JOZEF KUFFNER: VDA I BÁCHORA?

JOZEF KUFFNER:

VDA I

BÁCHORA?

JOZEF KUFFNER:

I

VÉDA BÁCHORA? PABRKY K OTÁZCE

SLOVANSKÉHO DÁVNOVKU.

ADA

DRUHÁ.

^^

NASE RUKOPISY. PTÁCI ZPVY (VOGELSANGY) A JINÉ STOPY. — III. NÁHODY A NAMÁTKY. — IV. EHO SE DOTEŠ. - V. Z TOULEK.

:.

II.

1917. F.

TOPI V

PRAZE.

ICilf

I

AUG 1^1964 <íi

Tiskem „Unie" v Praze.

PROPOV. Pohroma svtové války

zasáhla

osudn

i

v ob-

Všecku svou víru a nadji skládal v heslo vzdlanosti. V ní vidl spásu svého bytí, útchu i záruku budoucna. Vil, vzdlanost potírá zlo a pekoná nejhroznjší jeho projev, ,, ddictví dob zpozdilých, temlast idejnou.

lovk

novodobý

i

ných", válku.

—

Novodobá vzdlanost stvoila takové po-

mry

spoleenské a mezinárodní, že válka mezi

vzdlanými národy nebude napíšt možná! lichotil si

v libý

.

.

odchovanec moderních ideí kolébaje se

sen.

hrozn vyburcován. Válka strašnjší nad všecky, o jakých svt kdy slýchal, pikvaila. Byl

A ím

vynikala nad minulé vzteklou niivostí,

byla u ní

práv

zásluha téže

— vzdlanosti, na níž

bláhovec nejvíce si hodlal zakládat. Vše, co prohlašováno silou a chloubou lidského ducha, idey pravdy, dobra a práva, ladu a krásy, vše malorozpoutanému bsnní živl. mocn se krilo

vi

Hodnota vyšších mr života, jakou Vzdlanost vztýit sebe k významu novodobého

slibovala,

Božstva, selhala docela. Procitnutí ze sna bylo kruté.

Vzdlanost, lidské

dílo.

A lovk,

slabý tvor.

Podléhá zákonu života. Chce pedevším žít, žít, jen žít! Touže po životu pináší v vše. I tak zvaný nejvyšší statek. A vzdlanost zatím? Podle zákona dlby úkol, dlby práce, kolik odbor inností vykazuje, v tolikéž vlastních

ob

druh

— živností

se rozpadla.

Živit se a

vlastním popudem všeho schopnosti. A živnostenství má svoje stalo se

pravidla.

Aby

prospíval,

než piln dbáti

pání

a

žít,

úkonu, vší neústupná

mže-li pracovník jinak,

poteb svého

— zákaz-

zamstnavatele? A zákazníkem vzdlakdož jiný je, nežli spolenost, než spoleenská moc! A život je boj! Spolenost, ohrožená ve svých zájmech, objednává, kde a eho teba na svoji obranu. A vzdlanost, piinlivý živnostník, vyhovuje pesn zakázce, napíná schopnost, vymýšlí a kuje do války nej-

níka

a

ností

strašnjší zbra. Možno-li jinak? Možno-li

žít

a

mimo

zákon života? Anebo pímým stvoit možno-li a postavit njakou vzdslovem: postavit se

lanost,

aby

živnost?

A

neznamenala lovku zárove — pokládá-li jedinec

hledat a hlásat nost, hlásat

pravdu,

takovou

svým povoláním,

nekáže-li

pravdu, jakou

hned si

živ-

peje

zákazník,

spolenost?

A

tu

osudný

je

Spoleenská pravda je jiná, poznaná pravda. Bývá peasto

než

hrot!

vlastní,

pravý

její

—

opak.

prbhem

S úžasem jsme zeli, jaký osud postihl

naši

stainovdu.

na poátku vytkli krát se

Velcí

doby

zakladatelé

pevný smr a krok. Tenješt živností. A pozdji, co

dílu

vda nebyla pl vku minulo, chabí následovu jakých konc se octli! Zetele spoleenské

udalo? Než

níci

zde dávno provedly svou. pro

vdu

jsou její

starost:

dvody

praví

pravda, jaké

je

doklady? Vše zatlaoby ekl svt, zákazník, co sejde! A konen: co že asi

kterých

spoleenská

neplatila vrcholná

a

vala jediná pée: co

kruhy, na

Už

kde a jaká

moc?

Jeví

tak

vnoukavé

stránky postupu, nabízí výhody, ach! tolik hodné

úvahy!

— lovk, chabý tvor! také — vše odpouštt? .

Zajisté. Jenže, jak

Chápat

vše, neznaí-li

.

potom hlavní

bolest?

Vzd-

Co zbude z bohovzdorných zámr vzdlanosti, pakliže hned hodnost ,, posvátné Vdy'' piknuta zízení, jemuž nad všechno svtlo pezkumu a poznatku váží starost o hamižný lanost!

tlaenicí života, o svtácký mam a lichomet blahopejných styk a výhodných praktik? Kormutlivému postehu elí snad jediná útcha. Pevraty doby vynesly na povrch heslo s e b e-

prnik

urení národ.

aby národ žil a vzkvétal nepoznav vlastní své pravdy? Bude-Ii národu dopáno, aby po svém zaídil svj život pak upraví, bohdá, svou vlastní spoleenskou Možno-li,

i

—

moc a zjedná už svojí pravd také potebnou živnost. Pak možno se nadíti, že poznaná jeho

pravda

stane

se

i

pravdou

spoleen-

skou. útcha z holého mechanismu života, však pece jakás útcha.

Sice jen

konen V

Praze v listopadu 1917.

I.

NAŠE RUKOPISY. úvaha o zmatcích

as.

Ideje a názory, podntná látka! Mysl rozpálí, srdce uvede do varu, rozvlní hladinu živlu spolenosti. velká idea svtová, drobný popud

A

—

a

všedního života. Vždy je živel hotov se bouit, zvedat vlny, rozstupovat se v tábory a podle své pírody dravecké vrhat se na svj protjšek. Pedloni v H. na letním byt odbyla se taková událost. Spor se vyskytl, rozbil spolenost. Po adu let rodina vašich známých navštvovala na léto oblíbený svj koutek. Tiché údolí s paloukem a lesem opodál malého msta. Malá spolenost rok co rok se tu scházela, všichni si pobyt libovali. Až loni rázem byl konec. Nepohodli se, rozkmotili a druh o druhu nechce už slyšet. S nouzí vaši známí letos se shánli po novém letním pobytu. Kamkoli jinam pjdou! Jen do H. už za žádnou cenu. A co se pihodilo? Hloupost. Za to nestálo. Jednou v jídeln u stolu malá rznost názor se vyskytla, jak bývá všude a co chvíli. Pro? K vli houbám! Vlastn k vli rzným názorm o houbách i na houby. Jsou-li houby užitený, výživný tlu i nic? Byli sbratelé hub ve spolenosti. Taková letní zábava, zpola sport, zpola

e

—

10

užitená zábava. Za dne

se

lidiky toulají po lese

em

klábosit. Srovnávají svou a veer mají o koist, závodí spolu, chlubí se a podncují. A toho veera dva lenové stolové spolenosti dostali se do sebe:

— —

Houby!

Jak

mže

ješt tak zpozdilý!. Pro ne? Baví

A

lese!

být moderní

lovk

.

co

A konen, pokrm.

.

živnosti

.

mne í

baví,

praktický

toulat se tak po už proto svoji cenu.

mne,

má

dvod! Houby, výborný

— A to práv nesmysl. Nemají žádné vý— Kdo to praví? — Vda to praví. Podle nejnovjších výzkuje

.

houby m potebných tlu neobsahují

.

ani

živných látek,

zbla

.

A muž na doklad svého tvrzení uvádl odborný asopis, kde se toho doetl. I jméno autora vdl a název lánku. Ba dokonce jakýmsi luebným a životosprávným rozborem látek se dokládal. Znlo to tuze autorativn. Soupe však nedal se tak lehko povalit do i

písku.

—

Vdecké dvody! A do verejška práv vda na základ svých názor dopo-

odborná

ruovala

houby jako výbornou

stravu, zna-

menit výživnou. Pekonané stanovisko! Tak? a co potom s veškerou vdou?

— —

Mní-Ii co

chvíli

cestou! Ne-Ii?.

svá stanoviska! Nejlépe,

jít

svou

.

A mysle se rozpalovaly, námitek a odpovdí prudkých se rojilo, byly jízlivjší, do hádky se mísily nové hlasy. Brzo stály proti sob dv stra-

u ny, a než se kdo nadál, už spor se vlastn pesunul na jiné pole. Zprvu vcný stal se docela osobním. A už nešlo jinak. Hádka skonila

—

rozchodem naprosto nepátelským. Strany na sebe docela zanevely. Pestaly spolu obcovat, vyhýbaly se sob navzájem a v uzounkém rámci denního života v tichém letním koutku nastala dokonalá otrava. Nebylo ani pomyšlení, píšt sem opt se vrátit. A vskutku: vaši známí ztrávili své prázdniny loni už nkde na druhém konci svta. Neslýcháno! K vli otázce docela theoretické, odborné? A tolik kiku, tolik vášní?... K vli houbám? Zajisté ne. Vtšin spolenosti a snad všem její lenm otáz-

— —

ka

vcná

docela

je

lhostejná.

Ve spolenosti látky.

Jsou

a nechuti!

šlehne.

píiny!

bývá tak nastádáno výbušné

citlivosti

zájm

a

dráždiviny, náklonnosti

naptí. dostaí a plamen už vysoko vy-

Tisíc

Malý podnt

Ale jiné

se kižuje, udržuje

.

Vcná

hádka byla jen vítaný

podnt.

Není jinak ani s velkými otázkami v djinách svta. Lidé se bijí z pohnutek spoleenských. Jsou proti sob postaveni, pekážejí si navzájem, druh druha snaží se dostat pod sebe, aby sama sebe lépe uplatnil. Vcný spor pouhá záminka, pouhé heslo k boji. Co krve a útrap stály lidstvo války náboženské! Celé vky djin naplnny krvavými spory, státy a národové vrhají se na sebe pro otázku víry, pro Boha a Spasitele.

A

Bh

a

Spasitel hlásali

pece

m

í

r,

12

pokoj aláskuk

bližnímu! Jednou se svolává Kíž do boje proti Turkm, po druhé se jiným. s Turky uzavírá aliance k vli zájmm zde pouhé heslo! Podpalova poNáboženství žáru. Vlastní holavina: zájem spoleenský, po-

—

—

—

teba

moci, nadvlády. Ani s otázkami odbornými a vdeckými není lépe ve spolenosti. Spolenost, bytost hromadná, otázkami se zabývat. není ani schopna, Tím mén o nich rozhodovat, je ešit. Jediné, co dovede spolenost, je, ist spoleensky se zaujmout, rozstoupit se v tábory podle zájm, rozilovat se, vrhat se na sebe, podlehnout nebo zvít-

vcn

zit. Taková je povaha hromadné bytosti. otázkám položeným spolenost dovede se ešit. ale nedovede žádnou otázku

—

Bylo tak

i

K

vli

vraždit,

snáší otázkou rukopis-

veden o nešastné staré na veejnosti. A veejnost? Co to jiného než spolenost? Má svoji letoru, svoji krev, svoje zájmy. Spor ml svá období, plná vzruchu a vášn, svoje vítzství, své porážky, svoje výsledky a úspchy slavnostn n o

u.

Bezmála

památky

spor.

celé století

Odehrával

se

veškerou pompou prohlašované. Le podle všech píznak nebyl spor než válkou spoleenskou. Vcná otázka aspo pro spolenost s

—

—

nakonec zstala nerozešena. Jak to, nerozešena? S povolané vdecké strany byla pec, jak známo, otázka prohlášena za vyízenu pro všechen vzdlaný svt? .. Prohlášení, s jakým všecky válící strany obracejí se slavnostn k souasnému svtu. Jménem božím všecky strany a tábory táhnou do války, Boha a vzdlanost pisahá každá, mít na své stran.

—

—

— Tentokrát na stran vítzné byla pece vdci! — Vda a vdci také na druhé stran! — Jedna jen dobyla vítzství! — Ale vítzství ist — spoleenského

Vda,

byli

byli

.

.

Spolenost, umdlena dlouhým zápasem, nakonec pijala heslo, které na ten as zdálo se jí silnjším. A heslo nabylo vrchu na veejnosti. To je všecko vítzství. Stranou od veejného hluku, strany a tábory stojí proti sob jako spor zstal nevyízen. A když m. t únava pomine a nový podnt se dostaví? Nic nebude bránit, aby nesmyslný požár zvedl se prudce znovu. Taková je povaha tisícihlavé bytosti. Slepá, nevdomá holavina, neschopná rozvahy. Není-li spolenost schopna díla, kdo pak má vcnou otázku ešit? Práce jedinecká! Kulturné dílo je osobité, vdecké, jedinecké. A to dílo všech obor, nebo umlecké. A kterak výsledek jedineckého úsilí obráve prospch spolenosti?... tit SpoCestou organickou, rozumí se.

ped

Vcn

í

— —

a

— —

lenost,

organism.

Stranou,

mimo spoleenský

ruch, koná jedinec svoji povinnost. A když úkol spolenost docílený výsledek vyízen,

pijímá

vhodn upravenou cestou. Tak

je

s

sledky prací všech obor. A pro tak nebylo pisnou?

—

ruko-

—

i

s

otázkou

vý-

Nešastný sbh okolností! Zmátla se orgaDíve, než byla otázka pirozen a

nická cesta.

ádn

vyízena,

pasu.

Konec snahy.

stržena veejnost do

vavy

zá-

11

—v

obou

táborech pece byli vdci, byli schopní otázku

jedinci-inteligenti, povolaní a

ešit!

Jako len tábora jedinec leenskému zákonu. Má svj který

jej

zbývá

k táboru

podléhá spozájem osobní, Vlivem organismu p o-

víže.

užít plnou

tu schopnosti,

mrou

své jedinecké inteligence. Jakmile vzplane zápas, organismu, podizuje jedinec cítí se bezdky nižší zájem vyššímu. A vyšším ve chvíli zápasu je zájem tábora. Už nejde o to, klidn svou jedineckou inteligencí ešit danou a otázku, nýbrž jde pedevším o to, osvdit se vrným, schopným a silným lenem tábora, pomáhat svému praporu k vítzství, odprci k porážce. zájem nabyl vrchu. Vytlail všechen ostatní. Vcný zájem by vymáhal pedevším klid, nestrannou srovnávací práci. A pro tu není smyslu, kde vzplanula váše. Spo-

lenem

vcn

Spoleenský

leenský zájem nestrpí nestrannosti. Po vky národové o pednost svých symbolu

spolu válili

Tu vítzil kíž, tu plmsíc. Na zase onen zaídil a upevnil své panství, ale které z obou náboženstev je 1 e p š í a hodvavu válek lidstvo se njší? Pro n enáboženských.

as

ten,

—

vnou

dovdlo.

Otázka zstala nerozešena. Žádná sebe krvavjší válka, žádné sebe skvlejší vítzství

ji

nerozhodlo.

Také spor rukopisný byla jen vava toho druhu. Nakonec každá strana zstala svém. Zde pece nebojováno krví a železeni!

pi

—

Jen

mly

slovo!

Zbran

Ale výsledek byl týž.

Zbra

jako zbra.

dvody

chové!.

—

Jedna

a doklady

du-

.

ubíjí tlo, jin.á oslepuje ducha.

Každý

d-

15

—

protidvod. Celé literatury dvod má svj vod na obou stranách vznikly. Zde literatura

Každý tábor se pesvdení, v odporu

zde proti.

tak utvrzoval a nenávisti ke druhému. etl-Iis dílo pro, byls pesvden, odprci jsou spolenost zaprodancv a zrádc. etl-lis co z protivného tábora, zase naopak. Kdo vil v Rukopisy, byl nutn duše nevdomá, obmezená, nízká. Tak ádily vášn a dostavily se pro,

ve

svém

dsledky.

—

A pro

se nevyskytl jedinec klidné a jasné nestranný muž, aby za ostatní vynutnou prácí srovnávací, soustavnou a

inteligence,

konal

pedložil vcný výsledek?... Nic by nepomohlo. Ve chvíli zápasu nestranná práce nemá ceny. Nedojde uznání. Snad se i nalezl tichý pracovník toho druhu. Snad se jich našlo více. Ale práce jejich nebyla nic platná. Nestranné slovo nutn vypadne ve prospch jednoho tábora. A tu chvíli vzbudí odpor na straprotjší. Jen oleje pilito do požáru. Nic více. Dokud zápas trvá, není radno, nestranným míchat se do vavy. Není tedy nadje, že kdy pravda istá a jasná, nezkalena zetely pobonými pronikne k vdomí spolenosti? Málem, vru, nepodlehli byste obav!

n

—

—

Za všední besedy váš protjšek pekvapil vás obratem. A což! etl jsem vaši knihu. Nu a?... Nezamluvila se? Nepravím. Ale vadilo nco.

— — —

znenadání

16

— Totiž? — Kniha, ekl bych, nezdá mi úplnou.*) — Schází? — Hrot! Vrcholné Vycházíte od prací k jeho hledisku na Žunkoviových, — vanskou minulost, — Ale? — Žunkovi pozornost vek sob se

slovo!

slo-

stojíte

ale

strhl

širší

poslední dobou, když ujal se rozhodn Rukopis! **) Je to palivá otázka. A o tu vaše kniha nezavadila ani slovem... Zajisté. Je to d r u h á otázka. Neradno, vyizovat zárove otázek nkolik. Starovk slovanský o sob dá už práce dost. Kdo najednou píliš mnoho chce dokázat, snadno... A pece záhada staré vzdlanosti slovanské souvisí se záhadou našich Památek? Arciže souvisí. Nemohl jste tedy n e d o j í t uritého názoru i v té vci. Došel jsem. Však jen náhodou!

ejnosti

teprve

—

— — — — —

Kterak? Jak už bývá, nehledáš, najdeš. Bez vlastního

zámru, bez veškeré zásluhy pisatel došel. Nalezl, co nehledal. Zajímal se o vci dávnovku, shánl materiál. Množství se ho nahrnulo. Na naše Památky ani nepomyslil. Nebylo teba. Sám na

n

nekladl nijaké váhy. Nezdály se dost významný. školské výchovy! Prošel takové školy, cizí, Došel tak uritých lhostejné k našim vcem.

Vc

*)

Vdaibáchora.

dávnovku.

V

Praze u

Topie

Pabrky k 1912.

otázce slovanského

(ada

první).

*) Rukopis Královédvorský horský. Literární rehabilitace. V Kromíži dem

J. Slováka.

a

Zeleno-

1911. Nákla-

17

pedstav, jak

asi

památka dob

mla

by vypadat

Tm

literární

pedstavám

naše rukopisy málo hovly. Ani o sob nezamlouvaly se valn. A teba se ze všeho vyznat! Když propukl známý spor, pisatel sám v duchu soudil, mají bezpochyby pravdu. Jen ^že sympatie ist národní vázaly jej tenkráte ke, stran obhájc... Tenkrát! A dnes? starých.

odprci

— — — Dnes jinak. — A jak k tomu došlo? — Tak. Docela neekáno. je

obklopen doklady druhu a rázu, najednou vidíš

s látkou,

ovat

Uprosted zábavy

dávnovku všeho

ped

sebou vyno-

A

což Rukopisy? Po letech zase znovu bereš do ruky ty staré vci. A nevycház údivu. Vše jeví se te v novém svtle. zíš se otázku:

— — — V jakém novém svtle? — S novými okolnostmi dostavuje se nutn .

nový názor.

Bavíš se léta svou starou slovanínou, djinami, písemnostmi, jazyky a najednou poznáváš, co ti díve nikterak nemohlo být jasno.

— Co pak? — Že ty staré Památky pece jen m u být pravé. — Pro najednou pravé? — Protože nemohou být padlány. — Pro by nemohly? Napodobí obrazy, s

í

se

skulptury, bronzy! Básnická produkce všeho druhu se napodobí! Pro by nemlo být možno, na-

podobit njakou staroeskou poesii? Nemožno nic napodobit, kde není žádných pedloh. Nikdo nikdy ped tím žádné staroeské zpvy ani neslyšel ani neetl. Nebyly žádné známy.

—

Kuffner

:

Vda i

báchora?

II.

2

18

—

Neteba pímo napodobit. Možno prvk svobodné a uritým duchem skládat... Nebyly známy staroeské zpvy, z

ale

Nevadí!

daných byly

—

byla bylo

známy

jinosíovanské.

Ani volná skladba

.

daných

z

možná v echách ped devadesáti

pomcek,

nebyl pístup ku

prvk

ne-

lety.

Ne-

pramenm,

ne-

potebné vdomosti. Nebylo zkrátka nic. A kdyby bylo dáno bývalo tch prvk, onch potebných nesíslných složek, jak je dnes zeteln rozeznáváme! Složit z nich celek takový, jaký je, jak nutn a organicky vyrstá z dané byl pehled, nebyly

látky djinné, a své doby

kulturné, jazykové, svého místa nebylo by možno. Pro by nebylo možno? Protože nelze umle skládat ústrojné plody života, protože z daných luebných prvk nelze skládat živou organickou látku! Možná, osobní dojem. Osobními dojmy však nelze nikoho pesvdovat. Jiní, jak známo, došli jiného názoru. Zajisté, osobními dojmy nelze pesvdovat. Nejlépe, nechat si svj dojem pro sebe. A tou zásadou také pisatel knihy se ídil. V ,,Pabrkách k otázce slovanského dávnovku'* není proto o Rukopisech zmínky. Tazatel pijal na vdomí výklad. Neodmlouval aspo. Zdálo se, že je otázka vyízena. Nebyla docela. Po chvíli navázána beseda znovu. A pece je vc dost naléhavá! Je vlastn povinnost, zaujmouti svoje hledisko. To i ono. Jen když poctiv svoje! A rozmnožit panující vavu a zmatek?

— —

—

—

—

—

.

—

—

Pkná

povinnost!

19

— —

Kdo sám

je

pesvden, mže pesvdit

druhé.

Snad nkterého jedineka. Nkoho, kdo zájem! Pro ne? Snad se dá nkterý

má píbuzný

známý pohnout, pemluvit, pesvdit, že je teba, aby sám také vynaložil potebný as a nezbytnou práci, aby lovk nabyl nutného pehledu. Nkoho, s kým jsme známi, kdo nám dvuje, možno tak pemluvit. Nikdy však neodhodlá se k takovému nákladu asu a práce žádná spolenost nebo dokonce celá ,, veejnost". A vydáš-li knihu, je pece urena pro veejnost. A tím je vše Veejnost, rozdlenou v tábory, možno njakým slovem leda podnítit k novému zápasu, ale nemožno získávati její názor dlouhým, pracným

eeno.

etzem dokladv a vývod... — A pece, je-li veejnost rozstoupena videjné tábory, musela prvé získat jakéhosi

pesvdení!

— Jenže pesvdení — poznatku! — eho pak jiného? — Jen pesvdení — dvry. Veejnost má nikoli

ví

na svá jména, své autority, kterým dále nedbá. Nemže jinak. Hromadná bytost je odkázána, aby ji nkdo vedl, nkdo za ni myslil. Je taková píroda vzdlanosti. Práce je rozdlena, nemohou všickni všecko znáti. Teba býti v moudrým s á a v jiném své

lidí,

slovo.

A

nem

m

druhého. Teba nkomu dvovat, nkomu vit...

spoléhati na moudrost

— Vit — ve vd? — Ve vd jako — v jiných oborech. —A komu spolenost dvuje, — mýlí? — Pak nutn mýlí spolenost ním. Ani jestliže ten,

se

se

po prvé ani naposled.

s

lovk, omylný

tvor.

Tak

20

dlouho veden.

—

ví

ve

svj omyl,

až

—

je

z

nho

vy-

Nemožno-li tedy vnuknout veejnosti svj rozmnožit pak teba aspo

—

dokonalejší názor,

ady!

—

Dát se na tu i onu stranu? Pilejt oleje do ohn, povzbudit pekelnou vavu?... Zase ten konec! Uzel tkanice. Marno úsilí, minout kolem! A tak už pišlo, pro kniha zstala bez hrotu, k asové otázce. bez vrcholného slova

—

Neeší otázky, ale právo na svou zvdavost. Spolenost má právo žádat, aby byla pouena o vcech, které ji zajímají. Kulturný celek, národ, vrchní spoleenská jednotka cítí potebu, Spolenost není mudrc.

je

—

zvdava.

A má konen

i

mít jasno v otázkách svého bytí a poínání. kterak vyhovt tak oprávnným požadav-

km?

Je-liž

njaká

cesta,

aby zvdavost hromad-

né bytosti byla ukojena a pece nebyla zpsobena nesmyslná vava, nebyl vyvolán šílený zápas a všecko myšlení a cítní nebylo uvedeno ve

zhoubný zmatek? Cesta je známa. Je osvdena v jiných oborech, je skutenou vymožeností vzdlanosti:cesta spoleenského ústrojí. Spolenost sama nemže dané otázky ešit, opatuje se tedy zvláštním zízením k tomu cíli. Jak bylo by se spoleností, kdyby pro své otázky právní, pro své

—

zápletky a spory majetkové

soudního? Kdyby nosti,

aby

si

nemla

zízení

—

ponecháno bylo spole-

své otázky právní ešila sama, ne-

21

hádek a rvaek, brobyl by jediný: mocnjší podržel by vždycky pravdu. Byl by to úplný rozvrat spolenosti, hotová divoina. Takové žalostné konce odvrací spolenost od vycházela by spolenost

by

dila

se krví a

z

zpsob rozešení

dmyslným ústrojem.

sebe

Sporná vc právní pedloží se zvláštnímu soudu. Jsou povolaní soudci a znalci, sporné strany pednášejí své dvody a protidvody, jsou žalobci a obhájci, je vrchní instance nestranná, která dvody pro a proti svdomit a klidn srovná, uváží, a nakonec pi

zmí

rozhodne.

pe

je veejné, spolenost právo být svdkem, sledovat jednání, má nemá práprávo ukájet svou zvdavost, ale va do jednání se míchat. Nakonec výrok soudu prohlášen, nabývá obecné platnosti. Tak cestou umného ústroje vyizují se otázky, pochybnosti, zápletky a spory spoleenského života klidn a hladce, bez vavy vášní,

Líení

má

—

ist

beze zmatku smysl, cestou jak se na vzdlanou spolenost

vou,

A

rozumosluší.

sporu ist kulturném, svrchované dležitosti národní, v otázce rukopisné, bylo opominuto. Nebylo žádného to je,

eho v našem

ponechána spolenosti, t. j. straotázku vyídily samy. A pišlo vše, jak musilo pijít. Propukl boj, zuily vášn, teštily zbran a konec byl rozvrat. Kterak? Otázka je pece vyízena. Povoízení,

vc

nám, aby

laní

si

— znalci rozhodli! — Povolaní znalci —

hodli.

ji

To

silnjší

.

—

.

jedné strany rozstrana nad stranou zvítzila, podržel vrch. jest,

22

Spoleensky

boj vybojován,

k y však otázka zstala

eho

vdec-

nerozešena.

Je teba vhodného bylo by dstojno svého úelu. Nestaí, aby ve sporné otázce jen strany stály proti sob, aby mli slovo žalobci a obhájci a vše druhé bylo ponecháno he zájm spoleenských a vášní! Je rozhodn teba, aby nad sporem stran stála také vyšší instance rozhodí, obecné požívající, povolaná, posoudit a spornou otázku. Což nestaí, jestliže v otázce vdecké povolaný muž, uenec, odborník, uznaný znalec a k tomu poestný muž pronese vážn a svoje rozhodné slovo? Je-li otázka sporná a je-li pedmtem zápasu obou stran rozhodn nestaí! Nebo naproti stojí jiný muž, nemén povolaný, uený jenž rovnž pronáší svoje vcné slovo. A ob rozhodná slova sob odtu teba, je zjevno.

ústrojí, jež

vcn

dvry

vyídit

—

vcn

—

—

apoestný,

—

porují.

— Jak — Nejen

to

dokonalosti

znatku.

možno? možno,

ale

všeho

nutno, hled

lidského

smyslu

k nepo-

a

.

Všechen názor

disku. Než

lovka

se nadáš,

závislý je na

obklopen

jsi

—

h

dvody

1

e-

ur-

itého hlediska. A dvody tvoí pesvdení. Než se nadáš, stojí proti sob strany rzných hledisek. Každá má svo e dvody, svoji pravdu, své pesvdení. A dvody obou nelze spolu j

srovnat. Jeden druhým je rušen. Jak by tu mohl staiti výrok strany

né?...

j

e d-

23

Spor rukopisný

iiii

formaní zprávu. Jak

svá období.

tete

in-

stála otázka za let padesá-

tých a šedesátých minulého vku? Zpráva poDovídáte se, že už chází z tábora tenkráte všecka hodnota vdecká, všecka rozvaha pochybova. Co a kritinost byly na stran obrana uvádla, bylo vdecky mdlé, chabé, nedostatené. Rádi byste nabyli o tom vdomostí pesnjšjch. Pátráte po archivech, prohlížíte sporná akta. Útoky vycházely tehdy s nmecké strany. Jde

odprc.

—

o a

známé

B

dle

jména námitky

Feifalíkovy

Hlavní slovo obrany vedli tehdy brati Jirekové, Hattala, Nebeský. Po smyslu vaší zprávy zstaly tehdy námitky útoník v podstat nevyvraceny. Srovnáváte trochu. V básni Ludiše a Lubor byl Feifalíkovi mimo jiné podezelým obrat ,, vlasy v prstenciech skadeeny*'. Odprce poznával v obratu ,,neuhochdeutsch germanismus". Prsten v eštin ii

d

i

n g e f o v y.

znamená vždy jen

,,fingerring".

Mla

by vta

staroeské básn po právu tedy zníti ,, vlasy d o k r u h u skadeeny*'. Obrana proti námitce prost položila verše ze staré legendy o sv. Katein: .

zatáely

.

.

nad jeho paží

se pupenci

jakožto zlatí prsténci... Legendu o sv. Katein n e m o h L r. 1817 nikdo v echách znát, byla teprve r. 1854 ve Švédsku objevena. Jsou tedy „prsténci kadeí'' bezpen staroeský obrat, žádný ,,neuhochdeuísch germanism".

24

Feifalík prohlašoval,

1

eský

d

i

za dob sta-

neml prý žádné píiny, zanevírat na Nmce. Záští takové mohlo prý být zakoenno leda v obyvatelstv mstském a u šlechty. Nerých

Nmcm,

návist k líenou v Rkp. pokládal tedy za spoludkaz padlku.

Obrana ukazovala ke známému postupu Pemyslovc. Nadržovali Nmcm, vyhánli domácí lid z jeho sídel, aby pisthovalcm opatili místa. Celé krajiny tím zpsobem na ujmu domácího obyvatelstva vydávali pod zákupným právem v držení cizozemcv. A práv eská šlechta tehdy z feudálního zízení nejvíc koistila. Lid jen ujmu trpl. tedy lid své píiny k nenávisti cizozemc.

Ml

nezamlouvaly se y r i c k é písn prý duchem národním složeny.

Feifalíkovi

Rukopisu.

1

Nejsou

Obrana ukazuje, kterakže básn Rže, ŽežKytice, Opuštná nejen ideou vdí, ale celými namnoze obraty se shodují s jinými slohulice,

vanskými písnmi. Práv v národního

tónu

V dob, kdy písn slovenské a ruské

hem

zcela blízké,

souhlase dkaz

nejlepší

je

prosto-

pvodnosti.

Rkp. byly nalezeny,

nebyly

zpvánky, jim duchem

ješt

Slova dívky ve

,,

i

slo-

ani vydány.

Skivánku"

kdybych pérce jmla pisala bych h'stek

.

.

.

.

.

pipadala Feifalíkovi nad míru podezelá. Tato psává, husím brkem se ohánjící dva z XIII. vku, sama dostaí, aby Rukopisy v oích každého, kdo jasn myslí, byly odsouzeny. Obrana proti tomu uvádla písn ruské, slovenské, srbské, kde dívky vesnické peasto lístky píšou, akoli dodnes (1862) tak málo jsou písmem sbhlé, jako asi byly dívky eské XIII. vku.

—

.

25

Nkteré obraty, k rytískému turnaji se táhnoucí v básni Ludiše a Lubor, shodují se s obraty ve staré kronice o Stilfridovi. Kronika vyšla tiskem r. 1738. Rukopis z XV. stol. nalézá se v univ» knihovn pražské. Shodou obrat slovných pokládal Feifalík za prokázáno, že básn jsou novodobým skladatelem najisto dle uvedené kroniky padlány. Obrana ukazovala k nemožnosti vývodu. Shodné obraty nacházejí se vskutku v kronice le pouze v nikoli v pozdjším

rukopise z XV. tištném vydání. nebyl ješt znám ani

Stilfridovské, století,

Rukopis však r. 1824 Dobrovskému, ani Jungtnannovi, tím

mén

povolaným souasníkm

mén jiným

Byl teprve mezi jinými traktáty knihovny objeven. K otázce obrat jazykových z básní staroeských, teprve po roce 1817 nalezených a to na místech daleko od sebe vzdálených, uvádla obrana doklady, jež bylo zajímavo srovnávati: r.

1817.

1825

r.

Dnes bude rozenu krasu

Rozenu

i

strojnú

bl 01.

Zam út

i

Rkp. 3. VII. od oblieje jeho všecka

s

Teb.

.

Kate. ptákové vzhru vstali, vzhru vztavše zazpieJiž

vali,

a

j.

a

j.

ZamiUi

sie ot krajin o te vsiech

Kublaj

káže všem svým arodjem.

.

s sebrachu...

Teb. Rkp. XV.

.

Záb.

rádcem v ísle

zazpievavše pry

.

Jaroši.

P.

Káza všem svým Radce brzo

krasii

sieše

létali ..

stol.

Sebrachu

s

nalit arodji

Jaroši.

Ach ty

ím

róže

—

ran rozkvetla, rozkvetavši po mrzl a, pomrzavši opadla... Rže. jsi

26

—

Kdož mohl,

1817 v yjazyka, jež v pramenech staroeských teprv dodaten po dvaceti a ticeti letech byly objeveny? Pochybovai vytýkali množství nápadností formálných, lexikálných, gramatických, prosaických, jež pokládali za podezelé. Obrana kus za kusem nápadnosti objasovala, pomocí doklad pochybnosti odklizovala. Zajímavé svtlo padlo' na Rukopisy se strany tlocela nepedvídané. Poátkem let šedesátých památky po prvé fotografovány. Co se tu

mysliti

zvláštní

tázala se obrana,

r.

obraty starého

neobjevilo!

—

Vydání svtlopisné, psal vydavaVrátko, pekonává vrností a správností

tel

tisková... Svtlopisné otisky mnohem zetelnji, než sám origiHojný poet kivých tení a ne-

všecka vydání

tou nál

se

..

.

dopatení

lze opraviti

.

.

Jediná ukázka: V estmíru a Vlaslavu etl se záhadný verš: Aj prúd Pražan

urno pes

zdi

tee...

Co znamenalo slovo urno? Do konce let padesátých nikdo nevdl, jak slovu rozumt. Na fotografovaném obrazci bylo však zetelno, že sluší ísti i a r n o. Arci ani slovo j a r n o v literárních památkách do té doby nikde se nevyskytovalo. Je však s t a r o s o v a n s k é. te se ve smyslu ani m osuš »pkNi> v Paterikonu z XV. stol. písmem kyrilským ve dvo. 1

=

knihovn vídeské Obrana

—

cod. se tázala:

Jestli

XXIII.

pan Budinger vyzkoumá,

zpsobem podvodník eský ped

r.

1817

jakým mohl

27

vyzpytovat, že j a r n o je slovo staroslovanské a doklad že lze nalézti v kyrilském rukopise vid. dv. knihovny, bude zajisté prohlášen za velikého proroka. Tak a podobn slovo za slovem, námitka za námitkou, pochybnost za pochybností v y v r ac o v á n y. .

Feifalík

záhy zemel. Biidinger a

zstali souasné Dnes však,

jiní

odprci

obran dotyné odpovdi— dlužní. po padesáti letech, doítáte

se

za vdecké, mly zrovna naopak, jako by

ve zprávách,

které

platí

jako by vci se obrana byla bývala chabá, neschopná a pochybnosti nmeckých odprc jako by byly z-

—

v plné platnosti. Jste zaraženi. Nutn picházíte na zvláštní

staly

—

myšlenky. Obracíte š

í

m

se

k období sporu

ješt

star-

u.

Hlavními sloupy odporu v první dob byli oba pedáci slavistiky, Dobrovský a Kopitar. Jejich námitkám hlavn platil velký obranný spis Palackého, Šafaíka „Die aeltesten Denkmale*. Pa-

Tomka a p. tžko prohlásit nevdomce. Dnešní literatura odporu vykládá tedy vci tak, jako by pedáci eské stainovdy práv jen v otázce rukopisné byli bývali ranni zvláštní slepotou. Jak se vci vlastn mly? lackého, Šafaíka, za njaké laiky a

Obracíte

trochu

v dokumentech.

vyšel v Tagesbotu aus psaný útok. Palacký k

R.

1858

Bohmen známý nepode-

nmu odpovídal v Bohemii,

Vykládá mimo

jiné:

28

—

o Libušin soud není nová. Zaala 1819, podnícena zprvu tehdejšími koryfeami slovanského jazykozpytu, Dobrovským a Kopitarem. Prvního zalekl zjev, jemu nepochopný, jenž se píil mnohému z jeho názor jak filologických, tak i historických. Byl však Dobrovský veestný a dlejších. Byl by beze vší pochyby býval prodlením života a s pokrokem dospl lepšího názoru a byl by dojista zjednal prchodu pravd.*)

hned

Hádka

r.

lovk

nesledoval

zámr

vdy

Jinak bylo

s

Kopitarem

.

.

.

Rozprava vedená

vtším

zakonena

njakým

zpsobem, aby formou obsahem vdeckým. Také Kopi-

teplem, než svtlem r. 1840 bohdá pro vždy kritickým pojednáním Palackého a Šafaíka ,,Die aeltesten Denkmaler" (v Aktech Kr. U. Spol. esk.). Alespo se proti všemu, co jsme tam vysvtlili a tvrdili, za celých následujících 18 rok nikdo nikde neozval s

i

mohl býti nazván

(r. 1844) zahalil se dokonalým Co Anonymus (v Tagesbotu r. 1858) podává, možno nejmén pokládati za vdecké.

tar až do své smrti

mlení m.

*) Rozpoznat Rkp. pímo za ryzí stainu nebylo Dobrovskému snadno. Bránily mu pedstavy o sthování národ a nevzdlanosti starých Slovan, jež za prokázány pokládal. Vil, že Slované v šestém století po Kr. ve stavu zcela pírodním ješt obývali njaké moály. Vyprostit se z okov vnuknuté idey geniální badatel za svého života už nedospl. Nepodiví se tomu, kdo uváží, že v mátohách vkovitého pedsudku vzí do dnes až po uši bezmála všechen uený svt. Vždy sami oba pední

Rkp., Palacký a Šafaík, ješt horliv smekali bludné vidiny Stého v áek! Za to však mli oba svoji pedstavu staré slovanské vzdlanosti už bohat vypracovánu a najisto postavenu. Stíny zddného pedsudku zde už marn pekážely, vystihnout a pesn ocenit starožitnost památek. zastánci

smrem

29

Vedet

sob zpsobem prapodivným, opakuje

m

skoro do slova,

co jsem s á po stránce paleografické jako neobyejné a nápadné uvedl, ale pomíjí d o c e I a, co jsem k tomu položil se tak dje bona fide? na Docela neobvyklý inkoust rukopisu mluví práv nejrozhodnji a nejnezvratnji pro vysoké jeho stáí. Pípad je arci ídký a tžký, bude asi dost paleograf, kterým za všechen život se nenaskytla možnost, nabyti v tom smru njakých zkušeností. Anonymus však, nemaje o vci patrn nejmenšího pontí, aniž chtje o ní nabyti njakého pouení, podvydává pípad krátce za vnjší známku dopouštím se snad kivdy, pedvrženosti. kládaje otázku (vcnou) muži, který o pedpoškoly nekladu pí dovede než vtipkovat, domnívaje se, že

vysvtlenou. i

—

.

.

Le

staroeské

tím

je

v

c

už

—

saské

vyízena...

Oba lánky Palackého,

proti

Anonymovi a vcných

Biidingrovi (Sybels Zeitschrift) jsou plny

dvod. mlouvá

Obzvlášt tu siln a

Palacký

historik

pro-

pesvdiv.

Jediné na ukázku:

— Ve

zpvu Rkp.

Kr. Dv. oslavuje se hrdinBeneše Hemanova, jenž za nepítomnosti knížete nepátelské Sasíky ze zem vyhnal. První tlumoníci Rukopisu Hanku a kladli dj v dobu Svobodu r. Í829 nevyjímaje Oty Brandenburka (1280), akoliv se nemohli klamati, že všecky uvedené známky špatn k dob piléhají: Kníže Vácslav, tehdy sotva desítiletý, nemohl pec zemi pomoci, jak se tu básník dovolává. Také nebylo pro litovati, že je Ota daleko <,,k Ot daleko zajel"), jako spíše, že byl tuze blízko. Patronymická jména (Hemanóv) byla ství jakéhosi

—

—

30

pak

1281 u

r.

eské

šlechty už

vytlaena

d-

din rodovými. A pedevším: souasník Daleneví nieho

o njakém Beneši Hemanovu, snaží oslaviti všecky zasloužilé pedborníky eské svojí doby. Až teprve, když jsem sbírati materiál k eskému dipiomatáí a co na základ dokument nejsem objevil a zjistil Beneše Hemanova jako vynikajícího svou dobo.u

mil

akoliv

se

zaal

díve

známých

bytost

(1197— 1222) eského pedáka, teprv od toho a s u s e v že Beneš byl synem Hemana í,

Mnichova Hradišt (1175 praotec proslulého pozdji, léta pak 1469 vymelého rodu dynast z Míchalovic Tato data ep e d r. 1 8 2 9 n i k d o v ale neznámý falsarius prý je chách r. 1817 svým boží vševdoucností podobným daz Polska, zakladatele

97),

.

.

.

nemohl

vdt:

rem divínaním pece jen vdl...

tete a tete, probíráte stranu za stranou, lánek za lánkem, studii za studií dávno odbytého sporu. Nevycházíte z úžasu. Jak je možno dnes, se strany vdecky vážné" tvrdit, že tehdy njaká pochybnost a námJtka zstaly nevyvra,,

ceny? A

naopak, že na stran tehdejších útonjaká ,, vdecká opravdovost a vážnost"? A na stran obrany jen irý blud a fantasie? A pece je vše pirozeno! Dnešní odprci starých památek jsou celou literaturou pochybovaských dvod, která se zatím nakupila, tak otázka, o kterou bží, je jim s jejich hlediska tak j a s n a a samozejmá, že právem svého pe-

ník

byla

pesvdeni,

31

plným

svdení a s klidem svého svdomí považují Památky za podvrženy. A jsou-li Památky ' podvrženy, pak zajisté každý, kdo je pokládá za pravé, platí v j e j c h o í c h právem za muže zkaleného zraku, jeho práce za

pece

i

pochybenou, nehodnou, aby as. Je pirozeno, že odprci u

se

nad

ztrácel

ní

vdomí

své pevahy vdecké nejen práce a odpovdi protjší ani n ei, tím pak 1 o nich uvažovali. Pokládali je pedem za liché, nutn slabé a odbyté, za nco, blíže se obírati bylo by pošetilo. A co pohledu nazad do období spor starších se dotyce, stailo jim, vyslovit jen jména osob a sdlit, ve kterém táboru stály, aby už pokládali plnou mrou za zjevno, kdo z nich byli zástupci pravé a kdo jsou naivní vlastenekové. Je to vše v pírod lidské hluboko založeno. Tak veejný žalobce v soudní síni spoust zatžujícího materiálu obžaloby, u vdomí vyššího úkolu, jejž zastává, jest o obžalovaného úpln pesvden. Kdyby nebyl pesvden, ani by svj tžký úkol nemohl zastá-

mén

1

ím

Vdy

—

vi

i

vin

ádn

Ovšem podléhá stejnému zákonu pírody enický jeho soupe obhájce. nad zloincem úpln prokázaným nachází okolnosti, které vat.

I

i

vlastn

svdí

obhájce, který

pro jeho nevinu.

by

o

Byl by špatný

nevin svého svence

nebyl,

obhajoba mají nutn Žaloba pak svéstranyv obecenstvu. Nebýti vše pedem opateno, nebýti pevného ústrojí, které stanovuje azabezpeujepostup, aby otázka právní byla vyízena, není pochyby, jak by skonila pe. strany, o svém právu pesvdeny, zuiv by se vrhly n a s e b e. Bda tomu, kdo tu chvíli, žalobce i obhájce, by

pesvden.

rozumn

i

Ob a

32 se ukázal býti slabším! Silnjší strana by rozhodn podržela vrch. Zda by to však bylo vítzství

—

práva

i

pravdy?

Práv

mly vci sporu

o staré Památky. které by zaruovalo rozumný postup. Byla jen spolenost rozdlená v tábory. Byli žalobci, byli obhájci. Nakonec se strhla pekelná vava. A jedna strana nakonec zvítzila. Ale zstala nerozešena. Oba tábory stály proti sob. Každý pesvden o svém. Odprci^vidli ped sebou se hromadit spoustu pítžného materiálu. Nemohli nepochyjí í bovat o pravosti památek. Jasn si pedstavovali, jak(vše pišlo. Staré památky jsou jim dílem vlastenecké romantiky své doby. Doba byla^t taková. Naivní národovci-probuzenci tžce nesli, že literatura

Nebylo

tak se

ústrojí,

—

pe

>

i

eská nevykazuje starých památek, jako literatury jinonárodní. Toužili, aby poklady toho druhu byly nalezeny. A ponvadž se tužby neplnily, odhodlali se sami k inu. Dohodli se a vytoužené staré památky zhotovili sami. Tak a nejinak to pišlo! A ve svj výklad vcí tábor pochybova tak se zabral, že nikdo ani si nepoložil otázku, zdali padlky toho druhu své doby vbec byly

—

možný? Stav

vzdlanosti

a

literatury

eské

kol

Spoleenské pomry v Praze na venkov! Vše tak ubohé a nízké! Sotva se nachází hrstka psáti. lidiek, kteí by znali vbec po Sám Dobrovský, první a nejvtší znalec slovanr.

1817!

i

esku

štiny své doby, ani soukrom po esku si nedopisuje. Mluví sice esky, má v malíku skladbu jazyka, ducha jeho forem, bohatství slov i tvar,

33

souasnou, ale sám zná celou literaturu starou neumí. Netroufá si, nenauil se.*) Nebylo škol, nebylo praxe. A bez praxe a cviku, bez tvrích popud kypícího života, jaké pak spisovné?- Byli sice už eští literáti vméní i

—

psát

—

ochotníci,

horlivci.

uených

Le

krom pilných peklad

pak to byly plody jazykoiimné Školácké slátaniny. Ani prostých písniek nebylo, aby šly pirozen od srdce k srdci. Budoucí skutení básníci a pvci národní teprve sedli ve školské škamn. a

prací, jaké

!

A

tu znenadání objeveny Rukopisy! Jen málo básniek, pravda. Ale každá svého

Každá jiné látky, jiného jiné doby, jiného druhu jiných forem básnických, ale každá svoje, ryzí, silná, svží. Jak to možno? Kde a odkud se vzalo znenadání druhu

vzorek!

ovzduší,

i

tak dokonalé

umní slovného

výrazu.

Padlky! padlek vymáhá svého zpsobu miVšak o v s t v í. Pedpokládá svoji pípravu, i

s t r

praxi, techniku. Kdo, kde a jak za onch primitivných as, kdy lidikám nedostávalo se praxe ani prostého všedního slova, kde a jak

ml

získati jen a forem jazyka

potebnou

— rzných

techniku

obratv

historických dob? Bližší znalec jDomr (Vácslav Nebeský v lánku o rukopisech Musea 1859) uvažuje: Znalost starých forem a vbec starého jazyka byla tenkrát tajemství, v nž jen nkolik

. .

—

málo vyvolenc zasvceno bylo. Jen málo bada*)

„Je mi snadnji po nmeku!'* vyznává v omluvném

nmu

dopise Rybaiovi, slovenskému národovci, který se k byí obrátil nadšeným, ale prostomyslnou eštinou psaným listem.

Kuífner:

Vda i

báchora?

II.

3

34

tel odvážilo

se

pes

vk

tak zvaný zlatý litevrchol slávy a rozkvtu a n s m, pocházející z oblatinských a eckých, pak

vbec za považována. Hum ratury,

jež

.

.

novené obliby spis

i

reformaní smr, literatury

živly vbec

dva stol. a

eské

všechen obsah a spsob spis proslaveného vku, n emysle pipraviti pro pojem a cenu básnictví, jaké Rukopisy podávají... Ano, sám jazyk rukopis musel tm, kdož pivykli tak zvané klassické mluv eské, podivn zníti a výrok podivína, jemuž jazyk Rukopis zdál se býti ,,jako krobotský''. je pi vší výstednosti své pro dobu význaný. Byly bez odporu Rukopisy 16.

mohly

.

obsahem a c

i

z

í

h

i

o,

jazykem nco dokonce nového eho se v celé eské literatue tehdáž

památka

ani

nenaskýtala

A svdek

ješt Palacký, vykládá:

—

svdky r.

.

My

bližší!

starší vrstevníci,

a úastníky

.

.

Pímý pamtník

kteí jsme ješt

pokus podnikaných

1817, aby básnická a povznesena

doby, byli

ped

mluva eská byla vytvoo tom mžeme vypra-

— my

ena

náhle nám byl jakou aromocí ty nezvyklé a pec tak duchem blízké zvuky dotýkaly se našich srdcí, jak od té doby d o s a vadný proud eského slova nahrazen a vytlaen byl vyšším jakýms a pece jen pivovat,

kterak objevem

Rukopis

oteven netušený svt,

umlý

rozenjším vzletem i

pedstavy.

A

nejen

obraznosti,

slova

neoekávaná hojnost nových

silných tvar a obrat slovných nás pekvapovala, i bohatší, bujnjší a ušlechtilejší grammatická stavba jazyka nás okouzlovala. (Die altbohmi-

le

.

schen Handschriften.)

.

35

A

týž na jiném míst:

— Všechen organism jazyka,

jaký se nachází v Rukopisech, není možno vyložit z eských památek, jež d o r. 1817 byly známy. Mohl být opaten leda božským vnuknutím, ješt

mén

pochopným, nežli byla vdomost historických dat až potud nikomu nepovdomých. A to je mezi organismy Rup. Kr. Dv. a Libušina soudu propast celých století, jako mezi eštinou ze století XIV. a XIX.! Jak úžasných vdomostí a jaké geniálnosti umlecké bylo by teba, to všechno vynalézti!

jazyk

.

Vdecká

i

umlecká

.

geniálnost!

Geniální duch tvoí nové tvary a obraty, tvoí grammaticky stylisticky, pekvapuje bohatou, ušlechtilou stavbou a vbec pivádí „nový pirozenjší vzle* do souasné tvorby. To vše je známo a jisto. Kterak ale s jazykem starým? Nižádná zkušenost literární nenasvduje, že by bylo dáno básnickému geniu, vynalézat a tvoit ,,nové, silné, bujnjší a ušlechtilejší obraty" také nazad, jazykem starým, dávno zapoi

menutým. A ke všemu tvary a obraty, které z pramen dosud neznámých budou jako

pozdji

pravé a kdysi

vskutku

užívané

zjištny

a

potvrzeny!

Ty

a

podobné pochybnosti nikterak nezne-

pokojovaly

odprc. Pochybovali sice o pravosti jiných pochybností sob ne-

Památek, však

pipouštli. Byli prost a úpln proniknuti svým

pesvdením. A ne- básnická li

a jazyková, tím

mén

roz-

36

pak ka

zpsobovala jim holá

technická

strán-

padlk.

Napodobit starý rukopis? Teba vzíti blánky pergamenu, upravit je tak, aby vypadaly jako staleté. Rovnž inkoust, barvu, písmo a jiné vnjší pizpsobit, aby aspo na první pohled klamaly. Není-lí k tomu teba jistého Žádné áry! Jsou známy celé továrny, jež

známky

umní?

—

milovníkm

a

kupcm

padlané

dodávají

staro-

padlá: obrazy, bronzy, výtvarné pedmty, knihy rukopisy, co chcete. I všecka umlecká práce. A k nerozeznání žitnosti.

Všecko

se

i

vrn. d

1

.

Pravda, s vývojem doby itechnikapak se dostavila. Celá industrie toho druhu

Dnes možno se v tom všem cviit, nabývat zrunosti, zkušenosti a techniky, protože se vyvinula.

se to všecko

znamenit

platí

a

dovední

uživit lovka. Kde

však mli si dotynou virtuositu falsifikaní opatit domnlí padlatelé za primitivných eských ped r. 1817? Nebylo tenkrát ani nejchatrnjší starožitnické zkušenosti. Myšlenka Musea národního teprve se rodila! Pvodci myšlenky teprve rozesílali své provolání po eském kraji, teprve

pomr

vyzývali vlastence a nahodilé

majitele starých

památek, aby je píštímu vlasteneckému ústavu ovšem zdarma! vnovali. Kdo v pomrech tak nehotových, bez vyhlídky na jakoukoli odmnu byl by mohl pipadnouti na myšlenku, aby vnoval dlouhý as a práci nezbytnému v ýcviku? Zkuste, co to znaí, napodobit cizí písmo! A napodobit rukopis uritého ku! Hanka, pravda, byl zízenec Musea. Celý

—

—

v-

37

tém

život prohrabal ve starých papírech. V letech tyicátých a padesátých možná už všelijaké zkušenosti a zrunosti v tch vcech. Však ped r. 1817? Mladý muž 26Ietý, jenž práv teprve ze škol vyšel a po njaké existenci se ohlíží? Jakým divem pírody tu najednou státi jako dokonalý vyškolený mistr tak vzácného

ml

ml

umní?

Odprcm

památek nepipadaly na mysl bez nich byli úpln pesvdeni. v nepravost Památek. prost a pevn skeptiku naskytují se otázky, kde Tak musí být aby ve druhých otázkách mohl pochybovat. ty rozpaky.

I

—

Vili

i

siln vícím,

—

Tak oba tábory stanuly proti sob. Oba planoucí touhou, zjtdnat právo a platnost svému hledisku.

Jenom

tetího

initele

nebylo,

nezbyt-

ného v ústrojném život spolenosti. Nebylo vyšší nestranné instance, povolané a schopné, aby z daných hledisk vyvodila žádoucí konené

—

svtlo.

Bylo jen obecenstvo, bytost hromadná, vzntneschopná rozvahy, vždy hotová, podle svých zájm se rozestupovat v tábory, vrhat se v boj a pinášet zmatek a zkázu. Nebylo ústrojí spoleného, jež by bylo schopno, jménem a v zájmu celku, rozešit spor a rozpoutané živly uvést opt v žádoucí lad a pokoj. Stály jen dva bojovné tábory proti sob se svými prapory a hesly. Zde est národa, tam est Vdy. Kdo livá,

památky

hájil,

byl

jednm

vlastenec,

vrný

ná-

38

rodovec, druhým nevzdlaný obmezenec a prostomyslník. Kdo pochyboval, platil u svých pedem za neomylného vdce a zápasníka pravdy, druhým za hanebného zrádce a nepítele vci národní. Nebylo smíru mezi obma hledisky. A bez spolupráce hledisk, bez klidného srovnání všech pro a proti, je-lí možno objevit njakou

—

pravdu? Fanatism stran nedopouští

se smíit. Teba bojovat a dobojovat svj zápas ist spoleenský. Je známo, jak zápas dopadl. Doba pála prvnímu heslu. ,,est Vdy" pro chvíli mla na své stran mládež. A kde je mládež, tam spole-

—

chtl cítit vdcem, stavl se Pochybovat bylo vnjší pravého vdectví. A jinak než podle vnjších znaek nedovede množstvo cenit a vážit hodnoty. Brzo se ukázalo, jak stojí vci tábor. Píliš velký byl poet tch, kdo chtli platit za vdce, kdo se ostýchali stát tu jako krí rameprostí „vlastenci", nad nimiž vda ny. Najednou došli jména znamenitých neznámí prve Feifalíkové, Budingerové a jiní. Byli muži pochybností. A skvlá jinak jména Šafaík, Palackých, Tomk a j. znenadání ponost vítzí.

v

Kdo

se

ady pochybova.

znakou

—

ala blednout.

Vždy

stáli

mezi

— Obhájci tedy podlehli,

—

vdc

obhájci!

akoliv mli

na

své stran pravdu?

V i

boji

tábor spoleenských otázka pravdy Kolem hesla kupí se

nepravdy, pouhé heslo. a zuí bojovné zájmy.

— — Jak možno

tvrdit, že v boji idea pravdy? Možno snadno a právem tvrdit. ku rozhodovala ta vznešená idea,

spoleenském

nerozhoduje

Kdyby

vskut-

nebylo

by

39

Idea pravdy je nestranná, nebojovná, spo-

boje.

lená všem.

Žádá

hledisko opravdové.

stejnou úctu pro každé V její oích pochybnost je

pravd

jako touhy po mají spolený cíl a jen vespolek mohou se dobrat svtla. A to v nezízeném zápase spoleenských zájm není možno. Odprci nutn podceují vdeckou zdatnost svých soupe, nedbají jejich doklad, pehlížejí vývody a pedem a šmahem je zavrhují. Obhájci zase neuznávají vlasteneckou hodnotu a dobrou vli svých protivník, neuznávají cenu jich práce. A pece skvlé dílo obrany nebylo by nikdy dosplo své hodnoty, kdyby nebylo bývalo práv námitek a pochybností. podníceno cestou To snad platí jen o minulém období sporu? V posledním znovu propuklém zápase vyodprci, jak známo, množství nového nesli materiálu na svtlo. Pes to v novém období sporu nebylo jinak než za období pedešlých. Ani jedna z nov vynesených námitek a pochybností nezstala nevysvtlena, nevyvracena. Kdo to praví?

stejn cenný výraz

dvra.

Ob

—

—

—

— —

Komu

libo,

mže

se

pesvdit.

Kdo má as

a vynaloží potebnou práci, aby prošel a srovnal vzniklou za tu dobu literaturu obou

sledoval protokol

stran,

aby

den ke

dni, rok za

sporu rokem, fakt za faktem a zjednal si tak potebný vždy pehled, dojde velmi vdného výsledku. Nabude jasná v otázce temné! jaksi

A to je blaživý pocit! lopotnjší!

—

Tím

spíše,

pesvdí

Snadno se ekne, se odhodlá k takové lopot?

ím

cesta byla

se!

Kdo však

4%

— V

A pece

zájmu pravdy

celek

sám

koná..

práce i

vykonána

v zájmu celku.

nemže,

a

m

u s

í.

A ponvadž tedy

vy-

Nkdo povolaný. Kdo požívá A kdo by lopotné dílo na se povinnost.

vzaJ

ji

konati

ji

.

Kdo

Vry

být

? celku.

d

íí-^

— — Kdo by to byl? — Kdož než zízené ústrojí, povo-^ laná — instance! — Tedy obhájci nakonec osvdili lepšími vdci odprci? — Byli vdci na obou stranách, cenné práce

jako

jiný,

se

nežli

tu i tam. Snad byl úkol ha stran obhájc snadnjší, protože pravda hájí se nakonec neje n s k ý na lépe sama. Za to úspch s p o e as docela odnesli odprci. Výkon a zásluha zstaly tu n e o c e n n y. Nebylo orgánu, který by vyššího dovedl jak náleží rozdlit stín a svtlo.

obhájc

1

—

nestranného

—

—

Nedostatek ústrojí! Všechen život Vesmíru není-li ústrojný? Žalostný nedostatek ústrojností, jakým od poátku probuzení byl ochromen život národa, zdaž nevysvtluje vlastn všecky prvotné naše svízele? Také spoleenská bytost nemže projevit svoji inteligenci leda ústrojím zvláštním. Spolenost neustrojená, pouhý živel, zmítaný bezvládn slepými pudy. Jako lovk v hypnose, neschopen užívat vlastních smysl, pijímá a hryže syrové zemce za sladký pomoran, tak nezízený dav, vhodným ústrojím, spolenost nedovede užit vlastní inteligence, nedovede rozeznat, co blud, co pravda, kde vlastní prospch, kde škoda.

neopatená

41

Proud života denn vynáší tak na jevo lostné doklady naší národní — zízenosti.

Tak zstal nezízený

dodnes v pochybách o

—

celek

ž a-

ne-

národa

nejvzácnjší památce

své staré vzdlanosti.

kulturn nedospl

zralým živel, který Není ustrojit ješt poteby afunkce svého celku. Mezi nimi pak i funkcí inteligence. Množství intelisvé národní nedá ješt samo žágentních len

vhodn

—

jedinc

doucí inteligentní

celek.

Protjšek váš, muž živé

dojat svsil

letory,

hlavu.

—

Památky jsou tedy pravé! A národ se od nich s nechutí odvrací, má je v podezení, nechce o nich slyšet! Není-li to hrozné? Což na tom hrozného? to není tragické? Nejvzácnjší kulturná památka národa a národ jí pohrdá! Jako bídný šmejd ji odhazuje. Není-li k zoufání takový zma-

— —

tek

i

smysl?

—

Docela všední zjev života! Od poátku potácí se tak lidstvo mezi zmatky, blud pokládá za pravdu, pravdu za blud. Což nemožno njak rozžehnout svtlo ve tmách, aby národ prohlédl? Možno leda posvítit samému sob. je vyložena. Jedinci inteligentu dána je možnost, aby nahlédl a pesvdil se. Pro se tedy nepesvdují jedinci? Pr^ neužívá asu a chvíle všecko to množství, Jež

svta

— —

.

—

Vc

—

tvoí tak zvanou

inteligenci?

42

—

Práv

dosti živého

hodlalo,

—

množstvím. Nemá proto, že je zájmu, ne tak silného, aby se od-

vynaložit

tolik

asu

a práce,

kolik

je

teba.

—

Ne

tak vážné?

dost silný zájem

v otázce pro národ

To hanebná pímo nedbá a lhostejnost,

hodná veejného pokárání!... Kdož by mohl kárat?... Každý, kdo postehl poklesek. Je

— — povinnost! —

to jeho

Ej, jaký zmatek! Má-liž právo kárat, kdo není jist, že sám není pokary hoden?... A vskutku! Zde vlastní osobní pípad! Dnes, pravda, sám vidíš jasn. Vnoval jsi potebný kdy teprve byl as a práci, pesvdil se. Teprve, když náhodou jsi ke všemu odhodlán? na jiné cest, bez vlastního zámru a zásluhy

sám

si

Le

ped oima ti vysvitlo. A ped tím? Ped tím zabrán a pohlcen jinými zájmy, sám jsi n ed b a 1, sám jevil lhostejnost jako všichni ostatní. Vzponnnáš, jak bylo ped dvaceti lety, když vzplanul nejprudeji požár sporu. Vcná strana zajímala, žes otázky tenkrát tak málo jen velmi povrchn sledoval prbh sporu. Leda pro vnjší jeho obraty ml jsi otevené smysly. Nekladl jsi slovo proti slovu, nesrovnával dvody, nevážil doklady. Nechal jsi bojovnou vavu kolem sebe hluet a dával se unášet její šumem. Svj názor na vc sis upravil jen zbžn, podle osobních choutek a náklonností. Vše ostatní jsi ponechával znalcm. Zrovna jak to iní dnešní inteligence. Není schopna vcnjšího zájmu osobního. A chceš ji za to kárat, že není schopnjší, než jsi býval sám?

t

—

—

Jakým právem?

43

Kultura, soubor tisíc otázek. Jednou, dvma dkladnji obírat. se jedinec dle chuti druhým! Dlba práce! Ostatní nutno penechat Vzdlanost spolené dílo. Teba se o práci dlit si tedy. a navzájem si dvovati Pro se tedy nenajde znalec, který by prácí vykonal za ostatní, pesvdil naped sebe a pak výsledek své práce pedložil ostatním?

mže

—

Dvujme

—

— dvry.

Marná námaha! Neml by nemá dvry, není slyšen. Svoji už má zadánu. Je rozdleno v

dvru

A kdo množství

tábory. Má svoje hlasy a znalce, kterým dvuje. Nový muž nutn se octne mezi dvma stranami. Jedna strana se ho zmocní pro sebe, druhá ihned se postaví proti nmu. A starý zmatek a vava zapone znovu.

—

Co poít?

Jediné, co zbývá. Starasit slepé ádní živl. Vdechnout um a rozum v samotné

tleso

hromadné

bytosti.

Opatit základ pevnému

—

ústrojí.

ádné

—

stance?

zízený postup, cesta instancí! nepromluvila povolaná inSbor pracovník, povolaných zástupc

i

ústrojí,

už vlastn

a uenc! Vydali zvláštní proPadesát podpis bylo. Otázka Rukopis prohlášena tu za vyízenu, ukonenu, za odbytu na vždy. Což to nestaí?... Jakž by mohl stait v otázce sporné projednostranný! A v otázce jev docela nevdecký! Možno-li vdecké projev docela Padesát projevovat je vda vyhe. podpis! více, tím snad ped lety bylo proznání politické? jevem vdeckým, když ke tyem stm profesonmeckých universit podepsalo známý Momm-

vdy, odborník volání.

—

vdu ím — r

— — hromadn? — i i

44

senv

manifest? Z padesáti podepsaných na projevu o Rukopisech nebylo ani pt, kteí by se byli podrobnji zabývali otázkou sporu. Pro by se nebyli zabývali? Jsou píliš zamstnáni pracemi vlastního oboru. Nemli asu ani nálady se zamstnávat. je prost nezajímala. Pro by tedy podepisovali? Pro se obyejn podepisuje. Byli vyzváni. Podepsali z ochoty, ze známosti, k vli disciplin stavovské nebo z jiných popud ist spoleenských. Má-li vda zstat vdou, teba ve spolenosti zízené ú s t r o j n opatit, na sejde. V otázkách nemá a nesmí rozhodovati zetel jiný, než vdecký. slovy: nestrannou instancí bylo by teba opatit. Možno-li v našich pomrech na to pomýšlet? Tžká odpov! Možno-li i nic, sestavit nestrannou komisi dvrník? Takových, aby v otázce sporné nebyli nijak poutáni osobním zájmem zde i tam? Byla by žádoucna taková komise. Mla by krásný úkol, vznešený, plný míru a jasu. Pravý vdecký úkol, kulturn významný. Zjednat k ov otázce^ pro kulturnou bytost národu nejzávažnjší! Úkol nad jiné lákavý

— —

— —

Vc

—

em

vdeckých

—

Dvma

—

nené svtlo

a záslužný.

—

Podaí-li se sestavit takovou komisi?

Otázka asu. Bohdá

asem

skutenost sama

odpovi.*)

)

Viz

Vlkovu Osvtu, ro,

1913, i.:

Zmatky

as lu

45

Ve druhém roce války proletla novinami zpráva z domácnosti Musea král. eského. Oznamovala malou zmnu ádu a poádku. Rukopisy Královédvorský a Zelenohorský nacházely se dosud ve skíni starožitností. Byly odtud peneseny. Napíšt teba prý je hledat v oddílu panovovkých. mátek na venek spor, Tak konen uzaven vdecky dávno vyízený, jenž po dlouhá

—

—

desítiletí

i

tolik

znepokojoval

mysle

! .

.

.

hlásala

zpráva.

Ponkud pedasn,

arci.

Dnešní stav vcí

nelze pokládati, než za velmi zatímný a pechodný. Na obzoru arci jinak se rýsují vci píští. Události svtové vedle jiných velkých pevrat vynesly na povrch i otázku svébytí eského národa. Jest nadje, že bude národu dopáno,

o

uskutenit, po celé století usiloval, aby pevným zízením opatena byla svrchovanost jeho vlastní vle a moci, jaká jedin zabezpeuje tlesu národnímu budoucnost.

Pak jednou nadejde chvíle, kdy pihlásí se poteba koneného svtlaapravdyv otázce dávnéhominul a. Pak z píkazu svrchované vle a moci uinny budou potebné kroky v otázce našich památek. Bude povolána potebná komise, jíž pipadne úkol, kterému dosud pohodlí stranického zájmu pirozen se vyhýi

i

balo: prozkoumat svdomit doklady, srovnat všecka vynesená pro a proti a pronést konený soud. Není pochyby, jak konený

ten soud dopadne. Bude radostn uvítán vší veejPak opt ze skín památek novovkých,

ností.

kde nedopatením se octly, budou slavnostn znovu peneseny na místo,

Rukopisy

kam vždy

46

náležely: mezi nejvzácnjší

památky našeho Ústa-

vu národních stain. Pak teprve bude opravdový konec neblahým zmatkm, zmítavším po dlouhá desítiletí myslemi národa, zmatkm zavinným živelnými záchvaty dvou slepých složek národního života: závislostí jedince na spolenosti a stádovou letorou mátožné živoišiny, zvané obecn veejností.

—

D D D

II.

PTAÍ ZPVY (VOGELSANGY) a jiné stopy slovanského

dávnovku

v

nmeckém

místopise.*)

Za šumavské procházky ped branami stamsteka Kašperských Hor ješt jednou jste zarazili krok. Je tu pkný rozhled po okolí. Teba si ponkud uvdomit polohu, rozeznat rého

pedmty

na obzoru, srovnat a zjistit podle mapy, co kde mocnji padlo do oka. Starší muž, pracující v poli u cesty, pichází jako na zavolanou. Ochotn sdluje, co ví, jmenuje, ukazuje, opravuje. A což tamhlety stechy nahoe u lesa? vztahujete rám zamýšleným smrem. To je Ptaí zpv (Vogelsang)! povídá. Ptaí zpv! opáíte jaksi vrtošiv. se ptactvo nebeské slétá práv v onom míst, aby si zazpívalo? Usmál se. Postril štítek u epice špikou

— — —

i

dýmky.

—

Nevím. íkají tam tak ode dávna. Pozdji v mst vyprávli vám lidovou povídaku. Prý tam na vrchu za starých sedl s rodinou njaký ptáník. Ml dcerušku, sliné dít.

I

as

*) Viz:

Osvta

r.

1913.

4S

A dve,

mlo zase milence. A mezi nco odehrálo. Dojemná historihadlo s hejnem uvznných zp-

rozumí

mladými lidmi

se,

se

ka. A otcovo válc mlo pi tom iiž

tak

jakou.

zvláštní dležitou

roli.

Nevíte

Dohromady pohádka pro dti. Lid už

svým zpsobem rád

si

vykládá slova, mu nápadná,

dorážejí k jeho sluchu a jsou

jež ale

kterým nerozumí. Po vŽech zemích, u všech národ najdou se takové povsti spádané kolem starých místních názv neznámého pvodu a významu. Povídka o ptáníkov dcerušce v našem pípad nebyla by zlá. Mohla by dostait, kdyby šlo o nápadné jméno osamocené, samobytné a výjimené. Kdyby samota Vogelsang se nacházela jen na Šumav u Kašperských Hor a nikde už jinde, mohli byste s lehkým srdcem piložit víru k povsti. Pijali byste výklad a snažili se leda ješt blíže doložit okolnosti. Zatím stojí vci jinak. Vogelsang nejen není jméno osamlé v nmeckém místopise, nýbrž vyskytuje se v kraji dosti zhusta a dokonce s jistou pravidelností, v uritých polohách a okolnostech. Vždy poblíže vtších, dležitjších míst, mst, hrad, zámk. Vždy v polohách vyvýšených, jaksi nápadn se

A

odlišujících.

nmeckém

název ku podivu

kraji.

Na všem

je rozšíen po prostranstvu širého

nmeckého svta, od

severu na jih, od východu na západ jej najdeš. Potkáš Vogelsangy v severním Prusku i v jižném Bádensku, na západ v Porýnsku na východ v Pomoanech, ve znmených echách v nmeckém Švýcarsku, v Tyrolech i v Hanoversku. Ba i v koninách daleko na holandském behu znenadání objeví se i

i

—

Vogelsang.

49

Kuffner:

Vda i

báchora.

II.

50

Nártek mapky na pedešlé naznauje et,

ale

pibližn,

jen jaksi

stránce položený ne snad hojnost a po-

rozlohu názv. Nártek

zbžný. Podrobnjším šetením bylo by snadno, názvy sem spadající zmnohonásobit. Našim úelm však pouhý obrys úpln staí. Jediný pohled v naznaenou rozlohu ovšem nadobro vyluuje romantický výklad povídky lidové. Kolikráte bylo by teba otepávat historku o lásce ptáníkovy dcerušky a dojemném sboru docela

vrných

zpvák!

Za to jiná okolnost vysvítá. Název Vogelsang vyskytuje se h r o m a d n a to v polohách uritých, shodných vlastností. Má tedy nepochybn jistý hromadný, s p o e n ý význam vcný. Který asi? 1

O záhadách nmeckého

místopisu

dlužno

ovšem hledat pouení pedevším u povolané odborné nauky. Dychtiví obracíte se k tomu vážnému místu. Zakladatel nauky o nmeckém místopise,

I.

Foerstemann, muž

velmi

zvu-

ného jména, vnoval otázkám sem spadajícím všechen svj život. Ve svém rozsáhlém díle Deutsche Orstnamen podává vskutku jakýsi výklad o pvodu názvu Vogelsang. Rozvrhnuv spoustu nasbíraného materiálu na potebné tídy, druhy, odrdy a odstíny dle slovného smyslu zkoumaných názvisk, snaží se nmecký vdec uvésti nesmírnou látku v jakýs idejn souvislý celek. Tak dospívá ke skupinám jmen, která dle slovného významu nedají se vpravit v njakou idejnou shodu s pírodou i

51

a vnjší povahou svého okoh'. Uenec, nevda si s nimi rady, krátce je prohlašuje za ,, chorobné

prý poblouzení jazykového ducha".

—

Jest to komická truchlohra, co se tu navyjevuje! praví. Možno (prý) se tu znovu pesvdit, jak nepatrný jen dh'

šim

zrakm

krek

ve

svt

vci vznešené od smšných...

Na doklad uvádí pak množství pitvorných názv, jakých sbírka jeho pinesla na odiv pekvapující množství.

tte

jen

jména míst Holen-

Hohenbióck, Geilsbalken, Bratwurst a pod. Nejsou ješt

blóck,

Probstbalken, nikterak nej-

pitvornjší. Uvodiv pak i složeniny vybíhající na slova ruh a lust jako Heinrichsruh, Ravenlust atd., jichž poet uznává za „legion**, jež podle ducha své skladby prý vyjadují ,,n^co idylického", poznamenává: Idylický obraz klidu a rozkoše (von Ruhe und Lust) doplnn se nachází i ,, ptaím zpvem". A vskutku jeVogelsang místní jméno, velmi zhusta se vyskytující. .

—

—

—

To vše. Jiného nic nedovede odborné

vdy povdt

Výklad

Pesvdili

nemže jste se

arci ani zdaleka uspokojit. už na jiných místech, jak málo

výstižná je methoda ní

vdou

pedák nmecké

k zajímavému pípadu.

pokládán

nmeckého vdce,

je za autoritu

jenž úednejpovolanjší.*)

dvod

Slabina jinak dmyslného muže spoívá v tom, že jen velmi nedostaten pihlíží k okolnosti, jak velice podléhaly vnjší tvary názvisk, pecházejíce z úst do úst nesetných pokolení, za a tisíciletí. Foerstemann pi-

zmnám

vkv

*)

da

i

Viz lánek

„Lehkovrná vda" v pedešlé

báchora",

knize

„V

-

Praha, F. Topi. 1912. (í^ada první.)

52

jímá prost

dnešní

formu starých jmen a vynejlépe umí, po smyslu a rozumu. Ví, že jména míst znla tak už za onch neznámých dob, kdy místu pipadla. Ví, že jména míst vznikala v dávnovku, jako dnes „dáváme" jména svým letohrádkm za stem, besídkám ve své zahrádce, lavikám ve kládá

si

ji,

dnešním

jak

m-

vila „Rozkoš", besídka „Mj.kli^ lavika „Vítej nám" atd. Jsou ovšem okolnosti, jež nutí pedpokládat, že býval asi docela jiný postup, jak názvy pedse utváely. Byl pedevším postup zcela pirozený. Jména vrch a dol, ek a potok, míst a poloh v kraji nebyla pedevším nikým ,, dávána", nýbrž vznikala ze samé

veejném sad:

mt

vdom

poteby života, objevovala se a ujímala, prodlávala své a ustalovala se znenáhla podle vlivu okolností, jaké za proudu se uplat-

zmny

vk

bu

zachovala pibližn svou podobu, nebo se pevracela v tvary naprosto odchylné, jak práv se udalo rzným vlivm, zanechati tu svoji stopu anebo beze stopy se

ovaly.

Jména

pevaliti.*)

Všecky známky nasvdují: jméno Vogelsang tvar, jenž by se byl zachoval v p v o d n í

není

své podob. Je kdysi jinak.

pozmnn psobením as. Znl

Kterak asi? Snad se naskytnou stopy,

jež dovolí

neho

zajímavého se dopátrati. Tolik je ovšem jisto: vykládat název Vogelsang jako ,, ptaí zpv" z „idylických nálad" nkdejších držitel míst je irá fantasie. O žádnou „komickou truchlohru" *)

Viz lánek „Nápadnosti," tamže.

nmecký uenec odborník krasovyjaduje. Jeho výklad slova ,,z idy-

tu nebží, jak

enicky

se

nala' pvodních obyvatel poboka šumavské historky o ptáníkov

lických

Dv

romantické povídaky. matou.

je

vrná

dcerušce. Nevysvtlují nic, leda

Nezbývá než ohlédnouti makavjší stop.

se

po

jiné, co

možno

Drobný snímek z knihy Djin. prvé polovin tináctého vku polský král Konrád vyžádal si pomoci bojovného ádu nmeckých kižák proti sousedm Prusm. Nmetí

V

rytíi pišli a zaídili se na zpsob ježka z bajky, jenž se dal pozvati krtkem do domácnosti. Roku 1226 velmistr ádu, Konrád de Salza, vyslal dva

rytíe jednatele. Mli z rukou Konrádových pijmouti slíbený údl kraje chelmiského. Jeden z nich byl Konrád von Landsberg. Polská kronika vypravuje, kterak Landsberg se ubytoval na Visle. Na levém behu eky, na vysokém pahorku proti dnešnímu mstu Toruni založil tvrz, odkud ihned zahájil výboj proti Prusm. Tvrzi dal jméno

—

Vogelsang. Ejhle, jakás nitka! Pevná historická zpráva mluví o vzniku jména, zaznamenává význam místa. Nepraví se, pro a za, kterak že úel a jméno vlastn spolu souvisí. Nevysvtluje nic. Ale jisto je, zízena t v r z a nazvána Vogelsang. Jako by vše samo se rozumlo. Ani už není další zmínky, jaké že byly osudy tvrze v historii stoletého zápasu slovanského živlu domácího proti cizím vetelcm. Nepatrná na pohled i

—

51

Zprávika má však svoji cenu. Dává uritý smr našemu úsilí, zjednat svtlo. Vogelsang a opevnné místo? Jsou vskutku známky, jež nasvdují, že bývala doba, kdy se jménem Vogelsang v zemích nmeckých jaksi tsn splýval ten málo piléhavý ke slovu pojem. Nejen hrady a zámky dosud zachované, ale vbec místa v polohách povýšených, na behu ek, a moí, na výbžcích údol a soutsek horských, místa vynlá, k úeobrany jaksi už pírodou pedurená, nesou ten nápadný název. A ke všemu místa do dnes pevn opatená neb aspo zetelné nebo vbec jinak doložené stopy nkdejších opevnní nesoucí! Pojem Vogelsang = tvrz, zdá se, byl nmeckému stedovku tak bžný, že váleník nmecký, vstoupiv na cizí pdu s úmyslem dobyvaným a opevniv se tu, na jiný název ani nepomyslil. A podivná srostlina jména a pojmu byla podáním tak že se stala jménem osobním a zachována v pamti až po dobu novjší. Tou cestou ješt na sklonku minulého století dostala své jméno stanice obchodní firmy nmecké na jihozápadním pobeží africkém (Fort Vogelsang, Luderitzland). Srostlina jména a pojmu byla by tedy jakž takž zjištna. Ovšem ješt nikterak vysvtlena. Co

lm

bu

zakoenna,

i

má spoleného

,,

ptaí zpv"

s

úely

—

opevo-

vacími? Jak spojit ,,idylinos* názvu s vojenskotechnickým jeho významem? Ptactvo nebeské, pravda, neohlíží se tuze po úelu a významu závod lidských. Také uvnit ponurých hradeb a píkop pevnostních ozývá se jarního asu veselý švehol ptactva. Rozléhá se však všude j n d e a teba ješt mocnji! Odkud tedy ta podivná spežka: ptaí zpv a opevnné místo? i

—

i

55

Chvíle rozpak. Zkušenost vdomost všecka zde vypovídají službu. V takové chvíli, kdy oko marn tká vkol od pedmtu ku pedmtu, aby se dopátralo njaké odpovdi, asto výborn se osvdila rada praktického rozumu: rozšíit obzor! Kdo ví? Na širším rozhledu snad nové stránky se objeví, netušené dosud, nová hlediska se i

získají a z

tch možná nakonec

i

samo vysvtlení

vyplyne. A vskutku! Není Vogelsang název svého rodu v nmeckém místopise nikterak ojedinlý. Naopak vykazuje adu tvar zjevn píbuzných. Vedle Vogelsang najdou se Vogel-zangy, Vogelstandy, -sandy, -wandy, Vogel-herdy, -feldy, i

-weidy,

-burgy,

-bergy,

-eidy,

-eie,

-eisy

atd.

Nespoet odrd a odstínv... A vesms názvy nápadných poloh, míst dležitých, významných,

hradv a zámk dosud zachovaných, aneb aspo míst doložen kdys opevnných. snad

Vzácný poznatek! Neteba se tedy vázati zpvu". Je patrn ,, ptaího docela mimochodný, nahodilý. Jestliže Vogelsang (zpv) a Vogelzange (klešt), Vogelwand

slovem a pojmem

(stna), Vogelsand (písek), Vogelei (vejce), Vogeleis (led) a j. shodn oznaují vždy jen téhož významu místo branného úelu pak je už zejmo, že s o v n ý smysl toho kterého názviska nepadá nikterak na váhu. A jediné, co sluší zde na váhu položiti, že je slova zvuk. A domnnka se potvrzuje, jakmile obzor ješt o malý posun byl rozšíen. Nejsou jen názvy místopisu!

pedmt

—

—

1

zejm

nmeckého

V sousedství, nmeckého

na západní jižné hranici širé oblasti jazyka, v území románském, nai

56

skytají

se

názvy

obdobných poloh,

couzské neb italské na oko, le docela

blízké,

ne-li

totožné.

sice

fran-

zvukem pece Proti nmeckým

Vogelsangm

a Vogeleism najdou se francouzské Volaisan, Vaíix les St. Claud, Vaux Glais, Vaucluse, nebo italské Voglie, Oglie, Voglese atd. A vždy zase místa vyvýšená, staré hrady, zámky na skalách a body pevné, neb aspo místa nkdejšího vzdoru, stopy nkdejších ohrad! Nco už je jisto. Na vnjším vzhledu slo-

njakém pesmyku zvuek a hlásek, na nebo tvrdší výslovnosti a dnešním významu podob dotyného názvu nic nesejde. Vogelsang nebo Vaux les St. Claude (volezenglod), osada na vysokém behu Bienny (v Bourgosku)^ nmecké slovo nebo francouzské, ptaí zpv nebo jméno njakého svtce, vše je mimotné, vedlejší, nahodilé. Jediné, co na váhu padá, je, co mají ty vzdálené od sebe pedmty v kraji spoleného a shodného. A spoleno a shodno je tu dvojí: poloha a bližší vlastnosti místa a pak názvy nápadn sob blízké zvukem. Sama se vnucuje myšlenka: ty názvy rzných krajii, jazykiV, rzných tvar význam slovných, sob navzájem na oko tak vzdálené a cizí, le vcným podkladem sob tak blízké, jist mají njaký neznámý spolený. Njaké slovo, jež kdysi v dávnovku svj význam tsn piléhající k povaze, vlastnostem a okolnostem místa, k úkolu, jemuž místo v kraji bylo ureno! Spolené základní slovo, od jehož zvuku a tvaru bhem a pispním vliv nejrozmanitjších pozdjší tvary názv se uchylovaly, až utkvly na dnešních svých podobách, na oko tolik odlišných od sebe. Neznámé va, na

mkí

—

i

—

i

pvod mlo vkv

57 Z nhož všecky ty Vogelsangy a Vogeízanky, Valaisany a Vauclusy, Voglie a Voglesy

slovo,

svj pvod

vzaly.

Které to asi bylo slovo? Záhady jedna za druhou se staví do cesty.

Na štstí cesta za svtlem není zatarasena. zase podle rady, která už se tak osvdila: znovu rozšíit obzor! Nemá nmecký místopis své sousedství jen na západ a jihu, jenom na hranici francouzské severo- a jihovýchod! a italské! Je Kterak asi z d e se staví okolnosti k naší záhad? A hle! Místní jména nmecká s urovacím pívlastkem ,, ptaí" i tu mají své zetelné obmny a protjšky. „Vogel'* na slovanské

A

slovanský

Nmeckým

stran v píslušných polohách odpovídají jména Voglej, Oglej, Vogled, Gled, Glej, Glez, Glad, Glaz a pod. V eském kraji dokonce i Pohled se najde. Vogel z Pohled? Divná sestava, na oko docela nesrovnalá! Co si s ní poít? Nevíte. Teba zatím, zachovat ji aspo v pamti. je vám ovšem nápadno. Od té chvíle, co jste se octli v obvodu slovanského místopisu, povaha se zmnila. Všecka barvitost, smlá fantastinos,

—

Nco

názv

vzlet, tolik nápadné na jménech nmeckých a románských, jsou ty tam. Zde na slovanské stran zvláštní stízlivost, takka

romantický

názv je vám nápadná. Jména jsou nesrozumna docela, aspo na první stet, anebo zní tak zhola málem odtažit. Což mluví k obraznosti takové Glej, Glez, Voglej proti barvitému plnému Vogel-ei Ptaí bezbarvost

bu

—

vcn,

—

58

vejce,

nebo Vogeleis

—

—

Ptaí

led!

Anebo prosté

—

pták nebo francouzské Aigle orel? Voge! 1 nejzetelnjší eský tvar: Pohled, holé abstraktum! Fysikálný nebo fysiologický zjev, úkon zraku: pohledt, uvidt, uzít! Ovsem, v záptí hned druhá okolnost nápadná. Ten stízlivý, odtažitý výraz ku podivu piléhá k okolnostem místa. Tam s temene vrchu, se skály, s vysokého behu neb jinak vztýené polohy je vskutku znamenitý rozhled po kraji!

A

míst

i

názv

téže

povahy vskutku

po slovanském obvodu

— Vid, Vidin,

jen se

hemží

Div, Divín, Patro, Patín,

Podiv, Zor, Zen, Ožer, Ozren, snad Patrov, Gled, Glaz, Hled, Pohled a j. pedkové naši byli takoví náruživí pstitelé

i

pkných

—

vyhlídek?

Málem byste pitakali domnnce, kdyby zase mnohé to místo nebylo tak tžce pístupno a kdyby mnohé nejevilo peetné, snad dosud zachované

bu

stopy nkdejšího zcela praktického významu, celé zachované stavby nebo zbytky staveb, mohutných hradeb, val a pod. A jiná okolnost, nemén pozoruhodná! Toho rodu název nevyskytuje se v kraji nikdy osamocen. Má-li jedna výšina název, který pipomíná innost pátravou, pozorovací, rozhlížecí, jsou hned jiné v sousedství, které naznaují innosti soubžné, bdcí, ostežné, dorozumívací, nebo poplašné. Tak vkol míst nazvaných Divy, Divíny, Podivy, Vidy, Vidiny, Zeny a pod. vystupují v sousedství vrchy Stráže, Strážišt, Stehy, Ostehy, Strahovy, Zpyty, Ptáky, Ptee, a jiné zase vrchy Ohniváe, Doutnáe, Žehy, Žihadla (ihadla), Žíže, Žfžové, (ížové), Žižkovy, Žáry a pod. Jména tvoí jakousi soustavu poíoh názv, jež k sob i

5o

ukazují, jsou úeln spolu speženy, doplují se navzájem v dmyslný prakticky úelný celek. Znenáhla vyvstává na mysli obraz dávného zpsobu života, o nmž zachovány jsou zprávy. Byly doby, že rovinu dol pokrýval les a moál. lovk vidl se nucena pizpsobovati se okolnostem. Pirozen táhl se k výšinám, kde pda byla pevnjší, mén vystavena zlob živl. Tenkráte svoje stediska spoleenská, svoje hrady a msta zakládal pán doby na místech lépe chránných, vyvýšených, napínaje všechen um, aby nepozbyl živého styku s okolním svtem, zachoval si o potebnou vdomost, nezbytnou pro vlastní poteby života k obran proti nebezpeím odevšad hrozícím. Je známo, jak tehdy místa dležitá v širé oblasti spojena byla mezi sebou sítí vhodných stanic pozorovacích a dohodovacích, strážných a rozhledných, oznamovacích a poplašných, jež za dne za noci v širém kraji udržovaly nezbytnou službu zvednou i

nm

i

i

uvdomovací

a bezpenostní.*)

Co v názvech obdobných a románské zdá se, že ádí nezbedná svévole, nevázaná pitvornost, nezkrotná fantastinost, zde na slovanské stran vše tak idejn sjednoceno, takm uzákoZajímavý

poloh oblasti

zjev!

nmecké

vno,

nno. Hled, Pohled, Rozhled! Možno-li stízlivji pojmenovati výšinu vztyenou nad své okolí? Co jsou proti tomu ty násilné shluky nebeského ptactva. Ptaí zpvy. Ptaí vejce a Ptaí ledy, ty vrchy Orlí (Aigle), Olejové (Oglie) a doly rzných svatých a svtic (Vaux les St. Claud) atd.? Mimodk vnucuje se myšlenka: *)

Památky pravku.

Tainže.

60

—

Byl by snad jeden druh názv pvodní, zachovalý a druhé jen odvozeniny, pouhé pizpsobeniny zvuku, vzniklé svévolí a A v záptí hned dsledek: Bylo by snad pro neživotnou fantastiku

as vk?

—

nmeckých názv

místních

hledati

smysl

—a

vysvtlení v názvech píbuzných na stran slovanské? Jinými slovy: Byly by dotyné názvy nmecké pouhé

—

pat vary pvodních názv slovanských?

Smlý nápad! Pro první chvíli až odpuzující. Konen, kdyby šlo jen o Vogelsangy v Prusku, v Pomoanech, na Balte a v Polabsku! Zde jsou všude známé kdysi slovanské oblasti. Le Vogelsangy na Rýn, na horním Dunaji, ve Švýcarechl Pane, to už zní jinak! Zde mocné pekážky staví se do cesty vší kombinaci. O nkdejším Slovanstvu v tch koninách nikdo neví, nikdo nemluví slyšeti. Zde a všechen uený svt nechce o nezbývá než zarazit prozatím všecko vysvtlo-

nm

vai

úsilí.

Prozatím! Nežli nový šastný paprsek svtla odnkud dopadne, aby zdánlivou pekážku odstranil. Skutek sám je píliš výmluvný. Nelze kolem nho prost pejít a neustanovit se na pevném úkolu, aby byl vysvtlen. Vogelsangy jsou rozšíeny po nejširší nmecké oblasti. I tam, kde nkdy Slované žili a jinde, kde o nkdejších Slovanech není n i c z n á m o. Nmecký Vogelsang polohou okolnostmi zcela odpovídá slovanských Gledm, Glazm, Pohledm, Voglejím. Je otázka, kterak srovnat všecky ty zetele, aby výklad na konec mohl být pevný, pei

svdivý, neochvjný?

61

Ješt malá potyka

—

zcela

mimochodem!

Vogel, Vogelei, Vogeleis a pod. rovná se Vogled, Voglej, Voglez, Pohled! Busi! Zní dost Vogelsang! pravdpodobn. tvar píliš vyjádený! A píliš asto se opakuje. Takka typochodit ze slovanpicky vystupuje. Kdyby

To

Le

ml

musel by zde mít svj pvodní vzorek, stejn výrazný, typický. Zde njaké jen Voglej, Vogled, Pohled prost nestaí. Tvaru Vogelsang odpovídá nejlépe voglezan, vogledan (vrch, beh). štiny,

— — —

Neznámé slovo! Neznámé dnes,

ale

známé snad kdysi!

Je množství takových slov, dávno zapomenutých, vyžilých. Slovo kdysi žilo, zachovao se už jen ve svém nmeckém patvaru. Jakým právem se toho možno domýšleti? Právem nesetných analogií. Slovanské v nmeckém otisku dávají plná slova. Hradi Radel s t e i n, Ostr o v Oster h o f e n, Luž a n y Laus s a n g. Složce Vogel s a n g odpovídá obdoba Vogl e z a n, Vo-

— —

koncovky

st —

—

—

glezany.

by

— —

Možná!

Le pímý njaký doklad

Strpení!

Snad

i

ten ješt se najde!

Nmecký Vogelsang tedy bývalé — voglezany! Dsledn

obezišt z poznatk, i

byl

jistjší.

slovanské

vyvozeno

které skýtá materiál místních

názv

vdomosti. Však tu náhle zdvíhá se odpor. Kterak možno, aby pvod názvu byl

jiné

—

(52

když jméno Vogelsang se nachází v koninách, kde o trvalém pobytu Slovan

slovanský, i

nieho známo? Pro by nebylo možno? Kde je stopa, byla noha, která ji otiskla! Kde objeven zbytek slovanského zízení, tam Slované byli! není

— i

— — —

i

Šílenstvo! Pro šílenstvo?

Protože podobného cosi tvrdit právem vyvolá nejen odpor, ale pímo posmch všeho vzdlaného svta. Což tak smšného na vcném vývode?

— — Vzdlaný svt nedbá vývod. Má své pe-

svdení

a na tom stojí. Ví, že v Porýnsku, na horním Dunaji, ve Švýcarech, v Tyrolsku nikdy

žádní Slované nesedli.

—

— —

Kterak pak

,,

vzdlaný svt"

došel

své

vdomosti?

hoduje. sdílet

Nesejde, jak jí došel. Máji prost. To rozKdo chce slout vzdlancem, je povinen

pesvdení vzdlaného

svta.

— A poznal-li, že liché? — Jak známo ze zkušenosti, že vci obecn za je

pravdu považované byly dvacetkráte vyvráceny, byly pevnými dkazy do jiného ádu a svtla, ba teba docela na hlavu postaveny, ale vzdlaný svt pece tytéž staré pošetilosti poád ješt opakuje a za nevyvrácenou a znovu zase pravdu drží Pro by tak vzdlaný svt inil? Je taková jeho píroda. Vzdlaný svt je dvivé množství, neschopné vlastního úsudku. Nemá ani asu ani chuti zabývati se jakýmikoli doklady a vývody. Trvá ríejradji na tom, emu odedávna zvykl. A tak už zní historická i

—

— —

.

.

^3

vdomost vzdlaného svta: na západ k Rýnu, na jih od švýcarských a tyrolských Alp Slované ,, nikdy nepišli** Bylo by tedy lépe, nechat milý vzdlaný svt s jeho pesvdením stranou a držeti se .

—

.

.

i

mluvy vcných doklad? Tím spíše, že jiná hlediska

—

a zetele za-

i

jímavý poznatek úpln potvrzují. Nejen materiál místního názvosloví, ale pínié historické prameny pítomnost slovanského i

dosvdují

živlu na Západ a Jihu dob nejstarších.

Nmecka

dnešního

za

— Jaké prameny? — Jediný na doklad,

ale rozhodující. Životopisec Karla Velikého, Eginhard, souasník doby, výslovn, že z národ, kteí sedli tehdy mezi Labem a Rýnem, byli vtšinou Slované.*) Tomu-li tak, byl by snad vzdlaný svt

svdí

— —

si pece povšiml! Nevíte, pro si nepovšiml! Jisto je, podobných zajímavostí n e n í á 1 o, o nichž vzdlaný svt nemá ani potuchy. Nejen za Karla Velikého, ale už za dob staroímských a ješt bylo a muselo být s národy mezi Rýnem

zprávy tak zajímavé

m

díve *)

„Konen

podrobil (Karel) všecky

ty

národnosti,

germánskou zemi mezi Rýnem a Vislou, mezi morem a Dunajem, mluvící jazykem velmi sob podobným, zachovávající však mravy a zpsoby velmi rzné... Jako jež obývají

vynikající

mezi nimi

Abodrity,

Bohémy, nebo

proti

mezi

práv

ti

ostatní, jichž

Rýnem

a Slované

bojoval

usedlí, Bohémi jsme my echopoet „daleko vtší jes* a kteí sedíce Labem „podobným jazykem hovoili", jsou usedlí na západ, dnes ponmeném.

Polabané mezi Labem a Vislou

A

tmto

dalekovtší

Ostatní mu

se

vé.

jmenovati Veletabi,

Sorbi, Karel). jest, podrobili pak, jichž poet dobrovolné"... Veletabi, Sorbi, Obodriti jsou známí sluší

—

*J4

a Labem docela jinak, svt" pedstavuje.*)

— —

Co

— —

Nýbrž?

z

než

si

milý

,,

vzdlaný

toho?

Krátce, jde-li o poznatek, který stojí trochu práce a lopoty, nelze nikterak se ohlížeti na smích nebo zlost, odpor nebo hluk tak zvaného „vzdlaného svta". Nepadá zde nikterak na váhu. Historické prameny dosvdují pítomnost slovanského živlu v pravku na širém prostranství stední Evropy. Místopisné doklady pak (Voskýtají zetelné a výmluvné gelsangy a j.) tehdejšího dmyslného a mocného zízení živlu. Voglézany Dalších osud Vogelsang možno dle daných okolností se dohadovat. Místa kdysi potebou života šastn osvdená, hodila objevená, zkušenostmi

pomníky

— =

vcia názvu

vk

se

výborn úkolm novým, pozdji, kdy zpsob

života dávno už nabyl jiných forem. Nkdejší strážné a pozorovací stanice Ohledaný Voglézany, sloužily pozdji tu jako tvrze nebo hrady a zámky Vogelsangy, nebo zachovány na asy pozdjší jako dvorce, osady nebo prost body v kraji, o jichž dnešní potomci nkdejších praobyvatel marn si lámou hlavy. Bylo tch výšin nkdy ,,voglezných" množství v nmeckém kraji, tak velké množství, až název ,, Vogelsang" dávno v ústech

—

jména

zobecnl

nmeckého

lidu.

Jméno

stalo se

pozdji typickým

pro urité polohy a úely. Když poátkem tináctého ")

vku nmecký

„Tacitovi Germáni" pedchozí kap. tamže.

65

rytí Landsberg ve službách výbojného ádu zavítal ke hranicím slovanského Pruska, bylo již smyslu doby, že obrannou tvrz, jaksi v duchu kterou tu nad Vislou založil, nazval Vogelsangem, jak bylo ped tím odedávna už zvykem nazývati podobná místa v Nmecku. Možná, že sám ješt na míst zastihl starý pvodní název slovanský, který mu jen tím živ ji pipamatoval jméno ve i

i

dávno bžné.

vlasti

Obdobným pochodem sang

i

zanesli

v

ocitl

se

název Vogel-

ponmeném území v echách. Sem je nmetí kolonisté povolaní eskými pa-

aby pomáhali zalidovat zpustošené domácími rozbroji kraje. Pisthovalý Nmec zaslechnuv domácími obyvately jmenovati tvrze, hrady, osady prosté výšiny názvem ,,voglézany*', pijal zvuk za známé sob dávno z domoviny jméno Vogelsang. Tak dostaly své jméno ddiny (hrad, zámek) Vogelsang u Jablonného, u Plané, u Tachova, u Kašperských Hor jinde po echách. Nemén však podlehl pvodní tvar názvu úkladm dob v samotném území slovanském. Zde jednotná kdysi slovanština bhem znenáhla se rozvtvila v rzná a konen

novníky,

i

i

i

i

ve zvláštní

vanské

jazyky

náeí

slovanské.

vk

Dávné slo-

názvy pijaly v eském území svj zcela odlun zvuk. Co kdysi slulo Glazeni nebo Glezem, pozbyvši nkdejšího významu, obrátilo se na bezvýznamný Klas, i Hlas i Klad, nebo pehlasováni na Hled nebo Klet nebo jinak. Pvodní Oglezan (breg, vrh), Voglezany. otely se v pohodlnjší Glezany a asem v zapomenutí dávného významu pešly v docela tvrdý tvar ist místního názvu K e c a n y. Zámek a obec Klecany v údolí vltavském nedaleko Prahy skýtají Kuffner: Vda i báchora? 11. 5

eský

—

1

56

typickou ukázku nkdejšího, k úelm ostražným pozorovacím znamenit voleného bodu, jenž

a

asem z píin branných nutn byl opevnn. Výhodná, nesnadno pístupná poloha na vysokém behu v ohbí eky, velkolepý rozhled podél eky vzhru až ke Hradanm pražským, velitelský obzor protjšího níže položeného behu po ece dol až k Levému Hradci, možnost postehu výmny signál s body vzdálenjšími podél dol! Jediná návštva místa petoku vzhru svdí o významu polohy pro dobu, kdy všechen obchodní, vojenský mocnjší postup krajem nebo vbec spoleenský vázán byl, bráti se údolím vtších ek. Zcela obdobnou polohu, úelnou a výhodnou jako Klecany dol po Vltav, vykazuje jiná obec temeni kopce zajímav rozhozená po svahu záludn stuleného v záhybu údolí Berounky. i

i

a

i

Vonoklasy,

vesnici naproti Dobiu Prahy nedaleko Karlíka. Vystupte z údolí podél stavení, zde rzno rozsetých po obou svazích, až vzhru k poslední chatri na vrcholu kopce! Podivíte se dmyslu, jenž zde v dávnovku uznal potebu založit ostežnou stanici. Jaký rozhled po všem údolí i po protjším hornatém behu Berounky až k výšinám zbraslavským a dále ku Praze podél vltavského toku!

Navštivte

chovicm

A

název místa?

Vonoklasy!

Rozmarný pesmyk tvaru, pvodním zvukem, obsahem a smyslem nevdomá pozdjší doba nevdla si už rady:

s

jehož

Vonoklasy *)

eské

—

Voglézany!*)

Podobných

slovo

lovk

pesmyk hojn (rus.

se vyskytuje. Dnešní elavjek) vzniklo pesmykem hlá-

67

G valem v echách mklo hledy, glasy v dechnuté H (gledy hlasy a j.) anebo tvrdlo v píkré K (gledy Staré slovanské

— —

—

bu

—

klasy). Staré slovanské ,, goralka" (pálenka, dosud na Slovensku i v Polsku) u nás dávno vyslovujeme ,, koalka", starý „poglazný" (dozorce, hlída) na nkdejších dvorech stal se ,,poklasným" na dnešních, nkdejší ,,glazní" na starovkých glazech a glezanech (rozhlednách)

klety, glazy

stali se

,,

hlásnými" na vžích a hláskách stedo-

vkých mst

a

hrad. Nkdejší

pozorova) zachoval

se

,,glazar" (strážce,

dosud v osobním

jmén

v poklad nmeckého jazyka, Klazar, jakož pro odstín pohledu tup ped sebe upeného zachoval se výraz ,,glotzen" (poulit zraky) ze staoi!). rého slovanského „glazit" (rusky g a z a Vogelsang není ovšem ani jediný ani svého rodu (voglej, vogled!) nejastji se vyskytující tvar ve našem území. Byl z velikého množství druhých jen vyzvednut, protože svou typickou podobou zvlášt se hodí na výmluvný doklad. i

1

=

znmeném

se ve znmeném výšinový název Vogel herd, jemuž na eské stran odpovídá asi název Horohled (Hoehledy, Voheledy a pod.). Vyškytá se vedle množství tvar poboných téhož typu: Vogeleis, Wengeleis, Wengels, Engels(Wengels-Engels-Bergj a pod. Je však radno pílišným náhrnem látky

astji než Vogelsang vyškytá

iizemí

eském

—

nerozptylovati pozornost tenáe. Z dosavadního vysvítá: a) Nápadné zjevy místního názvosloví vynucují si úsudek, že bývalo kdysi s valnou

ás

sek ze starého o v u I j a k (:uti, cítit, úvati, slyšet, dávat pozor! Tedy tvor citlivý, schopný pozoru). Podobné z I et o r o s t = ratolest atd.

i slovanským

území, jež dnes a od

nepamtna

pokládáno jest za nmecké; b) Spolehliv historické prameny

zují

dotvr-

ten fakt!

c) Urité typy místních názv (Vogelsang Voglézany) jsou zetelné doklady dávných z z e n í zapadlé doby, jež nutn byla s V a n s k á.

1

*

Zjevy v

dje

pírod

lidské jsou Zastavíš se

hluboko v poznání je

nemže

— í-

o-

*

mají svou souvislost. Také

píroda svého druhu. nad jménem Vogelsang

nkde nmeckém kraji. Podle všech zákon pvod názvu slovanský. Tomu-li tak,

zjev

být

osamocen. Byla-li jediný

opravdu slovanská, pak nebude

doba pouze

pedmt,

jediná osamlá stopa, jež by nasvdovala nkdejšímu stavu vcí. Musilo by v nejbližším okolí být více, tak nápadn zvoucích, aby bylo pátráno po jich pvodu. Nco vás nabádá, provésti hned svoji

názv

zkoušku. Hluboko v

ln

jihonmeckého

kraje,

v okolí

Štutgartu namanula se vám strá s názvem Vogelsang. A vkolní polohy a jich názvy? Pod strání, hned naproti pedmstí Bothnang, s bainatým luhem Bothnanghaide. Bothnang, jméno v nmeckém kraji asto se vyskytující, vždy v místech vodou bohatých, soud dle mnoha analogií, sluší pokládati za Vodany. V sousedství dále moálovitá plán Kráhenwald = Krahava, Krhava. Msto samo Štut g a r t, bývalý Grád, Gorod msto. Ve stedu msta návrší s rozhlednou, Kriegsberg Kes, Krs (kesadlo, žíhadlo), sig-

—

—

=

69

—

Las, nálová stanice. Naproti výšina Lausbuhl Glas (pozorovna?). Hbet, Prag, dnes proražený tunelem Prah Praha. Pedmstí nad ekou Nekarem,*) plocho položené, nijak s pilehlými Breg, beh. ostrovy nevyvýŠené, a pece: Berg Vedle Geisburg Kazbor (ukazovací stanice) a j. Tak od kraje do kraje, od místa k místu. Pustíte se pchou pes hory, doly a lesy. Prvodce vám cestou jmenuje kopce, skalky, potky, zcela, samoty, rybníky. Žasnete, jaká jména! zpola slovanská! Zde, tak daleko od všeho slovanského života!

—

—

=

—

Bu

bu

Spousty vdeckých doklad otázku: která to asi byla bží? K d y asi byly národopisné zují

mimodk vzbudoba, o niž tu pomry v Evrop

rázu, že hory a doly, jezera a eky, a jiné pedmty v kraji dostávaly tytéž na jihu, na dalekém východ názvy na severu

takového

msta

i

na dalekém západ? Kdy to bylo, že nad Rýnem jako nad Labem a Vislou, na behu baltickém stedozemním, nad horním dolním Dunajem msta slula hrady grady (gardy, belgardy, stargardy, novgorody a pod.). Kdy strážné vrchy sluly Stráže v Porýnsku (Strasberge) jako v echách a na Balkán! Kdy podle svého významu dostaly své jméno Strasburk v Elsasku Strasburk v Pomoanech a v Korutanech, Frankfurt na Mohanu Frankfurt v Braniborech (kudy žádní ,, Frankové" nikdy se ,,nebrodiIi"!) Která i

i

—

i

i

i

asi

pibližn doba opatovala své poteby a

zá-

mry tak shodným zízením a oznaovala týmiž názvy svá opatení míst v Porýnsku *)

žárktí),

v echách máme také eku Nekaru, Negarku) Nemáme Ogaru = Ogarku (Oharku a Ohi) a mátne^

Gam, Garku

(Žárku, Šárku potok)!

70

v Ponioansku, nad horním Dunajem jaká nad Dol. Dnprem, nad moem Jaderským jako nad erným, v echách jako v Makedonii (Mlník zde tam, Pilep Prilip, Gostivar Hostiva,

jako

i

—

—

Brjaslav

—

Zbraslav a ve

j.

v.)?

stedovku,

Jisto je, nejstarší písemné

kam až sáhají ty dávné neznámé rozvráceny, pamt

záznamy,

pomry jsou už namnoze o nich už zastena.*) Za to literatura

vku

staro-

obsahuje množství doklad vymáhajících pevný úsudek. Rozvoj vzdlanosti eckoímské patrn doba, kdy pomry spoleenské a kulturné po všem prostranstvu evropské pevniny jsou asi na té mže stupni vývoje jako pomry v za doby H o m é r o v y (1000 ped Kristem), tu tam platilo už podobn é zízení veejného života**) a platil týž aspo co do základu mravní názor a zákon. Nebyla doba eckoímská pro evropský svt žádným „prvním svtlem" vzdlanosti vbec. Byla leda novým

pedcházela

Hellad

i

utšeným kultury

—

rozmachem

dávné obecn platné

všeevropské.

Roku 89 ped Kristem oznamují

z

íma

vel-

kou událost.

Dobyta

zem V e n e t

na severu Jaderského

moe! V poloze výhodné na pobeží Jadranu zízena mocná ímská kolonie a pevnost Aquileja.

Nov

msto dokalo

pozdji známého ímané nové stanici své svtovlády dali práv tak nápadné, jinde neslýchané jméno? Na jménech tenkrát asi nesešlo. Ani o tisíc let pozdji, pi tvrzi bojovného ádu nmeckých rytí nad Vislou, krozaložené

rozkvtu.

Nepraví

*)

amže

str.

**)

Tamže

str.

se však,

94—95. 92—93.

se

pro

71

niká nesdluje,

pro

byla nazvána Vogelsannu i e a je latinský meckého tvaru Vogelsang, petvar slovanského V o g e j jako Vogelsang tvaru Voglezany. pevný hrad Trel tu ped tím nad (msto) starých Venet Slovan (dnešní Grado). V o g e j byla pozorovací stanice v sousedství msta. Voglej sluje místo u sousedních Slovinc dodnes. A že slovanský název je o tom více než pesvdujících doklad podává celá topografie benátská.*) Pamtihodné datum! Už za doby okolo Césara, za plného rozkvtu ímské íše, je patrn už v vláda jednotné kultury, o niž tu bží, kultury, která kdysi udávala barvu a ráz životu na širém prostranství mezi moem Jaderským a Severním.

Aq

geni.

protjšek

1

I

moem

1

pvodní,

úpadku

—

Zbývá ješt Úkol tu sti

vykonanou

Úední vda! Úední vda má v patrnosleduje hnutí duch, srov-

stanice,^

je zjevný.

práci,

nává snesené doklady, snaží se vyrovnávat vzniklé rozpory názor, konat vrcholné dílo innosti poznávací! Aspo by mla. Co praví Úední vda k otázce Vogelsang? Odmítá vše, co tu pedvedeno. Má snad Úední vda po ruce doklady

— — — pádnjší, vývody více pesvdivé? — Nikoli. Odmítá bez dvod. Nechce o em

ni-

Mluví o diletantismu a tím pokládá vše za vyízeno.**) slyšeti.

*)

„Venetie

i

Benátky", tamže.

**) Kap. „Diletantism", tamže.

— Tak nápadný — úední vda pijímá za svj výklad Foerstemanna, nmeckého vdce, svrchu uvedený. — Jména hrad, osad daná

A pece, Vogelsang! Volá, aby byl vysvtlen.

zjev!

J.

tvrzí,

z

,,

idylic-

kých nálad"? Vogelsang, proto, že tu možno naslouchat ,, ptaím zpvm"? To pece kií nejbujnjším diletantismem! Nevadí. Výklad pochází od muže, který platí za autoritu v Nmecku. Sluší se, aby

—

—

byl za ni pijat též u nás. Bez námitek a pezkumu?

— Teba vývod všemu rozumu? To holý — dogmatism. — k d o má slovo! Výklad autority nco jiného, než výklad — diletantismu. — Což doklad a vývod sám o sob nemá váhy, a pronáší kdokoli? — Všecko na osob píil

se

Záleží,

je

je

záleží!*)

e. Úední vda,

uzavená spolenost, své zákony. Nezbývá než dvojí: vylouit. se podrobit, anebo dát se Nespoet doklad zeteln nasvduje: z panujících jazyk dnešní vzdlanosti nejstarší je slovanský. Najm všecky západní a t. zv. moderní jazyky jsou mlad š í organismy. Jsou dílem teprv novjší vzdlanosti, obsahují množství prvk, slov a tvar zejm slovanských, na doklad, že v dávnovku neznámém stará slovanská vzdlanost jist nežli nadešel starovk, který zrodil dnešní naši vzdlanost. Ta stala se teprv své pedMarná

malá Církev.

bu

Má

—

pedcházela,

ddikou

chdkyn.**) *)

Kap. „Dvé vdy", tamže. ,, Stopy vztahiV*, tamže.

**) Kap.

73

Úední vda nechce o tom slyšet. Pokládá slovanský živel za kulturn nejmladší v Evrop.

— —

prost

dvody

Jaké

Dvody je

ji k tomu vedou? -— autority. Teba jim

pijmout

—

dovedou

vit,

a opakovat, protože n

e-

pesvdit. Dnešní germánské

a

pojm

románské jazyky vykazují množství slov a

zejm

slovanského

pvodu.

Nelze

je vyložit ani

a

germánských ani z románských koen mluvových. Za to se vykládají pojmových

z

a

.takka samy

—

ze slovanských.*) píklad! Staiž jediný! Slovo tanec. Všecky moderní jazyky je znají. Tanz, Nm. tanzen franc. danser tanec danse, slovan. tanit totéž slovo, tentýž pojem. Základný širší pojem dje, z nhož tanec se vyvinul? Lehký pohyb, tlo snadn se podnášející dokola, pohyb, jenž se asem stal rytmickým, k nmuž se pipojila i hudba. Ejhle slovanský koen: tanutí, tanjet, tan vznášet se (tanout, zatanout) stávati se lehkým, tankým, tenkým, pol. taniec, tanio

— —

Aspo

— —

—

—

=

lacin, lacino, levno, lehko. Díve se tankalo, pozdji se tanilo, tancovalo.

se

tanulo,

— A úední vda? — Má jiný výklad. Slovo tanec dostalo prý do evropských jazyk — iránštiny. — Jakou cestou? — Velmi uenou. Úední vda vypravuje: z

,,Byli

Slované a Íránci už za

ní^sousedé.

tém

století

*)

pravku bezprosted-

A stali se jimi zase (!), ped Kristem objevil se

Tam že.

když asi v šesnad erným

(!)

74

moem záhadný národ eí iránskou. Nutno

Skyt, mluvící najisto (!) tedy rozeznávat dvojí styky a vztahy slovanskoiránské: jedny byly prajazykové a týkaly se zpravidla (!) i baltštiny, slovanštin tehdy(!) velmi blízké, jakož i celé spojené ješt vtve arijské, tedy také staré inditiny druhé, pozdjší, uplatovaly se pouze mezi samou praslovanštinou s jedné a skytíckou iránštinou, základem dnešní osetiny s druhé *) strany Osetina, skýtština, iránština, inditina. ach ouvej, jaká tasemnice knihoišného mluviva! Nemyslíte-li, že by opravdová vda dovedla se životnji? vyjádit

— .

—

.

.

.

—

—

Úední

zpsob. stavu.

.

vd

Pokládá

zamlouvá za zvlášt

jej

se

práv

tenhle

dstojný svého

**)

.

pojem i koen slova tanec má slovanština ve svém vlastním podklad, aniž má zapotebí shánt se po až nkde v iránštin. Do románštiny a germánštiny dostalo se slovo jako mnoho jiných podobného ražení. Tanec = Tanz, jako ranec (chranec) branec, bránice = Ranzen Širší

nm

—

—

Janko. „O pravku slovanském" 1912. a n e c z iránštiny, tak prý je slovo p 1 u h z germánštiny (ploužit -= vláet, úsiln brát se ku pedu, se plížit, plazit: koen, plh, p I z, p 1 ž !) Sklo je prý zase z gótštiny (rusky podnes štklo, staro. s t k o, hmota *) Prof. Dr.

**) Jako

^

t

—

I

žárem stekla). Jméno z

„pozd

jen staré

Donava,

bastarnského

(!)

jméno Dunaje

Dnava

eky Dunaj prý (dle

a koen

slov. oblasti rozšíená,

pochází bu(!)

anebo(!) z gótského". Zatím srovnej

pramen): Túnnava, Tonaha,

ton,

tonouti,

t,

slova po vší

výto, záto a pod. Don, Donec, Du-

najec a pod. Starý Miklosich zase nedal jinak, nežli že prý je Dunaj slovo keltské. Jaké tedy? Pozd bastarnské i gótské i keltské? Možno, jak vidt, dle libosti pihazovat v té licitaci uených slovíek.

—

—

75

broue, chránie, granice

== Gránze, klanec, klaLanze, ždánec, ždánice šance, konati konec ganz a pod. Vývody prostého pozorování. Úední vda stíhá je svojí kletbou. Nesrovnávají se s výroky jejích autorit, píí se jejím základním pojmm a pedstavám. Slované za starovku podle jejích úedních pedstav nebyli vbec nápo našem smyslu, nemli prý jazyka dost vyvinutého, aby z jeho bohatství bylo bývalo možno, dodávati látky a formy jiným mladším jazykm a pod. Z této liché, nepirozené, napí nejvážnjším dokladm vyvodné^ pedstavy prýští všecko pra-

=

níce

=

=

—

—

rodem

Úední vdy. Tak hned

podivné chování disko, jaké zaujala

památkám

—

vi nejstarším

p

í

m

s e

hle-

n ý

m

eským.

echové a vbec Slované nemli za stará žádné své vlastní vzdlanosti! Teba mít v podezení každý doklad, který by vydával jiné svdectví!

.

.

To hledisko úední vdy V

básni

,,0

v otázce Rukopisné! pobytí Tatar'* je o „starém

e

Kyjev".

—

Už ve tináctém nebo trnáctém by njaké slovanské msto mlo slout starým? Tot zjevný modernism! ironisovala úední vda. A ne-li Kyjev,*) jak mla být pokládána

vku

Jakže?

že

—

za „starou" teprv Praha! Jiná starožitná báse líí útok nepítele na Prahu a msto obtoené hradbami. Kdy asi udal se

útok?

Nkdy

už

poátkem

jedenáctého století?

) Bytnost Kyjeva možno stopovat až do dotových!

as

Hero-

76

Jaká naivnost padlatele! známo, že první obezdil Václav I. kol r. 1250?

Úední vda Domnní,

Což není historicky

msto Prahu

teprve

stahovala své uené brvy: by msto pražské a jmenovit Staré msto bylo mívalo zdi ode dávna, hned od nepamtných asij a aspo již v desátém století, zakládá se na mylném výklad jednoho místa -

—

v Cosmovi

.

Úední

.

.

že

*)

vd

zaíná život a vývoj eského národa a vbec slovanského živlu Cosmou. Vbec prvními kronikái. Co tím bylo, nepokládá za hodno povšimnutí. Že na evropském západ dobýval pevná msta už Julius César? Že touže dobou díve jiní mli s podobným odporem co init v koninách dnes jihoslovanských? Že na východ nad Dnprem znal velké opevnné msto už Herodot (500 ped Kr.)? A veliký Alexander svou dobou že lámal si zuby na pevných hradbách hlavního msta Sogdian, Marakandy (dnešní Samarkand)? A krátce kol na Východ Západ, na Jihu Severu evropském národové už za nejstarších známých dob o p e v u j svá dležitá msta a sídla, jenom práv v samém srdci Evropy, nad Labem a Vltavou podle názoru Úední vdy ml by si sedt njaký výjimený národ zcela idylicky, libuje

ped

—

i

i

i

í

si

mravy

a

pomry

arkadické a nijak se neohlížeje

po tom, co vkol ve svt se dje?**) Povšechný stav spoleenský a vzdlanostní národ evropských za starovku zrcadlí se ze-

) Historický rozbor básní Rkp. králodvorského a Zelenohorského. Napsal Jaroslav G o 1886. *-) Tamže str. 50— 52, Tacit o národ „Hcrmundur" 1

na horním

Labi.

1

77

teln v samotné literatue starovku. Obraz ten v naprostém odporu s pedpojatou pedstavou Úední vdy. Výmluvné pak doklady krajinského názvosloví nad jiné zejm dosvdují, že bylo za starovku v echách jako všude dalekém okolí velmi peliv pov blízkém staráno jak o bezpenost národní tak o spoleenskou. Samotný názvy okolních výšin kolem msta vydávají neklamné svdectví,*) že byla Praha už za onch dávných dob dležité stedisko života, místo opevnné, hájené, chránné všemi vymoženostmi souasné techniky bezpe-

je

i

nostní (služba ostražná, pozorovací, signálová). A v dob, o kterou tu zvlášt bží? Pro tu dobu, již hodn pozdjší, možno uvésti doklady ze pímých dokonce pramen historických! Letopis Fuldenský uvádí výslovn, kterak že bylo s pevnými msty v echách kol r. 872, kdy ,, nedaleko Vltavy" svedena bitva mezi vojskem arcibiskupa Liútprechta, který do vpadl a mezi vojskem knížete Boivoje, jež prý zde bylo na hlavu poraženo: Kníže Boivoj (Goriwei) s ostatním lidem jichž hledal útoišt v dobývati Nmci se nepokusivše, se mnohou koistí odtáhli Tak se mají vci mezi obma hledisky. Mezi snahou „diletantismu'*, dopátrati se svtla po stopách doklad, jaké se nabízejí, a mezi Úední vdou, která vrchnoporuenským výrokem snaží

—

zem

—

pevných mstech,

.

se

.

—

zakiknouti nepohodlnou sob zvdavost. aby proti vývodm mate-

Neslýchali jste nikdy, *)

Tamže

str.

94—95.

78

matiky, fysiky, astronomie, nebo jiných pesných zvedal se nkde odpor „domýšlivého" diletantismu. Pesné vývody mluví samy za sebe, neTo domají zapotebí autority, staí. Jakmile však se najde vda, která pomocí spoleenského zízení chce vydávat za pravdu vci, které se píí prostému rozumu, ihned pirozen zvedá se odpor. Nelze jinak. Prostý rozum nedá si vzíti právo, vypovdti svoji dvru tam, kde tak bez okolk s patra t. zv. vyššího názoru se

vd

pesvdují.

hlásá, že

vlastn

rovná

pti.

—

dvakrát

dv

,,

najisto'' se

Zjednali jste si žádoucí pehled názvoslovné látky uritého okresu. Srovnali jste zetele, paprsky svtla, pouhá zdání i pevné údaje a zkušenosti, jež látka pináší. A hle, s podobností pravd matematickou vyšla nakonec na jevo rov-

tém nice:

Vogelsang

— Voglezany.

Jaký prsvit do reálného svta dávno zapad-

vk!

Staví se tu na oko zízení života, pomry spoleenské, obranné, vzdlanostní, národní. Vše lých

vkol nabývá uritého svtla barvy pispním jediného názvu,

a tvaru. jejž

A

to

podailo

A takých množství nepebrané vysvtliti. obsáhá pole místního názvosloví. Jakou koist možno oekávat, až bude všechna látka ovládnuta, rozdlena, soustavn prozkoumána! Pracovník již se hlásí na všech stranách. Co ped sto lety zdálo se peludnou vidinou vytrženého vštce, idea Kollárova o vzdlanosti se

dávných Slávu, openo vývody vcných poznatk, znenáhla zetelno a nepochybno staví se ped oi. Literatura nejcennjších doklad je nahro-

79

madna, denn donášejí se nové a podrobnjší výtžky z konin pracovních daleko od sebe vzdálených, jež o

sob navzájem

ani

potuchy

nemly. Na doklad jen ti ukázky z posledních takoka dn. Mluví samy za sebe. Mladý ruský badatel J. M. Smenkovi pedložil rozsáhlou studii zpráv a pramen stadoklad rých Skýtech Herodotových.*) nevývratný. Nemožno dále pochybovat: Herodotovi nejbližší sousedé svtovládné Hellady jsou pímí krevní pedkové dnešního obyvatelstva

etz

jižné Rusi.

Jiné dílo z protilehlého konce slovanského za Dunajem! Kniha jazykozpytce, žáka Louise Legera v Paíži, arci trochu vzpurného, Kotljanina! Množstvím pesvdivých doklad ukazuje bulharský „diletant", jak dnešní panující vzdlanosti evropské a jejich jazyky pramení z mohutného zdroje staré vzdlanosti bulharské (slovanské) a její ctihodného nástroje kulturného.**) A tetí na konec, práce Rozbor vynikající ukázky stedovkého básnictví západoevropského, známé o Rolandovi. Rozloživ látku i text velezpvu v djové jeho živly a jazykové prvky, ukazuje autor, nmecký uenec, s plnou zetelností ku vlastnímu sloobsahu i pvodu díla.***)

bulharského

svta

nmecká!

písn

—

vanskému

rejiOHw H MopABa. Mareplajiu h HSCJi-feAOno HCTOpHHecKOii reorpa(})ÍH BepxoBbCB-b Aona h Okm. B. H. CeMCHHKOBHHa. MocKBa 1913. *)

BaHÍíi

*) B. KoTJiHHHHT>: Hmh B-bJírapHT-fe (My Bulhai!) npOHSxoweHHero hh atd. Co(})íji 1910. ***)

Das Rolandlied als Geschichtsquelle. Mann, Leipzig 1912.

St jdie von F. E.

Etpe

80

Možno s plnou jistotou pedvídati chvíli, kdy pravda o slovanském dávnovku pronikne k plné-

mu vdomí pevážné ásti nmeckého ueného svta. A potom ovšem slovanská naše ouedlná Vda cestou své pedepsané autority i

i

dospje k žádoucímu poznání, aby se splnilo slovo proroka, jež praví: všecka hromadná tlesa podléhají zákonm duše davové! A což je milá úadní vda jiného, než hromadné tleso, opatené blaha potebným zízením k obecného a poádku?

—

úelm

D D D

—

lil.

NÁHODY A NA MATKY.

Kuffncr:

Vda i

bácJiora. II.

CETKY. Zkušenost ze soudní sín! Némé stopy dj, nicotné na oko známky, pedmty bez významu a ceny, knoflíky, cetky, šarapatky asto bezpenjší vydávají než nejvýmluvnjší horlivost povolaných. V Umleckoprmyslovém museu pednášel profesor Chytil ,,0 eské korun a jiných korunách panovnicích". Prosted výkladu vyzvedl pozoruhodnou cetku: vnovací nápis na pásce svatoštpánské koruny uherské! Vlastn ti nápisy na emailo-

svdectví svdk úadn

vaných deskách pod podobami panovník: Michal, v Kristu

vrný panovník í^íman pak

Konstantin, císa

Dukas,

^ímanú Porfyrogenetos a dále

Geobitr despotos,

vrný

k

r

a

1

és

Tu

r

k

i

e. *)

Korunovaní dar byzantského císae králi Podobky vznešených osob s nápisy

iuherskému.

[jsou z 11. století. Gejza *) <Ji;xa(5)

•

I.

(Geovic) vládl v Uh-

Mix{aXri) sv x{iQt) lo niazo^ BaaiÁev{g) gof^atMPo Feat^cT^ ó*g niatog KQaXeg atd A tetí nápis •

TOVQxiacr.

•

:

84

—

r. 1074 77. Císa Konstantin vnuje korunovaní památku vrnému králi Turk! Králi Turk? Kdypak vlastn pišli Turci do Evropy? Nkdy ve trnáctém vku!

rách

— — — Není e o tureckém nýbrž uherském! — Což Uhi tenkrát jmenovali Turci? — Bezpochyby. — Kterak dostali k tomu jménu? — ert Možná, byli sami Turci, pakli král tureckým králem. Snad pešlo na n jméno po zemi, které dobyli. — Zem na Dunaji, od Karpat po Drávu? že jmenovala tureckou? Jak možno — Do dnes jsou tu místa a jež o

králi,

se

se

ví!

jejich

stal se

tvrdit,

se

celé kraje,

tak

slují:

any

Turska, Turec,

(urócz)

.

.

Tuany,

Turopolje, Tur-

Množství podobných názv!

— Uhersko pozdji dostalo pod vládu skutených Turk. Snad dnešní jména pošla odtud? — Táž jména vyskytují v zemích, kam .

se

se

i

Turci nikdy nepronikli. Jsou hory Turské ve Štyrsku a Korutanech až do Tyrol, jsou Turska a Turany v Cechách, Turynsko v Nmcích, Turín v Itálii! Samo Štýrsko a Tyroly, což jsou jiného než pehlasované Tursko a Turlany? Curych ve Švýcarsku za dob ímských slul Turich, Turyk nebo Tursko. V curyšském museu vidt kamenný ímský pomník s nápisem: Prepositus stationis

Turicensis...

— — skakuje pedmtu na pedmt — Což není známa

Z djin pece neznáme než jediné Turky! Ti pišli z Asie! A ví se, kdy. Jméno, jak vidt, nespolehlivý druh. Pes

historie

átku do konce?

.

.

Turk

od po>

85

— Všecko známo, až na — jméno. — Což po celou dobu tak nejmenoval všechen svt? — Jmenoval. Jenže sami tak nikdy nejmenují. nejmenovali a podnes — Jak pak jmenují? — Sami íkají — Osmanli. to

je

je

se

se

se

si

U

.

Od

jakživa mli jste svoje pesvdení. Ve školách, v literatue, na veejnosti, všude Turci byli Mohamedáni v Tua mli hlavní sídlo recku, byli nepátelé

erta, jaký zmatek!

kesan

jméno pechází z úst do pevná vdomost, skutený majetek vzdlanosti. A najednou njaký nápis se vyzvedne! Hloupá emailová páska ... A všecko na dosavadn pelíení Djin aby snad bylo

v Caihrad. Po úst, z knih

staletí

do knih,

je

—

hromad?

A jména

K r a é s Turkije! Vedle název. Císa Byzantský oslovuje svého

druhá cetka! i

!

pítele, panovníka na sousedním

—

králem. Jedenácté vansku koruna uherská, titulatura

trnu, po

—

slo-

ecký

nápis, slovanská! Jak to

století,

srovnat?

— — —

Možná, titulatura

není

slovanského

p-

vodu!

Nýbrž? Prý se

ve

,,krár'

slovanských

ústech

nmeckého „Kar*. Vehrzoplodn se zapsal do pamti

jenom tak pesmyklo

z

Karel tak slovanských soused v Polabí, že jim název Karl = král navždy splynul s pedstavou vrchní moci. Také první Pemyslovec královské hodnosti dostal svj titul teprve z Nmec.

liký

—

86

— Le, Uhry! Zde podnes píše a te = király! — Snad blízké sousedství! — V echách Vratislav získal svoji hodnost 1086. Ale Gejza uherský 1077 už — se

král

II.

r.

r.

I.

je

mrtev. A pece z Caihradu je titulován králem. Byli tedy „králové*' v Uhersku díve nežli v echách! Kde se tu vzali? I do Uher mohlo slovo proniknout z Nmec. Slovo, snad! Ale titul? Nmetí císaové pec uherské krále nedosazovali. Aspo ne za byzantské íše. Jak se dostalo slovo do byzantské diplomatické ei? Také srbští panovníci ve starých listinách se podepisují „králi**. Tím he! Do Srbska v tch dávných dobách nmeckých vliv tuze málo zasáhlo! Kdož ví! Možná, taková móda! Nikdo

— —

— — —

se netáže,

rozšíila

—

odkud móda

se vzala.

Najednou

je tu,

se.

Móda, budiž! Móda však

je

vázána vždy

=

k pojmu, k vci. V Rusku slovo a pojem král korol je také obecné slovo. A pec až kam sahají prameny, panovníci ruští nikdy se ,, králi** nenazývali. Kde se tu vzalo slovo? .

.

Záhada!

Po král,

celé šíi slovanské oblasti slovo a

korol

król,

m

pojem

od nedohledných

as

kde se vzalo. Rzné domnnky se vyslovují. Které dát pednost? Nejcennjší domnnka není-li vždy ta, která vci nejpirozenji vysvtluje? Kárat, kára, pokar, kázat, káze, kazna všemi slovanskými

je z

n á

o.

Jenom

se neví,

87

jazyky znamená výkon mocenský, projev vrchní silné vle, která vede k poádku, po pípad stítrestem." Kdo udílel rozkazy, ml právo a há

— kárat, byl káral, karol, korol, karel — král — A jméno Karel že by pvodn bylo

moc

.

bývalo jen r

a

1

a,

slovem? A

velitele,

znamenalo snad k

.

.

á-

panovníka?

— Všecka jména byla pvodn význam! — Le, jméno Karel vyskytuje

slov

y,

mla svj

po prvé

se

v Nmcích! Kde

se tu

vzalo? Z

nminy

je nelže

vyložit.

— Snad latiny? V listinách ítá Carolus. — Teprv od stedovku! Staí ímané žádného Carola panovníka neznali. — Za prvního stedovku zas žádní Slované v Nmecku nebvli. — Kdož ví? — Djiny o tom nevdí. Souasné prameny se

z

uvádjí tu zcela jiná jména národ Jméno, tkavý živel! Není národa v djinách, aby byl od poátku zstal na nkdejším svém .

jmén.

Dnešní

Italové

bývali

kdysi

.

ímany,

Frankové bývali Nmci, dnes jsou Francouzi! Obyvatelé ech nazýváni kdysi Boji, Hermundury. Bohémy, Pemáky, až dnes teprve jsme obecn uznáváni, ím jsme asi byli od poátku, Cechy. Jméno národa, divné vlastnictví! Není na spolehnutí v toku as. Neradno na mnoho stavt! Co vdí Djiny o národu tureckém v desátém a jedenáctém století? A pece zejmé stopy nezvratn dokazují, ti sta let ped tím, než dnešní Turci dle Djin do Evropy pišli, už na Dunaji sedli mocnái, kteí se nazývali k r á i T u r k .

n

nm

—

1

ss

Kolikrát uprosted pelíení drobná cetka pivodí obrat pekvapný! Je-Ii už jinak v soudní i

síni

Djin?

V písemných památkách eských pozdního stedovku, ve zpvech a povstech dvanáctého a tináctého vku, jednající osoby, hrdinové a reci mají namnoze jména cizokrajná, podobná nmeckým,

francouzským, italským nebo všelijak pomatená. Žádný div! Tou dobou echy už byly v ilém styku se vším svtem na západ a jihu. Literatura je tu v plném souhlase s Djinami. Jiná vc je nápadnjší. Ani s památkami starého písemnictví není jinak! V Edd, v Nibelungách, v Beovulfu, v Gudrun a jinde pohanský svt se stýká s kesanským, severní s jižním, západní s východním a slovanský tená rozezná tu snadno vedle živlu germánského siln vyjáden i s 1 o v a n s k ý. Odkud a jak by to bylo možno? Djiny pece nevdí nic o takové poloze národ staro- a stedovkých ve stední Evrop, aby mohla být o kulturném

nmeckého

e

vlivu slovanském do svta germánského! Patrno, „Djiny" iedaco nevdí.

—

Ve stedovké legend nmecké zbožný rytí na své toulce zažije zvláštní dobrodružství. Zabloudil v lese a dojde k podivnému hradu. V královské nádhee, v nádobách drahocenných chován je tu vzácný poklad neobyejného významu. Tajemný pedmt, jenž dává možnost smrtelníkm obcovat pímo s vlí boží, Z daleka putují nejvzácnjší rytíi, aby se zasvtili jeho služb. Pístup jen istým hrdinm je oteven, kteí pestáli tžké zkoušky. Tajemný poklad je symbolem

89

duchovní moci a slávy. Jeho jméno je Svatý Grál. Steží jej zvláštní sbor rytí, kteí slují královští (Gralritter), jejich náelník je král-král (Gralkoenig) a hrad plný veleby sluje královským (Gralburg). Do Nmec legenda o sv. Grálu dostala se z Francie. Vznikla prý nkde v Bretagni v šestém i sedmém vku. Je prý pvodu keltského. Vtšina jmen v legend vedle románsko-francouzských jsou však ist slovanská. Hlavní rek, bludný rytí jmenuje se Parzival (Boíval, Bonvoj), jeho strýn Žihuna (Siguna), jeho služebný pacholík Ivan, starý muž, u nhož je rytí cestou hostem, píše se Gurnemanz von Graharz (krha, kraha?) a krasavice, která mu zde padla do oka, Ljaska (Liasse). Jiná dáma, již po rytísku hájí proti trýzniteli Orlovi (Orilus), nese krásné jméno Ješuta (Jeschuta), poustevník pak, u nhož rytí na konec dochází nejvzácnjší rady, muž živící se jen vodou a bídnou stravou, sluje Trevrizen (trezvic, trezven, stízlivý). Kde se ta podivná jména za okolností historicky tak nemožna západ? ných mohla nalézti tak daleko Snad se tam dostala pozdjšími styky? Snad odnkud z Cech, nebo z jiných slovanských zemí? V echách vyjma snad pozdjší peklady, nic o takové legend nevíme. Jinde ve Slovanech také ne. Ostatn nejde o živly jen podružné! Sám hlavní hrdina a vlastní idejné jádro legendy nesou slovanské názvy. Jisto aspo je, slovo ,,král nepesmyklo se ze jména ,,Karr* teprv snad nkde v echách a ve století jedenáctém! Bylo najisto známo daleko na Západ už za hlubokého stedovku. A dávno samým Karlem. Tak jisto, jako že jméno zakladatele

—

—

ped

—

90

velké íše nmecko-rímské není ve starých písemnostech zaneseno dnešním nmeckým zpsobem ,,Karr*, nýbrž že se te vesms prvotnji: Caroll, Carel, Carell a p. ješt nco je jisto!

A

Slovo

král, károl, korol z dnešních jazyk docela vymizelo. Zachovalo se tu pouze

na

Západ

co

jméno osobní.

oblasti slovanské

Za to na Východ, po

všude

se

celé

vyskytuje jako slovo

a hojn užívané. Ve starých pohádkách a povstech hrdinové nemli zvláštních jmen. Byli jen králové,

bžné ani

princové a princezny, bohatýi statení a rytíi.

Ve starých povstech nmeckých velmi oblíbeno

je

jméno hrdin Walter. Nmci je rádi vykládají jako Wald-Herr lesa pán. Zdá se však míti spíše význam knžic, princ, mladý pomocník. Po slovansku vladyka, vlada, vlada (Walthari-Lied).

—

Král ve starých zpvech nmeckých není panovník smyslu. Týž hrdina v jednom verši

dnešního

nazýván je Koenig, v jiném téhožzpvu prost H e r r nebo H e d nebo V o g t. Vogt si Nm.ci odvozují z lat. advocatus. Pozdji bývali skuten už jen podízení „správci*' kraj nebo hrad. Tak se dostali do ech jako fojti.*) Prvotn však vogt znamenalo vbec hrdinu, reka, bohatýra: 1

i

K

das rieth ihm seine Muter die o e n i g i n Gerlind und ihrer Lehre foigte der junge Vogt geschwind *)

Mají slova své osudy.

Pvod svj

namnoze

Lipsko

.

.

ztrácejí

bylo kdysi msto slovanské. Nmci je vyslovovali L e i p z i g. Pozdjší pokolení slovanská už také mluvila o Laipciku a chodila jen do Laipciku. Tisíce slov a tvar tak proudem pipraveno o svou legitimaci. Lid ve starých nmeckých zpvech nazývá své hrdiny „der voit" rozhodn už díve, než byla latina

v nepamti národ.

vk

v hospodáství

nmecké

iSe jazykem úedním.

91

Zde

a všude vogt ješt ve smyslu vévoda, hrdina náelník. A vskutku neznlo slovo pvodn bezpochyby vogt, nýbrž rovnou vojt (vojvoda,

vojta, vožd).

Der v o

i

t

von den Sahsen

vdce

je v jiném zpvu Sasík. Slovanská titulatura v eckém nápise uherské koruny svatoštpánské má svj symbolický význam. Je to tiché svdectví dávných a po* Psané djiny nic o tch pomrech nevypravují. Le svdectva jsou píliš zetelná. Mluví o dávné kultue Slovan hluboko ve starovku. Že tomu výroky mnohých povolaných svdk odporují? Obvyklý výjev ze soudní sín! Svdectva proti sob! Záleží, které více váží? Ani na vel-

nazýván

dj

mr.

kém pelíení Djin vci

jinak nechodí. 1.

bezna

1912.

SLOVANSKÝ CAIHRAD? Myšlenky z

pc hnuté chvíle.

Nejen horekou války chvje

se té chvíle*)

Caihrad. I jinak zdá se vratkou pda v na Zlatém rohu. V pedveer válené výpovdi stihla poplašná zvst: hlavní chrám caihradský, proslulá Aja Sofia, hrozí se sítit! Trhliny objeveny ve zdivu. Jen rychlá oprava mže odvrátit katastrofu! Nebude-Ii brzo podniknuta, osud Aje Sofie bude neodvratný. Jednostarý

mst

*)

Balkánské,

r.

1912.

92

ho dne se shroutí jako benátská kampanila. A znovu opt vztyit velkolepou stavbu? Nešio by tak snadno, jako se znovu postavily tyi kolmé stny benátské zvonice! Kopule caihradské svatyn

svtové povsti. Vedle svatochrámu v a svatopavelského

je stavitelské dílo

petrského

ím

v Londýn není bán na svt smleji vyklenuté. Pátelé památek umleckých úzkostliv se táží:

Co

stane? Turci nedají se poplachem rozilit. Mají svou víru v osud. Má-li stavba se shroutit, shroutí se! Je to její kismét! A krom toho nemají Turci penz. A ke všemu válka propukla! Co je plátno, opravovat trhliny ve zdivu budov, kde se chvjí sloupy celé íše? A ne-li Turci, kdo jiný ml by se starat? Aja Sofia, pravda, není jen mohamedánská svatyn. Je i svtová památka umlecká. Všechen vzdlaný svt ml by se tak trochu zajímat jejím osudem. Prve, než Turci dobyli Caihradu, Aja se

Sofia bývala chrámem kesanským. Tisíc let bezmála s temene bílé bán svítil už do kraje zlatý kíž, když náhle byl zamnn plmsícem. A lidová povst s jistotou oekává, že sláva kíže

zas se vrátí. Dá-li vzdlaný svt kesanský nco na svoje symboly, neml by zstávat zcela lhostejným zpráv poplašné.

vi

Kterak

nebo

širší

se

k

ní

zachová užší svt pravoslavný

kesanský,

nevíte. Jisto je,

kdyby asy

byly pokojné, dílo slovanského ducha mohlo a mlo by zajímat pedevším všechen vzdlaný svt slovanský.

—

Aja Sofia, dílo slovanského ducha? Jaký anachronism! Nelze pece djiny stavt na hlavu! Chrám sv. Sofie podle vlastního návrhu

&3

postaviti dal

v šestém

o

století

po

Kristu císa

To je známo. Tenkrát Slovanech na poloostrov Balkánském nebylo

východoímský

Justinián.

ješt ei.

—

O národním

jmén

nebylo ,, Slovan*' na poloostrov pece jen byl i. Justinián, pvodce chrámu, sám byl rodem a

ei,

ale Slované

vdomím

Slovan.

— Ve svt vzdlaném nikdo o — Snad o tom vzdlaný svt

slyšel o

tom

nic ve školách. Ale

vc

tom

neví!

neví. je

Ne-

nicmén

správná. Slované v polovici šestého století? Kdež jich byl tenkrát konec! Ješt daleko od Balkánu, nkde na druhém behu Dunaje teprv si sedli.

—

—

Klamná domnnka! Pítomnost Slovan

na poloostrov, po celé jeho šíi a vat do hlubokého starovku.

— —

déli, lze

stopo-

Fantasie!

Doklady mluví. V nejstarších pramenech vyskytují se jména osob míst docela shodná i

s

dnešními.

ist

— Híky! — Nikoliv!

slovanská jména!

odhad velmi stízlivých badatel. Šafaík v Starožitnostech piznává jménm slovanský ráz ,,beze všeho filologického násilí". Justinián není pece jméno slo-

— —

vanské! Není. Nežli však nastoupil na trn, nástupce Justina I., doma, v rodném okolí jmenoval se U p r a v d a. Justinián je pouhý klad pvodního jména. Justinián pocházel z okolí Tauresia v Thrácké Phrygii.

pe-

—

04

—

Thrácká Phrygie je dnešní Bulharsko. Tauecký hrad na pomezí. Upravda byl rodem z Vedriny v okolí hradu. Vedrina je slovanské jméno. Dodnes v Bulharsku se vyskytuje. Kdo pak to vše zaznamenal? Velmi spolehlivý svdek, Justiniánv pstoun a životopisec, Theophil. Praví ješt víc! Uvádí jména císaova otce, matky sestry. Otce po domácku jmenovali z t o k, docela po slovansku Jakáž pomoc! Pro vzdlaný svt to všecko neexistuje. Neví o tom nic, neuznává Justiniána Slovanem. Ale pravda zijstává pece pravdou, teba jí svt v dané chvíli neuznával? Neuznává-li ješt dnes, uzná zítra. Ostatn, tžko neuznávat, co do oí bije. K r. 555 56 mluví se v pramenech na p. o ,, eckých'' vojevdcích Dobrogostu a V s e g r d u. Byli prý rodem ,, Antové". Pímý doklad slovanského živlu v souasných djinách! Ne-li, pak ani my zde na Vltav se svými Všehrdy a Dobrohosty nejsme žádní Slované, nýbrž njací „Antové'' bezpochyby. Slavný Justiresia byl

— —

i

I

—

.

.

—

—

niánv vojevdce Belizar už na školách vám býval podezelý jako špatn psaný a vyslovovaný Blij car! To by mohla být híka. Jenže o váleném k o m o n Belizarov výslovn sdluje kroniká Prokop (taky hezké ,,ímsko-eké" jméno!), že se jmenoval protože ml od uší ke chípím krásnou bílou lysinu Druzí badatelé vzdlaného svta pece také znají íst prameny! Ale snad neznají nebo nechtjí znát slovansky. Vykládají prameny píliš po smyslu písmen. V pramenech je stále o Barbarech, i

Blán,

— —

—

.

e

.

.

—

95

O jazyku a zpsobech barbarských. Justinián je rodem Barbar, Jako císa obklopuje se krajany

Barbary, mluví nejradji svým domácím „barbarským" jazykem. Který že by to jazyk byl a že nemohl být ani jiný jazyk, než slovanský, nikdo

svt

však ve

—

vzdlaném

Pravda,

vanský ml

—

aspo by

se

—

nedbá.

vzdlaný svt slo-

trochu zajímat o takový

objev!

— — —

Žádný objev! Vc dávno známá. Jen mlením pomíjená! Pro pomíjená? Snad slovanský vzdlaný svt nehlásí se ostatní vzdke svému, aby nevzbudil nevoli lanosti

—

.

.

Lépe pervati dialog! Už pvec Slávy dcery zaadil Upravdu-Justiniána do svého slovanského Nebe. Ocenil význam ,, barbarského" umlce-tvrcé na

trn

—

ného

svtovém. Upravda byl pvodce

aslávskéživly

ee-

a uitel tak slohu, v splývají. Ráz slohu je pokoj,

byzantského

nmž ecké

prostota, velikost. Z té jeho psobnosti dá se vysvtlit ustaviná náchylnost slovanských knížat k Caihradu, bulharského Borise, moravského Rastislava, Svatopluka, uherského Kocela, ruského Vladimíra a srbských župan Chrám sv. .

Žofie byl

do

.

slovanského

.

slohu, jenž

Longobardm pešel, asem p o kesanstvu se rozšíil a do poátku stedo-

Itálie

všem

vzorem k

vku

zde byl vládnoucím, anobrž i k Arabm se Podle nho stavn chrám sv. Marka v Benátkách, sv. Vitale v Ravenn, dóm v Pise atd. Karel Veliký uvedl jej do Germanie, Viadostal.

i

96

dimír na

rovný

je

Rus, kde chrám sv. Žofie v Kyjev svému vzoru nejen jménem. Z téhož

upravdovského slohu vzdlala se novjší ímsko-ecká architektura Celé svazky Djin umní slušelo by teprv .

pimiti poznanému

.

faktu.

Nebyl Upravda autorem plán a nákres Byl zákazníj e n k caihradskému velechrámu. kem a podnikatelem tak velikého množství vzácných staveb, že pouhý výet zabírá celý svazek pilného zaznamovae (Prokop De aedificii). Není vru tak lhostejná vc, jakého že byl rodu a národa ten barbar-umlec na svtovém trn za prvého stedovku!

kesanským lidem na Bosporu koluje legenda. Turci dobyli msta, kesané hledali útoišt ve svatyni. práv sloužil mši. Jak nepátelé pronikli dovnit chrámu, knz uchopiv kalich, odešel od oltáe a zmizel v postranní chodb. Stna se za ním zavela. Až chrám opt se vrátí do rukou kesanských, vyjde knz s kalichem a doslouží zapoatou mši. Dnešní stav vci ve svtovém platí v mysli kesanského lidu pouze za pechodný. set let tureckého panství je mu pouhá episoda djin. Zase nadejde den a na temeni svatyn zastkví se zlatý kíž. A trhliny na budov? Jestli tisíciletá stavba jednoho dni; se sítí? pro Islám a jeho osudy! Tím symbol, že rozpadá se v trosky panství Mezi

pkná

Knz

mst

Pt

— —

síce?

...

—

he

vavý

plm-

97

Tu chvíli veejnost evropská je arci zaujata jinými otázkami. Za Balkánem hmí dla. Odnesou-li vítzství zbran slovanské? Horen napiatí hledíme v ústret událostem.

V

IDEY

—

íjnu 1912.

BARBARU.

Pkný

vzmach bylo onehdy dopáno proSedt si klidn doma ve své pracovn ve Washingtonu, vztáhnout ruku prost nad psacím stolkem, stisk-

vésti presidentu Spojených stát!

njaký knoflík: a tu chvíli sta mil od jihu, na úžin panamské místa, daleko na shroutí se poslední pekážka tvrdé zemské hmoty, aby vody dvou širých oceán, od poátku svta od sebe oddlené, mohly k sob! Událost úctyhodná! Skutené rozhraní dob v rozvoji

nout

zem

a lidstva!

Arci, neobešlo se bez jisté dávky kulturné koketerie to symbolické gesto presidentovo. Všecko lidské dílo je už takové povahy. Bez trochy zevní okázalosti ani by netšilo. Jsme proto tolik hrdi na velkolepý výkon

své mocenské vzdlanosti. S pýchou si opakujeme píslušná data. Jakou bude míti délku, šíi a hloubku nový prplav, jaké spousty zem tu pohnuty a odklizeny, jaké vzdory a pekážky zdolány. Jaké tisíce lidských hlav a rukou speženy k dílu, miliony zlata vynaloženy, tisíce kilometr cest kížem krážem na povrchu zemkoule co píšt ukráceno! Ejhle, triumf století, novodobé vzdlanostil Huffner:

Vda

Ci

báchora?

II.

7

Jaká smlost myšlenek, jaký obrovitý výkon soustavy pracovních sil! Však co se toho dotýe, nebží vlastn o žádnou novotu! Myšlenka, pekroit úžinu, spojit oceány, neproletla lidským mozkem teprve za našeho vku. Sám první objevitel Nového svta, jak známo, hledal už v tch místech vhodný

—

pechod.

— —

Hledal! Jenže nenalezl.

Do poslední doby obstarával spojku mezi Východem a Západem úžiny zvláštní vlak. Tžkopádná spojka! Teprv dvacátému století bylo souzeno pojmout titanský zámr odtrhnout od sebe celé svta díly už dovedl totéž! U SueDevatenáctý zu odtržena Afrika od Asie. Devatenácté nebo dvacáté! Jedna doba, jeden duch! Novovká vzdlanost! smlý. Spojku Ani starovk nebyl mezi Stedozemním a Indickým oceánem opatil dávno ped Kristem egyptský despota. snadný Prplav rovinou poušt! Ne-li on, nalezli jiní.

—

.

— — —

.

vk

.

.

mén

—

Pomrn

Zde u Panamy pemožen celý horský pás, pevaleny miliony krychlových metr nejtvrdší úkol.

hmoty

—

.

.

Pomocí dynamitu a elektiny! Staí holýma rukama podnikali nemenší siláctvo. Samy pyramidy nejsou-li navalené hory? Což ochranný ímský val mezi Rýnem a Dunajem! Anebo ínský prplav od severu na jih míený napí Nebeské íše! Což je konen njakých sedmdesát kilometr roztržené u Panamy kry zemské proti nesmírné hmot na sta mil pes hory doly se ínské zdi?... vinoucí tisícileté

—

»9

ím tedy vlastn vyniká novovk nad dávnoSmlostí zámr, vítzným pekonaným vzdorem hmoty?

vkem?

siláctvím nad

Jist ne!

Také na svaté Rusi mají svou ukázku vodocestného divu svta. V nitrozemí planina Altajská bývala rozvodím mezi pítoky moí Kaspického Petra Velikého už té roza Baltického. Od tržky mezi obma vzdálenými vodstvy není. Po-

as

hoí peato prplavem. Vodstva obou protilehlých konin Evropy spojena dmyslným prkopem. Dílo osmnáctého vku. Prkop vykonán mezi lety 1704 1712. Ovšem nebylo vše na ráz hotovo. Dokonit všecky práce vodocestné soustavy zabralo úsilí celého vku. Dnes turisté,

—

návštvníci, kterým zbývá dost asu, aby si mezi Moskvou a Varšavou stranou odskoili, zajíždjí do Višného Voloku shlédnout grandiosný

výkon lidského ducha a

síly!

Není konen samojediný na svt. Jinde mají podobné divy. Osmnácté století zakládalo si práv na toho druhu vodocestných velevýkonech. Jiná vc je však hodná povšimnutí! Myšlenka, spojit ob vodocestné sít uvnit nesmírné rozlohy ruské íše, nevytryskla teprv z hlavy velikého Petra ani jeho doby. Je

mnohem

starší.

Vlastn prastará.

Praotec ruského písemnictva. pravuje ve své kronice:

—

Byla cesta z Varah do

Hek

Nestor,

a ze

Hek

vy-

po

Dnpru. A vrch Dnpru vlak (volok) do Lovoti. Po Lovoti ece do Ilmenského jezera velikého, z kteréhož jezera tee Volchov a vylévá se v jezero

100

Nvo. A

toho jezera ústí vchází do moe moi lze jíti až do íma. Cesta z jižného moe k severnímu! Tak staí cestovali. Brali se po toku vod, mli svoje pomcky dopravné, svoje stanice cestovné, svoji znalost svta, svj pehled, svá dmyslná zaízení. veliké

Kanajského a po tom

.

Vrch Dnpru vlak! Náklad dopraven vzhru po Dnpru, až kam to šlo. Teba však ješt dále, pes rozvodí! Odtud pak po druhé vod smrem k moi. Bylo vše opateno. Zboží vylodno avláenopo suchu na protjší lod. Vrch Dnpru vlak! Tak vznikla osada Vyšnoj Volook, dnešní msto. A po stalecar, duchem a smrem starého naídil vytyit Jak asi chodily vci na „voloku", lze si domyslit. Jsou pibližné záznamy a poznámky

novovký

tích,

v

1

po

a

k

s

i

prplav.

a,

ruce.

Kníže Oleg,

výpravu Nesetné se

po

Nestora,

u

podniká válenou

ekm. behm caihradským.

proti Veliké vojsko vypravil. lodice pustily se dol po Dnpru, plaví

moi

ke

Zde teba vystoupit a brát se dále po pevné zemi. Kterak? I poruil Oleg vojsku svému, aby kolesa

—

udlali a postavili byl pokosný vítr,

k

mstu

.

korábynakolesa. napiali plachty a

s

Když

pole táhli

.

Sta lodí vydá se na cestu po vod. Nadejde poteba vystoupit na sucho. Z lodí stanou se vozy. A pochod jde dále po pevné zemi. Doba má svoji techniku, svj dmysl za míru i války. Má své cesty obchodní i válené, svou theorii i praxi, má svj pehled i názor života, svoje

umní

i

svoji

vdu.

101

Známy jsou ze stedovku velikolepé výkony pochodové výprav válených, vpády Hun, Avar, Vandal, Normann a pod. Hejna dravých kobylek, se eklo. Však ten podivuhodný pohyb teba vésti, teba ídit a opatovat! Výprava pitrhne od severu, vniká ústím ek Rýna, Sekvany, Loiry vzhru po vod do nitra zem. Na horním toku vod vystupuje, pokrauje

po rozvodí, a po ece Rhodanu spouští se k moi Stedozemnímu. A pes Itálii a Balkánský poloostrov vrací se do svých severních vlastí. Jaká okružní cesta! Jaký velevýkon technický! Možná, barbarský podnik? Teba však piznat, nehled k jiným opatením, ti „barbai" prokázali aspo znamenitou vdomost souasného zempisu. Ne-li?*)

—

)

Ti starovcí „barbai" a stedovcí „vandalové', podobní „divoši" jako dnešní národové, když proti vytrhnou do války. Poslední válka donesla o tom do-

byli asi

ob

klady, otevírající

oi všemu vzdlanému svtu, pokud

si

všímá zjev. Chování tisku bylo pouné. O protjší stran nemluvilo se jinak než o „barbarech", kteí se dopouštjí „vandalism". Evropa dvacátého vku shledala se náhle obydlena divokými národy z tetího nkdy století ped a po Kristu. Kdyby dnes njaká náhlá potopa zniila všecky zprávy a doklady psané a tištné na jedné stran a zstaly by po ruce jen výroky a záznamy strany druhé a na takovém základ pak byl poízen „pehled událostí", jaké by to dalo Djiny! A práv takové jsou naše Djiny stedovku. Djepisná vda nám neustává opisovat a za djinnou pravdu vnucovat zprávy stedovkých (:Iatinských:) kroniká zcela jednostranné. Podle nich Vandalové, Hunové, Avai a pod. byli samí barbai. S druhé strany nic nevíme. Zprávy se nezachovaly. Co snad bylo, bylo znieno. Bývá zvykem vítzných kultur, zniit a vyhladit stopy vzdlaností, jež byly povaleny.

—

102

Dávnovk ml

má

zase svoje. se opakují.

svoje formy života,

Podivno

jen,

novovk

jak nkteré zjevy

Dávno ped tím, než u Panamy pomýšleno na prplav, pejíždl mezi pístavy na Východ a Západ úžiny vlak. Spojku mezi vodními cestami obou oceán obstarávaly jiné síly. Na suezské pevlace, nežli proražena cesta nosnému

—

zastávalo pepravu náklad šestnáct set velbloudích hbet. Naped zboží vláeno, potom plaveno. A tu hle, týž zjev, doložen z nejstarživlu,

ších

as.

Vrch Dnpru, volok! R. 483 p. Kr. perský král Xerxes na zámoské výprav, aby si zjednal vhodný vstup na evropskou pevninu, kázal na dnešním poloostrov Athosském vylámat prjezd pro své lodi. Místo nkdejšího prplavu, znatelné dosud, sluje podnes Provlaka. Bylo nad jiné vhodno pro zamýšlený podnik. Býval tu ped tím mezi obma zátokami'

—

patrn

vlak. nejinak. Zízení odpovídalo

A jinde

potebám

doby. Náklad dopravovaný po vod bylo teba po suchu pepravit dále, k jiné vod. K tomu cíli na vhodných místech zaizována pomoc. Vrch volok! A dále vysvtlovat.

Dnpru

kroniká neuznává potebu nic Každý slovu rozuml. Zízení bylo obecné. Na místech pepravných vznikaly osady, obce, msta. Mnohá se udržela dodnes a zachovala jméno svého úelu. Nápadno je množství míst, jež oznaena jsou jménem nkdejšího urení: Volok, Voloisk, Vlaisk, Vlak, Pívlak, Provlak a pod. Mnohé arci zapadlo v rumu i

vk.

Nejstarší

se o poloze

eský kroniká Cosmas zmiuje ekou Ohí

v žateckém kraji mezi

103

pítokem, tehdy stejn oznaené (qui dicitur ci p r v a k a), dnes zapomenuté. Pozoruhodno ovšem, co se jeví pi místech v polohách obdobných, v kraji neslovanském, románském a j. Objevují se tu názvy ku podivu pipomínající zvukem totéž slovanské slovo. Vyskytují se 1

i

jména Volk, Walk, Balg, Blag, Falk, Falken, etc. A vždycky místo vykazuje stopy nkdejší lopotné pepravy. V sedmihradských Alpách, mezi ouvodím Maroše a rumunským pítokem Dunaje, napadá jméno prsmyku Vulcan. Njakou stopu innosti ,, sopené" ovšem tu

Falkoni

marn

bys tu hledal.

Barbai starovku mli své podmínky Jinak odpovídali

vota.

než jisto.

píkazm

ži-

svých poteb,

my, synové novovkého pohodlí, Co vsak se dotýe smlosti

tolik

je

myšle-

pracovních výkon,

né k

a velkoleposti si s naší mnohomluvnou neohrožeností nezadali. Dojista byla jejich podnikavost aspo

nijak i

d e

j

n

—

pvodnjsí.

V

listopadu 1912.

CO SLAVIT? Veliké jubilejn datum národní u našich sou28. ledna uplynulo jedenáct set i, co skonal ve svém sídelním v Cáchách

sed! Dne 1

e

zakladatel

mst

svaté

ímské íše. Snadno

lze

dopátrat se jisté souvislosti mezi prvním kesanským císastvím ve staré Germanii a mezi ideou dnešní veleíše nmecké mezi Rýnem a Vislou. Opojený sebecit však žádá víc. Starý, ist

104

zempisný vyložili

Nmci prosté si národopisný. Staré

pojem Germanie

dnešní

za

—

Tacitovy Germány vyhlásili za tehdy ,, germánským", peloženo

Nmce. Co mrštn

slulo

za dnešní

,, nmecké". Tak se dostal Karel Veliký ke svému významu jakéhosi pedchdce a zakladatele dnešní nmecké svtovlády. Pyšný imperialism na Sprév jménem Karlovým oslavuje jaksi trvání

svého ducha

i zem. víc než tisícileté Sluší pi tom záném slávoobraze jako vší sláv toho svta rozpoznati silnou

ve

pime

sebeklamu. Ve svém názoru na

Germanie

má

dnešní

sob výpov

pomry nkdejší proti

germánský svt

nejdležitjšího

svdka

doby.

Karlv, Eginhard, souasník a pímý dvrník císav výslovn potvrzuje, kterak že za jeho doby národové žijící mezi Rýnem a Labem nebyli nikterak, co dnes jmenujeme Nmci. Karel sám nebyl rodem Nmec nýbrž Frank. Frankové byli východní a západní. Na Životopisec

Rýna zasahovali hluboko do staré Galie a stali se pozdji Francouzy. Na východ vzeli ve staré Germanii a stali se západ od

pozdji

Nmci.

mimo

Franky za doby Jací ješt národové Karla obývali širé prostranstvo na východ od Rýna, životopisec velmi urit naznauje. Konen po«lrobil (veliký panovník) všecky ty barbarské a divoké národnosti, jež obývají germánskou zemi mezi Rýnem a Vislou, mezi moem a Dunajem, mluvící jazykem sic velmi sob podobným, zachovávající však mravy a zpsoby velmi od sebe rzné. Ty všecky tak dokonale podrobil, že jim bylo odvádt jemu

—

da

.

.

los se ,, divokosti a barbarství" dotyných dotyce, neteba slovo zpravodajovo tuze obraceti na vážkách. Mezi politickými a vojen-

Co

národ

skými soupei tehdy jinakých titul navzájem neužíváno a jak obecn známo do dnes jiných

—

se

neužívá. Významnjší

z

je

poznámka Eginhardova

tch

y k u rzných

národností

o

j

a-

sob navzájem

velmi podobném". Který jazyk to asi byl? že národové sedli vlastn na velikém prostranství mezi Vislou a Rýnem? Zivotopisec velikého panovníka nezstává ,,sic

—

Kteí

pímou odpov

—

dlužen.

Jako vynikající mezi nimi

sluší asi

jme-

novati: Veletaby, Sorby, Abodrity, Bohémy, nebo bojoval (Karel), ostatní pak, jichž poet daleko jest, podrobili se

protitmto mu dobrovoln

.

vtší

.

.

Rozvrh velmi zetelný! Veletabi, Sorbi, Aboznámí z historie Polabané, sedli mezí Labem a Vislou. Bohémi jsou echové. Zbývají ti „ostatní", kterých byl daleko „vtší poet". drité jsou

Labem a Rýnem, rznili se sic mravem a zpsobem", ale mluvili

Ti sedíce mezi

velmi j

svým

,,

m s prvnjšími velmi ,,sob podobným". Tak podle zprávy nejpovolanjšího svdka

a z y k e

nezbývá z veliké germánské íše než velmi poskrovnu oné látky, kteráž by mohla posloužit k okrasným úelm dnešnímu jubilujícímu n m e c t v í.

—

Je vdná etba átku devátého vku!

ten životopis psaný z poPisatel, církevník vzdlá-

106

staré ímské kultury, ctitel a pítel zesnulého vládce, ujal se svého úkolu s láskou a pílí hodnou svého pedmtu. Jeho líení významné osobnosti jest zárove sytý obraz doby. Karel, povaha silná, hluboce založená, chtivý v^y a poznatk, stojí na výši vzdlanosti svého asu. Je pítel vyšší snahy, milovník a fedrovatel krásy umn, sám horlivý podnécova dobra a neúnavný stavitel. Spravuje moude obrovskou svenou mu íši. Oddán vševládné Církvi, která jeho hlavu ozdobila korunou císaskou, rozený váleník, usiluje s nemalým štstím, upevnit rozšíit její svoje svtové panství. Psát Karel neznal. Vzdlanost doby, niterná víc a citová, obcházela se tehdy snadno bez té vnjší dovednosti. Tím pelivji obklopuje se Karel sluhy a rádci, kteí vyznají se v tom tajném umní. nePi stole rád naslouchal

ný na vzorech

i

i

i

—

bo

peditatelm. Dával

nik a z djin starovku rád ucho nastavoval, výklady o íši boží .

Spism

vyprávm

si

pedítat

z kro-

svatého Augustina

piln

obzvlášt

sleduje

.

Ml

uitele gramatiky, rétoriky a dialektiky. Nejvíce však ho zajímalo hvzdáství. Ba v písm i

piln

cviil,

se

—

a nevalným s

úspchem.

Blanky a tabulky míval v posteli pod polštáem uchystány. Když chvíle zbývala, sáhal po nich, snaže Jenže s tím daleko

.

se s t r o

j

i

t

na nich

pozd zaal

a

písmen a. nepivedl to

.

Nás na té podobizn více než tisícileté ovšem nemálo zajímá otázka jazyková. Kterým asi ja-

zykem

mluveno

u dvora svaté

^,germánského jazyk a**? Karel

prý byl výborný

eník

ímské

íše

Dovídáme se, „svým krajan-

107

skýni jazykem". Znal však i c i z í jazyky. Latinu ovíádal jako svou mateštinu. Za to ecky spíše rozuml, než mluvil. A to tak vtipn, že to vypadalo až urážliv! dokládá životopisec ponkud pythicky. MaKarel se cítit teština, o kterou tu jde, byla východních Frank. Životopisec jinak ho nejmenuje než Frankem. Pojem n proue c t v í teprve dem vic se vytvoil. Znal-li Karel Výslovn o tom nikde zmínky. Je však velmi

—

Nmcem.

nemohl

eí

pozdji

m

slovansky?

pravdpodobno,

tch

že z

znal, byla práv

„cizích

jazyk", které na ped-

slovanština

ním míst. Je také zcela pirozeno, že se pisatel EginhaVd o té vci nezmiuje. Byl cizozemec,

pomry a rozdíly mezi „barbarskými národnostmi" íše neml zájmu. Znal jen Karla kesana, panovníka a váleníka. O jeho krajan-

latinník, pro

ství

zmiuje

se leda

mimochodem. Tžko si pedjazyky" byl by mohl císa

stavit, které jiné ,,cizí

ješt ovládati? Všichni druzí národové byli daleko. Jen Slované byli blízko, byli sami

leny

íše, byli pímí sousedi Frank. A pece jsou obraty v textu knihy,

které

uritji soudit. Nepeoval vládce jen o blaho a vzdlání svého užšího národa. Zákony Frank kázal doplnit a opravit. Dále pak nepsaná práva „všech sob poddaných kmen" zaznamenat, rovnž staré písn a zpvy lidu o inech a bojích starých knížat kázal prý napsat, aby jich nebylo zapomenuto. Také jal se císa skládati mluvnici své mateštiny. vesPstitel hvzdáství, pozorovatel míru, milovník pírody a hospodá všímá si i kadovolují

písemn

dj

108

msícmjména jazykem svého — Ježto Frankové až dotud užívali pro n

lendáe, dav národa.

bu

latinských,

bu cizojazyných

ná-

zv! poznamenává pisatel. Poznámka hodná zvláštního

povšimnutí! Ktecizojazyné" názvy to byly, jichž Frankové užívali? Latina, konen mocenpro ský a módní jazyk, nosi nové vzdlanosti své doby. Latinských názv mohli Frankové snadno užívat. Ke všem druhým národm mli však píliš daleko. Který tedy „cizí" národ je tu v sousedství tak tsném, aby životn mohl se dít j a zykový vliv tak mocný, o jaký tu bží? sama. Odpov dává ré

,,

msíce

vc

všech ostatních národ vkol ujalo se v kalendái názvosloví tu latinské, tu ecké. Jediní Slované mají své spolené pravké názvy pro poasí a oznaení roku. Svj rok zvali Frankové a po nich pozdji Nmci po slovansku

U

i

—

jarem. A když rok, tož bezpen všecky poasy roku. A zde Karel provedl svoji opravu. i

Stal se jakýmsi

oisovateiém svého rodného

ja-

zyka po vzoru sousedním.

A vskutku! Staroímské pohanské názvy msíc docela. A nov zavedené domácí? Tu už docela v duchu a smyslu svých slovanských vzor naznaují pírodní stavy dotyných období. Leden = Eísmonat.. Kvten = Wonne (vn) monat... atd.

vymýtny

Ostatního lze právem se domyslit. Ml císa více milostnic. Nkteré z nich, zdá se, byly Slovanky. Tak Vacerada

žena

(Fastrada) aspo pímo se hlásí svým jménem. Asi dcera nkterého z íšských knížat slovanských.

109

Vru tžko

soudit, že

by ze dvorských kom-

nat v Cáchách nebyla znla jako domácí jazyk také slovanština.

—

V

obecném

podání

nmeckého

prvního

odvkého

císae, a

nepítele V podrobném

vanstva.

vznáší se pedstava Karla Slovanobijce,

vraha všeho Sloobraze životopisce není

po tom všem ani stopy. Nebyla doba národních spor. Otázky národnostní, jazykové tak málo zamstnávaly mysli, že o nich není tém zmínky v souasných listinách a zprávách. V tom je zárodek pozdjších zmatk a blud, jež vznikly. i

Karel bojoval

Slovanm, ale bojoval také jiným národm. Bojoval asto na více stran zárove.

sic proti

mnohem více

a

proti

na všech stranách, Byl takový úkol správce veliké íše, rozlehlé od moe k moi. Nesmírná oblast teprve urovnávala své základy. tyicet sedm let Karel panoval a z toho plná ticetti léta zaujala

ddiný

mu

jeho válka proti Sasm. Nebo Sašové, jakož všichni národové obývající Germanii, byli divocí povahou, klanli se modlám a našemu náboženství nepáli, nepokládali nijak sob za hích porušovati božské i

—

lidské

tém

ády

Tak ru

vyšších

vlastní

.

.

eí diplomat, zpsobnými obraty z obokulturních

zámry

poteb vždy zastírány

Sašové a ,,jiní národové Germanie" nechtli prost nad sebou trpt cizí porunictvo. Co zbývalo, než dokonat násilím, kde domluva nestaila. Bojováno tak proti Španlm, Britm, Italm, Longobardm, Bapolitické.

110

vorm, Avarm, Normanm

a

válkám nebylo

konce. Proti Slovanm volali císae do boje Slované. zase jen druzí

—

—

Vilci,

vlastn

Pak vedena válka se Slovany, již obyejné vlastn však svým národním jazykem Vele-

tabi slují

.

.

.

Podnt

zavdalo, že Ljutici neustá-

lými vpády do zem Obodrit, nkdejších spofranckých znepokojovali a žádnými pí-

jenc

kazy se nedali ukrotit je e. Ale nápadn Také o válce proti struná, jakoby jen mimochodem. Také pozdji propuklé vojny proti echm a Linonm nemly dlouhého trvání. Autor oslavného spisu, kde mže, snáší kadidlo, aby velebou obklopil obraz svého svtce. eská válka neskýtala, zdá se, dost vhodné látky tomu úelu. Kulturné úsilí doby mlo svou náboženskou draperii. Kesanství proti pohanstvu! znlo heslo. Byly však chvíle, že výslovné heslo a odznak bez okolk svinuty a odstaveny do kouta na pokyn mocnjších zájm. A jako Slované a Frankové bojovali jménem asto staten v jedné .

.

echm

—

i

ad

kíže,

n y vytáhli proti

Ješt

znaky

okolk kesané spolenému odprci.

tak jindy bez

s

p o h a-

dv st let po Karlovi byly slovanské prapory v íšském vojsku v ne-

a

dokonce slovanské znaky pohan1005 Jindich I., chystaje se na výpravu proti Polákm, nabízí pátelství chrabrým malé úct.

A

ské! Roku

Ljuticm a Redarm. Ti dosud pes dobyvané snahy nového uení neochvjn stáli ke svým starým Se svými modlami na žerdích pirazily pluky slovanské k boku královského

bohm.

111

vojska. Naskytla se tu episoda, o které vypravuje

Dtmar Meziborský. Njaký dvoan družiny královské, neumje pemoci své náboženské city, neuctiv poškodil pohanský odznak válený. Hrozila roztržka. Nezbývalo, než rozrozhodným skutkem odinit urážku. A Jindich neváhal ani na chvíli. Na rozkaz krále vinníku uloženo, vyplatit na míst patnáct talent za poškozený obraz pohanské modly. A to byl Jindichy svtec! církví uznaný Tak ta stará svdectva leda nejskrovnjší mrou skýtají živné látky jubilejn oslav njavelmocenstva. kého tisíciletí oitý svdek z

ímskou

—

nmeckého — V

únoru 1914.

SLABINY DJEPRAVY. Válka je válka. Vojska venku v poli se napadají nejdrásavjšími zbranmi a mezi tím lidiky, kteí zbyli doma za pecí, podléhají svým náladám. Bývalo tak za všech as. Dnes je úkolem novin, zachytávat slovný výraz nakvašených nálad. Noviny odporných sob tábor navzájem udržují hrubou palbu slov. Barbarství a vandalism jsou z výtek, jež nejastji se vrací. Je to pirozeno a bývalo tak vždy. Dnes noviny,, za starých dob obstarávali to zrcadlo veejného mínní pisatelé kronik. Jakýsi rozdíl tu, pravda, je. Novodobé noviny skýtají leda obraz c h v í1 e. Zítra noviny už nikdo nete. A což teprve za rok!

Za

to staré

pokolení a ješt jsou

a

kroniky

piln ítány po

celá

po staletích vyhledávány

považovány jako vzácné

prameny

djin. lismu**

zmatk

— —

Tak se ty pojmy „barbarství a vandado historie. A s nimi tolik dostaly falešných pedstav. a

—

—

Nu!

A

snad

je

nco

nesprávného na

ta-

kových pedstavách? na nich správného. Víme Víme sice, jak soudili latinští kronikái o všelikých tch Hunech, Avarech a Vandalech, ale nevíme za to docela nic, kterak tihle „divoši" soudili o svých milých, velevzdlaných sousedech. Víme jen, že se s nimi váleném. Jiného o nich nevíocitli v pomru me. Nezaznamenali o sob sami nic. Nebylo u nich zvykem psát kroniky A zas tedy malý rozdíl mezi dnešním stavem vcí a tmi vzdálenými asy! Dnes má každá strana s v é noviny, vyleje si do nich svoji žlu. Možno ty stranické výlevy rzných tábor srovnat, možno utvoit si jakýs prmrný, nestranný úsudek! A po ase, když doba spor a vášnivých výlev pešla, všecko se opt zapomene. Lidiky a národové mohou spolu zase zcela slušn vycházet a zachovávat k sob vzájemnou spravenedlnost. Toho všeho za starých zlých bylo. Vylitá jednou žlu, zachycená kronikami, vylitou písemnou žluí s d r uh é strany, dostala se do historie a tropí zde svoji neplechu na vky snad nkdo chce tvrdit, ti Avai, Huni a Vandalové mimo dobu války že byli jen zcela krotcí a zpsobní obyvatelé? 2e snad ani

Nevíme, co

jen, jsou docela

je

— jednostranné.

—

—

.

.

as

nevyrovnána

vk.

—i

kueti neublížili.? jsme tenkrát na svt, d t. A oni nemyslili na nás potomky, nestarali se o náš úsudek. Ne-

Možná

dost! Nebyli

nemohli jsme se p

e s

v

i

113

po sob žádných písembláhovekové! Jediné, co nám je te jasno, že o tom vbec nic nevíme

psali kroniky, nezanechali ností,

—

.

.

Z národ nejvíce zaernných po stránkách Djin nejsou-li Hunové stedovku? Král Hun, Attila,

„metla kesanstva", jehož íše v pátém od Rýna až bezmála k er-

století sáhala

nému moi,

beh

sveepého krvežíznivce, jehož psobnost v záznamech souasných zobrazena zvrskými kusy. Jméno Hun nám souvisí s pedstavou bohapustého plenu, loupeže a vraždy. platí za vzor

— Nu a? — Tož

inu?.

i

je tu

snad

nkde

cítit

lov-

.

si aspo pedstavte, že jsou vážné doklady, které nasvdují, že je to všecko jen nízká pomluva a hanebné na cti utrhaství. Jak jinak bylo by možno, aby týž Attila, král Hun, cestou lidového podání byl se dostal pímo do poesie! A k tomu ne jako zlotvor, nýbrž jako vzor reka ušlechtilých mrav, muž r yt í s k é h o smýšlení, jako panovník vaný národem, jenž si klidn žije ve šastné, a všeho požehnání pokoje požívající íši? Njaká poesie! Ml snad král své dvorní pvce? Taková eládka odjakživa pstovala ošemetné lichometnictví. Toho druhu chvála však smrdí z protjší A pochází-li chvála práv strany?. Attila, král Hun, je vskutku z pedních postav stedovké nmecké básn hrdinské „Nibelun-

—

zbožo-

peliv spravované

—

Hun

.

—

.

—

.

Kuffner:

Vda i

báchora?

TI.

8

114

g".

Skladatel, poeticky naladný mnich nkte^ rého kláštera dolnorakouského, nkdy v polovici dvanáctého vku, shrnul zajímavou látku. Obeznámen s látkou, jaká kolovala ve zpvech a povstech lidu, stvoil podle ní své pkné, duchem doby nesené dílo. Vlastn stedovký národní

nmeku

Etzel, román. Attila, král Hun, po ztrativ milovanou cho, krásnou Helgu, dovídá Krimhild. Sliná prinse o burgundské cezna vynikající jak krásou tak i jinými vlast-

knžn

nostmi byla by vru hodná, zaujmouti po zemelé místo po jeho boku na trn jako pelivá a nžná matka národa! Etzel vypravuje tedy vzácné poselství do Wormsu, sídelního msta burgundských knížat na Rýn. Krimhilda po njakém váhání svoluje, stát se jeho chotí. Vydává se s posly na dalekou cestu. Úmysl knžnin není zcela istý. kesanka, pijímá nabídku mocného pohanského vládce, ne tak k vli cti, jaká jí prokázána, ale spíše aby vyhovla své touze po kruté pomst. Je sama vdova, jako je Etzel vdovcem. Nepátelé u domácího dvora zabili jí záken prvního chot, stateného Siegfrieda. V hloubi svého srdce pisahala jim krvavou odplatu. Njaký rok po svatb snuje v duchu zámr, požádá krále Etzela, aby pozval pátele z Wormsu na návštvu ke svému dvoru. A když se dostaví, pikáže, bídn je povraždit. V krvavém díle sama inem zúastnna hyne. Etzel, ztrnulý hrzou,

A

prolévaje slzy

hoké

bolesti, stane

nad hrozným

dílem vzteku a zkázy.*) und Etzel weinen do began klagten innecliche beidiú máge únde man .mit leide was verendet des Kunéges hóchz'ít, als ie diu libé leide zu aller jungiste gít.

*) Dietrich si .

.

.

.

115

Román o Siegfriedu a Krimhild svou bohai postav skýtá podivutou podrobnomalbou hodný obraz stedovkého života rytíského, dobových mrav a názor. Právem je pokládán za dokumentárn dílo své doby. A co tu práv zajímavo! Etzel, král východní, rytístvu západíše, nímu zde nejen nijak si nezadá jemností mravu, a vším, co znaí souhrn vzdlanosti! Naopak, svým jemnocitem a pímou ušlechtilostí všeho zpsobu i smýšlení, daleko své spoluhrdiny od západu. básníka svdectví V líení

dj

pohanské

vi kesanskému

dobové

pedí

kesanského

dojista velevýznamné.

—

Tedy

dv

svdectví proti sob! Zde poe-

ta-skladatel, tam kroniká-djepisec. Oba porují. Komu z nich dát za pravdu?

—

lidu,

Komu

spíše

jaké se rodí

si

od-

vit? KHdnému podání

zadobymírua

národ? Anebo zpráv

pokojného

doby

vákdy ke slovu se dostala slepá váše? Jaký by to byl djepis, který by dnešní dobu chtl vylíit na základ politických pamflet a asových karikatur navzájem spolu rozvadných tábor? A co jiného jsou naše ,, vdomosti" o život a povaze starých barbar", tak hanebn pomluvených nevdomými pisateli zpráv? Co jiného, než karikatury zachované nám ze starovku spolužití

lené,

z

—

,,

i

stedovku? Djiny svta

jsou prý soudem svta! Sousnad. Zdali spravedlivým? Attila, náelník
dem

11<5

kže zašitý, záštím a vztekem supaasijský jezdec, vrah lidstva! Takovou pedstavu jste si odnesli z djepisnéhodiny ve školní škamne. A tu, hle, podobizna téže historické postavy s jiného hlediska: do zvíecí

jící

Král Etzel dvr ml skvlý a znal ho celý svt, tak že v družin jeho lze bylo uvidt sám výkvt slavných hrdin, jež zrodila kdy zem, blízká nebo dálná, ti zevšad spli sem.

a

Tu v každý as

ztžka jinde zít, mnohých pohan štít, a mrav víra rzný, byl po svém každý živ, král hostitel byl vzorný, všem stejn milostiv se stetli, co

jak Krista bojovníci

i

i

.

Kde Kdo

pravda? vlastn Hunové?

je

byli

A

v

em

.

záleželo

jejich barbarství?.

Pravda, jde tu o malý anachronism! Hold básníka Nibelung je ze dvanáctého století a povstný král je z pátého. Le na osob a datu ani nesejde. Spíše na pojmu povšechném. Všechen evropský Východ ve století dvanáctém jako ve století pátém svtu na Západ platí za barbarský. Etzel Nibelung snad ani není Attila z pátého vku. Jméno Etzel je asem i zvukem jist bližší jménu Kocel, slovanského knížete na stedním Dunaji ze století devátého. Národ ve stedovké literatue je pojem tuze neuritý. Nmecky Hunové slují Heunen (Hejni, Hojni) a zváni jsou tak jindy Uhi, jindy Slované a jindy zase Turci. Djeprava, stranický soudce! Po stránkách svých kronik líí dje a události, vzniklé ze spor a zájm. A ty zaslepují úsudek! Za to p o d á n í 1 d u, prosté a nezámrné, tší se svou

Hun

Hun

—

i

117

vdn

poesií a ji

zmocuje

se látky,

kde a jakou

práv

najde. Jaká jen to byla nádhera

pi svatebním veselí v podunajské residenci! Jaká panstva sjíždla se tu ze všech konin!

knžny Krimhildy

Tlum bohatýrú ruských dál Polák

jel

a a Valach, co

s

nimi chlubný í^ek, to statný rek.

muž

o

hrdý dav a podiv mocný budil jich kroj a zvyky jezdc a rzných vlastí mrav

i

Tak ped komonm krále ze tymecitma pán byl

.

.

tu cválá skvlá druž, kníže každý muž,

všech mysl ušlechtilá, mrav dvorný na rovnu a jediná všem touha: jen uzít královnu :

odprci

:

válce snadno se vyna obou stranách konal svou povinnost. Protivníci tu tam nenazýváni jinak než divochy, schopnými vší špatnosti. Plamen války pohasne, vášn vychladnou a chladná rozvaha opt znenáhla se dostane k rozumu. Vzájemné „co jsme si, odpusme si" nabude své

Dnešní

rovnají. Tisk po

po

as boj

i

platnosti.

Pehmat

pehmatu,

proti

lež proti

lži,

Jedno druhé ruší, A potomkm jakous takous nadjí ve spoust šíle-

tisk proti tisku!

bude lze s ných projev domakávat

pomru

Aspo

se

jakéhos pibližného

utšujeme. ubohý Attila se svými Huny! Stedovké prameny prohlásily jej vzorem šelmy nijak ješt nedotknuté vzdlaností, surovým vzteklivpravdy.

se tak

Le

A žádné ohlasy po ruce, aby slova chvíle pomohla vyvážit a uvést na pravou míru. Hunové už v Djinách zstanou Huny, surovými, divokými jako Avai, Vandalové a jiné nešastné obti djepisné Vdy, cem,

krvežíznivým tygrem.

druhé strany

rozbsnné

nejsou

118

která nad nimi pronesla svj ortel, protože bylí tak neprozetelní a nezanechali po sob žádné vztekem a vášní zmatené a prolhané písemné zprávy. V íjnu 1914.

—

PÍSMO A VZDÉLANOST. Národové, pírodní

bytosti. Žijí vedle sebe,, spolu a neustále se hašteí. Neustálá hádka o to, na koho má slunce nejprv svítit,, komu náleží pednost. Známý spor sousedova Frantíka s Kubíkem: í kohout lépe se epejí na smetišti? vrata na návsi jsou vtší? A protože

mí

se

í

nejzvunjším heslem pítomného svta vzdlanost: který národ je vlastn vzdlanjší? Teba zjistit stupe a váhu, rozumí se. A to

je

zas obstarává zvláštní mítko. Nejspolehlivjší statistika! Srovnat íslice! Kolik lidiek zná ísti, kolik nezná?. neJe to dnešní vyznání víry. Nikdo o pochybuje. Všecka vdomost lidská obsažena je v knihách. Kdo zná íst, má pístup, je vzdlanec. Kdo nezná, je analfabeta, je pro vzdlanost ztracen. Obecn pijatý zpsob odhadu, pokrokový, neklamný. Nejlépe na procenta, kolik tch a zase tch. Nejvzdlanjší lovk v okrsku byl by tedy vlastn obecný písa! te a píše celý životf

—

—

.

nm

—

Od

rána do noci!

.

.

— Záleží také, o kdo te, rozumí — A nemožno-li íst nerozumné, nesmyslné všelijak zmatené vci? — Arciže, možno! A dokonce, kdo ví? Snad c

se!

i

a

vtšina

tená

ani jinak se nebaví!

119

— — —

A kdo te nerozumné

a zmatené vci,

nestává-li se sám nerozumným, zmateným? Což jiného, ó Sokrate? A kdo je nerozumn a zmaten, nní-li

viastn skutenou protivou

—

vzdlance?

Vskutku! Záležitost ponkud ožehavá, mítko ceny a hodnoty!

volit

Mají doby své pedsudky. Náš pedsudek p s e m n c k ý. Pehlížíme adu století, jaká se táhne od vynálezu tisku. Víme o velikém rozmachu vzdlanosti, jaký nastal s rozvojem tisku. Není dnes vskutku vzdlance, aby se neznal v písm. pedstavy, vzdlanost a písmo, tak je

i

í

Ob

nám

spolu srostly!

Nedovedeme

si

je

odloueny

ani pedstavit. Není vskutku možno, aby nkdo byl vzdlán, aspo po našem smyslu, aniž se nejprve seznámil s abecedou a kalamáem. A tak usuzujeme krátce: kdo se nevyzná v písm, není vzdlanec. A ješt krateji: vzdlanost a písmo

—

jedna vc. Všecka vzdlanost zaíná písmem. Dokud neznalo písmo, nemlo lidstvo žádné

vlastn

vzdlanosti. Je to lichý soud, holý pedsudek. Odporuje

skutenému poznatku pesným zprávám. Vbec všemu rozumu. Je jisto, byla díve vzdlanost, i

než

bylo písmo. Byly celé vzdlanosti, zralé a vzácné a písma. A jsou dosud. Byli vzdlanci, hlubocí myslitelé, proroci a mudrci a písmen neznali. Byli uitelé lidstva, jichž uení dodnes, po tisíci a tisíci letech, je zachováno jako ddictví nejvzácnjší, ale psaných slov neetli, aniž konali písemné záznamy.

nemly

120

nm

Staí ekové znali sice písmo. Mli o dávno vdomost, ale vysoká jejich vzdlanost obcházela se b e z n h o. Ba víc! Nejpednjší zástupci starovké vzdlanosti pokládali znalost písma za vc pro úel vzdlanosti pímo škod-

—

nou. Znali

umní

písaské, jeho nástroje a prostedky, znali péro, znali papír, vdli, jak se píší listy a skládají knihy, ale pokládali to vše za dovednost velmi zbytenou, která je na újmu vlastním úkolm vdlanosti. Síla ducha lidského lépe a dokonaleji se vyvíjí bez tohoto klamavého prostedku! soudí Plato ve svých rozmluvách (Fédra).

—

A nezstává dvody

— lovk vidí

dlužen.

nucena, tužit rozum a pam, prohlubovat je a tou cestou se dopracovávat pravdy. Znalý písma spoléhá na papír. Jen ledabylo nabádá svého ducha. Spoléhá, že snadno najde v knihách, co a kdy bude potebí, pouštje vlastní vdomost mimo hlavu. Takový jen se zdá, že nco ví, v pravd neví... Neteba dovolávat se kritiky starého mudrce na úkor významu dnešní vzdlanosti. Na tom se

svj

nesejde.

má svj je práv

svoji. A každá vzdlanost rázem naší novovké vzdlanosti

Každá doba má ráz.

A

písemnost. Ale tolik je jisto: byly doby, které se nezabývaly písmem a mly vy-

pece

sokou svoji vzdlanost. Nikdo dnes nepochybuje. Plato byl vysoce vzdlaný muž. Za to je velice pochybná vzdlanost velikého množství dnešních lidiek, akoliv je o nich známo, že se

výborn

vyznají v písm. Je s tím navlas jako s naší elektinou. Zízení dnešního života je už tak proniknuto elektrotechnikou. Elektrické svtlo, telefony, telegrafy

121

My staí ješt víme, když nebylo ješt elektrických závod, ale pijde generace a ta si už život bez elektriky nedovede ani pedstavit. A pece, jaký to býznají na poslední vesnici.

jak se

žilo,

val život!

ada

století

velkolepého divadla, vzác-

ného libo- a dobrobytu, nejlahodnjší úpravy a drahocenné vzdlanosti! Už starým byla povdomá tajemná síla elektiny, ale obcházeli se bez jejího pispní v život, jako se obcházeli bez písma. A jak vysoká byla jejich vzdlanost!

ekm

ítáme dnes tisícileté památky poesie starých národ, Ind, Hebre, Hellen a jsme u vytržení. Jaká skvostná idyla jen tahle návštva Odyssea na Ithace! Jaký život ideálny! Jaká vzdlanost

ped tisíci a isíci lety, v tch dvorcích devných na behu moe, kde nebylo knih ani elektrického osvtlení a pec tu panoval tak krásný mrav a život tak plný lahody! Jak by neznali staí písma! Odyssea, Aíahabharata, Bible a jiné dokumenty starovkých vzdlaností pec byly napsány! Byly. Ale kdy? Po vky pechovány v p a m t národ byly sebrány a zaznamenány až p o z d . Tisíce jiných památek, které n e b yí y sebrány, se ztratilo. Byly to vesms doklady v tch domácnostech

—

—

—

i

podivuhodn vypstované pamti. Byla to vzdlanost, o jaké zase nemáme žádného pontí m y, vychovanci vzdlanosti písma. Byly takových vzdlaností ady, ale nevíme o nich. Nemáme po nich písemných památek a usuzujeme licho,

že nebyly.

Nedovedeme

se jinak dívat.

Spoléháme píliš na svoji znalost písma, jak ekl starý mudrc. A proto se klameme.

—

122

Vzdlanost lidstva, zvláštní stav jeho duše. Picházejí ty stavy jeden po druhém. Nastupují svou vládu. A že duse je vkovitá, také její stavy trvají vky. Rozvíjejí se, dostupují vrcholu a zase odcházejí. Mizí jako poasy v pírod, jako doby vývoje na povrchu zemkoule. Jedna doba o druhé neví. Lidstvo, bytost krátké pamti. Cítí a žije leda stav, o minulý nedbajíc. Neví, z jakého vyšla a do jakého se ubírá. Lidstvo uvdomuje si jen svj chvilkový stav. A zdá se mu vždy, práv s ním že zaíná teprv svt a jeho vzdlanost. Rozdlujeme své dnešní vdomí na dobu starovku, stedovku a novovku. A pipadáme si tak ueni! Nevíme nic o vzdlanostech, které pedcházely. A zdá

svj pítomný

nám, vedeme

se

že si

je

nemohly pedcházet žádné. Nedopedstavit. Zapadly docela v za-

pomenutí. Ani v njakou starou

nevíme,

slovanskou

vzd-

nám mohla být bližší. Náš písemnický pedsudek nám brání. Bývá sice o takové nco slýchat, ale zní to všecko tak ne-

lanost

která by

podobno pravd. Po starých Slovanech nepešla nás žádná písemná památka. Nemohli tedy mít žádnou vzdlanost. A pipadá nám na

bláhovo, o tom mluvit. Je pece množství doklad a památek, které nasvdují, že taková vzdlanost byla. Musila být a byla mohutná. Dávala dob svj ráz díve, než došlo na naši dnešní vzdlanost. Ale písemného nic po ní nezbylo. To je, co nám tak vadí. A mimo ráz své dnešní vzdlanosti nedo-

vedeme

myslit.

A pece

je vc tak jasná. Obsahem' každé vzdlanosti jsou vci, které teba lovku znát,

které

teba

A vdt,

umt

a kterým

umt, uit

se

teba

— samá p

uit.

o v a, slovanským. Dkaz, vdlo, umlo, uilo se nco, snad mnoho už za oné neznámé, vzdálené doby, kdy ješt všecky ty kmeny byly spolu sjednoceny. A toho, c o vdli, umli a e m u uili, byl vskutku celý veliký soubor. Tak velký soubor, jak veliké je množství slov,^ výraz, pojm nejrznjšího myšlení a konání, náeím od tisícijež jsou dodnes letí od sebe odtrženým. A takový veliký souhrn pojm, pedstav a výraz, což jiného znaí než obraz dotyné vzdlanosti? Ale písemného nic nezstalo! A proto, jako by nebyla. Vzdlanost analfabet! Neumíme si jí pedstavit. Jsme zajatci svých písmenek. Otroci své abecedy. Nedovedeme mimo ni myslit. Zstává pro nás jediným mítkem, podle nhož ceníme všecku hodnotu lidí. A necháváme mluvit svou statistiku. A pisaháme na ni. Poítáme tenáe. A neptáme se dále, ani co tou, ani co z toho mají. A „Vda naše" nás v té nevdoznát,

r

a

s

1

bžná všem náeím

spolený

—

mosti

—

V

potvrzuje.

listopadu 1914.

BLUFF.

Rady pedstav, jako pšinky v lese, kižují všemi smry. Než se nadáš, obrátí se pozornost v jinou stranu. Pád Pemysle, jako jiná událost živ zabavil mysle jazyky. Naped lidiky debatují, vykládají své odborné vdomosti a znalosti, ale najednou, jak se ady pedstav protínají, sklouzla na pole docela vzdálené. i

e

124

— vala!

Co chcete! Sto a jedenaticet dní vzdoroTvrdá kost! Však si oblehatelé notn zub

vylámali!

— Pro —

pravíte

vzdorov a

I

a?

Pemysl

je

mužského rodu. Jméno osoby snad je mužského rodu, ale jméno msta? Také Litomyšl, Litovel, Plze, áslav, Boleslav a jiná msta jsou ženského rodu. A bývala všecka mužská! Smysl

—

pokazil.

.

Zapomnlo

se vlastního

se tak

pvodu jmen.

Ve

starých letopisech možno ješt se doísti: vytáhl na Starý Boleslav, na silný Plze, na pevný áslav" a pod. Byly to hrady. ,,

pvodn

Mly

názvy po svých zakladatelích. Možná! Jenže jazyk, živý organism, podléhá zmnám. Kdysi se íkalo Starý a Mladý

—

Boleslav; te se íká Stará a Mladá. Konen, co sejde na rodu slov? Je to tak neuritá vc! Tak nahodilá! Kostel je mužského rodu, p oPro tak a ne naopak? Holá s t e 1 ženského. zvyku, jazykové praxe. Zdá se, duch jazyka, zdravým pudem hnán, sám rozeznává dle okolností. Udá se, jméno osobní a místné jsou docela shodná. Byli njací Jaromírové, Vladimírové, Jaroslavové, Boleslavové, Pemyslové a po nich

vc

nazvány hrady, pozdji msta. Tak se soudí. duch jazyka už zakrouje. Aby se vc nemátla, jméno zakladatele zstává mužského rodu a vc, kterou stvoil i založil, pijímá rod ženský. myslím osobu. Má eknu-li, milý Boleslave! drahá Boleslav! tu je už zase msto! Nestojí to sice v paragrafech, ale každý hned vycítí. A v tom je duch jazyka. Neteba znát pravidla, teba je cítit. Pak tedy: Pemysl „vzdorovala

A

—

—

125 131 dn" je eeno zcela duchem jazyka, jako probudila Litomyšl nebo znmila Litovel! Ostatn, což sama prostá lidská mysl není také rodu ženského? A pakli už y s 1, pro ne i p e -

—

m

mysl?

— — —

Protože zase zámysl, pomysl, výmysl a

—

mužského. Holý rozmar! Ani stopa logiky. Práv proto! taková bylina. ídí se tajemnými zákony. Jenom žádnou tak zvanou logikou. Náš ty dobrý kníže Pemysle! Anebo snad dobré kníže? Je kníže rodu mužského nebo stedního?... Jak na kižovatce pšinek! Kam to jen sbhlo od váleného pvodn thematu!

nesmysl jsou

e,

—

o

Ostatn, teba rozeznávat. I ten „zakladatelích" je pouhá domnnka.

pochybná. Kdo pak

založil

Pemysl

—v

výklad

A

eský kníže jist ne. A ten je pouhý muž vbec známo, kdy msto nebo hrad i

Není

dost

Halii? báje.

byly

„založeny". V desátém století už se mluví o Pemysli, jako se mluví o Krakovu, o Krakovci, Dvínu, Vyšehradu a jiných hradech v echách, v Halii nebo jinde. Krakovec prý založil kníže Krok! Knžna Libuše zase Libušin, Kaša Kazínl A jiné pohádky! Takový pedsudek zakladatelský. Krakov je ve svt množství. Kdyby každý byl ml mít své „pvodce" jmenovce, kolik by to dalo knížat Krok! Stejné místní názvy vyskytují se v krajinách od sebe nejvzdálenjších. Kde se vzaly Kolín na Labi a Kolín na Rýn? Benátky na jihu a množství Benátek na severu? Štrasburk

—

126

na

západ

a Štrasburky na

východ?

Jisto je,

jména zakladatel to nejsou. Spíše se vyskytnou jména pvodu. Mužové, zvaní p o d í e míst, odkud pošli. Znáte jména Gottfried von Štrassburg, Beneš z Loun, Menhard z Hradce, Jiík z Kunštátu, a pod. Snad Pe-

opaného

i

—

Pemysle pošel? Hoho! Cosmas výslovn praví, byl první zákonodárce eský znám podle rozv-ážnosti mysl

z

—

njaké

-své povahy.

—

vznikl! století

Dodatený Pomáhá leda jména

výklad! Z pouhé nesnáze vysvtlit, jak už v desátém byla tak stará, pvod jejich tak

vzdálený, tak temný, že si lidiky nevdli ^ nimi rady. Jaká teprve rada dnes! Dnes je úkol snadnjší. Dík mapám a seznamm máme dnes rozhled. Snad ješt nemžeme tvrdit, co a jak tehdy bylo, ale najisto aspo už mžeme tvrdit, co nebylo. A jist nebylo, aby jména míst pocházela od njakých zakladatel. Leda v pípadech nejidších, .které jsou známy a proto ani nepadají na váhu. Pruský Královec založil král Otakar, to je jisté. A pece jméno Pemysl pro muže, který „pemýšlí", je tak na snad! Dnešní úsudek! A práv proto lichý pro doby jiné. Každá doba svým zpsobem usuzuje. Také myslivec je staré slovo. Kde se asi vzalo? Bezpochyby, kdo hodn ,, myslil", jak by nejlépe ulovil zv! Pak by mudrci, písai a všeho rodu umlci a emeslníci ješt spíše zasluhovali názvu ,, myslivc". Ti o svém úkolu ješt více pe-

— —

vtší

— —

— —

—

mýšleli.

127

— A pece všecky vci mají svoji souvislost! mysli tel, kdo myslí, mysli v kdo — stílí? — ert Nebývá snadno vci Divné Pro

ale

je

zjistit.

ví!

koeny

e c,

Mys

ve slovanštin znamená ást polohy, výbžek na pobeží, vyvýšené místo v kraji. Je množství míst, která slují Mysy, Myše, Míšn, Mysle, Myslíny, Myslíce, Myslovice a p. se najdou.

Také jádro msta Pemysle tvoí kopec se starým hradištm. Je odtud velkolepý rozhled po okolí. Na místech vyvýšených stávaly tu kdysi stráž e. Obracely zraky do dálky, napínaly pozornost. Kdo tak stál na mysu, upínaje poíkalo, že myslí? zornost, snad se o Strážník byl myslivec, A pozdji pojem na upiaté pozornosti snad se penesl a rozšíil

nm

—

i

jiné pole.

— Možná, že bylo tak. Možná, že jinak. — A tak by tedy Pemysl nebylo osobní,

Kdož ví? ale

ist krajinného smyslu jméno, jako Pebor, Pedl? Jako Píbram, Pívoz, Píkaz .??

Pefov,

.

—

.

Záhada! Hmota jazyka má své hlubiny. Jsou tak plny tajemných vztah a souvislostí! Stopy neznámých dj, pochod nejpodivnjších jsou zachyceny v její otiscích. Proniknout k jejich smyslu a významu bylo by odhalit roušku minulosti, vystihnout tajemství lidstva, vyložit poátky a vývoj vzdlanosti.

A

—

:

Bluff!

zase kižovatka! Víte, jaké je tecf

nejmódnjší slovíko? v novinách, v salon, v denní rozprávce,

128

CO není než na oko, co má ošálit, vytít zrak., všecko je ,,bluff'. Anglické slovo. A protože anglické, vyslovuje se blef i blaf. Jaká pak modernost! U nás odjakživa oblafnout znamenalo nkoho napálit. Kdo mluvil na prázdno, byl blafal. Po sprostu! Ale napsat u a vyslovit e i al

—

— —

V tom

to vzí!

Jako v obchod s módním zbožím! V zastrené ulice pražské vyrobí se pár rukavic, pošle se do Anglie za fatku. Za prplavem dostane výrobek anglickou známku, vrátí se do výkladní skín na Píkop a tu se prodává jako nejvzácnjší chic. už

li

— — —

V

Huse!

stojí za to,

ilusích je

aby

pvab

života.

A pvab

se platil.

Bluff!

Ostatn

polovic anglického slovníku neníbluff? I francouzského! A jiných! sportovní hantýrku našich klub! Start!

takový

Vezmte

Místo, kde se spolenost potká, stetne, odkud koule, kulaté Stet! Goole vychází! Start tleso, mí. A sám sport! Hra sil! Boit, spoit, spor! Náklad síly! Borec, pedborník, vzpoura,

=

zpurný!

—

— Vykládat .

všecky jazyky po slovansku! Mánie. Holý bluff! Copak stará Britanie mla se

J

Slovany?

—

Podle Césara ve staré Galii l panoval týž jazyk jako v Britanii. Mladí Galové lepších rodin odcházeli do Britanie za vyššími naukami. A Galové zas si dobe rozumli s obyalpských zemí. A jako za Césara bylo vateli ješt v prvním stedovku! Sv. Havel a jiní vrozvstové picházeli ze Skotska na horní Rýn a

Kdo

—

ví?

12^

Dunaj, hlásat Kristovo Evangelium. Zde

poád

jeden

i

tam

jazyk!

— Jenže mezi Rýnem a Dunajem — Na jmén nesejde. Po tom starém

sídleli,

jak známo, Keltové!

ném jazyku zbyly k

spole-

n y v dnešních jazycích. Staré památky! A jak jsou výmluvný! Vezmte takový starý kulturný pedmt! Kdy a kde na o

e

píklad zaznl po prvé krajem hlahol zvonu? Nikdo neví. Ale jazyk dobe zachoval stopu toho dje ve své hmot! Zvon po francouzsku c o c h e, nmecky g I o c k e, angl. c o c k! A vlastní vý1

1

znam

slova a

koen?Ve slovanštin:

lokol, hlahol, halas

dnes: g

—

A

zvuk umíráku!

a

slovo

glagol, kove franštin do-

Bluff!

b

Je-li

víme-liž

hlas.

=

a s

1

—

1

f

pvodn

keltické,

bezpochyby všichni dodnes

V beznu

Z

nemiu-

— kelticky? 1915.

KUCHYN.

S válenou

dobou také otázky stravovnické dostaly se ke cti asových rozprav. Co chcete? Válená mouka není tak zlá. Ty žemle jsou dnes chutnjší než bývaly asto za míru! Možná. Jenže byste neml íkat „žemle". íkáme houska. Chyba! Houska leda pro zvláštní podobu. Husa, húska, house schoulené se zastrenou hlavou. Staí pstovali rádi takové podoby. Také žemle má svj uritý tvar...

a

kuchyské

—

— —

Kufner:

Vda i

báchora?

II.

«

130

— Ale není naše slovo. m — Ne-li — naopak? e

s e in

nmecké

Zetelné

1.

spíš

.

.

A

už se pesmykla látka! Pro ne? Obas neškodí trochu odboit. Konen i v kuchyni a pekárn není-li ást kulturného díla? Kdo díve vail a pekl, byl starší u vývoji, než kdo se živil

na syrovo.

— A kucha

Pvod

peka nám práv pišli z ciziny! zjevný: kochen, koch, kuche, kuchy,

je

i

=

A

cuisine (ital cuina), cuire! baecker peka! La, la! Jsou ješt jiná píbuzenstva. Naše kuchat znamená krájet, vyvrhovat, upravovat. Na jihu íkají kuchat místo vait. Na severu zase kusat. Rusky k u š a znamená jíst. Totéž slovo v rzných dobách a koninách se rozuteklo do rzných význam. kousat, kusat, po kuse

—

A

zpracovávat potravu mezi zuby, poskytlo základní širší pojem. Okoušet, okus náleží už k podrobnostem kuchaského umní. A kdo všecko chystá, kuchá, na kusy krájí, okouší a celé umní ovládá není-li kucha? Ale peka se rozhodn uil u bakera,

— — baeckera! — Ani

—

—

Peka

kdo stál u pece. co jíst. aby bylo „péi" (starost) na sever od nás ík a, o p e k a. Poruník, který se stará

Kdo

pekl a Naší dnešní kají o p e o sirotky,

zdání!

byl,

—

ml vbec péi, i

o p i e k u n. Péci, tedy tolik starat se. A peka se stará, aby výrobek byl dobrý. Upravuje tsto, hnte je, žmolí, dává výrobku vnjší formu. A co uhntl, je hntka, hntynka, hntlík. co užmolil, 1 e. semmel, A ze žemle teprv vyšla je ž e jako z hntlíku vyšel knedlík, knódel.

co

sluje

peovat,

mouný

A

m

—

—

131

— A kde pak to všecko — Ve hmot jazyka. Ta

psáno? zvídavému zraku

stojí

otevírá tak své hutné vrstvy a mezi nimi vyjevuje ty nekonené souvislosti. A kdo praví, že to vše pišlo tak a nejinak? Tisíce doklad má tu slovo! Jeden ukazuje ke druhému. Skládají tak spolu nezvratné pravidlo, zákon.

—

—

Na oko híky hned

celá

nauka

se slovy. o vývoji

A

—

v podstat? Ne-li kultury?

Jednou, za vlídnjší ješt pohody mezinárodních pomr, zanášel vás rychlík balkánským krajem od jihu na sever. Byl parný den a k poledni se blížilo. Vlak neml hostinského vozu. Boga mi, gospodinC; nezastavíme-li se brzo nkde aspo na vidliku? ulevili jste si pr-

—

vodímu na pecházce.

—

možno

Asi za

nco

lidiek.

Tam

je

sic stanika. A vlastn ani žádná stranou od peronu bylo pozorojako výep. Tlailo se tam kolem dost

A bylo. restaurace. vat

tvrt hodiny budeme v X.

se oberstvit.

Malá

Le

Také

jste se piblížili.

Natáeli tu piva,

nco zakousnout v papíru

podávali. krájela žena klín jakési spekliny do kulatá jako dort zformované. Jen to svítilo mastnotou a ješt se kouilo. Nerakiji nalévali,

Na velikém plochém podnosu

známá krm, patrn domácí, národní. Nemli do toho chuti. Ale šla na draku. Výbru

jste

nebylo. Pihlásili jste než bude vyprodáno.

se

A

s

rychle také o klínec, teplou koistí v pr-

132

svitném mastnotou obalu v levé a sklenicí dobrého erstvého piva ve druhé ruce spchali jste ke svému vagónu. Vlak dlouho nepostojí. Teba mít se k svtu! Cestou k vozu sebrali jste momka. Zevluje tu, vám podrží sklenici, mezitím co budete zápolit se svým lovem. Postojí zatím u vozu. Až budete hotovi, vrátí za vás pknou, broušenou sklenici.

a

Postál, podržel. se

Sjistou nedvrou zaali jste se obeznamovat zákuskou. Zprvu ichem, pak špikou jazyka,

konen

zcela

Nezdálo

srdnatým pozením notného sousta.

špatné.

se

Jakási

svrstvina

skrájené,

ním

njak promísená, prošávnná. Nco na zpsob našich šunkových

nudlovité hmoty,

flík, jenže bez šunky. Velmi

mastné,

ale

Jak tomu vlastn íkáte? vyzvídali

jste

sic

velmi lahodné. Krátce, pochoutka.

—

na momkovi,

mlsn

olizujíce prsty

od posledního

sousta.

— Što — Kako jaks taks svou — Ovo — — Ovo sa

veliš,

gospod?

vi icažete

ovomu

jelu? tlumoili jste

zvdavost. jelo ako sa káže? opakoval udiven.

Jest, jest!

Nevili

káže

—

lívanec...

Lívanec? Lívanec, tady na malé balkánské stanici? Tisíc kilometr a víc od naší domácí kuchyn? Což není lívanec ryze eské slovo a jídlo? Do verejška jste soudili, že Je. Patrn není. Tak žiješ v nevdomosti o nejprostjších vcech! Tak jsme si doma v echách pochutnávali na lívancích a soudili jsme, že se naše matky asi nauily lívance dlat a jmenovat nkdy tak od svých matek. A ty leda zase od jste sluchu.

133

svých, ne-ii matek, tedy babiek. A to že asi bude konec etzu v podání. A zatím, ví, až kam ^o sáhá! Lívanec! Prastaré, vkovité slovo! Skutené praslovo. Až nkam k dobám dosahuje, kdy zde na Balkán a nahoe pod Krkonošemi stejn jmenovali vci, kdy tu panovaly stejné mravy, mli stejnou kuchy a rzná jídla stejn si oznaovali. Je tomu už tak dávno, nikdo ani

bh

vci

nepamatuje! Tak dávno, že se a jejich n á z v y zatím docela rozešly. Dnes náš lívanec a zdejší lívanec, docela neshodné, od sebe vzdálené pojmy a pedstavy! A jiné vci vám picházely na mysl! Polévce tu íkají jucha (juha, jiha, jížka)* obd jmenují o b j e d e m, veei v e e r o u. A jiné vci domácího denního ádu zrovna jako my. Sám doklad dávných a stav spolenosti! Už za tch dávných neznámých dob, kdy na té široširé oblasti mluvilo se týmž jazykem, panoval

pomr

ád a spoleenský poádek. Dílo pesn rozdleno. Rodina elecf schá-

všude pevný denní bylo

i

uritou hodinu k pihotovenému zatím k veei. Poádek byl tak pevný, že den

zely se v

obdu

i

rozpadal ve své ásti, urované blíže ustálenými obraty „ped obdem", „po obd**.. A když bylo po anebo „dne tojikátého obdem**... zní oblíbený obrat starých eských Letopis. Naznaují tak blíže denní dobu událostí, za dob, kdy ješt v každé domácnosti nevisely na hodiny. Na jihu staré rení udrželo se podnes v plat-

—

.

.

.

ped

obd...

stn

V bulharských listech možno denn ísti: ta ona událost, návštva, pehlídka nebo pouliný výjev odehrály prý se toho onoho dnje, „ped i poslje objed", místo dopoledne i odpoledne. nosti.

i

134

Tisícileté dokumenty! Jak se to vše rozchází s pedstavami do nedávná ješt u nás platnými o minulosti slovanské! Slované tehdy velmi neistí a špinaví pipravovali pokrmy hrubé a nechutné. Teprve od

— Nmc

nauili se umní kuchaskému tak naši buditelé. Sám Dobrovský je nazývá ješt „roh und wild". A mnohý vychovánec nejmodernjší Vdy ješt tak soudí! .

.

Vili

Jsme dti temnot, odkázáni leda na svtlo chabých svých smysl. Kahanec vdomí staí nám osvítit leda úzký okrslek nejbližší chvíle a prostoru. Co bude, nevíme, co bylo a bývalo, zapadlo do tmy. ítáme piln, co zaznamenali jiní, kteí tápali ped námi a sotva se vyznáme v tom zmatku. Sbíráme sami drobty a ohledáváme stopy, pátrajíce po njaké niti, která by vedla k svtlu. Ale všecko je tak lopotné a selhává na každém kroku. Známe dnešní pomry a vysvtlujeme si verejší. Jsme pec tak chudi! Tož jsme si jen vydlužili všecko. I slova pro nejbližší poteby jsme si vydlužili. Knedlík není-li vlastn =- knoedel? Jako je špendlík = spennadel! Ze kdysi „spennader* znlo spínadlo, zapadlo do tmy. Jako že „knoedel" bylo vlastn uhntené tsto. Za-

pam

—

pomnlo

se všecko.

Nevíme

nic o

pomrech, které

by byly zpsobily, aby to tak bylo pišlo. Ti, kdož tenkráte žili, nevzpomnli na nás, nezaznamenali

vdt

abychom mohli a se vzpamaco nebylo zapsáno, neplatí, neexistuje

nic,

A

tovat! pro nás.

135

A tak shledáváme své drobty a bavíme se svými dohady. Jaký v tom smysl, obracet slovíka na ruby a ohmatávat tvary! A pece veliký smysl! Jako sbírat zkamenliny.

— —

—

Posmívali se horalé

njakému

bláznu, který

k nim obas picházel sbírat kamínky. Oni

je

zahazovali.

— — — —

Co máte

s

tmi kamínky?

Mají velkou cenu, znají mluvit! Co pak mluví? Povídají neklamn, tady, kde jsou dnes vaše hory, bývalo kdysi moe. Nikdo o tom už neví Bývalo veliké moe vzdlanosti po širém prostranství za dávných dob, na které už se nechce vdt! Ale zapomnlo. Nikdo už o vypravují. kamínky, slova zeteln o .

.

nm

nm

V

ervenci 1915.

VYMOŽENOSTI. z doby povodn.

Pyšn

vyšlapovali

si

onehdy Pražané po ka-

menných deskách svých nábežních pás! želi

pes

železné zábradlí

rozvodnné Vltavy, jak

Shlí-

dol do špinavých vln bezmocn odrážejí I se

o tvrdé stny. A mli pi tom své myšlenky! Ti tam jsou asové, kdy bylo teba lekati se rozkaceného živlu! Rozvodnná Vltava, dík žulovým stavbám pobežným a dmyslné síti

13t>

podzemních stok a splav, navždy pestala být postrachem obyvatel královského mésta. Také triumf moderní techniky! Jaké pak modernosti! Za všech tak bývalo. Vždycky lidé byli vtipni a umli

—

se

opatit,

as

jak

práv

zkušenost

kázala a po-

teba!

— —

Úpravy eky naši pedkové pec tuze nehledli! A což pražské jezy na píklad?. Vskutku pražské jezy! Tak jsme na ten pohled uvykli! Docela jsme zapomnli, že bylo také jednou teba, ty jezy postavit. Máme pedstavu, jako by jezy náležely už k samotné pírod královského hlavního msta. Vltava v Praze! Široká, mohutná vodní plocha mezi Starým mstem a Malou stranou! Ani si nedovedeme Prahu jinak pedstavit. Zdá se nám, že tak musila vypadat eka od Libušiných. Velkolepý pás vody, kterému dnes obdivují se cizinci! si

—

.

—

as

Imposantní zrcadlo, ve kterém se shlíží všecka nádhera proslulého panoramatu! A pece je to všecko jen zastavená, nadržená voda! Nebýt jez, voda odtee. A co by zstalo? Nkde uprosted eišt úzká, mlká žilka proudícího živlu, ne širší, nežli Vltava teba u Chuchle nebo pod Babou. A vlevo, vpravo? Nízké, táhlé, nehezké behy, oplachované leda obasnými povodnmi. Všecka sláva, všecka nádhera pohledu tatam. A víte-li, komu vlastn vdí obraz Prahy za svoji malebnou základnu?

— — — Komuž

pak! Pražským mlynám, rozvíce vody, postarali se. Dali

umí se. Potebovali vodu zadržet.

137

— — —

K vli bolestem njaké rázem celý obraz krajiny. vli emu pak se mní? vli zetelm vyšším, naléhavjším, historickým. Pražské jezy na píklad

Chyba lávky!

nemní

živnosti

K K

se

—

eknme

dkují svj vznik... Hádejte komu?... Tatarm, kteí ve 13. století svými vpády ohrožovali Evropu Jsou taková data v Djinách! Znamenala .

.

ohromný pevrat. A

dnes? Nikdo zatím? Událost pešla, dnové míjejí, léta, století. Nové dojmy vytlaují staré. A co se zdálo na vky vtisknuto db pamti, zncr náhlá se zastírá, zapadá, je vytlaeno, z a p o m Cr n u t o. Nakonec vypravují si lidiky o tom, co ddové zažili, pouhé báje. Pravdu nikdo už n e z n á. Tak bylo se vznikem pražských jez. Jezy pražské, dle svdectví Dalemila, byly souasn s obczdníni Starého msta r. 1241 zízeny aby do nov zízeného branami dostatené množství vody se kdysi € nich neví.

A

i

—

.

.

píkopu

.

ped

vlévalo Strach ped vpádem Tatar krále Václava roku 1241, dát obezdít a vésti vodu z Vltavy do .

.

.

piml Prahu

píkopu...

tu,

kdež se do nedávná etzový most Františkv nalézal. Voda pak, kolem Starého msta u znané hloubce proudíc, byla dovedena až k místm, kde nyní most Františka Josefa stojí (v Elišdo Vltavy se tíd), kde zase

zpt

in

vlévala...*) A dnešní generace? Což ta ví o. starém píkopu! Leda „na Píkopech" se prochází ,,o Pí*)

Josef. S>

á t e.kjlZeiStarclPraUy.

138

kopech"

nco

žvatlá.

Však

to už jsou

— docela

iinp vprif jiné vci! *

*

*

Dnešní Pražan právem je hrd na vnjší obraz královského msta. A panorama Prahy, dá-h* se myslit bez stíbrné stuhy Vltavíny? A co by zbylo z té ozdoby vzácné, kdyby nebylo jez? A jezy jsou ddictví tináctého vku. Zásluha tehdejších

nesnází

—

válených.

dnes stála Vltava, nebýt

stavy stedovku?

Jak by

opev ovací

Co

se

ptali

sou-

hradebníci

Václava po krasochuti potomk, kteí pijdou v devatenáctém a dvacátém století obkrále

divovat „obraz" královského msta? Nemli jisté podají si potuchy, jak pes širé prostory strajednou ruce novodobá estetika se starou tegií. Tžko pronikat roušku budoucna. Kdož ví, jakým úkolm budou jednou sloužit podniky, jež pokládáme dnes za spoleenské, lidumilné, umlecké i kde jaké! Ostatn nemla nadržená voda vltavská ani tenkrát úkol jen výhradn vojenský. Vzrst msta vskutku ml v záptí vtší spotebu tekutého živlu. A spoteba vody v Praze stedního vku nebyla vru malá. Byla už tak mocná, že v obanském život msta dala vzniknout zcela nové, živnosti. samostatné Donášením neb dovážením vody íné do msta živilo se od starodávna v Praze mnoho lidí, (aquarii), jichž poet za tak zvaných Karla IV. tak se rozmnožil, že zvláštní cech

as

—

—

—

vodák

tvoili ...

Nejen domácnosti obyvatel volaly po vod. Byly už mnohé závody a dílny a ty se dovolávaly

I

139

Dávno byla Praha ilé obchodní a prmyslové msto. Pivovary a sladovny, koze-

své poteby.

lužny a jirchárny, barvírny a brusírny nemohly mocného pítoku vody. A nebylo tch závod málo. Také tu nebyly teprve od verejška. Již v XI. století se v Praze nkolik pivovar nalézalo. Postupem doby pak tou mrou se rozhojnily, že za Karla IV. ítáno v Praze již' 55 pivovar a 86 sladoven, kde nemén než 287 pracovalo se obejít bez

—

sladovník

.

.

Kronika msta, zvláštní protokol. Možno se tu dopátrati všeho druhu doklad života, jeha promn a zmatk. Kdo by dnes ekl, že byly doby, kdy k vli vod svádny mezi mšany celé krvavé ptky! K roku 1489 zaznamenává Hájek: Sladovníci pražští svadili se s nožíi a p> o tu vodu astokráte na potkání se bili a hanebn mordovali, nkdy i zálohy jedni na druhé dlajíce. Purkmistr rada msta kázali proto nkteré pvody toho vsázeti (do vzení) a jednoho

—

—

i

z

noží

(dokonce) i s t í t „Staré Letopisy'* pak

—

Toho

Magdalenou i

s

léta

v

sladovníci

zabili jednoho k

r

o

t

i

t

sladovníkv,

noží Donáška .

.

i

.

.

.

podrobn svdí:

pondlí

ped

nožíi a a nemohli

sv.

svadili

Máí se

jina páni

ažsatjest

Kokeysl

-

i

dovážka vody pispívala ovšem

svým zpsobem k rázu pouliného života. Ve velikých sudech vodáci rozváželi vodu do závod, erpajíce ji nejen z eky, ale z píkopu mstského, který byl za obezdní Prahv v letech 1240—1250 zízen...

—

i

i

140

Píkop na mnoha místech peklenut byl mstky. Zdnou hradbou vedlo mnoho bran z msta a ped branami nemohl scházet mstek.

nm

Pecházelo se po na druhou stranu píkopu, do zahrad a pedmstských obcí v okolí. Tam pozdji podntem Karla IV. zízeno Nové msto. Uliná spojka mezi starým mstem a Vácslavským námstím odtud podnes zachovala název

„na Mstku".

asem každá konen ani

forma života se pežije. Nestajezy, ani donáška a dovážka rourami vody. Dostavila se poteba vodu po rozvádt. A už tu byl nový zjev v obraze

ily

mst

vodárny! V

msta:

Letopisech

pipadá jim

významná. Kdy a kým postavena první pražská vodárna na Starém mst, není pesn známo. Za to je zachováno, kdy shoela. Bylo role dost

to

A

r.

Vznikla tedy o

1431.

tolik

aspo

je jisto,

Píkopu. erpali

kašen

bhat

století

pro vodu do

nepote-

eky

a do už na námstích a dvorech, a nádrží. Jaký pokrok! Jaká vymo-

bovali Pražané už

2

njaký rok díve.

v patnáctém

ji

ženost!

Procházíme se po nábežích, kolem pražských jez a vodáren a je nám podivem, jak ctihodné to zjevy starých dob. Mají dokonce svoje djiny! Ale jsou zase jiné vci nápadný. Jakže? T e p r ve v XV. vku že pipadli Pražané na myšlenku, položit roury a d o v ád t Ve si vodu z vtší dálky? Pro tak

—

pozd?

starém.

ím pec už ped tisíci lety mli

zaveden svj vodovod!

.

.

141

své dnešní pojmy. Jak pokroku dnes se šíí. Na jednom konci Evropy a co Evropy! teba na jednom konci svta vznikne nkterá vymoženost doby a už bleskem je známa, zavádí se po vší oblasti vzdlaného lidstva. Ta rychlost styku a dopravy je zvláštnost dneška. Staí byli z d o u h a v jš í. Lidiky tehdy

máme

Pravda,

rychle vci

—

—

I

nemlinaspch.

Ejhle, doklad z vlastenecké historie!

Také umní vodovod znali v Cechách už dávno ped patnáctým vkem. Znali je, ale

—

nezavádli.

—

Na Vyšehrad

pro skalnatost

pdy

žád-

ných studní nemli a pro píkrou polohu byl pístup k Vltav tžký Jak si pomohli na Vyšehrad? .

.

—

Proto už za starodávna zaídili zde vodovod z povstného pramene „Jezerky" nad Michlí. A to nepochybn již ve XII. století, kdy vévodové eští Vladislav a Sobslav ješt na Vyšehrad sídlili. Vévodský dvr zde mnoho si

.

.

vody poteboval

.

.

A

Staromstští jist znali vévodský vodovod vyšehradský! Ale sami na vlastní nepomýšleli. Necítili potebu. Pokládali vodovod patrné za veliký pepych. Obcházeli se dlouho a dobe i bez nho. Co si mohl dopát vévodský dvr, nepotebovala si hned dovolovat mstská obec. i

Dv

st

minulo, nežli vymoženost troufala si pokroit z Vyšehradu až na Staré msto. Má pokrok vzdlanosti svoje tempo. Píroda pomr, patrn, sama je ídí. Od prvopoátku, co msto vzniklo, trpla Praha povodnmi. Kam jen psané djiny sahají, každých pt nebo deset rok hlásí Letopisy velikou záplavu. Každé let

—

142

jednou

století

dvakrát podvrácen pražský most

i

a strhány pražské jezy. A pece trvalo tisíc let, než došlo na dnešní pknou úpravu nábeží a vhodnou kanalisaci. Ale nicmén za všech stejn libovali si lidiky v blahu a spokojenosti, naíkali na útrapy a neštstí. Dnes jako ped tisíci lety. Zdá se vru, ty dojemné záležitosti lidského srdce a citu s vymoženostmi tak zvané nijak nesouvisí. vzdlanosti ani V íjnu 1915.

as

—

PAŽI!

Dvody jako jiná platidla! Platí tak dlouho, zmna hodnoty. až najednou nastane Kdysi ped dávnými lety žáek ve škole dopustil se pravopisné chyby. Zdálo se mu, kde se vysloví z, teba psáti také z. Svou úlohu podepsal svým jménem Jozef X. Pan uitel vytkl

—

povdl dvody. Jméno teba psáti tak! Ne jinak píše tvj já, tvj uitel, tak píšu. Všechen vzdlaný

chybu a

—

otec.

svt

I

píše Josef!

Teba psáti, jak píše všechen

Dvod pesvdoval, ho v pamt.

byl tedy platný.

svt...

Žáek

A

od toho dne plných ticet rok podržel pravidlo. Stalo se mu zvykem. Ale život znenáhla pináší své zmny. Uzrávají naped tiše pod povrchem. Až jednou se provalí. Jednoho dne podepisuje zase své jméno, zralý vštípil

už zní,

si

muž

—

si

pomyslil:

A pec to není správné! elné pravidlo piš, jak vyslovuješ. Vyslovujeme ze-

teln

zl

.

.

143

A

po ticeti letech podepsal zase: Jozef! Nebylo bez námitek: Jméno je cizí, východní! Snad syrské i arabské. Tam prý vyslovují Jusuf! i tak njak.

—

Rozhodn

oste: 5s.

.

Le

námitku hned pebila nová: Nejsme na Východ! Nepíšeme ani syrsky ani arabsky. Po esku píšeme, jak vyslovujeme.

—

Mkce:

z!

.

Zmna

.

hodnot! Staré platidlo pozbylo ceny. a jaké nkdy tají

Tak jednoduché pravidlo rozpaky.

— —

Kterak píšete pes? Na konci s nebo z? s! Každé dít ví, pro. íkáme p s n a, p s í krev! Ani z nevyslovíš. Kterak

Rozhodn

i p s i, pak: pzi, pzina?

Nesmysl. adu dobropísemnost v té vci ustálena.

— — —

A pece

by

století

se slušelo psát pez.

je

už

.

Hoho!

A dvodn!

Pes,

od pravku spoleník

lovka.

Strážce bytu, domu, stáda. Nejcennjší vlastnost tynohého pítele vedle vrnosti byla vždy bdlost. Bdít, dávat pozor, být na stráži slulo za stará pažit. Kdo to praví? Slovo zachovalo se dosud u pobratim. íkají pažit, ja pazju, pazim, on paži. Sami dosud pravíme pásti Pásti po stádo, co to jiného, než stežit stádo? Na jihu, od Adrie až k ernému moi tynohý strážce stáda sluje pas. Na severu široké a pehlasováno je v e. To je vše. A pastý je strážce stáda, ne pestýr. neTuze hezké! Jenže náš sluje tak proto, že pase.

—

— —

—

— —

nem.

pastý

Pro pak?

144

—

Každý sekundán poví, pro! Slovo je románského pvodu. Zní tu pastor, pa-

ste u

r.

—A — Nemýlí

jestli

názor.

.

sekundán se.

—

se mýlí? Je to pravidlo. Obecn platný

.*)

platidlo. Má svoji pevnou hodnotu. Platí tak dlouho, dokud hodnota se nezmní.

Uznané

A

—

hodnota byla pevná. Petrvala

staletí.

Také u nás na severu kdysi vskutku pažili! Hlídali, stáli na stráži, na hranicích i jinde v zemi. ^Jsou toho všeho ješt zetelné stopy. Úrodná a bohatá krajina broumovská

—

dlí se od Polika hebenem pohoí ... jež od náhlého srázu ke stran broumovské dostalo své starodávné jméno Stny. Pes Stny vedly stezky, jimiž spojení se Slezskem a Kladskem se udržovalo Záleželo, aby tyto steiky oproti cizin byly chránny. Z tch píin uiriny zde valy a záseky, jež stehly stráže pohranin. Takto .

.

.

*) Je takových slov množství. Krátce a bez okolk je odvozujeme z latiny. Následek minulých vyhlazených z pamti. Ve starovku a prvním sti^dovku nová západní vssdlanost na svém postupu vedla si po zpsobu všech vítz. Postarala se, aby vyhlazeny byly všecky stopy nkdejšího panství její pedchdkyn. Vdomí souvislosti s minulem bylo znieno. Vše, co bývalo, bylo zlé, špatné, hodno zapomenutí. Bylo povinností nevzpomínat minula le s pohrdáním. Pozdjší vda ochotné se pizpsobovala. Z prázdnoty, která vkol zela, uenci bez rozpak vyvozovali své úsudky. Všecka slova, která jen ponkud páchla kulturou^ pocházela z latiny nebo aspo z nkterého západního jazyka. Nová pokolení rostla už v naprosté nevdomosti všeho, co

dj

pedcházelo.

445

Opevnným

cestám íkaly pak pasy...*) vykládá znalec. Starý název! Málem nikdo už neví, jak se tu

vlastn vzal. Tomek, ve svých „Pamtech Újezdu Polického", mluv o pasech, uvádných v urbái panství broumovského z r. 1677, poznamenává: O jednom z nich, totiž o tak zvaném pasu Polickém za Hutberkem, kde jméno „v paších" se dodnes zachovalo V paších? Opevnné cesty pasy? Jaké pasy? Dnes toho slova neznáme. Aspo ne v tom smyslu. Dnes pohranin stezky pes hory ztratily svj význam. Neteba je hájit. Kdysi tam „pásli", vyhlíželi strážci do kraje, stežili cestu! Dnes poteba zmizela a s potebou vytratilo se slovo a pojem. Jenom název se zachoval, ulpl nja míst. íkají ,,v paších"! Pro? Nikdo se netáže. íká jeden po druhém. Zvyk, jako jiný v život. Ješt v 16. vku také v echách „pásti" znamenalo stežiti, jak svdí Králická bible:

—

.

.

—

i

—

Nebo z tebe (: Betléme:) vyjde vévoda, kterýž bude pásti lid israelský Mat. 2. 6, Jinde zase jména Pazy, Pažiny, Baciny, Bacíkovy (Pazíkovy!), Pazavy, Pacovy, Pasový a pod. oznaují místa kdysi stežená. A jako názvy míst i jména se zachovala. Byla taková povolání. Kdo je vykonával, odnesl jméno a asem penesl jméno na rodinu. Kdo dnes na pastv hlídá dobytek, je pasák. Tehdy, kdo

mj

.

.

.

rod

hlídal cestu

prsmykem, kdo pažil na

Zemské H

hranici.

*) stezky, strážnice a brány v echách. Sepsal J. K. r a š e. Novém nad Metují. Kuffner: Vda i báchora? II, 10

V

Mst

146

byl p a z á k. Povolání bylo stal

se

asem jménem

ddiné. Název inu

rodinným.

Dje

a

asy

pinesly jiné zpsoby života. in byl dávno zapomenut i slovo. Jen jméno ulplo na rodech. Prázdná slupka, muchlaná všemi vtry, utváila se všelijak. Dnes osobní jména Pazák, Pacák, Pazar, Bacar,

—

Basa

a

j.

jsou leda

holý zvuk.

A

odhad stáí? Kdy asi mohlo vzniknout takové jméno? Tžký úkol? Není mezník pevných, aby pomohly zmit vzdálenost a mezery as. O pasu Polickém svdí nco urbá z r. 1677. Prý dle obecné povsti byl opevnn v ase, kdy zahrazovány hranice proti Tatarm r. 1241 Dle obecné povsti! Klamavý pramen! Obecná povst mívá tak úzký obzor! Jen tak, kam

—

.

.

lidská pamt dosáhne. A pamt lidská je tak krátká! Ukážou vám v kraji, v lese rozvaliny porostlé mechem. Povst praví ,, švédské šance". A rozvaliny svdí dávným pohanským jist zahraProti Tatarm' ve 13. zovány hranice! Dojista. Jako zahrazovány i pozdji a také ped tím, kdykoli hrozila válka. A název ,,v paších" na Poliku že by byl ješt starší? Soud dle rzných obdob. Jak starý asi? Kdož poví! Jak staré je jméno Pacova na

—

— — — — — — —

vkm.

vku

.

Táborsku? Ve tináctém vku bylo už hradem a osadou. Mlo už své jméno a pvod jména

—

nikdo už neznal

.

.

Kdy to asi bylo, co lovk evropský poznal vzácné vlastnosti pítulného tvernožce, uinil jej svým druhem v domácnosti, na pastv i na

147

lovu a pro jeho nadmíru bystrou bdlost a pozornost ho nazval: P a z e Paži! Dávej pozor! Na vypuklých obrazech egyptských a assyrských vidt už psy v prvodu lovka. Jak zejmo,

m

—

!

A stáí vypuknás letopoet je kladou.

druhy dávno ochoené, pivyklé.

Na

li»?

tisíce let

Tžké

ped

odhady!

A pece má

pravopis svoji pravdu. Pes je dnes psem a nepestáném psát slovo, jak

nám

i

už psalo nkolik staletí. Oko lidské není stvoeno, vidt do nekonených dálav, pronikat k nejzadnjším souvislostem. Je odkázáno vidt, kam

je

práv

—

dohled staí. Na jihu od Jadranu až k

ernému moi

že

pes volají pas? A v šedém dávnovku že pedkové naši svého vrného druha domu lovu místo

i

pobízeli

k bdlosti: paz!

paži! dávej

=

pozor?...

chra se, var! vari! Možná. Co dále varuj se, vyhni se, skryj však? Nikdo o tom nic neví, nikdo nepamatuje. Jako

se

kdysi volalo:

!

Vše

je tak daleké! není pravda.

A

.

.

.

tak dávné! Vlastn už ani

— Pro by nebylo? — Protože každá doba má svoje okolí a co vidí sama, pokládá za svoji pravdu. — Což pak by mohla vidt doba v našem pípad? — Vidí, že název tynohého domácího druha je dávno ustálen jako pojem a slovo. Vede zvyku dávno svj samostatný život v tlese jazyka. Slovo pes odlouilo se dávno od svého i

pvodního koene

a zcela o své

újm

zapustilo

148 si

nové vlastní koínky a ty

už nedá vyrvat. Nic jinak.

si

íkáme pes, psa, psi, psovský a psina. A zákon zní zcela jasn a nepochybn!

— —

Teba

Jaký zákon? Celný v pravopise: dbáti

A, vyízeno! S

Jednou Jednou

as se

dvod. A

jak vyslovuješ?

piš,

zákon.

dvody, vru, jako

s

platidly.

hodnotu povznese, po druhé pohbí.

protože se nalezl akoliv by byl pkný d-

zmnila písmena, tentokrát,

—

zstane. Což s dvovod pro zmnu, písmena dem, který zabíhá za meze souasných obzor? Chabé platidlo! Pozbylo hodnoty.

V

Z

únoru 1916.

PÍRODOPISU SLOVA.

Nkdy

vám kmitne hlavou: i snad lidiky pozbyli všeho smyslu pro význam slov? Jak se jen mluví! Zachytli jste cípek hovoru.

— — — —

Kde pak jste byli vera? Nu, na výlet. A jaká byla zábava? O jé! N a s m á 1 i jsme se, to bylo d s n é! Bavili se snad Padala na odnkud hrza? Byli snad naplnni strachem a d Ani zdání! Nálada byla nejržovjší. s e m ? Samý smích. Výborn se bavili. To je práv vy-

špatn?

jádeno slvkem

,,

dsné*'.

Takový módní

n

obrat.

bu

Všecko je ,, bájené** nebo ,, velkolepé" anebo „dsné**, co a jak práv na jazyk pijde. Jindy bývalo dsné, co hrozilo a strašilo, dnes je dsné, co baví a rozesmává.

Nemá

to smyslu.

Anebo

149

smysl je docela obrácen. Stojí vzhru nohama. Však to se práv lib í. Rozmar mody. Všecko zpevracet. I vlastní smysl slov postavit na hlavu. Ostatn, kdo ví! Snad je v tom ješt víc než pouhý rozmar. Hlubší zákon života, poteba zmny! Jazyk cítí jakous potebu, rozpínat svoji oblast, obsáhat nové pojmy a šíit. Bylina jazyk! Potichu, stále tak mní tvary, posunuje se, rozvíjí. Anebo vadne a upadá. U vtších mezerách asu a prostoru nejsnáze rozeznat takové zmny. Nkolik mil od místa, njaké století nazad, slova mají docela jiný smysl. Jsou vci, kterým se íká jinak v Praze, jinak na Plzesku nebo na Morav. A jaký zmatek panuje v tch vcech mezi jazyky píbuznými, je známo. Totéž slovo kraj svta^ má teba trojí a tverý význam. lépe,

A asov? Obrate kteroukoliv stránku starých Letopis. A šli k starému mstu, k brán ješto sluje Odraná (v Praze r. 1440) a tu volali, aby je pustil

—

A když žena branného odmykala, vyú ven a uzela mnoho lidu odného Vyhlédla dírou? Dnes nám díra znamená leda nepravidelný, náhodou i jiným násilím zpsobený otvor. Anebo snad žena „branného" vybranný.

.

hlédla d

—

hlédla

.

r

.

.

oknem?

Ani to! Poznamenává Letopis zcela urit dále: I povdla to muži a muž vstav, ihned uinil okik, až oni ihned zase bželi k d e e, kudyž byli vešli. A vyšli tudiež ven Díra, ve brán! Dveím vbec neíkalo se kdysi jinak. Díra! Starý pojem, ctihodný stáím. A umní stavitelské také nevyskóilo na-

—

.

.

i

.

.

.

dvée

ráz z

dmyslu

prvních

budova. Dnes ovšem

150

stavitel hned v plán a základ pomýšlí na všecky poteby. Nechává ve stnách potebné prázdné otvory. Jaká zkušenost! Jaký pepychf První stavitelé byli rádi, jen*li byl opaten kryt proti vtru a boui. Stny a stecha byly zatím

každý

—

hlavní starost! Jak potom se vstupem dovnit? Jak vpustit lovka i vzduch a svtlo? Otázka dalšího vývoje. Poteba a zkušenost nejlepší uitel. Do hotového krytu, do postavených stn bylo teba njak se vdírat, prodírat! Do vzdorovité látky, pdy, podlahy, stny, stechy zpsobit potebnou d í r u. A slovo i vc sloužily tak dlouhé vky. A teprv když otvor opaten vhodným závrem, když bylo možno otvírata zavírat vstup, pvodní ,,díra" dostala nový název d v é e. Jazyk, bylina! Rozvíjí se, roste.

—

—

Jako nejcitlivjší hybomr, jazyk podivuhodtiché, sotva všímané dje. A víc! Zachovává ve své hmot jejich otisky. A tím zpsobem do nejvzdálenjších podává zprá-

n zaznamenává

vk

vy o vcech netušených. Smysl slova dávno se zmnil. Dnes leda s píhanou, s nádechem humoru snad užíváme slova. Díra v nádob, v pokrývce, v šat! Fí, díra! Jen pobudové, zloinci a nezbednici se posílají ,,da díry". Jistá souvislost však s nkdejším smyslem pece se zachovala. V národním popvku „koka pes oknem". Zejmý dvojsmysl. jist zná všecky díry v dom, ale sama nejastji také vstupuje obma hlavními „drami" novodobého obydlí. A rení „kde nechal leze

dírou,

Dnešní

koka

151

tesa díru"? Není-li jím zachycen všecek kulturn historický pochod stavebný? Dnes arci stavbou domu zamstnána je ada odbor a emesel, od zedníka a stokae do zámeníka a sklenáe. Byly však doby, kdy stavba obydlí byl jednotný se vším pohodlím obstaral tesa. výkon. A kde on ve stn zanechal „díru", tudy práv vycházelo. se vcházelo a Za tch dob vzdálených národové mli k sob blíže, než se domníváme v domýšlivosti dnešního pokroku. Stopy ve hmot jazyka neklamn svdí. Nmecké thíir (dvée) je zejmá nkdejší naše díra. Nasvduje, kterak s mnohými obory práce a umní také zpsob zízené domácnosti ze starého slovanského majetku vzdlanostního pešel v nový nmecký. Píbytek asem rostl, doploval se, rozšio^ val a když ke stavbám obytným pibyla i stavení hospodáská, všechen majetek obklopen hradbou. Také do ohrady vcházelo se otvorem, dvorem, dvemi. Vznikl dvr. Zde hospodá pvodn stežil a chránil svj dobytek. Nauil se mu hovt, pstovat jej, chovat. Vyvinul se chov rzné užitené zve (hovada, hovzí). Mít svj dvr znamenalo pstovat živý majetek, mít svj c h o v (ch == h, hov). as a prostor rozdlil jazyky. Naše a nmecké h o f dnes znamenají týž pedmt. Nám slova chov a hov podržela smysl zcela odtažitý. Pvod slova je však zejmý. Blahobyt rostl, život stával se složitým, bohatým. A dvr, ohrada pvodn jen hospodáská, stal se panským sídlem. Konen, majitelem byl sám kníže a panovník. Dvr stal se stediskem vší veleby spoleenské, sídlem pepychu a lesku.

Dm

—

dvo —

dvr

152

Ve dvoe knížecím zízen vladaský stolec (trn), obklopen vší nádherou. Slovo

s t

o

1

z (sto

nmin podnes znamená pedstavu

honosnosti a pýchy. Mnoho základních pedstav dvorských a vladaských utkvlo tak ve hmot nmeckého jazyka ze staré slovanské zásoby. Sám symbol knížecí moci a slávy, koruna, neznámá klasickému starovku, je pvodní chorona, c h r a n a, pokrývka hlavy. Koruna a (chranec, kranz) mlo prvotn týž smysl. ekové a ímané leda vítzm ve válce a v závodech ovíjeli (chránili) hlavu lupením nebo kvítím. Také odznak síly a váhy, vladaského slova, p ee , má zetelný otisk v nmeckém názvu p et š c h a f t. A množství jiných. Povalená eládka, hledající v pepychu a pohodlí dvorské služby jen vhodné opatení svých požívaných choutek, ne-

lec)

v

vnec

trefn poznamenána prastarým piléhavým pezviskem hof schranzen (žranice)? Slovo se klade ke slovu, pojem k pojmu. Pedstavy se rozstupují, tíští se a tídí, okolnosti asu a kraje piiují po svém a když ada minula, z tchže základních zvuk a pojm

ní-li

vk

znenáhla docela

—

rzný

jazyk se vyvinul!

Bylina, jazyk!

ím dále nazad rzných konin blíží.

do

vk jazykové

památky

sob

se navzájem více Podivuhodný zjev! Slovanské památky

desátého, jedenáctého vku leda znalec od sebe rozezná. Od severu-li i jihu, od východu i západu? Tak je si vše podobno! 'A nejen jazyk pokrevných!

153

Otevete si sbírku stanov starého nmeckého práva, proslulé „zrcadlo Sas" (Sachsenspiegel). dvanáctého Kterékoli místo vyzvednte.

Nmina

vku!

—

Schreyet aber (ieglicher Mann) das Geund Ungericht (kivda a bezpráví), das an spáchané), das muss ihm begunst ware (na er volfordern mit rechter Klag (vypoádat, žalovat dle práva), denn das G e r u f f t ist der Klage Anfang riifft

nm

.

.

Dnešní nmin kivda je popené právo
jazyk a vzdlaností. Pojmy a pedstavy všech obor práce a vdní se tu naskýtají. Ve psaných ramenech djin sotva se doteš zmínky tch zaímavých styk. Hmota jazyka však, sama nej:;tarší

a nejspolehlivjší pramen! Dosahuje až nejpomyslných dob, kdy ješt z prostého

starších

Jojmu

smysl

skládány první

pedstavy

iložité.

Kdo se shánl po vci ztracené, užíval pedevším zraku. Hledaje musel hledt. Také, kdo byl na stráži, obracel zraky: ohlížel se, hledal,

hlídal.

Kdo

ml sloužit,

dbát rozkaz, piln napínat chající, sloužící,

sluha

sluch. Byl

(slucha, h

= ch,

musil

slouhóriger,

;

154

gehren). Lidé mli také ješt vyvinutjší

ich.

pomáhal si ichem, uchal. Poládodnes znamená uchat = hledat (szuka). Rovnž (suchen). U nás dnes, kdo ledabylo tká, hledaje po pokoji verejší den, slyší o sob, že kolem „šuká" ( = š, ch = k.). N-

Kdo

km

hledal,

Nmcm

jaká pí asu nebo prostoru a slovo má už jiný zvuk, jinou barvu, smysl jiný a význam. a promn do nekonena. A nkdy ta pí teba znaí celé vky. A následek rzné jazyky.

Zmn

—

V kvtnu

D D D

1916.

I

IV.

EHO

SE d;o.teš.

J

»

Mezi odborníky.

A

zase v koutku s pítelem slovozpytcem! Ollomont ve Švýcarsku a Olomouc na Morav, jak se to rýmuje? Odborník se pihlásil o slovoí Teba se vrátit k jeho vývodm, jak se sluší a patí. Je tuze rozezlen na všetený diletantism, jenž se tak zapletl do vci. Má-li otázka vdecké jádro? Možno-li mluvit o Slovanech ve starém Švýcarsku? Pro ne? Jenže otázku nerozeší žádný diletantism, nýbrž jenom opravdová práce povolaných odborník!... A hrozný chest brnním ,, seriosního v-

—

dectví".

Nu, konen, mohlo by znít jako zásada! je místo a dráha pro poS cesty diletantism! volanou opravdovou práci! A ne-li, nech se zakroí policejn proti výkladm, které se jeví skuteným evropským skandálem! Olomúc a Ollomont? Slované a Švýcarsko? Jaký nápad nezpracovaný, lehkomysln nadhozený! A tedy vdyplné slovo povolaného odborníka: Je-li jaká souvislost mezi moravskýmOlomúcem a švýcarským Ollomontem? Pro myslitele stízlivého není o tom pec žádné po-

a

—

chybnosti: jméno

pvodn

není

ani slovan-

^58

ské, ani

germánské,

nýbrž kelto-román-

ské!...*) Probíráte

se dílem známého pedáka nmecké stainovdy, Karla Zeusse. Na jednom míst je tu také o Holomúci (Olmutz).

—

e

Hlemuci,

Hulomi

d. i. Chlemuci, Chelaus Chelomates, dem alten Namen und ist Chelmice, Chlumec, Kulmic in deutsch-slavischen Gegenden. Colomezza schreibt den deutschen Namen eine Urkunde

muci

scheint

slavisiert

v. J. 832...**)

Tedy na konec n

Dva

m

e c

k

é

jméno?

hlasy odbornické proti sob.

Oba

na-

vzájem se vyluují. Který má pravdu? Jen dvojí tu možno: bu má pravdu nás odborník, ale potom, dle jeho výroku,

— stízlivý

nmecký

odborník***) není

Anebo nemá pravdu nás odborník, ale pak pronáší výroky svrchovan lehkomyslné a ml by být po smyslu svých vlastžádný

myslitel.

ních policejních choutek ihned složen se svého úadu jako zástupce písné vdy, který pstuje zcela nevdecký zpsob ei. Má-li však náš odborník pravdu, pak je, božínku, teprve zle! Slovanská vda bere na slovo vdeckou autoritu Karla Zeusse také v otázkách slovanského starovku! Pijímá tedy za své výsledky práce myslitele, který patrn není stízliví Není-li to skutený evropský skandál? A jiný velmistr nmecké odborné vdy, Míillenhofflf) Slovanských jazyk nezná, ale ve

pece

—

) *) **)

—

echische Revue ro. 1908. Deutsche und die Nachbarvolker. A zárove autor pkného špalku „Gramatiky jazyka

keltického". t) MUIlenhoff, Deutsche AlterthUmer.

159

svém proslaveném díle o nmeckých stainách pedvádí za to zcela „lehkomysln nadhozené nápady", srovnává nejnahodilejší podoby slovanského názvuku s nmeckými a vyvozuje odtud dalekosáhlé vdecké závry. Jméno eky Vltavy fia p. shledává být pvodu nmeckého (Walddache) a má odtud zajisto, že Nmci mli eskou zemi díve osazenu než Slované! A slovanská vda pokládá Mullenhoffa za vdeckou autoritu také v otázkách slovanského starovku! Povzte, lidiky, kde poíná te opravdová a povolaná „odborná práce" a kde koní pouhý lehkomyslný diletantism? Kde je njaká dslednost a vrnost ku pijaté zásad? Kde zstal náš statený odborník a obhájce vyvýšenosti opravdového „vdectví" naproti pehmatm „lehkomyslného diletantismu"? Pro nepropuká spravedlivým svým hnvem na pravém míst? Pro svj zápal pro vc ,, seriosn vdy" a svoji bojovnost odbornickou neobrací radji tam, kde diletantism zaíná být vskutku nebezpenýmaškodným, protože vystupuje jménem vdecké a vahou tak zvané na slovo brané

—

.

.

—

autority?

A ješt slvko o diletantismu! Není-li kultura dílo všelidské? kulturné snahy nejsou-li Teba se zajímati o svj majetek!

A výsledky všelidský majetek? A tak už je

vysloven existenní

dvod

vo

Vzdlanec

—

diletantismu.

i

pirozené prázajímá o vci

se

vzdlanosti. Má povinnost se zajímat. A protože kultura má své obory a tžko býti odborníkem teba jen smrem jediným, nezbývá, než dru-

160

aspo

m

i smry být diletantem. Život je celek a všecky obory po zákon pirozeností spolu souvisí, prostupují se navzájem. A práce všech obor tudíž navzájem se podporuje, i

h ý

—

obmezuje. Možno-li být opravdovým pracovníkem svého oboru a nezajímat se o vcí obor sousedních? Možno-li být odborníkem v jednom a nebýt diletantem v oborech sousedních? A tak dílo všekulturné postupuje svým pirozeným chodem! Snaha diletant podléhá kritice odborné, ale práce odborná zase, nemá-li zkostnatt v holý mechanism výkonu emeslného, nutn podléhá kritice sousedních diletantism. Jméno K o í n n. R. zdá se vašemu diletantism njak souviset s jinými názvy evropského místopisu. A ta souvislost by nasvdovala, že staí obyvatelé onch kraj piln se zabývali kolovými stavbami. Názvy místopisné tomu nasvdující mají rozhodný slovanský názvukf Soudí tedy váš diletantism, ti staí obyvatelé že byli asi Slované. Odborník velmi se proto rozdurdil. Panující vda historická jinak vykládá pvod jména.*) Odborník vtipkuje o vašich vdomostech historických. Táže se vás, kde je jaký historický doklad,

—

1

že

by v

kraji

porýnském za

doby

staré

vbec

*) Pomocí latiny, rozumí se. Všecka vzdlanost tu poíná ^ímany. Založili na Rýn stanici C o o n a, odtud prý C o e n = Kóln. Ped í^ímany tu nic nebylo. Zatím však je jisto, že ímané jen pizpsobovali svoje jména místním názvm, které už nalezli. Tak Tergeste = trži1

i

1

= Beznice, Camia = krajina, Aquileja = = Rovná a pod. Ješt ve stedovkých nachází se Kolínské pobeží s názvem: Ce-

št, Brigantium Voglej,

Ravenna

listinách

lin ho v

e.

i

lél

kolové

stavby? Jestli dnes, ve byly známy zralejším vku znovu nahlédne do známé knihy Julia Césara „o válce gallské", najde tam vci, jaké kdysi na gymnasiu nemohly žáka tuze zajímati, ale které dnes zkušenému muži milé pekvapení. mohou zpsobit Množství mst v celé Gallii, od jihu na sever a pes vodu až do Britanie nalezl César opevnno. Dobývá msta za mstem a popisuje složení hradeb i zpsob stavby (kn. VII., kap. 23.).

konen

—

A

na

Rýn?

výpis stavby Césarova devného mostu pes hluboký a prudký veletok (kn. IV. kap. 17), stavby, provedené za horlivého pispní pátelských kmen domorodých, svdí o vysokém stupni techniky kolových staveb vodních okolního obyvatelstva tehdejšího. Ostatek potebné vdomosti o vci doplní odborníkovi trocha diletantského zájmu pro údaje obor sousedních. Nmecká archaeologie zná v krajinách porýnských stopy mohutných hradeb a píkop, které se táhnou místy na míle cesty a tvoily patrn obvody uritých území. Píkopy opateny byly kolovou. Nmci jmenují svj objev ,,Romerwálle'* a mají pro jméno svj výklad. Nmecký výklad je velrfii neuritý. Pravdpodobnji možno tvrdit, že byly hradby ne ímské, ale obranné dílo obyvatelstva. Jméno technického prvku, z nhož byly složeny jak už bývá asem pešlo na celek díla. Slulo palice, palce. Palicemi (koly) ohrazen obvod území. Jménem pak asem oznaováno všecko ohrazené území. Obyvatelstvo zatím znmeno, znmen i tvar

Sám

—

hradbou

domácího

—

—

hradby

—

Kuffner: Véda

i

báchora?

II.

IX

162

starého slovanského názvu: ,, palce" už vyslovopfalz. A vyslovuje se posud.*) Podle nmeckých historik jméno Pfalz prý pochází z latinského názvu obydlí okružních náelník: palatium! Název širokého obvodu podle jediné budovy? Trochu násiln pivlekly výklad!

—

váno

Le, vyberte si! Odborný íermin vojenský pro kolovou hradbu, pešlý do všech moderních jazyk, stejného pvodu: palissade palice. Slovo není prý pvodem slovanské, ale keltorománské! Vskutku, jsou v románských jazycích zbytky koene: pal, palm kus deva podél obroubený. Palác, palatin atd. jsou už odvozeniny. Ale všechny slovanské jazyky dosud zachovaly tvar i význam slova pi plném život. Pala, pálka rusky znamená hl, esky a jihoslovansky palce,

z franštiny

=

je

=

rovnž. V duchu eštiny dodnes zachován pojem paliatý = tvrdý, vzdorný, schopný odboje. palice

Díve než pedmty své kulturné poteby se pravký lovk jmenovati, co mu bylo bližšího, než ásti vlastního tla? Díve než podobu obroubeného deva jmenoval živý vzorek, podle nhož podobu urobil. Svj vlastní prst, uil

všemi slovanskými jazyky zvaný Zdali také kelto-románsky?**)

—

—

palec!

Nmeckému

mluvidlu ostré p rádo pechází v pohodlporte == pforte, pep = pfepfer, pape, pop = pfaffe, palec = pfalz atd. A msto Pforzheim na píklad nepadejte na znak! jsou ješt druhé vcnjší dvody, které volají po analogii! možno právem míti za nkdejší = Porjece, Poeí neb Poíany! Na naší Šumav tak p e v 1 ak a mezi Volary a Prachaticemi pektna = Pfefferschlag! Píklad jeden za mnoho jiných. Podrobnjší ohledávka teba ukáže jiný výklad místního názvu správnjším. *)

njší p

f:

—

—

)

163

Zdali starovcí obyvatelé Porýnska a Švýcarska nebyli vlastn Slované? Shledáváte dvody a zdá se vám, že se naskytují velmi pádné? Bláhovina! Vás odborník je jiného názoru. O tch vcech usuzovat jen sku-

—

mže

tený zasvcenec vznešené bohyn

Vdy

(der

hehren Góttin!)! Jen kdo pestoupil práh jejího chrámu, kdo zná obracet v pedepsaných posvátných knihách,*) a doetl se tam, eho teba o starých a nových jazycích indoevropských, semitských a turkotatarských, o náeích rhaeto-keltických a keltorománských, jenom ten ó, Sokrate. A tak dále! Nevíte ovšem, kolik rhaetokeltštiny, semitštiny a turkotatarštiny váš milý strážce chrámu vznešené bohyn sám asi má nastádáno ve svém malíku! Leda obas udá se vám nahlédnouti do píslušné literatury a tu je dost zábavno, kterak pánové odborníci ve svých projevech o pekot tu jeden druhému navzájem vyítají dokonalou tch vcí nevdomost.

vdt

.

—

Jisto je tolik, ten los má spolený bohyn moderní se starými božstvy: chrám její dotud jen zstává obklopen zástupem posluš-

vdy

ných vyznava, dokud se nepotebuje obávat vzpoury ,,nezasvcenc", dokud vštby a píkazy božstev se nezpíí píkazm prostého rozumu. A tu je náš pípad! Nmecká vda vykládá o vcech slovanské minulosti vci, které se nedají srovnat s prostou

—

Kolín snad

pda

prosté

golín

=

holin, holina, holá neporostlá

kamenitá. Viz skalnaté Gollink (=» holínky) v Alpách, h o 1 e v Tatrách atd. Jinde Holešovy a pod. *) Vezmi jich devt, ó synku, a desátou sám z nich udlej!

—

164

znalostí slovanského svta pítomného a minulého, jsou v odporu se všední zkušeností životných a staví se kolmo zákonm

bh —

napí

pirozeného vývoje.

slovanská

Jestli

vda

k vli

píjemnému

sousedství cechovnímu ,, výzkumy" své nmecké družky pijímá za své a jejímu postupu nadržuje, tím pro ni! si pite následky. V záí 1908.

A

he

PETRŽENÁ Život nedlný

zjev!

PAMÉT.

Vky

letí,

doba stihá

dobu, jedna druhou potírá, vytlauje, vyvrací,

pítomno nerozvedn pec

ale

a

souvisí

pechází do budoucna. Proto

je

s

minulem

etba starých

tak zajímavá.

Ve staroeském dokumentu napadl vám zajímavý obrat: Le by na sebe nco horšího potáhnouti chtli, kteréž by je, kdyby v témž království déle

—

se zdržujíce postiženi byli,

neštdovalo...

Štdovati? Neštdovati? Staroeské slovo! Dnes ho už nikdo neužívá. ech mu nerozumí. Zabýváte se však trochu

A náhle se vám rozbesklo. Dávno trelo v pamti jihoslovanské: š t e d o n Dole na jihu, v Pímoí, jmenují tak své mo-

slovanštinou.

vám c a

!

i

spoitelny.

i

derní penžní ústavy, své Také Poláci íkají szcz^di, spoit! A spoitelnám ,,kasy oszcz^dnóši"! A což my sami, neíkáme-li komu náhle pipadla hromada penz, že má š t s t í ? A kdo má tolik nahromadno, že rozdávat a kapsy nezapíná, není-li za to jmenován

—

—

mže

165

Štdrým?

A

už staré slovo je vysvtleno! se tak jindy v echách jako jinde ve Slovanech. A už rozumíte, co pi-^ satel starého dokumentu chtl naznait. Kdo by (z vypovzenj^ch) déle v zemi

Štdovat! Štdit! Mluvilo

—

se zdržujíce byli postiženi,

nebudou horších vcí

ušeteni...

(štdováni). Štdovat ^ šetit, stádat, hromadit, spo-

Spoitelna

=

štdilnice. slovo vymizelo, dole na Jihu se zachovalo. Tvoilo kdysi s jinými spolený jazykový podklad. A se sty a tisíci jiných, podobných, vymizelých zde, jinde zachovaných, tvoí neklamit!

V echách

ný doklad dávné jednotnékultury. Nebo, což je jiného množství slov, než svdectví stejného množstva množ-

pedstavapojm?A

ství

ho

pojm,

co jiného nežli obraz

duchovné-

urité doby? Vta nahoe vytržena je z listu, zaslaného dne 21. ervence 1627 císaskými komisai v echách pánm mštnínm na radnici litomické v záležitosti vypovzeného ,, eského bratra'*, mistra Pavla Stránského ze Zabské Stránky. Mistr Pavel, autor proslulého svou dobou spisu o Vší obci království eského. Spis za zmatpoblohorských ml obeznámit cizinu s vcmi ž

i

V

o

t

a

k

eskými. Proto sepsán latinou, jazykem tehdejší diplomacie. Novji, s nemalou péí peložen a vydán Emanuelem Tonnerem.*) Pro dnešního tenáe etba nadmíru vdná.

*) s t*v í

M. Pavla Stránského vypsání e s k-é h o.

V§

Vydal Em. Tonn^r.

í

o b ce

V

I^

r á

I

Praze 1893.

ov •

166

A nejen po stránce jazykové! Latinský text u Stránského leda místy a poídku proložen je eskými

slovy, jaksi dokumentárného to vlastní obsah! Jaké przory

rázu.

v bohatství a hloubku duchovného života národního minulých vk! Jak silné vdomí slovanské na píklad dýše ješt z toho archivného pomníku sedmnáctého století! Doba pec dávno speetné národní dekadence eské! Jazyk jejich (ech) od ei Rus, Polák, Chorvat, Slovencv a ostatních národ se rzní, jména slovanského jenom ponvadž pak jest krásný a bohatý i k rozprazpsobilý, tuvám o všech naši o jeho ozdobení, vytídíž bení, rozhojnní na potomstvo pechování velice zákony jej zabeza šastn se piiovali, ano

Za

—

náeím

pedmtech

pedkové i

i

peili.

.

vk

vlekl se v echách o tom spor, jaký Od vlastn pomr zem eské k nmecké íši? Autor sedmnáctého vku dkladn pouuje své tenáe v té spletité otázce. Až po ten as, co tymi tisíci hiven stíbra byv podmazán císa nmecký Jindich, toho jména IV., když za snmování ve Vircpurku, ili, jak jiní tvrdí, v Mohui (r. 1081 anebo jak jiní r. 1072) knížeti Vratislavovi s pivolením je

—

z knížete papeže ímského dstojenství zvýšil. uinil jej králem... Nehádáme se, takovým-li hodnosti do ech uvedením a z nho pocházejícím krále s panovníky nmeckými mnohem obcováním a dvoru císaského z h o r š i 1 o se ponásledováním zlepšilo ložení zem: ano snad panovníkovi pineslo více slávy než obci eské u ž i t ku, ba .

stjším

.

a-

i

167

Spíše se zdálo, že bylo to jakousi Dalilou lstivou, kterouž svobodný Samson vlákán byl v osidla

nmecká ... Mnoho hádek bývalo

o to, zdali skutkem octly se v povinné závislosti k íši? S podivuhodnou znalostí djepisné i právnické literatury autor 17. snáší doklady a data nasvdující, že echové dle práva, pravdy i skutku pro všecky asy zachovali svou samostatnost a vždy své panovníky dle svého sob volili, nikoliv je z cizí vle i moci pijímali. Staré Starý a Nejvýmluvnjší, ježto živý památník dávného

echy

vku

starého zízení

mrav

zízení!

zvyk!

kulturného pomru! Tento tedy jest

—

zpsob správy veejné Obady, kterak na panovníky vznášela se vláda... nepovždy byly tytéž. Za dob nejstarších, ped Pemyslem po nm, kdy lid eský ješt odvrácen byl od náboženství kesanského, obad býval kratiký. Dávní pedkové naši pohanští, jakož ped založením biskupství pražského, žili pod nkolikem u oných

echv

.

.

.

i

.

i

knížat

kesanských, pestávali na tom, že k Jepod Vyšehradem, všecko množství

zerce, studánce

lidu

svolavše

K platilo

.

otázce,

právo

.

.

*)

zdali

na

ddiné

trn eský ode dávna i volebn, autor

*) Zde vydavatel Stránského, Emanuel Tonner, piiuje dtklivou poznámku: Bylo by vru na ase, aby místu tomu (Jezerce) vnováno- bylo nco pozornosti a p ée, aby vyvázlo, ze zanedbání, kdo ví kolikavkého, jež. ,atd. Poznámka z r. 1893. Kde bylo dle povstí vlastní s t o i n é místo dávných knížat eských, dnes snad už nikdo neví. inžáky rostou pod Vyšehradem ze zem, dávných

—

.

I

vk

pam

zapadá,

---

"

'

-

*.;.:',

.,

168

sedmnáctého vku pivodí kteí výslovn uznávají:

i

vážné hlasy cizinc,

—

*že echové, Poláci, Dánové a Tatai, akoliv žádnou mocí vyrvati si nedají právo volebn, pece za to mají, že synm (král

vlastních)

ped

aby vymýtily

sluší dáti pednost, koeny válek domácích na p. znamenitý svého asu

jinými se

.

.

Tak soudil svtový právník Bodin. Anebo jiný zástupce širšího tehdy názoru ueného svta, djepisec vlašský Jovius (16.

—

stol.).

Cechové nikoli z krajan, nýbrž z nárocizích, koho udatností a spravedlivostí soudí býti znamenitjším, dle zízení starodávného za krále si v o 1 í, takže království podává se nkdy Uhrm, nkdy Polákm, (jak práv vidt) nkdy Tak posel krále Jiího, Albrecht Kostka z Postupic, vyizuje prý polskému králi Kazimírovi: Že král Jií, pomíjeje vlastních syn

d

Nmcm

i

.

.

—

nkterého ze syn jeho po úsudku v eských za nástupce svého ustanovuje, nikoliv snad z práva ddinosti, které

svých, s t a v

nemá prchodu h

o,

nýbrž

pí chyl

u národa

svobodné-

echv

ke Kazimírovi

z prazvláštní

nosti.

..

Tak v ší v dál, doma v cizin bylo hluboce v povsti založeno vdomí o starobylosti eského státoprávního obyeje, dochovaného z dob nejstarších. Že svým pojmm a pedstavám státoprávním staí Slované se nenauili teprve od svých i

soused

i

Nmc,

bystrý pozorovatel

vdom:

—

Teprv po nkoliku

dle národnosti

vkv

Franky nikoliv

Djin

Kar^i^l

Nmec,

je si

Veliký,

uchvátiv

169

moc císaskou v krajinách západních

.

.

.

stro-

svobod

zem eské, z Baprý sice úklady vor syna svého Karla s rukou brannou vypraviv Rovnž prý nikdo popírati nemže, že léna a práva jich (nmecká) pvodu jsou mnohem no... než obec a zízení O doklady vdomí té dávné kulturností národa žádná nouze! Autor sedmnáctého vku snáší jich pro své zahranin tenáe celou knihu. jil

.

.

echv

vjšího

Vždy ovšem první nasnad bývá námitka, vci vzdlanosti dávných pedk

pakliže

slovanských jsou tak jisty, ím to, že o nich nezachováno nikde bližších zpráv? Také Stránskému byla známa námitka. Odpovídá na ni. až píliš zanedbáváno U starých písemnictví a ti, kteí se jím obírali, písmen neznali jiných než rutenská. Písmena ímská a ta, jež nyní jsou ve zvyku, jakož i latina, zaaly vcházeti v užívání teprve za Boleslava Pobožného... jenž byl dem, že písmo rutenské*) vytratilo se u nás úpln. své písmo: Stará kultura slovanská jako moderní na ale vzdlanost na svém. Byla jiné povahy, než nová ecko-latinská, jež po ní ovládla Evropu. Prostá kultura života a podání, ducha i pamti, podobná oné, o níž vypravuje César ze Staré Gallie. Písmo ustanoveno jen pro jisté úely.

—

ech

pvo-

.

mla

nespoívala

*)

nm

Stránský myslí patrn písmo

r

UnoV

é.

170

Nebylo Galium dovoleno užívati písma v záležináboženských nebo jiných vyšších potebách národa. Nová vítzná kultura za to byla na písmu pímo založena. Pojem vzdlanosti tostech

asem

tak dokonale srostl

s

pedstavou písma,

že jedno- bez druhého nedalo se myslit. Stopy vzdlanosti byly brzo zastaré vyhlazena. Záhy se váty a vzpomínka na ustálila víra, co ped tím panovalo, že byla novojen nevdomost a surovost.A na té vdomosti. Nemohla založila své vká

pedchozí

n

—

Vda

víe

—

písemné prý být vzdlanost, kde o tom nebyly zprávy. Tak se stalo, že s národy slovanskými evropská vzdlanost poítá teprve od stedovku, kdy jméno jejich písemn zaneseno. A novodobí Slované, vrní vychovanci té nové pomlouvané kultury, sami tak poítají. Jak jinak než starou vysplostí kulturnou možno vysvtlit, že Slované tak rychle a hrav si zaali osvojovat vymoženosti nového svtla, které vzešlo? Kam jen písemné památky sáhají, chtivost a nenasytnost po cizích novotách byla píslovená. u Také Stránský se jí dovolává. Nebo rovnž nejapným nebyl onen malí, jenž na obrazích vypodobiv domácí kroje náprý samého pedstavil roda každého. n a h é h o s balíkem sukna u nohou a pravil prý, že mu ponechává svobody, aby když c o c h v í e k r o j i s i 1 i b u j e, sám se v j i n é m a j i n é ustrojil dle zdání svého Anebo, jak jiný posužovatel trefn podotkl:

ech

—

.

.

echa

1

m

—

—

má s opicí mravy dávná echie, co zela, jiný že dlal, .za-

Tytéž

dlá,

vrhuje kroj starodávný..

i

171

Také kultury jdou po zákon zjevíí životKdyž vyerpala svou vlastní sílu tvrí, ochotn se dává na pospas nové svží síle, nastupující vládu. Zmítána bez sebevlády jen od podntu dekadence. k podntu se kymácí. Píznak vší Tak skýtá vzácné dílo starého vlastimilá dnešnímu tenái látku dvojnásob nítivou a

ných.

—

V ervnu

vdnou.

1909.

TYP. O

letohrádku

Hvzd.

I.

Známá slabstka! den kde jaké museum,

V

cizím

mst

zbháš

galerii, kostel, palác,

za

zí-

ceninu, co jen prvodci napadne, doma po léta obcházíš nejvzácnjší památky, ani nev^h.édna. Onehdy za Strahovskou branou známý vám

padne do rukou. Byl procházkou ve Hvzd. Všecek nadšen se vracel. Ach, letohrádek! Jaká vzácnost! Znáte

— — Vím, vím. Šestnácté romantická historka, stavební kuriosita — Nejvzácnjší renaissance! — Tak, tak. íkají. — A jak zachovalé všecko! Ku podivu! Nevšiml — Nu, ve Hvzd jsem byl nesíslnkrát. pec?.

.

století,

.

jste si?.

.

.

víte,

V

lese,

rozumí se, v hostinci. Do letohrádku jsem Prosím vás, pustý objekt, bývalá pra-

se nedostal

chárna!

.

.

172

—

A hotový klenot. A co je nejlepšího! Nepatrný náklad by stail a vše by mohlo být obnoveno. Okolí Prahy mohlo by získat okrasný

pedmt

prvního ádu. Což dlat! Dalo by se dlat! Jen ruku vztáhnouti...

— —

Zvyk,

pelech

A

nic

by skoro

nepravosti.

Zvykli

nestálo.

jsme

té

pustot okolí za bývalou Strahovskou branou. Ani si nedovedeme pedstavit, že by tam mohlo být jinak. Prosím vás, co tam? Straší tam holé strán

—

a skály!

A pece i v tch koninách bývalo kdysi ladn. Krajina byla lesnatá, bylo plno vinic, byly úpravné aleje. A na konci, daleko na konci hebene byla krásná obora plná zve. A ve stedu obory rozkošný letohrádek. Zlatá hvzda nad vysokou, štíhlou steší svítila do kraje. Vojna vše zpustošila.

A

dlouhé

neády v

Nové pokolení pišlo, vyrostlo v trudnému pohledu. A na konec

zemi.

Zvyklo se domnívalo, že tak bývalo odjakživa. A my jsme zddili tu bezpamt, nevdomou a truchlou sobstanost. A pro by mlo být jinak? Holedbavost pokolení je úžasná. Vždy o pustém letohrádku dlouho se ani nevdlo, kde se vlastn vzal. Leda temné povsti kolovaly. Prý nkde za neznámých dob ta stavitelská podivnstka vyrostla ze zem. Pro a jak? Snad jako rostpU; ze zem skály a houby, Teprve v novjší dob, listinami v Inš-

—

—

poušti.

173

pruku nalezenými, dokázáno, že obora založena 1534 králem Ferdinandem a lovecký hrádek r. 1555 arciknížetem Ferdinandem, místodržícím království, pozdji panovníkem tyrolským, jenž proslul náchylností svou k echm, jejichž jazyku r.

od matky své, Anny Jagelovny, blahé pamti, se .*) nauil Dnes historka známá i dtem. Tajná láska knížecího synka ke krásné dcerce obanského rodu! Romantická historka. A k tomu bližší údaje. Arcikníže pomýšlel, kde by svoji milovanou bytost blízko Prahy usídliti mohl. Vypukla válka s Turkem. Na Hradanech zastavili .

.

—

stavbu Belvederu pro nedostatek financí. Arcikníže povolal zahálející umlce do nové obory a zde podle svých plán, na míst, jež sám vymil a sám první v základy zakopnul, nechal budovat letohrádek v podob šestipaprskové

hvzdy, hvzd A

—

—

srdce svého.

vnjší obrys stavby!

Nejkrásnjší sloh renaissanní: pvodn vysoká stecha, ozdobená bání s lucernou, na vrcholu orel a nad orlem zlatá hvzda. Vchod obrácen k jihu a ped ním rozsáhlá prostora v pestrou luinu promnna, kde konány turnaje, rytíské hry a slavnosti lovecké. A z rozkošného sídla jaká vyhlídka! Na sever kuželovité vrchy Stedohoí s Milešovkou, v popedí íp a za ním Radobyl u Litomic, mohutný Ještd a homole Bezdzu a Rál.

—

ska až ke vkovité *)

libocké".

hradb Krkonoš

Prvodce Hvzdou.

.

.

Nákladem

„Zveleby

Í74

A

úprava vnitku?

— Vyloženo

vše

mramorem,

rz-

dlaždice

ných barev, sochy, vázy, slohový nábytek louny. Umlecká výzdoba drahocenná... A po všem dnes ani stopy, rozumí

—

a

a-

se.

.

Práv

naopak! Pouhý pedsudek a šeredný zvyk leda zdržovaly od návštvy. Zanedbaný vnjšek, zpustlé okolí ,, bývalé prachárny" vzbuzovaly domnnku, že také vnitek asi není povšimnutí hoden. A zatím? Nejpracnjší výzdoba je práv nejvíc zachovalá. Stropy dvorany, chodeb komnat! Množství polí, do nichž mistrné ruce souasných umlc kouzlily výtvory své fantasie, práce, jež povolaný znalec prohlásil pímo za ,, nejvtší poklady renaissanní dekorace v celé stední a se-

—

i

verní Evrop** A ty poklady že bylo by lze získat a znovu vrátit životu? A rozkošný letohrad že bylo by lze vzkísit v nkdejší podob a kráse? A okolí oživit nkdejší bujarostí?

Ješt hádanka! Podoba budovy!

Hvzda! Kde

A

jméno!

se asi vzalo?

11.

Ped padesáti lety pipadal tak podivným nápad:

—

Prachárna

v

návštvníkm

podob hvzdy! Pro

práv hvzdy? Dnes není otázka inteligentm jasnjší. Letohrádek! si, jenom na ty paprsky v pdorysu? Krásy a pvabu to budov nepidá. Ani

Bu

175

zvláš praktické

to není! Spise naopak. Co tedy? Renaissance? Ta pece podle toho druhu pravítka nestavla! Zbývá rozmar knížecího objednávce. Uril staviteli pdorys. Takový a ne jiný: do hvzdy!

—

Pro

asi?

Otázka zamstnávala každého, kdo se ped budovou zastavil, kdo její historií se zabýval. Co mu (arciknížeti) zavdalo píinu prák tomu neobvyklému tvaru, není zjištno

v

—

.

.

Možná však, že zvláštním zpsobem tím poctit chtl jméno zvnného královského architekta Stelly, jemuž byl naklonn. Znamená „Stella" Vlastinou

hvzda...*)

Na poest architekta? Docela nepodobno pravnestaví zámeky na poest svých chvilkový rozmar urozeného objednatele, jenž za prázdné chvíle rád márá na papíru kresebné motivy a híky? Ješt mén. Objednava, který si peje stavbu co možná vkusnou a úhlednou, nepoloží z pouhého rozmaru podmínky, jaké by jeho zámru samy pekážely, úkol stžovaly, vlastní plány a kombinace kížily a pe-

d. Princové

zízenc.

A

rušovaly. Ne-li rozmar, co tedy?

—

Snad njaká vnjší, neodkladná okolnost? Taková, že by tvarebnou podmínku jaksi pedem, velitelsky

vymáhala?

— Jaká — Žádoucí asi

okolnost?

svtlo mohly by snad poskytnout listiny archivu blízkého kláštera Bevnovského. Pozemky zámku a obory Hvzdy náležely kdysi klášteru. Kdyby tak na jevo vyšlo: ")

Josef Svátek:

Královský letohrádek Hvzda.

176

místo, kde vybudován hrádek,

—

mlo

ode dávna

své jméno!...

—

Jaké jméno? Hvzda? možná, jinak. Na všechen zpsob jak u jmen místných už bývá!

Ne-li tak,

významn,

Není místo jako místo. Mají místa svoji posvj význam. Také bod, na nmž se vypíná hrádek Hvzda, je pozoruhodný. Rozhlédneme-li se kolem, musíme piznat, že nemohlo v celé oboe být lépe voleno. Zadní ást obory, jež rozložena po rovinaté vysoin, spadá píkrým svahem k údolu ped Ruzyní Odtud rozvírá se rozkošná vyhlídka na západ od Bílé hory, na sever lze zíti malebné vrchy eského Stedohoí a k jihu Brdy s lesnatými vrcholky. Tím krásnjší pak byla vyhlídka s hoejších pater letohrádku lohu, své zvláštnosti,

—

.

.

.

.

.

Tak

.

líí Prvodce. rozhled! Vítaná

Pkný

ku. Byly však doby,

vru pednost zámekdy výšiny s dalekým roz-

hledem bývaly vyhledávány obyvatelstvem z j n ý c h popud, než pro rozkoš z pohledu do kraje. Za všech dob mívaly v r c h y v kraji svj význam vojenský, pedevším obranný. Obzvlášt vrchy s rozhledem! Potom pijdeš na pahrbek boží, na kterém je s t r á ž filištínská ... te se už v Písm. Držeti vrch, nabýti vrchu nad nepítelem bylo úkolem taktiky od nejstarších as. Platí podnes. „Míti vrch'* co možná ješt díve, než bitva zapone, bylo vždy snahou rozvážných vojei

—

vdc.

177

—

pahorku

I položil se Saul na kterýž jest proti Jesimou

la,

pak

spal,

jsa

ml vkol

vozy otoen,

HachiSaul také ležení svá

pi cest...

lid

nho...

I.

S.,

26.

vojska všech as, zemí a národ. Náš starý Cošmas vypravuje, jak došlo na srážku mezi Luany Vlastislavovými a vojskem vyšehradským u Turska. Pišli na pole od obou vojsk umluvené, opanovali ale (Vyšehradští pod Tyrem) vrch, s nhož by vidli nepátele, ani pi-

Nápodobn

—

díve

cházejí.

.

Tenkrát všecka vlast rozdlena byla na drobné obvody. Bojovné mužstvo mlo pedem ustanoveno vyvýšené místo, skýtající za boje své výhody. Zde shromažovalo se mužstvo v dobách nebezpených nebo za chvíle poplachu, kdy nepítel hrozil. Vojenské pravidlo tak se vžilo v obecný život, že se stalo obyejem a na konec jako starý zvyk zachováváno a provozováno s d-

vrou

až^

—

povrenou

Bojovný kníže Lucký posmívá

my svým sokm:

—

kopc,

Darmo

nedostává

kopec,

se proto u Cos-

se chytají a váleného umní! když srdnatost mdlá jest.

kterým se Neprospje

sil

.

A

obyej, shromažovat se na vrších, zachoval se v lidu ješt dlouho, kdy už vlastní vojenské zízení

Ješt

z

jiné

bylo.

dob husitských zaznamenávají Leto-

pisy:

—

A

ješt za krále Vácslavova zdravic po-

ínali se lidé

sbieratinahorya

pezdívali

tm horám jména nová, onné Oreb, jiné Beránek, jiné

Tábor.

Kuffner:

.

Vda i

báchora?

II.

12

178

mly vrchy svá jména. A mnohé z

Jinak sená

stará,

od

vk

done-

nich velmi nápadná. Dosud možno je v nejširším kraji stopovati. Jména Strn, Strm, Stem, Strmec, Strmíce, Strmava, Strmina, Strmina, Stemšina, Tremšín, Temošná a pod. Vždycky výšiny s velkým rozhledem, po té i oné stran strmé, schopné obrany. Strmiti,

hnát

stemit znamenalo spchat,

strmljeti,

lett, proudit (stremlenije, stemhlav). Místo, k n u ž spcháno a kam elil všechen se,

m

ruch shromažovací, slulo patrn strm nebo strn. Míst a jmen toho rodu je nespoet v kraji, poínaje našimi Šternbergy až po Strmbregy daleko na jihu, v Alpách, Stahrembergy, Sturm-, Strom a jiné bergy v bližším vzdálenjším

—

—

i

sousedství. Také místo, kde postaven letohrádek souhlasí všemi vlastnostmi své polohy.

Hvzda,

—

Až budou jednou psány djiny válek v echách, bude v nich Hvzda s okolím hrát význanou úlohu neznáme v dalekém okruhu metropole eské místa strategicky dležitjšího praví uvedený spis. A název Hvzda? Možno už snadno vyložit! Nmetí mnichové bevnovští v šestnáctém vku mli své vinice na míst, zvaném od stará Strn. Co název znamená, nikdo v lidu už nevdl. Mnichové jen slyšeli a vyslovovali po svém zpsobu Strn = Stern, Stern. Bylo všecko tak pirozeno! Jestli pozdji, za krátkých sto let J nkdejšího úelu, mohla vymizet všecka smyslu i významu umleckého díla, jestli mohl být zapomenut pvodce, umlec i tvrce nákladné budovy, která zbyla jakž neml tenkrát. .

.

.

.

— —

pam

—

.

179

po

a více letech být života, po kterém na

tisíci

zpsob

zapomenut njaký

míst nezbylo památky mimo prázdnou slupku holého názviska? Strn-Stern! Nu a s prodejem pozemku pešlo jmé-

no z klášterních listin do zámeckých na hrad pražském. Zde pak snivý princ, budoucí majitel k tvarebnému zámku, nalezl jméno i motivu zamýšlené stavby. íkalo se místu stern = hvzda. Nikdo dávno nevdl, pro. Byl v tom jakýs tajemný pokyn. Tajemno vždy láká.

podnt

—A

má jméno píšt svj dvod! ekl

si

princ.

A tak píští královský loví hrádek dostal do vínku svoji trochu nucenou podobu pdorysu. Dávný S t r n stal se

— Hvzdou.

Bevnovští mniši patí do Broumova. Klášter

pkné panství a na jeho pozemcích ješt jednu Hvzdu. Zase lovecký hrádek! Skromnjší sice, ale skvostn položený. Je ukryt v lese na samém srázu pískovcového hebene mezi Policí a Broumovem. Pišels lesem, staneš na mýtin. Ejhle, zámeek jako v pohádce! Dvee jsou oteveny. Vejdeš do okrouhlé sín. Nic netuše pistoupíš ku protjší sklenné stn a zaražen stajíš dech. Ped tebou nádherný pohled do broumovské kotliny a u tvých nohou strmá skalní propast. Smlá stavba! Libo-li, možno se uvelebit na rozkošném míst. Je tu nkolik pokoj zaízeno pro hosty. Polití a Broumovští rádi sem podnikají výlety a po celé léto bývá tu velmi živo. Zámeek je vlastn hájovna a hajný je zárove hostinským. má

tu

—

180

— — movští —

Kdo Kdož

postavil hrádek? jiný, než majitelé

panství, brou-

páni.

Pro

íkají

hájovn Hvzda? Je

to leto-

hrádek bžného slohu, kterému se íká švýcarský. Nic na zevnjšku nepipomíná podobu hvzdy.

—

Stern

.

A pece Hvzda! Vlastn

—

Strn, Stern

.

a jak se berou jména! Praví se, nkdy vku mezi šlechtou eskou najednou že se ujala móda, sob a svým hradm dávat nmecká jména. Tak Diviš z Divišova jednoho dne se vyklubal jako Šternberk. Zdislav, syn Diviše, ped r. 1242 založil hrad, jejž nazval Šternberk podle tehdejšího zvyku šlechty a podle osmihranné h v z d y ve znaku praví pouka.

Kde

ve dvanáctém

—

—

.

Historka toho hvzdnatého

znaku

hvzdnatého panského zámeku u Bevnova.

se tu navlas historce

—

Osada

melice...

zdejší

praví dále

slula

pouka

podobá

pdorysu

pvodn o

.

S

t

i

-

Šternberk na

Sázav.

A

Stimelice patrn proto, že ležely na Strmi bregu jak slulo tehdy množství podobných míst v kraji, jež slují dnes Šternberky, Štramberky a pod.

behu

Osud Hvzdy! Typická ukázka osudu všeho, s tajemnými názvy v kraji. Zaváté stopy zapomenutých dj. Ani Vda nechce o nich slyšet, protože nemá o tom „nic písemného". co souvisí

První zprávy o Šternbercích jsou z

13. století.

Co

181

tím bylo, nikdo se nestará. A Sotva ti století minula a lidiky už si

ped

vídali, že

ji

bezpochyby postavil.

Inu, prý asi... Jií

Strmý,

Strny,

Jak

.

Kdo

že?.

.

Podbrad.

Sterny

leného zízení v zemi! tedy staré

.

Hvzda? nco po-

A

—

zbytky starého vákdyž starého zízení,

vzdlanosti!

staré asi?

Rozhodn

starší, nežli

kam

zprávy**, tak drahé naší milé

mnohem

starší, nežli

sáhají „písemné

Vd! A

mnohem,

kam dosáhne obvyklá

naše

pedstava o stedovku. Souhlasné názvy nejsou obmezeny na oblast eskou. Šíí se daleko do sousedství a dál až do konin vzdálených. A zízení bylo slovanské, protože názvy jsou slovanské. Bžné zprávy ze stedovku a starovku arci nic o njakém zízení a žádné slovanské

vzdlanosti nevdí. A proto nic takového nebylo! usuzuje Vda. A drží se svých „písemností** a prost pohádkám, které se tam o starých Slovanech

—

ví

V

vypravují.

íjnu 1910.

ZE STARÉHO CESTOPISU. Není turistika zálibou teprve verejšího data. Ušlechtilý sport tyil sebevdom své heslo už daleko v minulosti. Úvodem ke známému cestopisu Mandevillov, literární sensaci evropské z konce trnáctého vku, poznamenával pekladatel:

—

ten n e

pro

A

vysoké mysli

protož, ktož s t i na jediné

mádo

nžto nkterý putuje v

jest,

samé zemi známosti, rytieství ve

mnohé

182

zem, druhý

pro náboženstvie, tetí pro

kupe-

tvrtý aby divy opatil, pátý pro milost

stvie,

píinu.

a jinú

.

.*)

A

tch, kteí „nemli dosti na jedné zemi známosti", bývalo za všech hojn. A kdo se z cesty vrátil, maje o vypravovat, nacházel vždy hojné posluchae a tenáe. Cestopisy záhy postoupily na oblíbený druh literatury. Nejastji ovšem putováno tehdy do Svaté zem. Jenom eských cestopis do Palestiny, z dob nejstarších až na naši, je slušná knihovnika.

em

as

A píznakem ist evropské byla turistika. Obyvatelé

vydávali

—

civilisace

jiných díl svta

n

e-

na cesty.

se

Protož v Indi jest bez ísla mnoho tvrdých hradóv a mst a tak mnoho lidí. Ale ti jistí lidé jsú nám neznámí pro dvojí píinu: nejprve, že

nevyjíždjí

nikda

z své

zem

.

.

Evropané vyjíždjí. Vždy vyjíždli.

Zajímavá kniha, ten starý cestopis ze trvku! Autor sám nikdy ani nebyl v kra-

náctého

které

jích,

popisuje.

Složil

svj

spis

podle

spis jiných. Sestavil jakýsi souhrn cestovných vdomostí své doby. Tuze ve zlé mu to vyložila moderní kritika. Pro ten vzdálený vk nemá výtka ani pravého smyslu. Vydávat knihy nebylo tehdy ješt industrií, tím mén spekulací. Autor, pravda, etl mnoho cestopis a zhotovil z nich nový, nikoli však proto, aby nkoho *)

Šimek.

C

e s

t

o p

i

s

T. R.

Svtová knihovna.

M an dev

i

1 1

a.

Vydal

dr. Fr.

183

oklamal, nýbrž prost, aby opatil dílo nové, dle názoru své doby bohatší a zajímavjší. Sama sebe žádným cizím peím nezdobí, sám se za cestovatele nevydává. A tak i dnešnímu tenái veskrz zajímavým jeví se obraz, prosted vku trnáctého, kdy ješt nebylo pomcek zemvdných a lidiky leda jak tak v hlav si srovnávali, co kde o krajích slyšeli. O tvaru zemkoule a jejím k ostatním planetám nebylo ješt pravého pontí. tvrtý a pátý díl svta nebyl ješt

zámoských

pomru

objeven.

—

Neb veškeren svt jest na t r é rozdlen neb jedna ástka slov Evropa, druhá Asia, tetí Afrika! A Libya a Afrika jest jedna vc. Jiné zprávy znly mén pesn, mnohé dost fantasticky. Vedle pomríj ist zempisných zajímaly nejvíc otázky pírodopisné, životopisné bájenjší zpráva, tím horlivjší a kulturné. .

ím

vdné

víry docházela. Hrzostrašná líení mla tenáe. O lidojedech v dalekých zemích tuze rádo se etlo. O takových, jakými byli na p. obyvatelé ,, ostrov Doden" (Todten-Inseln?) Kde lidé „jedie mrtvé tla lovie''. Neb chtie tomu, když by to tlo ervie jedli, by tiem déle jeho duše muky trpla... V jiné zemi zase ,, neistí" lidé se nacházeli. Nebo druzí své pátely nemocné všejí na stromiech, aby tu zemeli, kúc, že jest mnohem lépe, že jich pátely ptáci sndie, jenž boží

—

—

andlé

jsú, nežli

ervové...

Obraznost cestovatel peasto vídala neslýchané vci. Na jiném kraji té zem jsú lidé bezhlaví, mají oi na ramenu a mají ústa na prsiech a ta

I

—

184

jsú

upósobena jako podkova; a slov ten

Blomenen

.

lid

.

tenám

pipadalo tak jasným, co bylo bílém. Byli povdni za pouení, které tak mocn dojímalo. V zemi Cadilla (mezi Indií a Katajem) roste jedno ovoce na strom, všie nežli tykev; zvieátko, a když je rozkrojí, tehda naleznu v jenž krev i maso má jako malé jehátko rumné, a

erné na

—

nm

z

toho dlají velmi dobré krmi.

.

ist dobových nalezne dnešní tená množství pesných údaj zcela nabádavých. Dávno ped rozvojem domnle moVšak vedle

fantasií

i

derních

naskýtá mají své

našich pojm národn hospodáských se tu zpráva o Tatarech v Asii, kteí

— papírové peníze. — Všickni málo dbají na stébro, le stavenie

jím okrašlují anebo do cizích zemí šlí za jiná kupestvie. A proto tu nejde ížádný peniez stébrný ani zlatý, ale mají své z n a m e n i e s jich písmem; ten tepu na kóži nebo na papier. a za to kupují vše, což teba. Na každé stránce objemné knihy takový doklad, hodný pamti. Cukr na píklad není verejší ani výrobek ani slovo. V Jobov mají horu, na níž roste manna, nebeský pokrm. A roste od studené rosy, kterážto slazšie jest nežli která sted nebo cukr; a stydne málo, že tvrdá bude a pak ji sbírají. Holubí pošta dávno prostedkuje styky do .

.

.

.

.

—

.

dálky.

—V

té zemi umjí holuby navésti, že nosie listy z jedné do druhé... Také inteligence rozmanité pro služ-

zem

by

lovka

choena

zve

od nepamti.

185

—

Také v

pitomých s

té

chrty zajíce.

zemi chovají mnoho v y d r lovie, jakožto zde

pak jimi ryby

a .

Pevdná

etba!

Ty „pitomé" vydry hned si zaškrtnte. Pomníek jazykový! „Pitomý" nám dnešním echm znamená hloupý. slovo v

Ve trnáctém vku mlo

echách ješt svj

všeslovanský

význam. Pitat, izpitat, vyptávat se, zpytovat znamenalo vyzvídat vychovávat. Methoda výchovná byla tázací. Pitomac dodnes Rusm Jihoslovanm znamená chovance, žáka. Pitomá vydra = vychovaná, ochoená. i

—

i

Jiný výraz vám napadl. Naj up ímniejš

—

i

e cesta

nkam!

Dnes „upímnost" platí nám leda smyslem peneseným. City a vztahy nitra, smýšlení, láska jsou nebo nejsou upímný. Staí znali slovo ješt v prvotním, geometrickém smyslu. Život jazyka! Slovo

bhem

vk mní smysl,

nabývá nového, nebo docela ztrácí všechen. Staroeské památky jsou plny doklad, jak kdysi v dávnovku v Cechách myšleno a mluveno stej-

ným

jazykem, jako jinde na severu a jihu slovanském. A zkrze tu zemi nemohou projíti. neb jest ta zem plna hadóv, štiróv a jiných žižel, že každý host musí tu zahynuti Host! Ješt po starém smyslu. Ne, koho

—

.

.

u

sebe

hostím,

jako

pítele,

ale

.

.

píchozí

vbec, nedomácí lovk, cizinec! Polákm dodnes gošciniec

=

silnice, cesta,

po níž

cizinci

186

picházejí.

Rusm

gostinnoj

dvo =

dm

cizích

obchodník.

ím

dál

nazad do starých památek, slovan-

ské jazyky jsou

—

si

bližší.

eabeced,

Ty

zem

mají

nžto mají

viece

slov

ve své

ješt

tolik, co

tžkú

a

hrubú, pro nežli

jiní ...

slovo A obrat

Zde

písmena!

staroslovanských

*)

na

každé

stránce.

—

Také ten jistý obraz jest postaven na velikém mosazném slúp... Byli staí Slované. Vystižený umle t v a r, podobu, tvá nazývali obrazem. ,, Obrazovati'* druhým Slovanm podnes znamená vytváet, vzdlávt, osvcovat.

umlci

*) Vykládají to jinak. Mluví se o tch onch jinokrajných „vlivech" slovanských. Ve starých památkách eských

nacházejí se slova, tvary, obraty jinoslovanské a mluví se o polonismech, jihoslavismech, moravismech a pod. a vyvozují se odtud rozliné úsudky. Je to šablona pijatá z pozcela novodobých. Stejným právem dalo by se mluvit o „echismech" ve starých památkách ruských nebo bulharských. dál n a z a d do staré památky rznoslovanské jsou si jazykov navzájem bližší, všem s-rozumnjš í. Staré památky ruské nebo srbské jsou es-

mr

ím

vk

kmenm

kému tenái snadnji pístupny než novodobé. A podobn eské Rusovi nebo Jihoslovanu. Kdyby se našly písemné památky slovanské o tisíc let starší, ze tetího nebo prvního století

chodu

a ze Severu i z Jihu, z Výtém rovny. Nejstarší pomníky

po Kr., vyšlo by na jevo, i Západu, že jsou si

jazykové,

názvy krajinné,

jsou

totožný

v nejstar-

Jsou slova, tvary a obraty, jež pln se zachovaly pi život u kmen od sebe nejvzdálenjších, u a Bulhar na p. Jiné zase se vytratily teba v nejbližším sousedství. Se slovinským horalem v jižním Štyrsku eský turista se sotva domluví. Za to v Režii, v kotlin vzdálených Alp benátských cítí se jako doma! Tedy nikoli staré vlivy, ale dávná jednota vysvtluje pozoruhodný zjev. ších oblastech.

ech

187

Možno tak sestavit celý slovník, nejzeteldoklad pravké spolené vzdlanosti Slovan. Tmi srovnavakami mezislovanskými stává se etba našich domácích njší

staropísemností teprv jak náleží zajímavou!

V

ervenci 1913.

HLUBINY SLOVA. 1 aké vám kdysi nevonly ukázky starého století tipísemnictví! verš nebo prosa, nácté nebo patnácté, ty staré skládaky znly vám tak neforemn. A tak prázdn! Mládí má svoje mlsnoty a choutky. A podle nich odmuje svoje uznání a svoji píze. Mli jste sice v pedepsané úct ty ctihodné pomníky smýšlení a vkusu dávno zapadlých dob, ale neshánli jste se po nich tuze. Léta plynou, vše vkol se mní. Sami, nevíte

A

jak, jste se

kdysi

a

tm zhrdaným

zmnili. A ku podivu, minulých pišli

vk

odkazm

na chu. Ve

chvíli

prázdn

znenáhla

jste

vracíte se k

nim

rádi.

formu, objevujete Dychtiv probíráte obsah vnady a zajímavosti, kde jindy po nich nezdálo i

potuchy. Je vám jako za lesní procházky horách. Za každým obratem nový przor do netušených dálek a hlubin se otvírá. A houštinami pojm a tvar staroeských vidíte prokmitávat svity a tuchy zapadlých obzor se ani

nkde v

dávné

—

slovanštiny.

Vždycky za ruské etby, kdykoliv se naskytlo, bývalo vám nápadno slvko s n a b d , snabŽá, snabženje! Jaké, u erta, slovo? Konen smysl dost známý! Snabdi, p e o v a t, o nco i

188 se starat,

opatovat nco. Však ten cizotvarný,

zvuk,

pranezvyklý

kde

se asi vzal?

Obrátili jste se na svého ruského

vševda.

— Skažit, milekij, ,,snabžáM Kakoje eto slovo? A vbec ruské? — Da, da! Nastojašije russkoje slovo! — Ale pvod jaký, povzte? Slovo zní tak je-li

podivn! Máte

konen

slov! Snabženje! Ne-li

—

v ruštin tolik tatarských naposledy tatarské slovo?

Kanno! Paemu nt! Pus

Nezvdli

tatarskoje!

mnoho. Ale slovo se vracelo velmi asto. Je vskutku velmi bžno v dnešní ruské próze novináské odborné. A kolikrát se naskytlo, po každé tak znlo, jako by zahaleno temnou rouškou. Až nkde zablýskne a slovo objeví se v novém svtle. A jak a odkud blýsklo! jste

i

Probíráte se dvacátou pátou kapitolou ,, Besedního tení" našeho stedovkého mystika. A hle, z istá jasná, jaký obrat! Štítný vykládá dtem o tech dnech milosti, jež prý vzejdou lovku temi svtly moudrosti božské:

—

V tch dnech móž snad býti ono slovo rozumíno, ježto praví: to jsú dnové, ježto je snab d t i máme. Ejhle záhadné ruské slovo! A zde, v textu .

eského

A

klasika

hned

trnáctého vku!

žádoucí výjas. jsú ta ti svtla, ježto mají v nás ti dni uiniti, v nich majíc svtlo, dlati máme, donidž noc nepijde A takový v pravd bude moci íci: já s p í m a b d í mé srdce Bdíti ve snu! Snabdti! Tolik se nastarat, natrudit a napeovat, že noc se stane dnem

—

To

i

189

a spánek bdním! Jaký výrazný, hluboko z poteb a útrap života stvoený, slovanský obrat! A pec jen podezelý tvar! Snabdi snabžá? pece nikdy nepechází v ž...! Pravda, rozpomínáte se njakých pravidel ze svých uebnic. Jisté hlásky a zvuky prý vždy jen do jistých zas smjí pecházet. Zdá se však, pravidla, dýchaviné bytosti! Mají leda tuze podmínnou platnost. Záhy aspo pipadáte na stopu docela jinému pravidlu. asem vlastn všecko pechází do všeho. Zde hle, í/ v ž, mkké / v dlouhé á se pekotilo, jen to fiklo!

—

=

D

—

Jak vdný jsou ty zálety pes ohradu sourodých jazyk! Jak tu vše spolu souvisí, k soukazuje, jedno z druhého vychází! Teprv tím píbuzenstvem vyjasují se hlubiny. A daí se vám, prohledat k tajm vlastního nejbližšího

b

vám

ovzduší. Což o to, slovanština! Jenom tch nesnází kdyby s ní nebylo! Hned jen ty milé zvláštnosti slovanské! Stejné slovo, jiný význam! Rzné slovo, stejný význam! U nás as, tam vremje, zde rok, tam g o d, u nás hodina, tam a s, nebo (:jihosl.:) sat! U nás hodinky, jinde ert aby do toho! Jaký zmatek! Jedeš si na Bledu od nádraží do msta. U cesty tabulka: p o a s i vozíte! (rjete pomalu:) U nás p ovozí! Blázinec! a s í pichází, tady se A práv ta stránka je nejzajímavjší! Co chcete! Zmatek na pohled, však jen zdánlivý! Záhy se vyjasní a zatím poznatek jak se prohloubil!

—

asy.

—

Ido

tete

u svého mystika

stedovku.

— Jak divnú múdrostí veškeren kruh

s t v o r u spojen spolu, tak slušn, tak pístupn a trpn Dole na slovanském jihu, to víte, jmenují s t v a r e, my íkáme vci. A slovo bývalo patrn kdys bžno v echách. Vše, co stvoeno, byl stvo. Až ponenáhlu dlouhým odlouením tu i tam tvary se rzno ustálily. A s nimi také odstíny smyslu. Ani posao=posel ne.

.

emu

i

znamená na

vc

samu,

jihu

nkoho,

jakou

kdo

nco

nese,

nýbrž

se zanáší. Záležitost, práce,

úad =

posao, jaký máš práv na starosti. co zde u Štítného! Králi zemští trojí lid mají ve svých královstvích, mají lid obecný, ježto rozliný p osel (práci) a potebu iní v království... Zde ve staré eštin, jako dole na slovanském Jihu! A ukázek bez konce! Jako dnes na Rusi, úkol,

A

—

hle,

v echách

do

trnáctého

století

p

obrazy. Sklo bylo ješt s t k 1 o (s t e k byl zcela po rusky strom (drevo).

byly

barvy

a

i

s

1

o),

1

i

=

devo

Krásky = malovaná vejce!), postava (rus. vozrast). Pi(kraslice

vzrost byla stav byl nižší úedník v echách jako do dnes na Rusi. A tehdejší ech u vytržení jako dnešní Rus si liboval, jaká že co je préles! Byly asy, kdy ranní bohoslužb echové íkali n áboženstvo, jako v Polsku se praví dosud, kdy r a t slula v echách vojna, jako dosud na Balkán, kdy broj bylo íslo a hra neznlo u nás jinak než g r a (jhra) jako všude po Slovanech. Mít, má znlo j m t a j m á jako se m á dodnes všude za Dunajem. Bylo by lze tak sestavit celý slovník výraz, jež byly spolený po vší oblasti slovani

í

i

191

A protože výraz znaí pojem pedstavu a soubor pojm a pedstav skládá duchovný život, bylo by lze naznait dobu, kdy Slované žili jednotným duchovným životem.

ského života. a

ím dál nazad do as, tím bližší jsou starší památky toho jazyky slovanské. kterého, tím snadnji tou se druhému. A jednotný duchovný život, což to jiného než jednotná Jisto je,

ím

si

—

vzdlanost?

A nejen slova a výrazy! Také vazby a obraty byly tytéž! Hemží se doklad. Cht, aby v tchto knihách o s i c h a onch vcech psáno bylo... upozoruje autor

—

trnáctého vku. Sj, sij ukazovali staí echové k osobám a vcem. íkali s h o dne, jako Rusové íkají sgo dnja (svodnja). A obrácen: dne sího! asem zkráceno v dnešní naše dnes. Rovnž šíje léto

—

í

=

=

Rusm

dnešní: 1 e t o - s. (toto léto) léto šije eských památz „veera sího" zbylo veeras. kách tináctého te se t e b e d 1 e (pro tebe) zcela dnešní ruské: dljatbja. íkalo se viždu

V

vku

místo vidím,

nám, nás,

místo vydati, n y místo i z d a t i zní Staré Hospodine, pomiluj n y !

nám dnes už hodn cize, ale na erné Hoe dosud staten n y k a Bulhai mají n y až v jaj

í.

i

zyku písemném. Zbytky dávné jednotnosti! Je jich nespoet. A podivno! V dob páry a elektiny, kdy mizí rozdíly asu a prostoru a národové mají k sob tak blízko, Slované pokládají své jazyky nacizí! A tenkrát, kdy z ech vzájem sob za bylo tak daleko do Polska, na Rus, do Chorvát, Srb a na Balkán, mluveno všude ja-

—

zykem

—

jedním!

192

Jazyk

— ústrojná bytost. Mní znenáhla tvary

í t, kdysi všem Slovanm zev echách docela zapomenuto. A na Rusi? Tam s novým tvarem nabylo vlastn už zcela nového významu. A s novým tvarem slova pomalu i vdomí pvodu se vytratilo. Ja oce charašo snabžen na pu! Sic ješt taky opaten, ale vlastn už jen zcela mechanicky zásoben na cestu, Aniž vet (hle), každý má rozum hluboký o takých vcech! dokládá náš bádavý rytí. A to staroeské vet? Nepoznáváte-li v vo t ? na ráz ,,nastojašije" ruské i

látku. S n a b d

telné,

—

.

.

—

nm

—

pedkm

nebyl nepovdom ten dústrojného života jazyka, jak za toku prodlává své zmny. Vzdaluje se starších,

Našim sledek

vk

pijímá nové podoby. Sto let po sepsání originálu už pepisova Štítného upozoruje krajany, aby se nelekali „staré ei** mudrcovy. Složil a vyložil (Štítný) tyto knihy eským jazykem, akoliv v druhých slovích za naších nalezelet neobyejných, ale ve staré eské ných, kterýmž asto ta, neporozumíš. A také jsa Protož okrášlenu a milú rozumn, mluví komužby se zdály u prvu tžký a nesnadný, nea rozpakuj se protož, ostrost tu, jako onoho vína na oné svatb dáno prvního, potomf bude

—

ei

eí

.

.

.

petrp laskominy pochotnjší

Ani

novodobému tenái nevede

.

se

Není-li pedem zaujat, pipraven, zasvcen, slov „za našich let neobyejných" spíš

etba

.

lépe.

ta

ho

193

odstrašuje. Proto

má

tená. A

mén

ješt

staré písemnictví tak

tch, kdo

,,

málo

asto touce**

mohli by porozumt. Je to škoda, protože porozznamená tu opravdu se kochat ,, vínem

umt

pochotnjším". Je arci i škola vinna. Zde na programu sice staroeština uvádna, však pouze jako holý opis z

pedložky nmeckých program. Dva iní sic nebývá pece totéž. Pomr dnešní naší

totéž, ale

eštiny ke staré není-Ii docela jiný, než novoke starému jazyku Druh, rod, pvod podmínky vývoje, všechno jiné! Uiteli nezbývá než týrat žáka mluvnickými odchylkami a drtinou látky, s jakou chudra neví, co si poít. Výsledek je pirozený. Ta špetka zájmu, která pvodn všude se hlásí, je zaplašena. Jak by bylo jinak, kdyby iperné zvdavosti vas byl nadzvednut cípek záclony, za níž se kryjí taje jazykových souvislostí slovanských! V únoru 1914.

Nmc?

nminy i

—

DRAVECTVf

IDEÍ.

Vzdlanost, spolenédílo. Teba rozdlit úkoly v celku lidského rodu. Nkdo vzdlává roli, množí majetek, šíí bohatství a význam vlasti, nkdo musí vlast hájit, nkdo pstovat vdomost, jiný zbožnost, jiný udatnost a neohroženost. Tak celek spoleenský pirozen se rozpadá ve své vrstvy a stavy, ve své pedly a obory. A dílo není dokonalé a zdatné, pokud ten onen lánek se opozdil nebo selhal. Už osmnácté století chápalo význam té pirozené dlby. Historik Pelcl^ vlastenecký buditel, Kuífner:

Véd^

ÍSi

báchora?

II.

^^

194

smutný stav vcí sedmnáctého vku.*) Vý-

líí

kvt

národa,

vlast.

z

popud

náboženských, opustil

Jak osudné odhodlání! Jaké neštstí pro národ,

—

vlastního vojska a

Prokop

s

píše,

nemá-li

vojevdce svého rodu. Jediný

tm

tisíci Tábority byl by pekazil emeslo... muž ješt v mátožinách pizp-

nkolika

lupim (Švédm) Neztrácel se

sobeného „daným

pomrm"

smýšlení.

Pekl byl osvícená hlava. Osvícenectví osmnáctého vku pinášelo nový názor. Nový názor je

vždy nepítelem starého.

V echách dob osvícenské pedcházel duch protireformace. Víc než století panoval a ádil. Nové pokolení poznávalo svj úkol. Kámen neml zstat na kameni po

staré vzdlanosti.

— Obanm hrozeno všemi híchy a výlukou

ze spolenosti, kdo by nevydal ukryté knihy. Staré eské knihy sbírány a páleny, ímž zpsobeno písemnictvu vtší škody, než kdyby tu Tatai a jiní barbai byli po dlouhá léta plenili. A djezpytec nového názoru staví na pramethodu i prostedky zpozdilé doby. Je takový úkol nových pokolení: potírat dílo pedchdc, vyhlazovat stopy jejich panství. Proti.

ný

reformace byla v tom bezohledná. Snažili se vymazat i všecku památku nkdejší domácí vzdlanosti. Namlouvali dtem ve školách, kterak prý díve, než oni (jezovité)

—

*)FrantišekMartinPelcl,

historik a buditel.

Napsal Josel Hanuš. Nákladem Akademie císae Františka Josefa 1914.

195

do

ech

pišli, zde nic, než holá

domovem.

nevdomost

byla

.

Dílo zkoušky se dailo. Staré knihy, svdectví

nkdejšího stavu vcí byly znieny. Nebylo možno se jich dovolati. Nové pokolení dorstalo již sjednoceno s novým vítzným názorem. Pro vci a pomry doby pedchozí nemlo než nenávist a opovržení. Vše nové tak vítzí pirozen nad starým. Musí vítzit, protože je nové. Aspo na as. Až do poloviny osmnáctého vku byla nejtenjší knihou v echách vedle bible Hájkova Kronika eská. Znamenité dílo domácího ducha svým zpsobem vládlo nepo dobu dvou obmezen duchm. Tu je stihl neodvratný osud. Nová doba chopila se díla svou „kritickou skepsí" a objevila jeho slabiny (Dobner). Drahocenná kniha pes noc ztratila cenu. Prohlášena za hanebnou slátaninu. Vedle svých slabin mla sice více a i své výborné stránky. Snad jich mla a doklady

vk

i

vážnjších, než byly nedostatky. Ale doby a pokolení mají svou povahu dav. Soudí ze široka, hromadn, heslov a nedovedou úsudek odstínovat a pokládat na jemné vážky. Co bylo vera klenotem, dnes je niemný brak. A musí být. Logika života to tak žádá. Logika vítze. Nová doba vítzí nad starou. A jaký by to byl poádek, aby vítz chtl zachovat v panství dílo svého soupee? Pry s ním. A tak „kritická skepse" vynesla

svj

zdrcující ortel

nad starým Hájkem.

Byl starý pošetilec, ne-li podvodník. Báje za pravdu vydával. A doba vskutku osvícená nesmí takovou neplechu trpt. Zatoila se starým híšníkem, jak náleží. Dnes ješt, po více než stu létech, není radnp jméno pisatele staré eské

196

kroniky v tak zvané slušné osvícenské spolenosti ani vyslovit.

Le všecko dílo lidské a všecky jeho doby mají svj spolený rys. A také pokolení vítzné a názory nejpokroilejší mají své slabiny. Neádila Protireformace sama proti svým pedchdcm v díle vzdlanosti! Nebylo žádnou takové ádní. Dávno za dob starších odehrál se v zemi mezi generacemi podobný proces. Bezmála tisíci lety už dokonen v echách zápas mezi dvma vzdlanostmi, starou a novou: mezi názorem

—

novinkou

ped

kesanským

pohanským.

kdo tehdy zstal vítzem. A vítz byl jist dstojný svého jména. Postaral se dkladn, aby po nkdeja

Není pochyby,

ším panství jeho soupee nezbylo ani stopy. A úsudek, jaký ovládl v potomstvu eském o stavu vcí, které pedcházely, nepipouštl žádné pochybnosti. S jistotou pevného pesvdení se penášel z pokolení na pokolení. Pohanští pedkové naši byli lid zhovadilý a nemli žádné vzdlanosti! ... jak to zaznamenal Cosmas, první kroniká eský a odchovanec

—

vítzné

vyšší

osvícenosti.

A ortel pedchdkyní

nové byl

t

ddiky

a k z d

r c

nedovedla nieho zmniti ani val

nezkrácen

svoji platnost

panství nad svojí u j í c í, že na

ada

vk.

pes dobu

nm

Zacho-

reformace,

istého osvícenství. Také ono s pesvdením svého ueného mranopozoru mechanicky opakovalo posvátnou kletbu. Podepen souhlasem svých nejbystejších vrstevník,*) historik Pekl prohlašuje protireformace

Ani duch nejbystejšího jedince sám ze sebe není proniknout clonu pedsudk nahromadných dobou.

*) is

to,

i

197

pohanské Cechy

A to

r o v n ž za „divochy a surovce". mluvila už éra „kritické skepse*'. A soud

ddin

její

až

inteligence

pešel i

v duchovný majetek

dnešní. Vykládáme

fanatikm šestnáctého

ve

zlé

sedmnáctého vku, že popírali vzdlanost pokolení pedešlých, ale d slepé ortelu fanatik dea

-

vujeme sátého nášeli

a

jedenáctého

vku, jaký

nad pokolením pedchozím

—

Cech

propo-

hanských.

zas

Zapomínat docela, co kdy zažilo a po ase se pehrabávat ve slabé pamti,

bezmocn

zdá se být už

vným

údlem

lidstva.

Dti

nej-

modernjšího vku, jako pokolení nejzadnjších dob, stejn holé a nevdomé picházejí na svt. Vždy znovu zaíná lovk blábolem prvního dtství, povždy odkázán na rozmar, zlobu i zmatek náhody, jaká práv vznese i zhatí pokusy jeho sic vné, ale tak malomocné touhy za svtlem. Pelcl vlastenec ani ješt nebyl buditelem

vn

vdomým si svého poslání. Sám leda se hál odleskem slavné minulosti národa, bezdky si peje, aby se háli spolu také jiní. Doba byla aristokratická. Horní vrstvy spolenosti byly živitely a fedrovately dobových ideí. Duch osvícenství pedevším mezi hosty šlechtických salon nacházel vyznavae. Byl tu lánkem a vyznáním módy vedle jiných lánk. Pelcl, povoláním vychovatel

v panské rodin, pirozen usiloval, aby svojí kresbou vlastenecké minulosti zamluvil se hlavn

Dobrovský,

kritik nad jiné stízlivý a bystrý, ješt nejnaivnjším povídakám o „pírodním stavu" pisthovalých nkde prý od Východu i Jihu Slovan.

pevn

ví

198

mysli a obraznosti urozených panstev. Nebylo jeho vinou, jestli úsilí zaníceného národovce nebylo provázeno úspchem pronikavjším.

Bývá údlem leda jedinc nadanjších, hned napoprvé se zmocnit nového poznatku. A v osvícenském ústedí osmnáctého vku znl tak smle výrok hrabcího národovce Kinského, našemu uchu dnes tak uboze všední. Piznávám se, jakožto dobrý potomek Slovan, že zddil jsem svj pedsudek jako jiní. A je-li mateská Francouze franština a Nmce nmina, že také echu náleží pstovati svoji mateštinu Byl to ovšem jen enický obrat. ist modrá theorie chvíle. Spolenost horovala o eském vlastenectví, o národním jazyku a jeho úkolech, ale vše zatím jen po nmeku. Nikdo nevil, že by asem mlo dojíti na skutek. Sám Pelcl v dvrnosti se svými pátely a píznivci ani ješt nepstoval mateštinu. A když se jednou ve spolenosti nco mimoádného pihodilo, patrn zmaten podával píteli

—

e

.

.

—

i

zprávu. V list Dobrovskému *z

—

obd

Po

a mluvil se

pipadalo.

r.

1787:

mn baron Kressl mn úpln cizí

piblížil se ke

mnou esky,

což

.

Samo to pátelské vyznání nebylo ješt ani psáno mateštinou. Dobrovský, nejlepší znalec jazyka, sám ani po esku dopisovat si netroufal. Od prvních poznatk pravdy jak daleká ješt cesta do její praxe!

—

V kvtnu

1915.

199

JASNÉ Zakládáme

si

A pece obas bývá

—

NESMYSLY.

tolik

tak

na svých vdomostech!

tžko

rozeznat, c o

vlastn

víš a co nevíš!

V knihách vlastenecké Djepravy naskýtají podivné kapitoly. Jižné Cechy hornaté nevábily k sob lidí, jako severní echy. Dokud bylo místa mnoho a se

—

málo, usazovali se lidé s oblibou v nižších krajinách, které byly úrodnjší... Jak to? Lidí je málo, ale jsou tak vybíraví, bylo lépe? že si chodí po a hledají, kde by Nkde pec lidé se narodili! A kde se lovk nalidí

svt

—

rodil, tam se nauí žít. A kde se nauil, tam zvykne. A kde jsi uvykl, tam je ti lépe než v novém kraji, který teba teprv vyhledat, upravit, zaídit ... Vezmte do ruky kteroukoli pouku vlastenecko-historickou, všude se to opakuje. Jsou to kapitoly o nejstarší dob. Lidé se „usazují" po vlastech. Celé kmeny ,, picházejí" odnkud a hledají ,,nová sídla". Také naši pedkové tak odnkud ,, pišli" do dnešních vlastí. Odkud to všechno víme? Tak. Rzné památky se našly. Ve hrobech našly se rozliné zbran, nástroje, ozdoby, nádoby. Ty byly vyrábny kovolitci mezi lidem usedlými anebo potulnými emeslníky. Avšak zpsob výroby jest týž... A jaký to byl „usedlý" lid, po nmž tyhle památky zbyly? Objevuje se jako osobitý národ, obadem i kulturou vyznaený, nevzdlané. a to na

—

—

pd

Odkudsi sem pišel a pinesl hotovou již, ustálenou vzdlanost. .*) Tak a podobn ítáme v našich poukách o „prvních obyvatelích'* vlasti. Picházeli a od.

cházeli,

stídali a

zvyk

ných

se,

vzdlaní a nevzdlaní, rz-

mrav.

Jedni pálili své mrtvé, pochovávali, jedni mli zbran a nádoby takové, jiní jiné. Lid rzných typ a rzných kultur. Podle toho rozeznáváme rzné doby: kamennou, bronzovou, železnou! lovka koster skrených a natažených, rzných tvar mohyl, popelnic a pod. Obzvlášt tak zvaný „lužický typ" se cení, který sem pronikl od severu. Však to už je doba slovanská. A které pak byly ty pedešlé? Jakého kmene a jazyka byly, není pohíchu vypátráno. Jen tolik je zjištno, že obývavše tu jistou dobu, snad nkolik staletí, ze zem zase odešli. Tak všecky knihy! A všecko zní tak pevn a nezvratn. Opírá se o ,, nalezené zbytky a památky". Nezbývá, než opakovat. divné! A pec je to všecko tak Pedstavte si, také naše doba a kultura jednou zanikne, jako zanikly jiné, tisícileté. Prach ji pokryje a popel. A z vrstev, které ji pokryjí, nový život vzkvete. A po tisíci letech budou lidé o ní soudit podle toho, co naleznou. Jednou, kde byla zem zvaná echy, bude v troskách nalezena balsamovaná mrtvola nkdejšího velmože, odná krojem a obklopená pedmty njaké módy, jaká

jiní je

—

.

—

.

—

*)

Písku.

úvodní kap. k Sedlákovým

Djinám msta

201

tehdy panovala. Bude uenci poznána za paížskou. A jiná kostra bude odna španlskou a jiná vlašskou nebo anglickou nebo nmeckou módou. A budou shledávány druhé známky, které tak ukazují na rzné doby, na rzné kultury a rzné typy lidstva. A bude ,, právem usouzeno*', že tu kdysi za rzných dob obývali lidé rzných typ, jeden že odešel a druhý pišel, že po sob následovaly španlský, paížský, anglický a jiný a zase jiný „typ lidstva". Nemožno-li si pedstavit, jak jeden lid odchází ze svých otc a druhý nastupuje jeho místo? A doba za dobou jak následují ,, rzných a typ''! Naped doba kamenná, pak bron zová, železná a zlatá, lidé mohyl a popelnic a skrených koster, lidé typu lužického a jiných typ! A všecky ty kmeny a typy jednou do pišly, pobyly njaký as a potom se zase vysthovaly. Nikdo neví, kam. Není-li to vše jasno? Budou tak soudit. A pec, kde bude pravda! .

zem

kmen

—

.

V

—

.

korespondenci dvou pátel vku nacházíte, jak

osmnáctého inteligence vlasti za teli

ped

zem

sto lety

uenc si

z

konce

vlastenecká

pedstavovala

pomry

dávnovku. Pítel Zlobický vykládá pí-

Dobrovskému^

kterak

asi

došlo

na vývoj

rodného jazyka.

—

Jak se pvodn kmen uritého rodu rozmnožoval, jak se šíil, do jiných krajin se sthoval, s jinými národy válil, s nimi se mísil, spojoval, jim za žold sloužil, s nimi obchodoval, se ženil, kolonie zakládal, jiné národy za sousedy dostával, podnebí mnil, nové vládní

202

formy zavádl a podobn

.

.

.

vznikala tak

rzná

náeí...*)

Kmeny se sthují z kraje do kraje, nové sousedy dostávají, podnebí mní... Jak to je vše možno? Odkud má uenec ty pedstavy?

—

Mám

to

tch

z

a

onch

podání... píše

Zlobický.

A muž

uvádí své prameny.

nm

Pijímá podání za pravdu a staví na své další vývody. Nejinak si vedeme sami. Pi-

—

jsme podání od pedchdc, od Zlobického, Dobrovského a jiných. Nechodí to jinak. Máme dodnes za to a vykládáme, že se národové v minulosti sthovali, mnili krajiny, podnebí, všecky jali

podmínky života. Nedovedeme sice vysvtlit, jak by to bylo možno, ale opakujeme podané. Dvra v je naprostá. Nenamítáme nic, nepochybujeme. Zvykli jsme pedstav a zvyk je síla. Pokládáme za pímou svoji vdomost, co je vlastn pouhá naše A tak není ovšem nouze ani o bližší po-

n

dvra

drobnosti.

— V šestém

táhli a byli

století,

Durynkové

když Markomané od-

zaujali jich místa a

Franky, ustoupili Frankové spolu

spojenci, Sasy,

novým nástupcm ty

pemoženi se

svými

zem,

vy-

lidnné sthováním a krvavými zápasy... Tak a podobn usuzovali naši starovlastenetí vykladai. Náš dnešní výklad uvede ty podrobnosti snad v jiném poádku. Pokládáme za zvláštní uenost, zavádti spor o tu i onu podrobnost. Položíme to ono o njaké století díve nebo pozdji, jinak prohodíme jména nebo prostory, *)

Korespondence Dobrovského.

Upravil Adolf Patera.

V

Praze, Nákl.

Díl III. 1908,

eské Akademie

203

vyplníme jinak tu onu mezeru, ale celkem a v podstat se shodujeme: v minulosti rzní kmenové všelijak vymovali sídla, sthovali se, picházeli a odcházeli, stídali kraje a podnebí ani se n e a vbec tropili vci, jaké dají pedstavit. Nemálo sice si domýšlíme na svém dnešním názoru svta, založeném po výtce na poznatcích pírodovdeckých. Ale znalosti pírodovdecké? Nijak nám nebrání, pokládat za skutenost vci, docela si odporující s pírodními zákony. Tož na Míšensku a v Lužici usadili se Sorabové a po nich pišli jiní (jim podobní), kteí už ped tím na Dunaji v Uhrách se byli usadili, jež podle Prokopa a podle Taktiky císae Lea popisuju. Usadili se v echách a na Morav, pod-

životn

—

—

robivše se

nadvlád Frank

.

.

vypravoval ped sto lety Zlobický podle Prokopa a císae Lea a podobn my zase podle Zlobického nebo jiných vykládáme, jak my rozumíme podání. A jsme na svj výklad hrdí, nebo podání je pramen a prameny jsou základem

Tak

to

našich vdomostí. si

Jsou pravda, v podání vci, které pec jen netroufáme opakovat. Uenci minulých století

navazovali svoji

vdomost pímo na Bibli.

pohyb národ hned od rozchodu pod vží Bábelskou. Uvádli pesn, který ze synv Nomových byl vlastn pímým otcem našeho dnešního plemene. Zde petrhli jsme nit podání. Jakým právem? Pro se nedovoláváme už Bible? A pec se dovoláváme jiných, o nic spolehlivjších zpravodaj! Nedslednost má v záptí nesnáze. Nacházíme všelijaké památky v zemi, kterou šlapeme a Sledovali

^o4

nevíme, co s nimi. Otvíráme hroby nebožtík spálených a pohbených, nacházíme kostry natažené a skrené, popelnice a pedmty rozmanitých drubiJ, hromadíme popisy a zprávy, tídíme pedmty, ukládáme je peliv podle soustav a poádk, ovšujeme cedulkami a nomenklaturami, ale netroufáme si povdt, kdo ti milí nebožtíkov vlastn byli? Snad Markomané i Bojové, Keltové i Germáni? A to pec všecko sáhá sotva nkolik tisíc let nazad! Co teprve íci o praobyvatelích, geologie? Jejich kosti tlí už prý o kterých mluví v zemi na sta tisíc let! Jestli to nebyli také naši

—

pedkové, kdo pak vlastn jejich

byli a

kamse podli

—

potomci?

Nejsou pekonávající ty první kapitoly našich o djeprav vlasti! A není vinou autor zasloužilých dl, pakli výklad o nejstarších dobách vás neuspokojuje. Proti možné výtce jsou dobe obrnni. Co chcete? Jsem historik a ruím jenom za ást pesn historickou. Co pedchází, do toho se nepletu. Zde kladu prost, co obecn pijato za pravdu. A to je vc dotyných odborník ... A kdo pak je odborníkem v tch starožitných otázkách? To je velmi složitý úkol! Tu aby byl lovk znalcem všech možných obor, zbrojíství stejn jako stavitelství, hrníství jako tkalcovství, hospodáství a zemdlství, vojenství a bhví jakého oddílu techniky ješt?...

pouek

—

— — — —

A znalost samotných k tomu nepatí? Kterých zákon?

zákon

—

pírody

205

—

Na píklad, jediného: spolenost lidská, jakmile dostoupila jistého stupn vývoje, jakmile dle uritých vnjších známek, dle jazyka, bytu a ádu lze ji rozeznati jako zvláštní národ,

vbec

možno, aby dle zákon pírody takový živý organism, poutaný tisíciletými svazy zvyku a mravu ke svojí pd, aby znenadání se odešel? sebral a nkam „jinam" si Pro by nebylo myslitelno? Byly pec vci mnohem mén podobné pravd a lidstvo pece po staletí je uznávalo... Už tomu tak! Pružnost obrazivosti naší je bezmezná. Život, sen. A není klamavjšího zdání, abychom v dané chvíli nedovedli je pokládat za

je-li

—

—

vdomost a nezdál se nám jasným správným teba nejkiklavjší —nesmysl. V záí 1915.

svoji nejlepší

a

SASÍCI.

O

názvech v

kraji.

Také válená kapitolka.

Vojna má svj zpsob rozsvcovat svtla. Také do významu krajinných názv posvítila. V jižném Tyrolsku uvedena znovu v pamt dávno zanedbaná nmecká jména míst. Ukázalo se, nkterá z nich možno až ze XIV. a XV. vku doložit.

A podobn

chváceném

v Elsasích.

A

jinde v kraji za-

vzteklicí války!

Cestou ve vlaku namanulo se vám, zavadit látku s nahodilým protjškem. Vida! Tu to máte provedeno! Jazyky a názvy, hned oba vedle sebe! liboval si cizinec.

o

asovou

—

206

Na stanicích peítal si hlasit nápisy s nádražních budov. Slabikoval pozorn, co mu nebylo zbžno. A pochvaloval si stále.

—

Tak je to v poádku! Postehnuv naproti živjší zájem, obrátil pak k novináské zpráv, co a jak prý te zavedeno v Elsasku. Znovu zastavil vlak. Muž zase slabikuje obtížné pro nho ástky slov... To je vždy eský peklad nmeckého .

.

e

— —

názvu, ne-li? vyzvídal. Není peloženo, jsou stará domácí jména! pouovali jste. Nebylo mu vše jasno. Bylo teba odboit trochu k vývoji vcí. Jak pišlo to ono, co a jak bývalo, co jest.

Po

chvíli zase on.

—

U

jména.

nás, v okolí

Drážan, máme podobná

.

A odíkával: Reknitz, Mockritz, Blasewitz, Lochwitz, Coschiitz a j. adu jmen z pamti. Jaksi znalecky dokládal:

— Vbec — Nejen

—

itz jsou nevšechny názvy na je známo. ty! poznamenávali jste. S Drážany, Lipskem, Míšní, Budišínem není jinak. A ty pec nekoní na -itz! Skoro všecka msta a místa v Sasku Což nejsou Sašové nmecký národ? Dnes jsou. Ve 13. vku už jist byli. A ped tím? Co bylo ped tím, není jasno. Lidiky tenkrát málo se zajímali o ty vci a pomry. Pra-

nmeckého pvodu. To

.

— — — —

meny

.

sotva se toho dotýkají.

—

Naše

pvodn

nmecká vda pokládá

g'ermánský!

Sasy za národ

207

—

Snad proto, že nmecká

vda

nevyzná

se

ve slovanštin. Jisto je, odehrával se tu njaký proces. Totéž jako v Elsasích nebo jinde ... Náhodná rozprávka. Nit se tak voln zatoí kolem vetene asové látky. Cizinec nechtl odporovat, ale naslouchal jaksi nedijviv.

Dti nevdomá picházíme na svt

as.

Pam

z

temnoty

zrak jsou tak krátký, staí sotva chvíle. Zpt do minula, pohled do tmy.

poteb

i

Kolik je tch, kdo

vdí nco

bližšího

povdt

svém ddu? A vdt, co pedcházelo na nkolik kolen nazad? To už je projev zvláštního aristokratismu. Nkolik století peletí a celým národm už není známo, kde se vzali. Je taková povaha lidské bytosti. Pevalné vtšin docela je lhoo

stejno, co minulo. Jen chvíle platí živoišnému smyslu. Co bývalo, to loský sníh! Souasník životopisec velikého vladae ste-

dovku

vypravuje, jak znenadání došlo na velikou válku íše s urputným národem Sas. Tiaticet let potrvala válka! Byla z nejkrvavjších, které Karel vedl. Nebo Sašové, jako všichni národové, obývající Germanii, byli divoké povahy, odevzdaní modloslužb a nevražící našemu nábo-

—

ženství

tém

.

.

.

*)

Kdo

a jaký vlastn byli národ Sašové, nepraví životopisec blíže. Také jiné prameny zmiují se o tch vcech leda namátkou. Doba nemla mnoho smyslu pro podobné otázky. Idea víry a *)

Eginhard; Život Karla Velikého.

208

náboženství byla pednjší, nežli otázka krve a jazyka. Všichni ti divocí kmenové, obývající germánskou zemi mezi Rýnem a Vislou, mezi moem a Dunajem, mluví jazykem dost sob podobným, mají však velmi odlišné od sebe mravy a zpsoby...

—

zmínný souasník

zcela povšechn. jen ješt pipomíná. Vynikající mezi nimi jsou Veletabi (Lutici), Sorbové, Obodrité, Bohémové... Byla Germanie vrstevníkm jen pojem pisný, ne národopisný Také neválil Karel proti sousedním kmenm, že byli jiné krve a jiného které picházely jazyka, ale že se protivili

praví

A

—

zem-

ádm,

s

novým svtlem, šíeným od

strany

válil Karel jako Frank proti

Kesanský hanským nco

král a

íma.

Sasm,

ímský císa

Ne-

ale

jako

proti

po-

knížatm.

Vážný djepisec nmecký, snaže se pivodit svtla do temných záhad doby, vypravuje,

proniknuv vítzn do Sas. zde záležitosti podrobeného lidu, zizuje osm biskupství, staví kostely, zizuje klášter (Seligenstadt! Selište = Sedlišt), zakládá školy a vší mocí se snaží, upevnit v zemi kesjak

si

—

vedl

Karel,

Poádá

anské ády.

.

.*)

O jazyku a národnosti Sas není bližší zmínky. Zamstnán delší dobu v zemi na levém behu Labe, hodlal Karel pokraovat v díle

i

na pravém

behu.

—

Pak obrátil své zení ke Slovanm na pravém behu ... dí krátce letopis. *)

Dr. M.

W.

Heffter:

und Slaven. Hamburg

Der Weitkampf der Deutschen

et Gotha.

1847.

209

e

je tak stále o Slovanech, Sasech, Sorbech, Luticích (Wilzi) a pod. Všecko jedním dechem, jako by jedno bylo. Jen nco je jisto. Všichni ti kmenové jsou spolu rozvadni. Po,, divocí'* tírají se navzájem a volají mezi sebe mocného souseda, aby jejich sváry rozhodl. Ten byl vlastní

popud

Karlovy výpravy. Doprovodiv velkého výbojce pes Labe, vy-

nmecký

kládá

—

djepisec.

Tak byl by rok 781 pamtihodným mezníkem, kdy Frank po prvé pekroil onu eku, proraziv dalším pokolením dráhu smrem, kudy

ml

se šíiti germánský živel Nepokládá tedy nmecký zkoumatel minula Sasy osmého století ješt za kmen nmecký. Jen ješt podotýká:

píšt

—

jin

Když Karel do

Nmecka Mimo

vany.

.

.

tchto

severních krapišel, bylo to území obydleno Slojiné dvody vychází to z

názv

vesnic. Ejhle dležitost krajinných názv pro otázky djezpytné! Ovšem jde o názvy v kraji vbec. Nejen jména vesnic a mst, ale i vrch, ek a ji.

ných

sost

pedmt

v

kraji.*)

Jednotlivosti Karlova životopisu jsou na výhodný pozoru. Jaké svity a tpyty barvité

v mátožném celkem obraze temného stedovku! Jak osvícený muž ten panovník doby domnle tak zpozdilé! *)

úední vda

se

po tom

Sasy prost za Germany, protože Kuffner: Véda

i

báchora?

II.

neohlíží.

—

sídleli

Pokládá staré v Germanii. I4

210

— národa

titul císae (Karel) obrátil svj mnoha nedostatkm v zákonech svého Kázal však zaznamenati písemn

Pijav

zetel ke .

.

.

nepsaná dosud rým

práva

všech kmen, ktenebyly

panoval, jakož dal napsati, aby prastaré a boje starých knížat

zpvy

zapomenuty

dje

.

opvající

.

Pevzácné sbírky! Kam se podly ty drahoTlí cenné památky života dávných kmen a archiv, pochovány ve spoust snad nkde v dokument starých, dosud nepoznaných? Aspo není nic blíže známo o sbírkách starých písem a jazyk, uspoádaných na rozkaz velikého vladae. Jen práv u Sas v pozdjších stoletích vyskytuje se jakási stopa. Pt set let pozdji, kolem r. 1275 na rozkaz hrabte Hoyera z Falkenštejna zavazuje se

vk!

ln

venkovský šlechtic Ecke von Repkau sestavit pro sbírku domácích právních

obyej

potebu

soudní.

Spis je

uren k rukám

úad

a sepsán proto jazykem tídy panující, nmecky a latin. Své dílo nazval spisovatel ,, zrcadlem Sas** (Sachsenspiegel). Kniha stala se dležitou pomckou pi zákonodárných opateních v íši a hrála svoji roli u vývoji nmeckého práva. S nmeckými osadníky pronikla její známost asem i do ech a dodlala se zde svého významu.

Jaká však

je

veden k

nmectví?

podstata jejího

V pedmluv

vykládá

pisatel,

jak byl do-

dílu.

Nun danket alle gemein dem Herrn von Falkenstein, der dafi

ist

in

Graff Hoyer genannt,

deutscher Sprach

Buch durch sein Bethe Eck von Repkau es thete .

ist

(žádosti)

difi

.

gewant

211

pvodní, nýbrž jen do nm(gewant). Nebylo také obráceno z 1 a t i n y, protože latinsky domácí lid nepsal a nemluvil. Skladatel hájí se tam pedem proti možné snad výtce. Co skládal, není osobní výmysl! Všecko staré, ctihodné podání, po pedNebylo tedy

dílo

iny

obráceno

cích

zddné!

Recht haben von alter Zeit Unser Vorherrn hergebracht, der er doch nicht kann gedenken.

Difi

Dann selber ha er's nicht erdacht, und will euch damit beschenken. .. Inteligent tináctého vku, došel pisatel svého vzdlání na nkteré škole klášterní. Zde obeznámil se i s jazykem tídy panující. Jako venkovský šlechtic vyznal se ovšem v jazyce domácím, asi svém rodném, jakž jméno svdí. Píše se nkdy Ecke, jindy Eycke, Eicke, Eyko a Hecco (Hájek z epková?). Nadaný muž na svou dobu jist vládl velmi zpsobn nminou. Všecky stopy svého díla arci nedovedl vyhladit. Množství slov a obrat nebžných obecné svdí o pravém stavu vcí. Zbytky starého názvosloví, jako: g e r u f f t (kivd) bezi

pvodu

nmin

—

=

práví, kivda, gewehr vjer, jetek (úvr), unausgegeben Tochter dcera, gerade náadí (erbe und gerade),

svený

=

=

tige

=

vladyka,

schelten

==

manevdaná

gewal-

žalovat a pod.

Pisatel uznává neúplnost svého díla. Lidiky dobré vle, kteí by znali rení a úsloví (právních obyej), jež snad by byl opomenul, pomohou

a

je donésti!

...„bitte ich zu Hulfe alle gute Leute, die des Rechtens begehren, ob ihnen eine Rede (í-

212

kaka) begegnete, die mein dummer (temný, nevdomý) Sinn vermiede (pehlédl) und davon Buch nichts meldete...** Tak se mají vci se vzácnou památkou. Mezi literáty a vdci však je ujednáno, ..Zrcadlo Sas" že je dokladem starého nmec-

difi

nmecké

kého

práva a staré kultury.*) Není pochyby, Sasko tak jist jako Pomoany, jako celé Polabí až do Meklenburska pvodn byla slovanská zem. Zbytky nkdejšího obyvatelstva nejen se dosud zachovaly (:Lužití Srbové:), jako v Pomoí žijí slovanští Kašubové a v Hanoversku do nedávná žili Slované Luneburští, ale všecka sí nesetných názv v kraji dokládá nkdejší stav vcí dnešního Saska. Byla to slovanská pda, hojn osazená a vzdlaná. Do 12. století, krom úedník a správc, všechen lid byl ješt slovanský. Nejstarší právnický spis nmecký ,,Sachsenspieger* ukazuje

zejm

ke svému

slovanskému

pvodu. Ar-

nmecké chovají mnoho památek, s nimiž nmecká vda neví, co poít. Není vyloueno, že se tu asem ješt objeví nkterá ze sbírek

chivy

hrdinských

prpovdí,

zpv

nebo právnických

zvyk

a

v jeho v Sasku uspoádány.

jež na rozkaz císae Karla byly

slovanských zemích a tedy

i

V

listopadu 1916

D D D právních doklad, zvané zákon) a jiných toho druhu staropamátkách písemnických. *)

Platí totéž o jiné sbírce

„lex Salica"

(nmecký

v.

z TOULEK.

ZA PÉVCEM SLÁVY.

Z

Výmaru do Jeny malý skok. Nmecký tushlédnuv dle Baedekra všecky památnosti goethovské doby, má ješt na programu neodpustnou návštvu sousedního ,, líbezného steka'* na Sále. Schiller psal tu svého „Valdštýna" a ob msteka jsou v názoru nmeckého vzdlance nerozluná jako jména obou pedák spisby, kteí tu psobili. Však i našince, který zabloudil do tch konin, vábí k místu vzpomínky pietné. Jan Kollár zde ztrávil svou dobu studijní, zde vzklíila v veliká idea Slovanstva, zde skládal nejplamenjší znlky své „Slávy dcery" kolikrát povoz bude vás oekávat se opakuje ta fráze v listech pana Wolfganga Goetha, státního ministra a editele vévodského divadla ve Výmaru, panu Bedichu Schillerovi, profesoru djin v Jenách! Dobí bhouni vévodské speže mohli cestu urazit za dv, ti hodinky. Vlakem trvá dnes jízda leda pl. Odboka do Jeny, s návštvou všech památnosti, dá se za den dobe vyídit. Slovanskému turistovi nepoví arci ani Baedeker ani žádná pamtná tabulka, kde tu ve které ulici a kterém dom trávil chvíle svého pobytu náš pvec Slávy. •ista,

m-

nm

— Mj

.

.

! .

.

.

2í6

slovanství pdy hemží pítrže už od eských hranic. Názvy míst, jména stanic hlásají oteven nebo aspo zástrou zpola naznaují svj slovanský pvod, poínaje starou pohraniní stanicí saského Švýcarska ,, Panskou krmou'' (Herrnskretschen, dnes licho na „Hensko" pezývané), pes Drážany a Lipsko až po sám Výmar se vším všudy

Dokumenty dávného

se cesta bez

bu

Durynskem. Výmar, ve starých listinách ,,urbs Vinariensis", možno smle ísti za Slovanské ,,Vinary" nebo „Vinae" kdyby okolí nebylo podnes „krajem hrozn". Obzvlášt Jena obklopena je svahy a stránmi révou zarostlými. Staré rytiny ve výkladu antikvá ukazují msteko obehnané cimbuím a branami všecko ponoeno do bujných vinohrad. Ve vinárn staré Radnice na námstí dosud nalévají do úhledných bank perlivého moku domácí pstby. Odbyvše dopolední progulku památnostmi msta, neopomenete navštívit starobylou místnost. Kolem kol je všecko beztoho tak protivn zmodernisováno! U okna staré vinárny zahlédli jste plný stl pán studios, s barevnými epikami. Tím lépe! Chvíle bude zcela náladová. Také náš pvec býval lenem nkterého ,,corpsu". Sedíme tu jako ve starém hrad. Svtnika i

stny devem vykládány, stoly a židle tvrdého slohu. Tlustá paní hostinská roznáší šavnaté „frankfurtské", mladí pánové v epikách zpsobn se chovají a tak si dáte sklínku ohnivé krpje rádi chutnat. A jak by ne! Je místní specialita, a podnes zachovala pvodní své slovanské jméno: Creo (kreu, krev)! význam jména Jaký byl pvodn zvuk úzká,

i

217

msta, asem bohdá pesnou methodou názvozpytnou bude rozešeno. Na protjším behu eky zvedá se nad Jenou vrch Jeník (Jentzig). A slovansky znjících místných názv bylo by opsati celou mapu. Jako byste opisovali nkde v eském kraji: Gospoda, Velnice, Nerkvice, Konice, potok Pniky (Pennickenthal) a pod. Sotva že jsem se byl v Jen usadil, zaznamenával Kolár v ,, Pamtech", poaly se hlutím boce v útrobách mých neznámé a netušené bolesti, jaké nás na hbitov

—

ped

u

projímají, jenže

velikánské slavjanského

zde

pedkv míst, cích,

mnohem vznešenjší,

podob.

Byli to citové nad smrtí

nad

národa, .

drahých

hroby

a kmenv. o nichž zde vesnic, ek a hor, slovanská .

ovšem tolik jména mají-

svdectví vydává... Sto let minulo od zdejšího pobytu

Ale svdectví dosud je živé! ideám vštce.

pvcova.

Cítíte se tu blíže

Odbýt vyšší školu luteránskou byla povinnost pro luteránského theologa, Kollára. Ale jakou žíze po a poznání pinesl si z domoviny mladý nadšenec! Svoboda tlesná i duchovní universitského života v Jen pivedla ducha mého do stavu jakési nejistoty, tkavosti a povšechnosti. Všecko

vd

—

jsem chtl slyšet,

všecky vdy poznat vyerpat, všech profesorv posluchaem být. Navštvoval jsem v prvním plletí i pytvu a to

i

jak lidskou tak

Pípravu ze

školy

i

ml

zvíecí.

.

mladý muž

prešpurské,

kde

Ne tak „pevrácen

nejlepší!

vládla

218

jednostranná methoda", ale už z gymnasia bystického. S nejvtší uctivostí a vdností vzpomíná Kollár svého uitele Magdy, který v iperném chovanci dovedl vzbudit smysl pro studium samostatné. Byl mu nejen ,, uitelem a vnášitelem", jak se pisatel Pamtí*) dmysln vyjaduje, ale i ,,vynášitelem a vyvinovatelem" jeho duše. Bystrý snaživec záhy pocítil zdravou po-

tebu,

—

meziv

soustedit se

na

vdu

i

práci.

theologii, filosofii, historii,

a filologii Vru, silácký .

V

ducha

Stáhl jsem plachty na korábu, píše, ob-

pírodo-

.

zpsob

,,se

obmezit!'*

nkdejšího mstského píkopu, mezi budovami university (starý zámek) a botanickou zahradou, obklopena trávníkem a záhony kvtin, stojí poprsí slavných nkdy profesor jenajské školy, uenc Okena, Fríesa, Ludena a j. Všem vnuje bývalý žák po zajímavé kapitole v Paulici

mtech. S djezpytcem Ludenem vybojoval mladý poslucha slovanský hned ješt pod katedrou vítznou srážku hledisek.

—

Již

v djepise všeobecném, zaznamenává,

pozoroval jsem tu a tam njakou strannost pi, Ludenovi. Ale v djinách nmeckého národa promnila se strannost na zmatek... Bádavý poslucha byste rozpoznal slabinu sporné látky. Otázka pramen! Luden totiž nespokojen... Tacitem a Caesarem (o germánských modlách), chtl pole ku prospchu svého národa rozšíiti, proto vzal

—

) boké!

Kniha jímavá svými pohledy do duše veliké a

Dávno volá po novém vydání!

hlu-

219

Útoišt k Adamu Bremenskému, Saxovi gramatikovi, Helmoldovi,

kái) a jiným a co

vztahová Nmce!...

vují,

Ditmarovi (stedovcí kronioSlavjanech vypraaspo z vtší ástky, na 1,

tito

Po skonené hodin, „nemoha se déle zdrdošel si poslucha Slovan na pátelskou

žeti**,

rozmluvu k profesoru náší

svj vdecký Pan

Luden

vymlouval

Nmci

a „vlídn**

mu ped-

protest.

dlouho

byl

na rozpacích, a však uznal, že

konen

se všelijak,

ei tolik

povdom

není, že ten lánek své historie bedlivjší a kritiku obrátí A statený vdec dostál slovu. Ve své ,,Geschichte des Teutschen Volkes*' pozdji vydané (r. 1829) respektoval námitky svého mladého, on slavské

budoucn na

pozornost

slovanského odprce. Naproti, v rohu

.

.

botanické zahrady,

stojí

domek, kde Goethe bydlíval, kdykoli do Jeny. zajel. Sem pišel se mladý poeta eský po prvé poklonit slavnému patriarchovi. „Nmecký Jupiter** uvítal uherského studenta ,,s nádhernou zdvoilostí a s odmenými kroky a slovy**. Ml jej z poátku za Maara. Pozdji vídal Kollár ministra-básníka astji na procházkách mstem. Starý pán byl ctitelem lidové Musy všech národ. Dal si Kollárem stlumoiti nkteré „slovenské zpvánky**.

Odpoledne jsme si urili k návštv Lobedy, hodinku vzdálené od msta. Památné místeko! Zde pvec „Slávy dcery** nalezl svoji Minu. Krásná byla pohoda letos o, Dušikách!

220

Slunko hrálo po poledni jako v kvtnu. Mladí, staí, všecko si vycházelo bez svrchník. Za stem, podél eky vzhru, mile se šlape pšinou luinami mezi vrbovím a olšemi. V záhybu pšiny proti osad Velnici s pkným kostelíkem napadl chodcm mohutný košatý strom. Zde to bylo! Zde Kollár po druhé se potkal s Minou! U vesnice Velnic, pod košatou

m-

—

.

.

.

.

nápadné!

lípou! Místo je

— Vždy to není pevnjší v botanice. — Co pak tedy? — Topol! .

.

.

lípa

.

.

!

namítá cestovní druh,

.

Záhada! Kollár v Pamtech výslovn mluví o líp. Náruživý pírodomil, rostliná, ,,kvtošálenec", jakým sám se nazývá, jist se nemýlil. Práv na výlet botanickém pekvapilo studenta poetu dobrodružství milostné. Boue zahnala oba mladé lidiky z rzných stran pod košatý strom. Sotva že ke stromu dopádil jsem, uzím tam mladici, která zapýivši se nad svou samotností, jako plachá laka do vesnice utíkati chtla Zde to jist bylo! Jenom ta pochybnost! Topol nebo lípa? Snad bývala lípa, snad brzy potom poražena a vyrostl topol? Topol rychle

—

.

.

osmdesát, sto let znan sesílí. Aspo tak vykládá soudruh znalec. jiní rozhodnou! V lobedském kostelíku Kollár kandidát vícekrát kázal. Na hbitvku, dva kroky u vchodu náhrobní kámen pastora Bedicha Schmiedta, Kollárová tchána! Fara, úhledné patrové stavení, roste, za

A

dm

hotový panský venkovského dvorce! V sousedství úpravný hostinec „zum Hahn**. Nahoru

221

za

Lobed

(:srv. eské hrady Lopata?:) byla by malá hodinka. Kollár tam asto sedával, pohlížeje do kraje. Zde asi v duchu pvce po prvé úvod žalozpvu:

ke hradu

mstekem

nahoe vyznl „Aj, tu

leží

zem

ta.

." .

Však se už slunce povážliv nachýlilo! A pro veer máme ve výmarském hotelu objednány do vévodského divadla! Teba na vlak! bohem, Jeno! Dnešní inteligence nemá mnoho smyslu pro vzpomínky Kollárovské. Chvíle se vlní kvasem doby, obzor je zasten. Vyvelá na povrch hesla zatím rozncují mysle starostmi o drobnjší záležitosti a zájmy. Však se opt vyjasní obzor! A vrátí se zájem pro vyšší hlediska a velké cíle! Pak vdní potomci piln budou putovati k posvátným místm, kde pro velikou ideu budoucna vzplanul veliký vštec! V listopadu 1908.

lístky

A

s

NA STARÉ PÚDÉ.

O prázdninách za potulky alpským

krajem krajanem? Dnes už málem víe nepodobno! Kult bílé protže za posledních deset rok píliš se rozmohl po eani druhého dne ješt se nepotkat s

ském

kraji!

—

Kde pak asi potkáme první krajany? byla také letos první vaše starost, když jste v alpském údolí opouštli železninou stanici. Bylo tentokrát jako uarováno! Už jste mli za sebou nkolik denních pochod, už byla za vámi Spluga, už nkolik jezer jihoalpských, už jste byli nazpátek Gotthardem a znovu opt

222

V boku pásma hornobernských ledovc: však po krajanech dosud ani stopy! Teprv nkde pátého i šestého dne výpravy cestou k Furce, v Oberwaldu, v hostinci ,,u Pošty'' ohlašoval u veee váš cestovní maršálek: Venku na terase jsou njací krajané! Pán, dv dámy! A ráno u snídan, pi obvyklém ,,café comple* (káva, houska, máslo, med, závar) vdli jste všecko. Jsou nkde od Hemanova Mstce, táhnou do Chamounixu, ve stíny Mont Blancu! Šastnou cestu! A ješt krajan! Na závitech silnice vzhru k Furce vás dohonil. Mužíek s velikým nákladem kartánického zboží na zádech.

—

.

— — —

Bon

Na

jour, m'ssieurs!.

zdar!

.

.

.

.

A voni rozumijó po Slovensku?. Byl z Ilavy v trenanské stolici. Ale usedlý v Neufchátelu. Je jich nkolik soudruh spoleník. Maji sklad v a zboží berou z továrny v Soiothurnu. V lét cestují za obchodem, v zim mají co dlat ,,ve sklep'*. Dobe se jim daí. Až budou mít dost, vrátí se dom. Potásli jste statenému Slovákovi ruku. .

mst

Za hovoru

snad

s

nahodilým krajanem

ležel

na

idejný rozpor.

—

Jakže? Horovat pro ideu Slovanstva a krásné chvíle letní prázdn trávit zde, mezi skupinou Berninskou a velkým Bernhardem?

^ —

Práv

proto!

Jak to?

1

223

— Kdo pak praví, že zde slovanská? — A kdo praví — že je?

není

—

stará

pda

...

A

vskutku,

kterak že o

povzte vzdlanému Švýcaru,

dávnovku

jeho vlasti chováte

si

v reserv njaký podobný názor, vyvalí na vás oi. Nikdy nic podobného neslyšel. Nmecká

vda nic o tom nepovídá, francouzská teprv ne. A vda slovanská? O té zas nevdí na západ. Ví-li ona nco o tch vcech i neví? Aspo slýchat nic není!

A pece

už Šafaík upozoroval: Obyvatelé rodanského údolí mluví prý njakým náeím, které je píbuzno slovanštin. Á Kollár prohlašoval úkolem „budoucích vdeckých ústav slávských": vyšetiti a zpracovati celý obsah látky sem spadající, ponvadž na to nestaí obmezené síly jednot.ivce Dosud jste nic nezaslechli, že by naše Akademie nebo jiný vdecký ústav byly vyslaly povolané síly do Oetzthalu nebo Grebenského údolí v Tyrolsku, do Engadinu a rodanského údolí ve Švý-

—

.

carech, aby tam studovali ,, náeí domorodc** a zkoumaly jeho vztahy a pomr ke slovanštin! Naše ústavy, zdá se, nemají zatím potebného asu nebo chuti nebo smyslu pro idejný odkaz

velikých

Tím

pedborník! lépe

pro turistu

zaujatého ideou!

aspo na panenské pd, dosud netknuté rýem emeslného pezvdu! A to má svj pvab, Cítí se tu

bloudit tak mezi spoustami nejzajímavjší látky, dosud neopatené vignetami tídivého soupisu, dmyslnými znakami praktické snahy rozpoznávací. Jakými že spoustami látky?

—

224

— Teba jen spoustami názv místopis— A švýcarská jména místopisná že by mla slovanský — názvuk? — Zrovna — kiklavý! — A snad jména zde, v kde jsme práv — Zde a — všude jinde po ných!

okolí,

i

se

sešli?

celé

oblasti!

Teba A

jen otevít oko a sluch! co se doklad týe, vru nejste v nesnázích.*) Šlapete snad práv podél behu mladého Rýna vzhru od Thusisu ke prsmyku Spluž-

skému. Proslulá Via Mála! Cesta, z nejsmleji stavných alpskými oblastmi! Njakým rozmarem mocností praživelných rozstoupily se tu skály velehorstva strmou arou od paty do výše na tisíce metr. A štrbinou olbí,

tém

na dosah ruky místy kolmými plochami zúženou tísní se hluboko dole, vztekají se a soptí rozertné vlny mladého veletoku. Kolmá skála pod tebou naproti! Pehnuv se pes kamenné zábradlí cesty, sotva staíš dohlédnout zelenavé plochy burácivého vodstva! Trefný název! Via Mála! Zlá cesta! Okolní i

—

*)

v nmeckých

Švýcarech

vrchy

slují

dosud

hory

(:Horn, Schreck-Horn, Matter-Horn atd.:), v Rhaetických Alpách najde se dosud Gori-Berg, jako ve znmených echách se najdou Hora-Berge. Travnatá místa slují (:die beiden Lutschinen, stoky pod Pannou u Interlak:). S názvem f 1 u h, asto se vyskytujícím na švýc. ekách a v údolích, dialektologie nmecká neví si rady. Není divu. Fluh ve Šv. odpovídá našim názvm v luhu. Hluboká (Thun-See), hluboká propast zase voda nese název erná díra (:Charna Durra, v Grisonských Alp. = místní výsl. díra:) a pod. množství.

luiny

t

arna

225

dialekt je sice nmecký, ale patrn název zachován ímského panství! Staí umli dávat z doby dobrá jména!. pochvaluje si rozvážlivý turista.

—

.

—

.

Mýlka! Cesta je nová. Rakouská vláda ji stavla teprve v letech ticátých minulého vku. A díve, dokud nebyla známa technika traskavin, nebylo vbec ani pomyšlení, vésti cestu rovnou bokem skal a kolmo nad jekem a

vztekem rozzueného vodstva. Stará cesta vzhru

nevedla

tudy, ale velikou oklikou odtud, veúdolím. Tedy ani via ,,bona" ani via ,,mala**! Vbec žádná „via", žádná cesta tudy nevedla. Prost nemohla vésti. Ale ertovu štrbinu, kudy mladý Rýn nezkroceným silám svého e násilnou cestu, mla pes to živlu v y dávné staré, svoje jméno v lidu! Skutená dlejším

m

1

—

1

v e j m o a Jenom pizpsobena tvarem (vejmola = via malá), jako v tisíci podobných pípazempisc!*) dech, chápavosti pozdjších Nahodilost zvukové podoby! Pvodní oby1

!

—

—

vatelé thusisského kraje Je to k smíchu! .

pec

nemluvili

— esky?

.

Smšno, vru! však toho druhu „nahodilostí" ve švýcarském místopise ne pt, ne deset, ale na sta, a vbec nespoet? Smí-li pak se zrakem naschvál zaveným pecházet kolem Nkdo, komu povinJe-li

nost už z povolání ukládá, co je nápadno

svtlovat?

A

je-li

takový ili nic úkol njaké

— vy-

— Vdy?

V záí

1908.

Máme Vejmoly

také v echách! Viz hned potok Vejmolu, pítok Labe tekoucí od Mochova a Ouval. Arci: žádná Via Mála co do alpské romantiky! *)

Kuífner:

Vda i

báchora?

II.

^^

226

NA VARTBURKU.

Z lázniek Liebšteinu v Meiningensku pes horský hbet do Ruly je pkná dopolední procházka. Jsme tu ve stedu Durynského lesa. Ješt njaký zákrut cesty vzhru dol mezi buky a jedlemi a pedák veselé pšácké spolenosti nahoe na mýtin už oznamuje: Pánové, vidt Wartburk! Brzo jste sami došli pohledu. Je nádherný. Moe les zvlnno po hbetech i dolech, kam oko sáhá. A tam dole, v dáli na modrém obzoru,

—

obrážejí se

zeteln týny, vže

mátného hradu. Ti,

tyi

a

hodinky

cimbuí pasi tam arci

ješt pošlapete.

Wagnerova opera má jist lví podíl zásluhy, že je dnes Wartburk tak šumným stediskem nmecké turistiky vlastenecké. Náš Karlv Týn je historická pomátnost nemén prvoádná. Stavebn dokonce snad i pedí Wartburk. Je to sídlo královské proti vévodskému. Ale dnešní Karlv Týn je leda pouhý model starého hradu, stavba o holých stnách, upravená pro potebu zvdavé souasnosti. Wartburk naproti žije. V nádvoích

stny vínem zarostly, je obýván, zaízen, opaten nábytkem vší nádherou panského sídla. A návštv a památky? Na karlotýnském nádraží, i

z vlaV^ pijíždjících od Prahy vytrousi se nkolik postaviek a spchá po železném most vzhru ke hradu! Co je to proti skuteným davm pout ník, kteí se tlaí na nádvoí Wartburku, po verandách a síních malebného hotelu v pedhrad? A dole v mst! V Eisenachu každý druhý je hotel vybraným pohodlím opatený, a všechno tém msto na moderní letišt obráceno.

dm

227

Svému záletu jste ovsem vymili smr troxhu nezvyklý. Tlumoky poslali jste si po dráze, oklikou naped do msta. Leží zde u paty hradu na výbžku Durynského lesa. Sami pitrhnete na místo pchou se strany horské, skalní rýhou pod hradem, povstnou Draí roklí. Táhne se tu pes hodinu cesty až k oblíbené výletní stanici Hohe Sonne, nahoe v lese na mýtin. Hohe Sonne! Hohe Sonne? Co to za název

—

pro výletní místo? Docela uíceni polodenním šlápotem po horách za parného slunce dospli jste k místu. Je všední den, ale venku pod stromy kolem stol tlaí se lidiek jako u nás v nedli na terase v Chuchli. Samý cizinec, patrn! A všechno dychtivo se oberstvit. Záhadou podivného názvu zatím jste si ani nelámali tuze hlavu. .

.

Z msta nahoru na hrad, hodina stoupaky. Z námstí, od starobylého dómu, kolem pomníku skladatele Šebestiána Bacha, vede nejpohodlnjší cesta.

Naped

a lomenic

ulikami, kolem malebných pater

domk

stedovkého mšáckého

slohu.

Dále nahoe, jako všude na obvodu msta, má už slovo novovký blahobyt. Samý tu moderní letohrádek, libosad, skvlý záhon za bohatou míží. Ješt dále vzhru upravená stezka kroutí se už holým lesem. Je-li návštva nahoe? tážete se na potkanou chodce. Osamlý, s tlumokem na zádech vrací

—

se

shry.

—

Jakž by nebylo! Tak krásný den! Bude

prmrné návštvy za teba pec po dnech njak rozdlit!

plno! 75.000

saisonu! .

.

To

228

co povídat davm zvdaSkvlá doba landgraf, sv. Alžbta, misti pvci, Lutherv pobyt a zápas svdomí! Potom první zákmity velkonmecké

A Wartburk má

vých, kteí se hrnou!

doba napoleonská, studentská slavnost, hranice zapálená myšlence národní svobody! Jakž by se tu nedmulo nmecké srdce! Co a jak bývalo na Wartburce prve, než zahalený roušta potomní sláva se dostavila? kou nevdomá. Je tak se vší minulostí stedoidey,

Dj

nmecké djiny

evropskou.

Také

vyjasovat

teprve

ped

tím

bylo,

—

zaínají

dvanáctým vkem. splývá nerozeznatn s

se

Co bájí

a povsti.

—

Pokej, vrchu, na tob si postavím hráBurg, du sollst mir eine Burg werden!) zvolal prý urozený zakladatel hradu, objeviv na lovu vhodné místo. A ihned provedl svj úmysl. dek!

(War,

Odtud prý název. Lidová povídaka. Obraznost

lidu tak všude ráda pohrává slovy, která si nedovede vysvtlit. Však ani djezpyt,' podepen psaným slovem dokument, neví si mnoho rady s p v o d e m hrajména. První psaná zpráva o Wartburku du táhne se k vojn Jindicha IV. (1056—1106) proti Sasm. A to už je dávno po temných djech mezinárodních, které se odehrály mezi Labem a Rýnem za dob Velikého Karla. Jisto je pouze, tenkrát (1085) dobyl vrchu statný hrab Ludzámek vík a postavil na i

slohu.

Ped

nm

tím vrch

stedovkého slul

Wartbergem.

toho jména je množství v kraji. I v ist slovanském (var, vary, varta). Dnes tak módní, vysokonmecké slovo Warte, Wart, nemá svj nmecký pvod tuze zabezpeen. Slovanské vait,

A vrch

229

mu stejn blízké, ne-ii nmecké Warten, wahren, waehren.

varovat, bránit je nežli

bližší,

A známek, které nasvdují dávné slovanské minulosti hradu, není nedostatek. ím dál nazad, do

vk,

povážliv se množí. a jednotlivé ásti stavby ne-

temnot

Sám pdorys hradu

nmin

zpola cizí sou podnes starožitná jména, nebo docela nesrozumná. Je tu vlastní panský devný palác (stavba z palic^ dm, pálek, opáleného deva; nm. Balken, lat. palm, palatium), je oddíl pro paní hradu, Kemekrbem), nate (kemenata, pokoj s jest d í r n c e (Diernitz -- byt pro ženskou ele, dirna =^ služebné dve, nízkého stavu, nmecky Dirne). Prvodce, nevda si rady s názvem, dokládá s líenou ueností: Der mittelalterliche Name bedeutet eine durch O e f e n heizbare Stube. Poznámka náležitá vlastn k názvu pedchozímu (Kemenate). Jiný prvodce, vte aspo ertovinu, pipamatovává prostomysln: vielleicht aus dem russischen: gornitza (!), heizbare Stubel Jiná budova hradní nese docela temný název je dnes uren vévodskému kog a d e m. monstvu, býval ped tím stájí a zbrojnicí, ba až pdo šestnáctého století i pivovarem. Jaké vodn urení, není známo. Slovo ,,gadem" nenachází se v žádném slovníku. Prvodce ani se nepokouší, aby podivný název, stále a vytrvale optovaný, jen dost málo vysvtlil. Budova stojí hned vedle vže, jež bývala kdys hradním vzením. Možno, záhadnou „gadmou'* že je kryta bývala k a t n a =- katovna? Djiny hradu mluví sice o neklidných „sousedech'* slovanských, kteí za onch dob urynsko a ostatní državu nmeckou svými nájezdy „ohrožovali''. Mnohé nápadnosti

pvodn

kameným

i

Dm

ml

230

V místních kronikách záznamech a všecka krajinská nomenklatura Durynska svdí však o jiném. Životopisec sv. Alžbty, choti lantkrabí i

Ludvíka

IV.

(1217—27), vypravuje zajímavou

ze života knžny svtice, dcerky uherského krále, na Vartburce. Jednou za procházky v okolí hradu lantkrabí potkal potulného oba seznav, že je chodníka. Pustil se s ním do z píz Uher, pivedl jej své choti. Knžna chodu krajana takovou radost, že mu nejen odkoupila celý chudiký krám, který s sebou ncsil, ale takovou cenou jej obmyslila, že se chuas

pisodku

ei

mla

mohl píšt na míst usadit a pkný obchod si zaídit. Je otázka, jaké asi národnosti byl ten „potulný uherský hrajan"? Maai, jak známo, nebyli nikdy obchodníky a nejsou podnes. Nikdy netoulali. Za to je tuze se za obchodem po na snad, že chudá trenínská stolice byla na svj koovný obchod odkázána už od dob nejstarších a pedhistorických. Dobí Slovákové od Trenína s ranekem chudého zboží na zádech toulali se

svt

dalekým krajem zpoátku

13. století

bezpochyby

už tak bezpen, jako se toulají podnes. Zbývá bavila se asi jen otázka, sv. Alžbta s krajanem, z nhož mla tak velikou radost? Je docela pravdpodobno, že g e r m a n is a c e durynského kraje od dob Velikého Karla tak podo poátku 13. vku nebyla kroila, aby slovanština byla zde už docela vytlaena a zapomenuta bývala. Pánové na íšských

jakým

jazykem

ješt

hradech byli sice zízenci íše, pizpsobovali všelijak svá jména a všechen svj život. a na venek po nmeku se opiili, ale ve svých domácnostech asi ješt dlouho chtj nechtj zstávali Slovany. Stejn bylo se šlechtou pozdji

Úadn

231

V echách a jinde po Slovanech. A s 1 a n t Durynským nebylo patrn jinak. Vyklada po místnostech Wartburku pestrému davu svých poslucha vede si tuze slavnostn. Zpola profesor djin, zpola hlasatel velkonmecké ideje! Slovanský turista v zástupu za dojemných kadencí pednášky má tak jisté tiché právo na svoje vlastní myšlenky. Ovšem i

krabím

vi

myšlenky trochu

—

melancholické!

S hlásné vže Wartburku je velkolepá rozhMdka po lesnatýcli výbžcích Durynského lesa. Divná vc! Jste po prvé v tch památných místech, ale pipadá vám vše tak njak po domácku. To z didlá známost dvrného ústedí! Máte ji vadla. Hradní dekorace z Wagnerových oper tak vám utkvly v mysli! Patrn vrné kopie zdej-

—

ších scenerií.

Dopolední návštvu hradu teba ovšem zakonit náladovou snídaní vedle ve hradní restauraci. Je podle slohu sama stedovký hrad, zde na výbžku skalním vystavený a s pknou vyhlídkou do kraje. Sedí se vám tu jako rytím, kteí se práv vrátili z výpravy. Pi sklence rýnského možno tu s lahodou protepávat dojmy zažité v tom zmodernisovaném stedovku. na malý vykladaský disput dochází. Ba A což Eisenach? V knize nic nepovdno o pvodu a významu jména. Nikde tu

—

i

pece nedolováno

z

—

b e

—

na železo?. Je takových Eisen, Eisenstein, Eisenerz ž e e z a hojn natroušeno v kraji, také .

1

w nás a jinde. Po slovansku namnoze

slují

místa

232

Sem tam po npodobné názvy v minulosti ješt listinn dokázat. Také Eisenach, jak vidt, bývalo kdys údolí zaplavené vodou. Dole pod hradem dosud jsou stopy starých nádržek... A protjší vrch Mittelstein nebo Metilstein! Prý tam kdysi také stával hrad! Mittelstein, Mádelstein a pod. je plno v Nmecku, v echách, v Rakousích jako rzš t ných Strass a Strass-berg. Bývalá m e d Ježiny, Jezišt, Jezera a pod.

meckém

i

kraji lze

— —

.

.

1

i

(medlit, stát, ekat), strážné vrchy.

— A vrch — — —

Saukopf? Vera

jsme ho pe-

stupovali z Liebšteinuf Žádná Sviní hlava, arci! Nahoe jsou zbytky starých val! Starý Zákop... A Hohe Sonne, dnešní výletní rnísto? ert ví! Fantasie má tu volné pole! K místu vede dlouhá „Drachenschluch*, efektní ,,Annathar* zvaná. soutska skalní, dnes

úedn

stn

mohl nkdy dobe Táhlý pruh holých slouti Holiany, Holezany, Holešany? Nmeckému sluchu to snadno vyzní na Hohe Sonne. Tak u nás ze Lhoty vzniklo Oelhiitten, z Dobšic Taubenschtitz a pod.

.

.

Druh výpravy,

skeptik,

neúastní

se

odhad.

Skoro neposlouchá. Až náhle mrzut se protrhl. A co s tím slovíkaením! irá mánie, enichat všude za Slovanstvem! A kdyby na krásn bylo všecko správné! Co pak z toho' máme, poád jen ustupovali a ztráže Slované od

—

vk

celi

pdu?.

—

.

Co z toho máme, víme-li, že nkde ve Vesmíru pohaslo slunce? Zatím jen ukojená zvdavost. Není-li úkolem vzdlanosti, poznávat, pokud možná, co je a co bylo vkol, ohledat trochu

233^

nem ln vk? zvdt

svoji bytost, Není-li

vzadu?

o

naped

a o

nem

zajímavo pozorovat, jak stídají se kultury v Jak panství nové zakládá se na vyvráceném starším? A doklady nacházet, že ta stará a po tisíci letech málem zapomenutá vzdlanost byla skuten naše dílo vlastní? Co a jak pijde dále? Kdož to ví! Odpoví na to, kdo po nás pijdou Cestou dol od hradu napadla vám slova labutí písn: Nic nechtj se mne ptáti, .

.

.

.

ni o to péi bráti, z jakých jsem pipkil vod,

jak jméno

mé

i

rod ...

Na mou vru! Trefný symbol slávy nmeckého dávnovku ten Lohengrin, mystický ryV záí 1912. tí!... '

TURISTIKA

I

STAROZPYT.

Tolmin, slovinské msteko na stední Soí v Zatriglavsku! Alpská scenerie, jižné podnebí, bystrá koupel v zelenavých alpských vodách, istý pobyt se vším pohodlím a hospodyn, výborná kuchaka, plná ctižádosti! To už zláká, zarazit na njaký den prázdninovou toulku. Po njakém nebezpeí války, jak bylo do nho blízko^ nebylo toho dne ješt potuchy. Málo krok za mstem mají Tolminští své parádní íslo! Zalesnný kuželovitý kopec s rozhlednou na vrcholu. Svítí daleko do kraje svým bílým nátrem jako kaplika. ist promenádní tura nahoru, klikem hákem. Pšina s lavikami, mstky a zábradlími.

294

— —

Nepodíváme se? Což nahoe!

Vera na protjším boku

íriglavského údolí byli jsme výše! Rozhled nebude bohatší.

— Ale kopec má zajímavé jméno! Teba ho — Pro pak? — Jmenuje — Grád! — Hrad, Hradec jmenuje u nás doma každý druhý kopec v — Práv proto! blíže shlédnout.

se

se

kraji!

jsme nahoru. Temeno, ne tuze objemné, kraj obklopeno zbytky zdiva, kolem kol strmého srázu. Bývalo místo asi o p e vn n o, kdysi ped dávnými asy! Divná vc tyhle Hrady, Hradce, Hradišt, . Hradiska po kopcích a lesích našeho eského kraje! Stejn jako Grady, Gradiše, Gradce a Gradiska zde, po všem slovanském jihu, až daleko za Balkán! Všecko jedno slovo, týž pojem, tentýž pedmt. Smysl a úel je zetelný, jen nikdo neví, Šli

sám

až po

kdy

a

jak

to

vše

vzniklo

a se

rozšíilo?

Za pozdního stedovku u nás v echách dávno byly už zraky obráceny na Západ. Tenkrát stavny hrady už podle vzoru západnického a mísv nich namnoze pikládána nmecká jména. Typ starších hrad a hradiš byl tenkrát wž pekonán. Rozvaliny hrad Krakovce, Libušina, Dvína, Kazína už za doby K o s m o v y byly

tm

i

—

zarostlé lesem.

—

deváté? hradiš!

A

doba knížecí?

Sem prý

Století

sluší klásti

vznik

sedmé, osmé, slovanských"

,,

—

Nepodobá se! Doba zmatk a pevrat Války francké, vpády Hun, Avar, Maar

I

235

Temná, neosvtlená doba! Neví se o ní mnoho. Jenom tolik je jisto, Slované nebyli tehdy už nijak jednotní. Byli už rozstoupeni a prostoupeni cizími živly. Namnoze jimi porobeni a od nemohou vznisebe odtrženi. Za takých zízení, typu a názvu kat zjevy

pomr

jednotného

po

širé oblasti.

—

Do

které

doby

k y dávných staveb,

sluší

byt

a

tedy klásti ty z b y tkryt po lesích, kop-

moálech u nás v nejširší oblasti? Ty stopy minula zvané Hrady, Hradce, Hradišt? Záhada! Rozhlížíte se s temene tolminského Gradu po malebném údolí. Dolem mezi vysokými hbety výbžk alpských vine se modravá páska Soepeletly pes vojenský výIsonza. ady znam místa. Za to dole u vašich nohou nový, dnešní život se hlásí k svému právu. Za mstem, na behu eky v rovin, blá se pdorys veli-

cích a

i

vk

kých moderních kasáren. Staí tíhli k výšinám, to zejmo. Nový život spíše v r o-

vin

se

šíí,

k d o

1

u se

pimyká.

Zajímavé shody a pekvapy názv napadají turistovi na každém kroku v tch koninách tak vzdálených od vlasti. Jako u nás vedle

eskému

Hrad

a Hradc nacházejí se Stráže a Strážišt, zde vedle Grad a Gradc najdeš Straže, Stražište a Stražiše. A v polohách docela obdobných. Naše -išt není koncovka nikterak výhradn eská, jak jste snad mohli se domýšlet. A podob vcných i

i

i

formových nespoet! Zastavili jste hocha na

silnici.

236

—

Ako sa káže onamo ovo brdo? tážete se nejapnou srbo-chorvatštinou, jaká zde ve slovinském údolí není práv nejlépe na míst. Ukazujete na široký hbet, který te v ranním slunci jako

tmavá clona

zastírá protjší obzor»

Chlapec porozuml.

—

To je Kolovrat! Pozdji na speciálce vskutku zjišujete jméno. Kolovrat! Horský hbet podél toku eky od severu na jih se táhnoucí. Po jeho temeni kus cesty bží zrovna hranice rakousko -italská. Není tedy ,, Kolovrat" dokonce naše výlun eské slovo! A povst, jak prý jméno ,,rodu Kolovrat" vzniklo, holá báchora! eskému knížeti prý se kdysi splašili kon u vozu. Vrný panoš piskoil, smle uchvátil loukot, kolozvrátila život knížete zachránil. Za to prý pak povýšen do stavu rytíského. Lidová fantasie tak si pomáhá k výkladu názv, jichž význam a smysl dávno se vytratil. Název, jak je vidt, je místný. Najde se „kolovrat" množství v kraji. A nejen v eském. A vlastního

nkdejšího významu slova možno leda pracn se domakávat postupem srovnávacím. Hned název polohy na protjší italské stran hbetu, údolí a bystina Gollobrida náleží dojista k píbu-^ zen štvu. A názviska z jiných konin, Colloredo, Gallenwerth, Kahlenbrett a pod. nemén. Samé kolovraty (:golo-vrty, -brdy!:) Za krásného odpoledne, v úpalu ervencových paprsk, vyjeli jste si do sousedního Kobaridu. Je ti hodiny vzdáleno od Tolmina to skvostné msteko jižního rázu.*) Malebnými przory svých klikatých uliek, domk, obtoených révo-

zpetváené

*)

—

O rok pozdji tu všude zuily krvavé zápasy rakousko-

italských branných

sil.

237

arký, pavlán a oken plných kvt pipomíná rozkošná hnízda italských Alp, Savojska a jižní Francie. Za jízdy piln srovnáváte obrazy kraje se záznamy na map. Tamhle ta horská víska v úboí horském s bílým kostelíkem daleko vidným jmenuje se Libušin. Zde Libušin, jako jste jinde v horách nalezli Kazín a jinde Tetín! S bohem, báji starých našich kroniká o tech dcerách Krokových! Prý každá v kraji si postavila po svém hradu a oznaila jej svým jménem! Co zbývá ješt z povsti o otci Kroku? Sídlel prý na hrad zvaném podle sebe K r a k o v c i. A zatím jste se pesvdili, že je Krakov nehrad, doslova a Krakovc, bývalých hrad stední Evropa. A kdo ví, ne-li plná další a širší ješt svt? Výše podél toku Soe nad Kobaridem leží msteko Žaga. Odtud jste ped lety podnikli výlet ponkud nepohodlný do Résie, podivného, ist slovanského koutku v italských horách. Prohlašovali Résiany za pežitek slovanského proudu, jenž prý „za dob sthování'* zde se zachytil. Zavát vírem divného ,,orkánu lidstva** a chránn kolkolem stnami vysokého horstva, vím,

—

—

i

—

i

zde prý podivuhodn zachoval se pi život. Jediný pohled do toho drsného skalního svta vás pouí, jak neživotný jsou toho druhu papírové fantasie. Sem tam ve výškách tisíce metr tulí se mezi kovinami lidský píbyteek. to jen zkusí rodák jiných konin, zavátý sem njakým „vichrem djin**, pustit se tu v pirozený zápas o bytí a nebytí! V nejkratší dob vezme nutn za své. zhyne. Jiného výbru tu není. utee,

A

Bu

bu

238

Ml tak svou idejnou zajímavost výstup k tolminské rozhledn. Pou ke zbytku neznámých dalekých as. Zapomenutý kout, odkud znenadání otvírá se pohled do netušených obzoru. Temeno strmé, na pohled ani nedostupné! Nebýt umlého stezníku, dmysln vedeného vzhru do píkrých bok kužele, nikdo by se nahoru nedostal. A pec tu bývalo kdysi živo, jak stopy svdí. Byl dmyslný stavitel hradu, byt jeho pán a byla ele, bylo množství zájmových nitek spoleenských, které se odtud táhly dol do kraje, od místa k místu, od hradu ke hradu, od výšiny k výšin, pes hory doly až daleko ke vzdáleným zemím, horám a moím, kde všude podobné zbytky a stopy, táž jména a tytéž názvy svdí o nkdejším jednotném zpsobu života! zájem, který se prostíral pes nekonené oblasti, ml svj ráz, svoje tvary bytu a ruchu, své mravy svj jazyk. A, doba, jíž ty všecky známky nasvdují? I

i

—

—

Obcházíte po nevelkém prostranství na temeni. ani velkou pozornost železné konstrukci moderní rozhledny zde postavené. Jen rozhrnujete koví nad zarostlým starým zdivem, ohledáváte nerovnosti pdy, pokryté trávníkem, tážete se v duchu, jaké asi památky dávných kryje ten tichý palouk, tak nemluvný a lhostejný? Dje pedního pozdního zdejších konin? Jsou dostaten známy. Do toho Fámce nijak se nehodí pedstava dávného života jednotného rázu, který zakládal své tvrze a šíil své mravy po širém prostranství od Baltu až k obalu stedozemnímu!

Nevnujete

dj

—

i

stedovku

beh

A starovk?

2m Zase jiná pedstava vadí. Psané djiny starovku uvádjí zde národy docela jiného mravu pvodu, než jakému nasvdují ty z j e v n é doklady života. Chápete hloubku mezer a nedostatk svých domnlých „vdomostí" djinných, A jiné dojmy a zkušenosti vám pipadají. Jindy jste putovali krajem od nepamti nmeckým, v Porýnsku a v horním Podunají, na bezích Mohanu kolem pramen Wesery. A zvláštní vc! I tu jste kráeli kolem zalesnných vrch, jež na svém temeni kryly zbytky dávnovkých byt a staveb. Ne snad zíceniny stedovkých hrad známého typu! Zejmé památky dob starších. Mnohem starších! A podivno, j a k á j m é n a tch kopc, les a strání kolovala v ústech okolního lidu a byla zanesena na map? Hart- Art- Rad- Harz- Kratz-Garts-berg i -wald a pod.! Nesíslnými obmnami! i vše to nejsou vlastn pímé obmny názvu: i

i

hrad, hrade

c?

Tím

jistji, že

všecky

zevn

okolnosti jsou totožný!

Které

djiny

vysvtlí tu podivuhodnou

spojitost?

Jak se stalo, že do pokladu nmeckého jazyka pešlo slovo h o r t ve smyslu ,,ú t u 1 e k'\ pevná ochrana? A slovo hort = ,, poklad*', jenž se za ochranou skrývá? A slovo herd = oh-

kamene stavná domu? Jak vysvtlit, že

ništ, z

staronmin bývá

(graditi)

slovo

ást devného

hart

vykládán jako

V

Záhady!

D D D

n

—

(tvrdý) ve

les?

záí 1914.

OBSAH. Stránka

Propovrf I.

II.

III.

.

Naše Rukopisy.

Ovaha o zmatcích as

.

.

Ptaí zpvy (Vbgelsangy) a jiné stopy slovanského dávnovku v nmeckém místopise .... Náhody a namátky. Cetky Slovanský Carihrad. Myšlenky z pohnuté

—

Idey barbar Co slavit? Slabiny djepravy

Ale .

.

.

.

Písmo a vzdlanost Bluff

Paži

Z doby povodn

!

Z pírodopisu

IV.

slova

ehosedoteš. Mezi odborníky Petržená pam

kapitolka

V.

97 103 111

157 164

Typ. O letohrádku Hvzd Ze starého cestopisu Hlubiny slova Dravectví ideí Jasné nesmysly Sasíci. Nco o názvech v kraji. Také

91

118 123 129 135 142 148

Z kuchyn Vymoženosti.

47

83 c

.

.

5 9

171 181

187 193 199

váhná 205

Z toulek. Za pvcem Slávy

215

Na staré Na Vartburku

221

pd

Turistika a starozpyt

226 233

fllMDlNG

3Zw r. JAN

D

2O

ia66

Kuffner, Josef Veda ci báchora?

U7 rada 2

PLEASE

CARDS OR

DO NOT REMOVE

SLIPS

UNIVERSITY

FROM

THIS

POCKET

OF TORONTO UBRARY