Rozpadni se tedy, společnosti! Zdechni tedy, starý světe! (Joris Karl Huysmans, Naruby, 1884)

������

���������������������������������� ����������������������������������

������������������� �������������������

������������������

������������������

(Tvůrčí zprostředkování výstavy v muzejním ateliéru:

Pracovní listy, objektová tvorba, seance, performance, básnická tvorba, interpretace)

Vzdělávací program pro školy i veřejnost, k výstavě Decadence now! Pokoj č. 13, Uměleckoprůmyslové museum, 29. 9. 2010 – 2. 1. 2011

Vážení návštěvníci! Připravili jsme pro Vás možnost tvorby v ateliéru muzea. Je to nejlepší a nejúčinnější metoda, jak něco poznat a pochopit. Témata dnešního pojetí „dekadence“ budete moci uchopit z různých perspektiv a stanou se podnětem k Vašemu jedinečnému tvůrčímu počinu.

Autoři: Marie Fulková, katedra výtvarné výchovy PedF UK v Praze Andrea Dancer, University of British Columbia, Vancouver Ondřej Hník, katedra české literatury PedF UK v Praze Vladimíra Sehnalíková, kurátorka vzdělávání U(P)M Grafická úprava: Johanka Ovčáčková ©Galerie Rudolfinum, U(P)M, autoři edukace a autoři zvukových kompozic, 2010

„Rozpadni se tedy, společnosti! Zdechni tedy, starý světe!“ (Joris Karl Huysmans, Naruby, 1884) V U(P)M navštívíte výstavu, metaforicky nazvanou Pokoj č. 13. Nešťastné číslo ... Je to místnost podivně znepokojivá, místy nebezpečná a hrůzná, která obrací „naruby“ to, co bývá obvykle chápáno jako hezké, bezpečné, neproblematické. Najdete v ní zdánlivě „nevinné“ věci, které se však rozpadají, hračku se stopami násilí, objekty, jejichž jejich hmota se transformuje v něco jiného, v polomrtvé položivé, pod jehož povrchem... cosi beztvarého, lepkavého... Obsah edukace Připravili jsme několik segmentů, které budete moci kombinovat. 1. Před návštěvou máte k dispozici online Bílé desky s řadou vysvětlujících výukových materiálů, s výběrem textů vysoké umělecké kvality a s obecnými doporučeními, jak s nimi pracovat. Pedagogům nabízíme možnost stažení originálních zvukových experimentů vytvořených speciálně pro tento vzdělávací program. Kontakt: [email protected]

2. Na výstavě: můžete si vybrat ze tří pracovních listů s příklady enumerace a katalogizace, popisu „věcí“. Vycházíme z literární inspirace: Joris Karl Huysmans, Naruby, 1884; román – pokoj, svět dekadentního estéta; Georges Perec, Život návod k použití, 1978; román – prostorová skládanka z pokojů jednoho domu; Olga Tokarczuková, Běguni, 2007; román – cesta, ke které dostanete mapy a itinerář. 3. Muzejní ateliér: Pomůcky s sebou: digitální fotoaparát, video Materiály k tvorbě poskytuje ateliér.

Témata:

Dekadentní seance – tvorba hmatové básně (performance)

Dekadentní želva (objekt)

Zombie ruka (objekt, body-art)

U(P)M Výstava LIST Č. 1

HLAVNÍ PRINCIP: propojování literárních textů a vizuálních vjemů Vážení návštěvníci, přečtěte si následující text, který se vztahuje k myšlenkám dekadentního hrdiny románu Naruby, vytříbeného estéta, posledního potomka kdysi slavného rodu, vévody Jana des Esseintese. Doufáme, že Vás bude inspirovat k pokračování. Navážete vlastním popisem toho, co vidíte na výstavě v Pokoji č. 13. „...Došel nakonec k závěru, že cíl, kterého má být dosaženo, lze shrnout takto: je třeba sestavit z veselých věcí něco smutného, anebo spíš vtisknout celku místnosti takto upravené jakousi eleganci a vybranost, a uchovat jí přitom ráz ošklivosti...“

V pokoji č. 13 vidíme .... věci veselé: věci podivné: věci děsivé: věci podezřelé: věci těžko pochopitelné :

U(P)M Výstava LIST Č. 2

HLAVNÍ PRINCIP: propojování literárního textu a vizuálních vjemů (Georges Perec, Život návod k použití, str. 174 – 175)

Vážení návštěvníci, přečtěte si následující text, který nazýváme enumerací, výčtem. Je to velmi podrobný popis věcí, k nimž se vztahuje drobná charakteristika a náznak příběhu. Nechte se inspirovat a pokračujte prosím, vlastním popisem toho, co vidíte na výstavě v Pokoji č. 13. „... všude rozkuchané krabice, ve spěchu rozbalené papíry, provázky, zlaté stužky svinuté na koncích do spirál jako doklad, že oslava se konala u příležitosti narozenin některé z obou dívek a že na ni její přátelé rozhodně nezapomněli: kromě pevných i kapalných poživatin, které někteří přinesli místo dárku, dostala také například malou krabičku s hracím strojkem, hrajícím, jak se dá podle všeho předpokládat, Happy birthday to you, perokresbu od Thorwaldssona, na níž je Nor ve svatebním kroji: krátký kabátek se stříbrnými knoflíky těsně pod sebou, naškrobená košile se stojatým límečkem, vesta s hedvábným lemováním, úzké kalhoty stažené pod koleny s vlněnými třapci, měkký plstěný klobouk, nažloutlé holínky a v kožené pochvě za opaskem skandinávský nůž zvaný Dolknif Dolknif, bez něhož se pravý Nor neobejde; malou krabičku s anglickými vodovými barvami - z čehož lze usuzovat, že má dívka zájem o malířství; další kresbu od jistého Williama Falstena, amerického karikaturisty z počátku století, nazvanou The Punishment (Trest), představující malého chlapce, jak leží v posteli a myslí na úžasný dort, na němž si právě teď pochutnává jeho rodina - vidina je zhmotněna v obláčku vznášejícím se mu nad hlavou - a o který byl on pro nějakou hloupost ochuzen; a konečně dárky různých vtipálků, nepochybně poněkud morbidního vkusu, několik ukázek žertovných předmětů, jako například vyskakovací nůž reagující při sebemenším dotyku a dost děsivá napodobenina velkého černého pavouka.“ �

Z celkového vzhledu místnosti č. 13 lze usuzovat, že ....

U(P)M Výstava LIST Č. 3

HLAVNÍ PRINCIP: propojování literárního textu a vizuálních vjemů (Olga Tokarczuková, Běguni, str. 158 – 159) Vážení návštěvníci, přečtěte si následující text. Je to výňatek z popisu výstavy kompozic anatomického a preparátorského umu, ceněných znaleckým publikem v 17. století. Autorka jako by vytvářela katalog morbidní sbírky, určené k podívané:

„Kostra na levé straně držela v ruce miniaturní srp, kdežto druhá si v póze hluboké zádumčivosti přikládala k prázdným očním důlkům kapesníček vyrobený z nějaké vysušené tkáně – snad z plicní? Něčí citlivá dlaň to celé oděla do lososové krajky a opatřila elegantním nápisem na hedvábné stuze: „Nač bychom měli tesknit nad věcmi tohoto světa?“, což způsobilo, že by člověka tento výjev jen těžko dokázal vyděsit. Ten obraz na mne udělal ohromný dojem ještě předtím, než to celé vypuklo, neboť se mi zdálo, že nesleduji hmatatelné důkazy smrti, ale nějaké malé smrtičky. Jak jen mohly doopravdy umřít, když se ještě nenarodily?“

Nechte se inspirovat a pokračujte prosím vlastním popisem jednoho z objektů, které vidíte na výstavě v Pokoji č. 13. Můžete připojit příběh této věci.

U(P)M Ateliér Téma 1

HLAVNÍ PRINCIP: propojování literárního textu, vizuálních vjemů, zvuku, akce.

Seance v ateliéru: tvorba dekadentní haptické básně. Pomůcky s sebou: digitální fotoaparát, možná je i video kamera, iPody, MP3. Pomůcky na místě: předchozí vlastní texty z výstavy. Materiály z nabídky ateliéru: fialová tkanina, umělé rostliny, kov, sklo, textil, korálky.....; rám na dekadentní báseň.

Průběh obřadu: chybí? Vedoucí obřadu: V. Sehnalíková. Účastníci se postaví kolem stolu a nahlas deklamují ze svých listů. Přitom pokládají do prázdného rámu objekty, které se podle nich váží na momenty textu nebo na vzpomínky z výstavy. Průběžně na jednotlivé fáze pokládají jemnou tkaninu a celý proces fotografují. Obřad vede k „oživení“ básně, kdy účastníci se zavřenýma očima pokládají na objekty ruku a pojmenovávají je. Obřad bude trvat tak dlouho, dokud: 1. zní hlasitá deklamace nebo 2. dokud zní zvuková skladba (stažená z webu k výstavě).

Vedoucí obřadu určí konec.

Pokračování ve škole: Digi foto záznam reliéfu z objektů pod tkaninou, jejich odkrytí a přikrytí se budou ve škole animovat v programu Moviemaker (stop time animaation). Výsledky můžete posílat k umístění na webu UPM.

U(P)M Ateliér Téma 2

HLAVNÍ PRINCIP: tvorba objektu Materiály poskytuje ateliér U(P)M Dekadentní želva Dekadentní vévoda Jan des Esseintes řešil při zařizování svého exkluzivního bytu řadu estetických problémů. Jedním z nich byl fádní dojem z perského koberce, který bylo potřeba něčím oživit. Řada předmětů se neosvědčila, ale des Esseintes konečně nalezl, co by bylo to pravé: „Posedlý touto myšlenkou, bloudil nazdařbůh ulicemi, octl se přitom u Palais Royal, a před Chevetovou vitrínou se pleskl do čela: v nádržce tam ležela obrovská želva. Koupil ji: když ji pak položil na onen koberec, sedl si před ni a s přimhouřenýma očima ji dlouze pozoroval. Mouřenínsky hnědá barva tohoto krunýře, ten odstín sienské hnědi, rozhodně reflexy koberce nezvýraznila, dodala jim jen jakéhosi zašpiněného nádechu; převládající stříbřité pablesky nyní stěží zazářily, plazily se při okrajích toho tvrdého a matného štítu ztlumeny v chladné tóny odřeného zinku. Ale ani potom nebylo dosaženo kýženého efektu a po dalším přemýšlení se zdálo, že pomůže nápad se zlatým krunýřem. „Když bylo zvíře přineseno nazpět od zlatníka, který je převzal do opatrování, rozzářilo se na koberci, jehož odstíny se kontrastem ztlumily, jako slunce, zablyštělo se na něm jako vizigotská pavéza, kterou nějaký umělec barbarského vkusu pokryl šupinovitým zdobením. Des Esseintes byl tímto efektem zprvu nadšen; potom si pomyslil, že tento gigantický šperk je pořád ještě nehotový, že bude opravdu úplný, teprve když bude inkrustován drahokamy. Vybral si v jedné japonské sbírce kresbu zobrazující roj květů rozrůstajících se v obloukovitých paprscích z tenké lodyhy, odnesl kresbu ke klenotníkovi, načrtl obrubu, která uzavírala tuto kytici do oválného rámu, a vysvětlil ohromenému brusiči drahokamů, že lístky a okvětní plátky každé té květiny budou vytvořeny z drahokamů a zasazeny přímo do štítu želvy. U volby kamenů se pozdržel; diamant dostal od té doby, co ho obchodníci nosívají na malíčku, neobyčejně všední přídech; smaragdy a orientální rubíny nejsou sice tak zdegradované, vyšlehují jiskrnými plameny, ale příliš připomínají červené a zelené zřítelnice některých omnibusů, na jejichž spáncích planou svítilny těchto dvou barev; co se týče topasů, pálených nebo surových, jsou to laciné kameny, na které si potrpí drobná buržoazie, která chce mít v skleněné skříni zamčeny nějaké ty skříňky se skvosty; a ametyst, i když mu dík církvi zůstalo cosi kněžského a jímavě vážného, neušel rovněž zneuctění v krevnatých uších a na válečkovitých prstech řeznických paniček, které se chtějí za mírnou cenu okrášlit pravými a těžkými šperky; ze všech těchto kamenů jedině safír si uchoval třpyt nezprzněný průmyslovým a peněžním hlupáctvím. Jeho jiskry, blyskotající na průzračné a chladné hládi, jako by uchránily jeho diskrétní a pyšnou ušlechtilost jakéhokoli poskvrnění. Naneštěstí však jeho svěží plameny při umělém světle přestávají vyšlehovat; modrá vodní hlad‘ se uzavírá do sebe, jako by usínala, a probouzí se s jiskřením až za úsvitu.“ (...) Nakonec byla želva zlatníky osazena a dodána, jak si des Esseintes přál. (...) „Schoulen v koutě jídelny, des Esseintes se nyní díval na želvu, oslnivě svítící v polostínu. Cítil se dokonale šťasten; jeho oči se opíjely třpytem těch květních korun žhnoucím na zlatém pozadí; pak dostal proti svému zvyku hlad, a máčel si topinky, napuštěné zvláštním máslem, v šálku čaje, který byl bezvadnou směsí tří druhů, siafajungského, moju-tanského a chanského, zelených čajů dovážených z Cíny do Ruska speciálními karavanami. (...) Když dopil poslední doušek, vrátil se do pracovny a nařídil sluhovi, aby přinesl želvu; zůstávala pořád zatvrzele nehybná. Víte, jak příběh s želvou skončil? Můžete konec odhadnout. Jak bude vypadat Vaše Dekadentní želva?

U(P)M Ateliér Téma 3

HLAVNÍ PRINCIP: tvorba objektu, body-art. Materiály poskytuje ateliér U(P)M Laky na nehty (zelený, černý, rudý), nalepovací tetuáže, kajalové tužky barevné. modelína, atd.

Zombie-ruka

Estetika rozkladu, nemoci, smrti a zániku je pro dekadentní témata typická. Inspirujete se na výstavě a jako výchozí materiál použijte vlastní ruku. Obraťte ji „naruby“, pojednejte barevně její povrch, nechte na ní vyrůstat něco, co jako by rašilo zevnitř, použijte laky na nehty i nalepovací tetuáže. Svůj body-art si můžete odnést s sebou z výstavy.