Ritodgata 24.7.2009 pátek večer Mé pozdravy patří vám všem a také Síle, která svítí všem a která nás sem přivedla. Dnešní program začnu recitací hymnu z Rigvédy, který je věnován Božské Matce. Božské Matce, jako energii, která je za všemi pohyby vesmíru. Energii, která je za všemi jevy, v tomto vesmíru. Zatím, co budeme recitovat, zavřete oči a sledujte uvnitř sebe co se děje. Ne jako vnější jevy, ale jako vibraci Božské Matky. Vaše vjemy, tlukot vašeho srdce, pohyb vaší krve, to vše jsou projevy Božské Matky. Když do vás zvenčí vstoupí nějaký vjem, dotek nebo čichový vjemu ve formě myšlenky, nevnímejte to jako vnější zvuk, jako pocit, ale oznámení Božské Matky, která vám říká: já jsem tady, já jsem tady. S tímto přístupem vstoupíme do její přítomnosti, do její celistvosti. Recitace hymnu Zůstaňte v tichosti a vnímejte vše, co se děje kolem vás a vnímejte to jako projevy Božské Matky, která k nám promlouvá úplně ve všem. Je to naše věčná Matka. Ta matka, kterou známe, je naší matkou pouze v tomto životě, ale tato Matka je věčná Matka pro všechny věky. Nyní, potom co jste ji vnímali uvnitř vás, otevřete oči a vnímejte ji kolem sebe. Tento hymnus, který jsme recitovali, je zvláštní. V Rigvédě je mnoho tisíc hymnů. A z těch tisíců pouze hrstka byla stvořena ženami, které byly svaté. Všechny ostatní byly stvořeny muži, světci. Tento hymnus byl stvořen ženou. A to je jeden z důvodů, proč jsem právě tento hymnus vybral na úvod. V Rigvédě to není označeno jako hymnus k Božské Matce. Je tam nadepsáno, že je to hymnus světa. Protože před započetím světa bylo všechno čistým vědomím. V tomto primárním vědomí se zrodila myšlenka na vesmír. Pro každou myšlenku potřebujeme slovo. Když máme nějakou myšlenku, potřebujeme nějaké slovo, abychom ji mohli vyjádřit. Takže když přišla myšlenka na svět, byl to pouze hrubý koncept a o něm se moc nevědělo. Potom se ta myšlenka vyvíjí do formy nějakého slova. Až teprve potom něco znamená. Tento hymnus vlastně manifestuje energii v tom světě, před tím Stvořením. Toto Slovo bylo před tím vším, co známe. Před všemi jevy, předměty, vjemy, tak jak je dnes známe. Pamatujete si, jak Bible popisuje Genesis, stvoření světa? „Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha.“ To je toto slovo v tom hymnu, které bylo vysloveno. Toto původní jediné Slovo, z kterého se vyjádřilo všechno ostatní. Tento hymnus nebyl zkomponován stylem, jakým například básník komponuje báseň. Tam se to spontánně nejvyšší spojení s Duchem událo skrze svatou ženu. A začíná tím, že říká „Já jsem To“. Je to vyjádřením toho, že pocit „já“ pochází z Toho. Takže tam není žádná individualita u svaté ženy. Její vědomí úplně sjednocené s Nejvyšším Vědomím. V tomto vytržení slova vyvěrají, tryskají. Tam se říká, že všechny projevy, slunce, měsíc, planety, všechno je Já. Všechny činnosti se dějí skrze mne. Všechny výsledky těch akcí jsou dávány mnou. A je to také skrze mne, že lidé jedí. Narodí se, rostou, jedí, umírají a znovu se stávají jídlem. A je to kvůli mně, že se někdo stane dobrým a je to kvůli mně, když se někdo stane špatným. A je to kvůli mně, když se někdo stane velkým světcem. A je to kvůli mně, když se někdo stane velkým egoistou. A pokud je něco zničeno, je to také kvůli mně. Já to zničím. Já tvořím, já ničím. A to já oslepuje lidi jejich egem. A můj zdroj je hluboko pod oceánem vědomí. Můj začátek neboli můj zdroj je hluboko uvnitř našeho vědomí. Je to Země, odkud se rodí nejvyšší vědomí. Ačkoliv můj zdroj se nachází hluboko pod úrovní vědomí, já dosahuji všude. Jako vzduch zaplňuje celý povrch zeměkoule, tak já zaplňuji všechno. A celý tento vesmír se utvořil kvůli mému maličkatému zlomku. Toto je význam, obsah poselství tohoto hymnu. Proto jsem jej recitoval. Vy jste dnes přišli, abyste se znovu přerodili, znovu obrodili do něčeho jiného. Já jsem vám chtěl připomenout, že jsme tady ne proto, že jsme to my chtěli. My cítíme, že jsme se rozhodli tady být. Ale já chci jasně říct, že tu nejsme kvůli našemu rozhodnutí. To, že jsme tady, v tom má prsty Ona. Takže když strávíme společný čas s tímto vědomím, že nás sem přivedla Ona, její síla, tak náš vnitřek se lépe zformuje, přemodeluje do jiného tvaru v následujících dvou dnech. A nemyslete si, že rostete nebo se přeměňujete, jenom když něco cvičíte. Když se naladíme na její přítomnost, když budeme
vnímat její přítomnost, všechno bude formovat nás. Všechno nás bude obnovovat. A duchovní růst, který se nám obvykle vyhýbá, bude náš. Já bych chtěl, abyste tady ten čas strávili s tímto vnímáním všeho, s čím se zde setkáme, na co narazíme, co se nás dotkne. Já vám budu říkat pouze obyčejné věci. Budeme cvičit pouze obyčejné věci. Ale výsledek toho úsilí bude magický, bude nepředvídatelný. Protože já nebo něco jiného vás dotlačí do mé přítomnosti, její energie a musíte mít na paměti, že její energie nemusí do vás vstupovat nikde z výšky, zdaleka, protože tato energie je přítomna všude, ve všem. Nejenom v nás, v řídících bytostech, je to v této lampě, v této rostlině, v tomto zpěvníku, v této košili. Všechno je nasáklé její přítomností, její energií. Takže když budeme naladěni, ona bude zářit všude. A když se ona rozhodne zářit, všechno ostatní bude zastíněno. Takže náš růst bude pokračovat nejen když budeme cvičit, mluvit, jíst, když budeme spát, když budeme veselí nebo když budeme smutní. I když jsme zoufalí, tak každou chviličku ona se projevuje a pracuje skrze nás a vždycky předvede nějaký zázrak. Zatímco jsem recitoval tento hymnus, tak jsem se modlil k ní, aby ona tu byla s námi přítomna v těchto dnech. A tak mám na vás prosbu. Važte si jí, uctívejte ji, milujte ji. To, co jsme odkládali, co jsme zpomalovali, zadržovali, se nám stane nebo k nám přijde velmi brzy. Mluvíme o Božské Matce. Přeji si, abychom všichni měli skvělou náladu. Když se více lidí naladí na tuto Božskou přítomnost, kdokoliv později příchozí se automaticky naladí k této skupině. V Indii je rčení: „Já nejsem v tomto slunci, já nejsem v těch mracích, nejsem ve vědomí jogína, nejsem v samádhí jogína, ale když se víc lidí shromáždí a myslí na mne, tak tam sestoupím.“ Takže když zavoláme, když se naladíme na Božskost té energie, tak ona přijde. Projeví se. Není to něco maličkého. Ona se objeví se všemi nekonečnými možnostmi. A my můžeme obdržet cokoliv, co můžeme, nebo potřebujeme nebo toužíme. Pro naše vlastní dobro i pro dobro ostatních. Takže teď začneme prozkoumávat sebe samé. Také otestujeme Božskou milost. Jestli je to pravda nebo ne. Já si přeji a já vím, že všichni velice pokročíme v našich duchovních zkušenostech, že nás to popožene vzhůru. S tímto vědomím budeme i něco dělat. Myslím, že tím dnes ukončím mluvení. Nyní vám řeknu zítřejší program a pak si připravte otázky, protože bude diskuse, odpovídání na otázky a potom budou bhadžany a když se vám bude chtít, můžete při nich i tančit. Zítřejší program vám nyní přečtu, ale bude vyvěšený na dveřích. Nyní je prostor na vaše otázky. Prosím vyhněte se teoretickým a akademickým otázkám. K nedělnímu programu: je navržena púdža. Púdža je indický název pro uctívání. Můžeme vás naučit jednoduchou, kterou si můžeme dělat i doma. My jsme vědomí a Nekonečno je také vědomí. Není žádné vyjádření, žádný výraz pro vědomí. Pro vyjádření toho vědomí se vlastně zrodilo lidské tělo. Takže v našem vědomí máme to uctívání k Božství. Ale jak to vyjádřit? Protože pokud milujeme jednu osobu, jak to vyjádříte vašim tělem, vašimi slovy? Polibek, objetí, úsměv. To vše vyjadřuje vaše pocity. Podobně máme v sobě zakódovanou nějakou přitažlivost, náklonnost k Božskému. Ale jak to vyjádřit? Proto my potřebujeme nějaký způsob, nějaký koncept, jak to vyjádřit. Když je muž zamilovaný, tak ti bude říkat: „Tvůj úsměv je krásnější než rozkvetlá růže.“. Takže růže je něco a úsměv ženy úplně něco jiného. A on to dává vedle sebe a porovnává to, aby vyjádřil sám sebe. Takže i pro uctívání musíme mít symboly Božství. Musíme použít určité symboly a nějaká gesta, abychom mohli vyjádřit to, co k tomu Božství cítíme. A tak se zrodila púdža. A v ní světlo neboli lampa, zůstává symbolem Božství. Božství je někde a my nevíme kde, ale ta přítomnost Božství nás dosahuje. Podobně lampa je nedotknutelná. Pokud se jí dotkneme, tak nás spálí. Ale přítomnost té lampy na vás dosáhne skrze světlo. A tak tradičně světlo nebo lampa je symbolem Božství. Proč třeba rozsvěcujete svíčky v kostele? To je ten rituál, to je to uctívání. Můžeme to rozvíjet mnoha způsoby. Takže zítra ráno se rozhodneme, jak se to bude dělat v neděli. Ať mne její přítomnost inspiruje nebo rozhodne, jak to v tu neděli udělat. Tak to bude lepší. Až půjdete v noci spát, běžte spát vědomě s přítomností Božské Matky. Modlete se, aby vědomě pracovala na práci na vašem těle a mysli, zatímco vy spíte. Víte, jak děti chodí spát? Nemají žádnou myšlenku na zítřek. A také když mají špinavé oblečení, tak je jenom odloží. Oni vědí, že do zítřka to
maminka všechno vyčistí. Takže s touto důvěrou, s přijmutím této možnosti běžte spát. Nemyslete si, že rostete jen při meditaci. Náš vědomý vývoj je pouze jednou částí celého příběhu. Ve dne v noci ona dohlíží na náš postup, vývoj. My spíme, protože musíme spát. My nespíme proto, aby na nás měla čas a mohla na nás pracovat. Od nynějška napořád tento zvyk změňte. Během dne pracujete na sobě. Během noci nechte ji, aby pokračovala ve své práci. Ona vás během spánku povede, abyste se zlepšili, abyste dosáhli nějakého pokroku. V jednom hymnu v Rigvédě její přítomnost je obsažena těmito slovy: „Tato přítomnost je jakoby na obou stranách noci.“ Znamená to, že tato přítomnost nás ukládá ke spánku a ráno na nás čeká, když se probouzíme. Takže ona dohlíží na vše. A zapomeňte na slovo on nebo ona, to je jen jazykové omezení. Můžeme říct On, Ona nebo To, ale všechno z toho je nedokonalé. Ale Ta přítomnost je s námi na obou stranách spánku. Na začátku i na konci. Tu myšlenku, která je založena na tomto hymnu, s touto myšlenkou vás žádám, abyste šli spát, a která vás vítá při probuzení. Ti, kdo znají jógu, znají meditaci, znají pránajámu, tak si myslí, že se vyvíjejí proto, že cvičí. Ale tím vaším cvičením, co nejvíce roste, to je vaše ego. Protože máme v sobě jakýsi pocit, že „já cvičím tohle a tohle, tohle vím“, ale vývoj, postup přijde skrze nás, jedná ta síla. Takže když něco cvičíte, musíte vědět, že je to Ta síla, její přítomnost, která vykonává sádhanu skrze vás. Vy jenom dovolte, aby to cvičení, sádhana, aby se skrze vás odehrály. Potom bude vaše ego bezmocné. Jinak když budete cvičit, získáte nějakou sílu, ale o tu sílu vás okrade vaše ego. Možná jste si všimli, nebo si všimnete, že na počátku vašeho cvičení v prvních měsících, v prvních letech, postupujete dobře, lehce, rychle. Ale pak přijde stagnace. A proč? Děláte silnou techniku, jste zkušenější, jste výkonnější, víte o hodně více věcí, ale proč dost nepostupujete? Protože my si myslíme, že děláme to cvičení. Jsme příliš chytří. Takže zůstaňme stranou, vyhněme se této pasti. Vyhněme se tomuto nebezpečí. Proto se v Bibli říká, abyste mohli vejít do Království nebeského, musíte být jako děti. Dítě nepřemýšlí, že tuhle hru cvičí již tak dlouho a je v ní expert. Děti jsou uneseny zázrakem přítomného okamžiku. Denně praktikujte a buďte připraveni být překvapeni. Takže potom to vaše cvičení bude odlišné a prožijte tyto dny jako začátek nového přístupu ke cvičení. Abych se vrátil k původní myšlence, běžte spát s její přítomností. A nechte ji, aby pokračovala v té práci ve dne v noci a tak, jak to bude možné, buďte bdělí. Protože ráno s vámi budu dělat nějaký očistný proces. Může vyjít ven mnoho skrytých věcí. A když se ty věci vynoří ven na povrchu, můžete zapomenout původní záměr, proč jste tady. Musíte být zítra bdělí, abyste zpozorovali, když se vynoří nějaké špatnosti, chyby. Možná, že zítra nebude čas, abych to připomněl, nebo třeba zapomenu. Takže buďte opatrní a bdělí, ať říkáte nebo děláte cokoliv, protože pokud nebudete bdělí, může to vést ke zbytečnému úniku energie. Může zde být důvod k tomu být smutný. Může zde být důvod pro hněv. A ten váš hněv by mohl být velmi odůvodněný. Ale zapomeňte na toto všecko. To jsou všechno projevy negativ skrytých ve vás. Takže přeskočte tuto past. A jedno z těch očistných cvičení, která zítra budete dělat, je čištění čaker. Otázka: „Jak můžeme být jako děti?“ Prostě buďte jako děti. Není žádná metoda. Sledujte je a napodobujte! Protože vy se je snažíte nějak usměrnit. Ale když to jsou sousedovi děti, tak je to v pořádku. Pokud to jsou vaše děti, musíte je usměrňovat a řídit, protože máte spoustu odpovědnosti. A když to jsou děti sousedů, můžete si to užívat a je volně pozorovat. Když si hraje vaše dítě, tak oba rodiče sledují, aby si nepošpinilo třeba oblečení, neublížilo si, nebo neničilo hračky. Někdy můžete pozorovat, jak si děti hrají mezi sebou, protože je to velmi pěkné. Já si vždycky moc užívám děti. Ale nikdy jsem neměl svoje vlastní. Takže všechny děti jsou moje svým způsobem. U vás je to jinak. Vy máte svoje děti a ne svoje děti. Děti se dokáží do přítomného okamžiku nořit naplno. Ve svých myšlenkách podvědomě ovlivňujeme svoje děti. Pomalu nás děti sledují, napodobují a myslí. Takže tak jak chceš, aby vyrostla tvoje dcera, tak se chovej v její přítomnosti, když si s ní doma. Protože oni absorbují, nasáknou všechno, co se děje kolem nich. Dnes všechno odevzdejte té Přítomnosti. Všechny problémy, všechny povinnosti z pondělka. Všechno odevzdejte péči Matky. Nebo Jeho péči. Protože tím, že tyto vaše povinnosti zapomenete, tak je potom budete schopni splnit lépe. Protože místo za pomoci vaší inteligence, použijete tu vyšší Inteligenci, ať to převezme za vás. Vidíte dokonalost ve zvířatech, ptácích? Nejvyšší inteligence
pracuje formou instinktů, projevuje se skrze ně. Vůně květin je lepší než nejlepší francouzský parfém. A krása ptačího hnízda vytvořeného jen z jednoduchých větví je větší než nějaký bohatě vybavený dům. My jsme neztratili úplně kontakt s tou naší vrchní Inteligencí. Ta za nás udělá veškerou pondělní práci. Buďte tady a buďte s Tou přítomností tyto dny. ***** sobota dopoledne Včera jsem vám povídal něco z Rigvédy o Božské Matce: dnes vám budu povídat o některých mantrách z upanišad. Jméno té upanišady je Íša Upanišad (v českých překladech se upanišady označují mužským i ženským rodem – ten upanišad i ta upanišada – pozn. překl.) V Indii existuje 1008 upanišád, z nich se za velmi důležité považuje 108. Z těch 108 je zase vybráno 10, které se považují za nejdůležitější. Když bychom začali jmenovat těch deset, tak na prvním místě vychází Íša Upanišad. Možná jste slyšeli, že existují čtyři védy – ten včerejší zpěv je z té první – z Rigvédy. Íša Upanišad je ze druhé védy, z Jadžurvédy. Tato upanišáda se odlišuje od ostatních. Obvykle védy končí upanišadami, čili upanišády jako takové nejsou součástí véd. Íša Upanišad ale je součástí Rigvédy. A proto jsem ji dnes vybral pro dnešní promluvu. Má také zvláštní postavení. Védy a upanišády obecně obvykle nemluví o Bohu jako takovém. Požívají výrazy déva, dévi, ale to neodpovídá úplně tomu, čemu říkáme v angličtině nebo češtině Bůh. Používají dévi ve smyslu Božské nebo Božství. V tomto se Iša Upanišad také odlišuje od ostatních. Začíná slovem Íša, což znamená Bůh nebo Pán. Tato upanišáda začíná šánti mantrou, kterou znáte: Óm Purnamadah Purnamidam Purnat Purnamudačjate Purnasja Purnamadaja Purnameva Vašišjate Óm šanti, šanti, šanti (TO je nekonečné, toto je nekonečné; z TOHO nekonečného toto nekonečné povstává. i když je toto nekonečné z TOHO nekonečného vyňato nebo k němu přidáno; Nekonečné zůstává nekonečným. Óm. Mír ! Mír! Mír! (toto je jeden z možných překladů – pozn. překl.) To je zahajovací mantra této upanišády. Znamená to: TO je nekonečné, absolutní, ONO je nekonečné, absolutní. Z tohoto Absolutna se TOTO vynořilo. Takže tato mantra hovoří o nekonečnosti vesmíru a všepronikajícím nekonečnu. Abych to řekl nějakým srozumitelnějším výrazem: Nejvyšší Pravda je nekonečná. Tento viditelný vesmír je také nekonečný. A tento vesmír vzešel z té nekonečné Pravdy. A přesto ta nekonečná Pravda zůstává stejně nekonečná, stejně velká, jako předtím. Všechno v tomto vesmíru je příbytkem nebo místem Boha, kde Bůh přebývá. Všechno, co se pohybuje v tomto světě pohybu, je pro Pána. A v tomto smyslu, v tomto odevzdávání se, prožíváte a prociťujete svět. A všechno, co je viditelné, patří Jemu. Toto jsou čtyři výroky této mantry. Všechno, co se pohybuje, je pro Pána, aby se v tom mohl pohybovat. V tomto vzdávání se radujte z tohoto světa. Nermuťte za ničím. Protože komu toto všechno patří, komu to náleží? Každá individuální forma, tvar v tomto vesmíru, všechny tyto tvary, formy, jsou příbytkem Boha, ve všech přebývá Bůh. V našem normálním životě si myslíme, že my vlastníme tento svět a žijeme tak, jako bychom vlastníky tohoto světa byli my. Ke všemu připojujeme smysl já. To je moje tělo, moje mysl, moje oblečení, můj domov, moje auto, moje manželka nebo můj manžel, moje peníze. Toto
všechno spojujeme primárně s naším já. A proto upanišáda začíná slovy, kterými odřezává kořeny tohoto postoje. Tady nejde o to, abychom zničili pocit oddělenosti, ale postoj vlastnění, majetnictví, sobeckého vlastnění. Protože jenom tak se můžeme radovat z tohoto světa. Ještě je tu jedna věc, jak bychom měli žít: zatím žijeme s postoji toto je moje, toto není moje. Upanišáda začíná konstatováním, že nic nikomu nepatří nebo, že všechno patří Božství. A z pohledu této jednoty, jaký smysl má toužit po něčem? Když ty budeš mít něco víc než já, tak budu toužit po tom, co ty máš a co já nemám. Nic není trvale moje. Komu to všechno patří? Všechno patří Božství. Takže mantra po nás chce, abychom si uvědomovali, že všechno patří Božství a námi všechno jenom prochází. Když je blízko našeho domu řeka, tak říkáme: „naše řeka“. Je ale skutečně naše? Pro praktické vyjadřování je to naše řeka, ale nikdy nejsme jejími majiteli. Podobně všechno v tomto vesmíru je součástí velkého pohybu. Jsme ponořeni v tomto pohybu a někdy jej pozorujeme a s tímto odpoutáním nebo odříkáním si uvědomujeme, že nic není naše. V tom je tajemství spokojenosti v životě. Jak jinak byste mohli být spokojeni? Vždy jsou kolem vás lidé, kteří mají víc než vy. Máme dům, ale kolem nás jsou lidé, kteří mají větší domy. Mám práci, mám nějakou výplatu, ale kolem jsou lidé, kteří mají větší práci, větší výplatu. Podobně - moje oblečení, auto, děti. Když máte děvčátko, chcete chlapce, když máte chlapce, chtěli byste dívky, a když máte obojí, tak byste nejraději neměli žádné. Získávání a majetnictví. Zůstaňte stranou této šílené honičky. Ten náš majetnický postoj nás dělá nesvobodnými. Nic nepatří nikomu. Nikdy. Toto je ničí země. Vše je majetkem Boha. My si jen myslíme, že vlastníme všechno. Ale naše ego nebo dojem individuality jsou jen zdánlivé, povrchní. Ráno vidíte slunce, jak se odráží v kapkách rosy. Je obraz slunce majetkem této rosy? Pro praktický život můžeme říct, že slunce je obsaženo v kapkách rosy. Když uznáme tuto jednotu, tak se naše ego rozpustí a objeví se nová forma individuality. A tato individualita již není ta majetnická, která touží po něčem. Jde o ten smysl jednoty s Božstvím. Tento život máme žít. To je smysl té první mantry. Pak pokračuje druhá mantra srovnávající hmotný a duchovní život. Upanišáda má jasný pohled na integraci. Tento vyvážený pohled je překvapivý, protože obvykle se upanišády zabývají jen duchovním aspektem. A je jenom velmi málo upanišad, které oslavují význam pozemské existence. Mantra říká, že současně s konáním v tomto světě si máme přát, abychom žili až do 100 let. Ve všech ostatních textech se mluví o tom, že se musíte modlit, abyste dosáhli okamžité spásy a tato upanišáda říká: přát si život do 100 let, ne ve spasení, ne v blahu, ale konáním činů v tomto světě. V tomto světě jednání, konání si přejme žít do 100 let. Druhá část mantry říká Je to v tobě a ne jinak, žádné skutky ani činy tě nepoutají k tomuto světu. Na Východě je velmi rozšířena myšlenka principu karmy. Když uděláte nějaký čin, tak bude nějaká reakce. Něco tím vyvoláte, něco následuje. A protože jste něco vyvolali, musíte sem znovu přijít. Z toho pak vyplývá teorie převtělování. Smysl spasení v Indii spočívá v ukončení tohoto koloběhu převtělování. O tom mluví tato upanišáda. Podle obvyklého chápání když něco uděláte, vyvoláte nějaké následky a kvůli nim se sem musíte znovu vrátit. Princip karmy je chápán tak, že následky našich činů nás pak váží sem, k tomuto světu. Tato upanišáda naopak říká, že žádný čin vás sem nepřipoutá. V čem je to tajemství? To tajemství je skryto ve vás. Je to ve vás, a ne jinak… To nejsou činy, které vás sem připoutávají, ale naše postoje. Poutají nás majetnické touhy, sklony, připoutanost, chtivost. Takže když vás sem nevážou, nepřipoutávají tyto činy, tak proč bychom si nemohli přát zde žít 100 let? V tom je tajemství této mantry. Ale ta mantra obsahuje ještě jedno tajemství. To mluví o různých stupních lidského vývoje. Tato mantra říká: je to ve vás. V prvních tisíciletích lidské kultury byl lidský vývoj veden intuicí, inspirací. Po dvou nebo třech tisíciletích byl náš vývoj řízen intelektem, rozumem. Ale teď jsme vstoupili do věku, kdy nás vede vědomá vůle. Takže od intuice přes intelekt, rozum, jsme se dostali k řízené vůli. Takže v této etapě, ve které nyní žijeme, porosteme jedině tehdy, když budeme používat vůli. Pro současný vývoj potřebujeme používat rozhodnutí, rozhodovat se co uděláme. Upanišáda říká: máš si něco přát, chtít, teprve pak se to stane. Když budeš používat svou vůli, tak se to stane. Pokud si budeš přát, aby se
něco stalo později, aby se to odložilo, nebo si to nebudeš přát, tak se to stane později. To byla druhá mantra. První mantra říká: všechno patří Bohu a skrze odříkání se, vzdávání se, máme se radovat ze světa, ale v nás je zakořeněna skrytá obava, že když si budeme užívat tohoto světa, radovat se z něj, tak že se k němu budeme připoutávat a tvořit karmu. Druhá mantra říká, že co nás váže k tomuto světu, není naše karma nebo následky našich činů, ale naše postoje. A že s čistou vůlí zde můžeme žít. Pokud vaše postoje a vůle jsou čisté, ryzí, tak vás žádný čin nepřipoutá. Zde můžeme být klidně těch 100 let. A dnešní vývoj probíhá jedině skrze vůli a volbu co udělám. Nyní následuje třetí mantra. Co se stane, pokud nebudeme používat naši vůli? Mantra říká, že ti kteří se v tomto životě nesnaží o vývoj své individuality, tak ti odejdou do temných světů beze slunce. V našem vědomí jsou jak temné, tak zářivé světy. Ty zářivé se nazývají světy se sluncem, ty temné říše se nazývají světy beze slunce. Růst je možný jen za přítomnosti světla. Když ten svět je tmavý nebo nemáme vědomí, tak růst není možný. Ti, kdo nepoužívají svou vůli, tak přejdou do těch světů bez vývoje. Takže v této době musíme používat vnímání, rozlišování a vůli, abychom urychli náš vývoj. To je vlastně poselství těchto tří manter, to je úvodní poselství této upanišády. Potom následují další mantry, které popisují, co je Nekonečno, naše jednání, atd., ale to by bylo na dnešek příliš dlouhé, takže zatím zůstaneme u těchto tří manter. Další praktické cvičení, které budeme dělat, bude navazovat na tento pohled. Mantra říká, že si musíme my sami zvolit, jak porosteme. Všechno záleží na našem vnímání a naší volbě. Když si vybereme teď, co se stane? Naše zvyky, tendence, sklony, to vše bude zatemňovat naše vnímání a tudíž naše vnímání a rozhodování budou chybná. Takže než se budeme rozhodovat, je potřeba naši mysl vyčistit. V meditaci projasňujeme naše vědomí a potom posilujeme naši vůli. To je obsahem meditačního cvičení. Než přistoupíme do hlubších úrovní, je třeba očistit se, očistit naši mysl. Proto bych chtěl program, který nás čeká tyto dva dny, začít tím počišťovacím cvičením. Pokud se nám to podaří, naše vědomí bude čisté a také meditace bude klidnější a uvolněnější. Naše záměry budou čisté. Proto jsem na začátek našeho povídání zvolil Iša Upanišádu. Filozofické debaty nejsou užitečné, pokud je nepoužijeme v denní praxi. Na to očišťování navrhuji tři dechová cvičení. První cvičení bude intenzivní a rychlé dýchání. Jeho cílem je rozvířit, rozbouřit naše podvědomí. Žijeme život s naším vědomím. Ale z každého zážitku si něco bere i naše podvědomí. Všechno to, co do sebe z každodenních zážitků absorbuje naše podvědomí, to v nás zůstává jako zvyk. Naše zvyky mají své kořeny v našem podvědomí. Všechny jiné metody očišťují jen vaši vědomou mysl. To, co se odehrává na mentální úrovni, jsou povrchní zážitky, nejdou dolů ke kořenům vědomí. Nejjednodušší a nejjistější způsob jak se dostat do podvědomí je použít tělo a dech. Proto se na Východě pro vyšší duchovní cvičení doporučuje cvičení dechu. Znáte mnoho různých technik pránajámy. Používáte je jako další nástroj prohloubení meditace. Ale to není jediný smysl pránajámy. Má-li být očista našeho podvědomí úplná a hluboká, je potřeba se tam dostat i pomocí těchto technik. U všech vyšších duchovních snah je potřeba se dostat hlouběji pomocí prány, dechu. Klasická pranájáma je příliš komplikovaná. Je také velmi nebezpečné k tomu přistupovat bez řádné sebekázně. Ale existují i jednoduché dechové techniky, které můžete používat i bez silné sebekázně. Pokud jste ochotni cvičit jógu, tak pranájáma bude pro vás prospěšná. Pro takové spontánní snahy nebo pokusy je toto jednoduché cvičení bezpečné a dostačující. Proto jsem navrhnul toto rychlé dýchání. První část je rychlé dýchání, při kterém si uvědomujete své podvědomé překážky. Tyto podvědomé překážky mohou být v těle, mysli v podobě nemoci nebo zvyků. Obvyklé nemoci přicházejí a odcházejí, ale některé nemoci se vracejí stále znovu. To potom znamená, že příčina není tělesná, ale je někde v podvědomí. Mohou to být nezdravé zvyky řečové nebo v jídle, v emocích nebo nějaké nevysvětlitelné alergie, to všechno má své příčiny v psychických vadách, které jsou skryté v našem podvědomí. Proto, abychom je mohli dostat ven, je potřeba to podvědomí hodně rozvířit, rozbouřit. Zemědělec, když chce vyorat něco, co má dlouhé kořeny, oře do větší hloubky a potom se ty kořeny dostanou ven a tak se dají odstranit. Než se budeme snažit o toto očištění, tak se budeme snažit ty kořeny dostat nahoru, přerušit je. Proto to rozbouření podvědomí. To je první část.
Druhá část je opět použití dechu k odstranění těch nečistot, problémů. Pak následuje třetí část: přijímání čerstvé energie z vesmíru. Čištění naší minulosti je velice unavující proces. Pak je tu ještě jedna věc. Ty chybné zlozvyky musíme z podvědomí dostat ven, vyprázdnit. Po jejich odstranění tam pak vznikne prázdné, uvolněné místo. Příroda je proti veškeré prázdnotě, a abychom nenechali to místo prázdné, zaplníme je novou energií. To odstraní únavu z tohoto cvičení a také nás to posílí. Takže tři dechové cvičení: první část je rychlé a intenzívní dýchání nosem. Postupně jak se zvyšuje rychlost a intenzita, přidáváme třesení těla. Ti, kdo mají zkušenosti s pránájámou, by měli dát pozor: normální dechová cvičení dodržují určitý rytmus, ale u tohoto cvičení žádný pravidelný rytmus není. Protože chcete-li dodržovat rytmus, je třeba, abyste byli vědomí. Když se budete držet vědomí, jak byste se dostali do podvědomí? Nechte rytmus, ať se mění sám. K tomu je dobré právě to otřásání těla a tím se ten rytmus bude neustále měnit. Není dobré jej řízeně měnit, ale nechat ho, ať se mění sám. Jediná podmínka je pokračovat tak dlouho, až budete hodně unaveni. Nejdříve se unaví tělo, potom se unaví vědomá mysl a když pokročíte ještě dál, teprve pak se dostaneme do toho podvědomí. Nejdříve bude chtít tělo zastavit, tak na minutu zastavte a pak zase pokračujte. Může se stát, že vás to začne nudit - proč bych to měl dělat? Pokud budete chtít, můžete opět na pár vteřin zastavit ale pak znovu začít. Nakonec budete hrozně unaveni, tak přestaňte. Toto cvičení je třeba provázet vizualizací, představami. Nejdříve si představte problém, může to být nemoc, může to být nějaký sklon, nebo nějaká vada, které se chcete zbavit. Nejdříve si to představte jako nežádoucího parazita ve vašem systému. Potom ho vykořeňte pomocí toho nepravidelného dýchání. Představte si, že jako sedlák ořete a váš dech je váš pluh. To je první část. Ve druhé části máme všechno vykořeněno a sbíráme to do jednoho místa, abychom to mohli vyhodit. Opět použijeme dech. Hluboký nádech, prociťujeme tělo, začneme od nohou, soustředíme odpad problém do jednoho místa a pak vyvrhneme ven. Vyvrhneme ven hrdlem, ne jako výdech přes rty. Jako když zvracíte - jde to jakoby zevnitř. Všechny problémy vyvrhujeme ven, rozpustí se ve vesmíru. Například jako když vyplivneme vodu do řeky, řeka zůstane dál stejně čistou, tak i vaše nečistoty vesmír přijme a zůstane stále stejným vesmírem. Ať už je ta nečistota ve vás uvnitř nebo venku, vesmír je pořád stejný. Nemusíte mít obavy, že by naše nečistoty znečistily vesmír. Nechte je rozplynout se ve vesmíru. Opakujte to tolikrát, až se budete cítit úplně prázdní a čistí. Potom přichází třetí část - vdechování nové, čisté energie. Nadechujeme ji nejen nosem, ale celým povrchem těla, celou pokožkou. Dech vstupuje nosními dírkami, ale energie vstupuje celým povrchem těla. Na konci nádechu se na chvilku zastavte s pozorností mezi obočím, aby se tam energie ukotvila na vyšší úrovni. Potom dech i energii rozešlete do buněk celého těla. Když je ten výdech úplný, zadržet dech venku a ukotvit tu energii v oblasti pupku. To je jeden cyklus. Potom relaxace. Při relaxaci můžete si i lehnout nebo usnout. Ale nakolik to bude možné, tak se nepohybujte. Nová energie potřebuje čas, aby se usadila, přizpůsobila vašemu systému. Pokud se potřebujete pohnout, představujte si, že to neděláte vy, ale že v tom místě působí nová energie. Ale vyvarujte se vědomému pohybu, pokud to nebude skutečně nezbytné. *****
neděle dopoledne Na dnešek jsem vám slíbil, že budeme mít púdžu. Púdža je indický obřad, rituál, ve kterém je Božstvo personifikováno, zosobněno. Pro toto zosobnění používáme různé gesta, abychom projevili naši oddanost. Tuto personifikací pociťujeme ne jako něco abstraktního, ale jako něco konkrétního. Proto vzýváme jeho přítomnost do nějakých konkrétních symbolů. Potom mu nabízíme všechno, co máme, všechno, co jsme. Pokud jde o ty vnější tvary, vnější věci je toho nesmírné množství a celý život by nestačil, abychom obětovali všechno, co lze. Proto obětujeme všechno ne v té hrubohmotné podobě, ale v té jemnější, v jemných tvarech. Abychom tohle pochopili, museli bychom se vrátit k indické filozofii pojetí světa. Celý tento svět kolem nás je tvořen pěti elementy, pěti prvky. Označujeme je jako pět elementů, pět prvků. Počínaje zemí (prithiví). Druhý prvek je voda (dželam). Třetí je oheň (agni). Čtvrtý je vzduch a pátý je akáša neboli prostor. Všechno, co víme, je jakýsi shluk těchto pěti
prvků. Z vědomí se zrodil první prostor akáša. V akáši první element je vzduch. Ten tady je, i když ho nemůžeme vnímat. Jako třetí se projevil tvar (oheň). Ten můžeme vidět v podobě plamenů. Není omezen tvarem. Další element je voda. Tu již můžeme vidět. Voda se přizpůsobí jakémukoliv tvaru. Z akáši se projevují hrubé stupně té hmoty. Vzduch, oheň voda. Prithiví znamená pevný, hrubohmotný. Všechno, co existuje, má tyto vlastnosti, tyto složky. Tím, že obětujeme těchto pět prvků, těchto pět součástí, obětujeme celý vesmír v jeho podstatě, základu. To je to vnější vysvětlení, vnější smysl. Je zde také vysvětlení vnitřní, na úrovni energií. Vy, kdo znáte učení o čarách asi víte, že muladhaře odpovídá prvek země. Element vody odpovídá druhé makře. Manipúra čakra – odpovídá prvek ohně. Anaháta – živel vzduchu. Akáša je spojena s hrdelní čarou. Tím, že obětujeme těchto pět prvků, současně tím obětujeme těchto pět čaker. Pak je šestá čakra, kde je vaše mysl. To je pojetí z pohledu čaker – energetické. Je to také spojeno se symboly, které představují tyto jednotlivé elementy. Nejdříve obětujeme Zemi, v podobě něčeho. Jednotlivé symboly se vybírají podle toho, jak v nich převládá ten příslušný živel - prvek. Je to mnohem podrobnější, komplikovanější, takže do podrobností nechci zacházet. Z hmotných prvků je jako symbol zvolena santalová pasta. U živlu vody je to voda, u živu oheň je to plamen. Vzduch je zastoupen kouřem, vonnými tyčinkami. Květina zastupuje akášu. Je to nejjemnější věc, která otevírá vědomí. Je pro vaši mysl, šestou čakru. Ve vaší mysli je ego. Je obětován nějaký symbol vaší osobnosti, který se dá jíst. Krása je v tom, že tu potravu (ovoce), kterou obětujeme, tak ji potom přijímáme zpátky. Včera jsme vzpomínali, že když zmírá ego, rodí se nová božská individualita, tak ve vrcholném okamžiku púdži vlastně obětujeme to své ego Božství a přijmeme od něj novou individualitu. To jsou základní principy púdži a principy symbolů a gest púdže. Obětování každého jednotlivého prvku, živlu provází příslušná mantra a příslušná gesta, mudry. Pět prstů ruky chápeme jako pět zastoupení těchto pěti živlů. Palec akáša, vzduch - ukazováček, oheň - prostředník, voda – prsteníček a malíček zastupuje zemi. Další komplikace je v tom, že to neobětujeme v tomto pořadí, jak jdou prsty za sebou, ale začínáme vodou. To je prsteníček. Pak se vrátíme k zemi, to je malíček, akášia - to je palec, vzduch- ukazováček a oheň je prostředníček. Logika tohoto postupu spočívá v tom, že voda je symbol vody, ale má i jiné symboly. Představuje naše vědomí. Voda se dá snadno vyrušit nebo rozhýbat větrem. Podobně naše vědomí se dá snadno rozptýlit našimi touhami, přáními. Tak jako klidný povrch vody rozčeří klidný vánek, tak i povrch našeho vědomí snadno rozčeří naše přání a vznikají myšlenky. Proto voda ovlivňuje naše vědomí. Můžete zkusit dotknout se vody a nechat na sebe působit, jak to působí na vaší mysl. Voda má sama o sobě tuto přirozenou schopnost. Nevíme, jak to funguje, ale voda je skutečně magická. Proto byla vybrána voda jako zástupce našeho vědomí. Jak označujeme jednotlivé symboly? Kdo to určuje? Jsou to naše představy, naše vizualizace. Vizualizace je schopnost našeho vědomí. Všechno je vlastně hra vědomí. Proto, aby nám bylo připomenuto, že vše utváříme svým vědomím, proto se začíná prvkem vody. Po obětování všech těchto prvků se znovu obětuje ještě jednou voda. Mezi dvěma prvky se vždy obětuje voda. Účel toho meziobětování této vody je v tom, aby nám připomínala, že všechno obětujeme, utváříme svým vědomím ve svých představách. Že neobětujeme santal, ale zemi, že neobětujeme květinu, ale akášu. Kdybych vám to přirovnal ke křesťanskému obětování, krev a víno jsou symboly Kristovy krve, tak to pro vás bude pochopitelnější. Tady je ta role symbolů podobná, jenom jde do větší hloubky. V křesťanství to dělá kněz, tady to můžete dělat kolektivně nebo vy sami doma. Takže dnešní Púdža bude kolektivní. My všichni ji budeme provádět, každý sám ve své mysli a za všechny to ve vnější podobě bude dělat Suchetas. Tady máme lampu s pěti knoty, abychom měli pět plamenů. Lampa představuje naše tělo a těch pět knotů představuje pět pránických druhů energie v našem těle. Dohromady těch pět prvků umožňuje, aby naše tělo vůbec fungovalo, žilo. Aby vědomí mělo kde fungovat. Knoty tedy představují našich pět prvků a lampa představuje Božství. Nakonec je tady sjednocení, spojení. A to sjednocení, spojení je v podobě ohně. Oheň, světlo, je nejvyšší podoba, kterou obětujeme Božství. Oheň zastupuje světlo. U ohně se používá kafr z toho důvodu, že všechny ostatní věci, které hoří, tak po nich zůstane popel, kdežto kafr shoří beze zbytku. Spotřebují se vlastně naše oběti. Čtyři konty na lampě jsou umístěny
podle světových stran. Průběh púdži se mění podle polohy pátého knotu. Teď je umístěný tak, aby odpovídal blahodárnosti. Pokud je na severovýchod, tak je to ta blahodárnost nebo požehnání, milost. Ve směru jihovýchod spaluje vaši špatnou karmu. Severozápadní směr odpovídá použití nějaké síly. A jihozápad se používá pro naše zesnulé, pro naše předky. Takže než začneme, v mysli mentálně očistíme svá těla, tento prostor, všechno. Modlitbou a prostřednictvím některých symbolů. Hluboké dýchání s prociťováním těla. Modlitba k Matce Zemi. Používáme její náruč při tomto uctívání. Tak si ji představujte jako matku a poprosme ji, abychom mohli požívat její náručí, klín. OM SJÓNÁ… Provádějme tuto Púdžu s jinou bdělostí, probuzenou bdělostí. K tomu potřebujeme probudit naše vnitřní energie. Proto směřujeme další modlitby k muládhara makře: ŠUKLÁM …… Následuje modlitba ke všem mistrůM. Všem mistrů minulým, přítomným, budoucím, všech směrů, včetně vašich osobních mistrů: ÓM GURUR BRAHMÁ…….. Nyní zformulujte svůj osobní záměr, proč púdžu děláte, co od ní očekáváte, co si přejete a proste o to Božství, Absolutno. Dnes a tady, my děti vesmíru, děláme tuto púdžu jednoduchým způsobem, kéž Božství je přítomno během této púdže . Kéž Božství řídí tuto naši púdžu, abychom dovedli dosáhnout cílů v našich životech. Kéž skrze tuto púdžu nás potká to nejlepší. Ať je tato púdža blahodárná a skrze její působení na nás prší blaho v jejich různých podobách. Prosme Božství, aby tuto púdžu provádělo skrze nás s těmito našimi záměry. Skrze naše těla, naši mysl, naše vědomí, skrze naše činy. Nyní připravte svá těla na púdžu. Prsty se dotýkají temene hlavy a skrze ně vdechujete božskou energii z vesmíru. Rozvádíte ji rukama po celém těle a všude, kde tato energie prochází tělo očišťuje a připravuje ho pro púdžu. To celé udělejte třikrát. Nyní budeme očišťovat energetické tělo třikrát. Při nádechu vdechujeme kosmickou energii do sebe, ta nás očišťuje, při výdechu vydechujeme tu znečištěnou z těla ven. Kdo zná, může to dělat jako NÁDI ŠUDDHI. Tři cykly na očištění, tři cykly na příjem čisté energie. Vše se zavřenýma očima, protože je třeba si to představovat, vizualizovat. Nyní se zavřenýma očima meditujte na Božství ve vašem srdci. Ještě jednou poproste o provádění púdži, teď, když naše tělo i mysl jsou připraveny. Nyní v duchu určete Suchetasa jako našeho zástupce. My to budeme dělat v mysli a on v tom viditelném světě. Budeme používat Gájatrí mantru, takže poprosíme světce, který ji vytvořil. recitace Gájatrí mantry Přejdeme k další části obřadu, při kterém nám Suchetas bude dávat očištěnou vodu, kterou použijete na očistu sebe sama. To, co jsme dělali dosud, byla mentální modlitba a nyní vlastně s vodou je pokračování. Vodu dáte do pravé ruky, vhodíte do úst a gestem rukou očistíte celé tělo. Opět provází Gájatrí mantra. Nyní obřadně zapálíme lampu a označíme ji jako oltář, do kterého budeme vzývat Božství, aby do něj sestoupilo. Při zapalování jednotlivých knotů vizualizujte, že tato lampa se stává oltářem, do kterého budeme žádat, aby Božství sestoupilo. Zazpíváme Gájatrí mantru 3x a Suchetas bude brát do ruky zástupce pěti živlů a obětovat je. Buď ho můžete pozorovat nebo vzývat Božství v sobě. Zazpíváme 3x Gájatrí a potom dlouhé ÓM. Spojíte prsteníček a palec a uvědomujte si, že obětujete vodu, spojením malíčku a palce obětujete prvek zemi, spojením palce a ukazováčku – květiny (akáša, prostor), spojením palce a ukazováčku –vzduch (kouř tyčinky) obětujeme a spojením palce a prostředníčku obětujeme prvek oheň a nyní v duchu obětujte energii každé čakry Božství. Mezi jednotlivými prvky vždy obětujeme vodu. Představujte si, jak jednotlivé obětiny z čaker proudí od vás do lampy jako pokorná obětina. Připravíme se na obětování naší mysli, čemuž odpovídá třetí oko, čakra mezi obočím, a očistíme obětní potravu, ovoce. Odstranění všech hmotných nečistot se očišťuje pokapáním vodou. Nyní Suchetas drží misku s ovocem a vy z agni čakry obětujete své ego, svou mysl. Pár vteřin se na tu mísu podívejte, pak zavřete oči a přeneste do ní jako obětinu svou mysl, ego. Obětovali jsme celou naší osobnost Božství, takže zavřete oči a meditujte o této jednotě
sjednocení s Božstvím. Tak jako kafr shoří a nezůstane po něm nic, tak také naše osobnost shoří, vypaří se. Recitace ÓM PUŠANEKARŠE … Teď meditujte jen o myšlence „Já jsem totožný s ním“. Je tady jenom Božství, jsme jedno. Já jsem Božství. A nyní si představujte vaše nové zrození individuality, jak se zrozuje z Božství. Bude následovat obřad, zvaný arčana. Jsme znovuzrozeni a znovu dáváme Božství najevo svoji oddanost. Vhazování, obětování květů za recitace manter lampě. Podržíme květ u srdce a pak ho s láskou a oddaností vhodíme na lampu. OM HRÍM NAMAH ŠIVÁJA….. Nyní ustaneme a meditujeme v korunní čakře na jednotu s Božstvím. My a Božství jsme naprosto totožní, jsme jedno. Představujte si své znovuzrození a představujte si jak proudí Božská Milost do všech čaker. Harmonizuje a obohacuje všechny čakry od horní až dolů do muladháry. Abychom napomohli proudění té Božské Milosti skrze čakry, aby tam nebyly překážky, budeme pokračovat v arčaně mantrou – pozdravem svatému muži Nárájánovi: ÓM NAMO NARÁJANÁJA…rozvíjí čakry, uvolňuje, očišťuje. Recitace… nyní můžete meditovat. Představujte si Božskou Milost, jak proudí všemi čakrami a vrací se do srdce. Prociťujte proudění božského nektaru, božské Milosti všemi čakrami, celým tělem. Představujte si, že božská Milost je jako déšť na poušti. Teď obětujeme z našeho srdce Božství, pokud budete chtít, můžete přidat i bhadžany, zpěv, tanec. Nejprve zazpíváme hymnus k nejvyššímu vědomí. ÓM VIŠNU… a následuje hymnus k Božské Matce. Na začátku jste si volili nějaké přání, které by jste chtěli, aby se splnili. Nyní budeme o nich meditovat a představovat si, že se uskutečňují. Nepřemýšlejte, nerozebírejte, jak by se to mohlo stát, ale představujte si, že se to děje. Stane se to v okamžiku, kdy budete vy připraveni. A představujte si, že už se to stalo. A s vděčností za uskutečnění našich přání zpívejme, oslavujme slávu Božství. Naše přání jsou vyslyšena. Takže budeme zpívat, jako dítě s radostí z lásky k Matce. V duchu tím uzavřete púdžu. Během toho obřadu jsme se mohli dopustit chyb a omylů a zrovna tak v našich přáních. Proto prosme za jejich odpuštění a prominutí. Vlastně neumíme stoprocentně žádný obřad, ani púdžu, ani mantry. Tak jako děti přistupují k mamince a přinášejí své starosti, své radosti, co našly, tak zrovna tím samým přístupem se obracejme my sami k Božství. Kéž Božská Milost zahladí všechny chyby, všechny omyly v našich úmyslech, v našem jednání, v našich obřadech. A jako poslední oběť se s celým nasazením se pokloňte na zem vůči Božství. Nyní si vezmeme z plamene lampy Světlo Božství do svých srdcí. Přenesli jsme své energie do lampy a nyní si je očištěné, obnovené, posvěcené Božstvím, bereme nazpět. Pokud budete doma dělat púdžu v jakékoliv podobě, nezapomeňte, že když odevzdáte svou energii do lampy nebo nějakého symbolu, tak nakonec je třeba uzavřít tím, že si ji vezmeme zase zpět. Nenechávat ji venku. Vzývali jsme Božství shora a předávali jsme jej do lampy, do plamenů. Teď si je vezmeme zpátky a ukotvíme ve svém srdci. (Těhotná žena má přebírat energii i pro svoje děťátko, je jeho zástupcem). Dívejte se na lampu, ale vidíte ne lampu, ale Božství. 3x ÓM a 3x naberete Božství do svého srdce. 3x rozvést do celého těla. (Pro tělo, pránu i mysl.) Můžeme to provádět nádechem a výdechem. Ještě jednou poklona k zemi. Matce, Guruúm, Přírodě a Božství. Doprovázet pocitem díků, vděčnosti.
