SVŠE Znojmo – Univerzita třetího věku
Téma 7: Co je psychologie a čím se tento vědní obor zabývá PhDr. Jindřich Urban, Ph.D.
Psychologie je věda o lidské psychice, jednání a prožívání. Jedná se o vědu, která je na pomezí věd přírodních, společenských, humanitních a filozofie. Má mezi nimi klíčové postavení, protože předměty ostatních věd, mohou být poznávány jen subjektem (člověkem), zatímco subjekt může zkoumat a poznávat sám sebe. Psychika je ale vázána i na svůj hmotný základ, biologicky je chápána jako projev činnosti centrální nervové soustavy - mozku. Psychická činnost, chování, jednání, aktivita člověka je jednou ze základních kategorií obecného pohledu na lidskou psychiku. Biologickým předpokladem psychické činnosti jsou tedy funkce nervového systému člověka.
Dějiny psychologie jsou dějinami úvah o lidském vědomí, chování a jednání. Psychologické teorie mají své kořeny ve filozofii starého Řecka, ale kromě toho absorbovaly rovněž vlivy epistemologie ( filosofie vědění), metafyziky, náboženství nebo orientální filozofie. Široký záběr psychologie vzbuzuje u této vědy někdy dojem nejednosti, roztříštěnosti a nedostatku univerzálně přijímaných teoretických východisek. Některé psychologické obory patří mezi aplikované disciplíny, zatímco jiné mají více experimentální povahu. Mezi nejrůznější aplikované obory patří například klinická, poradenská, personální nebo environmentální psychologie a dále také třeba psychologie práce a organizace nebo psychologie trhu a spotřebního chování. Nejdůležitější z aplikovaných disciplín je nepochybně klinická psychologie, která se zabývá diagnostikou a léčbou duševních nemocí a poruch. Psychologie práce a organizace(též průmyslová psychologie) nachází své využití ve výběru zaměstnanců a dalších příbuzných tématech v oblasti podnikání, zaměstnanosti a průmyslu. Široké pole experimentální psychologie zahrnuje četné specializace, jako je dětská, vývojová, sociální, fyziologická, srovnávací psychologie nebo třeba psychologie vzdělávací. Dětská psychologie aplikuje psychologické teoretické poznatky a výzkumné metody na děti, psychologie vzdělávání se zabývá procesy učení a problémy spojenými s výukou studentů, sociální psychologie zkoumá skupinovou dynamiku a další aspekty lidského chování v sociálním a kulturním prostředí.Srovnávací psychologie se zase věnuje rozdílům v chování mezi různými živočišnými druhy včetně člověka. Témata, která jsou předmětem studia psychologie, tak představují široké spektrum jevů zahrnující učení,poznávací procesy, inteligenci, motivaci, emoce, žití a vnímání, osobnost nebo duševní poruchy. Jedním z mnoha cílů zkoumání je rovněž otázka, nakolik jsou individuální rozdíly mezi jedinci výsledkem vrozených dispozic nebo produktem působení okolního prostředí, těmto problémům se věnuje zejména behaviorální genetika. Experimentální výzkum, jehož předmětem jsou lidské bytosti, má pochopitelně svá právní a etická omezení. Z tohoto důvodu je velká část výzkumů prováděna na zvířatech, přičemž badatelé věří nebo spíš doufají, že takto získané poznatky o povaze psychofyziologických a behaviorálních funkcí budou převoditelné i do sféry humánní psychologie.
2 Výzkumné metody, využívané pro lidské subjekty, zahrnují pozorování(někdy i mimo laboratorní podmínky), rozhovory, testování(psychometrie), laboratorní experimenty nebo statistickou analýzu. Psychometrie se prakticky stala samostatným oborem-její odborníci vymýšlejí nové metody a techniky sběru dat, nové analytické metody a nové postupy experimentálního výzkumu.
Dějiny psychologie a psychologické školy Za zakladatele experimentální psychologie je považován Němec Wilhelm Wundt /1832 – 1920/, který založil v Lipsku r. 1879 první psychologickou experimentální laboratoř. Wundt studoval vztah mezi drážděním smyslových orgánů fyzikálními podněty a zkušeností /pocity, prožitky/. Podobné experimenty prováděl i Hermann Ebbinghaus /1850 – 1909/. Oba mají zásluhu na tom, že psychologie byla oddělena od filozofie – nazývá se to empirický obrat. Empirická metoda se úmyslně omezuje jen na to, co pochází ze smyslové zkušenosti. Zakladatelem behaviorismu je John Broadus Watson /1878 – 1958/ z USA. Behaviorálním efektem je více nebo méně zdařilé přizpůsobení se prostředí. Watson prohlásil: „Dejte mi tucet zdravých dětí a můj vlastní svět, kde bych je vychovával. Pak vám zaručuji, že z každého z nich vychovám jakéhokoli specialistu podle vaší volby: lékaře, právníka, umělce, obchodníka, ale taky žebráka a zloděje, a to bez ohledu na jejich talent, jedinečné sklony, schopnosti, profese a rasu jejich předků.“ Další významnou osobností behaviorismu je Rus Ivan Petrovič Pavlov /1849 – 1936/ proslul svými slintajícími psy. Od extrémního Watsonova behaviorismu upustil Američan Burrhus Frederic Skinner /1904 – 1989/, který připustil působení tzv. intervenujících proměnných – pudy, dědičnost, minulá zkušenost, kognitivní mapy /obrazy v mysli člověka, vzniklé na základě zkušenosti a učení/ , které stojí mezi podnětem a reakcí. Tvarová /celostní/ psychologie /gestaltismus – z něm. Gestalt = tvar/ tvrdí, že člověka nelze kouskovat, ale je ho třeba chápat jako celek – „celek je víc než suma částí“. Gestaltikové uvádí analogii s melodií, kterou nelze vysvětlit ze sumy jejích tónů, poněvadž při transponování do jiné stupnice zůstává melodie zachována. Kognitivní psychologie klade důraz na poznávání, sebepoznávání, myšlení, intelekt, zpracovávání informací. Hlubinná psychologie – psychoanalýza předpokládá, že lidské projevy jsou složitou souhrou vědomých a nevědomých procesů. Představitelé: Sigmund Freud /1856 – 1939/, Carl Gustav Jung /1875 – 1961/, Alfred Adler /1870 – 1937/, Erich Fromm / 1900 – 1980/. Humanistická psychologie se zaměřuje na seberealizaci člověka. Člověka chápe jako aktivního tvůrce své existence, zaměřeného na pozitivní seberozvíjení. Důležité je to, co člověk prožívá, jak člověk vnímá sama sebe a jak prožívá to, co se děje kolem něho. Wilhelm Dilthey /1833 – 1911/, Abraham Maslow /1908 – 1970/, Carl Rogers /1902 – 1987/, Karl Jaspers /1883 – 1969/, Eduard Spranger /1882 – 1963/.
3
Základní teoretické obory psychologie Základní psychologické vědy, rozvíjejí a zkoumají obecné zákonitosti lidské psychiky, způsob jakým lidský jedinec získává a zpracovává informace o světě, včetně ostatních lidí, jak se jeho psychika rozvíjela v průběhu vývoje druhu i jak se rozvíjí v průběhu života jedince, zkoumá i psychická onemocnění. Tyto i další obecné poznatky pak jsou využívány v aplikovaných oborech psychologie v mnoha oblastech lidské činnosti. Psychologie vývojová Zkoumá vývoj lidského jedince od období před narozením (aplikovaný obor: prenatální psychologie), zátěž kterou pro dítě představuje porod, vývoj novorozence, jeho vnímání světa i hodnocení světa, obecné zákonitosti vývoje vnímání, rozvoje motoriky, vývoj kresby, písma, schopnosti chápat symboly, chápat prostoru, obecné zákonitosti vývoje inteligence, vývoje schopnosti učení a sociální učení. Vývoj osobnosti jedince ve vztazích k ostatním během celého dětství, dospívání, ale i v dospělosti a stáří (aplikovaný obor: gerontopsychologie). Psychologie obecná Tvoří základy oboru určením předmětu psychologie jako vědy, vymezením základních termínů a kategorií, zkoumá obecné zákonitosti pozornosti, paměti, obecně kognitivních procesů (včetně senzorických procesů), tvoří metodologické základy předmětu. Psychologie osobnosti Zkoumá osobnost jedince, její vývoj v průběhu života, její strukturu /vnitřní uspořádání/ i dynamiku psychických procesů jedince. Navazuje tak úzce na obecnou psychologii že někdy bývá chápána jako její součást /. Oblast formování osobnosti jedince souvisí s vývojovou a sociální psychologií, protože každý člověk vyrůstá v lidskou osobnost z dítěte mezi lidmi, jako člen sociálních skupin. Pokud vyrůstá bez možnosti učení se sociálním dovednostem, nepřežívá po psychické stránce. Psychologie osobnosti je věnována velká část prvních kapitol těchto skript, takže se jejím obsahem budeme dále podrobněji zabývat. Psychologie srovnávací Zkoumá obecně zákonitosti fylogeneze, srovnává chování jednotlivých druhů včetně člověka, vývoj forem sociálního soužití u jednotlivých druhů. Třeba vyjádření postavení vůdce ve skupině koní, šimpanzů nebo ve smečce psů se může srovnávat s podobných chováním u lidí. Pokud někdo chce chovat třeba psa větší rasy, musí umět ho vycvičit, to znamená mimo jiné umět mu “jeho řečí” dávat najevo svoje postavení “vůdce smečky” i když kombinované z rodiny a psa. Pokud se “páníček” nebude chovat dominantně, pes zaujme neobsazené místo vůdce smečky a vycvičí si rodinu.
4
Psychologie sociální Zkoumá vztahy lidí mezi sebou, jejich vzájemné vnímání a ovlivňování, sociální podporou a pomocí, zabývá se postavením a chováním jedince ve skupině, vlivem skupiny na výkony jednotlivců, i tím proč dělá ve skupině to, co by sám nikdy nedělal a naopak.Třeba neposkytne pomoc někomu, kdo jí zjevně potřebuje, nevěří tomu co sám vidí, dokud mu to nepotvrdí ostatní nebo chová se krutěji, když jedná podle rozkazu, než kdyby jednal sám za sebe. Zjednodušeně řečeno zkoumá vztahy mezi JÁ-TY, JÁ-MY-ONI. Je předmětem druhé části těchto skript. Psychopatologie Zabývá se na obecné úrovni, psychickými poruchami, jejich vznikem a vývojem, jednotlivými druhy psychických poruch, např. poruch kognitivních funkcí, poruchy osobnosti atd. Protože se však také zabývá i praktickou diagnostikou, terapií a prevencí, je někdy řazena mezi aplikované obory.
Aplikované psychologické obory Psychologie klinická Zahrnuje aplikaci psychologie na problémy jedinců a malých skupin. Kliničtí psychologové spolupracují většinou s lékaři v rámci zdravotnických zařízeních (na klinikách nemocnic, v léčebnách, v soukromých poradnách, polikliniky), vyšetřují jedince, zjišťuji a popisují (diagnostikují) problém, poruchy či onemocnění, což je předmětem psychodiagnostiky a navrhují léčbu psychologickými prostředky, což je předmětem psychoterapie. V rámci zdravotnictví se rozvíjí a uplatňuje mnoho nových aplikovaných hraničních oborů. Např. klinická neuropsychologie, která se zabývá vztahy mezi onemocněním mozku (poranění, záněty) a změnami psychiky jedince (poruchy kognitivní i emocionální) jejich důsledky sociálními a možnostmi nápravy těchto poruch.
Psychologie práce a organizace Rozvíjí se jako samostatný obor aplikované psychologie v souvislosti s dynamickým rozvojem průmyslu od počátku našeho století, kdy začalo být potřeba v praxi řešit několik okruhů problémů vznikajících oblasti člověk - práce jako proces, člověk – stroj, jako technická složka a člověk - ostatní lidé.
Sociální psychologie práce - věnuje se otázkám mezilidských vztahů na pracovišti, sociálnímu klimatu, motivačnímu vlivu neformálních sociálních skupin, pracovním podmínkám. Pozornost na tuto tematiku obrátil dnes již klasický výzkum Eltona Mayo “Hawtornská studie”, který při zkoumání vlivů zněm pracovních podmínek na výkon překvapivě zjistil, že
5 příznivější pracovní a osobní vztahy, které se vytvořily na experimentálním pracovišti, více ovlivnily výkony než změny v “neosobních” podmínkách práce. Inženýrská psychologie – která zajišťuje respektování požadavků lidské obsluhy technických systémů i na řídicích pracovištích a při posuzování zátěže u náročných prací. Inženýrská psychologie využívá jako interdisciplinární obor i znalosti fyziologie, biologie či antropologie, protože je třeba ve vztahu stroj - člověk respektovat lidskou bytost jako celek. Bylo nutné přizpůsobit maximálnímu možnému rozsahu pozornosti i ovládací panely, omezit množství prvků, které kontroluje člověk, zvážit kolísání pozornosti. V současnosti se zkoumá třeba odolnost výkonu v zátěžových situacích, trénují se piloti letadel na trenažérech, zvládat = racionálně jednat i v situacích poruch či hrozících havárií letadla. Psychologové práce a organizace pracují v mnoha dalších oblastech, můžete se s nimi setkat při výběru a rozmisťování pracovníků, ve výcvikových a rozvojových programech, při analýzách organizačních struktur podniků, při volbě povolání, rekvalifikaci, atd. Rozvíjí se psychologie řízení, psychologie dopravy, psychologie trhu, psychologie reklamy, ekonomická psychologie a další. Psychologie pedagogická Je odvětví psychologie, které zkoumá otázky výchovně vzdělávací praxe z psychologického hlediska. Psychologicky analyzuje průběh, podmínky a výsledky výchovy a vyučování. Zkoumá člověka, zvláště děti a mládež, jeho činnosti, učení a formování osobnosti s hlavním zřetelem na působení výchovy. Sleduje žáky a výchovné pracovníky v jejich vzájemných vztazích a vzájemném působení. Není možné adekvátně vystihnout žáka (jeho činnost, vývoj, formování) odtrženě od osob, které ho vychovávají a naopak.
S psychologií a psychology se můžeme setkáváme i v dalších aplikovaných oblastech ve sportu, u soudů (forenzní), v umění. Některé speciální psychologické obory, pokrývající mezioborové problémy, představují relativně samostatné vědy (psychofarmakologie, psycholingvistika).
Neuropsychologie Struktura a funkce kůry koncového mozku je samozřejmě předmětem zkoumání expertů neurologických věd, ale studiem procesů, které se podílejí na myšlení, se zabývají rovněž kognitivní psychologové, kteří se věnují duševním aktivitám, označovaným neurology jako vyšší korové funkce. Pro tyto jevy, které jsou středem jejich zájmu, pak používají souhrnné označení kognitivní funkce zpracovávání informací u lidí. Z toho pohledu tedy lze říci, že komplexní zpracování informací je důležitým znakem všech kognitivních funkcí. Kognitivní psychologie se snaží identifikovat a definovat procesy zapojené do myšlení, a to bez ohledu na jejich fyziologický základ. Výsledný model kognitivních funkcí tak připomíná spíše vývojový diagram počítačového algoritmu než obraz neuronálních sítí. Není proto divu, že sami kognitivní psychologové často využívají analogie a pojmy z oblasti informatiky.
6 Mezeru mezi neurologickými a kognitivními disciplínami přemosťuje neuropsychologie, která zkoumá vztah mezi chováním a mozkovými funkcemi. Příkladem této fúze mohou být studie, v nichž se kognitivní modely používají jako pojmové rámce či koncepce, jež pomáhají vysvětlit chování pacientů, kteří utrpěli poškození různých částí mozku.Tak například poškození čelního laloku může být přirovnáno k selhání „centrální výkonné“ složky pracovní paměti, zatímco důsledky poškození levého temenního laloku mohou v další obdobné analogii odpovídat selhání „generativní funkce“.
Psychologické metody Existují dvě základní protikladné metody, jak zkoumat psychiku: I.
Introspektivní popis – zabývá se pocity, náladami, halucinacemi, sny, kreativitou, schopností volit, hodnotovým systémem, zkrátka samotným vnitřkem jedince
II.
Behavioristické pozorování – předmětem pozorování a analýzy /rozboru/ je pouze chování /behaviour/ jedince. Behavioristé tvrdili, že jedinou přístupovou cestou k lidské psychice je vnější chování, které se dá popsat, změřit, je viditelné, objektivní a zkoumatelné. Prožívání, které je za chováním, považovali za „černou skříňku“, do níž není přístup. Chování je vysvětlováno systémem podnět – reakce.
TEORIE STÁTU A PRÁVA, TEORIE SPRAVEDLNOSTI Pojem práva, právní normy, teorie spravedlnosti, osobnost Johna Rawlse, vznik právních norem, vymezení normy právní oproti jiným normám lidského chování.Exkurz do díla teoretika spravedlnosti Johna Rawlse, spravedlnost jako smlouva Pojem spravedlnosti v naší právní kultuře, spravedlnost distributivní, komutativní, retributivní, role spravedlnosti ve fungování státu. Vznik práva, historie, právní kultury, stát a právo, stát jako tvůrce a garant práva, stát jako subjekt práva Dělba moci ve státě, historie, definice státu Hierarchie právních norem, právní síla, právní odvětví
7 Listina základních práv a svobod, Ústava Právní odvětví, právo veřejné, soukromé, zásady a principy práva veřejného, soukromého Prameny práva, systém kontinentální, angloamerický. Současný stav práva v České republice, rekodifikace právních odvětví, novelizace, účinnost, platnost, působnost, efektivnost právních norem Sbírka zákonů, publikace zákonů
SOUDY V ČESKÉ REPUBLICE Systém soudů v České republice, záruky spravedlnosti, druhy soudního procesu, opravné prostředky v soudním řízení Přístup k právu, podmínky pro poskytování bezplatné právní pomoci, osvobození od soudních poplatků, postup při uplatňování, režimy poskytování bezplatné právní pomoci, Advokátní komora, ustanovení právního zástupce soudem
ROZHODČÍ ŘÍZENÍ Rozhodčí řízení, úskalí, obrana, omezení soudní ochrany Rozhodčí doložka jako vyloučení soudní ochrany, současná právní praxe
OBČANSKÉ PRÁVO Odvětví soukromého práva, principy Právo občanské, rodinné, obchodní, Občanský soudní proces, druhy řízení, druhy žalob Občanskoprávní smlouvy, smluvní volnost Smlouva darovací, právo dědické, současný stav, stav budoucí Smlouva spotřebitelská v občanském zákoníku, režimy ochrany spotřebitele, triky dovolené a nedovolené, implementace norem EU Smlouva cestovní v občanském zákoníku Exkurz ochrany spotřebitele, reklamace, soudní ochrana, postup při uplatňování vady výrobku Státní zásahy Sousedské vztahy ve světle občanského práva Vlastnické právo, omezení, práva, povinnosti, darovací smlouva, náležitosti, vrácení daru Nájemní smlouva, právo bydlení, nájem bytu Nájem nebytových prostor Odpovědnost za škodu
ADHEZNÍ ŘÍZENÍ Postavení poškozeného v trestním řízení
DOMÁCÍ NÁSILÍ Ochrana v režimu Zákona o policii
8 Ochrana v režimu občanského soudního řádu, lhůty, postupy, režimy Předběžná opatření Nestátní orgány, ingerence státu
