Rozbor volejbalové rozehry systematika volejbalu Autoři textu: PaedDr. Zdeněk Haník, Mgr. Mario Zelený

Volejbal 2:02 Systematika

28.8.2007

12:58

Page 45

Rozbor volejbalové rozehry – systematika volejbalu

2

Autoři textu: PaedDr. Zdeněk Haník, Mgr. Mario Zelený

2.1 Úvod Každý pokus o popis jakékoliv sportovní hry nebo dokonce o její systematiku je vlastně jejím umělým rozkouskováním a roztrháním důležitých herních vztahů. Ano, vlastně těmito snahami sportovní hru znásilňujeme a degradujeme. Že se o to přesto pokoušíme, má dva důvody: 1) Jestliže stojíme o nějakou teorii, musíme sportovní hru nejprve popsat. 2) Jestliže chceme sportovní hru učit a trénovat, musíme ji nejprve analyzovat a rozdělit na smysluplné části. „Promiň nám, volejbale, ty krásná sportovní hro pro chytré lidi, že tak hrubě bagatelizujeme jemné odstíny herních dějů a situací a nikdy neuchopitelné herní finesy. Doufáme, že tak činíme k tvému prospěchu“. Volejbal je sportovní hra realizovaná dvěma družstvy na hřišti rozděleném sítí. Účelem je poslat míč přes síť na zem do pole soupeře, resp. jiným způsobem ukončit rozehru ve svůj prospěch či zabránit soupeřově snaze o totéž. Družstvo má právo na tři odbití, a to i po doteku bloku, aby vrátilo míč k soupeři. Zvítězit v utkání znamená získat více setů. Zvítězit v setu znamená získat více bodů nebo-li vítězných rozeher. Vítězství v dané rozehře je dílem volejbalového umu, pohybových dovedností, tělesné kondice, týmové souhry, realizace taktických pokynů, bojovnosti, obětavosti a leckdy i sportovního štěstí. Pro nás trenéry je tedy rozhodující naučit své hráče a svá družstva všemu, co jim pomůže, aby byli úspěšnější v získávání volejbalových rozeher než jejich soupeř. Proto je nezbytné, abychom se pokusili volejbalovou rozehru obecným způsobem analyzovat a rozčlenit na její logické součásti, které pak tvoří samotný obsah volejbalového tréninku. Pokud je naším cílem vychovat hráče komplexně vybavené, tak si již rozhodně v této fázi nevystačíme s pojmy „vyberem“, „nahrajem“, „zaútočíme a oslavíme“. Ano, rozhodně budeme i nadále ve volejbale vybírat i útočit, bránit a blokovat, podávat a snad i oslavovat. Kde však končí obrana a začíná útok? Když blokujeme – bráníme (snažíme se zabránit útoku soupeře) a nebo útočíme (získáváme body)? Nabízíme podáním soupeři míč a nebo zahajujeme hru prvním útokem? Pokud chceme jako trenéři pochopit a svěřencům předat své vědomosti o všech volejbalových dovednostech a smysluplných kombinacích, které se mohou během každé volejbalové rozehry objevit, musíme chtíc nechtíc přistoupit k analytickému a logickému rozčlenění volejbalové rozehry, ve kterém pak můžeme nacházet všechny jednotlivosti a spojitosti nezbytné pro správné vedení volejbalového tréninku.

45


2

28.8.2007

12:58

Page 46

Rozbor volejbalové rozehry – systematika volejbalu 2.2 Analýza a syntéza volejbalové rozehry

2

Rozbor volejbalové rozehry – systematika volejbalu Schéma 2: Dílčí fáze rozehry po podání soupeře (+A)

Základním článkem průběhu setu ve volejbalu je rozehra, kterou můžeme popsat jako část utkání zahájenou podáním a ukončenou chybou jednoho z týmů. Každou rozehru můžeme z pohledu týmu postupně rozdělit na osm základních částí. Tyto části pak společně s podáním pokryjí všechny herní situace, k nimž ve volejbalu dochází. Herní situaci (HS) v souladu s Dobrým a Velenským (1987) pojímáme jako okamžitý stav rozehry nebo její části, v níž nedochází k podstatné změně vztahů mezi podstatnými faktory HS, tj. nedochází ke změně struktury herní situace (podobně Táborský 2007)1.

má míč pod kontrolou po útoku soupeře, resp. po vykrytí vlastního útoku (+B) Tým po vlastním podání (-A)

2.2.1 Primární dělení: základní fáze rozehry Primární dělení rozehry je uskutečňováno podle kritéria kontroly nad míčem2. Rozlišujeme tak dvě základní možnosti (viz schéma 1). Schéma 1: Základní fáze rozehry

má míč pod kontrolou (označíme plus +) Tým nemá míč pod kontrolou (označíme minus -)

Jako pomyslnou hranici mezi fází +, resp. – pak můžeme zjednodušeně považovat přelet míče do prostoru nad polovinou soupeře (popř. dokončení vlastního třetího úderu, pokud uvažujeme soupeřův blok s přesahem na naší straně).

2.2.2 Sekundární dělení: dílčí fáze rozehry Sekundární dělení rozehry spočívá v rozlišení způsobu zisku či ztráty kontroly nad míčem na základě předchozí vlastní či soupeřovy činnosti. Pokud tým získal míč pod kontrolu, rozlišujeme, zda po soupeřově podání, či po soupeřově útoku (protiútoku). Pokud tým ztratil kontrolu nad míčem (získává ji soupeř), stane se tak po vlastním podání nebo po vlastním útoku (protiútoku*1).

46

nemá míč pod kontrolou po vlastním útoku resp. po vykrytí útoku soupeře (-B)

Při tomto rozdělení již můžeme popsat čtyři dílčí fáze rozehry3 a v nich činnosti týmu, k nimž může dojít během rozehry: +A: činnost týmu po podání soupeře +B: činnost týmu po útoku soupeře, resp. při vlastním opakovaném útoku -A: činnost týmu po vlastním podání -B: činnost týmu po vlastním neúspěšném útoku, resp. při opakovaném útoku soupeře Zatímco v dílčích fázích (dále pouze fázích) A je rozestavení hráčů předem zvolené ,v dílčích fázích B může být rozestavení hráčů vynucené vývojem herní situace. Než pokročíme k dalšímu, jemnějšímu dělení rozehry, je nezbytné definovat další pojem, kterým budeme v následujícím textu operovat. Pojmem výchozí (herní) formace (VF) se rozumí útvar (rozestavení), který vytvářejí všichni hráči zaujetím výchozích postavení, resp. střehových postojů ve vzájemném vztahu vzhledem k předpokládanému vývoji herní situace. Tato činnost je zaměřena na přípravu plnění úkolu v následující situaci. Jedná se o jakési přípravné strategické rozestavení družstva. Herní kombinace je jev dynamický a výchozí formace jev statický. Například: Příklady výchozích formací (VF)4 ❒ výchozí přihrávací formace se třemi přihrávajícími hráči (při podání soupeře) ❒ výchozí formace pro vybírání Výchozí formace může být předem zvolená, například: výchozí postavení pro vybírání po vlastním podání s nahrávačem v zóně I a liberem v zóně V, nebo vynucená, jež vznikne nepředpokládaně vývojem herní situace, například: výchozí formace pro vybírání po vlastním neefektivním útoku s nahrávačem v zóně V a liberem v zóně VI.

47


2

28.8.2007

12:58

Page 48

Rozbor volejbalové rozehry – systematika volejbalu 2.2.3 Terciální dělení rozehry: týmová činnost v herní situaci Rozdělením každé ze čtyř výše zmíněných fází na dvě části získáme osm základních typů týmových činností (TČ). Termínem týmová činnost je myšlena organizovaná, vzájemně sladěná činnost družstva v úseku rozehry, v němž má celé družstvo jeden společný herní úkol a jednotliví hráči, resp. příslušné skupiny různé dílčí taktické úlohy. Je časově ohraničena 5. Zjednodušeně se dá říct, že týmová činnost v HS je vymezena tím, že se může činnost všech šesti hráčů zahrnout pod jeden pojem. Jako orientační hranice mezi týmovými činnostmi v rámci jedné fáze rozehry pak můžeme považovat moment nahrávky (moment druhého odbití). Schéma 3: Týmové činnosti v HS Zakládání útoku A (označíme +A´) Fáze +A po podání soupeře Zakončování útoku A a jeho zajišťování (označíme +A´´)

Zakládání obrany A (označíme -A´) Fáze -A po vlastním podání Obrana A (ve zvolené výchozí formaci) (označíme -A´´)

Fáze +B po útoku soupeře, resp. při vlastním opakovaném útoku

Fáze -B po vlastním útoku, resp. při opakovaném útoku soupeře

48

Zakládání útoku B (označíme +B´)

Zakončování útoku B a jeho zajišťování (označíme +B´´)

Zakládání obrany B (označíme -B´)

Obrana B (ve vynucené výchozí formaci) (označíme -B´´)

2

Rozbor volejbalové rozehry – systematika volejbalu Základní typy týmových činností6 lze zobrazit v následující tabulce: Tab. 1: Osm základních týmových činností Činnost po vlastním podání

Činnost po podání soupeře

Zakládání obrany A Obrana A

Zakládání útoku A Zakončování útoku A

Činnost po útoku soupeře, resp. po vykrytí vlastního útoku

Činnost po vlastním útoku, resp. po vykrytí útoku soupeře

Zakládání útoku B Zakončování útoku B

Zakládání obrany B Obrana B

Ve volejbalové rozehře vidíme, že si činnosti dvou soupeřících družstev (týmové kombinace) navzájem odpovídají, tj. pokud družstvo X provádí určitou týmovou činnost, soupeřící družstvo Y automaticky realizuje odpovídající týmovou činnost. Bez ohledu na rozlišení družstev tak během rozehry dochází ke čtyřem typovým herním situacím7: Tab. 2: Dvojice odpovídajících týmových činností v průběhu vývoje rozehry – typové herní situace Družstvo X Zakládání útoku A Zakončování útoku A Zakládání obrany B Obrana B

<=> <=> <=> <=>

Družstvo Y Zakládání obrany A Obrana A Zakládání útoku B Zakončování útoku B

Popsaná základní systematika volejbalu tedy rozděluje rozehru na osm základních týmových činností. Ty jsou pochopitelně během hry ovlivňovány mnoha faktory, v první řadě taktickými úlohami jednotlivých hráčů a taktickými principy družstva uplatňovanými v dané týmové činnosti. Činnost družstva v každé herní situaci (HS) je ovlivněna především následujícími okolnostmi: ❒ Týmový herní úkol 8 HS je úkol činnosti celého družstva (tj. všech šesti hráčů) v dané herní situaci, který je časově vymezen pozorovatelnými projevy (například: zakládání útoku začíná přeletem míče přes síť do vlastního pole po útoku soupeře a končí druhým odbitím, zpravidla dotykem míče nahrávače, resp. nahrávajícího hráče ve vlastním poli). Pojmenování týmové činnosti vychází z herního úkolu. Například zakládání útoku B označuje název týmové činnosti a zároveň popisuje obsah herního úkolu, tedy zpracovat útok soupeře a založit vlastní útok.9 49


2

28.8.2007

12:58

Page 50

Rozbor volejbalové rozehry – systematika volejbalu ❒ Taktické úlohy jednotlivých hráčů v rámci týmové činnosti označují podíl jednotlivých hráčů či skupin na týmové činnosti a jsou charakterizované dílčí taktickou úlohou, kterou mají splnit vzhledem k hernímu úkolu družstva v dané HS (například: libero se podílí na zakončování útoku po přihrávce podání vykrýváním vlastního útočníka).10 ❒ Taktické principy (TP) družstva uplatňované v rámci týmové činnosti jsou zásady (schémata) záměrné individuální, skupinové a týmové činnosti při řešení typových herních situací. Mluvíme o obecných a specifických taktických principech. Čím obecnější je herní situace, tím obecnější je taktický princip. Například obecný TP: výchozí přihrávací formace se dvěma hráči se použije při plachtícím podání soupeře; TP princip sestavování trojbloku se použije při útoku soupeře po nahrávce z pole.11 Čím specifičtější je HS, tím specifičtější je TP. Například specifický TP: po přihrávce k jednomu z okrajů sítě má nahrávač volit nahrávku na vzdálenější stranu („nadlouho“). Obecné způsoby řešení se vztahují ke strategii, specifické k taktice. ❒ Modifikující faktory v herní situaci (vlivy) jsou jevy, které určují, resp. ovlivňují vývoj herní situace. Dobrý a Velenský (1987) mluví o základních a druhotných faktorech. Tyto faktory musíme brát stále v úvahu především v tréninku. Neděje-li se tak, připravujeme hráče pouze na skleníkové podmínky. Vliv těchto faktorů je možno sledovat v inventářích typových faktorů herních situací (viz kapitola 3). Například v případech, kdy soupeř přehrává míč zadarmo nabývá vlastní prvotně obranná činnost charakteru přechodu do útoku, a to přesto, že vlastní strana ještě nemá míč pod kontrolou.

2.2.4 Skupinové činnosti V předchozím textu jsme logickým dělením volejbalové rozehry získali osm týmových činností, k nimž během rozehry dochází. Obsahem sportovní hry je však: „ … souhrn všech teoretických možných herních činností. Herní činnost je individuální, skupinová a týmová dovednost (nebo též herní způsobilost) zaměřená k plnění herních úkolů“ (Táborský et al., 2007). Pokud tedy z činnosti celého týmu vyjmeme pouze určitou skupinu hráčů, která spolu vědomě spolupracuje při řešení dané herní situace, získáváme tak mnohem širší spektrum skupinových činností12. Jsou zaměřeny na řešení dílčího taktického úkolu a týkají se pouze některých hráčů. Ulož do dlouhodobé paměti: Specifika volejbalu by spíše vedla k logickému používání termínů skupinová a týmová herní kombinace (z hlediska počtu zapojených hráčů). Z důvodů zjednodušení i přiblížení se tradičnímu pojetí systematiky však zůstáváme u zažitých termínů „skupinová a týmová činnost“. Pokud v následujícím textu použijeme obecného termínu „herní kombinace“, máme tím na mysli skupinovou činnost.

50


2

Jako příklad si uveďme několik herních kombinací (dále HK), které se mohou realizovat ve fázi rozehry -B (-A) nebo +A (+B): Příklady HK v rámci fáze +A (+B) ❒ kombinace při přihrávce plachtícího podání (dvojice) ❒ útok v 1. sledu + útok ze zóny VI – „pipe“ (trojice) ❒ útok v 1. sledu + útok ze zóny IV po polovysoké nahrávce a jeho zajištění liberem (čtveřice) Příklady HK v rámci fáze -A (-B) ❒ seskupování dvojbloku, resp. trojbloku ❒ kombinace při vybírání útoku soupeře ze zóny II ❒ vytváření formace pro vybírání hráčů zadní řady při útoku soupeře ze zóny I

2.2.5 Individuální herní činnosti V rámci týmových činností i skupinových herních kombinací realizuje každý jednotlivý hráč individuální herní činnosti, kterými se snaží řešit aktuální herní situace. Individuální herní činnosti (IHČ) můžeme rozdělit na základě jejich zakončení: Schéma 4: Individuální herní činnosti Herní činnost s míčem (podání, přihrávka, nahrávka, útočný úder, blokování, vybírání) IHČ Herní činnost bez míče (herní pohyb: přípravné pohyby na místě, herní lokomoce, úpravy postojů)

Pod pojmem herní činnost s míčem rozumíme činnost, kterou hráč řeší herní situaci při kontaktu s míčem nebo při snaze o získání kontroly nad míčem (blokování, dostihování míče při vybírání), ale i pohyby bezprostředně související s provedením herní činnosti, například: rozběh k útočnému úderu, dostihování míče při vybírání. Pro dobré zvládnutí herních činností je pak nezbytný nácvik správné základní techniky. Rozeznáváme 6 základních herních činností s míčem: podání, přihrávka, nahrávka, útočný úder, blokování, vybírání. Pojem technika IHČ vnímáme jako způsob řešení pohybového úkolu v souladu s pravidly, biomechanickými zákonitostmi a pohybovými možnostmi sportovce, Dovalil a kol., 2002. Rozlišujeme: ❒ základní techniku IHČ13 ❒ varianty techniky IHČ14 ❒ provedení IHČ v různých typech HS15 51


2

28.8.2007

12:58

Page 52



Herní činnosti bez míče mají podobu činností přípravných (na základě hodnocení předpokládaného vývoje HS) a zajišťovacích. Nejsou zakončeny kontaktem s míčem (v případě bloku i pokusu kontakt s míčem). Patří mezi ně přípravné herní pohyby na místě (zaujetí nebo úprava střehového postoje, aktivační poskoky, pohyby částí těla apod.) a herní lokomoce (pohyby do výchozích postavení, střehových postojů). Hráč se během rozehry nejčastěji přesouvá z výchozího do herního postavení a naopak. Přihlédneme-li k postavením, do nichž se hráč dostává po ukončení jedné akce či týmové herní kombinace a začátkem druhé, můžeme herní lokomoci znázornit v následujícím schématu16: Schéma 5: Výchozí, herní a přechodné postavení hráče

výchozí postavení (hráč očekává vývoj herní situace)

herní postavení (postavení hráče na začátku realizace herní činnosti v konkrétní herní situaci)

přechodné postavení (pozice hráče po skončení akce)

Výchozí postavení hráče je pozice hráče, místně určená (zóna hřiště) nebo vztahově vymezená vůči jinému objektu (síť, spoluhráč), která je dána očekávaným vývojem herní situace. Herní postavení hráče je pozice hráče v rámci výchozí herní formace na začátku realizace herní činnosti nebo herní kombinace v konkrétní herní situaci. Přechodné postavení hráče je pozice hráče po skončení jedné akce a před zaujetím postavení v rámci nové výchozí formace nebo nové herní kombinace. Herní kombinace (HK) je tvořena individuálními herními činnostmi (IHČ) hráčů zapojených do příslušné kombinace. Spojováním herních kombinací pak získáme jednu z osmi týmových činností (TČ): Schéma 6: Vnitřní struktura týmové činnosti v jedné herní situaci

HK IHČ

HK

TČ

52

2.2.6 Týmové a skupinové herní řetězce Předchozí analýza, která popisuje volejbalovou rozehru z hlediska činnosti týmu, skupiny (herní kombinace, do nichž jsou zapojeni alespoň dva hráči) a jednotlivce (individuální herní činnosti), nám dává dostatek prostředků na to, abychom z těchto stavebních celků začali sestavovat a syntetizovat určité řetězce činností, které jsou základem volejbalové rozehry. Dle hlediska zapojení počtu hráčů do takového řetězce herních činností, které na sebe ve hře logicky navazují, rozlišujeme týmové herní řetězce, skupinové herní řetězce a individuální herní řetězce. Týmové herní řetězce (THŘ) chápeme jako sekvence činností celého družstva se zjevnou vzájemnou souvislostí. THŘ se mohou realizovat17: ❒ v rámci jedné herní situace, například: organizace činnosti družstva po vybrání útoku soupeře (do nahrávky) ❒ v rámci fáze rozehry, například: zakládání a zakončování útoku po podání soupeře (+A) ❒ zřetězením více činností přesahujících z jedné fáze rozehry do druhé, například: zakončování útoku A a následné zakládání obrany B (+A ➞ -B) Podobně jsou skupinové herní řetězce (SHŘ) sekvence činností části družstva se zjevnou vzájemnou souvislostí18. Jako příklady SHŘ můžeme uvést: ❒ seskupování trojbloku + následné odstoupení hráčů a nabídnutí se k útoku ❒ útočná kombinace se dvěma útočníky po vlastní přihrávce s naběhnutím středového hráče ze zóny II Konkrétní výčet přesných SHŘ není pochopitelně možný ani účelný. Pokud bychom totiž uvažovali všechny (a to pouze smysluplné) kombinace navzájem spolupracujících dvou až pěti spoluhráčů v jakékoli části rozehry, získali bychom nepředstavitelné množství variant, jejichž konkrétní popis by byl spíše zavádějící a matoucí. Můžeme to demonstrovat například na skupinovém herním řetězci ve fázi +A, kdy po přihrávce útočí hráč 2. sledem s příslušným zajištěním jeho útoku: na přihrávce se může podílet různý počet hráčů, ale nehledě na zónu, z níž se útok 2. sledem povede, by jeho zajištění mohl provádět jeden, dva, tři nebo čtyři spoluhráči. Proto všechny tyto eventuality sloučíme v následujícím přehledu do obecnější formy: útok 2. sledem se zajištěním po kombinaci při přihrávce. Příslušné smysluplné varianty tohoto SHŘ pak budou rozvedeny v inventáři typových faktorů (kapitola 3).

IHČ IHČ

Vysvětlivky ke schématu 6: TČ: týmová činnost v HS HK: herní kombinace (skupinová činnost) IHČ: individuální herní činnost (s míčem i bez míče)

2

HK

HK IHČ

HK IHČ

IHČ

Příklady SHŘ ve fázi -A (po vlastním podání) ❒ zaujetí výchozí formace pro blokování a následná kombinace při blokování ❒ zaujetí výchozí formace pro vybírání hráčů zadní řady a následné vytvoření formace pro obranu útoku 2(3). sledem

IHČ IHČ

53


2

28.8.2007

12:58

Page 54

Rozbor volejbalové rozehry – systematika volejbalu Příklady SHŘ ve fázi +A (po soupeřově podání) ❒ kombinace při přihrávce a následná útočná kombinace ❒ kombinace při přihrávce a následné zajištění útočné kombinace

Rozbor volejbalové rozehry – systematika volejbalu Schéma 7: Individuální herní řetězce HČ s míčem – HČ s míčem – útočný úder po bloku a odstoupení – blok po vlastním neefektivním útoku

Příklady SHŘ přesahujících z jedné fáze do druhé +A ➞ -B (po soupeřově podání ➞ po vlastním útoku) ❒ útočná kombinace 1. a 2. sledem a následné zaujetí výchozí formace pro blokování ❒ kombinace při zajišťování útoku a následné zaujetí obranného výchozího postavení Příklady SHŘ ve fázi -B (činnost družstva po vlastním útoku) ❒ viz všechny SHŘ ve fázi -A ❒ kombinace při bloku a následné znovu-zaujetí výchozího postavení pro blokování (při pokračování rozehry, míč zůstal v držení soupeře) Příklady SHŘ přesahujících z jedné fáze do druhé ❒ -A ➞ +B (po vlastním podání ➞ po útoku soupeře) ❒ -B ➞ +B (po vlastním útoku ➞ po útoku soupeře) ● kombinace při blokování a následná útočná kombinace hráčů přední řady ● zaujetí příslušné formace pro vybírání a následné vybírání Příklady SHŘ ve fázi +B (činnost družstva po útoku soupeře) ❒ útočná kombinace hráčů přední řady po úspěšném vybrání míče ❒ zakládání další útočné kombinace po vykrytí vlastního zablokovaného útoku Příklady SHŘ přesahujících z jedné fáze do druhé ❒ +B ➞ -B (činnost družstva po útoku soupeře ➞ činnost družstva po vlastním útoku) ❒ analogické situace uvedené v příkladech v rámci úseku +A ➞ -B

2.2.7 Individuální herní řetězce Základním typem herních řetězců jsou individuální herní řetězce (IHŘ). Jedná se o sekvenci dvou a více individuálních herních činností se zjevnou vzájemnou souvislostí19. Dle typu herních činností a jejich pořadí můžeme IHŘ rozdělit na čtyři skupiny (u každého řetězce jsou uvedeny dva příklady):

54

2

HČ s míčem – HČ bez míče – přihrávka následný pohyb do místa vykrývání vlastního útoku – blok středového hráče, odstoupení od sítě a následné nabídnutí se k útoku IHŘ HČ bez míče – HČ s míčem – odstoupení hráče do postavení pro vybírání a následná nahrávka – pohyb související s přihrávkou a následný útok HČ bez míče – HČ bez míče – pohyb související s přihrávkou a následné nabídnutí se k útoku – přesun do místa blokování a následné nabídnutí se k útoku 1. sledem

Vedle tohoto základního rozdělení by bylo možné provést výčet řetězců, které se skládají ze tří a více na sebe navazujících činností20, z hlediska pochopení problematiky herních řetězců by to však byly již nadbytečné informace. Základní individuální herní řetězce v jednotlivých fázích rozehry: každá volejbalová rozehra se dá popsat jako souvislý sled týmových herních řetězců. Každý takový týmový herní řetězec se dá rozčlenit na určitý počet skupinových herních řetězců, potažmo individuálních herních řetězců. Ty jsou pak tvořeny dvěma a více na sebe logicky navazujícími individuálními herními činnostmi. Pokud se omezíme na nejjednodušší varianty IHŘ (složitější IHŘ vznikají spojováním těch jednoduchých), můžeme se pak pokusit o jejich základní výčet v jednotlivých herních typových situacích, resp. fázích rozehry. Pokud některé IHŘ přesahují z jedné fáze rozehry do druhé, je tato skutečnost naznačena implikační šipkou (např. A+ ➞ B-). Příklady IHŘ v rámci fáze -A (po vlastním podání) ❒ přesun po podání do výchozího postavení a následný přesun do herního postavení pro vybírání ❒ zaujetí herního postavení pro vybírání proti útoku 1. sledem a následná úprava postavení proti útoku 2. sledem ❒ zaujetí výchozího postavení pro blokování, přesun hráče do místa blokování a následný pokus o blok 55


2

28.8.2007

12:58

Page 56

Rozbor volejbalové rozehry – systematika volejbalu Příklady IHŘ v rámci fáze +A (podání soupeře) ❒ přihrávka a následné nabídnutí se k útoku ❒ přihrávka a následný útok hráče 2(3). sledem ❒ nahrávka a následné zajišťování útoku

Vztah mezi doposud uvedenými termíny znázorňuje následující schéma, které současně zjednodušeným způsobem naznačuje správnou posloupnost herního tréninkového procesu ve volejbalu: Schéma 8: Hierarchie individuálních, skupinových a týmových činností ve volejbalu

Příklady IHŘ přesahujících z jedné fáze do druhé +A ➞ -B (vlastní útok A ➞ po vlastním neúspěšném útoku) ❒ útok předního hráče a následný přesun do plánovaného výchozího místa pro blokování ❒ zajišťování útoku hráčem předním řady a následný přesun do plánovaného výchozího místa pro blokování ❒ útok zadního hráče a následné zaujetí výchozího postavení pro vybírání Příklady IHŘ ve fázi -B (činnost po vlastním neúspěšném útoku) ❒ zaujetí výchozího postavení pro vybírání po dokončení vlastního neúspěšného útoku ❒ zaujetí výchozího postavení pro blokování po dokončení vlastního neúspěšného útoku ❒ blok a následné zaujetí nového výchozího postavení pro blokování (při pokračování rozehry, míč zůstal v držení soupeře) Příklady IHŘ přesahujících z jedné fáze do druhé ❒ -A ➞ +B (po vlastním podání ➞ po útoku soupeře) ❒ -B ➞ +B (po vlastním útoku ➞ po útoku soupeře) ● pokus o blok (blok) a následné nabídnutí se k útoku ● pokus o blok (blok) a následná vynucená nahrávka nespecializovaného hráče ● zaujetí herního postavení pro obranu 1. sledu a následný útok ze zóny I Příklady IHŘ ve fázi +B (po útoku soupeře, resp. při vlastním opakovaném útoku) ❒ útok předního hráče a následné odstoupení k dalšímu útoku (po vykrytí zablokovaného útoku) ❒ nabídnutí se k útoku a následné odstoupení k dalšímu útoku (po zablokovaném útoku) ❒ nahrávka a následné zajišťování útoku Příklady IHŘ přesahujících z jedné fáze do druhé +B ➞ -B (po útoku soupeře ➞ po vlastním neúspěšném útoku) ❒ analogické situace uvedené v příkladech v rámci úseku +A ➞ -B

56

Právě individuální herní řetězce jsou klíčovým prvkem volejbalového tréninku. Během jedné rozehry provádí každý hráč nepřetržitý řetězec herních činností, které mají svou logickou návaznost. Složitější a delší řetězce se dají rozdělit na nejjednodušší typy IHŘ, kterých je omezený počet a které nesmí být opomenuty při tréninkové činnosti žádného družstva. Naopak je potřeba se vyhnout nacvičování „činností“, které během rozehry vůbec nenastávají a hráčům tak vytvářejí nesprávné návyky.

2


Individuální herní činnosti s míčem

Týmová činnost

Týmové herní řetězce

Skupinová činnost

Skupinové herní řetězce

Individuální herní činnosti bez míče

Individuální herní řetězce

Technika herních činností

Ze schématu 8 vyplývá i sedmibodový model herního tréninku ve volejbalu, který představíme v kapitole 3. V něm jsou první čtyři úkoly věnovány individuálním a skupinovým činnostem, pátý týmové činnosti v rámci HS, šestý individuálním a skupinovým řetězcům a sedmý týmovým řetězcům, tedy komplexní činnosti v průběhu rozehry.

2.2.8 Syntéza volejbalové rozehry, herní děj Předchozí analýza nám připravila potenciál, abychom mohli definovat volejbalovou rozehru syntetickým způsobem. Z tohoto pohledu můžeme za volejbalovou rozehru považovat posloupnost neboli zřetězení týmových činností (kombinací). Toto zřetězení je pochopitelně ukončeno vždy chybou jednoho z týmů.

57


2

28.8.2007

12:58

Page 58



Schéma 9: Struktura řetězení týmových činností

HK IHČ

HK

HK IHČ

IHČ IHČ

TČ HK

IHČ

HK IHČ

IHČ

IHČ

IHČ

HK IHČ

HK

HK IHČ

TČ HK

IHČ

HK IHČ

IHČ

HK IHČ

IHČ

HK IHČ

IHČ IHČ

TČ HK

HK IHČ

IHČ

HK IHČ

IHČ IHČ

Volejbalová rozehra Vysvětlivky ke schématu 9: TČ: týmová činnost v HS (týmová herní kombinace) HK: herní kombinace (skupinová herní kombinace) IHČ: individuální herní činnost (s míčem i bez míče)

Na této jednoduché úvaze je založena další charakteristika správného vedení tréninkového procesu. Vedle individuálních, skupinových a týmových činností se musíme v určitých fázích tréninku věnovat i tréninku posloupností těch činností, které po sobě mohou během rozehry logicky následovat.

2

HD 1: +A: zakládání útoku A ➞ zakončování a zajišťování útoku A HD 2: +A ➞ -B: zakládání útoku A ➞ zakládání obrany B (přihrávka směřující do pole soupeře) HD 3: +A ➞ -B: zakončování a zajišťování útoku A ➞ zakládání obrany B (po vlastním útoku) HD 4: +A ➞ +B: zakončování a zajišťování útoku A ➞ zakládání útoku B (po vlastním útoku) HD 5: -A: zakládání obrany A ➞ obrana A HD 6: -A ➞ +B: zakládání obrany A ➞ zakládání útoku B (přihrávka soupeře do vlastního pole) HD 7: -A ➞ +B: obrana A ➞ zakládání útoku B (po neúspěšném útoku soupeře) HD 8: - A ➞ -B: obrana A ➞ zakládání obrany B (po zablokování soupeřova útoku) HD 9: +B: zakládání útoku B (protiútoku) ➞ zakončování a zajišťování útoku B HD 10: +B ➞ -B: zakládání útoku B ➞ zakládání obrany B (vybraný míč směřující do pole soupeře) HD 11: +B ➞ -B: zakončování a zajišťování útoku B ➞ zakládání obrany B (po vlastním útoku) HD 12: +B ➞ +B: zakončování a zajišťování útoku B ➞ zakládání útoku B (po vlastním útoku) HD 13: -B: zakládání obrany B ➞ obrana B HD 14: -B ➞ +B: zakládání obrany B ➞ zakládání útoku B (první míč soupeře do vlastního pole) HD 15: -B ➞ +B: obrana B ➞ zakládání útoku B (po neúspěšném útoku soupeře) HD 16: -B ➞ -B: obrana B ➞ zakládání obrany B (po zablokování soupeřova útoku) Následující schéma působí na první pohled nepřehledně, ale najdete v něm všech právě vyjmenovaných 16 herních dějů. Obsahem tréninkové práce hlavního autora této kapitoly, jako reprezentačního trenéra, není nic jiného než „drilování“ činnosti družstva v těchto herních dějích a v jejich řetězení.

Herní děj – sled typových HS: ze získaných stavebních celků tak sestavujeme a syntetizujeme řetězce herních situací, které jsou základem volejbalové hry. Volejbalovou rozehru můžeme tedy z pohledu systematiky volejbalu definovat jako složitější herní řetězec, v němž se periodicky opakují určité typové herní situace. Provedení a realizace těchto opakujících se situací se může pochopitelně velmi výrazně lišit. Například týmová činnost: „založení útoku B (protiútoku) po soupeřově útoku“ je naprosto jinak realizována při tvrdém útoku po lajně nebo při „míči zadarmo“ ze strany soupeře. Jedná se však o stále stejnou týmovou činnost, která má jasně definovaný úkol, pouze probíhá za jiných vstupních podmínek. Tyto podmínky můžeme zohlednit opět v inventářích faktorů typových herních situací (kapitola 3), a proto je nebudeme uvažovat v následujícím výčtu typových herních dějů. Pro přehlednost uvádíme na závěr přehled možných typových herních dějů i formou schématu 9, kde jsou zachyceny všechny základní možnosti, ke kterým může během rozehry z hlediska návaznosti herních situací dojít 21. Vyjmenujme si je (HD = herní děj):

58

59


2

28.8.2007

12:58

Page 60


Rozbor volejbalové rozehry – systematika volejbalu 2.2.9 Herní chování

Schéma 10: Šestnáct základních typových herních dějů Družstvo na příjmu

Zakládání útoku A

Zakončování a zajišťování útoku A

přihrávka do pole soupeře

útok zablokován

Zakládání útoku B

Zakončování a zajišťování útoku B

2

přihrávka do pole soupeře

útok zablokován

Zatím jsme mluvili o týmové, skupinové a individuální herní činnosti. Pojem „herní chování“ chápeme jako širší pojem než herní činnost a definujeme je jako souhrn vnějších projevů: činnosti, jednání, reakcí hráčů (včetně řeči, vyjadřování postojů a pocitů) v průběhu utkání, tj. individuální herní činnosti, činnost hráčů v herních kombinacích a při zaujímání herních formací, individuální herní řetězce i participace na sociálně-herní interakci. Herní chování hráčů družstva je spouštěno vývojem herní situace, resp. prožívanou reakcí na její významnost a je výsledkem vnímání s rozborem situace, myšlenkového řešení a rozhodování. V týmovém herním chování rozlišujeme činnostně-herní interakci, což je zjednodušeně řečeno „souhra“ a sociálně-herní interakci. Činnostně-herní interakce je součinnost hráčů zaměřená na řešení herní situace, resp. více po sobě následujících HS v průběhu rozehry. Je tvořena týmovými a skupinovými herními kombinacemi, vytvářením výchozích herních formací a je realizována individuálními herními činnostmi při kontaktu i mimo kontaktu s míčem. Součinnost hráčů může být záměrná (například podle určitého taktického principu) nebo reflexivní, kdy hráči družstva reagují spontánně na vývoj herní situace. Sociálně-herní interakce je forma sociální interakce (komunikace) při řešení herních situací. Projevuje se například symbolickou herní signalizací (verbální i neverbální), gestikulací, dotykem. V zahraniční literatuře se objevuje jak pojem chování, tak pojem jednání. Upřednostňujeme pojem herní chování, jelikož odráží i neuvědomělou složku jednání, která je v chování hráče všudypřítomná.

Zakládání obrany B

Obrana A

soupeř zablokován

Obrana B

soupeř zablokován

Zakládání obrany A

Družstvo na podání

60

61


2

28.8.2007

12:58

Page 62

Rozbor volejbalové rozehry – systematika volejbalu 2.3 Herní systémy Nejnovější učební text katedry FTVS UK v Praze (Buchtel, 2007) dělí systémy na: ❒ systém bez specializace hráčů ❒ systém s jedním nahrávačem ❒ systém se dvěma nahrávači V popisu systému s jedním nahrávačem potom popisuje jednotlivé herní funkce: nahrávač, diagonální hráč, blokař, smečař, libero. Motivací tohoto dělení je tradice ve volejbalu (na rozdíl od ostatních týmových sportovních her) nevázat pojem „systém“ na obranou či útočnou fázi, ale pojímat ho jako vyšší strategický termín spojený s celkovou organizací činnosti družstva v průběhu utkání. Domníváme se, že tento přístup k dělení systémů je třeba inovovat, jelikož neodráží všechny důležité děje a herní situace ve volejbalu. Ve stávajícím pojetí má kategorie „systém“ prakticky jediný prvek: systém s jedním nahrávačem. Již v kategorii žáků se používá systém s jedním nahrávačem. Systém bez specializací se téměř nepoužívá, systém s dvěma nahrávači se používá z tréninkových důvodů nebo velmi ojediněle (Kuba – ženy, kadetky Bělorusko, Turecko). Od žákovského volejbalu existuje prakticky z hlediska počtu nahrávačů pouze jediný systém. Dělení na systém bez specializovaných hráčů a systém s jedním nebo dvěma nahrávači budeme uplatňovat pro začátečnickou a rekreační formu volejbalu. Jinak se pokusíme v rámci systému s jedním nahrávačem o podrobnější kategorizaci.

2.3.1 Kritéria pro dělení systémů Dobrý a Velenský (1987) pojímají herní systém takto: „…systém hry družstva je organizace vztahů mezi hráči jednoho družstva a organizace jejich činností při předpokládané opozici soupeře. Systém je charakterizován základním rozestavením hráčů, z něhož vyplývají specializované funkce jednotlivců, konkretizují vztahy mezi nimi, určují možnosti skupinových činností a vyplývají požadavky na herní činnosti jednotlivce. Pro každou důležitou situaci musí systém podávat obecnější směrnice vytyčující úlohy a postupy jednotlivců a skupin, zaměřené na usměrnění vlastního družstva a na ovlivnění činnosti soupeřova družstva“. Táborský et al. (2007) pojímá systém „… jako způsob organizace herního jednání všech spoluhráčů, v němž je určeno základní rozestavení hráčů, jejich hráčské funkce a tím též stěžejní prostory a formy jejich činnosti“. Ukažme si dále, jaká kritéria pro dělení systému se používají v příbuzných sportovních hrách:

62


2

Fotbal (Psotta a Buzek, 2007): Útočné ❒ Systém rychlého protiútoku ❒ Systém postupného útoku ● Systém poziční nátlakové hry ❒ Systém kombinovaného útoku Obranné ❒ Systém zónové obrany ❒ Systém kombinované obrany Basketbal (Velenský, 2007): Útočné ❒ Systém rychlého protiútoku ❒ Systém postupného útoku Obranné ❒ Osobní obranné systémy ❒ Zónové obranné systémy ● Systémy presinkových zónových obran ● Systémy zónových presinků ❒ Kombinované osobní systémy Házená (Táborský a Tůma, 2007): Útočné ❒ Protiútok ❒ Rychlý útok ❒ Postupný útok ❒ Poziční útočné systémy (jiné kritérium dělení) ● S jedním pivotem ● S jedním postmanem ● Se dvěma pivoty ● Cirkulační útočné systémy Obranné ❒ Zónové obranné systémy ❒ Osobní obranné systémy ❒ Kombinované obranné systémy ❒ Jiná kritéria ● Obrana proti protiútoku ● Obrana proti rychlému útoku ● Obrana proti postupnému útoku 63


2

28.8.2007

12:58

Page 64

Rozbor volejbalové rozehry – systematika volejbalu 2.3.2 Nové pojetí systémů ve volejbalu Obě výše zmíněné definice i paralely z příbuzných týmových sportovních her pokládáme za dostatečnou oporu pro jiný přístup ke klasifikaci systémů. Připomínáme, že volejbal má problém v jasném definování obrany a útoku. Proto vyjdeme z logiky našeho popisu rozehry na fáze +A, -A, +B, -B. Základní dělení systémů ve volejbalu: Systémy útoku A Systémy útoku B ❒ po útoku soupeře ❒ po vykrytí vlastního útoku Systémy zakládání útoku: ❒ zakládání útoku A ❒ zakládání útoku B Obranné systémy: ❒ proti útoku A (ve zvoleném postavení) ❒ proti útoku B (ve vynuceném postavení)


2

Další příklady TP: ❒ TP s prioritou útoku středových hráčů (útok A) ❒ TP „podání je útok“ Podle předpokládané opozice soupeře, například: ❒ obrana proti družstvu s prioritou útoku ze středu ❒ obrana proti družstvu s prioritou útoku diagonálního hráče ❒ útok proti družstvu s prioritou blokařské činnosti ❒ útok proti družstvu s prioritou hry v poli Naznačený způsob dělení nabízíme jako východisko pro detailní kategorizaci herních systémů a taktických principů ve volejbalu. Podrobně se touto problematikou bude zabývat připravovaná kniha Volejbal 2.

Příklady dalšího možného dělení podle dílčích kritérií: Systémy útoku A ❒ v zahajovacím postavení N – S – B ❒ v zahajovacím postavení N – B – S Systémy útoku B ❒ po útoku soupeře ● po míči zadarmo ● po tvrdém útoku soupeře ❒ po vykrytí vlastního útoku Taktické principy Dalšími kritérii jemnějšího dělení herních systémů jsou výše zmíněné taktické principy (TP), například: Obranný systém: proti útoku A (ve zvoleném postavení) ❒ Podle počtu blokujících hráčů: s jednoblokem, dvojblokem nebo trojblokem ● TP s preferováním dvojbloku oproti trojbloku s odstoupení neblokujícího hráče do pole

64

65


2

28.8.2007

12:58

Page 66

Rozbor volejbalové rozehry – systematika volejbalu Použitá a doporučená literatura ke kapitole 2 ❒ Buchtel, J. & kol. (2005). Teorie a didaktika volejbalu. Praha: Karolinum. ❒ Buchtel, J. (2007). Volejbal. In Táborský, F. et al. (2007). Základy teorie sportovních her. Praha: Univerzita Karlova, Fakulta tělesné výchovy a sportu. ❒ Císař, V. (2005). Volejbal. Praha: Grada ❒ Dobrý, L. & Semiginovský, B. (1988). Sportovní hry – výkon a trénink. Praha: Olympia. ❒ Dobrý, L. & Velenský, E. (1987). Košíková – teorie a didaktika. Praha: SPN. ❒ Ejem, M. (1998). Volejbal. Praha: Olympia. ❒ Haník, Z., & Lehnert, M. (2004). Volejbal 1, Herní dovednosti a kondice ve volejbalu mládeže. Praha: Český volejbalový svaz. ❒ Haník, Z. & Husár, I. (2005). Nový pohled na obsah herního děje a hodnocení herního výkonu ve volejbalu. Telesná výchova a šport, XV, 1/2005, 31 – 35. (Bratislava, SR). ❒ Haník, Z. & Vlach, J. (2006). Analýza herního děje jako východisko pro klasifikaci herních činností ve volejbalu. Hry 2006 (výzkum a aplikace): sborník referátů vědecké konference Plzeň 6.-7. dubna 2006. 1. vyd. Plzeň: ZČU. ❒ Havránek, B. et al. (1989). Slovník spisovného jazyka českého. Praha: Academia. ❒ Hotz, A. (1991). Praxis der Trainings- und Bewegungslehre. Frankfurt am Main: Verlag Sauerländer ❒ Iwoilow, A. W. (1984). Volleyball – Biomechnik und Methodik. Berlin: Sportverlag. ❒ Pala, K. & Všianský, J. (2001): Slovník českých synonym. Praha: NLN. ❒ Papageorgiu, A. & Spitzley, W. (1996). Handbuch für Leistungsvolleyball (Ausbildung zum Spezialisten). Aachen: Mayer & Mayer Verlag. ❒ Přidal, V. & Zapletalová, L. (2003). Volejbal – herný výkon, tréning, riadenie. Bratislava: Peter Mačura – PEEM. ❒ Psotta, R. & Buzek, M. (2007). Fotbal. In Táborský, F. et al. (2007). Základy teorie sportovních her. Praha: Univerzita Karlova, Fakulta tělesné výchovy a sportu. ❒ Selinger, A., (2000). Arie Selinger´s Power Volleyball – Základní pojmy (M. Ejem, Z. Valášek & J.Jinoch trans.). Zpravodaj ČVS, 2000 (4), 21 – 24. ❒ Táborský, F. et al. (2007). Základy teorie sportovních her. Praha: Univerzita Karlova, Fakulta tělesné výchovy a sportu. ❒ Velenský, M. (2007). Basketbal. In Táborský, F. et al. (2007). Základy teorie sportovních her. Praha: Univerzita Karlova, Fakulta tělesné výchovy a sportu. ❒ Zapletalová, L., Přidal, V., & Tokár, J. (2001). Volejbal. Učebné texty pre školenia trénerov I.triedy. Bratislava: Peter Mačura – PEEM.

66


2

1 Táborský et al. (2007) definují herní situaci (HS) „…jako souhrn podstatných vztahů mezi faktory, které podmiňují realizaci herní činnosti“. Faktory HS souladu s vnitřními signály jednotlivých hráčů spouští určitý typ herního chování, které zároveň vývoj herní situace spoluvytváří. Definování, kde herní situace začíná a kde končí, je jaksi umělým konstruktem příslušného autora, který se pokouší herní děj popsat. Z toho vyplývá, že dělení a ohraničování herních situací musí jít ruku v ruce s logikou herního děje. Nejde tedy ani o to, jak dlouhý úsek rozehry budeme uvažovat, jako spíše o definování konfigurace podstatných faktorů. 2 Video 1.1: Základní fáze rozehry (pohled zezadu) Video 1.2: Základní fáze rozehry (pohled z boku) *1 Útokem A rozumíme útočnou kombinaci po podání soupeře, útokem B útočnou kombinaci po úspěšně zpracovaném útoku soupeře (protiútok), resp. útoku po vykrytí vlastního smečaře (opakovaný útok). 3 Video 2.1: Fáze rozehry (pohled zezadu) Video 2.2: Fáze rozehry (pohled zezadu) Video 2.3: Fáze rozehry (pohled z boku) 4 Video 2.4: Výchozí přihrávací formace se třemi hráči Video 2.5: Výchozí formace pro vybírání 5 Video 3.1: Zakládání útoku B => zakončování útoku B Video 3.2: Zakládání obrany A => obrana A Video 3.3: Zakládání obrany B => obrana B 6 V zahraniční, zejména německé literatuře se rozehra dělí na dva komplexy: komplex 1 (po podání soupeře), komplex 2 (po vlastním podání) 7 Video 3.4: Typové herní situace (1) Video 3.5: Typové herní situace (2) 8 Podle Táborského et al. (2007) herní cíl je požadavek, který je hráči, skupině hráčů nebo celému družstvu stanoven. Herní úkol je zadání, které musí hráč v dané části splnit, aby dosáhl stanoveného cíle. 9 Video 3.6: Týmový herní úkol ve fázi +A Video 3.7: Týmový herní úkol ve fázi +B (1) Video 3.8: Týmový herní úkol ve fázi +B (2) Video 3.9: Týmový herní úkol ve fázi -A 10 Video 3.10: Taktické úlohy hráčů v situaci „míče zadarmo“ Video 3.11: Chybná interpretace HS „míč zadarmo“ Video 3.12: Chybné plnění taktické úlohy přední smečařky při zakládání a zakončování útoku B

67


2

28.8.2007

12:58

Page 68

Rozbor volejbalové rozehry – systematika volejbalu 11 Video 3.13: TP Uplatnění kombinace 1-6 po míči zadarmo Video 3.14: TP Uplatnění kombinace „pipe“ po přihrávce k zóně II Video 3.15: TP Pomoc krajních hráčů při blokování útoku soupeře 1. sledem Video 3.16: Utajení výchozí blokařské formace Video 3.17: TP Vyřazení nahrávače ze skupinového bloku 12 Video 4.1: Kombinace při přihrávce ve dvojici Video 4.2: Úprava přihrávací formace Video 4.3: Útočná kombinace „pipe“ Video 4.4: Útočná kombinace – útok 1.sledem Video 4.5: Útočná kombinace – 4_5 Video 4.6: Útočná kombinace – útok ze zóny IV a její zajištění Video 4.7: Kombinace při blokování Video 4.8: Kombinace při vybírání 13 Video 5.1: Studie základní nahrávačské techniky Video 5.2: Studie základní techniky přihrávky Video 5.3: Studie základní techniky útočného úderu 14 Video 5.4: Varianty techniky blokování středového hráče – přesun úkrokem Video 5.5: Varianty techniky přihrávky Video 5.6: Varianty techniky útoku středového hráče 15 Video 5.7: Přihrávka smečovaného podání Video 5.8: Vystřelená nahrávka do zóny I Video 5.9: Útok po zkrácené nahrávce Video 5.10: Útok středového hráče v různých typech herní situace Video 5.11: Druhy útoku nahrávače po přihrávce Video 5.12: Vybírání útoku soupeře 1. sledem


2

19 Video 7.1: IHŘ Útočný úder po bloku a následném odstoupení od sítě Video 7.2: IHŘ Blok středového hráče po vlastním neúspěšném útoku Video 7.3: IHŘ Útok po vlastní přihrávce Video 7.4: IHŘ Přihrávka a následný pohyb do místa vykrývání Video 7.5: IHŘ Nahrávka středového hráče po blokařském přesunu a pokusu o blok Video 7.6: IHŘ Útok po pohybu souvisejícím s přihrávkou Video 7.7: IHŘ Nahrávka diagonálního hráče po odstoupení do výchozího místa pro vybírání Video 7.8: IHŘ Blok středového hráče po nabídnutí se k útoku Video 7.9: IHŘ Nabídnutí se k útoku po pohybu souvisejícím s přihrávkou 20 Video 7.10: Trojitý IHŘ Nahrávka po vybírání a vykrývání Video 7.11: Trojitý IHŘ Nabídnutí se k útoku po vykrývání a blokařském přesunu 21 Video 8.1: HD Zakládání útoku A – následné zakončování, resp. zajištění útoku A Video 8.2: HD Zakládání útoku A – následné zakládání obrany B Video 8.3: HD Zakončování útoku A – následné zakládání obrany B Video 8.4: HD Zakončování útoku A – zakládání útoku B Video 8.5: HD Zakládání obrany A – následná obrana A Video 8.6: HD Zakládání obrany A – následné zakládání útoku B Video 8.7: HD Obrana A – následné zakládání útoku B Video 8.8: HD Obrana A – následné zakládání obrany B Video 8.9: HD Zakládání útoku B – následné zakončování, resp.zajištění útoku B Video 8.10: HD Zakládání útoku B – následné zakládání obrany B Video 8.11: HD Zakončování útoku B – následné zakládání obrany B Video 8.12: HD Zakončování útoku B – následné zakládání obrany B Video 8.13: HD Zakládání obrany B – následná obrana B Video 8.14: HD Zakládání obrany B – následné zakládání útoku B Video 8.15: HD Obrana B – následné zakládání útoku B Video 8.16: HD Obrana B – následné zakládání obrany B

16 Video 5.13: Přesun středového hráče do výchozího postavení pro útok Video 5.14: Přesun hráče do výchozího postavení pro vybírání Video 5.15: Výchozí, herní a přechodné postavení hráče při vybírání 17 Video 6.1: Zakládání útoku B po vybrání míče v poli Video 6.2: Zakládání, zakončování, resp. zajištění útoku A Video 6.3: Zakládání obrany po vlastním neúspěšném útoku 18 Video 6.4: Kombinace pro přihrávce a následná kombinace při vykrývání Video 6.5: Kombinace při přihrávce a následná útočná kombinace a její zajištění

68

69


2

70

28.8.2007

12:58

Page 70


Rozbor volejbalové rozehry systematika volejbalu Autoři textu: PaedDr. Zdeněk Haník, Mgr. Mario Zelený

Recommend Documents