Ritodgata v České Třebové v roce 2012 sobota

Ritodgata v České Třebové v roce 2012 sobota 14.7.2012 Úvod, přivítání Vždycky, až už jsem kdekoli, je pro mne obtížné začínat. Tady je to proto, že většina z vás jste mí staří přátelé. Už mnoho let to funguje jako rodinná setkání. A vlastně asi 20 let jsem se věnoval duchovní cestě, než jsem o tom mluvil v mé biologické rodině. Takže jsem 20 let čekal. Většinu z vás vnímám jako mou rodinu. A tak opravdu nevím, co bych vám řekl, čím bych začal. Ono vlastně v duchovnosti je toho potřeba povídat jen velmi málo. Je potřeba to zažívat a něco z toho se dá předat. A k tomu předávání slova nestačí. Ale někde začít musím, tak začínám: Například: chtěl jsem začat už po jednom bhadžanu, ale okolnosti si vyžádaly ještě jeden. Myslím, že je v tom nějaký smysl. Mluvíváme o dvou energiích, o dvou proudech energie. Jeden proud nás pozvedá nahoru, druhý nás vede dolů. Nejdřív k tomu, který nás táhne nahoru. Tantra mluví o těchto dvou energiích, ale používá přitom symbolický jazyk. Mluví o šivovské energii a višnuovské energii. Tedy o aspektu Šivy a o aspektu Višnua neboli Nárájany. Ten první aspekt, který k nám přichází, aby nás táhnul nahoru, ten první bhadžan byl také o Šivovi. A ten druhý přirozeně navázal, protože byl o Nárájanovi. To představuje dvě úrovně našeho lidského života. První část je začátek našeho lidského života a duchovní snažení. Potom následuje kontakt s Nekonečnem, neboli přiblížení se ke Středu. Potom s tímto Světlem, nebo Milostí, následuje sestup. A při obou těchto pohybech nás vedou tyto energie. A v těchto duchovních snahách se o nás starají šivovské síly. Na mnoha tantrických zobrazeních bývá vidět dva trojúhelníky. Jeden trojúhelník je otočený vrcholem nahoru, druhý vrcholem dolů. První trojúhelník představuje náš život, naše duchovní snahy, podporované energií v nás. V tantře, nebo v kundaliní józe, o které jste možná slyšeli, se mluví nejdříve o probuzení hadí síly kundaliní a jejím vedení do korunní čakry. A v této nejvyšší čakře se sjednocuje v Nejvyšším Vědomí. A potom proudí dolů jako milost nebo jako božský nektar a přitom zavlažuje všechny čakry. Tedy první pohyb je proudění energie z kořenové čakry do korunní čakry a tento pohyb je znám jako šivovský. Potom, po setkání s Nekonečnem, teče dolů proud nektaru, světla, označovaný jako Višnuovy energie. V korunní čakře, když dojde k spojení, nastává samádhí, to je částečná realizace. V úplném uskutečnění následuje sestup dolů do tohoto těla a život v božském světle. A to je pravý smysl lidské existence. Na chvíli svým úsměvem upoutalo pozornost malé děvčátko Také říkáme, že Bůh je jako malé dítě, nedokážeme předpovědět, jak bude jednat příště. Dítě si hraje a v té hře je šťastné. A to je takový protilék proti našim zármutkům a starostem. A má to také přímé důsledky pro náš každodenní život. Kdykoliv máme problémy, cítíme starosti, tak si říkáme: k čemu ten život je?

Kdykoliv máme problém a nevidíme jeho smysl, vždycky si připomínejme, že náš život má vyšší poslání, že máme vyšší možnosti. A že ta hra, ve které hrajeme, pokračuje dál. A ta hra má vyšší smysl - naše naplnění. K duchovní realizaci se dá říct jenom velmi málo věcí. A to co se dá říct, se týká našeho každodenního života. Jak do našeho každodenního života integrovat naši vyšší podstatu. A k tomu používáme mnoho příkladů, příběhů, různých technik a metod. Všechny, každý náš problém, náš zážitek (zkušenost), je jedna příčka na žebříku, který nás vede nahoru. Vůbec to nemusí být příjemná záležitost. Může to být jako cesta, při které jedeme po dálnici. Někdy je ta silnice dobrá, někdy ne. Někdy je okolní krajina nádherná, jindy je zase pustá. Ale ať už je příjemná nebo bolestivá, máme si stále připomínat, že nejdůležitější je cesta samotná. A pokud si tuto základní myšlenku nepřipomínáme, potom náš každodenní život je opakováním činností beze smyslu. Zkuste si připomenout své každodenní činnosti. Probudíte se, jdeme do koupelny, posnídáte, potom tisíc dalších věcí, oběd, pak zase práce nebo škola, pak večeře a tak dál od rána do večera opakujeme více či méně stejné věci. Co to všechno znamená? K čemu to všechno je? Světci v Indii říkají: každý den je mé tělo starší, kůži mám stále vrásčitější, vlasy mi začínají šedivět, moje schopnost myšlení a vnímání se snižuje, všechny smysly slábnou. Jen jedno roste: a to jsou má přání. Naše touhy každým dnem narůstají a jsou stále mladé. Přání a touhy, které jsme měli v dětství, ty nezeslábly. A k čemu to všechno je? Co hledáme? Proč nezastavíme tu absurdní hru? Pořád chceme pokračovat. A to je velký zázrak. Opakování těch běžných činností, den po dni, přesto chceme pořád opakovat. Jaké je tajemstvím za touto naší touhou pokračovat? Musíme něco vymyslet. A tak se vyvinuly filozofie, duchovní věda. A ty mluví o našich vyšších možnostech. Někdy, jako důkaz těchto vyšších možností, přicházejí mezi nás vysoké duchovní osobnosti – proroci, mistři, a takovéto osobnosti. Ujišťují nás o tom, že máme vyšší možnosti. Abychom věděli, že to nejsou jenom nějaké příběhy, ale že je to skutečnost. Přicházejí nás ujistit o našich možnostech. Nechápejte to tak, že přicházejí, aby nám požehnali nebo nás učili. Přicházejí proto, aby nás znovu ujistili, protože když je vidíme, tak něco v nás dostává ujištění, že když toho dosáhli oni, tak jednoho dne takto také vyrosteme. To je smysl jejich příchodů. Narodí se stejně jako my, lidé, a žijí dále mezi námi jako božské bytosti. Jsou živým důkazem našich vlastních možností. Ale my se pořád staráte, jak bychom je mohli použít k vyřešení našich problémů, ke zlepšení naší situace pomocí jejich požehnání. Ten není ten účel, pro který jsou sem posíláni. Přišli nás ujistit. Jakmile se nám toho ujištění dostane, musíme sami něco udělat, abychom uskutečnili vyšší schopnosti v nás. K tomu se možná potřebujeme zbavit některých našich zvyků, které jsme si vytvořili. Tyto návyky, které jsme si z nevědomosti vytvořili, nám teď brání v cestě nahoru, ve vzestupu. Když čteme o životech svatých mužů, posloucháme je, když jsme s nimi, zapálí to v nás touhu. Ale ta je potlačována našimi zvyky. A nemyslím teď takové zvyky jako je kouření, drogy, mám na mysli zvyky v cítění a vnímání. My vnímáme jenom částečně, jenom to, na co jsme zvyklí. A tyto návyky v našem cítění a vnímání, v nás byly zformulovány už v dětství. V dětství neustále pozorujeme své rodiče. Pozorujeme je, a abychom jim udělali radost, a tak si zajistili své bezpečí, učíme se cítit tak, jak oni. Když malé dítě udělá něco, jsme rádi, když udělá něco jiného, tak nám to vadí nebo se třeba zlobíme. A dítě znovu a znovu opakuje to, co se nám líbí. Postupně se tak učí manipulovat námi. Aby dosáhlo toho, co chce, tak používá výbuchy hněvu. A tímto vzájemným ovlivňováním si vytváříme spoustu návyků. A aniž bychom si to uvědomovali, tak tyto návyky ovlivňují nebo řídí to, jak vidíme svůj život a naše zážitky. A když v nás začnou růst

duchovní zájmy, je důležité se těchto návyků zbavovat. V indických duchovních naukách se tomu říká čita-šuti – tzn. očistit mysl. Ale slovo mysl je velmi omezený překlad slovíčka čita. Čita má mnoho významů, jeden z nich je zdroj mentální aktivity. Všechny tyto návyky žijí v čitě v jakési zárodečné podobě. A z této čity se potom projevují jako myšlenky v naší mysli. Mudrci říkají, že čitu, čili základní podstatu naší mysli, je třeba očišťovat. Většina meditačních praktik a regulování kázně v životě slouží k uskutečnění tohoto čitašuti. Nelze toho dosáhnout rozumovými prostředky. Je třeba se k ní dostat přes naše emoce, přes srdce nebo přes podvědomí. Všechny praktiky, které jdou přes hlavu, tuto potřebnou práci neudělají. Takže meditace, dechová cvičení, jóga… všechny tyto věci by měly být prováděny ze srdce, srdcem. Ale abychom dovedli snahy našeho srdce soustředit na tento cíl, jedním směrem, to je také velmi obtížné. Naše srdce je zvyklé dělat něco pro potěšení. A pokud nejde o potěšení nebo vyhýbání se smutku, je velmi obtížné zaměřit srdce na nějaké smysluplné aktivity. Najít správnou techniku nebo praktiku, která vás zavede hlouběji, do podvědomí a čistit ho, je velmi obtížné. Prostor na otázky: Otázka: Já ani tak netoužím po nějakých tvrdých meditacích, po nějaké pevné cestě, mně připadá, že toto všechno je v normálním životě, že když si všímám svého okolí nebo žiju s lidmi v nějakém souladu, že je to daleko hezčí než potom sedět a meditovat… R: to je tvůj přístup, tvůj náhled.. Já jsem nikdy neřekl, že jednat hezky s lidmi není nezbytné, … to není nic proti duchovnímu snažení. A k tomu výrazu tvrdá disciplína, tvrdá meditace, taková slova jsem taky nepoužil. Pokud to budete formulovat takto, bude to ve vás vytvářet negativní postoj. Disciplína je pro žáky (v angličtině slovní hříčka: Disciplines are for disciples.) Takže pokud nejste žáci, tak na disciplínu nemyslete. Také to slovo může vyvolat asociace z dětství, kdy po nás rodiče vyžadovali kázeň, disciplínu. Já nejsem žádný propagátor disciplíny. Mluvím jenom o dvou nebo třech věcech. Jedna z nich je: chcete mít nebo máte v životě nějaký cíl, směr, smysl života? A druhá otázka: máte ve svém každodenním životě nějaké aktivity, které přispívají k tomuto cíli? Jenom tyto dvě otázky. A ještě: jak vážně to myslíte (to co říkáte)? Chcete-li někam dojít, tak se tam nějakým způsobem vydejte. A vyhýbejte se takovým věcem, které vás od tohoto odvádí. Prostě jen toto. Je třeba, abyste na tu horu stoupali. A pokud se na tu horu vydáte a zjistíte, že je to obtížné – tak si proberte ten batoh, co nesete na zádech a odlehčete ho. Pokud nejste ochotní ten batoh odlehčit a říkáte, že ten výstup je těžký, a přesto chcete jít, tak je tu nějaký nesoulad. A my mluvíme jenom o tomto nesouladu. Takže chcete-li jít nahoru a je to těžké, zmenšete své batohy. Pokud nemůžete jít, tak si do toho batohu klidně přidávejte, co unesete. To je celé. Souhlasíte s tím, co jsem dosud řekl? Fajn. Pak tak tomu ale neříkejte disciplína. Ot: Já říkám, že život je taková hra, že člověk někdy neví, co udělá, co uvidí, co potká a začne se té situaci smát…

Každý den je takový – my nevíme, co bude příští den, ba ani co bude v příštím okamžiku. Ale vytváříme si očekávání – a ono se někdy vyplní a jindy se mýlíme. Takže žijme s touto nejistotou. Ot: člověk by to tak měl přijímat a někdy si řeknu, co mi to má říct, co mi to má ukázat… co je to za zkušenost… Víš, všechny tyto otázky pocházejí z hlavy. Většinu času se hlava chce jenom vyptávat. A k tomu, aby tomu porozuměla, na to má jen málokdy dost času. A toto pochopení, má-li být užitečné, mělo by se stát přijít v srdci. Pokud tedy máš takové otázky, polož jim protiotázku – proč mi tato otázka přichází? A potom pochopíš, že v té otázce je velmi málo smyslu. V první polovině 20. století žil v jižní Indii jeden světec. Byl velmi známý, i v Evropě – Ramana Mahariši. Lidé k němu přicházeli, protože chtěli dosáhnout klidu mysli nebo měli různé problémy. A on se jich jenom ptal: ptejte se sami sebe, čí je to problém, kdo má ten problém? Polož si tuto otázka jako ostrou sondu do svého vědomí. Protože, pokud si ji položíte jako intelektuální otázku, tak vám to nepomůže. V meditaci se můžete ptát: kdo medituje? Ale obvykle se této otázce vyhýbáme. A tento světec měl tak velkou sílu, že lidé v jeho přítomnosti mívali mnoho nadsmyslových zážitků. A to je nejen spokojovalo, ale také transformovalo jejich životy. Místo kladení otázek navenek položte tuto otázku sami do sebe a odpověď přijde zevnitř jako myšlenka. Jsme tady teď spolu na dva dny, a mým přáním je, abychom prozkoumali několik meditačních technik a tím navodili situaci, ve které nás Nekonečno může contact us. Se s námi spojit. A protože dnes začínáme, tak bych rád začal očistným cvičením. Zamyslete se nad svými problémy, svými slabostmi, nedostatky. Pokusíme se je vykořenit a odstranit. Už jsme dlouho meditovali a mnohokrát přemýšleli o svých problémech, ale jen málo lidí je spokojeno se svým pokrokem. A tak je potřeba udělat něco drastického. Abychom se dostali z toho začarovaného kruhu našich přání. Řada z vás tu techniku už zná. Pro ty, pro které je to nové, tak stručně a velmi prakticky: Pomocí modlitby a kontemplace se pokusíme pochopit, jaké jsou naše bloky. Často to může být trauma nebo problém z raného dětství nebo dospívání. Tyto stopy, otisky v nás (imprints) mohou zašpinit naše současné vnímání a chování. A my si je většinou nosíme sebou. Vinu za naše problémy přenášíme na někoho jiného. Když tu vinu přenášíme na někoho jiného, tak nám to dává příležitost ventilovat náš hněv. To je postoj docela pohodlný, ale není dobrý pro váš pokrok. Představte si, že jste spadli do studny – teď jste ve studni. Je jedno jak jste se tam dostali. Možná to byla nehoda, anebo jste ji chtěli prozkoumat a teď nemůžete vylézt ven. Nebo vás do ní někdo úmyslně žduchnul. Ale to je teď jedno. Ale skutečně důležité je toto: chcete se dostat ven? A pokud chcete, umíte to? Takže jak jsme se tam dostali, to teď není důležité. Ale kvůli svému pohodlí obviňujeme pořád někoho jiného – to on mne tam žduchnul. Nebo to byla moje smůla. Ale to je nepodstatné. Chcete se dostat ven? A když ano, jste ochotni pro to něco udělat, vynaložit nějaké úsilí? Anebo tyto techniky budete označovat jako nepříjemnou disciplínu? Jde o toto: mám problém, a chci se z něj

dostat ven. A jedna z věcí, které mi v tom brání, je moje jakási připoutanost k tomu problému – mám rád svoji slabost. A to je těžké to změnit. Někdy to vytváří negativní spřízněnost. Někdy pořád obviňujeme někoho jiného a máme zlost a touto zlostí jsme k tomu problému přilepení. Zkuste to pochopit: ať už někoho milujete nebo nenávidíte, tak pořád jste s tím člověkem svázaní. Tato svázanost umožňuje, aby se problémy v naší psychice zakořenily. Musíme je nějak vykořenit. Nejdříve potřebujeme rozhodnutí: chci je vykořenit. Potom techniku jak to udělat, jak je vykořenit a jak je odhodit. Na vytrhání kořenů můžeme použít silné dýchání. A když je vypudíme ven, tak se náš postoj, rovina našeho vědomí, změní. Vždycky, když dýcháme rytmicky, jsme klidní. Když je naše dýchání neklidné nebo rychlé, naše vědomí také rozrušené. Představujte si dech jako pluh nebo nástroj, kterým ty kořeny přetrháváme. Když používáme intenzivní dýchání, naše vědomí se posouvá na jinou úroveň. A tímto posunem se problém vytrhne. A potom zase použijeme dech na vypuzení problému ven. To je druhá část dýchání. Ve třetí části přijímáme čerstvou energii z vesmíru. V té první části nedýchejte podle nějakého vědomého modelu, rytmu. Nechejte, ať ten rytmus udává vaše podvědomí. V té druhé části dýchejte vědomě a představujte si, že shromažďujete vykořeněné problémy z psychiky do jednoho místa. Potom je z hrdla a ústy vydechnete. Vypadá to trochu divně, ale když potřebujeme ovlivnit naše podvědomí, musíme jít mimo naše racionální myšlení. Víte, jak trénují boxeři? Začínají údery do tréninkového pytle. To je velice neracionální cvičení. To je posiluje a zvyšuje bdělost. A tak i my, abychom odemkli trezory v našem podvědomí, potřebujeme nějakou metodu, která je neracionální ale účinná. Ve třetí části pak přijímáme energii a naplňujeme jí své tělo. Následuje přestávka, potom provádění cvičení Otázka: Jak Ritodgata povídal před polední přestávkou o králi žebrákovi – jak se v jakékoliv roli člověk může cítit fajn. Jak duchovno prožívat v zaměstnání, protože mně připadá odtržené. To, co všechno člověk dělá, tak by to měl dělat v normálním životě. Neměl by žít zvlášť duchovně a jinak v profesním životě. R.: Je to skutečně dotaz na život profesionální práci nebo na rodinný život? O.: Na oba. R: V práci je to docela lehké. V moderním světě když pracujeme, tak profesi děláme proto, abychom vydělali peníze. Nemusí to úplně být vaše srdeční záležitost. Pro vnitřní spokojenost můžete dělat něco jiného. Talenty, které máte ve vašem srdci, nemusí být použitelné na to, abyste si mohli vydělávat peníze v tomto světě. Když děláte práci za peníze, tak ji můžete vnitřně odevzdávat, věnovat té osobě, pro kterou pracujete, pro kterou děláte ten výrobek. Slyšel jsem o jednom právníkovi ve Spojených státech. Byl to velmi duchovní muž a vždy říkal lidem: já dělám právo, ale s duchovností v srdci. Ostatní právníci na to reagovali sarkasticky. Jak může být právo vykonáváno s nějakou duchovností? On potom vyprávěl příběh ze svého života, který se skutečně stal. Muž byl obviněný za jízdu pod vlivem alkoholu. Důkazy, které policie nashromáždila, nebyly dostatečné. Tak tento muž, kterého chytili za volantem opilého, přišel k tomuto právníkovi, aby ho z toho vysekal. Právník prostudoval případ a toho muže se zeptal na pár věcí v jeho životě. A potom učinil nabídku – já vás z toho mohu dostat, protože to, co říkáte, co jste mi ukázal, tam

důkazy nejsou dostatečné. Ale to nevyřeší váš problém. Věděl jste, že řízení, když jste opilý je protizákonné a i tak jste to udělal. Musí za tím být ještě další problém ve vaší rodině, který vyvolal to, že jste řídil neopatrně a opilý. I když se z toho v tomto případě dostanete, tak to v budoucnosti uděláte znovu, a znovu vás chytí. A teď si představte – znovu vás chytí a váš případ půjde ke stejnému soudci. Tím mužem to docela zaklepalo a už si nebyl tak jistý, že se má chtít dostat ze svého trestu. Tak se zeptal toho právníka – a co byste mi radil? A ten právník navrhl, já vás vezmu k nějakému rodinnému konzultantovi, který s vámi probere vaše problémy a váš případ přednesu před soudem takovým způsobem, že řeknu, že přiznáváte, že jste měl rodinné problémy, které zapříčinily, že jste sedl za volant opilý, ale že už to nebudete opakovat. A právník řekl a budeme moct požádat jenom o podmíněný trest. Takže, když už neuděláte žádný přestupek, tak nebudete potrestán. Tak tento muž si zvolil tuto cestu a soudce ocenil jeho upřímnost a povolil mu podmínku. Takže i v takové tvrdé branži jako právnictví, právník může postavit blaho nebo dobro klienta nad svůj zisk. Když jednáte s někým v jakékoliv situaci s nějakou osobou, vždy s ní na prvním místě jednejte jako s lidskou bytostí. A tímto způsobem může jakákoliv profese být duchovní. A i v rodině – važte si jeden druhého. Ta druhá osoba jakýmsi způsobem odráží to, co my sami máme uvnitř. Jako děti si tak formujeme naši vlastní intenzitu o tom, kdo jsme. Ale to je nevědomý proces. Dám Vám zjednodušený příklad. Malá holčička vyrůstá s maminkou a tatínkem. Mezi tatínkem a maminkou je všechno v naprostém pořádku, oba dva rodiče dívenku milují a stejně se o ni starají. Ta situace je ideální. Teď si představce něco, co toho ideálu nedosahuje, cokoliv co je pod tím ideálem. Například, když tatínek ubližuje mamince. Čili maminka je vždycky v roli oběti. Potom ta malá holčička může získat dva dojmy. Vyrostu a budu silnou ženou jako moje maminka – být obětí svého manžela je přirozené. Anebo pokud dítě má spíš odbojnou povahu, tak se rozhodne – já nikdy obětí jako maminka nebudu, až vyrostu. Nikdy mému manželovi nedovolím, aby mne takto ovládal. Ta malá dívenka si může vybrat jakoukoliv polohu mezi těma dvěma extrémy. Pokud si vybere cestu napodobování své matky, bude vždy obětí. Bude obětí v práci a dokonce bude obětí ve vztahu ke svým dětem. Je to kvůli tomu, že ve svém srdci má ta holčička zafixovanou představu oběti. Ale pokud bude ta holčička rebelka, tak cokoliv, co bude přicházet od mužů, tak ona to bude vnímat jako pokus o ovládnutí a bude se vzpouzet, vzpírat, bezdůvodně. Takže každý člověk má v sobě jasnou pevnou představu, jaký je on ve vztahu k okolnímu světu a je to vtištěno hluboko v podvědomí. Když máte jakýkoliv problém v práci, když máte problém v práci na pozici podřízeného, nebo nadřízeného, nebo doma s manželkou, s manželem, nebo i doma s dětmi, když tam ty vztahy nefungují, vždycky se podívejte dovnitř a zkoumejte jaká je vaše představa vás samých uvnitř sebe. Meditace a zkoumání sama sebe uvnitř vám pomůže najít, rozpoznat tyhle vaše vnitřní obrazce o vás. Pak v tom životě můžete pomalu, opatrně měnit své chování a své vnímání druhých. A všechno dobré získáváme za určitou cenu. Základna, ze které můžete vycházet je, že můžete změnit pouze sebe, ne ostatní. Taky lidé kolem vás se mohou sami rozhodnout změnit, pokud vás milují. Pro lidi, které milujeme, jsme všichni ochotni něco změnit. Takže ve vaší rodinné situaci přiveďte členy vaší rodiny, aby vás milovali. A jak to udělat, aby vás milovali? To se musíte nějak naučit. Chodí za mnou někdy dívky, protože jejich partneři jim nejsou úplně věrní. Tak jim radím: buďte na ně hodnější a laskavější a tím jim ztížíte odchod od vás. Je to úplně proti vašim instinktům, protože když zjistíte, že váš partner má zájem o někoho druhého, tak okamžitě ve vás nastupují ty rebelující reakce a tím mu usnadňujete jeho odchod. Můžeme změnit jen sami sebe, ne druhého. Když máte problém ve vztahu s jiným člověkem, vždycky si pokuste srovnat, jaký typ dětství jste prožili vy a jaký typ dětství prožil ten druhý. A to je ta startovní linie. Je to věc, která vyžaduje hodně trpělivosti a také spoustu energie. Jestliže spolupracují

obě strany, jeden i druhý, tak to bývá jednoduché, ale jinak je to těžké. Ale když měníte partnera bez toho, že byste měnili sama sebe, tak za několik let opět budete procházet toutéž zkušeností. Takže porozumět sobě samému, to je velmi velká věc. Jak potom můžete rozumět těm ostatním? To jsou ty základní principy. Meditace vám pomůže získat vhled do vašich vnitřních mechanismů. Čím víc toho budete vědět o svých vnitřních mechanismech, tím budete víc schopni vést toho druhého k jeho vnitřním mechanismům. Čím víc toho víte o sobě, tím víc jste schopni vědět i o tom druhém. Je to vlastně duchovní princip. V okamžiku, kdy poznáte, kdo jste, poznáte sebe sama, tak poznáte taky co je vesmír a znáte vesmír. Takže, když to řekneme ještě jinak, jednoduše: poznání sebe sama a poznání Boha, to je totéž. Otázka: Protože já vím, že když jsem dělala nějakou práci a ta mě nebavila, tak jsem se při tom trápila anebo teď jsem měla nějakou nabídku práce, tu jsem odmítla, protože jsem cítila, že bych se při ní trápila – nebyla by to nabídka pro mě. Já učím hodně lidí a pracuji s lidmi a to mně vyhovuje, ta komunikace mezi lidmi. R: To tak může být. To může být pravda. Pokud máte výběr, tak si samozřejmě vyberte to, co vám vyhovuje. To, co se vám líbí. Otázka: Jestli má Ritodgata osobní zkušenost s dlouhodobým stravováním jenom syrovou stravou. Jak se sám stravuje, jaké má složení stravy, kolik toho sní. Nikdy jsem nezkoušel jíst jenom syrovou stravu, ale setkal jsem se s lidmi, kteří jedí pouze syrovou stravu. Znám jednoho člověka, který žije normálně, má rodinu, má dvě děti a přesto žije v ašramu. Jedí jenom kokosové ořechy a banány – a to jim nezabránilo v tom, aby měli děti. Děti jsou zdravé a jedí totéž - kokosové ořechy a banány. Nevím kolik toho sní. Když jsme přišli na návštěvu, tak nám nabídli kousky kokosových ořechů a banány – v Indii je mnoho druhů. Víte, jaké banány jsou v Indii - to se nedá srovnat s tím, jaké banány máte tady. Kokosové ořechy jsou velmi dobré, mají vysokou výživovou hodnotu. Kromě tohoto muže jsem se nesetkal s nikým jiným, kdo by jedl syrovou stravu. Mám přítele, je to mnich, jí jenom ovoce a ořechy, nic vařeného. A aby přešel na tuto syrovou stravu, tak potřeboval skoro dva roky. Jí ovoce, různé druhy oříšků, broskve, oříšky, kešu ořechy, různé druhy banánů – to, co je k dispozici. Ten muž žije se mnou. Před pěti měsíci začal jíst trochu vařené pšenice. Má perfektní zdraví, je zdravější než já. Mnoho lidí, kteří přišli ke mně do ášramu, tak toho člověka znají. A pokud se týká mě, co já jím – jím všechno kromě vajec, ryb a masa. Otázka: Stravovat se vegetariánsky je jedna věc. Ale třeba naše hypermarkety nám nabízí např. sojové boby, které jsou z větší části geneticky modifikované. Jak se Ritodgata dívá na geneticky modifikované potraviny? R.: říká se, že to není příliš dobré. Nikdo doopravdy neví, jaké to je, fakt je ten, že všechny věci, které vyšly z lidské manipulace, se nakonec ukázaly, že jsou docela špatné. Naše lidské procesy nejsou tak dokonalé jako příroda. Co se týká stravy pro spirituální život, je lepší si vybrat stravu, kde je potřeba minimum násilí, tzn. pro vegetariány ta otázka: proč by měl někdo zemřít, aby byl naší potravou? Skutečně sníst něco mrtvého není úplně v pořádku. Všechno, co žije na světě, je součástí potravinového řetězce, tzn. ze stravy jste se narodili a strava nás udržuje při životě, a když zemřeme, zase budeme potravou. Takže, když můžete normálně jíst mrtvá zvířata, tak můžete jíst i potravu těch zvířat. Proč byste měli způsobit to, aby zvíře předčasně zemřelo? Zdá se, že ta myšlenka jíst přirozeně

zemřelá zvířata se vám moc nelíbí, ale když je zabijete tak vám to potom nevadí. Všechno, co potom přijímáte, je mrtvé. Přemýšlejte o tom. Otázka: A proč potom někteří mistři v meditaci sedí na kůži třeba leoparda? Prostě to od někoho dostali, tak to užívají. To je všechno. Je rozhodně velký rozdíl sedět na kůži, možná, že to bylo zvíře, které přirozeně zemřelo, anebo jíst zvíře, které bylo kvůli tomu zabito. Ti mistři jógy na tom sedí s určitým záměrem. Jsou určité druhy sádhany, duchovních cvičení, které jsou přímo doporučovány provádět na kůži z tygra, na kůži z jelena, nebo na kůži z toho nebo onoho. A jsou i určité násilné praktiky, které se provádí, když člověk sedí na kůži z medvěda. Takže nesrovnávejte to s normálními lidmi. A dokonce jsou tak vyvinutí, že jsou schopni poslat svoji energii, aby to zvíře dostali na vyšší úroveň. Protože vědí jakou cenu platí a mají dost energie, aby tu cenu zaplatili. Ale to nesrovnávejte s běžnými lidmi - ale mohou být takoví, kteří to napodobují. Protože všechno dobré je napodobováno. A hlavní otázka je, co každý z nás může dělat. Ale samozřejmě, ať si vyberete cokoliv, tak vždy najdete nějaký vzor, doporučení, kterým si to zdůvodníte. Takže vezměte v úvahu svoje cíle, svoje priority, svoje zdroje a situaci a potom udělejte inteligentní rozhodnutí, které je dobré pro vás i pro ostatní. Někdy se může stát, že člověk musí udělat něco proti zákonům té dotyčné země, ale v takovém případě musíte sledovat svoje osobní principy - nazýváme to dharma. Ale když jste v určité zemi, měli byste respektovat obojí, jak svoji osobní dharmu, tak zákony té země. Takže vnitřně máte praktikovat askezi a ve vnějším světě dharmu. Dharma znamená respektovat přirozený zákon věcí, přirozenou svobodu, přirozenou radost všeho. A také respektovat smysl toho, proč jste tady, smysl své mise tady na této zemi. Respektování vaší pozice v rodině, vaší pozice ve společnosti a ve vztazích. Tyto všechny věci mají spoustu různých pojmenování a my to všechno shrnujeme pod jeden pojem, kterému říkáme dharma. Dharma muže, dharma ženy, dharma manžela, dharma rodiče, dharma policisty, dharma vojáka, dharma občana. A všechny tyto věci by měly být zahrnuty do vaší duchovní mise tady na této zemi. Když máte vhled do této dharmy, tak vlastně každá profese může přispívat k vašemu duchovnímu životu a naopak duchovní život vám může pomoci v každé profesi. Ale k tomu potřebujete energii. Přání, to nestačí. Moudrost taky nestačí. Moudrost bez síly je bezmocná. A naopak síla bez moudrosti je slepá. A všechno tohle bez pokory je arogance a egoismus. Takže moudrost, skromnost a energie a rovněž brát ohled na ostatní. Brát ohled na ostatní, tomu říkáme soucítění. To jsou čtyři sloupy, které dávají životu pevné základy. Otázka: Já bych tam ještě možná přidala vděčnost. Vděčnost za to, co se kolem mě děje. R: Ano, měli bychom být vděční za všechno, co dostáváme, dokonce i za to, co nedostáváme. Všechno toto pro vás bude užitečné jedině, když budete meditovat a budete sledovat sami sebe v introspekci. Čtení, přemýšlení, přání, přemyšlení o tom, to vám nepomůže - to připraví určitý základ, ale není to ta správná pilná práce. Na pilnou práci není žádná mantra. Otázka: Já bych se zeptala - když nám řekl o tatínkovi, aby nám řekl něco o své mamince. R.: Moje maminka byla také učitelka. Také vždy velmi tvrdě pracovala. A tak, abychom jí pomohli, začali jsme velmi brzy umývat nádobí. Otec jí pomáhal v kuchyni vždy ráno a potom odcházel a vracel se až pozdě večer. Byla velmi šikovná ve všem, co se týkalo domácnosti. Žila až do roku 2010. Otec odešel, když mi bylo 11 – 12 let. Ale během cest k lékaři mi vyprávěl mnoho příběhů z indické mytologie. Takže on vlastně do mě dal to semínko spirituálního hledání. Ačkoliv poté, co zemřel, tak jsem na to na 6 – 7 let úplně zapomněl. Moje matka byla velmi duchovní člověk. Poté, když jsem se

vy dal na duchovní cestu, asi po deseti letech, jsem vzal matku na návštěvu k mému mistrovi. Do té doby si dělala velké starosti o mou budoucnost. Ale setkání s mistrem ji uklidnilo. Když jsem se s ní potom vrátil domů, tak mne seznámila se svojí vlastní spiritualitou. Do té doby pro mne vlastně byla jenom matkou. Ale potom jsme jeden druhé měli víc rádi než před tím. Byla na mne hrdá, hrdá na můj duchovní vývoj. A do té doby než zemřela, tak jsem ji navštěvoval každý měsíc. A kdykoliv jsem ji navštívil, tak vždy zajistila, abych dostal nějaké kapesné. Byl to zvláštní vztah mezi ní a mnou. Poslední léta měla Alzheimerovu chorobu. Žila s mým bratrem. Když jsem šel na návštěvu k matce, tak den před tím jsem informoval svého bratra. Bratr řekl matce, že druhý den přijdu. A vždycky tu noc před tím ona nespala, připravovala pro mne věci. Po nějakém čase mi bratr řekl: příště, až mi řekneš, že přijdeš, tak já jí to raději nepovím. Protože v okamžiku, kdy ví, že přijdeš, tak je neklidná, připravuje spoustu věcí a nespí. A když potom odejdeš, tak je zase velmi klidná. Tři dny je potom velmi unavená. Tak jsme jí to přestali říkat předem. Ale potom se stalo něco jiného. V okamžiku, kdy jsem se rozhodl, že k ní půjdu, ona z ničeho nic začala o mně mluvit. Začala se ptát, kdy přijde můj syn, co dělá – začala prostě o mně mluvit. Ale bratr ji z toho vždycky vyvedl a říkal, vždyť tady byl nedávno, proč si děláš starosti atd. Když jsem odešel z ašramu a stal se nezávislým, tak jí to také dělalo velké starosti. Takže jednou ji vzal tam, kde jsem v té době sídlil a to ji zbavilo všech starostí. A nejen to, ale dokonce i ten fakt, že vůbec navštívila to moje místo, úplně vymizelo z její paměti. Měl jsem štěstí, že jsem mohl pomoci její duši odejít do Světla v okamžiku, kdy opouštěla tento svět. Věděl jsem tehdy, že smrt přichází a vedl jsem ji, aby se soustředila na to světlo. A vnímám to tak, že to pro mě byla velká výsada. Protože to bylo moje přání, když jsem se vydal na duchovní cestu. V Indii je mnoho příběhů o světcích, kteří se vraceli ke své matce v okamžiku umírání. V době, kdy jsem to slyšel, jsem ještě neměl žádnou představu, že se stanu mnichem. Ale stále jsem si přál být matce na blízku v okamžiku její smrti a to se uskutečnilo. Nyní ji vidím všude. Pro mě teď ona a Božská Matka, tam není rozdíl. To je důvod, proč někdy místo Nekonečno nebo Absolutno používám výraz Božská Matka. A říkám i vám, že vaše biologická matka je vlastně představitelkou Božské Matky. Můžete mít různé osobní problémy se svou matkou, ale vždycky někde v koutku mysli víte, že je v ní něco božského, že existuje božské spojení mezi vámi a vaší matkou. Je to velmi odlišné od vztahu mezi dítětem a otcem. A bez požehnání vaší matky vaše spiritualita nemůže rozkvétat. Pro cokoliv, co děláte se svým tělem, potřebujete její požehnání, aby to bylo úspěšné. To je vlastně tajemství vztahu – matka a dítě. To je důvod, proč je mateřství ve svatých textech tak oceňováno. O.: Můžete říci něco víc o duchovní vývoji, co si pod tím máme představit, jaké změny? R: Navenek se toho mnoho nemění. Většina změn je vevnitř. A cokoliv se mění vevnitř, vlastně změní vyzařování vaší osobnosti. Například Ježíš byl synem tesaře. Do té doby, než se vydal na svoji cestu, musel se snažit podle svého otce dělat toto zaměstnání. Jsou příběhy světců, kteří vykonávali mnoho různých profesí. Jeden příběh je o velmi slavném světci v severní Indii, měl zaměstnání tkalce, měl ženu a děti. Takže to, co můžete mít v duchovním vývoji nebo co nemůžete mít, na to není žádné pravidlo. Spiritualita dodá vašemu životu vůni a lidé budou šťastní, když budou moci být s vámi. Jenom když budou s vámi, budou šťastní. Takže, když se to začne dít, tak to znamená, že vlastně postupujete ve svém duchovním vývoji. Někteří lidé jsou více populární, dokonce i v dětství. To je proto, že si určitý stupeň spirituálního vývoje přinesli ze svých předchozích životů. Pokud se týká duchovnosti v každodenním životě – myslete na ostatní před tím, než budete myslet na sebe. V modlitbách, které používáme na východě, je velmi málo modliteb, které by se týkaly přímo jedince. Většina modliteb je pro skupinu. Například slavná Gajátrí mantra: dhímahi znamená: my meditujeme, a je to mantra, která se má používat pro skupinu. To jsou takové rady pro vaši duchovnost. Říká se, že jsou tři pravidla, která jsou pro duchovní život:

• • • •

Buďte pokorní před Nekonečnem, vyjadřujte to ve svém životě ke každému, koho potkáte. Každý může pomoci někomu jinému, kdo je slabší než on sám. Každý může trošku snížit své potěšení k tomu, k tomu, aby pomohl tomu druhému. A i když si myslíte, že už nemůžete nic dělat, že je to nemožné, tak můžete s každým mluvit laskavě – to je vlastně už čtvrtý princip. Takže buďte pokorní před Nekonečnem, buďte připraveni pomoci těm, kteří mají méně než vy a vždy z věcí, které máte pro sebe, pro své potěšení část dávejte těm, kteří mají méně než vy. Když není možnost dělat žádnou z těchto tří věcí, tak aspoň s nimi mluvte laskavě. Zvláště když jste v pozici úředníka, který nemůže nic udělat, protože lidé často přicházejí s nemožnými žádostmi a za sebou máte všechny zákony a nařízení a víte, že to prostě nemůžete. Můžete s nimi aspoň vlídně promluvit o jejich potížích, v nichž jim nemůžete pomoct, nebo jim případně navrhnout jiné řešení. Takže dodržujte tyto čtyři principy a lidé o vás budou říkat, že jste velmi duchovní ještě dřív, než to budete sami vědět. Tak budete mít takovou zvláštní vůni své osobnosti. To se může stát kdykoliv, v kterýkoliv den či okamžik, že vás někdo o něco požádá. Můžete odpovědět velmi laskavě bez ohledu na to, zda budete znát odpověď nebo ne. Například viděl jsem, že si tady vyměňujete pozdrav „dobrý den“ velmi mechanicky. Kdybyste se přitom usmáli, nebo to můžete říct vlídně, nikoliv mechanicky, tak to bude cítit, že to myslíte opravdu upřímně. Tímto můžete začít. Můžete potkat starého člověka, který má velké zavazadlo a můžete mu pomoci. Můžete se zeptat – „Mohu vám pomoci, pane?“ Pokud jste připraveni, Vesmír k vám přijde s tisícem příležitostí. Buďte dostatečně pokorní, abyste začali s těmi nejmenšími maličkostmi. Největší problém bývá v tom, že chceme začít těmi velkými věcmi. Začneme těmi velkými a přestaneme po dvou nebo třech dnech. Takže začněte těmi malými a můžete pokračovat pořád, protože vás to nebude stát tolik energie. Jedno anglické pořekadlo říká, že dokonalost přichází nikoliv s velkými věcmi, ale skrze malé věci. Ale dokonalost není žádná malá věc. A pak je ještě další nepřítel a to je odklad. Například: ne dnes, ale až příští týden, protože tento týden mám ještě spoustu věcí, které mám vyřídit, takže ten příští týden začnu. Přestávka Ritodgata v České Třebové - neděle dopoledne - 15.07.2012 Začal bych modlitbou. Chci modlitbou vzývat přítomnost slunce, které je ve vašem vnitřním vědomí. Ve védách je spousta manter o slunci. Navenek to můžete nazývat sluncem, ale pravý význam toho slova, nebo tohoto naznačuje něco mnohem vyššího. Staří rišiové s velkou dovedností do mantry o slunci zkomponovali poezii, představivost, duchovní význam a vložili do toho také velkou duchovní energii - my tomu říkáme mantry. Protože už jenom to, když na mantry pomyslíme, když je vyslovíme, tak to v nás vyvolá energii. Můžeme o tom přemýšlet, já o mantrách mluvím, zmiňuji je, ale když na ně skutečně myslím, tak moje vědomí se posouvá, měním se uvnitř. Oni nabili slabiky v mantrách jakousi energií, která v nás zapálí určité stavy. Jak jsem se k tomuto poznání dostal, vám řeknu později, ale teď budu mluvit o mantře ke slunci. Ono to vlastně není slunce. Jsou to čtyři slova: zdroj, slunce, přítel, oživovatel nebo pečovatel - ten kdo nás vyživuje. Rišiové používali tato čtyři

různá slova během mantry. Slunce je zdroj našeho bytí, ozařuje naše vědomí a je to věčný přítel naší duše, a také skrze jeho světlo nám přichází výživa. Na to, co vy považujete za posvátné, za nekonečné, čemu vděčíte za svou existenci, na to teď myslete. A zkuste se s těmi myšlenkami propojit: zdroj, to co ozařuje, váš věčný přítel, ten kdo pečuje o váš život jako rodič, protože o nás pečují nejen naši rodiče, ale i naši učitelé a také příroda nás živí. Takže to, co o nás pečuje, má v sobě všechny tyto aspekty, všechny tyto stránky a tyhle všechny významy ti svatí muži popisují. Já budu přivolávat tuto Přítomnost, aby vstoupila do vašeho srdce. V tichosti se k tomu nejvyššímu, k tomu kosmu, vesmíru neboli tomu, co považujete za posvátné, připojte. Připojte se ve dvou místech, ve dvou centrech mezi obočím a ve vašem srdci. Já budu teď mantru recitovat, má pět veršů. Zavřete oči a posaďte se k meditaci, abyste se uvnitř sebe samých mohli setkat s Nekonečnem, s přátelským Nekonečnem, s vaším vlastníkem, s vaším mistrem, s vaším zdrojem, s tím, kdo je připraven vám dát vše a kdo je váš nejlepší přítel, který vás obohacuje každým možným myslitelným způsobem. Naslouchejte slovům té mantry a spojte se s Nekonečnem svým intelektem v bodu mezi obočím a svým srdcem. Recitace modlitby Zůstaňte v tichém spojení…. Prociťujte, jak Nekonečno do vás vstupuje, jak vyplňuje váš intelekt a vaše srdce. A nyní myslete na jeho péči, vyživování, proste tuto Přítomnost, aby vás vyživila na každé úrovni, na každém místě, aby vyživila vaše tělo, aby vyživila vaši pránu, aby vyživila vaše myšlení a emoční mysl…. I vaši nižší podvědomou mysl a také vaši vyšší intuitivní mysl... A pozvěte tuto Přítomnost i do těch nejtajnějších komůrek vašeho srdce, pozvěte ji jako vašeho věčného přítele, věčného společníka… Prociťujte jeho přátelskou přítomnost uvnitř vás… Přítel, král, zářící na trůnu vašeho srdce. A jeho záře prosvětluje, projasňuje každou část vaší existence. Září skrz vaše tělo ven, skrz vaši mysl a toto světlo se vyzařuje dál do celého vesmíru a zabírá celý vesmír jako jeho vlastní království. Celý vesmír je prodloužením vašeho vnitřního království. Prociťujte vaše srdce a prociťujte jej jako centrum všeho… Srdce je vaším středem a je i středem celého vesmíru… Hluboko v našem srdci září náš přítel a jeho paprsky přesahují celým vesmírem… Modlete se k Přítomnosti, aby spojila tuto slávu, aby ji spojila a všechno zpátky poslala do vašeho srdce… Jakmile je to plně ve vašem srdci, sledujte vaše tělo… Pomalu vyjděte z vašeho srdce a zmocněte se opět vašeho těla. A když jste úplně zpět ve svém těle, můžete otevřít oči a to co uvidíte, spatříte, vnímejte se soucitem, s radostí, s láskou…

Život, tak jak jej známe, je jenom miniaturním odleskem toho, co je možné. Není to něco nereálného nadpozemské, je to možné uskutečnit. A je to dokonce skutečnější, než to co my vnímáte teď. Je to váš úkol, abychom vyrostli až do této nádhery. Vyrůst neznamená jít někam nahoru. Znamená to jít nahoru, znovu nabýt svou slávu a vrátit se. Čili ten vzestup, ta cesta nahoru to je pouze dočasné vzdálení se. A nemyslete si, že nejste duchovně vyvinuti pro tyto všechny úžasné, skvělé věci, možnosti. Každý je schopen toho dosáhnout. Nejsou žádné vstupní testy. Všichni jsou vítáni. Protože to, co požadujete získat nazpátek, to je vaše vlastní království. Pokud tuto říši nepožadujete zabrat zpět, tak prostě zůstane nezabraná, zůstane prázdná. To je vnitřní prázdnota, to je ta prázdnota, kterou někdy cítíte. Vaše království vás volá, nebo můžeme říct, vaše vnitřní říše vás volá. Ta říše je prozatím bez císaře, bez panovníka. Je to hluboké prázdno a vy to prázdno nemůžete vyplnit ničím jiným. Koruna přijme pouze vás, je to velice zajímavá koruna. Koruna nebo ten trůn je velice inteligentní, přijme pouze vás. A čím dříve to budete požadovat, tím šťastnější budete. Všechny problémy a utrpení ve vašem životě prožíváme pouze proto, že přehlížíme toto vakuum. Existuje indické rčení: Pokoušet se zacpat díru temnotou. Toto vakuum, protože cokoliv tam dáte, tak tou dírou, kterou jste ucpali tmou, tak všechno vyteče ven. Cokoliv nabídnete do tohoto vakua, to co máte rádi, potěšení, vaše touhy, vaše vnitřní pohnutky, nic z toho tuto díru nemůže vyplnit. Proto jste tady. Není to z důvodů, o kterých si myslíte, pro které tady jste. Příroda, nebo ten náš vnitřní věčný přítel, on všechno připravuje. Dělá to tajně, nikdy nám neoznamuje, co ve skutečnosti dělá. Ponechává nás ve víře, že my jsme ti, kdo konáme, že my jsme mistři našeho života. Pokud to bereme jako hru, pak je to velmi dobré. Ale pokud si vážně myslíte, že má udělat tohle, má udělat tamto… - v tom případě jste mimo hřiště. Takže přijměte náš skutečný osud, pravý osud. A nemyslete si, že jste se narodili, proto abyste dělali malé věci. Jak se říká, malé je krásné, ale není to dost. Protože na vás čeká celé království a poté, co vaše království získáte zpátky, můžete být soucitní, můžete sdílet, dělit se. Ale bez toho vnitřního prázdna se nemáte o co dělit. Bez toho království, jakýkoliv vztah, cokoliv jenom ohnete, aby se uspokojilo vaše ego. A proto se naše ego snaží, abychom tu díru zacpali temnotou. Nějakou dobu tu díru možná neuvidíme. A toto je i důvod toho, proč dříve či později vás každý vztah zklame. Neberte to jako poselství proti životu. Nejprve nastolte, ukotvěte své pravé já, svoji vlastní identitu, své království a potom můžete požadovat všechno. Všechno vám bude připadat sladší. Bude to radostnější. I s tím, co už máte teď, můžete být radostní jako král. Řeknu vám příběh. Bylo tady spousta příběhů, tento je z Indie, a není to skutečný příběh, ale zajímavá reklama na Coca Colu. V Indii jsou dvě nejváženější profese, buď inženýr, nebo doktor. Takže skoro 80% mladých lidí se chce stát buď inženýrem, nebo doktorem. Jejich dalším snem je pracovat za mořem. Je to pozadí toho příběhu. Obchodní zástupce přijde k mladému muži, který sedí sám v restauraci a ten obchodní zástupce se ho zeptá, co teď dělá. A on řekne, právě jsem dokončil střední školu. A tak mu obchodní zástupce navrhne, jestli by se nechtěl připojit k jejich společnosti. Že ho jejich společnost udělá skvělý inženýrem nebo doktorem. Ten mladík se ho zeptá, co potom můžu dělat? Obchodní zástupce říká a pomůžeme vám ještě získat dobrou práci za mořem. A potom se ten mladík znovu ptá – a vy máte dobrou práci s dobrým platem? A můžete si koupit větší auto? A máte velký dům? Mladík se ho stále ptá, co bude dál? Co dál? Nakonec obchodní zástupce odpovídá: A potom si můžete užívat života. Mladík odpovídá: Ale to já právě teď dělám a ukáže, že pije Colu.

Tajemství spočívá v tom, jak využívat zdroje, které máme k dispozici nyní. Místo, abychom přemýšleli, co by mohlo být, nebo co bychom mohli mít, anebo přemýšlet o tom, co bude zítra. Jakmile je ten náš věčný přítel uvnitř nás, tak naše náchylnost přemýšlet o tom co bylo včera, nebo co bude zítra, zmizí, vypaří se. Mantry ve védách byly zachyceny více než před 5 000 lety, ty védy v té podobě jak je známe, jak byly zkompilovány, jak je známe teď, tak to je před 5 600 lety. Ale to byla jen kompilace. V té době už upadaly v zapomenutí. A tak velký mistr, který byl současníkem Krišny a měl jméno Véd Vyas, ten je sepsal. Takže védy se vyvíjely 6 – 7 tisíc let. V té době duchovní instinkty běžných lidí byly velmi primitivní. A v těch časech tyto mystické verše by pro nikoho nic neznamenaly, neměly by žádný smysl a tak svatí muži použili symboly z přírody. V sanskrtu všechna čtyři slova - zdroj, ten, kdo ozařuje, věčný přítel, ten, kdo vyživuje - tak znamenají slunce v běžném životě. Jedno slovo pro slunce je Savita a znamená zdroj, matka. A je to matka se zdůrazněnou mužskou stránkou.. Potom Súrja, Ten, který ozařuje, potom Mitra - přítel, pak je to Pušan, ten, kdo vyživuje, pečuje. Všechna tato slova v sanskrtu znamenají slunce. Oni ty duchovní významy schovali dovnitř takovýchto slov. Byl to nutné, protože oni mluvili k lidstvu, k lidem před nějakými 8 000 lety. Ale nyní lidské vědomí prodělalo dlouhý vývoj. Od těch časů jsme se hodně vyvinuli, hodně postoupili. Proto dnes v západní kultuře, považované za velmi materiální a velmi intelektuální, vám tady dnes povídám o těchto hlubokých mystických naukách a vy mě posloucháte. To znamená, že jste na ně připraveni: A nejen připraveni, ale jste na to připraveni už dlouho. To, co máte v sobě jako Češi nebo Slováci to je pouze na povrchu, to co jste zdědili od svých rodičů, to je znovu jenom na povrchu, ale hluboko uvnitř jste vysoce vyspělé duchovní bytosti. A je třeba, abyste tomu musíte hluboce důvěřovali. Nechci od vás slepou víru, ale chci od vás takový druh důvěry, že uskutečníte nějaký experiment. Dokonce i vědecké experimenty, experimenty založené na logice, musí začínat nějakou takovou důvěrou. Pokud by vědec neměl tuto základní víru, že ten pokus k něčemu bude, proč by ho vůbec začínal, proč by ho dělal? A s tímto druhem víry provádějte vlastní vnitřní experiment a budete překvapeni. V angličtině je na to takový obrat: bude to takové překvapení, že to vyděsí denní světlo! Všechno vaše vnímání bude vykolejené. Když zapálíte nějakou petardu, ohňostroj, co se stane? Víte, co udělá petarda, ohňostroj, to znáte. Tam jste připraveni na tu explozi, na to světlo, na ten rámus. Teď si představte, že si myslíte, že odpalujete dělobuch a ve skutečnosti je to nějaká granát nebo bomba. A váš život, tak jak ho znáte teď, bude otřesen. A vy budete šťastni, protože to rozbije jenom vaše malé nedůležité hračky. A já po vás chci, abyste tento experiment uskutečnili s takovouto důvěrou a očekáváním. Tak to udělejte! Ne teď, začněte od zítra. Dotaz: A proč ne teď? Protože byste si mysleli, že za to můžu já (Ritodgata). To není moje zodpovědnost, to není moje zásluha, protože se jedná o vaše vnitřní království, vaši vnitřní říše, váš experiment, něco, co vám uvnitř už dávno patří. Za vaše zážitky zodpovídáte vy sami, v tom nejlepším slova smyslu. Protože, když se potom budete vracet, tak ten váš starý život, vaše zvyky ty na vás budou čekat. Takže v jedné části vás víte, že existuje jakési vězení a vy posilujete jeho zdi. Otázka: Co když se nebudu chtít vrátit po tom experimentu? R: Kdo se chce potom vrátit?? Vrátíš se zpátky a všichni kolem budou šťastni, že ses vrátila, nejen ty. A všichni budou šťastni z tvého experimentu. Každý se musí vrátit, protože naše naplnění je tady.

Jinak ale uniknout je příliš lehké, jednoduché, ale to neučiní tuto hru nádhernou. Takže jen pokud se vrátíte a hrajete-li tu hru, tak ta hra najednou zkrásní, ožije a rozkvete. Božská Matka vás snese dolů. Protože dokud máte tělo, dokud máte nějakou zbytkovou karmu, dokud máte zážitky, které máte zažít, nebo věci, které máte udělat, tak se musíte vrátit. To, co jsi řekla, to není jenom tvoje pochyba, to byly nedorozumění o spirituálním vývoji po staletí. Po staletí se spiritualita potlačovala, tak to máme v sobě, neseme si to a to je jakási překážka, zábrana, která nám brání vrhnout se do toho experimentu. Je to zvyk starý několik století. Víte, jak je těžké zbavit se nějakého zvyku, nebo zlozvyku, který jste si osvojili v tomto životě. A teď si pomyslete na nějaký zvyk, který rostl a posiloval se po mnoho zrození, po mnoho staletí. Takže je to přirozené. Zkuste zaťukat. Zkuste vejít. Zkuste vyjít tím směrem a jednoho dne se ty dveře otevřou, povolí a zcela vás to pohltí. A nemyslete si, že to je nějaká vážná suchopárná záležitost. Matka nebo to slunce v tom vyšším slova smyslu, to si s vámi chce hrát, už teď hned. Takže to bude taková neustálá hra. Nejenom na konci, bude to takové pátrání. To je jen taková teorie, pohled zvenčí. Když jste v tom procesu, tak všechno je hra a všichni jsou šťastní.

Protože když si hrají děti, tak jsou velmi šťastné. Ale ti, kdo je pozorují, tomu hledají nějaký smysl té hry a tím ztrácejí to potěšení. Toto není hra, která se má vyhrát nebo prohrát, ta se má hrát. Světci v Indii říkají: máte si přát, abyste žili 100 let, ne rok nebo dva, ale 100. To nejsou má slova, to je v jedné z nejstarších Upanišad. A také říkají toto: když děláte jakékoliv činnosti v tomto světě, má to být se záměrem, že chcete žít 100 let, čili je to všechno ve vás, nikde jinde. A nebojte se toho, že vás karma svazuje. I mnoho velmi lidí, dokonce i někteří duchovní lidé, se obávají karmy a bojí se konat, aby si nenabalovali další karmu. Ale je možné zvolit si i nad karmou, nad tou karmou tady žít 100 let. To lidské snažení, aspirace, tam se má člověk napnout, do té výšky přitáhnout. Před tím jsem byl takový spokojený ateista. Velmi spokojený a tato kapitola o lidských aspiracích, usilování, tak ta mi všechno převrátila naruby. Čili musíte si aktivně přát, ať žijete 100 let. Takže to není takové jednoduché přání, si jenom přát, mít přání, ale mít to jen v tomto světě, ale je to jakoby nad tímto světem. Oni pro toto užívají aspirovat – usilovat. A také k síle mantry jsem měl zvláštní zážitek. Dokonce, když si člověk bude číst o významu manter nebo něco o nich v angličtině, tak to v něm může něco spustit, uvolnit. Pokud je překlad dobrý. Moje první setkání s védským hymnem bylo o ránu. Popisovalo se tam ráno, ten význam, bez sanskrtských slovíček – už jen když o tom četl, cítil jsem sílu těch slov. Takže už z tohoto zážitku vám mohu říct z první ruky, že mantry mají obrovskou magickou sílu. A ta kouzelná síla manter spouští naše vnitřní kouzlo. Když se dívám na vaše obličeje, na výrazy vašich obličejů, tak jsem přesvědčen, že jste připraveni toto uslyšet, přijmout. A když jsem vám říkal o tom, že máte za sebou mnoho životů, staletí, tisíce let vývoje, tak výrazy na vašich obličejích mi to potvrzovaly. Kdyby někdo z vás na toto nebyl správně připraven, tak já bych o tom nemohl mluvit, nemohl dokončit. Něco by mne zastavilo.

Takže si vážně promýšlejte ten experiment. Můžete v sobě pociťovat strach nebo nejistotu, ale je to jenom strach z toho, že ztratíte vám známou půdu pod nohama. Je čas na krátkou přestávku. Před přestávkou jsem vám vyprávěl pohádku, pohádku o vašich možnostech. Abychom to uskutečnili, abychom tu pohádku žili, tak se teď můžete zeptat, jak to dělat, jak k tomu dospět, jak to realizovat. Protože to je velmi pěkná pohádka. Učiní z vás vládce světa. Zatím je to jenom ve vašich snech. Učiňte to svým světem a budete vládnout tomu světu, ale k tomu musíte začít z místa, kde teď právě jste. Z toho místa, kde teď jste, se můžete zeptat anebo mi můžete něco říct, abych já mohl pokračovat. Otázka: Já na sobě cítím, že jdu tím správným směrem, že všechno je tak jak má být, ale sama v sobě cítím, že nemám dost odvahy na to, abych šla jakoby odhodlaněji – jako, že bych tam už mohla být, ale nemám dost odvahy, tak jdu pomalu.

Odpověď: Seberte trochu víc odvahy. A podívejte se do sebe, protože tam je někde strach, který nás brzdí. Strach z toho, že ztratíme, co máme. To, co máme teď, pokládáme za něco důležitého, velkého, velmi cenného a bojíme se o to přijít. Vzpomeňte si, co jsem vám říkal včera. Je to pravda. Já jsem vám to neříkal proto, abych vás polekal. Ale skutečně všechno, co teď pokládáte za cenné, na čem visíte, to všechno vás jednou zklame. Jestliže na tom lpíte, tak budete zklamáni. Uvažujte o tom. Uvažujte o tom, že to co máte teď, i když jste do toho dali spoustu úsilí, abyste to získali, abyste to měli, je to v podstatě dar vesmíru. A ten dar s vámi zůstane tak dlouho, dokud je to pro vás nezbytné. A po té vám to bude odejmuto, nebo o to prostě přijdete. Takže svoji odvahu čerpejte z toho, že si uvědomíte, že to co máte teď, je dar vesmíru a když o to přijdete, tak vám vesmír zase nabídne jiný dar. Cokoliv ztratíte, tak vám vesmír za to dá zase něco jiného. Tato víra vám poskytne odvahu, abyste šla rychleji. Pokud má pravdu mayské proroctví, tak v roce 2012 stejně všechno skončí. (…smích…) Tak proč na tom lpět, můžete jít co nejrychleji a ještě před tím získat to vaše království. Co rok 2012 udělá s těmi dary, co máte, to nevíte. Takže to stojí za ten risk. Použijte tyto argumenty, abyste zvládla svou váhavost a potom seberte odvahu, abyste šla dál usilovněji. Když to odkládáte v okamžiku, když jste mladí a silní, co potom budete dělat, až budete staří? Většina starých lidí musí čekat do příštích životů, protože už nemají tu sílu, ale mladí lidé to mohou zvládnout teď, v tomto životě. Když jste mladí, můžete se svým tělem a myslí dělat, co chcete. Takže to je čas, abyste investovali maximální úsilí do svého duchovního vývoje. Říká se, že mládí je pošetilé. Když jste mladí, děláte spoustu hloupých chyb, když jste dospělí, tak vždycky bojujete s tou situací, a když jste staří, tak toho litujete. Takže vy jste nyní dospělí a bojujete. Tak proč byste ten boj nezaměřili na získání velké říše, duchovní říše. Máte pocit, že váš život je nyní snadný. Ale když si sepíšete úsilí, které musíte každý den vyvíjet, tak se vám to už tak snadné zdát nebude. Vyvinout duchovní úsilí není o nic těžší. Můžete se do toho klidně pustit. Důvěřujte vesmíru. Všechno, co máte teď, je dar. A univerzum má v zásobě další dary na okamžik, kdy budete unaveni z darů, které teď máte. Takže se nebojte toho, že ztratíte dary, které teď máte. Cožpak byste chtěli odložit získání té říše, kvůli pár hračkám, které máte teď?

Ještě jedna důležitá věc - je dobré být ve společnosti lidí, kteří mají podobné zájmy. Říká se, že guru vám může dát pouze čtvrtinu vaší moudrosti, další čtvrtinu získáte vlastním úsilím, další čtvrtina přichází od vašich kolegů, studentů a poslední čtvrtina přichází časem. Třetí čtvrtina těch spolužáků, spolu studentů, kteří s vámi společně usilují, to je velmi důležité. Takže když se budete pohybovat v této společnosti, dá vám to více odvahy a zvětší to vaši víru v sebe sama a zvětší to víru ve vesmír. Jsou k tomu psychologické důvody. Pocházíme ze zvířat a zvířata mají instinkt shromažďovat se a jako lidé se stáváme stále více a více individualistickými. Ale starý instinkt stále v lidech spí a potřebuje, abychom se o něj starali. Obvykle máte čas, kdy se shromažďujete ke společnému jídlu nebo společenským událostem. Tak je ten stádní instinkt uspokojen. Jdeme-li duchovní cestou sami, chybí nám ta energie a podpora, které máme k dispozici, když se scházíme s podobně vyladěnými lidmi. Když se budete pohybovat v této společnosti, v této duchovní kongregaci, tak ten stádní instinkt bude uspokojen a vy z něj budete moci čerpat sílu a energii pro urychlení duchovního vývoje. A když máte svoje duchovní společenství, tak budete moci pozorněji vnímat společnost, kterou máte mimo tento okruh. Tzn., musíte být opatrní na to, v jaké společnosti se pohybujete. Protože když je několik lidí pohromadě, tak samozřejmě ten nejsilnější z nich i nevědomky ovlivňuje ty ostatní. A když meditujete, můžete si uvědomit, po té, co strávíte nějaký čas s určitým člověkem, jak to ovlivní vaši mysl. Takže introspekcí můžete porozumět, jak na vás přítomnost ostatních lidí působí, a podle toho regulovat s kým strávíte kolik času. Ale neberte to jako záminku, že byste si mysleli, že jste svatější než ti ostatní, to vůbec ne. Ale společnost, kde se pohybujete, je velmi důležitá. Spiritualita, to je vlastně ta vaše vnitřní říše, musíte ji chránit jako poklad v tomto světě. A ten poklad nemůžete hlídat s puškou, ale musíte ho hlídat s ostražitostí a bdělostí. A udržet tuto bdělost vám pomůže jenom meditace, pravidelná meditace. Jsou lidé, kteří říkají, cokoliv dělám, dělám v meditaci, ale to vám nedá tento druh bdělosti, tuto meditaci musíte trénovat sami. Nedělat při ní nic jiného. Zostřit své vědomí, zostřit svoji bdělost, s tou pochodní bdělosti se potom můžete vydat na získání svého království. Soustřeďujte svoji energii. Abyste si mohli nárokovat své království, potřebujete odvahu, potřebujete spoustu energie. Bez energie, všechno co chcete, zůstane, jenom na úrovni přání. Osobní energie, to je velmi důležité. Skrze své emoce energii ztrácíme. Je potrava, která nám dodává energii, a je potrava která z nás energii odsává. Dívejte se na vše z pohledu energie. Emoce, které vámi probíhají, všechno je vlastně otázka energií. Energie to jsou vlastně duchovní peníze. Na peníze dáváte velký pozor, ale nedáváte pozor na energii. Ale je zajímavé, že za peníze si kupujete věci, které vás vlastně zbavují energie. Jak byste to nazvali? Pošetilost? Nevědomost? Nebo všechno dohromady? Myslím si, že budete mít více odvahy. A cokoliv vám chybí, cokoliv postrádáte, požádejte vesmír, ono to k vám přijde. Vesmír je pořád s vámi, v každém okamžiku. Konspiruje cesty, jak vám pomoci. Je to přátelský vesmír. Naše kultura, civilizace, nás vede k tomu, abychom byli individualisty, abychom všechno vyzkoumali, vytěžili a vyždímali, abychom spoléhali na vlastní sily a pomoci. Zapomeňte na to. To je pozůstatek z naší zvířecí minulosti. Bojovat se světem, bojovat se vším. Být ke všemu v opozici. Ale když se produchovníme, celý vesmír se změní a bude přátelský. Otázka: Jak jste mluvil o tom, všechno rozbít. Dokážu si představit střípky toho, co vidím, že to rozbiju, ale na to rozbít všechno, na to musím mít hodně odvahy. Odpověď: Nerozbíjej, nic nerozbíjej. Netrap se, když se něco rozbije, ale sama nerozbíjej. Nejsme oprávněni cokoliv rozbíjet, protože všechno je nádherný dar od vesmíru. Nic nerozbíjejte. To klíčové slovo je dharma. Když to nechcete, tak to opusťte, ale nerozbíjejte. Vezme si to někdo jiný.

Otázka: Mám menší historku k vesmíru. Toto neslyším od Ritodgaty poprvé. Když jsem jela z Čermné, tak jsem se stavovala u své neteře a s jejím manželem jsme kouřili u okna a on bědoval, že je v průšvihu s přesčasy, a že potřebuje každou korunu. A sice dosti nerad, ale donutila jsem ho, aby do otevřeného okna, nahoru, do nebe zakřičel „Vesmíre já potřebuji přesčasy“. On mi říká, neříkej to nikde, já si připadám jako blbec. A pointa je ta, že pak mě vezl domů autem a dojeli jsme k mému domu, zazvonil mu telefon a volal mu jeho nadřízený, že má povolené přesčasy. To jsem chtěla jenom prezentovat, já když mám velké problémy, tak taky stojím v okně a ….

Odpověď: Šamani říkají, že když mluvíte s vesmírem, tak je dobré mluvit s jižním obzorem. Není to snadné řešení, ale když skutečně nevíte, co dělat, tak se obraťte na ten jižní obzor. Mají zvláštní systém modlení: na západ se obracejte se svými strachy, s minulostí a se strachem, na sever se svým sebecitem – sebeúctou, na východ, to je vaše nevinnost, vaše modlitba za moudrost. Dělejte to s vnitřním pocitem, jako kdybyste byli dítě, s bezelstností, nevinností. Na jižní obzor, to co musíte udělat teď, co potřebujete. Dělají to jako pouť. Budují místa energie a putují k nim. Ta pouť může trvat několik dní. Takže jižní obzor, abyste měli odvahu. Otázka: … někdy zažijeme pocit JÁ… ale není to tak jednoduché, …abychom se někam posunuli, … je třeba veliké jednobodovosti, zaměření…….. Odpověď: Problém J. je zřejmě sebepojetí, sebeúcta. Je velmi duchovní, já ho znám, ale nedaří se mu rozpoznat, jak velmi spirituální je. Pochybuje. Otázka J.: Já moc duchovnosti nerozumím. Odpověď: Když se díváte na horu z daleka, tak vidíte vrchol. Když jste těsně na úpatí, tak ten vrchol nedohlédnete. Když tam vyšplháte, tak je to jenom kus skály. Takže podobným způsobem se ti vlastně zdá, že to co děláš, je těžká práce a nevidíš, kam to vede. J.: Já si myslím, že to vím, když to srovnám ……… R.: Ty sis stěžoval na to, že to vyžaduje velké úsilí udržet jednobodovost. Tato síla pochází ze srdce a to znamená, že ty jsi příliš ve své mysli, intelektu a to znamená, musíš se vrátit ke svým pocitům, ke svému srdci a dát tomu místo ve svém životě. Protože ty máš trochu problém spojit se svým srdcem, a když nejsi spojen se svým srdcem, tak ti chybí energie. Cokoliv, k čemu ucítíte silnou emoci, vášeň, tam potom nemáte nedostatek energie. To se nedá vyslovit tak, aby tomu rozuměla hlava, to je úplně jiný jazyk. To je místo, odkud pochází emoce „toto se mi líbí, to se mi nelíbí, to mě štve, to mám rád, to bych chtěl,“ je to místo, odkud pochází hlad atd.., to je srdce. Jednoduché věci. Někdo má rád kávu, někdo nemá rád kávu, někdo má rád to či ono - odkud to „mám rád, nemám rád“ pochází. Jsou dva pohyby vědomí. První – vidím svíčku, to je informace. A potom přichází interpretace, nebo porovnávání - svíčka se mi líbí nebo nelíbí. Jsou to jakoby dva kanály. Jedním přijde vjem, je to základní pohyb vědomí, pouze předá informaci. A druhým kanálem proudí emoční reakce na to, co vidíš. Je to hodnocení, posuzování, emoční pocit. Tyto dva kanály jsou dvě velmi různé věci. A ten druhý kanál, kterým proudí naše interpretace a emoce, tento vždy definuje svět, ve kterém jsme. V některých lidech (jakoby) existuje pouze emoční odezva určovaná jejich instinktem, čili jejich reakce jsou určitým druhem zvyku. Například: ujeli jste téměř 400 km autem, abyste tu mohli být. Odkud se vzala tato energie? Byla to vaše láska, váš pocit náklonnosti k tomu být zde. A toto je místo, odkud pochází vaše energie, ze srdce.

Otázka: Já bych to chápal tak, že to co dělám s nadšením, se zápalem, tak tam není nedostatek energie. Odpověď: Ano to je přesně ono, ta energie pochází ze srdce. A váš postoj tuto energii může převrátit nebo zablokovat.

Otázka J.: Takže je potom lepší v životě dělat to, co člověk dělá rád, protože… Odpověď: Ano, začněte to dělat. J.: To bych musel dát výpověď. Ritodgata k zaměstnání: Zaměstnání je proto, aby člověk mohl žít v tomto světě, vydělal si peníze, čili to je limitovaná oblast. Takže tady jsou dvě oblasti: jedna je z praktických důvodů, aby člověk měl peníze a druhá věc – kam mě táhne srdce, což je vlastně aktivita mimo práci. Potom ještě jedna věc, cokoliv co člověk dělá, nakonec dělá s lidmi. S lidmi nebo zvířaty. Cokoliv, co člověk dělá, je dobře naučit se dělat to s láskou. I když soudce píše rozsudky, tak to vlastně dělá pro některé lidi. A to vlastně, i ten podpis na té listině, to může člověk činit s modlitbou. Někdy, když se vracím, mám nějaké peníze navíc, dávám to na charitu a dělám to s modlitbou, aby ti, kteří je dostanou, už v životě takový druh pomoci nepotřebovali. Jakoukoliv práci, kterou děláš, ať je to práce v lese, miluj, miluj stromy, pohlížej na to jako na součást tvého dluhu vůči přírodě. Dokonce, když jsi sběrač odpadků, tak si uvědom, že vlastně děláš město a životy ostatních lidí čistšími. Místo toho, aby tvůj intelekt pracoval „přesčas“ a snižoval tě. Použij tvůj intelekt na to, abys našel způsob jak tuto aktivitu dělat spirituálním způsobem, se soucítěním. J.: Samozřejmě, že to jde tak dělat, ale… R.: Znám J. již téměř patnáct let. Neustále má tytéž pochybnosti. Mnohokrát jsem mu říkal, aby nechal svoji energii jít do srdce, ale on na to nikdy nepřistoupil. J.: Ale bylo to k něčemu užitečné… R.: Možná to bylo k něčemu, ale podle mě to nebylo dostatečné k něčemu. Pokud by to opravdu bylo bývalo užitečné, jak bych chtěl, tak už by tady J. stál a učil duchovno na mém místě. Možná bys to mohl vzít jako výzvu, že bych rád příští rok navštívil tvůj ašram. Nemysli na to, jestli to bude jednoduché nebo těžké. Nech to, ať to je takové jaké to je. Většinou to bývá tak, že si myslí, že to bude snadné a ono se to ukáže obtížným a naopak, když se člověk připraví na to, že to bude obtížné, tak se to nakonec ukáže snadným. Naše vnitřní, mentální postoje vytvářejí, nebo kazí úplně všechno. To co máte, nebo to, co se děje, není důležité, ale důležité je, co si o tom myslíte právě teď. V Hodoníně jsem vyprávěl příběh o muži, který neměl práci, který hledal práci a stále nemohl nic najít, protože všechno vyžadovalo disciplínu a měl pocit, že ho to omezuje. Hledal šest měsíců, nebyl schopen získat práci. Po čase jeho přátelé slyšeli, že už má práci. Protože jeho první problém byl, že chtěli, aby byl v práci každý den od – do, a že může odejít jenom v pět hodin. A to pro něj bylo příliš omezující. Chtěl chodit do práce, když se mu chce a být tam podle toho, jak se mu chce. Nakonec dostal práci a přátelé se ho ptali a jak to tedy teď je? Teď je to v pořádku, mohu jít do práce kdykoliv

před devátou hodinou a mohu odejít kdykoliv po páté hodině. Takže změnil postoje a přestalo to být omezující. Takže změňte postoje a svět, ve kterém žijete, bude daleko pohodlnější. A když si to takto učiníte pohodlnějším, ušetříte tím energii. Ale když pro ty vnější věci spotřebujete spoustu energii, času a peněz, tak to není pohodlné. Ale mít to pohodlné, tak je daleko snadnější změnit postoj.

Ritodgata se ptá: Tak kdy otvíráš svůj ašram? M. se ptá směrem k Ritodgatovi: A co budeš ty dělat, když on bude guru? R.: Budu k němu chodit do ašramu a několik dní tam budu relaxovat. Žádná meditace. Protože pobývání s ním už je meditace. Ano, je to pravda. V Indii je každý domov pokládán za ašram. Nazýváme to druhý domov, druhý ašram. První ašram je brahmačarja, což znamená získat dovednosti pro život a druhý grhasta, což je druhé stádium, což znamená být doma. Třetí je potom vánaprasta, čtvrtý je sanjása, což znamená být mnichem. To jsou čtyři stádia. Každý domov může být ašramem. Když meditujete a pozvete své přátele, aby meditovali s vámi. Meditovat a sdílet, tím se to stane ašramem. A když to uděláte, lidé budou přicházet, protože být v ašramu znamená být v útočišti. Prosím, dělejte to. A když jste ve skupině, vždycky myslete na to, jak tu skupinu obohatíte. Teprve tehdy vás naopak skupina může obohatit zpátky. Viděl jsem mnoho skupin, které začaly dobře, ale potom se rozpadly, protože lidé začali říkat, pro mě to není dobré. Takže je daleko lepší postoj přemýšlet o tom, jak já mohu přispět ve skupině, než co může dát skupina mě. Takže vždy se musíme snažit obohatit tu skupinu a potom skupina může obohatit nás a dát nám bezpečí. Mirek: Ritodgata říkal, že ten vrchol vidíme z dálky, a když přijdeme na úpatí, tak ho nevidíme. Tak – běžte nahoru. Příběh z Indie: na billboardu byla reklama – chlapíci jeli autem a dojeli na křižovatku a nevěděli kudy dál, tak se zeptali jednoho Inda a on jim ukazuje – jeďte tam, ale nezdálo se jim to, tak šli a ten druhý jim říká, jeďte tam, tak šli za tím třetím a ten jim říká, jeďte tam, tak už byli zmatení a uviděli tam meditovat svatého muže, tak šli za ním a ptají se ho na cestu a on jim ukáže nahoru. R.: Chcete si povídat nebo chcete meditaci? Lidé: Meditaci. R.: Budou dvě stádia meditace. První stádium pro vyrovnání rovnováhy a druhé je nasměrování energie ke svému srdci. Takže nejprve modlitba k matce Zemi, potom modlitba k vnitřní energii, energii, která je v nejspodnější čakře, tzn. muladhára. Potom modlitba k mistrům, potom ke směru k absolutnu, aby se manifestovalo, aby vám pomohlo ovládnout změnu, co je vaší vlastní říší. Zaměřte se na své tělo a na spolupráci mezi tělem a myslí, nadechněte se hluboce, břišní dech do břicha, při nádechu jde břicho ven, a když vydechujete, tak břicho stáhněte. Dělejte to pomalu. Když nadechujete, tak si s pozorností projděte tělo od nohou, až nahoru k hlavě, pomalu. A když vydechujete, tak opačným směrem. Teď se pokuste při nádechu si představit, že skrze bod mezi obočím přijímáte kosmickou energii. A při výdechu vás energie z bodu mezi obočím vás vede do celého těla. Dělejte to tak pomalu, jak dokážete. S intenzivním pocitem a s vizualizací, představte si to. Prociťte, jak energie proudí do bodu mezi obočím. Udělejte to 4x nebo 5x. A teď začneme s vyrovnáváním. Když nadechujete, tak si představte, že nadechujete kosmickou energii skrz levou nosní dírku, a když vydechujete, tak si představte, že tu energii pouštíte do pravé poloviny těla. A při

dalším nádechu naopak. Nadechněte pravou nosní dírkou a při výdechu pusťte tu energii do levé poloviny těla. A potom zase znovu, nádech kosmickou energii levou nosní dírkou, při výdechu pustit do pravé poloviny těla a potom zase nadechovat energii pravou nosní dírkou a při výdechu energii pustit do levé poloviny těla. A nechat ji tam rozprostřít. A nyní můžete začít nadechovat energii oběma nosníma dírkami a můžete při výdechu tuto energii pouštět do obou polovin těla. A teď opět nadechujte kosmickou energii středem mezi obočím a při výdechu tuto energii sveďte do srdce, tedy přesně do místa trošičku nad anaháta čakrou. Nadechněte se hluboce s jasnou představou. A potom při výdechu se skutečně snažte prociťovat energie, které vedou do vašeho duchovního srdce ve středu prsou. Posílejte stále víc a víc energie do vašeho srdce. Když jste naplněni zcela energií, zaměřte na ni svoji pozornost a buďte úplně v tichu. Ticho znamená být si vědom všeho ve svém vědomí, nereagovat, neinterpretovat. Buďte vědomí, ale v tichu. Kdyby pro vás bylo obtížné zůstat v tichu, tak prociťujte pohyby v hrudníku, dýchací pohyby v hrudníku. S každým nádechem prociťujte, že láska, energie kosmu, vstupuje do vašeho srdce. Prociťujte, jak se vaše srdce rozšiřuje, jak začíná vyzařovat kosmickou energii a lásku, která do něj vstupuje. Zkuste procítit, jak vaše srdce stále více a více září, stále intenzivněji. A teď pusťte to světlo ze svého srdce do celého svého těla, aby léčilo vaše tělo, aby ho transformovalo, aby mu dodalo energii světla ze srdce. Teď to světlo ze srdce pošlete do své mysli, aby ji očistilo a ozářilo. Stále posílejte světlo do své mysli, se záměrem, aby to zvýšilo vaši vnímavost, moudrost a porozumění a aby zostřilo vaše vědomí. Aby vaše srdce rozptýlilo veškeré utrpení, veškerý žal, veškeré problémy. Modlete se, abyste měli odvahu, lásku a soucítění. A modlete se, aby vaše vůle byla čištěna a sílila. Teď se podívejte na svůj osobní život, jako na síť vztahů a pošlete to světlo do každého vztahu, každé osobě, s kýmž jste ve vztahu harmonii, vzájemné porozumění, radost v každém vztahu. Modlete se, aby to tak bylo. A když si vzpomenete na někoho, kdo vám způsobil bolest, co jste prožili, pokuste se tomu člověku odpustit. Odpusťte mu, neboť jste vlastně vládcové velkého království, takže můžete být velkorysí. Pošlete jim světlo ze svého srdce a přejte jim všechno dobré. A také, když si vzpomenete, že někdo třeba zažil nějakou bolest a utrpení v důsledku vašeho jednání proste vesmír o odpuštění. A rovněž i těmto osobám pošlete světlo ze svého srdce. Teď oblasti vašich činností, jak doma, tak v zaměstnání i duchovní a další oblasti. Pošlete světlo do každé té oblasti, každé své činnosti a přejte harmonii a radost, každému, který v té oblasti je, každému člověku. A teď se podělte o to světlo ze svého srdce se všemi lidmi, kteří tady kolem vás meditují a rovněž i s dalšími, co třeba nemohli přijít. Takže každému, který je tady i těm ostatním, kteří by tady rádi byli. A teď pošlete světlo ze svých srdcí do celého světa živých bytostí, nechť naše prosby sníží utrpení v celém světě, nechť naše prosby zvětší radost v tomto světě. A teď si uděláme ochranný obal se svým záměrem a představou. Vytvořte si ochranný obal kolem vašeho těla. Představte si, že to světlo z vašeho srdce vytváří kolem vašeho těla jakousi kuklu. A řekněte si, že tam bude, kdykoliv to budete potřebovat. A teď se snažte pociťovat vděčnost. Vděčnost ke všemu, co přispělo k vaší meditaci. Začněte u svého těla, u své mysli, u atmosféry, která je kolem nás, mistrů, božskému a ke svému vnitřními vůdci. Vyjádřete svoji vděčnost osobní pokornou modlitbou. Teď se připravte na ukončení meditace. Nechte své vědomí a všechny energie, které byly v pohybu během meditace, aby se vrátily do svých běžných stavů. A abyste mohli vrátit energie do svých normálních stavů, tak se hluboce nadechněte a zaměřte se na ten návrat při výdechu. Prociťujte své tělo. Nadechněte a vydechněte, při výdechu si projděte pozorností celé tělo od hlavy až k patě. Až když chcete, můžete otevřít oči.

Ritodgata: něco mi povězte…. Otázka: Já bych se zeptal, ještě vrátil k meditaci. Kam se máme soustředit na duchovní srdce, čili jestli je to adžna čakra nebo kde je přesnější lokalizace toho místa. R: Mé pojetí je to, že každá čakra je tam, kde ji cítíte. Nevnímám to tak, že by každá čakra měla přesně určené místo. To je jenom na začátku. Protože musíme vycházet z našeho hmotného těla a v tom se nějak orientujeme, a proto se přiřazují jednotlivé čakry na určitá místa. Existuje mnoho knížek, které toho o čakrách vykládají spoustu. Nejenom v Evropě, ale i v Indii se texty o čakrách rozcházejí. Například velmi slavný mistr z 8. století Šrí Šankara to ukazuje takto (Ritodgata ukazuje), čili 2. a 3. čakra jsou prohozené. A kdo z nás dovede posoudit, kdo má pravdu a kdo se mýlí? Dokud nemáte své osobní přímé zkušenosti, zážitky s čakrami, tak je to pro vás jakási story, jakýsi příběh. Hezký příběh. Dám vám něco praktičtějšího – spojujte se s tou čarou, která vás přitahuje. Adžňa čakra jsou dveře do horního světa. A ta srdeční je dobré centrum pro existenci, nebo pro pohybování se v tomto světě. Adžňa vede k vnitřnímu tichu a srdeční čakra jsou zase dveře k harmonii tady v tomto světě, vnitřní i vnější. Obě dvě se dají stejně narušit egem. Ale v adžňa čakře je ego účinnější, protože je rozumové. Pokud se budete soustřeďovat jenom do adžňa čakry, tak to může vaše problémy zvětšit. Lidé, kteří mají v tomto světě nebo v tomto životě velké poslání, hodně karmy, když se příliš soustřeďují do adžňa čakry, tak se cítí dezorientovaní. Takže používejte adžna čakru k pohybu nahoru a srdeční centrum k sestupu dolů. Moje stanovisko je, že srdce je trochu odlišné místo než anaháta – když říkám, abyste se soustředili do srdce, tak trošičku níž než je anaháta čakra. Někteří cítíte, že srdce je nalevo a slavný světec Ramana Mahariši říká, že srdce je napravo. Já dávám přednost středu. Texty o hatha józe říkají, že nad anahátou je čakra, lotos, kde je prý centrum prány. Jsou dva základní druhy prány, jedna proudící nahoru, druhá proudící dolů. Jsou představovány naším dechem, který při nádechu proudí dovnitř, při výdechu ven. Světci říkají, že jsou jako dva ptáčci, svázaní k sobě. Jsou přivázáni k tělu právě v této čakře. Jeden chce letět nahoru a druhý dolů. A když skončí váš tělesný život, tak to pouto mezi nimi, ten provázek, se přetrhne a oba odletí nahoru. A tomu, co vás vede ke smrti, se říká apana. Pozorovali jste někdo někoho při umírání? Když pozorujete lidi při umírání, tak nikdy neumřou při nádechu, vždy je to poslední výdech, ne nádech. Já dávám přednost této čakře, v srdci. Otázka: Může nám Ritodgata říct něco víc k třem druhům prány? Všechny informace, které k nám přicházejí zvenčí dovnitř, tak jsou zpracovány pránou. všechny vylučovací funkce, to je funkce apany. Vjána ovládá cirkulaci, oběh v těle. Udána ovlivňuje něco, co se probouzí, nebo stimuluje při zvracení a samána naopak uvádí všechno do rovnováhy, do vyváženosti. A podle ajurvédské medicíny je každá nemoc způsobena nerovnováhou mezi třemi složkami a taky to souvisí s těmi pránami. Pak existuje pět dalších menších prán: naga, kurma, krikara, devadata, dhanamdžaja. Jedna je při kýchání, jiná při škytání, další při zívání, atd. Jsou spojeny s různými funkcemi a úkolem páté je rozklad těla. Při smrti vás opouští jenom devět prán, ta desátá zůstává právě proto, aby rozložila tělo. A kvůli tomu každý u mrtvého těla cítí cosi jiného. V mrtvém těle ta netrpělivá, poslední prána – dhanamdžaja je netrpělivá, aby se mohla přidat k těm svým ostatním. Dhanamžája v tom mrtvém těle, v té mrtvole, ovlivňuje komunikaci s naší dhanamdžajou. Takže když jste někde v blízkosti mrtvého těla nebo hrobu, tak necítíte nebo nevnímáte tak jako normálně. Někdy pokud spíte někde v blízkosti mrtvého

nebo v blízkosti hrobu, hlavně kde je někdo čerstvě pochovaný, tak můžete mít zvláštní sny. Je to proto, že ty dvě prány v tom mrtvém a v tom vašem těle spolu komunikují neharmonickým způsobem. Otázka: Proč se spalují těla? R: Důvod je ten, že ta poslední desátá prána se tím uvolní mnohem rychleji. A také je to nejrychlejší způsob, jak tělesné pozůstatky vrátit do původního stavu jednotlivých živlů, vrátit přírodě. A v Indii je také víra, že je to poslední obětina. Tím ohněm se celé tělo předkládá jako obětina Božství a ta zásluha, protože každá obětina vytváří nějakou zásluhu, tak tady ta zásluha za kremaci patří té odešlé duši. Čili přičítá se to k jejímu dobru. A rituál s tím spojený je podobný jako ohňový rituál - homa. Symbolicky v ohni s největší úctou vzýváme božský oheň. Než obětujeme toto mrtvé tělo pohřebnímu ohni, tak se zapaluje ještě jiný oheň v místě, kde se provádí homa. Podobně jako u homy, když proběhnou obřady – to symbolické obětování, tak se z původního ohně, z homy zapálí ta kremační hranice. Takže kremace odpovídá obřadu homa. Lidské tělo je po smrti považováno za jednu z nejčistších věcí, protože dokud žijeme, tak tělo je necustále znečišťováno našim egem. Když ego odpluje, odletí, tak to co zůstane, je jedna z nejposvátnějších látek. V tantře je jedna technika, která používá mrtvolu a říká se, že je to jedno z nejlepších míst kde sedět při meditaci. Dělají to hlavně tantrici levé strany. Tantra se dělí na levou a pravou. A pak je ještě škola, která není ani levá ani pravá. Mezi jejich koníčky patří to, že meditují před tím spalujícím se tělem. Protože, když jste na hřbitově, tak je velmi obtížné být pyšný na své tělo. Krása našeho těla, nebo síla nebo naše společenské postavení se na hřbitově stává bezvýznamným, takže neznám lepší místo. I když říkáme, že naše tělo je silné, je krásné atd., tak je to jenom rozumové konstatování, ale necítíme to, neprociťujeme to tak. U toho hrobu potom cítíte, že tělo je bezvýznamné. Ten pocit je hodně hluboký. Budujte svou duchovnost na tomto. Tím se vymazává pocit sebe důležitosti. Tantra využívá toho, co je v tomto světě k tomu, aby se dostala za něj, aby ho překonala. Princip je, jako když upadnete na zem, jak se dostanete nahoru? Z nebe nepřijde žádná pomoc, nějaké lano, které by vás zvedlo a vytáhlo vás nahoru, musíte se opřít rukou o zem a pak se svou vlastní silou postavit na nohy. Čili místo toho, abyste někde volali o pomoc, nebo nějak složitě organizovali, tak nejjednodušší je opřít se o to, co tady je, opřít se o ruku, kterou teď mám a pomocí toho, co mám k dispozici, se dostat nahoru. Jsou to velice prostí lidé. Používají to, co je velmi snadno k dispozici. Každá metoda, každá technika, každá praxe je pokažená těmi, kteří ji používají, aniž by jí opravdu rozuměli. Např. marxismus byla v podstatě velmi dobrá filozofie, velmi dobrá myšlenka. Ale když se toho chytili lidé, kteří na to nebyli vnitřně kvalitní, tak se to zvrhlo v ten komunismus, který známe. Tohle znehodnocení, pokažení se může vloudit všude, do všeho. Existuje takové rčení: To co by dovedli udělat nepřátele komunismu, tak komunisté zvládli líp. Co nezvládnou nepřátelé, tak zvládnou ti praktikující. V době, kdy vznikalo a šířilo se křesťanství, tak ho jeho nepřátelé chtěli zničit. Těm nepřátelům se to nepodařilo, ale zvládli to sabotéři z vlastních řad. To, co nedovedou nepřátelé, žáci určitě zvládnou. To mi připomíná krásný aforismus: Spousta lidí nechodí do kostela, i když jsou věřící, protože největší překážka pro ně, jsou ti lidé, kteří tam chodí.

V 60-tých letech byl v Indii vtip ze Spojených států: V 60-tých letech byly některé kostely, kam měli černoši zakázaný vstup. Takže černoch šel do kostela pro bílé, ale vrátili ho zpátky. Černoch se vracel se zklamaným obličejem zpátky a potkal ho nějaký bílý člověk a ptá se: co tě trápí, synu? Ten černoch říká: nedovolili mně vstoupit do kostela. A ten běloch říká: ani mně to nedovolili. A ten černoch se ho ptá: kdo ty jsi? Běloch odpoví: já jsem bůh. Otázka: Já bych se rád vrátil k těm čakrám. Jsou různé školy, co se týká popisu čaker. Když se říznete v kterékoliv části těla, tak nejdřív proříznete pokožku, nervy a teprve potom vlastní maso a dostanete se ke krvi, teprve potom je kost a uvnitř kostní dřeň. V každé čakře jsou různá božstva nebo energie. Každá čakra je přiřazena k určité části těla. Pokožka má vazbu na kořenovou čakru a tak to postupuje. To je těch pět čaker. A k těmto pěti čakrám + šestá ádžna čakra jsou přiřazeny jednotlivé slabiky sanskrtské abecedy. Všechny samohlásky jsou v krční a souhlásky začínají od srdeční. Prvních 16 souhlásek, tady dalších 10, dalších 6 a další 4 a poslední 2 jsou v ádžna čakře. A když vyslovíte nějaké slovo, tak to rozvibruje ty příslušné čakry. Takže všechny sanskrtské mantry jsou slabiky poskládané podle určitého způsobu, pravidel. To nejsou skutečná slova, ale ty slabiky jsou poskládané jakoby zrníčka náhrdelníku. Takže proto účinek, když zpíváme namahá šivája nebo šivája namahá, ačkoliv jsou to stejná slova, pořadí je jiné, tak i ten účinek se liší. Je několik způsobů, jak se dá používat stejná mantra. Všechny mantry mají způsob předepsaný mudrci, jak je používat, jak je recitovat. A v těch textech se říká, že je jedna srdeční čakra nad anahátou a pak je ještě jedna čakra mezi pátou a šestou. A v té jsou určité mystické slabiky. Např. z gajátrí mantry slabiky bhur, bhuva, svaha jsou právě v té čakře mezi krční a ádžna čakrou. Jsou tam i další, je jich tam celkem sedm. Namaha a sváhá patří také do této skupiny. Ještě nad ádžna čakrou, ale pod korunní čarou sahasrárou, jsou další dvě. Jedna se jmenuje manas čakra tzn. čakra mysli. Obvykle říkáme, že šestá čakra je centrum mysli, ale není to tak. Nad ádžna čarou je ještě jedna a tam je to pravé centrum mysli. A podle jedné školy v tomto místě má centrum váš guru. Tam se projeví, aby vás pozvedl nahoru. Všechna vaše cvičení, veškerá praxe a povinnost končí právě tady. Čili když se dostanete až tam, tak musíte pak už jenom čekat a trpělivě. A guru, váš průvodce, sestoupí shora a povede vás dál nahoru. Teprve pak budete osvobozeni od své mysli. Do té doby, než se toto stane, jste otroci mysli. Potom ještě jedna věc, známá jako sóma čakra - čakra blaženosti. Teprve po ní následuje sahasrára, ale i u ní je tolik věcí. Říkají, že tam je prostor, který nemá žádnou oporu, podporu. A v něm je trojúhelník a tomu trojúhelníku se říká podle těch slabik a-ka-ta. V něm sídlí váš božský guru a tam je jeho energie. A ten vás povede k Absolutnu. Tolik povídání k čakrám. Vždycky přistupujte k čakrám s velkou úctou. Říká se, že máte dýchat a dělat řadu dalších věcí, abyste stimulovali čakry. Pokud je některá stimulovaná hodně silně, tak se váš každodenní život převrátí vzhůru nohama. Spojení s touto realitou, ve které žijeme, je potom obtížné. Lidé Vás budou považovat za šílence, za blázna a vy budete vědět, cítit, že oni vás považují za toho blázna a všechno, co budete dělat, bude jiné. Takže s čakrami není radno si moc zahrávat. Můžete se jimi zabývat, když sestupujete dolů, když se vracíte, když uzavíráte. Snažte se jít nahoru a čakrami se zabývejte, až půjdete dolů. A pokud ucítíte nějaké rušení, nebo nějaké rozhození ve spojení s čakrami, tak buďte mimořádně uctiví, přistupujte k tomu s velkým respektem. Nejde o tu čakru samotnou, ta bude v pořádku, ale vaše osobnost, na kterou jste zvyklí, s kterou jste sžití, ta může být hodně rozhozená. Čakry a jejich energie poslouchají to, čím jste skutečně. Neposlouchají tu figurku, o které si myslíte, že to jste vy. Poslouchají, to pravé Já. V každém z nás spí obr. A tento obr je majitelem všech čaker. Ta naše osobnost, kterou si myslíme, že jsme my, to je jen stín toho obra. Ten stín čakry neposlouchají, nerespektují. Takže, když vám lidé budou vykládat něco o kundalíni, o čakrách a jejich otvírání

a probouzení atd., tak se usmívejte. A modlete se za ně, ale s pokorou. To, že o čakrách něco víte, by neměl být důvod k nějaké povýšenosti. Všechno co známe, všechno naše vědění se dá zneužít k nafouknutí, k podpoře našeho ega a hlavně v duchovní oblasti. Když se potkají dva duchovně hledající, tak se ptají navzájem – jak dlouho medituješ? Kdy medituješ? Čím dříve začínáte, tím lepší pro ego. Další otázka je guru. Můj guru má sto žáků. Ten můj má 10 000. Když potkáte někoho, kdo má gurua, který má 10 000 žáků…. Ego se dovede přiživovat na čemkoliv na světě. V mém předchozím ašramu se mně lidé rádi ptávali: kdys dostal zasvěcení? Před šesti měsíci. A pak se do toho obvykle někdo vloží – já už před 30 lety. Ego se dovede živit ze všeho. Posluchač: Existuje kniha, která vypráví o těchto věcech: Čogyam Trungpa: Protnutí duchovního materialismu. V Paříži jsem měl program a nebyl tam skutečný překladatel, ale maďarská dívka, která se uvolila, že bude překládat. V Paříži si dělala doktorát z indologie, takže znala velkou spoustu indických výrazů, její angličtina i francouzština byly velmi dobré, ale když jsem povídal, když jsem něco řekl tak než to přeložila, tak si to musela 2x, 3x ověřit u mě. Já jsem se jí tedy zeptal – tvoje angličtina je výborná a proč si taková stydlivá - chybí ti sebedůvěra? Myslel jsem si, že má problém se sebeúctou. Pak mě překvapila její odpověď: já to tak dělám schválně. Zeptal jsem se: proč? Tak mi vyprávěla svůj příběh. Má zasvěcení od tibetského gurua, medituje denně minimálně dvě hodiny. Všichni duchovní lidé, se kterými se v životě potkala, hodně cvičí, hodně praktikují, ale jejich ega jsou taky pěkně nafouknutá. A já se chci od nich odlišit. Chci být jiná, chci zůstat pokorná a nedůležitá. V duchovních kruzích je spousta nástrah. Naše techniky nejsou důležité. Jak dlouho cvičíme, není důležité. To, co prožíváme, zážitky v meditaci, to není důležité. Nejdůležitější je to, jak s tím žijete. Když se s někým potkáte a dáte se s někým do řeči – je to důležité, jak dlouho medituje? Obvykle o tom nepřemýšlíme, jak dlouho ten člověk medituje. Budete ho posuzovat ne podle toho, kolik let medituje, ale podle toho jakým způsobem, jak laskavě, nebo nelaskavě s vámi mluví. Nebo jak laskavé je jeho chování. Pokud mluvíte laskavě, máte laskavé, příjemné vystupování, pak jste velmi duchovní. A také to dělejte s pokorou, ne s předstíranou pokorou. V Indii můžete potkat mnoho následníků Gándhího s předstíranou pokorou. Pokora by měla přicházet od směřování k Božství. V klasickém textu Jóga sútry se píše o spoustě různých technik, které pomohou zklidnit mysl. A pak autor přidává jednu větičku: kromě těch mnoha technik můžete dosáhnout toho klidu mysli, odevzdáním se Bohu. Odevzdat se Bohu, otevřít se Bohu je lepší než tisíc technik. Autor to říká velmi skromným způsobem: ty a ty techniky NEBO odevzdání se, otevření se Bohu. Ale viděl jsem velmi málo jogínů, kteří to umí, kteří cítí vnitřní odevzdání se Bohu. A ta další věc, že jóga, pranajáma – mohou nafouknout vaše ego. A hlavně při cvičeních se zádržích dechu při nádechu - zádrž vám dává energii, posílí vás, ale zrovna tak váš stín se pořádně zvětší. Takže cvičte pečlivě, ale kdykoliv to jde, snažte se stát tváří v tvář vůči Nekonečnu a odevzdat se, otevřít se nejenom vůči tomu Bohu, aby mohl přijít, ale přijmout i to čím jste, přijmout vaše postavení, vaši situaci, ve které jste. Každý je částí vesmíru. I vy patříte k vesmíru. Svou sebedůvěru budujte na této myšlence. V ašramu jsem měl problém, když jsem tam začal bydlet. Spousta lidí vstávalo dřív než já, meditovali déle než já, měli víc zážitků a snadněji o těchto zážitcích a zkušenostech dovedli vykládat, tak jsem se cítil velmi mizerně. Dokonce jsem zvažoval, že se vrátím domů, ale jednoho dne mně cosi ve mně řeklo: přemýšlel jsi někdy o tom, proč tě Bůh stvořil? Řekl jsem, že ne. Protože Bůh byl nespokojený se vším ostatním stvořením. Aby to napravil, aby byl spokojený s nějakým výtvorem, tak stvořil tebe. Takže svou sebedůvěru, svou sebeúctu budujte na této myšlence. Aby byl vesmír celistvý, aby byl

dokonalý, tak vesmír potřebuje vás. Takže vy jste velmi cenný, velmi drahocenný výtvor vesmíru. Nenahraditelný. Svou sebeúctu zakládejte na tom. To nemám vyčtené z knih, to jsou mé osobní zkušenosti, moje osobní stanovisko, můj postoj. Také buďte trpěliví s těmi ostatními, co nejsou tak dokonalí jako vy. Tak to dělá Božská Matka, ta čeká na ty ostatní, než se dostanou tam, kam mají, než se vyvinou. Je trpělivá, tak proč ne my. Takže pokud budete mít takovou pokoru, tak každé setkání s někým bude božské. Je jeden příběh, říká se, že je to skutečně pravda, že se to stalo. Byl jeden světec a kdokoliv před ním prošel, tak on se před ním poklonil až na zem. Obvykle je to naopak Lidé nevěděli, že je to svatý muž. Lidé si mysleli, že je tak trošičku mimo. A jednoho dne se ho zeptali: proč se klaníš před každým člověkem? A on říká: protože v každém vidím to božské, a když vidím Boha, tak se musím poklonit. Jednoho dne tam byl mrtvý osel. Božství by mělo být i v tom oslovi – proč se nepokloníš i jemu. Děkuji, že jste mi to připomněli, šel a poklonil se před tím oslem. Okamžitě ten mrtvý osel ožil a odběhl. A od této příhody ho všichni začali respektovat. V této době žil Šrí Rámakrišna a ten slyšel tento příběh a tak šel do té vesnice, našel toho muže a říkal mu: to, co jsi udělal, bylo hrozně pošetilé. Teď ti budou lidé z vesnice nosit všechny mrtvoly lidí, tak honem uteč. Takže když máte pokoru, tak Božství se může projevit ve všem, co je před vámi. Je jiný příběh o jednom světci. Žil nedaleko Bombaje ve 13. století. Byl osvícený už jako velice malý chlapec. Byli to tři bratři a jedna sestra a všichni čtyři byli osvícení, jako velice mladí. A tady tento mladý světec, který začal kázat, když mu bylo asi 12 let. Lidé se začali shromažďovat k jeho kázání. V té době žil jeden velký jogín, a tak trošku žárlil na toho mladého světce a chtěl vyzkoušet jeho schopnosti, jeho sílu. A tento jogín, který měl ty jógické síly, dovedl zkrotit jakékoliv divoké zvíře a jezdit na něm. Takže jezdil kolem na tygrovi. Na tom tygru přijel do vesnice k tomuto světci. Lidé šli před ním a řekli tomu mladému světci, že přijíždí velký jogín na tygrovi. A když ten mladý světec uviděl velkého jogína, jak přijíždí na tygrovi, tak seděl se svými osvícenými bratry a sestrou na zdi říká jim: přijíždí k nám velký jogín, měli bychom ho patřičně uvítat. A řekl té zdi – prosím tě, zdi zavez nám k tomu jogínovi. Zeď se vznesla a se všemi čtyřmi letěla vstříc tomu jogínovi. Jogín viděl, jak proti němu letí zeď a na ní sedí čtyři svatí lidé. Ale ten jogín byl dostatečně moudrý, sestoupil z toho tygra a poklonil se tomu mladému světci a řekl lidem: já svými silami dovedu zkrotit jenom živé bytosti ale sláva tohoto mladého světce je taková, že dovede ovládat cokoliv. Pokora vám dává velkou energii. A ta energie se projevuje ve všem kolem vás. Pokud jste pyšní, nebo hrdí na své schopnosti, tak ta síla, která se projevuje, je omezená, ohraničená. Pokud jste pokorní dostatečně, tak se může projevit celé Nekonečno. Takže cvičte, cvičte řádně a cvičte s pokorou. A žijte tím. A všechny vaše problémy se postupně vypaří. To je vše.

Takže až budete v Indii, můžete navštívit tu vesnici mladého světce a ta zeď se tam ještě udržuje. Pokud byste měli někdy v plánu být tři, čtyři dny v Bombaji, tak se tam můžete podívat. (Světec se jmenoval Džnanešvar (psáno Jnaneshwar, někdy Gnaneshwar), žil ve vesnici Alandi – 150 km jihovýchodně od Bombaje a patří mezi velmi známé indické světce)