78
V loňském roce jsme vyhlásili v pořadí již XXI. kutilskou soutěž. Uzávěrka soutěže byla stanovena na 31. leden 1991. Předpokládali jsme, že výsledky soutěže zařadíme - jako každý rok - do letního sborníku. Od poloviny loňského roku jsme hledali novou tiskárnu, což se nám koncem roku podařilo. Výrobní harmonogram se od těch předchozích podstatně liší, neboť tiskárna Naše vojsko dokáže sborník vytisknout a vyexpedovat do šesti, namísto dosavadních osmnácti týdnů. Zkrácením výrobní lhůty se podstatně zkrátily i termíny, ve kterých jsme museli připravit rukopis do tiskárny. A tak se stalo, že jsme soutěž vyhodnotit nestačili. Výsledky soutěže tedy najdete až v příštím čísle sborníku. Do soutěže se sešlo málo příspěvků a také jejich úroveň je většinou pouze průměrná. Pro vtipnost řešení a aktuálnost však jeden z nich - invalidní vozíček najdete již v tomto sborníku. x x x Využíváme této příležitosti k zodpovězení nejčastějších dotazů posledních dnů. Píšete nám, že sborníku bylo na stáncích Poštovní novinové služby málo, v prodejnách Kniha se sborník neobjevil vůbec. Důvod je nasnadě: PNS objednala poloviční množství, než v letech minulých a Knižní velkoobchod sborník neobjednal vůbec. Věříme, že se časem situace změní. Hledáme kontakty na soukromé knihkupce a trafikanty, se kterými se jistě snadněji dohodneme my i vy. Tento problém ostatně trápí většinu vydavatelů. Faktem však zůstává, že jarní sborník je již rozebrán. Další korespondence se týká expedice. Předplatitelé si stěžují, že sborník byl na stáncích PNS dříve, než v jejich poštovních schránkách. To je pravda. Důvod se pokusíme vysvětlit. Aby sborník dostali předplatitelé jako první, musela by tiskárna část nákladu expedovat přednostně a zbytek „podržet". Taková dohoda platila kdysi dávno, když sborník tiskla Severografia Ústí nad Labem. Bratislavské tiskárně se sjednaný dodací termín podařilo dodržet málokdy. Když PNS dostala výtisky před koncem čtvrtletí, většinou je „podržela" ona a naše expedice byla první. V opačném případě se to povést nemohlo, protože balení výtisků trvá týden. Tentokrát situaci ovlivnila i skutečnost, že složenky na předplatné byly vloženy až do posledního, tj. zimního sborníku. Do té doby totiž nebyla vyřešena cena. Proto i platby od vás se vracely až koncem ledna, v únoru a dostáváme je ještě nyní, kdy je sborník vyexpedován. Tato skutečnost ovlivnila i rozhodování o výši nákladu. Zdražení je velké, i když cena je nejnižší možná. Věděli jsme, že mnozí z vás si předplatné nebudou moci dovolit. Jedno s druhým znamenalo, že expedice proběhla na tři etapy tak, jak se podařilo přihrát do počítače další adresy. Věříme, že naše vysvětlení přijmete a že expedice tohoto čísla již bude téměř bez chyby. Při pročítání adresáře nabýváme dojmu, že mnohé z adres doznaly změn. Změnily se názvy ulic, mnohé z obcí povýšily a mají svou dodací poštu. Abychom zamezili ztrátám, prosíme vás o pomoc. Přečtěte si dobře adresní štítek. Chcete-li na adrese cokoli změnit, napište nám na korespondenčním lístku správné údaje hůlkovým písmem. Práci nám usnadníte, uvedete-li svoje odběratelské číslo, které je uvedeno nad jménem. První dvě čísla jsou začátkem vašeho směrovacího čísla, za lomítkem je vaše odběratelské číslo v daném poštovním uzlu. Před časem jsme zjišťovali váš zájem o kartotéku vydaných návodů. Narazili jsme tenkrát jednak na nedůvěru nadřízených, že o publikaci projevíte dostatečný zájem, jednak na katastrofální nedostatek papíru vyšší gramáže. Váš zájem byl velký, papír se však sehnat nepodařilo. Nyní je situace jiná. Papír by byl, zato ceny převelice vzrostly. Píšete nám, zlobíte se. Publikaci tohoto typu lze vytisknout až při určitém nákladu a výši nákladu nebo chcete-li zájmu - značně ovlivní cena. V tuto chvíli by byla nad poměry většiny z vás. Věříme, že se časem situace v polygrafii zlepší a my se s dluhem vůči vám vyrovnáme. V omezeném množství můžeme na dobírku zaslat některé starší sborníky a dále plánky: • Kovoobráběcí stroj (29,- Kčs) • Malý bazén s filtrací, ohřevem vody a hladinovým osvětlením (40,- Kčs) Redakce sborníku Udělej-Urob si sám Melantrichova 20, 110 00 Praha 1 telefon 26 21 27
obsah • DO DOMU A BYTU Invalidní vozík Jídelní stůl Rozkládací křeslo Úprava vysavače Lavička na pranie Domovný zvonček
2 5 7 10 11 11
• DO CHATY A ZAHRADY
Knižnice Udělej/Urob si sám svazek 78 Sestavila Ing. Milada Zoufalá Vydala Propagační tvorba družstvo umelecké činnosti a výroby Celetná 25, 110 00 Praha 1 ve spolupráci s Top Agency a. s., Za viaduktem 8, 170 00 Praha 7, v kvétnu 1991 jako svou 2. publikaci Adresa redakce Melantrichova 20,110 00 Praha 1 telefon 26 21 27 Adresa expedice Hájkova 1,130 00 Praha 3 telefon 27 93 63 Odpovědná redaktorka Milena Neužilová Grafická úprava Ing. Gabriela Karasová Návrh obálky Ing. arch. Milan Vlk Tisk Naše vojsko s. p. Vlastina 23,161 00 Praha 6 1. vydání —náklad ks 64 strany • 77 obrázků • 10,99 AA • 11,20 VA © Propagační tvorba
KČS
ISBN 80-900626 ISSN 0139-5963
Lepenková střecha Výroba atypických oken Dálkové měření teploty Intenzifikácia výroby kompostu Sušení ovoce ventilátorem Samočinné zavírání vrátek
14 15 17 18 25 26
• PRO SVÉ KONÍČKY Přístroj k léčbě magnetickým polem Tank na vyvolávání souboru fotografií Na úpravu kinofilmu Úprava převodů šestikolečka Úprava středového uložení jízdního kola
27 29 34 35 36
• PRO AUTO A MOTO Dálkové ovládání vrat Kompresorek na hustění pneumatik Univerzální stahovák
37 46 48
• STROJE A NÁSTROJE Kyslíkovodíková svářečka s velkým výkonem Strojnický nádrh Ruční vrtačka na 12 V Z praxe pro praxi Výměnný pájecí hrot
50 56 58 61 63
Kdo ji postaví, otevře dvířka klece pro jednoho z těch, kteří se v ní nedobrovolně ocitli. Vozíček, který představujeme, má velkou přednost. Lze jím zdolat překážku, jakou představují schody. Autor ho postavil pro svou ženu (váží 70 kg). Pomocí vozíku s trojkoly zdolává třicet schodů, které dělí byt od rovné ulice. Vozík je vybaven západkou, která blokuje otáčení trojkol okolo osy a potom umožňuje jízdu po rovině i přejíždění prahů. Vozík je možné přepravovat na zadních sedadlech
INVALIDNÍ VOZÍK S TROJ KOLY # Dokud jsme mladí a zdraví, těžko si představíme, jakou klecí se mohou stát čtyři zdi místnosti, kterou bez pomoci druhých nemůžeme opustit. Ochota druhých pomoci, je za určitých okolností málo platná. O problémech s vozíčky pro invalidní občany nebo dlouhodobě nemocné se toho v poslední době píše mnoho. Je dobře, že se píše, ale co naplat, stále platí, že vozíčky nejsou, jsou příliš drahé nebo nepříliš vhodné. Přinášíme konstrukci, která — i když není nejpohodlnějším řešením — je dostupná jak použitým materiálem, tak způsobem zhotovení. A co je nejdůležitější?
2
automobilu a tak je možné s nemocným navštívit i lékaře nebo místa, k nimž vede cesta s úměrným množstvím překážek. Výroba vozíku (obr. 1) je jednoduchá a nenáročná na materiál a dílenské vybavení. Většina dílů je ze dřeva, to však by mělo být zdravé a pevné (jasan, buk, dub), bez swků a prasklin. POSTUP PRÁCE Sedačku zhotovíme z latí 1 až 9. Latě obrousíme, uřízneme podle rozměrů a vyvrtáme otvory podle obr. 2. Musíme dbát, aby otvory byly kolmé k ploše latí, a proto si vrtačku upneme do stojanu. U latě 8 ponecháme konec označený kótou 50 mm delší, tj. asi 70 mm a konečnou délku upravíme až po sestavení sedačky s podvozkem, kdy již můžeme vyzkoušet kinematiku podpěry. Otvor 0 7 mm v prkénku 9 sedačky pro průchod ovládacího táhla 14 (obr. 7) vyvrtáme až při montáži západky blokování trojkol. Kostru sedačky sestavíme a spojíme šrouby a maticemi M6 podle obr. 2. Při sestavování si do otvorů 0 18 mm v lati 1 a 2 zasuneme hřídel 20. Sestavenou kostru ještě zavětrujeme dráty 19, jejichž konce rozklepeme kladivem a do zploštělých konců vyvrtáme otvory 0 6,1 mm pro upevňovací šrouby. Po zavětrování konstrukce sestavíme zajišťovací mechanismus. Páky 16 a 17 zhotovíme z pásové oceli 25 x 5 mm. Ohyby u tak tlustého materiálu jsou obtížné,
a proto bude lépe, když místo ohnutí součást svaříme (obr. 5). Horní páka 16 má levé a pravé provedení. Otvor 0 6,2 mm, do kterého bude upevněno ovládací táhlo 14, vyvrtáme jen do pravé páky (orientováno ve směru jízdy vpřed). Kolík 0 8 mm v dolní páce 17 zajistíme po zašroubování důlčíkem. Zajišťovací mechanismus sestavíme a upevníme na kostru podle obr. 4. Hřídelku 18, kterou na obou koncích opatříme závitem M8, našroubujeme do otvorů M8 v pákách 16. Pevnou polohu pák na hřídelce zajistíme kontramaticemi z vnější strany. Dolní páky 17 upravíme z vnější strany závěsů podpory 7 společnými šrouby. Páky 16 a 17 spojíme táhly 15, na jejichž horní konce nasuneme pružiny 22. Vyzkoušíme, jestli se propojená páková soustava pohybuje lehce bez velkého tření. Páky zvedneme a pak pustíme. Je-li vše v pořádku, musí samy vlastní hmotností spadnout dolů. K pravé páce přiložíme ovládací táhlo 14 a označíme si na sedačce místo, kam vyvrtáme otvor 0 7 mm pro průchod táhla (obr. 1 a 7). Potom otvor vyvrtáme, táhlo protáhneme (otvor vyvrtáme raději větší) a dolní konec táhla upevníme k pravé páce 16 maticí M6 (obr. 4). Trojkola podvozku jsou upevněna na discích, které zhotovíme svařením ramen 10, kotouče 11 a náboje 12 (obr. 3). Kolečka 23 koupíme hotová a podle jejich vnitřního otvoru zhotovíme upevňovací čepy 24. V prototypu jsou použita kolečka 0 160 mm s pryžovými obroučkami. Tento typ je nejvhodnější a bývá k dostání v prodejnách Technomat nebo v železářstvích. Můžeme použít i kolečka jiného typu (popř. i dřevěná), musíme však dodržet vnější 0 160 mm, protože tyto rozměry jsou vhodné pro běžný modul schodů a jim jsou také přizpůsobeny ostatní rozměry konstrukce (podpěry atp.). Část čepu 24, kterou zašroubujeme do ramena 10, by neměla mít menší průměr než M12. Kolečka upevníme na ramena disku čepem 24 s distanční podložkou a kontramaticí s podložkou z vnější strany (obr. 3). Do otvorů 0 18 mm v poz. 1 a 2 kostry sedačky zasuneme hřídel kol 20. Na něj nasuneme podložky a kompletní trojkola. Z vnější strany přiložíme další podložky a označíme si místo, kde vyvrtáme otvory pro závlačky 0 4 mm. Vyzkoušíme
3
4
Rozpiska materiálu
funkcí zajišfovacího mechanismu. Páky 17 v dolní poloze zajistí horní rameno trojkola proti pohybu okolo hřídele 20 (obr. 8A). Pružné spojení pákového mechanismu usnadňuje zajištění trojkol i v případě, že nejsou stejně natočena a páka 17 u některého z nich dosedne na horní plošku ramena 10. Vykloněním sedačky vpřed nebo vzad zaskočí tlakem pružiny 22 páka 17 do dolní polohy a kola se nemohou protáčet (obr. 8A).
S takto zajištěnými troj koly můžeme jet po rovině, nebo přejíždět práh a nižší výstupky. Pro delší sezení v takto zajištěném vozíku není sedačka dost stabilní. Proto k závěsům 7 upevníme podpěru 6 a 8, kterou zavětrujeme podobně jako sedačku dvěma dráty 19 (obr. 1). Při jízdě je podpěra zvednutá v horní poloze (obr. 8A) a při stání spustíme podpěru dolů a zapřeme příčkou 6 pod zadní příčku sedačky 4.. Sedačku při tom naklo-
JÍDELNÍ STŮL S VNITŘNÍM ÚLOŽNÝM PROSTOREM # Velký stůl, okolo kterého se pohodlné sesedne více lidí, se obtížně shání. Přinášíme proto návod na zhotovení stolu rozměrů 1 x 2 metry. Jeho konstrukce je volena tak, aby byla materiálově i výrobně dostupná a přitom dostatečně pevná a stabilní (obr. 1.) Další výhodou tohoto konstrukčního systému je i to, že pod středními odnimatelnými deskami je poměrně velký odkládací prostor rozdělený na tři části. Do tohoto
prostoru se vejde celá řada potřeb pro stolování (příbory, talíře, hrnečky ap.). Záleží pak jen na nás, zda vnitřní prostor při jídle ponecháme zakrytý deskami, nebo obě desky vysuneme tak, aby střední prostor zůstal volný pro umístění například ohřívače jídla, opékače topinek a podobně. Obě krycí desky můžeme také odstranit úplně a pro různé stolovací potřeby využít celý vnitřní prostor. Materiál volíme podle toho, jaký
níme poněkud dopředu. Zaklesnutá podpěra podstatně zlepší stabilitu vozíku pro delší sezení (na obr. 8B je poloha zaklesnuté podpěry zakreslena přerušovanou čarou). Jízda vzhůru po schodech je umožněna, jestliže tahem za táhlo 14 odjistíme trojkola. Na pravé lati opěradla 1 si označíme místo, kam dosahuje zahnutý konec táhla při odjištěné poloze. Do tohoto místa zašroubujeme vrut nebo háček, na který táhlo zavěsíme, abychom jej nemuseli stále držet v odjištěné poloze. Tahem vzhůru a skloněním vozíku dozadu se trojkola začnou odvalovat po schodech a umožní nám plynulou jízdu. Při naklonění vozíku dozadu se veliká část hmotnosti nemocného přenáší na trojkola a tak tento úkon nevyžaduje tolik síly, kolik bychom předpokládali. Při jízdě dolů vozík pomalu spouštíme. Vozík si můžeme doplnit brzdou na dvě kolečka, jaká bývá u dětských kočárků. Tím se ještě zlepší stabilita zaparkovaného vozíku, zvláště stojíme-li na skloněném terénu. Dřevěné části vozíku pečlivě obrousíme jemným smirkovým papírem, napustíme fermeží a opatříme nejméně dvěma nátěry syntetickou barvou. Také kovové části vozíku opatříme ochranným nátěrem. Třecí plochy podvozku namažeme tukem. Na latě 1 upevníme hřebíčky opěradlo 25 z textilu na lehátka. JAROSLAV ČERMÁK vzhled stolu se hodí -k našemu interiéru. Pokud si přejeme vzhled přírodního dřeva, použijeme překližku nebo tenčí laťovku s tím, že hotový výrobek nalakujeme bezbarvým lakem. Stačí-li nám jen stůl nalakovaný vhodnou barvou, můžeme použít dřevotřískové desky. Nejprve vyrobíme obě nohy stolu podle obr. 2. Tvoří je rám ze smrkových prken 20 x 80 mm, které spojujeme na tupo. Styčná místa natřeme lepidlem a spojení ještě zajistíme dvěma vruty 3,5 x 60 mm. Hotový rám z obou stran potáhneme dřevotřískovou deskou (popř. překližkou) 10 mm tlustou. Desky přibijeme kolárskymi hřebíčky (se zápustnou hlavou) 30 mm dlouhými. Stolní desku zhotovíme podobně podle obr. 3. Nejprve slepíme a sešroubujeme obvodový rám z prken 20 x 80 mm. Střední podélné výztuhy se skládají každá ze tří částí. To proto, aby mezi nimi
5
STŘEDNÍ ČÁST - 2 ks PŘEKLIŽKA
Obr. 1
Obr. 4
6
vznikla mezera 100 mm široká pro nohy. V opačném směru je umístíme tak, aby po přibití obou krajních dřevotřískových či překližkových pásů byly kryty jen z poloviny své tloušťky. Na vyčnívající druhou půlku výztuh uložíme střední krytové desky. Stolní desku obrátíme a položíme na rovnou plochu. Do mezer v podélných výztuhách vložíme obě nohy a přišroubujeme je z každé strany čtyřmi vruty 0 3,5 x 60 mm (obr. 4). Po té přibijeme na spodní stranu stolní desky tři krycí dřevotřískové desky. Zbývá ještě přibít na čelní strany noh krytí z dřevotřískových nebo překližkových pásů. Abychom mohli se středními krycími deskami lépe manipulovat, vyvrtáme na obou koncích otvory 0 25 mm. Tím je stůl hotový a zbývá jen pečlivá povrchová úprava. ST
ROZKLÁDACÍ KŘESLO S ÚLOŽNÝM PROSTOREM # V panelových domech jsou problémy s umístěním lůžek v malých pokojích pro děti. Nechtělo se mi řešit situaci stavbou paland, protože pro větší děti jsou již nevhodné a tak jsem zhotovil dvě rozkládací křesla. Po rozložení a vytažení slouží křesla jako pohodlná lůžka rozměrů 780 x 1900 mm,
přičemž vnitřní prostor 0,117 m3 je dostatečně velký pro uložení lůžkovin. Křeslo se skládá ze základní kostry 1, ve které je na pianovém závěsu připevněn sklopný vnitřní rošt 4, pod nímž je úložný prostor na lůžkoviny. K přední příčce kostry je pak na dalším pianovém
závěsu připojen vnější sklopný rošt 2, z něhož se vysouvá přední výsuvná část 3. POSTUP PRÁCE Základní kostru 1 tvoří dřevotřískové bočnice, které jsou mezi sebou propojeny přední, zadní a vrchní dřevotřískovou deskou a čtyřmi nosnými prkny. Navíc jsou bočnice propojeny pěti prkénky 50 x 10 mm, které spolu se sololitem tvoří dno. Tyto propojovací prvky jsou na obr. 1 znázorněny barevně. Nejprve vyřízneme z dřevotřískové desky tlusté minimálně 18 mm bočnice, na které si pečlivé narýsujeme všechny potřebné otvory pro jejich propojení, tj. pro
7
CELKOVÁ ŠÍŘKA KŘESLA JE 830 mm
Obr. 1
8
Obr. 2
9
vruty a pro kolíky. Při sestavování základní kostry je dobré mít k ruce pomocníky. Bočnice nejprve spojíme pomocnými montážními vruty (stačí dva až tři vruty) s přední, zadní a horní deskou. Potom podle obr. 1 vložíme vnitřní propojovací prkna a stáhneme vruty 5 x 60 mm. Před sestavením natřeme čela propojovacích prvků vhodným dispersríím lepidlem (Herkules, Disperkol apod.). Dále postupujeme tak, že vždy střídavě používáme kolíkový (0 8 mm) a šroubový spoj (vrut 5 x 60 mm). Vzdálenost mezi kolíky a vruty je zhruba 5 až 6 cm. Spoje řádně dotahujeme. Po sestavení této základní kostry ještě připevníme podél vnitřních stěn bočnic dvě lišty (cca 30 x 20 mm) pomocí vrutů se zapuštěnou hlavou. Slouží jako opěrky pro vnitřní sklopný rošt 4. Tím máme v podstatě hlavní kostru hotovou. Sklopný venkovní rošt 2 se skládá ze šesti prken vzadu spojených příčným hranolkem a vepředu čelní deskou (obr. 2). Jednotlivá prkna zkrátíme na potřebnou míru a pak do jejich podélných hran vyřízneme drážky pro péra (viz det. D) a zadní konce prken opatříme čepy. Do drážek vlepíme
ÚPRAVA VYSAVAČE ETA 2400 # Patříte mezi ty, kteří marně shánějí sáčky — pytlíky s patkou do vysavače ETA 2400? Menší úprava, kterou přinášíme, umožní používat obyčejné otevřené sáčky, které jsou většinou běžně k dostání a navíc mnohem levnější. Úprava je snadno aplikovatelná i na jiné vysavače podobné konstrukce. Úprava je velmi jednoduchá a netýká se vlastního vysavače 1, takže neztrácíme případnou záruku. Do víka 5 vysavače, tedy do vstupního otvoru vzduchu vsuneme novodurovou trubku 4 vnějšího průměru 50 mm a délky asi 160 mm. Aby byla trubka v otvoru těsně zalícována, omotáme ji v jedné třetině samolepicí páskou. Z plastové láhve od čisticího
10
pera uříznutá z překližky 5 mm tlusté. Nesmíme však zapomenout na to, že do dvou krajních prken pera nezalepujeme a dále na to, že pera musí končit již u čepů. Čepy prken zalepíme do dlabu v zadním příčném hranolu. Čelní dřevotřískovou desku připevníme pomocí kolíků a vrutů. Každé prkno dvěma kolíky a jedním vrutem. Styčné plochy natřeme lepidlem. Výsuvnou část 3 zhotovíme ze stejných prken jako sklopný rošt 2. Rozdíl je jen v tom, že do drážek nezalepujeme pera (obr. 2, det. E). Vzadu zůstávají prkna volná, v přední části je spojíme čelní dřevotřískovou deskou. Aby spojení bylo pevné, vyřízneme v čelní desce pro prkna otvory shodné s rozměry prken. Otvory zhotovíme spíše menší a prkna do nich narazíme (po předchozím natření lepidlem). Vnitřní sklopný rošt 4 sestavíme podle obr. 1. Příčné latě spojíme s oběma podélnými pomocí čepů a dlabu a lepidla. Všechny otvory, které jsme vrtali pro spojování bočnic, zatmelíme dřevoplastem nebo plastalem, necháme zaschnout a přebrousíme. Celý postup podle potřeby i vícekráte opakujeme tak, aby byl po-
vrch bočnic hladký, připravený pro další povrchovou úpravu. Tou může být tapetování nebo nástřik či nátěr barvou. Hrany dřevotřísky (na řezu) též nejprve zatmelíme a přebrousíme. Po dokončení povrchové úpravy připevníme nejprve pomocí pianového závěsu vnitřní sklopný rošt 4 do základní kostry. Pak pomocí dalšího pianového závěsu připevníme vnější sklopný rošt 2, do něhož zasuneme výsuvnou část 3. Křeslo rozložíme tak, že vnější skopný rošt 2 otočíme a výsuvnou část 3 vysuneme tak, aby vzniklo lůžko 1900 mm dlouhé. Označíme si vzájemnou polohu výsuvné a sklopné části a díly opatříme dorazem a zarážkou. Ke sklopnému roštu připevníme ze spodní strany doraz. Tvoří ho pásek z ploché oceli, který spojuje dvě střední prkna. Ke střednímu prknu výsuvné části, které mezi nimi prochází, připevníme zarážku z úhelníku. K připevnění dorazu i zarážky stačí vruty 2 x 1 0 mm. Nakonec ještě vyřízneme matrace z molitanu 100 mm tlustého a potáhneme je vhodnou potahovou látkou.
prostředku PUR (nebo jiných chemikálií, používaných v domácnosti) vyřízneme prstenec 3, který navlékneme na hrdlo obyčejného sáčku. Sáček nasuneme na trubku
4 vyčnívající z víka a převlékneme prstencem 3. Víko se sáčkem nasadíme do vysavače a úklid může začít. ARNOŠT PAVLÍK
ZDENĚK POSPÍŠIL
LAVIČKA NA PRANIE # V každej domácnosti sa okrem prania bielizne v práčke, perie aj ručne. Na uľahčenie prania košiel, blúzok, nohavíc a kobercov poslúži jednoduchá lavička. Umožňuje pohodlné čistenie najmä golierov košiel, nohavíc, kedy znečistenie odstraňujeme pomocou kefky alebo špongie.
Lavička sa skladá z dosky 1, na ktorú pomocou kolíkov a lepidla na drevo pripojíme dve stojky 2. Doska lavičky je naklonená pod uhlom 10°, aby voda pri praní stekala späť do vane. Stojky sú vyrezané podľa profilu boku vane, na ktorý kladieme lavičku. Profil boku vane nakreslíme na tvrší papier, vystrihneme nožnicami a po odskúšaní na vani prekreslíme na dosku. Ak potrebujeme, aby lavička zaberala čo najmenej miesta, pripevníme stojky k doske pomocou klavírových závesov. V tomto prípade zabezpečíme pri praní stojky zarážkou proti sklopeniu. Pri praní
dobre poslúži aj jednoduchá palica 3 opatrená na koncoch osadením proti otáčaniu. Používa sa na zavesenie opranej bielizne pred plákaním. ING. PETER SVITKO
PROFIL PODĽA VANE
DOMOVÝ ZVONČEK S HLASOM DROZDÍKA # Ponúkame jednoduchý návod na zhotovenie domového zvončeka. Pravdu povediac, zariadenie samo o sebe nijaké zlepšenie neprináša, dalo by sa povedať, zvonček ako zvonček. Niekomu však urobí radosť, iný sa zase týmto spôsobom odlíši od zvončeku suseda. Šancu má každý, pretože inštaláciu zvládne aj začiatočník. Musí mať však trpezlivosť a musí byť tiež ochotný utratiť za potrebné súčiastky asi sto korún.
Zvonček vydáva dostatočne silné pískavé zvuky, pripomínajúce spev drozda. Je konštruovaný na napätie 3, 5, 8 a 11 V. Elektrické súčiastky sú dimenzované pre zdvojovač na napätie 35 V. Popísaný prototyp je ustavený na napätie 8 V. Pri zmene striedavého vstupného napätia je nutná zmena kondenzátora C4. Zvláštnosť elektrického zapojenia je v tom, že obvod pracuje s presycovaním jadra transfor-
mátora. Do cievky sa vkladajú El pliešky v maximálnom počte osem kusov. Postavil som viacero variácií „drozdohvizdu" s reproduktormi od 0,6 W do 3 W. Nazdávam sa, že ten, ktorý ponúkam, je optimálny, zvukovo najkrajší a najľahšie zostaviteľný. Ku kmitajúcemu obvodu zvončeka možno pripojiť i väčší reproduktor pri dodržaní impedancie 6 až 25 Ohmov. V tom prípade treba použiť i väčšiu skrinku. POSTUP PRÁCE Najprv si zhotovíme transformátor. Použijeme cievku z transformátorového prijímača, ktorej vnútorný priestor je určený pre pliešky El 8x8 mm. Pliešky však môžeme použiť akékoľvek. Najskôr navinieme primárne vinutie 1 a 2 — vinieme samostatne
11
PRÍVOD
Mechanická zostava zvončeka
12
dvakrát 215 závitov drôtom 0 0,1 mm. Potom navinieme sekundárne vinutie 3, a to 30—100 závitov drôtom 0 0,2 mm. Celý zvonček zapojíme na doske plošných spojov. Cievku transformátora prichytíme k plošnému spoju povrázkom tak, aby sa pliešky El dali voľne vkladať a vyberať. Zvonček oživíme ešte
zapojený, okamžite sa rozkmitá. Trimrom R3 nastavíme potrebný tón a ak je potrebné, vymeníme kondenzátor C4 alebo vložíme viac plieškov El. Ak je všetko v poriadku, zviažeme transformátorové pliešky motúzikom tak, aby se nemohli uvoľniť a pliešky spolu s motúzom zatrieme acetonovým bezfarebným lakom. Plošný spoj
svorkovnice 4, dva otvory 0 2,5 mm pre prívodné vodiče k plošnému spoju, tri otvory 0 3 mm pre vyrovnávanie atmosférického tlaku pri zatváraní viečkom a dva otvory 0 3,2 mm pre upevnenie úchytnej dosky 3, ktorá slúži na pripevnenie celého zariadenia na múr. Do viečka 2 vyvŕtame otvory 0 4,2 mm pre reproduktor 7
Schéma elektrického zapojenia (hore vpravo) a plošný spoj (hore vľavo zo strany súčiastok, dole v meradle 1:1 zo strany medi)
Použité súčiastky
skôr, ako ho uložíme do krytu. Do cievky vložíme dva až tri pliešky El, na reproduktor položíme tlmiacu vrstvu molitanu hrubého 4 mm a pripojíme napájacie striedavé napätie 8 V z transformátora zvončeka. Ak je zvonček správne
zatrieme kolofóniovým lakom. Ako kryt použijeme nádobku z lepidla na tapety Taplep extra. Rozmerom tejto nádobky zodpovedá aj priemer 105 mm plošného spoja. Do nádobky 1 vyvŕtame otvor pre pripevnenie lámacej
a ďalšie dva otvory 0 4,2 mm, ktoré zavŕtame spoločne s plošným spojom 5. Do týchto otvorov vložíme t skrutky M4 x 45 mm a nasunieme na ne dištančné stípčeky, ktorých dĺžku prispôsobíme reproduktoru. Medzi stípčeky vložíme reproduktor, na skrutky nasunieme hotový plošný spoj a všetko zabezpečíme maticami. Vodiče od plošného spoja vsunieme do otvorov za svorkovnicou 4 a z tejto strany ich ku svorkovnici pripojíme. Predtým však nasunieme viečko 2 na nádobku 1. Oba diely nie je nutné zoskrutkovať, viečko drží na nádobke dostatočne pevne. Nakoniec nalepíme pred reproduktor 4 mm hrubý molitan 8, ktorý vystrihneme do priemeru 83 mm. Použijeme lepidlo Chemoprén 25, ktoré nanesieme len pri okrajoch. Podľa potreby môžeme molitan zafarbiť. EMIL OVÁDEK
13
do chaty a zahrady # Máme-li venkovskou chalupu s nerovnou střechou a nechceme-li porušit její ráz, vznikají s opravou problémy. Abychom se obešli bez řemeslníků a tím ušetřili peníze, přichází v úvahu jako krytina jen lepenka.
LEPENKOVÁ STŘECHA POSTUP PRÁCE Na pokrytí střechy použijeme lepenku, kterou lze svářet teplem. Sváříme benzínovou lampou. Protože pracujeme s otevřeným ohněm, musíme si uvědomit všechna nebezpečí s tím spojená. Jednotlivé lepenkové pásy po-
kládáme od hřebene dolů s přesahem 7 cm. Přesahující části pásů přibijeme hřebíky (tzv. lepeňáky) a pak tento přesah zakryjeme lepenkovým páskem 12 cm širokým. Celou délku spojovacího pásku svineme do kotouče a pásek postupně přivařujeme po částech asi 20 až 30 cm dlouhých. Po navaření okraje pásků zarovnáme malířskou štětkou, přičemž samotný lepenkový pás přitom chráníme naplocho přiloženou stěrkou. Boční okřídlí střechy vytvoříme tak, že první lepenkový pás na straně zahneme a přibijeme hřebíky. Okřídlí pak zdvojíme navaře-
BOČNÍ OKŘÍDLÍ STŘECHY
SPODNÍ OKŘÍDLÍ
14
ním pásků těsně vedle sebe. Šířku pásků volíme 12 až 13 cm podle tvaru okřídlí (rovné, lomené ap.). Po svaření všech pásků začistíme okraje stěrkou a spodní okraj zařízneme do roviny. U spodního okřídlí lepenkové pásy necháme volné, nepřibíjíme je. V celé šířce střechy spodní okraje pásu zarovnáme do roviny a ze spodní strany přibijeme pásek lepenky. Volné konce pásů a pásku pak svaříme buď po celé šířce bez přerušení nebo tak, že okraj spodního pásku nařežeme na díly, které postupně zalamujeme a přivařujeme. Hotovou střechu natřeme asfaltohliníkovou barvou (např. Renolastem). Protože pracujeme s otevřeným ohněm, musíme zajistit pracoviště proti vzniku požáru. ANTONÍN FAJMON
VÝROBA OKEN ATYPICKÝCH ROZMĚRŮ # Při opravě rodičovského stavení jsem musel původní, rozpadávající se okna, nahradit novými. Prodávaná typizovaná okna nepřicházela v úvahu nejen pro naprosto nevyhovující rozměry, které by si vynutily zbytečnou vícepráci, ale také proto, že mi záleží na vzhledu domku. Moderní okna by mu uškodila. Nejsem tak bohatý, abych mohl nová okna objednat na zakázku a tak jsem se pustil do práce sám. Klasická technologie předpokládá dobře vybavenou truhlářskou dílnu a kvalitní, dobře vyschlé a vybrané řezivo. Dílnou tohoto typu se pochlubit nemohu, proto jsem zvolil výrobní technologii lepených oken, která umožňuje skutečné kutilským způsobem se základním vybavením a z běžně dostupných coulových prken vyrobit okna profesionálního vzhledu. Technologie lepení ' se velmi osvědčila, okna slouží na exponovaném místě již několik let. Každé okenní křídlo je sestaveno ze čtyř dílů tak, jak je běžné. Jednotlivé díly však nejsou z masivního hranolu, ale slepené ze dvou předem tvarovaných latí. Přibude lepení latí, odpadá však pracné dlabání Či pro běžného kutila nedostupné frézovaní spojů a profilu hranolů. Každý spoj je
totiž možno velmi přesně připravit předem dvěma řezy. Tvar konců jednotlivých latí je patrný z detailů na výkresu. Všechny tvary lze vyrobit na kotoučové pile 0 200 mm s možností nastavení hloubky řezu a šikmého sklopení stolu. Při troše trpělivosti i na kotoučové pile soupravy Combi. Místo pracného zadlabávání závěsu a dalšího kování speciálním křížovým dlátem, které navíc není k sehnání, je možno závěsy zapus- Vycházíme z daných rozměrů tit běžným dlátem a upevnit jedno- okenního otvoru, postupujeme do duše a rychle ještě před slepením středu okna. Pro usnadnění orienlatí. tace pak ještě nakreslíme svislý Jako vstupní materiál pro okenní řez, případně detaily jednotlivých křídla potřebujeme latě 20 spojů. Z náčrtu pak můžeme odex 45 mm a 20 x 35 mm v délkách číst celkové délky jednotlivých latí. podle výšky a šířky okna. Takové Připravíme si polotovary jednotlilatě je možno vyříznout i z velmi vých latí v potřebných délkách. nekvalitních prken. Při výběru poVšechny latě mají tloušťky 20 mm, třebných délek lze odstranit všech- získáme je ohoblováním a rozřena vadná místa — vyhnout se záním coulových prken. Polotovary velkým sukům, vadným okrajům hned očíslujeme shodně s náčra prasklinám. Pečlivým složením tem. Podle náčrtu pak na kotoučoa lepením odstraníme kroucení vé pile s nastaveným podélným okenních křídel. pravítkem vyřízneme tvar spojů. Nejprve řez do poloviny tloušťky Rám je možné vyrobit pro jednolatě, pak nastojato odřízneme neduché či dvojité špaletové okno potřebnou část. Pokud by se někoobdobným způsobem. mu zdála výroba spojů složitá, je POSTUP PRÁCE možné provést jednoduché přeNejprve si rozkreslíme vodorov- plátování bez čepů. Pak vyřízneme ný řez celým oknem včetně rámu. profil latí, tj. zkosení a zářez pro
15
ROHOVÉ SPOJE SVISLA LAŤ VODOROVNÁ LAŤ
OTVÍRÁNÍ
sklo. V místě závěsů pak na lať obkreslíme závěs, dlátem jej zapustíme do roviny latě a přišroubujeme. Z připravených tvarovaných latí slepíme dvojice pro jednotlivé díly oken. Lepíme jakýmkoli vodovzdorným lepidlem bez obsahu vody (např. ChS Epoxy 1200), to proto, aby působením vlhkosti spoj nepovolil. Latě potřené slabou vrstvou
16
lepidla pečlivě složíme k sobě a stáhneme svérkami. Po zaschnutí máme pro každé okenní křídlo čtyři díly, na jejich koncích jsou připraveny dvojité čepové spoje. Nyní na rovné ploše sesadíme okenní křídla a pro zajištění pravoúhlosti přeměříme úhlopříčky. Lepené spoje v rozích zajistíme křížovými okenními hřeby. Po zaschnutí, začištění spojů
a prebroušení již zbývá jen upevnit odkapní plech na venkovní straně a okno zasklít. Rám vyrobíme obdobným způsobem, v rozích na rybinové spoje. Závěsy do rámů zapustíme před sesazením nebo pro ně vyřízneme zářez kotoučovou pilou místo dlabání. Pro zavírání pak upevníme okenní obrtlíky nebo olivy. JAN FRIDRICHOVSKÝ
DÁLKOVÉ MĚŘENÍ TEPLOTY # Na to, abychom mohli pohodlně zjistit teplotu ve skleníku, fóliovníku či venkovním sklípku, případně měřit teplotu ve vytápěných místnostech z jednoho místa, nám dobře poslouží dálkový teploměr s rozsahem od mínus 10 °C do 50 °C. Předpokladem však je, aby venkovní objekty nebyly příliš vzdálené od domu. Dálkový teploměr se skládá z měřidla teploty zapojeného ve Wheatstonově můstku a z jednoduchého stabilizátoru napětí. Jako čidla měřené teploty použijeme termistor, který umístíme na místě měření teploty, můstek pak na místě vyhodnocení. Vhodné jsou termistory s jmenovitým odporem (odpor při 20 °C) několik kiloohmů (např. perličkové, typu 11 NR 15). Na měřidlu čteme v závislosti na teplotě termistoru velikost protékajícího proudu. Vytvoříme-li si na měřidlu novou stupnici — můžeme číst teplotu přímo ve stupních Celsia. Jako měřidla teploty použijeme mikroampérmetr MP 120 s rozsahem do 100 n A. Tento typ měřícího přístroje je dosti velký a umožňuje číst teplotu z povzdálí. Jako ochrana proti přepólování měřidla slouží dioda D2. Na predradný odpor měřidla použijeme potenciometr R5, stačí však jen odpor asi 22 Kfi. Stabilizátor napětí tvoří odpor R1 v sérii se Zenerovou diodou D1 zapojenou v závěrném stavu. Zdrojem proudu je plochá baterie s napětím 4,5 V. Zapojení provedeme podle obr. 1 pomocí plošných spojů nebo na pertinaxovou destičku s pájecími očky. Při uvádění můstku do chodu
nastavíme predradný odpor měřidla, tj. potenciometr R5 na největší odpor. Pokud si nejsme jisti správností zapojení R5, provedeme zkoušku zkoušečkou. Potenciometr R4 nastavíme asi na poloviční hodnotu. Pokud jsme provedli správně zapojení, ukáže nám ručička měřidla určitou hodnotu. Seřizování začneme nejdříve se stanovením 0 °C. Do vody s kousky ledu vložíme termistor a můstek seřídíme tak, aby ručička mikroampérmetru M ukazovala 80 n A. Snažíme se nejdříve vyvážit můstek potenciometrem R4, nelze-li tak učinit, potom nepatrně zmen-
šíme odpor potenciometrem R5. Takto jednou nastavenými potenciometry už nebudeme pohybovat. Doleva nám ručička bude ukazovat stoupající teplotu, doprava teplotu klesající. Můžeme tak využít celý rozsah stupnice mikroampérmetru, což činí při 100 dílkové stupnici tiA asi přes 60 °C měřeného
Použité součástky 4,5 V
17
rozsahu. Protože při tak velkém rozsahu (přes 60 stupňů) nenf nová stupnice přesně lineární, musíme učinit více měření pomocí teploměru, kterým zaměříme teplotu termistoru. Čím více měření v rozsahu stupnice provedeme, tím přesnější bude nová stupnice měřidla. Budeme-li chtít měřidlo používat i k jiným účelům, musíme novou stupnici uspořádat tak, aby nezakryla stupnici původní, anebo používat převodní tabulku. Vodič s termistorem spojíme pomocí lustrové svorky. Termistor zavěsíme v místě, kde se nemůže poškodit. Pro delší vedení od termistoru k můstku použijeme měděný dvojvodič většího průřezu. Na připojení ploché baterie je
vhodné použít krokosvorky. K měření teploty na více místech použijeme stejné termistory se stejným odporem a měřidlo umístíme tak, aby vedení k termistorům byla stejně dlouhá. Zapojení do můstků provedeme pomocí přepínačů. Zařízení umístíme do schránky z překližky 6 mm tlusté, jejíž vnitřní šířka má být 150 mm, výška 130 mm a hloubka 160 mm. Překližku slepíme a spojení zajistíme hřebíčky. Z přední strany zařízení uzavřeme měřidlem, ze zadní strany je ponecháme volné, protože je přistavíme ke zdi. Do jedné stěny schránky umístíme oba potenciometry R4 a R5 a spínač S, na druhou stěnu svorky s vodičem vedoucím k termistoru Te. Schrán-
INTENZIFIKÁCIA VÝROBY KOMPOSTU # Vypestovať dobrú zeleninu je snahou každého záhradkára. Ak sa však chceme vyhnúť nadmernému používaniu umelých hnojív, neobídeme sa bez kvalitného kompostu. Tradičným spôsobom získame kompost za dva až tri roky. Jeho výrobu môžeme urýchliť posekáním najrôznejších odpadkov na drobné kúsky, uskladnením vloženého materiálu za prístupu vzduchu (pri dodržaní správnej vlhkosti a čo najvyššej teploty), ako aj zabezpečením pohybu — t. j. pre-
18
kladaním — použitého materiálu. V zborníku USS č. 66 bola uverejnená konštrukcia rýchlokompostéru — jeho obsah mi však pripadal malý a tak som zvolil drevenú konštrukciu, samozrejme väčších rozmerov. Na posekanie odpadu som si skonštruoval a zhotovil sekačku, ktorou je možné sekať všetky druhy bežných odpadkov z domácnosti i zo záhrady, vrátane konárov stromov do priemeru 10—12 cm. Sekačka sa dá využiť aj na sekanie krmiva pre
ku s teploměrem uložíme na podpěru ohnutou z hliníkového plechu, kterou upevníme do zdi dvěma vruty zašroubovanými do hmoždinek. Budeme-li měřit pouze teplotu ve skleníku, zajímají nás jen nízké a vysoké teploty. Stačí pak měřidlo menší a na stupnici si vyznačíme jen extrémní hodnoty, které nás nejvíce zajímají. Plochá baterie vystačí na jeden rok, pak je nutné ji vyměnit. Po několika letech provozu se vlivem stárnutí termistorů projeví na měřidle malá odchylka. Zařízení buď nově seřídíme, nebo si vypracujeme převodní tabulku. ING. VLADIMÍR KRÁL hydinu a domáce zvieratá, resp. — po úprave výstupnej časti — aj na šrotovanie obilia. SEKAČKA ODPADU Sekačka pozostáva z rúry, zhotovenej z oceľového plechu. V spodnej časti je uchytená oceľová kruhová platňa, ktorá nesie vretenník. Náhon vretenníka je od elektrického trojfázového motora. Na hriadeli vretenníka sú uchytené vyhadzovacie lopatky a nožový sekací mechanizmus. Ten je dvojstupňový, horná časť slúži na hrubé a dolná na jemné sekanie. Vretenník je uložený vo dvoch guľkových ložiskách, dvojradových (s kosoúhlým stykom), ktoré sú od sekacej strany oddelené gufferom. Materiál sa ukladá zvrchu, pričom posekaný je potom vyhadzovaný lopatkami cez vyprazdňovací otvor v stene sekačky do príprave-
19
20
Rozpis materiálu
nej nádoby. Sekacie nože majú ostrie po oboch stranách, čo umožňuje — po otupení jednej strany — zmenou smeru otáčok motora použiť stranu druhú. Sekacie nože (rovnakého rozmeru ako nože používané pri lištových sekačkách na trávu) majú taký sklon, aby bolo zabezpečené plynulé vťahovanie materiálu do priestoru sekania. Sekací bubon je umiestnený na podvozku trubkovej konštrukcie s dvoma kolieskami, čo umožňuje sekačku lahko prevážať. Elektrický motor je opatrený prepínačom smeru otáčok (reverzným prepínačom). Výhoda takéhoto zapojenia — okrem už spomenutej možnosti využitia ostria oboch strán sekacích nožov — spočíva aj v tom, že pri upchatí sekačky, ku ktorému môže dôjsť nevhodným dávkovaním mokrého materiálu (trávy a pod.), je možné zmenou smeru otáčok upchaté sekacie nože uvoľniť. Ako ochrana proti zraneniu pri prípadnom vymrštení cudzieho telesa (např. kameňa) slúži jednak gumová manžeta v násypke, jednak pomerne značná výška sekacej komory. Pri práci odporúčame používať ochranné okuliare. Výrobu sekačky (obr. 1) je vhodné začať rotačnými dielmi, ktoré si vysústružíme alebo dáme vysústružiť podľa obr. 2, 3 a 4. Do nosného telesa 9 vyvŕtame po vysústružení osem otvorov 0 16 mm po 45° a štyri otvory 0 7 mm po 90°. šesť otvorov po 60° so závitom M8 vyvŕtame spoločne s dielmi 7 a 12 až po ich zhotovení. Zostáva ešte vyvŕtať tri otvory so závitmi M10 pre skrutky 26, ktorými je uchytený držiak motora 14. To urobíme pri konečnej montáži. Tieto závity nie sú na obr. 3 zakreslené, pretože ich poloha závisí od veľkosti použitého motora a od dfžky klinových remeňov. Do spodného telesa 10 vyvŕtame otvor 0 6 mm so závitom M12 x 1,5 mm pre mastenicu 35. Osem otvorov so závitmi M6 (4+4) vyvŕtame spoločne s nosným telesom 9 a viečkom 11. Do vysústruženého viečka 11 vyvŕtame štyri otvory 0 7 mm po 90° so zapuštěním pre skrutky 34; do dosky 7 vyvŕtame šesť otvorov 0 9 mm spoločne s valcom 12 a nosným telesom 9. V krúžku 8 vyvŕtame spoločne s nosným telesom 9 štyri otvory 0 7 mm. Horný kotúč 2 a spodný kotúč 3. Na vysústružených kotúčoch 2.1 a 3.1 vyfrézujeme vybranie pre uloženie nožov 2.2 a 3.2, ktoré zhotovíme z plechu hrubého 2 mm, príp. použijeme nože z listovej sekačky na trávu. Otvory so závitmi určené pre priskrutkovanie nožov skrutkami 2.3 a 3.3 ku kotúčom vŕtame spoločne s nožmi.
21
22
23
Do remeníc 17 a 18 musíme po vysústružení zhotoviť ešte drážky pre perá. Na remenici 18 vyrežeme navyše závit M8 pre skrutku 30. Na puzdre 5 vrchného telesa 4 a hriadele 1 je potrebné zhotoviť takisto drážky pre perá. Držiak motora 14 zvaríme z dielcov, ktoré vyrobíme podľa obrázku z plechu hrubého 8 mm. Do doštičky 14.2 vyfrézujeme alebo vypilujeme drážky pre pripevňovacie skrutky 26. Do opierky 14.4 vyrežeme závit M12 pre napínaciu skrutku 50. Do doštičky 14.1 vyvŕtame štyri otvory 0 10,5 mm určené pre pripevnenie motora. Ich rozstup prispôsobíme použitému motoru. Na vyhadzovači 6 musíme po vysústružení dosky 6.1 urobiť dve drážky, do ktorých privaríme tyčky 6.2. Valec 12. Plášť valca 12.3 vykrojíme z plechu hrúbky 2,5 mm podľa obr. 4 (príp. si necháme vyrobiť v klampiarskej dielni) tak, aby dovnútra bolo možné voľne nasúvať trubicu 12.2, ktorú si už skôr upravíme na potrebnú dĺžku. Potom z plechu vyrežeme medzikružie 12.1, do ktorého vyvŕtame spoločne s doskou 7 a nosným telesom 9 šesť otvorov 0 9 mm. Nakoniec medzikružie 12.1, trúbku 12.2 i plášť 12.3 dokopy zvaríme. Po zvarení a začistení zhotovíme vyprázdňovací otvor 200 x 90 mm a dva otvory M6, ktoré vŕtame zároveň s výsypkou 48. Z plechu hrubého 2 mm vytvarujeme a zvaríme výsypku 48, do ktorej vypilujeme dva pripevňovacie otvory 6,5 x 30 mm. Násypka 13. Horný zvon 13.1 vykrojíme podľa strihu z plechu hrubého 2,5 mm. Trúbku 13.2 zhotovíme z plechu 5 mm hrubého tak, aby ju po zvarení bolo možné voľne nasunúť na plášť valca 12.3. K trúbke privaríme najskôr dno 13.7 z plechu 5 mm hrubého a potom horný zvon 13.1. Do dna 13.7 vykrúžime otvor 0 120 mm a vyvŕtame štyri otvory so závitom M8 pre pripevnenie manžety 13.3, ktorú vyrežeme z gumy hrubej 5 mm. Do gumy vysekneme štyri dierky 0 8,5 mm pre pripevnenie ku dnu a nad vstupným otvorom ju do 0 150 mm osemkrát prerežeme. Nakoniec násypku 13 nasadíme na valec 12 a privŕtame rýchloupínacie príchytky (na násypke je pripevnená časť príchytky 13.5 a na valci druhá časť príchytky 12.4). Stojan 15. Z tyče 0 20 mm vysústružíme osku 15.1. Priemer osadenia volíme podľa použitého kolieska 46. Na oboch koncoch osky vyvŕtame otvory 0 5 mm pre závlačky. Z trúbky 1/2" narežeme s prídavkom ostatné dielce stojana 15.2, 15.3 a 15.4. Styčné plochy pred zvarením zlícujeme a stojan
24
zvaríme. Na nohy 15.4 privaríme pätky 15.5. Z trúbky o svetlosti asi 0 24 mm narežeme puzdra 16 dlhé 35 mm. Tie privaríme k nosnému telesu 9. Pre lepšiu polohu pri zváraní nasunieme do puzdier hotový stojan. V každom puzdre 16 vyrežeme diery so závitmi M8 pre skrutky 15.6 (zhotovíme ich tak, že bežnú skrutku zvaríme s krídlovou maticou), slúžiace na utiahnutie stojana. Pred konečnou montážou urobíme povrchovú úpravu — a to buď vhodným náterom alebo galvanickým ookovovaním. Montáž začneme vretenníkom. Na hriadeľ 1 narazíme ložisko 44 naplnené vhodným mazacím tukom. Hriadeľ s ložiskom vložíme do telesa 10, priestor medzi ložiskami vyplníme mazacím tukom a narazíme druhé ložisko 44. Ložiská pripevníme zdola viečkom 11 a doplníme tesnením 33; zhora potom nosným telesom 9, ktoré je vybavené gufferom 37 a krúžkom 8 s tesnením 38. Do telesa 10 naskrutkujeme mastenicu, ktorú naplníme mastiacim tukom. Do puzdier 16 nasadíme stojan 15 s kolieskami 46 a zabezpečíme ho krídlovými maticami. Na hriadeľ ďalej nasadíme dosku 7, pero 25 a vrchné teleso 4, ku ktorému sme predtým privarili vyhadzovač 6 a dolný kotúč 3. Ďalej nasadíme pero 24 a puzdro 5 s privareným vrchným kotúčom 2, nasadíme podložku 23 a všetko dotiahneme maticou 21, ktorú zabezpečíme závlačkou 22. Na dolný koniec hriadele nasadíme remenicu 17 s perom 32 a podložkou 43 a všetko dotiahneme maticou 41, ktorú zabezpečíme závlačkou 42. Potom na nosné teleso 9 pripevníme pomocou skrutiek 49 valec 12, na ktorý priskrutkujeme násypku 48 a nasadíme násypku 13. Na násypku predtým nalepíme rozrezanú hadicu 13.6 Motor 31 zoskrutkujeme spolu s držiakom 14 a všetko priskrutkujeme k telesu 9. Na motor nasadíme remenicu 18 s perom 29 a klinovými remeňmi 45. Remenicu zabezpečíme skrutkou 30. Nakoniec zhotovíme z plechu hrubého 1 mm kryt náhonu, ktorý pripevníme k spodnému telesu a k stojanu pomocou držiakov. Elektrickú inštaláciu z bezpečnostných dôvodov zveríme odborníkovi. SILO NA MATERIÁL Silo (obr. 4) sa skladá zo štyroch drevených hranolov, spojených hore i dole oceľovými ťahadlami o priemere 4 mm. Na prednú hranu hranolov pripevníme po všetkých štyroch stranách drážky z plechu (príp. z drevených líšt) v sklone asi 45°. Do drážok zasunieme šikmo zvrchu jednotlivé dosky, medzi ktorými necháme me-
dzeru, umožňujúcu prístup vzduchu ku skladovanému materiálu. Celú konštrukciu musíme dobre impregnovať proti hnilobe. Hotové silo umiestnime do tienistej časti záhrady. KOMPOSTOVANIE Použijeme všetok odpad z domácnosti a zo záhrady, ako aj voľne rastúcu burinu, v menšej miere potom piliny a jemné hobliny, slamu, perie z hydiny, škrupiny z vajec a pod. Ak bude v komposte prevažovať drevená hmota, aspoň časť z nej spálime a do kompostu pridáme popol. Vhodný je aj popol z uhlia. Význam popola ako pôdnej zložky spočíva v tom, že popol obsahuje pre rastliny dôležité stopové prvky, ktoré väčšinou v pôde chýbajú (zinok, mangán, meď a i.) i ďalšie, ako železo, kremík a hliník, ktoré majú zase funkciu pôdotvornú. Ťažšie druhy pôdy popol vyľahčuje, ľahšie zase vysušuje. V rozumnom množstve, čó je asi 30 % kompostu (alebo 2ročná dávka 100—200 kg na 100 m ), ním vylepšíme aj tú najhoršiu pôdu. Výnimku tvoria kultúry, ktoré neznášajú vápnik (rododendron, kanadská čučoriedka a pod.). Jednotlivé druhy materiálu premiešame a postupne ukladáme na seba. Hotový kompost odoberáme po skončení procesu zdola, po vybratí jednej z dosák (spodných). Začiatok tienia sa prejaví zahrievaním materiálu — a k tomu je potrebné vlhko. Dôležité je preto udržiavanie správnej vlhkosti materiálu i v samotnom sile. Nesmie byť ani príliš vlhký, ani príliš suchý. Pri dlhotrvajúcich dažďoch silo prikryjeme fóliou z umelej hmoty, naopak pri suchom počasí materiál zalievame vodou z konvice. Správnou vlhkosť zistíme tak, že do ruky naberieme materiál a stlačíme ho. Pri správnej vlhkosti sa na povrchu objaví niekoľko kvapiek vody (voda nesmie tiecť cícerkom — na druhej strane, materiál nemôže byť pri stlačení ani celkom suchý). Proces kompostovania je možné ďalej urýchliť prekrytím celého sila fóliou z umelej hmoty, tj. vytvorením tzv. „sklenníkového efektu". Tento spôsob kompostovania v sile je vlastne napodobňovaním vzniku humusu v prírode, kde spoluúčinkujú miliardy baktérií, pôdne plísně a celá škála pôdnych živočíchov. Kompost je zrelý vtedy, keď sa celý objem materiálu premení na hnedú drobivú hmotu. FRANTIŠEK RAFAJ JOZEF GAŠPAR
SUŠENÍ OVOCE VENTILÁTOREM # I když odstraňování vody z rostlinného materiálu proudem neohřívaného vzduchu není nic nového, recepty na sušení ovoce a zeleniny v domácnosti doporučují většinou pouze sušení pomocí tepla. Buď na slunci, na kamnech, v troubě nebo ve speciální sušičce, v níž je zabudován tepelný zdroj (elektrický, plynový). Dobrých výsledků lze však dosáhnout i sušením proudem vzduchu normální pokojové teploty při použití běžného stolního ventilátoru. Tento způsob sušení je energeticky nenáročný a zcela bezpečný. Běžící ventilátor můžeme nechat bez dozoru i několik dní, aniž by hrozilo nebezpečí požáru nebo spálení sušeného materiálu (ovoce, zeleniny). VÝROBA SUŠIČKY Nejjednodušší varianta je použít sadu kupovaných roštů naskládaných na sebe a asi 30 cm před ně postavit stolní ventilátor. Aby proud vzduchu byl maximálně využit, je dobré rošty a případně i ventilátor zakrýt krytem z lepenky nebo kladívkového papíru. Vytvořený tunel je ovšem třeba dobře uchytit aby se při sušení nedostal do lopatek ventilátoru. Rovněž ventilátor (zejména na hladké podložce) je třeba stabilizovat připevněním k těžšímu předmětu (dlaždice, těžítko ze skla, kovová destička apod.). Pokud máme v úmyslu sušit větší množství ovoce a zeleniny, je výhodné vyrobit si sušičku i se zásobníkem v dolní části (viz fotografie). Do zásobníku, který je tvořen pěti přepravkami z plastu (každá na 15 kg) můžeme ukládat plody syrové i sušené. I když jsou přepravky vyrobeny tak, že se dají skládat přímo jedna na druhou, je vhodnější zhotovit stojan, do kterého se přepravky zasunují jako zásuvky. Postavíme-li totiž bedny přímo na sebe, musíme při manipulaci se spodními bednami vždy napřed sejmout bedny horní i s rošty na sušení, které na nich stojí. Stojan je jednoduché konstrukce a jeho podoba je zřejmá z fotografie. Dvě horní bedny jsou ze stojanu úmyslně vytaženy, aby byla alespoň část stojanu dobře vidět. Zespodu jsou ke stojanu přišroubována nábytková kolečka, takže se celá sušička dá snadno přemístit. Rošty zhotovíme z dřevěných rámečků, na které natáhneme pletivo. Nejúhlednější jsou rošty, vyrobené tak, že každý rošt se skládá ze dvou rámečků stejné velikosti, mezi něž se vloží pletivo. Rámečky se potom k sobě stáhnou šrouby, lepidlem apod. Na spodní stranu roštu připevníme čtyři nožky, které určují vzdálenost mezi rošty stojícími jeden na druhém. Jako nožky lze použít 50 mm dlouhé šrouby prostrčené lištami roštů a upevněné maticemi. Proti posunutí je sada roštů jištěna třemi svislými lištami, připevněnými dole k desce (stropu stojanu), na které rošty stojí. Proud vzduchu z ventilátoru je usměrňován třemi kryty. Na horní rošt se sušeným materiálem se pokládá víko z překližky (opatřené postranními lištmi či nožkami v rozích, aby neleželo přímo na sušeném
materiálu a ze stran se mezi svislé lišty (jistící stabilitu roštů) a rošty zasunují dva boční kryty z lepenky. Na snímku je na sušičce položeno pouze víko. Dva boční lepenkové kryty nejsou nasazeny, aby byla fotografie přehlednější. Poznámka: V některých detailech neodpovídá popis zařízení fotografii. Jde o rozdíly, vzniklé při vývoji tohoto zařízení. Vylepšení nejsou na prototypu ještě realizována, například na stojanu není strop stojanu, ale jen rám, rošty mají jiný rozměr než přepravky, protože sušička byla původně bez zásobníku, rošty nejsou z dvojic k sobě přiložených rámečků. POSTUP PRI SUŠENI Ovoce a zeleninu určenou k sušení ukládáme do zásobníků — beden. Pro plynulost práce je vhodné vytvořit si alespoň menší zásobu pro několik dávek dopředu. Na šesti roštech popisované sušičky (každý o ploše asi 2500 cm2) lze najednou sušit asi 6 až 7 kg ovoce či zeleniny. Ovoce nebo zeleninu před sušením umyjeme, rozkrájíme a rozložíme v jedné vrstvě na rošty. Naplněné rošty skládáme na sebe na strop stojanu. Po naplnění všech roštů nasadíme víko a boční kryty a zapneme ventilátor. Pokud má ventilátor regulaci otáček, nastavíme jej na maximální výkon. Plody lze před sušením různým způsobem upravovat. Ovoce máčíme či povaríme ve vodě s cukrem a kyselinou citrónovou (bližší informace se dočtete
wm\
25
z příruček, například Sušené ovoce, Státní zemědělské nakladatelství Praha, 1989). V našich krajích jsou nejdostupnější jablka a právě s nimi jsou i nejlepší a největší zkušenosti. Jablka zbavíme jadřincu a nakrájíme je na čtyřiadvacetiny, tj. každou čtvrtku ještě na pět až šest dílků. V dobře větrané místnoti při pokojové teplotě kolem 20 °C trvá sušení většinou tři až čtyři dny, tj. asi 70 až 100 hodin. Nakrájená jablka nemusíme obracet, ale každý den změníme pořadí roštů, protože proud vzduchu z ventilátoru je nejsilnější před vrtulí, nejrychleji se jablka suší na středních roštech. Při každé změně horní a dolní rošty uložíme do středu a naopak, střední rošty nahoru a dolů. Spotřeba elektrického proudu na jednu dávku nakrájených jablek vychází asi 2000 W. Z jednoho kilogramu celých jablek získáme asi 15 až 20 dkg křížal. Usušené křížaly jsou svraštělé a zahnědlé, ale chutné. Aby křížaly nanapadli moli či jiný hmyz, osvědčilo se jejich ozařování horským sluncem. Asi jednou za dva měsíce sušené plody vystavíme expozici 5 minut ze vzdálenosti 1 metru. Během této doby křížaly několikrát promícháme. Sušení plodů, obsahujících stejné nebo menší množství vody jako jablka (hrušky, meruňky, celer, mrkev, šípky ap.) je obdobné nebo kratší. Problematické je sušení plodů s vyšším obsahem vody. To se týká především švestek. Celé plody švestek nelze takto sušit vůbec. Vypeckované, půlené švestky sušíme 1,5 až dvakrát déle než jablka. Sušené půlené
Potřebný materiál
švestky (ale i nakrájené meruňky) jsou na rozdíl od sušených jablek velmi lepkavé, čemuž je nutno přizpůsobit manipulaci s nimi a skladování. IVAN TUSA
SAMOČINNE ZAVÍRÁNÍ ZAHRADNÍCH VRÁTEK # Bydlím v rodinném domku se zahrádkou. Často se mi stávalo, že návštěva zapomněla zavřít vrátka a sousedovy slepice udělaly na zahrádce spoušť. Upravil jsem pro-
to vrátka tak, aby se samočinné bez cizí pomoci zavírala. Princip je jednoduchý, stačí jen horní závěs seříznout pod úhlem 50 a 55 stupňů a seříznutý kus
závěsu přivařit k čepu branky. POSTUP PRÁCE Vrátka sejmeme z čepů a pilkou na železo seřízneme horní závěs pod úhlem 50 až 55°. Vrátka spolu se seříznutým kusem závěsu nasuneme do čepu a seříznutou část horního závěsu privaríme elektrickou svářečkou pevně k čepu. Při svařování musí být vrátka v zavřené poloze a přivařit můžeme pouze seříznutou část horního závěsu. Závěs vrátek dobře promažeme. ING. MILAN LOBODZINSKI
26
pro své koníčky • Jde o velmi jednoduchý přístroj, který je dostupný prakticky každému, a zejména těm nejpotřebnějším — starým lidem. Náklady na výrobu a součástky jsou nepatrné a zhotovení přístroje nevyžaduje zvláštní technické nebo lékařské znalosti. Obsluha záleží v prostém zasunutí zástrčky do zásuvky a jejím vytažení po skončení léčebného cyklu. Jiné regulační ani ovládací prvky nemá. Přístroj podle této konstrukce je používán v několika lékařských zařízeních už několik let, aniž by na jeho funkci byly nějaké stížnosti. Přístroj působí svým účinkem na každého a téměř na každé bolestivé místo. Je totiž založen na magnetické resonanci vodíkových iontů. Lidské tělo obsahuje převážně vodu, a proto tato metoda působí kdekoli a také do hloubky. FUNKCE PŘÍSTROJE Oscilátor pomalých impulsů tvoří tranzistory T1 a T2. Četnost impulsů je dána hodnotami odporu R2 a kondenzátoru C2. S uvedenými hodnotami pracuje s jedním až dvěma impulsy za sekundu. Tato frekvence se projevila jako nejúčinnější. Těmito impulsy vzniká na cívce L magnetické pole. Tranzistor T3 je zapojený ve spínacím režimu. Filtrace v napájecí části je pouze jednostupňová, což je technický záměr. Tímto opatřením se totiž dostává síťový kmitočet 50 Hz jako modulační faktor až do magnetizačního okruhu, což se výrazně uplatňuje. Žárovka 6,3 V zapojená v sérii s léčebným okruhem (aplikátorem) slouží jednak jako indikátor zapnutého stavu a jednak jako indikátor funkce oscilátoru (bliká v rytmu pulsů). VÝROBA PŘÍSTROJE Při stavbě přístroje musíme mít
PŘÍSTROJ K LÉČBĚ MAGNETICKÝM POLEM na zřeteli, že bude přicházet do přímého styku s pokožkou, a proto musí být všechny obvody přístroje bezpečně odděleny od sítě. Musíme tedy použít zvonkový transformátor tovární výroby, který je výrobcem zkoušen a splňuje podmínky pro přístroj bezpečnostní třídy II. Síťovou šňůru k primárnímu vinutí transformátoru použijeme také tovární se zalisovanou zástrčkou a zkoušenou na síťové napětí (tedy nikoli telefonní dvojlinku, která se někdy nezodpovědně používá), šňůru nebudeme nikde přerušovat a vkládat do ní pojistky nebo vypínače. Zvonkový transformátor je zkratu vzdorný a určený k trvalému připojení na síť 220 V, a žádné jištění ani vypínání tedy nepotřebuje. Přístroj vypínáme vytažením zástrčky ze zásuvky. (Na fotografii je přístroj prototypového provedení s vypínačem. Ve stavebním schématu však vypínač není a vámi zhotovený přístroj buďe tedy bez něj.) Pokud by však potřeba vypínače byla naléhavá (například u nepohyblivých osob), je možné použít mezišňůrový vypínač. Celý přístroj vestavíme do izolační krabice. Vhodná je například lisovaná plastiková dóza 400 ml (výrobce Plastimat), která se pro-
dává v obchodech s výrobky z umělých hmot nebo potřebami pro domácnost. Součástky uspořádáme na destičce plošného spoje. Plošný spoj neuveřejňujeme, protože jeho velikost bude záležet na použité krabici. Mimoto není ani nutné plošný spoj vyrábět. Součástky můžeme pájet na zadní straně pertinaxové destičky „klasickým" způsobem, protože součástek je málo a zapojení je jednoduché. Jejich uspořádání je patrné z fotografie. Tranzistor T3 je třeba chladit. Upevníme ho proto na úhelník 16x16 mm celkové délky 70 mm, který ohneme z hliníkového plechu 1 mm tlustého. Pokud použijeme tranzistor KU 611, není chladič nutný. Transformátor upevníme čtyřmi šroubky k víku krabice. K transformátoru pak upevníme destičku s připájenými součástkami. Do základny transformátoru vyvrtáme otvor 0 3,2 mm a vyřízneme do něj závit M4. Otvorem v destičce prostrčíme šroub M4, našroubujeme na něj matici M4, a šroub zašroubujeme do otvoru M4 v základně transformátoru. Potom dotáhneme matici až k hlavé šroubu a tím desku upevníme (na fotografii je destička odklopena za transformátorem).
27
Na víko krabice ještě upevníme žárovku a slaboproudou zásuvku, do které připojujeme aplikátor. Zásuvka (původně určená pro rozvod rozhlasu po drátě — nyní je k dostání ve výprodejích) nemusí být nezáměnná, protože dodržení polarity není nutné. Přístroj je možné v této zásuvce vyzkoušet akusticky připojením telefonní sluchátkové vložky Tesla 50 Ohmů. Protože vložka je polarizovaná, stačí, pokud neslyšíme tón — obrátit zástrčku v zásuvce. Aplikátor tvoří cívka L zabudovaná do vhodné krabičky. Spodní cívku do šicího stroje z organického skla (nesmí být kovová) navineme doplna měděným lakovaným drátem CuL 0 0,2 mm (aby byl odpor asi 20 Ohmů). Navinutou cívku 5 upevníme ocelovým pozinkovaným šroubem M6x25 mm ke dnu krabičky 6. Použijeme krabičku od pásky psacího stroje „Beta". Pod hlavu šroubu 1 vložíme z vnější strany krabičky oce-
lovou pozinkovanou podložku 7 používanou u zdvojených oken (Tokoz). Z vnitřní strany navlékneme na šroub pryžovou podložku 4 0 6 mm (hodí se například třmen do vodovodních kohoutů katalogové číslo 41 9412), ocelovou podložku 3 0 6,4 mm a vše zajistíme maticí 2. Aby matice nepovolila, zakápneme ji lakem na nehty. APLIKACE Metoda není nebezpečná, ale má vymezené pole působnosti. Nesmí se uplatňovat například při současném užívání antibiotik, dále u osob s kardiostimulátorem, u těhotných žen atp. Metodiku léčby magnetickým polem podrobně popsal MUDr. J. Jeřábek v článku Terapeutické využití magnetických polí (časopis Praktický lékař č. 7/1985). Přístroj lze používat po lékařském vyšetření a stanovení diagnózy. Obecně se tato léčba uplatňuje zejména na odstranění bolestí
APLIKÁTOR
28
z reumatismu, artrotických bolestí kloubů apod., bez použití medikamentů. U tak zvaného tenisového lokte bolesti ustanou za tři dny po patnáctiminutové léčbě přístrojem denně. Bezpečně lze léčit i krční angínu a rýmu jakéhokoli druhu. Léčbu je možné aplikovat i přes oděv a bez jakýchkoli znalostí anatomie nebo fyziologie. Aplikátor přikládáme na místo bolesti minimálně 15 minut každý den. Snad žádná léčebná metoda, s výjimkou akupunktury, není tak všestranně účinná jako tato. Přístroj je dimenzován přibližně na jednohodinový provoz. Aplikátor se po této době zahřeje, a proto jej odpojíme od sítě, necháme vychladnout a teprve pak můžeme v léčbě pokračovat. Nezáleží na tom, kterou stranou budeme aplikátor přikládat. Při zánětu, nebo je-li nám teplo aplikátor u nepříjemné, přikládáme jej horní stranou (podle obrázku), tj. tou stranou, kde není magnetické pole usměrněno ven šroubem M6. Naopak při nachlazení nebo bolestech kloubů, kdy nám je teplo příjemné. ING. VÁCLAV KARLlK Použité součástky
TANK NA VYVOLÁVÁNÍ SOUBORU FOTOGRAFIÍ # Tank na vyvolávání několika me a zapilujeme čtverec o roznaexponovaných fotografických měrech 130 x 130 mm. Pokud se papírů najednou je velmi praktic- rozhodneme pro dva koše, opraký. I když se řada autorů snažila cováváme jednotlivé díly najedvýrobu takového zařízení vyřešit, nou. Jednu základní čtvercovou nevzniklo dosud takové, které by desku přesně podle obr. 2 na bylo výrobně jednoduché a práce nádrhu orýsujeme. Ostatní desky s ním pohodlná. Vyrobit tuto uži- orýsujeme jenom pro vyvrtání potečnou pomůcku se mi podařilo až mocných otvorů, které budou po té, co jsem měl zapůjčen tank sloužit pro pomocné sešroubování vlastně koš — dovezený z ňecka, všech desek. Orýsovanou desku jehož výrobce se mi však nepodaři- vyvrtáme po přesném odůlčíkování lo zjistit, a dále po domácku vyro- vrtákem 0 2 mm. čtyři krajové bený koš, který však byl celý otvory prevŕtame na 0 3,2 mm svařovaný ze svářecího drátu a pak tyto čtyři krajové otvory -a pochromovaný. vyvrtáme i v ostatních deskách. Tím inspirován zkonstruoval Desky sešroubujeme šrouby M3 jsem jednoduché zařízení, které se s maticemi, přesně vyrovnáme skládá z nádoby a do ní vkláda- a šrouby dotáhneme. Ve stojanové ného koše. Koš má jednoduchou vrtačce provrtáme všechny desky konstrukci bez jediného šroubu. vrtákem 0 2 mm. Jako šablona Jde vlastně o skládačku, na jejíž nám slouží deska již vyvrtaná sestavení nepotřebujeme žádný a orýsovaná, umístěná nahoře. nástroj. Rozměry koše vyplývají Desky opět rozšroubujeme a dále z rozměrů nádob, které se podaří již pracujeme s každou deskou koupit. Vhodné jsou nádoby zvlášť. Nejprve nastavíme na stojaz umělé hmoty obsahu 3 I. V koši nové vrtačce doraz a provedeme vkládaném do těchto nádob lze zahloubení otvorů pro nastrkání najednou vyvolat buď jedenatřicet nerezových tyček. Provedeme to fotografií rozměru 10,5 x 14,8 cm, vrtákem 0 3,4 mm. Pokud nechcenebo exponujeme-li dvakrát pomocí rámečku Meopta, pak dvaašedesát fotografií rozměru 10,5 x 7,4 cm. Protože koš musí být při vkládání pozitivů zcela suchý, bez jediné kapky vody, pro ty, kteří chtějí zpracovávat hodně fotografií najednou, je výhodnější zhotovit koše dva, abychom nemuseli vždy čekat, než koš uschne. Koš, ve kterém jsme vyvolávali, bude schnout po celou dobu, než naexponujeme dalších jedenatřicet papírů ve druhém koši.
me zahlubovat z obou stran, zahlubujeme pouze ze strany jedné, ale potom nesmíme zapomenout, že jedna deska bude horní a druhá spodní, desky je tedy nutno správně orientovat. Otvory a jejich průměry ve spojení s tyčkami z nerezu jsou domyšleny na základě praktických zkoušek tak, aby bylo možno koš co nejdokonaleji vypírat po jeho použití a aby co nejméně lázní bylo přenášeno do lázní dalších. Po té prevŕtame všechny zbývající otvory na 0 5,3 mm. Nakonec tyto otvory — mimo čtyř umístěných u „zámků" — prevŕtame kuželovým nebo rovným záhlubníkem za současného chlazení lihem. Otvory se nám zvětší na 0 10 až 12 mm — podle použitého záhlubníku. Menší otvory by nestačily pro dokonalý průtok lázní. Nyní zbývá odvrtat a přesně (!) vypilovat obdélníkové otvory 7 a 8 pro zámky. (Pozor: Otvor 7 zhotovíme jen v horním dílu.) Je to operace zdlouhavá a náročná na naši pečlivost, protože novodur lze pilovat špatně. Zámky opracováváme spolu s protizámky jednotlivých bočnic. Opracování musí být přesné a bez vůle. Poslední operací je zaoblení horního a spodního dílu koše. Na orýsovaný díl položíme otevřenou dózu a omalujeme například lihovým fixem. Potom zmenšíme po celém obvodu tak, aby šel koš do dózy lehce vsunout.
VÝROBA KOŠE Koš se skládá z horního novodurového dílu 4 spojeného na dvou stranách novodurovými bočnicemi 1 a na zbývajících stranách nerezovými tyčkami 3. Protilehlé tyčky jsou propojeny ve třech rovinách silonovým vlascem 5. K hornímu dílu je připevněna rukojeť 2. Horní a spodní díl koše 4 vyrobíme z novoduru tloušťky 6 mm. Vyfrézujeme nebo přesně vyřízne-
29
Obr. 1 30
Obr.2 Zmenšujeme pomocí pilky na železo a pilníků opět na všech dílech zároveň. Opracování dokončíme smirkovým a lapovacím papírem. Bočnice 1 vyrobíme rovněž z novoduru 6 mm tlustého frézováním nebo vyřezáním a na nepřístupných místech pilováním. Zámky opracujeme spolu s horním a spodním dílem koše. Ze stejného materiálu i stejným způsobem zhotovíme i rukojeť 2. Pracujeme spolu s horním dílem koše. Vodicí tyčky 3 vyrobíme z nerezového svařovacího drátu 0 3 mm. Pokud jsou dráty obaleny struskou, musíme je oklepat a vyleštit. Nakonec je nařežeme pilkou na železo na stejný rozměr asi 162 mm a pak je na soustruhu nejprve zarovnáme z jedné strany, potom z druhé — to již na přesnou délku. Nyní s jedním dorazem na soustruhu v kleštině vytvoříme jeden a po otočení tyčky druhý krajní zápich pro silonový vlasec. Nakonec přestavíme doraz a vyhotovíme střední zápich. Zápich děláme například špičkou nože. Zápich musí mít stále stejnou hloubku, která záleží na průměru použitého silonového vlasce. Asi polovina průměru vlasce mu-
sí totiž vystupovat nad průměr nerezové tyčky. Jinak bychom při vyvolávání měli na papírech stopy po styku papíru s celou délkou nerezové tyčky. Zápichy uvedené na obr. 1 platí pro silonový vlasec 0 0,35 mm. Tlustší vlasec není
vhodný, protože se obtížně ukončuje uzlem. Slabší vlasec než 0 0,2 mm nedoporučujeme. Tím jsou všechny díly hotové a koš můžeme sestavit. Do spodního dílu 4 zamáčkneme obě bočnice 1, do otvorů nastrkáme
31
Obr. 3. Pracovní postup s košem při výrobě černobílých fotografií (formátu 10,5 x 14,8 cm)
Koš z nádoby vyjmeme
LI
Fotografie „vyklepneme" pračky, nastavíme čas
32
do
Fotografie vyjmeme a usušíme
nebo vyleštíme
Obr. 4. Pracovní postup s košem při výrobě barevných fotografií (formátu 10,5 x 14,8 cm)
Koš z nádoby vyjmeme
Koš vyjmeme z nádoby
Fotografie „vyklepneme" pračky, nastavíme čas
do
Fotografie narovnáme do odkapávačů na nádobí
33
tyčky 3, přiložíme horní díl 4, do kterého jsme předem upevnili rukojeť, 2 a pak horní díl domáčkneme tak, aby do obdélníkových zářezů zapadly pružné zámky bočnic. Nakonec vypleteme koš ve třech rovinách silonovým vlascem 5 0 35 mm, který je k dostání v prodejnách s rybářskými potřebami. Vyplétáme podle zobrazení v půdorysu na obr. 1 a dbáme na to, aby uzel na začátku a konci jedné roviny výpletu nezasahoval do míst, kudy budeme téměř ve tmě zavádět fotografický papír 6. Pro snazší vyplétání si navineme vlasec potřebné délky pro jednu rovinu na kousek kartonu a ten i s vlascem protahujeme mezi tyčkami. Tyčku od tyčky pak vlasec dotahujeme a na poslední uděláme uzel. PRÁCE SE ZAňiZENÍM Schematicky znázorněný postup práce při vyvolávání černobílých fotografií je na obr. 3, při vyvolávání barevných fotografií na obr. 4. Proto jen několik poznámek. Důležité je dodržet rovnoměrnou expozici papírů, například prostřednictvím pozitivního expozimetru Meosix 1 v kombinaci s barevnou hlavou Meocolor 3 s plynulou proměnnou intenzitou světelného toku. Naexponujeme pouze to množství papírů, které se vejde do koše, tedy jedenatřicet papírů. Až po vyvolání a kontrole kvality exponujeme další sérii jedenatřiceti kusů. Do úplně su-
chého koše vkládáme z jedné strany šestnáct papírů, z druhé strany patnáct papírů tak, aby emulze byla jedním směrem. Pro vyvolání černobílých fotografií potřebujeme tři nádoby (na vývojku, čistou vodu a ustalovač), pro výrobu barevných fotografií nádoby čtyři (na vývojku, čistou vodu, přerušovací a ustalovací lázeň a bělicí a ustalovací lázeň). Pro práci s koši v uvedených nádobách je zapotřebí připravit tři litry vývojky a 2,5 litru ostatních lázní. Uvedené předpisy jsou v každém balení papíru Fomacolor PM-20. Vývojky potřebujeme tři litry proto, Že dochází k jejímu „vynášení" suchými papíry. Ostatní lázně naopak spíše mírně přibývají, proto postačuje množství 2,5 litru. Podle doporučení výrobce, dodávaného k papírům na papírové podložce, lze v jednotlivých lázních (pokud je neregenerujeme) zpracovat tato maximální množství papírů 10,5 x 14,8 cm: Ve třech litrech vývojky FL 106 — 150 kusů, přerušovací a ustalovací lázně FL 134 — 300 kusů, bělicí a ustalovací lázně FL 155 — 300 kusů. Podle zkušenosti autora, který pracuje výhradně s papíry PM 30 na umělohmotné podložce lze v uvedeném množství bez znatelné ztráty na kvalitě barev pozitivu zpracovat ve třech litrech vývojky FL 106 400 kusů papíru a v ostatních lázních 500 kusů papíru. Po vložení koše s papíry do
NA ÚPRAVU KINOFILMU
34
nádoby s roztokem (vejde se 2200 ml) musíme po celou dobu působení košem pístově pohybovat — asi jednou za sekundu. Teploty lázní i potřebné časy zjistíme z návodů přikládaných k vyvolávacím lázním a fotografickým papírům. Ze zkušeností vyplývá, že tak příliš nezáleží na teplotě přerušovací a ustalovací či bělicí a ustalovací lázně a konečné prací vody. Podstatná je vývojka a praní po vývojce. I u těchto lázní však není tak důležitá absolutní hodnota času a teploty, ale stejná hodnota těchto veličin pro vyvolání zkoušky a pak souboru fotografií. Každou nádobu s roztokem postavíme do zvláštní fotografické misky; to proto, abychom mohli vylité roztoky (mimo vývojku) nalít zpět do nádoby. Při výrobě barevných fotografií se osvědčilo po vyvolaní ve vývojce vypírat fotografie ve vířivé pračce MECHANIKA, určené jen pro praní po barevné vývojce. V tom případě nádobu na čistou vodu provrtáme řadou otvorů a na dno upevníme pomocí nerezových šroubů přísavky. Koš s fotografiemi pak vložíme do takto upravené nádoby a tu přisajeme na dno pračky. Na sušení fotografií se hodí kuchyňské odkapávače. Do jednoho vložíme mokré fotografie (vejde se jich patnáct) a po několika minutách přendáme okapané fotografie do dalšího suchého okapávače, kde dříve oschnou. IVO TICHÝ
# Ve sborníku USS č. 55 a 64 byly zveřejněny návody na úpravu konce kinofilmu. Já sám už řadu let používám na úpravu několik přípravků, které jsem okopíroval od staršího fotoamatéra. S přípravky jsem spokojen a vřele je doporučuji dalším příznivcům, kteří používají metráž. Zhotovil jsem si čtyři přípravky. Tři z nich (na fotografii zleva), jsou na úpravu konce, který se zasouvá do cívky kazety, a zbývající je na úpravu začátku filmu, který se natáčí na cívku fotopřístroje. Uvedené tři přípravky jsem si zhotovil, abych mohl používat různé kazety na kinofilm. Používáme-li jen jeden typ kazety, stačí zhotovit jen jeden příslušný přípravek. Přípravky zhotovíme z nerezového plechu tlustého 1,5 až 2 mm. Důležité je, aby hrany byly ostré, pak
jde film dobře utrhnout. Při zhotovování přípravku na úpravu konce kinofilmu, který nasouváme do cívky kazety, nesmíme zapomenout, že některé z nich
mají otvory mimo střed. Upravený konec kinofilmu pak používáme podle cívky v kazetě buď tak, že konec zastrčíme pod pridržovači plíšek, nebo vytvořený konec vsu-
ÚPRAVA PŘEVODŮ ŠESTIKOLEČKA # Naše republika je výškově velmi členitá, a proto každé správné sportovní kolo je vybaveno vpředu dvojtalířem a vzadu vícekoleČkem. Jízdní kola Favorit jsou vybavena dvojtalířem s počty zubů 46 a 52, přičemž rozdíl v počtu zubů na jednotlivých talířích je vhodnější větší, jako tomu je například u tuzemského středového složení Walter (44 a 54 zuby). Uvedený nedostatek je možné alespoň částečně kompenzovat vícekoleČkem, které se na změně převodového poměru významně podílí.
Na vícekolečko jsou tedy kladeny z hlediska příjemné jízdy tři protichůdné požadavky: — malé řetězové kolečko s minimálním počtem zubů pro rychlou jízdu z kopce, — velké řetězové kolečko s maximálním počtem zubů pro snadnou jízdu do kopce, — přiměřené rozdíly v počtech zubů mezi sousedními řetězovými kolečky tak, aby podíl převodových poměrů na sousedních řetězových kolečkách byl stejný nebo se lišil co nejméně.
7
původni tvatv
8
DETAIL A
neme do otvoru cívky a dvakrát či třikrát přehneme a zatáhneme za film. Tím máme film připravený k namotávání. JOSEF SVOJANOVSKÝ V obchodech s jízdními koly je občas ke koupi šestikolečko výrobce Velamos s řetězovými kolečky s počtem zubů 13, 14, 15, 17, 19 a 22. Je sestaveno tak, že na vlastní těleso šestikolečka jsou nasunuta postupně řetězová kolečka s 22, 19 a 17 zuby, mezi nimiž jsou vloženy distanční kroužky. Tato tři řetězová kolečka jsou upevněna čtvrtým řetězovým kolečkem s 15 zuby, které se šroubuje na vlastní těleso šestikolečka. Dále je na těleso šestikolečka našroubováno řetězové kolečko se 14 zuby a celý komplet je doplněn řetězovým kolečkem se 13 zuby, které je našroubováno na předchozí kolečko se čtrnácti zuby. Prakticky je však vyzkoušeno, že řetězové kolečko se 13 zuby je zbytečné a naopak je vhodné doplnit šestikolečko řetězovým kolečkem s více než 22 zuby. Sestavil jsem proto šestikolečko s řetězovými kolečky s počtem zubů 14, 15, 17, 19, 22 a 26 (obr. 1). ÚPRAVA ŠESTIKOLEČKA Šestikolečko rozebereme a závitové kolečko se 13 zuby a dvojzávitové kolečko se 14 zuby vyřadíme. Závitové kolečko s 15 zuby využijeme k výrobě matice 7. Zbývající kolečka se 17, 19 a 22 zuby použijeme beze změny. V prodejnách s jízdními koly zakoupíme nová kolečka, a to závitové se 14 zuby, dvojzávitové s 15 zuby a navlékací s 26 zuby. Nakonec ještě vyrobíme nový distanční kroužek 8 a nové šestikolečko můžeme sestavit. Na těleso 1 navlékneme nové kolečko 2 (26 zubů), vložíme distanční kroužek 3, navlékneme kolečko 4 (22 zubů), opět distanční kroužek 3 a navlékneme kolečko 5 (19 zubů). Protože se kolečko 6 (17 zubů) vyrábí jen navlékací, musíme na těleso 1 našroubovat matici 7 a na ni teprve navlékneme kolečko 6. Zároveň však nezapomeneme vložit distanční kroužek 8. Zbývá našroubovat dvojzávitové kolečko 9 (15 zubů) a do něj našroubovat poslední kolečko 10 (14 zubů) s vnějším závitem. ING. JAROSLAV PEKÁREK
35
ÚPRAVA STŘEDOVÉHO ULOŽENÍ JÍZDNÍHO KOLA # Po velmi špatných zkušenostech s originálním provedením středového uložení (pedálů s řetězovým talířem) jsem provedl úpravu, která se mně i několika mým známým velmi osvědčila. Není potřebný jakýkoli zásah do konstrukce rámu, nároky na údržbu nejsou žádné a životnost prakticky neomezená. Uvedenou úpravu mám odzkoušenou v pětiletém každodenním provozu, a to i v zimním období. Úprava záleží v nahrazení
PEVNÝ DÍL LOŽISKA
původních ložisek jinými ložisky 3 oboustranně zakrytovanými s trvalou náplní tuku. Tato ložiska mají podstatně delší životnost a výhodná je i jejich větší šířka uložení. Původní hřídel nahradíme novým
hřídelem 1, který vysoustružíme podle výkresu z cementační oceli. Hotový hřídel cementujeme a zakalíme. Ložiska 3 jsou uložena v tělesech 2. Při jejich výrobě může činit potíže vyříznutí speciálního cyklistického závitu BSA. Zkušený soustružník si s ním zcela jistě poradí. Ložiska zajistíme pojistnými kroužky 4. Nakonec podle potřeby vypodložíme řetězový talíř tak, aby byl souosý s řetězovým kolečkem zadního kola. RUDOLF POLANSKÝ
Rozpiska materiálu
POJISTNÁ MATICE STAVITELNÝ DÍL LOŽISKA HŘÍDEL STŘEDU
36
pro auto a moto • Dálkové bezdrátové otevírání a zavírání vjezdových a garážových vrat známe většinou jen z filmu. Jsme-li ochotni investovat větší částku a hodiny práce, můžeme si takový div pořídit také. Autor se konstrukčním řešením tohoto problému zabývá již dlouho a dá se říci, že ho dobře zvládnul. Několik let ho používají každodenně dva uživatelé různých automobilů, aniž by měli jakékoli problémy. Protože u takového zařízení, jakým je bezdrátové ovládání vrat, zaleží na řadě okolností, je námět zpracován tak, aby mohl být využit v různých reálných situacích, které se v praxi mohou vyskytnout u rodinných domků, rekreačních domků, družstevních garáží a jednotlivých garáží volně stojících jako samostatný objekt nebo zahrnutých v nejnižším podlaží obytného objektu. Proto jsou uvedené strojní, elektrické a elektronické prvky navrženy tak, aby vytvářely stavebnicový systém, který umožňuje dál-
kové ovládání vjezdových a garážových vrat při různých situacích zástavby na pozemku, při různých výškových podmínkách terénu i při různých požadavcích a přáních budoucích uživatelů systému na způsob řízení vrat. Dálkové ovládání je možné uskutečnit po menší technické úpravě a doplnění i u existujících vrat, pokud jsou v dobrém technickém stavu. Jaké podmínky musí použitá vrata splňovat, je uvedeno v kapitole stavební příprava.
tická zavírání vrat po výjezdu vozidla i pro bezdrátové dálkové řízení vrat „otevři—zavři" 012 — Elektromechanický servopohon garážových sklápěcích vrat (rozšířené provedení I) pro jednoduché tlačítkové řízení „otevři—zavři" a pro „zavři se zpožděním", jakož i pro dálkové bezdrátové řízení 021 — Elektromechanický zámek pro zajištění jednokřídlých vjezdových vrat v poloze „zavřeno" 031 — Ovládací tlačítková skříňka
DÁLKOVÉ OVLÁDÁNÍ VJEZDOVÝCH VRAT Výroba, montáž a oživení všech pro jednoduché řízení „otevuvedených stavebnicových prvků ři—zavři—stop" systému nevyžaduje náročnou 032 — Ovládací tlačítková skříňka výrobní techniku. Nutná je však' pro jednoduché řízení „otevspolupráce odborného elektro- ři—zavři" jištěné plochým klíčkem technika soustav nízkého napětí proti neoprávněnému použití cia spolupráce kutila-elektronika se zími osobami, a pro jednoduché řízení „stop" bez jištění středními znalostmi a praxí. Stavebnice základních prvků sy- 041 — Sloupek automatického stému zahrnuje tyto konstrukční zavření vrat (provedení základní) pro jednoduché tlačítkové řízení uzly: 001 — Elektromechanický servo- „zavři po uplynutí časového interpohon vjezdových vrat (základní valu" a pro výstražnou optickou provedení) pro jednoduché tlačít- signalizaci „opusť prostor vrat!" kové ovládání „otevři—zavři" 042 — Sloupek automatického 002 — Elektromechanický servo- zavření vrat (základní rozšířené pohon vjezdových vrat (základní provedení) pro jednoduché tlačítrozšířené provedení) pro jednodu- kové řízení jako u 041 a pro příjem ché tlačítkové řízení a pro automa- dálkového bezdrátového řídicího
37
DVŮR - ZAHRADA
002
Obr. 2 Obr.3
Obr. 1
signálu „otevři—zavři" 051 — fiídicí skříň nízkého napětí servopohonu vjezdových vrat (základní provedení) pro jednoduché tlačítkové řízení pohybu vrat „otevři—zavři—stop!" 052 — fiídicí skříň nízkého napětí servopohonu vjezdových vrat (základní provedení) pro jednoduché tlačítkové řízení jako 051 a pro automatické zavření vrat po příkazu „zavři po uplynutí časového intervalu" vydaného stisknutím příslušného tlačítka na sloupku 041 nebo 042
38
053 — fiídicí skříň nízkého napětí servopohonu vjezdových vrat (základní provedení II) pro jednoduché tlačítkové řízení jako u 052 a pro příjem dálkového bezdrátového signálu „otevři—zavři" 061 — fiídicí skříň nízkého napětí servopohonu garážových sklápěcích vrat (základní provedení) pro jednoduché tlačítkové řízení „otevři—zavři—stop!" 062 — fiídicí skříň nízkého napětí servopohonu sklápěcích garážových vrat (základní rozšířené provedení I) pro jednoduché tlačítkové
řízení „otevři—zavři—stop!" a pro automatické zavření vrat příkazem „zavři po uplynutí časového intervalu" vydaného stisknutím příslušného tlačítka na sloupku 041 nebo 042 063 — fiídicí skříň nízkého napětí servopohonu sklápěcích garážových vrat (základní rozšířené provedení II) pro jednoduché tlačítkové řízení jako u 062 a pro zpracování dálkového bezdrátového signálu „otevři" nebo „zavři" 081 — Vysílač signálu pro dálkový bezdrátový příkaz „otevři" nebo
„zavři" (základní provedení) s napájením z destičkových baterií 091 — Přijímač signálu z vysílače 081 pro řídicí skříně 053 nebo 063 PRAKTICKÉ VYUŽITI STAVEBNICOVÉHO SYSTÉMU Z uvedených konstrukčních uzlů lze vytvořit soustavu, která bude vyhovovat různým reálným stavebním podmínkám, tj. konfiguraci terénu, rozmístění budov, komunikací i aktuálním podmínkám vycházejícím z potřeb uživatele. Pro reálnou stavební situaci lze rovněž volit i technickou úroveň řešení — buď jednodušší, a tedy i méně nákladnou, nebo technicky náročnou, vyžadující vyšší náklady na realizaci. Provozní náklady za elektrickou energii jsou u běžného uživatele zcela zanedbatelné — přibližně 10 Kčs za rok. K tomu je třeba přičíst jednou ročně výměnu destičkových baterií v každém z vysílačů řídicího signálu umístěných v automobilech používajících dálkově řízená vrata. Funkci jednotlivých konstruk-
čních prvků vysvětluje schéma jednoduchého uspořádání podle obr. 1. Toto schéma znázorňuje nejběžnější situaci, při které auto zajíždí z ulice do garáže jednokřídlými vraty umístěnými v oplocení na hranici pozemku. V tomto příkladu je mechanizováno pouze ovládání vjezdových vrat, zatímco garážová vrata jsou ponechána pro tradiční ruční obsluhu. Při návratu auta z ulice do garáže zastaví řidič ve vzdálenosti jednoho až dvou metrů od vjezdových vrat a stiskne tlačítko TL vysílače 081 dálkového bezdrátového příkazu „otevři". Tlačítko může být v kabině auta instalováno volně v miniaturní krabičce, nebo může být pevně zabudováno na panelu před řidičem. Bezdrátový příkaz k otevření vrat je přijat přijímačem 091, který jej zpracuje a předá k zesílení do řídicí skříně 053. Řídicí skříň odjistí nejprve elektromechanický zámek 021, který zajišťuje poměrně dlouhá jednokřídlá vjezdová vrata v zavřené poloze. Po odjištění zámku 021 je zapojen chod elek-
Obr. 4
Obr. 5
tromechanického servopohonu 002, vrata se otevírají a samočinně se jejich pohyb zastaví v poloze otevřeno. V této chvíli zapojí řídicí skříň odpočítávání času 20 sekund a výstražný světelný signál na sloupku automatického zavření vrat 042, upozorňuje zřetelným způsobem řidiče, že je cesta volná, fiidič projíždí se svým vozem otevřenými vraty směrem ke garáži. Po uplynutí nastaveného času 20 sekund výstražný signál na sloupku 042 zhasne a řídicí skříň 053 vydá servopohonu 002 pokyn k uzavření vrat. V uzavřené poloze jsou vrata opět zajištěna zámkem 021. Situace znázorněná na obr. 1 předpokládá, že při výjezdu z garáže řidič se svým vozidlem couvá. Ale ani opačný způsob vyjíždění nic nemění na způsobu řízení vrat. Po výjezdu z garáže nebo ještě před výjezdem z garáže řidič stiskne na stěně garáže umístěné tlačítko 031, které jednoduchým drátovým způsobem přenese do řídicí skříně 053 příkaz k odjištění zámku 021 a uvedení vratového křídla do polohy otevřené servopohonem 002. Řidič vyjíždí zvolna po cestě směrem k otevřeným vratům. Když míjí sloupek 042 stiskne tlačítko v kabině TL. Vysílač 081 vyšle příkaz, který je zpracován přijímačem 091 jako příkaz k zavření vrat po uplynutí časového intervalu 20 sekund. Takto zpracovaný příkaz je předán řídicí skříni 053, která ihned započne odpočítávat nastavený čas 20 sekund a zároveň zapojí výstražný signál na sloupku 042. Tento signál dává řidiči na vědomí, že má pokračovat v průjezdu otevřenými vraty a do dvaceti sekund uvolnit prostor mezi vraty. Řidič tedy pokračuje v jízdě a vyjede na ulici. Po uplynutí dvaceti sekund řídicí skříň výstražný signál vypojí, pomocí servopohonu uvede vrata do polohy „zavřeno" a v této poloze je zajistí zámkem 021. Při vjezdu nebo výjezdu vozidla se může samozřejmě vyskytnout překážka v prostoru pohybu vratového křídla. Může to být osoba, automobil s náhlou poruchou nebo zavazadlo uvolněné z nosiče na autě, motocyklu nebo na jízdním kole. Pro tento případ má řidič vozidla k dispozici několik tlačítek nouzového zastavení STOP, a to na skříňce 032 přístupné z ulice, na sloupku 041 a na skříňce 031 umístěné v garáži. Nebylo-li možné včas přerušit
39
Obr. 6
Obr. 7
40
průběh automatického cyklu otevírání a zavírání vrat některým z uvedených tlačítek STOP, dotkne se vratové křídlo překážky a tím uvede v chod bezpečnostní zařízení, které přeruší mechanické spojení mezi servopohonem 002 a vratovým křídlem. Při náhodném výpadku sítě vyjme řidič automobilu čep B, který běžně zabezpečuje spojení vratového křídla se servopohonem. Po vyjmutí čepu a odemčení zabezpečovacího zámku běžným plochým klíčem lze s vratovým křídlem libovolně ručně manipulovat. Jestliže dojde k výpadku baterií napájejících vysílače 081, vystoupí řidič vozidla vracejícího se z ulice do garáže z kabiny a při použití příslušného klíče stiskne tlačítko na skříňce 032. Tím je vyslán přímo do řídicí skříně 053 příkaz k otevření vrat. V tom případě vrata zůstávají trvale otevřena až do chvíle, kdy řidič stiskne tlačítko na skříňce 031 v garáži. Takto vyslaný příkaz je řídicí skříní vyhodnocen jako příkaz o zavření vrat a jejich zajištění v zavřené poloze. Jestliže řidič zjistí výpadek baterií vysílače 081 při výjezdu vozidla z garáže na ulici, otevře vrata stisknutím tlačítka na skříňce 031. Po tomto přímém jednoduchém drátovém příkazu vrata zůstanou trvale otevřena. Řidič couvá z garáže na ulici a přitom se zastaví u sloupku 042. Spustí okénko a vztaženou rukou, aniž opustí kabinu auta, stiskne tlačítko umístěné na tomto sloupku, ňídicí skříň 053 zpracuje příkaz zprostředkovaný uvedeným tlačítkem tak, že začne odpočítávat čas intervalu 20 sekund a zapne výstražný signál na sloupku 042, kterým je řidič vybízen k dokončení výjezdu z vrat a vyklizení prostoru mezi vraty před uplynutím tohoto intervalu. Po této době zabezpečí řídicí skříň 053 dokončení cyklu uzavření vrat a jejich zajištění zámkem 021, jakož i odpojení výstražného signálu na sloupku 042. Vysílač dálkového bezdrátového řízení vrat může být použit i na motocyklu, na jízdním kole nebo může být uložen v kapse nebo kabelce osoby užívající mechanizovaná vrata k opuštění pozemku pěšky. Schéma rozmístění konstrukčních uzlů u dálkově ovládaných dvoukřídlých vrat je uvedeno na obr. 2. Odpadá zajišťovací elektromechanický zámek, po-
něvadž obě vratová křídla jsou poměrně krátká a tuhost pohybových mechanismů vrat zabezpečuje dostatečnou stabilitu křídel v poloze vrat „zavřeno". Naproti tomu je nutno vyřešit problematiku vzájemného mechanického propojení pohybových mechanismů obou křídel. Vzhledem k výrobním možnostem domácího pracovníka je navržen jednoduchý pákový mechanismus, který má nevýhodu v tom, že je třeba ho uložit ve zvláštní dutině pod úrovní terénu. Tato dutina navíc zasahuje do prostoru před vraty, tedy do prostoru veřejné komunikace, ulice. Poněvadž není dovoleno provádět takové stavební konstrukce na veřejném pozemku, tedy za hranicí pozemku stavebníka, je nutno posunout líc vjezdových vrat v tomto případě asi o 50 cm zpět (obr. 2). Ztratíme sice asi 2 m2 pozemku, zlepší se však poměry pro manévrování vozidla při vjezdu a výjezdu. Při dálkovém bezdrátovém řízení pohybu dvoukřídlých vrat postupujeme obdobným způsobem jako u vrat jednokřídlých. Uvedené stavebnicové konstrukční prvky je možné s úspěchem použít i při mechanizaci ovládání a dálkovém bezdrátovém řízení pohybu sklápěcích garážových vrat. Na obr. 3 je uvedeno schéma rozmístění jednotlivých částí pohybového servomechanismu a řídicího systému. Využití a obsluha jsou prakticky shodné s využitím a způsobem řízení jednokřídlých nebo dvoukřídlých vrat. Výrazný rozdíl je pouze v tom, že v případe garážových vrat nelze uvazovat s automatizací celého cyklu vrat „otevři—zavři". U garážových vrat lze řešit jen automatizaci dvou samostatných „půlcyklů" a to „otevři" a „zavři", které mohou být realizovány řídicím systémem vrat pouze na základě jednoznačného příkazu obsluhující osoby (řidiče) buď stisknutím příslušného tlačítka 031 či 041 nebo stisknutím tlačítka TL dálkového řízení vrat z kabiny vozu. Toto opatření zabezpečí, že se sklápěcí garážová vrata uzavřou pouze pod přímým dohledem obsluhující osoby. Tím se sníží možnost kolize zavírajících se vrat s náhodnou překážkou či osobou, jejíž následky je možné jen s obtížemi eliminovat samočinným odpojením vratového křídla od servopohonu, jako je tomu u vrat vjezdových.
STAVEBNÍ PŘÍPRAVA
Základní podmínkou úspěšné realizace mechanicky ovládaných a dálkově řízených vjezdových vrat je pečlivé provedení nezbytných stavebních prací souvisejících s přípravou montáže elektromechanického servopohonu 001 (nebo 002) a zahrnující též položení podzemních spojovacích kabelů a úpravu stávajících nebo výrobu nových vratových křídel. Jestliže mechanicky ovládaná vjezdová vrata mají bezporuchově a bezproblémově sloužit po mnoho let, je nutno věnovat pozornost zabezpečení jejich odolnosti proti vlivům povětrnosti, dešti, mrazu, prachu a pozornosti kolemjdoucích chodců. Běžně užívaný způsob zavěšení vratových křídel do jednoduchých třecích objímek a svislé zajištění opěrným hrotem uloženým v mělkém patním důlku je pro daný účel naprosto nevhodný. Déšť vypláchne mazivo a v patním ložisku se hromadí prach a písek. Vratová křídla musíme uložit ve valivých ložiskách naplněných trvanlivým mazivem tuhé konzistence a chráněných proti přímému působení deště. Praktické provedení horního závěsu vratového křídla je na obr. 4, patního ložiska na obr. 5. V obou případech použijeme vhodná starší, již vyřazená, kuličková ložiska, v horním závěsu ložisko lehčí řady (6000 nebo lépe 6000Z, min. rozměrů 10 x 26 x 8 mm), v dolním opěrném bodě ložisko těžší (6202 nebo lépe 6202Z, min. rozměrů 15 x 35 x 11 mm). U těžších vrat je vhodné volit dolní ložisko axiální. Obě ložiska chráníme shora proti kapající vodě a ze strany proti prudkému dešti dostatečně přesahujícími okraji vnějších pouzder. Horní závěs vratového křídla samozřejmě upravíme tak, aby vrata mohla být kdykoli rozebrána. Velkým nepřítelem mechanicky ovládaných vjezdových vrat je mráz. U nedostatečně nebo nesprávně založených vjezdových vrat se v praxi často setkáváme s tím, že vzájemná poloha křídel se mění s ročním střídáním období sucha, dešťů nebo mrazů. Setkáváme se s tím zejména tam, kde jsou svrchní vrstvy terénu jílovité, polopropustné nebo nepropustné. Kolísání polohy vratových křídel je nepřípustné, se změnami vzájemné polohy hlavních funkčních částí systému si elektromechanický ser-
41
Obr. 8
vopohon neporadí. Křídla je tedy nezbytné kotvit do velmi stabilních, dostatečně hmotných a hluboko založených stavebních konstrukcí. Navíc zůstanou-li těžká vratová křídla delší dobu v poloze „zavřeno" či „otevřeno", mohou trvale vychýlit sloupky vrat kterýmkoli směrem. S touto okolností musíme počítat především u jednokřídlých vjezdových vrat. Doporučené uspořádání stavebních konstrukcí a úprav křídla pro jednokřídlá vjezdová vrata je na obr. 6. Délku vratového křídla volíme podle skutečné potřeby. Křídlo je zavěšeno v horním závěsu 2 provedeném například podle obr. 4 a připojeném k poměrně mohutnému a stabilnímu zděnému tělesu 4, které má jednak funkci levého sloupku vrat, jednak chrání elektromechanický servopohon 002 proti vlivům z ulice a kromě toho jsou na něm upevněny i další prvky systému řízení vjezdových vrat. Podle obr. 6 má levý sloupek 4 v půdorysu tvar písmene L. Toto řešení zabezpečuje stabilní polohu dlouhého a poměrně těžkého vratového křídla 1 v poloze „zavřeno" i v poloze „otevřeno" při založení vrat na nepropustném střídavě vysychajícím, vodou bobtnajícím a zamrzajícím jílu. Tloušťka zdiva sloupku do ulice je 30 cm, do zahrady 15 cm. Na obr. 7 jsou vyznačeny otvory ve zdivu levého sloupku 4 — otvor 5 pro uložení tlačítkové skříně řízení vrat z ulice, otvor 6 umožňující průchod táhla servopohonu k přímému ovládání polohy a pohybu vratového křídla. Nad otvorem 6 je překlad z dvojice
42
ocelových úhelníků 7 rozměrů 50 x 50 x 5 mm. Tahové síly přenášené z vratového křídla 1 prostřednictvím horního závěsu 2 do sloupku 4 jsou zavedeny do celého zděného tělesa zazděným táhlem 8 z betonářské armovací oceli 0 8 mm (obr. 6). Zevnitř stavební konstrukce sloupku 4 je výklenek 9 pro umístění servopohonu 002, jímž se zeslabuje uliční část zdiva sloupku na 15 cm. Výšku křídla 1 vjezdových vrat podle obr. 6 upravíme podle svých představ a podle skutečných potřeb na místě. Vratové křídlo je nutno opatřit konzolou 10 pro zavěšení volného konce táhla 11 elektromechanického servopohonu 002. Provedení konzoly 10 je uvedeno na obr. 8 se všemi důležitými kótami, které je nutno dodržet s dostatečnou přesností, aby byla zabezpečena rozměrová i funkční návaznost vratového křídla 1 na servopohon 002 nebo 001. Konzo-
lu 10 tedy vyrobíme z obdélníkového uzavřeného profilu Jäkl 60 x 40 x 2,5 podle obr. 8. Výškové umístění konzoly na křídle vrat volíme podle konstrukce tohoto křídla tak, aby navazovala na vhodnou tuhou část, například na podélnou příčku vratového křídla, která zpravidla odděluje spodní část křídla s plechovou výplní od horní části, opatřené průhlednou tyčovou konstrukcí nebo pletivem. Konzola 10 nesmí být umístěna na pružící výplňové části křídla. Výška konzoly 10 nad nejspodnější hranou vratového křídla 1 by měla být nejméně 600 mm. Ze skutečně dosažené výšky konzoly 10 vycházíme při určení výšek některých detailů stavby sloupku 4. Především je tím ovlivněna poloha otvoru 6 (obr. 7) pro táhlo servopohonu a absolutní výška lícu základové desky pro pozdější montáž elektromechanického servopohonu. Velmi důležitá
Obr. 9
Obr. 10 43
Obr. 12
Obr. 11 je kóta 480 mm (plus 10 mm, mínus 0,0 mm) určující rozdíl výšek mezi osou konzoly 10 respektive táhla 11 servopohonu od základu servopohonu 001 (resp. 002). Tato kóta musí být za všech okolností dodržena. Dále je důležité dodržet polohu rámu resp. středu elektromechanického servopohonu 001 (resp. 002) vzhledem k poloze svislé osy natáčení (zavěšení) vratového křídla v půdorysu. Tyto kóty je nutno dodržet s přesností ±10 mm (obr. 6). Tím bude zaručena optimální situace mechanismu otevírání vrat i při případném využití určitého rozmezí stavitelnosti délky táhla 11 servopohonu.
44
Pravý sloupek 12 plní u jednokřídlých vjezdových vrat pouze funkci nosiče elektromechanického zámku 021, pro který upravíme ve sloupku dutinu 13. Půdorysné rozměry této dutiny jsou uvedeny na obr. 6, její světlá výška je podle obr. 9 dána rozměry zámku. Absolutní výška dutiny 13 nad terénem je dána skutečnou polohou běžného jazýčkového zámku na vratovém křídle. Poněvadž poloha pravého sloupku 12 k vratovému křídlu 1 je poměrně kritická (vzdálenost mezi vnější hranou křídla a vnitřním povrchem sloupku je maximálně 15 mm (obr. 6) doporučuje se
stavět sloupek 12 až po skončené montáži vratového křídla 1 na levý sloupek 4. Do stavebních konstrukcí obou sloupků i do základové desky servopohonu je nutno zavést ohebné polyamidové elektroinstalační hadice, kterými budou později protaženy kabely zabezpečující systém řízení vrat. Tyto hadice (známé pod názvem „husí krk") je vhodné zabudovat do zdiva hned při jeho stavbě. Je tedy vhodné seznámit se, ještě před započetím zednických a betonářských prací, s umístěním těchto hadic a s místy jejich vyústění na povrch (kapitola Podzemní propojovací kabely).
Pro dvoukřídlá vjezdová vrata je stavební příprava schematicky znázorněna na obr. 10. Hlavní rozměry vratových křídel je nutno určit podle místní situace a podle vkusu a přání uživatele. Pro zavěšení obou vratových křídel ve valivých ložiskách platí totéž co pro jednokřídlá vrata (obr. 4 a 5). Rovněž platí doporučení, týkající se zabezpečení dostatečné stability obou sloupků vratových křídel. U levého sloupku 14 můžeme snad poněkud slevit v požadavku na stabilitu v rovino oplocení a bylo by tedy možné uliční část zdiva sloupku proti předcházejícímu případu poněkud zkrátit. Opěrné zdivo směřující do pozemku zůstává a rovněž prostupy zdivem 5 a 6 podle obr. 7 i výklenek 9. Podstatným rozdílem je nutnost vybudovat mezi oběma sloupky podzemní prostor pro uložení pákového mechanismu, který spojuje levé křídlo 15 a pravé křídlo 16. Vnější sloupky konstrukce obou těchto vratových křídel jsou ve své spodní části prodlouženy a procházejí až do dolních oper 3 uložených na dně podzemního prostoru 17. Na těchto prodloužených koncích vnějších sloupků jsou upevněny pomocné paky 18 spojené navzájem délkově stavitelným táhlem 19 (obr. 10). Pomocné páky 18 příslušející levému vratovému křídlu 15 leží v rovině křídla. Naopak pomocná páka 18 příslušející pravému vratovému křídlu je k rovině křídla kolmá. Obojí se rozumí zobrazeno v půdorysu podle obr. 10 dole. Délka táhla 19 závisí na zvolené světlé šířce vrat a lze ji zjistit jednoduše změřením, zakreslíme-li si potřebnou polohu pák v měřítku. Z obr. 10 je patrné, že podúrovňový prostor je situován svojí určitou částí na ploše před obvyklou hranicí pozemku, to znamená, že by byl vybudován na veřejném pozemku. To je nepřípustné. Je tedy nutno počítat s tím, že sloupky vrat budou muset být poněkud posunuty zpět. Kolem celého podúrovňového prostoru 17 je třeba postavit nízké betonové zídky 20, na nichž bude uložena železobetonová nebo panelová (prefabrikovaná) deska. Pokud bude realizována deska monolitická, je třeba vložit do prostoru předem táhlo 19. Plocha v blízkosti obou sloupků by měla být zakryta deskami 21 a 22 z ocelového žebrovaného plechu
4 nebo 5 mm tlustého, neboť musí být umožněn trvalý přístup k čepům pohybového mechanismu. Pro zlepšení kinematických vlastností pohybového mechanismu doporučuje se zmenšit poněkud úhel otevírání obou vratových křídel asi o pět úhlových stupňů (obr. 10 uprostřed). Pro takto upravené otevírání vrat platí kóty pro půdorysné umístění konzoly 10, která je upevněna na levém vratovém křídle a přenáší pohyb táhla 11 servopohonu 001 respektive 002. Z hlediska výškového uspořádání levého sloupku 14 je nutné stejně jako v předcházejícím případě dodržet kótu 480 mm (plus 10 mm, mínus 0 mm) vyznačující výškový rozdíl mezi polohou konzoly 10, táhla 11 a polohou základové desky pro montáž servopohonu. Dno podúrovňového prostoru 17 se nesmí vybetonovat, zateklá voda by se nevsakovala. Proti většímu přívalu vody je nezbytné opatřit tento prostor potrubím, jímž odvedeme vodu do povrchové strouhy nebo do dešťové kanalizace. V posledním případě je nezbytné počítat se zabudováním podlahové guly s vodním uzávěrem. Nakonec zopakujeme ještě jednou rozhodující míry, které je nutné ve stavební přípravě a úpravě již existujících vrat dodržet, aby montáž navazujících strojních uzlů byla bez problémů: — u jednokřídlých vrat (obr. 6) výška osy konzoly 10 nad plochou zakladu pro servopohon je 480 mm (plus 10 mm, mínus 0 mm, viz též obr. 8), poloha otvoru v konzole 10 pro spojení s táhlem servopohonu 11: — vzdálenost od osy otáčení vratového křídla je 390 mm, — vzdálenost od středové roviny křídla je 165 mm — u dvoukřídlých vrat (obr. 10) výška osy konzoly 10 nad plochou základu pro. servopohon je 480 mm (plus 10 mm, mínus 0 mm, viz též obr. 8), poloha otvoru v konzole 10 pro spojení s táhlem servopohonu 11: — vzdálenost od osy otáčení vratového křídla je 400 mm, — vzdálenost od středové roviny křídla je 240 mm. Pro výpočet teoretické délky spojovacího táhla 19 obou křídel dvojkřídlých mechanicky ovládaných, vrat lze použít jednoduchý vztah vyplývající z polohy jednotli-
vých členů mechanismu v poloze vrat „zavřeno": A = V (L — 500)z + 250 000 (mm) kde A je hledaná délka táhla 19, L — vzdálenost svislých os otáčení obou vratových křídel. Výpočet platí za předpokladu, že provedeme ramena 18 podle obr. 10. Vrata je možné ovládat i opačně — servopohon je umístěn vpravo od vrat. Elektromechanické servopohony 001 a 002 jejichž konstrukce bude popsána v příštích kapitolách, jsou při pohonu elektrickým třífázovým motorem obousměrné. Při použití jednofázových motorů pouze s jedním smyslem otáčení jsou servopohony po nepatrné úpravě schopné levého i pravého nasazení. Kdo chce realizovat „pravé" řešení, provede stavebně přípravné práce v zrcadlovém uspořádání proti uvedeným výkresům. Stavební příprava pro mechanické ovládání a dálkové bezdrátové řízení sklápěcích garážových vrat není v tomto návodu zahrnuta. Důvodem je značný počet typů sklápěcích garážových vrat, která jsou na našem území dodávána řadou výrobců. Rovněž stavební řešení vlastního objektu garáže je rozdílné. Nelze proto odpovědně zpracovat jakýsi obecně platný generál stavební přípravy. V kapitole pojednávající o konstrukci elektromechanického servopohonu 011 pro garážová sklápěcí vrata budou pokyny pro strojní montáž tohoto prvku a jeho spojení s původním mechanismem sklápěcích vrat. Z nich lze podle stavebního řešení a dispozice garáže odvodit potřebné stavební úpravy. Obecně lze říci, že dostatečně širokou garáž stavebně upravovat téměř nemusíme, úpravy úzké garáže jsou minimální.
PODZEMNÍ PROPOJOVACÍ KABELY Ke stavební přípravě patří také položení podzemních propojovacích kabelů, které zprostředkují přívod elektrické energie do řídicích skříní 051, 052 a 053 (respektive 061 a 062) a také vzájemné propojení této skříně s ostatními prvky řídicícho systému, tj. 031, 032, 041, 042 a 021. Schéma rozmístění a vyústění těchto kabelů pro typické uspořádání systému tlačítkového i dálkového řízení vjezdových vrat je uvedeno na obr. 11. V daném
45
případě jde o systém řízení jednomatizace řízení vrat, a tedy na křídlých vrat, schéma však platí zvoleném typu řídicí skříně 051, i pro řízení dvoukřídlých vrat, jestli- 052, 053 (resp. 061, 062, 063). že vypustíme kabel WL 4, který Vhodné typy kabelů pro tyto přípapřipojuje k řídicí skříni elektrome- dy budou uvedeny v kapitole chanický zámek 021. 0 výrobě řídicích skříní, o jejich Obdobně typické uspořádání vnitřním i vnějším propojení. řídicích prvků pro systém dálkoNa obr. 11 a 12 jsou uvedeny vého bezdrátového i přímého tla- některé vzdálenosti sloupků autočítkového ovládání garážových matického uzavírání vrat 041 resp. sklápěcích vrat je na obr. 12. 042. Vzdálenost B uvedená na obr. Jestliže zvolíme umístění řídicí 11 by se měla rovnat součtu A + L, skříně 053 v prostoru garáže (obr. kde A je délka vratového křídla 11 vlevo dole) musíme ovšem (stejně platí pro jednokřídlá schéma rozložení kabelů upravit. 1 dvoukřídlá vrata) a L je délka Na obr. 11 a 12 nejsou uvedeny vozidla. Vzdálenost D by měla být ty kabelové spoje, které jsou sice 0,5 až 0,8 m — podle obratnosti nezbytnou součástí řídicí soustavy řidiče, který bude systém používat. vrat, avšak nepředpokládá se Vzdálenost C uvedená na obr. u nich zabudování do stavebních 12 se rovná součtu K + L, kde K je konstrukcí nebo pod úroveň te- výška křídla sklápěcích garážorénu. Jsou to například kabely ivých vrat a L je délka vozidla. Pro spojující 053 s 002, nebo 053 s 032 vzdálenost D platí totéž, co pro a 053 s 091. Tyto kabely budou schéma na obr. 11. vedeny po povrchu stavebních Použijeme-li prvky dálkového konstrukcí sloupku vrat respektive bezdrátového řízení pohybu vrat je po vnitřních stěnách garáže. V tom nezbytné přiblížit anténu přijímače případě budou kabely upevněny 091 k místu, kde bude řidič vydávat příchytkami na lištách NIDAX. příkaz k otevření respektive zavřeDoporučené druhy, typy a počty ní vrat. Tímto místem je sloupek žil zemních i povrchových kabelo- 042. K patě sloupku je proto vých spojů závisí na stupni auto- nezbytné zavést světlou ohebnou
KOMPRESOREK NA HUSTĚNÍ PNEUMATIK # Nejčastější příčinou poruchy chladničky je ztráta chladicího media. Kompresorek, který je i s motorkem v zataveném krytu s olejovou lázní, je však většinou ještě v dobrém stavu a dá se po několika nenáročných úpravách použít na hustění pneumatik motorky i jízdního kola. Může posloužit též jako zdroj tlaku pro rozprašovač barvy s tryskou ze spraye. Výroba těchto rozprašovačů byla popsána v několika minulých číslech tohoto sborníku. Po demontáži kompresorku 1 z chladničky provedeme změnu elektrického zapojení jak je naznačeno na obrázku v elektrickém schéma, kde tlusté čáry určují nové zapojení. Další úpravy se týkají mechanické části. Nejprve odřežeme přívodní 2 i výtlačné 3 vzduchové potrubí
46
kompresoru 1 tak, aby zůstaly jen krátké části. Dbáme při tom, aby se dovnitř nedostaly piliny. Důležité je, aby kompresorek při manipulaci byl stále ve svislé poloze. Jinak z něj začne vytékat olej. Nyní kompresor zapneme a přesvědčíme se, zda dává dostatečný tlak. U autorem použitého typu (z menší chladničky) dosahoval tlak více než 0,6 MPa, i když objem dodávaného vzduchu je dost malý. Zásobník vzduchu 4 vyrobíme z ocelové.trubky 1 1/2" na jejíž oba konce privaríme dna. Pokud použijeme dostatečně tlustá dna, potom stačí manometr 9 do horního dna zašroubovat jednoduše přímo. Lépe však je volit spojení nástavcem 10 a gumovou hadicí. To provedeme před navařením horního dna. Do stěn zásobníku vyvrtáme dva
hadici „husí krk" průměru nejméně 30 mm, kterou při konečné montáži protáhneme anténní přiváděči kabel. Trasy položení ohebné hadice jsou vyznačeny čárkovanou čarou na obr. 11 a 12. Podzemní propojovací kabely i ochrannou ohebnou hadici uložíme v potřebné hloubce pod povrchem upraveného terénu v pískovém lůžku a shora zabezpečíme proti náhodnému mechanickému porušení. ňídicí systém pracuje částečně s nízkým napětím ve vlhkém prostředí. Proto použijeme ochranu elektrických předmětů zemením. Práci svěříme odbornému elektrotechnikovi na místě montáže. Způsob provedení předem konzultujeme, poněvadž se neobejdeme bez zemních prací a někdy i drobných zásahů do stavebních konstrukcí. Místo pro připojení zemnicího vodiče je ve schématech na obr. 11 a 12 vyznačeno obvyklou značkou. Návod na zhotovení servopohonu, ovládací tlačítkové skříně, řídicí skříně i vysílače a přijímače signálu uveřejníme v dalších sbornících. ING. KAREL VACEK otvory se závitem M8. Jeden s jemným závitem (M8 x 1 mm) pro výtlačné potrubí 5, druhý s normálním závitem pro upevnění pojistného ventilu 8. U dna zásobníku vyvrtáme ještě otvor se závitem M5 x 0,8 mm (s normálním stoupáním), do něhož zašroubujeme hadičku 6 s hustilky jízdního kola. Tato hadička má sice šroubení M5 x 1 mm, protože však jde o krátký závit, hadičku snadno našroubujeme, na zkrácené výtlačné potrubí 3 kompresorku a utáhneme měděným drátkem. Pro výtlačnou větev použijeme hadičku 5 z hustilky motorového vozidla. Při našroubování hadičky do stěny zásobníku nesmíme zapomenout vložit měkLegenda k obrázku na straně 47: 1 — kompresorek s motorkem 2 — zkrácené původní sací potrubí 3 — zkrácené původní výtlačné potrubí 4 — zásobník vzduchu 5 — hadička z hustilky pro motorová vozidla 6 — hadička bicyklová 7 — ventilek bicyklu 8 — pojistný ventil 9 — manometr 10 — nástavec 11 — výpustný šroub 12 — základová deska 13 — rukojeť
MĚDĚNÝ DRÁT
47
INADPROUDOVÁ |_ OCHRANA
ké těsnění. V případě, že bychom potřebovali hustit i pneumatiky jízdního kola, vyrobíme si spojku, která umožní napojit hadičku 6 z hustilky kola na hadičku 5 z hustilky motorového vozidla. Spojku upravíme z ventilku 7 duše jízdního kola tak, že jeho rozšířenou dolní část odstraníme. Nejlépe na soustruhu, aby měla stejný průměr jako závit. Ventilková gumička má jen těsnit a nesmí překrývat otvor vstupu.
Zásobník jako tlaková nádoba je jištěn regulovatelným ventilem 8, který vyrobíme podle obrázku. Požadovaný stálý tlak zásobníku pak lze nastavit seřizovacfm šroubem. Pro vypouštění případných usazenin slouží šroub 11 M4 u dna zásobníku. Celé zařízení upevníme na základovou desku 12 z laťovky a shora privaríme a přišroubujeme rukojeť 13 pro snazší přenášení. JAROSLAV MENCL
UNIVERZÁLNÍ STAHOVÁK # U nás prodávané stahováky jsou drahé a nelze je použít pro každý účel. Vyrobil jsem si stahovák, jehož čelisti, respektive jejich dolní odtlačovací část, lze v přípa-
dě potřeby jednoduše vyměnit. Stahovák se skládá z tělesa (matice) s rameny, stahovacího šroubu a tří čelistí. VÝROBA STAHOVÁKU Na soustruhu vyřízneme závit na stahovacím šroubu 1. Hlavu 2 vyrobenou ze šestihranu buď na šroub privaríme, nebo pouze utáhneme na závit. Na druhém konci šroubu vytvoříme důlek, do něhož Rozpiska materiálu
48
zarazíme ocelovou kuličku 3 (například z ložiska). Těleso 4, v němž se šroub pohybuje, zhotovíme ze stejného šestihranu jako hlavu 2. Se zřetelem na přesnost je vhodné matici vyvrtat a upíchnout na jedno upnutí. Závit vyřízneme nejprve závitníky č. 1 a 2 a teprve po privarení ramen 5 závit dořízneme závitníkem č. 3. Na ramenech se pohybují objímky 6 svařené z ploché oceli. K objímkám privaríme zespodu matice 8. Z boku vyřízneme v objímce otvor se závitem M6 pro zajišťovací šroub 7. Do těchto objímek se upevňují vhodné čelisti. čelisti vhodné pro řadu případů jsou uvedeny na výkresu. Tvoří je
patka 10, ohnutá z pásové oceli, k níž privaríme žebro 11a šroub 9. Žebro 11 však privaríme až poté, co čelist pevně přitáhneme další maticí 8 k objímce. Důležité je, aby plošky čelistí, které zabírají za stahovaný předmět, byly v jedné rovino. Nepodaří-li se nám udržet u všech čelistí stejnou délku 79 mm, vložíme mezi patku a objímku podložky 12.
a klíčem začneme otáčet stahovacím šroubem. Není-li možno stahovaným dílem pohnout, udeříme
POSTUP Pftl STAHOVANÍ Zajišfovací šrouby čelistí povolíme, stahovací šroub nasadíme do středícího důlku hřídele. Potom posuneme čelisti tak, aby zabraly za stahovaný díl, přitáhneme stahovací šroub (prozatím jen rukou), utáhneme zajišťovací šrouby
# Ve sborníku č. 77 jsme na str. 62 uveřejnili přípravek na vytlačování tmelu Distyk. Opomenuli jsme uvést, že matici 2 zhotovíme z průchozí matice pancéřové průchodky GP 36 používané v elektric-
kladivem šroubu.
na hlavu stahovacího JAROSLAV MENCL
JEŠTĚ K VYTLAČOVÁNÍ TMELU kých rozvaděčích. Její vnější závit totiž umožňuje našroubovat matici do tuby s tmelem. Kolečko 6 je z ventilu rozměru 1/2" k radiátoru ústředního topení.
49
# Podle návodu, otištěného ve sbornících č. 43, 44 a 45 jsem postavil kyslíko-vodíkovou svářečku. Tento přístroj mi nevyhovoval pro malý výkon a krátkou dobu provozu (elektrolyzér se velmi rychle zahřál a bylo třeba dlouho čekat než se ochladí). Rozhodl jsem se proto postavit elektrolyzér jiným způsobem. Výkon svářečky s popisovaným elektrolyzérem již plně postačuje i pro náročné domácí kutily. Lze svařovat a přepalovat materiály 5 mm tlusté, ohýbat a nahřívat trubky apod. Při svařování plechu tlustého asi 1 mm je po jednohodinovém provozu elektrolyzér pouze vlažný, takže doba svařování je daleko delší. To je výhodné zvlášť při různých autoklempířských opravách. Elektrody v elektrolýzám jsou zhotoveny z plechu 0,8 mm tlustého, jejich životnost je daleko vyšší i když nejsou pokoveny a jejich případná výměna není náročná. Výkon elektrolyzéru je možno ještě zvětšit a to větší plochou
KYSLÍKOVODÍKOVÁ SVÁŘEČKA S VELKÝM VÝKONEM elektrod, tj. celého elektrolyzéru. Je napájen usměrněným napětím z transformátorové svářečky, odběr proudu je 70 až 100 A. Transformátorovou svářečku jistě každý kutil má, lze však použít i jiný transformátor o napětí asi 60 V a proudu okolo 100 A. Ostatní díly jako je slučovací díl, jištění tlaku, pojistky proti zpětnému šlehnutí plamene, jsou vyro-
beny podle sborníku USS č. 44. Je vhodné však pročíst i sborníky č. 43, 44 a 45, kde je popsán celý provoz svářečky. Propan-butan se odebírá z 2 kg lahve, a prochází přes redukční ventil k dvouhadicové autogenní rukojeti. Všem zájemcům doporučujeme přečíst i sborníky USS č. 54 a 55, kde je popsána kyslíkovodíková svářečka II. generace. Některé díly (například úpravu svářecí rukojeti) je možno vyrobit podle tohoto návodu a cenné rady týkající se obsluhy svářečky nejsou nikdy na škodu. VÝROBA ELEKTROLYZÉRU Obal elektrolyzéru 1 svaříme z dílů 1.1, 1.2, 1.3 a 1.4, které vyřízneme z ocelového plechu tlustého 5 mm (obr. 1). Vnitřní rozměry obalu jsou 530 x 250 x 300 mm. Přední stěnu 1.1 vyrobíme podle výkresu, našroubujeme svorníky 1.10 a z vnitřní strany je zavaříme, aby okolo závitů nemohl unikat elektrolyt. Pak svaříme všechny díly. Je třeba svařovat velmi pečlivě. Po horním obvodu privaríme úhelníky 1.5 a 1.6 pro přitažení víka tak, aby hrana úhelníku byla 5 mm
50
Obr. 1
51
Obr. 2
52
Rozpiska materiálu
nad horní hranou elektrolyzéru (obr. 2). Úhelníky privaríme z vnitřní strany, takže horní strana úhelníku zůstane čistá a svar se nemusí opracovávat. Opilujeme pouze svary, kde jsou úhelníky privarený k sobě z horní strany. Do vika 1.11 vyvrtáme všechny otvory a závity podle obr. 3. Otvory pro přitažení průhledového (bezpečnostního) okénka vrtáme pouze do hloubky 15 mm. Víko přiložíme na elektrolyzér, přitáhneme svorkami, vyvrtáme obvodové otvory 0 6 mm pro přitažení víka a víko sejmeme. Na celý elektrolyzér (dno i boky) privaríme zvenku pásovou ocel 20 x 5 mm tak, aby vytvořila mříž. Touto mříží vyztužíme obal elektrolyzéru, aby se při tlaku nedeformoval. Výztuhy přivaříme podle fotografie. Musíme dát pozor, aby mříž nezakryla otvory 0 6 mm po obvodě, sloužící pro přitažení víka.
Pak zkompletujeme okénko pro kontrolu hladiny elektrolytu v přední stěně elektrolyzéru. Přiložíme pryžové těsnění 1.7, organické sklo 1.8 a lem 1.9 a vše přitáhneme maticemi M5. Podobně upevníme bezpečnostní okénko na víku — přiložíme těsnění 1.12, organické sklo 1.13, kroužek 1.14 (obr. 4) a vše přitáhneme šrouby M5 x 15 mm. Po té přitáhneme víko 1.11 s těsněním 1.15 k elektrolyzéru šrouby M5 x 30 mm. Předem však utěsníme otvor 0 10 mm svorníkem elektrody 1.16, pod který dáme těsnění (fíbrové) a našroubujeme šroub pro výstup plynů 1.17 s těsněním. Elektrolyzér naplníme vodou, uzavřeme zátku 1.18 a provedeme tlakovou zkoušku tlakem 200 kPa. Elektrolyzér nesmí nikde propouštět. Pak víko demontujeme a vodu vylijeme. Na dno elektrolyzéru vložíme
izolační desku 1.19 z novoduru nebo plexi a na boky desky 1.20. V těchto deskách prořízneme 49 drážek širokých 1 mm a hlubokých 6 mm ve vzdálenosti 4 mm od sebe. Lze je proříznout kotoučovou pilkou na kov na stolní pile s pomocí pravítka. Do těchto drážek pak nasuneme elektrody. Boční izolační desky nasuneme do drážek spodní desky a přilepíme lepidlem na novodur, aby se nemohl dostat elektrolyt na obal elektrolyzéru a tím nedocházelo ke zkratu elektrod. Do krajní drážky vložíme elektrodu 1.21, výčnělek této elektrody přihneme a privaríme k obalu elektrolyzéru. Pak vkládáme postupně elektrody 1.22 tak, aby otvory pro vyrovnání elektrolytu byly střídavě na levé a pravé straně. Jako dvacátoupátou elektrodu vložíme prostřední elektrodu 1.23. Pak vložíme ostatní elektrody a poslední opět privaríme výčnělkem k elektrolyzéru. K prostřední elektrodě přišroubujeme svorník 1.16 pro přívod proudu. Ve vzdálenosti jedné třetiny od izolačních desek vložíme mezi elektrody vymezovací hřebeny 1.24, které zabraňují prohýbání elektrod a tím možnému zkratu a havárii. Pak na elektrolyzér připevníme víko s těsněním, k víku přitáhneme svorník na přívod proudu a nalijeme elektrolyt asi 1 až 2 cm pod horní hranu elektrod. Je třeba asi 27 litrů elektrolytu. Hladinu elektrolytu udržujeme při provozu přibližně v této výši. Na obal elektrolyzéru je připojen druhý pól na svorník. Pokud nejsou elektrody pokoveny, nezáleží na polaritě. Stykač použijeme běžný třífázový, u kterého jsou spojeny paralelné všechny tři kontakty. K propojení elektrolyzéru se svářečkou je
53
Obr. 3 54
Obr. 4
třeba kabel o průřezu alespoň 50 mm 2 . K usměrnění napětí ze svářečky použijeme 4 x 4 diody KY 715 spojené paralelně. Diody je třeba vybrat tak, aby čtveřice určená k paralelnímu spojení měla stejný úbytek napětí v propustném
směru. Lze předpokládat, že ze šestnácti kusů bude možné vybrat čtyři alespoň přibližně stejné čtveřice. Pravděpodobnost úspěšného výběru se zvýší, budou-ti všechny diody ze stejné výrobní série. Další možností, jak získat elektrolyzér s velkým výkonem je pou-
žít vyřazené články z akumulátorů Ni-Fe. Protože je lze získat jen obtížně, uvádíme výrobu elektrolyzéru jen rámcově. Pro výrobu takového elektrolyzéru je potřeba asi 20 až 25 článků s kapacitou 90—150 Ah. Počet článků ani kapacita nejsou kritické.
Obr. 5. Schéma zapojení a uspořádání kyslíko-vodíkové svářečky
A — elektrolyzér; B — propan-butanová láhev; C — dvouhadicová rukojeť s hořákem; D — regulační ventil; E — filtr s regulačním ventilem; F — průtokoměr; G — brzdový spínač; H — tlakoměr; K — pojistka proti zpětnému šlehnutí plamene
55
Je však třeba, aby jednotlivé články byly izolované od tlakové nádoby i vzájemně od sebe. Vhodné jsou proto články, které jsou zasunuty do obalu z umělé hmoty. Některé články mohou mít mezielektrodové zkraty. Odstraníme je buď propláchnutím článků, nebo na článek naplněný alespoň vodou připojíme usměrněné napětí z transformátorové svářečky a článek necháme „vařit". Článek necháme jen krátce připojen. Vodu z článku vylijeme a naplníme novým elektrolytem. Konstrukce tlakové nádoby je obdobná jako v prvním případě, je pouze nutné přizpůsobit rozměry. Jednotlivé články jsou zapojeny do série a kladné i záporné póly krajních článků je třeba vyvést
izolovaně do víka tlakové nádoby. Jednotlivé články musí mít otevřené zátky, aby z článku mohly volně odcházet plyny. Ve víku musí být také otvor, kudy mohou plyny vystupovat a být dále zpracovány. Nad každým článkem je ve víku ještě nutný otvor se zátkou (šroubem), aby bylo možno každý článek doplňovat elektrolytem. Nevýhodou tohoto elektrolyzéru je, že se jednotlivé články obtížně doplňují elektrolytem. Schéma zapojení celé svářečky s tímto elektrolyzérem je shodné jako v prvém případě. Pokud by někdo nechtěl pracně vyrábět tlakový spínač může jako tlakový spínač použit dvá paralelně spojené brzdové spínače, například z vozidla Skoda 100. Jeden
STROJNICKY NADRH # Strojnický nádrh, jinak též zvaný rysovací koník, patří k základnímu vybavení každé strojařské dílny. Klasický nádrh má ale četné nedostatky. Především zdržuje přenášení rozměrů z pevného měřítka na výšku nastavení rysovací jehly, kromě toho právě zde může dojít snadno k nepřesnostem, zaviněným paralaxou a jinými subjektivními vlivy. Proto se nyní vyrábějí nádrhy, kde měřítko je vyryto přímo na svislé tyči (sloupku) a jezdec, nesoucí rysovací jehlu je opatřen indexem s noniovým dělením. Tyto nádrhy se však nedodávají do maloobchodní sítě. Vyrobil jsem si proto z vyřazeného posuvného měřítka nádrh, který si v ničem nezadá s výrobkem továrním. Přesnost posuvného měřítka se totiž časem sníží natolik, že se musí vyřadit. Většinou jsou však opotřebeny jen jeho čelisti nebo hroty, při čemž vlastní měřítko a nonius na jezdci jsou nepoškozeny. Máme-li možnost, vybereme si posuvné měřítko 250 mm nebo delší. Vzhledem k tomu, že posuvných měřítek je mnoho typů, neuvádíme jednoznačný návod a zájemci si musí rozměrové výkresy podle potřeby upravit. Nádrh na fotografii se poněkud liší od výkresové dokumentace, která vychází z rozměrů a uspořádáni posuvného měřítka SOMET ČSN 25 1230.
56
POSTUP PRÄCE Posuvné měřítko rozebereme a vyčistíme. Pokud je opatřeno jazýčkem hloubkoměru, odstraníme ho. Čelist pevného ramene 1 odřízneme tak, aby délka a šířka ramene zůstaly zachovány, tj. řez vedeme rovnoběžně s osou ramene. V případě, že je čelist zakalena, použijeme k řezání rozbrušovací kotouč. Čelist jezdce 2 odřízneme stejným způsobem, ale tak, aby zde zbyl pahýl dlouhý přibližně jeden a půl původní čelisti. Do geometrického středu tohoto pahýlu vyvrtáme z boku otvor 0 5,1 mm pro upínací šroub 7. Upínáme jím vlastní rysovací jehlu 5. Pokud je čelist zakalena a vrták odmítá vrtat, otvor probrousíme. Jde to sice pomaleji, ale zato neriskujeme deformaci jezdce, ke které by došlo, kdybychom jej vyžíhali. Při broušení postupujeme takto: Rozpiska materiálu
spínač seřídíme šroubkem tak, aby spínal při pracovním tlaku 100 kPa a druhý na tlak o něco vyšší. Tímto zapojením dosáhneme, že rozdíl v tlaku při zapnutí a vypnutí je malý a plamen neměnný. Zdvojení spínačů je žádoucí i při možné poruše jednoho z nich. Z bezpečnostních důvodů je třeba, aby spínače byly spínány pomocí relé nebo stykače s cívkou o napětí 12 až 24 V. Oba brzdové spínače je možno přišroubovat přímo do víka elektrolyzéru nebo vyrobit držák například z mosazi, kam by bylo možno brzdové spínače našroubovat a propojit je hadičkou na elektrolyzér nebo na slučovací díl (regulační ventil s filtrem). MILOSLAV NĚMEC
57
Vrtaný kus, v našem případě jezdec posuvky, upneme na stůl stolní vrtačky. Obrobek nesmí během vrtání (broušení) změnit polohu. V místech, kde má být vybroušen otvor, vytvoříme z jílu nebo plastelíny ohrádku v podobě misky. Do ní nasypeme trochu práškového smirku (karborunda), raději hrubšího zrnění. Na smirek kápneme několik kapek petroleje nebo hodně řídkého oleje. Do sklíčidla vrtačky upneme měděnou nebo hliníkovou trubičku 0 5 mm. Tloušťku stěny volíme co nejmenší, s plnou kulatinou nelze vrtat vůbec. Vrtáme nejvyššími otáčkami vřetene tak, že trubičku, kterou vrtáme, vtlačujeme do záběru a opět ji vzdalujeme. Tím se mezi čelo trubičky a vrtaný předmět dostává stále nový smirek s petrolejem. Do měkkého materiálu trubičky je zatlačován a jím unášen, ale tvrdou ocel vybrušuje. Během práce doplňujeme spotřebovaný smirek a petrolej, který musí do řezu stále splavovat čerstvý smirek. Tímto způsobem lze vrtat i nejtvrdší materiály, včetně skla a porcelánu. Vyvrtáním otvoru končí úpravy, které musíme (nyní již na bývalém) posuvném měřítku provést. Základnu 3 zhotovíme z plochého materiálu, nebo plátku kulatiny většího průměru. Nejméně
jednu plochu musíme obrobit přesně rovinně. Kolmo na tuto plochu vypilujeme nebo vyfrézujeme drážku, jejíž šířku volíme nepatrně menší než je tloušťka ramene 1, aby rameno bylo v drážce zalisováno. Hloubka drážky bude o několik desetin milimetru menší než šířka ramene, aby překrývací destička 4 rameno do základny přitáhla (šrouby 9). Že rameno, nyní již sloup nádrhu, musí vůči dosedací ploše základny být umístěn přesně kolmo ve všech směrech, je samozřejmé. Tloušťka základní desky 3 může být maximálně rovna šířce bývalé čelisti posuvky. Pokud bychom ji zhotovili tlustší, nebude možno míry nastavovat od nuly. Rovněž není vhodné zhotovit základnu příliš tenkou nebo malou. Tenká deska nezaručí dostatečně pevné a trvale kolmé zalisování sloupu 1, při malé ploše základny a velké délce sloupu, bude nádrh vratký. Rysovací jehla 5 je z kalitelné oceli. Před zakalením ji zateplá ohneme v úhlu asi 110 až 120° a ostříme ji výhradně broušením spodní plochy. Jehlu upneme buď podle fotografie, což je jednodušší, ale použitelné jen u starších typů posuvných měřítek, která měla čelisti s dostatečnou tloušťkou zakalené pouze povrchově na
RUCNI ELEKTRICKÁ VRTAČKA NA 12 V • Malá ruční vrtačka (do průměru vrtáku 6 mm) sice nenahradí Vrtačku NAREX, má však svoje nemalé přednosti. Především ji můžeme používat i tam, kde není veřejná elektrická síť, jako zdroj napájení poslouží automobilový akumulátor. Další výhodou je, že její provoz je tichý, takže s ní můžeme pracovat i pozdě večer, což třeba s vrtačkou NAREX — 2vlášť v panelových domech — není vůbec možné. V tomto případě jako zdroj napětí 12 V/15 A slouží transformátor 500 VA s usměrňovačem. Její stavba se tedy vyplatí těm, kterým nevadí omezený průměr vrtáku, přede-
58
vším modelářům, radioamatérům apod. Protože mým koníčkem je modelářství, a protože taková vrtačka u nás není k dostání, navrhl a vyrobil jsem si ji sám. K výrobě jsem použil motorku ze stěrače (typ 44 31 22905071) k automobilu škoda 100. Jako první vznikla vrtačka v provedení A. Protože mne překvapily její užitné vlastnosti, vyrobil jsem ještě další varianty. Provedení B má mechanickou část stejnou, pouze díky převinuti rotoru získáme podstatně větší kroutící moment. Provedení C využívá stejný motorek, avšak má dva kusy spo-
funkční straně. U nových měřítek, vyráběných úsporně s tenkými čelistmi, které jsou navíc prokaleny, je nutno použít upínacího kroužku 6, upínacího šroubu 7 a stavěči matice 8, jak je znázorněné na výkresu. Sestavený nádrh seřizujeme při jezdci nastaveném na nulu vysunutím jehly tak, aby se její hrot dotýkal rysovací plotny a v této poloze ji zajistíme utažením stavěči matice 8. Korekci seřízení provádíme při každém broušení jehly. Jako rysovací plotny lze použít libovolnou litinovou nebo ocelovou desku, dostatečně velkou, která je rovinně obrobena. Lze použít třeba i pracovní stůl stolní vrtačky. Nemáme-li nic takového ve své výbavě, opatříme si alespoň kus tlustého tabulového skla (ti. min. 10 mm) pokud možno tzv. zrcadlového. Je samozřejmé, že s takovouto deskou musíme zacházet šetrně. Poznámka: Práci s nádrhem si urychlíme a usnadníme, jestliže si na výkresech nejdříve převedeme klasické strojnické kótování na tak zvané kótování souřadnicové, které vychází ze dvou, vzájemně kolmých stran ve vzestupném pořadí. Z jednoho bodu (rohu) od nuly. FRANTIŠEK LOUDA
jené konstrukčně v jeden celek. Tato poslední varianta je pochopitelně nejvýkonnější. Při výběru vhodné varianty je třeba mít na paměti, že pro výrobu variant B a zejména C jsou nutné určité znalosti z elektrotechniky. POSTUP PRÁCE Provedení A. Stěračový motor rozebereme uvolněním matic svorníku ze strany zadního víka. Před vyjmutím rotoru si připravíme stočený ocelový plech o průměru rotoru, který do statoru nasuneme. Tím zamezíme oslabování permanentních magnetů. Svorníky vyšroubujeme z předního víka a vyjmeme. Z předního víka odřízneme (respektive odsoustružíme) převodovku do tvaru podle výkresu. Nyní přistoupíme k úpravě rotoru, což je nejnáročnější operace, neboť na ní závisí přesnost vrtačky. Rotor opatrně upneme do soustruhu, vystředíme a původní šroubovici osoustružíme na tvar podle výkre-
59
Ruční vrtačka na 12 V v provedení A a B
su. Na takto upravený rotor nasadíme přední víko a poté nalisujeme (a pro jistotu lepidlem LEPOX METAL prolepíme) unašeč. Otvor 0 5 mm v unašeči slouží k zasunutí kličky, kterou utahujeme (nebo povolujeme) sklíčidlo. Závit na unašeči odpovídá závitu použitého sklíčidla. Sklíčidlo na prototypu je z malé ruční vrtačky OPS Polička, zakoupené jako náhradní díl (před časem za 13,50 Kčs). Lze samozřejmě zvolit jiné obdobné. Před konečnou montáží neopomeneme původní bronzová ložiska namazat. Zvláštní pozornost věnujeme ložisku v zadním víku, kde je kulička s pertinaxovými podložkami na vymezení axiální vůle. Pokud budeme chtít vrtačku upínat do běžného stojanu, musíme si vyrobit redukci, kterou přišroubujeme do předního víka. Tutéž redukci lze použít i u provedení B a C. Nakonec ještě upevníme rukojeť s vypínačem a přívodním kabelem ukončeným palubní automobilovou zástrčkou. S výhodou lze použít rukojeť z fotografického aparátu, protože ji lze snadno demontovat, díky tomu zabírá vrtačka při uskladnění méně místa. Samozřejmě lze zhotovit rukojeť i napevno. Provedení B se po mechanické stránce neliší od provedení A. Podstatně větší kroutící moment dosáhneme tím, že rotor motorku převineme na napětí 8 V, přičemž ponecháme napájecí napětí 12 V.
60
Při úpravě vinutí postupujeme tak, že z komutátoru odpájíme, respektive rozlisujeme konce cívek rotoru a odvineme původní vinutí. Pokud je rotor zalakován, postupujeme opatrně, a pokud jsme někde izolaci drážek poškodili, opravíme ji například nanesením vrstvičky epoxidu, kterou necháme důkladně vytvrdit. Před převíjením důkladně prostudujeme obrázek. Ruční vrtačka na 12 V v provedení C
Především si dobře spočítáme krok a odpočítáme posunutí lamel komutátoru proti drážkám. Vineme tlustším vodičem CuL 01 mm v počtu osm závitů na cívku. Provedení C původně sloužilo jako startér pro modelářské motory. Uzpůsobením, respektive výměnou unašeče za sklíčidlo, vznikla nejvýkonnější varianta vrtačky. V podstatě jde o axiální spojení dvou stěračových motorů. Oba motory rozebereme a jedno přední víko upravíme jako u provedení A. Statory osoustružíme podle obrázku. Dosáhneme tak co nejmenší vzdálenosti permanentních magnetů. Při montáži je třeba dodržet polaritu magnetů statorů. Nejnáročnější je opět úprava rotorů. Oba odvineme a jeden zvolíme za přední, druhý za zadní. Přední upravíme podle výkresu s tím, že výstupní hřídel upravíme tak, jako u provedení A podle použitého sklíčidla a unašeče. Zadní rotor upravíme celý podle obr. C, nalisujeme jej na přední rotor a spoj zalepíme. Opravíme izolaci drážek a rotor navineme jako provedení B. Vyrobíme nové delší svorníky, kterými celý motor stáhneme. Přívod proudu vyřešíme individuálně, ale vzhledem k většímu odběru doporučuji co nejsilnější (6 mm2). Vhodné je vrtačku připojovat přímo na baterii svorkamL
Jlftl ZIKMUND
vrutem k pracovnímu stolu, je však dostatečně stabilní i bez tohoto upevnění. JAN STULC
Z PRAXE PRO PRAXI STOJAN NA SVAŘOVACÍ PISTOLI slouží k bezpečné aretaci v okamžiku, kdy musí svářeč hořící pistoli odložit, aby mohl svařovaný výrobek obrátit nebo upravit. Odkládat hořící pistoli na pracovní stůl nebo na zemjak se to většinou dělá, je velmi nebezpečné. Hořák pistole uložené do stojanu se také mnohem pohodlněji zapaluje. Tím, že je hořák uložen ve výšce asi 13 až 14 cm nad stolem, můžeme uložit hořák buď tak, aby směřoval vzhůru (1. poloha) nebo rovnoběžné se stolem (2. poloha). Stojan ohneme z pruhu plechu asi 1 až 2 mm tlustého podle obr. 1. Stojan můžeme upevnit jedním
OTEVŘENÉ NÁSTRČKOVÉ KLÍČE umožňují uvolnit šroubení brzdových trubek, aniž by se při tom šroubení deformovalo (zplošťovalo). Lze s nimi opravovat brzdové zařízení těch motorových vozidel, která mají šroubení s otvorem klíče č. 10 (např. VAZ, škoda, Fiat, Wartburg, Trabant). Klíče vyrobíme z nástrojové oceli 19 732 nebo neseženemeli ji, lze použít hřebínkovou betonářskou ocel nebo starší opotřebený sekáč. Po vykování a vyražení šestihranu 0 9 mm povrch opracujeme a zhotovíme drážku podle obr. 2. Klíče zakalíme a popustíme. Podle přístupnosti místa zvolíme klíč buď s rovnou, nebo zahnutou rukojetí. Před uvolňováním nastříkáme kolem trubky brzdovou kapalinu nebo přípravek NEZMAR, aby se trubka ve šroubení uvolnila od nečistot. KAREL MACURA
Obr. 1 Obr. 2
Obr. 3
61
Obr. 4
VODÍTKA PRE REZANIE ZÁVITOV SKRUTIEK boli uverejnené vo zborníku USS č. 65. Sú však komplikované a ich výroba je pracná. Jednoduché a spoľahlivé vodítka, umožňujúce presné navedenie závitového očka a rezanie závitu v osi skrutky, sú na obr. 3. Rozmery vodítok pre bežne používané závity M2 až
62
Obr. 5
M12 sú uvedené v tabuľke. Vodítka zhotovené z kruhovej oceli 11 700 ťahané za studena nasadzujeme do držiaka pod očko. ING. MILAN KMEŤ TÉMĚŘ NEZNIČITELNÝ DÚLČÍK si snadno vyrobíme z vyřazené jehly trysky vznětového motoru. Protože jehla je z kvalitní, vysoce
legované oceli s velikou tvrdostí, nemusí se dúlčík ani brousit. Poškodí-li se přeci jenom hrot důlčfku, vyměníme ho snadno za nový. Jehlu z trysky vyjmeme a přečnívající dřík buď odlomíme, nebo odbrousíme. Upravenou jehlu pak zaklepneme do otvoru v ocelové kulatině 0 8 mm. Otvor 0 6 mm v kulatině provrtáme nejlépe na soustruhu.
ZDENĚK BREZOVSKÝ
KOV SE DŘEVEM se spojuje většinou pomocí vratového šroubu a normální matice. Toto spojení má tu nevýhodu, že matice a část šroubu vyčnívají, což může být zdrojem poranění. Výhodnější je proto spojení pomocí vratové matice a normálního zapuštěného šroubu, například CSN 02 1151. Protože vratová matice není dosud ke koupi, je nutno si ji vyrobit z běžného vratového Šroubu. Dřík vratového šroubu uřízneme v potřebné délce a do zbytku dříku a těla šroubu vyvrtáme slepý otvor. Do takto vyvrtaného otvoru vyřízneme závit zpravidla o 1 stupeň nižší, než byl závit šroubu. Při spojování potom postupujeme tak, že skrz oba materiály vyvrtáme otvor s průměrem odpovídajícím zapuštěnému šroubu. V kovovém dílu provedeme zahloubení pro hlavu šroubu. Otvor ve dřevě potom prevŕtame vrtákem odpovídajícím průměru vratového šroubu. Do tohoto otvoru vsadíme vratovou matici a z druhé strany pak dotáhneme šroub se zapuštěnou hlavou (obr. 5).
ING. JAN KUCHTÍČEK
OSTRÝ NÁSTROJ pro vyřezávání lodních modelů, řezání podlahových krytin, umělých hmot ap. si snadno vyrobíme za pár korun. Na ocelový plech tloušťky 1 až 1,2 mm si narýsujeme tvar příložek 1 a 2 (obr. 6). Obé príložky vyřízneme a vypilujeme. Potom na příložku 1 položíme žiletku používanou do hoblíku NAREX tak, aby jeden roh vyčníval asi 12 mm a zbylé tři rohy byly uvnitř
a orýsujeme vnitřní otvory žiletek. Příložku 1 spojíme s příložkou 2 a společně vyvrtáme otvory 0 4,8 mm a 0 6 mm. V příložce 2 pak kulatým pilníčkem otvory zvětšíme na 0 5 mm a 0 6,2 mm. Držadlo 3 vyřízneme z organického skla či tvrdého dřeva. Šroub 4 upravíme ze šroubu M6 a kolík 6 ze šroubu M5. Šroub 4 a kolík 6 připájíme cínem k příložce 1 a pak již můžeme všechny kovové díly poniklovat v přípravku Niklík K. Mezi oba dfly držadla 3 vložíme příložku 1 a vše spojíme dvěma nýty 0 3 mm. Je-li držadlo z organického skla, pracujeme opatrně, aby se neuštíplo. Nakonec vložíme na vyčnívající část príložky 1 žiletku a příložku 2 a lehce dotáhneme nízkou maticí 5 (bez podložky). Protože je možné žiletku čtyřikrát obrátit, vydrží při dobrém zacházení i více než jeden rok. SLAVOMÍR NOHÝNEK ZÁHLUBNÍK PRO VRUTY • U výrobků ze dřeva často používáme vruty se zapuštěnou hlavou. Dvoubřitým nástrojem, jakým je spirálový vrták (byť i přebroušený na vrcholový úhel 90°) nedosáhneme skutečně bezvadný vzhled kuželového zahloubení. Okraje bývají vytrhané vlivem rozdílné pevnosti dřeva podle let. Pomoci zde může jen vícebřitý kuželový záhlubník, který se sice prakticky nedostane, ale překvapivě snadno si jej vyrobíme. Použijeme k tomu vrut stejného průměru jako uvažovaný a na kuželové ploše 1 obvodu hlavy vypilujeme drážky trojhranným pilníčkem (obr. 7). Stačí nehluboké, jedna vedle druhé, v podstatě jak se povedou. Takto zhotoveným nástrojem otáčíme šroubovákem v prevŕtané díře sem a tam až vznikne žádané zahloubení. Zvláště pečliví mohou do hlavy vrutu — nástroje předvrtat dírku, která pak vede upravený šroubovák, aby během práce nevyjel a nepoškodil okolní povrch. Tímto způsobem si můžeme vyrobit sadu těchto nástrojů pro různé velikosti vrutů a hlavně kdykoli si vyrobit nové. ING. VLADIMÍR TOUŠ
VÝMĚNNÝ PÁJECÍ HROT Elektronicky regulovatelná páječka TESLA — ERS 50 je vybavena dvěma hroty, a to bodovým a plochým. Měděná špička je pokovována kvůli zvýšení životnosti. Pro ty, kdo pájí jen občas, je toto řešení vyhovující, avšak při častém používání se původní hrot opotřebuje asi za 2 až 3 měsíce a je k nepotřebě. Obchody TESLA ELTOS, kde se tyto páječky prodávají, hroty jako náhradní díly nemají a servisní opravny také ne. Ani měděná trubička Tr 8x0,5, ze které je hrot vyroben, není k dostání. Proto jsem se rozhodl pro výrobu hrotu výměnného.
Nejprve vyrobíme jednoduchý přípravek pro upnutí původního hrotu do svěráku. Do špalíčku z tvrdého dřeva o rozměru asi 30 x 30 x 40 vyvrtáme otvor 0 8 mm. Potom špalíček rozřízneme v půli pilkou na železo. Opotřebovaný hrot do tohoto přípravku upneme a kolmo zbrousíme tak, aby konec kužele měl 0 4 až 5 mm. Vyřízneme příslušný závit M 2 nebo M 3 (podle požadované velikosti nového hrotu). K výrobě výměnného hrotu 0 3 mm použijeme měděný nýt a hrotu 0 2 mm izolovaný měděný drát. Do poloviny hrotu vyřízneme
příslušný závit a zašroubujeme jej do díry. špičku hrotu lze samozřejmě upravovat do jakéhokoliv tvaru. JIŘÍ MOUDRÝ
63
