Praktické činnosti jako prostor pro rozvoj

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Pedagogická fakulta Oddělení celoživotního vzdělávání

Praktické činnosti jako prostor pro rozvoj hodnotové orientace žáků primární školy Závěrečná práce

Vypracovala: Mgr. Jana Pokorná Vedoucí práce: PhDr. Eva Roučová, Ph.D. České Budějovice 2016

PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že svoji závěrečnou práci jsem vypracovala samostatně pouze s použitím pramenů a literatury uvedených v seznamu citované literatury. Prohlašuji, že v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění souhlasím se zveřejněním své závěrečné práce, a to v nezkrácené podobě elektronickou cestou ve veřejně přístupné části databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích na jejích

internetových stránkách, a to se zachováním mého autorského práva k odevzdanému textu této kvalifikační práce. Souhlasím dále s tím, aby toutéž elektronickou cestou byly v souladu s uvedeným ustanovením zákona č. 111/1998 Sb. zveřejněny posudky školitele a oponentů práce i záznam o průběhu a výsledku obhajoby kvalifikační práce. Rovněž souhlasím s porovnáním textu mé kvalifikační práce s databází kvalifikačních prací Theses.cz provozovanou Národním registrem vysokoškolských kvalifikačních prací a systémem na odhalování plagiátů.

České Budějovice, leden 2016

Mgr. Jana Pokorná

PODĚKOVÁNÍ

Velice děkuji své vedoucí, paní PhDr. Evě Roučové, Ph.D. za spolupráci, cenné rady a připomínky, které mi poskytovala při psaní této závěrečné práce.

ANOTACE

Závěrečná práce se zabývá rozvojem hodnotové orientace u dětí na I. stupni ZŠ v rámci vyučovacího předmětu Praktické činnosti. Práce je zaměřena na afektivní cíle vyučovací hodiny. Jejich hlavním úkolem je rozvíjet správné hodnoty u dětí, jejich názory, postoje. Závěrečná práce se skládá ze dvou částí. V první jsou zpracovány teoretické poznatky, které se týkají morálního a hodnotového vývoje dětí. Praktická část je zaměřena na náměty k praktickým činnostem a jejich efektivitu v rozvoji hodnot.

KLÍČOVÁ SLOVA hodnota afektivní cíl praktické činnosti

ANNOTATION The thesis adresses the development of value orientation of primary school childern within Practical activities subject. The thesis aims at affective objectives of the lesson. The main aim is to develop proper values, opinions and attitudes of childern. The thesis is composed of two parts. First part contains theoretical knowledge concerning the moral and value development of childern. Second

part focuses on ideas for practical activities and their effectivity of value development.

KEY WORDS values affective objectives practical activities OBSAH

ÚVOD............................................................................................................................5 CÍLE A ÚKOLY ZÁVĚREČNÉ PRÁCE ....................................................................6 TEORETICKÁ ČÁST...................................................................................................7 1. Teorie vývoje hodnotové orientace žáka na 1. stupni ZŠ..........................................7 1.1 Vymezení pojmu hodnoty....................................................................................7 1.2 Dítě a rodič...........................................................................................................8 1.3 Dítě a učitel .......................................................................................................11 1.3.1 Afektivní cíle..............................................................................................14 1.4 Člověk a svět práce............................................................................................16 1.4.1 Primární technická výchova .......................................................................18 PRAKTICKÁ ČÁST...................................................................................................22 2. Úvod k praktické části.........................................................................................22 2.1 Námět č. 1..........................................................................................................24 2.2 Námět č. 2..........................................................................................................31 2.3 Námět č. 3..........................................................................................................37 2.4 Námět č. 4..........................................................................................................44 ZÁVĚR........................................................................................................................51 SEZNAM ZDROJŮ.....................................................................................................53

ÚVOD Práci, kterou prezentuji na těchto stránkách, jsem rozdělila do dvou hlavních částí – teoretické a praktické. V té teoretické se (z pohledu učitele) zaměřuji na to, co je hodnota a morálka, jak a kdy u dítěte dochází k vývoji v tomto ohledu a kdo mu je při takovém důležitém procesu nápomocen. Více jsem se zaměřila na praktické činnosti, které jsou právě tím správným pomocníkem při rozvoji správných morálních zásad. Vyzdvihnuty jsou afektivní cíle – postoje a názory dětí, ke kterým bychom měli společně dospět. Část praktická nabízí čtyři zpracované náměty, na nichž je dobře patrné, k jakým afektivním cílům směřují. V dnešní době je více než důležité, abychom u dětí rozvíjeli právě takové vlastnosti, které se v moderní společnosti 21. století pomalu vytrácí – jde hlavně o solidaritu, ochotu pomoci druhým, empatii, toleranci, umění ocenit svou práci i práci jiných lidí a mnoho dalších.

5

CÍLE A ÚKOLY ZÁVĚREČNÉ PRÁCE Hlavním cílem této závěrečné práce jsou některé možnosti rozvíjení hodnot a morálky u dětí v primárním vzdělávání. K tomuto úkolu nám posloužily čtyři zpracované náměty na praktické činnosti uvedené v praktické části. Obsahují afektivní cíle, které ukazují, jaké postoje a vlastnosti děti touto činností mohou získat. Jednotlivé cíle k dosažení tohoto hlavního cíle můžeme charakterizovat v rovině teoretické a praktické.

Cíle teoretické

1. Na základě studia odborné literatury vysvětlit pojem hodnota. 2. V souvislosti s Rámcovým vzdělávacím programem pro základní vzdělávání poukázat na možnosti rozvoje hodnotové orientace dětí. 3. Na základě studia odborných zdrojů poukázat na vliv praktických činností na rozvoj hodnotové orientace. 4. Snaha poukázat na význam (nejen) afektivních cílů v každé vyučovací hodině. 5. Na základě studia odborné literatury zmínit důležitost primární technické výchovy a její vliv na děti.

Cíle praktické

6

1. Vytvořit přípravy pro praktické činnosti. 2. U každého námětu popsat konkrétní cíle; zaměřit se na cíle afektivní, které jsou pro tuto práci stěžejní. 3. Přidat přesný pracovní popis (postup), doplnit jej o fotodokumentaci.

TEORETICKÁ ČÁST 1. Teorie vývoje hodnotové orientace žáka na 1. stupni ZŠ 1.1 Vymezení pojmu hodnoty

Při psaní této části práce jsem vycházela převážně z této odborné literatury: (2, s. 77, 121 – 123), (3, s. 232).

Existují formulace, které se snaží o jasné pojetí hodnotového systému, ačkoliv jednotná definice chybí. Odborné příručky se snaží o celistvý popis tohoto termínu, ač je nemožné pojmenovat tak obšírné téma několika málo větami. V podstatě, jak neodborné spojení žebříček hodnot říká, jde o seřazení hodnot podle jejich důležitosti v životě každého z nás, přičemž pořadí jednotlivých bodů se bude měnit v závislosti na životní praxi, kterou každodenně podstupujeme v podobě našich rutinních dnů. Pedagogický slovník shrnul koncept hodnoty a hodnotového systému jako seznam ocenění nebo důležitosti věcí a lidí, který je ukazatelem smýšlení různých sociálních, věkových, popřípadě i etnických skupin.

7

Jiný odborník ve své publikaci vyjádřil myšlenku, že Morální normy a hodnoty jsou těžko uchopitelné pojmy a žádná jejich definice neuspokojí každého. Proto si dovoluji zde prezentovat i pokus o své vlastní stanovisko, jak nahlížet na pojem hodnoty: Hodnoty jsou „výsledkem“ (avšak nekonečným a stále se vyvíjejícím) soustavného výchovného působení vnějších vlivů (jako jsou rodiče, rodina, vrstevníci, výchovněvzdělávací instituce, později zaměstnání, partnerské a kamarádské vztahy, potomci a spousty jiných životních událostí). Utváření hodnot je tak procesem celoživotním. Člověk se vyvíjí po celý život, jak po stránce fyzické, tak i psychické, intelektuální, sociální, emoční a zároveň roste i v uvědomění si sama sebe. Každý z nás tím, jak zraje, přehodnocuje své životní priority. Čerpá ze svých vlastních zkušeností, aby mohl posílit své morální jednání. Morálka ve své podstatě zahrnuje stejné principy jako hodnoty. Je jakýmsi regulátorem našeho vědomí, ba dokonce svědomí, jež podléhá vnitřním (věk, povahové rysy) i vnějším (výchova, sociální prostředí, společnost) vlivům.

1.2 Dítě a rodič

Pro tuto kapitolu jsem čerpala převážně z těchto zdrojů: (5, s. 8 – 18), (6).

8

Zásadním předpokladem toho, aby z dítěte vyrostla citlivá bytost, je dlouhodobý vztah k dospělému, který mu poskytuje pocit bezpečí a vede ho. (6, s. 23)

Děti nastupují povinnou školní docházku nejčastěji v šesti nebo sedmi letech. V období dětství je šest, sedm let velice dlouhá doba, ve které hlavní roli hrají rodiče. Jsou to právě tito dva jedinci, kteří předávají svým dětem to, co považují za správné, a chtějí, aby i jejich potomci následovali kroky svých rodičů. Rodina je totiž tím nejvíce ovlivňujícím faktorem působícím na děti. Otec ani matka nemusí kolikrát dětem něco obšírně vysvětlovat či děti poučovat, ony samy se velmi rychle od rodičů učí pozorováním a napodobováním. Je tatínek na maminku hodný, respektuje ji a uznává? Je víc než pravděpodobné, že syn bude mít ke své matce stejný vztah, podobně jako ke své budoucí ženě, potažmo všeobecně k ženskému pohlaví. Rodiče jdou tak dětem příkladem, ale měli by mít na paměti, že ve všech svých činech jsou pro děti vzorem, a to i v nesprávných rozhodnutích při řešení různých situací. Dítě nedokáže vyhodnotit chybu na straně vyšší autority, a proto nevědomky a neúmyslně dokonale nastaví svému rodiči morální zrcadlo. Uvedeme si jeden příklad za všechny: „Kamarádka mi vyprávěla, že jednou přistihla své dvě holčičky, jak se perou o panenku. Naštvala se a vyhodila ji z okna. Pak jim udělala důkladné kázání o tom, že se spolu nemají prát a mají se o všechno dělit. Když skončila, byla přesvědčená, že se jí podařilo něco děti naučit.

9

A měla pravdu! Odpoledne uviděla své andílky, jak házejí oknem ven krajíce chleba, které jim připravila k svačině. Děti se vždycky učí spíš tím, co u nás vidí, než z toho, co jim říkáme! (5, 15). Předávání informací k dosažení správného výsledku – požadované hodnoty probíhá tak tím nejjednodušším a nejpřirozenějším způsobem, nápodobou. Vzpomeňme si, jak nás úplně ty nejmenší děti velice rády napodobují, kopírují naší mluvu, mimiku, gesta a jak dobře a rychle si tuto činnost osvojují. Bylo by to tedy téměř trestuhodné takového jednoduchého procesu učení nevyužít. Rodiče mají další, nenahraditelnou výhodu při vlastním působení na děti, a to, že je ovlivňují nepřetržitě. Děti jsou na rodičích závislé ve všech ohledech a minimálně do příchodu puberty s nimi tráví nejvíc svého času. Jsou tak přiblížené skutečnému životu a sledují, jak funguje chod celé domácnosti; s čím je potřeba doma pomoci, jaké problémy rodiče každodenně řeší, zároveň je vymezen i čas na zábavu. Dítě vidí, že život není jenom hra plná zábavy, stejně jako je dobré, že si uvědomí, že se na druhou stranu neskládá jen z práce a úkolů. Zodpověděli jsme si už tedy otázky Kdo? Kdy? a Kde? se stará o utváření hodnot v dětském věku. Zásadním dotazem ale zůstává Proč? to vlastně jako rodiče, popřípadě učitelé děláme. Odpověď je jasná a jednoduchá, ačkoliv se za ní schovávají různé představy a pochybování, zdali jsme toho my, vlastně naše děti, vůbec dosáhli. Dřív jako malí, když jsme dostávali kázání, abychom neopakovali své chyby, tudíž se chovali lépe, jsme slýchávali od rodičů i od prarodičů věty – Děláme to pro vaše dobro! Chceme, abyste se měly lépe než my! A ano, to je skutečně odpověď na náš dotaz v začátku

10

odstavce – to všechno děláme pro to, aby děti byly šťastné. A jednoznačně s takovým stanoviskem i po letech, kdy sami vychováváme své ratolesti, souhlasíme, protože tím, že se děti budou chovat ke svému okolí s patřičnými morálními zásadami (viz níže), dostane se jim právě toho pocitu naplnění a následně i štěstí, které má takovou sílu, že pak působí i opačným směrem – jestliže jsou děti šťastné, nemají důvod se chovat k ostatním špatně a zákeřně. Co se tedy rodiče snaží ze všeho nejvíc přenést na své děti, co se hodnot a morálky týče? Téměř každý rodič usiluje o to, vychovávat své dítě nejlépe, jak umí. Chce, aby bylo slušné, poslušné, férové, ochotné, pravdomluvné, nebojácné, v kolektivu oblíbené, psychicky odolné a můžeme doplnit ještě mnoho adjektiv, která se podílejí na utváření malého človíčka. Toto všechno může ale velice rychle vzít za své, dokonce se ani k takovému rozvoji dítě vůbec nemusí dostat, pokud rodiče z jakéhokoliv důvodu nejsou schopni svého potomka učit takovýmto věcem.

1.3 Dítě a učitel Pro sepsání následující kapitoly jsem použila především tento zdroj odborné literatury: (8, s. 121 – 130), (9).

Na dítě v nemalé míře působí samozřejmě i učitel. V této kapitole se podíváme na to, jakými prostředky pedagog disponuje pro rozvoj hodnotové orientace u dětí. Výukovým cílem by měl být především kvalitativní i kvantitativní posun v oblasti kognitivní (vzdělávací), afektivní (postojové) a

11

psychomotorické (výcvikové). Každý učitel by měl dokázat odhadnout, jakou úroveň cílů nastavit, aby děti nebyly příliš stresovány a většina třídy ji dokázala naplnit. Pokud dítě nedosáhne na konkrétní cíle, nemělo by být v takové případě trestáno. Postupujeli kantor v dosažení jednotlivých cílů tak, že nechá žáka, aby se k nim dopracoval sám, musí mu poskytnout veškerou pomoc. K čemu slouží výukové cíle? V každé hodině se snažíme něčeho dosáhnout (prohloubit vědomosti o I. světové válce, naučit se kotoul vpřed a nezranit se). Abychom mohli děti hodnotit, potřebujeme mít stanovené konkrétní cíle. A v poslední řadě když děti znají požadavky na ně kladené a cíl svého snažení, snáze se k němu dopracovávají.

V následujících řádcích se více zaměříme na jednotlivé oblasti výukových cílů. 

kognitivní cíl – učitel by si měl sám pro sebe stanovit, co chce, aby se žák naučil. Ten by měl přesně vědět, co se od něj očekává.



na úrovni afektivních cílů si učitel promyslí, v jaké rovině může ovlivnit postoje a hodnoty žáků.



psychomotorických cílů se pak dosáhne při zlepšování dovedností u dětí.

Jedné vyučovací hodině nemusí odpovídat dosažení jednoho konkrétního cíle. Je pouze na učiteli, jaký postup zvolí – na začátku hodiny může stanovit více cílů najednou, naopak ve snaze dosáhnout nějakého pro děti opravdu významného cíle tomu může vymezit i více vyučovacích hodin.

12

To, zda učitelé svých cílů dosáhli, nejlépe zjistí u těch kognitivních a psychomotorických. Výukové cíle můžeme rozdělit dle následujících kritérií (9, s. 95 – 421): 

máme cíle

obecné

(ty můžeme najít v kurikulárních

dokumentech) a konkrétní (ty si stanoví sám učitel) 

z hlediska časové náročnosti dělíme cíle na krátkodobé (dosažení cíle např. ve vyučovací hodině) a dlouhodobé (na nich pracujeme např. celé jedno pololetí)



cíle můžeme rozčlenit i podle toho, na jakou složku osobnosti působíme – kognitivní, afektivní, psychomotorickou

Nejdůležitějším cílem, který je nadřazený všem jednotlivým cílům, je, aby děti dokázaly zúročit ve svůj prospěch nově nabyté vědomosti, dovednosti i postoje a mohly je dobře aplikovat ve svém životě a při řešení svých problémů. Velice dobře lze především afektivní cíle použít v praktických činnostech, při kterých se děti nejlépe a nejsnáze naučí hodnotám, jež se podílejí na jejich duševním rozvoji.

Blíže se teď podíváme v následující podkapitole na afektivní cíle, jako na hlavní téma této závěrečné práce.

13

1.3.1 Afektivní cíle V této části práce jsem vycházela z této odborné literatury: (8, s.283 – 285).

Afektivní cíle se snaží ovlivnit postoje a hodnoty žáků. Úzce souvisí s výchovným působením rodičů, hned po nich ale hraje důležitou roli učitel. Afektivní cíle by měly působit ve škole každodenně při výchovněvzdělávacím procesu. Výsledek jejich dosažení ovšem není patrný hned. Odezva se tak může dostavit až po dlouhé době (i po několika letech). Učitel tak v tomto ohledu může mít i téměř nulovou zpětnou vazbu. Při předávání a získávání postojů a hodnot zde uvedeme taxonomii (hierarchicky uspořádaný systém) cílů v této oblasti (8, s. 284 – 288): 

přijímání – subjekt (dítě), na který působíme, je ochotný vnímat a přijímat určité jevy



reagování – u subjektu jsme zaznamenali změnu v podobě jeho reakce na daný jev a zájem o něj



oceňování hodnoty – konkrétní skutečnost vyvolá v subjektu jeho vnitřní hodnoty, které jej motivují a ovlivňují během jeho chování



integrování hodnot – někdy subjekt volí mezi více hodnotami, řadí je dle jejich důležitosti a vybírá tu dominantnější, kterou v dané situaci uplatní

14



internalizace hodnot v charakteru – nejvyšší stupeň v utváření hodnot formuje ucelený systém, jenž se podílí na lidském chování, utváří charakter člověka

15

1.4 Člověk a svět práce

Tento text byl vytvořen na základě studia tohoto zdroje: (11).

Ve své závěrečné práci jsme použili praktické činnosti jako nástroj pro rozvoj hodnotové orientace u dětí, a proto se i na praktickou činnost zaměříme. Učiníme tak v této kapitole. Se vznikem Rámcově vzdělávacího programu v České republice po roce 1995 se na základních školách objevuje předmět Praktické činnosti. Je jim vymezena jedna hodina týdně a vzdělávací oblastí stejně jako oborem je Člověk a svět práce. Tato oblast zahrnuje širokou škálu pracovních činností a technologií; jejím hlavním úkolem je připravit žáky na svět práce, vybavit je technickou gramotností. Předlohou pro praktické činnosti se pak mohou stát každodenní situace, kterými jsou žáci konfrontováni, tváří v tvář se setkávají s lidskou činností a stále rychleji se rozvíjející technologií. Pracovní dovednosti a návyky si děti lépe osvojují díky tomu, že se samy na praktických činnostech spolupodílejí svou tvůrčí schopností. Vzdělávací obsah probíhá bez rozdílu pohlaví (všech praktických činností se účastní celá třída, tradiční vymezení mužské a ženské práce dávno vymizelo). Na jeho průběhu se podílejí samostatně i v týmu. Hlavním úkolem této oblasti je naučit se plánovat, organizovat, zrealizovat danou činnost, kterou následně ohodnotí, přičemž stále dodržují základní pravidla bezpečnosti a hygieny práce.

16

Cílem vzdělávací oblasti Člověk a svět práce je především probudit u dětí kladný vztah k práci, aby se nebály odpovídat za její průběh a výsledek, aby dokázaly využít svých pracovních dovedností a návyků při jejich budoucím počínání v zaměstnání, respektive při hledání (pro ně) vhodného povolání. Malí tvořitelé se dále naučí používat takové nástroje a postupy, jež jsou vhodné pro danou situaci. Stejně tak se naučí při práci zacházet se svým temperamentem – k dosažení dobrých výsledků je zapotřebí velká míra trpělivosti, pečlivosti, vynaložení nemalého úsilí. Dostanou se k nim důležité poznatky o technice (podrobněji v kap. 1.4.1) jako o součásti lidské kultury. To vše směřuje k tomu nejpodstatnějšímu cíli, kterým je pochopení, že pracovní činnost je prostředkem k seberealizaci. Vzdělávací obor Člověk a svět práce pro I. stupeň ZŠ zahrnuje tato témata: Práce s drobným materiálem. Děti se zde setkávají s jednoduchými návody, vytváří jednoduché výrobky, často vychází z lidové tradice. Poznávají vlastnosti různých materiálů i jak fungují pracovní nástroje. Druhým tématem jsou Konstrukční činnosti, při nichž škola využívá hlavně dětmi velice oblíbené stavebnice. Pomocí návodů procvičují svou zručnost při montáži a demontáži jednotlivých modelů. Třetí téma zahrnuje Pěstitelské činnosti, kde se žáci učí vnímat nejen lidi kolem sebe, ale i přírodu, a starat se o ní, chránit ji. Rostliny pozorují a pečují o ně. Osvojují si základní principy pěstování rostlin v domácím prostředí, setkávají se i s jedovatými odrůdami a riziky s nimi spojenými. Posledním okruhem Člověka a světa práce je Příprava pokrmů. Žáci prostírají stoly, opakují si zásady slušného chování při stolování, při přípravě jednoduchého pokrmu se seznamují s kuchyňskou výbavou. Společně pak mluví o způsobu nakupování a uchovávání potravin.

17

1.4.1 Primární technická výchova Tento text byl vytvořen na základě studia tohoto zdroje: (10).

Technická výchova je součástí činností, které umožňují získat a zdokonalovat vlastnosti a schopnosti každého člověka. Z výchovného hlediska je technická výchova souborem záměrných a cílevědomých postupů, které každého dětského jedince připravují k dobrému zacházení s technikou v jejich každodenních životech. Naučí je tak rozpoznat, jak které věci fungují, orientovat se v různých odvětvích techniky, dobře prozkoumat materiál, s nímž se dostanou do styku, správně manipulovat s různým nářadím či stroji, jakého postupu využít při poznávání nových situací, rozumět technickým pojmům, vědět jak při nesprávném zacházení nebezpečná může technika být a co může způsobit. (Vzhledem k této stále se rozvíjející disciplíně není výčet způsobilostí a poznatků zcela uzavřený.). Tyto kompetence můžeme shrnout pod termín technická gramotnost. Technickou gramotnost v primárním vzdělávání můžeme rozdělit do následujících sfér – oblasti vědomostní, psychomotorické a postojové. V jednotlivých oddílech si je představíme konkrétněji. Oblast vědomostní 

Poznatky o vlastnostech materiálů Nejčastěji se děti při praktické činnosti dostanou do kontaktu s různým materiálem. Ty mají různorodé vlastnosti (měkké, křehké,

18

nesavé). Při bližším zkoumání tak žáci zjistí, jaké nejvhodnější nářadí či techniku zvolí pro optimální zacházení s nimi (papír můžeme roztrhnout, zatímco na textilii musíme použít nůžky; florex je velmi lehký, přesto pevný). 

Poznatky o nástrojích, nářadí a pomůckách V praxi se malí studenti naučí používat nejefektivnější nástroje a pomůcky pro danou činnost, aby si usnadnili práci, výsledný efekt byl odpovídající zadání a zároveň a především aby si neublížili.



Poznatky vyplývající z technologie Přesto, že se děti už setkaly s materiálem i nářadím, až praxe jim ukáže jejich pravou podstatu – víme, jaký je papír, víme, jak fungují vodové barvy, přesto musíme zvolit taková opatření, chcemeli, aby předmět, na který použijeme tyto pomůcky, mohl být prezentován např. venku)



Technická terminologie Děti se učí nazývat věci, se kterými pracují, ať už se jedná o nářadí či název samotného pracovního procesu, pravými jmény.



Poznatky vyplývající z bezpečnosti a hygieny Děti se učí základním bezpečnostním opatřením – nechodíme s nůžkami po třídě, při práci s jehlou dbáme na své okolí, vylijemeli vodu, utřeme ji. Máme na paměti nejenom zdraví své, ale i těch ostatních. Zmíníme tak, jaký smysl má prevence; jak se máme chovat nejenom při rizikovějších činnostech, abychom předešli nechtěnému úrazu.



Poznatky o širším světě techniky

19

Děti pomocí této oblasti pronikají do světa, který je obklopuje. Vše kolem nás, co vytvořil člověk, muselo projít procesem – myšlenka, plán, přípravy, provedení, dokončení, plnění funkce. Děti se tak krokem za krokem mohou přesvědčit o významu jednotlivých bodů a samy je vyzkouší (výroba rohlíků, zpracování lnu). Oblast psychomotorická 

Žáci se zdokonalují ve správném zacházení s nástroji, nářadím či jinými pomůckami.



Osvojí si jednotlivé kroky při pracovním postupu.



Zlepšují se v dílčích psychomotorických činnostech, jako jsou např. přesné stříhání, příprava těsta.



Děti rozvíjejí i specifické psychomotorické činnosti – např. jemnou motoriku, odhad množství potřebného materiálu, představivost, zachování čistoty při práci, návrh dalších variant postupu a mnoho dalších.

Oblast postojová 

Ekonomické postoje Práci si musíme rozvrhnout co nejvíc úsporně, ať už z hlediska časového, prostorového nebo při spotřebě materiálu. Jdeli to, využíváme recyklovatelných pomůcek (papír, plast).



Ekologické postoje

20

Dáváme přednost materiálu přírodnímu; zbytků se zbavujeme s ohledem na ochranu životního prostředí. Třídíme tak více nepotřebné suroviny. 

Estetické postoje Chcemeli, aby výsledná činnost dosahovala i estetických kvalit, myslíme na celkovou úpravu, čistotu a kombinaci barevného provedení.



Sociální rozvoj Děti se učí kladně přistupovat k práci druhých, učí se mít v úctě i to, na čem nepracovaly ony samy, stejně tak jako zacházet se svou kritikou vůči činnosti někoho jiného. Jejich sociální vnímání prohlubuje práce ve skupině. Komunikace mezi žáky a mezi žáky a učitelem napomáhá při správném chování se ke členům rodiny.



Osobnostní rozvoj Dítě získává nové zkušenosti v technické sféře, čímž se prohlubuje jeho zvědavost a touha po poznání, jak a proč věci kolem nás fungují. Díky tomu mizí strach z neznámého, a malý průzkumník tak získává při praktických činnostech pevnou půdu pod nohama. Umí si zajistit ochranu svého oblečení a obuvi, stejně jako celé své osoby. Rozvíjí vědomosti o svém okolí, o jeho historii, tradicích. Je si vědomo i negativního dopadu techniky na člověka. Tvořivé aktivity mohou malému dítěti ukázat správnou cestu ke zdravému životnímu stylu.

21

PRAKTICKÁ ČÁST 2. Úvod k praktické části

V praktické části jsou sepsány čtyři náměty na praktické činnosti Miska vyrobená z papíru, Chlebánky, Keramický ptáček a Ponožkový pes. Všechna témata lze zařadit do výuky na I. stupni ZŠ. U každé praktické činnosti jsou vyzdvihnuty afektivní cíle hodiny; právě ty se podílejí na utváření hodnot u dětí a rozvoji jejich morálních zásad. Podnětem k výrobě misky z papíru mi byla vlastní zkušenost coby desetiletého dítěte, kdy jsem si ji sama vyrobila při hodinách pracovních činností. Nápad a samotné provedení se mi natolik zalíbily, že jsem výrobu misky téměř po dvaceti letech sama zařadila do své výuky. Upéct chlebánky – jedno z témat výchovněvzdělávacího programu Chaloupky, jehož výukové programy u nás na Vysočině každoročně absolvujeme. Děti jsou rozděleny do několika skupin o 10 – 15 lidech, každé skupině se věnují 1 – 2 pracovnice Chaloupek. Děti si tak vlastnoručně vyzkouší to, co je součástí každodenního života. Součástí třetího námětu je seznámení se s činností keramické vypalovací pece. Děti si tak s pomocí pedagoga mohou zhotovit velmi pěkné keramické výtvory, které dále poslouží buď jako výzdoba jejich domovů a bytů nebo školního prostředí, a dokonce se i jejich výrobky z keramiky každoročně objevují na vánočním či velikonočním školním jarmarku. Posledním nápadem na praktické činnosti se stal Ponožkový pes. Na webových stránkách http://www.ponozkovypes.cz/index.php existuje projekt na

22

podporu výcviku asistenčních psů pro handicapované děti a dospělé. Ušitím Ponožkového psa tak můžeme přispět finanční částkou, která poputuje právě na velmi náročný výcvik psů, kteří potom každodenně pomáhají tělesně znevýhodněným lidem.

23

2.1 Námět č. 1

Příprava na hodinu 

Tématický celek Práce s drobným materiálem – s papírem a přírodninou (suché květiny, rostliny).



Pracovní námět Miska vyrobená z papíru vyzdobená naaranžovanými rostlinami



Pomůcky Potřebujeme plastovou misku (o průměru 10 – 15cm), novinový papír, lepidlo Herkules a vodu (v poměru 1:1), štětce různých velikostí, vodové barvy, florex, nůž, usušené rostliny (květiny, byliny, větvičky, šišky, …).



Použité metody Motivační a instruktážní metoda.



Organizační forma Děti pracují individuálně; každý si tak vyrobí svou vlastní misku s květinami.



Bezpečnost a hygiena Dodržujeme na pracovišti sucho a čistotu. Při pohybu ve třídě nechodíme se štětcem v ruce. Po dokončení práce uklidím své pracovní místo.

Kognitivní cíle hodiny

24



Poznatky o vlastnostech použitých materiálů, nástrojů, nářadí, pomůcek Papír výborně zúročí svou recyklovatelnou vlastnost. Po namočení je dobře přilnavý, avšak velice jemný a snadno jej lze roztrhnout. Na výplň misky se nejlépe hodí florex, jenž je pevný, zároveň prsty tvarovatelný. I velmi tenká stébla trávy jím dobře projdou, ale jsou pak florexem pevně ukotvena.



Poznatky vyplývající z technologického postupu S mokrým papírem musíme zacházet velmi opatrně, při větším množství vody a lepidla se trhá; stejně jako při nanášení vody a lepidla štětcem nesmíme na něj příliš tlačit, došlo by tak opět k nežádoucí deformaci papíru. Co se lepidla týče, děti si velice rychle povšimnou, že ač na papír vhodné tuhé lepidlo např. Kores by v tomto pracovním postupu neobstálo. Proto použijeme tekutý Herkules.



Poznatky z jiných předmětů Děti si zopakují, co znamená geometrický průměr při výběru vhodné misky. Z matematiky dále využijí poznatku poměru, v tomto případě 1:1. Z přírodovědy jim poslouží názvosloví při prezentaci finální podoby jejich výrobku – jaké rostliny použily a proč.



Nová technická terminologie Co je florex? K čemu slouží? Florex je aranžovací hmota hojně využívaná v květinářském průmyslu při aranžování nejčastěji suchých květin.



Systém poznatků o průběhu technologického postupu

25

Děti si po prostudování pracovního postupu uvědomí, že musí bezpodmínečně dodržovat jeho jednotlivé kroky. 

Poznatky z bezpečnosti a hygieny práce K výrobě misky je potřeba lepidlo a voda, pro kterou si žáci chodí k umyvadlu ve třídě. Musí proto dbát na udržování sucha kolem umyvadla i ve třídě, aby někdo na mokré podlaze neuklouznul a následně se nezranil. Stejně tak při manipulaci se štětci dbají na zvýšenou opatrnost, aby jimi neublížili svému sousedovi v lavici. Děti se snaží co nejméně znečistit okolí svého pracoviště suchými rostlinami.

Psychomotorické cíle 

Zvládnutí dílčího technologického kroku Hned zkraje práce děti zjistí, jak velké dílky novin potřebují. Ty nemusí být nastříhané, děti je mohou natrhat. S příliš velkými kousky je jejich natírání komplikovanější; papír se přehýbá, je na něj tak potřeba více vody s lepidlem. Trhání a připevňování malých kousků zase trvá podstatně déle a je jich zapotřebí větší množství.



Rozvoj specifických psychomotorických oblastí U tohoto námětu je potřeba precizní nanášení vody a lepidla. Papírky nesmí nikde odstávat, plocha musí být krásně hladká. Děti zde můžou projevit i svou originalitu, co se výsledné podoby naaranžované misky týče – misku mohou natřít vodovými barvami s různými ornamenty; při aranžování květin se taktéž projeví jejich nápaditost.

Afektivní cíle

26

Rozvíjené hodnoty, postoje, vztahy: 

Ocenění, důležitost a kladný postoj k zachovávání

bezpečnostních a hygienických pravidel. 

Ocenění, důležitost a kladný postoj k využívání materiálů,

které lze pro tvořivou práci recyklovat nebo užití již zdánlivě odpadových materiálů, kterým lze navrátit užitnou hodnotu. 

Ocenění, důležitost a pozitivní postoj k třídění odpadových

materiálů ve škole a k ekologické likvidaci zbytků, bez ekologické zátěže. 

Ocenění, užitečnost, důležitost a kladný postoj k

dovednosti uspořádání pracovního místa při jakékoliv lidské činnosti. 

Ocenění, důležitost a kladný postoj k používání

adekvátního pracovního oblečení dle charakteru činnosti. 

Ocenění, důležitost a kladný postoj k pečlivosti a

vytrvalosti při jakékoliv lidské činnosti. 

Ocenění, důležitost a kladný postoj k respektování

technologického postupu, který je podmínkou úspěšnosti při činnosti. 

Ocenění, důležitost a kladný postoj k osobní zodpovědnosti

za vlastní práci, činnost. 

Ocenění, užitečnost a kladný postoj ke kvalitní přípravě

materiálu na činnost, která má významný vliv na výsledek této činnosti.

27



Ocenění, důležitost a kladný postoj k hodnocení své práce i

práce druhých lidí. 

Ocenění, důležitost a kladný postoj k poznatkům o užívání

speciálních pomůcek a nářadí k určité činnosti. 

Ocenění, důležitost a kladný postoj k zušlechťování

školního i domácího prostředí.

Pracovní postup Misku začneme po kouskách pomocí štětce potírat vodou smíchanou s lepidlem. Na natřenou plochu přikládáme kousky novin (o rozměrech cca 10x10cm, rozměr je velmi orientační a tvar nemusí být pravidelný), které opět přetřeme. Když je miska pokrytá papírem po celé své ploše, celý proces opakujeme, až vytvoříme 4 – 5 vrstev. Toto nám zabere celou jednu vyučovací hodinu; do další hodiny dáme misky na topení, aby papír ztvrdnul. V následující hodině misku z papíru vyloupneme, dostaneme tak misku papírovou.

28

Obr. č. 1. Zdroj: Archiv autora práce

Tu zvenku natřeme vodovými barvami. Než nám zaschnou, připravíme si florex. S pomocí učitele uřízneme požadovaný kus s přiměřenou velikostí. Když je miska suchá, vložíme florex do misky a zapichujeme do něj jednotlivé suché rostlinky.


29



Úkoly pro diferenciaci

Rychlejší a šikovnější žáci mohou pomoct ostatním nebo nepořádek ve třídě. Jeli některý žák s prací dřív hotov, vyhledá v odborné literatuře termín, se kterým se při práci setkal poprvé (florex). Může použít i Atlas rostlin k pojmenování jednotlivých přírodnin, které použil.

Problémové úkoly 

Pokusy a pozorování

Zjistili jsme, jaké nástroje jsou vhodné ke splnění tohoto úkolu – tekuté lepidlo namísto tuhého; k uříznutí florexu je lepší nůž s dlouhou čepelí než nůžky. Pokud uděláme na misce málo vrstev papíru, bude se papírová miska „kroutit“, respektive se nám vůbec nepodaří vytvořit. Z přírodnin jsou lepší rostlinky s tenčím stonkem, lépe drží ve florexu.



Shrnující a prohlubující diskuze

Jak můžeme ještě využít papír? Jakou vlastnost má? Dokážeme pojmenovat všechny přírodniny, které jsme použili? Jak teď můžeme výrobek využít?

30

2.2 Námět č. 2 Příprava na hodinu 

Tématický celek Příprava pokrmů – příprava kynutého chlebového těsta, modelování základních tvarů.



Pracovní námět Chlebánky



Pomůcky Potřebujeme hrnek pšeničné hladké mouky, ¾ hrnku žitné mouky, lžičku soli, lžičku kmínu, ¼ kostky kvasnic, ¾ hrnku vlažné vody, lžíci octa, mák, misku, vařečku, plech, pečící papír.



Použité metody Instruktážní metoda.



Organizační forma Děti pracují individuálně; každý si tak pokusí o výrobu vlastního pečiva.



Bezpečnost a hygiena Dodržujeme na pracovišti sucho a čistotu. Kolem trouby se pohybujeme se zvýšenou opatrností, stejně jako při manipulaci s rozpáleným plechem dbáme na to, abychom se nespálili

Kognitivní cíle hodiny 

Poznatky o vlastnostech použitých materiálů, nástrojů, nářadí, pomůcek

31

Děti poznají, jakou chuť mají jednotlivé přísady. Zjistí, jak manipulovat s plechem při umístění do trouby. Seznámí se se samotnou troubou. 

Poznatky vyplývající z technologického postupu Aby vzešel kvásek, musí děti umístit misku s žitnou moukou, kvasnicemi a vodou na teplé místo. Při výrobě těsta je potřeba přisypat více mouky, pokud se těsto stále lepí na prsty, naopak jeli moc tuhé, zvláčníme jej vodou. Těsto umotané do různých tvarů pak musíme péct po určitou dobu.



Poznatky z jiných předmětů Využijí matematické poznatky o zlomcích (kolik vody je ¾ hrnku).



Nová technická terminologie Co je a jak vzniká kvásek? Kvásek je zkvašená směs vody a mouky, která se používá při výrobě chleba a podobných potravinových produktů.



Systém poznatků o průběhu technologického postupu Děti si po prostudování pracovního postupu uvědomí, že musí bezpodmínečně dodržovat jeho jednotlivé kroky. Dalším poznatkem je, že je dobré, pokud máme troubu už předehřátou, těsto se tak upeče o něco dřív.



Poznatky z bezpečnosti a hygieny práce K výrobě chlebánků je potřeba hlavně voda a mouka – snažíme se tak žádnou vodu nevylít a při práci s moukou se snažíme udržet své pracoviště co nejvíc čisté. Při vyndávání plechu z trouby musí děti mít na rukou „chňapky“ nebo utěrky, aby si nespálily ruce. Při vyjímání

32

upečeným chlebánků na talíř musíme mít na paměti, že je plech stále horký.


Zvládnutí dílčího technologického kroku Děti zjistí, že si vypracované těsto mohou rozdělit na několik částí, z nichž začnou tvořit chlebánky. Děti si osvojí postup zkoušky propečení se špejlí, když zkoumají, zda je chlebánek již upečený.



Rozvoj specifických psychomotorických oblastí Těsto musí být dobře zpracované, aby se nerozpadalo nebo nebylo příliš tuhé. Při vytváření různých tvarů z těsta se pak prokáže stupeň psychomotorického rozvoje u modelování a dobrá nápodoba nebo představivost.

Afektivní cíle Rozvíjené hodnoty, postoje, vztahy: 



Ocenění, důležitost a pozitivní postoj k ekologické likvidaci

zbytků, bez ekologické zátěže. 


dovednosti uspořádání pracovního místa při jakékoliv lidské činnosti.

33















Ocenění, důležitost a kladný postoj k hospodaření s penězi

při (jakémkoliv) nákupu potravin. 

Ocenění, důležitost a kladný postoj k vynaložení úsilí

druhých při výrobě potravinových produktů.

Pracovní postup V misce smícháme žitnou mouku, vodu a kvasnice a vařečkou dobře promícháme. Misku pak na hodinu odložíme na teplé místo. Před následnou přípravou těsta rozehřejeme troubu na 180°C. Po vykynutí těsta přidáme hladkou mouku, sůl a kmín a opět vypracujeme ve vláčné těsto. To pak z misky vyklopíme na pracovní desku posypanou hladkou

34

moukou a vypracujeme z něj velký válec, který rozkrojíme na několik meších kousků, ze kterých tvarujeme či vyválíme potřebné tvary.


Mámeli vymodelované do různých podob všechno těsto, položíme je na plech vyložený pečícím papírem. Zde je ještě necháme chvilku odpočinout; zatím je lehce můžeme zvlhčit vodou a dozdobit mákem. Asi po deseti minutách vložíme plech do trouby a zhruba 45 minut chlebánky pečeme. Po vyjmutí z trouby je necháme vychladnout a můžeme konzumovat.

35





Rychlejší a šikovnější žáci mohou pomoci druhému nebo mohou uklidit na pracovišti (likvidace přebytečné mouky,…). Schopnější děti si mohou vyrobit více chlebánků.



Pokoušeli jsme se zajistit optimální podmínky pro vzejití kvásku. V troubě jsme pozorovali těsto a zjišťovali, zda je už upečené. 


Co všechno bychom z těsta mohli upéct? Vypracovali bychom těsto, kdyby nám kvásek nevzešel?

36

2.3 Námět č. 3

Příprava na hodinu 

Tématický celek Práce s drobným materiálem – modelování z keramické hlíny.



Pracovní námět Keramický ptáček.



Pomůcky Budeme potřebovat čtvrtky, tužku, nůžky, keramickou hlínu, vodu, podložku (prkýnko), váleček na těsto, hadr, kuchyňskou špachtli, dírkovačku, drát, provázek, štětec a temperové barvy.



Použité metody Motivační a instruktážní metoda.



Organizační forma Děti pracují individuálně; každý si tak vyrobí svůj vlastní keramický výrobek; při procesu vypalování je nápomocen učitel, děti se nedostanou do přímého kontaktu s vypalovací keramickou pecí.



Bezpečnost a hygiena Na pracovišti dodržujeme pořádek. Máme vhodné pracovní oblečení, kolem keramické pece se pohybujeme s maximální obezřetností.


Poznatky o vlastnostech použitých materiálů, nástrojů, nářadí, pomůcek

37

Hlína je dobře tvárná, jeli mokrá. Lépe se i zpracovává válečkem. Špachtle je velmi ostrá, ideální ale při ořezávání přebytečné hlíny. Se samotnou keramickou pecí se děti dostanou do kontaktu pouze při vkládání a vyjímání plechů s chlebánky.



Poznatky vyplývající z technologického postupu Hlína nesmí být rozválená na příliš tenký plát, aby se tvar nerozpadnul nebo po vypálení nezlomil. Otvory dírkovačkou musíme vytvořit před vypálením, dokud je hlína ještě tvárná. Naopak temperami zdobíme výrobek až po vypálení.



Poznatky z jiných předmětů Pokud děti doma přihlížejí práci v kuchyni nebo se na ní podílí spolu s rodiči, bude pro ně snazší manipulace s válečkem na těsto. Při odhadu velikosti tloušťky hliněného „těsta“ si vypomůžou znalostmi z matematiky – hlínu totiž vyválíme na max. 0,5cm tlustou placku.



Nová technická terminologie Novými pojmy mohou být pro děti špachtle, dírkovačka, keramická pec. Jak fungují a k čemu slouží, zjistí při kontaktu s nimi.



Systém poznatků o průběhu technologického postupu Děti si po prostudování pracovního postupu uvědomí, že musí bezpodmínečně dodržovat jeho jednotlivé kroky.



Poznatky z bezpečnosti a hygieny práce

38

Práce s hlínou je náročná na udržení pořádku, obzvlášť při zašpinění oblečení. Dáváme pozor při práci se špachtlí, hrozí úraz říznutím. Při manipulaci s drátem dbáme nejen na sebe, ale i na své okolí. K vypalovací peci se děti nepřibližují.


Zvládnutí dílčího technologického kroku Nejprve si děti musí vytvořit šablony ptáčka. To učiní vystřihnutím patřičného tvaru ze čtvrtky. Nejdůležitější částí celého výrobního procesu je dobře zpracovaná hlína a její následné vyválení. Měla by vzniknout vrstva o tloušťce 0,5cm.



Rozvoj specifických psychomotorických oblastí Je potřeba přesně vystřihnout šablony. Ještě větší přesnosti je zapotřebí při ořezávání hlíny kuchyňskou špachtlí. Při zdobení temperami se rozvíjí nápaditost, originalita a fantazie dětí.





materiálů ve škole a k ekologické likvidaci zbytků, bez ekologické zátěže.

39














materiálu na činnost, která má významný vliv na výsledek této činnosti. 





Ocenění, důležitost a kladný postoj k zušlechťování

školního i domácího prostředí. 

Ocenění, důležitost a kladný postoj ke zbytečnému plýtvání

potřebného materiálu.

Pracovní postup

40

Nejprve si pomocí tužky a nůžek připravíme ze čtvrtky šablony ptáčka – tělo, křídlo (pouze jedno, obrázek bude vystavován jen z jedné strany), nohy. Pak z keramické hlíny připravíme tvárnou hmotu, kterou umístíme na prkýnko. Vyválíme ji (stejně jako těsto) na placku o tloušťce max. 0,5cm.

Obr. č. 5. Zdroj: http://www.zsplovarna.ji.cz/

Na rozválenou hlínu přiložíme šablony a špachtlí je ořízneme. Pomocí dírkovačky uděláme dva otvory v horní části těla (na provázek na zavěšení), jednu dole na zavěšení nožiček a po jedné na každé noze k přichycení k tělu. Všechny části umístíme na plech, který dá učitel do vypalovací pece. Následující den, když už je pec vychladlá, vyjmeme všechny díly z plechu. Plochu křídla a těla zdrsníme (poškrábeme) a

41

potřeme šlikrem (hlína rozmíchaná ve vodě). jednotlivé části nabarvíme temperami. Posledním krokem je protažení drátu nohama a jeho upevnění a zavěšení ptáčka na provázek.

Obr. č. 6. Zdroj: http://www.zsplovarna.ji.cz/




Rychlejší a šikovnější žáci mohou pomoci druhému.



Děti se setkají s dalším přírodním materiálem a jeho vlastnostmi – s hlínou se pracuje lépe, jeli navlhčená. Hliněná hmota se nesmí příliš rozválet, bude tenká a roztrhne se. Díry musíme udělat ještě do

42

měkkého těsta, po vypálení už není šance keramiku propíchnout. Děti sledují vyučujícího, jak si počíná při manipulaci s vypalovací pecí.




Jakým způsobem můžeme ještě hlínu využít? Při kterých praktických činnostech můžeme použít nástroje (váleček, špachtle, dírkovačka), se kterými jsme se dnes setkali poprvé?

43

2.4 Námět č. 4 Příprava na hodinu 

Tématický celek Práce s drobným materiálem – textilní pes ze starých ponožek.



Pracovní námět Ponožkový pes



Pomůcky Budeme potřebovat jeden pár ponožek, nůžky, jehlu a nit, vatelín nebo kousky látky na výplň, knoflíky a stužku.



Použité metody Instruktážní metoda.



Organizační forma Děti pracují individuálně; každý si tak vyrobí svůj vlastní výrobek.



Bezpečnost a hygiena Na pracovišti dodržujeme pořádek. Při práci s jehlou jsme maximálně obezřetní.


Poznatky o vlastnostech použitých materiálů, nástrojů, nářadí, pomůcek Textilie výborně zúročí svou recyklovatelnou vlastnost. Výrobek se bude moci prát.



Poznatky vyplývající z technologického postupu

44

Látka se dá lehce rozstřihnout. Při vyplňování těla pejska musíme hustit látku či vatelín těsně k sobě, aby nevznikala „hluchá“ místa. Při sešívání použijeme dvojitou nit, stehy tak budou pevnější. 

Nová technická terminologie Co je vatelín? K čemu slouží? Vatelín je měkká, pružná textilie, funguje jako výplňkový hřejivý materiál.



Systém poznatků o průběhu technologického postupu Děti si po prostudování pracovního postupu uvědomí, že musí bezpodmínečně dodržovat jeho jednotlivé kroky.



Poznatky z bezpečnosti a hygieny práce Při manipulaci s nůžkami musíme dávat pozor, abychom se nestříhli do prstu. Podobně pak při šití se chováme s jehlou v ruce tak, abychom nezranili sebe nebo někoho ve svém okolí. Na pracovišti se snažíme dodržovat pořádek, obzvlášť při práci s vatelínem.


Zvládnutí dílčího technologického kroku Při stříhání ponožek na jednotlivé kousky – části těla psa si děti uvědomí jeho proporcionalitu. Vatelínu není třeba velké množství, pejsek nebude větší než 20cm. Při šití používáme takovou přiměřenou délku nitě, aby se nám často nezauzlovala (pokud bude příliš dlouhá), nebo abychom nemuseli často navlékat nové a nové nitě (při velmi krátké délce). Velikost knoflíků volíme na základě velikosti pejska.

45



Rozvoj specifických psychomotorických oblastí Musíme si nejdřív na ponožce pečlivě rozvrhnout jednotlivé části. Po rozstřihání již nebude oprava možná. Párové části těla by měly být stejně velké. Při navlékání nitě do ucha jehly se děti procvičí v přesnosti a trpělivosti. K tomu přispěje i precizní přišití knoflíků.


Ocenění, důležitost a kladný postoj k ochotě pomáhat

druhým (v tomto případě handicapovaným lidem). 

Ocenění, důležitost a kladný postoj k rozvoji empatie a

solidarity. 

Ocenění, důležitost a kladný postoj k tomu, že nejsme

neteční k okolí a aktivně se podílíme na spolupráci s fyzicky znevýhodněnými lidmi, potažmo respektujeme každou živou bytost. 

Ocenění, důležitost a kladný postoj k úctě ke svému

vlastnímu zdraví. 

Ocenění, důležitost a kladný postoj k využívání materiálů,

které lze pro tvořivou práci recyklovat nebo užití již zdánlivě odpadových materiálů, kterým lze navrátit užitnou hodnotu. 


materiálů ve škole a k ekologické likvidaci zbytků, bez ekologické zátěže.

46












materiálu na činnost, která má významný vliv na výsledek této činnosti. 


práce druhých lidí.

47

Pracovní postup Ponožky rozstřiháme podle následujícího schématu.

Obr. č. 7. Zdroj: http://ponozkovypes.cz/

Část Zadní nohy a Tělo otočíme patou nahoru a rozstřihneme ji po celé její délce až k patě. Ponožku otočíme naruby, sešijeme, otočíme zpátky na líc a začneme vycpávat vatelínem či kousky jiné látky. Hlavu taktéž otočíme patou nahoru, navlečeme si ji na ruku, uchopíme tělo a hlavu přetáhneme přes tělo. Hlavička se tak převrátí naruby a s tělem jí můžeme sešít dohromady. Tu pak stejně jako tělo vycpeme a dotvarujeme s tělem. V místě tlamičky chytneme ponožku mezi prsty a vytvoříme obrácené Y. Začneme sešívat čumáček a pokračujeme směrem dolů k tlamičce. Před úplným zašitím dovycpeme hlavičku a tlamičku úplně zašijeme. Stejný postup zopakujeme u ocásku předních

48

nožiček – otočíme je naruby, částečně sešijeme, vycpeme a přišijeme k tělu s tím, že roztřepené okraje založíme dovnitř. Ouška bez vycpání sešijeme (jejich rozstřihnuté okraje) a přišijeme k hlavě. Knoflíky (oči a čumáček) přišijeme na hlavu pejska. V posledním kroku přivážeme stužku kolem krku jako obojek. Na závěr můžeme pejska pojmenovat.

Obr. č. 8. Zdroj: http://ponozkovypes.cz/




Pro rychlejší a šikovnější žáky vymyslíme náhradní činnost v podobě např. pomoci druhému nebo úklidu po třídě. Schopnější děti mohou vyrobit dva pejsky. Děti, které sedí spolu v lavici, si mohou navzájem vyměnit jednu ponožku, pejsek bude tak pestřejší a zajímavější.



49

Vatelín či jinou látku musíme hustit hodně k sobě, aby v těle pejska nevznikala propadlá místa. Stehy utahujeme, aby se roztřepené okraje nedostaly ven a nevypadla tak výplň. 


Společně si povíme o tom, jakým způsobem probíhá výcvik asistenčních psů, na který přispějí naši ponožkoví psi. Jak potom funguje vztah asistenční pes a handicapovaný člověk?

50

ZÁVĚR Úkolem mé závěrečné práce bylo zjistit, jaký vliv mají praktické činnosti na rozvoj hodnotové orientace u dětí. Dnešní proces výchovy a vzdělávání si klade za cíl všestranně vybavit dítě do života; snaží se, aby disponovalo takovými kompetencemi, které plně využije ve svém životě. Tuto tendenci ve vzdělávání podporuje Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, který je na dítě zaměřen takovým způsobem, aby získalo během školního vyučování nejen důležité vědomosti, dovednosti a schopnosti, ale aby si zároveň utvářelo takové postoje a názory, které z něj učiní slušného, morálně nezávadného a hodnotově kvalitně orientovaného člověka, jenž je schopný akceptovat a spoluvytvářet naši demokratickou společnost. Právě poslední zmiňované – rozvoj hodnotové orientace u dětí, na němž se podílí praktické činnosti, bylo předmětem zkoumání této práce. Obzvlášť v dnešní moderní společnosti, kdy se každodenně můžeme setkat s nezdravou touhou po bohatství, násilím či agresí, apatií vůči problémům ostatních, je nesmírně důležité, abychom u dětí probudili a rozvíjeli touhu po toleranci, empatii, schopnost a ochotu pomoci druhým, umění sociálního cítění. Chceme přeci, aby naše děti byly právě takové; jsou to ony, které budou utvářet budoucnost nás všech. A vzhledem k tomu, že je dnes již obvyklým jevem ve společnosti nedostatek času rodičů na své děti, snaží se tento deficit zmírnit výchovněvzdělávací instituce – škola.

51

Jak bylo zmíněno již výše, právě praktické činnosti se plnou měrou podílí na utváření hodnotové orientace. V této práci byly tedy navrženy čtyři náměty, které podněcují a rozvíjí dětské postoje, názory a jejich hodnoty. Všechna témata jsou výborná k rozvoji psychomotorických schopností žáků, ale především učí děti během realizace každé činnosti zachování svého zdraví i zdraví svého okolí, ohleduplnost, správnou komunikaci s ostatními, empatii, ochotu pomáhat, zájem o životní prostředí. Z počátku bylo poměrně těžké vymyslet a začlenit do výuky takové náměty, které by tyto hodnoty u dětí rozvíjely. Pak jsem si ale vzpomněla, jak jsme sami, coby děti na I. stupni ZŠ, vyráběli misku z obnovitelných zdrojů, barevně vyzdobili a naplnili ji suchými květinami, a nápad na praktické činnosti byl na světě. Žáci ve škole byli z aktivity nadšení, a naprosto přirozeně jsme tak mohli získat výše popsané postoje a hodnoty. Největším přínosem v tomto směru je námět číslo 4 Ponožkový pes, který rozvíjí toleranci, empatii a ochotu pomoci druhým. Poté, co jsem sdělila dětem svůj záměr – ušijeme pejsky z ponožek, které následně zašleme organizaci, jež se podílí na výcviku asistenčních psů pro handicapované – propadly obrovskému nadšení a všechny, i ty méně zručné, se s chutí pustily do práce. Tento okamžik byl pro mě jasným signálem, že praktické činnosti mohou fungovat i trochu jinak, než jenom jako možnost vyrobit něco pěkného. Jsem přesvědčena, že má smysl vést děti nejen k prosociálnímu cítění, ale všeobecně k hodnotám, postojům a názorům. Máli někdo šanci změnit společnost k lepšímu, pak je to člověk, který má pevně ukotvené morální hodnoty a ví, jak s nimi ve svém životě zacházet.

52

SEZNAM ZDROJŮ 1. ČÁP, J., MAREŠ, J. Psychologie pro učitele. 2. vyd. Praha: Portál, 2007, s. 656. ISBN 9788073672737. 2. PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. 1. vyd. Praha: Portál, 1995, s. 292. ISBN 8071780294. 3. FONTANA, D. Psychologie ve školní praxi. 1. vyd. Praha: Portál, 1997, s. 384. ISBN 8071780634. 4. ČÁP, J. Psychologie výchovy a vyučování. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1993, s. 416. ISBN 8070665343. 5. EYROVI, L. a R. Jak naučit děti hodnotám. 3. vyd. Praha: Portál, 2013, s. 160. ISBN 9788026203995. 6. HASS, A. Morální inteligence. 1. vyd. Praha: Columbus, 1999, s. 158. ISBN 8072490109. 7. CAKIRPALOGLU, P. Psychologie hodnot. Votobia, 2004, s. 429. ISBN 80 72201956. 8. KALHOUS, Z., OBST, O. Školní didaktika. 1. vyd. Praha: Portál, 2002, s. 447. ISBN 807178253X. 9. KOLLÁRIKOVÁ, Z., PUPALA, B. Předškolní a primární pedagogika. Predškolská a elementárna pedagogika. 1. vyd. Praha: Portál, 2001, s. 456. ISBN 8071785857. 10. ROUČOVÁ, E. Technické práce s didaktikou 1. [cit. 20151213] Dostupné na www. http://moodle.pf.jcu.cz/course/view.php?id=226

53

11. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Jihlava: ZŠ Jihlava, Nad Plovárnou 5, 2011. [cit. 20151213]. Dostupné na www: http://www.zsplovarna.ji.cz/ 12. Chaloupky. Okříšky, 2010 – 2015. [cit. 20151213]. Dostupné na www: http://www.chaloupky.cz/cs/ 13. Ponožkový pes. Praha. [cit. 20151213]. Dostupné na www: http://www.ponozkovypes.cz/index.php

54

Praktické činnosti jako prostor pro rozvoj

Recommend Documents