhová, J. Bláha, 1999). Abb. 2: Dachstuhl der Kirche des Namen Jesu in Telč: a - Quervollgebinde des Dachstuhls über dem Schiff, b - Kufverband daselbst, c - Quervollgebinde des Dachstuhls über dem Verbindugstrakt zwischen den Türmen. Abb. 3: Dachstuhl des herrschaftlichen Barockspeichers Konskr.-Nr. IV/86 in Telč: a - Quervollgebinde, b - Kufverband. Abb. 4: Dachstuhl der St. Annenkirche in Telč: a - Quervollgebinde des Dachstuhls über dem Schiff, b - Kufverband des Schiffsdachstuhls. Abb. 5: Dachstuhl der St. Martinskirche in Třešť: a - Quervollgebinde des Dachstuhls über dem Schiff, b - Kufverband daselbst, c - Quervollgebinde des Dachstuhls über dem Presbyterium, d - Kufverband daselbst. Abb. 6: Dachstuhl des Bürgerhauses Konskr.-Nr. I/25 in Telč: a - Quervollgebinde, b - Kufverband. Abb. 7: Dachstuhl des herrschaftlichen Speichers Konskr.-Nr. I/71 in Telč (1576): a - Quervollgebinde, b - Kufverband. Abb. 8: Dachstuhl der St. Margarethenkirche in Loděnice, Bez. Znojmo (Lodenitz, Bez. Znaim - 1741): a - Quervollgebinde, b - Kufverband, c - Detail der Rückseite eines Kopfbands mit Datierung. Abb. 9: Dachstuhl des Bürgerhauses Konskr.-Nr. I/5 in Telč (1764): a Quervollgebinde, b - Kufverband. Abb. 10: Beispiele verschiedener Typen der Schrägverbindung mittels Plattscherbe: a - die auf dem ganzen Gebiet der Tschechischen Republik meist verbreitete Variante, b - Horní Stropnice, Bez. České Budějovice (Strobnitz, Bez. Budweis), Presbyterium der St. Nikolauskirche - 15. Jh., c - Benešov
Dendrochronologie nûkolika ranû barokních krovÛ v Telãi a okolí
TomበKyncl Od roku 1997 probíhá v oblasti Telčska systematický dendrochronologický průzkum historických krovů. Předkládaným sdělením navazuji na již publikované výsledky datování kostela sv. Vojtěcha poblíž Studnice, kostela sv. Petra a Pavla v Rančířově1) a na shrnující články.2) Předmětem průzkumu byly krovy kostelů sv. Anny v Telči, Jména Ježíš v Telči, sv. Martina v Třešti, krov nad presbytářem kostela sv. Antonína Paduánského v Dačicích a barokní špýchar čp. IV/86 v Telči. Informace o výsledcích jejich komplexního průzkumu a pohledem ze zorného úhlu pracovníka památkové péče jsou obsahem souběžného článku J. Bláhy. Smyslem mého sdělení je podat informaci o několika aspektech našich zjištění, týkajících se chronologie zpracovaného materiálu a pohledem ze zorného úhlu přírodních věd. Pracovní postupy Vzorky z trámů byly odebrány pomocí Presslerova nebozezu (zpravidla jeden vývrt z každého prvku), pouze v několika případech byl odebrán příčný průřez trámem. Vzorky byly podrobeny druhovému určení pomocí běžných xylotomických metod.3) Druhové určení a počty odebraných vzorků z jednotlivých objektů jsou obsahem obrázku 1. Před vlastním měřením šířek letokruhů jsem dle možnosti vzorky v rámci jednotlivých objektů předběžně zesynchronizoval na základě „point years“.4) Šířky letokruhů jsem měřil pomocí soupravy pro automatický vstup dat do počítače, při zpracování dat jsem použil běžně používané standardní postupy.5) Verifikaci primárních dat a relativní synchronizaci letokruhových řad zajišťoval program Cofecha.6) Míru vzájemné podobnosti letokruhových řad jsem hodnotil jak pomocí korelačního koeficientu, tak i koeficientu shody, výsledky jsem posuzoval pomocí T-testu na úrovni hladin spolehlivosti 99,95 a 99,5%. K datování jednotlivých průměrných řad byly použity standardní chronologie jedle a smrku sestavené z materiálu získaného z celého území České republiky. Vzhledem k tomu, že standardní chronologie smrku obsahuje i několik vzorků z datovaných objektů, byla pro datování smrkové-
79
