Ritodgata 2013 – Česká Třebová Pátek 19.7.2013 Úvodní modlitba: Zavřete oči a pociťujte prostor kolem nás. Zformulujme přání nebo modlitbu, že to co tady budeme dnes dělat, kéž to vše napomůže vývoji té skutečné bytosti uvnitř nás. Ať prostor a energie v tomto prostoru nám pomáhají v tomto našem snažení. Kéž jsou naše vnitřní a vnější energie v souladu. A ať je mezi nimi stálé spojení, kéž se naše těla a mysli připojí k té harmonii a spojení. Naslouchejte svému dechu, přejte si a snažte se o harmonii mezi tělem a myslí. Kéž ta harmonie pomalu naplňuje vaše tělo a vyzařuje ven do prostoru kolem vás. A ať náš individuální soulad splyne s ostatními a vytvoří jednu velkou harmonii a naplní prostor v této místnosti a kolem. Prociťujte to a přejte si to. Kéž každá osoba v tomto prostoru a ti, kteří přijdou do tohoto prostoru, kéž jsou přijímáni a kéž posilují tuto harmonii. Teď vytvořte záměr nebo modlitbu (prosbu) k vaší vnitřní energii, aby během meditací nebo cvičení, která tady budeme dělat, aby tato energie v nás pracovala. Kéž tato energie napraví všechny chyby nebo omyly v našich záměrech. A prosme také o požehnání a vedení mistrů. My všichni patříme k mnoha různým tradicím, tak kéž mistři všech tradic jsou tady s námi a požehnají nám a vedou nás. A s pomocí jejich vedení, kéž vše, co budeme dělat, kéž je dokonalé. Můžete také prosit svého osobního mistra nebo anděly strážné nebo také Božství nebo Absolutno nebo jakoukoliv energii, která je pro vás posvátná. A teď zhluboka dýchejte, pomalý hluboký nádech, pomalý dlouhý a hluboký výdech. A prociťujte své tělo – při nádechu od chodidel k hlavě a při výdechu od hlavy k chodidlům. Prociťujte své tělo jak je pevně zakořeněné na zemi. A prociťujte svou páteř. Pociťujte, jak přes ni něco proudí nahoru a dolů. Při nádechu to proudí nahoru, při výdechu to proudí dolů. Nadechujte velmi pomalu. Teď budu vzývat božskou energii, má v kořeny v zemi a v hloubi našeho vědomí a skrze naši páteř se rozpíná a proudí ven skrze korunní čakru do vesmíru. Kéž tato energie proudí skrze nás, očišťuje, proměňuje a prosvětluje každou část naší bytosti. A já teď nekonečno pozvu zpěvem. Ať tento zpěv je i vaším osobním pozváním, aby tato energie proudila vámi. Zpěv modlitby v sanskrtu Pociťujte ten proud skrze vás, všude ve své bytosti a nechejte tuto energii na vás pracovat. Odevzdejte jí každou část své bytosti, aby vás tvarovala a přetvářela jakýmkoliv způsobem, jakým ona chce. Ať tato energie pracuje na vás a vy jste jen radostným pozorovatelem. Pomalu prociťujte tělo a prostor a to, jak se energie všude projevuje. Naše osobnost, individualita, to je jenom stín. Všechno, co se pohybuje, je tato energie, Naše tělo, naše smysly, myšlenky, přání, všechno, co se tady projevuje, je tato síla. Pomalu se vracejte do svého těla, ale neztraťte spojení s tím klidem a vyrovnaností. Pomalu můžete otevřít oči, ale dál pociťujte to, co je uvnitř. Ať není žádná bariéra mezi tím, co je uvnitř a co je vně. *****
Říká se, že život, který vidíme, je jenom jedna čtvrtina. Víc než tři čtvrtiny jsou skryté. A tak každá meditace, každá snaha, je pokus prozkoumat tuto skrytou část. A my jsme to hledání začali už před velmi dlouhou dobou. Chodíme v kruzích a někoho ta hra baví. A my se tou hrou také začneme bavit. Tím, že budeme znát jej účel a směr kam směřuje, tak se ta hra přetvoří v něco úplně jiného, v něco víc. Je to tak jednoduché ale zároveň tak snadné to minout. Protože naše lidská civilizace nás učí, abychom byli složití, tvrdě pracovali. Takže vesmír, svět, to je pro nás velká příležitost. Radí se nám, abychom byli tak velcí, jak jen dokážeme. A tak se motáme v kruzích. Tak chvíli počkáme, než ta energie trošku vychladne. Protože když něco cítíme, zažíváme, je to někde za slovy, mimo slova. Všechna slova ztrácejí význam, nedostačují. A stará moudrost říká, že to co potřebujeme, se nedá předat slovy. Ale i přesto se tím učení nezastavuje. Např. v jedné upanišadě je jedna pasáž: odkud se naše slova a mysl vracejí, neschopné Toho dosáhnout, tam je Pravda a střed našeho Bytí. Neboli Pravda, Střed každé bytosti, je to odkud slova a mysl se vracejí, protože nejsou schopné toho dosáhnout. A paradoxně, ta upanišada tam nekončí, říká, že slova nestačí, ale přesto pokračuje ve výkladu. Přerušení nahrávky Nevíte, co dostanete a kdy to dostanete. Dvě klíčová slova jsou trpělivost a důvěra. A vždy být aktivní, vytrvalý. A tak každá meditace nebo každý úkon sádhany nebo jógy, pránajámy nebo modlitby – to je úsilí, ale má být doplněno trpělivostí a vytrvalostí. Ta odpověď musí přijít z druhé strany. A tak buďte bdělí a snažte se být u dveří. Někdy máme pocit, že ty dveře jsou venku, jindy cítíme, že dveře jsou uvnitř. A tak dělejte cokoliv, co vás povedete k pokoře. Cokoliv, co vás povede k trpělivosti. A důvěřujte. A nemusíte být k tomu ani způsobilí. Neexistuje žádná způsobilost. Zrozením, od počátku, jsme už způsobilí. Čekejte trpělivě, pokračujte v tom, co můžete dělat. Když bude tento oheň v nás hořet, tak promění všechno, co děláme. Každá činnost v našem život, kterou děláme pro sebe, se tímto vnitřním ohněm transformuje. A pak, než se nadějete, najednou tam budete. Otázka: Když jsme už zakusili dotek boží lásky v našem životě, proč stále ještě závisíme na lásce s lidskými bytostmi ‐ když boží láska a lidská láska jsou nesrovnatelné? Láska mezi dvěma jedinci je přirozené prodloužením božské lásky. A také si nemyslete, že se zamilováváme do osoby, do té, kterou vidíme. Ve skutečnosti se tam děje to, že dvě lidské bytosti jsou propojené, ale neznají tu vyšší úrovni. Ale když jste poznali tu vyšší úroveň, tak to nevylučuje nižší úroveň. To není jen můj pocit, potvrzuje to starý indický text – jedna z největších upanišad, nazývá se velká nebo rozsáhlá upanišada. Říká, že žena se manželovi stává drahou ne jako osobnost, ale kvůli bytosti uvnitř v té ženě. A podobně, když je nám něco drahé, tak to není kvůli tomu, co vidíme navenek. Je to něco hlubšího uvnitř. Na začátku lásky to cítíte. A tam jste spokojeni, plně šťastni. Ale pak to začíná klesat na nižší úroveň. A pak začne problém. A nikdo neví, jak to napravit. Najednou všechno, co ta druhá osoba dělá, najednou to není dost dobré, nebo toho není dost a my se ptáme: je to ta stejná osoba, do které jsme se zamilovali? Je to ta stejná osoba, ale my jsme sestoupili dolů. Je to částečně naše chyba, ale částečně je to součást té hry. Kdybychom si nestále pamatovali jaký ten druhý je, tak život by někdy byl nemožný.
Jak to, že můžete jíst? Protože to, co jíte, je stejné jako vy. Musíme pociťovat svoji osobnost, individualitu odlišnou od vesmíru, jenom potom můžeme jíst. Podobně, aby nějaká divadelní hra mohla pokračovat, každý musí hrát svoji roli. Kdyby si herci na divadle neustále uvědomovali, že jsou jen herci a nejsou tou rolí, kterou hrají, tak by někdy ta hra nemohla pokračovat, protože by to nemohli dobře odehrát. Aby ta hra mohla pokračovat, tak občas musíme zapomenout, že jsme herci a ztotožnit se s tou rolí. To je to tajemství. A také je potřeba pokračovat ve hře. Někdy, když máme hrát smutnou roli, tak se ptáme: proč tahle hra? Ale smlouvu jsme podepsali dávno předtím. A my sami také přispíváme k rozvíjení té zápletky. Není to jen tou smlouvou, ale podílíme se také na psaní toho příběhu. A jediná cesta je pozvednout se na tu úroveň, nezůstávat tady s otázkami. Hlavně lidé, kteří meditují a prožívají cosi uvnitř, ti by měli být více pokorní, více milující, soucitnější a přijímající. Když to všechno nevíte, můžete protestovat. Ale když to víte, můžete to jen přijmout. Celé lidské vědění nás učí opak: čím víc znáš, tím větší máš moc. Ale je to naopak: čím víc znáš, tím méně jsi mocný. Jako příklad to obvykle ukazujeme na stromu. Čím více ovoce, tím níže se sklání. S lidským věděním je to jinak: čím více máte vědění, tím více máte a tím výš stoupáte. A tak vesmír musí hrát různé hry, aby se ty naše větve sklonily níž a níž. Tak potom, co zažijete božskou lásku, tak se musíte zamilovat do každé lidské bytosti. Ano, a to není jen indická tradice, svatý František z Assisi mluvil s ptáky a ostatními zvířaty, kterým říkal „mí přátelé“. My také směřujeme k této úrovni. Musíme vždycky mířit takto vysoko. A abychom se mohli takto povznést, tak zároveň se musíme hodně snížit. Je to tak jasné, že na to zapomínáme. Mnoho složitých věcí si pamatujeme a jednoduché věci zapomínáme. Ale neobviňujte se z toho, protože obviňovat je velmi snadné. Když obviňujeme, tak odpovědnost tak připisujeme druhému. A když obviňujete sebe sama, tak tím blokujete svůj vývoj. Prostě se to stalo a vždycky se z toho můžete dostat. A tak neviňte vesmír nebo Stvoření, ani sebe sama. Je to všechno jenom hra a každá špatná zkušenost je jenom dočasná. A to, co zakoušíme teď, není tak důležité. Protože, jestli jste včera měli večeři o sedmi chodech, je to teď důležité? Nebo předevčírem jste se museli postit, záleží na tom teď? Ne, podstatné je to, co je teď. A taky si můžeme dělat starosti o to, co bude zítra. Ale kdo ví, jestli bude nějaké zítra? Tak je to stále. Lidi, kteří mají nějaké nemoci, doktoři je odepíšou tím, že řeknou: zbývají vám jenom 3 měsíce, nebo 6 měsíců, nebo maximálně 2 roky. Ale kdo ví, jestli ten doktor bude ještě naživu? Tak si nebuďte příliš jistí vůbec ničím. Buďte připraveni na překvápka. A ty nejdůležitější události v životě vám přišly jako překvapení, ne když jste je plánovali. Cítím, že každý, kdo je tady přítomný, je dost starý na to, aby měl za sebou takových zkušeností několik. Jsem si jistý, že každý z vás už měl v životě mnoho důležitých překvapení. Možná si je teď nevybavujete, ale když se ohlédnete, tak je určitě cítíte. Ale pro některé lidi, možná kvůli zážitkům z dětství je těžké si to uvědomit. Každý je důležitý. A lidská kultura nás učí být obzvláště důležití, to je náš problém. Když žádný problém není, tak my nějaký vytvoříme. Nedávno se mi dostala do ruky knížka o Africe – o problémech v Africe. Lidé tam mají rádi přírodu, nikdy nevlastnili půdu, ta bylo pro všechny. Ale když tam přišli Evropané, zavedli vlastnictví půdy, což bylo do té doby neslýchané. Domorodci měli dobytek a všechna půda bylo k dispozici všem. A toto byl nový jazyk, ale mají s tím problém, protože vlastnictví půdy jim ještě nepřešlo do krve. Myslím, že vy také máte podobné problémy s cikány. Nejde jen o půdu, mnoho součástí obou kultur jde proti sobě. Já je neporovnávám a neříkám, že jedna je lepší než druhá, jenom říkám, že všechny naše lidské zvyky jsou hranicí, která nás omezuje v našem duchovním vývoji. Každý takový zvyk musí být rozpoznán
a nahrazen nebo odstraněn, pomalu, trpělivě. Říká se, že zvyky, které si osvojíme v dětství, je velice těžké změnit. A vlastně ony to jsou zvyky nejen z tohoto života, ale také z mnoho předešlých životů. Když třeba určitou situaci intuicí víme, že se stane, jestli se dá rozeznat, jestli je to intuice, že to víš dopředu anebo jestli to ta tvoje mysl ovlivňuje, přivolává? Rozeznávat mezi intuicí a manipulací mysli… Pravý důkaz přijde až poté. Jakákoliv myšlenka, která přijde do naší mysli, může být intuice nebo může vyjádřením našeho tajného nebo nenaplněného přání. Není to jen přání, takto se může projevit také strach, hněv. Když máte v sobě strach, mohou vás napadat myšlenky na nějakou nehodu, katastrofu. Podobně také, když máte v sobě hněv, tak se to může takto dít. Taky to může mít jiný původ, může to být tak, že přijímáte myšlenky, které probíhají v myslích lidí kolem vás. Také to může být velmi stará vzpomínka, která se vynořuje a vrací. Není žádné konkrétní znamení, že je to odtud. Musíme čekat. Dám to ještě na takovém jednodušším příkladu: kdybych věděla, že ta lžička spadne z toho stolu a poprosím, ať nepadá. A tak vyzkouším sílu mysli, ať tomu zabrání. Pokud víš, nebo pokud cítíš, že lžička má spadnout, pak buď spadne, nebo nespadne. A jestliže spadne, kdo ví, zda to bylo proto, že měla spadnout nebo se to stalo proto, že ty jsi poslala energii, aby spadla, aby se tak tvůj pocit stal skutečností. Může být, může to být i tak, že i když spadla, tak spadnout neměla, ale spadla kvůli tvému podvědomému úmyslu, aby se tvůj pocit stal pravdivým. Protože každá myšlenka nebo úmysl vytváří vzruch nebo vlnu ve vesmírném vědomí. Takže lžička mohla spadnout, protože si to někdo přál, nebo proto, že když tě ta myšlenka napadla, tvůj úmysl k ní připlul, aniž bys to ty věděla. Praktičtější otázka by byla: když mám nějaký takový pocit, co mám dělat? Pokud cítíš, že se stane něco špatného, vyslov modlitbu nebo přání, ať se to nestalo. Ale pokud jde o osobu, která tě naštvala, tak je to těžké. Psychologové dávají takový příklad: když malé dítě má v ruce sklenici, někdo může říct „neupusť to“. A dítě ji hned upustí. Protože to slovo „upustit“ to dítě ovlivní. Ale můžete místo toho říct „drž tu sklenku pevně“. To znamená, že naše vědomí a vědomí všech kolem jsou hluboce propojeny. Více než si dokážeme představit. My si myslíme, že jsme ostrov, jednotlivec, že jsme svobodní. Ale tak to vůbec není, je to na míle vzdálené od skutečnosti. Všechno co pociťujeme, zakoušíme, je hluboce ovlivňováno tím, co probíhá kolem nás. Psychologové a filozofové k tomu docházejí. Slyšeli jste o efektu „motýlích křídel“? To není teorie, to se skutečně děje. Proč jsou všude lidé, kteří kradou peníze? Protože každý hluboce lační po penězích, ať vědomě nebo nevědomě. A každý obviňuje politiky, že kradou peníze. My k tomu jejich kradení také přispíváme, pokud myslíme na vlastnění peněz. Skrze politiky se to jenom projevuje. Když nafouknete balón, tak praskne v nejtenčím místě. A politici jsou v tomto světě tím nejslabším místem. Podobně všechno špatné se děje ve vesmíru skrze jednotlivce, oni jsou jen těmi nejslabšími místy. A tak hlavně udržujte svoji mysl stále čistou, aby v ní nebyly žádné špatné záměry. A stále ji udržujte volnou pro blahodárné myšlenky. Naše mysl je jako zahrada. To, jak ji udržujeme čistou, to je naše odpovědnost. Jestli tam bude plno spadaného suchého listí nebo tam bude plno krásných živých věcí, to je naše odpovědnost, jsme schopni to dokázat. Ve védách je modlitba, která začíná takto: Kéž k nám vznešené myšlenky přicházejí odevšad…
A tak pokračujme tak, že si tuto modlitbu budeme stále opakovat: Kéž k nám vznešené nebo blahodárné myšlenky přicházejí odevšad Pak se naše mysl stane magnetem pro blahodárné myšlenky. Nejenom pro blahodárné myšlenky, ale také pro blahodárné události, lidi. V našem životě se projeví dobré a blahodárné události. To je skutečnost, každodenní skutečnost. Když jste smutní, tak potkáváte smutné lidi. Když jste šťastní, potkáte mnoho šťastných lidí. Tak buďte šťastní teď. A to je tajemství, jak udržovat pocit štěstí naživu. Otázka: Když hledám, dejme tomu nějaké ty dveře, jak poznám, že ty dveře jsou zrovna ty, které hledám? Jestli se mám tomu otevřít a spoléhat na to, že moje nitro dokáže poznat to správné nebo ne? Ty dveře se tam prostě objeví, protože tvoje důvěra ty dveře vytvoří. Je toho strašně moc, když člověk cítí, že něco hledá…. Tak má se tomu oddat a spoléhat na to, že najde to správné, co hledá anebo má hledat všude možně… Jak poznám, že jsem našla to, co hledám…. Spoléhat na vnitřní vedení a také mnoho možností a shod okolností („náhod“) tě zavede na správné místo. Důvěřuj sama sobě, svému vnitřnímu vedení a zároveň důvěřuj vesmíru. Tento vesmír není jen netečný hmotný vesmír. Je to pulzující bytost, která pulzuje skrz všechny lidské bytosti. Protože jestli důvěřuješ, vesmír je jako zrcadlo, on také důvěřuje tobě. Takže jestli chceš, aby se vesmír na tebe usmíval, usmívej se nejdřív ty. A také – hinduismus, křesťanství, a další, to všechno je součástí dědictví lidstva, patří to všem. Otázka: Rozumím tomu, akorát jestli se mám bát nebo se nemám bát něčeho… nebo když něco hledám, najdu to, co hledám?… dřív nebo později? To spoléhání, že se nic zlého nestane, to je v pořádku, tomu důvěřuj, ale vždy měj důvěru, že se stane jenom to, co je potřebné. Dívej se na to jinak: ne dobré nebo zlé, ale že se stanou jenom potřebné věci. Otázka: Jak poznám, že jdu po té správné cestě? Každá cesta je ta správná. Tady říkáte „všechny cesty vedou do Říma.“ Takže kupředu, kupředu, to je ta mantra. Otázka: Jsou nějaká morální pravidla na cestě? To je nezbytné Otázka: A jaká jsou? To se mění. Otázka: Tak jako my máme třeba deset přikázání? Ale my tomu neříkáme přikázání nebo pravidla, ale máme je jako základní principy, které si má každý vztáhnout na sebe a použít ve svém životě pro konkrétní situace vůči konkrétním lidem. A třeba vaše přikázání říká „nepokradeš“. Pro nás to „nepokradeš“ znamená ‐ nepřijímej nic, co ti nebylo dáno. V závislosti na stupni vývoje, těch deset přikázání může mít různé významy nebo různé odstíny. My tomu neříkáme přikázání nebo pravidla, ale nazýváme to souhrnně slovem dharma. Dharma znamená to, co udržuje nebo podporuje. To, co podporuje nebo udržuje tebe, ale i všechny kolem tebe. A podle úrovně vývoje nebo otevřenosti se ta pravidla proměňují.
Nebo přikázání „nezabiješ“. My máme: nikdy nebuď ke druhým násilnický, neubližuj druhým, ani je nezraňuj. Říkáme, můžeš zabít, když tím zachráníš život. Můžete zabít člověka, který zabíjí nebo chce zabít mnoho jiných lidí. Takže ta pravidla se proměňují podle toho, jestli jsou to pravidla pro jednotlivce, pro skupinu osob, pro rodinu, pro národ, jsou různá. Z principů se formulují pravidla, která se mění v čase, ale základní principy zůstávají stejné. Říkáme, že to, co udržuje vesmír, je ta dharma a naše vůle, naše úmysly, naše činy. Otázka: Je to napsané v nějaké knize? Ano a ne. Říkáme, že věci jsou napsané, ale je používat, jak je praktikovat, to se musíte naučit od lidí, kteří tak žijí. A v těch knihách se taky říká, že se dají přizpůsobovat podle času a místa. Co je správné dnes, nemusí být správné zítra. Podobně, co je správné tady, nemusí být správné na nějakém jiném místě. Jeden básník v Indii říká: to co bylo považováno za chybu včera, by se mohlo stát příkazem dne pro dnešek, nebo: jako moudrý text pro zítřek. Takže: chyba v minulosti – dnes může být správné – zítra to může být princip. My se vyvíjíme a každá součást naší kultury by se měla vyvíjet také. Všechno, co se nevyvíjí s námi, se pro nás stává vězením, omezením. Můj názor je: když čtete nějakou knihu, když poznáte nějakou filozofii, když něco praktikujete, nezapomínejte na sebe. Vy jste v tom ten nejdůležitější faktor. A ten princip, knížka, praktika, to všechno je až za vámi, až na druhém místě. A ještě: těch deset přikázání vzniklo, protože to bylo nezbytné. Dharma v Indii vznikla taky proto, že to bylo nezbytné. Pokud jsem se dopustil nějaké chyby, tak proto, že to bylo nezbytné, abych se z toho něco naučil. Vesmír dovoluje, aby se stávaly jen věci, které jsou nezbytné. A nic nikde nekončí, pokračuje to dál. Otázka: Dobře, a já jsem slyšela, že u vás v Indii je strašně moc hladových lidí, kteří žijí v bídě a v nemocech. A na co je teda toto nezbytný? Aby lidi trpěli, děti… To musíme přijmout, co s tím můžeme dělat? Protože když potkáš hladové dítě a máš nějaké jídlo, tak mu ho dáš. Když narazíš na nějakou charitu, které se stará o děti kdekoliv po světě, a máš nějaké peníze, které jim můžeš dát, tak jim je dej. Jsou zemětřesení, cunami, války… Když někoho potrestáme, vyřeší to tu situaci? Jenom tím uvolníme naše emoce. A o to tady nejde, když něco takového uvidíš, udělej to, co zrovna můžeš. Měj velmi ušlechtilé myšlenky, ale buď praktická. Vždycky dělejte to, co jste zrovna schopni udělat. Nemyslete si, že je to málo nebo to není dost. A ve vesmíru můžeme věci jen přijímat. Protože koho se můžeme zeptat? **** Přestávka. pátek odpoledne Navrhuji jednu mantru, která je dobrá pro kořenovou první čakru. Možná ji znáte, je to mantra óm gam ganapatajé namahá. Ganapati znamená Pán energie, gana znamená skupina. Ve vesmíru je mnoho a mnoho skupin energií a tak touto mantrou oslovujeme Pána všech těchto skupin energií. V našem těle fungují různé energie, podobně v naší mysli je energie intelektu, energie vnímání, energie emocí,
je několik skupin. Pro tento život všechny tyto energie by měly být ukotvené v našem těle, a aby tam byly ukotvené, tak by měly být ukotvené v první čakře. Kořenová čakra je dolním konci páteře, není to ale žádná anatomická struktura, je to psychické centrum. Nemůžete ji najít tím, že byste pitvali tělo. Nesídlí jenom tam, na konci páteře, ale je ve vašem celém těle. A také znamená oheň, oheň znamená energii, která spí ve hmotě. Takže je to pán energií, je uložena na spodku páteře a v celém těle a je to oheň. Oheň je metafora a současně něco označuje – oheň očišťuje všechno, protože vše, co vložíme do ohně, se stává ohněm. Můžete do něj dát olej, dřevo, suché dřevo nebo mokré, břízu nebo dub… Oheň to nerozlišuje. Spálí všechno, a to co spaluje, to se stává ohněm. A tento oheň spaluje všechny naše hříchy, všechny naše chyby. Všechno, co jsme udělali proti našemu vývoji, tak to je hřích. Jsme vytvořeni k tomu, abychom šli dopředu a vyvíjeli se. Všechno, co uděláme vědomě nebo nevědomě a brzdí to náš vývoj, tak je to hřích. Není to proto, že by to bylo proti nějakým pravidlům nebo principům. Základní je, že jsme šli proti principu vývoje, evoluce. A tak tato mantra ve vás zapaluje oheň, který opraví všechny vaše chyby. Bude vás léčit zevnitř. Všechno? Ne to co uděláte v budoucnu, tak to ne, ale naši minulost. Ale když je ten oheň malý, tak spálí jen malé větvičky. Když tam máte velká polena, tak potřebujete silný tah. Kdybyste měli ke spálení moc velký náklad, tak byste tady nebyli. Ne proto, že byste nemohli mít, ale protože já jsem prosil: Matko, pošli mi jenom ty správné. A tak vím, že ti, kdo tady jsou, mají na spálení jen drobné větvičky. To je jedna věc, a druhá – i kdybyste toho měli víc, Matka je spálí, aniž byste ji o to žádali. Budeme ji zpívat ve 3 fázích. Nejdřív slovně, tzn., že ji budete recitovat nahlas ‐ zpívat a zároveň naslouchat svému vlastnímu hlasu. A potom pomalu a postupně zeslabovat sílu hlasu, až k šepotu. Potom pokračujte s mantrou v mysli, potom jenom vibrace a ticho, otevíráme celé tělo a mysl tomu ohni, abych vás mohl očistit. Nedělejte to jako techniku, ale jako pozvání nekonečné Energii, aby na nás pracovala a proměňovala vás. Aby se tak projevily všechny možnosti, ke kterým jste stvořeni. Je potřeba to dělat s přístupem pokorné modlitby. Nedělat to s přístupem egoismu, ne že cvičíte silnou mantru a mocnou techniku. Ať ta mantra na vás pracuje, ať z vás vytvoří kanál pro vesmírnou energii. Pozvěte ji s důvěrou a pokorou, protože do sebe zveme energii, která stvořila tento svět a která může jediným zábleskem spálit celý svět na nic. Světci v Indii říkají, že Matka, když jen mrkne víčky, tak v jediném okamžiku je stvořeno a zničeno mnoho světů. A tak energie jejích víček nás zve k této mantře. Nejdříve se ji naučíme. (společné procvičování) Tato mantra vás zakořeňuje ve vašem těle a v tomto světě. Projevuje ve vás velkou energii, očišťuje vaše tělo a nabíjí energií a spaluje všechny vaše chyby. A když jste pokorní, můžete jí důvěřovat, že je jako matka. Ta energie se z velkého soucitu zhmotnila, aby byla naší matkou. A když si uvědomíme, jak je čistá a ryzí, tak všechny naše chyby se najednou zdají velmi maličké. A dělejte to s tímto postojem. A zeptejte se jí: když ty mne neočistíš, tak kdo jiný? Žádejte ji a cvičte v tomto duchu. Pro její oheň není žádná kláda příliš velká, všechno spálí v okamžiku. Bezpečně. Požádejte tělo o spolupráci a připravte je na léčbu ohněm. Začněte modlitbami: ó Matko energie, spal všechny mé chyby. Očisti mne a ukotvi mne v tomto těle, v tomto životě. Vzpomeňme také na velkého světce, který tuto mantru objevil a přinesl ji lidstvu. A požádejte všechny mistry o jejich požehnání. Začněme s recitací, soustřeďte se na zemi, své tělo a dolní konec páteře.
Nejdřív recitujeme nahlas a posloucháme svůj vlastní hlas, pak ztišujeme k šepotu, dál v mysli, pak vibrace, ticho. Několikrát se pomalu a dlouze nadechněte, do plné kapacity plic. Při výdechu vyprázdněte plíce co nejvíce. Než začneme recitovat, zopakujte to několikrát. Soustřeďte pozornost na bod mezi obočím, kořenovou čakru a na tělo, poslouchejte svůj vlastní hlas a začneme. Nadechněte a začneme společně. Óm gam, ganapatajé namahá.. (Pozn: dále uvádíme délky jednotlivých částí cvičení, aby měl čtenář nějakou představu, ale tyto časy jsou spíše jen vodítka a mohou se v jednotlivých případech lišit.) (hlasitá část trvá asi 8 minut, 60 opakování) Dál pokračujte jen v mysli a pociťujte oheň v kořenové čakře – na konci páteře. … (trvá asi 3 minuty) … … Dál pociťujte oheň. … … Postupně můžete zastavit recitaci mantry a prociťujte, jak ten oheň z kořenové čakry rozšiřuje vibrace do celého těla – posílá energii a očišťuje (asi 3 minuty) Teď jen jako tichý pozorovatel sledujte, jak ta energie pracuje sama na vašem těle a mysli, jen tiše pozorujte, co se děje. Jen pozorujete a nechejte všechno ať se samo děje, nezasahujte. (zhruba 5 minut) A když to pobývání v tichu se stane obtížným, pomalu z něj vystupte ven…. Ale nejdřív udělejte několik hlubokých nádechů a výdechů a požádejte všechny ty probuzené energie, aby se vrátily na svá původní místa. Aby se ty energie řádně uzemnily, použijte svůj dech. Také můžete několikrát procítit tělo současně s dýcháním – při nádechu vaše pozornost prochází tělem zdola nahoru, při výdechu shora dolů. (asi 2 minuty) Uvědomte si své tělo, protáhněte prsty na rukou a u nohou. A jako poděkování tělu za to, že spolupracovalo, je můžete lehce pohladit ‐ takovou lehkou masáž. Následuje polední přestávka Po obědě zpěv bhadžanů, potom otázky a odpovědi. Pokud se chcete zeptat nebo se podělit o zážitky z toho dopoledního programu. Cítil někde během toho cvičení nějaké nepohodlí? Když nějaké bolestivé pocity přijdou, tak je nechte být, nezasahujte, jak přišly, tak zase odejdou. A pokud je té bolesti, hodně, tak ji oslovte: „prosím tě, zastav.“ Otázka: něco o čištění čaker? Setkal jsem se s mnoho knihami nebo technikami na čištění čaker, ale moje rada nebo můj názor je: nedělejte to jako nějakou techniku. Pozvěte něco vznešeného, vyššího, božského a tu Energii nebo Přítomnost nebo Světlo poproste, aby pracovala na vašich čakrách. My nevíme, co jsou čakry, a to jak je čakra propojena s naším tělem a jak vlastně pracuje, to ve skutečnosti nevíme. Přistupujte k tomu
procesu s velkou úctou. Slovo „respekt“ to nevyjadřuje dostatečně. S úctou, s hlubokou úctou k něčemu posvátnému. A také ‐ čakry v sobě skrývají tajemství naší minulosti. Když se jich dotýkáme, tak se vzpomínky a minulé dojmy mohou probudit. A to může uvolnit mnoho duchů, džinů, které pak těžce zvládáme. A tak ať to dělá ta Energie. Nedokážeme někdy zvládnout silnou emoci a čakry obsahují emoce naších předchozích životů. A pokud se uvolní naším neopatrným zacházením, může z toho vzniknout pěkný problém. A tak pozvěte něco mnohem vyššího a nechte to pracovat šetrným způsobem, který vaše tělo a mysl snesou. Vzpomeňte si – to, co víme, je tak jedna čtvrtina. Ale to, co nevíme, to jsou minimálně tři čtvrtiny. Když mluvíme o čištění čaker, nechápejte to v obyčejném slova smyslu. O čakrách je mnoho teorií, které se jedna od druhé velmi liší. A tak si vyberte taková cvičení, která vás vnitřně přitahují. Nechci vás nějak vylekat mluvením o těch nebezpečích, ale chci vám předat tajemství cvičení – to je pokora a důvěra. Mohl by vysvětlit slovo „amrit“? V mytologii je to mystická tekutina a ti, kdo se jí napijí, se stanou nesmrtelní. V nebesích mnoho a mnoho božstev a vždycky, když mají žízeň, tak se jí napijí. Existuje také jedna rostlina, které říkáme měsíční rostlina (moon plant), která vyráží nové listy, když Měsíc dorůstá a shazuje listy, když Měsíc ubývá. Její stonky se drtí, vymačkává se z nich šťáva a nechává se povařit a obětuje se ohni, do toho ohně zveme božstva a ten nápoj jim dáváme jako obětinu. Ale té se neříká amrit. V sanskrtu „mrit“ znamená smrt a ta předpona „a‐“ znamená opak, „ne‐“. Takže amrit, amritam, znamená nesmrtelnost. Ale v mytologii, když bohové vypili toho amritu příliš mnoho, propadli velké pýše. A tato jejich pýcha velmi nazlobila jednoho světce. Ten příběh vypráví, že světec cestoval v astrálním světě a dostal květinový věnec, náhrdelník. Říkal „co s ním budu dělat“ a tak šel k vůdci bohů a nabídnul ho jemu. Ale ten byl hodně nafoukaný, takže s tímto věncem nezacházel dost uctivě. Když mu světec ten věnec předával, bůh právě jel na slonu. A místo toho, aby si věnec vzal na sebe, tak ho položil slonovi na záda. Květiny byly velice voňavé a plné medu. A ta vůně a med přilákaly mnoho motýlů a jiného hmyzu, který začal poletovat kolem slona. To dopálilo slona, ten chobotem sundal věnec, hodil ho na zem a pošlapal ho. A to zase nazlobilo světce: tak já jsem dostal božský dar, dal jsem ho tobě a ty s ním zacházíš tak neuctivě. Potřebuješ lekci. Ať všechna tvoje sláva zmizí. Když světec vyslovil tato slova, tak všechna sláva bohů zmizela, stali se z nich žebráci. V tom okamžiku hlavní bůh pochopil, v čem udělal chybu, poklonil se k nohám toho světce a řekl: promiň mi moji chybu. Světec odpověděl: já ti odpouštím, ale co se stalo, už se stalo, moje slova se stala pravdou, nechci tě už víc trestat. A vedoucí bohů se ptá: a jak můžeme znovu nabýt své slávy. Světec říká: všechna vaše sláva zmizela v moři mléka v nebeských světech. Když to moře budete stloukat, jako se stlouká mléko na máslo, tak amrit z něj vystoupí ven a vaše sláva se vám vrátí. Udělali, jak jim bylo řečeno, podařilo se amrit vystloukat, napili se jej a znovu získali svou slávu. Tolik říká mytologie. Ale učení tantry říká něco jiného: v naší kořenové čakře spí tajemná síla, jmenuje se šakti. V korunní čakře je energie zvaná šiva a je považována za mužskou formu energie. Ta v kořenové čakře je považována za ženskou energii. Pomocí technik jógy a tantry je tato energie probouzena a postupně vedena skrze všechny čakry nahoru až dosáhne nahoře temenní čakry a tam se obě energie sjednotí, spojí. Šiva a šakti se spojí a z tohoto spojení pak prýští nektar amrit. Ten pak stéká dolů, a jak protéká celým tělem, tak ho činí nesmrtelným. A nejen tělo, ale i všechny čakry jsou prozářeny a stávají se nesmrtelnými. Toto jsou dva různé popisy amritu.
Ale také se tomu říká stav nesmrtelnosti, dosažení stavu za smrtí. Tou nesmrtelností se nemíní nesmrtelnost hmotného těla. Není to přemožení smrti takové, jakou ji známe, v hmotném slova smyslu. Možná jste slyšeli tu slavnou mritjudžája mantru: trajambakam ja džámahe, sugandhim pušti vardhanam…. To znamená: od smrti mne osvoboď k nesmrtelnosti. A také v jedné upanišadě se vyskytuje to slovo amrita: nevědomostí překračuješ smrt a poznáním dosahuješ nesmrtelnosti. To vyžaduje další vysvětlení, ale toho by teď bylo příliš, možná při jiné příležitosti, až bude méně ospalá nálada. Ve starých védách je ještě jiné pojetí. Je to hezké pojetí. A pak jsou ještě jiné názory, že vlastně už jsme nesmrtelní. Zpěv bhadžanů Jako další uděláme očistné cvičení. Je to na pročišťování našich mentálních vjemů, dojmů. Těch negativních, které znamenají bloky našeho duchovního rozvoje. Pokud víte o něčem, co vás brzdí, blokuje – může to být nějaký nevysvětlený smutek, může to být nedostatek sebeúcty, nebo pocit že jsem vždycky obětí, pocit sebelítosti, mnoho podobných věcí. Cokoliv, co odmítá odejít. To byly jen příklady, nemusíte se s tím nikomu svěřovat. V životě nebo v duchovní praxi, pokud cítíte, že narážíte na nějakou zeď, tak ta překážka, ta zeď není venku před vámi, ale ve vás. Není nezbytně nutné, abyste ten blok identifikovali přesně. Všechno, co o tom bloku cítíme, že je ve vědomé mysli, ale ten skutečný blok je v nevědomí a tam se o tom můžeme jen domýšlet. Tolik k těm blokům a teď ke cvičení – je to prosté dýchání. Začnete hlubokým dýcháním a postupně se zesiluje a zrychluje tak dlouho až pocítíte v těle únavu, plné vyčerpání. Potom zastavíte, hluboce nadechnete a představíte si, že nasáváte tyto bloky, kterých se chcete zbavit a silně je vydechnete ústy. Většina těch bloků je umístěna ve třech dolních čakrách. A tak to silné vyčerpávající dýchání by se mělo soustředit na dolní oblast – oblast břicha. Těch bloků se snadněji zbavíme ve stavu únavy. Potom, když se jich budete zbavovat, tak si představujete, že během nádechu je nasáváte ze tří dolních čaker a přivádíte je nahoru do krku. A potom je vydechnete ústy ven, pryč. Důležité u toho je mít ten záměr, úmysl a co nejživěji si to představovat. A můžete použít takové představy, jaké jsou vám blízké nebo vyhovují. Důležitá je intenzita té představy, živě to prociťovat. Například si můžete představovat, že zvracíte něco černého – nebo jestli černou barvu máte rádi, tak použijte jinou barvu, která se vám nelíbí, je nepříjemná. Použijte jakýkoliv způsob nebo obraz, který posílí tu představu. Pokud chcete, můžete si představovat třeba i to, že zvracíte červy. Protože je zvracíte ven, nechcete si je nechat v sobě. Cokoliv. Jde o to, že chcete odblokovat něco v podvědomí, tak použijte jakýkoliv hodný obraz ‐ podvědomí rozumí spíše obrazům než slovům. Potom, když už budete mít pocit, že se to všechno dostalo ven, tak si představte, že místo těch bloků teď v sobě máte nějaký uprázdněný prostor a ten je potřeba vyplnit něčím lepším, aby se tam zase nedostali nějací podobní neřádi. Proto další fáze je představa, že nasávám vesmírnou nebo božskou energii, čistou, která to místo vyplní. A až té energie budete mít dost, tak relaxujte. Můžete si lehnout a zkuste neusnout. To je vše. Potom, abyste se dostali blíž ke spánku, tak vás bude provázet lehká hudba beze slov ‐ tak abyste se dostali blízko spánku, ale přitom neusnuli. Chci, abyste se dostali ke spánku co nejblíž, tam je ta relaxace nejlepší. Něco jako lehká ospalost po dobrém obědě. A nejdřív si dáme přestávku 20 minut a potom se pustíme do cvičení. Po přestávce bylo vlastní dechového cvičení, pak bhadžany a závěrečná modlitba. Konec pátečního programu
Sobota 20.7.2013 ‐ dopoledne Zpěv bhadžanů Meditace – (celková délka 40 minut) Vzpomeňte si na všechno, co vám pomáhá …. Zavřete oči a začněte tím, že si uvědomíte matku Přírodu a Matku Zemi. Myslete na ni s velkým vděkem. A pak pomyslete na svou matku, která vám dala toto tělo. Nemyslete na ni jako na individuální osobu, ale na někoho, kdo představuje Absolutno. Někoho, kdo byl použit, aby vaše tělo přinesl sem do tohoto světa. Ať byly zkušenosti s vaší vlastní maminkou jakékoli, teď pociťujte vděčnost ke všem matkám, k mateřství. S vděčností proste o požehnání, o vývoj, o naplnění vaší lidské existence. Pak váš otec – totéž platí i pro vztah s vaším otcem. Možná vztah s ním je složitý, těžký, ale nedívejte se na něj jako na individuální osobu, dívejte se na něj jako na kosmický jev, který se před vámi zosobnil. Pociťuje vděk a modlete se za požehnání. Stejná modlitba o naplnění vaší lidské existence a vývoj vašeho vědomí do úplného rozkvětu. Teď si vzpomeňte na vašeho učitele, na každého, kdo vás něco naučil, vzpomeňte na každého z nich jako na zástupce Nejvyššího gurua, jako na vyslance Absolutna. Vděčnost a modlitba. Vaši přátelé a kdokoliv další, kdo vám v životě dal nějaké cenné poučení, nápovědu, všechno co jste dostali, vnímejte, že jste dostali od Božství, od Nejvyššího. Chvíle ticha A teď, máte‐li nějakou osobní modlitbu, tak si ji řekněte. Pro dnešek nebo pro dnešní meditaci, pokud máte nějakou osobní modlitbu nebo záměr, formulujte si ji svými vlastními slovy. Neváhejte, Vesmír je připraven vám naslouchat. Teď požádejte své tělo a mysl, aby při meditaci spolupracovaly. Pociťujte své tělo a mysl jako přátele, jako souputníky na cestě… Pomalu prociťujte své tělo od chodidel do hlavy, ne jako rituál, dělejte to procítěně, pečlivě. Teď prociťujte svůj dech – snažte se prodloužit a prohloubit, tím že do dýchání zapojíte i břicho. A když vydechujete, nejdřív začněte vtahovat břicho. Pomalu se nadechujte do plné kapacity vašich plic. A když vydechujete, vydechujte pomalu a úplně všechno. Teď soustřeďte pozornost do bodu mezi obočí. Nijak nenásilně, ale s lehkostí. A při nadechování prociťujte energii Absolutna, jak do vás vstupuje skrze střed mezi obočím. A když vydechujete, prociťujte, jak proudí vaším tělem dolů. Teď to několikrát zopakujte. Nadechujte ty energie z plna hrdla, štědře. Pociťujte, jak se vaše tělo a mysl naplňují energií. Teď postoupíme do dalšího stádia naší meditace. Budeme nadechovat čistou energii a vydechovat naše nečistoty, usazeniny. Nadechujte energie bodem mezi obočím a tu energii tlačte dolů vaším tělem a nechte ji, aby vypuzovala ven všechny vaše nečistoty skrz pupík. Všechny nepříjemné dojmy, pocity, vzpomínky, zármutky a smutky, cokoliv co cítíte, že vás blokuje, nechte to odejít ven pupíkem při vydechování. Požádejte tu energie, aby vytlačila ven všechno, o čem víte i všechno, o čem možná nevíte. Váš záměr nemusí být úplně přesný a konkrétní. Důvěřujte té energii, že dělá všechno potřebné a pro vás dobré. Buďte přitom vědomí a připomínejte si váš záměr. Teď prociťujte sami sebe jako pročištěné a připravené přijímat vyšší energie. Já budu přivolávat energii pro tělo i mysl. Tyto energie jsou známé tím, že léčí a transformují. Já budu zpívat a vy prociťujte a zvěte tyto energie do sebe.
Ritodgatův zpěv Pociťujte ty energie, jak do vás vstupují vaším přirozeným dýcháním. Není třeba nadechování řídit, ať dýchání probíhá samovolně a vy pociťujte ty energie, jak do vás vstupují všemi části těla. A při vydechování pociťujte, jak se vaše energie sjednocuje, propojuje s celým vesmírem. A každé dechnutí v nás posiluje pocit sounáležitosti s celým vesmírem. Následujte přirozený rytmus dýchání. Pociťujte, jak se celé vaše tělo o kousek rozpíná při každém nádechu a podobně se zase zpátky trochu zmenšuje při každém výdechu. Jenom dech sledujte a nechejte energie přicházet jak si jim zachce. Tyto energie přicházejí skrz pránu, skrz dech. Dýchání Buďte bdělí. Sledujte dech a pociťujte pulzování energií, jak pulzují v rytmu vašeho dechu. Jak ten proces pokračuje, pocity ve vašem těle a v mysli se mohou měnit. Tak všechno přijímejte a nechte to, ať to pokračuje dál. Pokud pocítíte kdekoliv nějaké potíže, proste tuto energii, aby je zcela vyléčila, proměnila. Ať už je to v mysli nebo v těle. A buďte velice bdělí. Ta energie od vás chce jenom vědomou spolupráci. Pokud máte pocit, že bdělost, vaše jasné vědomí, upadá, tak chvíli se zaměřte na pozorování dýchání a prociťování energie. Pokud pocítíte v těle nějaké nepohodlí, tak nejdřív požádejte tělo o spolupráci, teprve potom měňte polohu a nezapomínejte na to, co právě děláte. Buďte bdělí, pociťujte energii. A když cítíte, že už stačí, přesuňte pozornost do srdce. Požádejte tu energii, aby se pevně zakotvila ve vašem srdci. Teď můžete energie poprosit, aby vás vrátily do života. Prociťujte, jak ty energie z vašeho srdce se rozlévají po celém těle, regenerují ho a připracují na splnění všech poslání vašeho života. Proste je také, aby prozářily vaše vnímání a vaše vědomí. Ještě jednou naslouchejte svému dechu, prociťujte energie, buďte vděční, a pomalu vystupujte z meditace. Jestli pro vás není snadné ukončit, tak ještě chvíli zůstaňte uvnitř a několikrát zhluboka dýchejte a potom zkuste vystoupit. Teď budeme zpívat a přitom pociťovat velkou vděčnost k těm energiím. Zpěv: Každým nádechem boží lásku přijímám, každým výdechem dál ji rozdávám. Gayatri mantra a další * * přestávka * * Máte nějaké otázky k rannímu cvičení? Můžeme to cvičit i doma? Proč ne, můžete. Vlastně žádné z těch cvičení, které tady děláme, není nevhodné pro provádění doma. Když se budu snažit meditovat a jako začátečník si nebudu pamatovat správně celý postup. Na co se mám soustředit? Dělej jen to, co si pamatuješ. Když něco zapomeneš, je to v pořádku. Jediné, co nesmíte zapomenout, je vrátit se zpět do života. Všechno ostatní můžete zapomenout. Jde o to, že já v podstatě nevím co je meditace, poprvé jsem se tím setkala. Meditace, to není nic velikého. A každý má meditační instinkt. Např. nejsi spokojená se svým tělem, s tím co děláš se svým tělem. Podobně nejsi pokojená s tím, co děláš se svou myslí. A cítíš, že
potřebuješ něco víc. A ta potřeba tě povede k meditaci. Ta potřeba se sama bude transformovat do mnoho různých věcí, které vás povedou, abyste dělali to správné. K čemu se mám modlit, pokud se mám modlit? Ke komukoliv, koho potkáš na cestě. Není nic jiného, než Bůh. Kámen, plamen, svíčka, tento mobil, to všechno je Bůh. Vidíme ho v různých formách a žádná z těch forem není trvalá. Všechno se mění. Byl toto (ukazuje na notýsek) vždycky Bůh? Dříve než to byl papír, tak předtím to byl strom, předtím to byla půda, voda, sluneční světlo,… všechno tedy pochází z Boha a všechno je Bůh. Takže své modlitby můžeš adresovat k čemukoliv. Dokonce i k sobě samé. Takže – máme instinkt pro meditaci. Cokoliv děláte pro rozšíření vědomí, dívejte se dovnitř a to vede k meditaci. Meditace je cesta do našeho vnitřního světa, do našeho vnitřního středu. Je to také zkoumání ‐ skrze vědomí ‐ celého vesmíru a jeho zdroje. Je to pouť, dobrodružství, cesta, plná radosti a úžasu od začátku do konce. Běžte do toho. Jak pracovat ne sebeuvědomování v běžném životě, mimo meditaci, tzn., když je naše mysl zatěžovaná negativními myšlenkami. Je na to několik technik, např. můžete pociťovat, že Bůh nebo energie ve vás dělá všechnu tu práci. Anebo když něco děláte, tak to věnujte, odevzdávejte Tomu. Tímto způsobem si budete TO připomínat a toto připomínání je praxe bdělosti, uvědomění (awareness). A když Ti přijde nějaká myšlenka, pomysli si jinou myšlenku: Bůh myslí skrze mne. To božská energie vytváří mé myšlenky. Podobně, když mluvíš, pociťuj, že ta energie mluví skrze tebe. Ba, i když jíte, pociťujte, že jíte pro tu energie nebo že ta energie ve vás jí. Používejte některou z těchto metod, anebo je ještě další metoda: když něco děláte, oslovte se svým jménem a ptejte se sebe: co teď děláš? Já to tak používám: hej člověče, co teď děláš? Když použijete své jméno, je to silnější. Já když to dělám, tak se neoslovuju svým běžným jménem, ale zdrobnělinou, protože pro mne „Ritodgata“ je formální jméno. Nedotýká se mé duše. Mám jinou slabiku, která se mé duše dotýká, a tu používám a ptám se sebe s úsměvem: co to děláš? A někdy se ptám i rozhněvaně, to když nejsem se sebou spokojený. Jsou ještě další techniky. Někdy se říká, že můžete používat malou mantru a stále ji opakovat. Ale neopakujte ji, jako si prozpěvujete nějakou oblíbenou písničku, kterou si opakujete třeba v koupelně. Takto tu mantru nezpívejte. Recitujte ji s uvědoměním, protože když si to uvědomujete, tak vytváříte odstup mezi tím, co děláte a čím jste. A tento odstup, tato mezera, to je meditace. Když tam tato mezera není, tak tomu říkáte identifikace – ztotožnění. A když vytvoříte ten odstup, tak to je meditace, protože jste vědomě oddělili své energie – tu, která koná od té, která pozoruje. A tento pozorovatel, to je Bůh, který sleduje, co se děje v tomto vesmíru. A tak když se rozšiřuje váš svět, tak se rozšiřuje i pozorovatel. To jsou jednoduché počty. A k tomu jsme určeni. Tak můžeme říci, že si to zasloužíme, nebo ještě lépe – že jsme k tomu určeni, vytvořeni. Protože jinak bychom se mohli ptát, proč tak dlouho trvalo, než se lidé objevili na této Zemi? Můžeme věřit vědcům, když říkají, že člověk je velmi nedávno vzniklý živočišný druh na této Zemi. A tak člověka Bůh vytvořil dokonale. Nejdříve začal minerály, potom jednoduché jednobuněčné organismy., je to zajímavý příběh, zajímavé čtení. Neproběhlo to ve stejném chronologickém pořadí, jak to vidí vědci, ale stalo se to. Takže máme velmi zdokonalený model. A neustále se aktualizuje. A tak bohové vytvářejí stále nové modely a děti se rodí se stále novější verzí softwaru. Takže vše se neustále zdokonaluje, i my se vyvíjíme. Jak dlouhá by měla meditace být a v jakou dobu? Kolik času můžeš nebo jsi ochotná věnovat meditaci? Celý den?
Ale když někdy je v tom lenost. Medituj pro své vlastní uspokojení, ne proto, že to někdo předepsal. Když vám někdo dá předpis, kolik máte meditovat, tak ví, že to nebudete moct splnit, budete cítit vinu a přijdete si pro další pokyny. Je takový příběh – olejíček na vlasy, proti plešatosti. Kupec mi ho prodal s jednou podmínkou – když ji porušíš, tak to nebude působit. Ta podmínka je: když se tím olejíčkem natřeš, tak nesmíš myslet na opici. Takže to nepůsobilo. Meditujte tak dlouho, dokud se budete v meditaci cítit pohodlně, příjemně. Protože když trénujete na nějakou soutěž, tak si uděláte nějaký plán, že budete trénovat denně 2 nebo 3 hodiny. Ale takové plány nejsou vhodné pro meditaci. Takže buďte svobodní, dělejte to s radostí. A když budete cítit lenost, tak dělejte nějaké jiné techniky na odstranění lenosti. Když pocítíte lenost, tak si dejte úkol uběhnout 2 kilometry. A když ještě budete líní, tak to zvyšte na 3 kilometry. Anebo nejezte. Tyto dvě věci – fyzická námaha nebo půst – to jsou dva tresty, které si můžete uložit na odstranění lenosti. Ale nemíchejte si to s meditací. Takže lenost v čemkoliv by se měla přemáhat takto. Je to také dobré na odstraňování starých zvyků, které se odstraňují obtížně. Hladovění nebo tvrdá práce. Ale zase to nepřepínejte. Všechno v rozumné míře je dobré, všechno přehánění je špatné. Když mne něco nečekaně vyruší z meditace, jestli mi to může nějak ublížit? Jestli to přichází zvenčí, tak to ignorujme, protože co můžeme dělat s tím, co přichází zvenčí? Pravidlo zní: přijímej všechno, co nemůžeš změnit. Změň všechno, co měnit můžeš. Když budete meditovat na zahradě a za plotem někdo něco dělá, co s tím naděláte? Nebo když sousedův pes štěká… Uvědomte si, že oni to nedělají proto, aby nás rušili. Co když je to něco, u čeho se leknu? Jednou nebo dvakrát je dobré se občas leknout. Ale neber to příliš vážně. Pravidlo je, jestli nad tím máme nějakou kontrolu nebo ne. Nebo jinak: děláš si starost nad tím, jak kvalitní bylo tvé čištění zubů dnes ráno? Nebo jak čistá byla sprcha? Podobně si po meditaci nedělejte starosti, jak dnes byla nebo nebyla dobrá. Podobně jak než začnete každodenní program nebo práci, dělejte to s vnitřní přípravou. Třeba jako když se oblékáte pro nějakou příležitost, tak se oblečete, a pak se zkontrolujete v zrcadle. To prohlížení v zrcadle po oblékání, to je meditace. A po té meditaci jdete za svými povinnostmi. Když se mi někdy nechce meditovat, tak jdu ven, do přírody a je mně krásně a mám pocit, že to je meditace…? Abych si sedla a teď budu meditovat, tak to by mi nešlo. Ale cítit se krásně, cítit radost, to neztotožňujte s meditací. Protože šťastně se můžeme u mnoha a mnoha věcí. Například někdo se může cítit krásně, když si dá dvě piva. Meditace není jenom o radosti. Je to o rozšiřování našeho vnitřního vědomí. A uvědomování si sebe. A z toho můžete mít radost. Jinak je to pořád závislost na něčem jiném, na něčem vnějším. Potřebujete přírodu, potřebujete vidět něco hezkého. Tak místo meditace můžeš dělat toto, je to lepší než nedělat nic, ale nedávej tam rovnítko, že to je meditace. A také – v přírodě zavřete oči a pociťujte přírodu. Protože obvykle, jak říkáš, že jsi v přírodě a cítíš se šťastná, tak se ztotožňuješ s mnoha věcmi, které jsou příjemné a radostné a ty si říkáš: toto je dobré, toto je špatné, toto je nádherné a to tě vede k pocitu, že jsi radostná. Meditace by mělo být něco jiného než tento vnitřní dialog. Nechci teď nějak definovat meditaci, ale obvykle, když jsme v přírodě, tak vnímání očima mezi našimi pocity dominuje. Naše oči souvisejí s živlem oheň. A tak nesou více energie než další živly. Proto je zrakové vnímání tak dominantní. A tak zavřete oči a snažte se to pociťovat. Tím poznáte možnosti dalších smyslů. Všimněte si, jak slepí lidé čtou Braillovo písmo, jak pociťují svými
prsty maličké rozdíly. Hmat může být velmi citlivý, ale u těch, kdo nejsou slepí, tolik citlivý není. Je to dáno dominancí našeho zraku. Proto říkám, že pro meditaci pobyt v přírodě nestačí. Takže meditovat můžu sama v jakémkoli prostředí, za jakýchkoli podmínek, záleží na mně, jak hluboce půjdu já sama do sebe…? Ano. Ale prakticky je lepší mít nějaký systém. Technicky vzato, bychom mohli jíst cokoliv, co nám dá energii. Ale jíme všechno? Ne. Podobně jako máme systém v jídle, tak se řiďte nějakým systémem v meditaci. Mnoho věcí je pak pohodlnějších. Na druhé straně – nedržte se svého systému přespříliš. Každý systém v nás vytváří určité návyky. Já, když jsem v Indii, tak mám určitý systém v jídle. Jak moc mne ten systém ovládá, to si uvědomím, až když přijedu do Evropy. Pokora a ego ‐ jak hledat pokoru, když člověk je od přírody strašně egoistický? Život tě naučí pokoře, není lepší učitel než život. Myslíš, že jsem byl tak pokorný, když jsem začínal? Teď jsem pokorný, protože mám léta. A možná, že na ty roky ještě nejsem dost. Bohužel není žádná zkratka. Už to, že se ptáš, ukazuje, že jsi do určité míry pokorná. A mnoho dalších by se zeptalo na stejnou věc, ale neměli dost pokory, aby se zeptali. A tak ty jsi pokornější, než by odpovídalo tvému věku. A můžeš mi to věřit. Život nás naučí všechno, co je podstatné. Nemyslete si, že život je něco mechanického. Je to Bůh za skrytý za tou obrazovkou, na kterou se díváme. A proč si zvolil zůstat skrytý za ní? Zeptejte se Ho. Já bych řekl, že to je součást jeho hry, že si chce s námi hrát na schovávanou. Když na něj úplně zapomeneme, tak přichází a říká: milý, milá, kde jsi? A když se po něm podíváte, tak zmizí. Jenom tak ta hra může pokračovat. Tak si hrajte na schovávanou. V Indii tomu říkáme líla – toto slovo používáme jen pro dvě věci: dětskou hru a božskou hru. Pro jiné hry toto slovo nepoužíváme. A říká se, že Bůh je jako dítě. Když dáte dítěti nějakou novou hračku, tak si ji hned přivlastní a bere ji jako velmi cenou. Potom se ji snaží rozebrat a úplně ji zničí. Není lepší slovo jak Ho nazvat – dítě. To nejrozmazlenější dítě, jaké si dovedete představit. Někdy říkáme, že Bůh je dítě, Bůh je bláznivý, a Bůh je velmi bezelstný. Kdykoliv ho můžete obelstít. V Indii říkáme, že Bůh je velmi bezelstný ‐ sebe sama dal mně s tím, že mne přijal jako cenu. Já jsem osoba bez ceny a on mne přijal, a on, který je tak vzácný, cenný, dal mně sebe sama. Přijal střep jako něco velmi cenného. Jak byste nazvali takového člověka, který přijme odpad za cenu sebe sama? Tak Bůh je takový: nejen bláznivý, nejen dítě, ale také velice bezelstný. On je toto všechno a ještě daleko víc. Proto jsem ti řekl: můžeš mít tolik bohů, kolik si přeješ. V Indii říkáme, že je 33 milionů bohů. Teď se budeme věnovat praxi. Mluvil jsem příliš mnoho. Po krátké přestávce následovalo cvičení s recitací mantry.
