REGIONÁLNÍ HISTORIE MĚSTA PACOVA A JEJÍ VYUŢITÍ VE VÝUCE NA 1. STUPNI ZÁKLADNÍ ŠKOLY

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA HISTORIE

REGIONÁLNÍ HISTORIE MĚSTA PACOVA A JEJÍ VYUŢITÍ VE VÝUCE NA 1. STUPNI ZÁKLADNÍ ŠKOLY Diplomová práce

BRNO 2012

Vedoucí diplomové práce:

Autor práce:

doc. PhDr. František Čapka, CSc.

Lenka Koblicová

Obsah Úvod…………………………………………………….............……………………6 Teoretická část 1. Základní vzdělávání na 1. stupni základní školy………………………. 8 1.1. Klíčové kompetence v etapě základního vzdělávání………………...………. 9 1.2. Vzdělávací oblasti………………………………………...……………….... 11 1.2.1. Člověk a jeho svět…………………………………………………… 11 2. Projektová výuka…………………………………………………...……………. 14 3. Výukové metody…………………………………………………………..…….. 19 3.1. Výukové metody a její klasifikace……………………………………...……19 3.2. Charakteristika výukových metod pouţitých v průběhu projektu……….…. 21 4. Pacov…………………………………………………………………………......24 4.1. Od historie k současnosti……………………………………………….........24 4.2. Městský znak, prapor, vlajka, korouhev……………………………………..29 4.3. Významné kulturní památky…………………………………………………31 4.3.1. Pacovský zámek……………………………………………….……....31 4.3.2. Děkanský chrám sv. archanděla Michaela…………………….……...32 4.3.3. Barokní klášterní kostel sv. Václava………………………….……....33 4.3.4. Náměstí Svobody………………………………………….……….…34 4.3.5. Barokní selské domy ve Spálené ulici…………………….………..…34 4.3.6. Zámecký park a park Antonína Sovy……………………….…...…....34 4.3.7. Městské muzeum Antonína Sovy………………………………….....35 4.4. Významné osobnosti………………………………………………………...36 4.4.1. Bernard Bolzáno…………………………………………,……..……36 4.4.2. Bohuslav Čermák……………………………………………………..36 4.4.3. Antonín Sova………………………………………..…..……..……..37 4.4.4. Ferdinand Pakosta……………………………………..…..…………38 4.4.5. Jan Autengruber………………………………………..…..…………38 4.4.6. Saša Machov…………………………………...…………...…..…….39 4.4.7. Jiří Frejka…………………………………………….…........….……40 4

4.5. Místní zajímavosti………………………………………………..……….41 4.5.1. Střed města, místo přesného středoevropského času………..….…41 4.5.2. Mezinárodní motocyklová federace FIM a historie závodu „Pacovský okruh“………………………………………………..…..41 4.5.3. Motokrosová trať………………………………………………..…43 4.5.4. Památný strom v Zámeckém parku…………………………..…....43 4.6. Regionální památky a zajímavosti………………………………..……….44 4.6.1. Hrad Kámen…………………………………………….….....……44 4.6.2. Těchobuz………………………………………………….….….…46 4.6.3. Straţistě………………………………………………….…….…...47 4.6.4. Chýnovské jeskyně……………………………………….….…..…47 Praktická část 5. Projektová výuka na základní škole v Pacově………………….…………..….49 5.1. Charakteristika školy……………………………………….……………..49 5.2. Školní vzdělávací program………………………………….……….……50 5.3. Charakteristika třídy……………………………………….…………..….51 5.4. Projektová výuka ve 4. třídě ………………………………………..……52 5.4.1. Návrh projektu…………………………………………………….52 5.4.2. Realizace projektu……………………………………………....…53 5.4.3. Reflexe projektu…………………………………………...………68 Závěr…………………………………………………………………………..69 Resumé…………………………………………………………………..…….70 Prameny a literatura……………………………………………….…….……..71 Seznam příloh…………………………………………………………………..74 Přílohy………………………………………………………………………….75

5

4. Pacov 4.1.

Od historie k současnosti

Samotné jméno našeho města vzniklo pravděpodobně z osobního jména Pac, které lze vysvětlit z německého základu Batzen, coţ znamená kus bláta nebo hroudu hlíny. Šlo tedy původně o místo blátivé, hlinité. Tomu by odpovídal ještě dnes název ulice Na Blatech.29 Nejstarší písemná známka o Pacově je uvedena v knize roţmberské z druhé poloviny 13. století. Tehdy patřil Pacov do kraje Chýnovského. Krajina Pacovska byla však pravděpodobně osídlena, i kdyţ velmi řídce, jiţ v dobách prehistorických. To dokládá např. nález pazourkových čepelek ze střední doby kamenné u Pacova (v roce 1988) a objev dvou lokalit z pozdní doby kamenné v Pacově (naleziště Červenkova zahrada a Sovovo pole). Nález zlatých duhovek (statérů)30 mezi obcemi Leskovice Moraveč (v roce 1923) potvrzuje přítomnost keltské civilizace také v našem kraji.31 (Obrázek č. 1: Kostel sv. Václava)32

29

Kolektiv autorů: Pacov od historie k současnosti. Pacov 1997, s. 7. Statér (řec.) byla starověká váhová jednotka a mince, ražená ze zlata, z elektronu i ze stříbra a užívaná v Řecku i v celém Středomoří. Původní význam slova snad byl „těžký, vážící“. V klasické době odpovídal statér dvěma drachmám, jako váhová jednotka se pohyboval mezi 10-16 g. Jako statéry se označují patrně nejstarší maloasijské mince, ražené z elektronu (slitiny zlata a stříbra), i keltské zlaté „duhovky“, které se našly i na našem území. 31 Tomášek, J.: Hrad Kámen a jeho poslední soukromý majitel Antonín Fleissig. Pelhřimov 2007, s. 6. 32 http://muzeum.mestopacov.cz/stranka-1/. 30

24

Podle názvu obcí v okolí můţeme původní osídlení tipovat jiţ do 12. století. Přibliţně ze stejného období jako zmínka v knize roţmberské je i jedna z nejstarších dochovaných hmotných památek. Je to historicky i umělecky velice cenný náhrobek Hrona z Pacova z rozhraní 13. a 14. století, který je v současné době umístěn v gotickém kostele sv. Michaela. Pacov byl osadou obklopující opevněnou tvrz. Majiteli byli vladykové z Pacova, k nimţ patřil i zmíněný Hron. Později se majitelem tvrze i osady stává Vchyna Kravčic z Pacova, který zde zaloţil kaplanství a obdaroval platy stávající kostel. Na samém začátku 15. století přechází Pacov do majetku Malovců z Malovic. Století 15. a první polovina 16. století znamená pro Pacov první dobu rozkvětu, zvláště za Jana Malovce. Ten upravil správu města, nařídil dosazování konšelů, volbu rychtáře, byla upravena odúmrť.33 Jeho nástupce Pavel Malovec dokončil tyto správní reformy. V roce 1519 získává Pacov privilegium volby purkmistra, jímţ se přibliţoval správě královských měst, uţívání vlastního znaku a pečeti a právo trhu kaţdé pondělí. Nejdůleţitějším bylo samozřejmě ustanovení městského znaku. V této době jiţ stál opevněný hrad oddělený od městečka příkopem. Za Malovců dochází k přestavbě kostela. Náměstí s kostelem tvořilo střed podhradí. V tomto období stál uţ panský pivovar se sladovnou. Za krátké vlády Robmhápů ze Suché získává Pacov právo na vaření piva. Z tohoto období jsou i zprávy o škole a špitálu. V roce 1550 prodali město a panství do rukou Oldřicha Španovského z Lisova. Za jeho vlády dochází k rozkvětu města. Byla zmírněna robotní povinnost, upravil poměr obce k panským úředníkům a dal Pacovským další výsady k prodeji vína. Roku 1597 vymohl Michal Španovský na císaři Rudolfu II. majestát, jímţ byl Pacov povýšen na město panské. Tímto majestátem byla potvrzena všechna práva a výsady města, městská samospráva i úprava poddanských poměrů a náboţenská svoboda. Michal Španovský byl osobností, jeţ se zapsala nejen do regionálních dějin.34 V období třicetileté války je vývoj města shodný s ostatními českými městy. Obyvatelé trpěli častými průchody vojsk. V tomto období zakoupil pacovské panství 33

Odúmrť je majetek zůstavitele, jenž neměl žádné dědice ze zákona ani ze závěti. Dědictví tedy přechází na stát (dle současné právní úpravy). 34 Kolektiv autorů: c. d., s. 9.

25

Zikmund Myslík z Hyršova. Ten jako generál císařských vojsk zamezil průchodu vojsk přes své panství. Nebyl vrchností krutou a s městskou obcí nevedl ţádné spory, poddaným a sedlákům odpustil i dluhy. V otázkách víry jako přísný katolík zastupoval tvrdé protireformační snahy. Před svou smrtí odkázal město mnichům- bosým karmelitánům. Karmelitáni poslali do města své mnichy, kteří zde zřizují konvent35 a pacovský zámek mění v klášter. Ke klášteru přibývá další význačná dominanta Pacova, barokní kostel sv. Václava. Byl postaven podle plánů z roku 1719. Po velikém poţáru roku 1727, kdy lehla popelem více jak polovina města, byl kostel přestavěn italským stavitelem Calaberem de Monte Carmelo v současných rozměrech. Vláda karmelitánů trvala téměř osmdesát let. Tato léta znamenala pro město celkový úpadek pro jejich tvrdou vládu a vleklé spory mezi zástupci města a duchovní vrchností. Po zrušení kláštera v roce 1787 připadlo město a panství náboţenskému fondu, pak je převzal budějovický biskup Schaffgotsch. Následovalo střídání majitelů. Aţ v 70. letech 19. století přechází panství do majetku JUDr. Adolfa Weisse, rytíře z Tessbachu, jehoţ rodina vlastnila Pacov aţ do roku 1945. 19. století v Pacově je dobou vlasteneckého ruchu a kulturního snaţení. Jiţ v roce 1830 se sdruţuje hrstka pacovských studentů, kteří zakládají divadelní krouţek, u jehoţ zrodu stál i význačný osvícenský filosof Bernardo Bolzáno. Po stránce hospodářské znamená začátek 19. století definitivní zánik kdysi rozkvetlého soukenického řemesla. To vystřídalo velmi kvalitní truhlářství a další průmyslová odvětví jako kotlářství a výroba koţené galanterie. Koncem století byly zaloţeny peněţní ústavy. Roku 1888 získal Pacov spojení s blízkými i vzdálenými místy ţeleznicí. Začátek dvacátého století znamenal pro naše město významné mezinárodní prvenství v počátcích historie motocyklového sportu. 8. července 1904 se na pacovském zámku sešli zástupci tehdejších motocyklových klubů evropských zemí a zaloţili Mezinárodní motocyklovou federaci FIM, celý název pochází z francouzštiny Fédération Internationale de Motocyclisme. Pro velmi výhodnou polohu Pacova a jiţ dobře uvedenou

35

Konvent (latinsky conventus, tj. schůze, shromáždění, sněm, soud) je v náboženském smyslu označení církevní komunity kněží, řeholníků nebo řeholních sester určitého kláštera. Dále slovo označuje shromáždění či schůzi takové komunity nebo budovu uvnitř kláštera, v níž řádová komunita přebývá nebo se schází.

26

tradici se o rok později jel rakouský vylučovací závod, který se opakoval i v roce 1906, kdy k němu přibyl i rozhodující závod mezinárodní. Tak vlastně vznikl v dějinách motorismu známý Pacovský okruh. 36 Jiné vysvětlení o zaloţení Mezinárodní federace motocyklistů vykládá mezinárodní encyklopedie Wikipedia, o něm se zmiňuji v kapitole Pacovské zajímavosti. Události první světové války načas přerušily vývoj města. Mnozí vojáci odcházeli na bojiště a odsud se jiţ nevrátili. Mezi ně patřil i historik Ferdinand Pakosta, zakladatel zdejšího muzea. Ve dvacátých letech dochází k elektrifikaci města. Nově postavenou radnicí a spořitelnou dostává město svou současnou podobu náměstí. Mezi důleţité kulturní události dvacátých a třicátých let můţeme zařadit akce spojené se jménem našeho nejvýznamnějšího rodáka, básníka Antonína Sovy. Tento vynikající básník se v našem městě narodil a zde se také kruh jeho ţivota uzavřel. Jeho návštěva byla vţdy velkou událostí. Pacovsko se mu stalo zdrojem básnické inspirace. Léta německé okupace a 2. světová válka znamenala i pro naše město velké ztráty na ţivotech. Tehdy zanikla i silná ţidovská komunita. Největší hrůzu zaţil Pacov ke konci války 5. května 1945, kdy byly ustupujícími německými vojáky vypáleny nedaleké Leskovice. Smutným závěrem byl pak zajatecký tábor, který byl vybudován nedaleko města. Podle soudobých údajů měl kolem čtyřiceti tisíc zajatců, coţ bylo na ekonomické i hygienické zázemí, tak malého města neúnosné. Z tohoto důvodu se zde brzy rozšířila tyfová epidemie a tak byl tábor zrušen. Dodnes jej připomíná vojenský hřbitov a nakonec místní pojmenování „v lágru“.37 Po válečných letech začala v Pacově obnova kulturního a společenského ţivota. Po roce 1948 byly postupně podniky znárodněny. V letech 1949 - 1960 dochází ke správní změně a Pacov se stává okresním městem. To znamenalo počátek většího rozvoje průmyslových podniků. V následujících letech dochází k výstavbě nové školní budovy, polikliniky a lékárny. Vzhled města změnila i výstavba sídliště. V této době dochází bohuţel i k poměrně velkému bourání historických domů, tím se změnil historický vzhled města.

36 37

Tamtéž, s. 11. Tamtéž, s. 12.

27

K politickému převratu dochází na podzim roku 1989, kdy dochází k svobodné volbě podnikání. Město zaznamenává řadu změn. Následuje výstavba Domu seniorů, který byl slavnostně otevřen 27. září 1996. V jeho areálu je i přilehlý park s altánem, který je přístupný i veřejnosti. 38 V letošním roce slaví 20. výročí otevření nové budovy gymnázia. V zajímavé budově jsou příjemné prostory většinou oválné nebo kulaté. Samozřejmostí je moderní tělocvična, posilovna, laboratoře a jazykové učebny. Je tradicí, ţe se ve městě koná řada kulturních akcí, které k němu neodmyslitelně patří. Kaţdý třetí červnový víkend se koná Den mikroregionu. Jedná se o akci, kdy se na pacovském náměstí prezentují místní spolky a region jako celek. S touto akcí bývá spojen i Pacovský okruh. Závodí se na původní trati z roku 1906, kde se konal třetí ročník světového závodu motocyklů. Příznivci alternativních hudebních stylů a netradičních divadelních forem si Pacov spojují jiţ více neţ deset let s pohodovým festivalem, při kterém vládne téměř rodinná atmosféra. Tato akce je známa pod názvem Pacovský poledník. V letních měsících je jiţ tradičně pořádáno Kozimberské posvícení a v minulém roce poprvé pořádán Pacovský jarmark (viz obr. č 2).39 V tuto dobu zámecká zahrada oţívá středověkem. K vidění a nákupu jsou tradiční řemeslné výrobky a nechybí ani dobový doprovodný program. Vyhlášená je také tradiční Svatomichaelská pouť, která je poslední poutí v roce a těší se velké účasti návštěvníků. V prosinci je moţné příjemně se naladit na přicházející svátky Adventními trhy. Odpoledne s programem se odehrává v ulici za kostelem sv. Michaela.

38 39

Městský úřad Pacov. Kronika města Pacova, s. 231. http://fotogalerie.mestopacov.cz/akce/pacovsky-jarmark-2011/pacovsky-jarmark-2011-021.jpg.

28

4.2.

Městský znak, prapor, vlajka, korouhev

Výtvarný návrh městského praporu a korouhve vypracoval PhDr. Zbyšek Svoboda. Městská vlajka Návrh vlajky byl schválen podvýborem pro heraldiku Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a vlajka byla městu Pacov udělena rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ze dne 12. května 1997. Vlajku tvoří čtyři vodorovné pruhy, modrý, červený, bílý a ţlutý. V horním ţerďovém rohu je ţluté karé s figurou z městského znaku s modro-červeně děleným lvem, opírajícím se třemi tlapami o bílou věţ s červenou střechou. Poměr výšky k délce je 2:3.40

(Obrázek č. 3: Městská vlajka) 41

Městský znak Na zlatém štítě napravo je stříbrná věţ s bránou se třemi okny (dvě nahoře, jedno dole). Nahoře branný ochoz o třech čtvercových střílnách a s červenou valbovou střechou, krytou taškami a se zlatými makovicemi. Vlevo od věţe je k věţi obrácený vztyčený jednoocasý lev, předními tlapami a pravou zadní opřený o věţ. Je barevně vodorovně dělený - vrchní polovina modrá, spodní červená, drápy zlaté, jazyk červený.42 (Obrázek č. 4: Městský znak). 43 40

http://www.mestopacov.cz/mesto/znak-vlajka-kourouhev-pecet. Tamtéž. 42 Čárek, J.: Městské znaky v českých zemích. Praha 1985, s. 289. 43 http://www.mestopacov.cz/mesto/znak-vlajka-kourouhev-pecet . 41

29

Městská pečeť Městská pečeť pochází z první poloviny 16. století. Text na pečeti: SECRETU CIVIU PACZOW (Pečeť obce pacovské).44 (Obrázek č. 5: Městská pečeť).45

Městská korouhev Korouhev je výtvarně výraznější a celkové ţluté pole včetně pruhu je moţné chápat zároveň jako stylizované P - Pacov.46 (Obrázek č. 6: Městská korouhev).47

44

Tamtéž. Tamtéž. 46 Tamtéž. 47 Tamtéž. 45

30

4. 3. Významné kulturní památky 4. 3. 1. Pacovský zámek Jedná se původně o hrad zaloţený ve 13. století. V 16. století za Robmhápů ze Suché byl přestavěn na zámek. Mezi významné majitele patřil například rod Španovských z Lisova a Zikmunda Myslíka z Hyršova. Roku 1708 přišli do Pacova bosí karmelitáni a šlechtické sídlo po roce 1718 postupně proměnili v klášter s kostelem sv. Václava. Za Josefa II. byl klášter roku 1787 zrušen a budova slouţila jako zámek. Kvadraticky uzavřený půdorys otevřela demolice východního křídla v roce 1884.48 V 60. letech 19. století slouţila tato část zámku jako škola a byt pro učitele. Zde se 26. 2. 1864 v rodině učitele Jana Sovy narodil básník Antonín Sova. Zámek vlastnila do května roku 1945 rodina Weiss von Tessbach, poté přešel pod státní správu a v roce 1947 ho obsadila vojenská posádka. Armáda objekt opustila v roce 1992, ale teprve v roce 1997 byl převeden do majetku města. Po nedávné náročné rekonstrukci sídlí v severním křídle městský úřad. (Obrázek č. 7: Pacovský zámek).49 V loňském roce, dne 17. listopadu2011, proběhlo slavnostní otevření jiţní části zámku. Nově opravené a zprovozněné prostory nabízejí velké příleţitosti rozšíření a zkvalitnění regionálního kulturního a společenského ţivota. V přízemí zámku se nacházejí informační centrum, městské kulturní středisko a úschovna. Do druhého patra

48

Soukup, J.: Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Pelhřimovském. Praha 1903, s. 127. 49 http://fotogalerie.mestopacov.cz/akce/zamek-pacov-otevreni-17-11-2011/zamek-pacov-otevreni-001.jpg.

31

byla přestěhována knihovna. Ta je dělena na oddělení pro děti a dospělé. Do nových prostor třetího patra bylo přemístěno místní muzeum.50

4.3.2. Děkanský chrám sv. archanděla Michaela Počátky kostela sv. Michaela spadají do 13. století. (Obrázek č. 8: Kostel sv. Michaela).51 Dnešní podobu mu vtiskla zejména přestavba v druhé polovině 14. století. Na samém počátku16. století byl plochostropý kostel zaklenut do podoby dvoulodí uprostřed podpíraného a vycházejícího z osmibokého pilíře a nároţí koutové věţe. Na stěně věţe se dochoval náčrt zaklenutí. Kostel byl společně vyuţíván katolíky i utrakvisty.52 O tom svědčí zřízení a nadání kaple Boţího těla a jedinečné reliéfy na vnějších opěrcích na jiţní straně chrámu. Na nich je moţné spatřit postavy s kalichem a kříţem, sv. Václava, erb tehdejší vrchnosti (Malovcové z Pacova) a zpodobnění řemeslníků a stavebníků. V 16. století byla vloţena kruchta53, později přibyla sakristie a vstupní předsíň. Věţ poškozená poţáry v 18. století byla dostavěna aţ v 70. letech 19. stol. Na kruchtě se dochovaly malby s výjevy ze Starého a Nového zákona z 16. století. Mobiliář je převáţně barokní. Historicky významný je náhrobní kámen Hrona z Pacova z doby okolo roku 1300 a dřevěný epitaf Zikmunda Myslíka z Hyršova z roku 1666. Na jiţní a východní zdi je 50

Z mého kraje, prosinec 2011, s. 2-3. http://www.pf.jcu.cz/others/okoli/mest/pacov1.htm. 52 Utrakvismus (jehož stoupenci se označovali jako utrakvisté či kališníci) je křesťanská konfese, která vzešla z husitství a trvala až do rekatolizace po bitvě na Bílé hoře. V 15. století byl dominantní vírou v Čechách a silné zastoupení měl i na Moravě. Utrakvisté se ovšem vždy považovali za plnohodnotnou součást nerozdělené katolické církve. 53 Kruchta (kůr) je vyvýšená, zpravidla zděná a podklenutá, někdy však pouze dřevěná konstrukce v zadní části lodi kostela, určená pro varhany, pěvecký sbor a hudebníky. 51

32

osazeno dalších šestnáct náhrobků z 16. -18. století. Vnější oprava byla dokončena v roce 1997.54 Kostel v současné době slouţí svému účelu. Probíhají zde mše, křtiny a svatební obřady.

4.3.3. Barokní klášterní kostel sv. Václav Vystavěn byl v roce 1719 karmelitánským řádovým architektem Martinem Wittwerem. Při velkém poţáru města roku 1727 spolu s klášterem vyhořel, následně byl obnoven a slavnostně vysvěcen v roce 1732. Po zrušení karmelu roku 1787 byl objekt vyuţíván k náboţenským účelům aţ po 160 letech Církví československou husitskou (1947 – 1974), v mezidobí kostel slouţil jako skladiště a reprezentační prostory. Celková rekonstrukce kostela začala v roce 1979 a ukončena byla v roce 1994. V tomto roce zde byla otevřena zámecká vinárna. Byla zde zachována stropní klenba, která je drţena mohutným sloupem. Podle místní pověsti sloupem vede podzemní chodba na blízký hrad Kámen. Působivý interiér kostela hostí v současnosti výtvarné a tematické výstavy.55 (Obrázek č.9: Kostel sv. Václava).56

54

Kuča, K.: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Díl IV. Praha 2000, s. 54. Tamtéž, s. 56. 56 http://www.jiznicechy.org/cz/index.php?path=mest/pacov.htm. 55

33

4.3.4. Náměstí Svobody Dominantu náměstí tvoří několik budov. Radnice čp. 320 je moderní budova postavená v letech 1921 – 1923, vedle stojí škola z roku 1881, původně postavená v novorenesančním stylu. Na severní straně náměstí je fara, která byla postavena na počátku 17. století. Uprostřed náměstí stojí socha sv. Václava od Z. Vondráčka z roku 1906. V horní části náměstí za kostelem je umístěn pomník obětem světových válek od K. Gabriela.

4.3.5. Barokní selské domy ve Spálené ulici Spálená ulice je velmi významnou součástí městské památkové zóny Pacova. Nachází se zde zástavba lidových staveb, z nichţ historicky hodnotné jsou téţ zapsány jako nemovité kulturní památky v Ústředním seznamu kulturních památek. Jedná se o lidové stavby charakteru hospodářských zemědělských usedlostí s barokními štíty a neoklasicistními fasádami. (Obrázek č. 10: Barokní selské domy).

4.3.6. Zámecký park a park Antonína Sovy V zámeckém parku se koná řada kulturních akcí. Nechybí ani příjemné posezení v chládku stromů. Zde taky můţeme naleznout nejstarší habr v celém pelhřimovském okrese. Jeho stáří je odhadováno na 200 let. V parku Antonína Sovy, který je pojmenován po jednom z největších básníků, se nachází pomník, ve kterém je umístěna urna s básníkovým popelem. Pomník byl slavnostně postaven v roce 1934 a nese nápis: „Kruh se uzavírá.“

34

4.3.7. Městské muzeum Antonína Sovy Pacovské muzeum (obr. č. 11: Městské muzeum Antonína Sovy)57 patří k významným kulturním institucím města. U jeho základu stál v roce 1908 historik Ferdinand Pakosta. Sbírky i expozici koncipoval jako muzeum historické, dokumentující způsob ţivota a práci obyvatel Pacovska. Svoji práci bohuţel nedokončil, neboť zemřel na následky těţkého zranění v prvních měsících první světové války. V osobnosti Jana Zoubka získalo muzeum důstojného Pakostova nástupce, který nejen udrţel poměrně dobrou úroveň muzea, ale značně rozšířil jeho sbírkový fond, především o významnou literární pozůstalost básníka Antonína Sovy a o pozůstalost dalších významných rodáků. V sedmdesátých letech definitivně zanikly staré expozice. S novou reinstalací muzea v roce 1976 zůstala samostatně pouze literární expozice Antonína Sovy. Původně převaţující expozice rodácké expozice byly nahrazeny historií Pacova. Tak se muzeum vrátilo ke svému počátečnímu poslání dokumentovat historický, společenský a kulturní vývoj města a jeho okolí. Mimo základní péči o sbírkové fondy se muzeum ve větší míře věnuje výstavní činnosti. Místem uspořádání jsou převáţně výstavní prostory muzea. Krátkodobé výstavy jsou nepostradatelnou součástí kulturního ţivota našeho města. Ke konci minulého roku bylo muzeum přemístěno do nově opravených prostor zámku v Pacově, kde se nachází ve třetím patře. Nově opravené prostory přináší návštěvníkům vhodnější podmínky ke zhlédnutí připravených expozic. Mezi stálými expozicemi nalezneme ţivot a dílo Antonína Sovy, historii Pacovska, Pacov a motocyklový sport nebo galerii Jana Autengrubera.

57

http://www.ceskevylety.cz/images/zajimavosti/tn_570.jpg.

35

4.4.

Významné osobnosti

4.4.1. Bernard Bolzano Vědec, filozof a matematik (viz obr. č. 12) 58 se narodil 5. 10. 1781 v Praze, kde také 18. 12. 1848 zemřel. Podstatnou část svého ţivota spojil s idylickým prostředím zámku v Těchobuzi u Pacova, kde pobýval u rodiny Hoffmanovy. Ti se trvale usídlili v Těchobuzi roku 1830. B. Bolzanovi byl dlouhodobý pobyt v Těchobuzi velkou posilou. V křídle tamějšího zámku měl svůj pokoj. Srdečný vztah měl i ke studentům z blízkého Pacova. Jeho zájem o vědu se projevil i v jeho návrhu rodině Hoffmanově, aby z věna zesnulé dcery zřídili v Těchobuzi školu pro místní děti. Uskutečnění této myšlenky je zachyceno v legendě pamětní desky zasazené uvnitř školy. I přes časově náročné plány nezapomínal na svou významnou práci spisovatele. Právě v těchobuzském zátiší koncipoval proslulou „ Logiku“, rozvrţenou do pěti dílů. Zde také napsal široce zaloţenou učenici elementární i vyšší matematiky a celou řadu úvah z filozofické matematiky.59

4.4.2. Bohuslav Čermák Bohuslav Čermák (viz obr. č. 13)60 se narodil 31. října roku 1846 v Pacově. Studoval v Jindřichově Hradci a Táboře. Absolvoval filozofickou fakultu a poté vyučoval na gymnáziu. Patřil ke generaci ruchovců. Roku 1885 vydává jednu ze svých knih, povídky Z naší dědiny. V nich jsou zachyceny povídky vztahující se k Pacovu. Je v nich vyobrazen popis města a 58

http://cs.wikipedia.org/wiki/Bernard_Bolzano. Červinková – Riegrová, M.: Bernard Bolzano. Mladá Vožice 2001, s. 7 a n. 60 http://cs.wikipedia.org/wiki/Bohuslav_%C4%8Cerm%C3%A1k. 59

36

mnohé zvyky a obyčeje. Byl nejenom profesorem a spisovatelem, ale také básníkem, knihovníkem a literárním historikem. Zemřel 9. února 1899 v Praze.61

4.4.3. Antonín Sova Antonín Sova (viz obr. č. 14) 62 se narodil 26. 2. 1864 pacovskému učiteli Janu Sovovi. Jeho otec byl horlivý hudebníkem. A. Sova byl v mládí nadšený houslista. Ve dvou letech se s rodinou přestěhoval do nedalekého Lukavce. Zde proţíval své dětství a poznával krásnou venkovskou přírodu. V roce 1878 začal studovat na pelhřimovském gymnáziu. Rok poté proţívá těţký otřes ze ztráty své matky a následně příchodu nové macechy. Velký význam pro Sovu mělo přátelství se sestrami J. Vrchlického. Roku 1879 odchází studovat gymnázium do Tábora a později do Písku, kde skládá maturitní zkoušku. Po maturitě odchází do Prahy, kde studoval na právnické fakultě, ale pro nedostatek financí musel studiu ukončit. Za pomoci básníka A. Heyduka, s kterým se seznámil na studiu v Písku, se uplatňuje v Ottově naučném slovníku. Krátce nato nastupuje jako písař ve zdravotním referátu praţského magistrátu. V letech 1898 aţ 1920 působí jako ředitel praţské Městské knihovny. Po těţkém onemocnění, pravděpodobně syfilis, odchází do penze. V praţském bytě tráví po rozbitém manţelství své poslední dny se synem Janem. V létě odjíţděl zpět do rodného Pacova, kde v noci 16. srpna 1928 podlehl své chorobě. Antonín Sova, výborný básník a prozaik, patřil k představitelům generace devadesátých let. Výrazně ovlivnil vývoj moderní lyriky. Jeho dílo vychází především z lásky

61 62

Cvek, V.:Lidé mezi třemi vrchy. Pelhřimov 1967, s. 37-39. http://obrazky.cz/?q=b%C3%A1sn%C3%ADk+anton%C3%ADn+sova.

37

k přírodě. Ve svém díle často čerpal z místních zdrojů. Sova jednoznačně patří k nejvýznamnějším osobám kraje.63

4.4.4. Ferdinand Pakosta Ferdinand Pakosta (viz obr. č. 15) 64 se narodil 21. 9. 1884 v Pacově. Odešel do Prahy a vystudoval archeologii na Karlově univerzitě. Působil jako středoškolský profesor v Berouně a historik. Shromaţďoval materiály k dějinám našeho města a roku 1908 zaloţil místní muzeum. Snaţil se o odborné uspořádání městského archivu. Během první světové války byl těţce raněn a 31. 10. 1914 zemřel v Polsku.65

4.4.5. Jan Autengruber Jan Autengruber se narodil 25. 4. 1887 v Pacově. Zde také navštěvoval obecnou školu a proţil tu první nadšení z barev i první malířské pokusy. Po otcově smrti roku 1895 se stěhoval s matkou a bratrem do Českých Budějovic. V patnácti letech odešel do Prahy, kde studoval uměleckoprůmyslovou školu. Teprve zde se začala uskutečňovat jeho veliká touha stát se malířem. Po dvou letech studia odešel na radu svého učitele do Mnichova. Velké nadání spolu s pracovní houţevnatostí mu vynesly veliké úspěchy a četná vyznamenání. Jeho obrazy byly vítány na výstavách po celém Německu. Po šestiletém pobytu v Mnichově a studiu v Paříţi se přestěhoval do Itálie. Za první světové války se vrátil jako voják do Jindřichova Hradce, kde se dostal k malířskému oddílu. Na konci roku 1918 se navrátil do Prahy, kde rozvinul svůj výtvarný talent. Tam se také oţenil se svou ţákyní Hanou Jedličkovou. V březnu roku 1920 se jim

63

Cvek, V.: c. d., s. 91 – 92. http://muzeum.mestopacov.cz/stranka-5/. 65 Stejskalová, E. - Simota, V.: Lidé zapomenutého kraje. Pelhřimov 2008, s. 51 -59. 64

38

narodila dcera Jana. V červenci téhoţ roku zemřel teprve 33letý Jan Autengruber na zápal plic.66

4.4.6. Saša Machov Saša Machov (viz obr. č. 16) 67 patří nejen k největším osobnostem v celé dosavadní historii československého baletu, ale i k dominantním postavám celé naší poválečné divadelní kultury. Narodil se 16. července 1903 ve Zhořci u Pacova ve velmi početné rodině domkáře a zednického pomocníka s vlastním jménem František Maťha. Malý František byl velmi čiperné a ţivé dítě. Nejraději pomáhal mamince v kuchyni. Měl rád, kdyţ doma bylo vše upravené a úhledné, s oblibou zdobil obydlí květinami ze zahrádky. Základní školu navštěvoval ve Zhoři a v Pacově. Vystudoval niţší gymnasium a Vyšší průmyslovou školu chemickou v Praze. Ale veškeré jeho úsilí směřovalo k soukromému studiu baletu a divadla. Tomuto oboru se oddal pro celý ţivot a v něm také dosáhl mezinárodního uznání. Jako herec, tanečník i choreograf úzce spolupracoval s Jiřím Frejkou, Jindřichem Honzlem, E. F. Burianem, J. Voskovcem a J. Werichem. Hitlerovská okupace zastihla Sašu Machova v Praze, emigroval proto do Řecka, kde získal místo vedoucího choreografa v královském divadle. Po napadení Řecka Itálií se přihlásil jako prostý voják do československé zahraniční armády. Po těţkém onemocnění malárií se léčil v Anglii, kde působil na kulturní frontě. Velká touha po domově převýšila všechny nabídky a vrátil se zpět do Prahy. Zde pro něj nebylo uplatnění. Odešel proto s E. F. Burianem do Brna, kde se stává uměleckým šéfem baletu. V roce 1946 se navrátil do Prahy a působí jako choreograf Národního divadla, v roce 1948 se stal ředitelem baletu Národního divadla. V čele stál po pět sezón a toto pětiletí jej

66 67

Cvek, V.: c. d., s. 11 – 12. http://archiv.narodni-divadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=Umelec.aspx&ju=2740.

39

vyzvedlo na světovou úroveň. Saša Machov tragicky a náhle odešel 23. června 1951 a je pochován na Vinohradském hřbitově v Praze.68

4.4.7. Jiří Frejka Jiří Frejka (viz obr. č 17)69 se narodil v nedaleké myslivně v Útěchovicích pod Straţištěm. Po vychození obecné školy ve Vyklanticích a gymnasia v Praze si vybral studium filosofie, historie a estetiky na Karlově univerzitě. Poté se věnoval divadlu. Ve dvaceti letech začal pracovat jako reţisér a následně ke konci roku 1929 byl angaţován jako reţisér Národního divadla. Tam působil aţ do roku 1945. Po květnové revoluci byl jmenován uměleckým ředitelem Městských divadel. Odtud odešel v roce 1950 do divadla Karlín, kde se snaţil vytvořit lidové hudební divadlo. Na podzim roku 1952 uzavřel náhle svůj ţivot. Byl reţisérem mnoha inscenací a literárních děl.70

68

Vašut, V.: Saša Machov. Praha 1986, s. 9 a n. http://archiv.narodni-divadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=Umelec.aspx&ju=1769. 70 Stejskalová, E. – Simota, V.: c. d., s. 21 – 30. 69

40

4.5.

Místní zajímavosti

4.5.1. Střed města je místem přesného středoevropského času Při cestách do vzdálených míst se setkáváme s podstatnými rozdíly času. Pásmový čas je zaloţen na rozdělení povrchu naší planety Země na 24 pásem. Pro celé jedno pásmo je směrodatný čas poledníku, který pochází středem kaţdého pásma. Počátkem soustavy pásmového času je od roku 1884 poledník zvaný Greenwichský, jiţně od Londýna, jehoţ čas se uvádí jako Světový. V našem pásmu pouţíváme čas středoevropský, který je přesně o jednu hodinu časnější neţ Světový čas. Pacov má místní čas naprosto shodný s časem středoevropským, neboť 15. stupeň východní délky je současně nultým poledníkem Středoevropského času a v Pacově prochází středem městského hřbitova, co je kaple sv. Barbory, dál vede přes město, částí Za Branou, k Bratřícím a dále severním směrem. Ze všech měst v naší republice má tedy Pacov v přesném místním čase primát a v celém pásmu Středoevropského času se musí všude lidé přizpůsobit času, který je právě v Pacově.

4.5.2. Mezinárodní motocyklová federace FIM a historie závodu „Pacovský okruh“ Do historie motoristického světa vstoupil Pacov proto, ţe k jeho jménu se váţe ustanovení Mezinárodního motocyklové federace FIM. V době zaloţení FIM byl majitelem pacovského panství Dr. Adolf Weiss, který měl dobré styky s rodinou Rohanů z Francie. Právě s dopomocí rodiny Rohanů došlo v letech 1903 a 1904 k několika schůzkám motoristických nadšenců a zástupců motocyklových klubů evropských zemí na zámku v Pacově a v nedalekém zámku ve Vyklanticích, při kterých se jednalo o budoucnosti motocyklového sportu v Evropě. Při jednom z těchto setkání na pacovském zámku dne 8. července 1904 se zástupci Francie, Anglie a Rakouska- Uherska dohodli o organizování a 41

řízení mezinárodní motocyklové akce. Tím došlo k zaloţení a vytvoření Mezinárodní motocyklové federace, jejíţ první kongres pak proběhl v listopadu 1904 v Paříţi.71 Jiné vysvětlení udává otevřená encyklopedie Wikipedia. Přestoţe se traduje, ţe myšlenka zaloţení mezinárodní motocyklové federace vznikla v Pacově, tak FIM byl zaloţen 21. prosince 1904 v Paříţi v místnostech restaurace Ledoyen. Teprve aţ o dva roky později, 8. června 1906, vstupuje do historie organizace město Pacov na Českomoravské vysočině, jehoţ název se tehdy psal Patzau. Zde se jely první mezinárodní motocyklové závody pod patronátem FIM na tzv. Pacovském okruhu. Tuto historickou událost připomíná Veterán rallye Pacov, která je závodem historických motocyklů na původním okruhu. Motocyklový sport je v Pacově stále ţivý, coţ dokládá pořádání Mistrovství ČR v motocrossu na trati na Propadě a také vynikající výsledky motocrossových závodníků, kteří pocházejí z Pacova.72 Druhou neméně významnou událost tvoří závody na „Pacovském okruhu“ v letech 1905 a 1906. Na okruhu se jely tři závody. 28. května 1905 první vylučovací závod pro 2. ročník COUPE. Po velmi dobrém pořadatelském zabezpečení závodu se 3. června jel i druhý vylučovací závod a 8. července 1906 třetí ročník COUPE. Po těchto významných motocyklových akcích upadl Pacovský okruh v zapomnění na dlouhých třicet let a závody na tzv. Pacovském okruhu se přestaly pořádat. Teprve u příleţitosti 30. výročí „Pacovského okruhu“ uspořádala pobočka Autoklubu Československé republiky v Táboře 5. července 1936 cílovou jízdu do Pacova. V roce 1964 v rámci oslav 60. výročí zaloţení FIM v Pacově byla odhalena pamětní deska a konala se slavnostní jízda motocyklových veteránů ulicemi města. Od té doby se začaly pořádat v Pacově různé motoristické akce. Ještě téhoţ roku začaly závody motokár a od roku1965 1. ročník dnešního motokrosového závodu Pacovký Propad. V současnosti slávu Pacovského okruhu připomíná expozice na hradu Kámen, v místním městském muzeu a pravidelné Veterán rallye Pacov.73

71

Kolektiv autorů: c. d., s. 93. http://cs.wikipedia.org/wiki/FIM. 73 Hampl, A.: Pacov a motorismus. Pacov, 2006, s. 10 a n. 72

42

4.5.3. Motokrosová trať Historie motokrosu v Pacově sahá do šedesátých let minulého století. Tehdy pár místních obyvatel uspořádalo první motokrosové závody. Ideální místo se nacházelo za městem směrem k vesnici Eš, v lokalitě zvané Na Propadě. Do současnosti byly trať i areál mnohokrát upraveny. Celá trať měří 1 95 metrů. V areálu se nachází prostorné parkoviště. Trať je vyuţívána celoročně k tréninku. Pravidelně se zde jezdí Mezinárodní mistrovství ČR.

4.5.4. Památný strom v Zámeckém parku Návštěvníci pacovského zámku si mohou povšimnout v severovýchodní části parku nápadného torza stromu s několika přízemními větvemi plazícími se po trávníku. Je to památný strom „Habr v Pacově“. Habr obecný není příliš známý strom. Mnoho lidí si ho pro tvar listů plete se známějším bukem. Habry najdeme v teplejších místech republiky a u nás se s nimi setkáváme spíše ve stříhaných ţivých plotech neţ v přírodě. I proto náš pacovský habr pozoruhodný. Ani on se na své stanoviště nedostal sám od sebe, ale byl zřejmě vysazen jako okrasný strom při tvorbě parku. Péči zahradníků a vhodným teplejším mikroklimatem ve městě se doţil dnešního stáří, které je odhadováno asi na 200 let. Jedná se tak o nejstarší habr nejen na Pacovsku, ale na celém území pelhřimovského okresu. Dnes je zbytek jeho kmene vysoký asi 1 metr, celková výška stromu činí 8 m a šířka jeho koruny 28 metrů. Některé plazivé větve samostatně zakořeňují. Strom byl sledován od počátku devadesátých let, kdy na jeho význam upozornili někteří pacovští občané. Za památný byl zdejším městským úřadem vyhlášen v roce 1996 a byl zapsán do ústředního seznamu. Současný stav vyţaduje odborné ošetření.74

74

Kolektiv autorů: Památné stromy Pelhřimovska. Pelhřimov 2007, s. 25 – 26.

43

4.6.

Regionální památky a zajímavosti

4.6.1. Hrad Kámen „Putuješ-li, milý čtenáři silnicí od Pelhřimova k Táboru překvapen budeš pohledem na starý hrad, který se hrdě na strmém skalisku vypíná… bude se ti zdáti, ţe hrad tento, vysoko poloţený a na skálu takřka přilepený, okolí celému daleko a široko vévodí, ale klameš se… přicházíš-li pod hrad, zmenšuje se dřevní výška… a stojíš-li konečně před hradem, nezdá se ti být tím, co jsi dříve viděl. Změnil´s stanoviště své… a co se ti dříve velikolepým býti zdálo, to se ti vidí nyní jako všední a obyčejné.“75 Slova Augusta Sedláčka o hradu Kámen (viz obr. č. 18)76 připomínají i historii hradu. Ten velmi často měnil majitele a většina nepatřila mezi významné postavy českých dějin. Gotický hrad byl zaloţen ve 13. století a vystavěn na výrazném skalisku, dle něhoţ byl také pojmenován. První písemná zmínka pochází z roku 1316, kde se uvádí Nimír z Kamene. Krátce nato přechází hrad do vlastnictví Buška Tluksy, který jej roku 1327 dostal od krále Jana Lucemburského v manství77. Po Buškově smrti připadl hrad jeho synům. Od nich jej v roce 1356 odkoupil Jindřich z Ciglheimu. Ten rozšířil panství přikoupením několika dalších vsí a pokusil se dolovat v blízké Zlátence zlato. Poté, co se Jindřich vzdal manství na Kameni, přešel hrad opět do majetku původních majitelů Tluksů. Za vlády Přibíka Tluksy byl Kámen důleţitým husitským opěrným bodem mezi Táborem a Pelhřimovem. Roku 1437 syn Jana Tluksy prodal hrad, podhradí, dvory a 75

Tomášek, J.: c. d., s. 135. http://p-numismatika.cz/images/kapitola_19/kamen.jpg. 77 Ve středověku systém územních a organizačních jednotek vázaných na hrady, který navázal na hradskou soustavu. Jednotlivá území byla vlastníkem dědičně propůjčována osobám (manům), které mu zato byly vázány protislužbami nejčastěji vojenské povahy. Tito manové spolu s pozemky získali i jistá právní, soudní a ekonomická privilegia. 76

44

poddanské vesnice Purkartu Kamarétovi z Ţirovnice. V této době dosáhl hrad Kámen velikého věhlasu. Purkart byl příznivcem Jiřího z Poděbrad a po zvolení Jiřího českým králem byl členem královské druţiny. Od roku 1456 se v drţení hradu vystřídalo několik šlechtických rodů. V tomto roce prodal Purkart ze Ţirovnice kamenské panství bratrům Trčkům z Lípy. Jiţ v roce 1460 prodali bratři Trčkové hrad Kámen i s příslušenstvím Janu Sádkovi ze Smilkova. V roce 1465 získal panství Petr Břekovec z Ostromeče. Ten ho po třech letech prodal Oldřichovi Fifkovi z Vydří. Oldřich Fifka z Vydří „proslavil“ hrad Kámen penězokazeckou kauzou. Jeho soused Jan Malovec z Pacova, s nímţ měl neshody, ho pomluvil, ţe razí falešné peníze. Tímto obviněním se zabýval Komorní soud v Praze. Ten sice nic neprokázal a přiměl obě strany ke smíru a vzájemné omluvě. Podezření, ţe Fifka razil falešné peníze, se však údajně potvrdilo o čtyři století později, kdyţ byly v roce 1858 při stavebních úpravách hradu nalezeny v zasypaných sklepích předměty, které podporovaly teorii, ţe zde kdysi mohla působit penězokazecká dílna. Jeho syn Albert prodal panství roku 1479 Janovi z Vojslavic. Po dvaceti letech zdědil Kámen syn Markvart. Na konci roku 1504 propustil král Vladislav Markvarta z Vojslavic z manské sluţby a z hradu sňal manství. Markvartův syn Petr panství rozdělil. Jednu polovinu prodal Janu Zručskému z Chřenovic. Druhou polovinu si ponechal a po jeho smrti připadla sestře Kateřině z Vojslavic. Kateřina z Vojslavic se podruhé provdala za Petra Malovce z Malovic a roku 1523 ho určila dědicem své poloviny. Později Petr Malovec přikoupil také druhou polovinu hradu. Po jeho smrti zdědili majetek jeho tři synové, ti ho roku 1557 rozdělili. V této době byl hrad rozšiřován a bylo přistavěno severní křídlo, kde byly umístěny obytné místnosti. Z Malovců se nejvíce do historie hradu zapsal Jan Kryštof, který hrad drţel od roku 1640. Za jeho drţení byl hrad opět přestavován. Přistaveno bylo obytné křídlo a nad schodištěm byla dostavena věţ. Na okraji panství nechal postavit kapli, kde zřídil rodinnou hrobku. Na počátku 18. století, v roce 1713, prodal Jan Kryštof Malovec své kamenské panství Rozině Anně Kresslové z Qualtenberga, rozené z Buchlova. Příslušníci rodu Kresslů vlastnili Kámen aţ do roku 1747, kdy ho museli kvůli značným dluhům prodat. Od této doby se majitelé hradu rychle střídali a hrad ztrácel na svém významu a chátral. Od konce minulého století se na hradě vystřídali různí majitelé. Poslednímu majiteli 45

Antonínu Fleissikovi byl hrad po roce 1948 zabaven. Dne 13. ledna1953 byl hrad prohlášen státním kulturním majetkem.78 Hrad byl v havarijním stavu a postupně bylo přistoupeno k jeho opravě. Probíhala jednání o jeho dalším vyuţití. Po celkové rekonstrukci zde byla vybudována nová expozice jednostopých motorových vozidel a hrad byl pro veřejnost otevřen 22. června 1974. V letech 1964 aţ 2002 byl hrad Kámen zřizován ONV79, později Okresním úřadem v Pelhřimově. Od 1. 1. 2003 je hrad Kámen příspěvkovou organizací Kraje Vysočina.80

4.6.2. Těchobuz Obec Těchobuz je vzdálena 10 km od Pacova směrem na Mladou Voţici. Těchobuz dostala jméno po svém prvním zakladateli Těchobudovi. O tvrzi je první zmínka v roce 1454. Od té doby se drţitelé Těchobuze často měnili. V roce 1945 připadl zámek Československé republice. V roce 1945 byla v zámku otevřena dětská ozdravovna. V roce 1951 byla provedena vnitřní adaptace budov a zámek byl určen pro okresní dětský domov. Od roku 1970 do dnešní doby v jeho prostorách působí Ústav sociální péče pro mentálně postiţenou mládeţ. Zřízením zdejšího sociálního zařízení a jeho provozem se naplňují myšlenky velkého myslitele Bernarda Bolzana i jeho krédo:“Šťastným býti a jiné blaţiti, toť úkol člověka.“81 Na památku Bernarda Bolzana byla v rámci projektu Probuzení Těchobuze dne 23. června 2007 otevřena Galerie Bernarda Bolzana.

78

Tamtéž, s. 6 a n. Okresní národní výbor (ONV) je označení národních výborů, které vykonávaly v Československu v letech 1945–1990 správu okresů. Do roku 1948 byly podřízené zemským národním výborům (ZNV), od roku 1949 krajským národním výborům. V roce 1990 se okresní národní výbory transformovaly na okresní úřady, přímo volené orgány okresů byly na čas nahrazeny nepřímo volenými okresními shromážděními. Při reformě veřejné správy pak zanikly i okresní úřady. 80 http://www.hrady.cz/index.php?OID=172. 81 Červinková -Riegrová, M.: c. d., s. 7. 79

46

Galerie Bernarda Bolzana Budova, kde se galerie nachází, pochází z první poloviny 19. století, pravděpodobně byla postavena z podnětu Bernarda Bolazana. Původně byla uţívaná jako zámecká sýpka. V současné době je v galerie umístěna stálá expozice „Bernard Bolzano a Těchobuz“, která zachycuje nejen ţivot, dílo a vztah Bernarda Bolzana k Těchobuzi, ale i místní historii a současnost obce. Za zmínku stojí i hry s „bolzanovskou“ tématikou pro děti. Bolzanova studánka Nedaleko od Těchobuze se nachází studánka pojmenovaná na památku Bernarda Bolzana. Studánka je příjemným místem k odpočinku při procházce nově vystavěnou naučnou stezkou, která nese název Mozaika krajiny. K místu se váţe jedna z legend vztahujících se k Těchobuzi.

4.6.3. Straţiště Název nejvyššího vrcholu Pacovska pravděpodobně vznikl z významu slova straţiště stráţ. Původně na vrchu stály v případě nebezpečí stráţe, které hlídaly nebo případně varovaly obyvatele před blíţícím se nebezpečí. Na vrchu byla v 18. století postavena poutní barokní kaple. Za zmínku jistě stojí i studánka s léčivou vodou opředená mnoha pověstmi. Přes Straţiště si krátil cestu do Lukavce i básník Antonín Sova. Na jeho počest byla zrealizována turistická trasa Sovova stezka.

4.6.4. Chýnovské jeskyně Chýnovské jeskyně se nacházejí na jihozápadním okraji Českomoravské vrchoviny v jiţním úbočí Pacovy hory. Přestoţe se jedná o jeskyni krasovou, tedy vytvořenou vodou, nepatří úplně do této skupiny. Rozdíl je v přítomnosti nekrasových hornin uvnitř vápencového komplexu. Jeskyně byla objevena v létě roku 1863, kdy v kdysi původním lomu pracoval jistý 47

skalník Vojtěch Rytíř. Tomu při práci upadlo do rozsedliny ve skále kladivo. Kdyţ se pro něj vydal, musel překonat puklinu ve skále. Překvapen zjistil, ţe štěrbina se změnila v širokou chodbu a pokračuje dále do hloubky. Další, kdo jeskyni prozkoumali, byli Jan Strnad, Josef Janů a Jan Švehla. V roce 1868 byla jeskyně zpřístupněna prvním návštěvníkům. Práce ale neskončily. Josef Rothbauer se zaslouţil o zbudování kamenných schodů, můstků a také elektrifikaci turistické trasy v roce 1952. Tři roky předtím, tj. 1949 zde byla zřízena přírodní rezervace Chýnovské jeskyně. Díky svému významu byla v roce 1992 jeskyně převedena do kategorie národní přírodní památka. Jeskyně je vytvořena v hrubozrnných krystalických vápencích a částečně i v nekrasových horninách. I přestoţe postrádá krápníkovou výzdobu, je unikátní v modelaci jeskynních prostorů a v pestrém zbarvení stěn a stropů. Celková délka dosud objevených částí je 1 400 metrů s výškovým rozdílem 74 metrů. Téměř čtvrtina chodeb jeskyně je trvale zatopena vodou. Délka návštěvního okruhu je 220 m s převýšením 42 metrů. V jeskyni se v posledních desetiletích úspěšně rozmnoţuje křiţák temnostní. Nejzajímavějšími ţivočichy v jeskyních jsou však netopýři. Bylo zde zjištěno 9 druhů. Mezi nejvíce zastoupené druhy patří netopýr velký, vodní, ušatý a řasnatý.82

48

Prameny a literatura: Prameny 1. Kolektiv autorů: Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha: VÚP, 2005 2. Městský úřad Pacov. Kronika města Pacova Literatura 1. CVEK, V.:Lidé mezi třemi vrchy. Pelhřimov 1967 2. ČÁREK, J.: Městské znaky v českých zemích. Praha 1985 3. ČERVINKOVÁ – RIEGROVÁ, M.: Bernard Bolzano. Mladá Voţice 2001 4. HAMPL, A.: Pacov a motorismus. Pacov, 2006 5. Kolektiv autorů: Chýnovská jeskyně. Brno 2001 6. Kolektiv autorů: Pacov od historie k současnosti. Pacov 1997 7. Kolektiv autorů: Památné stromy Pelhřimovska. Pelhřimov 2007 8. Kolektiv autorů: Pověsti z Pacovska. Pacov 1995 9. Kolektiv autorů: Pověsti z Pelhřimovska. Pelhřimov 2009 10. KOTRBA, T. - LACINA, L.:Aktivizační metody ve výuce. Brno 2011 11. KOUBA, S.: Mezi třemi vrchy. Pacov 1957 12. KRATOCHVÍLOVÁ, J.: Teorie a praxe projektové výuky. Brno 2006 13. KUČA, K.: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Díl IV. Praha 2000 14. MAŇÁK, J.: Nárys didaktiky, Brno 1990 15. MAŇÁK, J. - ŠVEC, V.: Výukové metody. Brno 2003 16. MULHAUSEROVÁ, H. - NEUŢILOVÁ, V.: Metodický průvodce k prvouce pro 3. ročník. Znojmo 2009 17. SOUKUP, J.: Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Pelhřimovském. Praha 1903 18. SOVA, A.: Z mého kraje. Havlíčkův Brod 1953 19. STEJSKALOVÁ, E. - SIMOTA, V.: Lidé zapomenutého kraje. Pelhřimov 2008 20. ŠIMONÍK, O.: Úvod do školní didaktiky. Brno 2003 71

21. TOMÁŠEK, J.: Hrad Kámen a jeho poslední soukromý majitel Antonín Fleissig. Pelhřimov 2007 22. VAŠUT, V.: Saša Machov. Praha 1986

Ostatní zdroje: http://cs.wikipedia.org/wiki/FIM Novinové články: Z mého kraje 12/2011, ročník XXXVI

Zdroje obrazové dokumentace: 1. Obrázek č. 1: Kostel sv. Václava: [online], [cit. 2011-10-29] http://muzeum.mestopacov.cz/stranka-1/ 2. Obrázek č. 2: Pacovský jarmark: [online], [cit. 2011-10-29] http://fotogalerie.mestopacov.cz/akce/pacovsky-jarmark-2011/pacovskyjarmark-2011-021.jpg 3. Obrázek č. 3, 4, 5, 6: Městský znak, prapor, vlajka, korouhev: [online], [cit. 2011-10-29] http://www.mestopacov.cz/mesto/znak-vlajka-kourouhev-pecet 4. Obrázek č. 7: Pacovský zámek: [online], [cit. 2011-10-29] http://fotogalerie.mestopacov.cz/akce/zamek-pacov-otevreni-17-112011/zamek-pacov-otevreni-001.jpg 5. Obrázek č. 8:Kostel sv. Michaela: [online], [cit. 2011-10-29] http://www.pf.jcu.cz/others/okoli/mest/pacov1.htm 6. Obrázek č. 9: Kostel sv. Václava: [online], [cit. 2011-10-21] http://www.jiznicechy.org/cz/index.php?path=mest/pacov.htm 7. Obrázekč.10:Barokníselskédomy: [online], [cit. 2011-10-21] http://www.mestopacov.cz/upload/galerie/galleries/mesto/soucasnost/_thumbs/ 100x100-pacov_ul_spalena03.jpg 8. Obrázek č. 11: Městské muzeum Ant. Sovy: [online], [cit. 2011-10-23] http://www.ceskevylety.cz/images/zajimavosti/tn_570.jpg 72

9. Obrázek č. 12: B. Bolzano: [online], [cit. 2011-11-09] http://cs.wikipedia.org/wiki/Bernard_Bolzano 10. Obrázek č. 13: B. Čermák: [online], [cit. 2011-12-13] http://cs.wikipedia.org/wiki/Bohuslav_%C4%8Cerm%C3%A1k 11. Obrázek č. 14: A. Sova: [online], [cit. 2011-12-13] http://obrazky.cz/?q=b%C3%A1sn%C3%ADk+anton%C3%ADn+sova 12. Obrázek č. 15:F. Pakosta: [online], [cit. 2011-12-13] http://muzeum.mestopacov.cz/stranka-5/ 13. Obrázek č. 16: S. Machov: [online], [cit. 2011-12-13] http://archiv.narodnidivadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=Umelec.aspx&ju=2740 14. Obrázek č. 17: J. Frejka: [online], [cit. 2011-12-13] http://archiv.narodnidivadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=Umelec.aspx&ju=1769 15. Obrázek č. 18: Hrad Kámen: [online], [cit. 2011-12-21] http://pnumismatika.cz/images/kapitola_19/kamen.jpg 16. Obrázek č. 19: ZŠ Pacov, Za Branou: [online], [cit. 2011-12-29] http://pelhrimovsky.denik.cz/zpravy_region/20100823_pacov.html 17. Obrázek č. 20: Třída 4. A: vlastní fotografie 18. Obrázek č. 21: Zebry: [online], [cit. 2011-12-29] http://obrazky.cz/?q=zebra%20print%20backgrounds&orientation=&size=any &typeAny=any&filter=1&color=white&from=73 19. Obrázky č. 22, 23, 24: Vlastní fotografie

Video dokumentace: 1.

Ant. Sova: http: [online], [cit. 2011-12-29] //www.youtube.com/watch?v=_JspqAPXY0g

73

Seznam příloh: Příloha č. 1

Místní pověsti

Příloha č. 2

Karty pro hru Riskuj

74

PŘÍLOHY

Příloha č. 1 Místní pověsti Čeřenova branka Přímo k Pacovu se váţe pověst o Čeřenovi a Čeřenově brance, která spojuje náměstí s jednou z nejstarších pacovských ulic Spálenou. Kdysi dávno bydlel v Pacově na náměstí zámoţný muţ Michal Čeřen. K stáří se rozhodl, ţe vykoná cestu do Jeruzaléma. Před odchodem na dlouhou a nebezpečnou výpravu zplnomocnil pacovské konšely, aby pokud se nevrátí do roka a do dne, jeho majetek prodali a na jeho památku dali ulít zvon. Čeřen se do stanovené lhůty nevrátil, proto Pacovští jeho přání splnili. Jednoho dne se však zestárlý Čeřen ve svém rodném městě objevil. Kdyţ procházel uličkou, která spojuje náměstí s ulicí Spálenou, rozhlaholil se sám od sebe kostelní zvon pořízený za jeho peníze. Zvonil aţ do chvíle, neţ Čeřen došel k svému bývalému domu a tam vysílením zemřel. Na památku této události onu krátkou uličku pojmenovali Pacovští Čeřenovou brankou. Jiná varianta této pověsti vypráví, ţe po Čeřenově odchodu do světa konšelé zakoupili veliký zvon zvaný Michal a za zbývající část peněz postavili kříţ na cestě k Roučkovicům. Kdyţ uplynulo mnoho let, přicházel do Pacova směrem od Roučkovic věkem sešlý stařec. Jakmile došel ke kříţi, rozhoupal se zvon, jako by jej vítal a doprovázel ho svým zvoněním na cestě do Pacova. Stařec prošel uličkou a usedl na kamennou lávku před stavením, které kdysi bylo jeho. Vyptával se na pacovské rodáky a lidé mu vše ochotně vyprávěli. Kdyţ se vše dozvěděl, odešel opět směrem k Roučkovicům. A zase jej aţ ke kamennému kříţi doprovázelo zvonění Michala a ţalostné temné zvuky zněly, jako by se zvon s někým drahým loučil. Po starcově odchodu se všichni nemálo divili nezvyklému úkazu, aby se zvon sám od sebe rozhoupal a rozezvučel. A teprve kdyţ si uvědomili, ţe zvonění platilo onomu

75

neznámému starci, napadla je myšlenka, ţe to byl sám Čeřen, který se vrátil, aby ještě spatřil své rodné město.87

Na Propadě Jeden z místních názvů zní Na Propadě. Stejné jméno nese i jedna z nejkrásnějších pacovských pověstí. Pacovské panství vlastnila kdysi tuze bohatá a zlá paní. Své poddané trápila vysokými dávkami a krutou robotou. Nikdo ji neměl rád. Jednoho dne o senách se rozhodla, ţe navštíví blízký hrad Kámen. Byl hezký letní den. Paní kněţna si chtěla cestu zkrátit a nařídila kočímu, aby jel kolem luk, kde poddaní sušili seno. Cesta vedla přes louky podél lesa. Ujeli však několik metrů a kola kočáru se začala bořit do měkké půdy. Paní začala volat své poddané. Chtěla, aby vyprostili kočár z mokřiska. Její volání však bylo zbytečné, poněvadţ poddaní předstírali, ţe zlou paní neslyší. Ta nejdříve přikazovala, vyhroţovala, ale marně. A tak obrátila a začala prosit a slibovat. Nakonec přislíbila velké úlevy v robotě i na daních. Teprve teď se poddaným vrátil sluch. Rozběhli se ke kočáru a během několika minut stál na pevné zemi. Vděčná paní dodrţela svůj slib. Pověst tvrdí, ţe se stala laskavou paní. Místu, kde se kočár propadl, se dodnes říká Propad. Straţiště Od nepaměti dominuje celému Pacovsku vrch Straţiště. Vypíná se směrem na severovýchod od našeho města a jeho zalesněné úbočí hlídá náš klidný a šťastný ţivot. K němu se také váţe řada pověstí našeho kraje.

87

Kolektiv autorů. Pověsti z Pelhřimovska. Pelhřimov 2009, s. 36, 37.

76

Podle jedné z nich bývalo na Straţišti město Stráţ. Bohaté město se však propadlo. Proto vrch Straţiště skrývá značné poklady, které mnozí chodívali hledat na Velký pátek. Nikdo se jich však nezmocnil, neboť jsou střeţeny ohnivým psem. Jiná pověst vypráví, ţe na Straţišti stával klášter zvaný Strahov, který byl za husitských válek rozbořen. V jeho podzemí se nacházely četné chodby, které se rozbíhaly na všechny strany. Na důkaz, ţe skutečně existovaly, se vyprávěly různé historky. Na Straţišti se často pořádaly hony na lišky, které měly v podzemních chodbách doupata. A právě při jednom z nich pes pronásledující statného lišáka skočil za ním do otvoru široké nory a zmizel. Jen čím dál tím více vzdálenější zuřivý štěkot připomínal, ţe se nespustil z lišákovy stopy. Lovci marně čekali. Pes se nevrátil. Po několika dnech šla sluţka na faře ve Velké Chyšce do sklepa. Vrátila se celá polekaná, ţe ve sklepě straší. Pan farář povolal několik venkovských chasníčků a vydali se do sklepa znovu. Za zdí bylo slyšet vytí a kňučení. Kdyţ pak zeď probourali, vyskočil z otvoru pes, který se ztratil při lovu na Straţišti. O stráţišťské vodě se vypráví, ţe je léčivá, Proto tam byla postavena kaplička, která měla za úkol chránit studánku a její léčivou vodu. Podle jiných pověstí Straţiště ukrývá poklady, které střeţí rytíři. Bude-li naše zem ve velkém nebezpečí, Straţiště se otevře a ozbrojení jezdci vyjedou na pomoc blanickým rytířům.88

Hrad Kámen K hradu Kámen se vztahuje také řada pověstí a vyprávění. Lidé tvrdívali, ţe z podzemí hradu vedou chodby aţ pod pacovský zámek. Jedna pověst vypravuje o třech sestrách, kterým kdysi hrad Kámen náleţel. Jenom jedna z nich se měla provdat a stát se paní hradu. Rozhodování bylo těţké. Kaţdá z nich proto zasadila do země větvičku prastaré lípy, majitelkou hradu by se stala ta, jejíţ větvička se zazelená.

88

Kolektiv autorů. Pověsti z Pacovska. Pacov 1995, s 5 – 6.

77

Větvičky se však ujaly všechny tři. Sestry hledaly další řešení. Nejmladší však o svém osudu rozhodla sama. Zamilovala se do mladého rytíře. Po čase se jí narodilo mrtvé dítě. Sestry dítě pochovaly a svou sestru nechaly zazdít. Za svůj krutý čin se nedočkaly ţádného štěstí a po čase zmizely, aniţ by se vědělo kam. Na hrobě dítěte rosta tráva v podobě věnce. Místu, kde bylo dítě pochováno, se začalo říkat Panenská louka. Roku 1671 zde nechal majitel panství Jan Kryštof Malovec postavit mezi čtyřmi lipami hradní kapli. 89

Blaţkův mlýn V noci se báli lidé chodit kolem Blaţkova mlýna u Jetřichovce, protoţe prý na lukách pobíhala lucerna, a tak se o původu tohoto světla vypráví pověst. Je tomu jiţ dávno, co ţil v Jetřichovci svobodník Bydlas. Byl to lakomý a závistivý člověk, ale peněz měl, ţe by jimi mohl mlat posázet. Jednou měli Jetřichovcem táhnout vojáci. Bydlas měl strach o své peníze, a tak je v noci odnesl pod olši u Blaţkova mlýna a tam je zakopal. Kdyţ vojáci odtáhli, vydal se pro peníze, ale nenašel je. V zoufalství běhal se světlem kolem potoka, aţ se na jedné olši oběsil. Od té doby prý jeho duch vychází z olše a hledá ztracené peníze.

Bolzánova studánka S naším krajem jsou spoutány i osudy významných osobností našeho národa. Jmenujme alespoň jednu z nich- velkého matematiky, filozofa, ale i zakladatele českého ochotnického divadla v Pacově Bernarda Bolzána. Na něho vzpomíná následující krátký příběh. Kdyţ se jde od těchobuzského zámku krásným údolím, přijde se do lesa, v němţ je studánka s velmi čistou vodou. Je roubená kamením a říká se jí Bolzánova.

89

Kouba S.: Mezi třemi vrchy. Pacov 1957, s. 134.

78

Vypráví se o ní, ţe majitelé Těchobuze, u nichţ byl Bolzáno hostem, měli dceru Karlinku. Ta si vyběhla jednou odpoledne do zahrady, odtud do polí a byla ta tam. To bylo nějakého hledání! Celý večer ji hledali. I v noci, ale marně. Ráno se také Bolzáno vydal s lidmi znovu Karličku do lesa hledat. Jak vešel na pokraj lesa, spatřil hledané děvčátko. Leţelo vedle studánky a spalo tak klidně jako doma v peřinkách. Lidé ji chtěli vzbudit, ale Bolzáno nedovolil. Na památku této události byla studánka pojmenována jeho jménem.

O propadlém mlýně O okolí Těchobuze se vztahuje i následující pověst. Vypráví o propadlém mlýně, který tam kdysi býval. Majitelem byl zlý mlynář, který byl široko daleko znám jako lakomec. Ač měl velké příjmy, šetřil na kaţdém a také na sobě, jen aby byl bohatší. Lidé ho neměli rádi pro jeho mamon, sluţebná pro jeho tvrdost a bezohlednost. Byli však na něm závislí, proto kaţdý raději mlčel, i kdyţ byli šizeni špatnou váhou nebo horší kvalitou mouky. Jedné neděle se vraceli lidé z kostela ve Zhoři. Šli pěšinou přes pole a lesy, vyprávěli si o novinkách ve vsi a cesta jim rychle ubíhala. Jen mlynář si nedopřál nedělního odpočinku a mlýn uţ od rána klapal. Tentokrát ne tak vesele jako jindy. Jeho hlas byl nepravidelný, smutný, jednou klapal docela pomaloučku, pak zrychlil. Mlynář marně hledal příčinu a bědoval, ţe semele méně neţ jiný den. Najednou mlýn zastavil docela. Mlynáře to tak rozčílilo, ţe hlasitě zaklel a zanadával. V tom se země třásla, několikrát se zablesklo, zahřmělo a jiţ se mlýn propadl do nesmírné hloubky i s mlynářem a jeho rodinou. Kdyţ šli lidé kolem, nemohli svým očím uvěřit, protoţe spatřili jenom malou hlubokou tůňku.

Tato pověst má i jinou podobu. Jiní tvrdí, ţe důvod propadnutí byl jiný. Mlynář zaměstnával sluţebnou a nakládal na ní stále více a více práce. Nikdy nebyl s tím, co udělala spokojen. Místo odpočinku musela pást ovce. I kdyţ měl mlynář početné stádo, při pasení byla nejšťastnější. Ovečkám se 79

svěřovala se svým trápením, kolem pobíhal vesele její kamarád ovčácký pes. Netěšila se na večer, kdy se vracela domů a hospodář ovce vţdy přepočítal a ještě láteřil, kdyţ se mu zdálo, ţe ovce nejsou dobře napasené. I dobré pasačce se jednou jedna ovečka ztratila. Běhala po okolí, volala, prosila, ale všechno bylo marné. Se strachem se vracela k mlýnu a jiţ dopředu slyšela láteření a nadávky hospodáře. Dá ji ovečku určitě draze zaplatit a ještě bude na její hlavu svolávat hromy blesky. Pomalu se vracela ke mlýnu, a kdyţ uviděla jeho střechu, řekla: “Kdyby se mlýn raději propadl, abych neslyšela ty hrozné nadávky!“ Najednou se země zachvěla, hrozný rachot jí doléhal k uším a v několika vteřinách nebylo po mlýnu ani památky. Dobrá sluţebná přišla se svým stádem k malé tůňce, která byla na místě bývalého mlýna.90

90

Tamtéž, s. 267.

80