LES JAKO ŽIVOTNÍ PROSTOR

MILESTONE 08

LES JAKO ŽIVOTNÍ PROSTOR within the framework of the EU-funded project "ACT WELLL!"

VÝUKOVÝ PROGRAM PRO MATEŘSKÉ ŠKOLY (METODOLOGICKÝ KONCEPT)

Iva Křenovská Brno, June 2014

AW! Milník08 – výukový program pro mateřské školy(metodologický koncept)

LIPKA-ŠKOLSKÉ ZAŘÍZENÍ PRO ENVIRONMENTÁLNÍ VZDĚLÁVÁNÍ Lipová 20,602 00 Brno

MILESTONE 08

LES JAKO ŽIVOTNÍ PROSTOR within the framework of the EU-funded project "ACT WELLL!"

VÝUKOVÝ PROGRAM PRO MATEŘSKÉ ŠKOLY (METODOLOGICKÝ KONCEPT)

OBSAH 3 - ÚVODNÍ ÚDAJE 5 - DŘEVĚNÁ SYMFONIE (ZASTAVENÍ LNS Č.1) 7 - PŘÍBĚHY TISKNUTÉ DO HLÍNY (ZASTAVENÍ LNS Č.2) 9 - BROUK KŮROVEC (ZASTAVENÍ LNS Č.4) 14 - ZMIZET Z OČÍ (ZASTAVENÍ LNS Č.5) 19 - ŘEKA A ČLOVĚK (ZASTAVENÍ LNS Č.7)

© Křenovská | June '14

2 | 21


ÚVODNÍ ÚDAJE LESNÍ NAUČNÁ STEZKA PRO MŠ

Děti se mohou vydat po stopách lesních zvířat, seznámit se s broukem kůrovcem a jeho rodinou, dozvědět se, proč mají někteří motýli na křídlech oči, zahrát si na dendrofon nebo vyzkoušet, jakou sílu má voda.

Rozšířená anotace: Děti zkoumají akustické vlastnosti dřeva a paličkami rozehrají dřevěný dendrofon, pomocí rytmických říkanek se seznámí s některými druhy stromů. Seznámí se se stopami některých lesních živočichů a vydají se stopy hledat. Formou didaktických her se seznámí s životem a vývojem lýkožrouta smrkového a hledají jeho požerky. Poznají různé maskovací strategie živočichů a pomocí didaktických her si některé z nich vyzkouší. Na funkčním modelu říčních koryt si prakticky vyzkouší, jakou má sílu voda. Čas programu: 3 hodiny včetně přestávky Cílová skupina: MŠ Optimální počet účastníků: 15 – 30 Místo začátku a konce programu – popis místa: Program začíná a končí na pracovišti Jezírko. Program je terénní. Požadavky na účastníky: terénní oblečení a dobrá terénní obuv, pláštěnka, přezůvky, svačina, pití, podle počasí přibalte gumáky. Cena: lektorovaná varianta 80 Kč /účastník, 40 Kč / účastník samoobslužná varianta


3 | 21


Cíle programu

1.

Environmentální rozměr programu:

Děti se seznámí s funkcí a významem lýkožrouta smrkového v přírodě. Program vede děti k uvědomění si rozmanitosti přírody a přizpůsobení živočichů a rostlin svému prostředí. 2.

Výstupy

Dítě

•

•

popíše vlastnosti dřeva

•

popíše stopy minimálně dvou lesních živočichů,

•

popíše úlohu lýkožrouta smrkového v přírodě lese,

•

popíše stavbu těla a vývojová stadia lýkožrouta smrkového,

•

vysvětlí rozdíl mezi ochranným a výstražným zbarvením.

Zařazení dle RVP:

1. Vzdělávací oblast: Dítě a svět 2. Rozvíjené klíčové kompetence: Kompetence k učení Kompetence komunikativní


4 | 21


DŘEVĚNÁ SYMFONIE (ZASTAVENÍ LNS Č.1) Tip na udržení pozornosti dětí – domluva pravidel Mají-li děti v rukou paličky, často nevidí ani neslyší a projevují své tvůrčí schopnosti. Je tedy vhodné domluvit si předem jasný signál, který znamená: Teď přestaňte a poslouchejte! Například jakmile učitel zvedne ruku s paličkou nahoru, musí tak učinit i děti. Anebo všichni ztichnou, když učitel zazvoní na zvoneček.

Aktivita 1: Seznámení s dendrofonem Učitel děti seznámí s různými nástroji a ukáže jim, jak zní. Zeptá se dětí, jestli jim zvuky připomínají něco z přírody (dešťová hůl – cinkání kapek, dutý akátový kmen – ťukání datla či strakapouda, kmen s vroubkováním – skřehotání žab, chrochtání divokých prasat…). Poté dětem rozdá paličky a děti si jednotlivé nástroje samy vyzkouší.

Aktivita 2: Předávání rytmu Zvládnete zopakovat zvuk, který slyšíte? Učitel i děti mají každý po jedné paličce a stojí kolem dendrofonu. Učitel vyťukává do dendrofonu jednoduchý rytmický motiv a mění jeho rychlost a hlasitost – pomalé ťukání, rychlé ťukání, hlasité ťukání, tiché ťukání. Děti po učiteli zvuk společně zopakují. Pokud se dětem nedaří opakování zvuků, začneme jednodušší variantou – ťukneme jednou, děti zvuk zopakují, ťukneme dvakrát, děti opět zopakují a tak můžeme pokračovat dále a různě měnit hlasitost.

Aktivita 3: Ťukání do rytmu Máte rádi básničky a písničky? A zvládnete při nich vyťukávat správný rytmus? Zeptáme se dětí, jakou znají básničku nebo písničku. Učitel dětem předříkává jednoduché básničky nebo písničky, které děti znají, a děti ťukají do rytmu. Můžou recitovat a zpívat společně s učitelem, případně učitel sloku začne a děti ji samy dokončí. Příklad: učitel předzpívá a vyťuká: „Já mám koně, vraný koně,“ a děti dozpívají a vyťukají: „to jsou koně mý“. Další možností je rozdělit děti na dvě poloviny, které se v ťukání a zpívání střídají – např. první skupina: „Já do lesa nepojedu“ a druhá skupina: „já do lesa nepůjdu“ nebo první skupina: „Kočka leze dírou“ a druhá skupina: „pes oknem, pes oknem“ atd.


5 | 21


Aktivita 4: Štronzo Pojďme se zahrát starou hereckou hru štronzo! Učitel ťuká paličkami a děti se pohybují do rytmu. Učitel nejdříve ťuká pomalu a děti se i pomalu pohybují, postupně se ale ťukání zrychluje a stejně tak se zrychluje i pohyb dětí. Jakmile ťukání ustane, musí děti v pohybu ustrnout a zůstat nehybně stát až do doby, než učitel začne znovu ťukat.

Aktivita 5: Na veverky a kuny Pomůcky: šátky na označení hnízd, obrázek kuny, dřívka na ťukání (pouze pro učitele)

Už jste někdy viděli veverku? Že to není vůbec jednoduché? Ony veverky jsou hodně plaché, však na ně taky v lese číhají mnohá nebezpečí. Třeba mlsná kuna nebo bleskově rychlý jestřáb. Proto si veverky jen zřídka pochutnávají na nějaké dobrotě, třeba na šiškách, žaludech nebo houbách na zemi a raději se schovávají v korunách stromů. Přemístíme se s dětmi do lesa nad dendrofonem. Pro hru je dobré zvolit místo výše v lese cestou k zastavení č. 2, směrem do kopce po úzké pěšině (ideálně až nahoře na rozcestí). Není zde tak velké množství šišek na jednom místě, děti (veverky) to tedy nemají tak jednoduché a více se vyběhají. Děti se rozdělí do skupin po 2-4 (dle celkového počtu dětí) a promění se na veverky, které si vytváří zásobu šišek na zimu. Každá skupina položí svůj šátek na místo, kam si bude šišky jednu po druhé nosit. Hledat v lese šišky a nosit si je do hnízd můžou ovšem veverky pouze v případě, že je v lese bezpečno. To poznají podle toho, že učitel o sebe hlasitě ťuká dřívky – představuje tak strakapouda, který nerušeně ťuká do stromů a hledá larvy hmyzu. V jednu chvíli ale učitel ťukat přestane, vykřikne „Pozor, kuna!“ a zvedne obrázek s kunou - to signalizuje, že je nablízku kuna. Strakapoud je tedy vyplašen a přestává ťukat. Veverky se musí rychle před kunou schovat za strom tak, aby nebyly vidět. Vylézt a znovu sbírat můžou až poté, co hrozba pomine. To poznají podle toho, že učitel začne znovu ťukat.


6 | 21


PŘÍBĚHY TISKNUTÉ DO HLÍNY (ZASTAVENÍ LNS Č.2) Aktivita 1: Závody se zvířaty ve skoku dalekém Úkol: Na doskočišti porovnejte svoje sportovní schopnosti s některými skokany z říše zvířat. Dokážete skočit tak daleko jako zajíc? Nebo skáčete jako lasička? Doporučení: Před začátkem aktivity je třeba děti upozornit, aby po doskoku ihned doskočiště opustily a nevracely se doskočištěm zpět, jinak hrozí, že budou sraženy dalším skokanem.

Aktivita 2: Najděte stopy vašeho zvířete Pomůcky: obrázky živočichů z hlavního panelu s otiskem jejich tlapky Příprava: Každé dítě si z pytlíčku vylosuje jednu kartičku s obrázkem zvířete a otiskem tlapky. Děti, které si vylosovaly stejný obrázek, vytvoří skupinu. Obrázek si pro usnadnění ponechávají po celou aktivitu. Vydejte se do lesa, kde ve svahu směrem nalevo od panelu naleznete stopy různých živočichů. Vyhledejte otisky tlapek svého zvířete, určete, kde stopa začíná a kde končí. Popřemýšlejte, jaké dobrodružství mohl váš živočich po cestě zažít. Představte pak ostatním dětem, co jste vystopovali. Jakmile máte hotovo, můžete si u učitele vylosovat jiný obrázek a stopovat dál.

Učitel se ptá: 1. Odkud šel? 2. Kam dorazil? 3. Hledal něco k snědku? 4. Potkal někoho cestou? 5. Bylo to přátelské setkání? 6. Utíkal snad před někým? 7. Vylezl na strom? 8. Uletěl? Upozornění: Prosíme, nešlapte po stopách!


7 | 21


Aktivita 3: Pojďme si zahopkat Zajíc má zajímavý způsob skákání. Při skoku předkládá zadní nohy před přední a zadní nohy se potom ve stopě obtiskují před předními. Říkáme tomu hopkování. Pojďme si to vyzkoušet!

Aktivita 4: Živočich z přírodnin Úkol: Najděte si vhodné místo a vytvořte ve skupinkách z přírodnin (větviček, listí, kamínků…) živočicha, kterého jste stopovali.

Aktivita 5: Liška na lovu Pomůcky: zvířecí uši, zalaminovaná básnička, čtyři barevné šátky na označení „domečku“ Příprava: Děti se promění v zaječí mláďata. Každé dostane zaječí uši, aby dobře slyšelo případného nepřítele. Učitel bude představovat hladovou lišku a dostane uši liščí, aby dobře slyšel, kde se pohybuje jeho kořist. V okruhu několika metrů označí učitel šátkem čtyři stromy. Ty budou představovat zaječí úkryt („domeček“). Hra: Děti vytvoří kruh, učitel (liška) stojí uprostřed kruhu. Liška předříkává básničku. Pokud si zajíčci básničku zapamatují, můžou předříkávat společně s liškou:

Já jsem liška, krásná, silná, pověst o mně není mylná, v bříšku už mi zase kručí, utíkejte – na mou duši! Když se liška dostane na konec básničky a vyřkne slovo „duši!“, začíná lov. Zajíčci se dají na úprk, liška vybíhá za nimi a snaží se nějakého zajíčka ulovit. Jakmile se jí to podaří, začíná další kolo. Zajíčci se můžou před liškou schovat do domečku (strom označený šátkem), kam na ně liška nemůže. Uloveným zajíčkům můžeme rozdat liščí uši a proměnit je v další lišky, které stojí s učitelem uprostřed kruhu.


8 | 21


BROUK KŮROVEC (ZASTAVENÍ LNS Č.4) Aktivita 1: Rodina lýkožrouta Pomůcky: rozstříhané obrázky s vývojovými stádii lýkožrouta (každé stádium označené jinou barvou): vajíčko (modrá), larva (žlutá), kukla (růžová), dospělý brouk (zelená) Kdo je u lýkožroutů nejmladší a kdo nejstarší? Jak se rodí malí lýkožrouti? A co se s lýkožroutími dětičkami děje, než se přemění v dospělého brouka? Příprava: Učitel rozhází v lese rozstříhané obrázky vajíčka, larvy, kukly a dospělého brouka. Děti rozdělí do skupin a každé skupince přidělí barvu (modrá, žlutá, růžová, zelená). Jedna skupina bude tedy skládat vajíčko, druhá larvu, třetí kuklu a poslední dospělého brouka. Pokud jsou děti hodně malé, dáme skupince jeden ústřižek obrázku dané barvy jako vzor, aby věděly, jakou barvu mají sbírat. Úkol: Najděte v lese všechny ústřižky, které mají takovou barvu, jaká byla vaší skupince přidělena, a poskládejte z nich obrázek. Co je na obrázku? A co mají na obrázku děti z ostatních skupinek? Jak jsou obrázky správně za sebou?


9 | 21


Aktivita 1: Rodina lýkožrouta – jednodušší varianta s nerozstříhanými obrázky Pomůcky: různě barevné sady obrázků s vývojovými stádii lýkožrouta: vajíčko, larva, kukla, dospělý brouk Čím vším musí kůrovec projít, než se z něj stane dospělý brouk? Jak vypadá brouk kůrovec, když přijde na svět? A co se s ním děje potom? Příprava: Učitel rozhází v lese různě barevné sady obrázků vývojových stádií brouka kůrovce. Každá sada obsahuje obrázek vajíčka, larvy, kukly a dospělého brouka). Učitel děti rozdělí do skupinek (počet skupinek = počet barev = počet sad obrázků) a každé skupince přidělí barvu (modrá, žlutá, růžová, zelená). Úkol: Najděte v lese všechny obrázky, které mají barvu, jaká byla vaší skupince přidělena. Poznáte, co na nich je? Poskládejte vaše čtyři obrázky ve správném pořadí. Tip: Během skládání, kdy jsou děti zabrané do práce, je vhodná doba na to, aby si učitel nachystal aktivitu Chutné larvy brouka kůrovce.


10 | 21


Aktivita 2: Jak se bydlí u kůrovců Prozkoumejte, co se děje v požerku kůrovce na panelu. Učitel se může ptát a zároveň ukazovat na kartičkách: Kde jsou uložena vajíčka? Kde lezou larvičky i větší larvy? Kde jsou už larvy zakuklené? Kde se vylíhli mladí brouci? Kde jsou spolu dospělí brouci? K této aktivitě se nevejde společně mnoho dětí. Ostatní by proto mohly dostat do ruky lupu a prozkoumat skutečné chodbičky kůrovců na vystavených kmenech či kůrách.

Aktivita 3: Kdo to ťuká? Jak jste viděli, larvy kůrovců žijí v chodbičkách pod kůrou stromů. Na těchto larvičkách si pochutnávají datlovití ptáci, například strakapoud, žluna, nebo datel, kteří je svým zobákem obratně vytesávají z kmenů stromů. Podívejte se dobře na stojící stromy kolem sebe. Najdete tři ptáky s velkým zobákem, kteří hledají larvy kůrovců? Každý je trochu jiný. Čím se od sebe liší? Čím jsou si ale podobní?

Aktivita 4: Chutné larvy brouka kůrovce Pomůcky: ponožkové larvy – poschovávat v lese během některé z předchozích aktivit

A teď si zahrajte na strakapoudy a vydejte se hledat larvy kůrovců. Protože i vy jste větší než opravdický strakapoud, jsou také larvy, které hledáte, větší než ty, co žijí v chodbičkách pod kůrou stromů. Děti představují strakapoudy a na pokyn učitele se rozběhnou larvy hledat. S nalezenou larvou se vrací zpět k učiteli. Strakapoud může přenášet vždy pouze jednu larvu. Až ji odloží u učitele, může vyrazit pro další.


11 | 21


Aktivita 5: U larvy v chodbičce Pomůcky: ponožkové larvy

Hned co se larva lýkožrouta vylíhne z vajíčka, začíná se krmit lýkem a vykousává v něm chodbičky. Jak larva roste, rozšiřují se postupně i chodbičky. Jakmile je larvička pořádně vykrmená, vykouše si na konci své chodby komůrku, ve které se zakuklí. Pojďme larvě takovou chodbičku postavit! Učitel rozdělí děti do dvojic (nebo do větších skupin) a každé dvojici dá jednu ponožkovou larvu. Úkolem dětí je larvě postavit z klacíků larvální chodbičku. Chodbičku můžou různě klikatit a na jejím konci můžou larvě postavit kukelní komůrku. Inspiraci děti naleznou na požerku lýkožrouta na panelu nebo na vystavených kmenech či kůrách. Za larvu poté můžou ostatním jejich chodbičku představit, ukázat, jak si v ní larva žije, jak jí obratně prolézá….

Aktivita 6: Slepá bába Pomůcky: šátek, dřevěné paličky

Při procházce lesem můžeme často zaslechnout povědomé ťukání. To strakapoudi hledají potravu. Pod kůru nevidí, ale poklepem zobákem podle zvuku snadno zjistí, kde je schovaná nějaká hmyzí pochoutka a kde se naopak nemá cenu vůbec namáhat. Všichni se drží za ruce v kruhu. Kruh představuje les, kde strakapoud hledá potravu. Dětem je často potřeba zdůraznit, že stromy v lese stojí potichu a pouze vytvářejí bezpečný prostor pro strakapouda, který má zavázané oči, aby se nebál a neublížil si. Uvnitř je jedno dítě se zavázanýma očima jako strakapoud, další dvě až tři děti, které představují larvy. Strakapoud zaťuká dřívky a larvy na to zavolají „vrzi vrzi“. Strakapoud podle sluchu chytá larvy, které se může pohybovat jen v kruhu. Strakapoud může signál vydat pouze třikrát. Pokud se mu žádnou z larev nepodaří chytit, je bez večeře a strakapoudi se vymění.


12 | 21


Aktivita 7: Strakapoudí zobáky Pomůcky: kousky prádelní šňůry (larvy), zelené kusy látky (stromy), misky, kolíčky, šátky na označení jestřábů

Stejně jako ostatní datlovití ptáci, využívá strakapoud při lovení hmyzu z chodbiček pod kůrou stromů svůj silný zobák a dlouhý, vymrštitelný jazyk. Ten je schopen vystrčit až do čtyřnásobné délky zobáku. Příprava: Před začátkem hry rozprostřeme na libovolná místa několik zelených kusů látky symbolizujících stromy a na ně vysypeme kousky prádelní šňůry, představující larvy hmyzu. „Stromy“ je lepší něčím zatížit. Pokud máme starší děti, můžeme „stromy“ schovat tak, aby nebyly přímo na očích a děti je musely nejdříve najít. Úkol: Děti se rozdělí do skupin po 3-4 a promění se ve strakapoudy, kteří zobákem vytesávají podkorní hmyz. Každá skupinka dostane jednu misku (= hnízdo), kterou si položí na místo určené učitelem a každé dítě dostane kolíček (= strakapoudí zobák). Děti sbírají jednu larvu po druhé a nosí si je do svého hnízda. Larvy můžou přenášet pouze kolíčkem a vždy pouze po jedné larvě. Jejich úkolem je donést do hnízda co nejvíce larev. Pokud chceme hru více akční, můžeme určit jedno nebo více dětí (dle velikosti skupiny) jako jestřába lesního, který strakapoudy chytá. V tomto případě je třeba zdůraznit, že jestřáb nesmí lovit strakapoudy v blízkosti zelených kusů látky (stromů) při sbírání larev a u hnízd. Pokud je strakapoud chycen, odevzdá „jestřábovi“ kolíček a musí se jít oživit k učiteli (oživení např. za 3 dřepy, oběhnutí stromu atp.). Tip: Hru je lepší hrát v prostupnějším lese. Vhodná je smrková monokultura, kterou nalezneme napravo od cesty vedoucí k zastavení č. 2 (Stopy), asi 50 m od zastavení Brouk kůrovec.

ZMIZET Z OČÍ (ZASTAVENÍ LNS Č.5)


13 | 21


Aktivita 1: Vypátráš všech deset zvířat? V lese blízko vás je ukryto deset zvířat. Zkuste je vypátrat. Při hledání některých z nich vám pomůžou kukátka. Které zvíře není z lesa?

Pomůcka pro učitele: Drobnou pěnkavu najdete na větvi stromu stojícího vpravo od tabule. Puštík sedí též na větvi, ale na stromě vedle cesty o několik metrů dále.

Aktivita 2: Který kamarád má ochranné zbarvení Některá zvířata není snadné v přírodě uvidět, protože mají ochranné zbarvení – splývají s okolím. Který váš kamarád má takovou barvu oblečení, že splývá s lesem? Učitel vybere 1-3 děti, jejichž oblečení má nenápadnou barvu – hnědou, šedou, přírodní zelenou a 1-3 děti s pestrým oblečením. Pošle vybrané děti směrem do lesa, ostatní své kamarády sledují a mají za úkol hlásit, kdo nejvíce splývá s lesem a kdo je v lese nejnápadnější.

Aktivita 3: Schovávaná Jak se umí schovávat děti? Učitel zavře oči, počítá do deseti a děti mají mezitím za úkol schovat se co nejrychleji v lese. Jakmile učitel napočítá do deseti, začíná děti hledat. Ze svého místa se ale může pohnout pouze o tři kroky na každou stranu. Pokud někoho spatří, zavolá jeho jméno. Dítě je odhaleno a musí ze své skrýše vylézt a vrátit se k učiteli. V okamžiku, kdy už nikoho dalšího nevidí, na ukončení kola zazvoní zvonečkem a děti se vrací zpět. Podle vyspělosti skupiny se může s učitelem některé dítě vyměnit. Další variantou je klasická hra na schovávanou, kdy učitel chodí po lese a děti hledá.

Aktivita 4: Najdi si své křídlo


14 | 21


Pomůcky: 8 sad chňapek - motýlích křídel (1 sada po dvou chňapkách = 1 “kompletní motýl“, každý motýlí druh dvakrát), fotografie s názvy motýlů pro potřeby učitele

V České republice žije zhruba 2700 druhů motýlů, z toho asi 150 druhů je denních. Znáte některé z nich? Hra: Učitel se zeptá dětí, zda znají některé naše motýly. Každé dítě nechá následně vylosovat jednu chňapku s nákresem poloviny motýlích křídel. Úkolem dětí je najít kamaráda, který má druhou polovinu těchto křídel a s ním vytvořit dvojici. Ve dvojici se poté tento “kompletní“ motýl rozletí za učitelem, který mu poví jeho celé jméno. Jakmile znají motýli svoje jméno, můžou se představit ostatním.

Návaznost na následující aktivitu: Pozorně si vašeho motýla prohlédněte. Máte snad na křídlech namalované oči? Nebo jsou vaše zadní křídla pestře zbarvená? Zamyslete se, proč je taková kresba či zbarvení pro motýla důležité. Co myslíte, jakého z představovaných motýlů přes den na louce nepotkáte?

Aktivita 5: Motýlí příběh Pojďme si zahrát příběh ze života motýlů! Pomůcky: chňapky (motýlí křídla), ptačí zobák, netopýří uši Úkol: Učitel předčítá příběh, děti ztvárňují motýly, jejichž křídla si vylosovaly, jedno dítě dostane ptačí zobák a představuje strnada, jedno pak netopýří uši a hraje netopýra. Je vhodné se před začátkem aktivity ujistit, zda si děti zapamatovaly název svého motýla. Je krásný červencový den. Slunce stojí vysoko nad obzorem a jeho hřejivé paprsky dopadají na rozkvetlou louku pestře pokrytou kobercem nejrozmanitějších lučních květin. Z různorodé směsice barev až oči přechází a nezkušené oko zde jen těžko rozezná obyvatele tohoto lučního království. Louka je ale přece plná života. Ve stromech podél louky se zabydlel strnad luční. I dobrý pozorovatel jen stěží odhalí


15 | 21


tohoto nenápadného opeřence. Stačí však jen nastražit uši a zaposlouchat se, jak prozpěvuje svoji strnadí písničku. „Cik cik cik cik, cik cik cik cik“, zpívá tento pilný ptačí zpěvák a zvesela poskakuje z jedné větve na druhou. Jeho jednoduchá písnička zní jako cinkání klíčů. Dokonce i noční motýli – přástevníci a stužkonosky našli úkryt na naší louce. Jejich čas ale přijde až po setmění. Zatím nabírají sílu na svá noční dobrodružství a odpočívají ve stínu vzrostlého stromu. Aby je nikdo nerušil, mají svá barevná zadní křídla zasunutá a maskují se svými předními nevýraznými křídly. Ale co se to zablesklo mezi kopretinami? Snad oči nějaké šelmy? Ale ne, vždyť to je hejno vesele poletujících baboček a otakárků! To nám jen barevná kresba na jejich křídlech připomněla pár očí. Motýli čiperně poletují z květu na květ a třepetají svými krásně zbarvenými křídly. Na louce mají doslova královskou hostinu. Přelétávají z květiny na květinu a svými sosáčky nenasytně sají z květů sladký nektar. Po chvíli motýlci usedají do pohodlí voňavých květů, sklápí křídla a na chvíli tak skryjí krásu svých křídel. Na okamžik to vypadá, že samým přejedením snad ani nevzlétnou, jen tu a tam křídla líně rozevřou. Po chvíli odpočinku ale opět hbitě vzlétnout, nastaví křídla slunečním paprskům a rychle letí na další ochutnávku. Nejen motýlům ale věčně kručí v břichu. I strnad, dosud ukrytý v korunách stromů, dostává hlad. Že by si pochutnal na poletujících motýlech? Hladový pták se vydává na lov, ostražitě přelétává nad loukou a hledá, co dobrého by si dal k snědku. Párek baboček právě usedl na květ lučního zvonku a se zavřenými křídly odpočívá. Netrvá dlouho, co si jich pozorný strnad všimne. Už se mu sbíhají sliny na motýlí pochoutku, zamává křídly a rychle se blíží k odpočívajícím motýlům. Babočky ale mají štěstí, včas ucítí nebezpečí, rozevřou křídla a vystraší strnada svými barevnými oky. Pro tuto chvíli odlétá strnad s nepořízenou. Ale moment, kdo se to ukrývá ve stínu stromu? Není to chlupaté, zavalité tělíčko stužkonosky? Strnad zvědavě poletuje kolem odpočívajícího motýla. I stužkonoska má ale s tímto opeřencem svoje zkušenosti, a jakmile zjistí, že ho pták objevil, zastraší ho svítivou červení svých zadních křídel. Strnad se nenasycen vrací do svého úkrytu a rozzlobeně vyzpěvuje svoji písničku. „Však počkejte, motýlci, zítra už se nenechám takhle napálit“ říká si strnad v duchu. Na louku ale pomalu padá večerní šero. Motýli naposledy zatřepetají svými křídly, potěší svět svými překrásnými vzory a pomalu se ukládají k nočnímu odpočinku. Však už jsou po dnešku pořádně unavení. S přicházejícím soumrakem se probouzí další obyvatelé naší louky - přástevníci a stužkonosky. Rozevírají svoje křídla, pořádně je protahují a pomalu se vydávají na průzkum okolí. Po celodenním odpočinku by si i oni dali něco dobrého snědku. Tiše poletují po louce a mávají svými mohutnými křídly.


16 | 21


Pátrají po květinách, které kvetou v noci nebo se na noc otvírají a sosají jejich sladký nektar. I tito velcí noční průzkumníci se ale musí mít na pozoru. Jejich masitá, hustě chlupatá tělíčka jsou lákavou pochoutkou pro noční lovce, třeba netopýry. Zrovna tady jeden letí. Starý netopýr velký právě tiše prolétl noční oblohou. Na lov nočního hmyzu je to odborník. Jeho téměř neslyšný stín bedlivě pátrá po potravě a svýma citlivýma ušima ostražitě vnímá okolní noční krajinu. Netrvá dlouho a netopýr narazí na poletujícího přástevníka. „Ale ne!“ posteskne si netopýr, „to je smůla, vždyť je to přástevník a ten je přece jedovatý, jasně na to upozorňuje svým varovným zbarvením!“ „Zkusím najít něco lepšího k snědku“ nevzdává se netopýr. Po chvíli narazí netopýr na pár chutně vypadajících stužkonosek. I ty o tomto lovci ale moc dobře vědí. Však taky mají výborný sluch. Zpočátku se jen snaží před netopýrem schovat. Netopýr je ale brzy objeví. To už ale motýli složí křídla a padají jako kámen k zemi, rychle pryč z dosahu netopýra. Co se dá dělat, i netopýr dneska nemá nejšťastnější den. Nebo vlastně noc? Ta je ale naštěstí ještě dlouhá a na netopýra v ní ještě čeká mnoho jiných dobrodružství. O tom ale zase někdy jindy…

Aktivita 6: Motýlí honička Pomůcky: chňapky (motýlí křídla), ptačí zobáky

Určitě už jste někdy pozorovali motýly, jak létají z květu na květ a sosají sladký nektar. Tito krásní živočichové musí být ale neustále ve střehu. Číhá na ně totiž řada nepřátel, která si na nich ráda pochutnává. Třeba mlsní ptáci. V nebezpečí proto motýli zastrašují nepřítele zvláštním způsobem. Na křídlech mají namalované velké oči, připomínající oči šelmy. Pokud se nepřítel přiblíží, rozevře motýl rychle křídla a nepřítele tímto hrozivým „pohledem“ vyděsí. Pojďme si to vyzkoušet! Jedná se o klasickou honičku, kterou bude nejlépe hrát na louce u lesa. Učitel zvolí 25 dětí (dle velikosti skupiny), které si nasadí papírový zobák a představují žluny. Ostatní děti dostanou sadu chňapek (motýlích křídel) a promění se v motýly. Žluny se pokouší ulovit co nejvíce motýlů. Motýl se může před chycením zachránit tak, že si dřepne a nastaví žluně svá pestrobarevná okatá křídla, která žlunu vylekají. Žluna poté musí odletět pryč a motýl je pro tuto chvíli zachráněn. Pokud si motýl nestihne dřepnout a nastavit křídla, je chycen a musí jít k učiteli, který ho může nějakým způsobem oživit (dřepy, oběhnutí stromu atp.). Aktivita 7: Poskládej si svého motýla


17 | 21


Pomůcky: nastříhaná barevná kolečka filcu

Motýlí křídla jsou poskládaná z tisíce drobných šupinek, které hustě pokrývají rub i líc křídel a překrývají se jako tašky na střeše. Lom světla na těchto šupinách způsobuje často oslnivý lesk a dává vznik nádherným barvám tohoto zajímavého hmyzu. Pojďme si takového krásného motýla poskládat! Učitel děti rozdělí do skupin po 3-4 (dle velikosti třídy). Děti mají ve skupině za úkol poskládat z barevných koleček filcu svého originálního motýla. Záleží jen na nich, zda vytvoří motýla spíše nenápadného s krycím zbarvením nebo mu naopak vytvoří na křídlech výstražné prvky. K dotvoření tykadla či končetin můžou děti využít přírodnin, které najdou okolo. Je třeba děti upozornit, že koleček filcu je omezené množství a proto si každá skupina bere kolečka postupně v rozumném množství tak, aby vystačilo na ostatní.

ŘEKA A ČLOVĚK (ZASTAVENÍ LNS Č.7)


18 | 21


Aktivita 1: Představení modelu Seznamte se s našimi dvěma řekami! Učitel ukáže dětem model dvou koryt a podle vyspělosti skupiny pokládá otázky: Na kterém korytě teče voda do zatáček – meandrů? Kterým korytem poteče voda rychleji? Na kterém korytě je namalované město? Na kterém korytě je přehrada? Na kterém korytě jsou rybníky? K čemu slouží stavidlo?

Aktivita 2: Pumpování vody Před začátkem aktivit je potřeba mít dostatek vody v nádrži u pumpy. Pokud tam voda není nebo je jí málo, doplňte ji společně s dětmi napumpováním ze studny. Pohyblivé rameno pumpy není nijak zajištěno, je ale potřeba mít sílu na jeho rozpohybování. Menším dětem bude muset pravděpodobně pomoci učitel. Hladina vody v nádrži nesmí přesáhnout ústí trubky přitékající vody, jinak pumpa přestane fungovat. Oběma koryty, přirozeným (meandrujícím, klikatícím se) i umělým (regulovaným, narovnaným), začne voda proudit ve stejnou dobu, a to po otočení páky u dna nádrže na straně směrem ke korytům. Pomocí této páky (kohoutu) je také možné regulovat průtočné množství vody.

Aktivita 3: Mlýn, pila, hamry Na koryta je možné nasadit celkem čtyři strojky, které využívají energii vody. Pojďme je roztočit! Učitel představí dětem jednotlivé stroje a zeptá se jich, k čemu by mohly sloužit. Poté děti rozdělí do skupinek a každé skupině dá jeden strojek. Úkolem dětí je popřemýšlet, kam strojek patří a umístit jej tak, aby ho voda roztočila. + obrázky s popisky

Aktivita 4: Pouštění lodiček


19 | 21


Pomůcky: lodičky z borové kůry

Pouštíte rádi lodičky? Vydejte se s kamarády na velkou plavbu po řece od hor až k nížinám. Každé dítě dostane jednu lodičku, kterou pustí po vodě. Cílem je s lodičkou dojet až na konec korýtka. Děti si můžou samy zvolit, na jakém korytě budou lodičky pouštět. Další možností je rozdělit děti na dvě skupiny a zjistit, na kterém toku doplují lodičky dříve do cíle. První skupina bude plavit lodičky po přirozeném toku a druhá po člověkem upraveném toku. Pluje lodička rychleji po toku přirozeném nebo po toku člověkem upraveném? Proč je tomu tak? Dále můžou děti vyzkoušet, co všechno kromě lodičky v korytě také plave. Plave tráva? Kámen? A co se stane, když pustíme po řece víc klacíků? Můžeme se pokusit s dětmi způsobit „povodeň“ přehrazením koryta klacíky.

Aktivita 5: Sbírání vody Pomůcky: velký kbelík, malé kelímky

Dokážete naplnit celý kbelík vodou? A za jak dlouho? Pojďme si to vyzkoušet! Každé dítě dostane od učitele jeden kelímek. Úkolem dětí je sbírat vodu, která vytéká na konci koryt a nosit ji kelímek po kelímku do připraveného kbelíku, který učitel umístí libovolně daleko (dle zdatnosti dětí). Cílem je naplnit kbelík až po okraj. Jakmile je kbelík naplněný, můžeme jeho obsahem zalít stromy v sadu.

Aktivita 6: Kapky, kapky, stromy žízní


20 | 21


Pomůcky: pět různobarevných šátků

Co potřebuje každá rostlina ke svému životu? Vzduch, slunce, půdu, živiny…ale něco důležitého nám tady chybí. Životodárná tekutina voda! Pojďme si na ni zahrát a pokusme se zavlažit co nejvíce stromů v našem sadu! Ale pozor, ať nevyschnete… Děti se promění na kapky vody, jedno nebo dvě děti představují sucho. Učitel předem označí 5 stromů barevnými šátky. Úkolem kapek je zavlažit na předem dohodnutém území co nejvíce stromů. Hra probíhá na principu hry „Škatule, škatule, hýbejte se!“. Každé dítě si vybere strom, který chce „zalít“ a stoupne si k němu. Pokud strom trpí suchem, může u něj stát i více kapek zaráz (vhodné zejména při větší skupině dětí). Jakmile učitel zavolá „kapky, kapky, stromy žízní!“ (nebo např. zazvoní na zvoneček), musí děti opustit strom, u kterého stojí a zavlažit strom jiný. Při přebíhání od jednoho stromu k druhému může být kapka chycena suchem. Pokud je kapka chycena, musí se jít oživit k učiteli, který ji vhodným způsobem oživí (dřepy, oběhnutí stromu atp.) nebo např. ke kbelíku vody, kde si vrátí život, pokud ve vodě smočí prst. Hra končí v okamžiku, kdy se většině kapek podaří zavlažit všech pět stromů. Poté můžeme vyměnit sucho a hrát další kolo. Upozornění: Jako značené stromy nevyužíváme mladé, tenké stromky, které by se mohly při hře poničit.


21 | 21

LES JAKO ŽIVOTNÍ PROSTOR

Recommend Documents