Vážení čtenáři, do rukou dostáváte Zimní sborník domácího kutila, kterým se letošní kniha Udělej - Urob si sám uzavírá. Naši letití příznivci - předplatitelé - v něm, jako každoročně, najdou složenku na předplatné pro příští rok. Rozhodnete-li se věnovat nám i nadále svou přízeň, byli bychom rádi, kdybyste platbu uhradili pokud možno do poloviny ledna. Vaše adresa se tak dostane včas do počítače, budeme moci správně stanovit náklad tak, aby se neopakovala letošní situace, kdy jsme mnohým ze zájemců nemohli dodat čísla 77 a 78, protože už nebyla na skladě. V této souvislosti máme ještě jednu prosbu. Pokud je to možné, uhraďte platbu přímo na poštovním úřadě, nikoli ze svého sporožirového učtu. Zkušenost nás nutí konstatovat, že některé spořitelny neposílají tzv. aviza o platbě, nebo odběratelská čísla zkomolí, či neuvedou vůbec. V takovém případě nemůžeme v bankovních výpisech identifikovat plátce, dokud se nám sám neozve. Tyto situace jsou nepříjemné pro obě strany, letos o to víc, že jsme mnohým místo sborníku vrátili už jen peníze. Mnohé stánky PNS a mnohá knihkupectví vzala za své. Dosavadní odběratelská síť se rozpadla a nová se teprve tvoří. Věříme, že tento stav nebude trvat dlouho. Pokud máte se sháněním sborníku problémy, napište nám, rádi vyhovíme. Máte-li zájem o některá starší čísla, máme v omezeném množství čísla 15 až 76 (mimo č. 22, 26, 44, 70, 71) a č. 79. Ze samostatných plánků pak Kovoobráběcí stroj a Malý bazén s filtrací, ohřevem vody a hladinovým osvětlením. Děkujeme vám za dosavadní přízeň, těšíme se na vaše příspěvky, které můžete do konce ledna přihlásit do vypsané konstruktérské soutěže. A protože konec roku je za dveřmi, přejeme do toho příštího co nejvíce dobré pohody. Kolektiv redakce sborníku Udělej - Urob si sám Melantrichova 20 110 01 Praha 1
obsah •PRO RADOST DĚTÍ Domek pro panenky Jak učit děti jezdit na kole Jednoduchý periskop Mašinka Pixlinka Nábytek do dětského pokoje
2 9 9 10 13
• DO CHATY A ZAHRADY
Knižnice Udělej/Urob si sám svazek 80 Sestavila Ing. Milada Zoufalá
Úsporný grill Zahradní grill Úprava tříštivého šrotovníku Nástroje na hloubení jam Montážní stojan na Terru Zahradnické nůžky
Vydala Propagační tvorba družstvo umělecké činnosti a výroby Melantrichova 20, 110 00 Praha 1 ve spolupráci s Top Agency a. s., Za viaduktem 8, 170 00 Praha 7, v listopadu 1991 jako svou 4. publikaci Adresa redakce Melantrichova 20, 110 00 Praha 1 telefon 26 21 27 Adresa expedice Hájkova 1, 130 00 Praha 3 telefon 27 93 63 Odpovědná redaktorka Milena Neužilová Grafická úprava Ing. Gabriela Karasová Návrh obálky Ing. arch. Milán Vlk Tisk Naše vojsko s. p. Vlastina 23, 161 00 Praha 6 1. vydání - náklad 39 540 64 strany, 97 obrázků, 11,14 AA, 11,40 VA © Propagační tvorba
• DO DOMU A BYTU
Kčs 21,-
• STROJE A NÁSTROJE
ISBN 80-85386-34-8 (Propagační tvorba • Praha) ISBN 80-900626-4-4 (TOP Agency • Praha) ISSN 0139-5963
Broušení hoblovacích nožů Odstraňování ulomených vrutů Prizmatické čelisti Stojánek na spojovací materiál
20 22 25 27 28 29
Šicí koutek Těsnění oken a dveří Úsporné splachování WC Vozík na popelnice Čištění trubkových kotlů • PRO SVÉ KONÍČKY
30 33 33 34 37
Vozík zá kolo Jednoduchý tester Ovladač k počítačům Dálkové ovládání vjezdových vrat III Chov niťoviek pre rybky
39 41 44 48 56 57 61 62 63
STAVEBNICOVÝ DOMEK PRO PANENKY
# Hračka je určena především dívkám, ale na montáži a při výrobě jednodušších dílů se mohou podílet i hoši. Stavebnicový systém je řešen tak, že domek muže růst zároveň s dítětem postupným přidáváním dalších podlaží, která nemusí být stavěna jen nad sebou. Domek se vyznačuje proměnlivým půdorysem, snadnou montáží a demontáží. Pro začátek postačí zhotovit jen nahoře otevřené přízemí, kde lze zařídit tři nebo čtyři místnosti. Variabilita půdorysného řešení umožňuje dítěti tvořivý přístup k hračce. Dítě se takto učí v předstihu zařizovat — svou pozdější domácnost. Výhodou je, že samotná stavba domku nevyžaduje zvláštní dovednost, tu děti zvládnou samy, bez pomoci rodičů. Výroba stavebních dílů je však dost náročná na zručnost, přesnost a určité strůjní vybavení domácí dílny. I když je stavebnice maximálně zjednodušena, neobejde se bez malé okružní pily
2
0 200 mm s nastavitelnou hloub- i když z bezpečnostních důvodů kou řezu a bez stolní stojanové dáme přednost umělé hmotě. Také krastenové stěny lze zaměnit javrtačky. Některé díly jsou řešeny kýmkoli jiným barevným průsvitalternativně kvůli zjednodušení ným materiálem. Je rovněž možné výroby. Nejdůležitějšími stavebními prv- změnit sedlovou střechu na ploky jsou drážkované sloupky, které chou. Pak je třeba upravit jednak spojují podlahu se strojem, podstřešní díly (poz. 14, 15, 16, 27 jednak se do jejich drážek zasou- a 29) na stejnou výšku. VÝROBA STAVEBNICE vají stěny, okna a různé výplně. Celý domek se dá postavit bez Nejprve si připravíme dřevěné použití šroubů nebo jiného spojodíly. Výchozím materiálem mohou vacího materiálu, což právě být zakoupené bukové prahy. Na umožňuje samostatnou práci dětí. Domek pro panenky můžeme okružní pile nařežeme bukové prozhotovit ve třech etapách, tj. na- fily 20 x 20 mm (sloupky), 1t x 15 mm (okenní rámy), 5 x 1 0 mrrr hoře otevřené přízemí doplnit později podstřeším a dále patrovou (madla zábradlí) a 8 x 25 mm nadstavbou. Je možné zhotovit vše (střešní nosník). Délky sloupků najednou a dávat dětem postupně závisí na způsobu provedení čepů. jednotlivá podlaží. Rozpiska mate- Pokud máme soustruh, zhotovíme riálu je rozepsána pro tři pracovní sloupky v jednom kuse s čepy podle obr. 2. V opačném případě etapy, ale umožňuje též stavbu nahradíme soustružené čepy vsakompletního patrového domku. zenými kolíky, které vlepíme do Shodné díly mají stejné označení děr, vyvrtaných v ose sloupků. ve všech podlažích. Celý domek (obr. 1) se kon- K přesnému vyvrtání otvorů do strukčně skládá ze sta stavebních sloupků použijeme vrtacího pouzdílů. Díly zhotovíme z bukového dra (obr. 4), které si dáme vysoudřeva, překližky 8 mm tlusté stružit z hliníku nebo z tvrdého a z plastových, popřípadě pře- dřeva. Při vrtání 59 děr se nám kližkových desek 2 mm tlustých. přípravek vyplatí. Hloubka všech Plexisklo do oken můžeme případ- , děr bude 10 mm. V tomto případě ně nahradit obyčejným sklem, uřízneme sloupky 2, 3, 23 a 25 kratší o soustružené čepy. Bukovou kulatinu, potřebnou na čepy, koupíme hotovou. Podle průměrukulatiny (kolem 08 mm) vrtám? protiotvory, a to nejen ve sloupcích, ale i v podlahových deskách. Do sloupků 2 a 23 budeme potřebovat 18 čepů dlouhých 25 mm, do sloupků 3 a 25 dvacet dva čepy dlouhé 17 mm. čepy vlepíme do příslušných sloupků lepidlem Epoxy 1200: Nařezané a vydrážkované bukové profily obrousíme do hladká na napnutém pásu skelného papíru, srazíme všechny hrany a odstraníme otřepy z drážek. Sloupky ihned nalakujeme transparentním nitrolakem. Do madel zábradlí 21 (obr. 3) vyvrtáme díry 0 2,4 mm, jejichž průměr upravíme podle špejlí. První vyvrtané madlo bude sloužit jako vrtací pouzdro pro sedm zbývajících. Dvě madla (ne více) sepneme svorkami na prádlo, vyvrtáme
' na kraji a uprostřed středící otvory, do kterých zasuneme kousky špejlí a svorky sejmeme. Po vyvrtání všech děr obrousíme otřepy a díry znovu prevŕtame. Ze špejlí astříháme šprlení 22, 28 o 1 mm elší, než má být výška zábradlí a vlepíme do madel. Po zaschnutí lepidla madla přebrousíme a vyzkoušíme, zda jdou volně zasunout do sloupků na rozteč 300 mm a nalakujeme je na žluto. Do okenních rámů 8, 9, 10 vyřízneme drážky a konce seřízneme přesně do úkosu 45° a slepíme je. Díly rámu sevřeme proužky gumy, nastříhanými ze starých autoduší. Dáme pozor, abychom přesně dodrželi vnější rozměry a pravoúhlost. Po přebroušení nalakujeme rámy průhledným lakem. Okna 11 nařežeme z 2 mm Umaplexu, obrousíme na míru a zaoblíme rohy. Výšku okenních tabulek upravíme podle hotových okenních rámů tak, aby šly těsně lasunout, jinak vypadávají. Zvláštní pozornost musíme věnovat výrobě podlah 1, které vyřízneme z překližky 8 mm tlusté. £.1
Všechny tři podlahy musí být tvarově shodné, a proto podle první orýsujeme tvár dalších dvou a shodnou vzájemnou polohu si nějak označíme, např. zaoblením jednoho rohu, podle kterého se budeme orientovat při vrtání děr. Podlažní desky obrousíme po obvodě a srazíme hrany. Na jedné desce narýsujeme síť otvorů pro sloupky. Díry pro sloupky musí být kolmé, vrtáme je proto na stojanové vrtačce. Aby díry neujely bokem, předvrtáme je slabším vrtákem (0 3 mm). Pokud vyložení vrtačkového stojanu nebude stačit, zhotovíme si jednoduchý vrtací přípravek. Do kusu dřeva s rovnou základnou o tloušťce asi 3 cm vyvrtáme o 0,2 mm větší otvor a tímto přípravkem vyvrtáme ruční elektrickou vrtačkou chybějící otvory. Podle první vyvrtané desky vrtáme další dvě (po jedné) už bez předvrtání. Vrtané otvory budou mít v jednotlivých podlažích různou toleranci. Musíme si proto označit desku, která bude tvořit podlahu přízemí číslem 1, desku patra číslem 2 a desku podstřeší číslem
3. V přízemí budou otvory pro čepy jen tak veliké, aby do nich šly čepy sloupků ztuha (asi jako u stavebnice Lego). Velikost vrtáku vyzkoušíme na kusu překližky. Všechny desky budou mít tedy zpočátku jednotné menší vrtání, které se upraví pro každou desku zvlášť. Druhá a třetí deska budou mít tytéž otvory jako v přízemí pouze na verandě pro tři sloupky zábradlí. Všechny ostatní otvory v obou deskách prevŕtame tak, aby čepy sloupků, spojující patra, měly v deskách volný průchod (vrták o 0 8,4 mm). Pevnou vazbu pater navzájem tvoří spoj sloupků stojících nad sebou. Proto díry ve sloupcích a čepy protikusu musejí jít do sebe sice ztuha, ale tak, aby šly bez větší síly sejmout. Pokud nám potřebné tolerance nevyjdou, pomůžeme si vrstvou laku ať již v děrách nebo na čepech. V případě, že v jednotlivých podlažích nebudou na sebe sloupky navazovat, například při jiném uspořádání místností v patře, než v přízemí, použijeme jako spoj pomocné kolíky 24, které jdou těsně jak do
3
Obr. 1
31
3 0 / 29
W 2§/ 20
4
121
25
32
j / 22/21
otvorů ve sloupcích, tak i do otvorů v podlaze. Desky nalakujeme shora na hnědo, zespod a po okrajích bíle. Je možné libovolné řešení podlahových desek, například 5 mm tlustou překližku olepíme z obou stran barevným umacartem, nebo 8 mm tlustou překližku jen otapetujeme. Oba díly sedlové střechy 31 přišroubujeme pomocí závěsů 32 k prostřednímu nosníku 30. Oboustranně zapuštěné závěsy můžeme nahradit klavírovým závěsem, čímž odpadne pracné zapouštění. Střechy a hřeben nalakujeme shora a zboku červeně, zespod bíle. Zasouvatelné stěny 4, 5, 6,14,15 a 16, 19 a 20 nařežeme z bílých plastových desek, které jsou k dostání v prodejnách Plastik. Jedna tabule rozměrů 310 x 410 mm stojí asi 19 Kčs a budeme jich potřebovat asi devět kusů. Dveře 7 vyříznuté lupenkovou pilkou se otáčejí na plastových závěsech, které lze zakoupit v modelářských potřebách (20 ks za 15,50 Kčs). Závěsy, obroušené zespod do roviny, přilepíme styrofixem. Vnější stěny můžeme nalakovat na žluto, na zeleno, nebo je nechat bílé. Ozdobné světlíky nařežeme z barevných polyethylenových fólií alespoň 1 mm tlustých nebo z roztaveného krastenu (na kusu plechu v troubě) či můžeme použít jakéhokoli plastového materiálu. Barevný krasten lze koupit v prodejnách s plasty. Celkové barevné řešení domku je individuální záležitostí a je ponecháno tvůrčí fantazii výrobce, či přáním dětí, jímž je domek určen. Stěny domku si už mohou upravit děti samy tapetováním, nalepo-
5
Obr. 2 6
7
Obr. 4 vánfm barevných výstřižků svých idolů nebo je zdobit kresbami. MONTÁŽ DOMKU Montáž domku začíná položením přízemní desky 1 hnědou stranou nahoru. Do desky zasuneme devět sloupků 2, kratším čepem dolů, delším nahoru. V každé desce jsou vpředu tři krátké sloupky 3 verandy. Mezi dlouhé sloupky zasouváme stěny, např. tři velké stěny 4 na boky a dozadu, stěny s dveřmi 5 a 6 dovnitř. Okna 8 až 11 umístíme na podezdívky 14, např. do čela v nestejné hloubce a zajistíme
8
shora nadezdívkou 12 proti vypadnutí. Průsvitné stěny 13 umístíme na podezdívku 15 hned za verandou. Při volbě pokojů dbáme na to, aby byl do nich přístup i po zakrytí stropem, třeba jen oknem, dveřmi. Strop přízemí (deska označená číslem 2) nasuneme na kolíky sloupků nejlépe ve dvou, kdy každý posouvá čepy proti děrárrj na své straně. Nasuneme sloupky 23 a začneme zasouvat stěny. Poschodí se může lišit polohou oken, která umístíme například na vnější boky a v čelech je můžeme nahradit trámy 19. Barevné světlíky
13 mohou zůstat íia svém místě nebo jeden světlík nahradíme-malým rámem 20. U podstřeší zasuneme po bocích nízké sloupky 26 a v prostřední řadě (v ose střechy) čtyři sloupky 25 s čepy nahoru. Po umístění štítů 29 a stěn 14,15,16 a 27 nasuneme na čepy nosník střechy. Zbývá vsadit zábradlí v patře a v podstřeší a domek je hotov. Po rozebrání domku vložíme desky a střechu do obalu s tkanicemi, stěny, sloupky, okna aj. uložíme do malého kufříku. ING. ZDENĚK NADEMLÝNSKÝ
JAK UCIT DETI JEZDIT NA KOLE Začátky jízdy na kole jsou pro většinu dětí obtížné. Než se naučí držet na kole rovnováhu, musíme jim zezadu přidržovat sedlo a tedy běhat v předklonu, což je dost namáhavé. Vyplatí se proto vyrobit si jednoduchý držák — vlastně vodítko. Zhotovíme ho z- pozinkovaného drátu 0 asi 12 mm (např. drát bleskosvodu). Vodítko upevníme hrubým elektroinstalačním drátem 0 3 mm s izolací PVC na rám kola. Pak už jen musíme obětovat pár dní a s vodítkem v ruce běhat. Postupně, jakmile děcko dokáže udržet rovnováhu, vodítko pouštíme a samostatné jízdy . prodlužujeme. Za pár dní bude dítě na kole jako doma a my můžeme vodítko odmontovat. PETER ZIFCÁK
JEDNODUCHÝ PERISKOP Davová show jsou pro majitele menších postav trudná. Vzpomněl jsem si na svá klukovská léta, na předválečné sokolské průvody, kterak mi bylo zírat do zad, ba i níž, nestoupl-li jsem si na špičky, a jak mi tatínek vyrobil periskop z krabice od Jelínkovy vizovické borovičky. Když jsem tento pěkný obal uviděl nedávno vyhozený na popelnici, inspiroval (tak jako kdysi tatínka) i mne k tomu, abych podobný periskop vyrobil pro svého vnuka. Výroba je velmi jednoduchá. Tubus periskopu tvoří onen obal od vizovické, od něhož odstřihneme klopy. Do tohoto tubusu zasuneme dva zcela stejné nástavce, které vystřihneme z víka od pevné krabice. Rozměry nástavců jsou dány vnitřním rozměrem tubusu a jsou uvedeny na výkresu. Okraj široký 40 mm je původní lem víka. Přerušovanou čarou jsou kresleny ohyby; pro snazší ohnutí je předem nařízneme. Tečkované je naznačena pomocná linka, k níž ohnutý lem sklopíme, slepíme a zajistíme kancelářskými svorkami. Při výrobě nástavců je důležité dodržet přesně úhel 45°. Jelikož úhel odrazu se rovná úhlu dopadu, bude se paprsek odrážet dvakrát po 45°.
Z vnější strany polepíme nástavce tapetou. Zkusíme, zda jdou nástavce zasouvat a zevnitř je natřeme
černou matnou barvou. Osvědčilo se rozmíchat černou tónovací barvu V 3000 v tubě (zbylou od malo-
9
vání) s kancelářským lepidlem Monopol a naředit trochou vody. Stejnou barvou načerníme zevnitř i tubus. Zrcátka mají rozměr 75 x 95 mm. Dáme si je uříznout ve sklenářství. Spodní může být
i menší (75 x 50 mm) a dá se najít odložené v dámské kabelce. K lepení zrcátek použijeme spolehlivější lepidlo, např. lepidlo na gumu nebo na novodur (D8Q) či Lepox, popř. je můžeme zajistit rámečkem z leteckomodelářských
MAŠINKA PIXLINKA Dětem dnes můžeme koupit nejen lokomotivu, ale i celý vláček v nejrůznějším provedení i ceně. Nic se však nevyrovná dárku, který vyrobil šikovný otec či dědeček sám nebo za asistence dětí samých. Naše mašinka se hodí právě k tomuto záměru — strávit příjemné odpoledne a vykouzlit mašinku. Doslova vykouzlit, protože všechno potřebné ke stavbě se povaluje doma. POSTUP PRÁCE Základem lokomotivy je kotel, který zhotovíme z plechovky 0 65 mm (např. od zahraniční limonády, Rezistinu ML, nebo z plastové lahve od mycího prostředku Lena apod.). Rozměrům kotle pak přizpůsobíme i ostatní součásti, hnací kola 0 85 mm z víček od kompotu, běhouny 0 45 mm z víček od kečupu, budka z hranaté plechovky od čaje atd. Nápravy. Osy kol vyrobíme z drátu 0 5 mm; nařežeme si tři kusy 83 mm dlouhé. Na rubu velkých hnacích kol, ale i běhounů si najdeme středy a do nich vyvrtáme
10
otvor 0 2 mm a pak do kříže ještě čtyři další otvory 0 2 mm. Do zátek od lékovek vysekneme díry 0 6 mm a za okraje je přilepíme do středů kol. Střední otvor 0 2 mm přelepíme z vnější strany leukoplastem, do dalších čtyř otvorů zasuneme hřebíčky a vnitřek zátek vyplníme epoxidem. Po jeho ztvrdnutí zálepku odtrhneme, středovým otvorem provrtáme epoxid nejprve vrtákem 0 2 mm a po té prevŕtame na 0 5 mm až k plechu. Do těchto nábojů vyvrtáme z boku díry 0 2,6 mm a vyřízneme závit M3 pro červíky. Velká hnací kola je dobré zpevnit zevnitř překližkovými kotouči. Ložiska pro nápravy běhounů zhotovíme z lišt 20 x 10 mm, dlouhých 75 mm, do kterých vyvrtáme pro drát 0 5 mm otvory 0 6,5 mm, aby přes nepřesnosti dosedala na podlahu všechna čtyři kolečka. Lišty přilepíme úzkou hranou na sololit rozměrů 60 x 75 mm. Ložiska pro hnací kola tvoří špalíčky 25 x 20 x 10 mm, které slepíme nejlépe ze dvou vrstev překližky 5 mm tlusté.
hranolků nebo překližky. Nástavce zastrčíme do tubusu pootočené o 180°, horní hledí dopředu, do spodního se zezadu díváme. Nakonec periskop z vnější strany přelakujeme průhledným lakem. ZDENĚK ŠKODA Rám vyřízneme ze sololitu podle výkresu. Je dlouhý celkem 230 mm. V zadní části přiklížíme ze spodní strany pás 25 x 65 mm z překližky 5 mm tlusté, k němuž natupo přilepíme přední stěnu budky vyříznutou ze sololitu. Navrch přiklížíme lišty čtvercového nebo trojhranného průřezu jako iože kotle. Po naklizení ložiskových špalíků rám natřeme průhledným lakem, stěnu budky černou barvou. Z překližky pak vyřízneme a slepfrrie radlici a natřeme j i , * ^ . stejně jako bočnice budky vyříznu-' té ze sololitu, černě. Budku vyrobíme z plechovky od čaje víčkem dolů. Potisk by byl hlavou dolů, proto ho zakryjeme lesklým plíškem nebo Alobalem, který přidržují sololitové bočnice. Spolehlivé je lepení Chemoprénem a zajištění ještě šroubkem uprostřed dvířek. Alobal je také za předními okénky. Podle zaoblení přední stěny si z překližky vyřízneme i oblouk, prodlužující zadní stěnu budky, natřeme jej a nalepíme. Střechu zhotovíme z kartónového papíru. Oblinu naválíme dlaní přes hranu stolu, prosytíme ji lepidlem a po dobu tuhnutí lepidla ji zajistíme hustým ovinutím provázku. Druhý den nalepíme další vrstvu. Karton-^ natíráme několikrát, aby prosákl/^ a zpevnil se hlavně na hranách.Současně natřeme spřáhlo, které vyřízneme z překližky a druhou stranu radlice. Zatímco, nátěry schnou, připravíme nárazníky z nepomačkaných korunkových uzávěrů a korkových zátek. Vrchní část plechovky — kotle — odstraníme. Víčko obvrtáme a plech mezi dírkami prostříhneme. Vnitřkem budeme upevňovat kotel a jeho příslušenství šroubky. Parní dóm zhotovíme z uzávěru na láhev saponátu, jehož spodní část přizpůsobíme nožem a pilníkem hřbetu kotle. Komín vytvoříme z krabičky od kinofilmu. Ta má tenké dno a nedá se opilovat. Proto naneseme na dno epoxidové lepidlo a za nějakou hodinu, když už přestane téci, ale bude ještě
11
12
tvárné, komín přišroubujeme. Do víčka vyřízneme nožem díru. Píšťalu vyrobíme z uzávěru od zubní pasty. Hlavu šroubku vlepíme do uzávěru epoxidovým lepidlem. Nejvhodnější by bylo, použít k upevnění těchto částí samořezné šroubky. Nemáme-li je, zajistíme šroubky zevnitř maticemi. Abychom je dostali dovnitř, vypomůžeme si zrnkem Colorplastu nebo kousíčkem plastické gumy na čištění výkresů, nalepeným na tyčku či šroubovák. Stejně musíme přilepit na šroubovák i šroub, kterým připevníme dno kotle s čelem strojvůdcovy budky. K matičce dosáhneme spodním otvorem v plechovce. Běhoun s koly přišroubujeme zespodu a upevníme také maticí uvnitř kotle. Matici zajistíme lepidlem. Potřebnou výšku vyrovnáme vložením víčka od dětské výživy a kotouče z PVC nebo ÉPenky. T Zepředu kotel uzavřeme víčkem od dětské výživy. Uprostřed víčka vyvrtáme otvor, do kterého vsuneme dlouhý šroub. V ocelovém pásku zhotovíme, otvor se závitem a pásek na šroub natočíme. Délku pásku upravíme tak, aby se dal vsunout vlnivým pohybem dovnitř a zaklesnout o otřep zbylý po vystříhání dýnka. Šroub pak utáhneme. Ještě než víčko přišroubujeme, upevníme na ně reflektor tak, že. přišroubujeme uzávěr z plastu, na něj narazíme zlatý šroubovací
uzávěr z lahve od lihoviny a na ten přilepíme zelenou průhlednou čepičku ze zátky šampaňského. Na přední část rámu přilepíme radlici, po dobu tuhnutí lepidla ji musíme podepřít Colorplastem a špendlíky. Stroj. Jako parní válce poslouží krabičky od kinofilmu, které přišroubujeme nad běhouny. Do dýnek vysekneme otvory podle průměru pístnice. Pro pístnice z hliníkového vodiče 0 4,5 mm vysekneme otvory 0 6 mm. Vezmeme si delší kus drátu, ohneme oko, sklepeme na plocho a prevŕtame na 0 3,2 mm. Délku pístnice upravíme až nakonec. Je totiž dána
zdvihem, tj. umístěním klikového čepu v kolech. Z tenčího plechu ohneme vidlici a oko pístnice v pí upevníme šroubkem s maticí. Z překližky 5 mm tlusté vyřízneme ojnici dlouhou 95 mm, jedním koncem ji upevníme na hnací kolo šroubem M3 (klikovým čepem) ve vzdálenosti 15 mm od středu tak, aby se vedle náboje vešla i matice M3. Druhý konec ojnice přišroubujeme na plechovou vidlici. Klikové čepy vzájemně natočíme o 90°. Otvory v ložiskových špalících namažeme měkkou tuhou a do ok pístnic dáme kapku oleje, aby se vše zlehka otáčelo. ZDENĚK ŠKODA
NÁBYTEK DO DĚTSKÉHO POKOJE # Při zařizování dětského pokoje jsem stál před problémem, jaký nábytek použít, aby pokoj mohly užívat dvě děti po dobu od čtyř a šesti let až do patnácti nebo osmnácti let věku. Chtěl jsem vytvořit dobré podmínky pro dětské hry, učení, uložení knih, hraček i prádla, ale i pro spánek při zachování co největší volné plochy, neboť menší děti si nejraději hrají na podlaze. Prohlédl jsem si sortiment v prodejnách nábytku, zvážil cenu a dospěl k názoru, že se nábytek poku-
sím vyrobit sám i přesto, že jsem neměl zkušenosti v této oblasti a ani dílnu jsem neměl zvlášť dobře vybavenou. Abych pravdu řekl, pracoval jsem většinou v garáži. Zhotovená sestava se skládá z dvoupatrové postele se zásuvkami na hračky a skříňkou na prádlo, dvojitého pracovního stolu s poličkovou stěnou a šatní skříně s nástavcem. V současné době užívají děti tento nábytek již šestý rok a zcela jim vyhovuje. Výrobu lze zvládnout s běžnými ručními nástroji, malou okružní pilou (nástavec k ruční vrtačce),
13
i™
Obr. 1
Obr. 2
Obr. 3
14
tozpiska materiálu
která umožňuje přesné rozřezávání laťovky a jiných velkých desek. Několik dílů vyžaduje hoblování a protahování, ty můžeme dát opracovat do truhlářské dílny. Výchozím materiálem je laťovka 18 mm tlustá, která nevyžaduje dýhování velkých ploch a je možno ji mořit a lakovat přímo. Dýhovat se musí pouze řezné plochy 18 mm široké, což není tak velký problém. Dalším použitým materiálem je překližka, dřevotříska, sololit nebo smrkopal, dále smrkové hranoly a prkna. K rozměrům prodávaných desek jsem přihlížel i při volbě rozměrů nábytku. Kovové díly — závěsy, zámky, kolečka, magnety a spojovací materiál koupíme v Domácích potřebách. Povrchová úprava je provedena mořením vodourozpustnými mořidly (Colorxyl PA) ve dvou odstínech. Světlý pro sjednocení barvy při použitých různých druzích dřeva a tmavý, jímž jsou mořeny všechny dveře a čela zásuvek. Tato kombinace sjednocuje všechny kusy nábytku. K lakování použijeme matný nitrocelulozový lak Celomat ve dvou až třech tenkých vrstvách. Před druhou vrstvou nátěru je vhodné všechny plochy znovu přebrousit jemným skelným papírem. Pro spojování pomocí kolíků a šroubů si musíme vyrobit jednoduchý přípravek (obr. 1, det. A). Přípravek upevníme ke svrtávaným dílcům truhlářskou svěrkou. Pro zpevnění kolmých spojů jsem použil válcové matice podle obr. 1, det. D a šroubů se zapuštěnou hlavou M6 x 60 mm. Tyto matice
15
Obr. 4
Obr. 5
16
se někdy dají koupit, případně si je necháme vyrobit z duralu nebo silonu. Otvory pro tyto matice vrtáme plochým vrtákem do dřeva, přičemž vrtaný dílec podložíme plechem, který slouží jako doraz pro hrot vrtáku. Madla na dveře a zámky jsou shodná pro všechny kusy nábytku (obr. 1, det. E). Vyrobíme je z tvrdého dřeva tak, že nejdříve vyřízneme tvar A, který potom vyhoblujeme na tvar B. Z tohoto profilu nařežeme potřebné dílky. Závěsy na dveře použijeme dvoudílné (0 dříku 4 mm), neboť proti klavírovému závěsu je jejich montáž jednodušší, jsou povrchově upraveny a vzhlednější a především umožňují vysazení dveří, což je výhodné. SKŘÍŇ S NÁSTAVCEM má rozměry 1230 x 600 x 2200 fcim (obr. 2). Na skříň snástavcem 'udeme potřebovat tři desky laťovky rozměrů 122 x 244 cm. Rozřežeme je tak, že z první vyrobíme bočnice 1, 2,19 a 20, z druhé dveře 5, 6, 23, 24 a ze třetí dna a stropy 3, 4, 21, 22. Ze zbytku uděláme polici do dolní skříně. Řezné plochy zarovnáme hoblíkem a čelní viditelné plochy odýhujeme páskem dýhy. Na zadních stranách bočníc, dna a stropů vyřízneme vybrání 5 x 14 mm pro sololitová záda. Všechny plochy vybrousíme
jemným skelným papírem. Otvory pro kolíky a šrouby spojující bočnice se stropem a dnem vyvrtáme pomocí přípravku tak, aby bočnice přesahovaly přes vodorovné díly zvnějšku o 2 mm (obr. 1, det. B). Slepé otvory 0 12 mm pro matice vrtáme ze strany, která bude uvnitř skříně. Dílce osadíme kolíky 33 a maticemi 34, styčné plochy natřeme lepidlem, srazíme k sobě a stáhneme šrouby 35. Ze sololitu (smrkopolu) vyřízneme záda (jejich rozměr zkontrolu-
jeme podle vybrání na zadní straně skříně) a upevníme je pomocí vrutů se zapuštěnou hlavou. Řezné plochy dveří nemusíme dýhovat, stačí je přehoblovat a vybrousit skelným papírem. Závěsy upevníme na bočnice a dveře vruty se zapuštěnou hlavou tak, že v zavřeném stavu jsou dveře asi 2 mm „utopeny" pod obrysem skříně (viz detail na obr. 4). Na levé dveře přišroubujeme z vnitřní strany krycí lištu 12 a 32, pravé dveře osadíme zámkem se svislými vysouvacími tyče-' mi. Na dno a strop upevníme dorazy dveří (pos. 14, 31), pod dno skříně přišroubujeme podnož 16 a zadní nohy 15. Na bočnice přišroubujeme lišty 17 pro uložení police 10 a držáky tyče 18. Svislou dělicí příčku 29 v nástavné skříni upevníme pomocí vrutů ke stropu a dnu. Police 28 položíme na kolíky nebo na přišroubované lišty. PRACOVNÍ STŮL má půdorysný rozměr 1600 x 630 mm a je 750 mm vysoký. Skládá se z pracovní desky, bočnic, zad a střední zásuvkové skříňky s pěti zásuvkami (obr. 3). Z jedné desky laťovky vyřízneme všechny bočnice 41 i pracovní desku 51. U bočnic čelní řezné plochy odýhujeme, u pracovní desky je lépe hrany olištovat lištami z tvrdého dřeva, které přilepíme epoxidovým lepidlem. Je to totiž exponované místo a děti by mohly dýhu vyštípnout. Také vnější povrch desky 51 natřeme z důvodů větší pevnosti dvousložkovým epoxidovým lakem. V desce i v bočnicích vyřízneme na zadní straně vybrání 14 x 5 mm pro záda.
17
Obr. 6
vyřízneme na zadní straně vybrání 14 x 5 mm pro záda. Otvory pro kolíky svrtáme u desky a vnějších bočnic tak, aby vnější otvor bočnic byl 1596 mm (stejně jako u policové stěny), to znamená, že lišta na desce přesahuje přes bočnice stolu. Styčné plochy natřeme lepidlem, osadíme kolíky a srazíme dohromady. Bočnice a desku stáhneme pomocí úhelníků 53 a vrutů. Do drážky na zadní straně přišroubujeme sololitová záda 52. Bočnice 41 zásuvkové skříňky spojíme na zadní straně zády 42 vsazenými a přišroubovanými mezi ně. Materiál zad není kritický — dřevotříska, laťovka, překližka.
18
Na horní straně vyřízneme v bočnicích vybrání 10 x 50 mm (vpředu a vzadu), do nichž vsadíme a přišroubujeme pásky překližky 43. Na přední stranu pod zásuvky vložíme pás laťovky 44, který s bočnicemi sešroubujeme. Lišty 45 pro vedení zásuvek vyrobíme z tvrdého dřeva a upevníme je pomocí vrutů tak, aby čela zavřených zásuvek byla o 2 mm zasunuta proti bočnicím. Celou skříňku upevníme doprostřed pod pracovní desku pomocí úhelníků 53 a též ji spojíme se zády stolu. Zásuvky vyrobíme všechny najednou z překližky 10 mm tlusté. Nařežeme deset bočnic 48 a deset vnitřních čel
47, v nichž 10 mrn od spodní strany vyřízneme drážku širokou 4,5 mm pro vsazení dna. Zásuvky slepíme a sbijeme hřebíky, nezapomeneme vsadit dno 49. Vnější čela zásuvek 46 nařežeme z laťovky a s vnitřními čely je spojíme pomocí vrutů. Madla 50 připevníme vruty procházejícími vnitřním i vnějším čelem. Pokud budeme vnější čela upravovat barevným mořidlem, uděláme to v demontovaném stavu. POLICOVÁ STĚNA Policová stěna, jejíž vnější rozměry jsou 1600 x 255 x 1200 mm, je postavena na pracovním stole (obr. 4) a je s ním spojena prostřednictvím prodloužených zad čtyřmi vruty. Vyrobíme ji z laťovky, záda z překližky tlusté 4 mm. Na spodní straně dolní poli ce jsou umístěna dvě osvětlovací tělesa. Při řezání dílců ie třeba pracovat přesně. U všech dílců odýhujeme viditelné řezné plochy, v bočnicích a stropě vyřízneme u zadní strany drážku 5 x 1 4 mm pro uložení zad. Při svrtávání otvorů pro kolíky postupujeme podle obr. 1, det. B, v případě, že nejde o rohový spoj, svrtáváme tak, že po vyvrtání otvoru v čele dílce vložíme do něj pomocný kolík, který nám zajišťuje správnou pofohu přípravku při vrtání souhlasného otvoru v dílci kolmém. Přípravek přitom orientujeme tak, že osy otvorů jsou od obou dílců vzdáleny 9 mm (obr. 1, det. C). Při svrtávání musíme pracovat přesně a pečlivě. Vhodný je následující postup: Nejprve svrtáme po-
líci 67 s bočnicemi 61 a 66 (na každé straně dva kolíky a jeden šroub). Pak položíme polici 69 na polici 67, na níž si označíme konec police 69 a svrtáme polici 67 a přepážku 62 (dva kolíky). Dále svrtáme přepážku 63 s policemi 67 a 69 ( 2 x 2 kolíky). Výšku přepážky 63 přeneseme na bočnici 66 a přepážku 62 a můžeme svrtat polici 69 s přepážkami 62 a bočnici 66 (2 x 2 kolíky). Poličku 68 svrtáme s bočnici 61 a přepážkou 62 (2 x 2 kolíky), poté přeneseme výšku přepážky 62 na bočnice 61 a svrtáme polici 70 s bočnici 61 (dva kolíky), a pak i s přepážkou 62 (2 kolíky). Na přepážku 65 přeneseme výšku přepážky 62 od police 69 a polici 70 můžeme svrtat s přepážkami 65 (dva kolíky). Pokračujeme svrtáním přepážky 65 s policí .69 a stropem 71 (2 x 2 kolíky). f Strop 71 svrtáme s bočnicemi 61 a 66 (2 x 2 kolíky a jeden šroub). Bočnice by měly přesahovat 2 mm přes strop, popřípadě snížíme přepážku 65. Nakonec ještě svrtáme přepážku 64 s policí 67 (2 kolíky). Poté celou stěnu rozebereme, v pozicích 62, 65, 69 a 70 vyřízneme drážky pro skla (detail na obr. 4), přičemž drážky ukončíme v místě spojení kolmých dílců. Při konečné montáži postupujeme tak, že bočnici 66 spojíme s policemi 67 a 69, mezi které vsadíme přepážky 63 a 62. Do přepážky 62 vsadíme polici 68 a do police 69 přepážku 65 a pak přepážky 62 -a 65 spojíme s policí 70. Následuje připevnění stropu 71 k přepážce 65 a bočnici 66 a po té křipojíme bočnici 61. Vsadíme záda 76 a spojíme je se všemi policemi, přepážkami a bočnicemi. Nakonec do police 67 vsadíme přepážku 64 a spojíme ji se zády 76. Zkontrolujeme rozměry dveří 72, 73 a 75, vyřízneme je z laťovky, osadíme závěsy do dveří i do stěny a vyzkoušíme zavírání, případně rozměry dveří upravíme. Závěsy osazujeme tak, aby obrys stěny přesahoval o 2 mm zavřené dveře. Na přepážky dovnitř skříněk namontujeme nábytkové magnety, na dveře protikusy k nim. Po namorení dveří přišroubujeme madla 77. Zkontrolujeme rozměr skel 74 a necháme si je uříznout u sklenáře včetně vybroušení drážek pro posouvání.
PATROVÁ POSTEL SE SKŘÍŇKOU zabírá prostor 3080 x 900 x 1420 mm, přičemž výšky lůžek jsou 450 a 1250 mm (při tloušťce molitanové matrace 100 mm). Délku je možné změnit podle rozměrů místnosti větším nebo menším překrytím horního a dolního lůžka. Protože na stěhování by byly celkové rozměry příliš veliké, je konstrukce řešena tak, že nerozebiratelné přední a zadní bočnice jsou spojeny s čely pomocí šroubů a válcových matic, popřípadě vrutů. Palanda (obr. 5) se tedy skládá z těchto hlavních částí: přední a zadní bočnice 81 až 85, spojovacích dílů 95, 96 a 97, zásuvek na hračky pod dolní lůžko 109 až 114 a zásuvky pro prádelní skříňky 115 až 118. Při konstrukci bylo pamatováno i na to, aby bylo v budoucnu možno palandu rozdělit na obě samostatná lůžka. To lze provést přeříznutím stojin, odříznutím ohrádky u horního lůžka a zkrácením bočnic skříňky, o níž tím pádem přijdeme. Stojiny a pelesti vyrobíme ze smrkového dřeva, nejlépe je dát si hranoly a prkna ohoblovat na protahovačce. Výškové rozměry dlabu si vyneseme na všechny stojiny najednou, stejně jako délky všech pelestí a ohrádky. Nejdříve děláme dlaby do stojin 81, 82, 83 a 84 (obr. 6) a rozměry čepů na pelestech 85 a 88 upravíme struhákem tak, aby spoj byl těsYiý. Jakmile máme čepy a dlaby hotové, všechny díly vybrousíme jemným skelným papírem. Spoje zalepíme a zajistíme truhlářskými hřebíky (hvězdičkami). Při spojování je důležité dodržet, aby dolní konce stojin byly v jedné rovině. Čela 95, 96, 97 vyrobíme z laťovky, horní hrany u čel 95 a 97 odýhujeme. Čela s bočnicemi spojíme pomocí šroubů 108 se zapuštěnou hlavou M6 x 70 mm a válcové matice 34 jako u ostatního nábytku. Otvory 0 12 mm vrtáme u skříně z vnitřní, u nízkého čela z vnější strany. Pokud máme čela nařezána z laťovky po letech, můžeme pro spojení použít vruty 0 6 x 100 mm. čepy dílců 98 a 99 nelepíme, ale použijeme válcové matice a šrouby. Po sestavení celé kostry přišroubujeme na vnitřní stranu pelestí 85 lišty 87 a na čela lišty 107 pro uložení dna postelí. Pod přední bočnici spodního lůžka dáme delší lišty 86, přičemž 20 mm necháme přečnívat dolů jako dp-
raz zásuvek. Dna postelí vyřízneme z dřevotřísky, v níž musíme udělat vybrání v místech stojin. Stupně žebříku 100 vysoustružíme z tvrdého dřeva a vsadíme je do vyvrtaných otvorů v přední stojině 83. Dveře skříňky 90 a 91 vyřízneme z laťovky a osadíme závěsy 93, 94 tak, aby vnější plocha byla v zákrytu s horní pelestí. Na lištu 87 pod dno horního lůžka umístíme dovnitř skříně pro každou polovinu dveří jeden nábytkový magnet. Zásuvku do skříňky 115 a 118 uděláme stejným způsobem jako jako zásuvky do psacího stolu s tím rozdílem, že dno nevsazujeme, ale připevníme zespodu. Na přepážky do zásuvky využijeme odřezků materiálu. Pro vedení zásuvky si vyřízneme hranoly 104 (obr. 4), které přišroubujeme do skříňky na spojovací díl 89 u zadní a na díl 105 u přední bočnice. Ve vnějším čele zásuky 115 uděláme oválný otvor pro vytahování (obr. 6). Spodní polici 103 umístíme tak, že její přední hrana tvoří doraz pro vnější čelo zásuvky, výšku horní zvolíme podle potřeby. Sololitová záda 101 přišroubujeme na zadní horní pelest 85 a zadní spojení pod skříň 89. Zásuvky na hračky pod dolní lůžko vyrobíme z překližky nebo dřevotřísky. Zásuvky bez vnějšího čela osadíme nábytkovými kolečky 114 (nejlevnější typ) a potom přišroubujeme vnější čelo 109 tak, aby mezi dolní hranou čela a podlahou zůstala mezera 10 mm. Matrace uřízneme z molitanu tlustého 100 mm a ušijeme na ně potah z látky. ING. VÁCLAV BICEK
19
# Chtěl jsem si zpříjemnit teplé letní večery přípravou jídel na grillu. Protože kupovaný mi nevyhovoval jak svými užitnými vlastnostmi, tak i cenou, zkonstruoval jsem si vlastní, který se mi velmi osvědčil. Lze ho používat i na verandě či balkóně. Protože jde o úplně uzavřený systém (spaliny
ZAJÍMAVÝ ÚSPORNÝ GRILL jsou odváděny komínkem), je jeho energetická účinnost značná a tedy spotřeba tepelné energie malá. Díky uzavřenému systému je i úprava pokrmů mnohem rychlejší než u otevřených grillů. Přívod vzduchu a tím výkon lze dobře regulovat otevíráním či zavíráním popelníku a tak řídit intenzitu jednotlivých fází rožnění. Vhodně řešená přikládací dvířka umožňují doplnit palivo i při rožnění, přičemž i při otevřených dvířkách odcházejí spaliny do komínku. Velikost grillu uvedená na výkresu — 30 x 30 x 30 cm — je vhodná pro dvě až nejvýše čtyři osoby. Pro více lidí je možné rozměry upravit, především však délku. Je totiž nutné zachovat poměr 2:1 mezi předpokládaným průměrem opékané potraviny a šířkou prostoru pro palivo. VÝROBA GRiLLU Grill se skládá ze základního tělesa, popelníku, roštu, odkapávací misky, přikládacích dvířek, odkládacího krytu a popřípadě samostatného komínku. Až na rošt zhotovíme všechny
20
součásti z ocelového plechu tlustého 1 mm, v žárové části u ohniště použijeme plech tlustší, asi 2 mm. Jednotlivé díly spojujeme nýtováním nebo svařováním obloukovým nebo autogenním, přičemž svary nemusí být průběžné, stačí bodové. Základní těleso se skládá ze dvou bočnic 1, které spojíme pěti tyčemi 12 kruhového průřezu 0 8 až 10 mm. Na vnitřní stranu bočnic připevníme lišty 11, na které je možné uložit roštovací podložku. Připevníme zadní stěnu 3 i přední díl ohniště 8. Zepředu uzavřeme těleso grillu přední stěnou 4 a nahoře stěnou 6, do které privaríme nátrubek 7, jehož průmě upravíme podle průměru kouřové" trubky. K horní stěně můžeme připevnit i vhodné držadlo 13 pro Legenda k obrázku na vedlejší straně: 1 — bočnice (2 ks) 2 — dno (1 ks) 3 — zadní stěna (1 ks) 4 — přední stěna (1 ks) 5 — přikládací dvířka (1 ks) 6 — horní stěna (1 ks) 7 — nátrubek pro kouřovod (1 ks) 8 — přední díl ohniště (1 ks) 9 — nožky (2 ks) 10 — rošt (1 ks) 11 — lišta (2 ks) 12 — kulatina (3 ks) 13 — držadlo (1 ks) 14 — přední kryt (1 ks) 15 — rukojeť (1 ks) 16 — popelník (1 ks) 17 — odkapávací miska (1 ks) 18 — zarážka (1 ks)
21
přenášení. Ze spodní strany upevníme dno 2, k němuž můžeme připojit nožky 9 ohnuté z drátu 0 asi 4 mm do tvaru písmene U. Rošt 10 koupíme a podle potřeby jeho rozměry upravíme. Jeho délka může být na každé straně kratší až o 5 cm. V tom případě musíme zbývající volné prostory vhodně zakrytovat.
ZAHRADNÍ GRILL
do žlábku v bočnicích 1 základního tělesa. Zepředu drží kryt zarážka 18 připevněná k přední stěně tělesa 4. Popelník 16 a odkapávací misku 17 zhotovíme tak, aby šly těsné, ale přitom ne obtížně zasouvat. Všechny snímatelné a vyjímatelné části opatříme vhodnými držadly, která ohneme z drátů 0 asi 4 mm a přinýtujeme nebo jinak upevníme. Držák motorku není nakreslen, protože záleží na typu, jaký použijeme i na jeho směru točení. Protože je nutné dodržet směr točení uvedený na výkresu, musí být některý motorek na levé, jiný na pravé bočnici. Držák upravíme tak, aby motorek byl od horké bočnice vzdálen aspoň 20 mm. Tvar pracovních rožňů (vidlic) Přikládací dvířka 5 jsou opatřena' volíme podle účelu. Konec na deflektorem pro vhodný ohyb straně motorku však upravíme tak, horkých kouřových plynů. Dvířka aby motorek mohl být nahrazen i s deflektorem ohneme buď klikou pro ruční otáčení. Na straně z jednoho kusu plechu, nebo de- u motorku upevníme na hlavní ose flektor připojíme k dvířkám jako rožné dva nákružky, sloužící jako samostatný díl. axiální zajištění proti posuvu. Snímatelný přední kryt 14 sestavíme z pláště a dvou bočnic, které po uzavření přidržují rožeň uložený ING. KAREL DVOŘÁČEK POSTUP PRÁCE Betonový podstavec 1 sestavíme z betonových desek tlustých 50 mm, které si zhotovíme vybetonováním do rámu na překližce, část práce s betonováním si můžeme ušetřit, použijeme-li betonové dlaždice 500 x 500 mm. Spodní
# Chuť pokrmů grilovaných na dřevěném uhlí se ničemu nevyrovná, stejně tak, jako posezení s přáteli při čekání na oblíbenou pochoutku. Podle toho, jaké máme možnosti, můžeme si zvolit grill přenosný, nebo takový, jemuž určíme stálé místo upravené tak, abychom získali příjemný odpočivný kout. Vlastní grill je uložen v betonovém podstavci (obr. 1), z něhož se dají rozložit jednak dvě desky sloužící pro přípravu pokrmů a jednak veliký jídelní stůl, u kterého může pohodlně stolovat šest až osm osob. V podstavci pod grilem je ještě umístěna police, do níž si můžeme uschovat potřebné věci pro grilování i stolování. V případě nepříznivého počasí lze stůl i pracovní desky složit a celé zařízení zakrýt igelitovou fólií.
22
Obr. 1
i horní záda a polici však musíme v každém případě vyrobit sami. Spodní boky a záda ustavíme na daném místě a navzájem je spojíme vruty, zavrtanými do hmoždinek. Stejným způsobem upevníme i polici. Horní záda spojfme s boky opět vruty do zavrtaných hmožinek
a celý horní díl osadíme na polici do malty. V betonových deskách musíme ještě vyvrtat otvory pro hmoždinky, a to v horních hranách pro upevnění horního lemu 3 a na bocích k uchycení konzol pro otočné trojúhelníkové vzpěry 2. Trojúhelníkové vzpěry 2 nesoucí postranní desky 4 ohneme z pásov é oceli 8 x 2 mm, konzoly z pásové oceli 20 x 2 mm. Konzoly nejsou stejné, jedna z nich má bod otáčení vyosen proti druhé o 9 mm (obr. 2). To proto, aby se při sklopení postranních desek mohly vzpěry na sebe složit a ve složeném "stavu nepřesahovaly tloušťku bočního lemu. čep zhotovíme z kruhové oceli 0 4 až 5 mm, k níž nahoře privaríme podložku. Horní lem 3 betonového stojanu je z dřevěných prkének 20 mm tlustých. Shora lem přišroubujeme pruty do připravených hmoždinek v betonovém stojanu, z boku přišroubujeme bočnice a zadní lem vruty do již upevněného horního lemu. Postranní desky 4 vyrobíme z prkének 20 mm tlustých. Vzhledem k tomu, že budou vystaveny změnám teploty a vlhkosti, neměly by být širší než 90 mm (jak je uvedeno na obr. 3). Z hlediska vzhledu by pak neměly být užší než 60 mm.
Obr.2
Desky mají rámovou konstrukci, riálu a stejným způsobem jako která je jednoduše vyřešena šroupostranní desky. Ze spodní strany bovanými přeplátováními jednotli- vyztužíme obě desky rámy 6 se vých prkének. Obvodový rám tlus- střední příčkou. Rámy zhotovíme tý 40 mm vznikne slepením dvou z hranolků 40 x 40 mm. V rozích je prkének (pravými stranami k so- spojíme přeplátováním nebo na bě). Lepíme vodovzdorným le- čepy a dlaby. Teprve k těmto pidlem. rámům přišroubujeme tři bednové Výplň rámu je z jednoduchých závěsy s co nejdelšími křídly, aby prken 20 mm tlustá. Při spojování bylo zatížení na zlomu desky, nejvruty dbáme na to, aby vzdálenost choulostivějším místě celé konmezi nimi nebyla větší, než je 1/$ strukce, co nejvtce rozloženo. Je šířky prkénka. Jinak se při sesy- nutno pracovat přesně, aby se chání či při bobtnání prkno roztrh- hrany zlomu o sebe opřely v celé ne. Ještě před spojením samozřej-. délce i výšce. Stůl upevníme mě všechny viditelné plochy k zadní části lemu 3 pomocí dvou a hrany ohoblujeme (u horní hrany závěsů, které musí být masivní. prken vytvoříme fázičky) a vybrou- Použijeme např. závěs pro přesíme brusným papírem. klápění stolní desky nebo dveřní Postranní desky připevníme závěs s vsazovacím čepem. tyčovým (pianovým) závěsem Podnož 7, která podepírá stolní k bočnicím lemu 3. desku v rozloženém stavu, slepíme Stůl 5 se skládá ze dvou desek, a sešroubujeme ze dvou prken tak, které vyrobíme ze stejného mate- aby tloušťka byla 40 mm. Ke stolní
23
Obr. 3 Použitý materiál
desce ji přišroubujeme pomocí dvou kovových úhelníků. Povrchovou úpravu a barevnost volíme podle barevnosti obdobných materiálů nejbližší architektury. Vhodné je volit kontrastní ba-
24
revnost — například podstavec světlý a dřevo tmavé či naopak. Budeme-li podstavec natírat, musíme volit barvu do vnějšího prostředí a odolávající vysokým teplotám, aby při grilování nevzni-
kaly jedovaté zplodiny. Skládací dřevěné židle koupíme hotové a povrchově je upravíme stejně jako dřevěné části grilu. PAVEL STRAKA
ÚPRAVA TŘÍŠTIVÉHO ŠROTOVNÍKU
16
4
3
17 18
11
19 20
5
6
• Rozhodl jsem se vyrobit si tříštivý šrotovník podle návodu Václava Svobody, uveřejněného ve sborníku USS č. 54/1984. Jeho návrh se mi velmi líbil pro možnost širokého upotřebení a využití. Po přepočtu jsem však zjistil, že šrotovník zcela vyhovuje pro mletí a tříštění obilnin, sena, kopřiv apod., ale při drcení kostí bude pracovat na hranici svých možnos, ti. Vycházel jsem z předpokladu, že 'budu šrotovník často používat na drcení houževnatých a tvrdých odpadků,a proto jsem provedl některé konstrukční změny a úpravy. Moje provedení je sice výrobně náročnější a dražší, ale užitné vlastnosti šrotovníku se tím podstatně zvýšily. NUTNÉ ÚPRAVY Především je nutné použít elektrický motor 8 s větším výkonem — 3 kW při otáčkách 2800 min 1 . Dále je třeba upravit upevnění drticích nožů. Při drcení hrubých materiálů je totiž podstatně více namáhán mechanismus rotujících nožů, což se projevuje větším zatížením jak hřídele, tak i jeho uložení. Přímé napojení nožů drtiče na hřídel elektromotoru značně atěžuje přední ložisko elektromotoru a vede rychle k jeho destrukci, jestliže zvětšíme nároky — například drcením kostí. Musíme tedy upevnit drticí nože šrotovníku na pomocný hřídel 3, který opatříme důkladnými ložisky zachycujícími vznikající velké axiální i radiální síly a rázy (obr. 1). Na dno 1 bubnu šrotovníku, které podstatně zesílíme, asi na 7 až 10 mm (stěny bubnu mohou zůstat 2 až 3 mm, jak bylo uvedeno v původním návrhu), přišroubujeme nebo přinýtujeme ložiskové těleso 2. Toto těleso nese vnější kroužky dvojice jednořadých kuličkových ložisek 14 (radiálních), z nichž alespoň spodní ložisko by mělo být v provedení. Z, tedy s krycím plechem proti vnikání nečistot. Axiální síly, které jsou při
Obr. 1 Rozpiska materiálu
25
HRANY R 0,5
Obr. 2
drcení značné a působí shora na rotor šrotovníku, jsou zachyceny axiálním kuličkovým ložiskem 15. Na obr. 2 je naznačen tvar ložiskového tělesa 2 za předpokladu, že bude těleso vyrobeno z vhodného odlitku šedé litiny. Protože však pro většinu kutilů bude takový odlitek nedostupný, vypomůžeme si svařencem, který bude sestaven z kruhové desky z kotlového plechu 10 mm tlustého a z válcového prívarku kruhové oceli 0105 mm nebo více. Pomocný hřídel 3 zhotovíme po-
26
dle obr. 2. Na svém horním konci je upraven pro rozebíratelné nasazení náboje 4, který z provozně bezpečnostních důvodů vyrobíme soustružením z jednoho kusu. Náboj slouží ke kyvnému upevnění rotujících drticích nožů 6. Máme-li tu možnost, použijeme k výrobě drticích nožů 6 houževnatější materiál než je ten, který nám poskytují plátky strojních pilek na ocel. Ty se při nárazu na větší kost často vyštípnou a odštípnutý úlomek může ohrozit zvíře, pro které krmnou směs připravujeme. Vhod-
nější jsou materiály z pil na dřevo, např. katrů. Jsou totiž vyrobeny z kvalitní vysokolegované oceli stejnorodě zušlechtěné a tím je zaručena pevnost i v nárazech. Při výrobě nožů musíme dát pozor, aby se materiál nevyhrál (nesmí nabíhat žíhací barvy), jinak by ztratil požadovanou kvalitu. Řezat lze gumovkovým kotoučem, ale pod vodou a otvory musíme vrtat vidiovým vrtákem. Vzhledem na bezpečnější upevnění ocelových drticích nožů k náboji 4 je vhodné použít oboustranně príložky 5 zho-.
tovené z měkkého ocelového plechu. Príložky je nutno k drtícímu noži přinýtovat ocelovými nýty 16 s průměrem dříku nejméně 4 mm. Upevňovací šroub 18 je současně i čepem umožňujícím vykývnutí drticích nožů při nárazu na drcený materiál; je tedy vhodné použít šroubu s vyšší pevností.
Pomocný hřídel 3 je na svém spodním konci upraven pro spojení s hnacím elektromotorem prostřednictvím třídílné spojky 7, kterou zakoupíme jako součást běžného odstředivého čerpadla. Přitom hledíme na to, aby díly zakoupené spojky odpovídaly svými otvory navazujícím průmě-
NÁSTROJE NA HLOUBENÍ JAM # Na hloubení jam, ať již pro piloty či sloupky oplocení, se většinou používají vrtáky, na jejichž výrobu vyšlo ve sborníku USS již několik návodů. Protože jsem musel pracovat v těžší a kamenité půdě, nemohl jsem vrtáky použít. Vzpomněl jsem si na dobu strávenou na vojně a napadlo mne vyrobit si nástroje podobné těm, které jsme používali pro hloubení jam telegrafních sloupů. Dokázali jsme s nimi (při vhodné délce násad) hloubit jámy 30 x 60 cm i v kamenité (ne však skalnaté) půdě až do hloubky 180 cm. První nástroj můžeme nazvat nůžkové lopaty. Jejich základem jsou ramena 2 ohnutá z ploché oceli 30 x 10 mm. S výhodou lze použít staré rámy z drátěných vložek do postelí, protože u nich je ohyb již hotov. Rámy stačí jen zkrátit na rozměry uvedené na obrázku. Na konci seřízneme ramena do úkosu asi 30° tak, aby se použité lopatky při sevřené poloze téměř dotýkaly. To proto, abychom mohli těžit z otvoru sypký materiál.
rům hřídele motoru 8 a pomocného hřídele. Zesílit musíme i stojan. Jednak k jeho výrobě použijeme kruhové oceli většího průměru (asi 0 17—18 mm) a jednak spojíme ještě bočnice stojanu dvěma příčkami tak, aby dovolily otáčení motoru. MILOŠ KŘÍŽEK
K šikmým koncům ramen 2 privaríme lopatky 3, které získáme ze dvou starých úzkých rýčů, tzv. štycharů. Také lopatky musíme zkrátit na potřebný rozměr. Pro upevnění násad 1 privaríme na druhé konce ramen trubky 4. Jako násady využijeme rovné kusy ze starých zlomených lopatových násad. V trubce jé zajistíme vruty. Obě ramena nůžek spojíme šroubem M12 a zajistíme maticí. Druhý nástroj můžeme nazvat dloubák. Slouží k narušování tvrdé zeminy a rozbíjení kamenů. Násada 1 by měla být z bukového dřeva a tlustší. Jako hrot 2 poslouží plochá část starého krumpáče, navařená do kusu trubky 3. Volný prostor v trubce vyplníme* zátěží 4 (třeba cementovou maltou). U tohoto nástroje hraje jeho hmotnost velkou roli. Při hloubení jámy pak postupujeme tak, že vrchní drn odstraníme obyčejným rýčem, pak se rozkročíme před otvorem a rozevřenými nůžkami vedeme rázy do zeminy. Nástrojem při tom otáčíme, takže vzniká kulatý otvor. Narážením uvolněné zeminy a sevřením nůžek vytahujeme z otvoru materiál. Případné kameny narušujeme druhým nástrojem. Tímto způsobem lze za několik minut zhotovit otvor průměru asi 25 až 30 cm, hluboký 70 cm. Zeminu íze z nůžek nakládat' přímo do připravených koleček. Práce je rychlá, čistá a svou náročností jen prospívající zdraví, neboť ohýbat se příliš nemusíme. PAVEL HRŮZA 1200
27
MONTÁŽNI STOJAN NA TERRU
k nimž je přivařeno pouzdro 1. Do pevných noh se zasouvají výsuvné nohy 5 a 6 a zajišťují šroubem s maticí. POSTUP PRÁCE Nohy stojanu zhotovíme z tlustostěnných trubek 0 45 a 35 mm volně do sebe zasouvatelných. Rozpiska materiálu
# Zakoupil jsem si půdní frézu zn. TERRA. Abych si usnadnil montáž a demontáž hnacích kol při výměně za rotavátor, zhotovil jsem si montážni stojan, který se mi velmi osvědčil. Stojan má všechny tři nohy výškově nastavitelné, takže ho lze dobře použít i v nerovném terénu. Stojan se skládá ze tří pevných noh 3 a 4 privarených k žebrům 2,
28
Trubky 3 a 4 nařežeme na délky i s úkosy a vyvrtáme otvory. Trubky 5 a 6 nařežeme na délky, vyvrtáme otvory a privaríme patky 8 z plechu 3 mm tlustého. Pouzdro 1 vyrobíme buď z plného materiálu, do něhož musíme zhotovit otvor 0 16 mm, nebo z trubky, podaří-li se nám sehnat vhodnou. K pouz-
dru privaríme dvě žebra 2 z pásové oceli 50 x 10 mm a zarážku 7 z téhož materiálu. Na druhý konec žebra privaríme po stranách dvě přední nohy 4 a vzadu nohu 3. Do noh zasuneme výsuvné nohy 5 a 6.
V potřebné poloze je zajišťujeme šroubem 9 s maticí 10. Hotový stojan natřeme základovou barvou a po zaschnutí syntetickým emailem. . Montáž na Terru je velmi jedno-
duchá. Stojan zabezpečíme čepem, kterým zajišťujeme valník. Sklopením na zadní nohu stojanu se kola nadzvednou nad terén a lze je snadno demontovat. JOSEF BERÁNEK
PRODLOUŽENÉ ZAHRADNICKÉ NŮŽKY O
v
# Při prořezáváni stromů se k některým vetvím v koruně nemůžeme pohodlně dostat ani ze žebříku. Naše snaha dosáhnout na určitou větev vede často k pádu Fa nepříjemným úrazům. Nabízím svoje osvědčené řešení tohoto problému přesto, že několik jiných — obdobných — bylo otištěno ve sborníku č. 76. POSTUP PRÁCE Z tekostěnné trubky 0 18 mm (elektroinstalační PZ13) uřízneme asi 2,5 až 3 m. Na jeden konec privaríme 10 cm dlouhý kus ploché oceli 25 x 3 mm, na který přišroubujeme dvěma šroubky M4 pevnou část nůžek. Na druhý konec trubky privaríme z kousků ploché oceli dvě žebra, mezi která otočně upevníme páku ohnutou z kruhové oceli. Na konec pohyblivé části nůžek vyvrtáme otvor 0 2,5 mm, do něhož zasuneme lanko 0 2 mm opatřené na konci zacínovaným kouskem
měděného dutého nýtu. Lanko protáhneme trubkou a na druhé straně je vedeme přes malé ložisko a i na této straně zacínujeme konec lanka do dutého měděného nýtu. Konec zasuneme do otvoru vyvrta-
ného v páce a zajistíme šroubkem M6. S takto upravenými nůžkami lze stříhat větve tlusté maximáíně 2,5 až 3 cm. JAROMÍR QAVLAS
29
SICI KOUTEK # Mnoho žen a dívek má jako svého koníčka šití. V řadě domácností jsou však s touto zálibou potíže, protože šicí stroj a další potřeby není kam umístit. Jistě by uvítaly, kdyby jim šikovný manžel, otec nebo bratr vyrobil skříňku, do níž se vše uloží. Skříňka se skládá ze dvou dílů spojených pianovým závěsem, takže po rozložení vznikne koutek, kde má švadlena všechno po ruce. Oba díly jsou opatřeny nábytkovými kolečky, takže lze koutek rozložit kdekoli. Složená skříňka zabírá prostor 120 x 60 x x 90 cm a přizpůsobíme-li vhodně její povrchovou úpravu, nepůsobí rušivě. V přední skříňce, jejíž horní plocha slouží jako žehlící prkno, je
30
v levé části uložena výsuvná deska s gpevněným raménkem na žehlení rukávů. Pod ní je vyklápěcí košík na prádlo, určené k žehlení či spravování. V pravé části je mřížkový rošt pro ukládání látek nebo vyžehleného prádla. Zadní skříňka je nižší. Na její horní desce je upevněn šicí stroj, který lze zakrývat poklopem tak vysokým, aby po jeho zavření měly obě
skříňky stejnou výšku. V levé části jsou tři zásuvky na větší šicí potřeby. K bočnici zásuvkové části je pianovým závěsem upevněna otočná přihrádka na drobné šicí potřeby. Pro přehledné umístění nití, hedvábíček, přízí ap. jsou do poliček vsazeny čepy potřebného průměru asi 5 cm vysoké. Detailní výkresy skříňky neuvádíme, protože její rozměry
POHLED NA ZÁSUVKU SHORA
1 HORNÍ DESKA 2 VÝSUVNÁ DESKA S RAMÉNKEM
6 ZÁSUVKA 7 MŘÍŽKOVÝ ROŠT
3 KOŠÍK NA PRÁDLO
8 POKLOP
4 ROLNY
9 PŘIHRÁDKY NA ŠICÍ POTŘEBY
5 PIANOVÝ ZÁVĚS
10 RUKOJEŤ
31
i vnitřní uspořádání si každý přizpůsobí svým potřebám. VÝROBA SKŘÍNĚK Bočnice, dna, horní desky, záda i svislé dělicí desky vyrobíme z laťovky nebo dřevotřísky 15 mm tlusté. Na výkresu má i přední skříň dělené bočnice a zadní stěnu. To proto, že horní d(ly skříněk mají rozdílnou povrchovou úpravu — jsou polepeny textilní tapetou. Bude-li povrchová úprava stejná pro horní i dolní díly, můžeme u přední skříně ponechat bočnice i záda. nedělená. Všechny potřebné díly si nařežeme a pomocí přípravku do nich vyvrtáme otvory pro dřevěné kolíčky, s jejichž pomocí kostru skříně sestavíme. Při této práci musíme být velice pečliví, aby jednotlivé díly po sestavení do sebe dobře zapadly a byly pravoúhlé. Při sestavení postupujeme tak, že spojíme jednu bočnici se dnem a po té připojíme záda. Všechny styčné plochy předem natřeme
32
lepidlem. Pak spojíme druhou bočnici s horní stěnou a svislou dělicí stěnou. Nakonec oba tyto celky spojíme. Při stloukání použijeme dřevěnou příložku, abychom nepoškodili povrch. Hotovou kostru skříně stáhneme truhlářskými svěrkami, dokud lepidlo dostatečné neztuhne. Podobným způsobem sestavíme i poklop zadní skříňky. Do levé části přední skříňky upevníme dvě lišty z tvrdého dřeva. Po nich se bude vysouvat deska, kterou vyřízneme z překližky 10 mm tlusté. Na tuto desku připevníme pomocí kolíčků raménko na žehlení rukávů, které můžeme použít hotové. Máme-li doma raménko skládací, uložíme je do tohoto prostoru. Košík na prádlo má dvě bočnice, do nichž zhotovíme zezadu zářez pro sololitová záda a vepředu výřez pro vsazení mřížkového roštu. Bočnice spojíme se dnem pomocí kolíčků, ze zadní strany připevníme malými hřebíčky sololit a zepředu zasuneme mřížkový
rošt, který vyrobíme z lišt 25 x x 10 mm. Krajní svislé lišty budou širší a vyřízneme v nich zářez pro zasunutí do bočnic (řez C—C). Zasunutý rošt dole přibijeme dvěma hřebíky. Hotový košík připevníme ke dnu skříňky pianovým závěsem. Na bočnici a dělicí stěnu připevníme vhodné zarážky, aby se košík nepřeklopil až na podlahu. Podobný rošt vyrobíme i do pravé části skříňky, kde bude sloužit jako poliGe. Do zadní skříňky zhotovíme tři zásuvky. Zásuvky jsou vedeny lištami z bukového dřeva, které přišroubujeme na bočnici a dělicí stěnu skříňky. Pro tyto lišty musíme zhotovit v bočnicích zásuvek zářezy (řez D—D). Dále musíme v bočnicích ještě zhotovit výřezy pro upevnění sololitového dna. Bočnice zásuvek s přední a zadní stěnou spojíme ozuby, tzv. cinkováním. Na přední stěnu musíme ještě přišroubovat přední čelo, které je širší, aby zakrylo po stranách vodítka. V předním čele vyřízneme oválný výřez, za který zásuvku vytahujeme. Přihrádky na šicí potřeby sestavíme z prkének asi 10 mm tlustých a 100 mm širokých. Ve svislých stěnách zhotovíme výřezy do jedné poloviny šířky, v policích pak uprostřed výřez a po stranách zářezy také do poloviny šířky. Vyzkoušíme, zda budou stěny a police do sebe přesně zapadat a pak se věnujeme vnitřnímu uspořádání: do vyvrtaných otvorů naklížíme dřevěné čepy pro uložení nití, hedvábíček ap., vyřízneme otvory pro uložení klubek s vlnou ap. Hrany naklížíme a přihrádky ustavíme. Do míst, kam budeme ukládat nůžky a podobné předmety, vlepíme ještě zadní stěnu. Hotový díl přišroubujeme pomocí pianového závěsu k svislé dělicí stěně. Zbývá ještě na spodek obou dílů skříně přišroubovat nábytková kolečka. Abychom je mohli upevnit vrutem 25 mm dlouhým, podložíme kolečka špalíčky z překližky, které předem přilepíme na dno. Povrchová úprava záleží na našem vkusu a na tom, kde bude šicí koutek umístěn. Jsou-li skříňky z laťovky, můžeme hrany odýhovat a po namorení na vhodný odstín volit nátěr jen bezbarvým lakem. Dřevotřisku pak můžeme nalakovat vhodnou barvou nebo skříňky otapetovat. ST
TESNENÍ OKEN A DVERÍ # Nechceme-li zbytečně ztrácet teplo, je třeba dokonale utěsnit okna a dveře. Dosavadní systémy jsou založeny na tom, že těsnicími materiály (kov, umělá hmota) se vyplňují funkční mezery. Ne vždy je těsnění přesně takové, jako je mezera; je-li mezera velká, často
těsnění ani nestačí, je-li malá, zvyšuje jednak vložené těsnění namáhání závěsů a jednak těsnění samo je při zavírání drceno. Napadlo mne, vyřešit tento problém jinak, i když trochu pracněji. Těsnění vlepuji do drážky vyfrézované po celém obvodu okenního
ÚSPORA VODY PŘI SPLACHOVÁNÍ WC • Že je vodou třeba šetřit, to ví každý. Málokdo však skutečně šetřil. Nastala však situace, že vzácná tekutina bude i drahá a tak asi málokdo bude plýtvat z vlastní kapsy. Jednou z možností, jak jednoduše ušetřit vodu, je úprava splachovačů WC tak, aby množství Kódy, potřebné ke spláchnutí, bylo regulovatelné. Protože obsah nádrže je 10 až 12 litrů, nejde o zanedbatelná množství. Tak například vícečlenná rodina může ušetřit až 18 000 litrů pitné vody ročně, spláchne-li úsporným způsobem desetkrát za den. Pro čtyřčlennou rodinu to nepředstavuje téměř žádné omezení. ÚPRAVY
NAHOŘE
nebo dveřního křídla — to je ta práce navíc. Podle toho, jak bude působit tlak při zavírání, volíme tvar drážky. Jako těsnění používám velmi měkkou, tenkostennou gumovou hadičku s vnějším průměrem 8 mm. Je k dostání v drogeriích nebo v prodejnách se zdravotnickými potřebami. K lepení používám lepidla Chemoprén. Ještě jednodušší je těsnění (hadičku) nelepit, ale přibít několika hřebíčky, pro které si na protilehlé stěně hadičky zhotovíme otvor. Přečnívající část hadičky se při zavírání velice snadno jemně a přesně poddává, takže dokonale těsní. Protože však má těsnění kam ustoupit, ponechává nezbytné minimální mezery po celém obvodě a zavírat lze mnohem snadněji. Poznámka na závěr: Zásadně těsníme nejvnitrnější dosedací plochy. ING. KAREL DVOŘÁČEK
Otvory v táhle i držadle zvětšíme na 0 4 mm. Ocelový drát 0 4 mm (např, svařovací) uřízneme na potřebnou délku, na obou koncích vyřežeme závity M4 v přiměřené délce a pak ho upevníme k .táhlu 1 držadlu vždy dvěma maticemi
4 SPLACHOVAČ •
DOLE ("combi")
i
SPLACHOVAČŮ
jsou velmi jednoduché a zvládne je každý kutil. Liší se podle toho, kde je nádržka umístěna. . U splachovací nádrže nahoře jde o nahrazení spouštěcí šňůrky drátem, tedy o vytvoření pevné vazby. Ovládací táhlo sejmeme z nádržky a šňůrku či vlasec odstraníme z táhla i z držadla.
33
s podložkami. Dělicí rovinu mezi nádržkou splachovače a víkem utěsníme plochou gumou. Funkce je pak zřejmá: po odtečení potřebného množství vody obráceným tahem na držadlo (tj. nahoru) ukončíme splachování. U splachovací nádrže dole (systém Combi) se splachuje vytáhnutím táhla, čímž se nadzvedne gu-
mový zvon upevněný na tyčcp, která se volné pohybuje v drážce táhla. Dosednutí zvonu je možné jen až po úplném vyprázdnění nádržky. I v tomto případě je třeba spojit obě části pevně. Gumový zvon sešroubujeme a tyčku vyjmeme z drážky táhla. Obrousíme nebo opilujeme bambulku, na konci tyčky a v délce asi 10 mm vyřízneme závit. Na závit
VOZÍK NA POPELNICE A NA PB LÁHVE # Pro všechny, zejména pro ty starší a fyzicky slabší, je manipulace s popelnicemi a velkými PB lahvemi velmi obtížná. Přitom pro mnohé jde o úkon, který se pravidelně opakuje. Těžkosti nastávají především tam, kde je nutné překonávat terénní nerovnosti. Velmi se mi osvědčil vozík, jehož předností je stabilita, protože kromě obvyklých dvou kol (konstrukci vozíku se dvěma koly jsme již uveřejnili) má ještě třetí stabilizační kolečko. Konstrukce je vyřešena tak, že hmotnost popelnice (či PB láhve) leží z 90 % na nosných kolech a jen z 10% na pomocném stabilizačním kolečku. Převoz je pak možný i tak, že vozík táhneme za sebou, což je nejlehčí. Pro výrobu vozíku můžeme využít trubek z vyřaze-
34
našroubujemematici s podložkou, tyčku vsadíme do táhla a druhou maticí s podložkou pevně dotáhneme. Našroubujeme zvon a celé zařízení smontujeme. Ovládání je podobné jako v prvním případě — tahem táhla nahoru splachujeme a tlakem dolů na táhlo můžeme v kterémkoli okamžiku ukončit výtok vody. JAN HOMOLA
ných kočárků, kovových židlí, tříkolek, skládacích lehátek apod. V řadě případů můžeme využít i vhodné ohyby. Protože bude záležet na tom, jaký materiál seženeme, nepopisujeme podrobně výrobu, neboť je dostatečné zřejmá z výkresů a fotografií. Základní rám ohneme z trubek 0 16 až 18 mm, na oblouky a držadlo postačí trubky 0 12 mm (obr. 1). Trny a háky vyrobíme z kruhové oceli 0 8 mm, opěrné plechy z pásové oceli 20 x 3 mm. Kolečka použijeme ze starých kočárků. Jejich kluzné uložení vytvoříme z trubičky, kterou upevníme do vidlice průchozím šroubem. Na této trubičce se kolo otáčí. Pro nosná kola použijeme pevné vidlice a pro průchozí šroub volíme šroub M8. Pro dokonale mazání doplníme trubičku Staufferovou maznici. Pro stabilizační kolečko vyrobíme vidlici otočnou a pro upevnění volíme šroub M6. Podle šířky a průměrů použitých koleček musíme případně upravit rozměry vidlic. Vozík je v základním provedení upraven pro převoz popelnic. Potřebujeme-li přepravovat i láhve na propan-butan, zhotovíme si adaptér, který vyrobíme podle obr. 2. Adaptér je konstruován tak, aby šel zaklesnout nahoře za úchyt pro popelnice a dole za opěrnou plošku pro plášť popelnic. Nejsložitější částí vozíku je úchyt, uvádíme proto na obr. 3 jeho detailní výkres.
Při přepravě popelnic postupujeme tak, že s vozíkem zajedeme k popelnici, zadní část se stabilizačním kolečkem nadzdvihneme natolik, aby přední část úchytů prošla pod držadly popelnice, která se zarazí o trny. Pak našlápnutím na dolní část rámu nebo stlačením držadla dolů zvedneme popelnici do výšky asi 4 až 6 cm nad zem, přičemž plášť popelnice se opře o zadní opěrnou plochu. Nadzdvihnutí popelnice je velmi snadné, takže úkon zvládne i starší člověk nebo větší dítě. Při celé této manipulaci se nemusíme popelnice dotknout. Přeprava je pak zcela bezpečná a snadná. Nerovnosti terénu vyrovnáváme při jízdě stlačením či odlehčením držadla a tím i stabilizačního kolečka. Sejmutí popelnice je také snadné. Stačí jen nadzdvihnout držadlo tolik, aby popelnice dosedla na zem a úchyty se vysunuly ! z držadel.
Při přepravě PB lahví musíme nejprve na vozík upevnit adaptér. Nahoře ho zaklesneme za úchyty pro popelnice, dole za opěrnou plochu. Další postup je
35
Obr. 1
Obr. 2
36
ZPŘEDU
DET.A
Obr. 3 obdobný, zvednutím držadla vozíku se musí háky na adaptéru vsunout do otvorů hrdla lahve. Musíme-li při přepravě ať popelnic, nebo lahví překonávat nadměrné stoupání, je lépe popelnici
v
v
v
v dolní části přepásat pásem, řetízkem apod. K tomu účelu si můžeme přivařit na jednu stranu dolního rámu háček a na druhou stranu řetízek. MIROSLAV ŠÍMA
r
ČISTENÍ TRUBKOVÝCH TEPLOVODNÍCH KOTLŮ # V teplovodních trubkových (plamencových) kotlech na tuhá paliva se na vnitřních stěnách trubek usazují saze a tvoří nánosy připečených sazí, dehtu a popílku s okujemi, což nepříznivě ovlivňuje spotřebu paliva. S nástroji, které se dodávají ke kotlům, odstraníme s úspěchem pouze saze, připečené nánosy se čistí obtížně a namáhavě. Doporučujeme vám dva návody, které tuto nepříjemnou, ale
velice potřebnou práci ulehčují. DVOJČINNÁ KOTOUČOVÁ ŠKRABKA je výrobně jednoduchá a čistí se s ní ručně. Jsou to dva kotoučové nože 1 upevněné pomocí matic 6 na táhle 2, které je na konci opatřeno rukojetí 3 (obr. 1). Táhlo 2 vyrobíme z kruhové oceli 0 12 mm, jehož délku přizpůso-
bíme výšce kotle. Na spodním konci táhla vyřízneme závit M12 v délce asi 80 až 90 mm. Z nástrojové oceli vyrobíme oba kotoučové nože 1; jejich průměr se rovná jmenovité světlosti trubky zmenšené o 1 až 2 mm. Hotové nože zakalíme a poté každý nůž upevníme dvěma maticemi M12 tak, aby mezi nimi byla vzdálenost asi 60 mm. Na druhý konec táhla upevníme vhodnou dřevěnou rukojeť 3 tak, že na táhlo privaríme podložku 5, nasadíme rukojeť, pak další podložku 4 a konec táhla roznýtujeme. Při čištění pohybujeme škrabkou směrem dolů a nahoru s táhlem mírně vykloněným do strany tak, aby jeden kotoučový nůž byl stále přitlačován a veden do záběru. Při pohybu dolů čistí
37
KONEC KOZNÝTOVAT
Obr. 1
spodní kotoučový nůž a horní vede, při pohybu nahoru je tomu naopak. Použitím dvou kotoučových nožů odpadá namáhavé boční přitlačování kotoučového nože, které je nezbytné u jednokotoučové škrabky. VLADIMÍR KŘÍŽEK ROTAČNÍ ŠKRABKA j* sice výrobně složitější, ale práce s ní jednodušší, protože využívá rotačního pohybu vrtačky. Tím, že jsou nože upevněny výkyvné, je možné čistit trubky jmenovité světlosti 52 až 65 mm. Pro jiné průměry trubek je třeba upravit rozměr čel 1. Hřídel škrabky 3 vyrobíme z kruhové oceli 0 6 mm, jejíž délku Obr. 1. Dvojčinná kotoučová škrabka 1 — np z nástrojové oceli (2 ks) 2 — táhlo z kruhové oceli 0 12 nim (1ks) 3 — dřevěná rukojeť (1 ks) 4 — podložka 8,4 mm (1 ks) 5 — podložka 13 mm (1 ks) 6— matice M12(4ks) Obr. 2. Rotační Škrabka 1 — čelo z ocelového plechu 1,5 mm ti. (2 ks) 2 — nůž z plechu 6 mm ti. (3 ks) 3 — hřídel z kruhové oceli 0 6 mm (1ks) 4 —distanční trubka 0 10 x 2 mm(1 ks) 5 — šroub M4 x 30 (3 ks) 6 — matice M4 (3 ks) 7 — matice M6 (2 ks)
Obr. 2
38
volíme podle délky čištěných trubek s přídavkem 100 mm. Na jednom konci vyřízneme závit M6. čela 1 zhotovíme z ocelového plechu 1,5-mm tlustého podle obr. 2. Okraje ohneme, vyvrtáme otvor 0 6,3 mm pro hřídel a tři otvory 0 4,2 mm pro upevnění nožů. Nože 2 vyrobíme z plechu 6 mm tlustého, vyvrtáme otvor 0 4,2 mm a vybrousíme hrany. Nože musíme zakalit. Z ocelové trubky 0 10 mm si ještě odřízneme distanční trubku 4 a škrabku můžeme sestavit. Na hřídel 3 natočíme jednu matici 7, navlékneme čelo 1, distanční trubku 4 a do otvorů 0 4,2 mm v čelech vložíme šrouby 5 s nasazenými noži 2. Nasadíme druhé čelo a celek zajistíme druhou maticí 7, kterou ještě zajistíme proti povolení. Upevnění nožů zajistíme maticemi 6. Smontovanou škrabku upneme do sklíčidla vrtačky. Vlastní čištění je už pak jednoduché: Škrabku nasadíme do trubky, přičemž volně otočné nože orientujeme podle směru otáčení tak, aby jejich hrany po spuštění vrtačky přilnuly odstředivou silou k plášti trubky. Rotující škrabku posunujeme v trubce podélně nahoru a dolů. Po dokonalém vyčištění trubky škrabku vyjmeme, vrtačku vypneme a pokračujeme čištěním další trubky. ANTONÍN PTÁČEK
VOZÍK ZA KOLO # Pro převoz plováku WS jsem si podle sborníku USS č. 34 vyrobil jVozík za jízdní kolo. Vozík se mně však neosvědčil — měl totiž těžiště příliš vysoko a tak byl vratký a v zatáčkách se vyvracel. Zkonstruoval jsem si vozík nový, který tyto nedostatky nemá. Jeho další předností je, že není jednoúčelový, ale že je na něj možno upevnit místo plováku košík, ve kterém lze převážet všechno možné. S tímto vozíkem snadno dopravím plovák do vzdálenosti 5 km, přičemž překonávám i mírné stoupání. Na zimu připevním vozík ke stropu garáže.
Konstrukce vozíku se skládá z jednoduchého rámu, závěsného zařízení na kole, odnímatelné oje a košíku. Odnímatelná oj se používá jen při upevněném košíku, při přepravě plováku slouží jako oj jeden konec stěžně. POSTUP PRÁCE Rám vozíku je vyroben ze dvou vidlic 1 spojených příčníkem 2, na který jsou privarený dvě líhy 3. Pro lepší stabilitu jsou líhy podepřeny dvěma vzpěrami 5. Pásek 4 slouží k upevnění odrazky. Šířka rámu nesmí překročit rozměr 800 mm.
V líhách jsou otvory pro upevnění ramena oje. Nejprve vyrobíme vidlice. Trubku 0 15 mm ohneme podle čepu 0 95 mm. Konce vidlic odřízneme na rozměr podle výkresu a obě ramena vidlice z venkovní strany zploštíme. Do zploštěných konců vyvrtáme otvor 0 10 mm a prořízneme jej. Vzniklý výřez slouží k uložení osky kola. Obě vidlice spojíme příčkou 2 z profilu Jäkl 30 x 15 mm. Na tuto příčku privaríme líhy 3, které nesou košík nebo připevněný plovák. Pro lepší stabilitu přivařímé ze spodní strany líh podpěry 5 z ploché oceli 30 x 3 mm. Ještě před privarením vyvrtáme do líh pět otvorů 0 8 mm. Slouží buď k upevnění oje nebo pro upevňovací háčky plováku. Do vidlic namontujeme dvě kompletní
SESTAVA S KOŠÍKEM
39
40
přední kola 12 s pláštěm 28 x 1 1/2". Oj 6 vyrobíme z trubky 0 15 mm. Na jedné straně ji zploštíme tak, aby bylo možno do plochého konce vyvrtat otvor 0 15 mm. Trubku ohneme podle výkresu a na druhý konec privaríme rameno 8. Na oba konce ramen privaríme rourky 9 pro spojení s rámem. Pevné spojení oje 6 s ramenem 8 ještě zajistíme privarením vzpěr 7. Závěs na kolo se skládá z trubky 10 a tažného háku 11. Nejprve vystružíme vnitřní průměr trubky 10. Otvor musí být přesný, neboť trubku musíme nalisovat na trubku u sedla. V mém případě má trubka Rozpiska materiálu
otvor 0 25,8 mm. Na trubku 10 privaríme tažný hák 11 z kruhové oceli 0 12 mm. Hák ohneme ve svěráku za tepla abychom dosáhli co nejmenšího poloměru ohybu.
Konce odřízneme pilkou a na kratší nařežeme závit M12. Na hák nasuneme oko oje a zajistíme maticí M12. Košík 14 svaříme z drátu
JEDNODUCHÝ TESTER # Tester je elektronické kontrolné zariadenie, ktoré umožňuje na jedno pripojenie prekontrolovať buď súčiastky zapájané do obvodu alebo elektrický obvod. Rozlišujeme dva základné stavy: pri súčiastkach dobrý — zlý, pri obvodoch spojený — rospojený a u napätia (prúdu) prítomnosť — neprítomnosť. Spoľahlivo indikuje napätie v rozmedzí od 3 do 30 V, pričom rozlišuje napätie jednosmerné od striedavého a pri jednosmernom určuje zároveň jeho polaritu.
S minimálnou prácnosťou ním možno kontrolovať funkciu bežných obvodových súčiastok (rezistorov, kondenzátorov, cievok, diód, tranzistorov, tyristbrov, diakov i triakov a pod.), takže sa uplatní predovšetkým pri výbere týchto súčiastok pred ich zapojením do plošného spoja. V amatérskej praxi takto nahradí vo väčšine prípadov drahý merací prístroj. Pri rade popisovaných testov je treba pripojiť k testru bezpečný transformátor. Vhodný a ľahko
0 6 mm. Na rám ho přichytíme třemi příchytkami na líhách 3. Konstrukce košíku může být různá, podle toho, k jakému účelu bude sloužit. Košík můžeme vyplést pletivem nebo do něj vkládat ušitou plátěnou vložku. Po odejmutí košíku a oje můžeme na vozík naložit plovák se stěžněm a ráhnem. Za oje pak slouží jeden konec stěžně. Plovák, stěžeň i ráhno upevníme k líhám třemi řemeny 13 s přezkou. Aby plovák nekmital při jízdě do strany, přichytíme ho k líhám 3 ještě čtyřmi upevňovacími háčky 15. Háčky ohneme z drátu 0 6 mm tak, aby jejich tvar kopíroval bok plováku. Na koncích háčků vyřízneme závit M6. Po naložení plováku prostrčíme háčky otvory 0 6,5 mm v líhách a křídlatými maticemi M6 je dotáhneme k plováku. JAN KUBÍK
dostupný je modelársky transformátor Piko-FZ-1 (slúži pre železničné modely a autodráhy), ktorý má dve výstupné napätia, z ktorých jedno je jednosmerné plynule regulovateľné v rozsahu 2 až 12 V á druhé striedavé stabilné 16 V. POPIS ZAPOJENIA Základné zapojenie testra TE je na obr. 1 a pozostáva z indikátora, ktorý tvoria dve svetelné diódy D1 a D2 pripojené v navzájom obrátenej polarite voči sebe a spolu s ochranným rezistorom R4 sú pripojené na svorky 1 a 4. Potenciometer P s predradeným rezistorom R5 riadi napätie pre riadiace elektródy. Je pripojený k indikátoru a k svorke 5. Sériovo radené rezistory R1 a R2 zabezpečujúce
41
né pripájacie očká. Kontrolný hrot KH zhotovíme z hrubšieho medeného vodiča, ktorý na jednom konci zašpičatíme a na druhom zahneme do tvaru očka. Na driek nasunieme bužírku (na obr. 5 vyznačená tmavo). Ak budeme potrebovať kontrolný hrot, priskrutkujeme do očka pripájací vodič PV. Môžme využiť vodič od svorky 5, na ktorom otvoríme očko pre lepšiu manipuláciu. Pri transformátore FZ-1 prepojíme natrvalo vnútorné svorky B, C vodičom S (obr. 6) a na pripojenie k testru si vyrobíme ešte ďalší vodič zakončený na jednej strane otvoreným očkom a na druhej strane zvierajúcim háčikom.
pracovné napätie indikátoru, sú pripojené k indikátoru a k svorke 3 a ich stred je vyvedený k svorke 6. Rezistor R3 zabezpečujúci prevádzkový prúd indikátora je pripojený k svorkám 2 a 3. VÝROBA TESTRA Celé zariadenie je zapojené na plošnom spoji rozmerov 82 x x 82 mm (obr. 2), ktorého výroba je veľmi jednoduchá — záleží len na prerezaní deliacich čiar v medenej vrstve. Na spodnú stranu priskrutkujeme dvoma skrutkami so zapustenou hlavou podstavec z plastu, ktorý získame z inštalačného rámčeka používaného na zvýšenie polohy sieťových zásu-
42
viek. Ako svorky 1 až 6 poslúžia mosadzné skrutky M3, ktoré sa zaskrutkujú do mosadzných matíc prispájkovaných zo spodnej strany priamo na medenú vrstvu. Rozloženie súčiastok na plošnom spoji je uvedené na obr. 3. Zostáva ešte vyrobiť pripojovacie vodiče a kontrolný hrot. Štyri vodiče zakončíme na jednej strane prispájkovanými kábelovými očkami. Týmito sa budú pripájať na tester. Jeden z vodičov (od svorky 1) zakončíme na druhej strane otvoreným očkom (vidlicou). Zostávajúce tri (od svoriek 4, 5 a 6 zakončíme na druhej strane zvierajúcimi háčikmi (obr. 4). Na svorky 2 a 3 testra pripevníme jednostran-
POUŽITIE TESTRA Podľa toho, čo budeme skúšať, pripojíme k svorkám testra trvale pripájacé vodiče. Kontrolu funkčnej činnosti väčšiny súčiastok umožňuje zapojenie na obr. 7. Ak pripojíme háčikom od svoriek 4, 6 rezistor, kondenzátor alebo cievku, rozsvietia sa obe diódy D1, D2 a ich jas je závislý na odpore, kapacite či indukčnosti pripojeného prvku. Po pripojení diódy (usmerňovače j, stabilizačnej, svetelnej) k týmto háčikom rozsvieti sa vždy iba jedna zo svetelnej diódy D1, D2 a to tá, ktorá je v sérii zapojená s kontrolovanou diódou. Diak pripojený k týmto háčikom nedovoľuje rozsvietenie ani jednej zo svetelných diód, lebo skúšobné napätie obvodu je oveľa menšie ako spínacie napätie diakov. Pomocou ďalšieho skúšobného vodiča (vyznačeného čiarkované) od svorky 5 je možné kontrolovať' aj súčiastky s troma vývodmi. Tranzistor pripojíme k testru iba v tomto poradí: Kolektor na svorku 4, báza na svorku 5 a emitor na svorku 6. Rozsvietená jedna z diód, ktorej jas sa otáčaním gombíka potenciometra P mení, potvrdzuje jeho správnu funkčnú činnosť, lebo rozsvietená svetelná dióda Použité súčiastky
ROZLOŽENIE SÚČIASTOK
43
preukazuje celistvosť kontrolovaného tranzistora a zmena jej světelnosti pri zmene odporu potenciometra P preukazuje, že tranzistor aj zosilňuje. Okrem toho, ktorá zo svetelných diód práve svieti, takého typu (PNP, NPN) je kontrolovaný tranzistor. Rovnako pripojíme tyristor v poradí anóda na svorku 4, riadiaca elektróda na svorku 5 a katóda na svorku 6. Pri vytočenom gombíku potenciometra P celkom vľavo je kontrolovaný tyristor uzatvorený, teda žiadna zo svetelných diód nes*vieti. Pri otáčaní gombíkom potenciometra P doprava sa rozsvieti dióda D2 a signalizuje jeho zapnutie (vodivý stav). Aj triak pripojený v poradí jeho druhá anóda A2 na svorku 4, riadiaca elektróda na svorku 5 a prvá anóda A1 na svorku 6 je pri natočenom gombíku potenciometra P celkom vľavo uzavretý a teda nesvieti žiadna zo svetelných diód. Pri otáčaní gombíkom potenciometra P doprava rozsvietia sa obe diódy, signalizujúc spínanie v oboch smeroch. Pri uvedených kontrolách je potrebné zaistiť presné zapojenie. Iba uvedené sta-
vy svetelných diód D1 a D2 znamenajú správnu funkčnosť skúšanej súčiastky. Iné stavy signalizujú závady alebo porušenie funkčnej činnosti. Pri kontrole činnosti stabilizačných diód zapojíme tester podľa obr. 8. Kontrolovanú diódu pripojíme jej anódou k háčiku od svorky 4 a katódou k háčiku od svorky C transformátora. Gombíkom potenciometra P otáčame zo strednej (pokojnej) polohy doľava a doprava a v každej polohe, keď sa rozsvieti jedna z diód, si vyznačíme uhol natočenia gombíka. Podľa veľkosti tohto uhla natočenia je daný priepustný a nepriepustný smer kontrolovanej diódy. Ak např. pri otáčaní gombíka doprava sa rozsvieti dióda D2 na prvom dieliku stupnice a pri otáčaní doľava na dieliku 2,5, znamená to, že na rozsvietenie diódy D2 je potrebné menšie napätie ako na rozsvietenie diódy B* a teda kontrolovaná dióda je správne zapojená anodou na háčik svorky 4 a katódou na druhom háčiku. Funkčnú činnosť diaku kontrolujeme podľa zapojenia na obr. 9. Diak pripojíme k háčikom od svor-
v
o
OVLADAČ K POCITACUM # Domáci počítače má čím dál tím víc lidí, z nichž mnozí je používají na hraní různých her. Při ovládání her přímo počítačem velmi trpí klávesnice. Proto je vhodnější používat mechanicky odolný ovladač (joystick), kterému náhlé — prudké — pohyby, jimiž reagu-
jeme v zápalu hry, tolik nevadí. Zhotovení ovladače není příliš složité a materiál na jeho výrobu je snadno dostupný. Zručnější kutil ho zhotoví i bez znalosti elektroniky. Ovladač lze použít jak k počítačům Atari a Commodore C16, Rozpiska materiálu
44
ky 4 a háčikom od svorky D. Otáčaním gombíka potenciometra P zo strednej polohy na jednu stranu sa rozsvieti jedna dióda a po jeho natočení do opačnej polohy druhá z diód. Tým je preukázané, že po dosiahnutí vyššieho napätia ako 16 V striedavých kontrolovaný diak spína (vedie) v oboch smeroch. Iba uvedený stav signalizácie potvrdzuje správnu funkciu kontrolovaného diaku. Napätie zdrojov či vyhľadávanie v okruhoch robíme testrom zapojeným podľa obr. 10. Od svorky 5 odpojíme připojovací vodič a do jeho roztvoreného očka pripojíme pomocou skrutky kontrolný hrot KH. Vodič s hrotom potom prichytíme na pripojovacie očko svorky 2. Háčik od svorky 4 prichytíme k jednému bodu (pólu) a kontrolným hrotom sa dotýkame ďalších bodov (pólov). Ak sa rozsvieti jedna dióda, je v kontrolovaných bodoch dotyku jednosmerné napätie, ktorého polarita je daná rozsvietením príslušnej diódy. Pri rozsvietení oboch diód je v kontrolovaných bodoch striedavé napätie. DUŠAN LOŠÁK
C 116, C 64 a po úpravě zapojení a zástrček i k počítačům Sinclair a podobným. POPIS KONSTRUKCE Celý ovladač je sešroubován na nosné desce a nasazen do krabice U6. Mikrospínače na ovládání směru nahoru, dolů, doprava a doleva jsou přišroubované na tělesu, ve kterém je uložena, ovládací tyč s tlačítkem pro střelbu. Další mikrospínač na střelbu je umístěn na nosné desce vedle tělesa. Na ovládací tyči je nasazena
45
rukojeť z vytahováku na hřebíky. Přívodní šňůra směřuje dopředu ven, aby nepřekážela při hře. VÝRCBÁ OVLADAČE Nosnou desku 1 zhotovíme z ocelového plechu tlustého 1,5 až 2 mm podle obr. 1. Vyvrtáme otvory a dbáme na to, aby středový
46
otvor 0 20,5 mm byl zcela přesně odvrtaný a dobře opracovaný. Pak ohneme plech v místě čárkování ve svěráku nebo v ohýbačce směrem nahoru. Těleso 2 vysoustružfme buď z alcamidu, pertinaxu nebo podobného materiálu. V nouzi stačí i tvrdé dřevo. Navrtáme díry
a vyřežeme závity M3 pro uchycení mikrospínačů. Vůči ose jsou posunuty tak, aby mikrospínače spínaly současně při směru ze šikmá (doprava nahoru, doleva dolů). Ovládací tyč 3 rovněž vysoustružíme z téhož materiálu jako těleso 2 a dbáme na správný tvar koule 0 25 mm. Závisí na tom rovnoměrný chod celého ovladače. Nejlépe je zhotovit si tvarový nůž a spodní část (0 12 mm, 0 25 mm a 0 13,5 mm) ovládací tyče vysoustružit najednou. Na spodním konci tyče vyřežeme závit M12 a na horním osazeném konci 0 13,8 mm vyřízneme podélnou drážku 3 mm širokou pro přívodní vodiče tlačítkového vypínače Izostat. Z pocínovaného plechu stočíme objímku 4, nasadíme ji na horní osazený konec 0 13,8 mm a zajistíme ji malým kolíčkem nebo drátkem přes otvor 0 1,5 mm. Do objímky vsadíme tlačítkový vypínač 9 s knoflíkem 0 12 mm a jeho spodní kontakty připájíme přímo na objímku 4. Matici 5 vysoustružíme z téhož materiálu jako těleso 2 a tyč 3. Spodní desku 6 zhotovíme z ocelového plechu tlustého 2 mm. Vyvrtáme otvory, vyřežeme závity a desku povrchově upravíme. Po zaschnutí nanýtujeme nebo našroubujeme gumové dorazy 12 jako nožky. Krabici 7 použijeme hotovou, typu U6. Podle obr. 2 ji snížíme na 40 mm, dovnitř položíme nosnou desku 1 a na krabici si označíme otvory, které pak vyvrtáme nebo vypilujeme. Do otvoru 0 11 mm pro přívodní dráty nasadíme gumovou průchodku.
Obr. 3 Rukojeť 11 použijeme z vytahováku hřebíků. Rukojeť sejmeme a nasadíme na trn 0 16 mm, který upneme do soustruhu. Do vrchní 'části navrtáme otvor 0 13 mm, kterým pak vyčnívá tlačítko pro střelbu. MONTÁŽ Ovládací tyč 3 prostrčíme otvorem v nosné desce 1, zespodu přišroubujeme těleso 2 čtyřmi šrouby 12 a zajistíme maticemi. Po té tyč upevníme našroubováním matice 5 na ovládací tyč. U mikrospínačů 10 zkrátíme nůžkami na plech pérovací plíšky asi o 5 mm, aby si vzájemně nebránily v pohybu. Mikrospínače našroubujeme přímo do závitů v tělese 2 původními šroubky M3. Pak nasuneme knoflík 8 do otvoru 0 8 mm v nosné desce a ze spodní strany přišroubujeme k boční části nosné desky pátý mikrospínač 10 pro střelbu. < Mikrospínače 10 a vypínač 9 propojíme vodiči podle toho, jaký
47
počítač používáme. Schéma zapojení pro počítače ATARI i pro počítače Commodore je na obr. 3. Pro počítač Sinclair a podobné se používá zapojení jako pro počítač Commodore. Káblik s přívodními dráty upevníme k boku nosné desky 1 úchytkou přišroubovanou šroubky 14. Máme-li zapojení hotové, navlečeme na ovládací tyč 3 podložku z molitanu, do níž předem zhotovíme otvor a pak celý ovladač nasadíme do krabice 7 tak, aby se s ovládací tyčí dalo pohybovat do všech směrů a aby
se volně pohybovalo tlačítko na střelbu. Spodní desku 6 přišroubujeme ke krabici 7 ze spodní strany do původních děr samořeznými šroubky. Do závitů M3 přišroubujeme dva šroubky, které celé těleso přidrží a přitlačí k vrchní části krabice. Nakonec jen opatrně nasadíme rukojeť 11 na ovládací tyč a ovladač přezkouším*. ZÁSTRČKY pro vstup ovladače JOY1 a JOY2 do počítače se také liší podle typu
pecnému dotyku svěříme vždy pouze oprávněnému elektrotechnikovi. ňídicí skříň 051 je určena pro nejjednodušší řídicí a ovládací systém vjezdových vrat, s jednoduchým tlačítkovým ovládáním pohybu vratového křídla. Skládá se tedy pouze ze stavebnicových prvků 001, 021 a libovolného počtu tlačítŘídicí skříň není tedy pouhým rozvaděčem obvyklým v domovní kových ovladačů 031 nebo 032. Schéma zapojení skříně 051 je elektroinstalaci. Má vyšší nároky na prachotěsnost a těsnost proti uvedeno na obr. 1. Přívod elektricatmosférické vlhkosti zejména ké energie je jištěn pojistkami P1 v případě, kdy tuto skříň hodláme pro třífázový elektromotor 10 umístit venku v blízkosti vrat tak, A a pojistkou P2 pro ovládací jak naznačuje obr. 1 a 2 ve okruhy 6 A. Pro daný účel jsou vhodné tavné pojistky, poněvadž sborníku 78. Skříň musí být uzavřená, zhoto- jejich funkce je rychlejší než zásah vená z ocelového plechu s víkem elektromagnetického jističe. Pro těsněným gumou. Na bok skříně jednosměrné servopohony popsaumístíme vestavěná tlačítka pro né ve sborníku č. 79 postačí jeden ovládání systému přímo ze skříně, třífázový stykač KM 1 s cívkou což je důležité při oživování, seři- 220 V a dvěma pomocnými spínazování a opravách. Kabely vyúsťují cími kontakty. Elektromotor je ze skříně zásadně těsnými ucpáv- proti nadproudovému zatížení kovými vývodkami P 13,5 nebo jištěn nadproudovým jistícím relé P16. Nesmíme zapomenout na vel- R 100 A označeným ve schématu. mi důležité nulování všech částí FA 1. Vypínání proudu je nutnof systému pospojováním všech nu- nastavit podle motoru použitého lovacích vodičů. Nulové můstky v servopohonu, obvykle však vyhojsou nezbytnou součástí výbavy ví relé s nastavitelným středním řídicích skříní všech dále uvede- vypínaným proudem 2,3 A. ných typů, i když ve schématech Signalizace „řídicí skříň v provozapojení skříní nejsou uvedeny. zu" je napájena běžným zvonkoU všech dále popisovaných řídi-' vým transformátorem TR1. Signacích skříní je, vhodné umístit hlavní lizaci na povrchu skříně zabezpevypínač elektrického proudu mimo čuje svítivá dioda D2, která skříň a to do kabelu, přivádějícího v jednocestném usměrnění je elektrickou energii z domovního chráněna proti rychlému opotřeberozvaděče. Tím zabezpečíme, že ní běžnou germaniovou (plastikoi při otevření řídicí skříněneopráv- vou) diodou D1. Odpor R volíme něnou osobou (což se v praxi podle typu použité diody. Transforstává) nehrozí úraz elektrickým mátorek TR1 slouží též k napájení proudem. Na víko skříně umístíme elektromagnetického zámku 021, předepsané výstražné značky který je ovšem v činnosti pouze a nápisy. Vnitřní vybavení skříně, v okamžiku, kdy se vratové křídlo umístění jednotlivých přístrojů, pohybuje. svorkovnic a prostředků zabezOvládacím okruhům je předřapečujících systém proti nebez- zena soustava tlačítek STOP,
DÁLKOVÉ OVLÁDANÍ VJEZDOVÝCH VRAT # V minulých dvou sbornících jsme popsali nutnou stavební přípravu a elektrický servopohon, v tomto sborníku seriál o modernizaci vjezdových vrat dokončíme popisem elektrického řízení, které dodá celému systému požadovanou funkci. Soustava elektrického řízení se skládá z několika stavebnicových částí (USS č. 78), ze kterých si podle místních podmínek, potřeb a možností sestavíme nejvhodnější soustavu. V každém případě se bude soustava skládat z některého z prvků těchto stavebnicových dílů: — řídicí skříň nízkého napětí (051, 052 nebo 053) — ovládací prvky — tlačítka (031 nebo 032) — sloupek ovládání automatického zavření vrat (041 nebo 042) — servopohon vjezdových vrat (001 nebo 002) — elektromagnetický zámek u jednokřídlých vrat (021) ŘÍDICÍ SKŘÍŇ NÍZKÉHO NAPĚTÍ je hlavní částí elektrického systému a zahrnuje především silovou část obsahující jištění systému, spínání motoru servopohonu, jištění motoru proti elektrickému přetížení, jištění ovládacích obvodů, napájení slaboproudých řídicích obvodů, desky tištěných spojů s řídicími obvody a desku s obvody pro vyhodnocení a zpracování přijatého povelu dálkového ovládání.
48
počítače. Uvádíme rozměrový náčrt zástrčky pro počítač Commodore 116, pro jiné počítače musíme zástrčku příslušně upravit. Do pertinaxového kruhu 0 10 mm tlustého asi 1 až 2 mm vyvrtáme osm otvorů 0 1 mm podle obr. 3. Do otvorů vsuneme kolíky, které získáme ze špiček konektoru FRB do plošných spojů. 2 druhé strany připájíme ke kolíkům přívodní dráty, nasuneme bužírku a vše zalijeme Dentacrylem nebo Epoxidem. HANS GÚNTER SCHMIDT
Přiklad řešení a uspořádáni řidiči skříně: nahoře skříň otevřenlTdofi prachotesné uzavřená tuhým ocelovým vlkem přitaženým čtyřmi šrouby proti gumovému tésnicimu profilu na obvodu skřfné
z nichž S1 je umístěné přímo na boku řídicí skříně, zatímco tlačítko S2 je na některé z ovládacích skříněk, například na skříňce 032 umístěné zvenčí před vraty. Ovládací okruhy obsahují tlačítka VRATA CHOD, z nichž S4 je umístěno obdobně na boku řídicí skříně, zatímco S5 je tlačítko opatřené
klíčkem a umístěné na ovládací skříňce 032 zvenčí před vraty. Pridržovači ovládací okruh cívky stykače KM1 je přerušován koncovým mikrospínačem S7, který je součástí servopohonu 001 (sborník USS č. 79). V poloze, kdy vratové křídlo je otevřeno nebo zavřeno, opírá se tento mikrospínač o vrcho-
lek vačky a je tedy rozpojen. Při pohybu servopohonu a vratového křídla je mikrospínač v sepnuté poloze. Řídicí skříň 051 je vhodná i pro připojení radiového VKV dálkového ovládání z dovozu. V tom případě je přijímač dálkového ovládání DO napájen okruhem ovládaným spínačem S3, a přijatý povelový signál je realizován mžikovým spojením kontaktu S6 příslušejícímu výstupnímu relé zabudovanému v přijímači DO. Instalace řídicí skříně 051 je tedy velmi jednoduchá a lze v tomto případě vystačit s plechovou skříní rozměrů 400 x 600 mm hlubokou 150 mm. Řídicí skříft »052 nalezne své uplatnění tam, kde použijeme systém s automatickým zavřením vrat po uplynutí časového intervalu. Jde o soustavu stavebnicových prvků 001, 021, 052, 031, 032 rozšířených o sloupek 041 (obr. 1, 2, 3 ve sborníku USS č. 78). Schéma zapojení řídicí skříně 052 je na obr. 2. Nalezneme zde opět stykač motoru KM 1, tlačítka STOP S1, S2 a S3, tlačítka VRATA CHOD S4, S5, S6, S7 a mikrospínač S9, který odpojuje cívku stykače KM 1 v polohách vratového křídla „zavřeno" i „otevřeno". Transformátorek TR1 napájí výlučně elektromagnetický zámek 021, zatím co další transformátorek TR2 napájí obvody desky A s plošnými spoji a součástkami pro další řídicí funkce. Schéma zapojení desky A je na obr. 3, plošný spoj na obr. 4. Hlavními funkčními součástkami jsou zde dvě relé RP 210 2 P s cívkou na 6 nebo 12 V ss. Je samozřejmě možné použít i relé RP 210 3 P. Automatický cyklus zavření vrat se zpožděním uvedeme do chodu stisknutím tlačítka S8 umístěného na sloupku 041 ovšem za předpokladu, že mikrospínač S10 je v sepnuté poloze. Tento mikrospínač a jeho umístění i funkce je popsána ve sborníku USS 79 jako součást servopohonu 002. Po stisknutí tlačítka S8 při otevřených vratech připojí relé R2 desku A trvale na napájecí soustavu a současně odpojí možnost ovládání pohybu vrat tlačítky VRATA CHOD. časové relé ČR začne měřit časový interval zpožděného zavření vrat a blikač BLIK napájí střídavě signální žárovky 12 V 0,1 A označené L1 a L2 a umístěné
49
ve sloupku 041. Po uplynutí časového intervalu sepne časové relé svým kontaktem ČR/1 ovládací okruh cívky relé KM 1. Vrata se začnou zavírat a mikrospínač S10 opustí vrchol vačky, čímž se systém vrátí do výchozího stavu. Délku intervalu lze řídit na desce A trinarem P1 (obr. 3) v rozmezí 6 až 50 s. Také takto upravenou skříň 052 lze ovládat jednokanálovým systémem dálkového ovládání VKV z dovozu. Napájení přijímače DO je přerušováno spínačem S11, přičemž sepnutí chodu vrat je ovládáno kontaktem S12 zabudovaným na výstupu přijímače. Řídicí skříň 053 je součástí nejnáročnějšího řídicího systému vjezdových vrat, neboť obsahuje
jednak soustavu pro zpožděné zavření vrat po stisknutí tlačítka S8 na sloupku 041 nebo 042, jednak soustavu pro napájení přijímače dálkového ovládání indukčního typu, obvody pro vyhodnocování správnosti přijatého signálu a blokování pohybu vrat při příjmu chybného signálu (cizího signálu) nebo při poruše přijímače dálkového ovládání. Ve schématu zapojení skříně 053 (obr. 5) má své místo opět stykač motoru KM 1, tlačítka STOP S1, S2, S3, tlačítka VRATA CHOD S4, S5, S6, S7, mikrospínač S9 přerušující pridržovači obvod cívky stykače KM 1 v poloze vrata otevřena nebo zavřena, napájecí transformátorky TR1, TR2, mikrospínač S10 oznamující „vrata
Přiklad upevněni antény prijímače na vratovém křidle
50
Sloupek automatického zpožděni vrat. Nahoře je plastiková schránka pro anténu přijímače, pod ní tlačítka „otevřít", „zavřít se zpožděním" a „stop". Pod tlačítky je svítidlo obsahující dvojici blikajících výstražných žárovek L1 a L2
v poloze otevřeno", tlačítko S8 startující cyklus zpožděného zavření vrat a výstražná blikající světla L1 a L2. Obojí naposledy uvedené jsou součástí sloupku 041 nebo 042. Novým prvkem je zde deska s plošnými spoji B, která nese již známá relé R2 a ČR i blikač BLIK, a navíc relé R6, R5 a RP. Relé R5 zesiluje přijatý signál z přijímači DO/IND, relé R6 ovládá úplný automatický cyklus po přijetí signálu dálkového ovládání v poloze vrat „otevřeno". To znamená, že vrata se po tomto signálu otevřou, automaticky naskočí činnost časového relé ČR — tedy odměření potřebného času, kdy mají zůstat vrata v otevřené poloze před opětným zavřením a nakonec zavření vrat a uvedení soustavy do výchozího klidového stavu. Jestliže je signál dálkového ovládání přijat v době, kdy vrata jsou v poloze „otevřeno" relé R6 zpracuje signál tak, že naskočí časové relé ČR, následuje odpočítání intervalu klidu vrat v otevřené poloze, potom zavření vrat a uvedení do klidu. Relé RP spolupracuje s mikrospínačem S 100 a zabezpečuje
? 031 f 041 I 032 .. 1-4.7~n r H — i r h — • L.S4
b b N
N
Obr. 2. Schéma zapojeni řidiči skříně 052
Obr. 3. Schéma zapojeni desky A pro řídicí skříň 052
Použité součástky
51
DÍRA 03,5 Obr. 4. Plošný spoj desky A
») Propojka, nebo odpor 3k9 — 10 k/1 W tak, aby přes diodu ZD tekl proud I max = 300 mA (závisí na použitém zdroji) "'Proud relé Re2 12V propojka, pro relé 6V odpor R je třeba vyzkoušet
vrata pro případ poruchy přijímače dálkového ovládání nebo v případě výskytu rušivého signálu. Mikrospínač S 100 je nutno namontovat do servopohonu 002 do takové polohy, aby zajistil vyslání nezbytného rozpínacího signálu do řídicí skříně ve chvíli, kdy vratové křídlo opustilo již klidovou polohu „otevřeno" a začíná se pohybovat do polohy „zavřeno". Vačku pro ovládání mikrospínače S100 umístíme na výstupním hřídeli servopohonu 002 v rozmezí 5 až 10 úhlových stupňů za polohou „otevřeno". V takovém případě relé RP zajistí návrat vratového křídla do polohy „zavřeno" a následné od-
52
Zkouška: na body 45, 46, 47 připojíme žárovky blikače. Po spojení bodů 43, 44 musí sepnout relé Re2, žárovky blikače začnou blikat a po určité době musí sepnout časové relé ČR3. Po rozpojení bodů 43, 44 má odpadnout relé Re2 i ČR3 a žárovky zhasnout
pojení další činnosti přijímače. Po odstranění poruchy se uvede přijímač dálkového ovládání DO/IND opět do provozu stisknutím startovacího tlačítka 811. Trvale lze uvést systém dálkového ovládání do klidu vypínačem S12. Svítivé diody signalizují na povrchu skříně stav dálkového ovládání: — zelená dioda = DO/IND v provo• zu — žlutá dioda = DO/IND právě přijalo platný signál — červená dioda = DO/IND v poruše Schéma zapojení desky B je na obr. 6 a plošný spoj desky na obr. 7. Deska B nezahrnuje úpravu
napájecího napětí. Vhodný typ usměrňovače a stabilizátoru napájecího napětí 12 V ss je třeba zvolit podle skutečně použitého transformátoru TR2, neboť běžný zvonkový transformátorek svým výkonem již nevystačí. Stabilizátor je nutný pro napájení přijímače DO/IND. Pro řídicí skříně 052 a 053 je třeba vyrobit ocelové skříně rozměrů 600 x 400 mm o hloubce 150 mm. SLOUPEK AUTOMATICKÉHO ZAVŘENÍ má jednoduchou konstrukci, která je zřejmá z fotografie. Je na
DESKA B
] 1 1 031 f 13 041 j 3 1 032Ís4
S1
ZELENÁ « D O PROVOZ
É-]STOP 34 032
ŽLUTÁ =• PŘÍJEM DO I
S122 4
ČERVENÁ " DO P O R U C H A C H - ^
I
"-HS12/1 ' DO
Obr. 5. Schéma zapojeni řidiči skřfně 053
DESKA B 61
SCHÉMA
58 57
Obr. 6. Schéma zapojení desky B pro řidiči skříň 053 62
54 _ 6 6 _ 67 _ 68
64
53
53
DESKA B POHLED SE STRANY SPOJU
MER. 1 :
Obr. 7. Plošný spoj desky B DESKA B POHLED SE STRANY SOUČÁSTEK 64
5
6
7
8
9
MĚŘ.1 5 1
2
3
4
5
6
7
8
9
6 1
2 3
Obr. 8. Schéma zapojeni přijímače signálu PŘIJÍMAČ
= stab.
54
prostoru se stálou teplotou, například do sklepa nebo do zemní šachty.
ní sloupek 042, který je schopen přijmout signál induktivního dálkového ovládání. Zcela nahoře je vidět plastikovou schránku pró uložení antény přijímače DO/IND, pod tím tlačítka „otevřít", „zavřít se zpožděním" a „STOP". Zcela g^le je svítidlo, obsahující dvojici Rkajících výstražných žárovek L1 a L2. Sloupek 041 se liší pouze tím, že neobsahuje plastikovou schránku antény přijímače. PŘIJÍMAČ SIGNÁLU dálkového ovládání induktivního typu je označen jako stavebnicový prvek 091. Princip přijímače je převzat z publikace SyrovátkoČernoch: Zapojení s integrovanými obvody (SNTL, 1987, s. 176). Je doplněn o omezovač úrovně výstupního pulsujícího signálu (trimr 2k2) a . o tranzistorový výstup. Schéma zapojení je uvedeno na obr. 8. Deska pro výrobu plošných spojů tohoto přijímače je na obr. 9. Rozměry desky jsou upraveny pro montáž do bakelitové instalační krabice „ACIDUR". Součástí přijímače je anténa,
kterou navineme z 350 závitů smaltovaného měděného drátu průměru asi 0,5 mm na feritovou tyčku 0 10 až 15 mm. Cívku vsuneme do novodurové trubičky vyráběné pro beztlakové odpady vody, na obou koncích zalijeme tmelem1 L 20 a upevníme na vratové křídlo, nebo uložíme do plastikové schránky sloupku 042. Vzdálenost mezi přijímačem a anténou může být až 3 m a pro spojení použijeme běžnou bílou dvoulinku z měděného kábliku 2 x 0,75 mm2. Pro spojení mezi přijímačem 091 a řídicí skříní 053 volíme bílý trojžilový kablík 3 x 0,5 mm2. Vzdálenost může být podle zkušeností max. 6 metrů. Při nastavení citlivosti přijímače je třeba získat určité zkušenosti o polohách a nastavení trimrů zpětné vazby a úrovně. Přijímač není citlivý na výboje atmosférické elektřiny, na magnetické pole vyzařované systémem zapalování automobilů a na pole vznikající v elektrickém oblouku svařování. Je však citlivý na změny teploty, a proto je vhodné jej umístit do
VYSILAČ SIGNÁLU označený jako 081 je určený k pevnému zabudování do auta. Skládá se z generátoru vysoké frekvence umístěného v krabičce rozměrů 100 x 100 x 15 mm používané pro instalaci domovních povrchových elektrorozvodů v soustavě plastikových lišt a z antény, která je zcela shodná s anténou u přijímače 091.1 když je identický počet závitů cívky u dvou antén logickým požadavkem, můžeme zvolením odlišného počtu závitů cívky antén přijímače a vysílače získat individuální přenosovou frekvenci a tak zabezpečit vstup na pozemek. Vysílač 081 sestavíme podle schématu na obr. 10, které je převzato z Amatérského radia A č. 2/1988 (Milan Macek: Vysílač Vysilač signálu určený k pevnému zabudování do auta
55
Přenosné provedení vysilače signálu
pro indukční přenos), kde je uveden i podklad pro zhotovení plošného spoje. Vysílač se uvádí do provozu stisknutím tlačítka spínače připojujícího napájecí zdroj 18 V ss. Napájecím zdrojem jsou dvě destičkové baterie 9 V zařazené do série. Baterie vydrží při božném použití jeden rok. Instalace vysílače 081 v autě je velmi snadná. Krabičku jen volně položíme v kabině řidiče; s an-
ténou, upevněnou v přídi vozidla, např. pod kapotou, ji spojíme bílou dvoulinkou. Obklopení antény kovem sníží jen zcela nepatrně vzdálenost přenosu vysokofrekvenčního indukčního signálu. Přenosné provedení vysílače 082 není rovněž složité. Vysílač lze zabudovat buď do krabičky zhotovené slepením fólie plastické hmoty nebo do hliníkového odlitku. Použijeme-li odlitek z hliníku ve
CHOV NITOVIEK PRE AKVARIJNÉ RYBKY # Vhodnou potravou pre akvarijné rybičky sú nifovky. S chovom týchto červov sú však problémy, pretože pre svoj život potrebujú stále čerstvú okysličenú vodu. Aby som nemusel červom niekoľkokrát
ROZPER/ ZÁVESNÉ DRÔTY
56
denne vymieňať vodu, prišiel som na myšlienku vložiť ich do misky a tú zavesiť do vnútorného priestoru splachovacej nádrže WC. Pri každom spláchnutí sa voda v nádobke vymení automaticky.
tvaru tří spojených vaniček zakrytého fólií plastické hmoty, dosáhj nemé smerové vyzařování vysoko' frekvenční energie a zvýšime tak dosah přenosu u modelu 082 až na 3 m, zatímco u modelu 081 zabudovaného v autě je nutné spokojit se s dosahem max. 2 m. Je to způsobeno rozptylem energie vysílané do prostoru. ING. KAREL VACEK Z praktických dôvodov je najvhodnejšie splachovacie zariadenie so spodnou nádržou (tzv. kombi), pretože v prípade nádrží umiestnených hore je manipulácia s červami ťažšia. Ako nádoba pre červy poslúži napríklad plastový obal (bez viečka), v ktorom sa predávauj zavináče. Do stredu dna vyvŕtarrW otvor, ktorého priemer volíme podľa veľkosti sitka, aké sa nám podarí získať. Vyhovujúce je např. sitko z infúzneho systému pre dávkovanie umelej výživy pacientom. Sitko vsunieme do otvoru a zospodu ho prilepíme lepidlom na novodur. Takto zabránime úniku červov. Po obvode nádobky vyvŕtame tri otvory (po 120°) pre závesné drôty a rovnaké otvory vyvŕtame i v rozpere splachovacej nádrže. Dĺžku závesných drôtov volíme tak, aby pri plnej nádrži bola miska ponorená pod hladinou zo dvoch tretín. Drôty musia byť dostatočne pevné, aby sa pri napúšťaní vody miska nezačala nadnášať, a tým nežiadúco pohybovať. JÁN JASUREK
svisle posuvné pásnice 3. Na pásnici je privarená matice 6 a dva držáky vodítka 5 s vloženými pouzdry 19. Vodítko 1 upevněné šroubem 23 s maticí 31 k držákům 5 slouží jako kluznice pro upínací desku broušeného nože 12. Upínací deska je vybavena vodícími úhelníky 13 (bokorys sestavy, obr. 1), dvěma úpinkami 15 a opěrkou nože 14. Při výrobě si budeme muset nechat některé díly vysoustružit. Svary budeme dělat elektrickou
ZAŘÍZENÍ NA BROUŠENI HOBĽOVACÍCH NOŽŮ Zhotovil jsem si zařízení, které Je konstruováno tak, aby bylo možné využít brusného kotouče upnutého na konci hřídele okružní pily s odklopným stolem. Na rám okružní pily je upevněno pomocí dvou konzol (bokorys sestavy, obr. 1), jejichž rozměry jsou přizpůsobeny danému typu okružní pily. Základem zařízení je podstavec 8, 9, 10, 11 (sestava, obr. 1), který slouží k upevnění celého zařízení na rám okružní pily a k vedení Rozpiska materiálu
svářečkou, a pokud nemáme dostatečně výkonné zařízení a d o b rqu praxi, dáme si raději svary udělat. Aby zařízení pracovalo spolehlivě, je nutné už při jeho výrobě přesně zachovat některé výrobní postupy. Jde zejména o to, dodržet rozteč vodicích čepů 20 a jejich pouzder 9, souosost návarku 10 s maticí 6 vůči šroubu 18, nebo kolmost držáků vodítek 5 k pásnici 3. Mimoto je důležité dosáhnout hladký povrch u kluzných ploch
vodítka 1, upínací desky 12, vodicího úhelníku 13 a návarku 16. Nemáme-li možnost strojního přebroušení, obrousíme tyto plochy alespoň na archu jemného smirkového plátna, které si položíme na rovnou plochu. Dodržíme-li tyto zásady, ušetříme si zklamání z různých vad. VÝROBA ZAŘÍZENÍ Nejprve vysoustružíme, nebo si na soustruhu dáme zhotovit poz. 2, 6, 9, 10, 18, 19, 20, 21 a 23. Při soustružení příruby 2 je nutné průměr osazení označený 0 X zvolit podle vnitřní světlosti vodítka 1 tak, aby příruba 2 šla do profilu Jäkl nalisovat. Ostatní díly je nutné vyrobit v uvedených výrobních tolerancích. K práci na soustruhu by mělo patřit také navinutí dvou pružin 22. Při průměru pérové oceli 0 4 mm je to však možné vyrobit jen na zařízení v pérovnách. Vhodné jsou ventilové pružiny z motoru nákladní tatry T-148, které lze najít v opravnách těchto vozů nebo na šrotišti. Než budeme svařovat vodítko 1 s přírubami 2, musíme zarovnat čela vodítka 1 ták, aby byla přesně kolmá k podélné ose profilu. Nejlépe toho dosáhneme ofrézováním. Příruby potom zalisujeme do obou konců vodítka a než je definitivně privaríme, vše znovu pečlivě překontrolujeme, přeměříme. Do držáků vodítka 5 zasuneme pouzdra 19 a ta opět osazením 0 i 8 f 7 do otvorů v přírubách 2. Celek potom stáhneme šroubem 23 s maticí 31 tak, aby bylo možné vodítkem 1 otáčet. Celou sestavu položíme na rovnou plochu a změříme si rovnoběžnost jednotlivých ploch vodítka s podložkou buď pomocí mikrometrického indikátoru (máme-li možnost), nebo alespoň posuvným měřidlem. Čím dokonalejší bude rovnoběžnost, tím přesnější bude pak šířka ostří nabroušených nožů. Budeme-li s tímto měřením spokojeni, můžeme příruby hned přivařit. V opačném případě musíme hledat a odstranit příčinu nerovnoběžnosti. Může být způsobena nerovným profilem Jäkl (ale to jen vzácně), nebo nestejně vyvrtanými otvory v obou držácích vodítka 5. Abychom tomu předešli, budeme otvory 0 20H8 mm vrtat do obou držáků současně. Oba držáky upneme do svěráku stojanové vrtačky tak, aby jejich dolní základny byly přesně v jedné rovině.
57
58
59
6 OTVORU M6 2 OTVORY M 8
PO SVAŘENI OPRACOVAT
V práci budeme pokračovat výrobou pásnice 3, která nese vodicí čepy 20, matici 6 a držáky vodítka 5. Nejprve si přesně narýsujeme osy otvorů 0 18H11 mm pro vodicí čepy a 0 22 mm pro průchod šroubu 18. Privaríme podložky 7 a vyvrtáme všechny narýsované otvory. Vodítko s navařenými přírubami sestavené s pouzdry 19 a držáky 5 stažené šroubem 23 položíme na horní plochu pásnice 3 (sestava, obr. 1). Oba celky
60
srovnáme, aby podélné osy vodítka a pásnice byly rovnoběžné. Potom držáky 5 privaríme k pásnici. Do otvorů 0 18H11 zalisujeme vodicí čepy 20. Doprostřed pásnice upevníme pomocným šroubem symetricky s otvorem 0 22 mm matici 6 a privaríme ji. Nakonec privaríme k pásnici dvě výztuhy 4. Místo pásnice 3 a výztuh 4 můžeme použít profilovou tyč T6, ve které odvrtáme prostor pro matici 6 a podložky 7. Výztuhy
v tomto případě nebudou zkosené. Než svařenec pásnice vychladne, narýsujeme a vyvrtáme otvory 0 26 mm a 0 17 mm v podstavci 8. Připravíme si dvě stejně dlouhé trubky (asi 60 mm) s vnitřním průměrem 26 mm, které použijeme při svařování jako náhradu pružin. Na čepy 20 zalisované do pásnice 3 nasuneme pomocné trubky a na ně pouzdra 9. Do matice 6 zašroubujeme šroub 18 a na něj nasuneme návarek 10. Na
tuto sestavu, která musí být v jedné rovině, položíme podstavec 8, přitáhneme jej maticí 30, srovnáme podélné osy a pouzdra 9 i návarek 10 k podstavci 8 privaríme. Doprostřed podstavce 8 pak privaríme plechový jazýček ukazatele 11 (obr. 2). K označovacímu kotouči 21 privaríme matici 30 (obr. 3). Podle obr. 3 ještě vyrobíme upínací desku 12, vodicí úhelník 13, opěrky 14 a upínku 15, k níž privaríme návarek 16 a opěrku 17. Celou sestavu rozebereme, začistíme svary a celé zařízení mimo kluzných ploch opatříme nátěrem syntetické barvy na konstrukce S 2014 a syntetického laku S 1002. BROUŠENÍ NOŽŮ Nůž vložíme na upínací desku 12 tak, aby se dolní plochou opíral o opěrku 14 a upevníme jej dvěma pinkami 15, které dotáhneme "ouby 24 (bokorys sestavy, *obr. 1). Úhel břitu nastavujeme
natočením vodítka 1 po uvolnění matice 31. Tuto polohu si můžeme označit ryskou na držáku 5 a přírubě 2 natrvalo. Protože všechny nože upnuté na válci hoblovacího stroje mají mít stejnou hmotnost, musíme je ostřit na stejnou šířku. Toho dosáhneme tak, že jako první brousíme nejvíce poškozený nůž. Upneme jej na upínací desku a přibližujeme ho k rotujícímu brusnému kotouči až začne kotouč mírně jiskřit. V této poloze si na kotouči 21 uděláme červenou tužkou značku podle jazýčku ukazovatele 11. Nůž přibližujeme tak, že šroubem 18 otáčíme doleva (pásnice 3 s vodítkem 1 jde vzhůru). Posuvným pohybem zleva doprava a zpět ostří přebrousíme. Postupně dalším otáčením šroubu 18 přibližujeme nůž ke kotouči a pokračujeme v broušení, až je ostří čisté. Na kotouči 21 si uděláme druhou rysku a k této rysce potom brousíme další nože.
ODSTRAŇOVANÍ ULOMENÝCH VRUTŮ # Při rozebírání dílů spojených vruty asi všichni známe z vlastní praxe ono zlověstné lupnutí, po kterém se vrut (se kterým až do té chvíle nebylo možno pohnout) začne volně protáčet. Vrut se sice
Po nabroušení nožů odjehlíme jemným kamenem ostří. Při nastavování výšky vodítka 1 otáčíme šroubem 18 pomocí maticového klíče, který nasazujeme na horní matici 30, jestliže chceme vodítko zvedat a na dolní matici 30, jestliže chceme vodítko spouštět dolů (šroubem 18 točíme doprava a pásnici 3 přitahujeme). Toto střídavé přendavání klíče musíme zachovat proto, že dolní matice 30 slouží jako kontramatice. Sestavu šroubu 18 s návarkem 10 a podstavcem 8 je možné udělat jako nerozebiratelnou a pak postačí jen kotouček 21 s jednou (privarenou) maticí 30. Kotouček s maticí přitáhneme natolik, aby se šroub 18 mohl v návarku 10 volně otáčet a matici 30 na šroub 18 zakolíkujeme nebo přistěhujeme elektrickým svarem. Potom slouží k otáčení oběma směry jen jedna matice a můžeme použít i nástrčkový klíč. KAREL BĚLÍK
otáčí, ale zůstává v otvoru, protože otáčíme jen s jeho částí. Podstatná část vrutu se oddělila, aby navždy zůstala kdesi hluboko ve dřevě. Ukroucení vrutu má dvě příčiny: U nových vrutů je to „kvalita" materiálu, ze kterého je naše šroubárny vyrábějí, jenže ty se překroutí už při utahování. U starých, resp. starožitných předmětů to způsobuje zkorodování vrutu ve dřevě, jmenovitě u takových, které byly, byť jen občas, vystaveny vlhku nebo vodě. V některých případech ale zjišťujeme (a svědčí o tom i staré receptáře), že k zarezavění docházelo úmyslně. Dávní mistři vruty před zašroubováním namáčeli dokonce do octa, aby
Obr.1
Obr. 2a
Obr. 2 b
61
jejich následná koroze zajistila, že samovolně nepovoZalomený vrut lze celkem snadno a hlavně spolehlivě odstranit přípravkem (nástrojem), který je na obr. 2. V podstatě je to dvoubřitá frézička, která má v ose po celé délce vývrt, který slouží k vedení nástro^ je a k následnému odstranění vyvrtaného zbytku. Tento vývrt musí být o něco větší, než je průměr zalomeného vrutu. Z toho plyne, že si nástroj musíme vyrobit buď případ od případu a nebo riskovat, že některé průměry nikdy nepoužijeme, vyrobíme-li si celou sadu nástrojů tak, jak je uvedeno v tab. 1. VÝROBA NÁSTROJE Nástroj vyrobíme z běžné uhlíkaté nástrojové oceli, zakalíme a na břitech popustíme na 240° C (slámově žlutá barva). Zbytek nástroje popustíme na stejnou nebo vyšší teplotu. V nouzi lze k výrobě nástroje použít i obyčejné „automatovky" (11 110). Protože není kalitelná, bude nutno nástroj alespoň „zapráškovat", což je nejjednodušší forma cementování. Provádí se tak, že hotový nástroj ohřejeme do třešňového žáru, břity až po konce podélných zářezů ponoříme do žluté krevní soli (ferokyanid draselný) a se solí, která se na nástroj nalepila, ohříváme na stejnou teplotu ještě asi pět minut. Z této teploty kalíme do studené vody. Protože kalená vrstvička, vytvořená cementací je velmi tenká, nemusíme nástroj popouštět (jádro zůstalo měkké, a proto dostatečně houževnaté), ale nemůžeme jej ani brousit. ODSTRANĚNÍ VRUTU Nástroj upneme do vrtačky, dutinou nasadíme na zbytek vrutu a vrtáme, přičemž vrtačku vedeme přesně v ose zbytku vrutu. Protože prostory vytvořené
PRIZMATICKE ČELISTI # Tato jednoduchá pomůcka najde v dílně časté použití, čelisti se dají použít pro pevné upnutí kulatiny od 0 12 mm až do 0 60 mm. Vhodné jsou jak pro strojaře, na upnutí hřídelí při jejich opracování, tak i pro instalatéry, při řezání závitů na trubkách. Čelisti jsou lehké, dají se snadno přenášet a lze je upnout jak vodorovně, tak i svisle. To ocení především inštalatéri, protože jim odpadne přenášení těžkého instalatérského svěráku (Pionýra). Ve většině domů se totiž najde běžný ruční svěrák. Při opracovávání hřídelí je vhodné obložit čelisti hliníkovým nebo měděným plechem, aby se povrch hřídele nepoškodil.
62
Tab. 1 Průměr vrutu (mm) d D s
3 6 1 8
4 8 1,5 12
6 10 2 16
8 13 3 22
volíme podle potřeby
10 16 5 30
bočními zářezy nástroje, do kterých se hromadí piliny, mají jen omezenou kapacitu, nástroj častěji vyjímáme ze záběru a piliny odstraníme. Když břity nástroje dosáhnou dostatečné hloubky, ukroutí se vlákna dřeva okolo špičky vrutu a zalomený vrut uvízne v dutině nástroje. Proto musí být vůle mezi dutinou nástroje a vrutem co nejmenší, jinak se vlákna dřeva neukroutí, ale vytvoříme jen jakýsi sloupek podélně prošpikovaný zbytkem vrutu. Dutina vyvrtaná v celé délce nástroje umožní z něho odstranit zbytky dřeva a vrutu, takže je nástroj znovu použitelný. Je-li vrut ulomen hluboko ve dřevě, vyvrtáme nejprve co nejpřesněji v ose vrutu otvor spirálovým vrtákem až ke zbytku vrutu. Použijeme vrták se stejným, nebo nepatrné menším průměrem než j průměr nástroje, kterým odstraňování vrutu budei provádět (obr. 1A). Další postup je stejný, jak již bylo* uvedeno (obr. 1B). Do dutiny po odstraněném vrutu (obr. 1C) nakonec zaklížíme dřevěný kolík, který po zatvrdnutí lepidla opatrně zarovnáme s okolním dřevem, navrtáme nový btvor a zašroubujeme nový vrut. Jde-li o předměty historické, snažíme se kolíky vyrobit ze stejného dřeva z jakého je restaurovaný předmět a směr let orientovat stejně, jako v původním materiálu. EVA ŠPELINOVÁ
Výroba čelistí je zřejmá z výkresu. Zhotovíme je z kalitelné oceli (použijeme materiál počínaje ocelí 11600) a hotové čelisti zakalíme. Středový otvor není nutný, bude-
KALIT 54-58 HRC
do 2 2—3 3—5 5—7 7—8
me-li čelisti upínat do ručních svěráků. Otvor má své opodstatnění jen tehdy, zhotovíme-li si speciální svěrák pro jejich upevnění. MIROSLAV BLATNÝ
STOJÁNEK NA SPOJOVACÍ MATERIÁL # Přehledně uspořádané šroubky a jiné spojovací materiály, to je chlouba každého kutila. Různé poličky se zásuvkami jsou sice běžně k dostání, nejsou však nejlevnější. A tak, když jsem chtěl mít v dílně pořádek, nezbylo nic jiného, než si něco podobného vyrobit. Zhotovil jsem si stojánek, který se mi velmi osvědčil. Jeho výroba je jednoduchá, materiál snadno dostupný a cena nepatrná. Kostru stojánku tvoří kruhová ocel (vlastně čep), okolo které se otáčejí nádobky, umístěné těsně j a d sebou. Délku stojánku a počet vádobek volíme podle potřeby. Průměr kruhové oceli je dán světlostí trubky použité na pouzdra čepů. Způsob uchycení stojánku bude záležet na tom, kde bude umístěn — na pracovním stole, ve skříni apod. Za nádobky poslouží konzervy; nejvhodnější jsou konzervy od rybích jídel, protože jsou nízké, dále od paštik, případně od půlkilových konzerv hotových jídel. Podle výš-
ky konzerv nařežeme trubku na jednotlivá pouzdra tak, aby se nádobky těsně překrývaly. Abychom mohli s nádobkami pohodlně otáčet, upevníme na každou z nich ještě před připájením k pouzdru knoflík, který slouží zároveň jako doraz při „zavírání"-. Knoflíky zhotovíme ze šroubových uzávěrů zubních past. Podle toho, jaké uzávěry získáme, zvolíme i způsob jejich upevnění na nádobky. Uzávěry s hlubokým závitovým prostorem (det. A) upevníme vrutem. Postupujeme tak, že vrut do dřeva se zapuštěnou hlavou namočíme do parafínu (vosku). Vrut před namočením trochu nahřejeme, aby na něm neulpěla příliš tlustá vrstva vosku. Uzávěr od zubní pasty postavíme na rovnou podložku závitem nahoru a mírně pod okraj naplníme zvoleným lepidlem (Epoxy, Dentacryl apod.). Pak vrut namočený do parafínu (horní ploška však musí zůstat Čistá) upevníme na plechový pásek (pečlivé vyrovnaný) pomocí per-
manentního magnetu. Plechový pásek je mezi vrutem a magnetem. Tím máme jistotu, že vrut po vnoření do lepidla zůstane v žádané poloze a nezapadne na dno uzávěru. Pro lepší stabilizaci uzávěrů po dobu tvrdnutí lepidla je možno zhotovit podložku (z překližky s vyvrtanými otvory takového průměru, aby uzávěr nepropadlj. Podložka musí být ve vodorovné poloze. Po zatvrdnutí lepidla vruty vyšroubujeme a tímtéž vrutem uzávěr přišroubujeme. Uzávěry s mělkým závitovým prostorem (det. B), které se nyní převážně vyrábějí, uchytíme šroubem (např. M4) se zapuštěnou hlavou a zajistíme maticí. Závitový prostor naplníme lepidlem a necháme zatvrdnout. Po zatvrdnutí vyvrtáme otvor pro šroubek. Do boků nádobky vyvrtáme otvor podle výkresu a uzávěr upevníme. Tím, že v zatvrdnutém lepidle je vytvarován nebo vyvrtán kuželovitý otvor daný hlavou šroubu, při dotahování šroubku je materiál krabičky do tohoto otvoru vmáčknut a uzávěr je dostatečně připevněn. Pro lepší stabilizaci uzávěru je možno hlavu šroubu či vrutu připájet k nádobce. Horní nádobky můžeme opatřit vhodným krytem proti prachu. PAVEL MIKLOVIČ
63
Jarní a letní sborník Udělej-Urob si sám, tj. č. 77 a 78/1991 koupí Miloslav šorm, 683 21 Pustiměř 221 Sborník Udělej-Urob si sám, č. 71 případnému zájemci poskytne Petr Brychta, Za branou 480, 594 51 Křižanov
Prototyp domečku pro panenky na -obálce sbornfku prodáme případnému zájemci. Informace na adrese redakce Stavebnici kutilského soustruhu, postaveného podle návodu otištěného ve sbornfku USS č. 4 {při respektování doplňků z č. 17, 27 a 57) ve větším provedeni, — hoblovací válce až do šířky 600 mm nebo kombinované válce s vývodem na obě strany pro frézu, pilu či dlabačku, — práce na velké kopírovací frézce s elektrickým tykadlovým řízením, — formy podle modelu, jakož i obrábění velkých předmětů dodá nebo zajistí Ing. Josef Koubek, Na bílé husi 1070, 388 01 Blatná (tel. 0344/3397) Kompletní základní rám, stojan stroje a všechny soustružené rotační části k univerzálnímu dřevoobráběcímu stroji konstrukce TŮMA—CAFOUREK (USS č. 5 až 8) prodá Jiří Skopal, 262 33 Solenice 75
Recepturu na vyčinění kožek z králíka a nutrie podomácku za poplatek 40 Kčs nabízí Adolf Korčák, sídliště Míru 2, 742 35 Odry Starší čísla sborníku, konkrétně Praktikus č. 4 (1972) a Udělej—Urob si sám č. 7 (1973) odkoupí Lubomír Holba, Okal 489, 783 61 Hlubočky
Elektronické výrobky firmy HÚTTER — jedno až čtyřkanálov% VKV povelové systémy pro ovládáni vrat, dveří, světel, čerpadel a jiných elektronických zařízení, — ovládání z pevného stanoviště nebo z jedoucího auta do vzdálenosti 100 až 120 m podle terénu, — nezaměnitelné kódování v digí tálním kódu podle volné volby uživatele systému, — elektromechanické pohonné jednotky k zahradním a garážovým vratům nebo jejich díly pro stavbu pohonů svépomocí, — úplné elektrické rozvaděče k automatickým vratům pro připojení na VKV povelový systérrt dodá náročnějším zákazníkům firma ARAC,
Na Farkáně IV, č. 49, 150 00 Praha 5 tel/fax (02)-52 35 59
Poď názvem TEXBA uvedla DRUCHEMA Praha na trh nový výrobek — barvu na textil. Základem vodou ředitelné barvy je akrylátová disperze s přísadou změkčovadla, rozpouštědla a pigmentové pasty. Osm základních odstínů (světle červená, červená, modrá, žlutá, černá, bílá, zelená a hnědá) lze libovolným způsobem vzájemně mísit a všechny se vyrábějí i s metalřzovým efektem. Barva se nanáší štětcem, zasychá asi 30 minut a vytváří na povrchu textilního materiálu hladký, kompaktní matný film. Textilie pojednané barvou TEXBA doporučuje výrobce prát při teplotě do 40 °C, ale praxe prokázala, že zboží bez újmy snese i teplotu mnohem vyšší — do 60 °C. V obchodech barvu najdete v transparentních skleněných kelímcích, uzavřených šroubovacím uzávěrem s těsnicí vložkou. Kelímky majj obsah 50 nebo 100 gramů (v pražských obchodních domech Máj a Bílá Labuť prodávají 100 g balení za 25 Kčs). Informujte se zkuste realizovat svůj nápad na svém tričku nebo teniskách. Výrobek snese srovnání se zahraničními, jen barevná řada je chudší. Právě v tom však kutil může najít kouzlo.
do jarního sborníku domácího kutila Udělej-Urob si sám připravujeme:
konstrukci oboustranného pluhu netradiční konstrukce úpravu zakoupené řezačky kopřiv na elektrický pohon popis jak jednoduše zhotovit plošné zavlažování na zahrádce návod na výrobu barevné hudby, u níž žárovky mění jas plynule s intenzitou zvukového signálu popis výroby formy na oplatky konstrukci uzamykatelného poklopu na skládku paliv u rodinného domku návod na zhotovení nosiče akumulátorů
Máte-li o sborník zájem, obraťte se na svého oblíbeného dodavatele. Jestliže neuspějete, využijte služeb naší expedice formou předplatného. Jarní sborník vyjde v únoru 1992. Pište na adresu Melantrichova 20, 110 01 Praha 1
