Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Veřejná ekonomika
ROZVOJ SYSTÉMU CELOŽIVOTNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ JAKO ZPŮSOB TVORBY LIDSKÉHO KAPITÁLU The development of the lifelong learning systém as the way of creation of human capital Bakalářská práce
Vedoucí práce: PhDr. Karel Vališ
Autor: Ludmila Spišáková
Brno, červen 2006
J mé no a p ř í j me ní a ut or a: Ná z e v d i pl omové p r á c e : Ná z e v p r ác e v a nglič t i ně: Ka t e dr a: Ve d ouc í di p l omové p r á c e: Ro k ob ha j ob y:
Ludmila Spišáková Rozvoj systému celoživotního vzdělávání jako způsob tvorby lidského kapitálu The development of the lifelong learning system as the way of creation of human capital Veřejná ekonomika PhDr. Karel Vališ 2006
Anotace Předmětem bakalářské práce „Rozvoj systému celoživotního vzdělávání jako způsob tvorby lidského kapitálu“ je rozbor systémů vzdělávání v České Republice. První část je zaměřena na popis situace a její legislativní a institucionální zajištění v ČR a EU. Druhá část obsahuje, jaké jsou reálné možnosti vzdělanostní sféry rozvoje lidských zdrojů a srovnání systémů dalšího vzdělávání ČR se zeměmi Evropské unie. Třetí část je zaměřena na analýzu vzdělanostní populace lidského potencionálu v regionu Jihomoravského kraje.
Annotation The subjekt of thesis 'The development of the lifelong learning system as the way of creation of human capital' is the analysis of educational systems in Czech Republic. First part is focused on description of current situation and its legislative and instutional enlistment in CR and EU. Second part contains what real opportunities of educational sphere of human resources development are and comparison of systems of futher education of Czech Republic with European countries. Third part is focused on analysis of educational populational of human potential in South-Moravian region.
Klíčová slova Celoživotní učení, vzdělání, společnost, rozvoj lidských zdrojů, vzdělávání dospělých, region.
Keywords Lifelong learning, education, society, development of human resources, adult education, region.
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci Rozvoj systému celoživotního vzdělávání jako způsob tvorby lidského kapitálu vypracovala samostatně pod vedením PhDr. Karla Vališe a uvedla v seznamu literatury všechny použité literární a odborné zdroje.
V Brně dne 20.6. 2006 vlastnoruční podpis autora
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala za podporu mé rodině. Děkuji za pomoc a odborné rady panu PaedDr. Jiřímu Grenárovi ze společnosti CCSystéms, kterými přispěl k vypracování této bakalářské práce.
OBSAH OBSAH....................................................................................................................................................7 ÚVOD......................................................................................................................................................8 1 SOUČASNÝ STAV A VÝVOJOVÁ TENDENCE V RÁMCI CELOŽIVOTNÍHO UČENÍ V ČESKÉ REPUBLICE...................................................................................................................9
1.1
EKONOMICKÝ A SOCIÁLNÍ VÝVOJ ......................................................................................9
Etapy celoživotního vzdělávání ..........................................................................................9 1.1.1 1.1.2 Demografický vývoj..........................................................................................................11 1.1.3 Důležité pojmy v oblasti dalšího vzdělávání ....................................................................13 1.2 CHARAKTERISTIKA VZDĚLÁVÁNÍ DOSPĚLÝCH V ČESKÉ REPUBLICE ..........................................14 1.2.1 Studium dospělých ve školách ..........................................................................................14 1.2.2 Vzdělávání zaměstnanců v podnicích ...............................................................................15 Rekvalifikační vzdělávání uchazečů o zaměstnání ...........................................................16 1.2.3 1.2.4 Financování dalšího vzdělávání.......................................................................................17 1.3 LEGISLATIVNÍ RÁMEC CELOŽIVOTNÍHO UČENÍ ...........................................................................19 1.3.1 Dokumenty v Evropské unii zabývající se celoživotním učením.......................................19 Dokumenty v České republice zabývající se celoživotním učením ...................................21 1.3.2 1.3.3 Dokumenty v regionech obsahující další vzdělávání........................................................22 Zákony zabývající se počátečním vzděláváním v České republice ...................................22 1.3.4 1.3.5 Zákony zabývající se dalším vzděláváním v České republice...........................................23 1.4 NÁVRHY NA ZLEPŠENÍ VZDĚLÁVÁNÍ DOSPĚLÝCH V ČESKÉ REPUBLICE .....................................26 2 ZKUŠENOSTI S VYBRANÝMI SYSTÉMY DALŠÍHO VZDĚLÁVÁNÍ V ZAHRANIČÍ ...31 2.1 2.2 2.3 2.4 2.5 2.6
VELKÁ BRITÁNIE.........................................................................................................................31 NĚMECKO ....................................................................................................................................33 FRANCIE ......................................................................................................................................34 RAKOUSKO ..................................................................................................................................35 SLOVENSKO .................................................................................................................................35 SHODY A ROZDÍLY VE VYBRANÝCH STÁTECH EVROPSKÉ UNIE .................................................36
3 POLITIKA DALŠÍHO VZDĚLÁVÁNÍ V JIHOMORAVSKÉM KRAJI ................................39 3.1 EKONOMICKÝ A SOCIÁLNÍ VÝVOJ V REGIONU VE VZDĚLÁVÁNÍ ................................................39 3.1.1 Charakteristika kraje........................................................................................................39 3.1.2 Demografický vývoj..........................................................................................................41 3.2 CHARAKTERISTIKA VZDĚLÁVÁNÍ V REGIONU .............................................................................42 3.2.1 Dokumenty na regionální úrovni zaměřené na další vzdělávání......................................44 3.3 NÁVRHY NA ZLEPŠENÍ VZDĚLÁVÁNÍ DOSPĚLÝCH V REGIONU ....................................................47 ZÁVĚR..................................................................................................................................................50 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ................................................................................................53 SEZNAM ZKRATEK..........................................................................................................................55 PŘÍLOHY .............................................................................................................................................56
7
ÚVOD Celoživotní učení (respektive vzdělávání), někdy označované jako kontinuální vzdělávání, permanentní vzdělávání a podobně, jde za změnu koncepce tradičních vzdělávacích institucí. V dnešní době by se měl chápat jako komplexní propojený celek, umožňující volný přechod mezi vzděláváním a zaměstnáním s možností rozšiřovat si kvalifikaci kdykoli během života, a to i mimo tradiční vzdělávací systém. Díky celoživotnímu učení musí mít každý člověk možnost vzdělávat se v různých etapách svého života v souladu s vlastními zájmy a potřebami. Dnes se stává vzdělávání civilizační nutností. A hlavně jde o nutnost týkající se stále větší části populace. Je nutné ji řešit systémově a celospolečensky. Celoživotní učení se liší od školského vzdělávání i formálně – rozmanitostí prostředků a metod, stejně tak jako způsobem motivace. Vzdělávání dospělých je nejrozsáhlejší, nejdynamičtější, nejvíce diferencovanou, a tím i nejsložitější součástí vzdělávání. Práce se snaží popsat a analyzovat současnou situaci a vývoj vzdělávání dospělých v rámci celoživotního vzdělávání v České republice a porovnat tento stav s trendy v EU. Zmapovat oblast legislativy, financování, zajišťování a hodnocení kvality a informačního prostředí. Z toho vytvořit návrh na zlepšení systémového řešení současného stavu v České republice. Studie je uspořádána do třech samostatných částí: První část definuje rozdělení a pojmy v této oblasti, charakterizuje vzdělávání dospělých u nás, legislativní rámec, strukturu fondů podílejících se v rozvoji lidských zdrojů a následně i v rozvoji dalšího vzdělávání. Je zde obsažen teoretický návrh řešení problému celoživotního vzdělávání v ČR. Druhé část porovnává systém vzdělávání ČR se zeměmi EU a definuje hlavní rozdíly tohoto vzdělávání. Třetí část mapuje situaci vzdělávání dospělých v regionu a obsahuje konkrétní návrhy koncepci rozvoje vzdělávacího systému. Problém celoživotního vzdělávání dospělých je tak rozsáhlý, že by si každá část (a zajisté by to bylo velmi potřebné) zasloužila samostatnou studii. Práce vychází co z největšího rozsahu konkrétních faktů, které se pak snaží identifikovat a zobecnit. Chce porovnat situaci u nás a v zemích EU. Snaží se navrhnout žádoucí zlepšení. Cílem studie jsou především odborná východiska, podklady a návrhy na opatření k modernizaci vzdělávacího systému. Seznam použité literatury je uveden na konci studie. Pro identifikaci použité literatury v textu se vždy uvádí v závorce číslo příslušného pramene.
8
1 SOUČASNÝ STAV A VÝVOJOVÁ TENDENCE V RÁMCI CELOŽIVOTNÍHO UČENÍ V ČESKÉ REPUBLICE 1.1 Ekonomický a sociální vývoj Rozvoj celoživotního učení by měl procházet napříč celou oblastí vzdělávání. Má pokrývat počáteční i další vzdělávání a zaměřit se na jejich vazbu a vzájemné doplňování. Základním úkolem celoživotního učení je především zkvalitnění a modernizace základního, středního a vysokoškolského vzdělávání a uplatňování individualizované a diferenciované výuky. Cíle Celoživotního vzdělávání je zvýšit adaptaci, připravenost člověka, občana na současnou realitu života a práce.
1.1.1 Etapy celoživotního vzdělávání První etapu ve vzdělávání představuje předškolní výchova, která je realizována v rodině a v předškolních zařízeních. Druhou etapu představuje školní zařízení. Zahrnuje základní (povinné vzdělávání). V ČR je v současnosti povinné devítileté základní vzdělání. Poskytuje všeobecné vzdělávání a má vytvářet základ pro další vzdělávání a rozvoj člověka. Mělo by rozvíjet touhu po poznání a potřebu dále se vzdělávat a rozvíjet. Druhá etapa zahrnuje přípravu na povolání, která se realizuje na středních školách různého typu a zaměření. Počáteční vzdělávání musí být tedy koncipováno tak, aby mladého člověka připravilo nejen na jeho odbornost, ale i na flexibilní přístup k řešení pracovních a občanských problémů. A současně na potřebu vzdělávat se a rozvíjet své schopnosti a znalosti v průběhu celého života. Důležité je vytvoření a posilování vazeb mezi učením a prací, které umožní pružnější přechod mezi počátečním vzděláváním a zaměstnáním. Další profesní vzdělávání má pokrýt potřeby jednotlivců pro jejich pracovní uplatnění v průběhu celého života a musí navazovat na potřeby trhu práce i na znalosti osvojené v průběhu počátečního vzdělávání. Třetí etapou celoživotního učení je vzdělávání dospělých. Vzdělávání dospělých nastupuje po ukončení systematického školního vzdělání a nástupem do prvního zaměstnání. Vzdělávání dospělých zahrnuje profesní (kvalifikační) vzdělávání, občanské a zájmové vzdělávání. Cílem celoživotního vzdělávání dospělých je zejména zvýšení zaměstnanosti občanů, zvýšení šancí na jejich uplatnění, a to zejména v podmínkách rychlých a zásadních změn ve struktuře zaměstnanosti, zániku značného množství pracovních příležitostí a vzniku a vytváření příležitostí nových. Celoživotní vzdělávání zahrnuje: formální vzdělávání, neformální a informální vzdělávání. Dále lze vzdělávání členit na kvalifikační, odborné, občanské, všeobecné, informační, jazykové atd.
9
Graf č.1. Graf Školské soustavy celoživotního vzdělávání celoživotní učení
vzdělávání dětí a mládeže
vzdělávání (učení) dospělých
Vzdělávání dospělých ve školách Vzdělávání v základních, středních, vyšších odborných školách. Vzdělávání na vysokých školách (bakalářské, magisterské, doktorské studijní programy). Formy vzdělávání: prezenční (denní), večerní, dálkové, distanční, kombinované, externí.
občanské vzdělávání: k rodičovství k demokracii (občanství) k evropanství ke zdravému životnímu stylu, a pod.
další vzdělávání
zájmové vzdělávání: umělecké disciplíny odborné zájmové vzdělávání vzdělávání zájmových sdružení vzdělávání seniorů a pod.
další profesní vzdělávání
kvalifikační vzdělávání:
rekvalifikační vzdělávání
normativní školení (kursy)
zvyšování kvalifikace prohlubování kvalifikace získávání kvalifikace udržování kvalifikace obnovování kvalifikace rozšiřování kvalifikace zaškolení zaučení
specifická (cílená) rekvalifikace nespecifická rekvalifikace motivační kursy obnovovací rekvalifikace doplňková (rozšiřovací) prohlubovací rekvalifikace praktická rekvalifikace rekvalifikační stáže
odborná způsobilost pro provozování některých živností zvláštní odborná způsobilost odborná způsobilost specializovaných pracovníků na úseku bezpečnosti práce a technických zařízení (vzdělávání určené právní normou).
Zdroj:MŠMT. Školská soustava celoživotního vzdělávání [cit. 2006-15-5] ]. Dostupný na WWW http://www.msmt.cz
10
Shrnutí Celoživotní vzdělávání je důležitou součástí životní a odborné přípravy každého člověka. Požadavky zajistit ekonomický růst i pozitivní rozvoj společnosti mají přímé důsledky pro vzdělávací systém. Především se projevují jako postupné, ale stálé se rozšiřující přístupy ke vzdělání do stále vyšších úrovní vzdělávání a tedy i jako prodlužování délky vzdělávání. Stále naléhavěji se vyžaduje otevření vzdělávacího systému společnosti, aby se zajistila relevantní vzdělávání, aby vzdělávání odpovídalo potřebám společnosti od první etapy 1 vzdělávání (tj. od školských zařízení) až po třetí etapu vzdělávání (tj. různá vzdělávací střediska nebo zájmové skupiny) a aby přispívalo k řešení jejich problémů.
1.1.2 Demografický vývoj Demografická projekce podle statistického úřadu předpokládá další pokles míry plodnosti žen a postupný posun do vyššího věku. Počet narozených má klesat z dnešních zhruba 90 tisíc na 2 86 tisíc v roce 2010 a celkový počet obyvatel ČR klesá o necelých 200 tisíc . Problém stárnoucí populace se týká všech vyspělých zemí. Stárnutí populace souvisí s prodlužováním lidského věku. I když je prodlužování lidského věku zcela jistě pozitivní společenskou záležitostí, pro hospodářství naší země, které je zatížené nepružným důchodovým systémem, tomu může být i naopak. S neustále rostoucí délkou lidského věku se totiž mění i demografická struktura celé společnosti. Ubývá lidí v produktivním věku (15-65 let) a přibývá důchodců, kteří jsou na lidech v produktivním věku finančně závislí. Za posledních 50 let vzrostla průměrná délka lidského věku v ČR zhruba o 10 let. Ženy se tak proto u nás mohou dnes dožít zhruba 78 let a muži 72 let. V celé populaci je zhruba 14 % lidí v důchodovém věku (nad 65 let) a 71 % lidí ve věku produktivním. Na jednoho důchodce tak připadá téměř 5 ekonomicky aktivních obyvatel. Skutečný počet ekonomicky aktivních obyvatel je ale ještě o něco nižší. Odečíst totiž musíme studenty, nezaměstnané a osoby na mateřské. Pokud se ale bude průměrná délka lidského věku v příštích letech zvyšovat až někam k hodnotě 90 let, bude naše společnost stát před otázkou, jak na tento fakt reagovat hospodářsky. Podle Českého statistického úřadu budou v roce 2030 připadat na jednoho důchodce 3 lidi v produktivním věku a v roce 2050 to budou už jen pouhé dvě osoby. Podle demografických údajů bude do roku 2010 v České republice, v předproduktivním věku bude 14,4 % osob, 62,7 % obyvatel v produktivním věku a ve věku 60 a více let 22,9 % osob. Podle projekce obyvatelstva v ČR do roku 2020 bude obyvatelstvo ČR dále výrazně stárnout. Podle střední varianty projekce by v roce 2020 mělo dojít k výraznému nárůstu 3 podílu osob ve věku nad 60 let na 27 % . S problémem stárnoucí populace se potýká i zbytek Evropy. V nových členských zemích EU nyní žije celkem 74,2 milionu lidí, což představuje 16,2 % obyvatel Unie (celkovou populací 457,3 mil.). Předpověď do roku 2020 není dobrá: očekává se mírný pokles populace v nových zemích a jen velmi mírný nárůst v zemích bývalé Evropské unie. Jestliže se nyní občané nad 65 let u nových členů EU podílejí na celku 12-13 %, za patnáct let tento 1
Při tvorbě a zpracování bylo vycházeno z všeobecného rozdělení na etapy, zveřejněného v informační databázi Evropské unie o vzdělávání Eurydice (http://www.eurydice.org/) A přejaté českými institucemi jako je Ústav pro informace ve vzdělávání (http://www.uiv.cz/). Dalším zdrojem informací byly internetové stránky ministerstva Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (http://www.msmt.cz/ 2
Český statistický úřad [online]. Projekce obyvatelstva České republiky. [cit. 2006-30-4]. Dostupný na WWW:
3 Český statistický úřad [online]. Očekávaný vývoj věkového složení. [cit. 2006-30-4]. Dostupný na WWW
11
podíl vzroste dokonce ze stávajících 16 % na 21 %. S růstem objemu starších ročníků bude ubývat mladých do 15 let. A to zhruba stejným tempem, V roce 2050 mají starší ročníky 4 dosahovat zhruba poloviny produktivní populace . Předpověď Světové banky upozorňuje na pokles porodnosti a zvýšení délky života. S delším věkem a zejména s vyšší kvalitou života ve stáří, roste i průměrná spotřeba. Jedním z nejjednodušších opatření je růst věku odchodu do důchodu a tím větší tlak na vzdělávání starší populace. Starší občané patří mezi rizikové skupiny a spolu s mladými lidmi tvoří největší podíl nezaměstnaných. Se zaměstnáváním starších (ve věku 55-65) na tom není nijak dobře celá Evropa. Zatímco Lisabonská strategie předpokládá, že zhruba polovina z těchto ročníků bude mít zaměstnání, skutečnost je jiná. Padesátiprocentní limit překonává Estonsko a Kypr, na opačném konci s 20% až 30% zaměstnaností ve výší věkové kategorii je 5 Slovensko, Slovinsko, Polsko a Maďarsko . Recept na tento problém je celoživotní vzdělávání. Starší zaměstnanci a hlavně jejich zaměstnavatelé se také musí smířit s nižší produktivitou této věkové skupiny, odměnou jim ale bude větší zkušenosti. Je třeba, aby společnost vytvářela prostředí a programy, umožňující lidem v produktivním věku vyrovnat se s novými poznatky a informačními technologiemi, které povedou k rozvíjení jejich tvůrčích schopností, přispějí k zvládání nároků moderní společnosti a pomohou naplnit jejich zájmy a potřeby. Stejně důležité a potřebné je rozvíjet všechny oblasti vzdělávání všech věkových kategorií v přípravě na stárnutí a stáří se zaměřením na utváření dobrých vztahů, zejména pak vzdělávání mladé generace ve vztahu ke starším zaměstnancům a seniorům. Jako řešení je začlenění populace do vhodné nabídky vzdělávacích programů, udržet a zvýšit zaměstnanost a jejich flexibilitu investicemi do vzdělání. Podporovat vytváření modelů kontinuálního vzdělávání včetně vzdělávání v oblasti informačních technologií, systematicky rozšiřovat nabídku vzdělávacích programů, podporovat činnost nestátních subjektů na úseku vzdělávání starší populace a rozvíjet jejich zájmy a schopností. Nové druhy informační techniky znamenají ve srovnání s minulostí zásadní předěl. Pronikají celým hospodářským a společenským systémem. Shrnutí Celoživotní učení se dosud nestalo charakteristickým znakem české vzdělávací soustavy. Vzhledem k uvedenému vývoji a současnému značnému demografickému poklesu školské populace a budoucímu vývoji se tato podoba kvantitativní expanze českého školství utlumí a mnohem větší pozornost se zaměří na rozšíření možností, zlepšení podmínek a vytvoření motivace pro vzdělávání dospělých. Omezená schopnost systému vzdělávání reagovat na měnící se požadavky trhu práce, která je charakteristická pro všechny evropské země, způsobuje kvalifikační nesoulad mezi nabídkou a poptávkou na trhu práce. Zatímco struktura ekonomiky a zaměstnanosti se mění rychle, vzdělávání pracovních sil je toho schopné pouze postupně. V oblasti celoživotního vzdělávání máme poměrně velké rezervy. Dá se však předpokládat, že v budoucnosti se do těchto aktivit bude zapojovat stále více osob. Současný trend totiž velí mít vzdělání spíše obecnějšího charakteru a pak je postupně doplňovat dle momentálních požadavků pracovního trhu. Také zaměstnavatelé si již začínají uvědomovat, že pracovníci, kteří na sobě pracují, by měli být lépe oceněni. Každopádně ale bude ještě pár let trvat, než se celoživotní vzdělávání stane skutečnou samozřejmostí.
4 5
HRSKOVÁ, J.,Recept na penzi?. Ekonom.2005, roč.49, č.48, s.16. HRSKOVÁ, J.,Recept na penzi?. Ekonom.2005, roč.49, č.48, s.18.
12
Graf č.2: Věková struktura současné a budoucí populace ČR
Zdroj: Statistický úřad. Stromy života do roku 2050 [cit. 2006-15-5] ]. Dostupný na WWW < http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/grafy_projekce_obyvatelstva_do_roku_2050>
1.1.3 Důležité pojmy v oblasti dalšího vzdělávání Počáteční vzdělávání (initial education) primární, sekundární a terciální vzdělávání uskutečňované více či méně v dětství a v mládí, končí nástupem do prvního zaměstnání Celoživotní vzdělávání dospělých (adult lifelong learning) vzdělávání a výcvik uskutečňovaný po skončení počátečního vzdělávání. Může mít podobu tzv. „druhé šance“ (získání formálního sekundárního nebo terciálního vzdělání, které dospělý nezískal ve fázi počátečního vzdělávání). Zaběhlý pojem používaný v Evropě celoživotní učení (lifelong learning) zahrnuje kromě předchozích dvou terminologií také předškolní vzdělávání (nejenom institucionální), resp. široce rané učení (early childhood education). Kromě toho se tohoto termínu používá k označení uceleného přístupu k učení, který se vztahuje ke všem složkám učení od kolébky do hrobu. Pojem pro který nemáme v češtině ekvivalent, v angličtině life-wide learning, tzn. asi učení v celé šíři života. Myslí se tím nejenom ve všech obdobích života, ale také využívání všech příležitostí, k učení ve škole, v práci i při zájmových činnostech. Neformální učení je organizované a systematické vzdělávání, které se realizuje mimo formální vzdělávací systém. Je zaměřeno na určité skupiny populace a organizují ji různé instituce (např. firmy, zájmová sdružení, nadace, kluby atd.). Zahrnují např. programy funkční gramotnosti pro dospělé, jazykové kurzy, rekvalifikační kurzy a další. Informální učení (non-formal adult education), proces získávání vědomostí, osvojení dovedností a postojů z každodenních zkušeností. Na rozdíl od formálního a neformálního vzdělávání je neorganizované, nesystematické a nekoordinované (např. třeba když někdo „brouzdá“ po internetu, tak se vlastně učí). V současné době zaznamenáváme trend, který prosazuje uznávání přínosu informálního vzdělávání v rozvoji vzdělanosti člověka. Není důležité, kde a jak člověk své znalosti získal, ale jak je využije ve svém životě a v práci.
13
Shrnutí Termín celoživotní učení zdůrazňuje,že učení v průběhu života, je nepřetržité, nebo periodické. Nově zavedený pojem učení „v celé šíři života" - "lifewide" obohacuje vzdělávání tím, že obrací pozornost na rozšíření učení, které se může odehrávat ve všech oblastech našeho života a v jakémkoliv jeho stadiu. "V celé šíři života" zaměřuje pozornost na formální, neformální a informální učení. To nám připomíná, že užitečné a příjemné učení se může probíhat a probíhá nejen ve školních lavicích, ale i v rodině, ve volném čase, v životě v obci a v každodenním pracovním životě. Graf č.3: Členění dalšího vzdělávání podle pojmů Další vzdělávání
Formální vzdělávání (školské) Školy, univerzity, instituce apod.
Neformální vzdělávání (neškolské) Práce a související vzdělávací aktivity
Samostudium a sebevzdělávání
Vzdělávání nesouvisející s pracovní činností
Informální vzdělávání (nahodilé) Vzdělávání v každodenním běžném životě
Zdroj: ŠŤASTNOVÁ, P.:Pojetí celoživotního vzdělávání. 1.vyd. Praha: ÚIVD, 2002, s.15
1.2 Charakteristika vzdělávání dospělých v české republice V současné době lze charakterizovat vzdělávání dospělých podle tří základních součástí: o za prvé studium dospělých ve školách vedoucí k dosažení stupně vzdělání, o za druhé ve vzdělávání zaměstnanců v podnicích a organizacích, o za třetí různé typy rekvalifikačního vzdělávání uchazečů o zaměstnání.
1.2.1 Studium dospělých ve školách Studium dospělých ve školách, vedoucí k dosažení stupně vzdělání, se u nás rozvinulo zejména v posledních téměř padesáti letech. Jedním z hlavních impulsů k jeho rozvoji byla umožnit získat stupně vzdělání dělnické třídě. Ve středních školách dosáhl tento druh vzdělávání největšího rozmachu ve školním roce 1962-63, kdy podíl vzdělávaných dospělých dosáhl téměř 22 % z celkového počtu vzdělávaných.6 Za posledních patnáct let se počty vzdělávaných pohybují kolem 6 % z celkového počtu vzdělávaných. Vzdělávání dospělých 7 se věnuje jen asi čtvrtina středních odborných škol a asi třetina středních odborných učilišť. Na vyšších a vysokých školách se vzdělává ve studijních programech vedoucích k dosažení stupně vzdělání kolem 16 % celkového počtu vzdělávaných. Cílem ministryně školství Petry Buzkové a vicepremiéra Jiřího Havla, je dosáhnout zvýšení počtu studentů na gymnáziích. Zatímco nyní je přijímáno přibližně dvacet procent z celkového počtu uchazečů, v roce 2010 by jich mělo být již 35 procent a o deset let později dokonce ještě o dalších deset procent více. Na vysokých školách až padesát procent do roku 6
Kol. autorů. Historická ročenka školství v České republice 1953-1998.Praha: Ústav pro informace ve vzdělávání 1998. 48 s. ISBN – 80-2110-11-21 7
PAVLA CIBULKOVÁ, et. al.: Vývojová ročenka školství v České republice 1995/96-2004/05. 1. vyd. Praha:
Ústav pro informace ve vzdělávání 2005. 89 s. ISBN 80-2110-49-37
14
2010. Z hlediska účasti na celoživotním učení (kde cílem do roku 2010 je účast 12,5 % ekonomicky aktivní populace na formálním/neformálním vzdělávání), Česká republika 8 dosahuje poměrně nízkých hodnot (6,3 % v roce 2004) Podle § 60 zákona o vysokých školách existují programy celoživotního vzdělávání, ale bohužel účastníci nejsou podle tohoto zákona považováni za studenty. Prakticky nebylo možné do roku 2000 zjistit počet účastníků, protože neexistovala centrální evidence. Od roku 2000 evidují statistiku v Ústavu pro informace ve vzdělávání. Odhaduje se tento počet mezi 1000 až 2000 lidí. 9 Kurikula studia dospělých ve školách jsou odvozena z denního studia mládeže. Umožňuje to na jedné straně srovnatelnost výstupů, ale na straně druhé nebere dostatečně v úvahu odlišné odborné a životní zkušenosti dospělých. Shrnutí Příznačné pro školský systém jsou dlouhé, několikaleté vzdělávací programy. Většinou je poskytují státní školy, řízené a financované krajskými úřady nebo Ministerstvem školství. Hlavním aktérem je samozřejmě stát, jehož kompetence jsou rozhodující. Dalším vzděláváním se podle školského zákona rozumí rekvalifikace, prováděné ve školách a školských zařízeních, vzdělávání v jednotlivých předmětech ve střední škole nebo vyšší odborné škole a specializační kursy uskutečňované ve školách a školských zařízeních, které navazují na dosažený stupeň vzdělání a toto vzdělání rozšiřují nebo doplňují (např. nástavbovým studiem). Problém dalšího vzdělávání ve školách spočívá také v nekvalifikovanosti vzdělávajících. Není dostatek vyučujících přizpůsobených novými odbornými a oborovým nárokům pro vzdělávání dospělých při zaměstnání. Další vzdělávací příprava by se měla rozvinout přednostně na učitele SŠ a VŠ a řídících pracovníků.
1.2.2 Vzdělávání zaměstnanců v podnicích Celá oblast dalšího vzdělávání - ať profesního nebo zájmového - byla společenskými změnami po roce 1989 hluboce dotčena: transformace hospodářství přinesla pokles HDP, změny struktury v pracovních odvětvích a tedy i v kvalifikačních požadavcích. Mnoho podniků se rozdrobilo do malých jednotek a perspektiva dalšího vývoje se nestala příliš zřetelnou. To na jistou dobu záporně ovlivnilo nejprve podnikové vzdělávání, pak i vzdělávání poskytované školami. Důvodem byl fakt, že i vzdělávání ve školách bylo vždy, byť zprostředkovaně (např. tím, že podniky poskytovaly účastníkům dalšího vzdělávání pracovní úlevy), závislé na zájmech podniků. Změny ve státní správě a rodící se veřejná samospráva nebyly příznivou půdou pro vzdělávací aktivity organizované místní správou, a ty byly výrazně omezovány. Delší vývoj má povinné vzdělávání pracovníků stanovených povolání, jehož absolvování ukládají příslušné právní normy (např. vyhláška č.50/1978 Sb., o odborné způsobilosti v elektrotechnice, zákon č.56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích atd.). Český statistický úřad v roce 2000 v rámci evropského šetření o dalším vzdělávání zaměstnanců zjistil, že na prvním místě se objevila odvětví výroby elektřiny, plynu a vody, odvětví výroby dopravních prostředků, peněžnictví a pojišťovnictví. Na spodní straně Vláda: Národní program reforem ČR [on-line]. Praha: 2006. Dostupný na WWW:
8
9
Kurikula-definují problematiku obsahu vzdělávání.
15
10
žebříčku byly podniky pohostinství a ubytování, dřevozpracující a maloobchodní podniky. Z výsledků jednorázových šetření, která se konala během 90.let, se dá odhadnout , že počty vzdělávaných zaměstnanců podniků se mírně zvyšovaly. V současné době však u nás neexistují pravidelné statistické šetření počtu a struktuře vzdělávaných zaměstnanců v podnicích. Vývoj komerčního vzdělávání dospělých je převážně určován nabídkou a poptávkou, která se formuje na trhu práce. Nabídka se vyznačuje pružností, ale na druhou stranu chybí koordinace a informace. Někdy je problémem i kvalita poskytovaných služeb. Poptávka byla zpočátku ovlivňována potřebou vynahradit si dřívější omezený přístup ke vzdělávání, trvale je ale dána proměnlivostí trhu práce. Je však poznamenána nedostatečnou znalostí současných i budoucích vzdělávacích potřeb a také nákladnosti kvalifikačních procesů.. Najdeme případy vzdělávání zaměstnanců, které jsou vzorové a obstojí dobře i v evropském srovnání. Jsou některé průměrné,ale také existují i organizace, které neudělají nic pro své zaměstnance.Týká se to většinou malých a středních firem. Rozdíl je mezi nimi veliký. Projevuje se takzvanou mírou účasti na vzdělání, kolik lidí se v podniku vzdělává, ale také financemi, které se na to vynakládají. České podniky většinou používají služeb externích (soukromých) poskytovatelů vzdělávání než vlastní služby(různé odborné agentury apod.). Také se vyskytují jiné formy, jako je vzdělávání při práci. Patří sem i účast na seminářích, odborných konferencích, koučování, využívání mentorů atd. Hlavním aktérem vzdělávání zaměstnanců podniků jsou podniky v roli zaměstnavatelů. Poskytování vzdělávacích služeb na komerční bázi, tedy za úplatu, nepodléhá žádnému řídicímu orgánu. Výjimkou jsou instituce, které chtějí poskytovat uznávané další profesní vzdělávání a instituce poskytující jazykové vzdělávání, které se považuje za studium. Vzdělávání zaměstnanců podniků a organizací řídí tyto podniky samy. Zajišťují je buď prostřednictvím vlastních útvarů vzdělávání nebo prostřednictvím externích vzdělávacích institucí a agentur, nejčastěji komerčních. Shrnutí Vzdělávání v podnicích je různé podle velikosti a odbornosti firem, ale také podle dynamiky oborů či sektorů. Většina nadnárodních společností má své vzdělávací programy. Problém ve vzdělávání v podnicích je především v malých a středních firmách, které mají vzdělávací programy nesystémové nebo žádné. Chybná především legislativa a standartizace. Velice je v této oblasti zanedbávána regulační a iniciativní role podnikatelských institucí (např. hospodářských komor a profesních sdružení).
1.2.3 Rekvalifikační vzdělávání uchazečů o zaměstnání Rekvalifikační vzdělávání uchazečů o zaměstnání se rozvinula až v posledních 15 letech. Patří do opatření aktivní politiky zaměstnanosti pod Ministerstvo práce a sociálních věcí. Počty osob vstupujících do rekvalifikačního vzdělávání se do roku 1998 pohybovaly mezi 12-17 tis 10 a od roku 1999 se zvyšují, takže po roce 2000 překročily 33000 . Průměrná délka rekvalifikačních kurzů se pohybuje kolem 2 měsíců. Poskytovatelé rekvalifikačních kurzů akredituje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Počet akreditovaných např. v roce 11 2000 činil 1825 . Ve dvou třetinách případů jsou poskytovateli rekvalifikačního vzdělávání soukromé instituce. 10
Český statistický úřad. Souhrnné výsledky statistického šetření VZ1-99 o vzdělávání zaměstnanců českých podniků. Praha: Český statistický úřad, 2001. 11 MŠMT.Analytická studie Vzdělávání dospělých v rámci celoživotního učení.Praha: NVF, 2001, s.25.
16
Výzkum v roce 2004 potvrdil, že větší podíl rekvalifikačních aktivit je typický pro regiony se zvýšenou mírou nezaměstnanosti. Podle právní formy z celé poloviny dominují na trhu s rekvalifikacemi podnikající fyzické osoby (42 %) a subjekty se statutem společnosti (40 %). Státní organizace zaujímají 10 % a sdružení a různé organizace většinou různé typy odborných agentur 6 %. Na trhu stále dominují menší vzdělávací subjekty do 3 až 5 osob. V posledních třech letech zesiluje podíl organizací angažující pedagogické pracovníky. Přestože stále platí, že převážná většina subjektů zajišťuje své vyučující z externích zdrojů, byla zaznamenána tendence akreditovaných posilovat počty interních zaměstnanců na úkor externích. Pravděpodobnost subjektu zrealizovat rekvalifikační program z celkového počtu 12 udělených akreditací se pohybuje na hladině okolo 63 % . Tabulka č.1 Udělené akreditace MŠMT k provádění rekvalifikací 2000-2006 13 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 590 529 456 583 574 802 130
Zdroj:MŠMT .Databáze udělených akreditací [cit. 2006-15-5] ]. Dostupný na WWW
Dokladem o úspěšném absolvování rekvalifikačního kursu a specializačního kursu je osvědčení, dokladem o úspěšném absolvování studia jednotlivých předmětů je vysvědčení o závěrečné zkoušce (z daného předmětu) nebo o maturitní zkoušce (rovněž z určitého předmětu) nebo vysvědčení o absolutoriu. Odpovědnost za rekvalifikační vzdělávání má stát prostřednictvím Ministerstva práce a sociálních věcí. Shrnutí Studium ve školách, vzdělávání zaměstnanců v podnicích a rekvalifikační vzdělávání jsou součásti vzdělávání dospělých a probíhají vedle sebe a vzájemně se ovlivňují. V posledních letech se zvyšuje zájem krajských úřadů a dalších regionálních orgánů o rozvoj lidských zdrojů jako důležitého faktoru rozvoje regionů. Na trhu s rekvalifikačními kurzy posilují svůj podíl subjekty se statutem fyzických osob oproti obchodním společnostem.
1.2.4 Financování dalšího vzdělávání Školy, poskytují dospělým vzdělávání vedoucí k určitému kvalifikačnímu stupni vzdělání a jsou financovány z prostředků MŠMT. Na vysoké škole to jsou státní dotace na každého jednotlivého studenta (tzv. normativ) ve shodné výši jako ve studiu denním. Na střední škole určitým procentem z normativu na žáka denního studia (v odpovídající škole a oboru studia). 14 V roce 2002 činilo studium 40 % ve formě večerní a 15 % ve formě dálkové . Zvláštním případem je studium, v němž si dospělí doplňují základní vzdělání. Jeho náklady jsou financovány státem v plné výši. Pro účastníky vzdělávání dospělých je toto studium na veřejných školách bezplatné, na soukromých školách se platí školné. Vedle toho však mají možnost lidé si zajišťovat za úplatu i rekvalifikační a zájmové vzdělávání (státní i soukromé). Rekvalifikační kurzy jsou financovány z různých zdrojů. Nezaměstnaným, kteří jsou evidovanými uchazeči o zaměstnání, je hradí úřad práce v plné výši. Kromě toho může hradit i náklady na dopravu, ubytování a stravování, a to z finančních prostředků přidělených ze 12
Ministerstvo školství [online]. Šetření akreditovaných programů MŠMT za rok 2004 [cit. 2006-15-5]. Dostupný na WWW < http://www.msmt.cz/Files/PDF/JSpruzkum2004.pdf> 13 Počet akreditovaných aktuálně do 12.4. 2006 14 Ministerstvo školství [online]. Dotace KÚ na přímé výdaje na vzdělávání a soukromé školy. [cit. 2006-15-5]. Dostupný na WWW
17
státního rozpočtu. Na aktivní politiku zaměstnanosti bylo např. v r. 2001 čerpáno více než 15 4 mld. Kč, z toho na rekvalifikace 9,4 % (382,6 mil.) . V souladu s Národním akčním plánem zaměstnanosti, který vypracovalo MPSV, se částka vydávaná na rekvalifikace trvale zvyšuje. Tento nárůst se však opožďuje za růstem míry nezaměstnanosti. Individuální zájemci si mohou rekvalifikační kurzy hradit sami. Pokud rekvalifikaci organizuje podnik pro vlastní zaměstnance, hradí náklady zaměstnavatel, v případě dohody s úřadem práce se úřad může na jejím financování spolupodílet. Celkové výdaje na rekvalifikační vzdělávání se odhadují na 0,01 % HDP, zatímco evropský průměr činí 16 desetinásobek . Další prostředky plynou z prostředků Evropského sociálního fondu např. Operační program Rozvoj lidských zdrojů. Ministerstvo školství jako klíčový partner Ministerstva práce a sociálních věcí, řídícího orgánu operačního programu Rozvoj lidských zdrojů. Přímo řídí a kontroluje dvě opatření v prioritě 3 Rozvoj celoživotního učení: 1. opatření 3.1 Zkvalitňování vzdělávání ve školách a školských zařízeních a rozvoj podpůrných systémů ve vzdělávání, 2. opatření 3.2 Podpora terciálního vzdělávání, výzkum a vývoj. Projekty pod MŠMT jsou financovány v poměru 75 % z prostředků ESF a 25 % z prostředků ministerstva. Celkový objem finančních prostředků ESF v období 2004-2006 17 činil k dispozici na spolufinancování 456,98 mil. EUR (asi 14,17 mld. Kč) . Schválené projekty z ESF související s dalším vzděláváním: NSK- Národní Soustava Kvalifikací. Rozvoj národní soustavy kvalifikací podporuje propojení počátečního a dalšího vzdělávání. Koncept Národní soustavy kvalifikací jako veřejně přístupného registru všech úplných a dílčích kvalifikací potvrzovaných, rozlišovaných a uznávaných na území České republiky. EPANIL - European Common Principles for the Accreditation of Non-formal and Informal Learning in Lifelong Learning - zábývá se problematikou hodnotících standardů. UNIV- Uznávání výsledků neformálního vzdělávání a informálního učení. Vznik krajských sítí škol poskytujících další vzdělávání dospělých a uznávání neformálního vzdělávání Financování podnikového vzdělávání je záležitostí zaměstnavatele. Celkové výdaje podniků na vzdělávání zaměstnanců činily podle nadnárodního výzkumu 0,9 % celkových nákladů práce v roce 1994 a 1,13 % v roce 2000. Zájmové vzdělávání si financují zájemci sami. Ceny se tvoří volně na trhu.
15
Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. Analýza situace na trhu práce. [cit. 2006-15-5]. Dostupný na WWW < http://portal.mpsv.cz/sz/politikazamest/trh_prace> 16 Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. Analýza situace na trhu práce. [cit. 2006-15-5]. Dostupný na WWW < http://portal.mpsv.cz/sz/politikazamest/trh_prace> 17 MPSV: Evropský sociální fond v ČR. Operační program Rozvoj lidských zdrojů jako jedna z možností finanční podpory z Evropského sociálního fondu, 1.vyd. Praha,.2004. 8 s. ISBN 80-86552-84-5 a http://www.strukturalni-fondy.cz/
18
Tabulka č.2: Statistika dalšího vzdělávání 2000/2001 2001/2002 28 605 29 424 Střední školy celkem 667 748 Gymnázia 15 215 14 802 Střední odborné školy včetně nástaveb 13 055 13 542 Střední odborná učiliště 3 914 4 121 Vyšší odborné školy 27 631 30 793 Vysoké školy Bc. Mgr. 10 572 9 672 Vysoké školy postgraduální
2002/2003 29 821 789 15 072
2003/2004 33 850 812 15 829
2004/2005 34 217 864 23 585
13 960
13 121
9 768
4 726 37 054 12 092
5 131 41 529 12 992
4 641 53 287 13 489
Zdroj: Ústav pro informace ve vzdělávání. Výkonné ukazatele [cit. 2006-15-5] ]. Dostupný na WWW
Shrnutí Financování dalšího vzdělávání je především ve školském systému přes kapitolu Ministerstva školství. Rekvalifikační vzdělávání se financuje přes kapitolu Ministerstva práce a sociálních věcí. Financování vzdělávání v podnicích se řídí především nabídkou a poptávkou na trhu vzdělávání. Se vstupem do Evropské unie se rozšířila možnost čerpat finance ze strukturálních fondů EU. Jako další část financování dalšího vzdělávání je možné přes soukromé instituce nebo obchodní a hospodářské komory.
1.3 Legislativní rámec celoživotního učení Hlavní záměry rozvoje vzdělávání dospělých jsou obsaženy v několika dokumentech jak v Evropské unii, v České republice a také na regionální úrovni.
1.3.1 Dokumenty v Evropské unii zabývající se celoživotním učením Na evropské úrovni lze zařadit - Závěry Evropské rady v Lisabonu - lisabonský proces (2000), kdy mají členské státy zpracovat ucelené a postupné strategie celoživotního učení v oblasti odborného vzdělávání. Lisabonský summit Evropské rady konaný v březnu 2000 přinesl změnu. Přestává se mluvit o společnosti informací a začíná se mluvit o znalostní se společnosti. Přechod od informační společnosti ke společnosti znalostní je ovlivněn i rozvojem koncepce celoživotního učení. Znalosti jsou velmi důležité pro rozvoj jak ekonomicky tak i společnosti jako celku. S růstem znalostí je člověk vzdělanější, více vydělá, je lépe zaměstnatelný, ale klesá například i kriminalita. Lisabon si stanovil strategický cíl do roku 2010, že se Evropská unie stane „nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější světovou ekonomikou založenou na znalostech s kapacitou udržitelného hospodářského rozvoje provázaného vytvářením počtu 18 a kvalitnějších pracovních míst a větší sociální soudržnosti.“ jednou z hlavních podmínek 18
Naše Evropa [online]. Server českého institutu pro integraci EU,2000-[cit. 2006-15-5]. Dostupný na WWW
19
k naplnění cílu bylo rozvoj celoživotního učení. Takto definovaný cíl předjímá efektivní iniciativy v oblasti vzdělávání a odborné přípravy, jež jsou nutným předpokladem pro vybudování skutečné znalostní společnosti, kde vzdělávání je chápáno jako klíčový aspekt socio-ekonomického růstu a prosperity společnosti. Na tomto základě přijali v první polovině roku 2002 ministři členských států EU odpovídající za vzdělávání a odbornou přípravu strategické směry a cíle v oblasti vzdělávání a odborné přípravy, které v průběhu let 2002 až 2010 měly Evropskou unii vést ve směru nejvyspělejší znalostní ekonomiky světa. Pracovně tento postup získal název pracovní program "Vzdělávání a odborná příprava 2010". Tento program je postaven na třech strategických cílech, které se staly pilířem úsilí aktivit EU ve vzdělávání. Jedná se o: - Zlepšení kvality a efektivity systémů vzdělávání a odborné přípravy v EU; - Zajištění přístupu ke vzdělávání a odborné přípravě pro všechny; - Otevření systémů vzdělávání a odborné přípravy okolnímu světu. V souladu se systémy v členských státech se vytváří evropský referenční systém pro uznávání kvalifikací a dovedností. Dosažení Lisabonských cílů na národní úrovni oblast odborného vzdělávání.: - zlepšovat kvalitu a atraktivitu odborného vzdělávání (prostřednictvím národních projektů a projektů krajů z prostředků Evropského sociálního fondu), - vytvářet rámec pro uznávání kvalifikací (bude poskytovat společná doporučení pro usnadnění kvalifikací jak v odborném, tak všeobecném vzdělávání). Hlavními východisky pro tvorbu systémových projektů je MŠMT a ministerstvo práce a sociálních věcí, tedy Národní soustava kvalifikací a Národní soustava povolání. Mobilita pro život a studium a sociální partnerství je také klíčovou záležitostí pro úspěšné dosahování Lisabonských cílů. Lisabonská charta byla v roce 2004 aktualizována. - Memorandum o celoživotním učení v r 2000. Na základě lisabonských cílu byl vytvořen pracovní materiál Evropské komise. Obsahuje šest klíčových myšlenek: nové základní dovednosti pro každého, více investovat do lidských zdrojů, inovace ve vyučování a učení, 19 oceňovat učení, přehodnotit poradenství a přiblížit učení domovu . Česká republika se ztotožňuje se zaměřením Lisabonské strategie na růst lidského potencionálu a pracovní místa, na základě kterých ČR, podobně jako ostatní členské země EU, zpracovala Národní Lisabonský program 2005-2008 (Národní program reforem ČR). Integrované směry představují obecný rámec pro stanovení priorit ve vztahu k Lisabonské strategii a jednotlivé členské země se ve svých Národních programech reforem věnovaly těm doporučením, která považují za významná vzhledem k jejich specifickým národohospodářským potřebám. Účast České republiky v Lisabonském procesu byla oficiálně vyhlášena v dokumentu „Strategie směrem k rozšířené EU“ v listopadu 2001. Hlavní koordinační roli má v procesu český premiér. Klíčové instituce zapojené do procesu v ČR zahrnují: Ministerstvo sociálních věcí, Ministerstvo informatiky, Ministerstvo financí, Ministerstvo zahraničních věcí, Ministerstvo dopravy, Českou národní banku, Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo pro místní rozvoj a Úřad na ochranu hospodářské soutěže. Ke zlepšení koordinace a komunikace mezi relevantními institucemi byl zřízen speciální výbor pro Lisabonskou strategii na Úřadu vlády.
19
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy [online]. Memorandum Evropské unie k celoživotnímu učení. [cit. 2006-15-5]. Dostupný na WWW < http://www.msmt.cz/_DOMEK/default.asp?ARI=101121&CAI=3209>
20
Ve většině kritérií dosahuje Česká republika ve srovnání s ostatními členskými státy průměrných výsledků. Podle poslední hodnotící tabulky plnění Lisabonských cílů Centra pro 20 evropskou reformu (CER) se Česko dostalo na 16.místo Lisabonské ligy. Česká republika za ostatními členskými státy zaostává především co se týče produktivity práce. V oblasti vzdělání se Česká republika řadí mezi země s procentuálně nejvíce občany, kteří dosáhli středoškolského vzdělání. Na druhou stranu je zde extrémně málo absolventů vysokých škol . Shrnutí Základní strategií pro usnadnění přechodu ke znalostní společnosti je program rozvoje celoživotního učení. Nejslabším článkem celého konceptu je ovšem i v nejvyspělejších zemích světa další vzdělávání dospělých. Česká republika přes dlouholetou tradici celoživotního vzdělávání od první republiky až po současnost neměla legislativně ošetřeno úpravu celoživotního učení. Cíl k znalostní ekonomice si dal za cíl Lisabonský summit Evropské rady v roce 2000. Na základě Lisabonu vzniklo několik dokumentů směřující k rozvoji celoživotního vzdělávání. Jeden z nich je Memorandum o celoživotním učení (2000) nebo Elektronická Evropa (akční plán 2000). Ochota pracovat, vzdělávat se a být úspěšný na trhu práce je především závislá na svobodném rozhodnutí každého z nás, jeho rodinném zázemí apod. Z tohoto pohledu je cílem politiky znalostní ekonomiky rozvoj lidských zdrojů. Je třeba postupně vytvářet podmínky pro vznik široké nabídky služeb počínaje primárním, sekundárním a terciárním vzděláváním až po podmínky firemní péče o zaměstnance nebo dalšího profesního vzdělávání, které budou přístupné všem bez rozdílu věku, pohlaví, zdravotního stavu, sociálního zázemí, národnosti apod. Je nutné formulovat ekonomické a sociální motivace rozvoje celoživotního učení. Angažovat především veřejnou správu (místní a občanské organizace).
1.3.2 Dokumenty v České republice zabývající se celoživotním učením Dokumenty na národní úrovni - Národní program rozvoje vzdělávání v ČR, tzv. Bílá kniha, Vznikla na základě Lisabonského summitu v roce 2001. Obsahuje formulující myšlenková východiska, a obecné záměry, které mají být směrodatné pro další vývoj vzdělávací soustavy ve střednědobém horizontu. - Národní akční plán zaměstnanosti na rok 2004-2006. Vytvořen MPSV. Vláda uložila ministerstvu školství přípravu a zpracování zákona celoživotním vzdělávání ve spolupráci s MPSV. - Strategii rozvoje lidských zdrojů pro ČR 2003. Ta vychází ze skutečnosti, že celoživotní vzdělávání začíná hrát klíčovou roli pro zaměstnanost člověka v průběhu celého jeho produktivního života. - Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy ČR 2005. Je v souladu s novým školským zákonem předložený ministerstvem školství, a schválen vládou 9.března 2005. Jde o strategický dokument státu, který jednak analyzuje momentální stav ve školství, jednak stanoví hlavní principy vzdělávací politiky na několik let dopředu. - Program realizace Strategie rozvoje lidských zdrojů pro Českou republiku. Vláda České republiky usnesením č. 1670 ze dne 21. prosince 2005 schválila tento Program. Jeho cílem je otevřít vzdělávací soustavu. Zvýšit objem rozpočtu regionálního školství na úhradu na 20
Ministerstvo financí[online]. Zpráva o stavu Lisabonského procesu. [cit. 2006-15-5]. Dostupný na WWW
21
vzdělávání a vytvořit legislativní a finanční prostředí pro širokou realizaci dalšího vzdělávání občanů. Zvýšit angažovanost občanů, pracovníků a podnikatelů. Zvýraznit odpovědnost obcí, občanů a rodin. Shrnutí Na národní úrovni existuje mnoho dokumentů a analytických studií zabývajícím se dalším vzděláváním. Uvedeno je jen několik z nich. Oficiální orgány inicializovaly vypracování např. dokumentu Bílé knihy nebo Strategie pro rozvoj lidských zdrojů. Problém je v jejich konkrétních akcích, které by vedly k rozvoji celoživotního učení nebo dalšího vzdělávání Díky vůli, dostatků zdrojů EU, státu, regionů, obcí a podnikatelské sféry je poměrně málo zdárných výsledků v dalším vzdělávání.
1.3.3 Dokumenty v regionech obsahující další vzdělávání Na regionální úrovni - Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy- Ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 132/2000 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství ukládá orgánu kraje v přenesené působnosti povinnost zpracovávat a každé dva roky upřesňovat a zveřejňovat dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy ve svém územním obvodu. Struktura dlouhodobého záměru vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy v kraji je upravena tak, aby vázala na strukturu Dlouhodobého záměru vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy ČR v oblasti regionálního vzdělávání. Shrnutí Na regionální úrovni mnoho dokumentů nevyskytují. Některé regiony mají ve svých cílech prioritu dalšího vzdělávání, proto již existují nebo se zpracovávají dokumenty na Rozvoj lidských zdrojů. Uceleně je zmíněno celoživotní učení u všech krajů v dokumentu Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy. Jeden z prvních na regionální úrovni je dokument Rozvoj lidských zdrojů Jihomoravského kraje vypracovaný v roce 2006. Blíže popisovaný v kapitole 3.2.1.
1.3.4 Zákony zabývající se počátečním vzděláváním v České republice Zákony, zabývající se počátečním vzděláváním (příloha č.1: Zákony počátečního vzdělávání): - především Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). Dalším vzděláváním se podle školského zákona rozumí:“rekvalifikace prováděné ve školách a školských zařízeních, vzdělávání v jednotlivých předmětech ve střední škole nebo vyšší odborné škole, specializační kursy uskutečňované ve školách a školských zařízeních, které navazují na dosažený stupeň vzdělání 21 a toto vzdělání rozšiřují nebo doplňují (např. nástavbovým studiem)“. Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. Tento zákon dává možnost vysokým školám se podílet na dalším vzdělávání dospělých, upraveno v § 60 Celoživotní vzdělávání „V rámci své vzdělávací činnosti může vysoká škola poskytovat bezplatně nebo za úplatu programy celoživotního vzdělávání orientované na výkon povolání nebo zájmově. Bližší 21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy [online]. Školský zákon. [cit. 2006-15-5]. Dostupný na WWW < http://www.msmt.cz/_DOMEK/default.asp?ARI=103001&CAI=3255>
22
podmínky celoživotního vzdělávání stanoví vnitřní předpis. Účastníci celoživotního vzdělávání s ním musí být seznámeni předem. O absolvování studia v rámci celoživotního vzdělávání vydá vysoká škola jeho účastníkům osvědčení. Úspěšným absolventům celoživotního vzdělávání v rámci akreditovaných studijních programů, pokud se stanou studenty podle zákona (§ 48-50), může vysoká škola uznat kredity, které získali v programu celoživotního vzdělávání až do 60% kreditů potřebných k řádnému ukončení studia. Účastníci 22 celoživotního vzdělávání nejsou studenty podle tohoto zákona. …“ Shrnutí V zákonech zabývající se počátečním vzděláváním se vyskytuje zmínka o celoživotním vzdělávání pouze ve dvou zákonech. Ve školském zákoně je uvedeno v části deváté Další vzdělávání v § 113 a § 114. V zákoně se odkazuje na zákon o dalším vzdělávání. V zákoně o vysokých školách je uvedeno § 60 Celoživotní vzdělávání. V praxi se používá např.pojem univerzita třetího věku.
1.3.5 Zákony zabývající se dalším vzděláváním v České republice Systém a podmínky poskytování dalšího vzdělávání neměly do roku 2006 v českém právním řádu ucelenou úpravu. Chyběla základní norma, která by definovala vzdělávání dospělých jako součást vzdělávací soustavy. Další vzdělávání je nyní definováno ve školském zákoně. Zákon o dalším vzdělávání prošel legislativním procesem v roce 2006 jako Zákon o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání. S dalším vzděláváním úzce souvisí oblast zaměstnanosti, zejména úprava o rekvalifikacích: např. Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Upravuje problematiku rekvalifikací a zabývá se hlavně vztahy mezi státem a účastníky rekvalifikací. Ministerstvo školství je zmocněno k vydání vyhlášky o akreditacích rekvalifikačních zařízení. Nařízení vlády č. 515/2004 Sb., o hmotné podpoře na vytváření nových pracovních míst a hmotné podpoře rekvalifikace nebo školení zaměstnanců v rámci investičních pobídek. V konkrétních právních předpisech téměř ve všech resortech jsou dílčí specifické úpravy různých forem dalšího vzdělávání nebo ověřování kvalifikací a odborné způsobilosti.(Příloha č.2: Kvalifikace různých profesí forem dalšího vzdělávání) Vláda na svém zasedání 20.4.2005 schválila věcný záměr zákona o dalším vzdělávání, který připravilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. V období roku 2005 probíhalo vymezování kompetencí v oblasti celoživotního učení, na kterém spolupracovaly MŠMT, MPSV a Úřad vlády. Připomínky k návrhu, které zazněly od sociálních partnerů i ve vládě, přiměly ministerstvo školství k tomu, aby zúžilo obsah zákona, který se nyní nově nazývá zákon o uznávání výsledků dalšího vzdělávání. MŠMT průběžně projednávalo návrhy věcného záměru zákona se zástupci zaměstnavatelů. Zejména se Svazem průmyslu a obchodu, Českomoravským odborovým svazem a dalšími odborovými zástupci, Hospodářskou komorou a s experty v oblasti dalšího vzdělávání. Podstatné je, že dokument zeštíhlel zejména vypuštěním finančních pobídek pro fyzické osoby a firmy. Parlamentem prošel tento zákon v dubnu 2006. Základním rysem zákona je podpořit účast zejména dospělých na dalším vzdělávání, vytvořit prostředí motivující k účasti na dalším vzdělávání zejména pro osoby s nízkou kvalifikací, či s potřebnou kvalifikací, kterou je potřeba rychle a efektivně změnit, zvýšit či rozšířit a tím zvýšit profesní mobilitu jednotlivce. Zákon je navrhovanou právní úpravou, která se týká té oblasti celoživotního vzdělávání, která se uskutečňuje mimo školskou 22
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy [online]. Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. [cit. 2006-15-5]. Dostupný na WWW < http://www.msmt.cz/_DOMEK/ default.asp?ARI=100604&CAI=2867>
23
soustavu. Na rozdíl od tzv. počátečního vzdělávání není obecně vzato organizace, obsah, výstupní osvědčení, apod. v dalším vzdělávání po právní stránce upraveno. Nedostatek obecné úpravy při současné potřebě vzdělávání či ověřování odborné způsobilosti pracovníků v různých profesích však způsobil, že v mnoha konkrétních právních předpisech v gesci řady resortů jsou dílčí specifické úpravy různých forem dalšího vzdělávání ověřování kvalifikace či odborné způsobilosti. Smyslem navrhované právní úpravy je: o poskytnout univerzálnější systém, který umožní zhodnotit dosažené vzdělání mimo vzdělávací soustavu transparentním a objektivním způsobem při zachování srovnatelnosti certifikátů, o vytvořit účastníkům dalšího vzdělávání předpoklady pro lepší uplatnitelnost na trhu práce, o nabídnout zaměstnavatelům lepší přehled o skutečném obsahu získaných certifikátů, o propojit počátečního a dalšího vzdělávání, o podpořit zaměstnanost práceschopného obyvatelstva a konkurenceschopnost podniků. Zahrnout do vytvořeného systému rozhodující uživatele výsledků dalšího vzdělávání (profesní sdružení, komory, resortní ministerstva, atd.), o usnadnit orientaci účastníků s poskytovatelů dalšího vzdělávání v nabízených kurzech. Rysem navrhované právní úpravy je tedy umožnit získat obecně uznávaný certifikát o získaném vzdělání. K tomuto účelu se navrhuje zejména: − vytvořit Národní soustavu kvalifikací jako pojítko mezi systémem počátečního a dalšího vzdělávání − připravit popis úplných odborných kvalifikací a dílčích odborných kvalifikací, které jsou významné pro další vzdělávání − připravit profesní a zejména hodnotící standardy. Umožnit prostřednictví, tzv. autorizovaných osob zejména o získání dílčí kvalifikace bez ohledu na to, jak požadované způsobilosti žadatel dosáhl (formální, neformální, informální vzdělávání) možnost uplatnit dosažené certifikáty v praxi nebo ve školském vzdělávacím systému Původní ideou Zákona o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání je, že má jít o otevřený, svobodnější systém. Nový zákon jasně říká, že nás zajímá výsledek učení. Jak se k němu člověk dostane, je v podstatě „jeho věc“. Odděluje poskytovatele vzdělávání od subjektu, který zkouší. Je to systém, který běžně v zahraničí funguje. V původním znění navrhovaného zákona byly tzv. Fondy dalšího vzdělávání, které by podniky tvořily až do výše 23 2% z příjmů . Návrh neprošel. Stejný osud potkal i kurzy vedoucí k získání dílčí kvalifikace. Finanční pobídky motivující zaměstnance, aby se dál vzdělávali. Do skupiny původně navrhovaných pobídek patřily třeba náklady na další vzdělávání jako odečitatelná položka až do výše 12tisíc korun. Existovala i možnost odpočtu nákladů pro osoby samostatně výdělečně činné anebo úplné osvobození od daně z přidané hodnoty pro poskytovatele kurzů dalšího 24 vzdělávání .
23
HUSNÍK, P: Celoživotní vzdělávání – šance, jak naplnit školu žáky. Učitelské noviny[online]. 2005, č.26[cit. 2006-15-5]. Dostupný na WWW
24
Zákon o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání je rozdělen do 7 hlav a 7 částí a 1§-30§ (Příloha č.3: Úplné znění zákona o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání). Část první: Hlava I úvodní ustanovení, Hlava II kvalifikace, národní soustavu kvalifikací a hodnotící standard, Hlava III Pravidla udělování, prodlužování platnosti a odmítnutí autorizace, Hlava IV Hodnocení dosažené odborné způsobilosti, Hlava V Uznávání výsledků dalšího vzdělávání v systému počátečního vzdělávání, Hlava VI Orgány působící v oblasti ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání, Hlava VII společná ustanovení, Tento zákon nabývá účinnosti 1. srpna 2007, s výjimkou ustanovení části první hlavy I a II, § 22 písm. a), § 23 a 24, § 25 odst.1 a části druhé, která nabývají účinnosti dnem jeho vyhlášení. Zákon jmenovitě upravuje: a) systém ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání, b) kvalifikace, c) kvalifikační standardy dílčí kvalifikace, d) hodnotící standardy dílčí kvalifikace, e) Národní soustavu kvalifikací, f) pravidla udělování, prodlužování platnosti a odnímání autorizace k ověřování výsledků dalšího vzdělávání, g) práva a povinnosti účastníků dalšího vzdělávání. Shrnutí O celoživotním učení jak vyplývá z dokumentů, hovoří celá Evropská unie. Díky revizi Lisabonské strategii (aktualizace 2004), byly implementovány její praktické základy do národních dokumentů, které by měly přispět k rozvoji dalšího vzdělávání. Na národní úrovni vzniklo během 15 let mnoho dokumentů a studií, ale ovšem pouze na teoretické úrovni. Až se vstupem do Evropské unie se začíná více hovoří o rozvoji dalšího vzdělávání a začínají se uskutečňovat i praktická opatření. Jednou z nich je přijatý zákon o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání, který by měl přispět ke vzdělávání mimo školskou soustavu. Podle záměru zákona o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání by si 25 zaměstnanec mohl odečíst z daní do určité výše peníze , které vydá na zaplacení kurzů. To je v pořádku. Pokud však stejný kurz nabízela škola podle školského zákona, tuto daňovou výhodu by dotyčný zaměstnanec neměl. Navíc si zaměstnanec nemůže odečíst z daní nic v případě, že usiluje o dosažení vyššího stupně vzdělání ve školách, což je samozřejmě náročnější. Dále by měl být vytvořen seznam autorizačních osob poskytujících další vzdělávání. Proč ale k tomu vymýšlet další nejrůznější systémy, když základ v podstatě upravuje již školský zákon v části deváté Další vzdělávání §113 a §114. Ten umožňuje každému přístup k dílčím kvalifikacím, kterými se lze dobrat až ke stupni vzdělání. Jestliže existuje škola, která je autorizovaná už dnes k tomu, aby poskytovala úplnou i dílčí kvalifikaci včetně certifikátu, není třeba vytvářet něco dalšího. Kdo chce poskytovat nějakou kvalifikaci, musí získat stejnou akreditaci jako škola. Měl by tudíž být součástí vzdělávací soustavy a zařazen do sítě vzdělávacích zařízení.
25
Jak je zmíněno v zákoně v příloze č.3 „Od základu daně ve zdaňovacím období lze odečíst úhrady za zkoušky ověřující výsledky dalšího vzdělávání podle zákona o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání, pokud nebyly hrazeny zaměstnavatelem ani nebyly uplatněny jako výdaj podle § 24 odst. 2 písm. zu) poplatníkem s příjmy podle § 7, nejvýše však 10 000 Kč. U poplatníka, který je osobou se zdravotním postižením, lze za zdaňovací období odečíst až 13 000 Kč, a u poplatníka, který je osobou s těžším zdravotním postižením, až 15 000 Kč…“ .
25
Celoživotní vzdělávání se týká i dalších resortů, ne jen ministerstva školství, stejně jako realizátorem celoživotního vzdělávání nejsou pouze školy. Změnit by se měl i kompetenční zákon, kdy by se nemělo jmenovat Ministerstvo školství, ale například Ministerstvo vzdělávání. Nevyřešené financování, které vzdělávací kurzy bude stát podporovat, zatím jde hlavně pouze o jazykové školy. Ale co ty ostatní? Financování by se mělo řešit systémově, tak jako 26 jinde v Evropě, třeba prostřednictvím speciálních fondů (např. ve Španělsku odvádí všechny podniky na účely vzdělávání 0.7 % celkových nákladů práce, přičemž 0.6 % odvádí zaměstnavatel a o.1 % zaměstnanec. Polovina prostředků je určena na další odborné vzdělávání a polovina na vzdělávání nezaměstnaných), do kterých by zaměstnavatelé i zaměstnanci podle nějakých pravidel přispívali na další vzdělávání. Jaký přínos nový zákon v praxi přinese uvidíme v budoucnosti.
1.4 Návrhy na zlepšení vzdělávání dospělých v České Republice V předcházejících oddílech byl charakterizován současný stav a vývojové trendy vzdělávání dospělých v České republice, legislativní rámec, financování a rozvoj lidských zdrojů. Je patrné, že má vzdělávání dospělých u nás řadu slabých míst, jež by měla být zlepšena. Zatímco příznačným rysem dosavadního stavu vzdělávání dospělých byl a stále je nekoordinovaný vývoj, založený většinou na nabídce a poptávce, měl by být do budoucna ucelený, systémový přístup ke vzdělávání dospělých. Stát výrazně bdí nad počátečním vzděláváním, protože za něj nese plnou zodpovědnost. U dalšího vzdělávání to tak přirozené není. Nemůžete u něj uplatňovat například rigidní systém zařazování do sítě jako u škol. Nejvýznamnější postupy ke vztahu k dalšímu vzdělávání by měly být koordinovány. 27 Tento cíl byl zmíněn už v roce 2001 v Bílé knize . Lze ho dosáhnout pomocí právního rámce (Zákona o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání) a vzájemnou spoluprácí relevantních aktérů (jako zaměstnavatelské svazy, komory a ministerstva..). Měli by být užší propojeny dílčí části dalšího vzdělávání a užší propojení počátečního a dalšího vzdělávání. To znamená například počítat z uznáním vzdělání dosaženého v jedné části do jiné části a aby mohli potencionální účastníci přecházet z jedné formy do jiné formy vzdělávání. Například pomocí kreditů z jedné součásti vzdělávacího systému do jiného. Toto by měla zabezpečit NSK a NSP. I když pilotní projekty už nabíhají, týká se to stále malého počtu jednotlivců, kteří se mohou zapojit a využít získané zkušenosti v praxi. Ačkoliv by měl rozvoj vzdělávání spočívat na samostatném rozhodování jednotlivců o účasti v některém ze způsobů vzdělávání a na rozhodování poskytovatelů a manažerů, mělo by být stimulováno finančními i nefinančními pobídkami. Cílem zavádění nebo rozšiřování těchto pobídek je dosáhnout co největšího počtů účastníků na vzdělávání (tyto návrhy zatím nebyly akceptovány). Dokonalejší právní rámec dalšího vzdělávání by měl být zdokonalen nejen zpřesněním kompetencí různých aktérů ( stát, sociální partneři, nestátní organizace, komory, kraje obce a další), ale také by se neměl týkat jen sektoru školství. Otázka právního rámce dalšího vzdělávání je otázkou i dalších sektorů a oborů (např. daňovou soustavu, pracovní podmínky, samospráva apod.). 26
Kolektiv autorů NVF:Vzdělávání dospělých v rámci celoživotního učení. Analytická studie NVF.1.vyd. Praha: NVF, 2001s.49 27 KOTÁSEK,J. A KOL.:Národní program rozvoje vzdělávání v České republice. Bílá kniha. 1.vyd. Praha:ÚIV Tauris, 2001. 80 s.ISBN 80-211-0372-8
26
Snadnějším přístupem ke vzdělání lze dosáhnout jednak zjednodušováním podmínek (zejména vstupních předpokladů, finančních a časových požadavků) pro vstup do vzdělávacích programů a také geografickým přiblížením vzdělávacích možností potencionálních účastníků na vzdělávání. Je potřeba využít mimořádně husté české sítě škol pro účely dalšího vzdělávání a i distanční vzdělávání. Bez přispění školské soustavy nelze vybudovat síť institucí celoživotního vzdělávání se schopností reagovat na specifické podmínky území. Podle dlouhodobého záměru rozvoje vzdělávaní by se měli vytvořit ve všech krajích centra pro další vzdělávání. Další způsob v dalším vzdělávání doporučit velkou síť lidových knihoven, kde v každé z nich by mohl být přístup k internetu. Je třeba provázanosti vzdělávání a knihovnického systému. Jedna z dalších forem přístupu ke vzdělávání je rozvoj informačních technologií. Snadnějšímu přístupu k dalšímu vzdělávání napomůže zlepšení informačních a poradenských služeb pro zájemce o další vzdělávání. V některých krajích jsou přístupné portály center jako je např. Severomoravský nebo Zlínský kraj. Kvalita je u nás ponechána na vztahu nabízejícího a poptávajícího. Systém kvality je závislý na kvalitě instituce, vzdělávacího programu a kvalitě lektorů. Je velmi důležité se zaměřit na lepší kvalitu dalšího vzdělávání. Dobrá kontrola kvality vzdělávání tzv. kurikula 28 a evaluace (poskytovat vzdělávání, lektorů, učební materiály) by rovněž pomohly eliminovat nekvalitní vzdělávání. Například ve všech zemích EU existují systémy dalšího profesního rozvoje lektorů, trenérů, konzultantů včetně certifikace jejich kvalifikace. Přístup k informačním technologiím a internetu Domácnosti V 1. čtvrtletí 2005 mělo doma k dispozici osobní počítač v průměru 30 % domácností (tj. v absolutním vyjádření přibližně 1200 tis. domácností). Přibližně každá druhá domácnost ze tří, která měla doma osobní počítač měla i připojení k internetu. V ČR tedy mělo připojení k internetu v 1. čtvrtletí 2005 v průměru 19 % domácností., z toho více než čtvrtina (27 %) z nich vysokorychlostní. Ve srovnání s EU je Česká Republika zatím hluboce pod průměrem, neboť v EU má připojení k internetu zhruba 42 % domácností (údaj za rok 2004). Osobní počítač použilo v posledních 3 měsících (šetření proběhlo v 1.čtvrtletí 2005) 42 % populace ve věku 15 let a více. Počítače více používají mladší než starší a jednotlivci s vyšším vzděláním. Nejvíce je používají studenti (v posledních 3 měsících použilo osobní počítač 91 % studentů) a osoby s vysokoškolským vzděláním (79 %). Naopak, nejméně osobní počítače používají jednotlivci ve věku 65 let a více (3 %). Internet používají nejčastěji studenti (v posledních 3 měsících použilo internet 78 % studentů) a lidé s vysokoškolským vzděláním (73 %). Naopak nejmenší podíl uživatelů internetu je mezi jednotlivci ve věku 65 let a více (2 %) Jednou z nejčastějších aktivit na internetu je komunikace – v posledních 3 měsících poslalo nebo obdrželo e-mail 84 % uživatelů internetu. Dalšími častými aktivitami na internetu jsou hledání informací o zboží a službách (62 % uživatelů internetu), vyhledávání služeb týkající se cestování a ubytování (38 % uživatelů internetu) a stahování online novin a časopisů (36 % uživatelů internetu). Internetové bankovnictví použilo v posledních 3 měsících 16 % uživatelů internetu ve věku 15 let a více, což představuje 5 % z celkové populace v dané věkové skupině (v absolutních vyjádření jde téměř o 450 tis. jednotlivců) Internet k nákupu zboží nebo služeb použilo v posledním roce 6 % populace ve věku 15 let a více (téměř 480 tis. jednotlivců starších 15 let) Firmy Téměř stoprocentní vybavení počítači (96 %) lze konstatovat v případě firem s více než deseti zaměstnanými osobami. Pokud se jedná o připojení k internetu, disponuje jím kolem 92,3 % firem a vlastní webové stránky má více než dvě třetiny těchto subjektů (67 %). V používání webových stránek a internetu se řadíme k průměru EU. S počítačem pracuje v našich firmách a podnicích více než jedna třetina všech zaměstnanců (38,3 %) a připojení k internetu má více než jedna čtvrtina (28,5 %) z nich. V elektronickém obchodování se přes internet podala elektronickou objednávku (nakoupila) v roce 2004 více než třetina firem a více než jedna sedmina firem obdržela elektronickou objednávku (prodala). V tomto směru jsme zcela na úrovni zemí EU. Zdroj: Český statistický úřad (ČSÚ).[on-line]. Statistické šetření. [cit. 2006-15-5]. Dostupný na WWW
28
Kurikula- problematika obsahu vzdělávání. Evaluace- formy systematického hodnocení kvality vztahující se k činnosti vzdělávacích institucí.
27
V ČR není žádná péče o další profesní rozvoj lektorů, podporovaná státem a sociálními partnery. Je věcí pouze lektora, případně vztahu mezi lektorem a příslušnou vzdělávací institucí jestli se chce vzdělávat. V praxi nejsou uplatňovány žádné obecné kvalifikační požadavky pro lektory dospělých a nejsou stanovena kritéria pro hodnocení výkonu lektorů. Působení ve vzdělávání a poradenství je živností volnou, kde nejsou stanoveny zákonem žádné kvalifikační ani jiné požadavky. V ČR existuje několik vysokých škol zaměřených na učitele pro dospělé (andragogika). V oblasti financování by se měl vypracovat model financování, založeném na více zdrojovém financování z veřejných rozpočtů státu, krajů, ESF, soukromých zdrojů, zaměstnavatelů, účastníků dalšího vzdělávání motivované kulturou společné odpovědnosti. Zároveň by měl být zpracován rámec alternativních systémových pobídek pro klíčové partnery systému dalšího vzdělávání – pro zaměstnavatele, vzdělavatele a jednotlivce. Financování v dalším vzdělávání je největší problém hlavně co se týká státního rozpočtu. Zatím není politická vůle investovat dostatečně do dalšího vzdělávání. Ani co se týká pobídek a především z hlediska daní není situace nejlepší. Naskytují se tři důležité otázky jak v budoucnosti dál s dalším vzděláváním. Jaká je dostupnost dalšího vzdělávání ? V současnosti se vytvářejí centra dalšího profesního vzdělávání na úrovní krajů, kde by se potencionální zájemci mohli informovat a kde by měl být kvalifikovaný systém poradenství. Tento přístup by měl umožnit, aby se centra stály dostupnou službou pro všechny, týkající se vzdělávacích možností v průběhu celého života a překonalo rozlišování na vzdělávací, profesní, personální poradenství a pokročilo od poptávkového systému k systému nabídkovému. Dále by se měl respektovat vstup ČR do EU a s tím spojenou nutnost srovnatelnost výstupy se systémy dalšího vzdělávání v Evropských státech a vytvářet nadnárodní konkurenční prostředí v oblasti poskytovatelů dalšího vzdělávání a zajistit dostupnost vzdělání všem vrstvám obyvatelstva bez jakékoliv diskriminace. Informační systém by měl poskytnout aktuální informace pro osobní rozhodování o vlastním způsobu dalšího vzdělávání. Jednou z forem je vytvořit systém osobních 29 vzdělávacích účtů, které úspěšně používají evropské země . Zatím se, ale o této možnosti neuvažuje. Jaká je kvalita dalšího profesního vzdělávání? Vývoj a aplikace vzdělávacích standardů a návrhy kvalifikačního programu (pilotní programy už probíhají), model akreditace institucí a programů dalšího profesního vzdělávání, zvyšování kvalifikaci lektorů a konzultantů včetně certifikace jejich kvalifikace, podporovat zavádění nových metod rozvoje lidských zdrojů v organizacích a krajích. Zpracovávají se návrhy opatření pro zavedení klíčových mechanismů zajišťování 30 a hodnocení kvality do systému dalšího vzdělávání tzv. Národní soustava kvalifikací , zaměřené zejména na vývoj a aplikaci vzdělávacích standardů a modely certifikace institucí. Vytvářet nové programy dalšího vzdělávání a systém zvyšování kvalifikace lektorů a konzultantů včetně certifikace jejich kvalifikace. Bude se postupně zavádět systém podpory nových metod rozvoje lidských zdrojů v organizacích a krajích. A také systém podpory asociací poskytovatelů dalšího vzdělávání. Soustava bude zpracována v jednotném, 29
Evropský projekt vzdělávacích účtů ELAP (European Learning Account Project). Má za cíl nejúčinněji podnítit poptávku po dalším vzdělávání, efektivně ji propojit s nabídkou vzdělávacích institucí a zvýšit pravomoc a odpovědnost jednotlivce při rozhodování o dalším vzdělávání. Koncept individuálních účtů usiluje o soustředění veřejných a soukromých prostředků. ELAP byl založen v roce 2000 ve Velké Británii a Severním Irsku. Postupně se zapojili Nizozemsko, Švédsko, Španělsko a další Evropské státy. Podle zdroje: KOL. autorů: Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje výchovně vzdělávací soustavy JMK. 1. vyd. Brno:JMK, 2003 s. 130. 30 Národní ústav odborného vzdělávání. [on-line] 2005: NSK-Národní soustava kvalifikací [cit. 2006-15-5]. Dostupný na WWW
28
přehledném a srozumitelném prostředí, dostupném prostřednictvím informačního systému (internet). Jak je uznáváno další profesní vzdělávání? Vymezit role sociálních partnerů a dalších aktérů při definování kvalifikací, systém tvorby kvalifikačních standardů jako základu transparentnosti kvalifikací, stanovující: pracovní mechanismy, informační zdroje a způsob jejich využití, propojenost a návaznost na další systémy, certifikace kompetencí v rámci dalšího vzdělávání. Výstupem uznávání dalšího bude vytvoření transparentního národního systému kvalifikací, systém certifikace (udělování certifikátů) a kompetencí v rámci dalšího profesního vzdělávání. A zapojit sociální partnery do systému certifikace dalšího profesního vzdělávání. Návrhy a opatření směřují k vytvoření systému kvalifikací podporujícího celoživotní učení a soubor aktivit zaměřených na iniciaci konkrétních procesů. Jsou to především: vymezení rolí sociálních partnerů a dalších aktérů při definování kvalifikací. A také při tvorbě systémů kvalifikačních standardů. Je to základ pro transparentnost kvalifikací včetně uznávání kompetencí, získaných v neformálním i informálním vzdělávání. Dochází k nekoordinovaným postupům institucí v ČR, které se zabývají dalším vzděláváním. Jedna instituce neví co dělá ta druhá. Např. národní vzdělávací fond založil pobočku v Brně Instituce celoživotního vzdělávání. Při sběru dat této práce, pracovnice odkázala autorku na Prahu a pouze jen s písemným souhlasem použít materiál. Avšak tyto stejné informace jsou k získání z veřejných zdrojů na internetu z Ústavu odborného vzdělávání. Je tedy nutné vytvořit systém dalšího vzdělávání. Aby byl podporován jeho efektivní rozvoj, odstranil veškeré bariéry a zařadil se do systému vzdělávání dospělých v Evropské unie. Systém tzn. aby spolu spolupracovali všechny instituce a složky veřejné a soukromé, kterých se celoživotní vzdělávání týká. Příklady je třeba hledat v Evropě, kde systémy celoživotního vzdělávání fungují již několik desítek let. Z nejnovějších informací získá ČR z EU na vzdělávání a výzkum 40krát více než doposud. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy bude spravovat 15 % z celého příspěvku určeného pro ČR na léta 2007-2013, tj. 110 mld. Kč. Česká republika tímto krokem vysílá jasný signál, že je připravena řešit složité otázky, jimiž kvalita a efektivita vzdělávání, výzkumu a vývoje bezesporu jsou. Do resortu vzdělávání tak bude ročně proudit 18krát více 31 prostředků ze strukturálních fondů EU než v současném programovacím období 2004-2006 . Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost umožní využívat finanční prostředky z Evropského sociálního fondu (ESF) např. ze strany státní správy, krajů, měst a obcí, škol a školských zařízení, nestátních neziskových organizací, vědeckých a výzkumných institucí a dalších organizací působících ve vzdělávání. Svým zaměřením pokrývá zmíněný program koncept celoživotního učení a je zaměřen jak na modernizaci počátečního vzdělávání ve školách, tak na podporu a dostupnost dalšího vzdělávání pro ty, kteří pociťují potřebu a nutnost doplňovat si v průběhu profesní kariéry svoji dosavadní kvalifikaci. Operační program Výzkum a vývoj pro inovace pak bude rozdělovat prostředky z Evropského fondu regionálního rozvoje (ERDF). Budou z něj moci čerpat státní příspěvkové organizace, veřejné výzkumné instituce, vysoké školy, apod. Tento program bude zaměřen zejména na podporu a rozvoj vybavení institucí realizujících společně s podnikovou sférou výzkum aplikovatelný v praxi. Realizace obou programů je připravována v úzké spolupráci s ostatními resorty, kraji a sociálními partnery, zejména Svazem průmyslu a dopravy a Hospodářskou komorou 31
ČERNÁ.L, Z EU získá ČR na vzdělávání a výzkum 40x více. Česká škola. [on-line], 2006 [cit. 2006-20-5]. Dostupný na WWW ISSN 1213-6018
29
Během roku, kdy se uskutečnil sběr materiálů o problémech dalšího vzdělávání se přece jen mnohé změnilo. Více se začíná projevovat cesta od teoretických k praktickým cílům. Otázkou je, zda současnost bude předznamenávat další vývoj a jestli odpovídá vývoji, nebo zda jen nedoháníme to, co jsme za minulá léta zanedbali. Praktické úkoly v rámci dalšího vzdělávání měly být řešeny už před několika lety. Např. Slovensko má zákon o dalším vzdělávání již od roku 1997, plnohodnotné systémy už fungují u některých starých členských státech Evropské unie již několik desítek let. Ve Francii např. odvádějí větší podniky na vzdělávací účely např. 1,5% mzdových nákladů, v Dánsku odvádějí všichni zaměstnanci 8% 32 hrubé mzdy do tří fondů, z nichž jeden je určen pro vzdělávání zaměstnanců . Těchto příkladů je mnoho. Dobré je, když se jednotlivec může realizovat a vzdělávat v oblastech, ke kterým má blízko a které ho baví. Jakým způsobem tedy nejlépe přispět k tomu, aby se celoživotní vzdělávání stalo realitou? Ukazuje se, že memoranda a nové zákony nepomohou. Chce to totiž začít od změny školství na všech úrovních. Učení člověka musí bavit, aby se k němu v průběhu života rád vracel. Škola ho především nesmí odstrašit, což je mnohdy příklad českých vzdělávacích institucí. Lidé si musí vážit toho, že se jim vzdělání dostává. Ať je to zadarmo či za poplatky. Celoživotní učení tudíž nezačíná až po ukončení formálního vzdělávání, ale už v mateřských školách. Ochota se učit a schopnost nést zodpovědnost je jedním z hlavních požadavků, které od absolventů všech stupňů vzdělání požadují zaměstnavatelé. Motivační systémy jsou základem účasti na dalším vzdělávání. Shrnutí Stát výrazně bdí nad počátečním vzděláváním, protože za něj nese plnou odpovědnost. U dalšího vzdělávání to tak přirozené není. Nemůže u něj uplatňovat například rigidní systém zařazování do sítě jako u škol. Politika dalšího vzdělávání je často nekoordinovaná. Nejen na celorepublikové, ale i na místní úrovni. Do oblasti dalšího vzdělávání se snaží zapojit vysoké školy, vyšší odborné školy, střední školy a další subjekty. Existují příklady, že si město zřídí centrum dalšího vzdělávání, přestože existuje v blízkém dosahu například střední škola s dostatečnými prostorovými kapacitami. Městu ale zbyl nevyužitý objekt a celoživotní vzdělávání je přece v módě! Dvě instituce se tak budou v budoucnosti přetahovat o potenciální klienty, platit dva ředitele a budovy budou využity z poloviny. Návrhů směřující k vytvoření systému celoživotního vzdělávání je mnoho. Bohužel, praktických kroků nikoliv. V důsledku populační depresi, kdy připadá na jednu ženu 1,1 dětí je třeba více zapojit, prakticky, všechny instituce a především motivačně celou populaci k rozvoji sebevzdělávání. Z větší části do jisté míry známe teoretické řešení, ale v jejich zapojení do praxe chybí chuť, zájem, určitá kompetentnost a rozhodnost.
32
Kolektiv autorů NVF:Vzdělávání dospělých v rámci celoživotního učení. Analytická studie NVF.1.vyd. Praha: NVF, 2001s.21
30
2 ZKUŠENOSTI S VYBRANÝMI SYSTÉMY DALŠÍHO VZDĚLÁVÁNÍ V ZAHRANIČÍ Kdo bude chtít zůstat konkurenceschopný na trhu práce, bude se muset vzdělávat celý život, protože mu dovednosti a znalosti získané ve školních lavicích nevystačí. Evropa chce zůstat konkurenceschopná vůči tradičním ekonomickým soupeřům, kterými jsou Spojené státy americké a Japonsko, ale také vůči ekonomickým velmocím budoucnosti Číně a Indii. Proto sází na celoživotní vzdělávání. Nevýhodou velkých konceptů typu znalostní společnosti či právě celoživotního učení je to, že se o nich více hovoří a teoretizuje, než se ve skutečnosti dělá. Evropa píše memoranda, organizuje diskuse a pracovní skupiny, publikuje materiály. Systém dalšího vzdělávání není ale tak úplně celoevropskou záležitostí. V každém národním státě je to jiné. Situace se rapidně liší například ve Velké Británii a v nových členských zemích unie. Přístup k dalšímu vzdělávání totiž z velké míry také závisí na tom, jakým způsobem je ve společnosti vnímána zodpovědnost za sebe sama, jaké hodnoty mají u lidí prioritu, jak je na vzdělání pohlíženo a tak dále. Jak si v tomto směru stojí Česká republika? Je známo, že počet lidí, kteří se účastní dalšího vzdělávání, není v porovnání s ostatními zeměmi unie zrovna vysoký. A další skutečností je to, že zájem o další vzdělávání mají především ti s vyšším vzděláním. To je ale podobné jako ve světě. Společně s věkem a klesajícím stupněm vzdělání se zájem o další vzdělávání snižuje. Nejnižší je bohužel u těch, kteří jsou nejvíce ohroženi nezaměstnaností starší lidé s žádným či základním vzděláním. Ve světě je běžné to, že lidé, kteří nemají středoškolské vzdělání, si doplňují svoji kvalifikaci v rámci dalšího vzdělávání. U nás jako by se motivace dále studovat zastavila právě po absolvování střední školy. Češi se v porovnání s občany dalších evropských států jen velice málo účastní dalšího vzdělávání. Zatímco v EU se do něj průměrně zapojí 9,4 procenta ekonomicky aktivní populace, v Česku to v roce 2004 bylo jen 6,3 %. Vyplývá to z výroční zprávy o stavu 33 vzdělávací soustavy za rok 2004 . Podobná situace jako v České republice je například v Německu, Lotyšsku, Estonsku a Lucembursku. Naopak nejvíce ekonomicky aktivních lidí ve věku od 25-64 let se do celoživotního vzdělávání zapojí na severu Evropy. V Dánsku, Finsku a Švédsku se i po skončení školní docházky dále vzdělává na 25-36 %. Evropská unie si ve své ekonomické a sociální strategii stanovila cíl dosáhnout více než dvanáctiprocentního zapojení ekonomicky aktivní populace do dalšího vzdělávání v roce 2010.
2.1 Velká Británie34 Velká Británie patří mezi země s nejvíce rozvinutými systémy dalšího vzdělávání. Mezi základní znaky systému patří liberální přístup státu k vzdělávání dospělých. Klíčovou úlohu tvoří ve Británii Rada pro odborné vzdělávání a podnikání (training and Enterprise Councils – TEC) a systém národních kvalifikací NVQ (National Vocational Qualifications). Poskytují společný rámec pro další i počáteční vzdělávání. V roce 1992 v Anglii a Walesu s přijetím zákona dalším vzdělávání, v Severním Irsku od roku 1998 získaly školy nezávislost a jejich 33
Hospodářské noviny-ihned.cz. [online]. Češi se vzdělávají méně než Evropané. [cit. 2006-20-5]. Dostupný na WWW < http://vzdelavani.ihned.cz/1-10014040-22850435-d00000_detail-21>ISSN 1213-7693 34 Kolektiv autorů NVF:Vzdělávání dospělých v rámci celoživotního učení. Analytická studie NVF.1.vyd. Praha: NVF, 2001s.22
31
statut se podobá statutu veřejné organizace. Vládní prioritou je poskytovat základní infrastrukturu pro rozvoj vzdělávacích příležitostí a podpořit jejich využívání jak ze strany zaměstnavatelů, tak jednotlivců. Ústřední roli hrají v realizaci vládní strategie zaměstnavatelé, kteří jsou největšími poskytovateli vzdělávání dospělým a kteří se velkým dílem podílejí na jeho financování. Na místní úrovni Rady pro odborné vzdělávání a podnikání zajišťují, aby odborné vzdělávání a podnikové aktivity odpovídaly místním požadavkům a aktuálním potřebám. Jde o organizace do značné míry nezávislé, které jsou financovány převážně státem. Každý rok se vypracovává strategický dokument obsahující vládní priority ve všech oblastech vzdělávání. Myslím, že obdobnou institucí v ČR by mohli plnit hospodářské komory, ale v současné době jim to legislativa neumožňuje. Na úrovni sektorů v průmyslu funguje 120 organizací, které zajišťují, aby byly informovány o potřebách odborného vzdělávání v daném průmyslovém sektoru a aby se tak neustále posilovala vazba mezi vzděláváním a trhem práce. Velká Británie má rozvinutý systém certifikace odborné přípravy. Národní rada pro odborné kvalifikace (National Council for Vocational Qualifikcation – NCVQ) ve spolupráci se zaměstnavateli vyvinuli národní systém kvalifikací (National Vocational Qualifikations – NVQ), který je společný pro počáteční i další vzdělávání a je založen na profesních standardech. Převážná většina programů je na tento systém napojena, což zajišťuje kompatibilitu mezi jednotlivými oblastmi vzdělávací soustavy a jejich transparentnost. Výuka probíhá zpravidla modulárně. Na tyto zkušenosti by mohl navázat náš systém národního systému kvalifikací, který se v současné době vytváří. Velmi dobře zpracované webové stránky věnované podpoře, propagaci a rozvoji celoživotního vzdělávání v rámci Velké Británie jsou k nalezení na http://www.lifelonglearning.co.uk. Najdou se tam aktuální novinky z oboru, kalendář akcí ankety atd. Nabízí se přímé propojení na vládní Department for Education and Skills, který nabízí mnoho oficiálních a dalších dokumentů. Web lze procházet i podle několika klíčových pojmů, které v oblasti celoživotního vzdělávání figurují (jako je např. kvalifikace, vzdělávání dospělých, dovednosti atd.). Články na webu jsou volně přístupné bez nutnosti registrace. Podnikové vzdělávání ve Velké Británii se neřídí žádnou přímou zákonnou úpravou. Kromě podnikového vzdělávání existuje pro jednotlivce celá řada dalších možností vzdělávání: večerní kurzy ve školách, distanční vzdělávání, místní vyšší školy a univerzity. Již od úrovně počátečního vzdělávání se o každém studentovi vede záznam, který obsahuje veškeré jeho dosažené akademické a odborné vzdělávání na bázi národního systému kvalifikací (NVQ). Vzdělávání uchazečů o zaměstnání probíhá v rámci vládního programu Training for Work a je zaměřen převážně na dlouhodobě nezaměstnané. Jeho implementace probíhá prostřednictvím státu. Shrnutí Ve Velké Británii je velmi rozvinutý systém dalšího vzdělávání. Např. financování je poskytováno státem a to příspěvkem na financování vzdělávání, které dospělým poskytují colleges. Na rozdíl od ČR má Velká Británie vypracované standardy pro projektovou přípravu a didaktické zabezpečení programů dalšího vzdělávání a rozvoje. Tyto instituce jsou podporovaný vládou a sociálními partnery. Existuje zde rozvinutý systém dalšího kvalifikačního rozvoje lektorů a konzultantů. To je v České republice zanedbáno. I když ve Velké Británii neexistuje žádná oficiálně vyhlášená národní politika rozvoje lidských zdrojů, stát mnoho let podporuje různé iniciativy a koncepty, směřující ke zvyšování kvality dalšího vzdělávání a rozvoje lidských zdrojů. 32
2.2 Německo35 Hlavní charakteristikou vzdělávání v Německu je pluralita nabídky a konkurenční prostředí, které vedou k větší flexibilitě služeb a k rychlým reakcím na neustále se vyvíjející poptávku. Systém dalšího vzdělávání je orientován tržně, stát do něj zasahuje pouze dílčími intervencemi. Celý systém vzdělávání dospělých vychází z rozmanitého právního rámce (zákon o odborném vzdělávání, zákon o sociálním zabezpečení, zákon o distančním vzdělávání atd.). Jednotlivé spolkové země odpovídají za podporu všeobecného vzdělávání ukončeného maturitou a za některé další odborné vzdělávání na vyšších školách. Většina spolkových zemí přijala legislativní opatření, které zaměstnancům umožňuje placené volno na další odborné vzdělávání. Německý systém je rozdělen do tří oblastí: podnikové vzdělávání, odborné vzdělávání zaměřené na podporu zaměstnanosti a vzdělávání jednotlivce. Organizace podnikového vzdělávání se liší v závislosti na velikosti firmy.Vlastní vzdělávací střediska mají pouze veliké organizace nad tisíc zaměstnanců. Další odborné vzdělávání probíhá z velké části na sektorové úrovni ve spolupráci s profesními organizacemi a komorami. Vzdělávání uchazečů o zaměstnávání probíhá podle federálního zákona prostřednictvím federálního úřadu zaměstnanosti a jeho zemských poboček. Úřad nakupuje programy u jiných institucí a na základě standardů kvality provádí kontrolu. Zde hrají roli podniky, kdy při plánování vzdělávacích programů se vychází z jejich informací. V systému vzdělávání dospělých je zahrnuto široké spektrum kurzů všeobecného a odborného vzdělávání, které poskytují státní i nestátní instituce a instituce spojené s církvemi, odbory a jinými sociálními skupinami.Spolupráce se sociálními partnery funguje ve všech složkách systému (jako je místní správa, spolkové země, představitelé zaměstnanců a zaměstnavatelů, komory průmyslu a obchodu a další). Shrnutí Německo mělo vytvořený legislativní rámec vzdělávání dospělých už během devadesátých let. Z iniciativy Federálního ministerstva školství a odborného vzdělávání byl vypracován akční plán nazvaný Celoživotní vzdělávání pro všechny, který do vzdělávání zapojuje co nejvíce lidí. Cílem nebylo zavést povinný systém dalšího vzdělávání, ale vytvořit propracovaný systém pobídek odstranit vstupní bariéry pro některé skupiny obyvatel, zajistit transparentnost a posílit uznávání vzdělávacích programů. Financování jde od státu prostřednictvím spolkových zemí. Německo má také velmi úspěšně vypracovaný systém poradenských služeb. Poradenské služby jsou řízeny státem. Poradenství pro mladé je zajišťováno službami zaměstnanosti a poradenství pro dospělé spojena se vzděláváním je zajišťováno prostřednictvím projektů zaměřených na znevýhodněné skupiny. Německý systém vzdělávání je rozdílný oproti našemu, který se začíná vytvářet podle národního programu reforem.
35
Kolektiv autorů NVF:Vzdělávání dospělých v rámci celoživotního učení. Analytická studie NVF.1.vyd. Praha: NVF, 2001s.14
33
2.3 Francie36 Příznačné pro francouzský systém je ústřední role státu, který nese za oblast dalšího vzdělávání značnou odpovědnost. Propracovaný legislativní rámec v odborném vzdělávání zaměstnanců firem, je úzce spjat se zaměstnaností. Legislativně je uzákoněno právo na studijní volno jak pro zaměstnance, tak i pro osoby samostatně výdělečně činné (řemeslníci, zemědělci, svobodná povolání atd.). Také je povinné zapojení podniků do financování. Ve Francii mají tripartitní smlouvu o dalším vzdělávání s jasně vymezenými povinnostmi. Umožňuje každému se vzdělávat 80 hodin ročně v pracovní době s padesátiprocentní náhradou mzdy a se závazkem zaměstnavatele nabídnout při zvýšení kvalifikace odpovídající uplatnění. Podnikové vzdělávání je velmi rozvinuté a tvoří základní prvek systému. Podniky mohou financovat přímo vzdělávání svých zaměstnanců místo odvodů z daní. Také mohou získávat příspěvky z fondů na vzdělávání. Veřejná správa se zapojuje ve prospěch podniků i na regionální úrovni, kde se musí vytvářet vzdělávací plány. Do sestavovaných plánů zasahují také zástupci zaměstnanců (odbory a zaměstnanecké svazy). Vzdělávání uchazečů o zaměstnání je také legislativně upevněno, pro ty uchazeče, kteří jsou zaregistrovaní a ucházejí se o zaměstnání. Do dalšího vzdělávání je zapojeno mnoho institucí, které se vzájemně doplňují a vytvářejí konkurenční prostředí. I když neexistuje žádný centrální orgán řídícího systému dalšího vzdělávání, jsou za rozvoj dalšího vzdělávání odpovědné především Ministerstvo školství a Ministerstvo práce a solidarity. Převážná část státem podporovaných institucí spadají pod Ministerstvo školství. To má vytvořenou síť Greta na sekundární úrovni (College a Lycee). V rozhodovacích orgánech jsou učitelé, představitelé zaměstnanců a zaměstnavatelů a veřejné správy. Pod ministerstvo práce a solidarity spadá pravomoc udělovat certifikáty odborného vzdělávání. Řeší otázky dalšího vzdělávání, zaměstnanost a kvalifikace. Shrnutí Francie svou strukturou vzdělávání se nejvíce přibližuje našemu vzdělávacímu systému. Je řízen centrálně státem. Například financování je uplatňované ve spolupráci se sociálními partnery. Legislativně jsou ukotveny v zákonech. Podniky s více než 10 zaměstnanci odvádějí na účely vzdělávání částku ve výši 1,5% celkových nákladů práce (menší podniky 0,25%). Další 1% je určeno na vzdělávání jednotlivců. V některých oborech jsou rozdílné sazby. Tyto částky se shromažďují na národní, regionální a sektorové úrovni. Ten, kdo odvádí tyto povinné částky se může rozhodnout jestli je využije na vzdělávání nebo je redistribuuje. Tzn., že agentury, které tyto částky vybírají, je dávají zpět podnikům na základě plánu vzdělávání. Tento systém je transparentní a mohl by se uplatnit v našich podmínkách.
36
Kolektiv autorů NVF:Vzdělávání dospělých v rámci celoživotního učení. Analytická studie NVF.1.vyd. Praha: NVF, 2001s.16
34
2.4 Rakousko37 V oblasti dalšího vzdělávání má velkou tradici iniciativa ze strany soukromníků. Jednotlivé vzdělávací instituce jsou nezávislé a zpravidla se řídí programem a zaměřením organizátorů, jako jsou církve, odbory, sdružení zaměstnavatelů, atd. Právní rámec vzdělávání dospělých tvoří zákony přijaté vždy pro danou oblast vzdělávání (např. vzdělávání na trhu práce reguluje zákon o podpoře trhu práce, odborné vzdělávání je podle školského zákona atd.). Na dalším vzdělávání se podílí nejen ministerstvo školství, ale i Ministerstvo práce, Ministerstvo hospodářství, Ministerstvo pro výzkum a Ministerstvo zemědělství. Rakousko je velmi diverzifikované, programy všeobecného vzdělávání probíhají především na gymnáziích a vedou k získání maturity, programy odborného vzdělávání probíhají paralelně se vzdělávacími programy počátečního vzdělávání. Kurzy vedou k prohloubení počátečních znalostí a dovedností. Programy poskytované úřady práce se týkají především nezaměstnaných žen, handicapovaných osob, cizinců a imigrantů. Jedná se o množství programů, zaměřených na odborný výcvik, rekvalifikace a zlepšování schopností. Programy nabízí i soukromé firmy, jejich nabídka je velmi široká - od jazykových kurzů až po management. Rakousko má podobnou roztříštěnost ve vzdělávání dospělých, jako je tomu v České republice. Avšak jejich systém v praxi velice dobře funguje. Je to dáno dobrým motivačním systémem dále se vzdělávat. Shrnutí Rakouské vzdělávání funguje na základě poptávky a nabídky Financování funguje na základě poptávky, kde jsou finanční nástroje na podporu po vzdělávání. Patří k nim slevy, granty, půjčky a individuální vzdělávací účty. Jsou to motivační nástroje proč se vzdělávat. V jednotlivých spolkových zemích je to diferencované. Zájemci musí absolvovat vzdělávání zpravidla u akreditované vzdělávací instituce. Smlouva uzavřená mezi jednotlivcem a orgánem zaručuje úhradu poloviny nákladů na vzdělávání. Rakousko je příkladem toho, jak funguje vzdělávání dospělých na základě poptávky a nabídky bez intervence státu. Stát zde plní funkci koordinátora.
2.5 Slovensko Slovensko má obdobnou školskou strukturu jako Česká republika, ale zákon o dalším 38 vzdělávání přijalo už v roce 1997 . Je to základní norma, která stanovuje co je to Další vzdělávání, koho se týká, kdo je akreditován v dalším vzdělávání a je zde také specifikováno, jaké jsou pracovní úlevy a zdroje financování v dalším vzdělávání. Předlohou byl Dánský a Švédský zákon o dalším vzdělávání. Slovensko má vlastní národní Lisabonskou stratégii (Lisabonská strategie pro Slovensko). Strategie obsahuje obdobně jako v ČR jasnou a moderní vyzi rozvoje slovenské ekonomiky do roku 2010 s důrazem na rozvoj znalostní ekonomiky. Rezorty zodpovědné za tyto priority vypracovali návrhy akčních plánů, které v červnu 2005 byli schválené vládou. 37
Kolektiv autorů NVF:Vzdělávání dospělých v rámci celoživotního učení. Analytická studie NVF.1.vyd. Praha: NVF, 2001s.19 38 Ministerstvo školstva Slovenskej republiky. [online] Zákon Národnej rady Slovenskej republiky č.386/1997 Z. zakon o ďalšom vzdelávaní. [cit. 2006-20-5]. Dostupný na WWW < http://www.minedu.sk/DVZ/DVZM/ppDVZ.htm>
35
Jeden z nich je Akčný plán pre vzdelávanie a zamestnanosť. Hlavním úkolem je transformace tradiční školy na moderní, kvalitu VŠ a stratégii celoživotního vzdělávání. Na dalším vzdělávání na Slovensku se aktivně podílejí různé vzdělávací instituce. (jako je ZŠ, SŠ, VŠ, školské zařízení neformálního vzdělávaní), ale také vzdělávací zařízení v podnicích, soukromé a jiné. Zákon plní doplňkovou, resp. náhradní funkci hlavně v oborech, které nejsou ve státních vzdělávacích institucích. 39 Jak vyplývá ze správy o rozvoji dalšího vzdělávání na Slovensku, Zákon o dalším vzdělávaní nevytváří podmínky pro změnu (např. v oblasti financování, hodnocení kvality, uznávaní vzdělávaní). Zároveň nejsou vytvořené podmínky pro propojení formálního a neformálního vzdělávaní. V oblasti neformálního vzdělávání neexistuje účinný systém hodnocení kvality. Problémem je absence rámcových standardů, určujících minimální základní požadavky pro určitý obor činností. Vzdělávací instituce poskytující vzdělávání mimo formální systém. Fungují na bázi poptávky a nabídky na trhu práce. Na Slovensku neexistuje systém, který by zajišťoval kvalitativní úroveň poskytování služeb v oblasti dalšího vzdělávaní. Zákonem je upravené ověřování kvality formou akreditací vzdělávacích aktivit, po splnění stanovených podmínek akreditační komisí. Na Slovensku však působí i vzdělávací instituce, které akreditaci nemají, protože není povinná. Neexistuje systém přípravy odborníků pro oblast dalšího vzdělávaní (poradci, metodici, lektoři,). Zaměstnavatelé například poskytují svým zaměstnancům studijní volno pouze dobrovolně a na základě písemné dohody. Za plánovaní a uskutečňování vzdělávaní v nezaměstnanosti jsou zodpovědné krajské pracovní úřady, které musí zabezpečit spolupráci se všemi zúčastněnými subjekty. Souhru mezi trhem práce a plánováním vzdělávaní zabezpečují dvakrát ročně na krajské úrovni vypracovávané prognózy o potřebách trhu. Na základe těchto prognóz se uskutečňuje výběr kurzů. Vzdělávaní se tak realizuje ve spolupráci se zaměstnavateli přímo na pracovištích. Národní úřad práce rozděluje financování na krajskou a regionální úroveň. Fungování dalšího vzdělávání je ponecháno na vztahu nabídky a poptávky (liberální model). V současnosti není dořešena ani tvorba, zprostředkování a rozšiřování informací v oblasti dalšího vzdělávání. Shrnutí Problémy, vyskytující se v současné době ve vzdělávání dospělých, jsou podobné jako v ČR. Jak vyplývá z koncepce celoživotního vzdělávání na Slovensku, potýká se Slovensko s obdobnými s problémy ve vzdělávání dospělých jako ČR, i přesto, že zákon o dalším vzdělávání byl přijat už v roce 1997.
2.6 Shody a rozdíly ve vybraných státech Evropské Unie Systémy vzdělávání dospělých jsou v jednotlivých zemích Evropské unie různé. Některé se více spoléhají na soukromé iniciativy, jiné jsou centralizované a stát vymezuje pravidla fungování vzdělávání. Trendem celé Evropské unie je růst zájmu účastníků o další vzdělávání (i v ČR), dále se systémy více začínají zaměřovat na potřeby jednotlivce (např. se v mnoha zemích zavádí modulární systém výuky). Tempo rozvoje v zemích Evropské unie ve většině oblastech vzdělávání dospělých je vyšší než v ČR.
39
Ministerstvo školstva Slovenskej republiky. [online] Koncepci celoživotního vzdelávania Slovenskej republike [cit. 2006-20-5]. Dostupný na WWW
36
Shodným rysem s ČR je různorodá struktura poskytovatelů dalšího vzdělávání. I v ČR poskytují další vzdělávání organizace různého typu, např. školy (státní i soukromé), podniky, vzdělávací organizace, orgány sociálních partnerů, komory, neziskové organizace a další. Legislativní rámec vzdělávání dospělých je uplatňován v různých zemích různým způsobem. Některé přijaly samostatné zákony o dalším vzdělávání, některé mají další vzdělávání přiřazeny do jiných oblastí (např. v zákonících práce nebo ve školských zákonech). Je třeba zdůraznit, že se více prohlubuje začlenění sociálních partnerů na všech úrovních dalšího vzdělávání. Ve většině zemích Evropské unie je klíčová role, jednak na úrovni zaměstnavatelů, jednak na úrovni asociací a průmyslových komor (např. v Rakousku je zaměstnavatel povinný být v hospodářské komoře, která musí poskytovat podporu pro další vzdělávání). Další vzdělávání se stalo aktivním nástrojem podpory zaměstnanosti a na základě principu subsidiarity se mnohé kompetence v dalším vzdělávání přenáší na regiony a obce. Místní správa v některých zemích přebírá i spoluodpovědnost za infrastrukturu v dalším vzdělávání. Financování dalšího vzdělávání je také rozdílné v zemích EU. Funguje zde, především financování státem ze státních a regionálních zdrojů, financování sociálními partnery z jejich zdrojů a financování založené na poptávce. Důležitou události, která v současnosti ovlivňuje vývoj dalšího vzdělávání v Evropské unii je Lisabonský proces a jeho realizace. Hodnotící zpráva z r. 2004 o naplňování evropských strategií v oblasti vzdělávání a odborné přípravy přijatá Radou EU a Evropskou komisí na počátku roku. Tato zpráva vedle hodnocení dosaženého stavu obsahovala i výčet nových výzev, kterými je nutno se zabývat v nadcházejícím období nových legislativních normách a implementovat do národních programů. Jak vyplývá z hodnotící zprávy na programy celoživotního vzdělávání vydá Evropská unie v příštích sedmi letech 6,97 miliardy eur. Potvrdili to v Bruselu 19.5.2006 ministři školství 25 členských zemí unie. Je to dvakrát tolik, než v uplynulém období v letech 2000 až 2006. Tyto finance budou věnovány na integrovaný program celoživotního vzdělávání, který zahrne dosavadní programy Erasmus, Leonardo (učňovské školství), Comenius (základní školství), Grundtvig (vzdělávání dospělých) a Jean Monnet, který se týká evropské integrace 40 a evropských institucí. Je důležité, uvést některé informační služby v oblasti dalšího vzdělávání v EU, které jsou dostupné pro veřejnost prostřednictvím internetové sítě. Nejznámější portál pro Evropskou unii je Evropský portál pracovních a vzdělávacích příležitostí. Evropská komise provozuje na základě dvou evropských sítí. 41 EURES - (Europen Employment Services) byla zbudována k usnadnění volného pohybu pracovních sil v Evropské unii. Jejím úkolem je informovat a poskytovat poradenské služby o pracovních příležitostech v unii. 42 Euroguidance je portál kde je možné nalézt informace o vzdělávání, trhu práce a jednotlivých profesích. Zde se nachází informace o vzdělávacích systémech v Evropských zemích.
40
Hospodářské noviny-ihned.cz. [online].EU vydá na celoživotní vzdělávání 7 miliard eur. [cit. 2006-20-5]. Dostupný na WWW < http://vzdelavani.ihned.cz/1-10014040-18492040-d00000_detail-85> ISSN 1213-7693 41 Evropský portál pracovní mobility. [online] EURES. Dostupný na WWW
37
Shrnutí V Evropě existuje mnoho rozdílných systému vzdělávání od liberálních až po centralizované. Každá země EU používá specifické způsoby financování. Avšak ke společným rysům patří používaní nástrojů a mechanismů, které stimulují rozvoj vzdělávání. Trendem EU je sblížit všechny systémy celoživotního vzdělávání. Z důvodu vyšší konkurenceschopnosti a snížení nezaměstnanosti v EU. Evropská rada v březnu 2005 Lisabonskou strategii revidovala s odkazem na to, že makroekonomické a mikroekonomické strategie a strategie zaměstnanosti na úrovni EU se 43 musejí více integrovat. Žádají od členských států, aby se do roku 2010 25 % dlouhodobě nezaměstnaných účastnilo aktivních opatření ve formě vzdělávání, rekvalifikace, pracovní praxe nebo jiných opatření zaměstnanosti.
43
Kolektiv autorů. Jsme v Evropě zaměstnatelní?. Národní vzdělávací fond,.1.vyd. Praha: NVF, 2005 s.99 ISBN 80-86728-27-7
38
3 POLITIKA DALŠÍHO VZDĚLÁVÁNÍ V JIHOMORAVSKÉM KRAJI 3.1 Ekonomický a sociální vývoj v regionu ve vzdělávání Jádro fungování systému vzdělávání dospělých, je v území, protože tam žijí lidé, vzdělávají se, tam působí podnikatelské subjekty a vzdělávací instituce, tam fungují veřejné korporace, které podporují občanské a zájmové vzdělávání. Také nezaměstnanost, uzemní mobilita atd., probíhají vždy v území, v regionech, v obcích. Tam tedy musí existovat orgány, které analyzují potřeby v dalším vzdělávání dospělých, koordinují místní zaměstnaneckou a vzdělávací politiku, informují o nabídce a povzbuzují poptávku po vzdělávání, hodnotí kvalitu a vzdělávací akce. Rozhodovat o obsahu vzdělávacích projektů, financování apod. by se mělo na úrovni, na které problémy nebo požadavky vznikají, resp. kde budou řešeny. Tyto problémy jsou odrazem obecných tendencí na trhu práce (př. strukturální nezaměstnanost venkovské ho obyvatelstva) nebo ve společnosti vůbec (př. demografický vývoj), pak by měly být řešeny s centrální podporou a koordinací. Zde by měl být uplatněn princip subsidiarity, liberálního pojetí tržního mechanismů a otevřeného přístupu všech účastníků ke všem příležitostem z centrálního na regionální úroveň. V tomto principu by měl být řešen problém vzdělávání do něhož patří i další vzdělávání. Forma by měla odpovídat i decentralizaci prostředků na celoživotní vzdělávání do krajů a správních mikroregionů. Je nutné zvětšit úlohu a odpovědnost veřejné správy, zejména institucí územní samosprávy. Jejich úloha (zejména regionů) se musí legislativně posílit. V ČR je přílišná centralizace moci Ministerstva školství.
3.1.1 Charakteristika kraje Jihomoravský kraj je podle platného zákonného ustanovení vymezen správními mikroregiony Blansko, Brno-město, Brno-venkov, Břeclav, Hodonín, Vyškov a Znojmo. Je rozdělen na 21 správních obvodů obcí s rozšířenou působností (správní mikroregiony, obce III stupně) a 34 obcí s pověřeným obecním úřadem (obce II. stupně) Rozlohou 7 197 km2 a počtem obyvatel se řadí na čtvrté místo v republice. Na území kraje je 672 obcí, z toho 48 obcí má statut města. K 31. 12. 2005 žilo ve 48 městech Jihomoravského kraje 711 571 obyvatel, z toho jich přes 50 % bydlelo v Brně. Poloha kraje je z geografického hlediska poměrně výhodná díky jeho postavení na historickém spojení mezi jihem a severem Evropy. V rámci EU kraj sousedí se Slovenskem a Rakouskem, v rámci republiky s krajem Jihočeským, Pardubickým, Olomouckým, Zlínským a Vysočinou. Různorodé přírodní podmínky v kraji mají samozřejmý vliv na způsob využívání krajiny a na způsob života v konkrétní lokalitě. Na území kraje existují výrazné regionální rozdíly. Na jedné straně metropole kraje a druhé největší město republiky Brno má značný nadregionální význam. Je sídlem řady institucí celostátního významu a velmi významným centrem kultury a vysokého školství. Na druhé straně existují ve všech venkovských okresech určité oblasti, zaostávající v ekonomickém rozvoji a vybavenosti a také v míře vzdělanosti. Jihomoravský kraj patří k regionům s významným ekonomickým potenciálem včetně lidského potencionálu. Vytvořený hrubý domácí produkt kraje představuje téměř desetinu HDP České republiky. 39
Vzhledem k průmyslové tradici Brna a jeho okolí, má stále dominantní postavení v ekonomice kraje zpracovatelský průmysl, který se na celkové hrubé přidané hodnotě kraje podílí 23,6 %, na další tradiční odvětví především jižních oblastí kraje, zemědělství, připadá pouze 3,9 %. Rozvíjející se stavebnictví se podílí 8,0 % a nelze opomenout ani obchod a opravu spotřebního zboží s 12,8 % a tzv. komerční služby (15,7 %). V Jihomoravském kraji sídlilo v roce 2005 celkem 261 průmyslových podniků se 100 a více zaměstnanci. Tímto počtem se Jihomoravský kraj řadí mezi kraji na první místo v České republice. Téměř 95 % podniků působilo ve zpracovatelského průmyslu, z nichž téměř polovina spadá do tří nejvýznamnějších oborů v kraji – do výroby a oprav strojů a zařízení, výroby základních kovů, hutních a kovodělných výrobků a výroby potravinářských výrobků a nápojů. Tabulka č.3: Podíl sektorů na vytvořené HPH v JMK Sektor Jihomoravský kraj Česká republika terciální 60 % 58,8% sekundární 36,1% 37,9% primární 3,9% 3,3%
Zdroj: Statistický úřad.Demografický,sociální a ekonomický vývoj JMK 2002-2004 [cit. 2006-15-5] ]. Dostupný na WWW
V Registru ekonomických subjektů (RES), bylo v prosinci 2005 evidováno 258,3 tis. subjektů se sídlem v Jihomoravském kraji, což představuje téměř 11 % subjektů z celorepublikového registru. Téměř 42 % všech subjektů je registrováno v Brně-městě. Dlouhodobě okolo 80 % registru tvoří fyzické osoby. Nejvýznamnější část z nich tvoří fyzické osoby podnikající podle živnostenského zákona (v prosinci 2005 jich bylo 177 tis.). Z právnických osob obchodní společnosti, z nichž více jak 90 % je jich společnostmi s ručením omezeným. Podíl 12,2 % (tj. 14 tis. subjektů) jihomoravských samostatně hospodařících rolníků a zemědělských podnikatelů na celorepublikovém počtu staví kraj na 1. místo v mezi krajském porovnání. Podle převažující činnosti největší část subjektů (čtvrtina) podniká v obchodě a v opravách motorových vozidel a v oblasti nemovitostí a pronájmu (pětina). Míra nezaměstnanosti k 30.4.2006 činí 8,3 %. Podle statistických údajů klesla oproti roku 2005 kdy byla 10,5 %. Bohužel v příhraničních okresech Břeclav, Hodonín a Znojmo je dlouhodobě míra nezaměstnanosti nad průměrem kraje i republiky Socioekonomické aktivity (to znamená i školství) jsou výrazně koncentrovány do městských center a koridorů spojujících tato centra. Mimo ně zůstávají regiony se ztíženými podmínkami v důsledku méně výhodné polohy. Obyvatelé těchto regionů mají ztížený přístup na trh práce a mají omezené příležitosti pro podnikání a nemají přístup i ke kvalitním vzdělávacím programům. Tato území mají většinou nadprůměrnou míru nezaměstnanosti, vysoký podíl poproduktivního obyvatelstva, nevýhodnou vzdělanostní strukturu, nedostatečnou vybavenost obcí technickou infrastrukturou. Patří sem místa v okrese Znojmo, oblasti okolo Kyjova a Bučovic. Shrnutí Jihomoravský kraj patří k nejvíce se rozvíjejícím krajům. Je to dáno jeho geografickou polohou a jeho krajským městem Brnem. Odrazem je, že se projevuje vzdělanost pracovní populace v dobré koncentraci zahraničních investic v regionu v letech 1995-2005. Rozhodující ekonomickou základnou Jihomoravského kraje je, i přes značný pokles zaměstnanosti a objemu výroby, průmysl. Především díky průmyslové tradici Brna a jeho okolí má dominantní postavení v ekonomice kraje zpracovatelský průmysl, další tradiční 40
odvětví, především jižních oblastí kraje, zemědělství. Dále se rozvíjí stavebnictví, obchod a opravy spotřebního zboží a komerční služby. Postupně se daří snižovat nezaměstnanost v kraji. K přispění celoživotního učení mohou přispět ve velké míře průmyslové zóny. Jak je to vidět na příkladu z Brna (Černovická terasa, průmyslové zóny v Modřicích a Šlapanicích). Přispěli k snížení nezaměstnanosti v oblasti Brno-venkov. Bohužel se najdou v kraji oblasti, které mají jak ekonomické tak sociální problémy (vysoká nezaměstnanost, stárnoucí populace, špatné nerovnoměrné vzdělávací infrastruktury). Především oblast Znojemska, Kyjova a Bučovicka.
3.1.2 Demografický vývoj V Jihomoravském kraji se v posledním desetiletí projevují podobné rysy demografického vývoje jako v celé republice. Znamená to, že došlo k výraznému poklesu hrubé míry porodnosti a k mírnějšímu poklesu hrubé míry úmrtnosti. V důsledku poklesu porodnosti rychle klesá podíl dětské složky populace (do 15 let) a pozvolna se zvyšuje podíl obyvatelstva v poproduktivním věku. Tento proces demografického stárnutí se v příštích letech urychlí s tím, jak do poproduktivního věku budou vstupovat silné poválečné ročníky. Obyvatelstvo v Jihomoravském kraji stárne, zvyšuje se průměrný věk, který převyšuje republikový průměr, zvyšuje se podíl obyvatel ve věku 65 a více let a naopak se snižuje podíl dětí ve věku 0 - 14 let. Pokles živě narozených v letech 2000-2005 na 1,2 děti. Tabulka č.4: Podíl obyvatelstva v JMK (v %) 2000 Obyvatelstvo ve věku 0-15 let 116, Obyvatelstvo ve věku 16-64 let 69,5 Obyvatelstvo ve věku 65 a více let 14,4
2004 14,7 70,7 14,6
Zdroj: Statistický úřad. Statistická ročenka JMK 2005 [cit. 2006-15-5] ]. Dostupný na WWW < http://www.brno.czso.cz/xb/edicniplan.nsf/p/13-6201-05> 44
V roce 2004 činil celkový přírůstek 631 osob. Ke konci roku žilo v 647 obcích celkem 1 123 201 obyvatel. Ve složení obyvatelstva podle pohlaví měly převažující podíl ženy, na 1000 mužů připadlo 1061 žen. Je to ovlivněno především strukturou města Brna, kde žije na 1000 mužů 1107 žen. Průměrný věk obyvatel Jihomoravského kraje činí 40,0 roků, z toho nejmladší je populace v obci Práče v regionu Znojmo s průměrným věkem 32,4 let a nejstarší jsou obyvatelé obce Nelepeč-Žernůvka v regionu Brno-venkov, kteří mají v průměru 60,6 let. Z celkového počtu obyvatel žilo ve 47 obcích se statutem města 63 % obyvatel. Hustota obyvatelstva dosahuje průměru 159 osob na km2, což je v porovnání s celostátním průměrem o 29 osob více. Největší hustotu osídlení v kraji má obec Zastávka (2007 osob na km2) a nejmenší Zálesná Zhoř (7 osob na km2) lokalita Rosicko. Shrnutí Přírodní vlastnosti krajiny mají vliv na způsob jejího využívání a na způsob života v ní. Významnou měrou tedy buď přímo, nebo zprostředkovaně, může ovlivňovat i rozvojové šance daného území.
44
Statistický úřad [online]. Statistická ročenka JMK 2005 [cit. 2006-15-5] ]. Dostupný na WWW < http://www.brno.czso.cz/xb/edicniplan.nsf/p/13-6201-05>
41
Jak bylo výše uvedeno dlouhodobě dochází k pozvolnému stárnutí populace a trvale stoupá počet osob produktivního a poproduktivního věku. V kraji jsou nejčetněji zastoupeny obce s počtem obyvatel menším než 500. Průměrná populační velikost obce v kraji je 1771 obyvatel, čímž se kraj významně neliší od celorepublikového průměru. V kraji existují výrazné regionální rozdíly(např. v malých obcích menší infrastrukturální vybavení). Mezi nejvíce stárnoucí místo v JMK patří správní region Brno. Naopak vyšší porodnost zaznamenává správní region Brno-venkov.
3.2 Charakteristika vzdělávání v regionu V Jihomoravském kraji má město Brno významné regionální postavení. Situované na křižovatce dálnic ve směru Praha, Vídeň, Bratislava a Olomouc. Je střediskem tradičních mezinárodních výstav a veletrhů, které podtrhují jeho status rušného mezinárodního obchodního centra. Druhé největší město republiky má také značný nad regionální význam. Je jednak sídlem řady institucí celostátního významu, především soudnictví, ale i významným centrem kultury a hlavně zaujímá velkého postavení ve školství. Podle statistiky pouze desetina obyvatel v Jihomoravském kraji starších 15 let absolvovala vysokou školu. Ve srovnání se strukturou zachycenou při sčítání v roce 1991 však došlo k významnému nárůstu formální vzdělanosti. Podíl obyvatel s úplným středoškolským nebo vysokoškolským vzděláním byl v roce 2001 v kraji 39 %, což bylo o 1 % více než v ČR. Výrazně vyšší je stupeň vzdělanosti v Brně, kde má maturitu 52 % obyvatel starších 15 let. Od roku 2002 se postupně zvyšuje vysokoškolská vzdělanost. Tabulka č.5: Vzdělání populace ve věku 15 a více let v JMK (v tis.) Vzdělání 2002 2003 Celkem 948,9 951,9 Základní a bez vzdělání 211,3 207,4 Střední bez maturity 330,2 347,0 Střední s maturitou 295,9 284,8 Vysokoškolské 111,5 112,4
2004 956,6 199,5 352,0 284,1 120,0
Zdroj: Statistický úřad. Statistický bulletin - Jihomoravský kraj za rok 2005 [cit. 2006-15-5] ]. Dostupný na WWW < http://www.brno.czso.cz/xb/edicniplan.nsf/aktual/ep-1
K pozitivům kraje patří dostatečná síť předškolních a školských zařízení. Síť škol většinou pokrývá požadavky na umístění dětí. Významnou kapacitu vzdělávacího, výzkumného a informačního zázemí představují odborné střední školy. Snahou středního a učňovského školství je zabezpečení provázanosti nabídky středního školství s potřebami trhu práce. Z celkového počtu 67 610 žáků středních škol všech forem studia plných 94,7 % žáků studuje v denní formě ve školním roce 2005/6. U jiných než denních forem studia si zachovávají poměrně silnou pozici školy soukromých zřizovatelů – vyučují téměř čtvrtinu studujících (celkově 3 596 studentů v celém Jihomoravském kraji.). Ve všech formách nástavbového studia 5 341 žáků je podíl denní formy studia 49,6 %. Do prvních ročníků oborů nástavbového studia bylo přijato 2680 žáků (v loňském roce 2 748 žáků), z toho 1 424 (tj. 53,1 % z celkového počtu) do denní formy. Z toho vyplývá, že 50 % žáků je buď v kombinované nebo distanční formě studia. Vyšší odborné školy jsou v Jihomoravském kraji rozmístěny nerovnoměrně - 11 škol působí v Brně, 2 v okrese Hodonín, po jedné pak v okresech Blansko,Vyškov a Znojmo. Celkem ve školním roce 2004/05 studovalo na VOŠ 3 796 studentů, z toho v denním studiu 3108, což je 81,9 % z celkového počtu zbytek v dálkovém studiu. 42
Na vysoké úrovni vzdělanosti v kraji se podílí i kvalitní systém vysokého školství, zejména brněnské vysoké školy s dlouhou tradicí a v mnoha oborech s mezinárodním uznáním. V Brně jsou soustředěné všechny veřejné VŠ (Janáčkova akademie muzických umění, Masarykova univerzita, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Vysoké učení technické) a státní vysoká škola Univerzita obrany. Z počtu soukromých VŠ je v Brně 5 (Soukromá vysoká škola daňového poradenství STING, Soukromá vysoká škola Karla Engliše, Brno Internatinonal Business School, Newton College, Rašínova vysoká škola), jedna v Kunovicích (Evropský polytechnický institut) a jedna ve Znojmě (Soukromá vysoká škola ekonomická Znojmo). Do celoživotního vzdělávání zapadá také vysokoškolské vzdělávání pro občany seniory, kteří ukončili výdělečnou činnost, nebo občany invalidní, kteří mají zájem o určitý vědní obor. Tento typ vzdělávání se nazývá Univerzita třetího věku a v Brně ho poskytují celkem čtyři vysoké školy a jejich fakulty. Tabulka č.6: Počet škol podle typu v JMK 2002/2003 681 MŠ 457 ZŠ 43 Gymnázia 85 SOŠ 57 SOU 126 Speciální školy 16 VOŠ VŠ - státní 1 - veřejné 5 - soukromé 3
2003/2004 622 451 43 90 55 134 16 1 5 6
2004/2005 614 440 40 85 45 137 16 1 5 7
Zdroj: Statistický úřad. Statistická ročenka JMK 2005 [cit. 2006-15-5] ]. Dostupný na WWW < http://www.brno.czso.cz/xb/edicniplan.nsf/p/13-6201-05>
Mezi instituce z pohledu rozvoje lidských zdrojů, do kterého patří celoživotní vzdělávání, patří v kraji Rada hospodářské a sociální dohody JMK (RHSD), která je společným dobrovolným a iniciativním orgánem odborů zaměstnavatelů a zástupců krajů pro tripartitní vyjednávání hospodářského a sociálního rozvoje. Projednává a navrhuje v oblastech: hospodářský a sociální rozvoj, zaměstnanost a RLZ, podmínky podnikání, veřejné služby, pracovněprávní podmínky obyvatel, integraci ČR do EU a příhraniční spolupráci.V RHSD zasedá vedení JMK, zástupci odborových svazů a zástupci podnikatelských a zaměstnavatelských svazů. 45 Při RHSD pracuje Rada pro RLZ JMK , která je složená ze sociálních partnerů a zástupců školských a vzdělávacích institucí a ÚP. Rada RLZ JMK koordinuje a zajišťuje spolupráci mezi územními orgány státní správy, územními samosprávami působícími v oblasti RLZ v JMK zaměstnavatelskými svazy, odbory a dalšími právnickými a fyzickými osobami. RRLZ vytvořila systém trvalé spolupráce se 7 ÚP a byly ustaveny Regionální rady RLZ.
45
Krajské rady pro rozvoj lidských zdrojů jako volné sdružené seskupení regionálních partnerů. Vznikaly v letech 2003–2005 na základě metodického pokynu vlády.
43
Shrnutí V ČR i v Jihomoravském kraji existuje těsná pozitivní závislost mezi velikostí obce a stupněm formální vzdělanosti jejích obyvatel. Statistika distanční nebo dálkové formy studia prakticky neexistuje. Na krajském úřadě se celoživotnímu vzdělávání nikdo bohužel nevěnuje. Pravdou zůstává, že kraj má omezené možnosti v rozvoji dalšího vzdělávání. Měl by, ale více spolupracovat s institucemi, na které se celoživotní vzdělávání vztahuje. Jako zřizovatel má, ale pravomoc ovlivnit rozvoj prostřednictvím technické infrastruktury školských zařízení. Podle statistické ročenky se dá rámcově zjistit, že v různých jiných formách studií než denním, studuje v kraji asi 3 % studentů. (ZŠ, SŠ a VOŠ). Mezi nejvíce navštěvované školské instituce, mimo denní formy studia, patří obory nástavbového studia (tj. střední odborné školy). Síť předškolních a školních zařízení v JMK dostatečně pokrývá požadavky na umístění dětí do škol. V příštích letech lze očekávat díky demografickému vývoji tendence k další redukci předškolních i školských zařízení. Tyto kapacity by se dali využít k rozvoji dalšího vzdělávání. Koordinátorem by měla být Rada RLZ JMK. Záměry a vize v celoživotním vzdělávání v kraji jsou podrobněji rozebrány v kapitole Dokumenty na regionální úrovni.
3.2.1 Dokumenty na regionální úrovni zaměřené na další vzdělávání 46
- Program rozvoje kraje z roku 2002 V oblasti RLZ v opatření rozvoj celoživotního vzdělávání si kraj dál za cíl: - Podporu projektů celoživotního vzdělávání s důrazem na výuku cizích jazyků informačních technologií, rekvalifikací, specifických znalostí (tento cíl se částečně plní, protože tyto projekty probíhají v rámci celého státu). - Podpora rozvoje systému vzdělávání veřejné právy (cíl se plní). - Podpora rekvalifikací absolventů škol, rozvoj zvyšování kvalifikace lektorů pro výuku v systému celoživotního vzdělávání a rozvoj sítě školících a poradenských firem. V oblasti terciálního školství : - Podpora vysokého školství, zvyšování kapacit pro umožnění vysokoškolského vzdělávání většímu množství zájemců, modernizace technického a technologického vybavení. - Podpora rozvoji vysokého školství s ovlivňováním nabídky mezi druhy a obory vysokoškolského vzdělávání a celospolečenskou poptávkou, zejména trhu práce. - Podpora vědy a výzkumu a propojení s praxí. 47 - Strategie pro Brno z roku 2002 Podobné cíle si stanovilo za cíl Brno jako v dokumentu Program rozvoje kraje. Dalo si za cíl stát atraktivním univerzitním centrem mezinárodního významu, podporujícím vazby mezi akademickou, veřejnou a soukromou sférou, s úzkým napojením na místní průmysl a služby, a postupně se stát centrem celoživotního vzdělávání zvyšujícím potenciál lidských zdrojů města. Záměrem města je Brno – univerzitní město. Částečně se tento cíl začíná naplňovat. V Brně začínají vznikat kampusy a inkubátory, které mohou v budoucnosti přispívat k rozvoji dalšího vzdělávání (např. v lékařské oblasti Fakultní nemocnice u svaté Anny, nebo výzkumný komplex u Fakultní nemocnice
46
Jihomoravský úřad [online]. Program rozvoje JMK. 2002 [cit. 2006-15-5]. Dostupný na WWW < http://www.kr-jihomoravsky.cz/menu310.htm > 47 Město Brno [online]. Strategie pro Brno.2002 [cit. 2006-15-5] ]. Dostupný na WWW < http://www.brno.cz/strategie2002/ >
44
v Bohunicích, malé inkubátory jsou v technické oblasti při vysoké škole Vysokého učení technického). 48 - Program rozvoje 2006 navazuje na Program rozvoje kraje z roku 2002. PR JMK je základním střednědobým programovým dokumentem k podpoře regionálního rozvoje na úrovni kraje s důrazem na sociálně ekonomickou sféru. V této době se zpracovává jeho konečná verze. Cílem pro rozvoj v kraji: - Podpora podnikatelských programů s vysokou přidanou hodnotou produkce, rozvoj výzkumu, vývoje a inovací (i v prostředí vysokých škol) - Podpora realizace reálných rozvojových projektů u rozhodujících ekonomických subjektů a cíleného souboru subjektů malého a středního podnikání, preferujících kooperaci s rozhodujícími ekonomickými subjekty - Zvýšení adaptability zaměstnavatelů a zaměstnanců na změny ekonomických a výrobně technologických podmínek - Podpora přímých investic do lidského kapitálu a do vytváření nových pracovních míst - Podpora rozvoje vyvážené funkční struktury sídel s důrazem na koncepční rozvoj bydlení a jeho kvality - Rozvoj struktury vzdělávání v souladu s kvalifikovanými prognózami na trhu práce a rozvojem systému celoživotního vzdělávání - Podpora rozvoje terciárního vzdělávání a rozvoje vědy a výzkumu Pokud by se společně rozvíjeli tyto všechny cíle nastartoval by se rozvoj dalšího vzdělávání. - Výroční zpráva o stavu koncepce a rozvoje sítě a stavu rozvoji výchovně vzdělávací soustavy v Jihomoravském kraji je dokument zaměřen k počátečnímu vzdělávání. O dalším vzdělávání se zde hovoří pouze okrajově. 49 - Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy Jihomoravského kraje. Dokument z roku 2006 obsahuje cíle v rozvoji celoživotního vzdělávání. Sestavován je na základě školské politiky státu a je každé dva roky obnovován. Obsahuje 8 základních směrů rozvoje regionálního školství: − Celoživotní učení pro všechny a jeho realizace, − Zkvalitnění a modernizace vzdělávání (kurikulární reforma), − Zajišťování kvality, monitorování a hodnocení vzdělávání, − Zajišťování rovnosti příležitostí ke vzdělávání, − Rozvoj integrovaného systému poradenství ve školství (směrem ke školním poradenským pracovištím a poradenství k volbě povolání), − Zvyšování profesionality a společenského postavení pedagogických pracovníků a k tomu dva doplňkové směry: Změna struktury vzdělávacích příležitostí a Zájmové vzdělávání. Úkolem jsou: − podpora vzniku regionálního informačního centra pro celoživotní učení. − podpora rozvoje distanční formy vzdělávání na SŠ a VOŠ. − podpora tvorby modulových programů vzdělávání na SŠ − vytvoření podmínek pro podporu komunitních škol, tedy iniciativ škol všech stupňů, které zvyšují nabídku aktivit dalšího vzdělávání dospělých. 48
Jihomoravský úřad [online]. Metodika zpracování PR JMK. 2006 [cit. 2006-15-5] Dostupný na WWW < http://www.partnerstvi-jmk.cz/page.php?action=detail&id=62> 49 Jihomoravský úřad [online]. Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy Jihomoravského kraje Brno.2006 [cit. 2006-15-5] ]. Dostupný na WWW < http://www.jmskoly.cz/jmkraj/index.html >
45
Kraj hodlá podpořit školy, které nabídnou uchazečům o další vzdělávání (včetně zdravotně znevýhodněných) možnost získat dílčí či plnou kvalifikaci a státem uznaný stupeň vzdělání při zohlednění získaného vzdělání a zkušeností získaných praxí. Jako jedna z možných cest se jeví využití tzv. individuálních studijní plánů. Myšlenky jsou to velice pěkné, ale rozpočet kraje na další vzdělávání je nízký například ve srovnání s Moravskoslezským krajem. Zde mají lépe rozpracované i konkrétní programy pro další vzdělávání. Prostředky se použijí na vznik regionálního centra pro celoživotní vzdělávání. Hlavní ukazatele jak docílit cílu „Celoživotní učení pro všechny“. Je nutné zvýšit podíl škol poskytujících další vzdělávání, počet kurzů dalšího vzdělávání, které školy nabízí a počet účastníků kurzů dalšího vzdělávání. Rozvoj dalšího vzdělávání by měly aktivněji a programově zajišťovat (zejména mimo Brno) všechny střední školy (nejen gymnázia). Tabulka č.7: Návrh výdajů v rámci směru Celoživotní učení v JMK 2006 2007 2008 500 000 1 000 000 1 000 000
Zdroj: JMK]. Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy Jihomoravského kraje Brno.2006 [cit. 2006-15-5] ]19 s.. Dostupný na WWW < >
- Strategie rozvoje lidských zdrojů JMK. Další soubor dokumentů pro rozvoj dalšího vzdělávání v kraji vznikal během roku 2006. Řídícím orgánem zpracování je Rada pro RLZ JMK, která je zároveň poradním orgánem Rady hospodářské a sociální dohody JMK. Strategii na období 2006-2013 zpracovává pro JMK Ekonomicko-správní fakulta MU ve spolupráci s Fakultou sociálních studií MU a Centrem pro regionální rozvoj MU. Strategie RLZ se tak vedle Strategie rozvoje JMK a Programu rozvoje JMK se stane dalším z důležitých, strategických, rozvojových a programových dokumentů kraje. Tyto dokumenty by se měly více stát předmětem veřejné diskuse v obcích, zejména při přípravě komunálních voleb. Měla by se jim věnovat větší pozornost i místní média. Shrnutí Z těchto dokumentů vyplývá, že i Jihomoravský kraj se chce zapojit do rozvoje celoživotního učení. Prostřednictvím Rady pro RLZ v JMK se snaží podporovat všechny věkové skupiny, podporovat jejich spolupráci a vytvořit nejpříznivější podmínky propojení jak počátečního tak dalšího vzdělávání. Zatím se to koná v mnoha ohledech pouze v rovině teoretické. Některá konkrétní opatření jsou v dokumentu Dlouhodobého záměru vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy Jihomoravského kraje z roku 2006. Nelze zatím říci, zda tyto cíle budou naplňovány, protože se jedná zatím o nový dokument. Podle dokumentu z roku 2003 se k naplnění cílů kraj nepřiblížil. Například: rozvoj regionálního centra pro další vzdělávání a rozvoj distančních forem vzdělávání na SŠ a VOŠ byly vytýčeny už v roce 2003. Konkrétně by měl kraj upřednostnit rozvoj dalšího vzdělávání a začlenit školy do rozvoje. Další a velmi důležitý dokument je Strategie rozvoje lidských zdrojů v JMK. Strategie RLZ v JMK je jednou z nejvýznamnějších součástí strategického řízení rozvoje kraje. Ovlivní nejen zaměstnanost v kraji, životní úroveň obyvatelstva a konkurenční schopnost v regionu, ale také rozvoj konkurence v domácích a zahraničních regionech. Důležitá je také tato strategie pro získávání nových investorů Díky novému způsobu kurikula ve školách by si mohly sami školy ve spolupráci s obecními úřady, pracovními úřady a krajem začlenit programy pro dospělé (např. v rámci Národního programu počítačové gramotnosti). Problém rozvoje vzdělávání by měli také správní mikroregiony, města a obce zahrnout do vlastních Strategií a Programů rozvoje. 46
3.3 Návrhy na zlepšení vzdělávání dospělých v regionu Geografická poloha kraje je poměrně výhodná, což je dáno především jeho postavením na jednom z nejvýznamnějších přirozených spojení Středozemí se Střední a Severní Evropou. Kraj sousedí s členskou zemí EU Rakouskem a dále Slovenskem. V hospodářské činnosti je nerovnováha mezi Brnem a ostatními oblasti v Jihomoravském kraji. Mezi silné stránky rozvoje dalšího vzdělávání v oblasti dalšího vzdělávání patří nadprůměrná úroveň vzdělanosti obyvatelstva kraje a institucionální struktura vzdělávacího systému. Při hodnocení kvality školství nelze opomenout silné zastoupení vysokého školství ve městě Brně. Vysoké školství v Brně je významným činitelem formujícím jak ekonomický, tak sociální rozvoj městského prostředí. Město, vysoké školy a hospodářské subjekty ve městě působící, vytvářejí systém, jehož složky se navzájem ovlivňují v takových tématech, jako je např. trh práce, investiční atraktivita či kulturní image města. Významnou oblastí je napojení vysokých škol na místní hospodářství. V oblasti aplikovaného (orientovaného) výzkumu je situace poznamenána útlumem tradiční průmyslové výroby ve městě, nicméně vysoké školy jsou poměrně flexibilní ve své orientaci na přicházející nová sekundární a terciární odvětví. Brno má dobré výchozí podmínky stát se významným centrem středoevropského vzdělání, vědy a výzkumu. K tomu směřují i některé rozbíhající se aktivity, jako např. Technologický park, Centrum evropského vzdělávání nebo projekt Medical Parku. Intenzita kontaktů mezi akademickou a podnikatelskou sférou narůstá (i v důsledku transformace hospodaření vysokých škol), není však posilována intervencemi veřejné správy – např. v podobě podnikatelského inkubátoru nebo masivnější podpory kontaktních a zprostředkovatelských aktivit. Město počítá s potenciálem vysokého školství ve svém ekonomickém marketingu, současně však již nesleduje využití tohoto potenciálu konkrétními investory. Poměrně málo je akademická sféra angažována na formulaci rozvojové politiky města a kraje. Pouze sporadicky je její znalostní potenciál využíván JMK nebo Magistrátem města Brna pro zpracování expertiz, politik či jako poradní zázemí. Dílčí význam mají vysoké školy v řadě specifických oblastí, jako jsou kulturní události či rozvoj kongresové turistiky. V současnosti neexistuje soustředěný přehled o jednotlivých spolupracích VŠ a soukromého i veřejného sektoru. Spolupráce existuje na úrovni jednotlivých výzkumných záměrů (hospodářských aktivit) konkrétních řešitelů. Na druhé straně nejsou stanoveny ukazatele hodnotící míru zapojení akademické sféry do socioekonomického rozvoje města. Je důležitá jednotná formulace a uplatnění ve výročních zprávách VŠ (počty vytvořených pracovních míst, dosažený výkon (obrat) v Kč, posouzení významu realizované aktivity vůči vědeckým, výzkumným, uměleckým záměrům i výstupům VŠ v daném roce).Zlepšením stavu v této oblasti a vytčením cílů se má zabývat program „Brno - univerzitní město“50. Výstupem by měla být koordinace, soustřeďování a vyhodnocování informací. Nevýhodou kraje je vysoká míra nezaměstnanosti, která je čtvrtá nejvyšší mezi všemi kraji v ČR. Na tuto míru nezaměstnanosti má významný vliv dlouhodobý nesoulad mezi nabídkou a poptávkou na trhu práce. Je třeba rozvíjet rozvoj lidských zdrojů, což je i rozvoj celoživotního učení.
50
Město Brno [online]. Strategie pro Brno.2002 [cit. 2006-15-5]. Dostupný na WWW < http://www.brno.cz/strategie2002/ > Indikátorem pro rozvoj programu je podíl vysokoškolských studentů na celkovém počtu obyvatel a podíl zahraničních studentů na celkovém počtu posluchačů. A dosažením Brna univerzitního města z nadnárodního hlediska.
47
V regionu jsou vzdělávací aktivy především koncentrovány do městských center a koridorů spojujících tato centra. Mimo ně zůstávají regiony se ztíženými podmínkami v důsledku méně výhodné polohy (oblast Znojma, část okolo Pohořelic a Hodonínsko). Obyvatelé těchto regionů mají ztížený přístup na trh práce, důsledkem periferní polohy jsou také omezené příležitosti pro podnikání a další vzdělávání. Zde se naskytuje příležitost ve vzdělávání. V kapacitě místních základních a středních škol a především v městských a obecních knihovnách, které u nás mají dlouhou tradici. Ze strany státu, kraje i obcí je nutná jejich finanční podpora. Mohou dnes i v budoucnu plnit úlohu kulturních i vzdělávacích středisek, zejména budou-li připojeny na moderní komunikační technologie. Veřejné knihovny v rámci realizace Státní informační politiky zabezpečují informační potřeby uživatelské veřejnosti nejrůznějších kategorií, umožňují občanům přímý a volný přístup k informacím v tradiční i elektronické podobě a to z regionálních, národních i mezinárodních zdrojů. V kraji existuje hustá síť veřejných knihoven poskytujících knihovnické a informační služby. Zřizovateli veřejných knihoven jsou obce a města se svými samosprávními orgány, orgány státní správy a Ministerstva kultury ČR. Tyto knihovny by se perspektivně měly stát novými, moderními centry celoživotního vzdělávání. Měl by se zde využívat potenciál různých občanských sdružení. Jeho kapacity nejsou doposud dostatečně využívány. Díky nepříznivému demografickému vývoji a špatné infrastruktuře je v některých oblastech vysoká úroveň nezaměstnanosti (v jižních okresech kraje, ale také v Brně). Projevuje se zde nízká územní a profesní mobilita pracovních sil a určitý nesoulad mezi orientací profesní přípravy s potřebami trhu práce, i nedostatečný rozvoj systému celoživotního systému vzdělávání. Je třeba lépe zapojit nástroje aktivní politiky zaměstnanosti v kombinaci s prevencí nezaměstnanosti a podporou tvorby nových pracovních míst (včetně podpory ESF vytvořit podmínky pro malé a střední podnikatele). Je třeba zvýšit flexibilitu, kvalitu a efektivitu vzdělávacího systému v JMK. Otevření širšímu světu, rozvoj institucí a struktur, zajišťujících vazby mezi sférou vzdělávání a oblastí trhu práce, podpora všech forem odborného vzdělávání, a využití vědeckého potenciálu kraje 51 při podpoře výzkumných, vývojových a inovačních procesů . Je nutno posílit roli Brna jako druhého nejvýznamnějšího města rozvoje v ČR a využití spolupráce s Dolním Rakouskem a Slovenskem, resp. využití všestranné mezinárodní spolupráce a také lepšího využití a možnosti intenzivnějšího čerpání zdrojů EU a zkvalitnit zázemí univerzitního centra. Obsahem je zlepšování podmínek pro rozvoj vysokoškolské infrastruktury, využití vysokého školství k oživení vybraných území města, zvýšení internacionalizace vysokých škol, nepřímá podpora doplňkových a servisních aktivit a služeb, 52 vytýčený program např. Školy pro Brno, Brno pro školy .
51
V Brně má pracoviště 16 ústavů Akademie věd České republiky (sedm hlavní sídlo a dalších devět pobočky), 11 výzkumných ústavů a při jednotlivých fakultách brněnských vysokých škol je řada pracovišť, které využívají vědeckého potenciálu profesorského a učitelského sboru i studentů k přípravě, zpracování a realizaci řady výzkumných a vývojových programů a projektů. 52 Město Brno [online]. Strategie pro Brno.2002 [cit. 2006-15-5] . Dostupný na WWW < http://www.brno.cz/strategie2002/ > Cílem je posílení vazeb mezi školami a místním prostředím. Obsahem je podpora spolupráce akademické a vzdělávací sféry s místním výrobním a výzkumným sektorem, službami a veřejnou správou, motivace mladých odborníků, eliminace tzv. ”odlivu mozků”, vytváření podmínek pro celoživotní vzdělávání. – Využití potenciálu vysokého školství v ekonomickém a sociálním rozvoji města – Vytvoření silného centra technologicky vyspělých oborů průmyslu a služeb
48
Město Brno je iniciátorem a podílí se na několika velkých rozvojových projektech, které výhledově přispívají k řešení některých problémů města a kraje. Zároveň posilují jeho konkurenceschopnost v rámci ČR i středoevropského prostoru. Např. Brněnská průmyslová zóna – Černovická terasa, Jižní centrum, Český technologický park, Univerzitní kampus Bohunice. Velice důležité je spolupráce mezi školami, úřady práce, zaměstnavateli prostřednictvím hospodářských komor a krajem v rozvoji dalšího vzdělávání. Shrnutí Mezi silné stránky JMK patří vysoký podíl terciárního vzdělání. Existuje systém právních nástrojů pro využití evropských fondů pro oblast dalšího vzdělávání. Je třeba účinně realizovat Strategii rozvoje lidských zdrojů JMK a Program rozvoje JMK. Více spolupracovat mezi vzdělávacími institucemi (SOU, SOŠ, VŠ). Nejsou jednoznačně legislativně vymezeny kompetence a odpovědnosti významných aktérů v rozvoji vzdělávání (stát, zaměstnavatelé, odbory, obce a regiony, profesní organizace, školy a vzdělávací instituce atd.). Je nutné prohlubovat spolupráci mezi veřejnou správou, občanským a soukromým sektorem v JMK a posílit role obcí III stupně.
49
4 ZÁVĚR Jedním z nejvýznamnějších trendů ve vývoji vzdělávání vůbec je rychlý rozvoj různých způsobů vzdělávání dospělých. Hlavní příčiny tohoto vývoje spočívají v požadavcích trhu práce. V důsledku rozšiřování nabídky a ve snaze o zlevňování výrobků a služeb v podmínkách sílící konkurence a rozšiřující se globalizace rychle rostou požadavky na rychlou aplikaci nejnovějších poznatků, které umožňují zvyšovat produktivitu, kvalitu a efektivnost. Zároveň dochází ke změnám ve struktuře zaměstnanosti. Mění se také obsah práce, zejména v rychle se rozvíjejících odvětvích (např. informační technologie, komunikace) se mění obsah práce a používané poznatky tak rychle, že většina jich zastarává za několik málo let. Dosavadní tradiční jednorázové vzdělávání „pro celý život“ již zdaleka nestačí, rozhodující se stává koncepce celoživotního vzdělávání. Naše děti se už fakticky a bez výjimky budou muset zapojit do celoživotního vzdělávání. Základní role státu by měla být iniciační a koordinující pomocí zákonů a opatření s nepřímým (např. ekonomickým) účinkem. Mělo by být vytvářeno prostředí, v němž by účastníci trhu volili pro sebe nejvýhodnější strategii. Jak je popisováno v oblasti odborného vzdělávání hlavními subjekty jsou – podniky, vzdělávací instituce a úřady práce. Kolem nich a ve vazbě na ně působí řada dalších státní správa a samosprávné orgány (ministerstva, svazky obcí, zastupitelstva a rady měst a obcí, kraje), vzdělávací zařízení (střediska, agentury, vysoké školy, střední školy a učňovské školy), zaměstnanecké a podnikatelské orgány (hospodářské komory, cechy a další profesní společenstva, svazy zaměstnavatelů, podnikatelské subjekty všeho druhu, včetně agentur pro rozvoj zaměstnanosti a agentur personálních). Práce se snažila popsat a analyzovat situaci v ČR Ukázalo se, že ve srovnání s počátečním vzděláváním v rámci školské soustavy je další vzdělávání značně diferencované a nekoordinované, a to jak pokud jde o hlavní skupiny vzdělávaných, tak i o poskytovatele vzdělávání, vzdělávací cíle, metody, organizaci, řízení a financování. Účastní se ho zaměstnanci podniků a dalších institucí všech odvětví, samostatní podnikatelé i nezaměstnaní. Další vzdělávání poskytují vzdělávací firmy, podniky, státní i nestátní školy.
Systém celoživotního vzdělávání prakticky v ČR neexistuje.
Hnací silou ekonomického vývoje je lidský kapitál. Pokud porovnáme rozvoj lidského kapitálu s Evropu, ČR za ní zaostává. V každém národním státě je to diferencované. Situace se rapidně liší například ve Velké Británii nebo ve Francii. Přístup k dalšímu vzdělávání závisí na tom, jakým způsobem je ve společnosti vnímána zodpovědnost za sebe sama, jaké hodnoty mají u lidí prioritu,atd. V Evropě existují systémy dalšího vzdělávání, které prakticky fungují a jsou osvědčené. Je to především určeno přístupem, mentalitou a sociálními podmínkami daného státu. Komplexně je viditelné, že systém dalšího vzdělávání v Evropě funguje. Na základě Lisabonské strategie, kterou přinesla EU, vznikly na národní úrovni některé dokumenty, které mají přispět k rozvoji celoživotního vzdělávání. Za významné lze považovat strategické dokumenty, jako je Národní program rozvoje vzdělávání v ČR (Bílá kniha), Dlouhodobý záměr rozvoje vzdělávání a vzdělávací soustavy ČR a Strategie rozvoje lidských zdrojů pro ČR. Dokumenty vymezují řadu cest k všestranné modernizaci vzdělávání a zvyšování jeho kvality. O významu přechodu ke společnosti znalostí je v ČR řadu článků 50
a dokumentů, ale zatím není jasné co je co a kdo za co odpovídá. Systémově není zatím vyřešeno financování nebo hodnocení kvality. Nápravu můžeme hledat částečně v zákoně, který prošel legislativním procesem v letošním roce Zákon o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání. Jeho základní tezí je vytvoření otevřeného systému dalšího vzdělávání, který nebude omezovat různé poskytovatele vzdělávání, ani ty, kteří se chtějí vzdělávat. Cílem je propojit počáteční a další vzdělávání a umožnit i v dospělosti získat příslušný stupeň vzdělání každému, kdo prokáže odpovídající úroveň kompetencí, znalostí a dovedností, klade důraz na to, aby chystané změny v žádném případě nevedly k devalvaci kvality poskytovaného vzdělání. Analýzou bylo především zjištěno, že celoživotní učení se dosud nestalo charakteristickým znakem české vzdělávací soustavy. Chybí mnohdy motivace a chuť se tímto problémem zabývat.. Nejen na státní, ale i na regionální úrovni. Na rozdíl od většiny evropských zemí chybí v ČR systematičnost. Příkladem nesystematičnosti je regionální politika dalšího vzdělávání. Kdy existují dokumenty a instituce, které o sobě vzájemně nevědí. Vzhledem k vývoji a současnému značnému demografickému poklesu je málo věnována pozornost na rozšíření možností, zlepšení podmínek a vytvoření motivace pro vzdělávání dospělých. Prakticky neexistují instituce, které by poskytovali informace o dalším vzdělávání. Politika dalšího vzdělávání je často nekoordinovaná, nejen na celorepublikové, ale i na místní úrovni. Do oblasti dalšího vzdělávání se snaží zapojit vysoké školy, vyšší odborné školy, střední školy a další subjekty. V Jihomoravském kraji je stanovena Rada RLZ JMK, která vyzvala všechny dotčené složky ke spolupráci. Během roku 2006 byly vytvořeny koncepční dokumenty, které vytýčily cíle v rozvoji dalšího vzdělávání v kraji. Především je to Program rozvoje kraje a Strategie RLZ v JMK. Významně k tomu přispívají prostředky z evropských strukturálních fondů. Ukazuje se, že je ještě mnoho nezodpovězených otázek k rozvoji dalšího vzdělávání, jako je: Odstranění diskriminace a podpora znevýhodněných společenských skupin v přístupu ke vzdělávání . Podpora zájmu o získávání nových poznatků, posílení motivace k učení a k dalšímu vzdělávání. Posilování všeobecného vzdělanostního základu jako předpokladu pro další vzdělávání a jako výchozí základnou pro další rozhodování o profesní dráze. Zvyšování účasti na terciální úrovni vzdělávání a rozšiřování možnosti vzdělávání na této úrovni. Odstraňování bariér při prostupnosti vzdělávacího systému a to ve vertikální i horizontální rovině. Lepší využívání informačních technologií při výuce již na nižších stupních vzdělávání. Klást vyšší důraz na jazykové vzdělávání. Zvýšit účast dospělých na dalším vzdělávání a to především na terciální úrovni. Zlepšit podmínky pro vzdělávání v již započaté pracovní kariéře. Počáteční vzdělání by mělo otevírat cestu k široké nabídce kvalifikačních profilů a poskytnout dostatečně široký vzdělanostní potenciál pro vstup do libovolného z nich. Získání specifických odborných znalostí a propojení získaných znalostí s požadavky trhu práce by již mělo být z valné části úkolem dalšího vzdělání
51
Řešením rozvoje dalšího vzdělávání je vytvářet spoluprácí všech aktérů a relevantních partnerů integrovaný kvalitní systém dalšího vzdělávání. Utvrzovat všeobecný konsensus všech účastníků o potřebě investovat do vzdělávání. Preferovat vzdělávání jako hlavní národní faktor ekonomického růstu (dostat do podvědomí celé společnosti vzdělanost). Vyrovnat demokratickou, ekonomickou a existenciální gramotnost (vést jedince k zodpovědnosti za svou budoucnost). Zvýšit odborné, profesní a organizační adaptability a etické integrity (přizpůsobivost všech zainteresovaných složek ve vzdělávání). Internacionalizace znalostí a dovedností manažerů (umět zacházet s lidskými zdroji). Rozvíjet strategii celoživotního učení na všech stupních, úrovních a druzích (větší medializace ve vzdělávání). Konstatováním se v bakalářské práci došlo k výsledku, že do jisté míry známe teoretické řešení, ale k jejich implementaci chybí chuť, zájem, rozhodnost, kompetence a kompetentnost.
52
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Monografie: CIBULKOVÁ P., et. al.: Vývojová ročenka školství v České republice 1995/96-2004/05. 1. vyd. Praha: Ústav pro informace ve vzdělávání 2005. s 89. ISBN 80-2110-49-37 MPSV: Evropský sociální fond v ČR Operační program Rozvoj lidských zdrojů jako jedna z možností finanční podpory z Evropského sociálního fondu, 1.vyd. Praha. Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, 2004, s 16-17. ISBN 80-86552-84-5 Kolektiv autorů: Historická ročenka školství v České republice 1953-1998.Praha: Ústav pro informace ve vzdělávání 1998. s 48. ISBN – 80-2110-11-21 Kolektiv autorů NVF:Vzdělávání dospělých v rámci celoživotního učení. Analytická studie NVF.1.vyd. Praha: NVF, 2001s.49 Kolektiv autorů. Jsme v Evropě zaměstnatelní?. Národní vzdělávací fond,.1.vyd. Praha: NVF, 2005 s 99. ISBN 80-86728-27-7 KOTÁSEK,J. A KOL.:Národní program rozvoje vzdělávání v České republice. Bílá kniha. 1.vyd. Praha:ÚIV Tauris, 2001. s 80. ISBN 80-211-0372-8 Články z novin a časopisů HRSKOVÁ, J.Recept na penzi?. Ekonom.2005, roč.49, č.48, s.16. ISSN 1210-0714 (VAŽ). Počet podnikatelů v Brně roste. Brno magazín. 2006, roč.3, č.2, s.3. ISSN 1214-7516 Internetové stránky MŠMT. Školská soustava celoživotního vzdělávání . [online]. 2006. Dostupný na WWW: Český statistický úřad Očekávaný vývoj věkového složení. [online]. 2006.Dostupný na WWW: Český statistický úřad Projekce obyvatelstva České republiky. [online]. 2006. Dostupný na WWW: Vláda ČR: Národní program reforem ČR [on-line]. 2006. Dostupný na WWW: Český statistický úřad. Stromy života do roku 2050 [on-line] 2006. Dostupný na WWW: Naše Evropa. Server českého institutu pro integraci EU,2000 [online] 2006. Dostupný na WWW: 53
Ústav pro informace ve vzdělávání. Výkonné ukazatele [online]. 2006. Dostupný na WWW: Ministerstvo financí. Zpráva o stavu Lisabonského procesu. [online]. 2006. Dostupný na WWW: Národní ústav odborného vzdělávání.: NSK-Národní soustava kvalifikací [on-line] 2005 Dostupný na WWW: Ministerstvo školstva Slovenskej republiky. Zákon Národnej rady Slovenskej republiky č.386/1997 Z. zakon o ďalšom vzdelávaní. [online] 2006. Dostupný na WWW: Fondy evropské unie. Fondy evropské unie pro ČR. [online] 2006. Dostupný na WWW: Evropský portál pracovní mobility. EURES [online] 2006. Dostupný na WWW: Eurydice. Eurybase [online]. 2006 Dostupný na WWW: ESTIA. [online].Dostupný na WWW: Jihomoravský úřad . Program rozvoje JMK. 2002 [online].
2006.Dostupný na WWW:
Město Brno. Strategie pro Brno 2002 [online] 2006.Dostupný na WWW: Internetové články HUSNÍK, P: Celoživotní vzdělávání – šance, jak naplnit školu žáky. Učitelské noviny[online]. 2005, č.26[cit. 2006-15-5]. Dostupný na WWW: ŠVANCAR. R.HUSNÍK, P: Celoživotní vzdělávání – šance, jak naplnit školu žáky. Učitelské noviny[online]. 2005, č.7[cit. 2006-15-5]. Dostupný na WWW: ČERNÁ.L, Z EU získá ČR na vzdělávání a výzkum 40x více. Česká škola. [on-line], 2006 [cit. 2006-20-5]. Dostupný na WWW: (ČTK). Češi se vzdělávají méně než Evropané.Hospodářské noviny [online]. 2006 [cit. 200620-5]. Dostupný na WWW: ISSN 1213-7693 (ČTK). EU vydá na celoživotní vzdělávání 7 miliard eur. Hospodářské noviny-ihned.cz [online].2006 [cit. 2006-20-5]. Dostupný na WWW: ISSN 1213-7693
54
SEZNAM ZKRATEK CER ČR ČSU ELAP ERDF ESF EU EURYDICE HDP HP HPH JMK KÚ MPSV MŠMT NSK NSP NVF PRJMK RES RHSD RRLZ RLZ UIV UNIV ÚP
Centrum pro evropskou reformu Česká republika Český statistický úřad Evropský projekt vzdělávacích účtů Evropský fond regionálního rozvoje Evropský sociální fond Evropská unie Informační databáze Evropské unie Hrubý domácí produkt Hospodářská komora Hrubá přidaná hodnota Jihomoravský kraj Krajský úřad Ministerstvo práce a sociálních věcí Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Národní soustava kvalifikací Národní soustava povolání Národní vzdělávací fond Program rozvoje Jihomoravského kraje Registr ekonomických subjektů Rada hospodářské a sociální dohody Rada pro rozvoj lidských zdrojů Rozvoj lidských zdrojů Ústav pro informace ve vzdělávání Uznávání výsledků neformálního a informálního učení Úřad práce
55
PŘÍLOHY Příloha č.1: Školské zákony a vyhlášky pro počáteční vzdělávání Příloha č.2: Zákony týkající se vzdělávání a odborné způsobilosti ve vybraných profesích Příloha č.3: Zákon o ověřování a uznávání výsledku dalšího vzdělávání
56
Příloha č.1: Školské zákony a vyhlášky Zákony : Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) Zákon o pedagogických pracovnících Listina základních práv a svobod » Úplné znění zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, jak vyplývá z pozdějších změn (2004) Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů Zákon č. 143/1992 Sb. o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech Zákon o krajích Zákon o obcích Zákon o svobodném přístupu k informacím Zákoník práce Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách Vyhlášky a nařízení Vyhláška o základním vzdělávání Vyhláška o evidenci úrazů dětí, žáků a studentů Vyhláška o krajských normativech Pravidla rozpisu rozpočtu školství 2006 Směrnice - závazné zásady rozpisu rozpočtu školství 2006 Vyhláška o ukončování vzdělávání ve středních školách závěrečnou zkouškou a o ukončování vzdělávání v konzervatoři absolutoriem) Vyhláška o náležitostech konkurzního řízení a konkurzních komisích Vyhláška o podmínkách organizace a financování soutěží a přehlídek v zájmovém vzdělávání Vyhláška předškolním vzdělávání Vyhláška o středním vzdělávání a vzdělávání v konzervatoři Vyhláška o vyšším odborném vzdělávání Vyhláška, kterou se stanoví náležitosti dlouhodobých záměrů, výročních zpráv a vlastního hodnocení školy Vyhláška o organizaci školního roku Vyhláška o podrobnějších podmínkách organizace ČŠI a výkonu inspekční činnosti Vyhláška o podmínkách uznání rovnocennosti a nostrifikace vysvědčení vydaných zahraničními školami Nařízení vlády č. 689/2004 Sb., kterým se stanoví soustava oborů vzdělání v základním, středním a vyšším odborném vzdělávání. Vyhláška č. 672/2004 Sb., kterou se mění vyhláška č. 442/1991 Sb., o ukončování studia ve středních školách a učilištích. Vyhláška č. 671/2004 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o organizaci přijímacího řízení ke vzdělávání ve středních školách. Nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 251/1992 Sb., o platových poměrech zaměstnanců rozpočtových a některých dalších organizací, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 109/2003 o organizaci, výkonu a úkolech školní inspekce Vyhláška č. 112/2003 o náležitostech zřizovací listiny a podmínkách pro rozhodování o zřízení, změnách a zrušení škol a školských zařízení jako státních příspěvkových organizací Nařízení vlády č. 330/2003 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě
Příloha č.2: Zákony týkající se vzdělávání a odborné způsobilosti ve vybraných profesích Vyjmenované některé zákony a předpisy zabývající se vzděláváním a odbornou způsobilosti v profesích: Zákon č. 455/1991Sb., ve znění pozdějších předpisů a vyhláška č. 154/1996 Sb., k provádění kvalifikačních zkoušek nahrazujících odbornou způsobilost pro provozování některých živností řemeslných, Zákon č.85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, stavovský předpis České advokátní komory č. 1/1998 Věstníku, o výchově advokátních koncipientů a dalším vzdělávání advokátů. Zákon č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 101/1995 Sb., kterou se vydává Řád pro zdravotní a odbornou způsobilost osob při provozování dráhy a drážní dopravy (vzdělávání řidičů drážních vozidel), Vyhláška č.50/1978 Sb., o odborné způsobilosti v elektrotechnice, ve znění vyhlášky č.108/1997 Sb., odborná způsobilost pracovníků, kteří se zabývají obsluhou elektrických zařízení nebo prací na nich podmínky pro získání kvalifikace a povinnosti organizací a pracovníků v souvislosti s rekvalifikací, Instrukce Ministerstva spravedlnosti č.28/2001 ze 4. července 2001 o organizaci vzdělávání soudců a státních zástupců, Zákon č.247/2000Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 167/2002 Sb., ve znění vyhlášky č. 152/2003Sb….
Příloha č.3: Zákon o ověřování a uznávání výsledku dalšího vzdělávání ZÁKON ze dne ………… 2005 o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání a o změně některých zákonů (zákon o uznávání výsledků dalšího vzdělávání) Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ OVĚŘOVÁNÍ A UZNÁVÁNÍ VÝSLEDKŮ DALŠÍHO VZDĚLÁVÁNÍ Hlava I Úvodní ustanovení §1 Předmět úpravy (1) Tento zákon upravuje a) systém ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání, b) kvalifikace, c) kvalifikační standardy dílčí kvalifikace, d) hodnotící standardy dílčí kvalifikace, e) Národní soustavu kvalifikací, f) pravidla udělování, prodlužování platnosti a odnímání autorizace k ověřování výsledků dalšího vzdělávání, g) práva a povinnosti účastníků dalšího vzdělávání, h) působnost orgánů vykonávajících státní správu v oblasti ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání. (2) Ustanovení zvláštních právních předpisů53[1]) upravující vzdělávání, hodnocení a ověřování výsledků vzdělávání, profesní přípravu nebo podmínky způsobilosti a hodnocení a uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti pro zahájení závislé nebo nezávislé regulované činnosti a pro její výkon na území České republiky nejsou tímto zákonem dotčena. §2 Vymezení pojmů V tomto zákoně se rozumí a) počátečním vzděláváním předškolní vzdělávání, základní vzdělávání, střední vzdělávání, vzdělávání v konzervatoři a vyšší odborné vzdělávání, uskutečňované podle zvláštního právního předpisu54[2]) v mateřských školách, základních školách, středních školách, konzervatořích a vyšších odborných školách, a studium v akreditovaných studijních programech uskutečňovaných podle zvláštního právního předpisu55[3]) vysokými školami nebo jejich součástmi, b) dalším vzděláváním vzdělávací aktivity, které nejsou počátečním vzděláváním, c) úplnou kvalifikací odborná způsobilost fyzické osoby vykonávat řádně všechny pracovní činnosti v určitém povolání56[4]), d) dílčí kvalifikací odborná způsobilost fyzické osoby vykonávat řádně určitou pracovní činnost nebo soubor pracovních činností v určitém povolání v rozsahu uvedeném v kvalifikačním standardu, e) Národní soustavou kvalifikací veřejně přístupný registr všech úplných a dílčích kvalifikací potvrzovaných, rozlišovaných a uznávaných na území České republiky, f) kvalifikačním standardem dílčí kvalifikace strukturovaný popis odborné způsobilosti fyzické osoby pro řádný výkon určité pracovní činnosti nebo souboru pracovních činností v určitém povolání, g) hodnotícím standardem dílčí kvalifikace soubor kritérií a organizačních a metodických postupů stanovených pro ověřování dosažení odborné způsobilosti vykovávat řádně určitou pracovní činnost nebo soubor pracovních činností v určitém povolání, h) autorizací oprávnění fyzické nebo právnické osoby ověřovat způsobem vymezeným v příslušném hodnotícím standardu dosažení odborné způsobilosti fyzické osoby vymezené v příslušném kvalifikačním standardu dílčí kvalifikace, pro kterou bylo oprávnění uděleno, 1) Například zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění zákona č. …/… Sb., zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění zákona č. 125/2005 Sb., zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění zákona č. 125/2005 Sb., zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 46/2004 Sb., zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 224/1995 Sb., o způsobilosti osob k vedení a obsluze plavidel, zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 2) Zákon č. 561/2004 Sb., ve znění zákona č. …/… Sb. 3) Zákon č. 111/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 56[4] ) Například § 6 odst. 1 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.
i) autorizovanou osobou fyzická nebo právnická osoba, které byla udělena autorizace podle tohoto zákona, j) autorizovaným zástupcem fyzická osoba, jež je členem, společníkem, orgánem, členem orgánu nebo zaměstnancem autorizované právnické osoby nebo je k ní v jiném pracovněprávním nebo jiném smluvním vztahu a je oprávněna touto autorizovanou osobou, aby jejím jménem prováděla ověřování dosažení odborné způsobilosti podle tohoto zákona, k) autorizujícím orgánem ústřední správní úřad příslušný k rozhodování o udělení, prodloužení platnosti nebo odnětí autorizace na základě skutečnosti, že do jeho působnosti uvedené v příloze k tomuto zákonu náleží povolání, popřípadě pracovní činnosti, jejichž výkonu se příslušná dílčí kvalifikace týká, nebo jehož působnost je danému povolání, popřípadě pracovním činnostem, nejbližší; v případě sporu určí příslušnost autorizujícího orgánu pro určité povolání Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „ministerstvo“) v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí. Hlava II Kvalifikace, Národní soustava kvalifikací, kvalifikační a hodnotící standard §3 Členění kvalifikací Pro účely tohoto zákona se rozlišují kvalifikace úplné a kvalifikace dílčí; kvalifikace dílčí jsou zpravidla součástí kvalifikací úplných. §4 Úplné kvalifikace (1) Získání úplné kvalifikace pro určité povolání se potvrzuje a) dokladem nebo souborem dokladů (dále jen „doklad“) o řádném ukončení příslušného akreditovaného bakalářského, magisterského nebo doktorského studijního programu, uvedeným v Národní soustavě kvalifikací, b) dokladem o dosažení příslušného stupně vzdělání nebo stupně vzdělání v příslušném oboru vzdělání, uvedeným v Národní soustavě kvalifikací, vydaným po absolvování počátečního vzdělávání, (2) Získání úplné kvalifikace pro určité povolání se potvrzuje též a) vykonáním závěrečné zkoušky, maturitní zkoušky, absolutoria v konzervatoři nebo absolutoria podle zvláštního právního předpisu57[5]) a dokladem o dosažení stupně vzdělání v příslušném oboru vzdělání, uvedeným v Národní soustavě kvalifikací, jemuž předcházelo získání příslušných dílčích kvalifikací potvrzených podle tohoto zákona, nebo b) dokladem o dosažení příslušného stupně vzdělání, uvedeným v Národní soustavě kvalifikací, vydaným po absolvování počátečního vzdělávání a získáním příslušné dílčí kvalifikace, nebo příslušných dílčích kvalifikací, které jsou potvrzeny podle tohoto zákona, uvedené v Národní soustavě kvalifikací. (3) Seznam úplných kvalifikací rozlišovaných, potvrzovaných a uznávaných na území České republiky schvaluje, mění a zrušuje ministerstvo a zveřejňuje jej v Národní soustavě kvalifikací. §5 Dílčí kvalifikace (1) Seznam dílčích kvalifikací rozlišovaných, potvrzovaných a uznávaných na území České republiky schvaluje, mění a zrušuje ministerstvo s ohledem na potřeby trhu práce a zveřejňuje jej v Národní soustavě kvalifikací. (2) Dílčí kvalifikace dosažená v systému dalšího vzdělávání se ověřuje za podmínek stanovených v § 17 až 20. (3) Získání dílčí kvalifikace se potvrzuje v systému dalšího vzdělávání osvědčením vydaným podle § 19. §6 Národní soustava kvalifikací (1) Národní soustava kvalifikací je vedena a zveřejňována státní příspěvkovou organizací Národní ústav odborného vzdělávání v Praze (dále jen „Ústav“) v elektronické podobě způsobem umožňujícím dálkový přístup. (2) V Národní soustavě kvalifikací jsou o úplných kvalifikacích uváděny vždy tyto údaje: a) název a číselné označení (kód) úplné kvalifikace, b) určení, kterého povolání4), popřípadě kterých povolání, se úplná kvalifikace týká, c) jde-li o kvalifikaci úplnou, členící se na kvalifikace dílčí, je u ní uváděn též seznam všech navazujících dílčích kvalifikací, jejichž získání je předpokladem získání kvalifikace úplné způsobem uvedeným v § 4 odst. 2, d) doklady podle § 4 odst. 1 a 2, popřípadě jejich kombinace, potvrzující získání dané úplné kvalifikace. (3) V Národní soustavě kvalifikací jsou o dílčích kvalifikacích uváděny vždy tyto údaje: a) název a číselné označení (kód) dílčí kvalifikace, b) kvalifikační standard dané dílčí kvalifikace, včetně návazností na jiné kvalifikace, c) určení, kterého povolání4), popřípadě kterých povolání, se dílčí kvalifikace týká, d) hodnotící standard dané dílčí kvalifikace a údaje, zda se k vykonání zkoušky vyžaduje zdravotní způsobilost, e) jde-li o kvalifikaci dílčí, která je součástí kvalifikace úplné, je u ní uváděn též seznam všech navazujících dílčích kvalifikací, jejichž získání je předpokladem získání kvalifikace úplné způsobem uvedeným v § 4 odst. 2 , f) název příslušného autorizujícího orgánu, g) seznam autorizovaných osob oprávněných ověřovat podle tohoto zákona dosažení odborné způsobilosti vyžadované k získání dané dílčí kvalifikace, včetně údajů uvedených v § 15 písm. b) až f), h) údaj, zda zkouška probíhá před autorizovanou osobou nebo před zkušební komisí, v případě zkoušky před zkušební komisí také počet členů komise pro danou dílčí kvalifikaci. §7 Kvalifikační standard dílčí kvalifikace (1) Kvalifikační standardy schvaluje, mění, popřípadě zrušuje ministerstvo v dohodě s příslušným autorizujícím orgánem.
5) § 113a až 113c zákona č. 561/2004 Sb., ve znění zákona č. …../…. Sb.
(2) Návrh kvalifikačního standardu nebo jeho změny připravuje Ústav ve spolupráci s Národní radou pro kvalifikace (dále jen „Rada“), Ministerstvem práce a sociálních věcí a předkládá je ministerstvu ke schválení. Ústav při přípravě spolupracuje rovněž s profesními komorami, zájmovými a profesními sdruženími, organizacemi zaměstnavatelů, odbornými společnostmi, sdruženími právnických osob vykonávajících činnost škol zapsaných do rejstříku škol a školských zařízení a reprezentací vysokých škol. (3) Schválení, změna a zrušení kvalifikačních standardů se oznamuje ve Věstníku Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „Věstník“). (4) Kvalifikační standardy zveřejňuje Ústav zařazením do Národní soustavy kvalifikací. §8 Hodnotící standard dílčí kvalifikace (1) Hodnotící standardy jsou odvozeny od kvalifikačních standardů. (2) Hodnotící standardy schvaluje, mění, popřípadě zrušuje ministerstvo. (3) Návrh hodnotícího standardu nebo jeho změny připravuje Ústav ve spolupráci s Radou, Ministerstvem práce a sociálních věcí a příslušným autorizujícím orgánem a předkládá je ministerstvu ke schválení. Ústav při přípravě spolupracuje rovněž s profesními komorami, zájmovými a profesními sdruženími, organizacemi zaměstnavatelů, odbornými společnostmi, sdruženími právnických osob vykonávajících činnost škol zapsaných do rejstříku škol a školských zařízení a reprezentací vysokých škol. (4) Schválení, změna a zrušení hodnotících standardů se oznamuje ve Věstníku. (5) Hodnotící standardy zveřejňuje Ústav zařazením do Národní soustavy kvalifikací. Hlava III Pravidla udělování, prodlužování platnosti a odnímání autorizace §9 Udělení autorizace (1) O udělení autorizace rozhoduje autorizující orgán na základě písemné žádosti. (2) Udělení autorizace podléhá správnímu poplatku podle zvláštního zákona58[6]). § 10 Podmínky pro udělení autorizace fyzickým osobám (1) Je-li žadatelem o udělení autorizace fyzická osoba, udělí autorizující orgán autorizaci žadateli za předpokladu, že je plně způsobilý k právním úkonům, dosáhl věku nejméně 21 let, je bezúhonný, prokáže získání odborné způsobilosti, které v případě autorizace pro příslušnou dílčí kvalifikaci bude ověřovat u jiných
a) b) c) d) osob, e) prokáže zajištění nezbytných materiálních a technických předpokladů pro provádění zkoušky uvedené v § 18, f) na majetek žadatele nebyl v posledních 5 letech prohlášen konkurs, nebylo proti němu zahájeno insolvenční řízení, není v likvidaci, nedošlo k zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku žadatele nebo ke zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení nebo ke zrušení konkursu z důvodu, že majetek žadatele nepostačuje k úhradě nákladů konkursu, g) nemá v posledních 5 letech daňové nedoplatky, nemá nedoplatek na pojistném a na penále na veřejné zdravotní pojištění nebo na pojistném a na penále na sociální zabezpečení a na příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, h) požádal o udělení autorizace pro dílčí kvalifikaci, pro kterou je schválen kvalifikační i hodnotící standard. (2) Za bezúhonného se pro účely tohoto zákona považuje ten, kdo nebyl pravomocně odsouzen a) pro trestný čin spáchaný úmyslně, nebo b) pro trestný čin spáchaný z nedbalosti, jehož skutková podstata souvisí s výkonem činnosti autorizované osoby podle tohoto zákona, pokud odsouzení nebylo zahlazeno nebo se na něho nehledí, jako by nebyl odsouzen. (3) Požadavky na odbornou způsobilost autorizované osoby s autorizací pro určitou dílčí kvalifikaci a způsoby prokázání jejich splnění jsou uvedeny v hodnotícím standardu dané dílčí kvalifikace. (4) Splnění podmínky uvedené v odstavci 1 písm. c) se prokazuje výpisem z evidence Rejstříku trestů ne starším 3 měsíců; není-li žadatel státním občanem České republiky, prokazuje splnění této podmínky odpovídajícím dokladem vydaným příslušným orgánem země původu žadatele nebo státu, ve kterém se déle než 3 měsíce nepřetržitě zdržoval v posledních 3 letech, ne starším 3 měsíců. Nelze-li odpovídající doklady ze závažného důvodu zajistit, lze je nahradit čestným prohlášením. Prokázání splnění podmínek uvedených v odstavci 1 písm. f) a g) lze nahradit předložením čestného prohlášení žadatele. Jsou-li doklady nebo prohlášení vyhotovené v cizím jazyce, s výjimkou jazyka slovenského, předkládají je žadatelé opatřené úředně ověřeným překladem do českého jazyka.
a) b)
58[6]
§ 11 Podmínky pro udělení autorizace právnickým osobám (1) Je-li žadatelem o udělení autorizace právnická osoba, udělí autorizující orgán autorizaci žadateli za předpokladu, že předmět činnosti žadatele souvisí s danou dílčí kvalifikací, prokáže zajištění nezbytných materiálních a technických předpokladů pro provádění zkoušky uvedené v § 18,
) Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění zákona č. …/… Sb.
c) určí ze svých členů, společníků, orgánů, členů svých orgánů, zaměstnanců nebo jiných osob, které jsou k němu v pracovněprávním nebo jiném smluvním vztahu, alespoň jednu fyzickou osobu, která splňuje podmínky uvedené v § 10 odst. 1 písm. a) až d) a bude provádět činnost autorizované osoby jménem žadatele jako autorizovaný zástupce, d) na majetek žadatele nebyl v posledních 5 letech prohlášen konkurs, nebylo proti němu zahájeno insolvenční řízení, není v likvidaci, nedošlo k zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku žadatele nebo ke zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení nebo ke zrušení konkursu z důvodu, že majetek žadatele nepostačuje k úhradě nákladů konkursu, e) nemá v posledních 5 letech daňové nedoplatky, nemá nedoplatek na pojistném a na penále na veřejné zdravotní pojištění nebo na pojistném a na penále na sociální zabezpečení a na příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, f) osoby, které vykonávají funkci statutárního orgánu žadatele nebo člena statutárního orgánu žadatele, jsou bezúhonné (§ 10 odst. 2), g) požádal o udělení autorizace pro dílčí kvalifikaci, pro kterou je schválen kvalifikační i hodnotící standard. (2) Prokázání splnění podmínek uvedených v odstavci 1 písm. d) a e) lze nahradit čestným prohlášením žadatele. Splnění podmínky uvedené v odstavci 1 písm. f) se prokazuje u fyzických osob výpisem z evidence Rejstříku trestů ne starším 3 měsíců; není-li fyzická osoba státním občanem České republiky, prokazuje splnění této podmínky odpovídajícím dokladem vydaným příslušným orgánem země jejího původu nebo státu, ve kterém se déle než 3 měsíce nepřetržitě zdržovala v posledních 3 letech, ne starším 3 měsíců. Nelze-li odpovídající doklady ze závažného důvodu zajistit, lze je nahradit čestným prohlášením. Jsou-li doklady nebo prohlášení vyhotovené v cizím jazyce, s výjimkou jazyka slovenského, předkládají je žadatelé opatřené úředně ověřeným překladem do českého jazyka. § 12 Autorizovaný zástupce (1) Tatáž fyzická osoba může být vždy ustavena do funkce autorizovaného zástupce pouze pro jednu autorizovanou právnickou osobu. (2) Autorizovaný zástupce nemůže být pro stejnou dílčí kvalifikaci současně autorizovanou fyzickou osobou. (3) Na výkon činnosti autorizovaného zástupce se vztahuje ustanovení § 75 zákoníku práce. (4) Autorizovaný zástupce musí splňovat podmínky uvedené v § 10 odst. 1 písm. a) až d). § 13 Společná ustanovení k udělování autorizace (1) Autorizaci lze udělit pro dílčí kvalifikaci, pro kterou je schválen kvalifikační i hodnotící standard. (2) Autorizace se uděluje na dobu 5 let. (3) Platnost autorizace je možné i opakovaně prodloužit vždy o dalších 5 let, a to na základě žádosti podané nejpozději 3 měsíce před uplynutím doby platnosti autorizace. Na řízení o prodloužení platnosti autorizace se přiměřeně vztahují ustanovení tohoto zákona o udělení autorizace. (4) Udělená autorizace je nepřevoditelná na jiné fyzické nebo právnické osoby a nepřechází na právní nástupce. § 14 Povinnosti autorizovaných osob (1) Autorizovaná osoba je povinna písemně informovat autorizující orgán, který jí udělil autorizaci, o změnách, které nastaly v době platnosti autorizace a které se týkají údajů o plnění podmínek uvedených v § 10 odst. 1, je-li autorizovanou osobou fyzická osoba, nebo v § 11 odst. 1 a § 12 odst. 4, je-li autorizovanou osobou právnická osoba, a to do 15 dnů ode dne, kdy se autorizovaná osoba o takové změně dozvěděla. (2) Autorizovaná osoba je povinna písemně informovat autorizující orgán, který jí udělil autorizaci, o všech změnách, které nastaly v době platnosti autorizace a týkají se údajů uváděných o autorizované osobě v Národní soustavě kvalifikací v seznamu autorizovaných osob podle § 15 písm. b) a c), včetně údajů o autorizovaných zástupcích, a to do 15 dnů ode dne, kdy se autorizovaná osoba o změně dozvěděla. § 15 Evidence autorizovaných osob Autorizující orgány poskytují k prvnímu dni v měsíci Ústavu k uvedení v Národní soustavě kvalifikací, o osobách, jimž udělily autorizaci, tyto údaje: a) název autorizujícího orgánu, který autorizaci udělil, b) je-li autorizovanou osobou fyzická osoba, jméno, popřípadě jména, příjmení a datum narození, místo trvalého pobytu autorizované osoby, anebo, je-li autorizovanou osobou právnická osoba, obchodní firmu nebo název, sídlo, právní formu a identifikační číslo autorizované osoby a jména, příjmení a data narození autorizovaných zástupců, c) kontaktní adresu autorizované osoby, popřípadě i její e-mailovou adresu nebo číslo telefonního spojení, d) číslo jednací a datum vydání rozhodnutí, kterým byla autorizace udělena, popřípadě prodloužena, e) název dílčí kvalifikace, pro kterou byla autorizace udělena, f) dobu platnosti autorizace. § 16 Zánik a odnětí autorizace (1) Autorizace zaniká a) jedná-li se o fyzickou osobu, 1. smrtí autorizované osoby, 2. prohlášením autorizované osoby za mrtvou, 3. uplynutím doby, na kterou byla autorizace udělena, 4. odnětím autorizace, b) jedná-li se o právnickou osobu, 1. zrušením nebo zánikem autorizované osoby, 2. uplynutím doby, na kterou byla autorizace udělena, 3. odnětím autorizace.
(2) Autorizující orgán rozhodne o odnětí autorizace z těchto důvodů: údaje, na jejichž základě byla autorizace udělena, byly nepravdivé, autorizovaná osoba přestala splňovat některou z podmínek požadovaných k udělení autorizace, autorizovaná osoba závažným způsobem nebo opakovaně porušila právní předpisy související s výkonem její činnosti, autorizovaná právnická osoba nemá po dobu delší než 2 měsíce žádného autorizovaného zástupce nebo autorizovaná osoba o odnětí autorizace požádala. (3) Za závažné porušení právních předpisů podle odstavce 2 písm. c) se považuje: a) porušení povinnosti informovat autorizující orgán o změnách podle § 14, b) porušení povinnosti informovat autorizující orgán o místě a termínu konání zkoušky podle § 17 odst. 5, 8 a 10, c) porušení povinnosti hodnotit dosažení odborné způsobilosti v souladu s příslušným hodnotícím standardem, d) nedostaví-li se autorizovaná osoba nejméně dvakrát bez závažného důvodu ke zkoušce. (4) V případě, že je autorizace autorizované osobě odejmuta z důvodu uvedeného v odstavci 2 písm. c), v následujících 5 letech ode dne právní moci rozhodnutí o odnětí autorizace jí není možno pro danou dílčí kvalifikaci autorizaci udělit. (5) Údaje o zániku nebo odnětí autorizace předávají autorizující orgány Ústavu k uvedení v Národní soustavě kvalifikací bezodkladně po právní moci rozhodnutí o odnětí autorizace nebo poté, co se dozvěděly o jiném důvodu zániku autorizace.
a) b) c) d) e)
Hlava IV Hodnocení dosažené odborné způsobilosti § 17 Obecné podmínky hodnocení dosažené odborné způsobilosti (1) Ověření, zda si fyzická osoba osvojila příslušnou odbornou způsobilost vymezenou kvalifikačním standardem dané dílčí kvalifikace, se provede zkouškou podle hodnotícího standardu dané dílčí kvalifikace. (2) Žadatelem o konání zkoušky (dále jen „uchazeč") může být každá fyzická osoba. (3) Podmínkou pro konání zkoušky je podání přihlášky ke zkoušce, jejíž formulář zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup, a úhrada stanovené částky za zkoušku (dále jen „úhrada“). Uchazeč zašle přihlášku ke zkoušce kterékoliv autorizované osobě, která je uvedena v Národní soustavě kvalifikací, s autorizací pro danou dílčí kvalifikaci, a to i v případě, že má být zkouška konána před zkušební komisí podle § 18 odst.1. (4) Dosažení odborné způsobilosti posuzuje a hodnotí autorizovaná osoba nebo zkušební komise složená z autorizovaných osob (§ 18 odst. 1 a 2). Zkoušku lze konat pouze tehdy, byl-li pro danou dílčí kvalifikaci schválen kvalifikační i hodnotící standard a byla-li pro danou dílčí kvalifikaci udělena autorizace alespoň 1 osobě, má-li se zkouška konat před autorizovanou osobou, nebo 2, popřípadě 3 osobám, má-li se konat před zkušební komisí. (5) Autorizovaná osoba, která obdrží přihlášku ke zkoušce, zašle uchazeči do 21 dnů ode dne doručení přihlášky pozvánku ke složení zkoušky. Kopii pozvánky zašle zároveň k informaci autorizujícímu orgánu. (6) Nepožádá-li uchazeč o dřívější termín, může se zkouška konat nejdříve za 21 dnů ode dne odeslání pozvánky ke zkoušce uchazeči. Pokud navržený termín uchazeči nevyhovuje, stanoví autorizovaná osoba po dohodě s uchazečem jiný termín, nejpozději do 6 týdnů od doručení pozvánky. (7) Za provedení zkoušky náleží autorizované osobě úhrada. V případě konání zkoušky před zkušební komisí uhradí uchazeč úhradu předsedovi zkušební komise (§ 18 odst. 3). Úhradu uhradí uchazeč autorizované osobě nejpozději 7 dnů přede dnem konání nebo zahájení zkoušky, nedohodne-li se s autorizovanou osobou na pozdějším termínu. Úhrada je příjmem autorizované osoby, v případě konání zkoušky před komisí se úhrada dělí rovným dílem mezi členy zkušební komise. Na úhradu se nevztahují obecné předpisy o poplatcích59[7]). (8) Nemůže-li se uchazeč zkoušky ve stanoveném termínu zúčastnit ze zdravotních nebo jiných závažných důvodů, může nejpozději 2 dny před stanoveným termínem zkoušky požádat písemně s uvedením důvodů autorizovanou osobu anebo předsedu zkušební komise o stanovení jiného termínu; zmeškání uvedené lhůty může autorizovaná osoba anebo předseda zkušební komise z důvodů hodných zvláštního zřetele prominout. Pokud autorizovaná osoba nebo předseda zkušební komise žádosti vyhoví a stanoví náhradní termín zkoušky, informuje o něm uchazeče i autorizující orgán. Pokud navržený termín uchazeči nevyhovuje, stanoví autorizovaná osoba po dohodě s uchazečem jiný termín, nejpozději do 6 týdnů od doručení pozvánky. (9) Pokud se uchazeč v termínu stanoveném podle odstavce 6 nebo 8 ke zkoušce nedostaví, posuzuje se, jako by zkoušku vykonal neúspěšně; již zaplacená úhrada se uchazeči nevrací. (10) Nekoná-li se zkouška v termínu stanoveném podle odstavce 6 nebo 8 z důvodu nedostavení se autorizované osoby anebo člena zkušební komise, po dohodě s uchazečem se stanoví náhradní termín zkoušky; obecné předpisy o náhradě škody tím nejsou dotčeny. O náhradním termínu zkoušky informuje autorizovaná osoba nebo předseda zkušební komise autorizující orgán. § 18 Průběh zkoušky (1) Zkouška probíhá před autorizovanou osobou, které byla udělena autorizace pro danou dílčí kvalifikaci, anebo, je-li tak stanoveno v hodnotícím standardu dané dílčí kvalifikace, před zkušební komisí složenou ze 2 nebo 3 autorizovaných osob, kterým byla udělena autorizace pro danou dílčí kvalifikaci. (2) Zkoušejícím je buď autorizovaná fyzická osoba nebo autorizovaný zástupce autorizované právnické osoby nebo zkušební komise složená z autorizovaných fyzických osob, případně autorizovaných zástupců autorizovaných právnických osob. (3) Pokud má být zkouška konána před zkušební komisí, předseda zkušební komise, jímž je autorizovaná fyzická osoba nebo autorizovaný zástupce autorizované právnické osoby s autorizací pro danou dílčí kvalifikaci, které byla žádost uchazeče
7) Například zákon č. 634/2004 Sb., ve znění zákona č. …/… Sb.
o zkoušku doručena, určí z autorizovaných osob s autorizací pro danou dílčí kvalifikaci další členy zkušební komise a zabezpečí jejich součinnost při konání zkoušky. (4) Před zahájením zkoušky je uchazeč povinen prokázat svoji totožnost průkazem totožnosti60[8]) a u dílčích kvalifikací, u kterých tak stanoví Národní soustava kvalifikací, předložit rovněž potvrzení o zdravotní způsobilosti pro výkon příslušné pracovní činnosti. Pokud uchazeč průkaz nebo potvrzení nepředloží, nebude ke zkoušce připuštěn. (5) Zkouška je veřejná. Praktická část zkoušky a praktická zkouška není veřejná v případech, kdy to je nutné z hygienických důvodů nebo z důvodu ochrany zdraví a bezpečnosti práce. (6) Povinností zkoušejícího je dbát na to, aby zkouška probíhala podle příslušného hodnotícího standardu, hodnocení bylo objektivní a odpovídalo nárokům stanoveným hodnotícím standardem. (7) V případě, že zkouška probíhá před zkušební komisí, odpovídá za průběh zkoušky a splnění povinností uvedených v odstavcích 11 a 12 předseda zkušební komise. Při zkoušce jsou přítomni všichni členové zkušební komise; v případě, že organizace či délka zkoušky nebo některé její části vylučuje stálou přítomnost všech členů zkušební komise při zkoušce, určí její předseda člena zkušební komise, který odpovídá za řádný průběh dané části zkoušky. Zkušební komise se o výsledku zkoušky nebo dalších věcech usnáší většinou hlasů svých členů. Při rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedy komise. (8) Forma zkoušky nebo jejích částí je dána nároky na rozsah pracovních činností, k jejichž výkonu se ověřování odborné způsobilosti vztahuje, a je stanovena hodnotícím standardem. (9) Doba přípravy na zkoušku nebo její jednotlivé části a doba stanovená pro vykonání zkoušky nebo jejích jednotlivých částí je vymezena v hodnotícím standardu. (10) Uchazeč úspěšně vykoná zkoušku, jestliže splní požadavky stanovené hodnotícím standardem. (11) Autorizovaná osoba oznámí uchazeči výsledek zkoušky písemným sdělením, předaným nebo zaslaným uchazeči do 5 dnů ode dne konání zkoušky nebo její poslední části; vykonal-li uchazeč zkoušku úspěšně, autorizovaná osoba mu v uvedené lhůtě zároveň předá nebo zašle osvědčení podle § 19. (12) Autorizovaná osoba vypracuje záznam o průběhu a výsledku zkoušky a zašle jej autorizujícímu orgánu, který autorizované osobě autorizaci udělil, a to do 1 měsíce ode dne konání zkoušky nebo její poslední části, pokud si jej autorizující orgán nevyžádá v kratší lhůtě v rámci přezkoumávání průběhu a výsledku zkoušky podle § 20. § 19 Vydávání osvědčení (1) Dokladem potvrzujícím úspěšné vykonání zkoušky a získání dílčí kvalifikace je osvědčení. Osvědčení, které je veřejnou listinou, vydává zkoušející autorizovaná osoba, v případě konání zkoušky před komisí předseda zkušební komise. (2) Náležitosti osvědčení jsou a) jméno, popřípadě jména, a příjmení a případný akademický titul a vědecká hodnost uchazeče, b) rodné číslo uchazeče, bylo-li přiděleno, jinak datum narození, c) místo narození uchazeče, d) datum konání zkoušky a datum vydání osvědčení, e) název dílčí kvalifikace, jejíž dosažení je na základě ověření odborné způsobilosti potvrzováno. (3) Součástí osvědčení je i výčet získaných odborných způsobilostí. Dále se uvedou údaje o zkoušejícím nebo o zkoušejících v případě konání zkoušky před zkušební komisí, a to jméno, popřípadě jména, a příjmení a číslo autorizace autorizované fyzické osoby nebo jméno, popřípadě jména, a příjmení autorizovaného zástupce a číslo autorizace a obchodní firma nebo název a sídlo autorizované právnické osoby. Osvědčení se opatří podpisem zkoušejícího anebo předsedy zkušební komise a otiskem úředního razítka s malým státním znakem České republiky61[9]) a jménem, příjmením a číslem autorizace autorizované osoby, jedná-li se o fyzickou osobu, nebo obchodní firmou nebo názvem a sídlem autorizované osoby, jedná-li se o právnickou osobu. § 20 Přezkoumání průběhu a výsledků zkoušky (1) Každý, kdo konal zkoušku, může písemně požádat příslušný autorizující orgán o přezkoumání průběhu a výsledků zkoušky do 15 dnů ode dne, kdy mu bylo doručeno sdělení o výsledku zkoušky. (2) Příslušný autorizující orgán podle podkladů zkoušejícího a dalších osob přítomných při zkoušce rozhodne o žádosti o přezkoumání ve lhůtě 60 dnů ode dne jejího doručení, a to tak, že buď potvrdí výsledek zkoušky, nebo, bylo-li hodnocení učiněno v rozporu s postupem uvedeným v § 18 nebo se vyskytly jiné závažné nedostatky, které mohly mít vliv na řádný průběh zkoušky nebo její hodnocení, nařídí opakovanou zkoušku. Rozhodnutí autorizujícího orgánu se oznamuje žadateli, jakož i autorizované osobě nebo předsedovi zkušební komise. (3) Opakovaná zkouška se koná nejpozději do 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí o žádosti o přezkoumání žadateli, a to před tou autorizovanou osobou anebo zkušební komisí, před kterou se konala předchozí zkouška. Opakované zkoušce je přítomen zástupce autorizujícího orgánu. (4) Náklady opakované zkoušky hradí autorizující orgán, který opakovanou zkoušku nařídil; úhrada se neplatí. (5) Každý má právo nahlédnout do všech materiálů týkajících se jeho osoby, které mají význam pro rozhodnutí o průběhu a výsledku zkoušky. Hlava V Uznávání výsledků dalšího vzdělávání v systému počátečního vzdělávání § 21 Dílčí kvalifikace získané v systému dalšího vzdělávání podle § 5 lze uznat za účelem získání stupně vzdělání v systému počátečního vzdělávání za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem2).
8) Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád. 9) § 2 písm. t) a § 6 zákona č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů České republiky a o změně některých zákonů.
Hlava VI Orgány působící v oblasti ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání § 22 Autorizující orgány Autorizující orgány vykonávají v souvislosti s ověřováním a uznáváním výsledků dalšího vzdělávání tyto činnosti a) podílejí se na přípravě kvalifikačních standardů a hodnotících standardů a jejich změn (§ 7 a 8), b) rozhodují o udělení, prodloužení platnosti a odnětí autorizace (§ 9 až 13), c) vedou evidenci osob, jimž udělily autorizaci (§ 9), obsahující údaje uvedené v § 15, d) poskytují Ústavu údaje o osobách, jimž udělily autorizaci, do seznamů autorizovaných osob obsažených v Národní soustavě kvalifikací (§ 15), e) jsou oprávněny kontrolovat činnost autorizovaných osob, jimž udělily autorizaci, včetně správnosti postupu při provádění zkoušek a vydávání osvědčení, a to zejména prostřednictvím přítomnosti svých zástupců při zkouškách podle § 18 a 20, f) zasílají orgánům sociálního zabezpečení kopii rozhodnutí o udělení, prodloužení platnosti a odnětí autorizace fyzické osobě, a to do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí, g) vedou evidenci výsledků zkoušek před autorizovanými osobami, kterým udělily autorizaci, včetně evidence vydaných osvědčení (§ 18 až 20). § 23 Ministerstvo Ministerstvo vykonává v souvislosti s ověřováním a uznáváním výsledků dalšího vzdělávání tyto činnosti a) koordinuje činnost ústředních správních úřadů vykonávanou podle tohoto zákona, b) schvaluje, mění, zrušuje a vydává seznam úplných a dílčích kvalifikací členěný podle příslušnosti autorizujících orgánů, c) schvaluje, mění a zrušuje kvalifikační standardy a hodnotící standardy (§ 7 a 8), d) materiálně a finančně zabezpečuje činnost Rady. § 24 Rada (1) Rada je poradním orgánem ministerstva pro oblast kvalifikací. (2) Rada má 18 členů. Předsedu, místopředsedu a ostatní členy Rady jmenuje a odvolává ministr školství, mládeže a tělovýchovy. (3) Členové Rady jsou ministrem školství, mládeže a tělovýchovy jmenováni s přihlédnutím k jejich odborné způsobilosti a) z osob navrhovaných 1. ústředními správními úřady a jinými organizačními složkami České republiky, 2. profesními komorami, zájmovými a profesními sdruženími, organizacemi zaměstnavatelů, odborovými organizacemi, odbornými společnostmi, sdruženími právnických osob vykonávajících činnost škol zapsaných do rejstříku škol a školských zařízení a vysokými školami, b) z odborníků v oblasti vzdělávání, kvalifikací, pracovněprávních vztahů nebo financování dalšího vzdělávání. (4) Členové Rady jsou jmenováni na dobu 3 let. Při prvním jmenování členů Rady určí ministr školství, mládeže a tělovýchovy jednu třetinu členů, jejichž funkční období skončí po 1 roce, a jednu třetinu členů, jejichž funkční období skončí po 2 letech. Členové Rady mohou být jmenováni opakovaně. (5) Rada plní úkoly podle tohoto zákona, zejména a) projednává záležitosti týkající se přípravy Národní soustavy kvalifikací a jejího uplatnění v praxi, b) posuzuje další záležitosti týkající se kvalifikací nebo dalšího vzdělávání, které jí předloží ministerstvo, a vydává k nim stanovisko. (6) Rada může pro odbornou přípravu svých jednání zřizovat pracovní skupiny. (7) Způsob jednání Rady a jejích pracovních skupin a složení pracovních skupin upraví jednací řád Rady, který schvaluje ministr školství, mládeže a tělovýchovy. (8) Činnost Rady je materiálně a finančně zabezpečována ministerstvem. (9) Činnost členů Rady a jejích pracovních skupin je jiným úkonem v obecném zájmu62[10]). Těmto osobám přísluší pracovní volno bez náhrady mzdy nebo platu a náhrada cestovních a stravovacích výdajů ve výši a v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem63[11]) pro zaměstnance v pracovním poměru; mohou jim být poskytovány odměny ve výši stanovené ministerstvem a přísluší jim úhrada dalších prokazatelných ministerstvem určených nákladů spojených s výkonem funkce člena Rady nebo její pracovní skupiny. Hlava VII Společná ustanovení § 25 (1) Postup upravený v § 4 až 8, § 17 až 19 a § 23 není postupem, jehož účelem je vydání rozhodnutí, jímž se v určité věci zakládají, mění nebo ruší práva anebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo jímž se v určitě věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá64[12]). 10) § 124 zákoníku práce, ve znění zákona č. 153/1969 Sb., zákona č. 20/1975 Sb., zákona č.188/1988 Sb., zákona č. 3/1991 Sb. a zákona č. 74/1994 Sb. 11) Zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění pozdějších předpisů. 12) § 9 zákona č. 500/2004 Sb. a § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní.
(2) Na rozhodování podle § 20 se nevztahuje správní řád. (3) Připadne-li poslední den lhůty uvedené v § 14, § 17 odst. 5 až 8, § 18 odst. 11 a 12 a § 20 odst. 1 až 3 na den pracovního klidu, je posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den. (4) Na doručování písemností podle § 17 až 20 se vztahují příslušná ustanovení správního řádu 8) obdobně. (5) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem náležitosti pozvánky ke zkoušce, výši úhrady za provedení zkoušky, formu zkoušky a ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí podrobnosti obsahu, struktury a způsobu vedení Národní soustavy kvalifikací, včetně podmínek a lhůt pro zařazování údajů týkajících se jednotlivých kvalifikací do Národní soustavy kvalifikací. ČÁST DRUHÁ Změna zákona o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky § 26 V § 7 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění zákona č. 60/1988 Sb., zákona č. 575/1990 Sb., zákona č. 21/1993 Sb., zákona č. 272/1996 Sb., zákona č. 18/2004 Sb. a zákona č. 362/2004 Sb., se na konci textu odstavce 2 doplňují slova „a v oblasti získávání kvalifikací v systému dalšího vzdělávání podle zvláštního zákona1a).“. Poznámka pod čarou č. 1a zní: „1a) Zákon č. .../... Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání a o změně některých zákonů (zákon o uznávání výsledků dalšího vzdělávání).“. ČÁST TŘETÍ Změna školského zákona § 27 Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), se mění takto: 1. Nadpis části IX zní: „DALŠÍ VZDĚLÁVÁNÍ VE ŠKOLÁCH“. 2. Za § 113 se vkládají nové § 113a až 113c, které včetně nadpisů a poznámek pod čarou č. 26a a 26b znějí: § 113a Uznávání dalšího vzdělání pro přijetí do vyššího ročníku vzdělávání (1) Osvědčení o získání dílčí kvalifikace, vydané podle zvláštního zákona26a), se pro účely § 63 považuje za doklad o předchozím vzdělávání. (2) Osvědčení o získání dílčí kvalifikace, vydané podle zvláštního zákona26a), se pro účely § 95 považuje za doklad o předchozím vzdělávání. § 113b Uznání částečného vzdělání v průběhu vzdělávání (1) Osvědčení o získání dílčí kvalifikace, vydané podle zvláštního zákona26a), se pro účely § 70 považuje za doklad o částečném vzdělání žáka. (2) Osvědčení o získání dílčí kvalifikace, vydané podle zvláštního zákona26a), se pro účely § 100 považuje za doklad o částečném vzdělání studenta. § 113c Vykonání závěrečné zkoušky, maturitní zkoušky nebo absolutoria (1) Osoba s alespoň základním vzděláním, která podle zvláštního zákona26a) získala dílčí kvalifikace potvrzující ve svém souhrnu získání všech odborných způsobilostí doporučovaných podle Národní soustavy kvalifikací k řádnému výkonu všech pracovních činností vykonávaných v rámci určitého povolání, může, i bez předchozího vzdělávání ve střední škole a bez předchozího úspěšného vykonání zkoušek ze všech předmětů či jiných ucelených částí učiva stanovených rámcovým a školním vzdělávacím programem příslušného oboru vzdělání za všechny ročníky vzdělávání, získat stupeň vzdělání úspěšným vykonáním závěrečné zkoušky, maturitní zkoušky nebo absolutoria v konzervatoři v odpovídajícím oboru vzdělání. (2) Osoba se středním vzděláním s maturitní zkouškou, která podle zvláštního zákona26a) získala dílčí kvalifikace potvrzující ve svém souhrnu získání všech odborných způsobilostí doporučovaných podle Národní soustavy kvalifikací k řádnému výkonu všech pracovních činností vykonávaných v rámci určitého povolání, může, i bez předchozího vzdělávání ve vyšší odborné škole a bez předchozího úspěšného vykonání zkoušek ze všech předmětů či jiných ucelených částí učiva stanovených akreditovaným vzdělávacím programem příslušného oboru vzdělání za všechny ročníky vzdělávání, získat stupeň vzdělání úspěšným vykonáním absolutoria v odpovídajícím oboru vzdělání. (3) Osoba uvedená v odstavci 1 nebo 2 může závěrečnou zkoušku, maturitní zkoušku nebo absolutorium konat, i pokud není žákem nebo studentem příslušné školy. V takovém případě zkoušku koná za obdobných podmínek, jako kdyby byla žákem nebo studentem školy. (4) Odstavce 1 až 3 se nevztahují na obory vzdělání, v rámci kterých se získává způsobilost k výkonu zdravotnického povolání podle zvláštního právního předpisu26b) . --------------------------------------------------
26a) Zákon č. …/… Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání a o změně některých zákonů (zákon o uznávání výsledků dalšího vzdělávání). 26b) Zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění zákona č. 125/2005 Sb.“. ČÁST ČTVRTÁ Změna živnostenského zákona § 28 V § 3 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění zákona č. 600/1992 Sb., zákona č. 273/1993 Sb., zákona č. 303/1993 Sb., zákona č. 38/1994 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 200/1994 Sb., zákona č. 237/1995 Sb., zákona č. 286/1995 Sb., zákona č. 147/1996 Sb., zákona č. 19/1997 Sb., zákona č. 49/1997 Sb., zákona č. 79/1997 Sb., zákona č. 217/1997 Sb., zákona č. 15/1998 Sb., zákona č. 157/1998 Sb., zákona č. 167/1998 Sb., zákona č. 356/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., zákona č. 363/1999 Sb., zákona č. 121/2000 Sb., zákona č. 122/2000 Sb., zákona č. 123/2000 Sb., zákona č. 124/2000 Sb., zákona č. 149/2000 Sb., zákona č. 151/2000 Sb., zákona č. 158/2000 Sb., zákona č. 247/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 362/2000 Sb., zákona č. 409/2000 Sb. , zákona č. 458/2000 Sb., zákona č. 100/2001 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 256/2001 Sb., zákona č. 274/2001 Sb., zákona č. 477/2001 Sb., zákona č. 281/2002 Sb., zákona č. 162/2003 Sb. a zákona č. 499/2004 Sb., se na konci odstavce 3 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno ag), které včetně poznámky pod čarou č. 23p zní: „ag) činnost autorizovaných osob, oprávněných ověřovat dosažení odborné způsobilosti vyžadované k získání dílčí kvalifikace podle zvláštního zákona 23p) . __________________ 23p) Zákon č. …../… Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání a o změně některých zákonů (zákon o uznávání výsledků dalšího vzdělávání).". ČÁST PÁTÁ Změna zákona o správních poplatcích § 29 V části I položce 22 přílohy k zákonu č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, se doplňují písmena j) a k), která včetně poznámky pod čarou č. 26a znějí: „j) Udělení autorizace26a) (oprávnění ověřovat dosažení odborné způsobilosti vyžadované k získání dílčí kvalifikace nebo dílčích kvalifikací) za každou kvalifikaci Kč 1 500 nejvýše však Kč 10 000 k) Prodloužení platnosti autorizace26a) uvedené v písmenu j) Kč 500 26a) Zákon č. …../… Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání a o změně některých zákonů (zákon o uznávání výsledků dalšího vzdělávání).". ČÁST ŠESTÁ Změna zákona o daních z příjmů § 30 Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 35/1993 Sb., zákona č. 96/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 196/1993 Sb., zákona č. 323/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 85/1994 Sb., zákona č. 114/1994 Sb., zákona č. 259/1994 Sb., zákona č. 32/1995 Sb., zákona č. 87/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 149/1995 Sb., zákona č. 248/1995 Sb., zákona č. 316/1996 Sb., zákona č. 18/1997 Sb., zákona č. 151/1997 Sb., zákona č. 209/1997 Sb., zákona č. 210/1997 Sb., zákona č. 227/1997 Sb., zákona č. 111/1998 Sb., zákona č. 149/1998 Sb., zákona č. 168/1998 Sb., zákona č. 333/1998 Sb., zákona č. 63/1999 Sb., zákona č. 129/1999 Sb., zákona č. 144/1999 Sb., zákona č. 170/1999 Sb., zákona č. 225/1999 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 3/2000 Sb., zákona č. 17/2000 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č. 72/2000 Sb., zákona č. 100/2000 Sb., zákona č. 103/2000 Sb., zákona č. 121/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 241/2000 Sb., zákona č. 340/2000 Sb., zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 117/2001 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 239/2001 Sb., zákona č. 453/2001 Sb., zákona č. 483/2001 Sb., zákona č. 50/2002 Sb., zákona č. 128/2002 Sb., zákona č. 198/2002 Sb., zákona č. 210/2002 Sb., zákona č. 260/2002 Sb., zákona č. 308/2002 Sb., zákona č. 575/2002 Sb., zákona č. 162/2003 Sb., zákona č. 438/2003 Sb., zákona č. 19/2004 Sb., zákona č. 47/2004 Sb., zákona č. 49/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 280/2004 Sb., zákona č. 359/2004 Sb., zákona č. 360/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 562/2004 Sb., zákona č. 628/2004 Sb., zákona č. 669/2004 Sb, zákona č. 676/2004 Sb. a zákona č. 179/2005 Sb., se mění takto: 1. V § 15 se doplňuje odstavec 12, který včetně poznámky pod čarou č. 82a zní: „(12) Od základu daně ve zdaňovacím období lze odečíst úhrady za zkoušky ověřující výsledky dalšího vzdělávání podle zákona o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání82a), pokud nebyly hrazeny zaměstnavatelem ani nebyly uplatněny jako výdaj podle § 24 odst. 2 písm. zu) poplatníkem s příjmy podle § 7, nejvýše však 10 000 Kč. U poplatníka, který je osobou se zdravotním postižením, lze za zdaňovací období odečíst až 13 000 Kč, a u poplatníka, který je osobou s těžším zdravotním postižením, až 15 000 Kč. --------------------82a) Zákon č. …../… Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání a o změně některých zákonů (zákon o uznávání výsledků dalšího vzdělávání).".
2. V § 24 se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno zu), které zní:
„zu) výdaje (náklady) vynaložené poplatníkem s příjmy podle § 7 na uhrazení úhrad za zkoušky ověřující výsledky dalšího vzdělávání podle zákona o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání82a), které souvisí s podnikatelskou nebo jinou samostatně výdělečnou činností poplatníka, nejvýše však 10 000 Kč. U poplatníka, který je osobou se zdravotním postižením, lze za zdaňovací období odečíst až 13 000 Kč, a u poplatníka, který je osobou s těžším zdravotním postižením, až 15 000 Kč.“. 3. V § 38h odst. 4 se číslo „11“ nahrazuje číslem „12“. 4. V § 38k odst. 5 úvodní části ustanovení se číslo „11“ nahrazuje číslem „12“. 5. V § 38k odst. 5 se za písmeno i) vkládá nové písmeno j), které zní: „j) v jaké výši zaplatil úhrady za zkoušky ověřující výsledky dalšího vzdělávání podle § 15 odst. 12,“. Dosavadní písmeno j) se označuje jako písmeno k). 6. V § 38l se na konci odstavce j) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno k), které zní: „k) potvrzením o výši zaplacené úhrady za zkoušku ověřující výsledky dalšího vzdělávání podle zákona o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání82a).“. ČÁST SEDMÁ Účinnost § 31 Tento zákon nabývá účinnosti 1. srpna 2007, s výjimkou ustanovení části první hlavy I a II, § 22 písm. a), § 23 a 24, § 25 odst.1 a části druhé, která nabývají účinnosti dnem jeho vyhlášení. Příloha k zákonu č. …/2005 Sb Příslušnost ústředních správních úřadů k autorizaci pro povolání ústřední správní úřad Ministerstvo dopravy Ministerstvo financí Česká národní banka Ministerstvo informatiky Ministerstvo kultury
Ministerstvo obrany Ministerstvo práce a sociálních věcí Ministerstvo pro místní rozvoj Ministerstvo průmyslu a obchodu
Ministerstvo spravedlnosti Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Ministerstvo vnitra
Ministerstvo zahraničních věcí Ministerstvo zdravotnictví
příslušnost k autorizaci pro povolání v oblasti dopravy a jejího uskutečňování finančního hospodaření, cen, finanční kontroly a auditu, účetnictví, daňového poradenství, hospodaření s majetkem státu, pojišťovnictví bankovnictví informačních a komunikačních technologií, poštovních služeb umění, kulturně výchovné činnosti, péče o kulturní památky, církví a náboženských společností, tisku a jiných informačních prostředků, autorského zákona, výroby a obchodu v oblasti kultury zabezpečování obrany České republiky, civilní ochrany pracovněprávních vztahů, bezpečnosti práce, zaměstnanosti a rekvalifikace, důchodového zabezpečení, sociální péče, péče o rodinu a děti, péče o občany, kteří potřebují zvláštní pomoc domovního a bytového fondu, územního plánování a stavebního řádu, investiční politiky, cestovního ruchu, pohřebnictví využívání nerostného bohatství, energetiky, teplárenství, plynárenství, těžby, úpravy a zušlechťování ropy a zemního plynu, tuhých paliv, radioaktivních surovin, rud a nerud, hutnictví, strojírenství, elektrotechniky a elektroniky, průmyslu chemického a zpracování ropy, gumárenského a plastikářského, skla a keramiky, textilního a oděvního, kožedělného a polygrafického, papíru a celulózy a dřevozpracujícího a pro výrobu stavebních hmot, stavební výrobu, zdravotnickou výrobu, sběrné suroviny a kovový odpad, vnitřního obchodu, zahraničního obchodu, technické normalizace, metrologie a státního zkušebnictví, průmyslového výzkumu, rozvoje techniky a technologií, puncovnictví a zkoušení drahých kovů soudů a státních zastupitelství, vězeňství, probace a mediace činnosti škol a školských zařízení zařazených ve školském rejstříku, vysokých škol, vědy, výzkumu a vývoje, státní péče o děti, mládež, tělesnou výchovu, sport, turistiku a sportovní reprezentaci státu veřejného pořádku, vnitřního pořádku a bezpečnosti, včetně dohledu na bezpečnost a plynulost silničního provozu, evidence obyvatel, archivnictví a spisové služby, zbraní a střeliva, požární ochrany, pobytu cizinců a uprchlíků, krizového řízení, civilního nouzového plánování, ochrany obyvatelstva a integrovaného záchranného systému, správního řízení, správního trestání, Policie České republiky, územních orgánů státní správy zahraniční politiky a diplomatických služeb zdravotní péče, ochrany veřejného zdraví, zdravotnické vědeckovýzkumné činnosti, vyhledávání, ochrany a využívání přírodních léčivých zdrojů, přírodních léčebných lázní a zdrojů přírodních minerálních vod, léčiv a prostředků zdravotnické techniky pro prevenci, diagnostiku a léčení lidí, zdravotního pojištění a zdravotnického
Ministerstvo zemědělství
Ministerstvo životního prostředí
informačního systému zemědělství ( s výjimkou ochrany zemědělského půdního fondu), vodního hospodářství (s výjimkou ochrany přirozené akumulace vod), ochrany vodních zdrojů a ochrany jakosti povrchových a podzemních vod, potravinářského průmyslu, lesů, myslivosti a rybářství (s výjimkou území národních parků), komoditních burz, které organizují obchody se zbožím pocházejícím ze zemědělské a lesní výroby, včetně výrobků vzniklých jeho zpracováním, veterinární správy, kontroly a zkušebnictví pro oblasti zemědělství, plemenářství, veterinární péče, rostlinolékařské péče, péče o potraviny, péče o ochranu zvířat proti týrání a pro ochranu práv k novým odrůdám rostlin a plemenům zvířat životního prostředí, ochrany přirozené akumulace vod, ochrany vodních zdrojů a ochrany jakosti povrchových a podzemních vod, ochrany ovzduší, ochrany přírody a krajiny, provozování zoologických zahrad, ochrany zemědělského půdního fondu, výkonu státní geologické služby, ochrany horninového prostředí, včetně ochrany nerostných zdrojů a podzemních vod, geologických prací a ekologického dohledu nad těžbou, odpadovým hospodářstvím, myslivosti, rybářství a lesního hospodářství v národních parcích, zabezpečení jednotného informačního systému o životním prostředí, včetně plošného monitoringu, hydrometeorologie
