Č.j.: 7389/560/09; 101688/ENV/09 Sp.zn.: OO/24/2009
ROZHODNUTÍ Ministerstva životního prostředí v odvolacím správním řízení o odvolání ze dne 1.12.2009 (datum předání poštovní zásilky obsahující odvolání držiteli poštovní licence) podaném obchodní společností FERAMO METALLUM INTERNATIONAL s.r.o., IČ 469 62 913, se sídlem Brno, Vodařská 15, proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí č.j. ČIŽP/47/OOO/SR01/0907719.003/09/BLD vyhotovenému dne 11.11.2009, kterým byla společnosti za porušení ust. § 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 86/2002 Sb.“), uložena pokuta podle § 40 odst. 7 písm. a) zákona č. 86/2002 Sb. ve výši 600.000,- Kč. Pokuta byla uložena za provozování mokrých hladinových odlučovačů č. 1 a 2 v provozu cídírny, odlučovače č. 12 v provozu pískovny a odlučovače č. 5 v provozu formovny v rozporu s technickými podmínkami provozu stanovenými výrobcem uvedených odlučovacích zařízení. Jedná se o zařízení středního zdroje znečišťování ovzduší – slévárenské technologie, umístěné v provozovně Brno, Vodařská 15. Tento správní delikt byl prokázán protokolem z kontroly předmětné provozovny provedené Českou inspekcí životního prostředí dne 16.4.2009. Ve druhém výroku výše citovaného rozhodnutí uložila Česká inspekce životního prostředí dané společnosti, ve smyslu ust. § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 500/2004 Sb.“), povinnost uhradit náklady řízení, které tato vyvolala porušením své právní povinnosti, paušální částkou ve výši 1.000,- Kč. Ministerstvo životního prostředí podle § 43 písm. n) zákona č. 86/2002 Sb., v souladu s ust. § 89 až 93 zákona č. 500/2004 Sb., po přezkumu napadeného rozhodnutí České inspekce životního prostředí v odvolacím správním řízení rozhodlo takto: Podle ust. § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb. rozhodnutí České inspekce životního prostředí vyhotovené dne 11.11.2009 pod č.j. ČIŽP/47/OOO/SR01/0907719.003/ 09/BLD z části mění tak, že v prvním výroku rozhodnutí se znění „pokutu ve výši 600.000,- Kč (slovy: šestset tisíc korun českých)“ mění na znění „pokutu ve výši 400.000,- Kč (slovy: čtyřista tisíc korun českých)“, 1 Ministerstvo životního prostředí rozhodnutí č.j.: 7389/560/09, 101688/ENV/09
ve zbytku napadené rozhodnutí, podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2002 Sb., v odvolacím řízení p o t v r z u j e.
Odůvodnění Pracovníci České inspekce životního prostředí, Oblastního inspektorátu Brno (dále jen „ČIŽP“) provedli dne 16.4.2009 kontrolu provozu slévárny železných kovů na adrese Brno, Vodařská 15, jejímž provozovatelem je společnost FERAMO METALLUM INTERNATIONAL s.r.o., IČ 469 62 913, se sídlem Brno, Vodařská 15 (dále jen „provozovatel“). V protokolu z kontroly je mj. konstatováno, že - na provoze cídírny bylo zjištěno u odlučovacích zařízení č. 1 a 2 prokorodované víko kontrolního otvoru s přisáváním vzduchu z prostoru haly do odlučovacího zařízení, - na provoze pískovny se v plášti odlučovače č. 12 nacházejí netěsnosti, - na provoze formovny dochází k přisávání značného množství vzduchu do vnitřního prostoru odlučovače č. 5 (přes kontrolní otvor eliminátoru kapek) z důvodu nefunkčního těsnění mezi pláštěm a víkem odlučovače. Dále zde byl zjištěn nefunkční bajonetový uzávěr kontrolního víka vestavby odlučovače a navíc také problematické seřízení výšky vodní hladiny v plovákové komoře odlučovače. ČIŽP vyhodnotila uvedená zjištění jako provozování odlučovacích zařízení středního zdroje znečišťování ovzduší – slévárenské technologie – v rozporu s technickými podmínkami provozu stanovenými výrobcem zařízení, tj. jako správní delikt vyjadřující skutkovou podstatu ve znění ust. § 40 odst. 7 písm. a) zákona č. 86/2002 Sb. (porušení povinnosti stanovené v § 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 86/2002 Sb.), a proto zahájila s provozovatelem správní řízení ve věci uložení sankčního finančního postihu, oznámením vyhotoveným dne 30.4.2009 pod zn. ČIŽP/47/OOO/SR01/0907719.001/09/BLD. V oznámení ČIŽP informovala provozovatele o důvodech vedeného správního řízení a o podkladech tvořících předmětný spis, do nějž má jako účastník řízení právo nahlížet. Společně s oznámením o zahájení správního řízení uvědomila ČIŽP provozovatele o jeho procesních právech ve smyslu ust. § 36 zákona č. 500/2004 Sb. a o možnosti jejich uplatnění ve vedeném správním řízení a usnesením č.j. ČIŽP/47/OOO/SR01/0907719.002/ 09/BLD vyhotoveným dne 30.4.2009 stanovila provozovateli lhůtu k jejich uplatnění. Obě citované písemnosti (oznámení o zahájení správního řízení a usnesení o stanovení lhůty) byly provozovateli doručeny dne 18.5.2009. 2 Ministerstvo životního prostředí rozhodnutí č.j.: 7389/560/09, 101688/ENV/09
Provozovatel ve svém stanovisku ze dne 4.6.2009 vyslovil názor, že závady zjištěné na odlučovacích zařízeních nezpůsobují překračování emisních limitů v místech výstupů do vnějšího ovzduší. Dále informoval o provedených opravách zařízení a namítal zatížení předmětné lokality silniční dopravou a probíhající výstavbou s tím, že se nepovažuje za trvalého nebo hlavního znečišťovatele ovzduší na Kšírově ulici, jejíž obyvatelé si na vysokou prašnost dlouhodobě stěžují. Provozovatel také zopakoval svůj (v minulosti vyslovený) závazek k postupné modernizaci technologie slévárny, poukazujíc však současně na její nákladnost a na nynější výrobní a ekonomickou situaci společnosti. ČIŽP vedené správní řízení v první instanci ukončila rozhodnutím č.j. ČIŽP/47/OOO/ SR01/0907719.003/09/BLD vyhotoveným dne 24.6.2009, kterým provozovateli středního zdroje znečišťování ovzduší – slévárenské technologie – za porušení ust. § 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 86/2002 Sb. uložila pokutu, podle ust. § 40 odst. 7 písm. a) zákona č. 86/2002 Sb., ve výši 600.000,- Kč. V důsledku provozovatelem podaného odvolání do předmětného rozhodnutí proběhlo následně odvolací správní řízení, ve kterém bylo prvoinstanční rozhodnutí rozhodnutím Ministerstva životního prostředí, odboru výkonu státní správy VII (dále jen „MŽP“) vyhotoveným dne 15.9.2009 pod č.j. 5813/560/09, 56988/ENV/09 zrušeno a věc vrácena ČIŽP k novému projednání. Důvodem bylo nedostatečné zdůvodnění výše uložené pokuty, a to především ve spojitosti s ust. § 41 odst. 2 zákona č. 86/2002 Sb., kteréžto bylo v napadeném rozhodnutí nejasně zmíněno. ČIŽP oznámila provozovateli dopisem vyhotoveným dne 15.10.2009 pod zn. ČIŽP/47/ OOO/SR01/0907719.006/09/BLD pokračování předmětného správního řízení, ve kterém uvedla i své vypořádání připomínek vyslovených MŽP v rozhodnutí o odvolání. Podklady tvořící v dané věci spis rozšířila ČIŽP o podnikovou normu výrobce odlučovacích zařízení – ZVVZ Milevsko – Odlučovače mokré hladinové MHL – PM 12 4641 (dále jen „podniková norma“) a usnesením č.j. ČIŽP/47/OOO/SR01/0907719.007/ 09/BLD vyhotoveným dne 15.10.2009 stanovila provozovateli lhůtu k uplatnění práv zakotvených v ust. § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. Obě písemnosti byly doručeny provozovateli dne 20.10.2009. Tento svého práva vyjádřit se k podstatě vedeného správního řízení ve stanovené 15-ti denní lhůtě nevyužil. ČIŽP nové projednání věci ukončila rozhodnutím č.j. ČIŽP/47/OOO/SR01/0907719.003/ 09/BLD vyhotoveným dne 11.11.2009, kterým provozovateli zařízení slévárenských technologií za porušení ust. § 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 86/2002 Sb. uložila pokutu, podle ust. § 40 odst. 7 písm. a) zákona č. 86/2002 Sb., ve výši 600.000,- Kč. Citované rozhodnutí bylo doručeno provozovateli dne 19.11.2009 a tento ho následně napadl řádným odvoláním ze dne 1.12.2009 (datum předání poštovní zásilky obsahující odvolání držiteli poštovní licence) doručeným ČIŽP dne 2.12.2009. V odvolání provozovatel nezpochybňuje důvody k uložení pokuty, zásadně však nesouhlasí s její výší, opětovně poukazuje na provedené opravy, rekonstrukci a modernizaci zařízení, podrobně
3 Ministerstvo životního prostředí rozhodnutí č.j.: 7389/560/09, 101688/ENV/09
popisuje vlastní komunikaci s veřejností a požaduje uložení pokuty pouze v symbolické výši s tím, že další finanční prostředky investuje do oprav a do nových filtračních zařízení. MŽP v postavení odvolacího správního orgánu po přezkoumání důvodů podaného odvolání a po přezkoumání napadeného rozhodnutí konstatuje: Technologie dopravy a manipulace se vsázkou nebo produktem ve slévárně železných kovů – slévárenské technologie, umístěné v provozovně Brno, Vodařská 15 – jsou zařazeny podle bodu 2.4. části III přílohy č. 1 k nařízení vlády č. 615/2006 Sb., o stanovení emisních limitů a dalších podmínek provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší, ve znění pozdějších předpisů, jako střední zdroj znečišťování ovzduší. Obchodní společnost FERAMO METALLUM INTERNATIONAL s.r.o. je jako provozovatel předmětného zdroje za účelem ochrany vnějšího ovzduší vázána povinnostmi stanovenými zákonem č. 86/2002 Sb. K provozu předmětné slévárny a k provozu činností přímo spojených s provozem zařízení slévárny bylo rozhodnutím Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru životního prostředí (dále jen „KrÚ JMK OŽP“) č.j. JMK12594/2007 ze dne 24.10.2007, podle § 13 odst. 3 zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 76/2002 Sb.“) vydáno integrované povolení (dále jen „IP“). Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 15.11.2007. Dne 4.3.2008 vydal KrÚ JMK OŽP pod č.j. JMK 10021/2008 rozhodnutí o změně č. 1 citovaného IP (nabylo právní moci dne 26.3.2008). Dne 28.8.2009 vydal KrÚ JMK OŽP pod č.j. JMK 53572/2009 rozhodnutí o změně č. 2 citovaného IP (nabylo právní moci dne 19.9.2009), kterým je provozovatel zavázán k dodržování zpřísněného emisního limitu pro tuhé znečišťující látky (dále jen „TZL“) na všech výstupech ze zařízení slévárenských technologií do vnějšího ovzduší – emisní limit TZL ve výši 20 mg/m3 – a také k 15-ti novým závazným podmínkám provozu (tyto upravují nakládání s odprašky, skladování materiálu a snižování sekundární prašnosti). Výše uvedená pochybení při provozování mokrých hladinových odlučovačů TZL nepředstavují porušení závazných podmínek provozu výslovně uvedených v IP, proto ČIŽP předmětné správní řízení o uložení sankčního finančního postihu vedla podle zákona č. 86/2002 Sb. a nikoliv podle zákona č. 76/2002 Sb. Podle ust. § 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 86/2002 Sb. je provozovatel středního zdroje znečišťování ovzduší mj. povinen provozovat zdroj v souladu s technickými podmínkami provozu zařízení zdroje stanovenými jeho výrobcem. Protokolem z kontroly ČIŽP provedené dne 16.4.2009 bylo potvrzeno porušení citované povinnosti spočívající v různých netěsnostech na odlučovacích zařízeních, v přisávání 4 Ministerstvo životního prostředí rozhodnutí č.j.: 7389/560/09, 101688/ENV/09
vzduchu z prostoru haly do odlučovacích zařízení, v nefunkčnosti bajonetového uzávěru kontrolního víka vestavby odlučovače, jakož i v problematickém seřízení výšky vodní hladiny v plovákové komoře jednoho z odlučovačů. Věcná příslušnost ČIŽP k ukládání pokut provozovatelům zvláště velkých, velkých a středních zdrojů za porušení povinností na úseku ochrany ovzduší je dána ust. § 46 odst. 1 písm. g) zákona č. 86/2002 Sb. Prokázaný správní delikt, právně kvalifikovaný jako porušení ust. § 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 86/2002 Sb. (provozování středního zdroje znečišťování ovzduší v rozporu s technickými podmínkami stanovenými výrobcem zařízení zdroje), je podle § 40 odst. 7 písm. a) zákona č. 86/2002 Sb. u zvláště velkých, velkých i středních zdrojů znečišťování ovzduší postihován pokutou v rozmezí od 10.000,- Kč do 10.000.000,- Kč. Ve znění předmětného zákonného ustanovení se jedná o pokutu ukládanou povinně a žádný orgán státní správy ochrany ovzduší není zmocněn k jejímu prominutí. Uložení pokuty je právně opodstatněné. Z procesního hlediska nebyly přezkumem shledány žádné důvody, které by opodstatňovaly zrušení napadeného rozhodnutí. Objektivní i subjektivní lhůty rozhodné pro uložení pokuty (ust. § 41 odst. 1 zákona č. 86/2002 Sb.) jsou dodrženy. Při hodnocení výše uložené pokuty vycházelo MŽP v odvolacím správním řízení primárně z kritérií určených ust. § 41 zákona č. 86/2002 Sb. Ust. § 41 odst. 2 zákona č. 86/2002 Sb. zní: „Dojde-li v době do 1 roku ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o uložení pokuty k opětovnému porušení povinnosti, za které již byla uložena pokuta, a provozovatel nezjednal nápravu uloženou orgánem ochrany ovzduší, uloží mu tento orgán pokutu až do výše dvojnásobku horní hranice sazby.“ V minulosti uložila ČIŽP tomuto provozovateli slévárny pokutu ve výši 200.000,- Kč za provozování odlučovačů č. 9, 13 a 14 na provoze výroby jader (taktéž zařízení slévárenských technologií) v rozporu s technickými podmínkami stanovenými výrobcem zařízení, rozhodnutím č.j. ČIŽP/47/OOO/SR01/0725200.003/07/BLD vyhotoveným dne 12.11.2007 (pozn. v odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmá chyba v psaní při citaci tohoto staršího rozhodnutí). Uvedené rozhodnutí nabylo právní moci dne 3.12.2007. Poté mu uložila pokutu ve výši 150.000,- Kč za provozování dopravní cesty, elevátoru a odlučovače č. 13 na provoze pískovna (též zařízení slévárenských technologií) v rozporu s technickými podmínkami stanovenými výrobcem zařízení, dále také pokutu ve výši 180.000,- Kč za shodný správní delikt u kompenzátoru na odvodu emisí z kuplovny (samostatný velký zdroj znečišťování ovzduší), a to ve výrocích 1. a 2. rozhodnutí č.j. ČIŽP/47/OOO/SR01/0813934.003/08/BMP ze dne 11.9.2008 (právní moc 3.10.2008). Ve všech těchto případech se jednalo o porušení povinnosti stanovené v ust. § 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 86/2002 Sb.
5 Ministerstvo životního prostředí rozhodnutí č.j.: 7389/560/09, 101688/ENV/09
V rámci odůvodnění výše uložené pokuty označuje ČIŽP opakované porušení stejné povinnosti v krátkém časovém sledu za zásadní přitěžující okolnost, avšak zdůrazňuje, že ust. § 41 odst. 2 zákona č. 86/2002 Sb. (zvyšující horní hranici sazby pokuty až na dvojnásobek) při uložení sankce neaplikovala. Příčina neuplatnění citované kogentní právní normy není v odůvodnění rozhodnutí výslovně uvedena, lze však dovozovat, že v souvislosti s předchozím sankcionovaným neplněním povinnosti nebyla uložena žádná opatření ke zjednání nápravy nebo že provozovatel uloženou nápravu zjednal. Pokuta za předmětný správní delikt je v právní úpravě koncipována jako relativně neurčitá, tj. zákon vymezuje její minimální a maximální hranici a vytváří tak prostor pro uplatnění správního uvážení. Správní orgán ukládající sankci je pak povinen se ve své úvaze řídit kritérii, která jsou v ust. § 41 odst. 3 zákona č. 86/2002 Sb. stanovena taxativním výčtem: „Při rozhodování o výši pokuty přihlíží orgán ochrany ovzduší k závažnosti porušení zákonné povinnosti, době trvání protiprávního stavu, k výši vzniklé nebo hrozící škody a k případným následkům protiprávního stavu.“ Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že se ČIŽP všemi čtyřmi zákonnými kritérii velmi podrobně zabývala. Odvolací správní orgán považuje za rozhodné především hledisko závažnosti porušení zákonné povinnosti. Slévárenské technologie sice představují zdroj znečišťování ovzduší střední kategorie, tento však čítá celou řadu provozů (pískovna, formovna, výroba jader, automatické linky, cídírna) a emisně je dosti významný (součet emisí TZL ze všech výduchů slévárenských technologií činil za rok 2008 celkem 7,88 t). Provozovat zařízení zdroje v souladu s technickými podmínkami provozu stanovenými jeho výrobcem je jednou ze základních povinností provozovatele. Účinnost odlučovacích zařízení výrobci garantují pouze za předpokladu odstranění poruch na všech komponentech a za předpokladu jejich provozování v řádném technickém stavu. Závažnost deliktu je o to vyšší, že se nejedná o ojedinělou závadu na jednom zařízení. Porušení podmínek provozu bylo prokázáno u čtyř odlučovačů, přičemž u jednoho z nich bylo shledáno závad několik. Dobu trvání protiprávního stavu nelze přesně stanovit (prokazatelně byl provoz odlučovacích zařízení v rozporu se zákonem v době kontroly, tj. dne 16.4.2009), přesto odvolací orgán považuje i toto hledisko pro stanovení výše sankce za významné a přitěžující. Z povahy zjištěných závad je totiž zřejmé, že se vesměs jednalo o déle trvající vady (prokorodovaná víka, netěsnosti v opláštění, nefunkční těsnění apod.). Kontrolou ČIŽP opakovaně odhalené, věcně srovnatelné závady a nedostatky v provozu zařízení nesvědčí o tom, že by provozovatel prováděl pravidelné a důsledné kontroly jejich stavu a funkčnosti v souladu s podnikovou normou výrobce zařízení. ČIŽP zde argumentuje předepsanou povinností zajistit opravu a obnovu vnitřních i vnějších ploch odlučovače nátěrem v rámci revize prováděné minimálně v intervalu jedenkrát za 3 měsíce – viz bod 14. písm. k) v kapitole IV. přílohy č. 1 podnikové normy PM 12 4641 (pozn. v odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí je zřejmá chyba v psaní při citaci podnikové normy). Výši vzniklé nebo hrozící škody lze v daném případě posoudit jen obtížně. Zjištěné závady teoreticky nemusí ve všech případech vést ke zvýšeným emisím na výduších (v důsledku snížené účinnosti odlučování TZL), nicméně snížená účinnost odsávání u odlučovačů 6 Ministerstvo životního prostředí rozhodnutí č.j.: 7389/560/09, 101688/ENV/09
a netěsnosti v jejich opláštění způsobují zvýšenou prašnost uvnitř objektu slévárny a posléze znečištění vnějšího ovzduší sekundární prašností (fugitivní emise). Nevyhovující technický stav odlučovacích zařízení se tímto způsobem negativně promítá do již tak nepříznivé imisní situace v okolí zdroje, která je předmětem opakovaných stížností ze strany místních obyvatel. Jak konstatovala ČIŽP, kvantifikovat podíl prokázaných pochybení na zvýšené sekundární prašnosti a na imisním zatížení lokality prakticky nelze. Posledním zákonem vymezeným kritériem pro správní úvahu o výši ukládané sankce jsou případné následky protiprávního stavu. V této souvislosti je třeba uvést důležitý fakt, že předmětná slévárna železných kovů se nachází v oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší. Sdělením odboru ochrany ovzduší MŽP č. 8/2009, zveřejněným ve věstníku MŽP z června 2009, bylo 95 % území v působnosti Úřadu městské části Brno-jih, stavebního úřadu vymezeno jako oblast se zhoršenou kvalitou ovzduší, kde je prokazatelně překračován 24 hodinový imisní limit pro prachové částice PM10. Tento imisní limit přitom představuje hodnotu nejvýše přípustné úrovně znečištění ovzduší, jenž byla stanovena za účelem omezení škodlivých účinků znečištěného ovzduší na zdraví lidí a na životní prostředí celkově. V roce 2009 obdržela ČIŽP celkem 93 podnětů poukazujících na vysokou prašnost. Provozování mokrých hladinových odlučovačů TZL v rozporu s technickými podmínkami provozu ke zlepšení imisně neutěšené situace jistě nevede, ale jeho podíl na zhoršené kvalitě ovzduší a případný dopad na zdraví obyvatel nelze objektivně vyjádřit. MŽP přisvědčuje provozovateli, že předmětná lokalita je výrazně zatížena dopravou a také probíhající výstavbou vlakového nádraží, to však nic nemění na skutečnosti, že trvale a soustavně provozovaná slévárna je největším průmyslovým znečišťovatelem ovzduší v dané oblasti. Sankční postih je však ukládán pouze za prokázané protiprávní jednání provozovatele, nikoliv za nadlimitně znečištěné ovzduší. K provozovatelem uplatňovanému snížení výše uložené pokuty, jenž tento odůvodňuje odstraněním zjištěných závad, investicemi do modernizace technologie a vlastní aktivní komunikací s místními občany (četnost podnětů na obtěžující prašnost se v posledních měsících výrazně snížila, což potvrzuje i ČIŽP), odvolací orgán připomíná, že se jedná o nápravu zjednanou až v důsledku zjištěných porušení zákonné povinnosti. Přesto ČIŽP dobrovolné zjednání nápravy a celkový přístup provozovatele ve své správní úvaze o výši uložené pokuty zohlednila jako polehčující okolnosti a MŽP je rovněž uznává. Návrh provozovatele na uložení pokuty pouze v symbolické výši s tím, že další finanční prostředky budou investovány do oprav a do nových filtračních zařízení, nenachází žádnou oporu v platné právní úpravě ochrany ovzduší, a proto ho odvolací orgán musí odmítnout. K námitkám provozovatele spojovaným se současnou globální ekonomickou krizí odvolací správní orgán uvádí, že vlastní podstatou finanční sankce je vynucení dodržování právních norem prostřednictvím přiměřeného postihu v majetkové oblasti. Ukládaná sankce má přitom represivní i preventivní roli. Finanční zásah nesmí být pro provozovatele likvidační, ale na druhé straně nemůže být ani zanedbatelný, jinak by pokuta efektivně nepůsobila jako trest a odstrašení od dalšího nezákonného jednání.
7 Ministerstvo životního prostředí rozhodnutí č.j.: 7389/560/09, 101688/ENV/09
Provozovatel je za porušení § 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 86/2002 Sb. sankcionován znovu a znovu, je tedy zřejmé, že nižší, dříve uložené pokuty nesplnily svůj preventivní účel a dostatečně jej neodradily od opětovného porušování zákonné povinnosti. Závažnost protiprávního jednání se jeho opakovaností nepochybně zvyšuje. Správní orgán se při své správní úvaze o výši ukládané pokuty řídí nejen zákonem taxativně předepsanými kritérii, ale je vázán i obecnými právními zásadami obsaženými zejména v zákoně č. 500/2004 Sb. MŽP proto posuzovalo výši pokuty i v tomto kontextu. V ust. § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb. je uvedeno: „Správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem, aby odpovídalo okolnostem daného případu a aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.“ Z citované právní normy vyplývá, že pokud zákon dává správnímu orgánu prostor pro správní uvážení, je tento při rozhodování vázán vlastní ustálenou rozhodovací praxí. MŽP tedy hodnotilo napadené rozhodnutí i z pohledu právní zásady vytvářet pro subjekty jednotné právní prostředí. Jako pomocné kritérium pro posouzení přiměřenosti uložené pokuty porovnalo tuto s pokutami vyměřenými ostatním provozovatelům slévárenských technologií za spáchání shodného správního deliktu a zjistilo, že přezkoumávaná sankce vybočuje z výše pokut uložených v obdobných případech (správní praxe ČIŽP v Jihomoravském kraji za poslední dva roky). I když každá projednávaná věc je jedinečná a zde provozovatel porušuje zákon opakovaně, dospěl odvolací správní orgán po přihlédnutí ke všem rozhodujícím okolnostem k závěru, že v posuzovaném případě je významný důvod pro uložení sankce nižší. Rozhodujícím argumentem je zřejmá neúměrnost výše uložené pokuty ve srovnání s jinými podobnými případy nezákonného jednání. Samotný fakt, že je daná slévárna historicky nevhodně umístěna do relativní blízkosti obytné zástavby, v lokalitě zatížené hustou dopravou, v důsledku čehož je na její provoz větší počet stížností, neodůvodňuje přísnější sankcionování jejího provozovatele. V této souvislosti MŽP kladně hodnotí změnu č. 2 IP, která zakotvila řadu nových závazných podmínek k provozu slévárny. Uvedená technická opatření směřují k celkovému snížení prašnosti a jejich plnění je vymahatelné. Vzhledem k výše uvedenému přistoupilo MŽP v odvolacím řízení ke snížení pokuty z původní výše 600.000,- Kč na výši 400.000,- Kč. Pokuta uložená ve výši 4 % maximální možné částky, kterou lze podle ust. § 40 odst. 7 písm. a) zákona č. 86/2002 Sb. uložit, dle názoru odvolacího orgánu lépe odpovídá konkrétním okolnostem prokázaného správního deliktu (porušení podmínek provozu u čtyř odlučovacích zařízení). Nezákonné jednání provozovatele není tímto v žádném případě bagatelizováno, uložená sankce by naopak měla být pro provozovatele ponaučením do budoucna, aby již věnoval dostatečnou pozornost pravidelným kontrolám technického stavu a funkčnosti mokrých hladinových odlučovačů a plnil řádně své zákonné povinnosti. K druhému výroku napadeného rozhodnutí, jímž byla provozovateli uložena povinnost úhrady nákladů vedeného správního řízení o sankčním postihu, MŽP uvádí, že podle 8 Ministerstvo životního prostředí rozhodnutí č.j.: 7389/560/09, 101688/ENV/09
ust. § 79 odst. 5 zákona č. 500/2002 Sb. bylo povinností ČIŽP, v souladu s ust. § 6 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, uložit provozovateli úhradu nákladů řízení paušální částkou ve výši 1.000,- Kč, neboť tento vyvolal předmětné správní řízení porušením své právní povinnosti. Vzhledem ke zjištěným skutečnostem a výše prezentovaným důvodům bylo v odvolacím řízení rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.
Poučení o odvolání Podle ust. § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, se proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu nelze dále odvolat.
Vyhotoveno dne 2010-01-25
RNDr. Miroslav R o k o s ředitel odboru výkonu státní správy VII
9 Ministerstvo životního prostředí rozhodnutí č.j.: 7389/560/09, 101688/ENV/09
Rozhodnutí obdrží: a) účastník řízení FERAMO METALLUM INTERNATIONAL s.r.o. statutární zástupce Vodařská 15, 617 00 Brno b) ostatní - na vědomí - po nabytí právní moci Česká inspekce životního prostředí Oblastní inspektorát Brno - se spisovou přílohou Lieberzeitova 14, 614 00 Brno
10 Ministerstvo životního prostředí rozhodnutí č.j.: 7389/560/09, 101688/ENV/09
(B)
(C)
