PŘEKLADY JAKO SOUČÁST TVORBY PAVLY MOUDRÉ

Ústav translatologie, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze Studijní obor: Překladatelství a tlumočnictví – angličtina

PŘEKLADY JAKO SOUČÁST TVORBY PAVLY MOUDRÉ DIPLOMOVÁ PRÁCE

Autorka: Leona Dolečková Vedoucí diplomové práce: PhDr. Eva Kalivodová

Praha 2009

Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně pod vedením PhDr. Evy Kalivodové a uvedla v seznamu literatury veškerou použitou literaturu a další zdroje.

V Praze dne 30. srpna 2009 Leona Dolečková

2

Děkuji PhDr. Evě Kalivodové za cenné rady a čas, který mi věnovala. Rovněž děkuji pracovníkům Státního okresního archivu Benešov za jejich vstřícný přístup.

3

1.

ÚVOD......................................................................................................................... 5

2.

PAVLA MOUDRÁ ................................................................................................... 8

3.

IDEOVÝ VÝVOJ A TVORBA.............................................................................. 18 3.1. ŽENSKÉ HNUTÍ................................................................................................................... 18 3.2. MÍROVÉ HNUTÍ .................................................................................................................. 32 3.3. SPIRITUALISMUS ............................................................................................................... 41 3.4. OCHRANA PŘÍRODY A ZVÍŘAT .......................................................................................... 56 3.5. DUCHOVNO A OBRODA SPOLEČNOSTI.............................................................................. 62

4.

VÝCHOVNÉ A VZDĚLÁVACÍ IDEJE PAVLY MOUDRÉ V PŘEKLADECH PRO DĚTI A MLÁDEŽ........................................................................................ 63 4.1. PŘEKLADY DĚL RUDYARDA KIPLINGA PRO DĚTI A MLÁDEŽ Z PERA PAVLY MOUDRÉ ............................................................................................................... 67 4.1.1. RECEPCE RUDYARDA KIPLINGA V ČESKÉM KULTURNÍM A LITERÁRNÍM KONTEXTU PŘELOMU STOLETÍ ............................................................................................................ 68 4.1.2. JUST SO STORIES - POHÁDKY ............................................................................................ 72 4.1.2.1. O KOČCE, KTERÁ CHODILA SAMOTNA .......................................................................... 79 4.1.2.2. O KRABU, JENŽ SI HRÁL S MOŘEM ................................................................................ 83 4.1.2.2. ZHODNOCENÍ PŘEKLADATELSKÉ KONCEPCE................................................................ 86 4.1.3. KIM .................................................................................................................................. 87 4.1.3.1. ANALÝZA PŘEKLADOVÉHO TEXTU ............................................................................... 91 4.1.3.2. ZHODNOCENÍ PŘEKLADATELSKÉ KONCEPCE................................................................ 96

5.

ZÁVĚR..................................................................................................................... 98

6.

BIBLIOGRAFICKÝ SOUPIS ............................................................................. 100 6.1. STRUČNÁ CHARAKTERISTIKA A KATEGORIZACE SOUPISU .......................................... 100 6.2. SOUPIS ZÁKLADNÍCH PRAMENŮ PRO STUDIUM PAVLY MOUDRÉ ................................ 100

POUŽITÁ LITERATURA........................................................................................... 102 ABSTRAKT................................................................................................................... 111 ABSTRACT................................................................................................................... 113 SEZNAM PŘÍLOH....................................................................................................... 115 PŘÍLOHY...................................................................................................................... 116

4

1. Úvod Pavla Moudrá (26. 1. 1861 – 10. 9. 1940) se narodila v Praze jako jediné dítě asekuračního inženýra Františka Moudrého a Eulalie Moudré, rozené Veselé. Vzdělání získala na soukromé dívčí škole, farní škole u P. Marie Sněžné, na městské dívčí škole, v německé klášterní škole voršilek a ve francouzském penzionátu B. Tasteho. Věnovala se opernímu zpěvu a herectví s cílem nastoupit u divadla, kde však působila jen krátce. Sňatek se spisovatelem Pavlem Albierim (vl. jm. Jan Mucek) v roce 1885 stojí na počátku její literární a novinářské činnosti. Na přelomu 80. a 90. let 19. století vstoupila do veřejného života a postupně se stala propagátorkou myšlenek spojených s obrodou společnosti a člověka (ženské hnutí, mírové hnutí, ochrana zvířat a přírody, teozofie, abstinentní hnutí a další). Až do své smrti v roce 1940 se aktivně zasazovala o realizaci zmíněných idejí. Psala, překládala, vydávala periodika, přednášela a organizovala dílčí iniciativy (např. antimilitaristická manifestace v roce 1913, kterou uspořádala jako zakladatelka a předsedkyně Chelčického mírové společnosti). Kromě Prahy působila také na Královéhradecku, Benešovsku a na Moravě. Výše uvedené informace stručně shrnují život a dílo ženy, která je z dnešního hlediska téměř zapomenutou postavou českého veřejného života. Její jméno figuruje v Přehledných dějinách literatury české1 od Arne Nováka a Jana V. Nováka z roku 1922, kde je mu však věnován velmi malý prostor. Autoři publikace ji řadí do doby kritického a sociálního realismu a vyzdvihují její tvorbu v oblasti memoárů 2 a překladů anglické prózy3 a filozofických pojednání.4 Nejobsáhlejší záznam jak o překladech, tak o původní tvorbě a činnosti nabízí Lexikon české literatury, 5 který stručně mapuje také Moudré životní dráhu. Překlady americké literatury jsou pak samostatně pojednány v Bibliografii americké literatury v českých překladech sestavené Marcelem Arbeitem a Evou Vacca.6 Zevrubněji se životem a dílem P. Moudré zabýval Jaroslav Pánek, který spolu s Marií Szákovou v sedmdesátých letech 20. století zpracoval podstatnou část autorčiny 1

Novák, Novák, 1922. Ibid., s. 525 3 Ibid., s. 568 4 Ibid., s. 771 5 Forst (et al.), 1985-2008. 6 Arbeit, Vacca, 2000. 2

5

pozůstalosti, uloženou ve Statním okresním archivu v Benešově (zlomek této pozůstalosti nalezneme také v Literárním archivu Památníku národního písemnictví). V roce 1974 ve Středočeském sborníku historickém vyšel Pánkův článek „Pavla Moudrá. Poznámky k životu, působení a pozůstalosti české spisovatelky a bojovnice za mír“. 7 Jedná se o dosud nejrozsáhlejší a nejucelenější pojednání o činnosti této autorky, které na základě materiálů nově získaných po předání pozůstalosti popisuje vývoj osvětové činnosti Pavly Moudré s ohledem na postupné formování jejích názorů a související vývoj tvorby a veřejných aktivit. Autor se také zaměřil na analýzu dosavadních pramenů, ze kterých lze při studiu Pavly Moudré vycházet, a konstatuje: „O životě a díle P. Moudré pojednala počtem titulů bohatá, dosaženými výsledky však podstatně skromnější literatura. [...] V podstatě lze říci, že vyhovující práce o P. Moudré dodnes neexistuje […]“ 8 Pánek tímto poukazuje na nízkou objektivitu publikací, které byly o Moudré vydány. O Pavle Moudré existuje mnoho dobových článků, dále medailon od Jaroslava Fr. Urbana z roku 1922 a biografie od Karla Kováře z roku 1934. Vyznačují se však nedostatečnou propracovaností, která vyplývá z malého časového i kritického odstupu od zpracovávaného tématu. Pánek také upozorňuje na mylná fakta, která některé z pramenů obsahují v důsledku „opisování z druhé a třetí ruky“.9 Z novějších studií o Pavle Moudré uveďme články „Listy Pavly Moudré Otakarovi Březinovi“ z roku 198010 a „Tvůrkyně mírové čítanky“ z roku 1988.11 Článek se dále zabývá možným směřováním dalšího studia P. Moudré. Právě oblast překladu Pánek zmiňuje jako dosud nezpracované téma, které vzhledem k velkému podílu překladů v tvorbě této autorky představuje kapitolu, jež by v dějinách překladu neměla zůstat opomenuta.12 Na význam překladatelské činnosti Pavly Moudré poukazuje také Jaroslav Kunc v Slovníku soudobých českých spisovatelů z roku 1945.13 Touto prací chceme do určité míry navázat na výše uvedené závěry J. Pánka,

7

Pánek, 1974. Ibid., s. 215-216 9 Ibid., s. 216 10 Pánková, L. a Lukšů, V. In: Středočeský sborník historický 1980. Praha: Státní archiv v Praze. s. 191 11 In: Hlas revoluce 1988, č. 35. 12 „Výraznější stopu po sobě zanechala celoživotním překladatelským dílem. Výtečná znalost světových jazyků a orientace v klasickém i moderním písemnictví jí umožnily převádět do češtiny přední autory světové literatury. […] Lze právem předpokládat, že příští dějiny českého překladatelství ukáží úlohu Pavly Moudré i v tomto ohledu jako nikoli zanedbatelnou.“ (Ibid., s. 218-219) 13 Kunc, 1945. s. 553-554 8

6

zejména pak na jeho doporučení v oblasti studia překladové tvorby. V práci se pokusíme zanalyzovat tři stěžejní oblasti, kterým se Pavla Moudrá věnovala, tj. veřejnou činnost, autorskou tvorbu a překlad, a ukázat tyto tři složky ve vzájemné součinnosti. V rovině překladu se zaměříme zejména na jeho osvětový charakter, který přirozeně vyplýval z povahy veřejných aktivit Pavly Moudré. Nelze nicméně opomenout, že překlady Moudré sloužily také jako významný zdroj příjmů. Díky dobré jazykové vybavenosti mohla Moudrá sledovat kulturní a společenské dění v zahraničí a vnášet do české kultury podněty, které považovala za důležité. Do jaké míry tyto ambice ovlivnily profil překladové tvorby a konečnou podobu překladových textů se pokusíme stanovit v závěru práce. Zkoumanou skupinou budou překlady anglicky psaných textů.

7

2. Pavla Moudrá Pavla Moudrá se narodila 26. ledna 1861 v úřednické rodině Františka a Eulalie Moudrých. Otec František byl povoláním asekurační inženýr a trávil mnoho času na pracovních cestách. V dětství proto měla na myšlenkový vývoj Pavly Moudré vliv zejména její matka, která ačkoliv původem z proněmecky orientované rodiny císařského úředníka,14 vyznávala, stejně jako její muž, vlastenecké hodnoty českého národa. Byla také členkou Ženského výrobního spolku českého v Praze, 15 který vznikl roku 1871 s cílem poskytnout vzdělání a zlepšit šance na zaměstnání zejména nemajetným ženám a dívkám, a tím jim umožnit nezávislost.16 Kromě školy měl spolek také vlastní časopis, Ženské listy, do kterého Pavla Moudrá později v letech 1922-26 přispívala17 (na začátku roku 1923 byla spolu s Maryšou Šáreckou-Radoňovou pověřena také jeho redakcí). Jaký vliv měla Eulalie Moudrá (1833-1894) na svou dceru, je zřejmé autorčiných memoárových děl Rok dětství 18 a Do dívčích let, 19 ve kterých se vrací do doby dětství a dospívání. Eulalie Moudrá byla prostá žena s aktivním zájmem o kulturní a společenské dění. Svou dceru vedla k poznání české kultury a historie a ovlivnila také její vnímání víry, na kterou nahlížela jako na vnitřní prožitek vázaný na Boha, nikoliv na modly a ceremoniální úkony.20 Víra pro Pavlu Moudrou představovala významný pilíř životní filosofie. Vzdělání se jí původně dostalo v duchu katolického vyznání,21 to však už v mládí odmítla jako příliš striktní a ceremoniální a přijala víru evangelickou, což považovala za pomyslný návrat k čistotě a upřímnosti náboženského cítění: „Je mi, jako by se vracela chvíle – tak dávno zdá se mi, že je tomu – když jsem byla po prvé u přijímání a andělíčkové v kapli u Františkánů se na mě smáli. Tak je mi, jako bych byla dlouho se kdesi trmácela, a jako bych teď byla přišla domů, […]“ 22 Z memoárů Pavly Moudré také vyplývá, že učení

14

Kovář, 1934. 17 Moudrá, 1911: 40-41, 67 16 U zrodu spolku stála Karolína Světlá, která se stala jeho předsedkyní. 17 Forst, 1985-2008: 336 18 Moudrá, P. Rok dětství. Praha: Josef Pelcl, 1911. 19 Moudrá, P. Do dívčích let. Praha: Josef Pelcl, 1913. 20 Moudrá, 1911: 23-24, 40, 42, 46, 52, 67 21 Moudrá, 1913: 79 22 Ibid., s. 78 15

8

evangelické církve mělo vliv na její pozdější vnímání duchovních otázek. Farář Felix Molnár ve svém kázání Moudrou inspiroval k úvahám o potřebě přerodu v nového člověka, 23 což autorka později přenesla do svého úsilí o propagaci duchovního přerodu společnosti. Také o myšlence univerzálního blahodárného principu Lásky, jež je člověku spásou a ideálem, 24 se Moudrá zmiňuje v souvislosti s jedním z prvních evangelických kázání, kterého se v mládí zúčastnila. 25 Moudrá ustanovila Lásku jako nejvyšší hodnotu, skrze kterou lze čerpat novou duchovní sílu a zralost, a zároveň se tak oprostit od svazující materie: „Kult Duše je totéž jako kult pravé Lásky. Bůh je duch, ne hmota, a láska jest Bůh. […] Méně těla a víc duše, méně materialismu […]“ 26 Tento princip Moudrá sledovala v rámci spiritistického a teozofického hnutí: „Dvě nová obrodná hnutí, vítězně čelící materialismu, razí si cestu do srdcí lidských, jež přijímají je jako vyprahlá půda první kapky deště. Hnutí ta jsou spiritism a theosofie.“27 O duchovní obrodu společnosti Moudrá usilovala na mnoha rovinách společenských aktivit. Jednou z významných oblastí, na kterou se dlouhodobě zaměřovala, byla reforma výchovy – nejen rodičovské, ale i školské. Jako dítě a později dívka získala Moudrá vzdělání v několika různých školských zařízeních, 28 a měla tedy možnost srovnat různé systémy a obsahy výuky. Největší kritice podrobila německou klášterní školu U uršulinek, kterou navštěvovala v letech 1875-76. Významnou roli zde samozřejmě hrál německý jazyk a kultura, kterými byla Moudrá v této škole obklopena na rozdíl od vlastenecky orientované výchovy, jíž se jí dostávalo doma. Za hlavní nedostatek však zpětně 29 považovala upjatý, konzervativní přístup, omezující názorovou svobodu žáků a v důsledku také rozvoj jejich vědomostí a tvůrčích schopností.30 Právě zdejší přístup k výkladu a učení víry vedl k definitivnímu

23

Ibid., s. 80 „[…] je útulek z výhně životní, je výšina čistá, lazurná, kam nedostoupí výpary z údolí smrti. Je jediné jméno pro ni, […] všeobsažné jako kosmos […] Je to Láska.“ (Moudrá, P. Obrození duší. Mladá Boleslav: Karel Vačlena, 1926. s. 142) 25 „O Petru a Pavlu je v kostele kázání na text: Byť bych i mluvil jazyky andělskými, lásky pak bych neměl, nic nejsem.“ (Moudrá, 1913: 79 ) 26 Moudrá, 1926: 143 27 Moudrá, P. Na obranu spiritualismu. Praha: E. Hauner, 1913. s. 5-6 28 1867-70: soukromá dívčí škola Marie Matildy Peškové, 1871-72: dívčí škola u P. Marie Sněžné, 1872-74 městská vyšší dívčí škola; 1875-76: německá škola U uršulinek; 1876-?: soukromý ústav B. Tasteho. (Pánek, 1974: 216-217) 29 Moudrá, P. Do rozmaru i do pláče. Praha: Hedja a Tuček, 1900. s. 13-28 30 „Bylo mi, jakoby mne byl někdo z volného širého lesa, […] přesadil do žaponské zahrádky, […] kde nic nesmí růst do vysoka, a že v té žaponské zahrádce jsou samé malounké obmezené Žaponky.“ (Moudrá, 1900: 14) 24

9

odklonu Moudré od katolicismu.31 Fenomén, který kritizovala v souvislosti s výchovou obecně, byly tělesné tresty. Jejich užití, ve škole i v rodičovské výchově, podle Moudré vede děti k přesvědčení, že nároky lze vymáhat násilím, což v konečném efektu podněcuje brutalitu a na vyšší úrovni také válečné řešení konfliktů. Výchova dítěte láskou a v lásce naopak posiluje mírové snahy a vede jedince k respektování dobra pro dobro samo. 32 Zde se tedy setkávají Moudré snahy o výchovnou a mírotvornou obrodu, v nichž děti a mládež jako budoucí nositelé lidských hodnot zaujímají klíčové místo. V souvislosti s mírovým hnutím Moudrá také často hovoří o potenciálu žen jako stavitelek novodobé, mírotvorně smýšlející společnosti. Významnou roli v osvětové činnosti Pavly Moudré zaujímá autorská a překladatelská tvorba. Psaní se začala intenzivněji věnovat v 80. letech 19. století, mimo jiné také pod vlivem manžela Pavla Albieriho, kterému pomáhala redigovat týdeník Ratibor. První literární pokusy lze u Moudré nicméně sledovat již v dětství, kdy v roce 1870 vytvořila sbírku pohádek.33 Tato z literárního hlediska nijak významná prvotina o mnoho let předchází sbírku pohádek, vydanou roku 1902 ve spolupráci s P. Projsou: Nejlepší báchorky všech národů a časů (Pohádky u kolovrátku, Z báječné říše). Pohádky a příběhy pro děti zaujímají v autorské tvorbě Pavly Moudré pouze okrajové místo, jako žánru si jich však autorka cenila pro jejich pozitivní výchovný účinek, o kterém psala zejména v souvislosti s výchovou dětí k lásce ke zvířatům.34 Moudrá věřila, že „Veškerý altruism, filantropie, soucit a sklon s trpícím mají svůj pramen v lásce ke zvířeti v útlém dětství.“ 35 Jedním z prostředků, jak dětem svět přírody přiblížit, byly právě pohádky: „Dítěti je třeba, hlavně pohádkovou formou, neustále vyprávěti o životě zvířat a zdůrazňovati mu, že zvířata žijí tímže životem jako dítě samo.“36 Vnímání příběhů pro děti a mládež jako naučné cesty se projevilo v Moudré překladatelské tvorbě, kde této 31

„Všechno, co Hochwürden doporučuje, stává se již tím nemilým a nelákavým, že to doporučuje on. […] Mluví o Husovi jako o kacíři, chválí inkvisici, […] Náboženství, jak se mi jeví ve zdech klášterních, mizí mi vůbec pod rukou jako „zlato“ […] stojím u srázu a zpívám svému pohřbenému náboženství […]“ (Moudrá, 1913: 74-75) 32 Moudrá, P. Dítě a ochrana zvířat. In: Dvě rozpravy. Praha: Melantrich, 1923. s. 19-21 33 Moudrá, 1913: 7 34 Moudrá, P. Výchova dítěte k lásce a ke kráse., Jak učiti dítě lásce ke zvířatům. In: Výbor přednášek II. Vídeň: družstvo Chelčický, 1919. s. 154-200 ; Moudrá, 1923: 29-48 35 Moudrá, 1923: 31 36 Moudrá, 1923: 31

10

literatuře věnovala značný prostor. První překlad anglicky psaného díla tohoto žánru v podání Pavly Moudré vyšel v roce 1899: Kniha džunglí od R. Kiplinga. Na Knihu džunglí Moudrá v následujících letech navázala celkem třinácti dalšími tituly od stejného autora, z nichž všechny byly určeny mladým čtenářům (Druhá kniha džunglí, 1901; Kim, 1903; Stateční kapitáni, 1904; Pohádky, 1904; Šotkova kouzla, 1910; Strom spravedlnosti a jiná Šotkova kouzla, 1929; Tvůj sluha pes, 1931 a další). Z ostatních děl pro děti a mládež, kterých Moudrá celkem přeložila více než tři desítky, uveďme například Růže v rozkvětu L. M. Alcottové (1906), Poslední Mohykán J. F. Coopera (1909), Zářící den J. Londona (1924), Zvířata a hrdinové E. T. Setona (1925), Po staré cestě F. B. Harta (1927) a díla Ethel Turnerové, kterých ve 30. letech v překladu Pavly Moudré vyšlo celkem šest (Diblík, Hanička Všudybylka, Marcelino štěstí a další). Kromě dívčího jména se Moudrá podepisovala také příjmením svého prvního a druhého manžela, tj. jako Pavla Albieri (či Mucková – Albieriho vl. jm.) a Pavla Mrhová. Známá byla také pod literárním pseudonymem Olga Přibylová. Autorská tvorba Moudré se skládá především z nebeletristických textů, tedy článků, přednášek, kázání, novinových fejetonů, cestopisných črtů a dalších útvarů, které vycházely samostatně v dobovém tisku nebo souborně v knižním vydání. Původních uměleckých děl Moudrá vytvořila podstatně méně, patrně také proto, že ohlas veřejnosti neodpovídal jejím očekáváním. Relativní neúspěch na poli umělecké literární tvorby dokládá reakce tehdejšího dramaturga Národního divadla Jaroslava Kvapila na Moudré divadelní hru Lekníny (1918), kterou mu autorka zaslala k posouzení: „[…] shledávám, že by se scény vysvitla jenom thematičnost „Leknínů“ a s ní spolu všechna neživotnost a konstruovanost, nejvíce však kazatelská vlastnost postav i autorčina.“37 Slova Jaroslava Kvapila potvrzuje úvod knižního vydání hry z roku 1918, kde si Moudrá stěžuje na nepochopení nejen ze strany kritiků, ale i obecenstva.38 Příčinou nezdaru mohla z velké části být právě tezovitost. Ta se promítla také do románu Ráj na zemi (1917), jehož ústředním motivem je výchova jako východisko mravní obrody společnosti.39 Popularitu si získaly Moudré memoáry, 40 v nichž se autorka vrací do doby dětství a dospívání

37

Převzato z: Pánek, 1974: 233-234 Moudrá, P. Lekníny. Praha: Pavla Moudrá, 1918. s. 3 39 Forst, 1985-2008: 336 40 Rok dětství (1911), Do dívčích let (1913), Z dívčích let do plného života (1936) 38

11

v prostředí tehdejší Prahy. O jejich oblíbenosti svědčí také fakt, že jim Arne Novák věnoval zmínku ve svých dějinách literatury, které roku 1922 sestavil spolu s Janem V. Novákem.41 V umělecké oblasti Moudrá neuspěla ani jako herečka a operní pěvkyně. V roce 1876 nastoupila do pěvecké školy Františka Pivody a později se věnovala také studiu mimiky s cílem získat angažmá v divadelním souboru. Po krátké kariéře v operním a tanečním sboru však sama shledala, že pro divadelní profesi nemá dostatek nadání. K divadlu se později vrátila prostřednictvím výše uvedené hry Lekníny a divadelních kritik, které publikovala na začátku své publicistické dráhy ve vlastním periodiku Lada v první polovině roku 1889 a Ženském světě v letech 1897 a 1898. Jak jsme již zmínili, velký význam pro životní dráhu Pavly Moudré mělo setkání s Pavlem Albierim. Albieri se narodil roku 1861 v Jaroměři. Už jako student se věnoval psaní a novinařině, činnostem, které dále rozvíjel i po studiích. Jeho literární tvorba byla svým rozsahem i tematickou šíří poměrně bohatá, dosahovala však pouze průměrné kvality. Stejně aktivní byl Albieri také jako přispěvatel do tehdejších literárně-zábavných a naukových periodik (např. Květy, Světozor a Zlatá Praha) 42 a později se sám stal redaktorem a vydavatelem. V 80. letech 19. století v Jaroměři založil časopis pro zájmy východního Podkrkonoší Ratibor, který mu Moudrá pomáhala redigovat. Po rozchodu s Moudrou Albieri přesídlil do Chicaga, kde se podílel na kulturním životě tamější české menšiny. I tam vydával noviny. V druhé polovině 90. let se vrátil do Čech, kde se pokusil uspět s časopisem Reforma, který měl podle amerických vzorů vycházet ve větších městech se zvláštní regionální přílohou. 43 S tímto počinem se nicméně neprosadil a rozhodl se vrátit do USA, kde v roce 1901 nešťastnou náhodou zemřel.44 Podle dostupných záznamů publikovala Pavla Moudrá svůj první článek roku 1881 ve Světozoru („Na zemi pokoj…vánoční arabeska“).45 Výrazněji se však psaní a publicistice začala věnovat až v druhé polovině osmdesátých let, na jejichž konci (po výše zmíněném spoluredigování Ratiboru) začala vydávat vlastní periodikum Lada. 41

Novák, Novák, 1922: 525, 649 Osobnosti Jaroměře [online článek] URL: [cit. 2006-08-11] 43 Z dostupných pramenů se nám bohužel nepodařilo zjistit, jakého byl časopis zaměření. 44 Autsajdři...? (dva zapomenutí čeští spisovatelé - Pavel Albieri a Josef Mülldner) [online článek] URL: [cit. 2009-04-10] 45 Světozor 15, 1881, č. 52, 625-626, 23/2 42

12

Z dochované korespondence vyplývá, že již delší dobu před počátkem roku 1889 se Moudrá zabývala myšlenkou vydávání časopisu pro ženy. Tím se nakonec stala Lada. Cílem Moudré nebylo pouze nabídnout témata blízká ženskému čtenářstvu, ale také přispět k rozvoji žen obecně. Jaké bylo postavení žen v 19. století, stručně shrnuje Jana Burešová v úvodu knihy Proměny společenského postavení českých žen v první polovině 20. století: Pro většinu žen byl ještě v 19. století charakteristický omezený obecný rozhled a nízká úroveň vědomostí. To pravdivě reflektovalo ženiny společenské pozice. Ženě nepříslušelo podílet se na rozvoji celkové duchovní atmosféry. Ženin život byl integrován do úzkého rámce rodinných problémů. […] s počátky ve druhé polovině 19. století a výrazněji pak na přelomu století 19. a 20., se začalo postavení ženy ve společnosti výrazně měnit. 46

K těmto změnám docházelo mimo jiné také v důsledku měnící se společenskoekonomické situace. Iniciátorem emancipačního hnutí byly ženy z městských středních vrstev společnosti, jež si kladly za cíl dosažení nezávislého postavení v rámci rodiny a zejména manželského svazku. Tato nezávislost se úzce pojila s ekonomickou samostatností, které ženy nemohly nabýt bez adekvátního vzdělání. Zrodil se tak požadavek na dostupnost vyššího vzdělání také pro ženy. K tomuto programu později přibyl také požadavek aktivní participace na společenském a politickém životě.47 První číslo I. ročníku časopisu Lada vyšlo 6. ledna 1889 s podtitulem „list pro zájmy českých žen a dívek“. V úvodníku prvního vydání Moudrá vytyčila tři hlavní úkoly, které měly určovat směr tohoto periodika: budit mezi českými ženami vlastenecké uvědomění; organizovat snahy českých žen a šířit povědomí o aktivitách ženského hnutí v zahraničí. 48 Pro spolupráci Moudrá získala některé významné české literáty. 49 Její vysoká očekávání se však ani zdaleka nenaplnila a po dvanácti vydaných číslech Ladu předala Karlovi Vačlenovi, vydavateli časopisu Módní svět, ve kterém Lada poté vycházela jako příloha. Redakci převzala spisovatelka a aktivní, ovšem genderově daleko více tradiční a konzervativní členka ženského hnutí Věnceslava Lužická, jež redigovala také Ženské listy v prvních letech jejich existence. Nepříznivé poměry a nenaplněné vydavatelské ambice Moudrou přivedly 46

Burešová, 2001: 28 Burešová, 2001: 28-39; Neudorflová, 1999: 165-174 48 Moudrých, P. Časopis „Lada“, list pro zájmy českých žen a dívek a jeho účel. In: Lada 1, 1889, č. 1., s. 1-2, 6/1 1889. 49 Např. Žofie Podlipská, Jakub Arbes, Svatopluk Čech, Jan Neruda, Jaroslav Vrchlický atd. 47

13

k rozhodnutí odjet do Ruska, kde působila jako vychovatelka v rodině volyňských Čechů. Tamější postřehy a zkušenosti Moudrá později zpracovala formou novinových a časopiseckých příspěvků, publikovaných v Národních listech (1890-91, 1896-97), Zábavných listech (1893) a Ženském světě (1898). Většina těchto článků, vesměs cestopisných črt, vyšla souborně spolu s několika vzpomínkovými články z dětství ve sbírce Do rozmaru i do pláče (1900). Samostatně Moudrá zpracovala téma postavení ruských žen v rozsáhlé studii „Ruská žena z lidu“,50 ve které poukazuje na stagnaci ve vývoji ruské společnosti, která od dob nevolnictví nedokázala výrazněji pokročit. Odrazem tohoto kritického stavu je mimo jiné situace ruské ženy: Tři těžké losy měla kdys sudba: to úděl první – otroka ženou se státi, los druhý – porodit syna raba, a třetí – až po hrob otroka poslouchati. A všechny ty losy ulehly němě na ženu ruské země. (Někrasov) Tento mistrný obraz údělu ruské ženy z lidu nezměnil se téměř v ničem od doby zrušení nevolnictví,… 51

Pouze na okraj bychom zde rádi poukázali na Moudré z dnešního hlediska velmi kontroverzní postoj k židovské komunitě.52 Vzhledem k odlišnému zaměření naší práce se tímto aspektem nebudeme dále zabývat, považovali jsme nicméně za důležité tento fakt uvést a nabídnout tak pokud možno ucelený portrét této osobnosti. Pro úplnost je nicméně podstatné také uvést, že v pozůstalosti Pavly Moudré se nachází členský průkaz Čs. ligy proti antisemitismu. 53 Přestože tedy Moudrá dříve pohlížela na Židy jako na problematickou komunitu, došlo u ní s postupem času k názorovému vývoji. Roku 1890 Moudrá závažně onemocněla a odjela z Volyně zpět do Čech, kde plně rozvinula svou veřejnou činnost. Od konce devadesátých let se prostřednictvím publikovaných článků začíná zasazovat o ženskou otázku („Žena v minulosti, přítomnosti a budoucnosti“, Ženský svět 1, 1897; „Právo ženy v křesťanské církvi“, Ženský svět 3, 1898), ke které se na počátku 20. století přidává také otázka abstinentní („K době odvodů“, Venkov 1, 1906, č. 5). Roku

50

Přibylová, O. Ženský svět 2, 1898, č. 13-18, s. 177-178, 197-198, 223-224, 240-241, 251-253. Ibid., č. 13, s. 177 52 „Tak mi napadla skromná myšlénka či návrh: Nebylo by prospěšnější, aby ta mocná »bašta pravoslaví«, postavená proti »nájezdům latinstva a uniátství«, všímala si také trochu oné nebezpečné invase židovské, jejímž vlivem mění se nejrozkošnější kraje, utěšené vesnice a městečka brzy v pouště vyprahlé nebo v pelechy nečistoty a semeniště morových nákaz? Vyobcování židů z blízkosti lavry a upravení městečka by jistě i pravoslavnému lidu, lavru navštěvujícímu, lépe prospělo […]“ (Moudrá, 1900: 143) 53 Z dochované dokumentace bohužel není zřejmé, v jakém roce do Ligy vstoupila. 51

14

1904 vstupuje do Theosofického spolku54 v jehož rámci rozvíjí svůj zájem o spirituální otázky, se kterými do jisté míry souvisí také propagace pacifismu a ochrany zvířat jako uplatnění duchovních hodnot v praktické rovině. Obě tyto oblasti, tedy mírové hnutí a ochrana zvířat a přírody mají u Pavly Moudré pravděpodobně počátek na přelomu první a druhé dekády 20. století, kdy vyšly publikace Vivisekce (1909) a Mírová čítanka (1913). Pravděpodobně po roce 1910 také založila Chelčického mírovou společnost. Moudrá byla členkou celé řady spolků, jejichž legitimace se dochovaly v její pozůstalosti. Z těchto dokumentů bohužel nevyplývá, v jakých letech Moudrá v daných organizacích působila, lze se tedy orientovat pouze přibližně podle její publikační a překladatelské činnosti. Pro úplnost některé ze stěžejních organizací nicméně uvádíme: Čs. abstinentní svaz, Čs. vegetářský klub, Čs. ženská liga pro mír a svobodu, Mezinárodní liga žen pro mír a svobodu, Světová liga na ochranu zvířat a proti vivisekci, Světové sdružení k šíření mezinárodního přátelství církví. Své první beletristické dílo, Do rozmaru a do pláče, vydala v roce 1900. Kromě výše uvedených vzpomínek na dětství a cestopisných črtů z Ruska Moudrá do sbírky začlenila také poznatky z cest po Dalmácii, kterou navštívila roku 1899. Tuto sbírku vzpomínek v roce 1911 doplnila autobiografická próza Rok dětství. Ta se později stala součástí trilogie, souborně nazvané Z dívčích let do plného života, jež vyšla v roce 1936. První knižní překlady Pavly Moudré vyšly v roce 1897, a to hned tří děl: Nesnáze individualismu od S. Webba, zabývající se otázkou sociální, a dvě díla J. Lubbocka věnující se duchovním otázkám a zkoumání přírody: Radosti života a Krásy přírody a divy světa, ve kterém žijeme. Moudré překlady nicméně nevycházely pouze knižně, ale také v novinách a časopisech. V roce 1902 se Moudrá provdala za obchodníka Antonína Mrhu, s nímž se odstěhovala do Neveklova na Benešovsku. Jak je patrné z chronologického přehledu, svým dosavadním aktivitám se Moudrá nepřestala věnovat ani po té, co opustila Prahu, právě naopak, svým působením ovlivnila také dění na Benešovsku, které se dle slov Jaroslava Pánka „stalo počátkem 20. století jakýmsi ‚ohniskem‘ českého mírového hnutí a oblastí, kde P. Moudrá rozvinula čilou osvětovou působnost.“55 Pro své aktivity Moudrá

54 55

Od r. 1908 České společnosti theosofické (Zdražil, 1997: 40-45) Pánek, 1974: 223

15

měla podporu svého manžela, který se sám aktivně zapojoval do společenského a zejména politického života.56 Pozornost veřejnosti si Moudrá získala v roce 1909, kdy jako členka Spolku na ochranu zvířat publikovala zmiňovanou brožuru s titulem Vivisekce. V té se ohradila proti lékařským pokusům na zvířatech a jejich negativnímu dopadu na mravní charakter člověka. O rok později vydala Výhody duchovního života, projev přednesený v Nové Pace, jednom z tehdejších center spiritualismu v zemi. Spolu s článkem nazvaným „Miluj bližního…“ (Rozhledy 16, 1906) se jedná o první vydané spisy Pavly Moudré věnující se duchovním otázkám. Spolu s blížící se válkou začíná postupně sílit hlas pacifismu, ke kterému se jako osobnost bojující za duchovní růst lidstva přidává také Pavla Moudrá. Úzkou spolupracovnicí Moudré v této oblasti se stala Jindřiška Wurmová, se kterou v letech 1913-1914 zkomponovaly a vydaly Mírovou čítanku, dvoudílný sborník, jehož cílem bylo přiblížit mládeži a dospělému čtenářstvu úsilí mírového hnutí a negativní dopady války. První světová válka se pro Moudrou stala nejnáročnějším obdobím. Antonín Mrha byl povolán do armády a Moudrá byla od roku 1915 pod trvalým policejním dozorem v důsledku propagace idejí pacifismu. Předehrou těchto opatření byla v roce 1914 konfiskace téměř celého nákladu obou dílů Mírové čítanky, o které se Moudrá zmiňuje v předmluvě k „nové“ Mírové čítance z roku 1920.57 Po válce, v roce 1919, manželský pár přesídlil do Olomouce, kde zůstal až do roku 1921. Zde se Moudrá zapojila do ženského hnutí, redigovala Ženskou hlídku, přílohu tamějšího Československého deníku, a přednášela na tamější lidové škole. O jakou instituci se konkrétně jednalo bohužel z dostupných materiálů nevyplývá. Zde je nutné zmínit, že Československý deník byl orgánem Československé obchodnickoživnostenské strany a Moudrá svou novinářskou prací de facto podporovala Mrhovy politické ambice, když ženy nabádala, aby „volily uvědoměle stavovsky“.

58

Do

56

Podílel se na založení Strany českoslovanského živnostnictva a obchodnictva na Benešovsku a roku 1911 také kandidoval do zemského sněmu. 57 Moudrá, P. (Red.) Mírová čítanka. Díl I. Válka. Klatovy: Cyrill M. Höschl, 1920. s. 1 (předmluva). 58 Převzato z: Pánek, 1974: 242 (poznámka č. 33)

16

Neveklova se v roce 1921 vrátila už bez Mrhy, který Moudrou opustil a přestěhoval se do Piešťan, kde žil se svou druhou ženou. Manželství bylo rozvedeno až roku 1928. Po rozchodu s Mrhou se finanční situace Pavly Moudré citelně zhoršila, také proto, že se starala o společného adoptivního syna Jaromíra Kulíka-Mrhu. 59 Příjem jí zajišťovala publicistická, literární a samozřejmě také překladatelská činnost. V roce 1927 však utrpěla vážné zranění kyčelní kosti a musela proto nějaký čas spoléhat na finanční podporu veřejnosti, které se jí dostávalo téměř až do konce života. Hlavním podporovatelem, alespoň jak vyplývá z dostupných archivních materiálů, byl spolek na podporu českých spisovatelů Svatobor, jehož byla Moudrá od roku 1926 členkou a kterému pravidelně zasílala žádosti o finanční podporu.60 Po úrazu jí Eliška Purkyňová nabídla

ubytování v Útulném

domově

československých žen, kam se autorka přestěhovala a kde žila až do své smrti 10. září 1940. Přes materiální a zdravotní nesnáze zůstala Moudrá aktivní propagátorkou myšlenek morální a etické obrody lidstva: Z dochovaných záznamů víme, že ještě v dubnu roku 1940, ve věku téměř osmdesáti let, uskutečnila v Neveklově přednášku nazvanou „Tajemství a moc lásky“, kterou nepřímo vystoupila proti sílící moci fašizmu a militarizmu.61 Vzhledem k tomu, že se autorskou, překladatelskou, ale také veřejnou činností Pavly Moudré budeme zabývat v samostatné části této práce, nelze tuto kapitolu považovat za vyčerpávající. Naším cílem bylo pouze vytvořit portrét Pavly Moudré s jeho hlavními rysy.

59

Finančním nesnázím nicméně čelila i v době sňatku s A. Mrhou, kterému se po obchodní stránce ne vždy dařilo, a Moudrá proto musela domácnost podporovat svými příjmy. 60 „Dovoluji si uctivou připomínku správě ‚Svatoboru‘, zda nezapomene na mne […] se vzácným svým vánočním příspěvkem, který opravdu velmi citelně potřebuji, […] jsouc odkázána jen hlavně na překladatelské honoráře.“ (Převzato z: Pánek, 1974: 240) 61 Pánek, 1974: 224

17

3. Ideový vývoj a tvorba Jak již bylo předestřeno dříve, vstoupila Pavla Moudrá na přelomu osmdesátých a devadesátých let 19. století do veřejného života a stala se postupně propagátorkou myšlenek spojených s obrodou společnosti a člověka. V následující části se pokusíme nastínit Moudré činnost a vývoj ve čtyřech oblastech, které u ní považujeme za stěžejní: ženské hnutí, mírové hnutí, spiritualismus a ochrana přírody a zvířat. Zaměříme se nejen na činnost veřejnou, ale také, a především, na činnost publikační a překladatelskou, kterou se pokusíme zasadit do dobového kontextu, který popíšeme vždy v úvodu každé části. V závěru tuto kapitolu doplníme samostatným pojednáním o Moudré překladech pro děti a mládež a analýzou vybraných textů. S ohledem na snazší orientaci v textu a přehlednost vykládané problematiky jsme se rozhodli odlišit pasáže pojednávající o překladovém díle Pavly Moudré tučnou kurzívou.

3.1. Ženské hnutí V českých zemích lze počátky úsilí žen o změnu společenských poměrů sledovat již v druhé čtvrtině 19. století. V souvislosti s těmito snahami nelze zatím hovořit o ženském hnutí, které se postupně začalo utvářet v 60. letech 19. století, kdy veřejná činnost žen získala více organizovaný a formální charakter. Pro potřeby naší práce nicméně budeme termín ženské hnutí užívat jako souhrnné označení pro společné aktivity žen na poli veřejného společenského, kulturního a politického života. Přestože české ženské hnutí zaznamenalo v průběhu století proměnu jak své podoby, tak svých požadavků, lze u něj sledovat několik pojících rysů, které ve svých pracích shodně jmenují jak Marie Neudorflová, 62 tak Jana Burešová: 63 České ženy se snažily aktivní veřejnou činností dosáhnout obrody společnosti s cílem stát se nejen rovnocennějším partnerem po boku muže, ale také přispět k povznesení českého národa, který v průběhu devatenáctého století usiloval o rovnoprávné postavení v rámci Rakouské, později Rakousko-Uherské říše. Tyto cíle naplňovaly ve spolupráci s těmi 62 63

Neudorflová, 1999: 10 Burešová, 2001: 52

18

muži, kteří byli pro ženské hnutí významní. V souvislosti s českým ženským hnutím v 19. a první polovině 20. století tedy v podstatě nelze hovořit o radikální protimužské orientaci. Symbolem obrody národa byla ve spojení s ženským hnutím vlastenecky uvědomělá matka, ale také manželka, která ve společné harmonii s manželem zvyšovala společenskou a vlasteneckou úroveň rodiny. Aby žena mohla dosáhnout kvalit potřebných k naplnění tohoto ideálu, bylo nutné umožnit jí adekvátní vzdělání. Období do roku 1848 je tedy charakterizováno snahou zvýšit vzdělanostní úroveň žen a rodiny a postupně ženám umožnit přístup do veřejné sféry.64 Významnou roli v osvětovém úsilí žen již od první poloviny 19. století hrál vznik spolků paní a dívek, čtenářských kroužků a veřejných knihoven. Ty se od 20. let 19. století šířily také do menších měst. 65 Centrem společenského života se staly také kulturně-politické salony, jichž se účastnili jak muži, tak ženy, které si tímto postupně získávaly uznání.66 V Praze se tyto české salony pořádaly například u Palackých, Riegrů či Purkyňů. Ve 30. a 40. letech se proslavil zejména salon u Josefa Friče, v němž měla základ první veřejná dívčí škola vedená Bohuslavou Rajskou, spřízněnou s Josefem Fričem přes jeho manželku a svou sestru Johanu. Bohuslava Rajská a Johana Fričová také navázaly spolupráci s Karlem Amerlingem, jehož cílem bylo vytvořit v českých zemích základy českého školství. Ve 40. letech Amerling vybudoval víceúčelový komplex Budeč, ve kterém se nacházela také dívčí škola. Finanční potíže však ukončily činnost již před revolučním rokem 1848.67 Důležitou osobností pro myšlenkový vývoj ženského hnutí byla Božena Němcová (1820-1862). Také ona vnímala ženskou otázku jako součást širší celospolečenské problematiky. 68 Nevzdělanost žen podle Němcové vedla k jejich povrchnosti, která v důsledku prorůstala celou společností, jež jí však v růstu bránila: “Nevědomost ženy je bič, jejž muž sám na sebe upletl.“69 Klíčová pro ni byla také otázka národní. Od žen očekávala nejen snahu vzdělávat se, ale také aktivní zapojení do českého národního dění

64

Neudorflová, 1999: 9-37 Ibid., 16 66 Ibid., 20 67 Ibid., 20-23 68 Ibid., 25 69 Převzato z: Neudorflová 1999: 29 65

19

a výchovu dětí ve vlasteneckém duchu. Němcová se ovšem vyvinula spíše jako tvůrčí individualistka; neúčastnila se spolků s charitativní ani vzdělávací náplní práce, úspěch jejího díla stejně jako její život však byly pro ženské hnutí neopominutelné a spoluutvářely jeho postoje. K postupnému oživení ženských iniciativ po neúspěchu revolučního hnutí v letech 1848-1849 dochází na přelomu 50. a 60. let. Prvním významným a dlouhodobě důležitým charitativním spolkem se stává Spolek sv. Ludmily, založený roku 1851 pro podporu vdov, chudých dívek a rodin, jeho náplní byla také činnost vzdělávací.70 Organizované ženské hnutí se začíná utvářet v 60. letech 19. století. Cílem ženské emancipace již není pouze vzdělaná manželka a matka, ale především žena jako samostatná bytost, ekonomicky i společensky nezávislá na muži, potažmo manželství. Pro naplnění tohoto úkolu nebyl v českých zemích dostatek českých vzdělávacích institucí, tedy především pro dívky. Vídeňská vláda nicméně neměla k řešení tohoto problému ani vůli, ani finance, bylo proto na české veřejnosti, aby vlastními prostředky dosáhla zlepšení stávající situace.71 Mezi hlavní organizátory tohoto úsilí patřili: Vojta Náprstek, Marie RiegrováPalacká, Karolina Světlá, Sofie Podlipská, Věnceslava Lužická a další. Roku 1858 se Vojta Náprstek vrátil z politického azylu v USA a již v roce 1865 inicioval založení Amerického klubu dam, který, kromě jiného, pečoval o vzdělávání žen. „Ke vzdělání sloužilo studium v Náprstkově knihovně, jazykové kurzy, hodiny hudby i tělocviku, odborné přednášky, exkurze a výlety.“72 Důležitou součástí činnosti Klubu byla také charitativní péče o různé skupiny obyvatelstva. Vzhledem k zámožnosti a filantropické orientaci rodiny Náprstkových měl Klub, na rozdíl od jiných tehdejších uskupení, dostatečné finanční zázemí pro rozvoj svých veřejných aktivit. Členkami spolku byly mimo jiné také M. Riegrová, K. Světlá, S. Podlipská a Věnceslava Lužická, tedy ženy, které ve stejné době hledaly způsob, jak řešit tehdejší sociální problémy, včetně ženské otázky. Díky jejich iniciativě byl roku 1871 založen Ženský výrobní spolek český. Jeho náplní dle stanov bylo „starat se o zdokonalování a rozšíření ženské výroby i jejího odbytu, o zabezpečení materiálního blahobytu, o 70

Secká, 2007: 205-220. Neudorflová, 1999: 38-44 72 Secká, 2007: 206 71

20

rozšiřování vzdělání žen na základě vzájemné spolupráce“.73 Spolek se vedle Amerického klubu dam stal centrem ženské emancipace. V českých zemích měl celkem 42 odboček (z toho 11 na Moravě), vydával také vlastní časopis Ženské listy. Roku 1872 založil první obchodně-průmyslovou školu pro dívky a počátkem 80. let vyšší dívčí průmyslovou školu, kde se kromě praktických dovedností vyučovaly i akademické předměty.74 Situace na Moravě byla rozvoji českého školství a veřejného života obecně méně nakloněna, což souviselo s vyšším zastoupením Němců v moravském zemském sněmu.75 Obdobnou roli jako Ženský výrobní spolek v Čechách zde plnil Ženský vzdělávací spolek Vesna založený roku 1870. Spolek organizoval přednáškovou a charitativní činnost, pořádal zájezdy, kurzy, měl vlastní knihovnu i dílny a finančně i jinak se podílel na vzniku a provozu lycea, čtyřleté vyšší dívčí školy, hospodyňské a kuchařské školy a ženské průmyslové školy. Mezi vůdčí osobnosti spolku patřily Eliška Kozlová, Julie Kusá či Žofie Zvěřinová.76 Není bez zajímavosti, že Vesna pokračuje ve svých aktivitách dodnes, její zaměření je však vzhledem ke změněnému společenskému kontextu přirozeně odlišné, cílovou skupinou již nejsou především ženy, ale obecně široká veřejnost, které Vesna nabízí podobně jako dříve různé kurzy, akce, ale také například poradnu či denní centrum pro děti. 77 V porevolučních devadesátých letech minulého století svou činnost obnovil také Americký klub dam, jeho aktivity však v současnosti již nejsou veřejného charakteru, jako tomu bylo v dřívějších dobách jeho existence. Ženské listy se brzy staly hlavním veřejným fórem emancipačních snah, nebyly však obsahem zaměřeny pouze na ženské publikum. Roku 1875 se redaktorství plně ujala Eliška Krásnohorská, která Ženské listy vedla až do roku 1911. Jakou funkci Krásnohorská svěřenému periodiku přisuzovala, popisuje Libuše Heczková v Lexikonu české literatury: Časopis se pod jejím [Krásnohorské] vedením soustředil na kritické pěstování vkusu a vzdělanosti českých žen, na informace z ženského filantropického, emancipačního a spolkového hnutí. Beletrie neměla být podle programového prohlášení uváděna vůbec, čímž se měly Ž. l. lišit od všech 73

Převzato z: Neudorflová, 1999: 67 Ibid., s. 66-67 75 Ibid., s. 1999: 77 76 Ibid., s. 77-81; Dcerám českým...: brněnský vzdělávací spolek Vesna v letech 1870–1920 [online záznam o článku] URL: [cit. 2009-01-31] 77 Spolek Vesna [webové stránky] URL: [cit. 2009-06-11] 74

21

dosavadních časopisů určených širšímu publiku, zvláště ženskému (např. beletristický a módní časopis Lada /1861-65/, Květy, později Módní svět /1879-1935/ a časopisy zaměřené na domácnost jako Domácí hospodyně /1883-93/).78

Právě výše uvedená Lada a jí podobné časopisy, vůči kterým se Krásnohorská odbornějším laděním svého periodika vymezila, se naopak staly inspirací pro Pavlu Moudrou. V úvodním čísle svého časopisu Moudrá uvádí: „Počínám vydávati list, o nějž konány byly již vícekráte pokusy, z nichž jednoho i jméno jsem si zvolila, jež ale skončily více méně s nezdarem […].“79 Přestože Moudré cílem bylo, podobně jako u Krásnohorské, především pozvednout úroveň českých žen, prostředky, kterými toho na vydavatelském poli chtěla dosáhnout, byly v řadě ohledů konvenčnější: „Mluviti o potřebě a oprávněnosti většího listu, určeného pro dámský svět český, listu poučného, zábavného a zároveň časového, se stálým zřetelem k potřebám a zájmům českých paní a dívek, bylo by tam, kde panuje pro zájmy ty živý smysl, jenom přilévání vody do moře, […]“80 Není proto překvapením, že Krásnohorská odmítla Moudré nabídku stát se přispěvatelkou Lady, periodika, které ve srovnání s Krásnohorské Ženskými listy nabízelo spíše zábavně-poučné čtení doplněné rubrikami o spolkové činnosti ženského hnutí, o umění a literatuře, ale také o módě či domácnosti. Pro příklad uveďme některé z rubrik a článků, které byly do dvanácti čísel vydaných Pavlou Moudrou v první polovině roku 1889 zařazeny: článek „Zaměstnávání dívek“ (Věnceslava Lužická), „Ze zápisek studentky lékařství (podává Boh. Kecková, doktorka med. fakulty v Curychu)“; článek „Národní ruch v ženském světě v Brně“; článek „O dívčím taktu společenském“ (Fr. V. Kodym); feuilleton na pokračování „Tyránek. (z pedagogických povídek J. Arbesa)“; článek „Jak vznikly hubičky“ (Dr. Čeněk Zíbrt); pravidelné divadelní referáty, např. „Sofokleova „Antigona“ na Nár. divadle“ (Pavla Albieri-Moudrá); rubrika „Ze říše mody“: článek „Návrat krojů z doby Napoleona I. a Direktoria“; rubrika „Pro hospodyně“ a další. Mezi přispěvatele patřili mimo jiné Sofie Podlipská, Gabriela Preissová, Svatopluk Čech, Jaroslava Vrchlický a další. Řada, zejména kratších příspěvků a stálých rubrik je v Ladě uvedena bez označení autora, nelze tedy stanovit, které z článků náleží 78

Forst, 1985-2008: 1826 Moudrých, P. Lada 1, 1889, č. 1., s. 1-2, 6/1 1889. 80 Ibid. 79

22

Pavle Moudré. Ty, o kterých lze s jistotou prohlásit, že je psala Pavla Moudrá, jsou: divadelní referáty a články v rubrice „Divadlo“ (kromě výše uvedeného například „Pailleronova ‚Myška‘ “) a literární recenze díla „Upomínky“ od Karoliny Světlé. Po převzetí listu Věnceslavou Lužickou vzdělávací charakter časopisu ustoupil ještě více do pozadí a Lada, od července 1889 příloha Módního světa, se stala spíše zábavným periodikem určeným čistě ženskému publiku a jeho zájmům. Dalším z důvodů, který pravděpodobně stál za negativním přístupem Elišky Krásnohorské k Ladě, byl nezájem podporovat konkurenční periodikum. Tuto tezi ve svém článku o Pavle Moudré rozvíjí také Jaroslav Pánek81 a dokládá ji parafrází dopisu, který Pavla Moudrá zaslala Adolfu Hejdukovi. Zmiňovanou pasáž zde dokládáme následujícím citátem: Na Elišku Krásnohorskou bohužel nesmím počítat; přijala mne při žádosti mé o přispění tak, mírně řečeno, jízlivě, vidíc ve mne jen konkurentku svých „Ženských listů“ a odřekla mi tak resolutně, že nebýt před tím laskavosti ostatních pp. literátů, i dam spisovatelek, byla bych věru ztratila veškerou chuť k dalšímu vyjednávání.82

Není bez zajímavosti, že Krásnohorská se později stavěla odmítavě také k nově vzniklému Ženskému obzoru (r. 1896), jehož „uvolněnou morálku“ zkritizovala ve svém článku „Pokrokářským šlechetníkům a šlechetnicím“. 83 I zde patrně hrála jistou roli obava z konkurence. 84 Na rivalitu panující mezi jednotlivými spolky ženského hnutí a jejich představitelkami poukázala v roce 2006 Marie Bahenská,85 která nicméně uvádí, že vzájemné soupeření a neshody nikdy nepřesáhly rozumnou mez a na zřeteli vždy zůstával především společný zájem.86 Vzhledem k popsaným okolnostem se tedy jeví jako přinejmenším neopatrný způsob, jakým Moudrá zdůvodnila své vydavatelské ambice. V dopise ze zimy roku 1881 adresovaném lékárníkovi a spisovateli Františku Heritesovi Moudrá uvádí: Vedle toho [vydávání listu věnovaného ženským otázkám] běží mi o provedení řádné organisace vlastenek českých, jejíž potřeba je dávno již uznávána, aniž by kdo posud se o to vážněji 81

Pánek, 1974: 217 Pozůstalost Hejduk, Adolf. PNP LA Praha. Korespondence přijatá od Moudrá, Pavla. Dopis ze 4. 1. 1889. 83 Neudorflová, 1999: 164 84 Ibid., s. 164 85 Bahenská, 2007: 29-49 86 Za povšimnutí zde stojí fakt, že v roce 1923 se Moudrá stala spoluredaktorkou dvou prvních čísel Ženských listů a v roce 1931 promluvila na odhalení pomníku Elišky Krásnohorské. Tyto události potvrzují Bahenské tezi, že společná věc byla v ženském hnutí významným pojícím prvkem. 82

23

pokusil. Nemáme doposud listu v pravém toho slova smyslu, který by se výhradně ženskou otázkou zanášel a na nějž bychom mohli popřípadě vůči podobným publikacím v cizině se ctí poukazovati.87

Ve své argumentaci Moudrá nicméně opomíjí Ženské listy, které do té doby představovaly významný zdroj informovanosti a osvěty českých žen.88 Lze se jen stěží domnívat, že Moudrá Ženské listy neznala. Její slova lze proto vnímat jako snahu vyhranit se vůči Ženským listům a etablovat se s vlastním periodikem. S nástupem devadesátých let dochází k postupné modernizaci českého kulturního života a spolu s tím se také mění způsob nazírání na ženu a její postavení ve společnosti. Dochází k „moderní detabuizované sexualizaci obrazu ženy“,89 což podle Krásnohorské mohlo vést k deformovanému vnímání ženy skrze její tělo a v důsledku vyústit v přesvědčení, že žena je „fyziologicky slaboduchá“. 90 Přestože, jak ve svém článku „Obavy Elišky Krásnohorské“ uvádí Libuše Heczková, její obavy nebyly plané, v kontextu nastalých změn vyzněla Krásnohorská a její názory jako konzervativní. Za konzervativní začaly být považovány také její Ženské listy, které na přelomu století doplnily další ženské časopisy: Ženský obzor (1896), Ženský svět (1896) či Ženská revue (1905). Zejména v počátcích své publikační činnosti má nicméně Moudrá ke Krásnohorské a její ideji rovnoprávné a „svobodné ženy jako součásti svobodného národa“ 91 blízko. Pomineme-li divadelní recenze v Ladě a Ženských listech, je jedním z prvních názorových článků Pavly Moudré literární recenze díla Augustina Bebela „Žena v minulosti, přítomnosti a budoucnosti“ publikovaná roku 1897 v Ženském světě. 92 Moudré komentář k jednotlivým úvahám a postulátům A. Bebela odhaluje její pozici v rámci ženského hnutí. Podobně jako Masaryk93 vnímá Bebel a potažmo také Moudrá ženskou otázku především jako otázku sociální: „Zapomíná se, že otázka ta, jak Bebel praví, je otázkou ‚poloviny lidstva‘, a ne tedy nějakou hříčkou několika výstředních

87

Pozůstalost Herites František. PNP LA Praha. Korespondence přijatá od Moudrá Pavla. Dopis ze 8. 12. 1888. Roku 1872 začala jeho tehdejší redaktorka Věnceslava Lužická vydávat také Kalendář paní a dívek českých, zaměřený na „současnou ženskou problematiku, […] ženskou literaturu a některé aspekty historie […]“ (Neudorflová, 1999: 89) 89 Heczková, 2007: 88 90 Převzato z: Heczková, 2007: 88 91 Heczková, 2007: 88 92 Přibylová, O. Ženský svět 1, 1897, č.5, s.75-76, č.6, 89-90 , č.7, 105-106, č.8, 119-120. 93 Neudorflová 1999, 187-194 88

24

hlav.“94 Rovnoprávné postavení ženě nepřineslo ani devatenácté století, ve kterém stále přetrvávají staré pořádky, markantní například ve vztahu manželském: „Všude jest zde muž ve výhodě a zákonem chráněn, žena zákonem nerespektována a mravně stavěna pod úroveň mužovu.“95 Průvodními příznaky jsou mimo jiné nevěra a prostituce, kterou Bebel a později také Moudrá nazývá „obchod s bílými otrokyněmi“. 96 Špatná, povrchní výchova žen a obecně neutěšená sociální situace brání řešení této celospolečenské otázky. „Východiště ze všech těchto vad, rozkladů a nepoměrů vidí Bebel jen v úplné přeměně všech společenských poměrů.“97 Ve stejném roce, tedy 1897, vychází Moudré překlad díla jednoho z předních představitelů Fabiánské společnosti Sidneyho Webba: Nesnáze individualismu. Webb chápe sociální přeměnu jako něco daného: „Neběží tedy o to, zdali má stávající sociální řád být změněn, nýbrž o to, jak se tato neodvratná změna má provésti.“ 98 Fabiánská společnost vznikla v roce 1884 za účelem obrody sociálního řádu v souladu s ideami sociální demokracie. Způsob, jakým byly prezentovány její hlavní cíle v českém kontextu, ilustruje dobový leták propagující Fabiánská pojednání o socialismu: „[…] poučení to o způsobu Fabiovců, zdemokratisovati politiku a sespolečniti výrobu klidným vývojem, bez revoluce, bez konfliktů s policií, vojskem a j.“99 Členkou společnosti byla také významná teozofka Annie Besantová, v jejíž činnosti se podobně jako u Moudré propojil zájem sociální a spirituální. O tomto dobovém jevu přelomu 19. a 20. století, který lze mimo jiné sledovat také u teozofek, hovoří Joy Dixonová ve svém díle Divine Feminine: Theosophy and Feminism in England: „[…] these were the days […] of spiritualism as well as syndicalism, in which ‘the same figures can be found demonstrating for the unemployed and dabbling in occultism.’ ”100 Stěžejní význam měl pro Fabiánskou společnost také její přední člen, dramatik a prozaik G. B. Shaw, jehož dílo Candida Moudrá přeložila v roce 1919. Přestože tato divadelní hra nesouvisí přímo se společenským postavením ženy, ale tématem ženymatky, je důležité zde poznamenat, že Shaw byl zastáncem ženské rovnoprávnosti, 94

Neudorflová 1999: 76 Ibid., s. 105 96 Ibid., s. 105; Moudrá, P. Bílé otrokyně. In: Moudrá, P. Můj odkaz světu. Mladá Boleslav: Karel Vačlena, 1925. 97 Ibid., s. 106 98 Webb, S. Nesnáze individualismu. Praha: Nákladem Rozhledů - Jos. Pelcla, 1897. s. 4. 99 Ibid., s. 31 100 Dixon, 2001: 121 95

25

kterou vnímal jako nedílnou součást společenského přerodu: To effect woman’s equality, legally and economically, Shaw felt that Capitalism had to be transformed into Fabianism. It was, he argued, Capitalism that forced women of the lower classes into illicit prostitution, in which the wages and working conditions were frequently far superior to those of the factory worker or laborer‘s wife, and upper-class women into legal prostitution, i.e., marriage.101

V českých zemích získávaly sociální problémy na konci 19. století stále větší pozornost, mimo jiné také díky rostoucí angažovanosti ženského dělnického hnutí. To na rozdíl od občanského hnutí spolu se sociálními demokraty usilovalo o radikální přeměnu společnosti, která by změnila nejen postavení žen, ale také podmínky, ve kterých žily a pracovaly nejchudší vrstvy obyvatelstva. Mezi jeho hlavní představitelky patřila například Karla Máchová, která spolupracovala s Františkou Plamínkovou, jež se v občanském ženském hnutí sociální otázce dlouhodobě věnovala.102 Sílil také tlak na muže, aby přehodnotily své životní postoje. Alkoholismus, prostituce a nevěra tehdy představovaly palčivé problémy s dalekosáhlými sociálními dopady, rodiny alkoholiků zůstávaly finančně nezajištěny, prostituce a nevěra vedla k nárůstu pohlavních nemocí a nemanželských dětí bez základního materiálního zabezpečení. Sociální péče organizovaná mimo jiné ženskými spolky, ani mravní výchova dívek nemohly nabídnout dlouhodobé řešení. Bylo tedy zapotřebí širší společenské obrody. Právě otázkám etické a morální odpovědnosti, nevěře, prostituci, alkoholismu a tématům úzce souvisejícím se ženou a partnerským i rodinným soužitím se Moudrá začala ve své publicistické a veřejné práci v ženském hnutí dlouhodobě věnovat. Přestože většina jejích článků a přednášek vyšla ve sbírkách (Výbor přednášek I. díl, 1918; Výbor přednášek II. díl, 1919; Můj odkaz světu, 1925; Obrození duší, 1926; Ze studánky vody živé, 1930) a není proto možné je s přesností datovat, lze je alespoň přibližně časově zařadit a zrekonstruovat tak Moudré názorový vývoj. Postoj, který Moudrá zaujala k postavení ženy obecně, jsme již popisovali v souvislosti s články „Žena v minulosti, přítomnosti a budoucnosti“ a „Ruská žena z lidu“ publikovanými v letech 1897 a 1898. Ve stejné době, tedy na konci devadesátých

101 102

Weintraub, 1977: 4 Neudorflová, 1999: 299-318

26

let, Moudrá vydala článek o prostituci nazvaný „České harfenice v Rusku“ (Ženský svět 2, 1898, č. 3, s. 39), v němž kritizuje české dívky, které s vidinou výdělku jako hudebnice odchází do Ruska, kde se však nakonec živí prostitucí. V závěru článku Moudrá vyzývá české dámy, aby vlastním přičiněním zabránily „této hanbě“: „Nedalo by se se strany lidumilných dam našich, působících tak zdárně v ‚Domovině‘ a ‚Ochraně opuštěné mládeže‘ něco podniknout, […] Varovat rodiče, působit na mladé dívky a zaopatřovat jim jiný, poctivý výdělek? Snad by to bylo možné. Moudrá tak navázala na celospolečenskou výzvu ke změně stávajících poměrů a zároveň vyjádřila přesvědčení, že ženy mají potenciál a především povinnost se na tomto procesu podílet. Tématu prostituce se, jak jsme již uvedli, Moudrá věnovala dlouhodobě, v dostupných materiálech však o tomto tématu v předválečném období již nenacházíme zmínky. Opětovně se s ním shledáváme až ve sbírce Můj odkaz světu, kde téma prostituce a uvolněné ženské morálky představuje necelou pětinu veškerých vybraných článků (např. „Ženy a ženské“, „Kdo odstraní prostituci“), které s velkou pravděpodobností vyšly v dobových periodicích v letech 1920-1925 (tj. v době mezi vydáním Výboru přednášek a zmíněné sbírky). I v těchto meziválečných apelech Moudrá pokračuje ve snahách podnítit veřejnost, aby se aktivně zasadila o změnu: „Odkud se rekrutují bílé otrokyně? Nejvíce ze zanedbaných domovů chudiny. […] Kde tu je dozorčí orgán, kde jaké opatření společenské, které by čelilo zkáze hrozící malým dívenkám, jež vycházejí z takovýchto rodina na ulici?“ 103 K rovině veřejné sféry se však přidává také rovina osobního, niterného přerodu: „Řekla jsem, že účinná práce na odstranění prostituce musí začíti z nitra jednotlivcova; akcentuji, že především z nitra mužova. […] Jak bude mu žena budoucna nápomocna […] Především také tichou niternou prací svou.“ 104 Tyto ideje souvisí s Moudré zmíněnou náklonností k duchovním učením, jimiž se začala aktivně zabývat na přelomu století. Duchovní zralost byla podle Moudré u žen o to důležitější, o co zásadnější byl vliv ženy na osud příštích generací: „Až si žena jednou řádně uvědomí sílu a moc svých myšlenek, čeká ji pak úkol nad jiné důležitý. Jí svěřeno je v útrobách jejich dozrávání plodu lidského. […] Žena je především zodpovědna za všechny příští generace.“105 103

Bílé otrokyně, In: Moudrá, 1925: 103 Kdo odstraní prostituci, In: Moudrá 1925: 111 105 Ibid., s. 113 104

27

Jeden ze způsobů, jak ukázat dívkám a ženám „správnou cestu“, našla Moudrá v překladu děl, která by jim předala žádoucí hodnoty. V roce 1906 publikovala dílo Růže v rozkvětu americké autorky Louisy May Alcott, v originále nazvané Rose in Bloom.106 Postava Alcottové v sobě snoubí odkaz amerického transcendentalismu svého otce Amose Bronsona Alcotta a abolicionismu a feminismu, jehož byla významnou zastánkyní. Alcottové literární tvorba, z níž nejznámější je částečně autobiografický román Little Women, pojednává především o ženách. Hlavní hrdinka Růže v rozkvětu – Róza je cílevědomá mladá žena, která ač hledá lásku, je si vědoma své ceny a odmítá nápadníka, který propadl alkoholu: Rozhlédl se po pokoji neurčitým, zoufalým pohledem, jako by hledal rozum, unikající mu rychle z dohledu; ale horko i zima, rozčilení a tolikeré lehkomyslné připíjení na zdraví vykonaly až příliš své dílo, než aby bylo okamžité vystřízlivění možné. Přiznávaje se s temným zamručením k porážce, potácel se k pohovce a natáhl se na ni, obličejem dolů. Byl to jeden z nejsmutnějších pohledů, na jaké hleděl nadcházející nový rok. Sedíc tu se zavřenýma očima, cítila Róza, jako by jí něco drahého navždy umřelo. […] Mnohá dívka byla by vzala na lehkou váhu provinění, které svět tak ochotně odpouští, ale Róza se dosud nenaučila vítati pokušení s úsměvem, a zavírati oči před slabostí, která činí z člověka zvíře.“107

Lásku nakonec Róza nachází u mladého a pracovitého muže, který jí svou oddaností a postavením, které si vybudoval, přesvědčil o svých kvalitách. Jejím životním cílem je věnovat se filantropii: „Mým úmyslem je konati všemožné dobro a žádat při tom a sledovat radu nejvážnějších, nepraktičtějších a nejdobročinnějších lidí, jež znám; […]“108 O skutečnosti, že Moudrá považovala toto dílo za odraz svých vlastních názorů, které chtěla dále propagovat, svědčí její slova v úvodu knihy: Uvádím-li v literaturu naši jméno jedné z nejpopulárnějších amerických spisovatelek, u nás doposud snad zcela neznámé, děje se tak s určitým úmyslem. Zamlouvá se mi zdravý, jarý duch, který z prací jejích vane, a přála bych si, aby dívky naše vssály jej poněkud do sebe, […] Je v něm něco z praktického, silného a odhodlaného ducha Američanek, jejž poněkud si osvojiti, jistě by našemu dorostu dívčímu nebylo na škodu.109

Roku 1906 vyšel v časopise Venkov první 110 Moudré článek o alkoholismu, nazvaný „K době odvodů“ (Venkov 1, 1906). I zde, i ve svých následujících článcích a

106

Praha: Hejda a Tuček, 1906 Alcott, 1906: 132 108 Ibid., s. 72 109 Ibid., s. 1 110 Na základě dostupných záznamů. 107

28

přednáškách o alkoholismu („Alkoholism a žena“, 1910 a 1919; 111 „Abstinence“, 1919; 112 „Nepřátelé lidstva“, 1926; 113 „Do práce pro dobrou věc“, 1930). 114 Moudrá poukazuje na všeobecnou toleranci alkoholu jako přirozené součásti lidského života a společenské kultury, přestože jeho konzumace brání růstu nejen jedince, tedy muže i ženy, ale celého národa: „[…] zhoubné následky [pití] nese nejen piják sám, ale i děti a vnuci jeho, kteří se rodí se sklonem k padoucnici, blbství a různým nervovým nemocem.“115 „Napadá mi při tom výrok Masarykův: ‚Český národ by byl jiný, kdyby nebyl zalkoholisovaný!‘ “116

Je proto v zájmu všech, aby proti alkoholismu a alkoholikům bojovali: „A kdo nejde s lidem v otázce abstinence, kdo alkoholism jakýmkoli způsobem podporuje, je lidu toho nepřítel, a na lidu je, aby učil se ho poznávati.“117 Ani v případě abstinentního hnutí však Moudrá neopomíjí z jejího hlediska zcela zásadní roli žen jako „aktivních členek abstinentního hnutí“ na straně jedné a „trpících partnerek“ na straně druhé: Žena dneška, oproti passivní trpitelce minula, začíná si uvědomovati, že osud její rodiny, osud příštích generací je především v jejích rukou.118 Žena poznala v alkoholu úhlavního svého nepřítele tehdy, kdy poprvé se střetla jako manželka a matka s mužem opilcem.119 Válka je zlo největší, ale vedle toho je zlo neméně kruté a vražedné. Je to pijáctví se všemi škodami a zhoubami, jichž nebudu zde vypočítávat. Není žena v prvé řadě povolána k tomu, aby proti němu bojovala? Vždyť ve většině případů sama jím od věků trpěla nejvíce! Žena opilcova!120

Jedinečná role ženy jako obrodné síly ve společnosti je pojící prvkem feministické publicistiky Pavly Moudré. S ohledem na tuto svou funkci by žena měla přirozeně cítit určité závazky, kterým by měla během svého života dostát. Kromě počestného života a občanské angažovanosti se tyto povinnosti dotýkají také mateřských povinností (např. Výchova dítěte k lásce a ke kráse, 1919; Nářek nad duší dítěte, 1925; O 111

Moudrá, Praha: 1910; Moudrá, Vídeň: 1919 Ibid. 113 In: Moudrá, Mladá Boleslav: 1926 114 In: Moudrá, P. Ze studánky vody živé. Mladá Boleslav: 1930 115 Moudrá, 1910: 4 (Alkoholism a žena) 116 Moudrá, 1919: 142 (Alkoholism a žena) 117 Moudrá 1919: 72 (Abstinence) 118 Moudrá 1910: 3 119 Moudrá, 1919: 133 (Alkoholism a žena) 120 Moudrá 1930: 161 (Do práce pro dobrou věc) 112

29

talentu k mateřství, 1926) a partnerství (Muž a žena ve vzájemném boji, 1919; Muž a žena, 1925). V roce 1919 byl do českého kontext prostřednictvím překladu Pavly Moudré uveden kontroverzní portrét ženy-matky – Candida. Hlavní hrdinka stejnojmenné divadelní hry G. B. Shawa v sobě snoubí lásku mateřskou a partnerskou, tyto city však zneužívá pro své malé cíle a muže nikoliv povznáší a činí lepším člověkem, ale svazuje a sráží: Morell [manžel Candidy]: (zcela překonán poklekne vedle její židle a objímá Candidu s dětskou upřímností) To všechno je pravda slovo za slovem. Všechno, čím jsem, jsi ze mne udělala ty svou prací a svou láskou. Jsi mou ženou, matkou, sestrou – jsi prostě souhrnem milující péče o mne.121

Hra, kterou autor sám nazval „THE Mother play“, 122 zachycuje dvojakost postavení ženy v partnerském vztahu, rodině a společnosti. Stejně jako Moudrá, vnímal Shaw ženu-matku jako hybnou sílu života, zároveň však poukazoval na její temnější stránky: „As not only the creator of life but also the nourisher and sustainer of it, the Life Force woman becomes Shaw’s version of Great Mother, traditionally revered but also feared.“123 Další z významných témat, které se objevilo v Bebelově knize a které Moudrá rok po vydání recenze jeho knihy zpracovala v článku „Právo ženy v křesťanské církvi“,124 je kritika církve a jejího podílu na udržování žen v podřízeném postavení. Kritika církve, jejího konzervativního postoje k ženám, ale také konzervativního přístupu k výchově se stala novým aspektem veřejné diskuze v devadesátých letech. Církvi a jejím představitelům bylo vyčítáno, že jednají v rozporu s původním učením Ježíše Krista, a opírají své zastaralé názory o církevní mravouku, která měla ostatně negativní vliv i na mládež vzdělávanou v církevních institucích: V časopisech se i později pravidelně objevovaly články, které kritizovaly, že církevní výchova obsahuje silně nezdravé aspekty, zvláště jednostrannou výchovu k citové orientaci a potlačování rozumového rozvoje studentek, potlačování schopnosti vědeckého přístupu ke skutečnosti, což v praxi vede k ignoranci, politické nedospělosti a fatalismu.125

121

Shaw, 1954: 87 Srov. Weintraub, 1977: 159 123 Ibid., s. 158 124 Přibylová, O. Ženský svět 3, 1898, č. 1, s. 1–2, č. 2, s. 15–17. 122

125

Neudorflová, 1999: 176

30

Roku 1898 vyšel v třetím ročníku Ženského světa Moudré článek „Právo ženy v křesťanské církvi“. Ve zmíněném článku se Moudrá vrací k počátkům křesťanství a dokládá skutečný záměr této víry - láska pro všechny lidi bez rozdílu pohlaví a společenského postavení: „Kristus založil své náboženství lásky pro všechny lidi. […] Všichni měli být účastni království božího.“126 Žena ani nebyla Kristem nikdy vyloučena z darů Ducha svatého, což ji, stejně jako muže, opravňuje ke kazatelské činnosti: Namítne se: Proč tedy Kristus nevolil si přímo ženské apoštoly a učenníky […] Žena v židovském národě za časů Kristových […] byla úplně poddána autoritě rodičů a vůli mužově; […] Kristus nemohl voliti ženské apoštoly, […] při tom ženu nevylučoval z darů své milosti […] stejně zaslíbil Ducha Svatého mužům ženám. A co znamenalo toto zaslíbení Ducha Svatého jiného, ne-li duchovní moc apoštolství?127

Té se Moudrá později skutečně věnovala. Její kázání byla vydána roku 1930 v již zmíněné sbírce Ze studánky vody živé. K druhému aspektu kritiky církve, tedy negativnímu vlivu na podobu výchovy ve školách se Moudrá vyjadřovala v rámci iniciativy, která usilovala o reformu školství jako celku, nikoliv pouze církevního. Její negativní postoj k církevním školám je nicméně zřejmý z již komentovaných vzpomínkových povídek ze sbírky Do rozmaru i do pláče, ve kterých Moudrá popisuje nesamostatnost, ke které jsou dívky na církevních školách vedeny. Alternativou k těmto konzervativním hodnotám byly českým dívkám knihy od australské autorky dětských příběhů Ethel Turnerové popisující nejrůznější zážitky a dobrodružství dětí z různých koutů Austrálie, hlavní hrdinkou je zpravidla malá dívka: „[…] Hanička, kapitánova nejstarší dcera, byla dobrá, trochu přitloustlá, pohodlná dívčina, jejímž životním povoláním zdálo se být tmelení ulámaných hrotů nejen ve sporech její vlastní rodiny, […]“128 Její díla v překladu Pavly Moudré začala vycházet až ve 30. letech 20. století, získala si však velkou oblibu a v rozmezí let 1932 a 1938 bylo publikováno celkem šest děl: Utrpením ke slávě (That Girl, č. 1932), Diblík (Judy and Punch, č. 1932), Horská princeznička (výchozí text neuveden, č. 1933), Hanička Všudybylka (Jennifer, J., č. 1933), Sedm rarášků (výchozí text neuveden, č. 1938), Marcelino štěstí (výchozí text neuveden, č. 1938). Z předmluvy k překladu Diblíka je 126

Moudrá, Ženský svět 3, 1898, č.1, s. 1 Ibid. 128 Turnerová, 1932: 18 (Utrpením ke slávě) 127

31

patrné, že Moudrá překlady využívala k výchově dětí a mladých lidí k duchovním hodnotám, v tomto případě toleranci a pacifismu: Milé čtenářky, kniha, kterou vám předkládáme, vede nás daleko, předaleko – až na opačnou stranu zeměkoule, až k protinožcům do Australie. Najdete tu leccos odlišného od našich poměrů. Jiné zvyky a obyčeje, jiné rostliny a jiná zvířata. Ale jedno zůstává tu stejné: Lidské srdce. Jaké pocity, myšlenky a dojmy má hrdinka knihy, dívka Jitka, v horském pensionátě australském, takové máte vy všechny. Jitka je vám tak blízká, jako by byla i vaší spolužačkou. Co z toho lze vyvoditi? Že jsme, jak se praví, „děti jednoho Otce“, že jedna mysl, jedna duše pojí všechny národy, a že jen lidé nadělali si zbytečných hranic mezi sebou, jež je dělí tak, že až o ně svádějí boje. Ve skutečnosti a před Bohem jsme všichni bratři a sestry.129

Roku 1913 Pavla Moudrá vystoupila na výroční schůzi Jednoty učitelek moravských s příspěvkem na téma „reforma výchovy“. Cílem výchovného snažení podle Moudré měl být mravní člověk. „Ideál viděla v ‚člověku mravném, střídmém, vnitřně silném, s pevnou vůlí, neprodejné povahy, ochránci slabých, snášenlivém, mírumilovném, věřícím v pokrok lidstva a v jeho zdokonalování a v existenci vyššího řádu‘.“ 130 K reformě výchovy se Moudrá vrátila v článku „O potřebě reformy výchovy“ (Můj odkaz světu, 1925), kde jako jedno z hlavních řešení navrhuje výchovu mládeže k duchovnímu pojetí života: „[…] příčiny chorob naší mladé generace hledati dlužno v nedostatku duchovní kultury“. 131 Opět se zde tedy setkáváme se spiritualismem, který výrazně prostoupil a ovlivnil Moudré aktivity a názorové postoje. Při pohledu na Moudré publikační, překladatelskou a veřejnou činnost je zřejmé, že o výchovu a vzdělávání společnosti usilovala prostřednictvím osvěty v různých oblastech a různých věkových skupinách. Následující kapitola mapuje Moudré aktivity v rámci mírového hnutí, jehož významnou zastánkyní byla po celý svůj život.

3.2. Mírové hnutí Jedním z témat, kterému se ženy v rámci svých politických aktivit na přelomu století věnovaly, byl boj za uznání mírového řešení konfliktů. Jejich apel sílil s blížící se 129

Turnerová, 1932: 5 Převzato z: Neudorflová 1999: 131 131 Moudrá, 1925: 46 130

32

válkou. V rámci mírového hnutí se v českých zemích výrazně angažovalo jen několik žen: Jindřiška Wurmová, Pavla Moudrá, Eliška Purkyňová a Berta Suttnerová, která ačkoliv původem Češka byla spjata spíše s rakouským a německým prostředím. Klíčovou postavou mírového hnutí, která údajně ovlivnila Nobelovo rozhodnutí udělovat cenu míru, 132 jejíž držitelkou se v roce 1905 sama stala, je baronka Berta Suttnerová (1843-1914). Svou publikační a veřejnou činností přispěla k organizaci mírového hnutí. Roku 1889 vydala román Odzbrojte! o ženě, které rozvrátily život války v Evropě v letech 1859-71. Kniha měla obrovský úspěch a byla přeložena do 16 jazyků. Berta Suttnerová se díky ní stala představitelkou novodobého mírotvorného humanismu. Rok poté, co založila Rakouskou mírovou společnost, začala Suttnerová vydávat pacifistický časopis pojmenovaný po jejím nejúspěšnějším díle: Odzbrojte! (1892-1909). Právě Moudrá se stala propagátorkou a překladatelkou jejích textů o mírovém hnutí.133 Ze Suttnerové původních textů Moudrá přeložila román Vzlety lidstva, vydaný v českých zemích roku 1914. 134 Prostřednictvím postavy movitého filantropa, který zasvětí svou činnost mírovému úsilí, Suttnerová odsuzuje zneužívání lidských vynálezů pro destruktivní účely: Nebyly ovšem splněny všechny sny, jimž se John A. Toker oddával, když rozvrhoval svůj plán. Podnětem k jeho podniku bylo rozhořčení, že nádherný vynález řiditelné vzducholodi vítali mocní tohoto světa i papouškující massy jako příznivou vymoženost pro budoucí války. Ne!135

Zcela zjevným důkazem, že Moudrá využívala překlad jako nástroj propagace konkrétních myšlenek, je její předmluva k citovanému románu. Ta mimo jiné svědčí i o její velké náklonnosti k osobnosti Berty Suttnerové: Každý překlad knihy má jistý účel. Buď šíří se dílo, vydané původně v cizím jazyku, překladem pro cenu svou literární. […] Jiný účel překladu knihy je šířiti ideu, v knize tendenčně vyslovenou. Překladem propaguje se ta či ona dobrá myšlenka. Spisovatel něco svou knihou chtěl, je hlasatelem té či oné reformy, apoštolem toho či onoho hnutí. Čím více se kniha jeho překládá, tím více vniká obsah její do všech myslí. Nemůže každý znát mateřskou řeč autorovu, proto tlumočí překladatel jeho slova svým krajanům. Jsou knihy, které nestojí za překlad, a jsou jiné, jejichž překlad je událostí kulturní, nejen 132

Řezníček, 1993:18 Řezníček, 1993: 1-10; Neudorflová, 1999: 297 134 Praha : Šimáček, 1914 135 Suttnerová, 1914: 133 133

33

literární. Jsou knihy, které nesou vzhůru celé národy, a překlad jich je darem národu. Takovýmto darem národu přála bych si, aby byla i kniha Berty se Suttnerů „Vzlety lidstva“. Pro svou ušlechtilou tendenci, tak mocně v knize vystupující. Tendence ta je z velké části pro náš národ nová, a proto je kniha darem národu.136

Roku 1920 vydala Moudrá autorské pojednání Válka a mír, kde Suttnerovou uvádí jako jednu z historických postav, která se zasloužila o propagaci myšlenky míru po boku osobností jako Chelčický, Jiří z Poděbrad, Victor Hugo či Tolstoj: Jako hvězda první velikosti září na obloze pacifismu jméno Berty Suttnerové, původem Češky, hraběnky Kinské. […] Napsala román „Odzbrojte!“ a roznítila jím celý vzdělaný svět. […] Tolstoj, Björnson, Nobel čerpali z knihy a navázali přátelské styky s autorkou.137

O tři roky později pak Suttnerové in memoriam věnovala svou autorskou publikaci Ženy a světový mír, 138 jejíž úvod je oslavou této „Apoštolky míru“.139 Výčet aktivit, kterým se Suttnerová na podporu mírového úsilí věnovala, Moudrá uzavírá odkazem na Suttnerové poselství nezbytnosti mravního růstu. Tato idea rezonuje celým dílem Pavly Moudré, autorským i překladovým. Zde ji vyzdvihuje i u Suttnerové: Je to stěžejní myšlenka její poslední knihy. 140 Technika ovládla vzduch, ale mravní pokrok vázne v nekalých úmyslech zmocniti se vynálezů ducha lidského k vraždění lidí. Je nutno zjednati rovnováhu mezi fysickým letem člověka v aeroplánu a mezi vzletem jeho mravním v oblasti lidštějších, vznešenějších myšlenek.141

Jednou ze zakladatelek mírového hnutí v českých zemích byla Moudré dlouholetá spolupracovnice Jindřiška Wurmová (1863-1953). Ta se problematikou pacifismu začala zabývat na konci 19. století, kdy roku 1899 spolu s Eliškou Machovou založila Ústřední mírové sdružení Moravanek, jehož činnost však byla pro nedostatečný zájem byla přerušena a obnovena až roku 1912 díky vzniku Mírového ústředí českých žen vedeného Pavlou Moudrou při Svazu českých spolků ženských v Praze. Po zaniknutí moravského mírového sdružení pokračovala Wurmová alespoň v osvětové činnosti prostřednictvím nejen teoretických, ale také historických prací. Z jakých ideových základů české ženy ve své mírové argumentaci čerpaly lze

136

Ibid., s. I-II (předmluva) Moudrá, P. Válka a mír. Praha: F. Svoboda, 1920. s 30 138 Moudrá, Praha: 1923 139 Ibid., s. 5 140 Die Barbarisierung der Luft (pozn. aut.) 141 Moudrá, 1923: 10-11 137

34

sledovat ve výše uvedeném díle Pavly Moudré Válka a mír.142 Moudrá rozlišuje pacifismus náboženský a národnostní. Kořeny náboženského pacifismu nachází u starých orientálních věr, hinduismu, zoroastrismu,143 Konfuciova a Laotseova učení a později vzniklého buddhismu. Odkazuje také na prvopočátky křesťanství, které se však v průběhu staletí od Kristovy ideje nenásilí odklonilo. Pacifismus národnostní Moudrá vnímá jako jedinečný rys, daný jen některým společenstvím. Mezi obdařenými vyzdvihuje také Slovany trpící pod dlouholetou nadvládou cizích, zejména germánských, národů: […] jest vzácným zjevem pacifism národnostní, jaký kromě u Buddhistů, Birmanů a Indů vyskytuje nejmenovitě u Slovanstva, rassy mírumilovné a tím ovšem v neustálém poddanství žijící pod vládou násilnických výbojných plemen hunských a teutonských. Přes tento útisk a stálé války obranné rostl a sílil v národech slovanských základní rys jejich povahy: smysl pro demokratism, a to jak v náboženství, tak i ve vládě rodové i v celém sociálním zřízení.144

Tyto rysy pacifismu se u Slovanů prolínají s učením „pravého míru Kristova“.145 K této slovanské křesťanské tradici Moudrá řadí osobnosti Cyrila a Metoděje, Petra Chelčického (ze kterého, jak uvádí, později čerpal také Tolstoj), krále Jiřího z Poděbrad a Komenského. Za pokračovatele jejich učení a předchůdce mírových snah na přelomu 19. a 20. století pak považuje národní buditele, Palackého, Jungmanna či Šafaříka. Přes zřejmý důraz na pacifismus slovanský, Moudrá poukazuje také na činnost zahraniční, vyzdvihuje německé myslitele Kanta či Leasinga, osvícenského filozofa Jeremy Benthama, francouzského spisovatele Victora Huga či švédského vědce Nobela. Ženy a jejich zapojení do řešení mírové otázky Moudrá považoval za nezbytný předpoklad tohoto úsilí. Zatímco ve své přednášce „Ženy proti válce“ z roku 1913 Moudrá hovoří především o vrozeném talentu žen k vytvoření a udržení míru, v roce 1918 v přednášce nazvané „Ženám českým ve čtvrtém roce války“ již požaduje konkrétní společenské a politické nástroje, které by ženám umožnily se na mírové činnosti plně podílet: Muži sami, při všech pacifistických zásadách jednotlivců mezi nimi, nikdy války neodstraní. Toho 142

Moudrá, 1920: 19-36 „Zoroastrismus, mazdaismus - perské náb. vzniklé asi v 6. st. př. n. l. působením proroka Zarathuštry. Podstatou dějin je trvalý boj dobra se zlem. […] Boj skončí na konci světa vítězstvím dobra, duše lidí, kteří za života dobru pomáhali, přijdou do říše věčného světla.“ (Bradnová [a kol.], 1993: 1242) 144 Moudrá, 1920: 21 145 Ibid., s. 22 143

35

dovede jen žena silou mateřské lásky! Proto je uvědomělá žena nejpovolanějším činitelem ve hnutí mírovém. (Ženy proti válce) 146 Česká žena však musí míti svůj uvědomělý, sebevědomý hlas při všem tom co rozhoduje nad celou naší budoucností. […] Proto trváme na požadavku vzdělání a zrovnoprávnění žen, aby ony plně pochopily dnešní svůj úkol. Je stanoven několika slovy: Toužit po míru, usilovat o něj nejpevnější vůlí svou, pracovat k němu, […] (Ženám českým ve čtvrtém roce války)147

Z téměř identických základů vychází i Jindřiška Wurmová ve svém přehledovém díle Mírové hnutí z roku 1917. 148 Vzhledem k Moudré aktivitám v rámci spirituálního hnutí zde nelze opomenout Wurmové zmínku o pacifistických snahách „okultních směrů“: „I zvláštní proudy myšlenkové a osvětářské vzaly hnutí mírové ve svůj program, jako teosofie, […], spiritismus, a mnohem dříve již utvořené sekty: rosenkruciáni, illumináti, svobodní zednáři, dobří templáři a jiní.“ 149 Na závěr tohoto stručného přehledu bychom rádi vymezili pojmy pacifismus a antimilitarismus jako dva směry mírového úsilí tehdejší doby, které se promítaly také do činnosti Pavly Moudré. V druhé polovině 19. století dochází v českých zemích, ale i v Evropě, k rozdvojení mírového úsilí. Vedle pacifismu, jehož úkolem bylo „podporovati vše, co směřuje k mezinárodnímu sblížení, ať na poli vědy, humanity nebo jiných sociálních snah, a potírati vše, co tomu brání.“,150 vzniká hnutí antimilitaristické. O jeho základech hovoří Emil Špatný ve své knize Český antimilitarism, kus historie a trochu vzpomínek. 151 Následující úryvek pochází z provolání národní socialistické mládeže z dubna roku 1901: Uvažujíce dále o dnešním jhu militarismu a jeho zkázonosném vlivu na celý život dorostu, na mravnost, o jeho vlivu na sociální a hospodářské poměry pracujícího lidu, dále vidouce, jak rozrušuje vojáctví rodinu, příčí se lidskosti, humanitě, je nástrojem snah velkokapitalistických, doporučujeme naprosté jeho odstranění a zavedení všeobecného ozbrojení lidu. […] Zároveň protestujeme co nejrozhodněji proti dnešnímu neustálému zvyšování nákladu na vojsko, […]152

Z povahy antimilitarismu sice vyplývá jeho provázanost s levicově orientovanými politickými proudy, vzhledem k tematické blízkosti antimilitarismu a pacifismu však nelze tato dvě hnutí jednoznačně přiřadit ke konkrétní společenské skupině. Například 146

Moudrá, 1919: 24 Ibid., s. 38-39 148 Praha: Jos. R. Vilímek, 1917 149 Ibid., s. 23 150 Moudrá, P. Úkoly pacifismu In: Wurmová, J. Mírová čítanka Díl II. Mír. Klatovy: Cyrill M. Höschl, 1921. s. 60 151 Praha: Mladé proudy, 1922. 152 Ibid., s. 10 147

36

Pavla Moudrá propagovala obecné zásady pacifismu, zároveň však veřejně vystupovala proti vojenské výchově na školách, což ji řadí také k příznivcům antimilitaristického hnutí, ačkoliv ne tak radikálním, jako byl její blízký spolupracovník pacifista a antimilitarista Přemysl Pitter. Výše uvedené vlivy se promítly do redakce, respektive výběru článků zařazených do stěžejního díla Pavly Moudré a Jindřišky Wurmové na pacifistickém poli, a sice Mírové čítanky. Jak jsme již zmiňovali v druhé kapitole, byla Mírová čítanka v důsledku konfiskace vydána dvakrát. Poprvé v roce 1913 a 1914 (I. a II. díl, v nákladu O. Kypra) a podruhé v letech 1920 a 1921 (nákladem C. M. Höschla). Vzhledem k tomu, že druhé, prvorepublikové vydání Mírové čítanky je z velké části rozšířeným dotiskem zabavené publikace, najdeme v něm identické či obdobné články jako v díle předválečném. Ve své práci se proto zaměříme na vydání původní, z let 1913 a 1914. Jak dosvědčuje dopis Jindřišky Wurmové adresovaný Moudré v dubnu roku 1913, byla Mírová čítanka původně zamýšlena jako jednodílná publikace, kterou se autorky nakonec rozhodly rozšířit na díl pro mládež a pro dospělé, aby uplatnily veškeré nashromážděné materiály.153 Její obdoba již tehdy existovala i v dalších částech světa, o čemž svědčí převzaté články z mírových čítanek francouzských či německých, které byly do českého výběru zařazeny. 154 Tato „pacifistická učebnice“ tedy nebyla v tehdejším mezinárodním kontextu něčím ojedinělým a dokazuje do jisté míry vzájemnou propojenost mírových aktivit n celosvětové úrovni. Česká verze mírové čítanky v redakci Pavly Moudré a Jindřišky Wurmové si kladla za cíl propagovat u mládeže a široké veřejnosti obecné ideje pacifismu a především pak ideje pacifismu slovanského: „Jsem toho názoru, abychom k tomu vyzvaly jen osvědčené pacifisty a pokud možno nejvíce našich slovanských pracovníků pro mír v čítance uvedli.“155 Výběr se tedy skládá zejména z původních českých článků, jejichž autoři se tímto přihlásili k mírovému úsilí tehdejší doby, nebo byli do sbírky posmrtně zařazeni jako představitelé slovanského pacifismu. Mezi nejvýznačnějšími z nich

153

Pozůstalost Moudrá, Pavla. SOA Benešov. Korespondence přijatá od Wurmová, Jindřiška. Dopis z 10. 4. 1913. Např. Hyena, z německé mírové čítanky A. Müllera pro mládež (s. 32); Práce mírová a práce válečná, z francouzské čítanky mírové (s. 63) a další. 155 Ibid., dopis z 31. 3. 1913 154

37

uveďme například J. Vrchlického a jeho báseň „Poslední maska Satanova“, T. G. Masaryka s článkem „Trest smrti“, Břetislava Foustku s pojednáním „Moderní člověk a otázka mírová“, J. V. Sládka s básní „Ze Selských písní“, Svatopluka Čecha a „Bratrství“ či Komenského a jeho úryvky z Labyrintu světa a ráje srdce. Z ostatních slovanských autorů byli do sbírky zařazeni například Tolstoj či Někrasov. Společným jmenovatelem všech příspěvků, ať už se jednalo o články, citáty, úryvky z děl nebo básně, je zhoubná moc války a jakéhokoliv násilí a zároveň léčivá síla míru a porozumění. To vše je podtrženo posláním křesťanské nauky, zejména postavou Ježíše Krista: „Chci vám jen připomenouti, že my křesťané máme svatou povinnost pracovati pro mír mezi lidmi, mír mezi národy, neboť zakladatel křesťanství byl největším hlasatelem míru.“156 Poměr neslovanských autorů je tedy v čítance minimální, pro ilustraci uveďme například E. Zolu, Emmanuela Kanta či britského novináře, pacifistu a spiritualistu Williama Steada. Stejně tak minimální je i počet překladů, z nichž Moudré připadly pouze překlady článků z francouzské mírové čítanky Pour la Paix pojednávající o Napoleonské legendě, zbraních jako Nástrojích smrti či křižáckých výpravách (Bůh to chce). Z překladatelského hlediska je mnohem zajímavější Moudré autorský článek Obrazy budoucnosti, ve kterém navazuje na výše uvedené myšlenky Berty Suttnerové o destruktivní síle lidských vynálezů a spojuje toto téma s postavou H. G. Wellse, jehož dvě díla – Neviditelný a Stroj času – v roce 1905 přeložila: Všeobecné zbrojení, v němž se předstihují všechny vlády a státy světa, nové a nové vynálezy vražedných zbraní a smrtících strojů, vedly mysle mnohých spisovatelů k tomu, aby si v duchu vykreslili obraz, jak asi by vypadala budoucí válka, k jakým důsledkům by vedla a jak by to po ní vypadalo ve světě. Anglický spisovatel Wells napsal o tom celou knihu „Válka ve vzduchu“. Zdokonalujíť se právě nyní nejvíce létadla, aby jich mohlo být použito k účelům válečným.157

Stejně jako uvedený román i díla Neviditelný a Stroj času vyjadřují obavu z negativních dopadů industriálního pokroku lidstva související s dobovým rozmachem průmyslu a vědy: On [Poutník v Čase], jak vím – neboť otázka ta byla přetřásána mezi námi dávno před tím, než byl dokončen Stroj Času – smýšlel jen malomyslně o Pokroku Lidstva a viděl v rostoucí budově

156 157

Moudrá, Wurmová, 1913: 6. Moudrá, Wurmová, 1914: 76.

38

Civilisace jen pošetilé hromadění, které nutně musí nakonec sřítiti se na stavitele a zničiti je.158

Před těmito aspekty v citovaném článku varuje také Moudrá, její překlady Wellse lze proto vnímat jako součást její osvětové práce v otázkách míru a mravního přerodu lidstva i přesto, že tento článek byl uveřejněn devět let po jejich vydání. Jsme si nicméně vědomi Wellsova dobové popularity jako autora vědecko-fantastických románů, jeho vydávání tedy souviselo i s nakladatelskou politikou. 159 Stejnou pozici v Moudré díle, tedy vědecko-fantastického autora, jehož díla obsahují poselství o směřování lidstva a zároveň představují oblíbený knižní artikl, zaujímá francouzský autor Jules Verne s románem Pět neděl v baloně (č. 1907) či Tajemný hrad v Karpatech (č. 1909). Z ostatních článků, kterými Moudrá jako autorka do Mírové čítanky přispěla, opět nejvýrazněji zaznívá téma náboženské, rovinu duchovní zde však Moudrá uplatňuje zejména v kontextu křesťanské víry, která byla Slovanům nejbližší a pro účely české Mírové čítanky nejvhodnější. Mezi zmiňované články patří „Mír“, „Pomník Kristův, znamení míru“ a „Válka a Bůh“, ze kterého pochází následující kritika zkaženosti církve: Jakou ďábelskou ironií došly církve křesťanské až k osudnému žehnání zbraní před válkou a k Te Deum po válce? Jak dospěly k takovému snížení Boha, ke kterému Kristus učil nás obraceti se jako k Otci a o kterém je psáno, že je Láska a Smilování? Prostě tak, že stejně jako osnovatelé dobývačných válek začala církev míti na mysli světskou moc a nadvládu.160

Jak jsme již zmiňovali v úvodní charakteristice Mírové čítanky, měla tato publikace svou obdobu také v zahraničí, a byla tedy jakýmsi obrazem celosvětových mírových iniciativ. Tyto aktivity v kontextu českého ženského hnutí získaly na síle zejména po první světové válce. Roku 1923 vzniká v Československu Ženská národní rada, odbočka mezinárodní ženské rady, založené již roku 1888 s cílem propojit činnost žen, přispět k jejich lepšímu postavení a také k udržení celosvětového míru.161 Ženská národní rada byla zastřešujícím orgánem, sdružujícím tehdejší československé ženské organizace, který byl ustaven „[…] jako nepolitický spolek ženských zájmových, odborových a jiných organizací i

158

Wells, 1905: 145-146. Populární byla nicméně také Wellsova díla teoretická a společenské romány. Srov. Masnerová, Praha: 2002, s.50. 160 Moudrá, Wurmová, 1914: 108 161 Burešová, 2001: 100 159

39

jednotlivkyň.“ 162 V roce 1925 založila Mezinárodní ženská rada mírové odbory při jednotlivých sekcích, tedy i při té československé. Jejich prostřednictvím se české ženy nejrůznějšími způsoby zasazovaly o osvětu týkající se míru a militarismu, ať už prostřednictvím letáků o škodlivosti vojenských hraček, peticí za revizi školních učebnic v mírovém duchu či úspěšnou snahou o zavedení mírové výuky na školách. Ve stejné době, tedy na přelomu let 1924 a 1925, vzniká také časopis Sbratření vedený Přemyslem Pitterem, ke kterému se v letech 1929-30 a 1933 přidala také Pavla Moudrá. Jeho hlavním posláním bylo šířit duchovní a zejména pacifistické myšlenky. Vzhledem k omezené dostupnosti dobových materiálů můžeme ve své práci čerpat pouze ze tří ročníků Sbratření, a to ročníku 2 (1925-26), 6 (1930) a 9 (1933). Na základě těchto podkladů vyplývá, že Moudré příspěvky do Sbratření byly jen občasné, reflektují nicméně dobové zaměření mírových snah československých ženských spolků, tak jak je uvádíme výše. V roce 1925 publikovala ve Sbratření článek „Malé příčiny – velké následky“ pojednávající o škodlivém účinku nevhodných hraček (Sbratření 2, č. 1, s. 2): „[…] chceme-li z dnešního děcka vychovati odpůrce válek, chceme-li, aby v nových generacích rodil se odpor proti válečnému vraždění, je vhodno, aby rodiče po starém způsobu dávali hochům ke hraní ručnice a šavličky?“ 163 Zároveň s tím vydala také článek věnovaný mírové výchově mládeže nazvaný „Výchova k míru“ (Sbratření 2, 1925-26, příloha Studánka, č. 1, s. 1, č. 4, s. 5-6), stejně jako v článcích kritizujících dívčí prostituci a alkoholismus (viz 3.1.) i zde vyzývá především společnost, aby se aktivně zasadila o šíření mírových hodnot mezi mládeží: Je na rodičích a vychovatelích, aby dovedli pochopiti tohoto nového ducha mládeže, aby nezkrotnou bystřinu dovedli ne sevřít, nýbrž učiniti ji užitečnou […] Úctou k životu a výchovou k míru lze toho docíliti, aby mládež vymykajíc se vodítku dovedla státi pevně, […] s náručí rozprostřenou, aby odejmula v lásce celý širý svět.164

Také v šestém ročníku Sbratření zůstává pozornost Moudré upřena zejména na mládež (viz např. články „Deset let úsilí mládeže o mír“ [č. 3]; „Učitelstvo pro mír a přátelství mezi národy“ [č. 6]). Ta v posledním přístupném ročníku z roku 1933 ustupuje do pozadí a ústředním tématem se stává opět duchovní rozměr mírové práce („Svobodné

162

Burešová, 2001: 62 Moudrá, Sbratření 2, 1925, č. 1, s. 2 164 Moudrá, Sbratření 2, 1925, č. 1, příloha Studánka, s. 1 163

40

zednářstvo a světový mír“, recenze [č.7-8]; „Křesťan a válka“, část článku konfiskována [č. 9-10]). Moudré překlady ve Sbratření jsou jen sporé, což je nicméně pochopitelné vzhledem k množství jejích aktivit a souběžně vycházejících knižních překladů. Pro úplnost pouze uveďme, že se jednalo například o články na téma občanská válka (president Pan-Evropské Unie R.N. Coudenhove-C/Kalergi: Proti občanské válce [roč. 6, č. 5]) a odzbrojení (Hermann Mager: Odzbrojovací konference zvířat [roč. 9, č. 3]; Odzbrojení příkladem – projev britského poslance [roč. 9, č. 7-8] či pohádka o zneužívání nástrojů každodenní potřeby k zabíjení (Manfred Kyber: O kováři a kovárně [roč. 6, č. 12]). V knižních překladech Moudrá prosazovala ideu míru způsobem, který byl popsán v souvislosti s dílem Ethel Turnerové Diblík – tedy propagací cizích zemí a kultur v kontextu příběhů obyčejných lidí a zejména dětí, se kterými se čtenář mohl snadno ztotožnit a vnímat je jako sobě rovné. Děti a mládež byly v tomto ohledu hlavní cílovou skupinou. Mezi díla, která v sobě nesou toto poselství, lze částečně zařadit například Kiplingovy romány Stopka, brouk a spol. o chlapcích na britské internátní škole, Stateční kapitáni o dobrodružstvích na moři u pobřeží New Foundlandu, Kim z Indie 19. století či Cooperova posledního Mohykána ze Severní Ameriky v době francouzsko- indiánské války. Řada z těchto děl však kromě mírových idejí propaguje také život v souladu s přírodou a alternativní duchovní směry, proto o nich pojednáme v samostatné části věnované překladům pro děti a mládež, kde blíže vysvětlíme důvody, které Moudrou vedly k převodu těchto hodnot do českého kontextu. Na závěr této části bychom pouze rádi poznamenali, že pacifismus představuje jednu z oblastí, které se Moudrá věnovala celý svůj život, k čemuž pravděpodobně přispěly také historické okolnosti, v jejichž důsledku v rozmezí tří dekád propukly dva celosvětové válečné konflikty.

3.3. Spiritualismus Pokud bychom měli Pavlu Moudrou přiřadit k nějakému z duchovních směrů, bylo by pravděpodobně nejadekvátnější nazvat ji mystičkou a teozofkou. Přestože se její

41

jméno objevuje také v souvislosti se spiritismem, inklinovala k tomuto směru jen okrajově.165 Zatímco v ostatních částech kapitoly Vývoj a činnost Pavly Moudré se zabýváme praktickým uplatněním duchovních poznatků v osvětové činnosti Pavly Moudré, v této části je naším cílem především nastínit Moudré pojetí spirituality jako takové, její základní obrysy a výchozí principy, jež dále rozvíjela, ať už formou přednášek, článků či statí, nebo prostřednictvím překladové tvorby. Pro účely naší práce považujeme za vhodné vymezit si nejprve význam pojmů spiritualismus, spiritismus, mystika a teozofie na základě výkladu českého mystika Květoslava Minaříka, přední britské mystičky Evelyn Underhillové a hlavní představitelky teozofického učení Heleny Petrovny Blavatské. Spiritualismus je „nauka, podle níž je základem světa a prapříčinou všeho dění duchovní prvek, takže všechny hmotné jevy jsou produktem Ducha.“166 Lidé následující toto učení usilují o dosažení stavu vysokého duchovního uvědomění, stavu absolutna, ve kterém se hmotné složky existence přetváří ve „vyšší činitele“. 167 Obecně lze výraz spiritualismus vykládat také jako nauku o duchovních vědách.168 V souvislosti s tímto termínem je nutné uvést, že dle anglosaského úzu jím někteří naši autoři na přelomu 19. a 20. století označovali učení spiritismu. Výše uvedený obecný význam se vžil teprve později.169 Na rozdíl od spiritualismu je spiritismus oblast duchovní činnosti, která s výše uvedenými principy souvisí jen velmi okrajově. Spiritisté věří, „že lidská duše přežívá život hmotný“170 a zabývají se „[stykem] těchto duší jakožto duchů pomocí medií.“171 Zejména v druhé polovině devatenáctého a na začátku dvacátého století byl spiritismus široce populární. Význam termínu mystika je velmi výstižně popsán v předmluvě k prvnímu vydání díla Mystika jeho autorkou Evelyn Underhillovou:

165

Kozák, 2003: 649 Minařík, 1992: 394 167 Ibid. 168 Sanitrák, 2006: 122 169 Ibid. 170 Minařík, 1992: 393 171 Ibid. 166

42

[…] výraz pro vrozené tíhnutí lidského ducha k harmonii s transcendentním řádem, ať už je teologický termín pro tento řád jakýkoli. Toto tíhnutí se u velkých mystiků postupně zmocňuje celého pole vědomí, ovládá jejich život a vrcholí ve zkušenosti nazývané „mystické sjednocení“. Ať tomuto vrcholu říkáme Bůh křesťanství, světová duše panteismu nebo absolutno filozofie, touha získat jej a pohyb směrem k němu – pokud jde o skutečný životní proces a ne intelektuální spekulaci – je vlastním tématem mystiky.172

Pojem teozofie zde chápeme, tak jak jej definovala zakladatelka Teozofické společnosti H. P. Blavatská v prvním čísle mezinárodní revue The Theosophist z roku 1879: „[…] autorka zdůrazňuje existenci univerzální gnóme – Teosofie čili božské archaické moudrosti, jež se šířila od dob vrcholné antiky a zachovala se u zasvěcenců všech kultur.“ 173 V praktické rovině měla Teozofická společnost, založená roku 1875, následující cíle: 1) Vytvořit jádro univerzálního Bratrství lidstva bez rozdílu rasy, barvy pleti, pohlaví, národnosti, sociální příslušnosti a víry. 2) Podporovat srovnávací studium filosofií, náboženství a věd a ukázat univerzální etiku každého studia. [a] 3) Probádat nevysvětlené přírodní zákony a latentní psychické i duchovní síly v člověku.174

Vývoj výše uvedených duchovních směrů v českých zemích lze sledovat na jedné z nejvýznamnějších osobností českého spiritualismu – Karlovi Weinfurterovi (18671942). Jako mladík se Weinfurter začal věnovat spiritismu, který se v té době (tedy poslední čtvrtině 19. století) rozšířil nejen v Praze, ale také na venkově, zejména pak Podkrkonoší.175 Po několika letech založil s přáteli spiritistický kroužek, jejich aktivity však byly spíše „amatérské“, nepodložené studováním literatury. Posun ve vědění a také počtu členů nastává teprve s příchodem barona Adolfa Franze Leonhardiho, nadšeného okultisty a teozofa z jihočeské Stráže nad Nežárkou. Jeho prostřednictvím se členové kroužku seznámili s dalšími odvětvími okultních učení, studovali díla zakladatelky teozofického hnutí Blavatské, Bulwera, Kerninga a dalších a díky nim se dozvěděli o učení mahátmů neboli Mistrů, které je možné lépe poznat skrze teozofii. 176 Členové kroužku tak došli k „poznání, že kromě spiritismu existuje ještě něco jiného, mnohem vyššího a dokonalejšího…zvaného okultismus, obsahujícího také magii, alchymii,

172

Underhill, 2004: 25 Vidmarová, 1997: 34 174 Ibid., s. 25 175 Sanitrák, 2006: 39 176 Ibid., s. 55-57 173

43

astrologii a mystiku.“177 Roku 1891 byla v Čechách založena pobočka Teozofické společnosti nazvaná po zednářském vzoru „lóže“ „U modré hvězdy“. Lóže vznikla ve stejném roce, kdy H. P. Blavatská umřela, její členové proto úzce spolupracovali zejména s její nástupkyní Annie Besantovou. S postavou Heleny Petrovny Blavatské (1831-1891) se pojí řada informací, které se zakládají pouze na jejím tvrzení. Od útlého věku údajně disponovala nadpřirozenými schopnostmi, které měla možnost rozvinout během dvouletého studia u duchovních mistrů v Tibetu v polovině 19. století. Kromě Teozofické společnosti založila také Duchovní společnost v Káhiře (1871), která však byla kvůli stížnostem na podvodné aktivity zrušena. Teozofie, čerpající z buddhismu a hinduismu, se nicméně úspěšně rozšířila po celém světě. Po smrti Blavatské se její nástupkyní v Teozofickém hnutí stala Annie Besantová (1847-1933), která se angažovala také v ženském hnutí. Besantová, aktivně propagující sekularismus, věřila, že skrze teozofii lze najít skrytou moc. Spolu s blízkým spolupracovníkem Charlesem W. Leadbeaterem se zabývala zkoumáním fenoménů vesmíru, hmoty a myšlenek, k čemuž oba využívali údajné mimořádné okultní schopnosti.178 Postava Annie Besantové do teozofického hnutí vznesla kontroverzi a došlo k postupné rozluce s tímto učením, jelikož členové postupně ztratili víru v její a Leadbeaterovy schopnosti.179 Co mohlo být jednou z příčin odklonu lze alespoň částečně odvodit na základě dopisu Josefa Pelcla adresovaného Pavle Moudré roku 1904: […] v její knize Tajemství vlivů osob a věcí na př. vykládá ona theorii magnetických vibrací, vycházejících z osob a věcí. Dobře, jako hypotesa i jako obrazné rčení to lze vděčně přijati. Usnadní výklad. Ale ona se tím nespokojuje a zabrousí do podrobností, jež bylo by lze na základě exaktního poznání a experimentu pronášeti. A to vyzývá k odporu, dráždí k sarkasmu. […] To je ta slabá stránka theosofic. hnutí, že zachází za meze poctivého výkladu. […] schladila mne theosofka […], jež patrně činí ústupky celku, propagandě a p. […] aby strany rostly, obětují se jednotlivci. […] Tak chcete se i Vy obětovati. […] Co jsem z A. Besantové pojal pro vnitřní život, kázeň, jednotu nitra, pro principielní stanovisko, je po mém soudě zcela postačitelné na obrozování světa bez vymyšlených kosmologií a nemožných (našemu mozku či našim mozkům) symbolizací.180

177

Ibid., s. 57 Sanitrák, 2006: 79 179 Ibid., s. 76-79 180 Pozůstalost Moudrá, Pavla. SOA Benešov. Korespondence přijatá od Pelcl, Josef. Dopis z 2. 12. 1904. 178

44

Tento pragmatický, vědecký pohled na věc byl v rámci teozofického hnutí příznačný právě pro jeho mužské zastánce. Ženy-teozofky se naopak soustředily na poznání duchovního prožitku a jeho subjektivních rovin. Tato tendence je v teozofickém hnutí patrná zejména od konce 19. století s nástupem Annie Besantové, která v rámci Teozofické společnosti obnovila její Esoterickou sekci.181 Jak uvádí Pelcl ve svém dopise, došlo také k větší politizaci Teozofické společnosti ve smyslu posílení loajality vůči společnému zájmu: After Annie Besant became president of the TS in 1907, the English Section of the society began to be dominated by women, and the kinds of spiritual activity that were celebrated within the TS were characterized, by both critics and supporters, as distinctively feminine. […] there was new emphasis on emotion and devotion rather than study, on personal relationships rather than abstract principles, and on hierarchy and loyalty rather than individual autonomy. Subjective and interior experiences were valued in new ways, and many of these experiences took place in the rigorously private (in the sense of secret or hidden) context of the Esoteric Section.182

Za vedení Besantové tedy došlo v Teozofické společnosti k umocnění rozdílných názorů na poslaní Společnosti, které byly patrné již od jejího počátku a vyplývaly z odlišných přístupů jejích zakladatelů – Blavatské a Olcotta. Zatímco Olcott pojímal Společnost jako náboženský a filozofický debatní klub, Blavatská spatřovala jeho hlavní náplň v rozvoji okultních a mystických poznatků, jejichž existenci dokazovala prostřednictvím nadpřirozených jevů, které sama vyvolávala.183 Přestože se tedy lóže U modré hvězdy v druhé polovině devadesátých let rozpadla, teozofické hnutí v českých zemích fungovalo dál a v roce 1897 byl založen Teozofický spolek v Praze,184 do kterého v roce 1904 vstoupila také Pavla Moudrá. Weinfurtera přivedl odklon od teozofie k učení, které se stalo naplněním jeho hledání, a sice k mystice, jež z jeho pohledu slučovala a převyšovala všechny dříve poznané nauky. Stejně jako Evelyn Underhillová i Weinfurter popsal mystiku jako všeobjímající cestu, obsaženou nejen v křesťanství ale také u východních mystiků, starých Řeků a Římanů atd.185 Spirituální zájmy Pavly Moudré byly v mnoha ohledech podobné těm, kterým se věnoval Karel Weinfurter. Jedním z hlavních momentů, ve kterém se však obě postavy 181

Dixon, 2001: xiii (předmluva) Dixon, 2001: 68 183 Ibid., s. xii (předmluva) 184 Sanitrák, 2006: 89 185 Ibid., s. 93 182

45

českého spirituálního hnutí liší, je cíl, který při svých duchovních studiích sledovaly. Zatímco Weinfurter se spirituálním naukám oddával cele a exkluzivně ve snaze „najít odpověď“ či, lze-li to tak nazvat, stát se „mistrem“, Moudrá toužila uplatnit poznání duchovních nauk v praktické rovině a nabídnout tak „cestu“ či „řešení“ všem potřebným. Pokud jde o Moudré pozici v rámci spirituálního hnutí v Čechách, sdílela uvedený pohled na spiritismus jako základní nauku, která ukazuje lidem cestu k vyššímu poznání: „Spiritism […] je mostem, po kterém je člověku přejíti ze suchopáru materialismu k poznání světů nadsmyslných.“

186

S ohledem na výše uvedené definice nelze

jednoznačně říci, že Moudrá toto vyšší poznání nacházela v jediném duchovním směru. V souladu s teozofií se zajímala především o duchovno jako univerzální celek, jako aspekt lidského života, který je třeba rozvíjet. Tato myšlenka stála na počátku její „spirituální osvěty“, o čemž svědčí také úryvek z její první publikace na toto téma Výhody duchovního života – z roku 1910: „[…] lidstvo jako celek musí postupovati harmonicky, […] musí rozšiřovati své poznatky o hmotě, a musí se učit stále více poznávati duchové a vyvinovati ducha svého.“187 Jaký byl postoj Pavly Moudré k Pelclově kritice bohužel nemůžeme doložit, jelikož pozůstalost Josefa Pelcla zůstává v současné době veřejnosti nepřístupná. S velkou pravděpodobností se však k nově rodící se podobě Teozofické společnosti přiklonila. To ostatně naznačuje také skutečnost, že v roce 1905 a 1906 přeložila dvě poněkud kontroverzní pojednání Annie Besantové: Člověk a jeho těla (Man and His Bodies, č. 1905) a Zrození a vývoj duše (The Birth and Evolution of the Soul, č. 1906). Podobně jako výše popsaná teorie magnetických vibrací i zde některá tvrzení vychází z předpokladů, které lze z vědeckého hlediska označit za přinejmenším neověřené. Jelikož, stejně jako v případě pozůstalosti Josefa Pelcla, jsou tato dvě díla v překladu Pavly Moudré nedostupná, vycházíme ze znění anglických originálů: Phenomena connected with the Physical Body. – When a person ''goes to sleep'' the Ego slips out of the physical body, and leaves it to slumber and so to recuperate itself for the next day's work. The dense body and its etheric double are thus left to their own devices, and to the play of the influences which they attract to themselves by their constitution and habits. Streams of thought-forms from the astral world of a nature congruous with the thought-forms created or harbored by the Ego in his daily life pass into and out of the dense and etheric brains, and, mingling with the automatic 186 187

Moudrá, P. Na obranu spiritualismu. Praha: E. Hauner, 1913. Moudrá, 1910: 7

46

repetitions of vibrations set up in waking consciousness by the Ego, cause the broken and chaotic dreams with which most people are familiar. (Man and his bodies)188 In order to make the origin of the individual clear, I must ask you to come back with me to the time when the human race was evolving, […] You may remember that – according to the teachings which you find in The Secret Doctrine (dílo H. P. Blavatské, pozn. aut.) and in the great Scriptures of the world – […] the first Race had its bodies built up, as it were, round a form that is said to have been derived from the Moon. The Pitris, or ancestors, […] are spoken of as the Lunar Pitris, because of their connection with the Moon. (The Birth and Evolution of the Soul )189

Pro svou vlastní autorskou a osvětovou činnost Moudrá tyto myšlenky nepřevzala, jak uvidíme

později,

věnovala

se

především

srovnávacímu

studiu

jednotlivých

náboženských směrů a hledání způsobu, jak uplatnit pozitivní vliv spirituality v praktické rovině. Zůstala však zastánkyní ženského křídla Teozofické společnosti, což vyplývá z článku „Sfinx XIX. věku“ vydaného roku 1924 na počest H. P. Blavatské, kde vyzdvihuje nejen ji, ale také Annie Besantovou: Všechno neobvyklé, nadobyčejné v lidské osobnosti, […] vydáno je vždy dvojímu nebezpečí. Buď se nadšenými obdivovateli vynáší […], anebo se nepřáteli […] podezřívá. […] Blavacká při nezlomnosti své vůle, podléhala vlivům suggestivním a hypnotickým a sama tvrdí, že většina jejích děl byla jí diktována ‚Mistry‘ přenosem myšlenkovým na vzdálenost, kteroužto možnost zplna potvrzuje. Stala se proto předmětem obdivu, ale zároveň se tu našel i důvod k podezřívání jí z ošemetných triků, […] I uvnitř Theosofické společnosti čekalo ji utrpení. Olcott přešel otevřeně k buddhismu, a mnoho členů následovalo […] Výtku buddhismu a sklonu k indickému náboženství nese bohužel Theosofická společnost dodnes, ač nikdo z křesťanů nenapsal sad vroucnějšího ocenění náboženství Kristova nad 190 dílo Annie Besantové, předsedkyně Theosofické společnosti, „Esoterní křesťanství“.

Moudré vlastní názor na ženskou spiritualitu vyplývá z článku „Duchovní život dnešní ženy“ uveřejněného roku 1920 v časopise Pramen.191 Moderní doba podle Moudré ženě na jedné straně přinesla rovnoprávné postavení s mužem, zároveň ji však uvrhla do světa mnoha nejistot, mimo jiné také náboženských. Krize spirituality vede u žen k absolutnímu přimknutí se ke starým křesťanským dogmatům nebo naopak k odvržení víry vůbec, případně k přimknutí se k pověrám a spiritismu: „[…] vidíme dnes ženu jako rozechvěné kyvadlo potáceti se od nevěry k pověře. Bezpečný střed klidu jí schází.“192 Jen několik osvícených žen našlo tuto střední cestu víry v „nezměnitelné zákony, které

188

Besant, 1917: 29 [publikace elektronického archivu] Besant, 1896: 6 [publikace elektronického archivu] 190 Topičův sborník 12, 1924-1925, sv. 2, 71–76 191 Pramen 1, č. 5, s. 194-196 192 Moudrá, Pramen 1, č. 5, s. 195 189

47

moudře, ne slepě řídí svět. […] zákony duchovního světa, […]” 193 Mezi tyto zákony Moudrá řadí zákon Jednoty, podle kterého se „všechny strany […] sbíhají jako paprsky kola v jediném centru“,194 zákon oběti, který symbolizuje například oběť Ježíše Krista, zákon spravedlnosti, zákon mnohosti životů a zákon znovuzrození, neboť „nestačí jeden život k získání dokonalosti, ani k vyrovnání křivd a k odplatě za přestálá utrpení“.195 Jen skrze tyto zákony „stává se žena spoludělnicí na díle božím, které znamená věčný vzestup, věčné excelsior!“196 a dozrává k poznání jediného, zastřešujícího zákona – zákona Lásky, jehož je „kněžkou a služebnicí nejpokornější“.197 Dva roky po vydání tohoto článku publikovala Moudrá stať Poslání ženy ve světle theosofie,198 ve které podstatu a cíl ženské spirituality analyzuje v kontextu teozofického uvažování. Na základě teorie duality vesmíru prezentované v pramenech okultních věd a Besantové interpretace této duality skrze aktivní a receptivní princip přírody přisuzuje Moudrá muži roli tvůrce a ženě roli živitelky. Dvě nezaměnitelné role, které se navzájem doplňují a ženě tak vymezují plnoprávnou pozici po mužově boku. Mateřství pak je nejkrásnějším ztělesněním tohoto ženina úkolu a zároveň nejvyšším vyjádřením jejího poslání ve fyzickém slova smyslu: Takové jest poslání ženino ve světle theosofie: Přijímat, aby, přidavši k tomu ze svého, mohla rozdávat. To jest jedině správná definice poslání ženina, z níž nelze ubrati ani joty. […] Co jest takovou nezvratnou pravdou a zákonem ve fysickém ohledu, musí stejně býti i pravdou na vyšších úrovních duchovních. […] Ženství v duchovním ohledu jest altruism, obětování se, a vlastnostmi jeho jsou shovívavost, snášenlivost, trpělivost, něha, soucit, zapomínání na sebe – vesměs to také vlastnosti dobré ženy-matky.199

Skrze tuto argumentaci Moudrá vyzdvihuje ženy jako nositelky společenské obrody, kterou i ona v mnoha ohledech iniciovala a aktivně realizovala. „Všechny ethické snahy naší doby nutně nesou tuto pečeť ženství. […] na př. hnutí mírové a protiválečné […] Rovněž práce na ostřízlivění a umravnění […] Boj proti prostituci […]“ 200 V tomto ohledu se tedy Moudrá v českých zemích stala představitelkou filantropických aktivit ženského spirituálního hnutí, aktivit, u jejichž počátku v případě Teozofické společnosti 193

Ibid.. Ibid. 195 Ibid., s. 196 196 Ibid. 197 Ibid. 198 Sfinx, 1922. 199 Moudrá, 1922: 9 200 Ibid., s. 12-13 194

48

stála H. P. Blavatská201 a dále je rozvíjela A. Besantová, která se sociálně angažovala již před svým vstupem do Společnosti. V kontextu předchozí rozpravy o feminizaci teozofického hnutí a Moudré postoje vůči těmto změnám je v této stati zásadní také pasáž, ve které Moudrá označuje Blavatskou a Besantovou za vybrané pokračovatelky teozofického učení: Tak tomu bylo za všech dob s každým obrodným hnutím. I nauky theosofické, skrytá věda, poklady střežené Mistry, svěřeny byly ženě, Heleně Petrovně Blavacké, a po ní Annie Besantové, aby je, prolnuvše je se svou bytostí, hlásaly a podaly světu. Nevznikly z nich, nejsou jejich dílem, ale jsou v jejich rukách, prodchnuty jejich ženstvím.202

Na závěr našich úvah o pohledu Pavly Moudré na spirituální a obrodnou sílu žen považujeme za nezbytné zmínit, že Pavla Moudrá byla blízkou přítelkyní spisovatelky a esejistky Anny Pammrové, která se ve svém díle taktéž věnovala ženské otázce a teozofii. Její názor na postavení žen byl nicméně mnohem radikálnější,

zastávala teorii

antievaismu, která popírá Evu, tedy ženu „vytvořenou mužem“, 203 také přeměna společnosti se podle Pammrové mohla udát pouze prostřednictvím ženy, jelikož svět mužů je již příliš zkažený.204 Pro úplnost pouze uveďme, že společným přítelem obou žen byl básník a spisovatel Otokar Březina. Jedním ze záměrů teozofie bylo najít univerzální rysy společné všem duchovním naukám. S tím také souvisel Moudré zájem o mystiku. Tu Moudrá vnímala nikoliv ve smyslu mystiky křesťanské, ale v duchu již naznačeného pojetí Underhillové, tedy jako jednotící duchovní princip vedoucí k „harmonii s transcendentním řádem“.205 Tyto své ideje vyjádřila v předválečné přednášce „Podstata mystiky“ vydané roku 1918 ve Výboru přednášek: 206 „Mystika je jedna, a je táž od počátku, kdy uvědomoval si člověk svou jednotu s Bohem, […] Je až překvapující shoda mystických spisovatelů, byť náleželi sebe vzdálenějším zemím a nejrůznějším dobám a náboženstvím, […]“ 207 Svým vnitřním obsahem jsou si nauky indické, křesťanské, mohamedánské i další rovny. Jejich společným poselstvím je láska, pojem, který se v Moudré díle jeví jako klíčový pro 201

“Although she was no socialist, Blavatsky did claim that the TS was a philanthropic organization, dedicated to the practical realization of the idea of brotherhood.” (Dixon, 2001: 123) 202 Moudrá, 1922: 11-12 203 Pánek, 1974: 225 204 Ibid. 205 Underhill, 2004: 25 206 Díl I., Vídeň: družstvo Chelčický, 1918. 207 Moudrá, 1918: 33

49

pochopení jejího duchovního ideálu: „Mohli bychom říci, že mystika je láska a vyslovili bychom tím plně celý obsah mystiky.“

208

Také v souvislosti s mystikou Moudrá

poukazuje na dominantní ženský princip, který se snad někomu jeví jako převaha citu nad rozumem, ve skutečnosti však tento rys souvisí se „sklonem k intuitivnímu chápání nejvyšších tajemství, jež nižší rozum marně by se snažil rozluštiti, […]“209 Pouze na okraj uveďme, že v Moudré pozůstalosti lze nalézt spisy zabývající se středověkou křesťanskou mystikou nazvané „Mystikové středověku“ a „Vidění u ženských mystiků“. Téma rovnováhy mezi rozumem a citem, matérií a duchovnem dále rozvádí v přednášce z roku 1910 nazvané „Příznaky nového věku“. 210 Historii lidstva Moudrá popisuje jako kolísání mezi převahou rozumu a citu, které v moderní době, tedy na počátku 20. století dospělo do fáze, která si přirozeně vynutila nastolení rovnováhy mezi těmito dvěma póly: Jednostranný vývoj materialismu dospívá ke konci své cesty; kdyby postupoval dále, zavedl by ducha lidského na poušť, […] Úkolem nového věku je, aby zjednal rovnováhu a aby v něm určitými rysy se vyhranil princip, jenž poprvé zjeven byl lidstvu příchodem Kristovým, princip budhický, síla Lásky.“211

Právě duchovní nauky představují východisko z krize racionality, tuto skutečnost lidé sami pochopili a postupně se přiklání k okultním vědám: „Příznakem nového věku jest nutně a přirozeně nastalá, nikým nevnucovaná potřeba vývoje těchto okultních sil […] nastalá tím, že dosavadní cesty a prostředky bádání ukazují se nedostatečnými, […]212 Spirituální nauky pomáhají člověku nejen k dosažení pocitu životního naplnění a štěstí, ale také k vyrovnání se s utrpením. Tento princip je zobrazen v Moudré dalším pojednání Utrpení a zlo, vydaném roku 1913.213 Okultní nauky nás učí, že zlo je svou podstatou rovné dobru, jedná se o dvě božské síly vzniklé po rozštěpení prvotního Loga: „Tak povstává druhý Logos, který ve všech okkultních naukách je dvojný a bývá znázorněn kruhem, rozděleným čarou. Tyto dvě síly, ať už je nazýváme: Dobro a zlo, duch a hmota, nebo positivní a negativní pól, zůstanou vždy stejně mocnými […]“214 Obě

208

Ibid., s. 37 Moudrá, 1918: 35 210 Ibid., 7–30 211 Ibid., s. 9, 15 212 Ibid., s. 20 213 Nová Paka: Karel Sezemský 214 Moudrá, 1913: 14 209

50

tyto síly musí existovat ve vzájemné rovnováze a mají v životě člověka své místo. Zlo a utrpení jsou blahodárné principy, které člověku pomáhají očistit se, dosáhnout poznání a vědomého prožívání: „Všechna zla, s kterými se potkáváme v životě, jsou zly toliko dle našich lidských pojmů. S hlediska vyššího jsou nutnými faktory v našem vývoji a všeho je zapotřebí.“ 215 Za jediné opravdové zlo lze z lidského i božského hlediska považovat pouze černou magii, která koná zlo vědomě. O vyšších principech, které řídí osud lidstva, pojednává i dílo amerického vědce, historika a filozofa 19. století Johna Williama Drapera Dějiny duchovního vývoje v Evropě, které Moudrá přeložila spolu s P. Novákem. V jejím překladu vyšel roku 1910 díl třetí: Křesťanství a věda.216 V předmluvě k prvnímu dílu Draper popisuje svůj záměr odhalit, do jaké míry je chod dějin náhodný a do jaké míry jsou naše kroky předurčeny vyšším zákonem: Vynořují se národnosti během doby jako bludné výtvory obraznosti snu, bez rozumu a pořádku, anebo je tu určitý, velebný chod, k němuž jest všem připojiti se v nepřetržitém pohybu, v stálém neodolatelném pokroku, kde je čeká neodvratná řada událostí, které jim jest přestáti?217

Na základě filozofického zkoumání duchovních a politických dějin národů Draper dochází k závěru, že vývoj evropské civilizace je skutečně řízen nezvratným zákonem. Pravá podstata tohoto zákona zůstává zatím skryta, k jejímu poznání lze nicméně dospět dalším vědeckým studiem: […] čím rozsáhlejší a hlubší ono studium, tím budeme schopnější věcný onen zákon rozeznávati. Jestli bude kdy úplně oceněn, takého budeme míti filosofického vůdce ku vysvětlení minulých činů u národů a varovného proroka pro jejich budoucnost. 218

Duchovní sférou a jejím působením ve vědeckém kontextu se ve svém díle Co bude po smrti? zabývá také italský kriminolog a lékař Cesare Lombroso. Jeho publikaci Moudrá převedla do českého jazyka roku 1911 na základě anglického překladu.219 Předmětem Lombrosova zkoumání jsou spiritistické jevy poukazující na existenci posmrtného života. Tyto fenomény analyzuje mimo jiné pomocí vědeckých poznatků nashromážděných v průběhu své profesionální kariéry, kterou věnoval 215

Moudrá, 1913: 19 Praha: K.S.Sokol, Levná světová knihovna, sv. 33, 1910 217 Draper, 1908: 5 218 Draper, 1910: 408 219 Praha: Hejda a Tuček 216

51

rozvoji psychiatrie a kriminální antropologie. Lombrosovým cílem není dojít ke konkrétním závěrům, chce pouze zmapovat metody zkoumání a projevy nadpřirozených úkazů, které považuje za významný doplněk seriózní vědecké práce: Ve věcech psychických jsme velice vzdáleni vědecké jistoty. Ale spiritistická hypothesa připadá mi jako kontinent, ne zcela zaplavený oceánem; z dálky […] se nad hladinu zdvihají rozlehlé ostrovy, které pouze zrak vidoucího učence spojuje v jediné nesmírné kompaktní těleso pevniny, zatím co hloupý dav posmívá se smělé zdánlivě hypothese zeměpiscově.220

Prostřednictvím těchto překladů Moudrá nejenže propagovala duchovno a nabízela zájemcům o toto téma podnětné informace pro rozvoj dalšího bádání, ale současně také naplňovala teozofický program vědeckého přístupu k zkoumání okultních jevů. V díle Pavly Moudré se setkáváme také s články a přednáškami, které představují praktický návod k dosažení vyšších duchovních kvalit. Jejich společným výchozím bodem je předpoklad, že člověk a jeho duše se mohou vlivem osudu odchýlit od původního božského poslání, ale v určitém momentě svého života cítí určité volání po svobodě, po volnosti, to je volání duše, která se touží povznést. S touto myšlenkou se setkáváme již v přednášce „O sebevýchově“ z roku 1911: Přijde okamžik na dráze vývoje člověka, kdy si uvědomí marnost všech osobních světských radostí a požitků. […] Člověk takový zrodí se znovu již s probuzeným vědomím své vazby a s určitou touhou po volnosti.221 Úsilí o zduchovnění zde představuje vědomou práci každého z nás na očistě.: Člověk, který chce zjemniti své hmotné tělo, vybírá si čistou, většinou rostlinnou stravu, odmítá opojné nápoje, dráždivá jídla, […] Rovněž étherické i astrální, pudové tělo lze […] zjemňovati […]“

222

K výchově vlastního já pak vedou tři stupně: zušlechtění,

zduchovnění a zdokonalení: Zušlechtiti sebe znamená […] jednati tak, aby činy naše nám nepřiváděly zlé následky pro budoucnost a vyrovnati všechny následky našeho vadného jednání v minulosti. […] Druhým stupněm […] jest zduchovnění. – Po těžké práci úpravy nitra […] jest nám klásti zrna moudrosti a poznání. […] [Zdokonalení] Je to stupeň vžívání se do velkého celku světa a výsledkem jeho jest blažené sjednocení s Bohem.223

220

Lombroso, 1911: 7 Moudrá, 1918: 107-118 222 Ibid.., 111 223 Ibid.., 111-116 221

52

Volným pokračováním této úvahy je článek „Návraty marnotratných“ publikovaný roku 1925 ve sbírce Můj odkaz světu.224 Zde však idea návratu a očisty zaznívá jako součást apelu na lidstvo, které se ocitlo v pasti nevědomosti: „Jsme vězni, ke kterým neproniká vůně svobody, my nedochůdčata 20. věku. Jsme ve svém odklonu od domu Otcova […] Což není nikoho, kdo by zatoužil po návratu?“ 225 I zde se východisko zakládá na třech krocích: cestě citu, tedy soucitu s utrpením; cestě bolesti, tedy poznání obrodné síly utrpení; a úsilí k zduchovění, tedy odklonu od zhoubné smyslnosti.226 Jako určité navázání na tato praktická vodítka lze vnímat Moudré překlady děl zabývajících se jednotlivými duchovními směry či osobnostmi, které čtenářům sloužily jako příklady alternativního duchovního směřování a nabízely jim podklad pro utváření individuální spirituality. Prvním dílem tohoto typu byla kniha Buddhismus jako etická kultura v náboženství vykoupení od německého autora dr. Wolfganga Bohna. V překladu Moudré vyšla roku 1920.227 Z dostupných pramenů se nám bohužel nepodařilo zjistit, kdo Wolfgang Bohn byl. Z předmluvy k dílu nicméně vyplývá, že Bohn považoval učení Buddhy za nejdokonalejší cestu ke spáse a některé křesťanské učence, například Chelčického, za její šiřitele. Vůbec nejzajímavějším aspektem, který s tímto textem souvisí, je skutečnost, že Bohn si pro předání základů tohoto učení vybral právě český národ, který považoval za vůdčího představitele společenské obrody. Svým rozhodnutím do jisté míry podpořil Moudré argumentaci poukazující na přirozeně mírumilovný charakter Slovanů:228 „Dle požadavků své doby podáváme zde nauku Buddhy-Gotama […] českému národu jakožto vůdčímu národu a západní kulturní předmoci Slovanů, jimž je svěřena z nutnosti dnešního rozvratu národů budoucnost Evropy.“229 O jedenáct let později, tedy v roce 1931, vychází Moudré překlad autobiografie indického duchovního a politického vůdce Mahátmy Gándhího, nazvané Můj život.230 Dílo bylo v Československu vydáno za Gándhího života, a jak naznačuje předmluva orientalisty Vincence Lesného, stalo se nejen oslavou jeho duchovní cesty, ale také jeho 224

Moudrá, 1925: 176–186 Ibid., s. 176–177 226 Ibid., s. 178–185 227 Klatovy: Cyrill M. Höschl 228 Viz zde kapitola 3.2. 229 Bohn, 1920: 4 230 Praha: Orbis 225

53

boje za nezávislost Indie, který vedl prostřednictvím kampaně pasivního odporu a občanské neposlušnosti.231 Zcela jiného zaměření bylo dílo Životní normy nové rasy od neznámého autora vystupujícího pod pseudonymem Adrian Santi. Překlad Pavly Moudré byl pořízen z německého jazyka a vydán roku 1932.232 Jak naznačuje podtitul díla - Kniha Claryů Bratrstva růže a kříže – jedná se o teoretický spis mysticky a esotericky orientované tajné společnosti rosenkruciánů, která sdružovala duchovní mistry různých vyznání. V jeho úvodu Santi hovoří o některých základních principech a cílech lidského bytí, které se ve své podstatě shodují s Moudré idejemi uváděnými v souvislosti s jejím studiem mystiky: „Co je tedy účelem lidského života? Na tuto otázku dal jsem si následující odpověď: účelem je evoluce ducha, aby našel cestu k toužebně hledanému, tušenému Bohu.“233 I tato názorová spřízněnost tedy mohla být jedním z důvodů, které vedly k přeložení díla. Další z duchovních směrů, kterému Moudrá dala prostřednictvím svého překladu v českém kontextu prostor, je víra Bahá’í, jejímž základním rysem je široké pojetí jednoty všech lidí a náboženství. O vzniku, historii a učení tohoto náboženství pojednává dílo skotského baháisty Johna E. Esslemonta – Bahá'u'lláh a nová doba. V překladu Pavly Moudré vyšlo roku 1932.234 Okruh spirituálních nauk, na které se Moudrá ve svých překladech zaměřila, uzavírá „Meditační příručka pro začátečníky v přeměně tělesného vědomí“ z roku 1932 nazvaná Tvůrčí mlčení. Uvedeným původcem díla je O. S. Maranatha. 235 Dílo je v současné době pro veřejnost nedostupné a prameny bohužel neuvádí ani bližší informace k jeho domnělému autorovi. Nebylo proto možné jej blíže kontextově zasadit. Na závěr této kapitoly bychom rádi stručně poukázali na Moudré spolupráci s nakladateli aktivně zapojenými do spirituálního hnutí, která dle našeho názoru svědčí o tehdejším spoluutváření určitého specificky zaměřeného kulturního prostředí či zázemí. Mezi tyto nakladatele patřil vydavatel časopisu Rozhledy Josef Pelcl, organizátor spirituálního hnutí v Nové Pace a oblasti Podkrkonoší Karel Sezemský, spiritista a léčitel 231

Gándhí, 1931: XI. (předmluva) Praha: B. Kočí 233 Santi, 1932: 4 234 Praha: Baháistické tiskové komité/Orbis 235 Praha: B. Kočí 232

54

Bohumil Kočí, okultista a člen martinistické lóže Jan Zmatlík a také majitelé knihkupectví s okultní literaturou Hejda a Tuček. Přestože žádný z těchto nakladatelů nebyl v určitém ohledu exkluzivním vydavatelem Moudré díla či překladů, korespondence s některými z nich, zejména tedy s Josefem Pelcem a Karlem Sezemským prokazuje, že se Moudrá do určité míry podílela na výběru témat, jež byla české veřejnosti předkládána. Následující ukázka pochází z dopisu Josefa Pelcla z dubna roku 1914: Jak dlouho tu budete? Chtěl bych se sejíti s Vámi a s pí. Hanouskovou a některými theosofkami –pí. Riedlovou, a theosofy, abychom se umluvili o programu knihovničky theosof-okultní. Hejda a Tuček přestal – já bych se chtěl pokusiti dále pracovati, […]236

Jistě není bez zajímavosti, že právě Josef Pelcl se podílel na překladu a zároveň vydal jeden z prvních knižních překladů Pavly Moudré, díla Radosti života od Johna Lubbocka. Tato dalo by se říci příručka pozitivního přístupu k životu čtenáři nastiňuje oblasti lidského konání, které nám přináší pocit štěstí a spokojenosti, s těmi se člověk setkává v prakticky každém momentu svého života, doma v obklopení rodiny a přátel, při četbě knih, při cestování a při mnoha dalších činnostech. V díle také nacházíme první náznaky duchovního uvažování o životě a vyšším poslání, které Moudrá ve své tvorbě později dále rozvíjela: Život jest velikým dobrodiním, a, když dosáhneme let rozumu, přirozeně se táže většina z nás, jaký jest asi hlavní účel našeho života. I ti již za nejvyšší pravidlo nepřijímají hesla „největší blaho pro nejvíce lidí“, přece přiznají, že bychom se měli úsilovně přičiňovati, abychom co možno nejvíce učinili pro štěstí svých bližních.237

S Karlem Sezemským pak Moudrá spolupracovala zejména v oblasti přednáškové činnosti, některé z jejích přednášek také Sezemský vydal, například Výhody duchovního života a Utrpení a zlo. Uvedený úryvek je z dubna roku 1929: Milá sestro! […] Zmíněné dny 10-11 by byla přednáška večer […] Měla-li bys nějakou přednášku k českým ženám, byla by nejvhodnější a časově nejpotřebnější, u nás pak zde na Pace nic podobného dlouho nebylo.238

Která z děl a překladů Pavly Moudré jednotliví nakladatelé vydali, uvádíme v podrobném rozpisu v závěrečné kapitole nazvané Bibliografický soupis. 236

Pozůstalost Moudrá, Pavla. SOA Benešov. Korespondence přijatá od Pelcl, Josef. Dopis z 10. 4. 1914. Lubbock, 1897: 1 238 Pozůstalost Moudrá, Pavla. SOA Benešov. Korespondence přijatá od Sezemský, Karel. Dopis z 11. 4. 1929. 237

55

Jak je patrné z výše popsaných skutečností, představovala Moudrá jednu z významných osobností českého veřejného života, která ve své činnosti propojila ambice ženského a spirituálního hnutí, jejichž cílem bylo na jedné straně umožnit ženám podílet se rovnou měrou na rozvoji společnosti a na druhé straně dosáhnout její duchovní obrody. V praktické rovině se tyto cíle projevily také v oblasti ochrany přírody a zvířat.

3.4. Ochrana přírody a zvířat V souvislosti s válečným ničením se upozorňovalo také na utrpení zvířat, zejména koňů. Tyto ideje souvisely se široce aplikovaným učením ochrany přírody a zvířat. V praktické rovině se tyto myšlenky odrážely například v zakládání vegetářských spolků. Jak uvádí Peter Hay ve svém příspěvku o filozofii ochrany životního prostředí239 nelze počátky uvažování o přírodě, zvířatech a jejich ochraně jednoznačně historicky zařadit. Jeho kořeny nacházíme v taoismu, buddhismu, hinduismu, ale také u řeckých filozofů Heraklita, Pitágorijců, Plutarcha či Aristotela, v křesťanské teologické tradici jsou jeho představiteli svatý František z Assisi, Mistr Eckhart a další z řad rýnských mystiků. V novověku se otázky ochrany zvířat a přírody částečně promítly v díle francouzského renesančního myslitele a esejisty Michela de Montaigne, podle kterého mají zvířata blíže k Bohu a mravnosti než lidé, nizozemského filozofa Barucha Spinozy, jenž považoval veškeré živé bytosti za ztělesnění boží přítomnosti, a skotského myslitele Davida Huma, který věřil, že zvířata jsou schopna cítit a uvažovat. Zájem těchto tří myslitelů o přírodu však představuje spíše okrajovou část jejich tvorby. Příroda a s ní spojená tematika získává přední místo v romantismu a americkém transcendentalismu, zejména pak v díle Henry Davida Thoreaua, jehož nejznámější knihou je Walden, autobiografický záznam života v harmonickém sepjetí s přírodou. Pro romantiky a následně transcendentalisty je příroda centrálním motivem jejich života a tvorby, příroda je zdroj inspirace, místo, kde lze najít pochopení vyšších principů univerza. 240 Zůstává však otázkou, zda přírodu vnímali také jako celek skládající se z biologicky provázaných jednotek, který existuje nezávisle na člověku a jako takový má 239 240

Hay, 2004: 458-461 Parini, 2004: 179

56

význam sám o sobě, nikoliv pouze prostřednictvím člověka, který v něm hledá či nachází duševní souznění. Reálná obava o zachování životního prostředí přichází až s průmyslovou revolucí a vývojem vědy. Termín ekologie se poprvé objevuje v roce 1866 v díle Generelle Morphologie Ernsta Haeckela, žáka Charlese Darwina, jako označení pro vědu zabývající se vztahy mezi organizmy a jejich životním prostředím.241 V roce 1928 Walter Johnson představil teorii, ve které termín ekologie vztahuje k Aristotelovu termínu ekonomie, vyjadřujícímu správné fungování domácnosti, která byla základem dobře fungující společnosti. Domácnost by měla být soběstačná, neplýtvat dostupnými zdroji a udržovat potřebný řád.242 Později se toto vědecké uvažování o přírodě a její ochraně rozvinulo do moderní podoby biologické ekologie.243 Vznikla však také řada odvětví ekologického uvažování. V souvislosti s Pavlou Moudrou a jejím dílem lze spíše než o biologické ekologii hovořit o ekologii spirituální.244 Spirituální ekologie vychází z uznání božího řádu jako vyššího principu, který řídí okolní svět, Duch nebo Bůh se projevuje skrze hmotné jevy. Planeta Země je považována za posvátný domov, o který je třeba pečovat v zájmu zachování jejích nezbytných základních funkcí. Spirituální ekologické uvažování

se projevuje

v uvědomění si vlivu každodenních činností na ostatní živé bytosti a planetu Zemi.245 Toto pojetí ochrany přírody a zvířat Moudrá vyložila ve své přednášce Podstata ochrany zvířat z roku 1912.246 Jeho cílem je dosáhnout duchovní spásy společné všem bytostem bez rozdílu. 247 Pojem bytosti můžeme ve smyslu výkladu Pavly Moudré uplatnit na každou součást přírody, člověk je tedy roven kameni, na pomyslném žebříčku je pouze vyšším stupněm na cestě k Bohu: […] božský princip, který se v procesu tvoření světů znenáhla zahaloval ve hmotu, projevuje se v každé přírodní říši jako touha, jako snaha po vzestupu, jako úsilí nad sebe sama. Nerost, ve kterém božský princip zdánlivě mrtvě spí, projevuje snahu tím, že se stává krystalem; nechává všechny ostatní nerosty za sebou a usiluje o to, státi se rostlinou a nabýti života. V rostlině projevuje se již božský princip vzrůstem. Rostlina nemá vědomí, ono v ní jen dřímá, ale má touhu, […] jeví pud rozmnožovací, pud k lásce, snahu do pohybu. […] a stává se zvířetem; můžeme stěží postřehnouti přechod od rostliny 241

Bramwell, 1989: 39-40 Ibid., s. 41 243 Ibid., s. 61-63 244 Boer de, 2004: 400-402 245 Ibid., s. 400-402 246 Brno: časopis VESNA 247 Moudrá, 1912: 12 242

57

ke zvířeti na př. u mnohých mořských živočišných i rostlinných tvarů, […] Zvíře má svobodnou vůli, jíti s místa na místo, ba má více, má pocity a pudy, má živou, cítící a milující duši. A v této duši, snivě v ni vloženou, má zvíře mocnou touhu, ne sice vědomou cíle jako myslící člověk, nýbrž instinktivní, ač ne proto slabší touhu než člověk po vzestupu, po nesmrtelnosti, po člověčství.248

Vzhledem k tomu, že na konci 19. a v první polovině 20. století pojem spirituální ekologie neexistoval, nelze hovořit o jeho představitelích. Jeho geneze je však spjata s duchovními směry, které k nám v té době pronikaly a zejména po první světové válce si získaly mnoho příznivců. Jedním z nich je hinduismus, jehož základy spočívají na cyklickém pojetí života, jehož jednotlivé složky jsou vzájemně propojeny, dochází k jejich transformaci a reinkarnaci. Protože na tento svět přicházíme znovu a znovu, je třeba jej dobře spravovat. Základní principy ochrany přírody jsou tedy v učení hinduismu přirozeně vtěleny.249 Tvoří také přirozenou součást buddhismu, jehož hlavním úsilím je vymanit se z cyklu utrpení, čehož lze mimo jiné dosáhnout prostřednictvím uvědomělého soucitu s živými bytostmi a okolím.250 Vůbec první Moudré počin na poli ochrany přírody a zvířat bylo vydání překladu díla Krásy přírody a divy světa, ve kterém žijeme (The Beauties Of Nature And The Wonders Of The World We Live In) od britského bankéře, politika a biologa Johna Lubbocka. Dílo zde vyšlo roku 1897 v nákladu Josefa Pelcla. V současnosti je překlad nicméně nedostupný, a proto vycházíme z originálu. Jak je patrné z kapitoly The Beauties of Nature, bylo autorovým cílem vytvořit knihu, která by lidem přiblížila svět přírody, který je obklopuje a který mnohdy, zahleděni do sebe, přehlíží. Své argumenty Lubbock opírá o literární klasiky jako je například Wordsworth, Spenser či Hugo („Nature never did betray / The heart that loved her; […] [Wordsworth]), 251 římské a řecké filozofy jako Cicero a Aristoteles či evropské přírodovědce, například Darwina či Humboldta (All that the senses can but imperfectly comprehend, all that is most awful in such romantic scenes of nature, may become a source of enjoyment to man, by opening a wide field to the creative power of his imagination. [Humboldt]). 252 Duchovní pojetí přírody, tak jak jsme jej zde načrtli, je Lubbockovi sice vzdálené, jeho dílo nicméně obsažným způsobem pojednává o všech aspektech přírodních krás a 248

Ibid., s. 8-9 Kumar, 2004: 640-642 250 Olivek, 2004: 173-176 251 Lubbock, 1892: 5 252 Ibid., s. 22 249

58

věnuje také značný prostor živočichům a jejich významu. Jelikož Lubbock sám byl mimo jiné biolog, mělo jeho dílo jistou váhu a lze se domnívat, že Moudrou částečně inspirovalo a zároveň jí dalo určitý základ, na kterém mohla v budoucnu stavět. Důkazem pro tuto domněnku může být následující úryvek, ve kterém Lubbock rozvádí podobnost některých živočišných organismů s rostlinami, o které se zmiňuje také Moudrá v již citované přednášce Podstata ochrany zvířat: The difficulty of determining what constitutes an individual becomes still greater among the Zoophytes. These beautiful creatures in many cases so closely resemble plants, […] We cannot wonder that such organisms were long regarded as belonging to the vegetable kingdom.253

Pohled vědecký, laický a duchovní Moudrá skloubila v první autorské publikaci na téma ochrany zvířat – Vivisekce - kterou vydala vlastním nákladem v roce 1909.254 Na základě úryvků ze spisů dobových vědců a lékařů Moudrá vytvořila polovědeckou kritickou úvahu odhalující podstatu vivisekce a její praktiky. Vivisekce nebyla na počátku 20. století příliš známým fenoménem („Je úplně pravda, že z 10.000 lidí sotva jeden řádně ví, co je vivisekce…“), 255 Moudrá proto využívá dostupná fakta a velmi popisný jazyk, aby na čtenáře co nejvíce zapůsobila a získala je pro svou věc: „Paul Bert v Paříži vypočítává 585 svých nejstrašlivějších pokusů na psech pomocí barometrického tlaku, při nichž zvířata zmírala v ‚strašlivých bolestech‘ a křečích, a mozky koček roztékaly se po smrti ‚jako smetana‘ (!)“256 Vivisekci označuje za morálně škodlivou, zejména pro lékaře, jenž, aby pokusy mohli provádět, potlačují soucit, kterého se jim pak při péči o pacienty přirozeně nedostává. Ve své argumentaci se obrací také k Bertě Suttnerové. Z jakého díla pochází následující citát, Moudrá bohužel neuvádí: Kdo jakýmkoli způsobem napomáhá k tomu, aby se ohlušoval soucit, kdo krutosti uděluje privilej, škodí dnešnímu lidstvu i potomstvu mnohem více, než by mu mohlo býti pomoženo jakýmikoli fysiologickými a medicínskými – při tom i problematickými – výsledky.257

Ačkoliv je Vivisekce koncipována především jako souhrn vědeckých poznatků a pozorování, apel morální vychází z principů duchovních. V závěru knihy nechává

253

Lubbock, 1892: 105–106 Praha, 1909 255 Moudrá, 1909: 8 256 Ibid. 257 Ibid., s. 21 254

59

Moudrá zaznít ideje „náboženství lidstva založeného na úctě k životu a smilování“258 ve smyslu výše pojednaných principů spirituální ekologie: A na jediném základě musí být postavena tato úcta k životu: Na přesvědčení o Jednotě všehomíra, na víře, že vše, od nerostu až po nejvyšší inteligenci lidskou, je projevem Jediného Ducha, jediného Probytí – lhostejno, jaké mu dává věda či náboženství jméno.259

Na utrpení zvířat a ničení přírody Moudrá upozorňovala také v souvislosti s válečnými konflikty. Spolu s Jindřiškou Wurmovou zařadily do již komentované Mírové čítanky z roku 1913 a 1914 několik příspěvků, které měly, zejména mládeži, přiblížit duši přírody a zvířat: například F. A. Šídlo – „Strom“, J. Wurmová – „Přítel ptáčků“, F. Šrámek – „Raport“, B. Kaminský – „Prašiví koně“ a další. V jakém duchu se tyto články nesly, ilustruje následující ukázka z povídky „Strom“: Na návsi mezi cestou a trávníkem stojí krásný košatý kaštan. Za slunného odpoledne koncem prázdnin několik odrostlejších chlapců ráží kamením dozrávající kaštany. Jeden z hochů praví polohlasitě: Přestaňme házet! Jiný: Proč? Prvý: Nevidíš, že jsem [sic!] jde student Libor? […] Na zdar, chlapci! Viděl jsem, jak jste ráželi kamením kaštany. Jeden: Vždyť kaštan je divoký strom. Druhý: Kaštany se nehodí ani jíst. Libor: Kamarádi, divokého stromu neznám. V každé rostlině lze spatřovati část vtělené síly a krásy. I strom má život.260

V propagaci těchto idejí Moudrá pokračovala i po skončení první světové války, a to nejen novým vydání Mírové čítanky, ale také v rámci své činnosti publicistické, ještě v roce

1926

nacházíme

ve

Sbratření

krátký

komentář

nazvaný

„Důležitá

úspora“ kritizující špatné zacházení se zvířaty v armádě, ve kterém Moudrá cituje zmiňovanou báseň Fráni Šrámka „Raport“.261 Jistým navázáním na Mírovou čítanku jako „výchovnou příručku“ je pojednání „Dítě a ochrana zvířat“. 262 Moudrá v něm rodiče a širokou veřejnost instruuje, jaké konkrétní kroky je třeba v praktické rovině učinit, aby v dětech vypěstovali nejen lásku ke zvířatům, ale lásku k životu obecně, ta je však s prvotní láskou k přírodě a její podstatě svázána.263 Je třeba děti aktivně vést k poznání přírody, ukázat jim duši přírody a zvířat a to jak v bezprostředním kontaktu (Dítěti je nutně třeba poskytnouti příležitosti k rozvoji fysickému i mravnímu. K obému dospěje, bude-li mu dopřáno, aby se stýkalo co nejvíce 258

Srov. Moudrá, 1909: 45 Ibid. 260 Moudrá, Wurmová, 1913: 26 261 Moudrá, Sbratření 2, č. 4, příloha Studánka, s. 13 262 Praha: Melantrich, 1923. 263 Moudrá, 1923: 31 259

60

s přírodou a jejími obyvately. Ideálem nové školy je pro léto škola v lese […]),264 tak prostřednictvím čtení a vysvětlování pohádek, kde zvířata promlouvají a vyjadřují své pocity („Arciže mluví v pohádce pták, kůň […] mluví k tobě svojí řečí, jen se jí uč rozuměti a naslouchati! Co ti říká vrabeček […], když ho slyšíš volati za oknem ve sněhu: ‚Čim, čim?‘ Nezdá se ti, že říká: Čím, čím as nakrmím dnes svůj žaloudeček, […]).265 Moudrá považuje za důležité také vést děti k vegetariánské stravě,266 což v tehdejší době patrně patřilo k přirozené volbě osob zasazujících se o ochranu zvířat. Jak jsme již uváděli v druhé kapitole, Moudrá sama byla členkou Čs. vegetářského klubu. Spis je také apelem na rodiče a učitele, aby se vzdělali v otázkách ochrany přírody, a nabízí jim stručné pojednání o kořenech ochrany zvířat odkazující například k buddhismu či křesťanství,267 tedy naukám, které zmiňovala také v souvislosti s pacifismem. Propojení křesťanství

a

východních

náboženství

v díle

Pavly

Moudré

lze

s velkou

pravděpodobností přičíst vlivu teozofického učení, které se mimo jiné věnovalo srovnávacímu studiu různých náboženství a hledání jejich společné univerzální etiky. Jak nicméně dokazuje i tato publikace, Moudré primárním zájmem bylo uplatnit teoretické poznatky v praktické rovině, „vychovat vychovatele“, kteří budou tyto hodnoty předávat dál. Ve svých publikacích Moudrá často zpracovávala témata, která si v tehdejší době teprve získávala pozornost veřejnosti, a připravovala tak živnou půdu pro další rozvoj těchto idejí, které z dnešního hlediska vnímáme jako samozřejmé, tedy nejen principů ochrany přírody a zvířat, ale také prevence válečných konfliktů, rovnoprávného postavení žen, péče o dítě a další. V tomto ohledu je zajímavý například zmiňovaný návrh na zřízení škol v lese, jejichž obdobu dnes lze najít v již tradičně pořádaných školách v přírodě, letních táborech či lesních školkách, které se v českém kontextu začaly zavádět teprve nedávno.268 V překladové tvorbě Pavly Moudré je téma přírody a zvířat spojeno zejména s literaturou pro děti a mládež. Jak jsme již uváděli v části věnující se mírovému hnutí (viz 3.2), prolíná se v některých z těchto děl více tematických rovin: rovina přírody,

264

Ibid., s. 40 Moudrá, 1923: 37 266 Srov. Ibid., s. 46 267 Srov. Ibid., s. 41–42 268 Nový hit: Místo školky pobyt v lese [online článek] URL: [cit. 2009-06-11] 265

61

duchovna a míru. Jedná se však zpravidla o dobrodružné romány či příběhy o zvířatech, ve kterých je téma přírody dominantní (např. Jack London – Zářící den; James Fenimore Cooper – Prérie; Rudyard Kipling – Knihy džunglí; Jane Andrews - Příběhy, jež matička příroda vyprávěla svým dětem; Ernest Thompson Seton – Zvířata hrdinové a další). Svým množstvím představují tato díla nejpočetnější část překladové tvorby Pavly Moudré, jelikož se váží specificky zejména na dětského čtenáře, pojednáme o nich v samostatné části doplněné o překladovou analýzu vybraných textů.

3.5. Duchovno a obroda společnosti Duchovní obroda a zejména všeobecné bratrství lidí, jeden z úkolů teozofie, byly motivy, které Moudrou trvale inspirovaly v její osvětové činnosti na poli ženského hnutí a ženských práv, na poli pacifistickém a v neposlední řadě také na poli ochrany přírody a zvířat. Zejména tyto oblasti se pro Moudrou staly prostředkem uplatnění duchovních hodnot v praktické rovině a zároveň naplněním jejího životního poslání, o kterém hovoří v díle Poslání ženy ve světle theosofie. Odpověď na otázku, jaký byl její záměr, nacházíme právě v teozofii. Následující úryvek pochází z již citovaného díla Na obranu spiritualismu z roku 1913: Až si člověk vezme práci a bude vědomě chtít poznávati duchovní zákony a síly, jež dřímají v něm i v celé přírodě, pak nadejde i okamžik, byť i v daleké budoucnosti, kdy […] „duchovní svět nebude již člověku něčím skrytým, neznámým, tajůplným, nýbrž vysvitne, a zazáří před jeho duševním zrakem tak jako svět barev a světla tomu, kdo byl slepým od narození a po operaci najednou prohlédne.“ Až dospěje lidstvo k tomuto jednomu cíli theosofickému, bude nutně sledovati i cíle druhé, jež si vytkla Theosofická společnost: všeobecné bratrství lidstva bez rozdílu rassy, víry, pohlaví i stavu, i srovnávací studium všech soustav náboženských i filosofických za účelem porozumění pravému jejich jádru. Pak a jedině na tomto theosofickém základě bude člověk i krajně snášenlivým, tolerantním k názoru a přesvědčení druhého člověka, pamětliv jsa předního theosofického hesla: „Ne co lidi rozdvojuje, ale co je v lásce sjednocuje, je věcí hlavní.“ 269

Jeden ze způsobů, jak ovlivnit podobu budoucí společnosti, Moudrá našla v překladech děl určených příštím generacím, tedy dětem a mládeži.

269

Moudrá, 1913: 11

62

4. Výchovné a vzdělávací ideje Pavly Moudré v překladech pro děti a mládež Z výše představeného souhrnu tvorby a působení Pavly Moudré vyplývá, že se její překladatelská činnost vyvíjela v souladu s jejími ideovými postoji a veřejnou angažovaností. Při analýze Moudré překladového díla nelze nicméně opomenout fakt, že se Moudrá překlady živila, a některá díla v ní proto mají své místo především jako zakázka nakladatele dbajícího na dobový vkus a podnikatelský záměr, ačkoliv v některých případech měla Moudrá možnost volbu díla do jisté míry ovlivnit. Následující ukázka pochází z dopisu adresovaného Moudré B. Kočím v říjnu roku 1929: Z Londýna jsou nám nabízeny do nákladu tři knihy a to: THE ART OF THINKING, THEATRE STREET a SIX. MRS. GREENS. Obracíme se k Vám o laskavou poradu, kterou z těchto knih byste nám doporučila k vydání. Svěřili bychom Vám překlad té, která by se Vám zamlouvala. Kdybyste ale měla pochybnosti o tom, že by vůbec některá z těchto tří knih měla u nás i obchodní úspěch, budeme Vám vděčni i za takové upozornění a nedojde-li k překladu žádné z těchto tří knih, rádi Vám budeme Vaši recensi honorovat.270

Mezi autory překládané převážně na zakázku náleží klasik britské literatury Charles Dickens a jeho povídka Zvony (č. P. Moudrá 1899) a román Veliké naděje (č. P. Moudrá

1899) a Walter Scott, na jehož díla se v meziválečném období zaměřil

nakladatel J. R. Vilímek.271 U něho Moudrá vydala dva Scottovy romány Rob Roy (č. P. Moudrá 1927) a Woodstock (č. P. Moudrá 1929). Dobově velmi oblíbeným autorem byl také E. G. Bulwer-Lytton a jeho romantické historické romány, 272 v překladu Pavly Moudré vyšly Poslední dnové Pompejí (č. P. Moudrá 1920-21). Další pomyslnou skupinu představují díla, která lze částečně vnímat jako překlady na zakázku, zároveň je však možné, že si je Moudrá pro překlad cíleně vybrala. Spadají sem například Dějiny francouzské revoluce (č. P. Moudrá 1902) od skotského sociálního kritika a historika Thomase Carlyla, vzpomínková kniha princezny Der Ling na vládu čínské císařovny nazvaná Krutá císařovna, tajnosti čínského dvora (č. P. Moudrá 1931) či romány již komentovaného autora H. G. Wellse. Zařadili jsme sem také díla, jejichž 270

Pozůstalost Moudrá, Pavla. SOA Benešov. Korespondence přijatá od Kočí, Bohumil. Dopis z 17. 10. 1929. Masnerová, 2002: 47. 272 Věšínová-Kalivodová, 2002: 63 271

63

děj je svázán s přírodou a dobrodružstvím, a bylo by proto možné o nich hovořit pouze v kontextu Moudré překladů rozvíjejících toto téma. Nenašli jsme nicméně prameny, které by toto propojení jednoznačně prokázaly, a proto o nich uvažujeme jako o dílech, která do Moudré překladatelského profilu zapadají, ale pravděpodobně se v českém kulturním prostředí ocitla jako reakce nakladatelů na dobový vkus. Jedná se zejména o příběhy dobrodružné a detektivní literatury: Do střední Afriky na kře ledové Ch. Squira a F. Macleana (č. P. Moudrá 1904); Poslední Mohykán a Prérie J. F. Coopera (č. oboje P. Moudrá 1908); Půlnoční host F. M. Whita (č. P. Moudrá 1910); Londonův Zářící den (č. P. Moudrá 1924); Na staré cestě Breta Harta (č. P. Moudrá 1927) a Tajemství loveckého hrádku Johna Buchana (č. P. Moudrá 1927). Jelikož cílem naší práce je nastínit, jakým překladovým dílům se Pavla Moudrá věnovala v rámci svého výchovného působení, zaměříme se v této kapitole na překlady pro děti a mládež. Moudrá vnímala děti a mládež jako cílovou skupinu s nejvyšším potenciálem rozvoje idejí, které propagovala. Věřila, že děti, symbol mravní čistoty, 273 by při správném vedení mohly v dospělém věku dosáhnout vyšší etické úrovně,274 zároveň se domnívala, že nápravy některých negativních společenských jevů lze dosáhnout pouze „výchovou dospívající mládeže jakožto budoucích rodičů“. 275 Chtěla tedy vychovat mladou generaci tak, aby tato v budoucnu přinesla mravní obrodu celé společnosti: „Říká se: mládež – naděje vlasti. Co nevykonala při svém úsilí jedna generace, to vkládá k dokončení v ruce potomstva.“276 Jedním z nepostradatelných nástrojů byla pro Moudrou četba, ta měla moc člověka inspirovat k morálnímu růstu či naopak vést k pokleslosti a zkaženosti ducha: „Čtení určuje druhdy i osud člověka, ba celých národů. […] Představme si čtoucího ‚marnotratného syna‘, marnotratnou dceru. […] plýtvají časem i penězi, čtouce a kupujíce otravné knihy.“277 Právě v překladech literárních děl pro děti a mládež Moudrá nalezla cestu, která splňovala uvedené nároky, což je pravděpodobně také důvod, proč je tento typ literatury v jejím překladovém díle zastoupen nejvýrazněji. V souladu 273

Moudrá, Rok dětství, 1911: 33 Moudrá, Dvě rozpravy, 1923: 20 275 Ibid. 276 Ibid., s. 7 277 Kapitola o čtení, In: Moudrá, 1925: 129 274

64

s vlastními požadavky na morální a etický vývoj osobnosti mohla Moudrá volit díla, která považovala pro českou mládež za přínosná a podílet se tak na formování jejich názorových postojů. Zároveň tak poskytovala potřebný nástroj rodičům, kteří ne vždy měli k výchově svých potomků dostatečné prostředky, zkušenosti či vzdělání. K dílům literatury pro děti a mládež souvisejícím s tématem míru a ženskou otázkou jsme se vyjádřili v předchozích částech této práce, zde se proto budeme věnovat zejména dílům zobrazujícím téma přírody, zvířat a jejich soužití s člověkem. Tento typ děl je v překladovém díle Pavly Moudré nejpočetnější. Řadí se k němu jednak dobrodružné knihy zmiňované v úvodu této kapitoly, z nichž řada byla přeložena částečně v reakci na dobový vkus, jednak povídky, pohádky a romány o zvířatech a jejich příhodách: Krasavec Brok – M. Saundersová (č. P. Moudrá 1907); Japonské pohádky – W. E. Griffis (č. P. Moudrá 1911); Příběhy, jež matička příroda vyprávěla svým dětem – J. Andrews (č. P. Moudrá 1924); Zvířata hrdinové, rekovné příběhy zvířat – E. T. Seton (č. P. Moudrá 1925); V říši stepního vlka – K. Chander (č. P. Moudrá 1926); Schůzky u jezírka: povídky z Bornea – M. Skipper (č. P. Moudrá 1930). Také u těchto děl lze předpokládat, že si postupem času získala oblibu čtenářů a jejich vydávání se stalo součástí obchodní strategie nakladatelů. Hlavním motivem Pavly Moudré pro překlad těchto děl bylo nicméně přiblížit mladým čtenářům svět přírody a zvířat, ukázat jim jejich „lidskou“ tvář. Jak jsme již uvedli v druhé kapitole v souvislosti se zájmem o pohádky, považovala Moudrá kladný vztah k přírodě za klíčový pro rozvoj lidské lásky a soucitu.278 Najít si vztah k přírodě je tedy prvním krokem na cestě k duchovnímu ideálu celistvého člověka, který je zajedno s okolím. Poměr dítěte ke zvířeti je zpravidla družný a dobrý […] Ale lidské mládě oproti mládět zvířecímu záhy začne jeviti jistou povýšenost a nadvládu. […] Tato krutost v dětství v dospělém věku nepřestává. Naopak, stupňuje se, nabývá nebezpečné povahy. Snad jen tím můžeme si vysvětliti, proč přes zdánlivý pokrok civilisace a kultury, je tolik barbarství ve světě, proč trvají války a zvěrstva v nich páchaná. […] Je proto prvním úkolem rodičů, aby dítěti vštípili úctu k životu nižších tvorů, úctu k životu vůbec.279

Druhá nejpočetnější skupina překladových děl Pavly Moudré zahrnuje téma spirituální. To se do jisté míry promítá také do skupiny předešlé, není v ní však explicitně vyjádřeno. Také mezi těmito díly nalezneme publikace určené mladému čtenáři, ačkoliv 278 279

Srov. Moudrá, 1923: 31 Ibid., 29-30

65

již v podstatně menším poměru, svou povahou je lze navíc řadit také k dílům o přírodě (Malí Indiáni: škola v lese a ve wigwamu – M. G. La Rue [č. P. Moudrá 1938]) a dílům dobrodružným (Kim – R. Kipling [č. P. Moudrá 1903]). Zatímco kniha Malí Indiáni kanadské autorky Mabel G. La Ruové je zábavným pojednáním o životě amerických indiánů a jejich hodnotovém systému, román Kim již daleko propracovanější formou pojednává téma duchovní cesty člověka. Obě knihy nicméně zapadají do Moudré koncepce výchovy, která vyzdvihuje spiritualitu jako východisko z krize současné společnosti.280 Tím samozřejmě nijak nenaznačujeme, že by autoři originálu usilovali o podobné cíle. Například Kipling se spíše než duchovním vyzněním svých děl proslavil schopností vytvořit dokonalý portrét tehdejší Indie, jejíž osud se pravděpodobně čtenářům snažil přiblížit. Autor, který ve své tvorbě obsáhl všechny výše uvedené ideje a témata a stal se Moudré nejpřekládanějším spisovatelem, je Rudyard Kipling. S ohledem na předchozí kategorie lze jeho tvorbu z pera Pavly Moudré rozdělit následujícím způsobem. Dobrodružné romány: Stateční kapitáni (č. P. Moudrá 1904); Šotkova kouzla (č. P. Moudrá 1910); Nová Šotkova kouzla (č. P. Moudrá 1912); Welandův meč a jiná Šotkova kouzla (č. P. Moudrá 1929); Strom spravedlnosti a jiná Šotkova kouzla (č. P. Moudrá 1929). Povídky, pohádky a romány o přírodě a zvířatech: Kniha džunglí (č. P. Moudrá 1899); Druhá kniha džunglí (č. P. Moudrá 1901); Pohádky (č. P. Moudrá 1904); Tvůj sluha pes (č. P. Moudrá 1931); Kiplingovy povídky o zvířatech (č. P. Moudrá 1934). Dobrodružný román s tématem duchovna: Kim (č. P. Moudrá 1903). Nezařazena zůstává sbírka povídek Přízraky (č. P. Moudrá 1911) určená především dospělým čtenářům a román z prostředí internátní školy Stopka, Brouk a spol. (č. P. Moudrá 1910). Jelikož je Kiplingova tvorba u Moudré zastoupena nejhojněji, budeme se v překladové analýze věnovat právě dvěma jeho dílům. Sbírce Pohádky a románu Kim. O autorovi a obou dílech blíže pojednáme v následující části.

280

Srov. zde kapitola 3.1.

66

4.1. Překlady děl Rudyarda Kiplinga pro děti a mládež z pera Pavly Moudré V této části se budeme věnovat analýze překladatelské koncepce Pavly Moudré a pokusíme se stanovit, zda a jak uplatňovala své výchovné a vzdělávací ideje a cíle při převodu původního textu. Pro tento účel jsme si vybrali dvě díla Rudyarda Kiplinga: Just So Stories (1902; Pohádky, 1904, přel. Pavla Moudrá), obsahující příběhy o zvířatech i lidech a určené nejmenším čtenářům, a román Kim (1901; Kim, 1903, přel. Pavla Moudrá), dobrodružný příběh chlapce hledajícího svou životní cestu v Indii, určený pro starší mládež. Záměrně jsme zvolili díla, jejichž cílovým příjemcem jsou dvě věkově odlišné kategorie, abychom zohlednili možné rozdíly v přístupu Pavly Moudré k překladům pro děti a pro mládež. Publikace se nicméně liší také tematicky. První, tedy Just So Stories, spadá především do kategorie příběhů o přírodě a zvířatech, druhá, Kim, pracuje zejména s motivem osobní a duchovní cesty člověka. Vybraná díla tedy zastupují dvě nejvýznamnější tematické oblasti, kterým se Moudrá v překladu věnovala. Deskriptivní analýza překladových textů a identifikace překladatelské koncepce nám umožní odhalit, zda Moudrá při překladu upravovala znění originálu v souladu s vlastními osvětovými postoji a záměry. Model analýzy vychází z teorie telavivského teoretika literárního překladu Gideona Touryho, prezentované v knize Descriptive translation studies and beyond. 281 Překlad je podle Touryho každý text, který je jako takový prezentován a přijat v rámci cílové kultury,282 je to společenský jev, jehož funkce závisí na vůli přijímající kultury.283 Převod originálu může být veden nebo v cílovém textu může i akcentovat ty prvky originálu, kterým je v dané době v cílové společnosti přikládán význam.284 Cílová kultura si v každé době vytváří určité překladové normy285 a ty slouží jako měřítko dosažené ekvivalence originálu a překladu.

286

Lze tedy

předpokládat, že je v překladatelově zájmu, aby text přeložil v souladu s požadavky, které na něj cílová kultura klade. Překladatel může stávající normy narušit, v některých případech to však může mít dopad na recepci překladového textu. Zda výsledný text je 281

Toury, 1995. Ibid.,s. 26. 283 Ibid.,s. 53. 284 Ibid.,s. 12. 285 Ibid.,s. 63. 286 Ibid.,s. 61. 282

67

překlad, adaptace či jiný útvar Toury nerozlišuje, jelikož tuto klasifikaci považuje za příliš vágní. Vyšší výpovědní hodnotu má charakteristika kontextualizovaného přeloženého textu na základě fakt získaných při analýze.287 Výsledkem převodu je tedy vždy překlad a ekvivalence je jakýkoliv vztah mezi překladem a originálem, který charakterizuje překlad za daných okolností. Analýza vychází z cílového textu, tedy překladu, a jeho pozice v dobovém kulturním a literárním kontextu, který je určující pro stanovení literárních a překladatelských norem a společenských požadavků kladených na překladové dílo. Tyto faktory spolu s osobností překladatele ovlivňují podobu překladatelské koncepce. Tu lze stanovit prostřednictvím srovnání dvojic jazykových jevů překladu a originálu, které se vybírají na základě překladatelsky zajímavých segmentů překladového textu.288 V souladu s popsanými principy se budeme nejprve zabývat pozicí Rudyarda Kiplinga v dobovém kulturním a literárním kontextu české společnosti přelomu 19. a 20. století.

4.1.1. Recepce Rudyarda Kiplinga v českém kulturním a literárním kontextu přelomu století V následující části nastíníme pozici Rudyarda Kiplinga a jeho tvorby v českém prostředí v průběhu 90. let devatenáctého století a první dekády století dvacátého, tedy období, které chronologicky těsně předchází a následuje publikaci analyzovaných děl. První překlady Kiplingových textů začaly vycházet v Lumíru od roku 1892 a až do roku 1899 zůstal Lumír prakticky jediným periodikem, které Kiplingova díla uvádělo. Vůbec první text byl překlad povídky v češtině nazvané „Finance bohův. Úvod více pro poučení než zábavu“. (Lumír 20, 1892, č. 4) Jeho autor je dodnes neznámý stejně jako autoři překladů následujících dvou povídek ze stejného roku („Emira“, Lumír 20, č. 5; „Moti Gudž – buřič“, Lumír 20, č. 14). Do českého kontextu tedy Kiplinga uvedl časopis Lumír, který v té době vedl J. V. Sládek a který v souladu s tehdejším publikačním a překladatelským úsilím chtěl českým čtenářům zprostředkovat význačná díla světové 287

Ibid.,s. 31-32 Pro stanovení tzv. „coupled pairs“ neexistuje dle Touryho předem daná šablona. Vybrané kategorie dvojic se odvíjí od povahy daného textu. V našem případě se zaměříme na segmenty, které budou zajímavé svou formou, nebo se budou svým obsahem vztahovat k činnosti a dílu Pavly Moudré. 288

68

literatury. Jak uvádí Eva Věšínová-Kalivodová v Kapitolách z dějin českého překladu, právě dílům soudobých autorů krásné literatury byla na konci 19. století věnována největší pozornost.289 První známý překladatel Kiplinga v Lumíru byl redaktor České rodiny, překladatel a básník Gustav Dörfl, jenž přeložil povídku „Muž, který chtěl býti králem“ v roce 1893 (Lumír 21, č. 11). Ve stejném roce vyšel také první knižní překlad Kiplingova románu Zhaslé světlo od J. J. Benešovského-Veselého v nákladu J. Otty. Z období předcházejícího roku 1899, v němž se mezi překladatele Kiplingova díla zařadila také Pavla Moudrá (Kniha džunglí, 1899, vyd. K. Stan. Sokol; „Tři a jeden lichý“, 1899, Švanda dudák 18, č.3;290 „Zákonitá manželka“, 1899, Národní listy 399, č.186-187), nelze opomenout překlad Obrázků z Indie J. V. Sládka (1896, vyd. F. Šimáček) a sbírku Několik povídek (1899, vyd. J. Otto) od Josefa Bartoše, který na konci devatenáctého století přeložil řadu Kiplingových povídek (vydaných opět zejména v Lumíru),291 publikoval studii o Kiplingově životě a díle a stal se autorem předmluvy k prvnímu vydání Kima od Pavly Moudré z roku 1903. V roce 1899 Bartoš uveřejnil pravděpodobně první studii života a díla R. Kiplinga v češtině, kterou vytvořil na základě zahraniční literatury publikované na toto téma mezi lety 1896-1899 („Rudyard Kipling – Studie“, Česká revue 3, 1899, č. 8-11). Nejedná se tedy pouze o souhrn subjektivních dojmů na základě četby, ale o výtah ze soudobých pohledů na Kiplinga jako muže a literáta zasazený do českého kontextu prostřednictvím Bartošových doplňujících komentářů. Rozsáhlý článek je především chválou Kiplingova života a práce, je jen málo toho, co Bartoš nevyzdvihl: skromnost, pracovitost, citlivost, humor, zájem o ryzího člověka a jeho prostředí, dokonalé vykreslení opravdové Indie…: Zkoncentroval život, nebera z něho než okamžiky a stavy silné a vykládal jej zhuštěnými dialogy, z nichž každý obsahuje celý svět vášní a pocitů a přece zdá se býti zaznamenán klidně a lhostejně jako nějaký stenogram. Líčí vše jako muž činu, jenž ve velkých věčných silách vidí toliko síly odporu, jež jsou dobré k tomu, aby vycvikoval své úsilí, aby zostřil svou vůli, aby zocelil svou pýchu. Vypravuje krátkým, odměřeným gestem silného člověka ohromné věci tónem lhostejným, chladným a jednolitým. Informace jeho jest nesmírně rozsáhlá a přesná. Jeho první povídky, jež napsal v jeden a dvaceti letech, pocházejí od člověka, který vše viděl, vše posoudil, vše ztrávil. Zná tělesné i duševní zvyky, pohyby, předsudky, nedostatky důstojníka i vojáka – anglického, skotského, irského; dělostřelce, 289

Věšínová-Kalivodová, 2002, s.53. Ze sbírky Plain tales from the hills (1888) 291 Lumír, 1896-99: „Badali Herodsfootová“; „Jeho vojenská čest“; „Dungarova pomsta“; „Bubeníci předních a zadních“;„U dědova hrobu“; Národní listy 40, 1900: „Brána sta starostí“. 290

69

pěšáka, hulána; kuliho, kapitána, plavce, lodního strojníka, konduktéra dráhy; zná jejich dialekt i hantýrku; má v malíčku technické výrazy, zná jméno každého provazu na novofundlandském rybářském člunu, zná dopodrobna každou součást stroje, píše se stejným mistrovstvím o staré řecké galeře, o čínské prasečí lodi, o britském křižáku, o atlantickém poštovním parníku. Jaký je to slovník! 292

V souvislosti s charakterem autorské, překladatelské a veřejné činnosti Pavly Moudré jako prostředku osvěty a povzbuzení člověka k dosažení vyšších životních hodnot získávají na významu následující Bartošova slova: „Lidská přirozenost, již nám Kipling na oči přivádí, jest nejen bujará a rozmanitá, ale i zdravá. Žádná její stránka není pro něj bez zájmu a nejvíce vábí ho ta, jež zápasí k dosažení ideálního cíle. Odkládáme jeho knihy s větší vírou v muže a ženy.“293 Nelze samozřejmě hledat přímou souvislost mezi tímto výrokem a faktem, že Moudrá Kiplinga hojně překládala, při hodnocení její překladatelské práce je nicméně třeba vzít tento dobový názor v potaz. V Bartošově článku najdeme také postřeh týkající se Kiplingovy práce s motivem přírody: „Příroda jest Kiplingovi jen pozadím lidstva.“294 . Jeho konstatování kontrastuje s tím, jak přírodu a zvířata jako motivy (nejen u Kiplinga) vnímala Moudrá, pro kterou příroda a zvířata byly bytosti samy o sobě představující plnohodnotnou, samostatnou složku díla. Toto pojetí Kiplingovy tvorby bylo explicitně formulováno až v roce 1919 v článku Jana Petráka „Moderní belletrie o zvířatech“ (Topičův sborník 7, 1919, sv. 3, s. 123-128): Líčení a povídky ze života zvířat, vyskytující se ve všech světových literaturách již od nejstarších dob, zaujímají v novodobé literatuře jiný, zcela nový směr a význam, a to v tom ohledu, že pomíjevše dříve povšechné přírodopisné líčení života zvířecího, všímají si dnes ponejvíce zvláštních, svérázných osudů určitého jedince. Něžné, poučné povídky staršího data nalezly by dnes u čtenářů stěží zájmu, kdežto pestré životní osudy určitého zvířete dovedou vzbudit i u vyhýčkaného čtenáře zájem nemalý. To již dokázala světové pověsti se těšící „Kniha džunglí“ od Rudyarda Kipplinga, která jest vlastně základem moderní literatury o zvířatech, lépe řečeno: o duši zvířete.295

Jelikož mezi uveřejněním Bartošovy studie a Petrákova článku uběhlo dvacet let, během kterých Pavla Moudrá publikovala řadu překladů, článků i přednášek pojednávajících o hodnotě přírody a zejména pak zvířat, a stala se mimo jiné autorkou prvního překladu zmiňované Knihy džunglí do českého jazyka (1899), domníváme se, že lze v tomto 292

Bartoš, J. Česká revue 3, 1899, č. 9, s. 1045 Bartoš, č. 10, s. 1069 294 Ibid., č. 10, s. 1171 295 Petrák, J. , 1919, sv. 3, s. 123 293

70

ohledu Moudrou považovat za jednu z postav české kultury a literatury, která tento pohled do českého kontextu vnášela. Po stylové stránce Bartoš u Kiplinga poukázal na neobyčejnou sílu a barvitost popisu, prostředku, který se mu stal velmi vlastním. Jako jedinou či jednu z mála slabostí vnímá Bartoš charakterizaci postav, ani tuto kritiku však nenechá vyznít naplno: „Je-li popis nejsilnější stránkou Kiplingovou, jest karakterisace jeho stránkou nejslabší. Většina jeho lidí jest si podobna.“296 V tom samém odstavci však uvádí: „Není naprosto správným tvrzení některých kritiků, že Kipling jest neosobním ve svém díle.“297 Tento veskrze pochvalný tón doprovázel recenze a články o Kiplingově tvorbě v průběhu celé námi sledované éry, tedy konce 19. a počátku 20. století. Svědčí o tom dvě pozdější recenze publikované v Českém světě v roce 1910 a 1911, autor je bohužel neznámý.298 Pro dokreslení našich slov uvádíme úryvek z jeho článku „Rudyard Kipling do české literatury“ z roku 1911: „Hledáme smír a vyrovnanost nálady, rovnováhu a klid životních názorů, hledáme četbu, o níž lze se plnou duší opříti, v níž by zachytla kořeny naše bytost, […] Našel jsem tento chléb u Kiplinga.“299 Pro tyto a výše uvedené kvality se Kipling stal autorem, který měl mít v české kultuře a literatuře své pevné místo: U Tučka vycházejí jeho spisy souborně. Při šesti svazcích je vidět, jak silný, zdravý, neodolatelný činitel bude působit novým vlivem na mladou naši literaturu i vkus našich čtenářů. Jako všechna evropská kultura žijeme i my z assimilace cizích produktů, myšlenek, látek a forem. Kiplingem dostali jsme zdravé sousto, příliv zdravých a žádoucích šťáv.300

O pozici, kterou si Kipling v českém kulturním a literárním prostředí vybudoval, svědčí mimo jiné skutečnost, že jeho povídky a knihy zde byly souvisle vydávány až do počátku druhé světové války, pro příklad uveďme Za kouzlem drahokamů [spoluautor Charles Wolcott], přel. Alois H. Šmíd, 1901, vyd. Národní tiskárna a nakladatelství; Povídky z Indie, přel. Emil Hácha, 1903, vyd. J. Otto; Kniha džunglí a Druhá kniha džunglí, přel. Miloš Maixner, oboje 1911, vyd. Hejda a Tuček; Naulahka, náhrdelník, přel. Lydia Kolátorová, 1913, vyd. Hejda a Tuček; Lispeth, uspoř. a přel. Marie Jaminová, 1919, vyd. Fr. Malota a J. Konečný; Mandalay, přel. Jaroslav Vrchlický, 1925, vyd. Brož; Prosté 296

Bartoš, J. Česká revue 3, 1899, č. 10, s. 1070 Ibid. 298 ANONYMNĚ: „Rudyard Kipling do české literatury.“ Český svět 8, 1911-12, č.2, s. 25; č. 3, s. 24; ANONYMNĚ: „Souborné vydání spisů Rudyarda Kiplinga“. Český svět 6, 1909-10, č. 21-22, s. 22 299 ANONYMNĚ: Rudyard Kipling do české literatury. Český svět 8, 1911-12, č.2, s. 25 300 Český svět 8, 1911-12, č.2, s. 25 297

71

povídky z hor, přel. Karel Weinfurter, 1927, vyd. Jos. R. Vilímek; Když, přel. Otokar Fischer, 1935, vyd. Alois Chvála; Kniha o džungli, přel. Victor Messi, 1938, vyd. Jos. R. Vilímek; Když…: [nejmilejší báseň pana presidenta Osvoboditele, T. G. Masaryka], přel. Victor Messi, 1938, vyd. Alois a Julie Kovářovi. Velkou měrou se na překladech Kiplinga podílela také Pavla Moudrá, jejíž překladová tvorba je shrnuta v poslední kapitole Bibliografický soupis.

4.1.2. Just So Stories - Pohádky Sbírka pohádek Just So Stories byla v českém překladu Pavly Moudré s titulem Pohádky uveřejněna v roce 1904 nákladem Hejdy a Tučka. Jednalo se o vůbec první kompletní překlad této sbírky. Tomu předcházelo pouze časopisecké vydání dvou pohádek v Besedách času, jejichž překlad pořídili Jiří a Marie Klímovi: „Jak nosorožec dostal svou kůži“ (Besedy času 8, 1903, č. 41, s. 326), „Pohádka o motýlu, který dupal“ (Besedy času 8, 1903, č. 42, s. 330-333). Až do roku 1978 zůstal překlad Moudré jediným převodem kompletní sbírky, v tomto roce vyšly Just So Stories v překladu Jaroslava Vančury s titulem Povídky jen tak (Praha: Vyšehrad). Třetím a posledním překladatelem tohoto díla se stal autor nejnovější verze z roku 1996 Zdeněk Hobzík, který sbírku nazval Bajky i nebajky. Přestože v roce vydání překladu sbírky vyšly dvě recenze na uveřejněné dílo („Moderní pohádky“. Zlatá Praha 21, 1903-4, č. 29, s. 347-348.; Rowalski, J. „Rudyard Kipling: Pohádky“. Lumír 32, 1904, č. 32, s. 383.), ani v jedné není hodnocena kvalita překladu, pouze hodnota vydaného díla. Ačkoliv popularita literatury pro děti i Rudyarda Kiplinga byla v té době značná, 301 vyznívá recenze J. Rowalského uveřejněná 20. 8. v Lumíru značně nepříznivě: „Jsou pohádkami příliš literárními, příliš kombinovanými, kde nerealismus fabule dociluje se násilně, kde pohádkovitost jest hledaná. […] Tato kniha […] není ani významná, ani umělecká.“302 Naopak tón recenze ze Zlaté Prahy z 13. 5. je veskrze pochvalný a vyzdvihuje realistické pojetí příběhů. Svým obsahem se více blíží tehdejšímu nahlížení na Kiplingovo dílo: Mluvě k dětem sklání se k nim autor s obdivuhodnou jemností, s pochopením a znalostí jejich 301 302

Věšínová-Kalivodová, 2002, s.61. Rowalski, J. 1904, s. 383.

72

psychologického chápání. K dětem sklání se způsobem vypravovacím i smyšleným dějem, […] Tak vznikly rozkošné příběhy […] Pohádky Kiplingovy […] v dikci jaksi realističtější, dramatičtější, živější. Také tón o něco ještě naivnější nasazen v lidských řečích zvířat, která jsou téměř výhradně jednajícími osobami […]303

Pohádky představují soubor jedenácti krátkých příběhů, ve kterých se autor prostřednictvím navození bájné atmosféry pokusil dětem přiblížit některé z vlastností a charakteristických rysů zejména cizokrajných zvířat. Jak výstižně naznačuje titul, který sbírce dal Zdeněk Hobzík, lze pohádky vnímat na jedné straně jako obraz zvířecí duše, tedy nebajky, na druhé straně jako portrét lidského chování, tedy bajky. Jen v jedné pohádce vystupují pouze lidé, název sám napovídá, co je jejím obsahem: Jak byl napsán prvý dopis. V překladu Moudré pak byla vynechána povídka volně navazující na příběh o dopisu: How the Alphabet was Made. V originále je tedy pohádek celkem dvanáct. Vyprávění jsou zpravidla situována do chronologicky či místně vzdálené reality obestřené tajuplným závojem neznáma. Ta je navozena ihned v úvodu: Kdysi žil na neobydleném ostrově u pobřeží Rudého Moře Pars, od jehož klobouku odrážely se sluneční paprsky s nádherou více než orientální. (překlad, dále jen P, s. 13) – Once upon a time, on an uninhabited island on the shores of the Red Sea, there lived a Parsee from whose hat the rays of the sun were reflected in more-than-oriental splendour. (originál, dale jen O, s. 29). Autor často užívá rozvité větné konstrukce, vsuvky a složené výrazy. Překlad se snaží tuto větnou stavbu dodržovat, patrně s ohledem na tehdejší požadavek autentičnosti, zároveň však ctí omezení vyplývající z povahy českého jazyka, například při převodu složených výrazů: „Lepší je otrocky věrný než povrchní shon po ‚celistvém dojmu‘.“304 Po stylistické stránce Moudré přístup v případě Pohádek nijak výrazně nebrání plynulosti textu, mimo jiné díky některým zdařilým řešením, která kompenzují syntaktickou blízkost

překladu

a

originálu.

V překladu

jednotlivostí

však

místy

dochází

k významovému posunu i chybě: Na počátku let, kdy svět byl zbrusu nový a zvířata právě začínala pracovati jako člověk, byl jeden velbloud, jenž žil uprostřed Řvavé Pouště, […] (P, s. 9) – In the beginning of years, when the world was so new-and-all, and the Animals were just beginning to work for Man, there was a Camel, and he lived in the middle of a 303 304

Zlatá Praha 21, 1903-4, č. 29, s. 348 Masaryk o překladu, Srov. Levý, 1996: 192

73

Howling Desert […] (O, s. 15). Syntaktická složitost se uplatňuje zejména ve vyprávěcích a popisných pasážích, autor se jí však zcela nevyhýbá ani v dialozích. I zde se překlad drží originálu: Smíchala jsi všechno to, co mi maminka řekla, abych vykonal, s tím, nač jsi se mne ptala, vím-li jistě, že to neřekla, až teď vskutku ani nevím, stojím-li na hlavě, anebo na svém strakatém ocase; […] (P, s. 42) – You’ve mixed up all the things my mother told me to do with the things that you asked me whether I was sure that she didn’t say, till I don’t know whether I’m on my head or my painted tail; […] (O, s. 100). Navozením tajuplné a cizokrajné atmosféry se autorovi daří upoutat pozornost dětského čtenáře, se kterou dále pracuje prostřednictvím pravidelně se opakujících přímých oslovení a kontaktních frází: ó moji miláčkové (P, s. 24) – O Best Beloved (P, s. 59); Myslím, že by dorostlí lidé nemluvili tak hloupě, kdyby to levhart a Ethiop nebyli již jednou učinili – co tomu říkáte? (P, s. 23) – I don’t think even grown-ups would keep on saying such a silly thing if the Leopard and the Ethiopian hadn’t done it once – do you?” (O, s. 56); […] nemá ničeho na sobě kromě modrých plátěných kalhot s párem šlí (nesmíte zapomenout na šle, miláčkové) a velkého nože zavěráku. (P, s. 6) – […] with nothing on but a pair of blue canvas breeches, a pair of suspenders (you must not forget the suspenders, Best Beloved), and a jack-knife, […] (O, s. 5). Ty nejen vrací čtenáře do děje, ale aktivně jej do něj zapojují. S ohledem na funkci pohádek jako textů, které bývají dětem mnohdy předčítány, je kromě těchto kontaktních prostředků kladen důraz také na zvukovou stránku jazyka, zejména ve výčtech, kde mají jednotlivé výrazy, kromě sémantického obsahu, vlastní zvukovou a rytmickou kvalitu, která v kontrastu s jazykovým okolím vystupuje do popředí: Ale jakmile se námořník […] ocitl doopravdy ve velrybí teplé, tmavé, vnitřní spižírně, jásal a skákal, trkal a strkal, skotačil a křepčil, hučel a hlučel, kopal a kousal, podlízal a poskakoval, proháněl se a projížděl, krčil se a hopkoval, […] (P, s. 6) – But as soon as the Mariner, […] found himself truly inside the Whale’s warm, dark, inside cupboards, he stumped and he jumped and he thumped and he bumped, and he pranced and he danced, and he banged and he clanged, and he hit and he bit, and he leaped and he creeped, and he prowled and he howled, and he hopped an he dropped, […] (O, s. 9).

V povídkách jsou užity také melodické promluvy básnického charakteru (Ó, moji přátelé a moji nepřátelé, proč rozžehli muž a žena ono velké světlo ve velké jeskyni, a jakou nám to asi přinese škodu? [P, s. 74] – O my Friends and O my Enemies, why have the Man and the Woman made that great light in that great Cave, and what harm will it

74

do us? [O, s. 182]) a krátké říkanky (Ten, kdo bere koláče, které Pars si upeče, přetěžce to odpláče. [P, s. 14] – Them that cakes takes / Which the Parsee-man bakes / Makes dreadful mistakes. [O, s. 33]). Ve srovnání s originálem je zvuková rovina překladu nicméně oslabena (dvojbarevnou skalní krajtu se šupinatým cepovitým ocasem [P, s. 27] – the Bi-Coloured-Python-Rock-Snake, with the scalesome, flailsome tail [O, s. 63]; […] přišli do velikého lesa, plného stromů a křovin a pruhovaných, skvrnitých a tečkovaných stínů. [P, s. 17] – […] till they came to a great forest, ‘sclusively full of trees and bushes and stripy, speckly, patchy-blatchy shadows, […] [O, s. 42]). Moudrá se mohla v souladu s tehdejším uvažováním o překladu a požadavkem kongeniálnosti s autorem a dílem zaměřit především na „vnitřní formu“ vyjádřenou jednotlivými obrazy, kterou místy upřednostnila před „formou vnější“.305 Příčinou jistě byla odlišnost českého a anglického jazykového systému, která by pro zachování všech kvalit originálu vyžadovala náročné hledání kompenzací. Jak je však patrné z uvedených ukázek, našla Moudrá v řadě případů vhodná řešení, která korespondují s původním záměrem autora originálu a zároveň promlouvají ke čtenáři překladu. Nádech exotičnosti, tajuplnosti a výjimečnosti je příběhům dodán nejen neobvyklostí místa a postav (ostrov Bintangu [P, s. 64] – the island of Bintang [O, s. 164]; řeka Perak [P, s. 64] – the Perak River [O, s. 163]; Výhradně Neobydlené Nitro [P, s. 13] – Exclusively Uninhabited Interior [O, s. 33]; pračlověk Tegumaj Bopsulaj [P, s. 49] – Tegumai Bopsulai [O, s. 113]), ale také prostřednictvím smyšlených pojmenování (bůh Nkva a bůh Nkving [P, s. 34] – God Nqa a God Nquing [O, s. 79]) a užitím velkých písmen u běžných výrazů označujících jedinečné jevy nebo postavy: Nejstarší Čaroděj (P, s. 65) – Eldest Magician (O, s. 157); Žena (P, s. 73) – the Woman (O, s. 181); Skleněná Dlažba (P, s. 86) – the Glass Pavement (O, s. 207). Užití velkých písmen je v cílovém textu ve srovnání s originálem méně frekventované, což vyplývá také z gramatické odlišnosti českého a anglického jazyka. I tak se ale Moudrá snaží originálu přiblížit a místy užívá velká písmena odlišně od české normy. Hravost a kreativnost zpracování se promítá do bohatosti jazyka vytvářejícího již uváděné výčty, neobvyklé metafory (pak by se musely v těchto temnotách jeviti jako zralé banány v udírně [P, s. 19]; Vypadáš v těch temnotách jako kus mýdla na koši s uhlím. [P, 305

Levý, 1996: 191-209

75

s. 21] – Then they ought to show up in this dark place like ripe bananas in a smokehouse. [O, s. 48]; You show up in this dark place like a bar of soap in a coal-scuttle. [O, s. 50]) a slovní hříčky (A velbloud řekl zase ‚Hr!‘; ale sotva to řekl, viděl, jak se jeho hřbet, na který byl tak pyšný, nafukuje a nafukuje ve velikánský protáhlý hrb. [P, s. 11] – And the Camel said 'Humph!' again; but no sooner had he said it than he saw his back, that he was so proud of, puffing up and puffing up into a great big lolloping humph. [O, s. 24]). I v těchto případech dodržovala Moudrá původní obrazy i za cenu poznámky pod čarou, kterou však využila pouze jedinkrát, právě k vysvětlení významu anglické slovní hříčky: Zachovej se rovněž dle rady paviánovy. Řekl ti, abys změnil místa. / Nepřeložitelná hříčka slovní. V angličtině praví pavián k levhartu […] spot znamená ‚místo‘, ‚kus země‘, ale také ‚skvrna‘ nebo ‚tečka‘. (P, s. 21) – You take Baviaan’s advice too. He told you to go into spots. (O, s. 51). Místy však, snad z důvodu nepochopení původního přirovnání či nenalezení vhodného vyjádření, zcela mimo svůj obvyklý přístup volí odlišný výraz: jako křenová placka na pytli s uhlím. (P, s. 21) – like a mustard-plaster on a sack of coals? (O, s. 50). Do takto výše popsané atmosféry zasazuje autor postavy jednotlivých příběhů – velrybu, velblouda, nosorožce, levharta, slůně a mnohé jiné – a nechává je promlouvat lidskou řečí, vyjadřovat emoce a následovat dobré i špatné vlastnosti (‚můj otec i moje matka, strýc i teta, nemluvě ani o druhém strýci hrochovi a o jiném strýci paviánovi, ti všichni mne pleskali za mou nenasytnou zvědavost – a ty, myslím, činíš totéž.‘ [P, s. 2627] – my father and my mother, and my uncle and my aunt, not to mention my other aunt, the Hippopotamus, and my other uncle, the Baboon, have all spanked me for my 'satiable curtiosity--and I suppose this is the same thing. [O, s. 62]). Vývoj zvířecích postav se odehrává na základě obdobného schématu. V úvodní části je představeno zvíře-hříšník, které má být napraveno. Jeho „napravitelem“ je zpravidla jiné zvíře, člověk či nadpřirozená bytost (např. džin [P, s. 10] – Djinn [O, s. 19]; Nejstarší Čaroděj [P, s. 65] – Eldest Magician [O, s. 157]). Po expozici hlavních hrdinů následuje jednoduchá zápletka, jež zpravidla vede k potrestání zvířete-hříšníka, které si jako věčné ponaučení vyslouží určitý vnější rys, patrný pro celé okolí: velbloud hrb, velryba jícen, klokan dlouhé silné nohy. Důležitým stavebním prvkem příběhu je syntaktická repetitivnost, která je prostředkem paralelizace, vázání textu. Je uplatněna v popisu (je to člověk bystrého zraku

76

a důvtipu […] byl člověk bystrého zraku a důvtipu […] [P, s. 6] – who […] is a man of infinite-resource-and-sagacity […] he was a man of infinite-resource-and-sagacity [O, s. 5]), vyprávění (A stále utíkal Dingo – žlutý pes Dingo – […] A stále utíkal Dingo – žlutý pes Dingo – […] A stále za ním utíkal Dingo – umdlený pes Dingo – […] [P, s. 36-37] – Still ran Dingo-Yellow-Dog Dingo- […]Still ran Dingo--Yellow-Dog Dingo- […]Still ran Dingo-Tired-Dog Dingo- […] [O, s. 84–85]) i dialozích (‚Jsi tím jist, co ti povídala maminka?‘ pravil bodlavý, pichlavý ježek. […] ‚Jsi tím jist, co ti povídala maminka?‘ pravila váhavá a pevná želva. [P, s. 40] – 'Are you sure of what your Mummy told you?' said Stickly-Prickly Hedgehog. […]'Are you sure of what your Mummy told you?' said Slow-and-Solid Tortoise. [O, s. 94–95]). Repetitivní paralelizace přispívá nejen k celistvosti textu, ale také k jeho jednoduchosti důležité zejména u malých čtenářů. Přestože je toto strukturování v překladovém textu patrné, vyskytují se v něm také pasáže, kdy Moudrá z nejasných důvodů tento rys obměnou struktury výpovědi oslabuje: That is good, but I do not choose yet.– I do not choose yet. (s. 173) – Je to dobré, ale přece to nechci.– Nechci toho ještě. (s. 69). Snad nejvýraznějším rozdílem výchozího a cílového textu jsou doprovodné básně, které v originále následují za každou pohádkou a představují jakési uzavření příběhu či shrnutí pointy, díky kterému si dítě hravou formou zapamatuje obsažené ponaučení: This is the mouth-filling song / Of the race that was run by a Boomer,/ Run in a single burst – only event of its kind – / Started by Big God Nqong from Warrigaborrigarooma, / Old Man Kangaroo first: Yellow-Dog Dingo behind. […] (O, s. 91). V překladu byly tyto básně vynechány. Není bez zajímavosti, že podobné řešení Moudrá zvolila i při převodu Knih džunglí, na což poukazuje Josef Bartoš v již zmiňované studii z roku 1899: „ ‚Knihy džunglí‘ přeložila do češtiny Pavla Moudrá (Vzdělávací bibliotéka) vypustivši charakteristická motta a originelní zpěvy.“306. Není zcela jasné, z jakého důvodu Moudrá básně vynechala, zda po dohodě s nakladatelem či na základě vlastního uvážení, jedná se nicméně o zajímavý jev vzhledem ke skutečnosti, že v poslední čtvrtině 20. století se zásluhou zejména lumírovců staly básně překladově prominentní. I přes uvedené nedostatky se nicméně jedná o kvalitní dobový překlad splňující tehdejší požadavek či normu převodu „individuálních, národních a dobových rysů 306

Bartoš, 1899, s. 1304-1305.

77

díla“ 307 a spisovného jazyka 308 a zároveň dbající na dětského cílového čtenáře zachováním zmiňovaných původních rysů vytvořených autorem originálu s účelem pobavit a poučit. S ohledem na dobová kritéria lze tedy Moudré překlad Just So Stories považovat za přijatelný, o čemž svědčí také jeho nové vydání v roce 1915. S ohledem na zjištěné rysy překladového textu a stanovený záměr našeho zkoumání – tedy zjistit, zda Moudrá při překladu upravovala znění originálu v souladu s vlastními osvětovými postoji a záměry – se domníváme, že následující podrobnější analýza prokáže ještě více tendenci nikoliv text modifikovat, ale naopak zachovat co nejvíce jeho původní charakteristické rysy a obohatit tak domácí kulturní prostředí. Text originálu, který při analýze používáme, byl vydán roku 1964 nakladatelstvím Macmillan and Company Limited v rámci „centenary edition“, tedy edice ke stému výročí Kiplingova narození, spolu s původními Kiplingovými kresbami. Jelikož se jedná o výroční vydání a nakladatelství Macmillan disponuje právy k prvnímu vydání sbírky, domníváme se, že text vychází z původního znění z roku 1902. Rok po jeho vydání publikoval Macmillan Just So Stories v levné edici „extra crown 8vo“, tedy edici s levnější vazbou. 309 Nedomníváme se však, že by kromě snížení nákladů na tisk nakladatel měnil také původní znění sbírky, a proto, ať Moudrá vycházela z vydání z roku 1902 či 1903, pracovala pravděpodobně se stejným textem. V následující části se budeme věnovat podrobnější analýze dvou pohádek: „O kočce, která chodila samotna“ a „O krabu, jenž si hrál s mořem“. Tato dvě vyprávění jsme vybrali nejen proto, že se v nich promítají popisované charakteristické stylové rysy, ale také proto, že v nich kromě zvířat vystupují i lidé. Jelikož Moudrá dbala, aby se lidé k přírodě a zvířatům chovali s respektem, mohla by se při překladu právě těchto pohádek projevit její snaha obsah upravovat dle vlastního přesvědčení. Charakteristice textu Pohádek jsme se věnovali již v předešlé části, zde tedy pouze stručně nastíníme některé hlavní rysy. Obě pohádky se výstavbou děje shodují s výše popsaným schématem, ústřední téma v nich však je zpracováno postupně, prostřednictvím cyklicky se opakujících epizod 307

Levý, 1996: 196 Masnerová, 2002: 45. 309 "Against All Invasion": The Archival Story of Kipling, Copyright, and the Macmillan Expansion into Canada, 19001920 [online článek] URL: [cit. 200908-08] 308

78

s různými protagonisty a za své troufalé chování není potrestáno jen zvíře, ale také člověk. V příběhu o kočce je ústředním motivem přátelství člověka a zvířete. Tento motiv je rozvíjen v epizodách se psem, koněm a krávou. Hlavním hrdinou je kočka, která vývoj sleduje, opět v cyklicky se opakujících výstupech, a zakončuje pohádku epizodou, ve které se i ona stane přítelem člověka. V pohádce o krabu je hlavním motivem pocit nadřazenosti. Krab, který se odmítne podrobit vůli Nejstaršího Čaroděje (tedy vůli boží), je opět v cyklických epizodách Čarodějem hledán a nalezen, i následná rozmluva je vedena v cyklických dialogických promluvách. V obou pohádkách je tedy častá repetitivní paralelizace výpovědi. Zatímco v pohádce o kočce jsou důležité také zvukomalebné prostředky, v pohádce o krabu jsou jedním ze základních rysů reálie a vlastní jména. Jak jsme již předestřeli dříve, budeme na základě srovnávaných dvojic vybraných jazykových jevů sledovat jednotlivá řešení a pokusíme se vyvodit užitou překladatelskou koncepci. Jelikož pro stanovení srovnávaných dvojic neexistují daná pravidla, zaměřili jsme se na ty části textu, které jsme při prvním srovnávání překladové a originální verze identifikovali jako nosné, případně ty, jež představují možný překladatelský problém. U pohádky „O kočce, která chodila samotna“ budeme sledovat překladatelská řešení u následujících kategorií jazykových jevů: repetitivní paralelizace výpovědi, zvukové prostředky, explicitace a zúžení, slovesné tvary. Srovnávané dvojice v textu pohádky „O krabu, jenž si hrál s mořem“ jsou následujícího charakteru: repetitivní paralelizace výpovědi, reálie a vlastní jména, zúžení, slovní hříčky. Texty analyzovaných pohádek jsme zařadili do příloh této práce.

4.1.2.1. O kočce, která chodila samotna Repetitivní paralelizace výpovědi Z překladu je patrné, že Moudrá repetitivní paralelní strukturu dodržuje, uvědomuje si její funkci a ve většině případů volí zdařilá řešení. Místy se však v detailech od této struktury odklání změnou slovesného tvaru či užitého výrazu. Ačkoliv tyto změny

79

nenarušují závažným způsobem estetický účinek, není jejich užití vždy opodstatněné, například změna vidu v kontextu, který to nevyžaduje: neřekla  neříkala – but he never told anybody; vrátila se  vracela se – he went back; v jednom případě také část výpovědi zcela vynechala. Spíše než o záměr se pravděpodobně jedná o drobné opomenutí: * „‘Ah!’ said the Cat, listening. ‘That is a very foolish Dog.’ And he went back through the Wet Wild Woods, waving his wild tail, and walking by his wild lone. But he never told anybody.” [s. 187] „ ‚Ah!‘ řekla kočka, naslouchajíc. ‚To je velice pošetilý pes.‘ A vrátila se vlhkými divokými lesy, mávajíc divoce ocasem a chodíc po svých osamělých cestách. Ale neřekla nikomu nic.“ [s. 75] * „‘Ah!’ said the Cat, listening. ‘That is a very foolish Horse.’ And he went back through the Wet Wild Woods, waving his wild tail, and walking by his wild lone. But he never told anybody.” [s. 189] „ ‚Ah,‘ řekla kočka, naslouchajíc, ‚To je velice pošetilý kůň.‘ A vracela se vlhkými divokými lesy, mávajíc divoce ocasem a chodíc po svých osamělých cestách. Ale neřekla nikomu nic.“ [s. 77] * „[…] the Cat went back through the Wet Wild Woods waving his wild tail and walking by his wild lone, just the same as before. But he never told anybody.” [s. 190] „[…] vracela se kočka vlhkými divokými lesy, mávajíc divoce ocasem a chodíc po svých osamělých cestách, právě tak jako předešle. Ale neříkala nikomu nic.“ [s. 77] * „Cat went far and far away and hid himself in the Wet Wild Woods by his wild lone for a long time till the Woman forgot all about him.“ [s. 195] „Kočka odešla daleko a daleko a skryla se na dlouhou dobu do vlhkých divokých lesů, až na ni žena docela zapomněla.“ [s. 79]

Také v následujících případech Moudrá mění podobu výpovědi, která v originále dodržuje stejnou strukturu. Důvodem zde mohla být snaha vyhnout se stále stejným výrazům, které se v českém uvažování o stylu posuzují jako neobratné. Vzhledem k zřejmé funkci tohoto opakování by bylo nicméně obhajitelné užít stejného slovního spojení. I zde se však jedná pouze o drobné proměny: „[…] and hid himself just the same as before; and everything happened just the same as before; and the Cat said the same things as before, and when Wild Cow had promised to give her milk to the Woman every day in exchange for the wonderful grass, the Cat went back through the Wet Wild Woods waving his wild tail and walking by his wild lone, just the same as before. But he never told anybody. And when the Man and the Horse and the Dog came home from hunting and asked the same

80

questions same as before, the Woman said, […]” [s. 189/190] „a skryla se právě tak jako předešle; a stalo se všechno zase tak, jako předešle; i kočka říkala totéž, co předešle; a když byla divoká kráva slíbila ženě, že jí dá denně své mléko výměnou za skvostnou trávu, vracela se kočka vlhkými divokými lesy, mávajíc divoce ocasem a chodíc po svých osamělých cestách, právě tak jako předešle. Ale neříkala nikomu nic. A když se muž, kůň a pes vrátili domů z lovu, a muž ptal se právě tak jako předešle, řekla žena […]“ [s. 77/78] * „'And if you say two words in my praise?' said the Cat. / 'I never shall,' said the Woman, 'but if I say two words in your praise, you may sit by the fire in the Cave.' / 'And if you say three words?' said the Cat. / 'I never shall,' said the Woman, 'but if I say three words in your praise […]“ [s. 191/195] „ ‚A řekneš-li dvě slova k mé chvále?‘ ptala se kočka. ‚To nikdy neřeknu,‘ pravila žena, ‚ale řeknu-li dvě slova k tvé chvále, smíš seděti u ohně v jeskyni.‘ / ‚A řekneš-li tři slova?‘ ptala se kočka. ‚Nikdy ne,‘ řekla žena, ‚ale řeknu-li tři slova k tvé chvále, […]“ [s. 79]

Jako neopodstatněný se jeví převod Wet Wild Woods českým výrazem Velké divoké lesy: „[…] and they walked in the Wet Wild Woods by their wild lones.“ [s. 181] – „[…] a chodili ve velkých divokých lesích v divoké osamělosti.“ [s. 73]. Výraz ani nedopovídá

původnímu významu, ani není po zvukové stránce vhodnější než spojení vlhké divoké lesy. Že se jedná spíše o nahodilé či původně zamýšlené řešení dokazuje také skutečnost, že ve zbytku pohádky je již užito pouze výrazu vlhké divoké lesy. Zvukové prostředky Jedním z užitých zvukových prostředků jsou citoslovce. Při jejich převodu Moudrá často volí stejné nebo zvukově blízké výrazy: Ah! – Ah! (O, s. 187, 189 – P, s. 75, 77); Puff – Puf (O, s. 198 – P, s. 82); woosh – Huš (O, s. 197 – P, s. 81); Ouh! Chee! – Hú! Kš! (O, s. 199 – P, s. 83); ffft – cvrnk (zachován sled souhlásek) (O, s. 200 – P, s. 83). Tato tendence byla popsána Jiřím Levým v Českých teoriích překladu v souvislosti s Karáskovým náhledem na převod poezie, a přestože se zde o poezii nejedná, lze následující vysvětlení do určité míry aplikovat i na některé zvukomalebné prostředky tohoto textu: Vnějším projevem psychického stavu autorova je Karáskovi slovní výraz, exprese, tj. individuální stylistické rysy, […] U rýmů mu nezáleží jen na obecném strofickém schématu, na tom, v jakém pořadí se střídají; pro Karáska je závažné také, z jakých zvuků se rýmy skládají. […] tato zásada vedla překladatele z konce 19. stol. až k formalistickým hříčkám, když se snažili zachovat zvukovou podobu rýmů […] 310 310

Levý, 1996: 200-201

81

Autor originálu využívá také eufonii k doplnění a umocnění obsahové stránky textu. Dominantním rysem eufonie v následujících příkladech je zejména aliterace, dále pak rytmus, zpěvné slabiky a místy rým. Jsme si nicméně vědomi, že vnímání eufonické složky textu je do určité míry subjektivní záležitostí a mnohdy se také projeví pouze při mluvené realizaci textu. Jelikož nelze vždy vázat zvukovou složku originálu na české výrazy se stejným významem, je často třeba volit mezi obsahem a formou. Zde, pokud nelze zachovat obě složky, dává Moudrá přednost obsahu. Obecně se však snaží zvukovou stránku jazyka respektovat. “Hear and attend and listen; for this befell and behappened and became and was, O my Best Beloved, when the Tame animals were wild. The Dog was wild, and the Horse was wild, and the Cow was wild, and the Sheep was wild, and the Pig was wild–as wild as wild could be–and they walked in the Wet Wild Woods by their wild lones.” [s. 181] „Slyšte, pozor dejte a naslouchejte! Staloť se to a přihodilo a bylo, ó moji miláčkové, dokud krotká zvířata byla divokými. Byl divoký pes, i byl divoký kůň, i kráva byla divoká i ovce byla divoká, a vepř byl divoký – tak divoký, jak jen co divokým být může –a chodili ve velkých divokých lesích v divoké osamělosti.“ [s. 73] * „Then he goes out to the Wet Wild Woods or up the Wet Wild Trees or on the Wet Wild Roofs, waving his wild tail and walking by his wild lone.” [s. 203] „Tu vychází do vlhkých divokých lesů, nebo na vlhké divoké stromy, nebo na vlhké divoké střechy, mávajíc divoce ocasem a chodíc po svých osamělých cestách.“ [s. 85] *

Ačkoliv by se z předchozích ukázek převodu zvukomalebných prostředků mohlo zdát, že Moudrá osciluje mezi volbou formy a obsahu, je třeba mít na paměti, že zachování zvukové kvality citoslovcí nemění nijak závažně význam a zároveň umožňuje zachytit „individuální rysy autorovy exprese“. Klíčem je tedy Moudré především zachování původního významu a charakteristických prostředků „vnitřní formy“.311 Explicitace a zúžení významu Přestože se Moudrá při překladu drží poměrně blízko výchozího textu, nelze její překlad považovat za otrocky věrný, o čemž svědčí již uvedené příklady i následující ukázky explicitace a zúžení původních výpovědí:

311

Levý, 1996: 200

82

Explicitace: the little upside-down Bat [s. 195] – netopýr, který spí hlavou dolů [s. 79/80]; and it cooed [s. 196] – a ono se zasmálo jako hrdlička [s. 80]; rolled head over heels [s. 198] – válela se a metala kozelce [s. 81]; scrambled after the Cat [s. 198] – lezlo za kočkou a chňapalo po ní [s. 82]. Zúžení: I will go up and see and look [s. 183] – Půjdu se tam podívat [s. 74]; Wild Horse, tripping and stumbling [s. 188] – divoký kůň, klopýtaje [s. 76] Slovesné tvary V souvislosti s převodem repetitivní paralelní struktury vyjádření jsme hovořili o změně vidu slovesného tvaru, které se Moudrá dopouští i tam, kde to není kontextově opodstatněné. Kromě uvedených příkladů jsme tuto tendenci odhalili také v dalších částech textu, jedná se nicméně o okrajový jev, který vzhledem k tomu, že je těžké určit jeho příčinu, má jen malou výpovědní hodnotu: That night, Best Beloved, they ate […] [s. 182] – Tehdy, miláčkové, večeřívali oba […] [s. 73]; And he showed his teeth and said […] [s. 202] – A cenil zuby a řekl […] [s. 84].

4.1.2.2. O krabu, jenž si hrál s mořem Postup Moudré při překladu pohádky O krabu, jenž si hrál s mořem je z formálního hlediska v mnoha ohledech shodný s postupem popsaným v analýze předchozího příběhu. Ke kategoriím shodným s předchozí analýzou se proto vyjádříme pouze stručně. Repetitivní paralelizace výpovědi Také v překladu této pohádky se místy projevuje nekonzistentní přístup k převodu repetitivních paralelních konstrukcí. Lze jen těžko vysvětlit, proč se u některých výpovědí Moudrá rozhodla původní strukturu textu obměnit. Jako nejpravděpodobnější se jeví hledisko stylistické, tedy snaha text stylisticky ozvláštnit. Ve většině případů nicméně repetitivní paralelní výstavbu výpovědí zachovala: Then Pau Amma said, 'That is good, but I do not choose yet. Look! there is that Man who talked to you at the Very Beginning. If he had […], and all this would never have happened. What will he do for

83

me?' […] And Pau Amma said, 'I do not choose yet. Look! there is that girl who saw me running away at the Very Beginning. If she had […], and all this would never have happened. What will she do for me?' [s. 173] I řekl Pau Amma: ‚Je to dobré, ale přece to nechci. Viz! zde je člověk, který s tebou hovořil s Prvopočátku. Kdyby nebyl […] a všechno to by se nebylo stalo. Co pro mne on učiní?‘ […] Řekl Pau Amma: ‚Nechci toho ještě. Hleď! Tu je ono děvče, které mne tehdy s Prvopočátku vidělo utíkat. Kdyby byla […]a všechno to by se nebylo stalo. Co ona pro mne učiní?‘ [s. 69] He took the Elephant--All-the-Elephant-there-was-and said, 'Play at being an Elephant,' and All-theElephant-there-was played. He took the Beaver-All-the-Beaver-there-was and said, 'Play at being a Beaver,' and All-the Beaver-there-was played. He took the Cow- […] [s. 157] Vzal slona – všechno slonstvo, jež tu bylo – a řekl: ‚Hrej si na slona,‘ a všechno slonstvo, jež tu bylo, si hrálo. Vzal bobra – všechno bobrovstvo, jež tu bylo – a řekl: ‚Hrej si na bobra,‘ a všechno bobrovstvo, jež tu bylo, si hrálo. Vzal krávu […] [s. 61] * He went North, Best Beloved, and he found All-the-Elephant-there-was digging […] 'Kun?' said All-the-Elephant-there-was, meaning, 'Is this right?' 'Payah kun,' said the Eldest Magician, meaning, 'That is quite right'; and he breathed upon the great rocks […] He went East, and he found All-the-Cow there-was feeding […] 'Kun?' said All-the-Cow-there-was. 'Payah kun,' said the Eldest Magician; and he breathed upon […] [s. 159] Šel na sever, miláčkové, a našel všechno slonstvo, jež tu bylo, rýti […] ‚Kun?‘ ptalo se všechno slonstvo, jež tu bylo, což znamenalo: ‚Je to dobře?‘ ‚Payah kun,‘ řekl Nejstarší Čaroděj, což znamenalo: ‚Docela dobře‘; a dechl na […] Šel na východ a našel všechno kravstvo, jež tu bylo, pásti […] ‚Kun?‘ ptalo se všechno kravstvo, jež tu bylo. ‚Payah kun,‘ řekl Nejstarší Čaroděj; a dechl na […] [s. 62/63]

Reálie a vlastní jména Reálie uváděné v pohádce zde byly v té době patrně již dobře známy a pro Moudrou tedy nepředstavovaly při překladu problém, ani v případě Everglades, tedy močálovité přírodní oblasti na Floridě: the great Himalayan Mountains – vysoké Pohoří Himalajské [s. 159 – 62]; the great Indian Desert […] the Desert of Sahara – velká Indická Poušť […] Poušť Sahara [s. 159 – 63]; the Everglades in Florida – močálovité stepi ve Floridě [s. 163 – 63]; the most beautiful islands of Borneo, Celebes, Sumatra, Java, and the rest of the Malay Archipelago – nejkrásnější ostrovy Borneo, Celebes, Sumatra, Java a ostatní z malajského souostroví [s. 163 – 63]; the Perak river – řeka Perak [s. 163 – 63]; past Selangor, past Malacca, past Singapore, out and out to the Island of Bingtang – kolem Selangoru, Malakky, Singapore, dále a dále až k ostrovu Bintangu [s. 164 – 64];

Výrazy fiktivní Moudrá pokud možno překládá, smyšlená pojmenování pak převádí v původním znění a zachovává tak exotický ráz vyprávění: Pusat Tasek--the Heart of the Sea – Pusat Tasek – Srdce Moře [s. 166 – 66]; the Wonderful Tree,

84

Pauh Janggi […]the Wonderful Tree – zázračný strom Pauh Janggi […] Zázračného Stromu [s. 166 – 66]; the beach at Sarawak […] the beach at Pahang – pobřeží Sarawaku […] pobřeží Pahangu [s. 168 – 67]. * Eldest Magician – Nejstarší Čaroděj [s. 158 – 61]; Pau Amma the Crab – krab Pau Amma [s. 158 – 62]; Fisher of the Moon – rybář z měsíce [s. 165 – 65]; Raja Moyang Kaban, the King of the Elephants – Raja Moyang Kaban, král slonů [s. 167 – 66]; Raja Abdullah, the King of the Crocodiles – Raja Abdullah, král krokodílův [s. 167– 66]

Zúžení významu Následující příklady zúžení se nachází na hranici zúžení významu a významového posunu a dokazují, že Moudrá vnímala text originálu jako určující, nikoliv však jako zavazující: […]when people and things grow restless and tired – kdy lidé i zvířata umdlévají [s. 158 – 61]; blue-green-black shell – tmavozelený krunýř [s. 168 – 67].

Slovní hříčky Vzhledem k tomu, že v analyzovaném úryvku se nachází pouze jediná slovní hříčka, má následná analýza jen malou výpovědní hodnotu. V kontextu již uváděného příkladu hříčky založené na synonymii výrazu spot však lze konstatovat, že Moudrá dává přednost obsahu a upozaďuje formu sdělení. Význam, tedy spojitost mezi označením národa a vlastností, tak u následující hříčky zaniká. V tomto případě již poznámku pod čarou nevolí, zřejmě proto, že je tento význam naznačen přímo v textu - Malajové – líný lid: 'You are lazy,' said the Eldest Magician. 'So your children shall be lazy. They shall be the laziest people in the world. They shall be called the Malazy--the lazy people;' – ‚Jsi líný,‘ pravil Nejstarší Čaroděj. ‚A tak budou i tvoje děti líné. Budou nejlínějším národem světa. Bude se jim říkat Malajové – líný lid;‘ [s. 175/176 – 71]

Chybný převod V důsledku analýzy jsme zjistili také některé chyby, jejichž příklady uvádíme samostatně pro úplné dokreslení překladatelské práce Pavly Moudré. Jsme si nicméně vědomi faktu, že chyby v překladu mají zpravidla jen malou výpovědní hodnotu o užité koncepci. Jejich příčinou může být buď neporozumění textu a kontextu, případně nenalezení vhodného ekvivalentu původního výrazu, který byl proto nahrazen jiným. Tyto odchylky od originálu jsme zde rozdělili do dvou kategorií. (1) Pravděpodobné neporozumění originálu a doplnění podle kontextu:

85

[…]and he breathed upon the great rocks and lumps of earth that All-the-Elephant-there-was had thrown up […] and he breathed upon the sand and the rocks, where they had fallen in the sea, and they became the most beautiful islands – […] a dechl na ohromné kopce a kusy země, jež bylo všechno slonstvo vyhrabalo […] a dechl na písek a kamení, tam kde padly do moře, a byly tu nejkrásnější ostrovy [s. 159/163 – 62/63] * canoe – kocábka [s. 164 – 64] * bites the old Fisherman's line as fast as it is made – rozhlodá vlas, byť by ho sebe pevněji spletl [s. 165 – 65] * Užití „will” ve významu „chci: Henceforward I will go out seven times a day, and the waters shall never be still.' – Chci nadále vycházeti sedmkrát za den, a vody se nikdy neutiší. [s. 167 – 67] ; I will only stir out once a day and once a night to get my food.' – chci vyjíti jen jednou za den a jednou za noc, abych si našel potravu [s. 169 – 68] ; Give me back my shell, O Eldest Magician, and then I will play your play.' – Vrať mi můj krunýř, ó Nejstarší Čaroději, a chci hrát tvoji hru.’ [s. 174 – 69]

(2) Chybný převod, přestože z kontextu lze vyvodit správný význam: Henceforward I will go out seven times a day, […] – Chci nadále vycházeti sedmkrát za den, […] [s. 167 – 67] * And the Rat of the Moon stopped biting the line; and the Fisherman let his line down till it touched the Sea, and he pulled the whole deep Sea along […] – A krysa v měsíci přestala hrýzti udici; a rybář spustil udici dolů, až se dotekla moře a táhl ji celým hlubokým mořem […] [s. 176 – 71]

Jak jsme již zmiňovali v úvodní charakteristice sbírky, liší se překlad a originál v míře užití velkých písmen. Přestože se Moudrá snaží výchozímu textu přiblížit a místy českou normu užití velkých písmen narušuje, z předchozí ukázky vyplývá, že tak nečiní konzistentně. Zdá se tedy, že při převodu velkých písmen se neřídila žádnou vlastní koncepcí.

4.1.2.2. Zhodnocení překladatelské koncepce V průběhu analýzy obou pohádek jsme u většiny překladatelských řešení zjistili tendenci respektovat originál jak po stránce obsahové, tak formální. Reálie a názvy ponechává převod většinou v co nejpůvodnějším tvaru, případně co nejtěsněji převádí jejich význam. Pokud ale zachování původní formy brání převodu odpovídajícího významu, dává Moudrá přednost obsahu. Neprokázalo se tedy, že by Moudrá měla snahu originál modifikovat v souladu s vlastním přesvědčením či vlastními cíli. Naopak, Moudrá staví svou překladatelskou 86

koncepci na záměru předat původní poslání autora originálu, kterého si pravděpodobně pro ten účel již vybírá, a zároveň obohatit cílovou kulturu o nové pojmy a zobrazované reality, což odpovídá také tehdejšímu trendu „‚otevírání oken‘ světové kultuře prostřednictvím překladů.“312

4.1.3. Kim České vydání románu Kim v překladu Pavly Moudré bylo vůbec prvním uvedením tohoto Kiplingova díla v českém kulturním kontextu. Román byl publikován roku 1903 v nákladu Ottovy Anglické knihovny. Dobová recenze uveřejněná ve stejném roce ve Zlaté Praze (Červinka, „O. Rudyard Kipling: Kim“) odráží příznivé přijetí díla, k překladu se nicméně vyjadřuje pouze okrajově, stručným poukázáním na obtížnost převodu technicky náročného textu: „[…] technická smělost, která působí až dojmem tvrdé, ocelové nepřístupnosti, jež překladatelce Pavle Moudré dojista kladla trpké obtíže, jaké klade jen málokterý autor. Překladem ‚Kima‘ […] dostalo se výborně redigované ‚Anglické knihovně‘ znamenitého obohacení dílem těžkým formálně i jazykově. “ 313 Jelikož se však Moudré překladu z roku 1903 v meziválečných letech ujali další dva nakladatelé (Hejda & Tuček, 1924; Jos. R. Vilímek, 1936), lze usuzovat, že její text svou kvalitou splnil očekávání českých čtenářů. Do dnešního dne se Kima zhostili již jen tři překladatelé: Viktor Krupa a Jozef Olexa v roce 1968 a Jaroslava Moserová-Davidová v roce 2006. Román Kim stojí na pomezí literatury pro mládež a dospělé. Hlavním motivem je životní cesta asi třináctiletého sirotka jménem Kim, ta se však prolíná s řadou dalších rovin – rovinou duchovního vývoje Kima a jeho přítele lamy, rovinou Kimovy špionážní kariéry, rovinou tehdejší Indie, její společnosti, tamějších náboženství a s mnoha dalšími. Přestože lze tento román vnímat také jako dílo pro dospělé, domníváme se, že Moudrá překladem Kima částečně naplňovala vizi, kterou předestřela v již citovaném článku „O potřebě reformy výchovy“, tedy vést mladé lidi duchovní cestou k nalezení východiska ze soudobé krize společnosti: „Za základ výchovy musí být položeno právě to, co se

312 313

Masnerová, Praha: 2002, s.43. Červinka, 1903-4, s. 143

87

v našich školách nejvíce zanedbává, t. j. náboženské pojetí života.“314 Na začátku příběhu vyznává Kim především materii a praktické pojetí života, společné putování s tibetským lamou ho však postupně obohacuje o duchovní hodnoty a vede Kima k úvahám o podstatě vlastního já. Příběh se rozvíjí spolu s ubíhající cestou, na kterou se Kim vydá jako žák tibetského lamy hledajícího „Řeku Šípu“, díky které má dosáhnout vysvobození od věčného „Kolotání“, tedy „Wheel of Things”. Kim také hledá „Červeného býka v zeleném poli“, který mu podle slov jeho zemřelého otce má přinést štěstí. S tímto znamením se Kim shledá u vojenského regimentu, kde jeho otec kdysi sloužil. Díky tomuto setkání se Kimovi dostane vzdělání a výcviku ve špionáži, který využije v závěru románu, kdy se spolu s lamou dostanou do nečekaného střetu s ruskými agenty. Po této kolizi dochází k vyústění příběhu, lama pochopí pravý smysl svého hledání a v závěru Řeku Šípu nachází a spolu s ní i spasení pro sebe a Kima, svého věrného žáka. Princip cesty je základní stavební prvek, na který Kipling postupně vrství jednotlivé postavy, místa a události. Tento princip umožňuje postupně rozvíjet obraz Indie druhé poloviny 19. století v plné šíři, nastínit nejrůznější zvyky, místní náboženství, nechat v ději promlouvat rozmanité typy lidí užívající rozdílné jazyky a rejstříky: Lama nahlédl plaše do otevřených dveří natlačeného vozu třetí třídy. ‚Nebylo by lépe jít pěšky?‘ pronesl slabě. Hřmotný řemeslník, Sikh, vystrčil svou vousatou hlavu. ‚Bojíš se? Neboj se. Vzpomínám si na dobu, kdy jsem se bával vlaku. Vstup! […] ‚Není tu místa ani pro myš,‘ zavřeštěla žena zámožného rolníka – Hindu Džata […] Ó matko mého syna, vždyť se místo udělá!‘ […] [s. 55] – The lama jibbed at the open door of a crowded third-class carriage. 'Were it not better to walk?' said he weakly. A burly Sikh artisan thrust forth his bearded head. 'Is he afraid? Do not be afraid. I remember the time when I was afraid of the te-rain. Enter! […] 'There is no room even for a mouse,' shrilled the wife of a well- to-do cultivator - a Hindu Jat […] 'Oh, mother of my son, we can make space,' […] [s. 41/42]

Také překlad tohoto díla je odrazem tehdejšího úzu, který preferoval spisovný jazyk. Ten Moudrá užívá i při převodu dialogů. U pasáží, kde nejsou jednotlivé postavy výrazně odlišeny stylem mluvy, nenarušuje spisovný jazyk výrazným způsobem vyznění originálu. U následujícího dialogu, kde autor pro malého chlapce záměrně zvolil hovorovou angličtinu, však převod spisovným jazykem stírá expresivitu originálu. Místy se Moudrá dopouští významových posunů, pravděpodobně v důsledku nedostatečného porozumění, 314

Moudrá, 1925: 46

88

které řeší téměř doslovným převodem: prisoner at large – zajatec ve velkém. ‚Co jsi to tam měl s tím černochem?‘ ptal se hoch bubeník, když se Kim vrátil na verandu. ‚Pozoroval jsem tě.‘ / ‚Jen tak jsem s ním hovořil.‘ / ‚Což umíš hovořiti jako černoch?‘ / ‚Ne! Ne! Mluvím jen trochu. Co teď budeme dělat?‘ / ‚Za chvilku budou troubiti k obědu. Můj Bože! […] říká se, že je v této kvetoucí Indii člověk jen zajatcem ve velkém. […]’ [s. 170/171] – ‘What was you bukkin′ to that nigger about?’ said the drummer-boy when Kim returned to the veranda. ‘I was watchin′ you.’ / ‘I was only talkin′ to him.’ / ‘You talk the same as a nigger, don’t you?’ / ‘No-ah! No-ah! I only speek a little. What shall we do now?’ / ‘The bugles’ll go for dinner in arf a minute. My Gawd! […] as the men say, in this bloomin′ Injia you’re only a prisoner at large. […]’ [s. 139]

Jazyk Kima je prosycen reáliemi a výrazy z nejrůznějších jazyků orientu. Jak Červinka výstižně uvádí, Kipling provádí „zabarvení spisovné angličtiny jednotlivými výrazy vypůjčenými z anglo-indického žargonu“315 a „obohacení spoustou náboženských i jiných termínů z bohaté směsice staroindických i východních pokladů jazykových“.316 Tyto výrazy místy Kipling doplňuje vysvětlením významu, místy však nechává termín bez vysvětlení, aby pouze dokreslil vytvořenou atmosféru. Moudrá tyto termíny někdy doplňuje vlastním vysvětlením přímo v textu nebo v poznámce pod čarou, u řady výrazů však volí stejné řešení jako autor originálu, zejména pokud zachování původního řešení nijak nebrání celkovému porozumění. Roli zde však pravděpodobně hrál také nedostatek informačních zdrojů, které by význam pojmů osvětlily, a proto nebylo možné jejich českých význam uvést. Tam, kde je to nezbytné pro zachování zvukové kvality výrazu, pojmy transkribuje: […]oba mají v úmyslu buď mne vzíti do tohoto pluku, nebo mne poslati do madrissah (školy). [s. 149] – they purpose to keep me in this regiment or to end me to a madrissah [a school]. [s. 121] * Je tam plno pohanských butů.*) […] / *) bůžků. [s. 21] – It is full of heathen būts. [s. 13] * ‚Co jsi tu dělal? Jsi zloděj. Šúr? Mallum?‘ Jeho hindustanština byla velice nedokonalá, […] [s. 142] – ‘What were you doing? You′re a thief. Choor? Mallum? His Hindustani was very limited, […] [s. 115] * ‚Aj, pulton,‘ šeptal písař, poslouchaje napjatě. [s. 169] – ‘Ay, pulton,‘ murmured the writer all ears. [s. 138]

Přestože, jak bude patrné z ukázek v analýze, se Moudrá při převodu některých reálií mírně odchylovala od originálního znění textu, nabízí její překlad čtenáři, který původní text nezná, stejně pestrý, věrohodný a uchopitelný portrét Indie jako originál. S tím 315 316

Červinka, 1903-4: 143 Ibid.

89

souvisí také fakt, že stejně jako při překladu Pohádek volila Moudrá těsný převod, dbající na původní vyznění výchozího textu. I v tomto díle Kipling užívá své schopnosti pestrých výčtů a popisů. Přestože není možné v převodu dosáhnout stejných zvukových a jazykových kvalit jako v originále, Moudrá dokázala najít řešení, která zachovávají rytmiku a imaginaci výchozího textu: Přes průsmyk nilangský, za vichřice, kdy hnaný sněhový prach zavál každý záhyb nehybného lamova řásného roucha; mezi černými špicemi Raiengu, kde [nosítka/dooli] slyšely skrze mraky mekot divokých koz; klopýtajíce s námahou po břidlici dole; drženy jsouce pevně mezi ramenem a sevřenou čelistí, když zabočovaly kolem ošklivých křivek cesty pod Bhagiratem; […] [s. 425] – Over the Nilang Pass in storm when the driven snow-dust filled every fold of the impassive lama's drapery; between the black horns of Raieng where they heard the whistle of the wild goats through the clouds; pitching and strained on the shale below; hard-held between shoulder and clenched jaw when they rounded the hideous curves of the Cut Road under Bhagirati; […] [s. 356/357].

Zajímavým rysem překladatelského jazyka Pavly Moudré, o kterém se v obecné rovině zmiňuje také Jiří Levý v Českých teoriích překladu je „exotisování češtiny“ (lama byl enthusiast v tomto ohledu [s. 29]; sahib dozví se v příští saisoně [s. 422]) a užití „genitivu plurálu na -ův“317 (Byla to hudba Maverickův, provázející pluk do ležení, […] [s. 138]; ‚Nerozumím zvykům bělochův. […] [s. 154]; Kim, vleka se vedle vozu se zavazadly v ohni výkladů žen vojákův, […] [s. 138]). O těchto jevech Levý hovoří v souvislosti s dekadenty a idealistickou jazykovou estetikou: Dekadenti psali cizím pravopisem i slova u nás zdomácnělá, jako na př.: sfaera, okkultní, akkord, illustrovaný, […] Příčinou toho nebyla snad pravopisná nejistota nebo odlišná jazyková theorie, ale vědomá snaha vyznačovat tato slova jako cizí, […] U překladatelů z konce 19. století překvapuje, že vedle esteticky záměrného zcizování jazykových prostředků najdeme u nich naopak i nadměrné zčešťování zcela běžných cizích slov. […] Nechybí ani novotvary, které svou umělostí a nepotřebností připomínají období rozbujelé jazykové tvořivosti, a protože některé z nich jsou skutečně přejaty ze starších autorů, mají zároveň platnost archaismů. […] Všechny tyto různorodé vyjadřovací prostředky mají jednoho společného jmenovatele: jsou to odchylky od normálního jazykového usu, vycházející z přecenění estetické, individualisující funkce jazyka na úkor jeho funkce sdělovací.“318

Na závěr této úvodní charakteristiky pouze podotkneme, že podobně jako u Pohádek Moudrá vynechala úvodní básně a motta na začátku každé kapitoly, zachovány zůstaly pouze básně a popěvky zařazené v textu románu. Text analyzovaného úryvku jsme zařadili do příloh této práce. 317 318

Levý, 1996: 202-203 Ibid., 203-204

90

4.1.3.1. Analýza překladového textu Text originálu, ze kterého budeme při analýze vycházet, byl publikován roku 1994 nakladatelstvím Penguin Books. Poprvé byl román Kim vydán v roce 1901 a podle dostupných záznamů do roku 1903, tedy vydání českého překladu Pavly Moudré, k jeho reedici nedošlo. V tiráži originálu je uveden rok prvního vydání knihy, tedy 1901, a následně rok vydání díla v Penguin Popular Classics. K jinému textu jako zdroji pro vydání z roku 1994 zde nakladatel neodkazuje, domníváme se proto, že vybranou publikaci lze považovat za autoritativní výchozí text. Pro podrobnější analýzu jsme vybrali zhruba dvacetistránkový úryvek z první kapitoly románu, která je jakousi vstupní branou do celého příběhu. Vzhledem k celkovému rozsahu románu zhruba 450 stran má analyzovaní část textu samozřejmě omezenou výpovědní hodnotu, vyskytují se v ní nicméně všechny výše zmíněné rysy románu, které považujeme za reprezentativní a důležité pro zachování významu a působení původního textu: osoby z různých vrstev společnosti i částí světa, reálie z oblasti náboženství, umění, jídla a dalších oblastí, popis scenérie na bazaru a kontrast vnímání světa u Kima a lamy. Postup analýzy bude shodný s již představeným modelem užitým při analýze Pohádek. Moudré překladatelskou koncepci se pokusíme stanovit na základě srovnání následujících kategorií jazykových jevů: reálie a vlastní jména, lexikálně-sémantické posuny, doslovnost, popisné pasáže. Ani v tomto případě nepředpokládáme, že by analýza prokázala snahu měnit znění originálu. Vzhledem k větší obtížnosti výchozího textu však pravděpodobně odhalíme neúmyslné významové odchylky či posuny, v jejichž důsledku bude text překladu ve srovnání s originálem místy odlišný. Reálie a vlastní jména Vlastní jména a výrazy označující národnost: Jak jsme již uvedli v souhrnné charakteristice překladu, Moudrá zachovává fonetickou kvalitu původních pojmenování, transkribuje je však dle českého úzu: ‚Aha! Kytaj (Číňan),‘ […] [P, s. 20] – 'Aha! Khitai [a Chinaman],' [O, s. 12]; Fuk Šing [P, s. 20] – Fook Shing [O, s. 13]; Fo-Hiana a Hven-Thianga [P, s. 25] – Fu- Hiouen and Hwen-Tsiang [O, s. 17]. U

91

výrazů, jejichž původní tvar má v českém jazyce stejné fonetické kvality, volí doslovný přepis: obraz Padma Samthory [P, s. 30] – picture of the Padma Samthora [O, s. 21]. Náboženství: Lze jen obtížně posoudit, do jaké míry byla v té době známá a ustálená terminologie související s východními náboženstvími. Pravděpodobně však nebyla v té době zavedena do té míry, aby bylo možné Moudré převod termínů hodnotit jako přijatelný či naopak. Je pravděpodobné, že Moudrá při překladu těchto výrazů využila dobovou spirituálně zaměřenou literaturu, se kterou se v rámci svého rostoucího zájmu o duchovní otázky jistě setkávala, a pravděpodobně také tyto základy později využila při vlastní publicistické tvorbě. Vzhledem k časovému odstupu tohoto překladu a počátků její spirituálně orientované publicistiky však nelze tuto domněnku jednoznačně prokázat. Můžeme zde pouze konstatovat, že i v tomto případě se projevuje Moudré snaha zůstat při převodu co nejblíže původní zobrazované realitě ať už zachováním původních pojmenování nebo doslovným překladem navozujícím podobnou představu. Například při převodu výrazu the Wheel of Things Moudrá volí český pojem Kolotání, který obsahuje v originále uvedené slovo kolo, zároveň ale odráží význam opakující se aktivity prostřednictvím přípony –ání: jdu se osvoboditi od Kolotání [P, s. 26] – I go to free myself from the Wheel of Things [O, s. 18]; Kolotání Života [P, s. 30] – the Wheel of Life [O, s. 21]. Níže uvádíme další pojmy z oblasti náboženství: k místu zrození, až ke Kapile; pak k Maha Bodhi, jež jest Buddh Gayá – do kláštera – do jeleního parku […] [O, s. 25] – to the Birthplace, even to Kapila; then to Mahabodhi, which is Buddh Gaya to the Monastery - to the Deer-park [P, s. 17]; jak pravilo děcko, modloslužebníky, but-parasty. [O, s. 26] – even as the child said, with but-parasti [P, s. 17]; Ah, maya, klam. [O, s. 26] – Ay, maya, illusion. [P, s. 18]; Požehnanou Nohu [O, s. 26] – the Blessed Feet [P, s. 17]; Řeka Šípu [O, s. 27-28] – the River of the Arrow [P, s. 19]; v chrámu Džajnův [O, s. 28] – in a Jain temple [P, s. 19]; Výborným Zákonem [O, s. 32] – the Excellent Law [P, s. 22]; poslání [O, s. 37] – Sending [P, s. 27]; ve jménu Slitovníka [O, s. 35] – in the name of the Compassionate [P, s. 25].

Názvy jídel: Při překladu výrazů z oblasti gastronomie Moudrá upouští od převodu původního pojmu s doplněním významu a volí spíše lokalizaci. Důvodem mohla být nedostatečná znalost převáděné reality, je ale také možné, že zachování původního znění u názvů jídel Moudrá nepovažovala za důležité: trochu míchaných zeleninek – some vegetable curry; omáčka ze zeleniny – curry; zelinnou omáčku – vegetable curry, pečený koláč – fried cake; trochu naloženého

92

ovoce – conserve; kyselé tamarindové zavařeniny – sour tamarind conserve [P, vše s. 34 – O, s. 24].

Obecné reálie: Z překladu je patrné, že některé reálie nebyly Moudré známy a neměla k dispozici dostatečnou kontextovou informaci. V takových případech, jak uvidíme i později, Moudrá zpravidla doplňuje význam podle kontextu dané pasáže. Místy tak dochází k odchylkám od původního významu: zavolal na nosiče vody, kropícího dlažbu u musea. [P, s. 35] – he called to the water-carrier, sluicing the crotons by the museum. [O, s. 25]. V zájmu

zachování zobrazované reality volí překlad opisem naproti okružní koňské dráze [P, s. 32] – opposite the belt-tramway [O, s. 23], je ale těžko pochopitelné, proč vybraný termín v zápětí

mění a narušuje tak kohezi textu: odběhl přes koleje tramwaye [P, s. 33] – walked away across the tram-rails [O, s. 24]. Lze usuzovat, že Moudrá se řídila koncepcí převodu díla jako celku,

nikoliv jednotlivostí, jejichž překlad pravděpodobně přizpůsobovala celkovému požadavku na cílový text: nabídnout českému čtenáři věrný a zároveň srozumitelný portrét soudobé Indie, na jehož pozadí se rozvíjí příběh hlavních hrdinů. Nejčastěji se v textu setkáme s doslovným převodem: pariům psům [P, s. 35] – pariah dogs [O, s. 25]; Je to cizinec a ty jsi bůvol. [P, s. 19] – He is a foreigner, and thou art a buffalo. [O, s. 12]; Kdy jsi ukradl mlékařčiny pantofle, Dunnoo? [P, s. 31] – When didst thou steal the milkwoman's slippers, Dunnoo? [O, s. 22].

Lexikálně-sémantické posuny Významových odchylek se Moudrá nejčastěji dopouští v důsledku nedostatečného porozumění, které někdy není možné vyřešit vyhledáním dané informace ve slovníku či sekundární

literatuře.

Jak

jsme

již

zmiňovali

výše,

pomáhá

si

Moudrá

kontextem popisované situace, na jehož základě upraví výsledný význam. V některých případech takové doplnění vede jen k mírným odchylkám (ptal se velice čistým nářečím urdu. [P, s. 19] – he said in very fair Urdu. [O, s. 12]; on se cítil starým, opuštěným a nad míru hladovým. [P, s. 31] – he felt old, forlorn, and very empty [O, s. 22]). Časté jsou však i výrazné posuny

související pravděpodobně s celkovým neporozuměním kontextu či funkce výrzu ve výpovědi spíše než nedostupností jazykových příruček: byly těžké a škrábaly [P, s. 30] – They were heavily scratched [O, s. 21]; Je to bilaur-křišťál, a neškrábou. [P, s. 30] – They be, bilaur crystal - and will never scratch. [O, s. 21]; Kim naslouchal, maje hlavu na stranu, dychtivě a se

93

zájmem. [P, s. 32] – Kim watched head to one side, considering and interested. [O, s. 23].

U některých sloves popisujících pohyb či akci se projevuje také nedostatečná vizualizace zobrazované scény: Muž se otáčel jako pomoci zbavený a blížil se pomalu k hochům. [P, s. 19] – The man turned helplessly and drifted towards the boys. [O, s. 19]; Kýval statečně hlavou. [P, s. 29] – He nodded his head valiantly. [O, s. 20/21]; Padají na naše zboží jako mouchy. [P, s. 33] – They settle on our wares like flies. [O, s. 23]; otvíral oči na obsah misky [P, s. 35] – opened his eyes at the contents of the bowl [O, s. 25].

Tato nedostatečná vizualizace místy vede ke zcela chybnému převodu: ‚Tam je sahib,‘ řekl Kim, kroutě se oklikami mezi skříněmi umělecko-průmyslového oddělení. [P, s. 22] – 'Yonder is the Sahib.' said Kim, and dodged sideways among the cases of the arts and manufacturers wing. [O, s. 15]; Ale mám jinou touhu‘ – scvrklá žlutá tvář odchýlila se na tři palce od kuratora a dlouhý nehet ukazováčku klepl lehce o stůl. ‚Vaši učenci sledovali dle těchto knih Požehnanou Nohu […] [P, s. 26] – But I have another desire’ – the seamed yellow face drew within three inches of the Curator, and the long forefinger nail tapped on the table. ‘Your scholars, by these books, have followed the Blessed Feet […] [O, s. 18]; ‚Řeka Šípu! Vzpomínej! […]‘ ‚Nevím. Nevím.‘ Lama odtáhl znovu od Angličana svůj obličej, složený v tisíceré vrásky. ‚Vidím, že nevíš. Nenáležíš k Zákonu a proto je věc před tebou skryta.‘ [P, s. 27/28] – ‘The River of the Arrow! Think again! […]’ ‘I do not know. I do not know.’ The lama brought his thousand-wrinkled face once more a handsbreadth from the Englishman's. ‘I see thou dost not know. Not being of the Law, the matter is hid from thee.’ [O, s. 19]

O problémech s porozuměním svědčí také následující příklady: A ti – Angličané vědí o těchto věcech? [P, s. 23] – And thou - the English know of these things? [O, s. 15]; znal jich už asi dvacet [P, s. 32] – He knew already a few score. [O, s. 22]

Doslovnost Moudré překlad se vyznačuje poměrně těsným převodem jazyka a stylu originálu. Ačkoliv tento postup do určité míry naplňuje Moudré cíl autentičnosti, vede v některých případech k doslovnosti, která text stylisticky znehodnocuje a místy také brání srozumitelnosti: Vcházím tam i vycházím odtamtud. [P, s. 20] – I go in and out. [O, s. 12]; obracel bezpomocně stránky [P, s. 25] – he turned helplessly over the pages [O, s. 17]; stotožnili posvátná místa buddhismu [P, s. 25] – have identified the Holy Places of Buddhism [O, s. 17]; Zcela dětsky, měl-li jeho známý nějaký plán, Kim byl tu hned hotov se svým; a zcela dětsky myslil skutečně aspoň po dvacet minut na otcovo proroctví. [P, s. 37-38] – Boylike, if an acquaintance had a scheme, Kim was quite ready with one of his own; and, boylike, he had really thought for as much as twenty minutes at a time of his father's prophecy. [O, s. 27].

Doslovný překlad je pravděpodobně také jedním z prostředků, který Moudrá volila,

94

pokud neznala přesný význam překládaného výrazu: A tak učiní vůči všem příchozím trojí zkoušku síly. [P, s. 27] – So they made the triple trial of strength against all comers. [O, s. 18]; opakoval poslední slova jako někdo, kdo si chce zajistiti dobrou adresu. [P, s. 21] – He repeated the last words as one making sure of an address. [O, s. 13]

Popisné pasáže Podobný postup jako výše uplatnila také při převodu následující popisné pasáže, ve které je obsažena řada reálií a výrazů zejména z oblasti umění, jejichž přesný význam Moudrá nejspíš neměla k dispozici. Vedle doslovného převodu některých reálií je v úryvku patrná mnohem markantnější doslovnost syntaktická, která text zatěžuje a znesnadňuje porozumění. Zachování větné struktury originálu v překladovém textu nejspíše mělo Moudré pomoci převést pasáž, které nedostatečně rozuměla a nebyla schopna si ji vizualizovat. Kim otočil samoregistrujícím turniketem a stařec, vešed za ním, zůstal stát v údivu. V předsíni stály větší figurální řecko-budhistické vypuklé práce, vytvořené, učenci vědí před jakou dobou, neznámými zapomenutými umělci, jejichž ruce byly ne neschopně citlivy pro tajemně jim předaný řecký rys. Bylo tu na sta kusů vlysů s postavami v reliefu, fragmenty soch a desky, plné postav, jež pokrývaly jako korou cihlové zdi buddhistických stup a vihar v severním kraji a nyní, byvše vykopány a nápisy opatřeny, tvoří pýchu musea. V údivu, s otevřenými ústy, obracel se lama sem i tam a zastavil se konečně v zanícené pozornosti před velikým vysokým reliefem, představujícím korunování či apotheosu Velikého Buddhy. […] Kolem Něho byla klanící se hierarchie králův, seniorův a starodávných Buddhův. […] Dva dewové s motýlími křídly drželi věnec nad Jeho hlavou; jiný pár nad nimi nesl slunečník , převýšený drahokamy zdobeným zlatohlavem Bodhisatovým. [P, s. 21/22] – Kim clicked round the self-registering turnstile; the old man followed and halted amazed. In the entrance-hall stood the larger figures of the Greco-Buddhist sculptures done, savants know how long since, by forgotten workmen whose hands were feeling, and not unskilfully, for the mysteriously transmitted Grecian touch. There were hundreds of pieces, friezes of figures in relief, fragments of statues and slabs crowded with figures that had encrusted the brick walls of the Buddhist stupas and viharas of the North Country and now, dug up and labelled, made the pride of the Museum. In openmouthed wonder the lama turned to this and that, and finally checked in rapt attention before a large alto-relief representing a coronation or apotheosis of the Lord Buddha. […] Round Him was an adoring hierarchy of kings, elders, and old-time Buddhas. […] Two butterfly-winged dewas held a wreath over His head; above them another pair supported an umbrella surmounted by the jewelled headdress of the Bodhisat. [O, s. 14]

Vzhledem ke zbylé části analyzovanému úryvku je tato popisná část nicméně jedinou, která jeví tak výrazné nesrovnalosti, které se neprojevily ani v pasážích podobného charakteru. I zde však lze sledovat syntakticky poměrně těsný převod: Událost za událostí z oné krásné historie poznával zde na zvětralém kameni, byl tu i onde na rozpacích při nezvyklé řecké konvenci, ale radoval se jako dítě nad každým novým nálezem. Kde se

95

něčeho nedostávalo, jako při Zvěstování, nahradil je kurator ze své hromady knih – francouzských a německých s fotografiemi a reprodukcemi. [P, s. 24] Incident by incident in the beautiful story he identified on the blurred stone, puzzled here and there by the unfamiliar Greek convention, but delighted as a child at each new trove. Where the sequence failed, as in the Annunciation, the Curator supplied it from his mound of books - French and German, with photographs and reproductions. [O, s. 16]

Naopak zdařilý je převod pasáže popisující dění v areálu, kde nocovaly karavany. Moudrá využívá širokou slovní zásobu a její výčty jsou proto výrazově téměř stejně pestré jako Kiplingovy. Přestože, jak jsme uváděli také u Pohádek, není možné zachovat zvukovou stránku originálu, daří se Moudré tento rys alespoň částečně zohlednit: Zde byly všechny druhy severních národů; jedni hlídali přivázané koníky a klečící velbloudy, a skládali a nakládali rance a žoky; jiní čerpali vodu k večernímu nápoji u studní se skřípavými jeřáby; kladli kupy trávy před řehtající hřebce plachých očí; bili mrzuté karavanní psy; vypláceli honce velbloudů; najímali nové posluhy; kleli, křičeli, hádali se a šachrovali na natlačeném náměstí. [P, s. 39] Here were all manner of Northern folk, tending tethered ponies and kneeling camels; loading and unloading bales and bundles; drawing water for the evening meal at the creaking well-windlasses; piling grass before the shrieking, wild-eyed stallions; cuffing the surly caravan dogs; paying off camel-drivers; taking on new grooms; swearing, shouting, arguing, and chaffering in the packed square. [O, s. 28]

4.1.3.2. Zhodnocení překladatelské koncepce Text románu Kim je ve srovnání s Pohádkami v mnoha ohledech náročnější. Je jednak rozsáhlejší, jednak pracuje se širokou slovní zásobou a vrstvením řady epizod, obrazů a postav zachycených propracovaným jazykem a zdánlivě jednoduchou, ale pečlivě komponovanou syntaxí. Z uvedených příkladů je patrné, že Moudrá ne vždy dokázala „udržet tempo“ originálu a uchylovala se v takových případech buď k doslovnosti, či intuitivnímu doplnění významu. Ani zde se však nepotvrdilo, že by zaznamenané posuny souvisely s Moudré snahou text upravit, aby odpovídal jejím vlastním názorům a představám. Jak jsme již zmínili v průběhu analýzy, měla Moudrá pravděpodobně koncepci pro překlad jako celek, tedy tlumočit co nejvěrněji obraz originálu a kvality, které čtenáři z jejího pohledu mohl nabídnout: poznání Indie a Orientu a jeho duchovních směrů a pochopení skutečných životních hodnot, soucitu a sounáležitosti, k jejichž pravé podstatě v závěru knihy Kim a lama proniknou.

96

Také tento překlad považujeme pro tehdejšího čtenáře za přijatelný. Splňuje jak kritérium srozumitelnosti, tak požadavek novosti a neobvyklosti popisované skutečnosti.

97

5. Závěr V naší práci jsme se zaměřili na tři oblasti, ve kterých Pavla Moudrá realizovala naplnění svých osvětových cílů, činnost veřejnou, činnost publicistickou a činnost překladatelskou. Ačkoliv je okruh témat, kterým se Moudrá za svého života věnovala, poměrně široký, lze stanovit několik oblastí, které lze považovat za zásadní, a které se také nejvýrazněji promítají do její textové a překladatelské tvorby – spiritualismus, ženská otázka, mírové hnutí, ochrana přírody a zvířat a výchova dětí a mládeže. Ve všech těchto oblastech se Moudrá angažovala jako vědomá propagátorka duchovních hodnot, a to především na základě idejí teozofického hnutí, které se na přelomu 19. a 20. století stalo doménou žen a jejich veřejného působení. Spolu s tím, jak Moudrá rozvíjela své znalosti jednotlivých výše uvedených témat, zajímala se také o zahraniční textovou produkci jako zdroj informací, které v českém kulturním a literárním kontextu nebyly dostupné. V souladu s osvětovými záměry poté převáděla vybraná díla do českého jazyka. V tomto ohledu nicméně rozhodoval také dobový vkus a možnosti či zájmy nakladatele. Dobová korespondence nicméně ukazuje, že Moudrá byla s některými spirituálně angažovanými nakladateli v osobním kontaktu a měla tak možnost do určité míry ovlivnit volbu titulů a témat. Nejpočetnější skupinu v překladové tvorbě Pavly Moudré představují překlady děl pro děti a mládež. Jejich společným tématem je pak ve většině případů příroda a její vztah k člověku, či naopak. Důvod, pro který si Moudrá zvolila právě téma přírody, naznačuje její rozprava „Dítě a ochrana zvířat“, ve které uvádí, že kladný vztah k přírodě a zvířatům v útlém věku je základním předpokladem pozitivního rozvoje osobnosti, rozvoje tolerance a soucitu. V menším měřítku se v Moudré překladech pro děti a mládež setkáváme také s tématem spirituálního rozvoje osobnosti. Obecně se však spiritualita odráží ve všech překládaných tématech, která implicitně odráží Moudré cíl propagovat myšlenku jednoty, lásky a bratrství. Analýzy dvou vybraných překladových textů od Rudyard Kiplinga – sbírky dětských povídek o zvířatech Pohádky a dobrodružného románu z prostředí Indie Kim – neprokázaly Moudré snahu text modifikovat, pouze odchylky a posuny způsobené zpravidla nedostatečným porozuměním originálu či nedostatečnou znalostí kulturního kontextu. 98

S tímto zjištěním do značné míry souvisí fakt, že díla, která Moudrá překládala, mnohdy korespondovala s jejími vlastními názory. Jak jsme již naznačili výše, je pravděpodobné, že ve spolupráci s nakladateli Moudrá pro překlad volila díla, která dle jejího přesvědčení měla pro český kontext hodnotu sama o sobě, a tu se pak prostřednictvím věrného překladu snažila co nejautentičtěji zprostředkovat. Při překladu Moudrá zohledňuje dobové normy a požadavky, užívá spisovný jazyk a zachovává řadu původních rysů díla, které mají za cíl obohatit přijímající kulturu. Ačkoliv v mnoha ohledech Moudrá usiluje o překlad, který bude pro cílového čtenáře především přijatelný, což se jí v obou případech daří, lze u ní také sledovat snahu vyhranit se jako překladatelská osobnost. To je pravděpodobnou příčinou užití zmiňovaných prostředků individualizace stylu, tedy genitivu plurálu na –ův a exotického pravopisu některých pojmů. Tento rys Moudrou do určité míry spojuje s jedním směrem dobové překladatelské estetiky přelomu 19. a 20. století, v analyzovaných dílech však není přítomen nijak důrazně. Hlavním zřetelem pro Moudrou tedy zůstává především cílový čtenář a překládané dílo jako prostředek výchovy skrze poznání.

99

6. Bibliografický soupis 6.1. Stručná charakteristika a kategorizace soupisu Pro účely dalšího studia osobnosti Pavly Moudré, její činnosti a tvorby jsme sestavili seznám základních textových zdrojů, ze kterých lze čerpat. Vzhledem k velkému rozsahu Moudré aktivit a roztříštěnosti bibliografických zdrojů nicméně nelze tento seznam považovat za vyčerpávající. Při jeho sestavování jsme vycházeli z inventáře pozůstalosti Pavly Moudré uložené ve Státním okresním archivu v Benešově, jeho autorem je Jaroslav Pánek a Marie

Száková.

319

Dále

jsme

do

seznamu

zapracovali

prameny

uvedené

v bibliografických katalozích Národní knihovny České republiky, Knihovny Národního muzea a záznamy z retrospektivní bibliografie do roku 1945 vytvořené Ústavem pro českou literaturu.320 Seznam periodik, ve kterých Moudrá působila čerpáme především z Lexikonu české literatury,321 tedy ze soupisu uvedeného v jejím hesle. U řady periodik nicméně není uvedena doba, kdy Moudrá v daném periodiku působila, tento výčet je proto třeba vnímat pouze jako orientační. Také u některých překladových děl, která byla uvedena v Lexikonu, se nám nepodařilo zjistit nakladatele či místo vydání, záznam proto ponecháváme bez těchto údajů. Soupis literárních pramenů jsme vytvořili formou excelové tabulky, jejíž elektronická podoba umožňuje jednodušší orientaci v obsažených datech, vyhledávání informací pomocí zadaných filtrů a případně také její rozšíření o další zjištěné prameny. Elektronickou tabulku přikládáme k práci na CD, její tištěnou podobu jsme zařadili do příloh. Prameny jsou řazeny do následujících kategorií: 1. Biografie (o Pavle Moudré) 2. Beletrie; Divadlo 3. Ostatní autorská tvorba 4. Redakční a ediční činnost 5. Redakce periodik 319

Pánek, Száková, 1975 Kipling, Rudyard. Období 1890–1920.; Moudrá, Pavla. Období 1890–1940. 321 Forst, 1985–2008 320

100

6. Periodika, do kterých přispívala 7. Publicistika; Přednášky; Projevy 8. Překlady z anglického jazyka 9. Překlady z ostatních jazyků

6.2. Soupis základních pramenů pro studium Pavly Moudré Jak jme již uvedli v předchozí části, tištěný soupis pramenů je v této práci zařazen jako příloha číslo 3. Jeho elektronickou formu přikládáme a CD.

101

Použitá literatura SOUPIS PRAMENŮ Autorská díla Pavly Moudré MOUDRÁ, P. Alkoholism a žena. Praha: Českoslovanský abstinentní svaz, 1910. MOUDRÁ, P. Do rozmaru i do pláče. Praha: Hejda a Tuček, 1900. MOUDRÁ, P. Do dívčích let. Praha: Pelcl, 1913. MOUDRÁ, P. Dvě rozpravy (Výchova k míru; Dítě a ochrana zvířat). Praha: Melantrich, 1923. MOUDRÁ, P. Lekníny. Praha: P. Moudrá vl. nákladem, 1918. MOUDRÁ, P. Můj odkaz světu. Mladá Boleslav: Karel Vačlena, 1925. MOUDRÁ, P. Na obranu spiritualismu (vědy duchovní). Praha: E.Hauner, 1913. MOUDRÁ, P. Obrození duší. Mladá Boleslav: Karel Vačlena, 1926. MOUDRÁ, P. Poslání ženy ve světle theosofie. Praha: Sfinx, 1922. MOUDRÁ, P. Podstata ochrany zvířat. Brno: časopis VESNA, 1912. MOUDRÁ, P. Rok dětství. Praha: Pelcl, 1911. MOUDRÁ, P. Utrpení a zlo. Nová Paka: Karel Sezemský, 1913. MOUDRÁ, P. Válka a mír. Praha: F. Svoboda, 1920. MOUDRÁ, P. Vivisekce. Praha: vl. nákladem Pavly Moudré, 1909. MOUDRÁ, P. Výbor přednášek I. Vídeň: družstvo Chelčický, 1918. MOUDRÁ, P. Výbor přednášek II. Vídeň: družstvo Chelčický, 1919. MOUDRÁ, P. Výhody duchovního života. Nová Paka: Karel Sezemský, 1910. MOUDRÁ, P. Za světlem Komenského (Komenského Hlubina bezpečnosti; Komenského Cesta světla). Praha: nakl. Práce Intelektu, 1933. MOUDRÁ, P. Ze studánky vody živé. Mladá Boleslav: Karel Vačlena, 1930.

102

MOUDRÁ, P. Ženy a světový mír. Praha: Sociální služba v Karlíně, 1923. Díla redigovaná či spoluredigovaná Pavlou Moudrou MOUDRÁ, P. (red.) Mírová čítanka. Díl I. Válka. Klatovy: Cyrill M. Höschl, 1920. MOUDRÁ, P., WURMOVÁ, J. (red.) Mírová čítanka. Díl I. Pro mládež. Jihlava: O. Kypr, 1913 MOUDRÁ, P., WURMOVÁ, J. (red.) Mírová čítanka. Díl II. Jihlava: O. Kypr, 1914 Dílčí články Pavly Moudré MOUDRÁ, P. Duchovní život dnešní ženy. Pramen 1, 1920, č.5, 194-196. MOUDRÁ, P. Důležitá úspora. Sbratření 2, č. 4, příloha Studánka, s. 13. MOUDRÁ, P. K době odvodů. Venkov 1, 1906, č. 5 příl., s. 3. MOUDRÁ,P. Malé příčiny – velké následky. Sbratření 2, 1925, č. 1, s. 2. MOUDRÁ, P. Miluj bližního… Rozhledy 16, 1906, č. 19, s. 405-406. MOUDRÁ,P. Právo ženy v křesťanské církvi. Ženský svět 3, 1898, č. 1, s. 1–2, č. 2, s. 15–17. MOUDRÁ, P. Výchova k míru. Sbratření 2, 1925-26, příloha Studánka, č. 1, s. 1, č. 4, s. 5-6. PŘIBYLOVÁ, O. České harfenice v Rusku Ženský svět 2, 1898, č. 3, s. 39. PŘIBYLOVÁ, O. Ruská žena z lidu. Ženský svět 2, 1898, č. 13-18, s. 177-178, 197-198, 223-224, 240-241, 251-253. PŘIBYLOVÁ, O. Žena v minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Ženský svět 1, 1897, č.5, s.75-76, č.6, 89-90 , č.7, 105-106, č.8, 119-120. Dílčí články ostatních autorů ANONYMNĚ Moderní pohádky. Zlatá Praha 21, 1903-4, č. 29, s. 347-348. ANONYMNĚ Rudyard Kipling do české literatury. Český svět 8, 1911-12, č.2, s. 25; č. 3, s. 24.

103

ANONYMNĚ Souborné vydání spisů Rudyarda Kiplinga. Český svět 6, 1909-10, č. 2122, s. 22. BARTOŠ, J. Rudyard Kipling – Studie. Česká revue 3, 1899, č. 8, 903-910; č. 9, 10401045; č. 10, 1165-1171; č. 11, 1300-1307. ČERVINKA, O. Rudyard Kipling: Kim Zlatá Praha 21, 1903-4, č.12, s. 143. PETRÁK, J. Moderní belletrie o zvířatech. Topičův sborník 7, 1919, sv. 3, s. 123-128. ROWALSKI, J. Rudyard Kipling: Pohádky. Lumír 32, 1904, č. 32, s. 383. Překladové dílo Pavly Moudré ALCOTT, L. M. Růže v rozkvětu. Praha: Hejda a Tuček, 1906. BOHN, W. Buddhismus jako etická kultura v náboženství vykoupení. Klatovy: Cyrill M. Höschl, 1920. CARLYLE, T. Dějiny francouzské revoluce. Praha, 1902. DRAPER, J. W. Dějiny duchovního vývoje v Evropě. Díl III. Křesťanství a věda. Praha: K.S.Sokol, Levná světová knihovna, sv. 33, 1910. EMERSON HURLBUTT, M. Sociální péče jednotlivce v Praze, sv. III, Přehled sociálních zařízení velké Prahy. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1920. ESSLEMONT, J. E. Bahá'u'lláh a nová doba. Praha : Baháistické tiskové komité : Orbis, 1932. GÁNDHÍ, M. Můj život (Vlastní životopis). Praha: Orbis, 1931. KIPLING, R. Tvůj sluha pes. Praha: Road, 1992. KIPLING, R.. Kim. Praha: J. Otto, 1903. KIPLING, R. Pohádky. Praha: Hejda a Tuček, 1904. KIPLING, R. Kiplingovy povídky o zvířatech. Praha : Jos. R. Vilímek, 1934. LOMBROSO, C. Co bude po smrti? Praha: Hejda a Tuček, 1911. LUBBOCK, J. Krásy přírody a divy světa, ve kterém žijeme. Praha : Josef Pelcl, 1897.

104

LUBBOCK, J. Radosti života. Praha : Josef Pelcl, 1897. SHAW, G. B. Candida. Dilia, Praha: 1958 SUTTNEROVÁ, B. Vzlety lidstva. Praha: F. Šimáček, 1914. TURNEROVÁ, E. Diblík. Praha: Vojtěch Šeba, 1932. TURNEROVÁ, E. Utrpením ke slávě. Praha: Vojtěch Šeba, 1932. WEBB, S. Nesnáze individualismu. Praha: Nákladem Rozhledů - Jos. Pelcla, 1897 WELLS, H. G. Stroj času; Neviditelný. Praha: Otto, 1905. Ostatní prameny DRAPER, J. W. Dějiny duchovního vývoje v Evropě. Díl I. Praha: K.S.Sokol, Osvěta, 1908. KIPLING, R. Just So Stories. London : Macmillan and Co, 1964. KIPLING, R. Kim London: Penguin Books, 1994. KOVÁŘ, Karel. Pavla Moudrá. Život a působení vzácné a ušlechtilé ženy. Praha: Emil Hanf, 1934. PÁNEK, J. Pavla Moudrá. Poznámky k životu, působení a pozůstalosti české spisovatelky a bojovnice za mír In: Středočeský sborník historický 1974. svaz. IX, Praha, Státní archiv v Praze, 1974. s. 215-248. WURMOVÁ, J. (red.) Mírová čítanka. Díl II. Mír. Klatovy: Cyrill M. Höschl, 1921. WURMOVÁ, J. Mírové hnutí. Praha: Jos. R. Vilímek, 1917. Archivní prameny a soupisy BÍLEK, K. Pavla Moudrá : (1861-1940): soupis osobního fondu. Památník národního písemnictví. Literární archiv. Praha, 1995. PÁNEK, J.; SZÁKOVÁ, M. Pozůstalost Pavly Moudré, inventář. Okresní archiv Benešov, 1975. Pozůstalost Moudrá, Pavla. SOA Benešov: Pozůstalost Moudrá, Pavla. SOA Benešov. Korespondence přijatá od Pelcl, Josef. Dopis z 2. 12. 1904.

105

Pozůstalost Moudrá, Pavla. SOA Benešov. Korespondence přijatá od Pelcl, Josef. Dopis z 10. 4. 1914. Pozůstalost Moudrá, Pavla. SOA Benešov. Korespondence přijatá od Kočí, Bohumil. Dopis z 17. 10. 1929. Pozůstalost Moudrá, Pavla. SOA Benešov. Korespondence přijatá od Sezemský, Karel. Dopis z 11. 4. 1929. Pozůstalost Moudrá, Pavla. SOA Benešov. Korespondence přijatá od Wurmová, Jindřiška. Dopis z 10. 4. 1913. Pozůstalost Moudrá, Pavla. SOA Benešov. Osobní dokumentace.

Pozůstalost Hejduk Adolf. Literární archiv Památníku národního písemnictví: Pozůstalost Hejduk Adolf. Korespondence přijatá od Moudrá Pavla. PNP LA Praha.

Pozůstalost Herites František. Literární archiv Památníku národního písemnictví: Pozůstalost Herites František. Korespondence přijatá od Moudrá Pavla. PNP LA Praha.

Bibliografické soupisy Ústav pro českou literaturu, retrospektivní bibliografie do roku 1945. Kipling, Rudyard. Období 1890-1930. Ústav pro českou literaturu, retrospektivní bibliografie do roku 1945. Moudrá, Pavla. Období 1885-1940.

ODBORNÁ LITERATURA ARBEIT, M.; VACCA, E. Bibliografie americké literatury v českých překladech. Olomouc: Votobia, 2000. BACHMANNOVÁ, J. (et al.) Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. BAHENSKÁ, M. Spolupráce, nebo rivalita? In: Reflexe a sebereflexe ženy v české národní elitě 2. poloviny 19. století. Praha: Skriptorium, 2007. s. 29-49. BRADNOVÁ, H. (a kol.) Encyklopedický slovník. Praha: Odeon, Encyklopedický dům, 1993. BRAMWELL, A. Ecology in the 20th century, a History. New Haven: Yale University Press, 1989. BROCK, P. A brief history of pacifism, from Jesus to Tolstoy. Toronto: Peter Brock/ Syracuse University Press, 1992.

106

BUREŠOVÁ, J. Proměny společenského postavení českých žen v první polovině 20. století. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2001. Der grosse Brockhaus. Wiesbaden: F. A. Brockhaus, 1957. Sv. 11. DIXON, J. Divine Feminine: Theosophy and Feminism in England. Baltimore: The John Hopkins University Press, 2001. FORST, V. (et al.) Lexikon české literatury: osobnosti, díla instituce. Díl 1-4. Praha : Academia, 1985–2008. GÜNTER, A. (et al.) Lexikon deutschsprachiger Schriftsteller. Leipzig: Bibliographisches Institut, 1974. Sv. 2. HARRIS, W. H., LEVEY, J. S. (ed.) The New Columbia encyclopedia. New York: Columbia University Press, 1975. HECZKOVÁ, L. Obavy Elišky Krásnohorské. In: Reflexe a sebereflexe ženy v české národní elitě 2. poloviny 19. století. Praha: Scriptorium 2007. s. 87-102. HECZKOVÁ, L. První léta časopisu Ženské listy. Co chtěla kritička Eliška Krásnohorská? In: Čadková, K., Lenderová, M., Stráníková, J. (edd.). Dějiny žen. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2006. s. 323-333. HRALA, M. (a kol.) Kapitoly z dějin českého překladu. Praha: Karolinum, 2002. KASTAN, D. S. (ed.) The Oxford encyclopedia of British literature. Oxford: Oxford University Press, 2006. Sv. 1–5. KIRKPATRICK, D. L. (ed.) Reference Guide to American Literature. Chicago: St. James Pr., 1987. KIRKPATRICK, D. L. (ed.) Reference Guide to English Literature. Chicago: St. James Pr., 1991. Vol. 1–3. KOZÁK, J. Spiritismus, zapomenutá významná kapitola českých dějin. Praha: Eminent, 2003. KRECH III, S., McNEILL, J. R., MERCHANT, C. (ed.) Encyclopedia of World Environmental History. New York: Routledge, 2004. KUNC, J. Slovník soudobých spisovatelů I. Praha: Orbis, 1945. LEVÝ, J. České teorie překladu. Praha: Ivo Železný, 1996. MARTIN, D. A. Pacifism, An Historical and Sociological Study. London: Routledge and

107

Kegan Paul, 1965. MASNEROVÁ, E. K překladové tvorbě od osmdesátých let 19. století do roku 1941. In: Hrala, M. (a kol.) Kapitoly z dějin českého překladu. Praha: Karolinum, 2002. s. 40–51. MILLER, E. M. Australian literature, a bibliography to 1938 (extended to 1950). Sydney: Angus and Robertson, 1956. MINAŘÍK, K. Malý mystický slovník naučný. Praha: Canopus, 1992. NEUDORFLOVÁ, M. L. České ženy v 19, století: úsilí a sny, úspěchy i zklamání na cestě k emancipaci. Praha: Janua, 1999. NOVÁK, A.; NOVÁK, J. V. Přehledné dějiny literatury české (od nejstarších dob až do politického osvobození). Olomouc: nákladem R. Prombergra, 3. vydání, 1922. NOVÁK, V. Abeceda mírového hnutí. Praha: Horizont, 1988. PARINI, J. (Ed.) The Oxford Encyclopedia of American Literature. New York: Oxford University Press, 2004. Sv. 1–4. PEŠÁKOVÁ, K. Ženské spolky jako cesta k ženskému vzdělávání. Bakalářská práce obhájená na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně r. 2006. ŘEZNÍČEK, L. Ke 150. výročí narození nositelky Nobelovy ceny míru Berty Baronky Suttnerové. Praha: 1993. SANITRÁK, J. Dějiny české mystiky 1, legenda Karel Weinfurter. Praha: Eminent, 2006. SECKÁ, M.: Americký klub dam a jeho charitativní činnost. In: Reflexe a sebereflexe ženy v české národní elitě 2. poloviny 19. století. Praha: Scriptorium, 2007. s. 205-220. SHEPARD, L. A. (ed.) Encyclopedia of occultism and parapsychology. Detroit: Gale Research Inc., 1991. Vol. 1, 2. ŠPATNÝ, E. Český antimilitarism, kus historie a trochu vzpomínek. Praha: Mladé proudy, 1922. TOURY, G. Descriptive Translation Studies and Beyond. Amsterdam/Philadeplphia: John Benjamins, 1995. UNDERHILL, E. Mystika: podstata a cesta duchovního vědomí. Praha: Dybbuk, 2004. VELEK, L.: První v Rakousku! In: Reflexe a sebereflexe ženy v české národní elitě 2. poloviny 19. století. Praha: Skriptorium 2007, s. 259–320.

108

VĚŠÍNOVÁ-KALIVODOVÁ, E. Období lumírovské a přelom století. In: Hrala, M. (a kol.) Kapitoly z dějin českého překladu. Praha: Karolinum, 2002. s. 51–63. VIDMAROVÁ, L. (red.) Blavatská, H. P.: Život a dílo zakladatelky teosofického hnutí. Praha: Pragma, 1997. Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích. Praha: Diderot, 1999. Sv. 2–4, 6–7. WEINTRAUB, R. (ed.) Fabian Feminist. Bernard Shaw and Woman. University Park: The Pennsylvania State University Press, 1977. ZDRAŽIL, T. Počátky theosofie a antroposofie v Čechách. Březnice: Ioanes, 1997.

ELEKTRONICKÉ ZDROJE "Against All Invasion": The Archival Story of Kipling, Copyright, and the Macmillan Expansion into Canada, 1900-1920 [online článek] URL: [cit. 2009-08-08] Autsajdři...? (dva zapomenutí čeští spisovatelé - Pavel Albieri a Josef Mülldner) [online článek] URL: [cit. 2009-04-10] Besant, A. The Birth and Evolution of the Soul. Two lectures. London: Theosophical publishing society, 1896. [publikace elektronického archivu] URL: [cit. 2009-08-20] Besant, A. Man and His Bodies. Los Angeles: Theosophical publishing house, 1917. [publikace elektronického archivu] URL: [cit. 2009-08-20] Dcerám českým...: brněnský vzdělávací spolek Vesna v letech 1870–1920 [online záznam o článku] URL: < http://www.encyklopedie.brna.cz/homemmb/?acc=profil_literatury&load=6787> [cit. 2009-01-31] John Ebenezer Esslemont [encyklopedický záznam online] URL: < http://en.wikipedia.org/wiki/John_Esslemont> [cit. 2009-08-22] Lubbock, J. The Beauties Of Nature And The Wonders Of The World We Live In. New York: Macmillan, 1892. [publikace elektronického archivu] URL: [cit. 2009-08-20]

109

Nový hit: Místo školky pobyt v lese [online článek] URL: [cit. 2009-06-11] Osobnosti Jaroměře [online článek] URL: [cit. 2006-08-11] Spolek Vesna [webové stránky] URL: [cit. 2009-06-11] Spolek Svatobor [online článek] URL: [cit. 2009-08-12]

110

Abstrakt Práce analyzuje tři oblasti, ve kterých Pavla Moudrá realizovala naplnění svých osvětových cílů: veřejnou činnost, publicistiku a překlady. Na základě pramenného studia poukazuje na vzájemnou součinnost a vliv těchto tří oblastí na utváření konečné podoby argumentace u témat, kterým se Moudrá věnovala nejvíce: spiritualismus, ženská otázka, mírové hnutí, ochrana přírody a zvířat a výchova dětí a mládeže. Ve všech těchto oblastech se Moudrá angažovala především jako vědomá propagátorka duchovních hodnot, zejména na základě idejí teozofického hnutí. Osvětové aktivity Pavly Moudré souvisí také s jejím zájmem o zahraniční textovou produkci jako zdroj informací, které v českém kulturním a literárním kontextu nebyly dostupné. V souladu s vlastními osvětovými záměry Moudrá vybírala díla pro převod do českého jazyka, rozhodoval nicméně i dobový vkus a možnosti či zájmy nakladatele. S některými spirituálně angažovanými nakladateli byla Moudrá v osobním kontaktu a měla tak možnost do určité míry ovlivnit volbu titulů a témat. Nejpočetnější skupinu v překladové tvorbě Pavly Moudré představují překlady děl pro děti a mládež věnující se zejména tématu přírody. Tato díla si Moudrá zvolila v přesvědčení, že kladný vztah k přírodě a zvířatům v útlém věku je základním předpokladem pozitivního rozvoje osobnosti, rozvoje tolerance a soucitu. Téma spirituálního rozvoje osobnosti je v těchto dílech zastoupeno méně, obecně je však duchovno přítomno ve všech překládaných tématech, která implicitně odráží Moudré cíl propagovat myšlenku jednoty, lásky a bratrství. Analýza vybraných překladových textů od Rudyard Kiplinga –Pohádky a Kim – neporokázala snahu text modifikovat, pouze neúmyslné odchylky a posuny. Důvodem je především skutečnost, že si Moudrá, ve spolupráci s nakladateli, pro překlad vybírala díla, která mnohdy korespondovala s jejími vlastními názory a která považovala za hodnotná pro český kontext. Moudrá při překladu zohledňuje dobové normy a požadavky. Usiluje o překlad, který bude pro cílového čtenáře především přijatelný, což se jí v obou případech daří, lze u ní ale sledovat také snahu vyhranit se jako překladatelská osobnost, což je pravděpodobnou příčinou užití prostředků individualizace stylu, tedy genitivu plurálu na –ův a exotického pravopisu některých pojmů. Tento rys Moudrou do určité míry

111

spojuje s jedním směrem dobové překladatelské estetiky přelomu 19. a 20. století, v analyzovaných dílech však není přítomen nijak důrazně. Hlavním zřetelem pro Moudrou zůstává především cílový čtenář a překládané dílo jako prostředek výchovy skrze poznání.

112

Abstract This thesis concentrates on three areas in which Pavla Moudrá attained her cultural objectives, namely in the context of public activity, journalism and translation. Although the scope of the thematic areas to which Moudrá devoted herself during her life was relatively wide, it is possible to identify a number of areas which may be considered as being of fundamental importance for her, and which are also reflected most clearly in her writings and translations – spiritualism, the social position of women, the peace movement, the protection of nature and animals and the education of children and young people. In these Moudrá was engaged first and foremost as a conscious propagator of spiritual values, in particular on the basis of the ideas of the theosophical movement, which especially at the end of the 19th century and the beginning of the 20th century became a domain for women and their public activities. Alongside this, whilst Moudrá was deepening her own knowledge of the various thematic areas set out above, she was also interested in literary works published abroad as a source of information unavailable in the Czech cultural and literary context. In accordance with her own cultural objectives, she then translated selected foreign works into Czech. In this, contemporary tastes and the resources or interests of publishers however also played a role. Correspondence from the time however shows that Moudrá was in personal contact with several spiritually engaged publishers and thus had the opportunity to influence to a certain extent the choice of titles and themes. The majority of the works translated by Pavla Moudrá is constituted by works for children and young people. The common theme of such works is in most cases nature and its relationship to human society, or vice versa. The reason why Moudrá chose precisely themes associated with nature is set out in her work Dítě a ochrana zvířat [The Child and Animal Protection], in which she states that a positive relationship to nature and the animal world at a young age constitutes a fundamental pre-requisite for the positive development of the human personality and the development of tolerance and compassion. To a lesser degree Moudrá's translations for children and young people were also concerned with the theme of personal spiritual development. However, generally speaking, the theme of spirituality is one present in all of the translations, which

113

implicitly reflects Moudrá's objective of promulgating the ideas of unity, love and brotherhood. Analyses of two selected translated texts by Rudyard Kipling – collections of children's tales about animals Pohádky [Just So Stories] and an adventure novel set in India, Kim – have not demonstrated any attempt on the part of Moudrá to modify the text but have brought to light merely derogations and shifts which are caused as a rule by an insufficient understanding of the original text or insufficient knowledge of the cultural context. The fact that the works translated by Moudrá often corresponded with her own opinions is to a significant extent in keeping with such a finding. As already pointed out above, it is probable that in her collaboration with publishers Moudrá selected works for translation which she was convinced had an inherent value in the Czech context, and Moudrá thus tried to convey such a value as authentically as possible by means of a faithful translation. In her translations Moudrá took into account contemporary norms and requirements, uses standard language and retains many of the original features of the works translated, the objective of which was to enrich the recipient culture. Although in many respects Moudrá endeavoured to produce a translation which would be palatable for the target readership, in which she was successful in both cases, it is also possible to trace Moudrá's attempt to shape herself as a translating personality, which is the probable reason why she uses the individualizing stylistic characteristics referred to above, namely the archaic genitive plural ending in “ův” and the exotic orthography used in certain phrases. This feature links Moudrá to a certain extent with one of the translating aesthetics at the turn of the 19th century, but in the analysed works such features are minimal. Thus the primary consideration for Moudrá remained first and foremost the target readership and the translated work as a means of education through the provision of knowledge.

114

Seznam příloh 1. Texty k analýze v kapitole 4., část 4.1.2. Rudyard Kipling: The Crab that Played with the Sea; The Cat that Walked by Himself (sbírka Just So Stories) Rudyard Kipling: O krabu, jenž si hrál s mořem; O kočce, která chodila samotna (sbírka Pohádky, překlad Pavla Moudrá) 2. Texty k analýze v kapitole 4., část 4.1.3. Rudyard Kipling: Kim, úryvek z první kapitoly (s. 11–29) Rudyard Kipling: Kim, překlad Pavly Moudré, úryvek z první kapitoly (s. 19–40) 3. Soupis základních pramenů pro studium Pavly Moudré

115

Přílohy 1. Texty k analýze v kapitole 4., část 4.1.2. Rudyard Kipling: The Crab that Played with the Sea; The Cat that Walked by Himself (sbírka Just So Stories) Rudyard Kipling: O krabu, jenž si hrál s mořem; O kočce, která chodila samotna (sbírka Pohádky, překlad Pavla Moudrá)

116

2. Texty k analýze v kapitole 4., část 4.1.3. Rudyard Kipling: Kim, úryvek z první kapitoly (s. 11–29) Rudyard Kipling: Kim, překlad Pavly Moudré, úryvek z první kapitoly (s. 19–40)

117

3. Soupis základních pramenů pro studium Pavly Moudré

118