SEDMÉ TISKÉ LÉTOHRY. Ze života. aneb jak se žije 250 metrů pod zemí. přípravky

O B C E

T I S Á

2 0 . R O Č NÍK • 3 . Č Í S L O 2 0 1 4 • ZDARMA

NOC KOSTELŮ

Jak to bylo s Cihlákem

4

Od skály ke skále aneb jak se žije 250 metrů pod zemí 7

Ze života fotbalové přípravky 12 3

SEDMÉ TISKÉ LÉTOHRY Je to k nevíře, jak ten čas rychle letí. Sedmý ročník tiských Létoher už je za námi. A můžeme říci, že úspěšně. Potvrdilo se nám, že sedmička nejspíš opravdu nosí štěstí. Letošní ročník byl i přes všechny „porodní bolesti“ velice povedený. Největší výhrou nejen závodníků, ale hlavně pořadatelů bylo počasí, neboť to je vždy sázkou do loterie a za celou krátkou historii nám málokdy přálo. Ačkoli jsme se snažili datum her všemožně přesouvat, příroda s námi špásovala, jak se jí zachtělo. Letos jsme příliš nespekulovali, nebylo těžké určit datum, protože v Tisé a okolí už je v současnosti tolik akcí, že jsme prostě jen byli nuceni využít jediný volný víkend v červnu. Vše opět proběhlo v úžasné, přátelské a kamarádské atmosféře a to ke sportu a zábavě patří.

Snad poprvé za sedm let jsme ještě o půlnoci tančili v tílkách, lezení ve skalách se povedlo všem dokončit a cyklisté nemuseli bloudit v bouři po lese. Rozhodčí odhodili péřovky, a dokonce vytáhli opalovací krémy. Děti si užily úžasných vodních atrakcí, které jsme zajistili na poslední chvíli, a noční ohňostroj mohli všichni shlédnout bez deštníků. Ve své euforii ale nesmím zapomenout na ty, bez kterých by se Létohry vůbec nemohly uskutečnit. Těmi nenahraditelnými jsou hlavně závodníci, jichž letos přijelo 140, čili 28 týmů. Všichni se „prali“ statečně a v duchu fair play. Samozřejmě došlo i na drobná zranění, ale tomu se nelze vyhnout. Celý den jsme sledovali průběžné výsledky a ty byly tak vyrovnané, že

před poslední disciplínou, kterou byla cyklistika, nebylo rozhodnuto o stupních vítězů. Právě cyklistické kritérium rozhodlo o vítězi. Tím se stalo družstvo, které obhájilo loňské prvenství, a to konkrétně Štafetový kolík, na druhém místě se umístil tým s názvem Housky I a třetí místo obsadili sympaťáci z Ústí Sexy guru. Ovšem to neznamená, že by členové ostatních týmů byli slabší. Ba naopak, někteří překročili své osobní hranice možností. Jako každý rok patří veliký dík všem rozhodčím a organizátorům, kteří ochotně pomohli s přípravami a průběhem celé akce. Možná budete překvapeni, ale lidí, kteří přidali ruku k dílu, je něco kolem šedesáti. Děkujeme Spartaku Tisá, restauraci Na kovárně a ZŠ Tisá za zapůj-

16 čení sportovišť, obecnímu úřadu v Tisé nejen za finanční podporu a všem ostatním sponzorům, kteří jakkoli pomohli k uskutečnění této sportovně-kulturně-společenské akce. Jejich seznam je uveden na internetových stránkách www.Letohry.cz. Závěrem děkujeme také Vám všem, kteří jste přišli, a doufejte s námi, že příští rok nám budou okolnosti (hlavně počasí) znovu tak nakloněny jako letos. SAS L.W.

Vážení čtenáři! Chtěl bych Vám popřát krásné léto a úžasnou dovolenou. Tento úvodník píšu za slunečného dne, a doufám, že celé léto bude zalité sluncem a jen po nocích bude zahrádky svlažovat osvěžující déšť. Toto číslo Zpravodaje je opět nabité zajímavým čtením, které Vám snad zpestří letní lenošení. V uplynulém období se stalo velké množství zajímavých událostí. Zastupitelé schválili rozvojový plán obce a vě-

řím, že i když bylo při jeho závěrečném projednání přítomno pouze deset lidí, bude použit ku prospěchu celé obce. Obec získala Modrou stuhu za společenský život, což je ocenění, které mě obzvlášť potěšilo. Podařilo se také získat dotaci na zateplení obecního úřadu, takže ačkoliv podle sdružení EPS není v Česku zatepleno přes 145 mil. m2 obvodových stěn, Tisá z toho čísla zase trochu ukousne. O Létohrách

jste si již nejspíše přečetli na první straně a já Vás již nebudu zdržovat dalšími zbytečnými řádky. I když přeci jen mi to nedá a chtěl bych poprosit podnikatele a šikuly, kteří mají co nabídnout svým spoluobčanům, aby se přihlásili na naši adresu [email protected] a my je ZDARMA zařadíme do seznamu místních firem a řemesel, který bychom rádi ve Zpravodaji pravidelně uveřejňovali. Na podzim nás

také čekají komunální volby a příští číslo bude i trochu volební. Rádi bychom všem kandidujícím stranám poskytli prostor k tomu, aby své spoluobčany seznámily se svým programem a cíli pro budoucnost. Věřím, že každé straně k tomu bude stačit prostor jedné normostrany (1800 znaků i s mezerami) a jedné fotografie. Příjemné čtení Vám přeje Petr Bureš

Den dětí bez rodičů Letos jsme připravili pro děti výlet do středověké vesničky Ostrá a do dětského ráje Mirakulum v Milovicích. Jak se tam dětem líbilo, určitě víte. Za nás můžeme jen říci, že tak hodné děti jsme už hodně dlouho neměli. Výlet byl prima, děti byly úžasné a počasí na jedničku. Touto cestou chceme poděkovat za děti všem sponzorům, kteří posílají na konto dětí příspěvky, a tím umožní takové výlety uskutečnit. Za všechny děti děkuje Kv obce Tisá

Informace pro děti Na sobotu 30. 8. 2014 je připravována akce ROZLOUČENÍ S PRÁZDNINAMI VE SKALÁCH. Vše podstatné se dozvíte v srpnu na plakátech.

ANENSKÁ POUŤ V TISÉ SOBOTA 26. ČERVENCE 2014 Program: 9.00 Zahájení pouti starostou obce Tisá 9.45 Divadlo Krabice Teplice 10.30 SVATOANENSKÁ POUTNÍ MŠE SVATÁ při mši zazpívá Pěvecký sbor Tisá

12.30 Skupina historického šermu Garde 13.30 Divadlo Krabice Teplice 15.00 Skupina historického šermu Garde 16.00 Hudební skupina Albis Jazz Band

V průběhu celého dne: • Informace o obci Tisá lze získat ve dvou expozicích – „Historická projekce obce Tisá“ a „Výstava na provázku“. • Skupina historického šermu Garde postaví dobové stany, předvede dobovou kuchyň a uspořádá výstavu zbraní. • Celý den budou pro návštěvníky k dispozici stánky s ukázkami řemeslné výroby, s nevšedním a zajímavým zbožím. Celá akce bude doprovázena živou hudbou v podání Jana Macháčka. A samozřejmě nebudou chybět ani stánky s různým občerstvením.

Těšíme se, že také zavítáte na Anenskou pouť v naší obci. 2

ZPRAVODAJ OBCE TISÁ, 20. ročník, 3. číslo, 2014

Informace z obce

Tisá je ověnčena Modrou stuhou Naše obec se přihlásila do soutěže „Vesnice roku“ a hned napoprvé bude ověnčena stuhou. Letos v Ústeckém kraji soutěžilo 31 obcí a Tisé bylo uděleno ocenění „Modrá stuha – za společenský život“ spojené s finanční odměnou 125 tis. Kč. Významnou roli v udělení ocenění sehrála přesvědčivá prezentace společenského života v naší obci, kterého se účastní nejen radnice, ale i škola, spolky a jednotliví občané. Při prezentaci byla obec zastoupena kromě vedení radnice předsedkyní kulturního výboru paní Salabovou, ředitelem školy p. Zibnerem, za spolky panem Kratochvílem, za Skaláček panem Ritschelem, za dobrovolné hasiče panem Šperlem a kronikářkou paní Žákovskou.

Ve dvou hodinách, které byly naší obci vyčleněny k prezentaci, jsme všichni společně oslovili komisi takovým způsobem, že nám, přestože jsme v soutěži úplným nováčkem, udělila„Modrou stuhu za nejlepší společenský život“. Děkuji každému, kdo se podílel na prezentaci, ale zejména všem, kteří organizují společenské a sportovní akce a účastní se jich. Ale i Vám, kteří upravujete své okolí, zahrady a domy, a vytváříte tak z Tisé obec, která dokáže zaujmout. Je to úspěch všech Tisáků, k němuž každému z Vás srdečně blahopřeji. Rozvojový program je schválen Na veřejném projednání dne 25.6. byly občanům představeny závěrečné výstupy: Návrhová část – Vize, cíle, projektové záměry a Realizační část s akčním plánem. Bylo konstatováno, že zpracování rozvojového programu trvalo téměř

rok a aktivně se do něj zapojilo, mimo průzkum a veřejná projednání, téměř sto občanů. (V řídící skupině, diskuzních fórech a pracovních skupinách.) To se odrazilo ve vysoké kvalitě výstupů, což potvrdil i zpracovatel – SPF Group. Nezazněly žádné námitky, ani nesouhlasné připomínky, a Rozvojový program byl tedy předložen zastupitelům ke schválení na zasedání dne 30. 6. Usnesením č. 337/2014 byl, v souladu s ustanovením § 84 odst. 2a) zákona o obcích, Rozvojový program obce Tisá schválen osmi hlasy z devíti. Děkuji zastupitelům za přijetí tohoto významného koncepčního dokumentu, děkuji společnosti SPF Group za profesionální přístup a zpracování, ale hlavně děkuji všem, kteří se do tvorby dokumentu zapojili, a přispěli tak k výhledu budoucnosti naší Tisé.

Zastupitelé schválili hospodaření obce za rok 2013. Zastupitelé projednali zprávu nezávislého auditora o výsledku hospodaření obce Tisá s výrokem „bez výhrad“. Na svém zasedání dne 30. 6. schválili závěrečný účet a hospodaření obce k 31. 12. 2013, společně s účetní závěrkou. Předseda finančního výboru poděkoval při té příležitosti účetní paní Komové za perfektní přípravu a kvalitní spolupráci s auditorem, která není v obcích naší velikosti zcela běžná. Rád se k poděkování připojuji. starosta

Sbor dobrovolných hasičů Tisá Děkujeme všem za hojnou účast na našich akcích, budeme se snažit, abychom vás i v příštím roce přilákali a pobavili. Děkuji členům i našim spolupracovníkům – nečlenům SDH a kulturnímu výboru obce, bez jejichž pomoci bychom nemohli tyto akce pořádat. Dovolte, abych vám za naše sdružení popřála bezva prožité prázdniny plné slunce, pohody a nezapomenutelných zážitků.

„Kak u nas v Jivrópě“ Mám v úmyslu do Tisé pozvat opět LiStOVáNí s.r.o., ale vybrat aktuální knihu z tolika titulů je pro mě oříšek. I když nedávno, před volbami do EP, jsem ho snad rozlouskla na zasedání zastupitelstva obce. V různém, po pozvánce k volbám, jeden ZASTUPITEL pronesl asi VTIP, jelikož se smáli i někteří s ním za stolem… „tyhle volby

nejsou pro NÁS důležité“. Vtip, nebo kvíz? Nejsou důležité pro koho: a) pro „nás“ občany??? b) pro „ naši“ obec??? c) pro „ nás“ zastupitele??? Jasně, už to mám (bohužel ne odpověď). Měla by to být kniha Markéty Hejkalové v po-

dání Alana Novotného a Lukáše Hejlíka, U nás v Evropě…na obědě u evropských rodin. To je má volba, VTIPná KUCHAŘská show s báječnou vůní linoucí se z improvizované kuchyně. Hm, tak to pozvání lze zrealizovat možná až koncem roku, po dalších (ne) důležitých volbách. Pro mě osobně výhoda volby je důležitá a jsem opravdu

ráda, že již 25 let nežiji pouze v KOMUNISTICKÉM východním bloku Evropy, kde volby opravdu nebyly důležité. P. S. Pro koho nejsou volby do EP důležité, se ale nikde nedočtete, protože prý není povinností na ZO zapisovat vše. TEDY POPŘEMÝŠLEJME SPOLU. V. Králová


3

Aktuálně z Petrovic aneb ptáme se našich zastupitelů V sousedních Petrovicích právě dochází k projednávání dvou celkem významných investičních záměrů. Prvním z nich je změna územního plánu za účelem výstavby 24 větrných elektráren severně od dálnice D8 v katastru Krásný Les a Petrovice (okolí Špičáku blízko hranice se SRN). Připomínky k návrhu územního plánu lze uplatnit do 21. července. Občané Tisé byli o této skutečnosti

informováni prostřednictvím veřejné vyhlášky obce Petrovice, zveřejněné dne 20. června. 10. června bylo ukončeno zjišťovací řízení k vlivu druhého projektu Truck centrum Krásný les na životní prostředí. Záměrem je jižně od sjezdu z dálnice D8 vybudovat čerpací stanici pohonných hmot, parkovací plochu pro 150 nákladních automobilů s návěsem a čtyři skladovací haly. To vše na celkové ploše cca 160 tis. m2, která odpovídá

Noc kostelů

ploše 40 fotbalových hřišť. Uvedená investice by měla být z 5 % (cca 8000 m2) realizovaná na ploše určené pro lesní porosty či výsadbu lesa. Obec Petrovice v podstatě podporuje oba projekty. V případě prvního navrhuje změnu územního plánu formou vyhlášky, v případě druhého neuplatňuje žádné připomínky ke vlivu na životní prostředí, ani nepovažuje za nutné tento záměr dále projednávat podle příslušného zákona o po-

suzování vlivu na životní prostředí č. 100/2001 Sb. Aktivita je na samotných občanech a neziskových organizacích. Souhlasíte s umístěním 24 větrných elektráren a plánovanou výstavbou Truck centra? Měla by se obec Tisá nějak angažovat v připomínkovém či zjišťovacím řízení k těmto projektům?

Vašek Fuchs

Platba za svoz komunálního odpadu

Vážení občané, přijďte si již nyní zaplatit do kanceláře Obecního úřadu Tisá platbu za svoz komunálního odpadu na II. pololetí 2014

splatnost do 30. 9. 2014 Dne 23. 5. 2014 jsme se zapojili do Noci kostelů. Kostel svaté Anny byl otevřen od 18 do 22 hodin. Skvěle zazpíval Pěvecký sbor Tisá. Rodina Husákova z Petrovic opět potvrdila svým zpěvem, že jim to ladí doma i venku. Moc děkujeme. Návštěvnost byla velká, celkem kostel navštívilo 130 poutníků, kteří si přišli poslechnout skvělou hudbu a prohlédnout náš kostel.

4

Anna Salabová


Na požádání Vám bude na tel. č.: 475 222 439 sdělena částka a variabilní symbol pro případnou bezhotovostní platbu. (Pozn.: Pokud nebyl měněn svoz, částka i variabilní symbol jsou shodné s platbou za I. pololetí 2014.)

Slovo s Pavlem Bláhou Nemáš problém s minulostí KSČM?

Pavel Bláha V Tisé žije od narození, zastupitelem je od roku 2006 (Sdružení nezávislých kandidátů), znovuzvolen v roce 2010 (KSČM). Téměř 20 let pracuje jako šéfkuchař na Turistické chatě, kromě vaření, rodiny a psa má rád hudbu.

Jak ses dostal k tomu být zastupitelem?

Poprvé mne to začalo zajímat asi před deseti lety, kdy se mi doneslo, co se na zastupitelstvu všechno děje, jak se podávají trestní oznámení, jak se hlasuje pět proti čtyřem a jak se jednání protahují na několikahodinová zasedání. Tohle nebylo normální. V zastupitelstvu seděli mnohdy lidé, které tady ani místní neznali, lidé, kteří tady nebydleli. Byla to taková divná doba a mě bylo okolo třiceti. Řekl jsem si, že by mne to zajímalo, a začal jsem chodit na zastupitelstva. Chtěl jsem mít vliv na to, co se tady děje, co se tady bude dít, popřípadě co by se tady dít nemělo.

Před osmi lety jsi kandidoval za ODS, před čtyřmi lety jsi kandidoval za KSČM. Proč ta změna?

Před osmi lety mne oslovila spřízněná skupina kolem ODS. Přiznám se, že jsem spíše levičák, i když otevřenej levičák. Tenkrát tady byla myšlenka, že vytvoříme kandidátku nezávislých s podporou ODS. ODS sestavila kandidátku a řekla mi, že mě tam dají a že se za mne všechno vyřídí. Nicméně po nějakém měsíci mi bylo řečeno, že si musím sehnat podpisy mezi občany sám, že musím přímo komunikovat s ministerstvem a tak dále… už to skoro všechno šlo do kytek, ale já jsem si řekl, že to dokončím. Oběhl jsem si obec a sehnal potřebný počet podpisů a šel jsem do voleb jako nezávislý kandidát. Nakonec jsem byl zvolen do zastupitelstva. Nebylo to úplně snadné volební období, ale fungovalo to. Protože mám okolo sebe kamarády, kteří jsou členy KSČM, byl jsem oslovený před čtyřmi lety znovu, abych se přidal na kandidátku KSČM. Řekl jsem jim, že tam klidně půjdu, nic proti komunistům nemám, ale nebudu nikam vstupovat a nic podepisovat, chci tam zůstat jako nestraník. Tak jsme se dohodli.

S minulostí tady má problém asi každý, ale když vidíš, co se dneska děje za lumpárny, tak třeba za dvacet let bude mít někdo problém se současností. Nechci zlehčovat, co se dělo. Na druhou stranu mne zaráží, když člověk slyší, jak dvacetiletí lidé úplně arogantně odmítají něco, s čím neměli žádnou zkušenost. Já si myslím, že bychom měli jít dopředu, do parlamentu se komunisté dostali, tak by se měli respektovat jako strana.

Teď to zní, jako by KSČ nikdy neexistovala, přitom se negativně podepsala na osudech milionů lidí, není tomu tak?

Určitě to nechci zlehčovat a někoho omlouvat. Já jenom žiju tady a teď. Když se někdo nechce se mnou bavit jenom kvůli tomu, že kandiduju za komunisty, tak je to jeho problém. Já sám nemám problém se bavit s ostatními bez ohledu na jejich politickou příslušnost. Sám si naopak vážím lidí, kteří dnes v zastupitelstvu jsou. Tak tomu bylo i předtím, bylo mi jedno, za jakou stranu tam jsou. Já osobně si vážím starosty, přestože přišel s TOP09 jako člověk, kterého nikdo včetně mne předtím neznal. Oslovil mně tím, že umí mluvit a jednat s lidmi, je to zkušený chlap. Myslím, že tady na obci je to úplně o něčem jiném, tady je to hlavně o lidech a já jsem za celé čtyři roky nepocítil, že by se tam někdo rozhodoval podle stranickosti a rozděloval zastupitelstvo na pravici a levici.

Jaké rozdíly vnímáš v zastupitelstvu ve svém prvním a druhém volebním období?

Myslím, že současný starosta je člověk na svém místě. Vedle toho si myslím, že velice kvalitně pracuje finanční výbor, vidím tam odbornost Jirky Turka a Víti Vagnera. Zároveň si nedovedu představit, že by se tady o kulturu staral někdo jiný než tým kolem Aničky Salabové. Nedovedu si to tady představit bez Honzy Povejšila. Myslím, že v zastupitelstvu není nikdo, kdo by tam neměl být. I ten Leoš Svoboda, který do všeho rýpe a občas přichází pozdě na schůze, papíry, které dostal týden předtím, si teprve rozbalí, si sám dokáže říct své. Většinu lidí znám od malička, zejména Jirku Turka, Honzu Mašku, Martina Bauera. Myslím, že je to dobrá kombinace lidí a zastupitelstvo dobře funguje.

Jaké bylo pro Tebe hlavní téma během posledních čtyř let v zastupitelstvu?

Jsem jeden z těch, kteří si myslí, že nebylo úplně nutné dělat takovým kvapem nový územní plán. Myslím, že stačily pouze dílčí změny, ale budiž, stalo se. Odhlasovalo se to, ale kvůli tomu, že se na něčem s ostatními neshodnu, s nimi nepřestanu mluvit a nebudu je nějak zavrhovat.

Nedávno ses vyjádřil, že Tisá přichází o svůj vesnický ráz. Máš opravdu takový pocit?

Upřímně mám, Tisou jsem ve svém dětství zažil jako tu jalovou vesnici, kdy my jako děti jsme tady pobíhali po loukách, stavěli jsme si stany a hráli jsme si. Ať už to bylo ve skalách na indiány nebo v lese na vojáky, bylo to tady takové prostornější a volnější. Neříkám, že mne teď vadí, co se tady děje, přináší to jiná doba. Trochu se jenom bojím toho, aby toho nepřicházelo nekontrolovatelně víc a víc. Rozvoji obce se rozhodně nebráním, ale musí se korigovat. Jestliže tady máme malý obchůdek, kde občas mají lidé problém sehnat housky, stejně si nemyslím, že by tady musel stát supermarket.

Do únorového zpravodaje jsi řekl, že plán rozvoje jsou pro Tebe jako občana vyhozené peníze. Proč?

Plán rozvoje naše obec již ze zákona má, je pětiletý, i když není tak obsáhlý a detailně propracovaný jako ten, který se připravuje nyní. Přiznám se, že na schůze nechodím, jsem informovaný od starosty a chci si počkat na tu finální podobu. Teď do toho nechci zasahovat, protože si v tuto chvíli nedokážu představit, že by se díky tomu plánu v budoucnu něco konkrétního udělalo. Jakou právní váhu má tento dokument? V říjnu přijdou noví zastupitelé, morálně to může být možná pro ně závazné, možná něco z toho použijí do své volební kampaně, ale právně to pro ně závazné nebude. Když nebudou chtít, tak se tím řídit nemusí. Je však pravdou, že tvorbou plánu mohou dostat lidé příležitost říct, co tady nechtějí, ať je to zástavba kolem Cihláku, nebo satelitní městečko, proti kterému tady byla v minulosti petice.

Rozdílný pohled starousedlíků a novousedlíků, je to pro Tebe téma?

V zastupitelstvu se už osm let setkávám s výrazem „náplava“ a myslím si, že je to uměle vytvářené téma, taková divná zeď. Takové škatulkování lidí. Přitom je to pouze o tom, aby se lidé více potkávali a nemít v sobě takové to „tento se nedávno přistěhoval a baví se s támhletěmi“… Jsou tady lidé zarputilí, kteří tady žijí léta a řeknou si „hele tamhle v Refu se scházej a to je ta banda, s kterou já se nebudu bavit, a všechno co vyjde z Refa je pak špatný….“ To já si osobně nemyslím, i když mám sám k těmto lidem dál, protože se s nimi méně potkávám. Ve školce jsem jako rodič více potkával rodiče ostatních dětí. Myslím si však, že se to posouvá správným směrem. Obě skupiny se více propojují. Ať už to jsou Čerti nebo Létohry, kde se potkávají jak ti lidé déle bydlící, tak ti nově příchozí. Úplně se však tyto bariéry neodstraní nikdy.

Co je z Tvého pohledu nejdůležitější pro budoucnost Tisé?

Aby se tady lidem žilo dobře a snadněji, aby dobře fungovala doprava, služby, ale i ty základní věci jako voda, elektrika a kanalizace. Nemám žádný megalomanský cíl. Nemyslím, že by tady mělo vyrůst něco, co tady teď není.

20 let děláš šéfkuchaře na Turistické chatě, máš chuť vařit ještě doma?

Já jsem sedm let „šťastně“ rozvedený, se svojí, musím podotknout, skvělou exmanželkou vychovávám ve střídavé péči dva kluky, Matesa a Ondru, takže samozřejmě vařím. Jenom je to takové to vaření pro děti, kdy ještě nejedí všechno, jsou v takovém tom věku dvanáct a šestnáct let, a pořád si něco vymýšlí. Naopak ten týden, kdy jsou u manželky, tak si pak vymýšlím a vařím ta jídla, která oni nejedí, taková ta tučná a nezdravá, to pak grilujeme i s rodiči, s kterými mám společný rodinný baráček. Rozhodně mne baví vařit i doma.

Co vaříš nejraději?

Kolega Vilda, číšník tady z Turistické, říká, že jsem „omáčkář“, že ty mi jdou nejlépe. Ale já si asi pohraju se vším. Mám rád maso, jsem „masovej“ typ. Rád si umíchám tataráčka, i když je to studené jídlo a asi to není žádné umění, nebo nějakou flákotu masa, krkovičku nebo steak, to si udělám rád.

Co děláš, když nevaříš?

Mám rodinný domek, tak všechno okolo baráku, který je pořád nutné opravovat. Mám psa, kterého si tedy pořídil můj starší kluk, ale nakonec se o něj starám já. Můj koníček je moje práce, je to taková druhá rodina. A taky hudba. Kdysi jsem dělal DJ, ale to už je pár let zpátky. S digitalizací je to dnes úplně jinde. Od svých dvaceti let jsem tady průběžně po místních hospůdkách hrál, devadesátá léta, Dr. Alban a hity jako „It´s my life“. Na to se tancuje dodneška, občas mne ještě lidé říkají, ať zahraju. Hudba je můj velký koníček. Nikdy jsem se nenaučil na nic hrát, ale moji kluci umí hrát dobře na kytaru a piano, i zpívat. Někde to tam asi je, člověče…

Na závěr zpátky k politice. Chystáš se kandidovat v podzimních volbách, pokud ano, tak proč?

Určitě budu kandidovat, protože jsem byl svým kamarádem oslovený znovu. Kandidátku jsme již jako první zaregistrovali. Nevím, zda se do zastupitelstva dostanu, ale pokud ne, tak život jde samozřejmě dál a i bez toho se dá žít… Text: Vašek Fuchs, Foto: archív Pavla Bláhy, 11. června 2014


5

Jak jsme hráli v Jaroměři aneb ze zpěvníku laskavého diváka Boučkova Jaroměř, 17. 5. 2014

Festival Rock on the Rocks počtvrté I v letošním roce se může Ostrov těšit na hudební festival Rock on the Rocks. Od 1. do 3. 8. si můžeme užít pořádnou porci hudby jak z Česka, tak z Německa, zábavné workshopy, zábavu nejen pro děti, sport nebo jen letní lenošení s koktejlem v ruce. Areál kempu Pod Císařem

nabídne v pátek a v sobotu kapely, jako jsou například vítězové soutěže Coca Cola Popstar 100°C, ska maniaci Berlin Boom Orchestra, další „skáčkaři“ Yellow Cap, Houpací koně z Ústí nad Labem, nebo Nauzea Orchestra. Součástí festivalu bude v sobotu 2. 8. také soutěž za-

čínajících kapel Newcomer Contest, z českých účastníků se můžeme těšit na ústecké No discipline, kteří mají s Ostrovem již několik zkušeností, nebo pražskou kapelu Fake Town. Pro občany Tisé bude připravená speciální cena vstupného. Petr Bureš

Když jsme hráli v Jaroměři, ať si nám to, kdo chce věří, měli jsme dvě pohádečky přichystaný. První o drakovi byla, všem lidem se moc líbila, panu králi kalhoty se rozpáraly. Škoda, že jste neviděli, jak se kolem lidi smáli, nakonec nám všichni svorně zatleskali. Pak jsme hráli v Jaroměři, ať si nám to, kdo chce věří, ještě jeden pěkný kousek o zvířátkách. Byla tam i loupežnice, co ukradla dvě slepice, nakonec si vzala Honzu s harmonikou. Když jsme byli v Jaroměři, hráli tam silní soupeři, a my jsme je do jednoho porazili. První místo vezem domu, dorta snědli jsme si k tomu, za rok se tam zase rádi ukážeme.

Skupina Yellow Cap

6


Eva a Luboš Miltnerovi

HISTORKY Z TISÉ Jak to bylo s Cihlákem Nádherné místo uprostřed horské přírody. Kdysi dávno bylo využíváno pro hospodářské účely, poté s odstupem času sloužilo lidem k osvěžení a odpočinku. Známé jako vynikající destinace široko daleko, nyní opět převážně tiché místo k rozjímání. Co by bylo v budoucnu nejlepší? Rozjímejte.

Foto: Jan Stanka Je nedělní poledne a já stojím před kostelem v obci Tisá. Je nádherný slunný den a chci jej také pěkně prožít. Jsou třicátá léta a hrůzy čtyřleté světové války už odeznívají, i když jizvy se hojí jenom pomalu. Přijel jsem z údolí od železniční stanice Tisá-Libouchec omnibusem značky Daimler-Benz. Po cestě do horské obce Tisá měl co dělat, aby se supěním pomalu vyjel strmý kopec pod obcí. Nyní tedy stojím na malém prostranství a rozhlížím se kolem. Několik svátečně oděných obyvatel právě opouští kostel, aby se vydali domů nebo aby navštívili jedno z mnoha místních pohostinství. Po cestě od kostela do skal, jež se tyčí nad obcí, se vydává skupina turistů v doprovodu průvodce z řad místních obyvatel. Se mnou v omnibusu jeli též dva mladíci, kteří se nyní převlékli do jakéhosi sportovního oblečení, sestávajícího z krátkých kalhot se šlemi, kostkované košile s vyhrnutými rukávy, přes niž měli oblečenou zelenkavou vestu. Na hlavě měli notně zdeformované klobouky. Na zádech se jim houpaly pytlům podobné batohy a jeden z dvojice měl kolem ramen omotaný svazek silného krouceného konopného lana. Horolezci. Již po cestě do skal jim někteří z přihlížejících zatleskali. Mně v mém obyčejném, i když elegantním a podle poslední módy střiženém vycházkovém obleku nikdo netleská, a tak se rozhlížím, co dělat. Do skal a skalních slují se mi v tom vedru příliš nechce, navíc bez průvodce bych ani nemohl, a tak můj zrak padne na plakát vychvalující příjemné prostředí u Cihlářského rybníka. To bude ono. Je to ovšem dosti daleko. Po chvilce objevuji na prostranství vedle hotelu „Pošta“ fiakr s tabulkou „Cihlák“. No, fiakr. Je to

z proutí upletená korba s dvěma lavicemi a čtyřmi koly. Spolu se mnou nastupuje do vozítka ještě rodinka. Asi desetiletý synek v slušivém námořnickém oblečku si vymohl místo vedle vozky. Vozka pohnul opratěmi a hnědý koník se dal do pohybu. Povoz drkotal po nerovné cestě, jež vedla napřed mírně do kopce podél domků, aby poté zabočila doprava mezi luka a obdělaná pole. Moji spolucestující seděli tiše a kromě zdvořilých pozdravů jsme spolu po celou cestu nekomunikovali. Mladá paní v módních pohodlných šatech se pozorně dívala kolem, mírně se usmívala a zřejmě si jízdu užívala. Štíhlé ruce v krajkových rukavičkách držely malou vyšívanou kabelku a nad sebou malý slunečník. Pán silnější postavy v tmavším obleku a s buřinkou na hlavě po celou dobu jízdy kouřil voňavé viržínko. Zřejmě dobře situovaný úředník, který si nedělní vyjížďku s celou rodinou mohl dovolit. Vyjeli jsme na temeno výšiny nad obcí a před námi se již otevíral pohled na rozsáhlou vodní plochu, za níž se rozkládal hustý lesní porost. Již z dálky bylo slyšet veselé švitoření rozpustilé mládeže užívající si vodní koupele. Zastavili jsme u jakési plošiny vedoucí téměř kolem nádrže. Vodní plocha se mírně čeřila a na ní se pohybovalo několik lodí s veslaři a dokonce dvě malé plachetnice, které se snažily zachytit do svých plachet téměř neznatelný závan větru. V čisté, téměř průzračné vodě svižnými tempy rozráželi vodu odvážní plavci i plavkyně. Děti se cákaly spíše u břehu pod přísným dohledem svých matek. Nedaleko od břehu na dřevěných lehátkách se slunilo několik dívek a žen v odvážných plavkách. Kam to ten svět spěje. Většina návštěvníků ovšem seděla

na verandě zdejší„ Letní restaurace“ a dopřávala si z dosti bohaté nabídky jídel a jiného občerstvení, mezi nimiž převažovalo pěnivé pivo z děčínského pivovaru. Pod restaurací se nacházel malý dvorek s posezením na originálních sedačkách ve tvaru houbiček. V čele tohoto dvorku byla výstavka asi patnácti hliněných trpaslíků v pestrých oblečcích. Vedle restaurace stálo několik malých dřevěných chatek, poskytujících zájemcům dočasné ubytování v kouzelné přírodě. Součástí hlavní budovy byly též šatny na převlékání. U břehu na pravé straně stála vysoká skokanská věž, z níž se odvážlivci za potlesku přihlížejících dam vrhali do vody. Velký zájem dětí na sebe vázala pěkná barevná skluzavka, jež byla téměř bez pauzy využívána. Děti na ní za veselého pokřiku sjížděly do mělké vody. Nad celým areálem svítilo letní slunce a vládla tu nedělní pohoda uprostřed horských lesů u stříbřitých vod Cihlářského rybníka. I já jsem se pohodlně usadil na verandě Habelovy restaurace a u vychlazené sklenice piva jsem se oddal snění. Náhle jsem zprudka procitl. Ležím na tvrdé zemi, nerovnosti mne tlačí do boku a nevysoká tráva zalézá do mých sandálů. Přede mnou se rozkládá plocha Cihlářského rybníka, jež je u okrajů částečně zarostlá. Několik málo stromů se nachází ve skupinách poblíž omšelé betonové výpustě s ošklivě natřeným zábradlím. Voda je kalná a bahnité břehy sotva nabízejí pohodové koupání. Kolem je pusto, jenom nedaleko na jižním porostlém svahu probleskují světlé zdi jakési nízké budovy. Jinak tu není ani noha. Pusto

a prázdno. Našikmo upevněné tabulky vysoko na stromě nám oznamují, že zde není pstruhová voda. Který pstruh by se sem odvážil? U břehu stojí umělohmotná popelnice, symbol současné civilizace. Cihlářský rybník. Historie tohoto objektu sahá do vzdálené minulosti. Pravděpodobně spolu s vybudováním vsi Schönstein byla majiteli pány z Bünau postavena kolem roku 1534 i hráz a tím byl založen tento velký, asi čtyřhektarový rybník, tenkrát asi pro dobře výdělečný chov ryb. Spolu se zánikem vesnice během třicetileté války patrně ustalo i hospodářské využívání rybníka. V první polovině minulého století se počalo vodní plochy opět užívat, a to k rekreačním účelům. Místo se stalo velmi oblíbeným, a tak bylo rozhodnuto celý areál vyčistit a upravit. Problém byl v tom, že rybník nemá žádný za zmínku stojící přítok a veškerá voda vyvěrá ze dna, jež je silně hlinité, a voda je tudíž kalná. Tenkrát to radní vyřešili skvěle. U Chomutova se rozkládá známé kamencové jezero s velmi čistou vodou, právě díky kamenci. A tak byl tento kámen zakoupen v dostatečném množství a zpočátku po dráze, poté povozy dopraven k rybníku. Tam byl kamenec rozprostřen na dno. A hle. Za několik měsíců se voda vyčistila a zjasnila. Samozřejmě pro živočichy to nebylo přijatelné prostředí, ale šlo přece o vybudování rekreačního místa, vhodně doplňujícího vyhlášenou turistickou destinaci tiských stěn. Podnikatel pan Anton Habel postavil u břehu vodní plochy převážně dřevěné stavby sestávající z restaurace, šaten, venkovního podia k posezení a několik chatek k ubytování. U břehu pak vyrostla skokanská věž, molo vysunuté dost daleko od břehu a pro děti oblíbená skluzavka. Pro projížďku po stříbřité hladině byly využívány veslice i malé plachetnice. V průběhu několika let byl celý areál velice oblíbený a byl navštěvován milovníky přírody z blízkého i dalekého okolí. Bohužel v roce 1945 byl celý zničen příslušníky slavné „Rudé armády“. Konečnou tečku za příjemným koupáním učinilo v devadesátých letech uplynulého století rozhodnutí obce vytěžit dno rybníka a kamení prodat na stavbu silnice. Bez účinku kamence je z rybníka zase vodní plocha s kalnou vodou, kterou využívají pouze rybáři a jistou dobu i chemická složka naší armády, jíž hladina rybníka sloužila k různým výcvikům, což mělo za následek zákaz přístupu veřejnosti k tomuto objektu. V současnosti je okolí rybníka čisté a příjemné, chybí však příjezdová cesta a patřičná úprava okolí. Ještě ke jménu „Cihlářský rybník“. Je poněkud zavádějící odvozovat název od doby, kdy byl ze dna vypuštěného rybníka těžen jíl na výrobu cihel. Určitě ale tato skutečnost ovlivnila pozdější název objektu. Připouští se však i jiný původ názvu. Rybník byl v prvopočátku založen jako chovný. Je možné, že tehdejší německý název zněl „Hügelteich“, rybník na kopci, nebo „Tiegelteich“, rybník vaničkový či pánevní. Ale zůstaňme u našeho Cihlářského rybníka. Snad někdy v budoucnu se opět setkáme s příjemným a duchu doby odpovídajícím prostředím, které bude sloužit k radosti a potěše našich obyvatel i četných návštěvníků turistické destinace Tisá. Gerhard Tschunko


7

Skokan

V každé lezecké partě se vždy najdou jedinci, kteří se trochu odlišují od ostatních. Buď svým chováním, nebo svými projevy. Tak i ve skupině lezců z Unčína byl muž, spíše už středního věku, který byl tak trochu zvláštní. Jmenoval se Karel Wächter. Byl příjemným partnerem, který nezkazil žádnou legraci. Docela dobře lezl, ale nikdy

nevyváděl nějakou cestu. Měl ale hluboký odpor ke slaňování. Kde to jenom trochu šlo, raději slézal. Jeho parádní čísla ovšem byly skoky. Když byl v alespoň přijatelné vzdálenosti od vrcholu skály nějaký strom, Karel neváhal a někdy i do značné vzdálenosti a hloubky skočil. Zachytil se nějak ve větvích a pak slezl jako veverka dolů na zem.

Jeho schopnosti lézt dobře po stromech parta využívala především při stavbě zajištění zvané švébe. To se nahoře na příhodných stromech upevnila lana, a lezec tak byl zčásti jištěn shora. Tato úprava jištění vyžadovala, aby se na dva stromy lezlo dvakrát. Jednou při instalaci celého jistícího systému a potom při jeho demontáži. A na to byl právě specialista Karel. Je pravda, že dříve bylo vzrostlých stromů kolem skal mnohem více, takže skokan Karel to měl se svými sestupy jednodušší. Jednou se jeho skokanských vlastností využilo i při výstupu na poměrně těžce přístupnou věž.

V její blízkosti stál dosti vysoký štíhlý strom a svou špicí mírně převyšoval vrchol věže. Byl od ní ovšem vzdálen nějakých pět metrů. To bylo něco pro Karla. Vylezl, až kam mohl nejvýše. Tam, ovšem už s jistícím lanem za sebou, strom mohutně rozhoupal a za hlasitého výkřiku ostatních se v příhodném okamžiku pustil větví, skočil a dopadl na vrchol věže kde, se jako zázrakem udržel. Byl to odvážný muž, ale nikdy se nikdo nenašel, aby Karla-skokana napodobil. Gerhard Tschunko

ŠIROKÝ SORTIMENT PALIV

vybere si každý...

605 231 690

štípané dřevo - buk, bříza, smrk... ledvické uhlí - Ořech 1, Ořech 2 uhelné brikety dřevěné brikety

ZDEMAR Ústí nad Labem s.r.o., Smetanova 683, 403 17 Chabařovice

www.drevo-uhli-brikety.cz

8


Výlet do historie lezení v Tiských stěnách O století zpět se alespoň na krátký čas přenesli účastníci moderovaného výletu do historie lezení v Tiských stěnách. Nestor a znalec Gerhard Tschunko byl průvodcem po dvanácti zastávkách na okruhu Velkými stěnami. Účastníkům povídal nejen o historii, ale i o současnosti lezení v těchto skalách, o přírodních zajímavostech, vyprávění doplnil řadou pověstí a historek. Na „Mumii“ jakožto jednu z prvních dostoupených věží (prvovýstup se datuje do roku 1904) provedli

Jindra a Pavlína Benešovi výstup v historických kostýmech, bosi a na krouceném konopném laně. Přestože počasí nebylo zrovna nejpříjemnější, byla účast slušná a určitě takovouto akci znovu rádi v dalších skalních lokalitách v Tisé zopakujeme. Součástí výletu byla výstava historických fotografií Milana Boušky. Akci v rámci svých aktivit v oblasti poznávání historie naší obce zorganizovalo Sdružení rodičů a přátel dětí Tisá. Tomáš Kratochvíl

Společný výlet obcí dobrovolného svazku České Švýcarsko Ten nápad vznikl v době, když jsme se na jedné schůzce starostů DSOČŠ dohadovali, jak budou probíhat oslavy dětského svátku udělat společný výlet, a to nejlépe někam, kde to není daleko, zvládnou to malé děti a bude snadné k němu přesvědčit rodiče. Využila jsem své známosti a výhody naší dlouholeté spolupráce a nesměle nahodila: „A co Tisá?“ Starostové uvítali, že nebudou mít žádnou práci, a rovnou rozhodli: „Postarej se.”

Nebylo jednoduché udělat propagaci v sedmi obcích najednou, ale výsledkem bylo, že 14. 6. 2014 jsme vypravili dva autobusy dětí a rodičů na výlet. V deset dopoledne na nás u kostela v Tisé čekala paní Anička Salabová a vyrazilo se do skal. Už na začátku kolem sebe shromáždila skřítky a my rodiče a babičky jsme měli od dětí pokoj. Provedla nás skalami, povídala nám pověsti o skalách, protáhla prolézačkami několik tun dětí, a ještě nás dospěláky

bavila historkami ze skal. Na konci trasy se rozloučila a pádila se převléci do divadélka, aby nás pobavila v pohádce. Aničko, ještě jednou velké díky za trpělivost a vůbec za všechno. V půl druhé nás autobusy přemístily od Turistické chaty zpět do vesnice a nastala druhá polovina výletu – ta odpočinková. Divadelní soubor Skaláček nám zahrál pohádku Zvířátka a loupežníci. Jasně, pohádka se nám líbila, děti byly hodné, vůbec nezlobily a za odměnu se mohly vyfotit

s herci divadla. Pro některé to bylo první setkání s divadlem. Nevím, jak poděkovat všem, kdo se na pohádce podíleli, kdo si na nás v sobotu odpoledne udělali čas a postarali se o naše děti. Máme co vracet a doufáme, že se s nimi zase setkáme, třeba na našem Dřevosochání, které v rámci svazku pořádáme u nás v Ludvíkovicích. Ještě jednou, díky. Alena Vyoralová, starostka obce Ludvíkovice


9

Tip na výlet se zážitkem: štola Lehnschafter v Mikulově

„Tady máte holiny, ale jsou všechny levý. Jo, a ještě světlo, tohle si dejte na hlavu. Tak, teď jsou čtyři hodiny, já tu zavřu, zamknu, a můžeme dolu. Večeři asi nestihnete. I když možná jo, když trefíte ven.“ S těmito slovy průvodce se vydáváme na trasu jedné z nejstarších a největších štol v okolí – štoly Lehnschafter v Mikulově v Krušných horách.

Od skály ke skále aneb jak se žije 250 metrů pod zemí Štola Lehnschafter patří mezi nejstarší a nejrozsáhlejší důlní díla v Mikulově. Stříbrná ruda se zde těžila už od 13.–14. století. Nejstarší letopočet, který dnes můžeme na stěnách štoly nalézt, nese rok 1553. V celkové hloubce 250 metrů bylo postupně vyraženo neuvěřitelných 12 pater! V současnosti není běžně přístupný celý důlní prostor, ovšem bylo zmapováno 12 km chodeb. Toto číslo ale zdaleka není konečné! Během prohlídky jsme odkázáni na baterky, ale dříve si horníci svítili kahany a olejovými lampami, jejichž použití mělo ve srovnání s moderní baterkou několik výhod i nevýhod. Porovnat si to můžete na vlastní oči, když požádáte průvodce. Ten vám zhasne úplně, pak rozsvítí kahan a nakonec baterku. Uvidíte, že pokaždé něco uvidíte! Velikou výhodou štoly Lehnschafter je fakt, že ji může navštívit takřka každý. Provází se zde malé děti, školy, skupiny turistů, rodiny, jednotlivci, ale i zkušení lezci, jeskyňáři a další nadšenci. S průvodcem si jednoduše domluvíte takovou trasu, která pro vás bude zajímavá, nenáročná, a časově dostupná. Je jen na vás, jestli se budete procházet po kolejích důlního vozíku, nebo prolézat myší díry či překonávat neuvěřitelné výšky mezi jednotlivými patry!

Praktické informace Název: Prohlídková štola Lehnschafter Lokalita: Mikulov v Krušných horách GPS štoly: 50°41‘27.492“N, 13°43‘18.012“E Kontakt a objednání: Pavel Chaloupka, tel. 774 376 038, email: [email protected] Web: www.stolamikulov.cz, https://www.facebook.com/lehnschaftermikulov Parkování: Možné přímo před štolou, nebo u hotelu Cepín Vstupné: 70–140 Kč (závisí na zvolené trase a délce trvání) S sebou: Vhodný oděv a obuv – počítejte se zašpiněním, odřením, vhodné jsou holínky, rukavice, popřípadě čepice. Teplé oblečení – v dole je stabilní teplota 9°C, doporučuje se vlastní světlo (baterka, čelovka). Oblečení na převlečení po prohlídce se také vyplatí. Upozornění: Zvažte použití fotoaparátů a mobilních telefonů, hrozí jejích poškození blátem, pískem, kamínky, vlhkem. Doporučuje se odložit batohy a tašky, neboť ztěžují možnost pohybu. Příjemnou a především zajímavou prohlídku Vám přejí Eva Berrová a Pavel Chaloupka Krušnohorská důlní, o.p.s. foto© Pavel Chaloupka

10 ZPRAVODAJ OBCE TISÁ, 20. ročník, 3. číslo, 2014

ROZHOVOR Doteky hvězd a stíny v horách 28. května proběhl v Severočeské vědecké knihovně v Ústí nad Labem křest knihy „Doteky hvězd a stíny v hov horách“ známého ústeckého horolezce, nyní i občana Tisé a shodou okolností mého souseda, pana Karla Plechače. Kniha je osobním příběhem autora, kterého láska k přírodě přivedla k horolezectví a fotografování. V první části knihy nazvané „Štěstí jsem nalezl v horách“ popisuje svoji cestu z domovských pískovcových skal až k vrchok vrcholům Vysokých Tater, Alp, Kavkazu, Pamíru, Ťan-Šanu, And a také Himálaje a dalších velehor. V průběhu své 61leté aktivní činnosti se však stal svědkem i mnoha tragických událostí, v některých případech se i osobně účastnil záchranných akcí. Odtud i část názvu knihy a jedné z kapitol „Stíny v horách“. Přátelství považuje za nejvyšší hodnotu v horolezectví i v životě, proto se rozhodl věnovat svým přátelům samostatnou kapitolu. Vedle osobních vzpomínek autora se v této knize můžete dočíst i o historii horolezectví v evropských velehorách a aktualizovanéa aktualizovaného výčtu významných výstupů mužů a žen ústeckého regionu ve světových velehorách od roku 1945–2013. Text výpravné publikace je bohatě doplněn téměř čtyřmi sty černobílých a barevných snímků, z nichž některé byly oceněny na našich a mezinárodních výstavách a soutěžích.

Co Vás vedlo k napsání této nové knihy? Myšlenka vydat svou vlastní knihu. Vedl jsem si vždy svůj deník a zapisoval vše podstatné. Chtěl jsem napsat jinou knihu, než ostatní autoři tohoto žánru. Nechci být neskromný, ale doufám, že se mi to podařilo. Důvodů byla celá řada. Zachovat krásné a často dramatické zážitky slovem, ale i fotografiemi generace horolezců, ke které patřím (léta 1952–2013). Myslím, že může oslovit všechny milovníky přírody a hor, tedy i vysokohorské turisty, kteří mají podobnou motivaci jako horolezci, proč hory vyhledávají. Výběr některých mých zážitků je jen ukázkou mých začátků –od cyklistiky, dvou let boxu v ústeckém Spartaku, později Tatranu, až k první cestě do Tiských stěn v květnu 1954. Stejně tak ukázky z pozdějších výstupů a expedic. Léta jsem publikoval v časopisech, Svět v obrazech, Květy, Turistika a horolezectví, Lidé a země, v nedělní příloze deníku Průboj, Treking, Koktejl,

Everest a dalších. Po návratech z výprav jsem zpracovával své fotografie a obesílal naše a zahraniční soutěže a fotosalony. Celkem jich bylo 52. Získal jsem 23 cen, poháry, medaile převážně v zahraničí. Hory a fotografování se staly součástí mého života. Na sportovní aktivity jsem si vydělával výškovými pracemi po zaměstnání.

Co obnáší dát dohromady takovou knihu? Čtyři roky usilovné práce, často až do ranních hodin, ale nemám s tím žádné potíže.

Kde a za jakou cenu si můžeme knihu koupit? V infocentru v Tisé bude k dostání za zaváděcí cenu 440 Kč. Výrobní cena je 595 Kč.

V knize zmiňujete cca tři stovky horolezeckých výstupů. Co považujete zpětně za nejsilnější moment své horolezecké kariéry? Třetí část publikace se jmenuje „Stíny v horách“. Veřejnost, média a také mnozí horolezci se domnívají, že vítězí a pokořují vrcholy. Já tento výraz nemám rád, žádnou horu nelze pokořit. Hory nejsou kruté, ale nebezpečné! To je třeba mít na paměti. Rychlá změna počasí, bouřka, vichřice, tedy to, co nazýváme objektivním nebezpečím, je náročnou zkouškou fyzických a psychických sil. Jen rozvážnost a správné jednání jsou šancí na přežití. Nejvíce výstupů jsem vykonal ve Vysokých Tatrách v létě a také v zimě. Byl jsem cvičitelem, později instruktorem horolezectví, a školil stovky horolezců. Poznal jsem tak mnoho lidí různých profesí a vzdělání, vše směřovalo především k tomu, jak se vyhnout úrazům a tragickým nehodám. Přesto k mnohým došlo a stále dochází. A tyto často zbytečné nehody, kterých jsem byl svědkem, jsou v této části knihy popsány. Často je mi kladena otázka, který je můj největší výstup – úspěch v horách. Je to skutečnost, že jsem všechna rizika a nebezpečí přežil.

Od roku 2007 žijete v Tisé. Co se Vám na Tisé nejvíce líbí?

V objetí Himálaje – expedice Island Peak 1995.

Necítím se jako náplava, své první cesty do Tisé jsem uskutečnil na kole v roce 1950, od roku 1954 jezdím do skal a také na běžkách z Telnice. Navíc, pískovcové věže v Tisé, Rájci, Ostrově, později v Labském údolí se staly mým domovem, kam jsem se z exotických velehor vždy rád vracel. Líbí se mi řada

věcí, především příroda a pískovcové skály, které jsou chráněnou památkou a ozdobou Tisé. V kulturní oblasti se Tisá stala poutním místem. Přispěla letitá činnost Divadla Skaláček, ale také řada nově vzniklých zejména sportovních a kulturních aktivit. Finančně i účastí jsme některé z nich s manželkou podporovali. Řadu věcí se podařilo zlepšit, vkusné kontejnery na odpad a znovuoživení památníku obětem válek, ale je tady stále hodně věcí, které nám dělají ostudu, například technický stav kostela nebo vzhled křižovatky na Sněžník plné infromačních tabulí. Na řadu z těchto věcí jsem upozornil, stejně tak má manželka. Záleží na tom, zda je u zastupitelů obce poptávka.

Zajímáte se o horolezectví a přírodu. Které věci Vám v Tisé nejvíce vadí? Například když vjíždíte do Tisé, tak Vás vítají tabule, které nabízí „horolezectví v Tiských stěnách“. To je nesmysl! Pískovcové věže a výstupy na ně jsou sportovním lezením, horolezectvím jsou výstupy v Alpách a jiných velehorách. Druhou podstatnější věcí je obrovská devastace Tiských stěn v důsledku ignorace jakýchkoliv pravidel ochrany této přírodní památky, a to jak nešetrným lezením, tak pohybem turistů mimo značené cesty, ale i nízkou angažovaností ze strany Oblastní vrcholové komise Labské pískovce. Leze se po dešti, brzy na jaře, kdy ze skal ještě stéká tající sníh, organizované skupiny horolezeckých kurzů, někdy i dost početné, „táboří“ mimo značené cesty a klienti lezou bez ohledu na počasí a ochranu skal. Zákon o ochraně přírody 114/1992, § 36 přitom jasně stanovuje: „(2) Změna nebo poškozování přírodní památky nebo její hospodářské využívání vedoucí k jejímu poškození jsou zakázány!“ Pokračování na str. 12

ZPRAVODAJ OBCE TISÁ, 20. ročník, 3. číslo, 2014 11

Pokračování ze str. 11

Pískovcové lezení vzniklo u našich německých sousedů, kteří také v Tisé a dalších oblastech uskutečnili první výstupy. Pravidla lezení, která respektují ochranu skal a přírody, tedy etická, byla přijata českými lezci v období mezi první a druhou světovou válkou. Také má a předchozí generace tato lezecká pravidla respektovala a dodržovala. To, že v tomto „ráji“ se smí všechno“, již vešlo ve známost i v sousedním Německu: Lezci, kteří si ve svých oblastech nedovolí pravidla nedodržovat, se chodí vyřádit sem. Několikrát jsem je vyhnal já i moje manželka. V Tisé, až na vzácné výjimky vynikajících lezců, se konají organizované komerční akce. Ty se zaměřily na nejvíce poškozené části Malých Tiských stěn u vstupu a Hřebenových stěn nad obcí. Účastníci těchto „horolezeckých kurzů“ poškozují měkký pískovec a ničí skálu a cesty, které tím mění svou obtížnost. Existuje řada jiných míst, kde by horolezecké kurzy mohly být pořádány, např. i v blízkých skalních oblastech (znělec, čedič), kde lze lézt za každého počasí, anebo alespoň mimo „Přírodní památku Tiské stěny“ v místech, kde je tvrdší pískovec. Nově tu jsou také feratové trasy na Ovčí vrch v Děčíně.

Vím, že jste zastáncem názoru zahrnutí Tisé do národního parku. Proč? Obec Tisá tuto nabídku bohužel nevyužila. Kdyby Tisá byla součástí nejvýznamnějšího Národního parku České Švýcarsko, bude známa i v zahraničí, získá řadu výhod, včetně finančních dotací, vzniknou také pracovní místa pro občany. Poškozeni jsou podnikatelé nabízející ubytování a pohostinské služby. Návštěvníci by se zdrželi déle, nejen na prohlídkový okruh a šup do auta či autobusu a jedem domů. Vybralo by se více vstupného, parkovného,

nocležného. Navštívil jsem 46 národních parků a podrobně se seznámil, jak to funguje a co je třeba udělat v oblasti kvality služeb.

Ve svých 60 letech jste založil cestovní agenturu World Trek pro organizování vysokohorských výstupů v Himalájích. Ve svých 73 letech jste postavil dům na Tisé, nyní jste napsal knihu, co chystáte dále? Mimochodem, funguje ještě Vámi založená cestovní agentura? Cestovní agenturu jsem prodal. Cestovní kancelář CK Hroch – Aktivní dovolená pana Brychty nabízí ještě mé exotické programy a logo. Jak si vede, mi není známo. Dům jsem postavil podle svého projektu za sedm měsíců. Chystám v příštím roce další knihu, nebude však o horách, jmenuje se Tři generace v Sudetech.

Můžete tuto připravovanou knihu více přiblížit? Jde o autobiografický příběh tří generací mé rodiny, které žily a pracovaly na zmíněném území. Pokud to upřesním, tak jsou to od západu k východu tato města: Loket, Nové Sedlo, Hostomice u Bíliny, Trmice a Ústí nad Labem. Časově zahrnuje události v období I. a II. světové války, okupace pohraničí, léta komunistického totalitního režimu, pád železné opony a současnou bezradnost občanů a politiků v získané demokracii.

Ahoj prázdniny

Tak už tu máme léto, a tudíž i prázdniny. Doufáme, že nám počasí bude přát, a my prožijeme krásné teplé léto. Budeme si užívat odpočinku, protože máme za sebou spoustu uspořádaných akcí, besídky pro rodiče, projekty s rodiči, divadelních představení, olympiádu, poklad, spaní

se skřítky v MŠ, rozloučení s předškoláky, exkurzi v nemocnici, v knihovně, celodenní výlet na zámek v Ploskovicích, návštěvu botanické zahrady v Teplicích a vystoupení s kouzelníkem a s pejsky a další a další akce. A protože chceme, aby se nám škola stále více


Má oáza klidu v Ostrovských skalách 2010. líbila, bude se o prázdninách malovat, opravovat, i nakupovat nový nábytek a koberec. V dalším školním roce k nám přijdou nové děti, na které se těšíme, 14 školáčků nám odejde do školy. Doufám, že i ten příští školní rok bude tak vydařený a hezký, jako byl ten letošní.

Na závěr bych chtěla popřát dětem hezké prázdniny a poděkovat rodičům, našim sponzorům a všem, kdo nám pomáhají. Celému kolektivu MŠ děkuji za práci, trpělivost a všem přeji hezkou, klidnou dovolenou. Kubašková Dana

Ohlédnutí za „První dětskou konferencí“

V první polovině června naše základní škola a obec Tisá hostily účastníky „První dětské konference Bezpečně v nebezpečném světě“. Nejenže se tu v těchto dnech sjely děti ze základních škol z okolí a Ústí nad Labem, ale mohli jsme tu potkat i záchranáře v jejich červených kombinézách, policisty a hasiče v uniformách i s jejich technikou, a také všímaví občané zjistili, že nám „hoří škola“.

Ve středu byl celý den věnován první pomoci, výchově ke zdravému životnímu stylu a k prevenci kouření. Největší úspěch mělo stanoviště „Svět zdraví“, které nabízelo měření tuku, vody a svalové hmoty našich tělesných schránek. Počasí bylo horké, program nabitý a pár kapek, které spadly, nás zahnaly do školní budovy. Ve čtvrtek byl program věnovaný dopravní výchově a práci Policie České republiky. Mohli jsme vidět výcvik policejních psů, výzbroj, výstroj policistů a jejich techniku. Někteří si zkusili i „dýchnout“, vyzkoušeli si tester na alkohol. Největší úspěch měli policejní psi a motorka. Konference byla i o předávání poznatků. Děti z naší školy a děti ze Základní školy Vinařská prezentovaly své úspěšné preventivní programy. Mohli jsme se tak seznámit s tím, jak pracují jinde. Velice oceňuji odvahu mladých přednášejících předstoupit před publikum svých vrstevníků. V pátek nám „hořela“ škola. Prováděli jsme cvičnou evakuaci školy ve spolupráci s HZS ze stanice Petrovice. Záchranáři ošetřili „zraněné“ a vysvětlili přihlížejícím dětem základy první

pomoci při popáleninách. Následovala ukázka a vysvětlení činnosti hasicího přístroje v akci, kdy si pan ředitel a paní vychovatelka na vlastní kůži zkusili oblek a hašení hořící vany s hořlavinou. Technika, která byla k vidění, také nezůstala bez povšimnutí. Hlavně menší školáci prolezli hasičská auta do posledního koutečku a houkačka byla slyšet neustále. Nenásilnou formou si děti vyzkoušely orientaci ve známém zakouřeném prostředí a na školní zahradě pak své vědomosti z požární ochrany. Ani dospělí nepřišli zkrátka. Pro pedagogy bylo připraveno školení na vybraná témata. Všichni hosté, kteří se školili, se cítili velice příjemně v prostředí zasedací místnosti obecního úřadu a v domácké atmosféře hostitelské školy. Navázala se zde vlákna nové spolupráce. Učitelé získali informace cenné pro práci s dětskými kolektivy. Co říci závěrem? Akce se zúčastnilo celkem 12 škol a na 600 dětí. Drobné nedostatky, které se v průběhu konference vyskytly, jsou návodem na to, jak být příští rok lepší. Pochvala ze strany

zúčastněných škol je povzbuzením do další práce. Dovolte mi poděkovat všem, kteří pomáhali s přípravou a organizačním zajištění celé akce a podíleli se na jejím úspěchu. Ing. Štěpánka Janstová

Malé velké školní divadlo Pohádka o třech jednáních Začarovaný les pro nás začala opravdu začarovaně. Nějak jsme všichni bloudili a tápali, nevěděli jsme, jak ji správně uchopit, aby byla „snadno“ hratelná a abychom si zkoušení užívali. Ale začneme hezky popořádku… V letošním školním roce jsme pracovali v trochu obměněné sestavě. Ke „starým“ hereckým profíkům, což jsou Sabča Štěrbová, Ondra Bláha, Matěj Hýbner, Elišky Mašková a Bauerová se přidali herci noví, kteří teprve získávali potřebné zkušenosti, ale i přesto byli celou dobu na jevišti jako ryby ve vodě. Našimi benjamínky jsou Eliška Hempelová, Amálka Riesová, Toník Nypl, Vojta

Koubek, Irenka Güldnerová a Dominik Vostrovský. Pohádku jsme si během zkoušek upravovali, do scénáře jsme si vpisovali nové postavy a scény, které najednou vyplynuly ze situace a hlavně zpestřily příběh. A jak se nám to povedlo, jste mohli vidět v Severočeském divadle opery a baletu v Ústí nad Labem 10. června, kde byla naše velká premiéra, nebo v Tisé 24. června, kde jsme hráli pro vás „domácí“, a to se nám hrálo úplně nejlépe – takže vlastně byla JEŠTĚ VĚTŠÍ PREMIÉRA  Obě dvě vystoupení jsme si užili a neuvěřitelně se nabíjeli vašimi ohlasy během hraní… Jojo, to dělá zázraky… Zažili jsme spoustu nových nezapomenutelných okamžiků, které si s sebou

odneseme do života, zakusili jsme trému, radost a možná semtam i tu slzičku z potlesku, poznali jsme nečekané nástrahy, technická selhání… ale byli jsme to skuteční my, kteří jsme se dokázali postavit před plné divadlo a vyprávět vám náš pohádkový příběh… Poděkování patří skvělým, OPRAVDU SKVĚLÝM DĚTEM, které pracovaly celý rok s maximálním nasazením, rodičům za super podporu, originální výrobu kostýmů a pestrobarevné nádherné květiny (děkujeme!!!), naší vždy ochotné Ilče Kemrové za pomoc při učení textů, za výrobu a dodání rekvizit a pomoc při režírování, Mírovi Pružincovi za nádherné autorské pohádkové pís-

ničky a líbivé melodie (ocenil ho i Mistr zvuku z ústeckého divadla!), Honzovi Pružincovi za krásně sestříhané originální a vtipné pohádkové zvuky a nahrání písniček, Rudovi Hrstkovi za všudypřítomné pěkné světelné efekty během představení, přestože viděl scénář poprvé půl hodiny před vystoupením... A také samozřejmě panu řediteli a mým kolegyním ve škole, protože mi vždy všichni vyšli vstříc během naší dlouhé a náročné práce. No, řekněte sami, s takovými lidmi se pracuje jedna radost! Krásné prázdniny Vám všem přejí malí velcí herci ze Školního divadla. (mirits)


Naši žáci na jevišti divadla v Ústí nad Labem V úterý 10. června 2014 vyvrcholil projekt„Školní divadlo“ přehlídkou školních divadelních souborů v Severočeském divadle opery a baletu v Ústí n. L. Kromě naší školy se v tento den přehlídky účastnila ještě ZŠ Ploskovice a Varnsdorf. Všechna představení byla povedená a každé z nich bylo oceněno pohárem, diplomem a flashdiskem za originalitu v jiné oblasti.

Starší žáci (6. až 9. ročník) začali jako první svým „Setkáním u Aničky“. Naši herci mohli hrát vybaveni profesionální technikou díky bezvadné spolupráci všech profíků z divadla. Za několik minut by nikdo nevěřil, že herci jsou na prknech tohoto divadla poprvé. Všichni si své představení pořádně užili a už v autobuse se ptali, kdy bude další zkouška. Tak snad zase někdy příště? V. Husáková

Dear people,

CHOVATELSKÉ POTŘEBY Radka Holecová

Nabízíme krmivo pro psy, kočky, hlodavce, ptáky, hospodářská zvířata, a to jak granule, konzervy, tak i mražené maso a těstoviny. Specializujeme se na akvarijní a terarijní zvířata, jejich výživu, vitamíny a krmivo. Široký výběr z chovatelských potřeb, jako jsou misky, klece atd. Kompletní antiparazitní program pro psy a kočky. Děláme akce na vybrané druhy zboží a rozvozy zdarma v širokém okolí našeho působení. Nemusíte jezdit pro

Tisá 461 403 36 Ústí nad Labem

krmení do vzdáleného města, vyberte si z e-shopu, napište, zavolejte a my Vám přivezeme, co budete potřebovat. Najdete nás vedle bývalé restaurace Luna, cca 500 m za čerpací stanicí po levé straně směr Petrovice. V současné době máme jen e-shop, objednané zboží budete mít většinou do dvou dnů. Kamenná prodejna je ve výstavbě na stejném místě. Věříme, že Vám naše služby pomohou.

Mob.: 723 806 532 Mob.: 602 337 850

www.krmeni-zviratka.cz 14 ZPRAVODAJ OBCE TISÁ, 20. ročník, 3. číslo, 2014

jistě v květnu neušel vaší pozornosti 2. ročník anglické akademie ZŠ Tisá, kde děti předvedly svou znalost angličtiny. Jejich pěvecké, hudební, pohybové a herecké výkony sklidily zasloužený potlesk. K vidění byla i výtvarná dílka z hodin angličtiny, která ozdobila interiér kulturního sálu. Masky, doplňky a kulisy děti vytvořily v rámci několika hodin angličtiny a užily si u toho spoustu zábavy a legrace. Na páteční generálku jsme pozvali žáky a pe-

dagogy ze ZŠ Libouchec a Petrovice. O den později proběhlo představení pro širokou veřejnost, která zaplnila divácká místa. Malí herci si akci náležitě užili a diváci odešli spokojeni. Velké díky tedy patří nejen účinkujícím, ale i těm, kdo přišli společnou snahu žáčků ocenit svým potleskem. Děkuji za účast, vaše podpora byla náležitým oceněním za obrovské úsilí, které děti z prvního stupně ZŠ Tisá vyvinuly. Pro potěšení své, i pro to Vaše.

With regards, English teacher Gabi. Have a nice holiday 

Bylo, nebylo. . . (1. stupeň na škole v přírodě) Bylo to začátkem června, kdy se družina bezmála padesáti udatných školáků vydala směrem k Jizerským horám. Čekal je nelehký úkol, přežít v horské divočině celý týden bez pomoci nejbližších. Byla to tvrdá zkouška. Někteří byli již zkušení rytíři, jiní byli teprve nezkušenými pážaty. Všichni se na cestu posilnili vydatnými svačinkami, aby zvládli dlouhou a kopcovitou trasu. Slunce jim žnulo do tváří. Díky značení prastarých cestářů za několik hodin poznali, že se blíží na ono místo. Počali jásat a shá-

nět svá skromná zavazadla. Nastal velký zmatek – najít vhodnou komnatu a dopravit na místo vše, co bylo nutné pro přežití. Ničeho se nezalekli, na nic nečekali. Za hodinu již stáli ve frontě na polední pokrm. Odpoledne bylo nutné prozkoumat okolní terén. Na okružní cestě jsme narazili na výstavný šenk U Čápa s výborným místem pro trénink celého těla. Někteří trénovali jen tělo, ale jiní se pustili i do archeologického průzkumu. Čas uběhl velmi rychle a bylo nutné se opět vrátit na další chutnou krmi. Bylo nutné se věno-

vat společenským aktivitám, hygieně a sladkému spánku. Hned zrána posilněni snídaní jsme počali s výcvikem na místním kolbišti – skok do výšky na pružné ploše a jiné skopičiny všechny zabavily až do oběda a odpoledne svá těla protáhli pěší túrou. Pro mírné načerpání sil se další den věnovala celá družina zábavě zvané golf. Na druhý den trénink pokračoval výstupem na kopec s rozhlednou Štěpánka. To už některým výrazně ubývalo sil. Z tréninku byly tedy vyřazeny pěší aktivity a přesunuli jsme se do tréninkového sálu pod střechou a vě-

novali jsme se pohybovým a společenským hrám. Počasí nám celkem přálo, i když zima byla větší než v domácím prostředí. Nastal poslední den. Slunce začalo pálit. Družina rytířů počala sbírat oděvy znečištěné potem a prachem cest. Všichni to dokázali. Nebylo šťastnější družiny. Přibližování k domovu bylo nekonečné. Konečně se začala objevovat známá města a dědiny. Nervozita by se dala krájet. Ve chvíli, kdy byla cesta k blízkým volná, bylo vše zapomenuto. E. M.

Turisťák – Kořenov „ 2014“

Tak jako poslední roky i letos naše škola vyjela na týdenní pobyt do přírody. Tentokrát jsme s sebou nevezli kola, ale pevnou obuv pro pěší a chodce po horách. Cílem našich autobusů byl hotel Kořínek v Příchovicích v Jizerských horách. Po příjezdu jsme

se ubytovali ve čtyř až šestilůžkových pokojích s vlastním sociálním zařízením, ale minimem prostoru. Naštěstí jsme v nich vzhledem k počasí trávili pouze čas před spaním a o polední minipauze. Na výšlapy jsme chodili po skupinách a tří-

dách, zvlášť první a druhý stupeň. Cílem prvního dne byla rozhledna Štepánka, kam šly skupiny po svých trasách. Ne všichni však nahoru opravdu vylezli. Druhý den šestá a devátá třída absolvovala exkurzi do bunkrů s výkladem místního nadšence a obdivovatele předválečného opevnění. Děti v bunkru mohly vidět vybavení, s kterým měli naši vojáci bránit svoji vlast před Hitlerovým Německem. Jiné skupiny navštívily v Kořenově Muzeum ozubnicové dráhy. Dalšími cíli byl Harrachov a jeho vodopády, nejvýše položený maják světa – maják Járy Cimrmana s jeho muzeem a nedaleko něho ležící přírodní hřiště s prolézačkami, houpačkami a jinými hejblaty. Někteří se dostali na svých cestách až do Velkých Hamrů do Muzea obnovitelných zdrojů, kde si mohli vyzkoušet výrobu elektrického proudu šlapáním na kole. Ve městě sklářů – Desné v EXTRADSKu (EXpozice TRAdičního DEsenského Sklářství) jsme si zkusili, jaké by to bylo živit se navlékáním korál-

ků… Ti sportovněji založení měřili své síly při minigolfových turnajích, fotbalových utkáních, stolním tenise, brodění se v potoce a bahně nebo akrobacii na trampolínách. Pět dní uteklo jako voda (naštěstí nepršelo) a domů se nám chtělo (spánek a odpočinek) i nechtělo (legrace a zážitky). M.Š.

Měření v tělocvičně Na podnět rodičů žáka byla ze strany Krajské hygienické stanice v Ústí nad Labem provedena kontrola materiálů použitých při rekonstrukci podlahy a obložení stěn v tělocvičně naší základní školy. Pro jistotu bylo následně přistoupeno i k měření ovzduší v tělocvičně. Kontrolou a měřením nebyly zjištěny žádné nedostatky či výskyt nějakých škodlivých látek, které by mohly jakkoliv ohrozit bezpečnost cvičenců. Po prázdninách se tedy mohou malí i velcí sportovci opět bez obav vrátit do pěkné tělocvičny. (ŘŠ)


Ze života fotbalové přípravky

Červnová vedra opadla a vypadá to pro změnu na bouřku. Je středa pět hodin odpoledne a na hřišti Spartaku Tisá se to začíná scházet. Někdo na kole, někdo autem a někdo pěšky. Někdo je zde na čas, někdo přichází později. Trenéři fotbalové přípravky a mladších žáků si s tím moc hlavu nelámou. Kdo chce hrát a koho to baví, ten hraje. Ano, jak mladší přípravka (nebo fotbalová školka), tak starší přípravka (nebo mladší žáci, chcete-li), trénují na hřišti ve stejný čas vedle sebe. Nejmladší kluky vede Kuba Beneš, starší vede Vojta Burian. Oba dva to dělají dobrovolně, po naléhání rodičů malých fotbalistů nakonec za malý peníz. „Sám jsem hrál fotbal dvanáct let, určitou dobu i za Tisou,“ říká trenér přípravky Kuba Beneš, „a rád to teď pro Tisou dělám.“ Kuba Beneš převzal mladší přípravku minulý rok. Do té doby byla přípravka rok pod vedením Vojty Buriana, který současně trénoval mladší žáky a nyní trénuje druhou sezónu. Vojta byl v minulosti i asistentem bývalého trenéra Spartaku Tisá Martina Babači, který se odstěhoval do Roudnice nad Labem.

„Vojta mně nabídl, jestli nechci trénovat, a já si řekl proč ne a nelituju, s těmi prcky je zábava.“ Možná si řeknete, proč hrají jenom kluci. Jedna z maminek kluků říká, že dříve hrály i dvě holky, ale jak jsou kluci starší, tak začínají ty holky ve fotbale nějak vytěsňovat, nepřihrávají jim a ty holky to pak nebaví. Nicméně věková struktura je pestrá. Nejmladšímu, ale šikovnému fotbalistovi Honzíkovi Riese jsou čtyři roky a nejstarším je osm. „Po překročení tohoto věku s námi mohou trénovat, ale nemohou s námi již hrát zápasy v této věkové kategorii,“ upřesňuje Kuba. V přípravce jsou dva talentovaní tahouni, Honza Fiala a Vojta Koubek, bohužel právě překročili tuto věkovou hranici a mladší žáci končí, protože Vojta Burian odchází studovat na vysokou školu. Trénuje se dvakrát týdně, ve středu a v pátek, vždy od pěti do šesti. Dokonce se trénuje i v zimě, a to jednou týdně v tělocvičně místní základní školy. Mladší přípravka hraje zápasy převážně o sobotách, většinou v podobě turnajů, s jinými týmy z okresu. „Sejdeme se tady třeba na půl devátou, poskládáme děti s rodiči do aut a vyrazíme. Například tuto sobotu hra-

jeme v Neštěmicích. Někdy přijedou oni k nám. Větší kluby jako ústecká Armaturka jsou schopné poskládat i několik skupinek dětí, takže se odehraje několik zápasů za dopoledne,“ dodává Kuba. „Hraje se ve 4 plus 1 na menším hřišti, které se vytyčí před zápasem. Délka zápasu se dohodne s druhým týmem. „Střídáme všechny i s brankářem, pokud si chce zrovna zahrát více vepředu.“ Nějaká oficiální liga pro nejmladší neexistuje, je to vše o dohodě klubů, o zájmu dětí a v neposlední řadě podpoře jejich rodičů. Mladší žáci hrají oficiální okresní turnajovou soutěž. Jak probíhá tréning přípravky? První půlhodinu jsou různá cvičení s míčem i bez míče. Druhou půlhodinu se hraje. Dnes se sešlo osm kluků, takže se rozdělili na dva týmy po čtyřech a hrají bez brankáře. Trenér své svěřence koučuje i při hře, občas hru dokonce zastaví a zeptá se jich, co dělají špatně. Poslouchají ho na slovo. Vojta Burian, odstupující trenér mladších žáků, se právě snaží dostat na vysokou školu: „Mám čtyři přihlášky, na fyzioterapii a ergoterapii na UJEP, ergoterapii do Prahy a farmacii do Hradce. Doufám, že alespoň jedna z nich vyjde.“ Otázka, která se automaticky nabízí, je, kdo bude jeho nástupcem. „Můj nástupce v podstatě není potřeba, protože kategorie žáků, které jsem teď trénoval, zaniká, kluci již odrostli. Polovina kluků v mladší kategorii končí a v kategorii starších žáků již nejsou lidi, protože se hraje v jedenácti na celé hřiště. U mladších žáků se hraje ještě na půlku v osmi. Ve starších žácích bych proto potřeboval čtrnáct až patnáct hráčů, což není možné poskládat z těch kluků, co tady jsou ve věku do dvanácti let, ročník 2001 a mladší. Je tady teď taková věková díra.“ Otázkou potom je, kam mohou přejít kluci z přípravky, pokud mladší žáky nemá kdo trénovat? „Nevím, jestli budou hrát v nějaké starší přípravce, třeba jestli mají něco v Libouchci. My tady prostě máme ty ročníky špatně poskládané. Těch dětí

je málo. Teď se v zápasech slézáme sotva v osmi lidech, potřebuju osm hráčů na hřišti a alespoň jednoho nebo dva na střídání,“ dodává trenér Vojta Burian. Nezbývá nic jiného než doufat, že dorůstající silnější ročníky později opět doplní řady mladších žáků. Budoucí mladí fotbalisté se mohou prostřednictvím svých rodičů přihlásit přímo k jejich trenérovi Jakubovi Benešovi na email [email protected]. Měsíční poplatek za dítě je 100 Kč. Sám trenér dává nově příchozím prostor, aby si hru i dětský kolektiv během pár tréninků nejprve osahal, a poté se zájemci sami rozhodli. Poslední trénink v této sezóně byl 13. června, začínat se bude opět v září. Během tréninku jsem zaznamenal i diskusi rodičů dětí, že by bylo dobré v Tisé uspořádat malé fotbalové soustředění na konci srpna. Na trénink se přišly podívat dvě nové posily pro mladší přípravku. Zkrátka, ještě nic není ztracené. Pokud hledáte nějaké sportovní vyžití pro své děti blízko svého domova, tak rozhodně neváhejte. Text a rozhovor: Vašek Fuchs, Foto: Honza Stanka a Kuba Beneš, 11. června 2014

Vydává obec Tisá • Vychází jedenkrát za dva měsíce • Nevyžádané příspěvky se nevracejí Náklad tohoto vydání je 500 ks • Pro občany obce výtisk zdarma • Redakce: [email protected] Tisk: Jiří Bartoš – SLON, spol. s r.o., www.tiskslon.cz Tento zpravodaj je zaregistrován na Ministerstvu kultury v Praze – evidenční číslo: MK ČR E 10434


Projekt byl podpořen Úteckou komunitní nadací z výnosu nadačního investičního fondu a z prostedků společnsti Air Products spol. s.r.o.

SEDMÉ TISKÉ LÉTOHRY. Ze života. aneb jak se žije 250 metrů pod zemí. přípravky

Recommend Documents