JOZEF KUFFNER: VEDA I BÁCHORA? ^ '-

JOZEF KUFFNER:

VEDA

I BÁCHORA? ^

'-

VL

JOZEF KUFFNER:

Cl

VÉDA BÁCHORA?

PABERKY K OTÁZCE SLOVANSKÉHO DÁVNOVKU.

1912. F.

TOPI

V PRAZE.

rada I

{

920970

Tiskem „Unie" v Praze.

PROPOVÉ. otázkám dje- a jazykozpytným! do vcí odborných náleží slovo povolaným odborníkm. A pisatel, povo-

Slovo

Obecn

k

platí,

jen láním, není ani z prvního ani z druhého odboru. Náleží mu tedy, nco vysvtliti. S pátým

kížkem ve znaku zpravidla se už nepleteme do vcí, po kterých nám nic není. Nemíchat se do odborných rozprav sám donedávna pokládal za pravidlo života. Od mládí to, se zajímal o záhady krajinných názv. že máme Jizery v echách, Izary v Nmecku, Izry ve Francii a pod.? Vývody Jana Kollára, který hledal staré Slovany ve Švýcarsku, v Itálii, zdály se mu dýchati jakous vyšší logikou života. však odmítala rozhodn pokusy slovanského uence a vštce. To vdl. Nezbývalo, než se pokloniti. Úctu k Symbolm vyšší snahy lidstva od dtství ml vštípenu v srdci. Až r. 1904 vyšla studie M. Žunkoviova o významu jmen místních. Bylo to nové, silné, pe-

ím

Vda

svdivé. Vnucovala „Co na

to asi

se otázka:

Vda?"

Bu

uzná Vda Dvojí se dalo oekávat. pedložené doklady a vývody za správné, pijme je za své a bude poítat dále s novým svtlem.

Anebo shledá podáno,

Vda

lichotu

vci

doklady a vývody

—

a vyvrátí, co tu ješt více pe-

svdivými. Jedno ni druhé se nestalo. Za to nco, co pekvapovalo, zaráželo. Povolaní zástupci Vdy

neobírali se tuze

doklady

pedloženými

a

vý-

vody,

za to však tím horlivji obiaceli pozornost k pracovníka, k jeho stavu, k nedostatku akademického titulu a konec konc, dílo jeho krátce nazvali pošetilostí. Dojem byl trapný. Jak? Na veejnosti objeví se blud, šíí se, zachvacuje mysle. Vda, mocí a doklad, mohla by rázem opravit, kde poblouzeno. Nedbá však a jen osobní stránkou vci se baví? Takový že by byl úkol povolané, opravdové Vdy? Bylo patrno, nkde tu nco není v poádku! vyšetí? Vábilo nco, Kde a co asi? Kdo

osob

—

dvod

.

.

.

vc

pustit se hned po stop. Stopy však vedou na pole nezvyklé, do konin obor odlehlých, málo

Kam by se tam chtl odvažovat laik, nepovoianec? Co však naplat! Chceš-li vidt a rozeznávat vci zmatené, nespoléhej na cizí oi, sám svoje otevil Tak došlo na stránky, jež tu následují. Žádná

schdných.

práce, emu tak íkají, zajisté. Pouhý záznam skromného zvdavce, který se snaží, pouit se v otázce, jež ho zaujala, a jen by si pál, aby mu jménem a vahou veejných mocností ne-

vdecká

pedem prohlašováno

bylo

za pocho-

de

záící, co zatím samo silou vlastního paprsku není s to, ukojit mysl, toužící po svtle.

Jen bude-li co

pání

vi

plátno

tiché,

malomocné

slepého mechanismu, jaké už vládnou všemi svazy života spoleenského kulturního ? Taká tu jest otázka.

silám

i

V PRAZE,

v únoru 1912.

—

I.

NÁPADNOSTI.

e

Za rozmluvy pátelské obrácena ke zvláštmístních názv. Známý práv

nostem

Bylo

se byl vrátil z cesty.

v názvu piléhá

význam

Tak posledn mu

mu

nápadno, jak zídka

slova ku

to kmitlo

pomrm

místa.

hlavou na Ženevském

Mezi Montreux a Villeneuve, poblíž zná-

jezee.

mého

z

Byronovy básn zámku

Chillonu, je ne-

patrné místeko, Grand-Champ. Jak se tu vzalo to jméno? Beh je srázný, skoro strmý. Sotva úzká silnice táhne se kolem

—

jezera.

tu jaký

—

A hle! Grand-Champ = širé dvod pro takový název?

pole!

Kde

Nic zvláštního! Tak bývá s názvy míst také jinde. Hodí se málo k okolnostem. Nebo docela se nehodí. Co znamenají u Prahy jména známých vesnic: Mokropsy, Hostivae, Hrdloezy? Bláznovská jména. Nelze pece takové názvy doopravdy vykládat! A pece každé slovo pišlo njak na svt, mlo kdysi svoji píinu, svj podnt, svj smysl...

—

Jaký

asi?

— tvar! —

A mlo

i

arci

se tvary

svj

kdysi

názv mní?

pvodní zvuk

a

—

Jak by

podléhá zákonu dojista se

písmem.

se

nemnily!

Všecko v

pírod

míst asem dokud nebyly ustáleny

zmny. Také názvy

mnily. Aspo Dnes arci jméno chránno

Druhdy však tvar lidu. A mimodk

je

i

zákonem.

slova libovoln se válel po ja-

v živém toku mluvy název upravosvé tvary jako oblázek v potoce. na rzných místech a Totéž slovo bhem v rzných koninách tím zpsobem docela odchylného zvuku tvaru nabylo.

zyku val

vk

i

— Jak možno — Srovnáním velkého to

jistit?

množství ukázek vyv urité typy. Mokrovce, Mokrovice, Mokiny, Mrkvice, Mrkovy, Mrakový, Mrákovice, Markovice a pod. ukazují k témuž typu. Pvodn název mokrého místa. Bhem asu odpadla poteba, pihlížeti ku povaze pdy. Snad se povaha pdy zmnila, pda dávno vyschla, zbylo jméno, holá slupka. Neustáleno písmem, ledabyle vyslovováno, všelijak se utváelo na rzných místech. Nkde íkají te Mokrousy, jinde Mokrovousy, nkde Markovice, Mokropsy jinde Mrhalovice a zde konen

svítá zjev.

Tvary zeteln

se kupí

i

—

— —

.

.

.

Snad pezdívkou? Možná. Snad jen bezdky. Nejzajímavjší obdoby zvuku se najdou, kde oblasti rzných jazyk se stýkají. Naše ponmené kraje Na jsou klassická pda pro takové pezvuky. eské stran íkají Kozobrda, Kosobrda, Kozorady

i

Kocerady, nmecké mluvidlo upravilo si název na Gotschenroda, jinde na Gossenreuth ne-li doKatzenbraten. konce na „Kás und Brod" nebo

—

pi

nm

nemyslí. Zvykli mu, nikomu není nápadno. Mají za to, že tak slulo místo hned od poátku svta.

Jméno

vyslovují

sta

let,

nic

— —

A

že bývalo vždy nmecké! jakékoliv. Nebo francouzské, italské, My také nic nemyslíme pi našich Vystrkovech nebo Nouzovech nebo Pemyšleních. i

— —

Což zjev se vyskytuje v cizin? Jsou typy, které se táhnou zeteln vší Evropou, od konce do konce. Od západních Bretagní a Britanií, Verdun a Vertign, Veron a i

Vieron pes nmecké Bardy

a Wredy, Werdeny Wórthy, Berny, Brunny, Braueny, Fraueny až jediný spolený do našich Brd a Vrd, Brn a Vrn ád zdá se vládnouti místním názvm od Pyrenejí až do Kavkazu. Jaký ád? a

—

— — — — —

Rád

—

Je-li

zjev tak jistý?

typ.

Množství doklad je pílišné. Co znaí typy? Nkdy zdá se význam vystupovat

dosti

zeteln, jindy vypadá zkalen, rozmarn zmten, zkroucen. Nkdy jeví se docela zasten a ztemnn. Co kdysi mohly as vyjadovati názvy Podbrady,

echm

Pardubice, Olomúc atd. je nám dnes už fak nejasno jako jejich názvy Paderborn, Barderup, Barntrup, Bartovick nebo HoUamunds, jejich Ponderoide, Pontevendra, Pordenone, Ollomont atd. Naše Proevily nám dnes místn tak málo vysvtlují jako njaké Kretschenbuhl nebo Francouzm Froschvilliers. Leda píbuznost typu bije do oí.

Nmcm

Románm

Nmcm

— —

—

A Grand-Champ? Má co do typu nejširší

píbuzenstvo. Na románské stran množství Granges-, Granchett, Grandson, Grandsac-, Grand-Jean, GrandChien a pod. souvisí typem s nmeckými Grád-

10

scheiny, Radsteiny, Grassteiny, Radschiny, Ratschny a táhne se nmeckým krajem až do pímého sousedstva našich Raan, Radešan, Hradešan,

Hradešín, Radešín

i

Hradan.

— Grand-Champ ve Švýcarsku a naše Hradsmlé? any? Není-li srovnání trochu — Naše Hradany mluví k nám, pravda, zcela -

historickým významem. Francouzské GrandChamp jako nmecké Grasstein je holý zvuk, ale typ je nesporn týž. Híka náhody! Jde-li však náhod do set a tisíc? A jestli shoda pípad ukazuje dokonce i k jisté souvislosti idejné, soustavné, takka organické?

— —

— —

Na píklad?

Grand-Champy, Grassteiny a tak dále ukazují nápadn a souhlasn k místm takových vlastností, že tam kdysi mohla bývat i snad hradišt, dle zachovaných stop skuten bývala hrady, hradany ? vdecky nelze Zajímavo zajisté. Jestli ty

—

— — —

.

.

.

Le

vc

pece brát do opravdy.

Pro by

ne? Protože v Nmecku, ve Francii a dále nikdy žádní echové nesedh, aby tu byli zakládali svoje hradišt.

— — echové, snad njaký kmen echm národn blízký ? — Ani žádní Slované! — Kdo praví? — Nkdo velmi rozhodující. Sama Vda. — Snad Vda mýlí? Všickni jsme tak omylni. — lovk omylný. Ten onen vdec mže mýlit, Vda nemýlí. Je píliš rozvážná, Ne-li

.

.

.

to

se

je

se

se

.

11

chladnokrevná. dokázat.

Vda

A

co tvrdí? Je-li opravdu

obezelá,

nemže

— —

dokázala-li

vda,

nikdy

nic

netvrdí,

co

na Západ nesedli? Není pochyby, Vda má své dkazy pohotov. Sám nejsem odborník. Nemám na to asu. Jste-li však zvdav, obrate se s dvrou k Jist vás pouí Tak se rozmluva obrátila. Nebylo dále eho namítati. Poklonili jste se v duchu. Je vskutku pedevším teba, obeziiámit se blíže se vším, co Vda uí. A s tím pevným ú lyslem jste se známému nesporno, že Slované

Vd.

.

.

.

poroueli.

D a a

II.

ÚKOL VÉDY. Zase jednou jste se potkali se svým Byli jste mezi tím hodn pilni. Shánli jste kde jaké dilo vdou prohlášené, staré i nové. A noili se do jeho hlubin. Ochoty správc a strážc veejných knihoven notn jste zneužívali. A nelitujete asu ni práce. Mnoho zajíma-

Léta

letí.

známým.

pán

vého

jste

zvdli, mnohou cennou vdomost

získali.

— Jste tedy vyléeni svých fantasií? — Jak vyléeni? — Vda pece pro svj názor uvádí pevné dvody a doklady? — Dvod dost doklad, — Nešly vám snad na mysl? Možná dost. ze

již

to,

i

ale

.

.

.

Otázka je odborná. Jsou vývody, jež nelze sledovat bez odborné pípravy. Není odboru vdy tak nepístupného, aby prmrný intelligent, má-li živý zájem, nemohl si

—

za njaký rok pilné práce získat potebné pípravy a pochopit, co vykládá astronom, chemik, národní hospodá .

.

.

— A výklad vdy o djinách Evropy pedhistorických? — Snad zcela zajímavý, — nedovede je

pesvdit.

ale

13

— Celý vzdlaný svt pece uznává stanovdy, pijímá za své. Je tedy pesvden. — Je dvojí druh pesvdení. Jedno po-

visko

je

z

dvry,

rozumu. Vzdlaný svt nemá asu, rozumovat všemi smry a obory. Spoléhá prost na jméno práci Vdy. Slyší, že Slované objevují se v djinách poprvé njaké století díve i pozdji po Kristu a už si dále neláme hlavy. Všecky knihy a pomcky djepisné citu

druhé

z

i

A vzdlaný svt

u ž j e pesvden: svá dnešní sídla až nkdy po Kristu. Díve i pozdji. Vda mu to praví. to snad není pravda? Aspo, blíže shledáno, neodpovídá to poznatkm rozumovým. A vývody Vdy mají pedevším mluvit k rozumu. A nemluví snad? Co vadí výkladm

to opakují.

Slované zaujali

— —

o

i

— —

Vdy

dávnovku Evropy? Pedevším nedostatek pevného

základu.

vdy jsou pesn vymezené pojmy. A vda o dávnovku evropském jich nemá. Mluví na p. o njakém prý sthování národ", pokládá je za jistou vc a nestará se, je-li vc vbec m o ž n a. Vda mluví

Základem každé opravdové

,,

o starých

národech a nedbá, zdali

jmen

a,

která

vbec mohla znamenati — národy. — Pro by nebylo sthování národ možno?

uvádí,

—

Protože národové se nesthují. Je to neNikdo ješt nevidl, aby se národ sthoval. Snad dnes. Ale za starých Tenkrát byly jiné pomry. Za žádných nemohly být takové pomry, aby pestaly platit zákony pírody. A je proti zákonu pírody, aby národ z nenadání se

známý

— —

zjev.

as?

as

14

opustil své byty, svoji pdu, své zvyky zpsoby života, aby pojal úmysl, všecko to rázem zmnit a odejít nkam do neznáma.

zvedl,

a

— —

denn:

Pro by

bylo

nemožno?

i

jedinc, celé výpravy se sthují, nesthuje. Nemže prost.

— —

Vidíme pece

A

sthovali se vždycky. Lidé se sthují, jedinci! Teba množství

lidé se sthují.

ale

národ

se

Pro by nemohl?

národ je bytost hromadná, Protože organická, srostlá se svojí pdou. lovk mže, ale Národ nemže se od pdy trhnout.

— —

A pece je známý zjev kmenfi koovných! Neustále pejíždjí, stídají pdu. Nestídají. Koují prost s místa na místo roních poasí,

dle

své

pd,

vlastní

nemohou

—

v e svém ú z e m í, na na které se zrodili a kterou

ale

opustit.

A pece sthování

není výmysl Vdy. Hivýslovn zaznamenává jména národ, kteí se sthovali. Co jiného byly vpády Hun, Avar, Vandal, Goth? Co výpravy a pechody Boj, storie

Markoman se

te? Co

a nesíslných druhých kmen, o nichž jiného, než píchody národ cizích

v místa, kde nebývali dosud? Jména jsou zaznamenána, ne vc. Uvádjí se jména národ, le význam slov a pojem

—

pevn rozlišen. A tak se stává, že vpády nepátelské, výpravy válené, pohyby branných sil není

ástí

národa odpoutaných, neprávem celky. Mluví se o Markomanech, kteí byli poteni nkde v bitv na polích Catalaunských a vykládá se, jakoby tu býval ,,v poh bu" a byl potom poten celý ,, národ" Markoman. A kdekoli v pramenech vy-

pouhých

uvádny

jsou za národní

15

skytne se jméno národa, bráno je hned za národ po našem d n e š n i m smyslu. A zmatek pojm Germani starých položeni za Germany je hotov. dnešní, jména národ dnes neužívaná, položena za národy zvláštní, kteí druhdy bývali a dnes nejsou, jména nov vzniklá za národy nové, kteí jindy nebyli! A zmatek nemá konce.

p

— —

Jaký zmatek? Mluví

kdysi

žili

A o jiných, neví jak.

se o velikých

národech, kteí v Evro-

a docela zmizeli, nikdo neví kam. kteí ,, zaujali" jejich místa, nikdo

— Což nejsou obecn známé vci? — Obecn známé pece nesmyslné, protože rozumn nezdvodné. — Což není známo, že kdysi Galto

sice,

ale

byli

Kelti,

lUyrové, Trakové, Dakové, Sarmati, Skytové? A všickni dávno už nejsou. A není-ii snad jisto, že jsou tu dnes Francouzi, Nmci, Slované a díve že nebyli? Jména jsou jiná, jiné jsou pomry, ale krev lidí a národ koluje pokoleními dnes jako ped tisíci a tisíci lety. Žádný národ nikam nelové,

—

odešel,

žádný odnikud

se

nepisthoval.

Nest-

ml

hoval se, protože nemohl. Každý svoje místo od poátku, kde vznikl a srostl s pdou, kde podléhal

zákonm

pírody, svému

okolí,

prodlával

své vnitní i vnjší zmny, stýkal se se svými sousedy, válil s nimi o nadvládu, upravoval a dle okolností mnil své zvyky i mravy, svj šat, svoji tvánost jazyk, všecko mnil, jen svoje místo nemnil, protože nemohl, jsa pírodou na poukázán, k pipoután zákony, i

nmu

n

vnými

A jestli Vda pece mluví o sthování národ, tedy vykládá vci, které se píí záko-

vným

16

n

m

nna

života,

otázka,

zákonm zdali

rozumu. Je proto oprávtaková Vda zstává ješt

— vdou? — ím by byla? — ímkoli, snad básní,

báchorou teba

uením, naukou, krásnou jenom ne skutenou

—

vdou. Není-li první povinností vdy, píkaz, peovat o pesné její rozumu? odpovídat poznatkm

— ona

dle vlastních

pojmy

a

III.

VÉDA A DOKLADY. národy ve stedu Evropy, na východ a západ ímské íše v dob okolo Krista, njaké století ku pedu i na zad? Kdož C_>o a jak bylo s

sever,

spolehlivých

ví? Není o tom zpráv. Jsou jenom zprávy nesrovnalé, sob navzájem 3dporující a docela nesmyslné. Národové, neslý:haných dosud jmen, objevují se, nikdo neví, odkud jbírají se územím jiných a zanikají, nikdo neví <de a jak. Národy se válí po národech, tlaí druh druha, místa spolu mní, íše rozvalují a zakládají, mapu Evropy pevracejí. Podle zpráv té doby Evropa je veliká sklenice s mounými ervy. Nic pevného nerozeznáváš. Jediné nejasné hemžení. Uenci marn sbírají všechen um, aby rozehnali, co se snad rozeznat dá. Herulové jsou nejvíce splašený mezi nmeckými národy. Prošmejdili skoro celou Evropu. Objevují se na Dnstru na Rýn, pustoší v ^ecku ve Španlích, táhnou do Itálie a do Skandinávie, poznamenává na rozpacích pedák nmecké stato

—

i

i

rinovdy.*) S druhými národy není lépe. Bojové, Gothové, Skytové, Vandali, Markomané, Suévi, *) Zeuss: Kiiffner:

„Die Deutschen und ihre Nachbaren".

Vda i

báchora?

2

18

Longobardé a jini a jiní vrtí se s místa na místo, nenacházejí klidu ani pokoje. Jak se v tom vyznat?

Tu zvanou

si

vda

piciiází na pomoc. Pronáší tak

domnnku.

stho-

Národové se

vali!

Výpomoc pochybná.

Je tu s o v o, ale schází Jak je s národem, který se sthuje? Nikdo ješt nevidl takového dje. Dnešní národové se nesthují. 1

pojem.

—

Aby vysvtlila druhou.

—

Dnešní

Le tenkrát

domnnku, vypomáhá

národové se se sthovali.

si

vda

nesthují, pravda! tenkráte náro-

Žili

dové v jiných pomrech, mli jiné vlastnosti A vda líí, v jakém asi stavu a s jakými vlastnostmi pedstavuje si evropské národy v dob .

.

Krista. nii,

za

Kterak tou dobou vypadalo to asi v Germana píklad? Drobní kmenové s knížaty a náelníky, doby Césarovy ješt zpola koovní,

—

bez zvláštního území,

tedy

i

ízení spoleenských po našem na zpsob kmen indiánských .

Jestli

Germánové

žili

jako

.

bez z asmyslu,

.

Indiáni,

*)

jak to

Slovany? Nejvtší národ v Evrop je uencm pravou hádankou. Do pátého a šestého stol. není o v pramenech nikde slechu. A znenadání zaujímá prostranství zšíe pl Evropy. Jak je to možná? Pisthoval se,

mohlo vypadat teprv

se

nm

Le nikde o té ohromné události není nejmenší zpráviky. Jak to vysvtlit?

arci.

*)

Arnold: „Deutsche Urzeit".

19

Vda

vysvtluje, jak umí. Zase si poLíí, jak si pedstavuje národ, který se mohl do území pisthovat, aby to nikdo nezpozoroval. Národ v jakémsi podivném, nedoZase

máhá domnnkou.

zralém, prvotném stavu. Hádanku, jak se mohli Slované nikým nepozorováni tak rozšíit, teba vysvtliti pedevším N enedostatkem pospolitého u nich života. ješt, utvoit obce a jed-

—

uzavené

dospli

notky osobité, jež by byly schopny odpor vzbudit nebo pekonat, nýbrž množství jich bylo roz-

ptýleno ve své prvky...*) Všecko by hrálo.

mnnka domnnku

Klín klínem se vyhání, dovysvtluje. Zmatek zpráv

vysvtluje se sthováním, sthování zase zvláštním ,, stavem" národ. Chyba je leda, smyšlenka neopená nijak skuteností má krátký dech. Domnnky Vdy, sotva vysloveny, samy se vyvra-

Doklady se nacházejí, jež domnnky uenc nadobro odstavují. Národové na se-

cejí.

ver, ale

západ

i

východ ímské íše nejsou koovní, Nejsou v žádném prvotném

vesms usedlí.

stavu nevyvinutém, ale mají svá z z e n í spoleenská, svá msta, hrady, vesnice a pevnosti mají své stavy a tídy, svá knížata, svá vojska, své knze a svoji šlechtu, své mravy a obyeje velmi ustálené. Zkrátka stojí dávno na jistém vyšším stupni vývoje. Kdo že to praví? Svdek velmi spolehlivý, který nevypravuje, co snad jen slyšel a jak si usmyslil, ale co sám vidl a zažil! Stízlivý muž, vojevdce, politik a diplomat, duch vynikající, pýcha své doby i

—

*) Miillenhoff:

„Deutsche Alterthiimer".

2*

20

lovenstva, Julius César! Na každé stránce svých spis podává živý protest proti fantasiím píliš horliv „vykládající" vdy. Na severu Alp vyjednává César mezi rozškádlenými sousedy. Rzné osobnosti tu vystupují. i

Také njaký „Dumnorix"

náelník Gallský.

(!),

— Jest prý smlosti svrchované, velké u Po mnohá

vážnosti a novot žádostivý.

má cla malý

za

ostatní

i

peníz

dražbou žuje

.

.

^de

.

on,

dchody

všecky

nikdo

podati

lidu

prý

Hediiú podává-li

najaty, ponvadž více

léta

neodva-

se

*)

mají své ,, dchody", kde je možnost, najímat" a kde se o tch vcech rozhoduje., dražbou", tam pece neteba dalších doklad, jsou-li spoleenské pomry národa zízeny

dchody

lidé ,,

i

nic

a

Na severním behu, v sousedství Redon Aulerk sídlili njací Venetové. Také iperný

,,

!

národ".

— Venetové a spolu

ostatní obce, dovdvše dle velikosti nebezpeí, strojitia obzvlášt to, co k poteb Tak se uradivše, lodní náleží opatiti, jmou se se o

píchodu Césarov,

válku

.

msta

svážejí, shánjí. jují

.

.

ddin

do mst do Venetska co nejvíc mohou pipoSpoleníky sob k té válce

ohrazují,

obilí

z

lodi

.

.

.

... Všude msta stavná, hrazená, všude vláda

o poádku vcí rozhodující, všude práce rozdlená, organisovaná. Nebo jest to gallským obyejem, že tam i a co by

—

pocestné *) César

„O

bezdn zastavují

válce Gallské".

21

kdo

tch

z

o

ptávají

emkoli

byl uslyšel neb

trhovníky

a

eho

stupuje a odkudby picházeli a

dovdli,

zvdl,

v mstech se

se lid

tam

v yobbyli

vypravovati nutká...

malomstského života stedoevroplety! Pocestní klidn si chodí od msta k mstu, cizinci picházejí na trhy do zem Idylla z

ped

ského

2000

a jsou obstupováni a vyptáváni.

Nežije-li se tak

na venkovských místech po Evrop dosud? Ejhle, jak málo v celku mní se základní formy spoleenské v život národ! Dnes v dob páry a elek-

tiny jako

— za Julia

A

jako na

usedlé

pomry,

rod

Césara! a na severu jsou pevné je zízen život i stát také u ná-

západ

na Východ.

—

Sám

(César) po zasedání na soudu v ped1 1 1 y r i k o n se odebere, ježto

alpské Gallii do

že se pomezný díl Provincie nábhy Pirust spušuje. Tam pišed o b c e m vojáky p o-

slyšel,

a v i t i uloží a v jisté místo jim se s j í t i káže. Pirusté o tom byvše, k vypraví, aby oznámili, že nic toho všeho se nestalo a že hotovi jsou se prohlašují, všemi mrami

s t

zpraveni

vyslance

nmu

veejným usnesením

škodu

nahraditi

.

.

.

Kdekoli zavadíš, doklad na dokladu. Žádné mlžiny národ, žádné prvotné, nejasné, teprv se rodící, mkké spoleenské prvotiny, ale zcela vyvinuté, ustálené a tvrdé pomry vzdlanostní, pevné státy, kolemkol obklopující mohutnou íši f^ímskou. A nejen u Césara! starších Illyrové,

thové

autor

etc.

lze

Dakové,

pes

to,

Také u druhých mnohem se dobrati. Ti rzní Thrakové, Markomané, Scy-

doklad

že u

Rek

a

íman

jméno-

22

váni jsou barbary («= cizinci), mají svj usedlý ke znanému stupni vývoje a život národní. A dá-li se vbec jinak mysliti? Vkol ve svtovém sousedství vrcholí projevy staré kultury podivuhodnými ducha a síly, kvetou nejen klassické ecko a svtovládný ím, ale jsou tisícileté vzdlanosti Egypta, Asyrie, Persie, jsou hluboko v Asii kultury indi-

spoádaný,

dosplý

cká, mongolská, ínská. Jenom v Evrop, v samém se sousedství božské Hellady tichá pítomnost nesmírného njakého národa za stavu neslýchané, docela mimoádné, strnulé

pedpokládá

—

prvopoátenosti!

—

Možno-li

srovnat

s

dvody rozumu

domnnku?

D D

takovou

IV.

ZDDNÁ

PEDSTAVA.

Jisto je, pedstava o sthování národ nevznikla teprve vera. Nevymyslila ji dnešní vda. Sama ji hotovou, utkvlou, zdánliv jasnou a nepochybnou pijala. Zvykla jí. A zvyknem, nepekáží nám. A co nám nepekáží, nevidíme potebu blíže ohledávati. Tak se dostalo

emu

„sthování národ" do Vdy. Pedstava o národech se sthujících je tak stará jako samo písemnictvo. Táhne se zprávami od nejstarších as. Málem tak stará jako pojem o slunci, které se toí kolem zem. Je to ddictví vk. Staí nahlédnouti do starých kronik. Už starší pisatelé mluví o národech, kteí se sthodo kraje, zrovna tak jako o nich mluví dnešní vda, A kdo by také pedešlého lidu našeho zpsob a pojití, rozliné války a obyeje, z k r avali z krc je

—

jiny do krajiny a zvdti mohl, kdyby

pesthování,

znáti

se to všecko

v kronikách nám od pedk zstavených nenacházelo? táže se už starý Hájek. A srovnav rzné prameny a vybrav z nich, co se mu nejvíc podobným pravd zdálo, zaznamenal Hájek, jak asi on za své doby pedstavoval .

.

.

24 si

pvod

„Slovákuov", od nichž prý „echové

pošU".

—

Noemv

Javan (syn Jafetv) s synem krajin plnoních se obrátil, t. j. do Illyrska a osadil se pi moi, kteréž od téhož Javána zváno Jonické. Neb Židé jazykem svým lid ecký, kterýž od Javána pošel, Javany jmenují. A od Selisy, syna Javanova, pošli jsú Slováci a ti západní obdrželi, jako hned vedle

Syn

svým JeHsú do

zem

Rekv

Slovensku, ecku, Charvatskú, Bulharsku, Bosenskú. Valašku, Rusku a Moskevskú ... A ti hned všecku oblast dlouhé vky obývali a zalidnili, tak byla... že jim brzo

tsná

pozdjší historik Pšina z echorodu mohl být po smyslu dnešní vdy už krititjším. Ml aspo bohatší výbr pramen a vy-

O njaké

století

školenjší rozhled.

Zaíná svj ,,Moravopis"

také

ješt od archy Noemovy, ale shledává už, že ve mnohém se svými pedchdci srovnávati se nemže, ježto

— ve svých

zdáních hrub daleko s pravdou Moravopis dokáže A dokazuje. Slované nikoliv od Javana, nýbrž od Mozocha, vnuka Jafetova pocházejí. Ten s lidem svým až k ernému moi se uchýlil. A tu osadivše se pi pokoji zstával a v brzkém asu vzrostl v lid a národ veliký. A se pomíjí, což

.

—

mstu,

.

.

i

které založil^^Mozochov, jméno

dal

.

.

.

(Moskva?)

M

U

a z a c a Jozefa, Plinia, Strabona jméno e z aPtolomea a z a, u jiných c a|a pod. A odtud usuzuje eský uenec sedm-

náctého

—

svého

M

M

se nachází, u

vku:

Nkteí

sice

vlastním

Moschicos

neb

jménem

dle dialektu

Mosinaccos

je

25

(Slovany) nazývali, jiní od mst, kde obývali, jako ku p. Tanaitor, Coraxinos, Borysthenidos, Tyriges hlavním jménem et Volgaros etc. je jmenovali .

.

.

Sarmatos, jinak Henetos A Vda devatenáctého a dvacátého vku? Ve mnohém ovšem dále pokroila. Netroufá si už navazovati na zprávy prvního a nejstaršího pramene. Bible. Pechází mlením, co a jak bylo po veliké Potop s praotci kmen, kteí vyšli z archy Noemovy. Také o velikém rozchodu národ od stavby vže Babylonské se nezmifíuje. Nedovoluje jí to, co nazývá svou ,, kritikou" a dovolává se písn jenom svdectví, jež nazývá prameny „historickými". Le základný pojem, starou o národech, ,, kteí se sthovali ž kraje do kraje", zachovala pec. Pedstava tradiní píliš silná, ddictví píliš ctihodné. Dodnes mluví vda o njaké ,, kolébce" lidstva, která prý stála na východ. Plemeno lidské za plemenem, národ za národem hrnuli se odtud dlúhým tahem do Evropy. A ješt v dob, kde Afrika dle všech poznatku všecka Evropa, Asie rozumových byly dávno osazeny národy usedlými, pevn zízenými, mluví Vda o velikém národ ve stavu neslýchaném, prvkovém, jenž prý se vyskytl nad jiné poetný a silný a všecky ve stední Avrop usedlé národy z jích sídel „vy.

.

.

pedstavu

i

tlail".

Vda

vykládá, a

všechen

ochotn optuje. komu pec nepekáží,

klad s

vzdlaný svt

vý-

Pro by neoptoval? Nico a jak bylo i nebylo

evropskými sousedy ímské íše v

Krista!

DG

dob

— okolo

v.

NESROVNALOSTI.

A vda

nelenila.

zoru pijatém.

Všemožn se utvrzovala v ná-

Kde jaká záminka

byla uznána

dokladem.

—

Národové se sthovali! Pejete si doZde: píbuznost jazyk, na piklad! A vykládáno, jak prý mohlo vše pijíti. Jsou si tolik píbuzný nkteré evropské jazyky s asijskými. Pro? Kolébka národ stála asi nkde ve stední Asii. Odtud za pravku národ za národem do Evropy se sthoval. Jak to bylo možno? Prameny o tom svdí. Prameny uvádjí jména téhož národa na místech nejrznjších.

klad?

.

.

.

—

Prameny mluví samy na

Rýn,

o sthování. Tu je národ tu na Labi, jednou na severu, zase na

na východ na západ. Tak peskakují v pramenech s místa na místo tu Bojové, tu Gotové, Markomané a Longobardi, Herulové a jiní a jiní. Není-li to sthování, co je to? A víc! Pijde si cizí národ a v míst docela novém založí íši. Avai na Dunaji, Gotové v Jižní Itálii, Vandali ve Španlích, v severní Africe a pod. Nic jihu,

i

—

Obecná sthovaka národ! Hle, mapa Evropy starovká! A mapa z nové doby! Z konce

jinak!

27

dokonce jiný obraz tu a jiný tam, jiná jména, Kam se podli staí? Kde se vzali noví? Sthovali se. Tak jednoduchá vc! Prosté slvko a vysvtlí všecko. Jedni se pisthovali, druzí se vysthovali. A Slované se pisthovali na místa, kde ped tím sedli národové jiní. nkam jinam. Kam? A ti jiní se zase odsthovali O to si nelamte hlavu. Prameny tak praví a to dostaí. A Vda stává se výmluvnou. Vypravuje o njakém „cyklonu", jaký obas prý zachvacuje živel lidský a zamíchá jím na povrchu zem, zpehází národy s místa na místo, penáší je hrav jiné íše, jiní národové!

—

pes

hory, doly.

Cyklon!

Slovo

je

nalezeno,

vc

vysvtlena. Nejde Vám snad

vc dosti na rozum? Píbuznost jazyk! Což si není lidské plém vlastn všecko pibuzno? A dnešní stav lidstva, i

snad to není jen výsledek dlouhého vývoje nám už nepovdomého prvotného stavu? A prvotný lovk, kdy a kdekoliv sídlil, zdaž neml poteby nejprvotnjší, prajednoduché, píz jakéhos

rodn? A

prvotní

poteby

vlastn ve všech koninách

lidského života nejsou-li stejný? A není-Ii

tém

stejná poteba pi stejném orgánu v pírod nachází i stejný výraz? A jazyk prvotného lovka, že byl ve všech koninách vlastn stejný, jako je stejný všude švehol ptactva, bzukot hmyzu a hlasy jiných živoich téhož

pirozeno,

jestli

zem

rodu?*)

—

Co však se zprávami pramen? Herulové jednou na Rýn, pak na Dnpru, tu ve Skandinávii a zase v Itálii! .

.

.

*) Dr. Táuber: Ursprache und Urbegriffe. und sprachwissenschaft, Zurich 1909.

Ortsnamen

28

Po

ne? Což za jiných dob,

nám mnoliem

bližších a jasnjších, nebylo vídat totéž?

ticetileté Švédové ádí po celé stední tu drancují na severu, tu na jihu, na

a

A

západ.

Francouzi za Bonaparta?

i

Za války Evrop,

východ to nebyl

nejhybnjší ,, národ" na svt? Na Rýn, na Labi, v Itálii, ve Španlích, v Egypt a zase v Rusku? Uinní Htrulové! A nové íše, zakládané v dalekých koninách? Což od poátku nového vku nezakládají nové íše v koninách nejvzdálenjších, až zámoských, tu Španlé, tu Portugalci, Holanané a po nich druzi a druzí? A pece ani národu španlskému, ani portugalskému, holandskému i anglickému, víibec žádnému národu sebe více podnikavému nikdy ani nenapadlo ze své domoviny se vysthovat! Tak usuzujete asi podle prostého rozumu. Jaká opovážlivost! Vda pec usoudila jinak. A máte-li právo na njaký svj zvláštní úsudek, kde jednou promluvila Vda? Ani starou mapu Evropy jí nevezmete. Stará jména, staí národové! Byli tu jednou Kelti, Gallové, lllyrové, Thrakové, Dakové

—

.

.

.

—

.

.

.

—

a

jiní!

Byli a nejsou.

Jiní zaujali jejich místa!

.

.

.

— Jméno není národ! namítáte. S asy a pomry jména mní. Krev proudí dále etzem, pokolení, národ — zstává. Nové pomry, nová se

mapa, nová jména. Byli Gallové, jsou Francouzi, byli Keltové, Germáni, lllyrové, Thrakové, jsou Angliani,

Nmci, Slované

A Vda

a

j.

káže s patra své hlasatelny. Francouzi jsou bývalí Gallové, to je jisto. Jsou smíšená krev, nový národ. Také Angliané tak vznikli z rzných živl a jiní moderní národové.

—

29

To neví

známo.

je !

.

.

O

Slovanech nic podobného se

.

— A pece nemže být Slovany vk na svém míst. — Kdo praví? — Zákon pírody. Lidská krev neprší

jinak.

se

Sedí od

to

s

'

nebe.

Ani netee z kraje do kraje, jako potoky a eky. Je vázána k pd, zde se rozplozuje, mísí se a nové pomry utváí.

— A Bojové a Markomani, kteí kdysi echách? — Jsou bezpochyby nahodilá dobová jména našich pedk. — Jak by k tm jménm naši pedkové pišli? — Jak už ke jménu pichází. Nikdo byli

usazeni v

byli

se

Pro

neví, jak.

týž národ jednou se zove Gally,

Franky? Pro Nmci nám Slovanm Nmci, Madfarm Némety, Vlachm Tedeschi, Francouzm Allemany a žádnému druhému ná-

podruhé jsou

]m

rodu tím,

se

nazývají sami: Deutsche?

echové

Za

v Itálii a sluli tu Bohémy, za Radeckého sluli Rakušany, za starších na jiných výpravách jednou Boji, jindy Markomany. Pro? Kdož to ví! Vdomosti minula jsou chatrné. Jen tolik je jisto, nesthoval se nikdy žádný národ! Nemohl se nikdy sthovat!

Vratislava

— —

jak pišli do Evropy?

Jako

válené výpravy

jiné

Pišli,

podmanili života,

maarský

—

as

A Maai,

formy

vanská!

bojovali

tuzemce,

mravy

i

ani turecký se

A eská zem A

dnes

je s

dali

A

Turci?

pišli jinam. zízení, vnutili

Žádný národ" nikam nesthoval. jazyk!

,,

Bývala kdysi všecka slotetinu znmena. Celé území !

30

zmnilo

Bývali tu echové, jsou vysthovali. Nmci pišli Množství odešlo, množství pišlo, ale žádný „národ" se nesthoval, ani nmecký, ani eský. Vše ostatní po^

obyvatele.

Nmci, echové

—

chod e m se snad

mnohý

se

.

.

.

Nmc

ech

vnitním

Mnoho Slovan

udalo.

Nmec

se

ponmilo,

Živly se prostoupily. V djinách a v pírod to tak chodí. Jeden živel zmohutní, druhý seslábne, tetí docela se rozplyne v pomrech nových. Kam se podl nkdejší slovanský živel v Pomoansku, v Prusku, na celém dolním Labi? Je tentam. A pece nikam se nesthoval. Zmizel pochodem djin. A ten pochod za všech dob ídil se s t e j n ý i zákony, pirozenými, živelnými Vše možno! však uznala jinak za dobré. Usmyslila, aby pro starou dobu platil jiný i

se poslovanil.

m

.

.

.

Vda

zákon v pírod,

pomry ných.

nežli

pro novou. V

nové

dob

národní upravují se podle zákon živelTolik poznáváme. Živly se spolu srá-

prostupují se všelijak, pemáhají se a peZe starých národ vznikají noví. Le za staré doby bylo prý jinak. Národové tehdy s místa na místo se sthovali. Nemúžete-li rozumem pochopit, tedy vte! žejí,

rozují.

—

Ejhle,

—

vda! í3'o

a

VI.

I

MARKOMANÉ CxO Jak bylo

mohlo by nejvíc zajímat.

je nejbližšího, asi

v

MORAVANÉ?

eských zemích

as?

onch

za

Ve škole v literatue mluví se o njakých Markomanech. Prý panovali v zemi, nežii Slované pišli. Co ví Vda o Markomanech?

vzdálených

i

Hle, co vypravuje!

—

Markomané, národ germánský z kmene Suev, po odchodu gallských Boj stali se druhými obyvateli našich vlastí. A jak to pišlo! Sedli díve nkde na Labi. Odtud vydali se na pout do oblasti porýnské, k hornímu Dunaji, v ytlaili zde starší Gally a njaký as tu p o s e d é i jako „pedvoj" kmen nmeckých (odtud jméno: Markmanner = Orenzmánner). Neklidné sousedství s í^ímem znechutilo jim zde pobyt o d t á h i, vedeni svým králem Marobudem na Východ do zemí eských (odkud díve už se byli vzdálili 1

i

Bojové) a

1

založili

zde

mohutnou

íši. Na

sever

íše daleko za hranice dnešního království. Vzbudila i evnivost íma. Císa Augustus chystal proti ní velikou výpravu. Ale rznice se sousedními kmeny (Arminius) pivodily jim porážku. Pozdji ješt k r. 461 po Kr. teme, jak se pipojili k výprav Attily do západních zemí. A od té doby není v djinách slechu po velikém i

jih sahala

národ

.

Nasloucháte pozorn. Chtli srovnat v hlav, co se vykládá.

Jakže to bylo

nkde na

Labi.

s tírn

Pak

se

byste

.

.

njak

národem? Sedí si naped vydá „na pou" pes pl

32

Evropy, aby tam

nkde

vytlail ,;národ" jiný?

Dá-li se to myslit?

— Chodily vci tak v onch dávných dobách!

Mnoho národ

se tím zpsobem „sthovalo". Jsou toho plny zprávy Snad jsou toho plné zprávy, ale kterak je .

.

.

možno, aby z nieho nic sebral se národ, opustil svá sídla a dal se ,,na pou" nkam do neznáma? Byly takové asy! Dtská doba národ. Nežilo se jako dnes, nebyli tak lidé vázáni na svá sídla, kultura nebyla vyvinuta Dtská doba, budiž. Ale nco bylo pece nezbytno! I když se sthoval, musel být národ živ. Kterak se uživil cestou „celý .

—

.

.

.

ním národ"?

—

Teba poítat Patrn

jinými pojmy než platí

s

národové" tehda ješt neznamenali ,, milionová" tlesa Jak byla silná tlesa? Nkolik tisíc hlav? Sto, padesát, i jen deset tisíc? Pohnte tlesem nkolika tisíc hlav s místa na místo do krajiny nepipravené a v krátké dob domácí bu hosté pomrou hlady. Anebo snad táhla výprava krajinami neobydlenými, krajem snad ve pírodním stavu? A doufala snad se živit lovem? Druhá výprava Stanleyova oblastí rovníkovou, co nejdokonaleji vyzbrojena a zásobena, jen s nouzí unikla smrti hladu v pralese plném zve a dostihla cíle strašn zdecimována strádáním, A bylo leda njaké sto domorodých, vybraných muž! A tu jde o tisíce! Anebo byl kraj vzdlán a obydlen? Tím he. Pak bylo teba zápasit o výživu s domoženy dti! rodci. A kterak mohl ,, národ" zápasiv po celou cestu, dojít na konec ješt tak svží, aby ,, vytlail" jiný odpoatý národ? dnes.

,,

.

.

.

.

bu

—

—

i

—

33

Však

co

dále následuje,

njakém ase tch se sebere za

svým

zní

ješt

Po

lépe!

i

kolik lidiek znovu vijdcem Marobudem, zase táhne sto tisíc

svta, tentokráte na Východ, do ,, liduprázdné" eské zem a ,, založí" zde .mohutnou íši". Což na tom divného?

kraj

—

,

Mohutné íše možno-lí tak dat" nkolika

tisíci

lidmi!

A

s patra .zakláv liduprázdné zemi? ,

— Pro pak by nebylo možno?

Protože mohutné íše jsou veliké organismy, jaké vznikají nenáhlým postupem z jiných organism do jisté míry vysplých. Všecky velké íše tak vznikaly. Trvalo nkolik století, nežli z italských kmen vyrostl mohutný Rím

— — Nu, Markomanie nebyla žádný Rím.

.

.

.

Teba

vše redukovat na primitivnjší pojmy doby. Tak a podobn usuzuje Vda. A zatím?

Neteba byla

ml

nic

vskutku Marobud

dle

redukovat.

mohutná.

íše Markoman Dle uritých zpráv

ímského zpsobu zízeno

vojsko, na sedmdesát tisíc

muž,

stálé

co nejlépe vy-

zbrojených a secviených. Takový pepych mže dovolit jen silný organism na jistý stupe kultury vysplý, národ ve své pevn zakoe-

si

pd

nný, skutený stát, schopný uživit

nepracujícího

tisíce

A

do té míry vysplí dle spolehlivých svdectev Césara Tacita byli národové usedlí za Rýnem. Vzdlávali piln své role, mli své zízení, svá msta, své hrady a svoji lidu.

i

tradici

Mže-li

—

dávných mrav a obyej, pevnou a se takový národ .sthovati"? Ale písmena pramen!

silnou.

,

Písmena, která odporuje zákonm života? Pohádka! A možno-li pohádky prohlašovat za

djiny? Kuffner:

Vda i

báchora?

3

S4

—

A

ke všemu výklad jména! Markomani Grenzmánner. Sedli prý na Rýn „na hranici" íman! A ped tím? Dokud ješt nepomyslili na Rýn a sedli zatím ,, nkde na Labi"? Také Markmanner? už tenkrát snad se jmenovali Políek zdravému smyslu za políkem! Ale pechází z knihy do knihy, staletí probíhá literaturou, pednáší se na ústavech uebných, vykládá na universitách, potvrzuje na Akademiích

—

a

všemu

vzdlanému svtu

posvátnou, nedoteknou

Markomané a „posedli" tu

pro-lašuje

za

se

Vdu!

„pišli" ovšem

i

na

Moravu

njaký as.

Zde pobyt zajímavého národa zaíná být Markomany na Morav vystídal slomoravský. Kdy a jak se vanský národ to stalo? Nikdo nepovídá. echy, konen, mají svoji legendu o praotci echu, jak bylo na Morav? Kdo, kdy, odkud a jak pivedl ele „moravskou" do zem? A kde a jak pišla ku svému kritickým.

—

jménu

ta dobrá ele? Vedl ji snad njaký o„otec" Morav i Moravan? Anebo mli snad r a v a n é svoje jméno už díve, nežli do zem „pišli"? Anebo konen dostali snad svoje jméno teprv dle zem, již osídlili? Tu, pozor! Nedá se tu nic peskoit! Tu vystoupí na jevo anebo se pravda djin" ,, propadne! V té vážné chvíli dostává se ke slovu

M

bu

místopis! Své jméno nemohla

nov píchozích

zem

dostat teprve podle

obyvatel. Jméno Morava nesou a nesla ješt druhá území, kam „moravští" Moravané nikdy nepišli. Jsou Moravany, Moravky, Moravice, Moravany nejen v okolí bližším, v echách, v Pomoanech, ve

8» dále v Nmecku, v Srbsku, na Balve Francii (Morvan, území Burgundska!) a jinde. Nemohla ta jména odnikud sem se dostat pozdji, za doby tak zvané historické. Tenkrát ony kraje byly už osazeny svými potomními, neslovanskými obyvateli. Neslované nemohou zemi dávat slovanská jména. Slula tedy moravská zem Moravou už d v e nežli domnlí ,,nov píchozí" Slované své pedchdce odtud „vytlaili". Obyvatelé pak zem, která nese jméno Morava, zajisté právem

Štyrsku,

kán, ba

le

i

i

i

smji sebe zváti Moravany. A protože pedchdci Slovan v zemi dle starých zpravodaj byli Markomané, slula zajisté už ta „ele" Marobudova a svým vrstevníkm Moravany. Jinými slovy Markomané starých

sob

íman sluli d o nra sami sob Moravany. Marobud byl králem Moravan. A íše jeho byla tak mocná, že budila žárlivost f^íma. A protože Morava, Moravan (dle ímského sluchu ,, Markoman") je jméno slovanské, nemohl národ Marobudv být jiný, než s o v a n s k ý a jen t a k po zákonu pirozeného vývoje lze vysvtliti, aby njaká století pozdji na tomtéž míst ,,z nieho nic" byla uvádna veliká, ovšem už slovanská íše 1

Velko moravská,

íše Rostislav a Svato-

pluk. Tak svým lapidárným slohem svdectvo

místních

názv

uvádí

na

nesrovnalosti historických legend. a pirozený pochod vcí!

pravou

míru

Jedin možný

Velmi zdravý smysl pro vývoj djin prokázal vlastenecký djezpytec šestnáctého vku, poznávaje v pozdjší velké íši Mojmír, Rostislav a Svatopluk starou íši, mohutnou sokyni íma, kdy

Maro budovu

36

— také donii až do r a v a n ú

slovanské zem v Thrakii a v Makemoe Adriatického neb skalnatého M om byly poddány, jichž sú statené brái

a svú moc ukazovali, tak že jich Augustus císa nikde pemoci nemohl Mohutný stát, bojovný a podnikavý ml ovšem hojn práce se svými sousedy. A není divu, jestli ,, Markomané" jistou dobou v zrcadle starých zpráv kmitají se po všech koninách. Tu je o nich slyšet na severu, tu na jihu, na Labi a zase na Rýn. Ovšem nejedná se tu nikde o markomanský ,, národ", o sthující se národní celek njaký, nýbrž o výpravy, o vojska, po pípad o p o s á dk y, tu déle, tu krateji na míst pobývající. Jak se takové pomry mezinárodní obrážely ve hlavách a ve stylistických obratech souasník ímských, vidt nejlépe na T a c t o v i. Zpravodajství nebylo ješt dnešní mrou vyvinuto, pojmy zem-, dje- a národopisné nebyly po našem smyslu ustáleny a upevnny. Odtud tolik zmatku, tolik mlhavostí, tolik nemožných fantasií ve zprávách starých. S jejich pedstavami o pomrech soused nili

.

.

.

i

mají se vci zcela tak, jako s jejich pravocizonárodních jmen. Neznají jazyka, zachytávají špatn a povrchn, co zaslechli, opa-

pisem kují

nepesn

pimeným

zachycený zvuk svým zpsobem, A už je cizí jméno,

své výslovnosti.

teba docela liché

apevrácené,

pro

vky

zachyceno a u s t á e n o. Už je nartán i obraz národa, jakého nikdy n e b ý v a 1 o ani dle 1

jména

ani

dle

povahy

dj

a událostí.

A

jako

Markomany je s množstvem druhých jmen a pojm. Moderní Vda, nechtjíc a nedovedouc penášeným takto „zprávám" rozumt jinak, nežli dle písmeny pramen, nemže jinak, nežli

s

37

bloudit Vidt íše

slep vykládat vci neživotné. národy vznikat pes noc, jako houby

a

a

beze sledu a stopy jako tešnechat šírou pevninou pes hory a doly postupovat celá plemena lidská husím pochodem, jedno po druhém, Kelty, Germány, Slovany, bez starosti, jak se kde uživí a smstnají, mrknutím oka vyprázdnit eskou zemi od ,, galských Boj", naplnit ji ,, germánskými Markomany", ale po chvíli je zase odstranit, aby bylo uinno nnsto pro Slovany: možno-li to vše srovnat njak se zkušeností života a prostým poznatkem

v

lese a drtit je zase

ové

pecky,

rozumu? S germánstvím

,,

Markoman" má

se

vc

do-

pravopisem starovkého jména. Tacit poítá Markomany za Germány. Ale jeho pojem cela jako s

,,germánstva" má docela jiný obsah, nežli náš dnešní národopisný pojem. Rozumí Ger-

mány prost všecky národy behu Rýna.

— Celá Germanie, praví,

a a

Panon ekami Rýnem

usídlené na jest

druhém

od Gall,

a Dunajem, od

Raet

Sarmat

Dak vzájemným strachem nebo horami odlouena To je všecka národopisná" definice pojmu starovkého autora. Neuritá a mlhavá. Nemohla být jiná svou dobou. A neteba proto výborného jinak muže plísnit. Mén shovívavosti vyzývá ovšem moderní Vda, udávajíc ty starosvtské .

.

.

,,

pojmy,

pesné

nutn a

nejasné a nepesné,

za dnešní

vyjasnné.

pvod

slova ,,German" vyO samém znává spisovatel Germanie zcela prostodušn: Jméno Germani prý jest nové a bylo nedávno dáno, ježto ti, kteí první pekroili

—

;S8

Rýn a vytlaili Gally a jméno jednoho národa .

.

znenáhla

.

.

tenkrát

.

.

.

.

sluli

Germány

zavládlo

prý

.

Na slovo vzatý znalec starovkých pramen, Mommsen o nmectví tch prvních „germán" takto se vyjaduje: Nejlepší jazykozpytci shodují se v tom, že slovo ,,germané" není pvodu nmeckého, nýbrž

—

keltického.

Znaí

Co djepravy

se

tvrdit,

„voun"

národ

dotýe,

ta

výklad

(Schreier).

jen po-

d n á o p o z d nýbrž o kmen keltický

protože se tu n

Nmce,

mže

e

j

e

j-

tak zvané („Geschichte Roms"). Jak tomu ,,vounství" German sluší rozumti, vysvtluje zase Tacit zeteln: š

í

—

Strach

šií

totiž

nebo

sami

.

.

mají

Germané) podle toho, jak zavzní ve vojsku zpv. A jeví se to spíše souzvukem hrdinných srdcí, než hlas. Usilují zvlášt o drsnost zvuku a jeivý ryk, držíce štíty ped ústy, aby odrazem tím plnji a silnji hlasu pibývalo Ten válený ryk slul souasníkm patrn ,,grmem" a zváni proto „grmaly" i ,,grmany". A podivno! Grmiti, grm, grom znamená podnes lomoz, hluk, ryk po slovansku.*) (oni

.

.

.

—

Tak

se mají zase

—

vci

s

,,keltismem"

Mommse-

nových ,, nejlepších jazykozpytc". Prozatím je tedy aspo tolik jasno: Tacitv pojem „german" nelze zamovati s naším

pojmem téhož

slova.

—

A

prohlašuje-li Tacit svoje

—

dávno ped dobou „sthování"! •) Jak blízko tehdy Slované a Germané méli k sob, dosvdují nejlépe doklady jazykové. Také nmecké slovo „krleg" (vojna, boj) nic jiné.ho není, než Širií slovanský pojem „kik" = hluk.

39

Markomany

za Gerniany, nemá dojista nejmenšího smyslu, aby moderní Vda po prohlašovala za Germány dnešního pontí staré Markomany, kteí sami svou vlast jmenovali Mora-

nm

vou

a

sebe nutn

—

Moravany.

D D a

VII.

VZDLANÍ BARBAI.

A druhá pedstava nemožná: stav evropských národ

za starovku!

Mimo ecko

a

Rím

vidi

Vda

ve starovké Evrop jen divoinu, moál, r o d n m. V pustinách prales, lid ve stavu p mezi lesem a moálem prohánjí se tlupy surových praobyvatel jako v indiánské povídce. Teprve vítzný f^ím vnáší svtlo a teplo vzdlanosti do krajin barbar bližších vzdálenjších. i

i

i

— A mly Mly

se

se

vci snad jinak? pedevším pirozen.

dojista

A je-li pirozeno, aby píroda v jakémkoli vývoji provozovala skoky? Vysoká vzdlanost ecká a ímská nevystídala u sousedních národ žádný pírodní stav. Mohla vystídat leda jinou, starší, snad mén vysplou, pece však jen v z d 1 a n ose dá n o s t uritého a stupn. myslit, aby dnešní evropská kultura nebyla plodem a výsledkem nežli krátkého tisíciletí, které po starovku následovalo?

znaného

Co

je tisíciletí

v život

i

lidstva!

— A pece mluví zprávy starovké zcela zeteln!

ímané barbary!

^ekové a

jinak, než

nejmenují své sousedy

11

Pouhé slovo a jaký zmatek! Slovo mlo za význam. Barbar tolik co c z n e c. A výslovné zprávy pozdjši! Kronikái pátého, šestého, sedmého vku ješt líí Slovany jako lid nejnižšího stupn. Slované jsou lid zanedbaný, jenž ve své krajin moálovité bídn svj stará jiný

život tráví v kalu a špin! n

í

i

i

—

.

.

.

Jaký doklad! Jakoby v samotném d n e šm dvacátém vku, a v zemích nejvzdla-

njších,

mezi národy osvícenými,

nebylo

bídn

tíd, kraj a stav, které svj život t r á v í v kalu a špín! Jakoby píroda kultura nebyly plny protiv! Jakoby protiva nebyla samou života! A všude vedle pepychu a nádhery jakoby nemly sídlo ciuidoba a nouze, vedle nejvyššího vzdlání nejhorší zanedbanost, vedle moudrosti hloupost! Staí autoi líí jako divochy ty Kelty, i

podstatou

—

Germany, Goty, Vandaly, Daky, Avary, Huny a jiné pronárody, s nimiž jim bylo váliti. Nejhorších barev k obrazu užívají. A což my, osvícenci dvacátého vku? Býváme-li jemnocitnjší u volb barev, jakmile bží o to, vylíit souseda, s nímž jsme se octli ve sporu a válce? A kdyby ani pímých zpráv nebylo! Kde jsou jaké doklady, které by dopouštly domnnku, že v Evrop starovké byla ješt jiná njaká vzdlanost í^ecka a íma?

—

krom

dokonce snad istarší vzdlanost!... Tu by byla jakási vrcholná otázka. Takové vymáhají pesnou odpov. Jsou-li doklady i

A

Vda o starovku Evropy spokojuje se pedstavami docela mlhavými. K otázce vbec nedospla. Nechává ji mimo sebe, nestará se o ni. nejsou?

42

Kdyby

se starala,

nemohla by

nedojiti

odpovdi

než kladné a zetelné. Arci bylo by prvé teba jakési definice pojmu: Co je vzdlanost? Rozumíte-li vzdlaností t. zv. divy moderní techniky, páry a elektiny, v záptí pak národohospodáský rozkvt a blahobyt dnešních as, je-li vzdlaností mnohostrannost moderního požitku a komfortu, pak nebyli vzdlanci ani Sokrates, ani Aristoteles, ani Sofokles a nejvtší duchové svta. Pakli však vzdlaností teba rozumti všecky formy zápasu s úkladem slep3>ch pírodních sil, sumu práce za tím úelem podnikanou, sumu vdomostí a zkušeností pi tom nasbíraných a duchovný odraz všeho, co prožito myšlenkou a mluvou lidskou, pak nemže být pochybnosti o významu a rázu kulturných pomr, jaké v Evrop pedcházely dobu antiky. Bylo to dílo lidského ducha prvotnjší, tedy lopotnjší. Bez jeho základu další vývoj nedal se mysliti. Nedá se mysliti ovládnutá pára a elektina bez prvotohn. Doklady vysoké vzdlaného ovládnutí nosti staroevropské vskutku jsou po ruce. A zcela nepochybné a pádné. A je jich množství. Celá literatura starých podává svoje výmluvné svdectví. Ovšem svdectví spíše nepímá a bezbývají nejdná. A práv taková za všech více spolehlivá. A tak ze samotné literatury starých vychází na jevo, eho teba vdt. Sousedé Rek íman, bližší i vzdálenjší, byli lid dávno víc,

—

as

i

usedlý,

pilný a pracovitý, spoleensky a

státn

zízený. Mli své zákony, své mravy a obyeje, své vyšší snahy a pojmy, krátce svoji vzdlanost Z líení starých cestovatel, obchodník, voják je to vše urit známo. Neschází ani údaj z oboru duchovného života pímo vrcholných. Všimnte .

Í43

Životopisu Pythagorova, zakladatele nejstarší školy mudeck v ecku (6. stol. p. Kr.) Vypravuje se o nm, jak svoji moudrost utváel. Cestoval mnoho. Prošel Východ a Jih, poznal Foiniky, Chaldejce, Assyry a Egypany. I na sever putoval, aby s vdomostmi druidiji(!) gallských se obeznámil. ást ueni Pythagorova pímo se uvádí v souvislost s názorem, který u ,, thráckých Get" vznikl a byl rozšíen. Žil svatý muž, jménem Zamolxis(!) u Get na Dunaji. Byl muž s^'ta znalý, mnoho zemí prošel a odevzdal se zcela pedmtu o vcech božských a lidských. Král jej uinil si

svým rádcem

a spolupracovníkem v záležitostech Stal se duchovním vidcem svého lidu, jako u Žid Mojžíš. A úad jeho po jeho smrti na dále institucí stálou v íši getské.*)

vladaských.

uinn

A makavjší doklady! Samotný Herodot je doklad. Mluv o Skythech, nazývá je výslovn „vzdlanými" vedle druhých soused. pln

Praví o nich:

—

jim zlatá Jest národ jejich nejmladší náiní, pluh, jho a miska s nebe spadly .

.

.

.

.

.

Báje Skyth o zlatém pluhu, který jim s nebe spadl, je nejpádnjší doklad pro hluboké

vzdlanosti D

n

p

rolnické

mty i

r u.

stáí národa na

rolnického

Fantasie, která mluví o

pedmtech

poteby zlatých, zná jiné pedze zlata, vedle práce rolnické zná i

jinou práci, dobývá a rozeznává kovy, zpracoje a z n á, co vedle denní poteby je zlatý Herodot mluví o

vává

pepych.

mstech *)

výstavných

v zemi skythské!

Momnisen: Djiny.

44

A Život citový, niterný? Pomry osobni, rodinné, spoleenské? Celá Homérova Odyssea, což jiného podává, ne-li obraz spoleenského života své doby (500—1000 p. Kr.). A dojista nejen života na Ithace, v Peloponnesu a v nejbližšim okolí, ale s mistni obmnou barev a tvar jist dávného usedlého života okolních evropských národ vbec. Cítit tu prvotnou šií rozlohy všeho zpsobu a ovzduší. Ani zájem a vážnost pro vý-

umlecké

dávno ped obdobím vlasttvory ního rozkvtu zde nescházejí. V Iliad hrdina Priamos ve chvíli slavnostní

vzácnými památkami. Mimo vynáší odtud ... pelepotvárný koflík, jejž knížata thrácká, vzácný dali mu když k nim byl šel u v y s a n s t v

otvírá

skínku

se

jiné drahocennosti i

í,

1

v obdar.

Dva struné verše a jak výmluvný obraz ušlechtilého mravu a zpsobu mezinárod-

dob pravké! Hledáte snad živý píklad osobní vysplosti, bystrosti a hotovosti ducha? ní h o v

Ariovista, odvážného vdce proti Césarovi. Dle vlastního líení velikého Julia (O válce gallské) statený barbar svou osobitostí, svým názorem práv-

Vezmte

postavu

German(!) na

Rýn

ním a mravním, diplomatickou obratností a íznou dialektikou, o kolik as si zadá proti svému svtovládnému soupei? A což záivý zjev hrdinného náelníka vzpoury gallské proti nadvlád f^íma: Vercingetorix! Ob jména a vbec jména národ, osob, míst a pod. ve zprávách starých! arci penesena na potomstvo tvarem víc než pochybným. Ariovist, Vercingetorix a pod.! Lze-li

—

—

vykládati ve zlé ímskému sluchu a písmu, že jen velmi nedokonale dovedly opáit cizí zvuky?

45

Dnes, jak vité, není

s

tmi vcmi

skými národy lépe. Co a jak bylo v zemi Gallské

poteb

ších

života, César dost

s

mezi evrop-

vcmi vyšpodrobn vy-

pisuje.

—

V

Gallii

veškeré jest dvojí druh

lidí,

jež

njakou cenu mají, nebo lid obecný jest tém za otroky jmín, kterýž ve své moci niehož se

neodvažuje a k nižádné

porad pibirán

ne-

Než z onch dvou druh jeden jest Druid(!) a druhý RytiiJ. Onino úinní jsou pi božských, obti obecné soukromé obstarávají, v nábožných dležitostech jsou vykladai. Mnoho mladých lidí se k nim za v yo v á n m sbíhá a jsou Druidové ve cti veu liké Neb takoka u všech obecných soukromých rozepech nález ustanovuji ... Za to se má, že nauka v Britanii jest vymyšlena a odtamtud do Gallie jest penesena. nyní, kdož pilnji tu seznati chtjí, obyejn tamo bývá

.

.

.

vcech

i

í

.

.

i

.

1

vc

pouením cestují... (César O válce gallské). Tak a podobn znjí zprávy o vcech vzdlanosii u národ evropských díve, nežli vzdlanost ecká a ímská k nim pronikla. Zmínka o lidu

za

obecném, který potebuje másti.

tém

za otroky „jest jmín", nea ímané za nejvyššího rozkvtu mli své otroky. A v novovké Evrop, jak známo, teprve ped pl stoletím zrušeno nevolnictví. A což naše nejosvícenjší dvacáté století samo! Nemá-li svj vyjádený, oste vyhranný druh „bílého otroctva"? Není a nebylo na kultury, aby své ,, požehnání" vztahovala zárove a stejnou mrou na souas-

Také Rekové

svt

všecky

Evropané doby pedantické mli kulturu i „nauku" svoji. A ta už byla tehdy níky.

Jisto je,

tak stará, že ani pvodu jejího nepamatovali. Byla jiného ducha a jiných forem, nežli naše, ale podstatu a zámr mla rozhodn shodný s naŠi: ušlechtit cit a povznésti rozum lovka. Bludy a pehmaty ovšem žádná kultura nevyluuje, ani nejvysplejší, jak se denn pesvdujete. Ba i a ohniska uritá mla svoje ona vzdlanost starých. Koniny slynoucí povstí, jako zdroje svtla, kam zdaleka a horliv za úely Nic jinak nežli povzdlávacími jezdíme zdji ve stedovku ji^zdili i za našich pro vzdlanost do ciziny. Jaké obdoby a po-

stediska

putováno!

—

as

doby!

A naše vda? Co tomu všemu íká? Mlí a mlí. Stále a usilovn si vede, jako by ped eckem a ímem nebylo Evropy. A djiny kultury u nás na p. jako by zaínaly latinskou školou, která k nám nkde v pozdním stedovku zavedena! a G a

VIII.

TACITOVI GERMÁNI. Staí zpravodajové nejvíce zabývalo jejich všech vojna.

as —

rozpisují mysli. A

Z obraz

tom, co bývala za

se o

to

válených

míry bezpen soudit o stavu ostatních vcí v národ. Kam jen historie válek sahá, mají Rekové ímané co init s nepítelem náležit do boje vypraveným, zbraní vycvieným. Kde pak v o j s k o je na povel k boji hotovo, tam stav vcí v národ musí být pimen, národ zízen, úkoly práce rozdleny, aby o potebu sil branných bylo postaráno. Výprava vojsk byla už dost složitá a nákladná. U Sentina (296 p. Kr.) vítzství bylo nemálo ohroženo. V rozhodné chvíli náhle se rozstoupí ady Gall a ímané vidí proti sob vyrážeti na 1000

možno do

jisté

i

i

íman

válených voz stans armatus hostíš)

(essedis carrique

super-

Tektosagové v bitv s Antiochem Soterem vePhrygii (248 p. Kr.)mají v ele 240 srpových dvoj- a tyrspežných (Lucian Zeuxis) ... Ar. 288 p. Kr., za pechodu pes Alpy, bojovný kmen Gaezatú užívá rovnž nesmírného potu váleného vozatajs t v a, jež pak v bitv u Telamonu seauje útoné na obou kídlech (Polibius). Opatit pr vojsko .

.

.

voz

.

.

.

48

poteb,

dodávku

zjednat jen sta a

po-

tisíce

voz, urených pro tžkou službu, pedpokládá stupe emeslné výkonnosti a úelného roztídní pracovních sil, jakési nelze pomyslit bez spoleensky ustrojených a ustálených. Le výprava barbarských vojsk není jen

pomr

válen úelná. pepychu

Jsou

bezpené stopy

i

jistého

zevní dojem.

a smyslu pro

Hle,

jak líí Plutarch výstup kymbrických jezdc na jevišti

váleném:

— Vyhrnuli

k v

se s

1

í

a

z á

í

c

pílba-

s

í

tlamy hrozných zvíat podob byly pedstaveny. Vlající

mi, na kterých a podivných

chocholy ješt zvyšovaly postavy jezdc

A souhlasn

.

.

.

Diodor o gallských vojínech vbec.

— Nasazovali kovové pílby

s velkými vypnupostavy mužstva nemálo zvyšovaly, na jednch rohy pirozen srostlé, na jiných p odoby nebo tvernohých zvíat

linami,

jež

pták

.

.

Podoby pták

stvry

a zvíat,

.

fantastické,

tepané do kovu, nasazované na hlavy vojín za úelem dojmu! to už není zámr a výkon ist A kde tím zpsobem lze opatit celé a pluky vojsk, i tu teba ješt dalších o znan vyvinu-

dsivého

i

umlecký?

ady

dkaz prmyslu,

tém stupni umleckého bývaných piln a

váných

hromadn

o do-

spracová-

kovech, o veliké obratnosti dlnické

všech

obor,

souvisí?

Kde

jež s

dodávkou podobného zboží

jedni se zabývají tepáním

umle-

musí jiní potebnou pro umlce hmotu pipravovati, rudu ze zem vynášeti, kovy tídit, tavit, mísit. A kde prmysl kovový už tak dokonale je opaten, tam ostatní bližší a ckých

tvar,

49

naléhavjší

Životn

nemohou

obory

být

Existence ústrojného díla spolenosti, tedy existence v z d a n o s t je tu doložena. Staletím váleného výboje ímské svtovlády

zanedbány.

1

i

pivodno v mezinárodních pomrech nakonec na skutený m t aobdobný našemu dnešnímu. Všecky

takové naptí, že dochází r

i

s

m

zcela

1

i

i

soudobé státy vydržují si stálá vojska, sledují navzájem žárlivými zraky vojenské síly

soused

a schopnosti

ných

sil

navzájem

Válený

se

a snaží se hotovostí bran-

pedstihovati.

doby Hadrianovy, Arrianus, vojenském ádu tehdy platném.

historik

vypravuje

o chválí císae, že pro jízdu ímskou zavedl jisté cviky: ... aby sob navykla jízda provádt tak-

Výslovn

—

parádní

tické pohyby, jaké lze vídati u Armén, Parth, Sarmat a Kelt Už je tu zvláštní emeslo a umní válené! Teba je pstovat a cviit. Kde pak je emeslo a umní jedno, nemožno se obejít bez emesel a umní ostatních. Všecko v život souvisí. .

.

.

O Marobudovi, králi ,, Markoman", výslovn zaznamenáno, jak pyšn si žil, maje podle ,, ímského vzoru" zízeno skvle vypravené vojsko 70 tisíc

muž.

Možnost,

uživit

nemluv

nepracujícího,

tak

znaný poet

lidu

o jeho výzbroji a jiných

potebách, sama už dokazuje pozoruhodný stav a všech spoleenských dsledk, které je podmiují. A Marobud nebyl dojista jediný muž svého druhu mezi soudobými knížaty ,, barbar". Nepetržitý proud udá-

státních

lostí

píjm

válených

to

dosvduje. Válka, vyžadující

svrchované naptí hmotných Kuflner: Véda i báchora?

i

mravních

sil

4

ná-

50

roda,

za všech

zárove však kulturného

i

as

bývala

nejmocnjším

sice niitelem, fedrovatelem

díla.

Ostatn

jsou po ruce

i

p

i

m

é

hlasy o

vcech

vzdlanosti

souasných barbar. Mezi národy své „Germanie" Cornel T

a c

i

t

se zvláštní zálibou prodlévá u kmene, který nás obzvlášt smí zajímati. Nazývá jej Hermundury,

a

na jmén nesejde. Je patrn zkomoleno, jako všecka eízonárodní jména v literatue starých. Za to svým sídlem jsou Hermundui pro nás na výsost pozoruhodní. Jich území bylo v kraji, „kde Labe vzniká". A hle, co o nich zaznamenává spolehlivý svdek.

—

nejen

Z German oni jedmí vedou obchody uvnit zem na behu (na hranici), ale i

ímského

Všude (rozumj, uvnit území) pecházejí bezdohleduaco druhým kmenm ukazujeme pouze svoji zbra a ležení svá, oteveli jsme své domy a Tedy zvláš pátelský pomr mezi vzdlaným národem barpatrn! f^ímem a vzdlaným barským. .

.

.

tmto

zámeky...

—

—

A jakého pvodu i kmene je as národ, tak nápadn vyznamenaný pízní mocného íma?

Vda bez okolk jako jich sousedy Markomany pokládá, rozumí se, Hermundury, za Germany po dnešním smyslu. Nemá proto jiného i

A Tacitova nežli Tacitv pívlastek. pojmu ,,German", jak jsme vidli, naGermanstva prosto se nekryje s pojmem naším. Nevadí. Zem dávných Hermundur má dnes obyvatelstvo slovanské. Véda nedává se tím másti. Aby zjev vysvtlila, nechává Hermundokladu,

definice

u dry pozdji krátce také z vlasti se vysthovati. A Tacit pece výslovn svdí, že Hermundui „mohutný

mají zízen .

spolu

s

.

Národ, dle názoru

stát".

Vdy, nechává svj mocný huje se! Kam? Na tom .

—

stát státem a stnesejde. Hermundui

nesetnými jinými kmeny

zmizeli

beze

Na jich místo, po krátké ponávštv Markoman, pišlo" dnešní oby-

stopy v neznámu.

mrn

,,

vatelstvo slovanské.

Všem tmto lichým pedstavám vedle zákona pirozeného vývoje odporují pímé doklady. A to doklady jazykové. Nejspolehlivjší! Markomané obývali zemí, jež dle podstaty místních názv od pravku slula Moravou. Byli tedy už za dob ímských skutenými Moravany. Hermundui, dle výslovného svdectví souasného ^ímana bývali obchodn spoleensky astými hosty ímských dom a letohrádk. Vedly tedy dojista bezpené avyšlapanéccstyz Hermundurska na západ na jih ke hranicím ímským. Nemohly to být jiné cesty, nežli kterými naopak ubírali se asto ímští kupci a legie ímské na i

i

sever i na východ. Cesty prsmyky horskými, podél alpských ek, podél pítok Rýna, Dunaje Labe. Cesty, dnes dostaten známé a asto popsané. A službu bezpenostní a signálovou podél tchto obchodních a strategických silnic i

názvy

konaly stanice, jichž podnes zeteln jsou zachovány. A smyslu a významu tch starých názv území nelze jinak se doma-

napí

kat, než

— slovanským

Užívali tedy

pro své

jazykem.

Hermundui, pátelé

komunikaní zízení názvosloví

vanského!

—

íma, slo-

52

Jakého kmene mohl být národ, jehož p

m c podnes — vyjma nakolonisované tím Nmce — zstávají Slovany? Vda ani dost málo se neznepokojuje tou t

o

o-

mezi

i

otáz-

kou. Jí naprosto nepekáží rznost národopisných pojm staro- a novovkých. Jen když písmenka se shodují! Germáni za Tacita, Germáni dnes!

—

A

zatím svdectev opaného smyslu

celé spousty.*)

ecka

rého

a

vrší se

Prmysl umlecký ^íma

znan

byl

u soused stavyvinut, o tom

neteba pochybovat. Obzvlášt piln spracovávány kovy. Nemožno-li zjistit, jak ty p o m r y

vzdlanecké

asi se

obrážely ve doby,

hmot

d u-

jazyka?

chovního nástroje

Nejdležitjší svdectví!

)

Sedm

set

vk po Tacitovi, za doby

národnostní poméry mezi

míchány.

nmeckou

Rýnem

a

Labem

Karla Velikého, jsou velmi pro-

„Germánská" íše dokonce ješt neznamená

íši. Životopisec Karla Velikého, Eginhard konen (podmanil) všecky 825) výslovn praví: „ barbarské národy, jež obývají germánskou zemi mezi Rýnem a Vislou, mezi moem a Dunajem, již sice mluví jazykem dosti sob podobným, le velmi se rzní mravem a zpsobem. Vynikajíf mezi nimi Veletabové, Sorbi, Obodrité, Bohémové, nebo n oproti tmto bojoval, ostatní pak, jichž p o e t je Byli tedy h e vtší, podrobili se mu dobrovolné" . mezi Rýnem a Labem, mezi moem a Dunajem tou dobou mnozí národové, kteí mluvili sice jazykem dosti „podobným" jazyku a Polaban, jenže už nebyli tak statení, podrobili se bez odporu mocnému vládci. Nebyla tou dobou slovanina ješt zapomenutým jazykem v krajinách blíže Rýna! Cosmas uvádí jména knží, kteí pocházeli z krajin západn5jších, ale dosazováni byli v echách k hodnostem, protože znali slovansky. A to ješt ve 12. stol. Mezi lety 1124—1128 s v. O 1 1 o, biskup Babenberský, podvakráte se odebral ke Slovanm Pomoanským, dosud pohanm, aby mezi nimi kázala obracel je na víru. Pohyboval se tu velmi voln, znal slovansky.

(kol

r.

.

.

.

m

m

.

ech

.

53

O jazyce starých Gall, Kelt, Illyr, Thrak, Dak, Skyth a p. vyjma mlhavé pokusy vykladaské Za

není nikde zachováno nejmenší pevné stopy.

jazyk slovanský poskytuje nejbezpenjší doklady. Mimo hlavní obory vzdlanosti také práce emeslná a umlecká, po výtce pak dobývání a kov u Slovan pedhistorických stálo na výši znamenité. Jazyk to nezvratn dokazuje. Pojem název vbec a názvy všech hlavních druh (železo, zlato, stíbro, olovo, bronze) jsou slovanským národm spolený. Neklamná památka stavu vcí z doby jednoty jazykové. V oné dávné, historicky neznámé dob, Slované už všecky druhy kov dobývali, rozeznávali, kuli, mísili, zužitkovávali pro úely praktické. Slovanské názvy jsou tu vespvodní, samostatn vzniklé z vlastní hmoty jazyka, odnikud nedonesené (kov, kovati, kouti, kutat, kutit kov hledati, zárove spracovávat). V dnešních jazycích západních naproti tomu názvy to

spracovávání kovu

i

m,

všem

ms

=

kov

jsou

etiny, *)

ale

zejm i

Nmecké

peneseny,

pímo

a

z

latiny

nebo

ze slovaniny.*)

g o d je zetelný slovanský žlutý kov Nmecký slovozpyt neví si rady s píbuzennmeckého železa (Eisen) a nmeckého ledu (eis).

(žoltyj,

1

zoloto).

stvem Slovanina je vysvtluje. hmoty, led i železo (roztaveno) dotknuty pálí (heiss!) = žihne, jihne, jiz = eis. V názvosloví místním množství slovanských Jez, Jezer, JeziS obráceno na nmecké Eisemy, Eisensteiny a pod. Nmecký ková = schmied pvodn ani nekul železo, nýbrž jen m í s 1

Ob

=

m

i

= geschmeide, Robil cenné (snad bronzové?) pedmty, proti vzácným zlatým pouhý šmejd. Pro širší pojem kovu nemají Nmci vbec leda cizího názvu Metali. Také jejich kladivo (hammer) a kovadlina (nákov amboss) jsou názvy v ysmédil, smítal kovy.

mén

—

^

dlužené.

54

Podobn má se vc s jinou látkou vzácn sklem. Pro Evropu objeveno sklo dojista rukou slovanskou, teba hmotu prmyslovou,

zárove znali už v jiných dílech svta. Divná stekla. A dj kulturn hmota úinkem žáru význaný, jako v citlivé desce momentky, otisk-

—

nut pro

vnou pamt

hmot

ve

— oznaena

Štklo,

jazyka.

hmota od tisicletí všemi slovanskými jazyky. Ke druhým národm donesena novinka už jenom jako hotový pedmt. A ten, jak už bývá, oznaen leda podle nstklo, sklo

které vlastnosti nápadnjší.*)

Slovanské stupnici

zámek objímá celou Pvodn pouhé lýko

praslovo

kulturn pojmovou.

nebo provaz (smyk), jímž uzavírán vstup v ohrad, dvée do chýše nebo plotu. Jihoslov. z a m k a ^^ klika. Znenáhla vznikal pojem složitjší. Zámek závora vbec, jakákoliv, teba devná, bránící

—

asem bránn do chránného prostoru. do celých územi správních, državných, i kmenových. Na vhodných místech, pi vstupu do údol horských, v soutskách ek, v prsmycích stavny brány, tvrze, pevnosti, celé budovy zámky. S objevem kov a nákladné, vzdorovité rozvojem prmyslu vznikají sestroje zámyk, závor železných ím dál složitjších. Ustaluje se zvláštní vejíti

vstup

—

*)

o k u

Nejvíce nápadná

=

sklo, a

glaza,

románské g

meckém

G 1 a z y,

1

kraji nejsou

stanice

p

je

a c e

r

ú

s

hled.

gled,

glaz,

=

žádné

led. s

k

1

e

v t n o s t skla, podobná Odtud nmecké glas^^-^ Množství Glasberg v ni

n é n é vrchy, nýbrž staré strážcové (glazni,

rozhledné, odkud

hlásní) sdlovali svá pozorování.

Románské v

e r

r

e »* sklo

základ ve slov. vedro (Ital. vedro!) =^ jasno horko zárove. V a t r a = si. ohcfi. Téhož pvodu i rom. ferre --

má

železo.

i

55

obor železáské práce a zámenictvi.*) Na konec poteba staveb zamykacích v kraji odpadá a název pechází na budovy nákladnjší, smlejších poloh i

—

tvar, zámky

dol

pepychové. hmota Tak jazyka skýtá nepedpojaté

záznam nedoerpn

hluboký o

pomrech

vd

vztazích

pravkých, o nichž žádný ohlas a lidského zpravodajství nemohl nás dojíti. Záznamy jsou ku podivu zetelné a jasné, odpovídají pesn novodobému pojmu o zákonu vývoje všeho života a do zmatk a nesrovnalostí písemných zpráv, donesených k nám ze starovku, uvádjí teprv žádoucí lad a sklad souvislosti

pirozené

vcí minulých s pítomnými. Všimnte si zmínky Tacitovy o ,,Gernianech", kteí na baltickém pobeží hledají vzácnou hmotu, jak známo, obchodováno už za dob Herodotových do kraj na jih. Na právo (na východ germánský) moe

s níž,

—

suevské omývá behy Mají tu suevské zvyky a kroj, jazyk jest píbuznjší také moe prohledávají a ze všech je.

.

.

britanskému

.

.

diní sbírají

.

v

mlinách na samém pobeží i

m

u nich g 1 e z e Zase g 1 e z

uje sklo

!

zvaný

.

.

Nmcm

Totéž slovo, jež

(glas),

jantar,

.

Románm

1

e

d

ozna-

(glace).

A

nmecký

*) Do té doby teprv spadá zcela zeteln pojem obého smyslu slova s c h 1 o s s = zámek co budova co výrobek zámenický. Nmecké slovo má v tle nesmazn i

vtisknut

svj pvod

ze slovanské základné

hmoty

(železo,

= staronm. slez). Na celé budovy penesen název zejm tepi^v dle vzoru slovanského z á m y k, závora v kraji = schloss. Železné budovy zavírací jist nikdy žlozo, žloz

nestavny. Všecka píbuznost slova ukazuje ke schliessen, schleusse, schluss, schliissel atd.

slov. železu:

56

vskutku jantar, hmota nápadná svou prsvitností, píbuzná je tím znakem obma látkám, ledu Hmotu jasnou a prhlednou jako oko mohl sousedm donésti jen živel, kterému h edti a stkvíti se leskem (hladký!) znlo jediným slovem: glaz, glez, gled, hled!

sklu

i

!

I

D D D

IX.

STARÁ SVDECTVA.

Pam lidstva

je

krátká. Co není psáno, za-

pomene se. A co zapomenuto, jako by nebylo. Zapadne v nevdomo. v život jedince, a národa. Odtud veliký klam Historie. Mluví o djinách lidstva, ale poíná je první psanou

A

i

—

ped

Co tím bylo, nezná, pechází, popírá. Co nebylo psáno, není. Statisíce let obývá plemeno lidské povrch zem. Ale ,, djiny" jeho sáhají sotva dva, ti tisíce na zad. Také djiny vzdlanosti. První zprávy o Slovanech jsou sotva tisíc let staré. A plemeno slovanské ? Nejstarší djepisec eský, Kosmas, skládá své skrovné vdomosti ve stol. jedenáctém. Sáhá sotva njaké století na zad, co slyšel a etl. Co ped tím bylo, nenachází nikde zaznamenáno. Dále na zad eský národ neexistuje. Djiny o nevdí. Nemluví o nm, neuznávají ho. A podobn všechen „slovanský svt". Je „nejmladší" mezi evropskými národy. Tisíc let života všeho všudy pizprávou.

.

.

.

nm

pouští

A

mu Vda,

nic více.

zatím? Poutavo na každé stránce je dílo prvního našeho letopisce. Všimnte si jen úvodu. Podává tu polohu a obraz eské zem.

58

—

mi

V

polovici

rozdlení svta Asie podle svta zahrnuje a polovici Evropa

zemí

Afrika.

i

V Evrop

leží Germanie, v jejíž krajinách ke stran rozkládá se m í s t o velmi široce, kolem dokola odevšad horami o b k 1 o p e n é, jež podivným zpsobem táhnou okolo celé jakoby jedna souvislá hora celou tu zemi obchá-

plnoní

zem,

zela

ohrazovala.

a

Povrch

zem

té

za-

ujímaly toho asu šíré poušt les, jež byly bez Divná vc, a z eho lze poobyvatel lidských vážiti, v jak vysokém podnebí se vznáší tato krajina, že do ní nevtéká žádná cizí voda, nýbrž což jest tok malých i velkých, s rozliných hor ?e prýštících, všecky vtší ekou, kteráž slov Labe, p o j a t y do severního tekou moe .

.

.

.

.

.

Jaké svdectvo dokumentárn!

Od samého prvopoátku svta a života poíná Potopou svta a rozchodem národ od vže Bábelské. Odtamtud po dlouhém putování kroniká.

picházejí

,,

ech

sluje

zvána.

první obyvatelé".

(Bohemus) a po

Vítají a se tu cítí

Mají vdce, jenž

nm

žehnají zemi

hned

sob

zem

nazaslíbenou a

doma. Tak podle vzoru Písma hned zbožný kroniká stedovký pedstavoval si zaátky eského života. Báje a povsti lidové splývají mu v celek s vytenými na školách pedstavami.

Nco no,

v tom vypravování však podivu p

skutenoaku

Zempisný obraz! Všimnte si podané kresby. Evropy, kolem kol vnec hor, s

je

e s

pece p n o

Zem

e v-

!

v srdci

horstva stékají potoky a eky. A všecky, ku podivu, jediným proudem, jediným otvorem opouštjí zem. Jaká zvláštnost! Jediné kapky nespadne v eské vlasti,

aby jinam a jinudy odtékala. Všecka voda do spoleného koryta splývá! Jaká reálná, správná pedstava zempisná! Zná ji dnes, pravda, každý žáek nižší tídy. Obraz eské zem vídá vyvšen na stn, nakreslen na tabuli. Náleží ta pedstava k prvním dojmm, které si odnáší ze školy dom žáek novodobý. Až posud jste se domýšleli, ta reálná znalost vcí že je práv ziskem a výsledkem novodobé vzdlanosti, naší dnešní názorné methody vyuovací. Piítali jste ji na vrub moderní hojnosti pomcek naukových, knih, map, atlant, etc. A tu, jaké pekvapení! Muž jedenáctého století vykazuje tutéž vdomost! Tenkrát pece nebylo ješt v echách škol, aby stály za e.*) Kdo se chtl opravdu vzdlat, musel do ciziny. Skladatel kroniky, vyšší hodnostá církevní, prošel své školy daleko na západ. snad uitelé mniši a eholníci tam nkde v Lutychu neb v Paíži za hlubokého stedovku mli už tak pesné vdomosti o malé zemice nkde na Východ v koninách zpola ješt pohanských položené? Sotva asi. Víme, jaké ,, vdomosti" o našich pomrech prozrazují pátelé naši vzdálenjší za naší osvícené doby, za doby Nauných Slovník, atlas a glob! Chovanec latinské školy jedenáctého vku nkde na Rýn i na Sekvan o vcech a pomrech eských asi málo se do-

i

vdl.

A pec

tak

pesná vlastivdná vdomost!

•) Byly njaké kostelní školy pro chlapce. Také Cosmas takovou v mládí navštvoval. Byla patrn latinská a emu

drobotina uila, lze uhodnouti. Starý pán vypravuje: „ ... co se mi toho roku, když jsem ješt na školách byl, pihodilo . . Jednoho dne, když jsem

se tu

pežvykoval

.

žalmicky,

«toje

v krypt" ...

60

Kde vatele

se vzala

u starého kronikáe, vypravo-

mlhavých bájí?

Patrn pocházela z tchže zdroj, odkud muž erpal své zprávy vlastenecky djepravné. Byla v lidu. Pecházela z úst do úst aspo v inteligentní vrstv národa. Kde však a jakým zpsobem nanároda, ponobraly se tak pesné vdomosti v eného až dosud v ,, temnoty nevdomého stedoa starovku?" Nejde pec o žádný pojem prvotného, ist pírodního rázu. Nelze vystoupit jen na njaký vrch, rozhlédnout se vkol a pehlédnout jako na dlani! Nelze vidt, odtud mapu jak tu leží eská vlast na kraji Germanie, lemována horami dokola a svlažována tak podivuhodn tekoucími vodami. V tom struném obraze shrnuta pece abstrakce velikého množství uritých

ln

zem

zemvd-

poznatk

celé soustavy dat n ý c h, vyjádených nakonec pesnou formuli, už slova i kresby. Pojem je velmi složit. Obsavdomí celistvosti národní a státní, huje

a

i

hranic

vlasti, obvodu nikterak pehledného tlesným zrakem. Dále obsáhá vdomost vzájem-

ného

pomru

vodopisných,

horstva

i

rovinstva v zemi,

smru tekoucích vod, onch dávných, temných

Kdo v konal pro eskou domácnost

sít.

znan

vdeckou

vodní

dobách vy-

tu složitou,

vysplou, odtažitou, abyste

pomr

celé

duchovn

pímo

neekli

práci? Skladatel kroniky sám úvodem se zmiuje o pracech (geometricos). snad první Pemyslovci mli už své dvorní a státní

i

zemmiských

zemmie?

Není o tom nic známo. V dob historické o pracech a povoláních toho druhu není nikde zmínky. Za doby Cosmovy byla však vdomost patrn už r o z š e n a. Pisatel o ní mluví jako by í

61

rozumla sama. Byla všední, Nemohla však spadnout

se

náležela k obecné s nebe, sluši tedy

tradici.

uznati ných,

ji

za ddictví minulých

nevýsvtných

máme žádných zpráv

vk. Onch

dob, o a jež pes

tajemnichž ne-

to

i práv

proto, jsou dvojnásob pozoruhodný.

Co je známo z domácích djin nkolika století, Cosmovi pedcházela, jsou jen domácí boue, rodové a kmenové spory, národ zmítaný vnitními zápasy o nadvládu a pednost. V takových dobách nemožno, aby se vyvíjely pedstavy jednoty a celistvosti. Takové pedstavy pedpojež

kládají dlouho trvající

A

tu je taková

klidný vývoj.

pesná

a jasná

pímo

státo-

národovdecká pedstava! Obraz eské Zem! Pedstava musela se nkdy bud )vat, musela mít

a

svoji

pimenou dobu vývoje. V

rámci historickém není však pro takovou dobu nikde místa. Vše je tu vyplnno už známými událostmi. Co init? Nezbývá než položit tu dobu

as

vývoje v neznámý prostor pedhistoric k ý c h. V onch hlubinách dospl národ znenáhla neznámým pochodem k vdomí své bytosti, k podrobné a pehledné znalosti

svého bytu,

pomr.

jeho

A nemohlo

mi píznivých,

jež

as

hranic to

a

druhých

být než za okolností vel-

umožovaly

kristalisaci

ádk vzácný dokument dávné pravké

pojm

tak složitých. Tak nkolik popisu bezdky utroušeného, na pohled bezvýznamného, skytá

tury

kul-

národní. A objeven-li dokument jeden, nebude už o nouze. Kniha „otce eského djepisu" složena je v latin, jak se za stedovku rozumlo samo.

druhé

02

Latinská slova však co chvíli perušuje domácí zvuk. Tu jméno osoby, tu místa nebo pedmtu v krajin se hlásí. Množství místních eských se uvádí, jmen hrad, mst, vesnic, samot, dvor, vrch, ek, potok, les prostých poloh. A ku podivu! Všecka ta jména, s nepatrnými

názv

i

známa

platná

leda výjimkami, podnes jsou i v kraji. Jen z okolí Prahy nachází tu tená, mimo jméno hlavního msta, jiná sob známá, nejastji se vyskytující: Vltava, Vyšehrad, Strahov, Bevnov, Holešovice, Bubna, Chuchle, Zbraslav a j. a j.

Devt set let bezmála minulo. Na jménech však nic se nezmnilo. Vyslovují se a platí dnes, jako platila tenkrát na sklonku jedenáctého vku. Co tu divného? namítnete. Jméno náleží k vci. A je trvalá, nehybná, po staletí se

—

vc

nehnula s místa. Také jméno zstalo! Pirozená vc. A pece je nco nápadno. jsou eská, mají svj nepochybn Jména domácí, slovanský zvuk, ale vtšina jich sama o sob jako pouhé slovo nemá smyslu. Co zna.

.

.

pedmt

—

Vltava? Cobevnov? Holešovice, bubna, Chuchle, Zbraslav mená

slovo

a pod.? Prázdná slova.

díve,

než se stala

význam

A pece

jmen

je jasno, ta slova,

svj

musela mít Obyvatelé neznámých y,

a smysl! onch dob museli mít njaký pro místa, údolí, strán, vrchy, lesy, vody svého okolí zvali práv tak a nejinak. A jist nekladli jen ledabylo nesmyslné zvuky a hlásky vedle sebe! S uritým slovem dojista spojovali uritý význam.

dvod,

Vždy táž slova

jako

jména

vyskytují se

na jiných místech! Jaký tedy byl tehdy význam slov, nám dnes už nesrozumných, než se i

stala

jmény?

«s

A zase okolnost svrchovan hodná pozoru! Starý kroniká, muž jedenáctého vku, inteh*gent, znalec domácího jazyka, o plných devt století bližší dob, o niž bží, neví si rady. Jemu jsou jména, jež uvádí, práv tak nesrozumná jako nám. Nepoznává v nich už

tém

žádná slova,

jež

pouhá jména,

A

víte-li,

To znaí,

devt

by mla svj smysl. Zná oznaují svj

pedmt.

jež

co to

je co

znaí?

že už tenkrát, za

doby Cosmovy,

nazpátek od našeho letopotu, místná jména v okolí Prahy a vbec v echách, byla tak s t a r á, že pvodní jich význam a smysl dávno odumel, vyvtral. Byl tak dokonale neznámý souasnosti, že si lid vymýšlel báj e, aby vysvtlil pvod jmen v okolí nápadnjších. Cosmas nkteré zaznamenává: jak se vzalo jméno Praha, jak Dvín, Krakov, Libušin, Kazín a jiné. Pro vrch Petín sluje Petínem? Zjevné smyšlenky a kombinace. Tak zetelná je ve jménech krajinných pee velikého stáí. Jakého asi? Jaký asi as pedcházel od doby, kdy hory, eky, místa v kraji dostala svá jména? Jak dlouho je teba, aby slovo pilehlé ku pedmtu pozbylo tokem asu vlastního smyslu, a zvtralo na pouhou slupku prázdného jména? Kolik set i tisíciletí vymáhá takový proces pírodný v pamti národa? Neznámo. Jen tolik zdá se jisto, jsou stanice vývoje v život národa, pro nž období 900 let není vzdálenost, která by padala tuze na váhu. Nelze jinak uzavírati. Stáí jmen a názv v kraji je nesmírné. A protože každé jméno kdysi svj význam a znamenalo tedy p o j e m a protože množství pojm takto zjištných je veliké (jenom eských názv krajinných jde do statisíc!) a množset let

mlo

64 ství

pojm

a

pedstav

duševního života,

lze

znamená

jistý

souhrn

názvy krajinné právem

dokument

kulturný. Názvy pokládat za v kraji prvotnému obyvateli konaly jistou službu, už rázu pírodního, oznaovaly mu jisté poteby, hospodáského, rodinného, spoleenského, státního i národního. Na všechen zpsob vztahy a polovka k pd, ku pírod, ku potebám asu a doby, vyjádené uritými pedstavami. A množství pedstav a pojm oznaených slovy, neznamená-liž uritý stav duše, lovka, národa? *) Je-li jaké mítko, aby dovolovalo aspo pibližn odhadnout vzdálenosti

a

mry

as?

Zatím možno leda srovnávati. Už Cosmovi stará jména jsou záhadná. ,,Jak nazvete tuto zemi?" táže se praotec ech své eledi. ,,Jak jinak, ote, nežli tvým jménem, jenžs jiná jména vysvtluje. nás sem dovedl." A tak Podle objevitele nebo zakladatele. Je to nejjednodušší. Hrad „Dvín" zbudovaly ,,dvy" v díví válce, „Krakov" hrad postavil otec Krok. A každá z jeho dcer rovnž po hradu zbudovaly: Libušin, Tetín, Kazín a p. Mladší následovník Hájek tím prostým zpsobem „vyložil" polovinu jmen eských hrad a mst. Vždycky vyšel njaký náelník „se svou eledí", objevil pkné místo, postavil pevný hrad a dal mu s v é jméno. Ta .zakládací" methoda i

,

Cosmasa není ovšem obsažen žádný celek krajinLeda jistá ást, teba nepatrná. V jiných spisech souasných pozdjších, v kronikách, listinách a záznamech století dvanáctého, tináctého a trnáctého najdou se jména jiná a ostatní. Záznamy sice o nco mladší, však jména dojista stejn stará. Dle povahy vcí n e*)

U

ného názvosloví eského.

i

mohla

vzniknout teprv

pozdji.

65

nepekážela ani novodobému názoru. Vždy mnohý novjší dobou pišel tím základ v kraji objev zpsobem ke svému jménu. A tak Vda pijala za pravdu: množství místních jmrn vysvtluje si i

i

í

jmény

osob

a

rod.

Ale

vc má

a

háek.

Vi-

jsme o devt set let vzdálenjší skutku. Máme možnost šíe se rozhlédnouti, možnost srovnávati. A výsledek srovnání je ten: nemohlo být tak, jak vypravuje Cosmas. Hrad ,,Dvín" u Prahy není sám jediný na svt. Dvín je víc, je jich dokonce veliký poet a n e j e n v eském kraji. Jsou tam, kde o njaké ,, díví válce" nikdy ne-

díme dnes

lépe,

nežli

Cosmas,

i

bylo slechu.

zín jevíc,

A podobn Krakov, množství.

je celé

Libušinu, KaVýklad jména

zakladatel" naprosto nepiléhá. Teba po jiném. Podobn s jinými výklady. Jméno vrchu Petína vykládá si Cosmas podle své latinsko-ecké západnické uenosti. Na vrchu je

pomocí se

,,

píditi

mnoho

=

petrus. Ale také Petinu skála a mezi nimi takových, kde po .skalách" není ani stopy. A ke všemu v krajích, kam latinská uenost nikdy nepronikla. Vše nasvduje pvodu. A staršímu, mnostaršímu.

je

skal a

množství

,

jinému

hem

Jak dávnému

asi?

Zase pichází vhod výsledek srovnávací. Je množství místních jmen úpln shodných, rozptýlených po n e j š i r š oblasti. Rcete jen, po vší í

tém

Evrop. Smysl jmen neznáme,

ale jisto je,

název m 1 kdysi svj smysl, znamenal jistý v z t a h a pomr obyvatelstva, které jméno dalo, k místu. Stejný vztah, stejné jméno. A protože jméno se vyškytá v oblasti nejširší, je zejmo, za oné vzdálené doby po celé šíi, kam sáhají Kuffner:

Vda i

báchora?

5

66

stejná jména, prostíraly se stejné vztahy a pomry, a pírodní, hospodáské, spoi

leenské, obranné, státní a pod. Shoda celého tlumu po oblasti evropské dává právo soudit: byla doba, kdy vztahy obyvatelstva k kdy pomry spoleenské, hospodáské, národní byly t a k s h o dny po celé oblasti, že daly vznik stejným názvm. A ponvadž množství názv odpovídá stejnému množství pojm, možno íci: byla doba, kdy stav vzdlanosti po šíré oblasti evropské byl ta-

názv

pd,

koka jednotný,

spolený.

Která doba to byla? Jakési

rické

to

mítko je dáno. V dob histonebylo. Kam jen sáhají psané

zprávy, byla Evropa vždy už národn kulturn na mnoho stran a stup rozštpena. Nutný závr: pvod názv v kraji sluší klásti hluboko do pedhistorických. A ješt otázka jazyka! i

as

Vtšina místních názv jest nám nesrozumna. ^íkáme Praha, Vltava, Sázava, Chuchle, Zbraslav! Slova zní po esku, ale nechápeme jich slovný význam. Jsou nám pouhými jmény. Víme, ani dob Cosmov nebyla jména srozumnjší, ale usuzujeme, nkde hluboko v dobách pedhistorických, snad tisíc let ped Cosmou, snad v dob, kdy v f^ecku se ozývaly zpvy Homérovy, lidé v echách pro Petín jmenovali Petínem, Dvín Dvínem, Vltavu Vltavou, Zbraslav Zbraslavou atd. Tenkrát v dalekém pravku ješt rozumli v echách svým místním jménm!

vdli,

Tedy

pvod názv

—

ský ?

Námitka

je

na snad:

eský? Aspo

slovan-

67

—

Stejné právo všem! Také Nmci, FranŠvýcai, Holanané, Maai, Turci a jiní národové mají svá místní jména, také tam všude dnešní pokolení nerozumí dnešnímu jménu, domácí jména zní všem zcela po domácku. couzi,

a

Nmci, Francouzi, Švýcai atd. stejprávem usuzovat na nmecký, francouzský názv! Takový je vskutku názor panující Vdy.

Smjí

tedy

ným atd.

pvod

.

.

.

A

tu sluší vyzvednouti veliký a zásadný hledisek. Zajisté mají také jiní národové své staré i nejstarší kronikáe, mají své listiny a záznamy stedovké, svou literaturu pramen domácích latinsky sice psaných, ale vlastenecky významných. Je tu

rozdíl

všude také množství jmen i

místních,

domácích, osobních

názv mst, hrad,

vesnic,

dvor,

samot, les, háj, jezer, hor, vrch, ek a potok, ale jaká nápadnost! Vezmte krajinné názvy kteréhokoli stedovkého záznamu nmeckého, francouzského, švýcarského, vbec západního a srovnejte jes dnešními názvy tchže míst! Není jediného, aby se shodovala jeho podoba dnešní a Naopak! Tvary se tak rzní a rozcházejí, že namnoze nemožno ani k sob je rovnati. Poínaje pátým, šestým, sedmým stoletím až do tináctého a trnáctého tvary jmen každým stoletím se Naproti tomu u nás v echách, v samém sousedství mecka? Jaká zvláštnost! U nás za plných devt století n c se nezmnilo. Názvy u nejstaršího kronikáe na puntík a árku mají tentýž tvar, jako ve verejším úedním záznamu. Zjev tak nápadný musí mít své píiny. A píiny jsou zjevný. Za starší historické doby

tém

tém

stedovká.

mní.

N-

i

tém

68

Západ prodlal národní a jazykové zmny, jakými náš kraj zstal ušeten. U nás souvislost jazyková v pokoleních lidu po celá tisíciletí až do nové doby, kdy germanisace zaala, zstávala neperušena. Na Západ staré útvary národní vystídány novými, i jména místná se pizpsobovala novým pomrm. Naše jména místná, aspo v dnešním našem jazykovém území zachovala podnes aspo u valné vtšin svou pedhistorickou,

pravkou podobu.

i rázu byl ten pvodní pedhistorický jazyk? dávají staré záznamy! hloubji do starší svdectva kroniká a listin západních, tím jména názv místních a krajinJakého rodu

ím

Odpov vk, ím

pibližují

ných

se

tvarem názvm

krajin východních, eských a slovanských. Ba jsou s nimi namnoze docela shodný. Ostatn ne všecka stará jména jsou zcela nesrozumna. Jsou staré názvy, jichž význam dnes dobe si dovedeme vysvtliti. Jist lépe, než dovedli naši pedkové ve stedovku.

Dob Cosmov

známa byla jména Beroun, Brnky, Brništ a pod. Souasní inteligenti usuzovali, že dotyná místa ,, založil" bezpochyby njaký Beran nebo Brn nebo Brník. Mli na mysli vždy jedno, dv jména nejbližšího okolí, jež bylo práv na oích. Naše okolnosti dovolují už širší rozhled. Vidíme, že jmen sem spadajících je nespoet, po širém území evropském. A bližším pozorováním vysvítají okolnosti dost výmluvné. Dotyné názvy (koen brn Bráník,

Brno,

=

brm)

podivuhodnou pravidelností vyskytují se v místech nápadné polohy, na vodách tekoucích, pi vstupech do údol íných i horských, na s

69

skalných soutskách a podobných místech, kudy se vcházelo do prostor pírodou chránných, do dolin,

úval

svými

pomry

a kotlin.

Obyvatelm

údolí,

pokud

mohli

míti o to zájem, stailo zatarasiti takový vstup, hájit jej a bránit. Ta-

ková je poloha míst oznaených jmény Bran, Bram, Brániš, Brnu, Brnek, Brnov, Beroun a pod. V území pozdji odnárodnném pijala tvary všelijak pizpsobené: Brauny, Bramy, Bemeny, Brandy, Braunauy, Fraueny, Vrny, Varny, Verony a p.*) I náš znmený Broumov ve starších záznamech ješt sluje Branovem. Italskou Veronu Karel IV. (sám ji astji navštívil) ve svém životopise nazývá ješt Berúnem. Naši opt náš domácí Beroun rádi obas psávali Veronou. Za to nmeckým kronikám Verona sluje Bern. Theodorich Verónský = Dietrich von Bern. Poloha msta na Adyži je zejmá brána pi vstupu do íné soutsky. Tvrz nad mstem na vrchu St. Pietro (patro, petín), nkdejší h r a d š t . Podobn leží švýcarský Bern na soutsce divoké Aary, jako naše Brno pi vstupu do tsného údolí Svitavky a Beroun pi výstupu Mže. Polohy mluví samy za sebe. asem ovšem, zmnou pomr, pozbyly polohy svého významu pro život. Nkdejší zbrojn osazené brány staly se klidnými místy a msty namnoze kvetoucími. Smysl slova vyvtral, vytratil se, stal se docela nesrozumným. Nmetí obyvatelé švýcarského Bernu opedli své i

i

msto

zpsobem zvláštní medvdí stedovku medvda ve mstském píkop živou medvdí roCo jen alpských p r s m y k sem ukazuje! Bern, Bernobvyklým

(Bár) bájí. znaku a v *)

Mají od

hard (branar, dva), Bernina, Brenta, Brenner, Brennet, Branz, Branzel a p.

70

dinu. Je takových medvdích pohádek množství kolem nmeckých Bárnburk a Barenklamm na b r á n š . místech starých údolných Pojem bran a bránisk znám byl ostatn v echách ješt za doby Cosmovy. Ovšem tu nešlo už o obranu drobných okrsk a údol, ale o brány už zemské. Jiná doba, jiný kruh zájm, jiný zpsob života a jiné rozmry. Na více místech u Cosmy jsou takové zmínky:

—

—

Pišli jsou ke

do Polska

brán

strážné

kudy

se jde

.

.

.

i

Byly brány u hranice na všech cestách, jež zem (zemské stezky). Byly to body

vedly ze dležité:

—

a ponvadž už vtší ást lidu vy„ táhla do pole, nebude, myslím, nikde lépe jednati o vci, jak u ohrady stráže této tam budou všickni starší národa, tam .

.

.

zem,

velmoži a župane

tomní

.

.

i

pednjší

z

duchovenstva pí-

.

Tak mluví u Cosmy Vratislav, syn Spytihnku vci volby nového biskupa. Byla tu stediska národního života, odbývány tu trhy a jiné hromady. A jako za doby Cosmovy u „bran zemských" bývalo asi v dob pedhistorické u „bran" území a obvod užších, jež povaha doby kázala opevovat a chránit. Ty a takové jsou dokumenty, podávající dávno zapadlých. zvsti o život a pomrech Historie o nich mlí, protože nenalézá nic o nich Teba jen najíti „psáno". Le psáno je pece. místklí, aby bylo lze ísti v tajemném písm va,

vk

—

ních

názv,

a a

X.

JEŠTÉ JAZYK.

O

vzdlanosti Kelt, Gall,

Dak, Skyt

a

Thrak,

Illyr,

uných „barbar", sousedících

Vda

sta-

nemluví. Ti staí náa ímu, ,, zmizeli". Památky po nich není.

rému f^ecku

Na

rodové zabývati jejich vzdlaností? Slované nezmizeli. Le ani o jejich dávné vzdlanosti Vda ne-

se

mluví.

Neuznává prost žádnou vzdlanost

rých Slovan. pec, tedy jen

A

státn zízeni

Vda má

o

sta-

starých Slovanech

svým zpsobem.

— Nebyli ani

ani

mluví-li

pro

usedlí,

nebyli!

tím .

.

mén

vzdláni. Ba,

.

svj názor

také svoje doklady.

Jaké doklady? Stojí za povšimnutí.

—

Vskutku nemli Slované ani pojmu vrchmoci pakliže ješt v dobách pedhistorických podle starogermánského k uk un a g a s své staroslovanské k u n e g a, sob nezi, knzi, knez-knjaz (kníže)

silné vládní

.

.

.

i

.

osvojili

.

.

.

.

.

(Mullenhoff: Deutsche Alterthumer.)

Tedy pojmu.

jazykový dkaz.

Kde

je slovo, je

Slovo je svdectvem pojem. A kde slovo bylo

72

vydluženo, je zjevno, i pojem musel být nový, neznámý dosud, pijat odjinud zárove s cizím slovem. Pojem vládní v r c h m o c i, tedy pojem zízeného státu pijali prý Slované teprve od Germanii. Usoudila tak nmecká vda. i

O

velikém významu jazykových doklad pro

djiny vzdlanosti nmecká vda záhy se pesvdila. Vdec zvuného jména pronesl o tom památné slovo: Znalost jazyka je svtlonošem do dávných djin národ a bez ni nikdo v tom oboru není schopen potebné práce Jazyk vydává

—

.

bezpené

.

.

svdectví, jazyk se

zpráva

nemýlí,

kde

mže mýlit, jazyk zstává ne spol ehlivjší hvzdou vdí v dstará

snadno

se

j

jinách starovku, kde nedostatené, jící a klamné zprávy jen

sob

temnotu

(Zeuss:

Bayern und

A nmecká Vda

die

odporušíí

.

.

.

Markomanen.)

neopomíjela nacházeti

,,

jazy-

kové doklady" pro zajímavý fakt, že Slované v dopedhistorické nebyli ,, ješt ani státn zízeni". Což eské slovo král není zjevn pesmyknuto

b

z

nmeckého jména

Karl?

Veliký slovanobijce,

zakladatel sousední veleíše, Karel,

krvav

se za-

pamt

ustrašených soused Germánstva. Jeho zjevem i jménem vysvitl teprve pojem i výraz pro velkou osobní moc a silnou vládu! Není to jasno? psal v

echm

A soud o nízkém kulturném stavu slovanského živlu za starovku byl speetn. Zídit síly je základná podmínka všeho kulturného díla. Živel, který nedospl ani státn se zídit, nemohl vytvoit žádnou vzdlanost. A pro nmeckou vdu soud o starovkých Slovanech byl vynesen.

73

Jazyk, bezpený svtlonoš, zpravodaj nejspolehlivjší, který se nemýlí, vydal svdectví. zdrcující, kdyby doklady jazykové zásoby slovanské byly

Soud byl by opravdu

nmecké vdy

z

správný. Všecky zprávy ze starovku vbec, a o starém Slovanstvu pak zvlášt jsou svrchoklamný. Jediný pesný a van se zachoval: a spolehlivý svdek dávných tch slovanský jazyk! Na jeho svdectví zde vskutku vše sejde. A jaké svdectví vydává slovanský než jak jazyk? Pekvapující, Docela nmecká vda usoudila. Bezednou pokladnicí svých koen a tvar, svých slov a pojm svdí slovanský jazyk a vystupni svého

temny

dj

opané,

sokém

onesmírném stáí vzdlanosti

živlu.

— A jazykové doklady nmecké vdy? Nezbývá tu než opakovat výrok nmeckého

vdce neobyejn

trefný:

— Znalost jazyka

je svtlonošem do dávných djin národ a b e z ní v tom oboru nikdo není schopen potebné práce .

.

.

Nmecký uenec neml ovšem

potuchy, jak

svým výrokem bitkým zatíná opravdu smrtelnou ránu svému vlastnímu vdectví a vývodm nmecké Vdy o vcech pedhistorických. Ani Zeuss, ani Mullenhoff, ani který jiný z povolaných zakla-

datel dotyné ského jazyka.

Vdy nmecké neznali

slovan-

A

bez té znalosti, dle vlastního výroku pedáka, nikdo, tedy ani nmecká Vda nebyla a není schopna potebné práce v tom oboru. A vskutku dotené vývody nmecké podávají zdrcující doklady trefnému výroku. Neznajíc slovansky nmecká Vda prost a bez

Vdy

74

rozpak

jakýchkoli

staroslovanská

— za germánská.

pokládá

slova

— O pvodu slov germánském i slovanském

možno

se hádat, pedpokládaje však dotynou odbornou znalost! Docela správn. Penechme jen klidn do.

.

tyným znalcm povolaným

a se

knz, knjaz mánské i slovanské! Hádka hádají,

je-li

a nepedpojatým, slovo pvodem gerjen svtlu prospje.

Jsou však hlediska a závry pístupné každé bez vdomostí odborných. A tako-

inteligenci

vého

i

všimnte!

si

Kam jen historická vdomost dosahuje, na dnešní své slovanský živel už je skupiny, západní, východnou, severnou a jižnou. Skupiny jsou ústrojn zízeny, tvoí své celky státní a kulturné. Každá skupina o sob navazuje své styky se sousedy, tu se brání, tu podléhá jejich vlivm a mocem. Podle polohy skupin mají vlivy povahu rznou, zde jsou latinské, onde ecké, tu spíše románské, tu víc nmecké. Po celé tisíciletí zstává tak živel slovanský skupinov závislý

rozdlen

na a a

c

to

i

z é

je

m

vlivu.

Jenom

pozoruhodno!

—

mezi sebou

nepstují

—

státy

slovanské styk trvalejších. Rusové, Jihoslované žijí sice vedle sebe víc než v tsném sousedství, le zbaveni organické souvislosti státní a spoleenské, p o kulturné

echové,

celky

Poláci,

celé tisíciletí rozvíjejí se každý celek nedbaje. Historie mluo sob, víc o Slovanech, zná jen dje eské, polské, ruské, jihoslovanské. O Slovanstvu nikde není A te kulturopisný zjev prvého ádu! Mluví za všecky psané prameny a historie. Slovanský jazyk!

druhého

e.

75

Pes všecku tisíciletou odlouenost, pes to, nejprvnéjším stedovkem poínaje až po naši dubu každá skupina slovanská o sob žila v závislosti na jiném vlivu kulturn cizím a odlouena se vyvíjela, pes to všecky jazyky slovanské vy-

že

jistou zásobu slov

kazují

a

pojm

všech obor života, práce a myšlení, jakýsi základní fond jazykový spolený. Ao tom sluší pemýšleti! Jazyk je duchovný obraz všeho života, slova jsou vrný otisk pojm, jež životem se vyvinuly. Kde se vzala u Slovan myšlenzásoba slov a pojm, tedy

spolená spolený

kový

a

duševny

základ?

Spolený jazykový

fond nemohl vzniknout v dob, kdy Slované byli už od sebe ústrojn odtrženi. Ta základní zásoba asi? jazyková musela vzniknouti díve.

Kdy

Historie

o

tom

A pece doba

neví.

ta

byla.

Svdectví

jazyka, zpravodaje nejvíce spolehlivého, je píliš jasné. Hlásá nezvratn o neznámé dávné vzdlanosti, která jedin byla schopna, dáti duši národa, to jest, vznik

svému obrazuv

stvoiti jich

výraz.

dotyné

lanosti nic neví,

bohatství

bžná

pojm

a

vzdpak nezbývá, než nevdomost její,

Jestli

Historie o takové

svdectvem nejspolehlivjšího zpravodaje, jazyka

—

doplniti.

Vzdlanost starých Slovan, jako každá jiná vzdlanost, byla ovšem dílem spoleného úsilí a nemohla

se obejíti bez

potebného ústrojí spo-

lenosti.

— A doklady jazyka, které by dosvdovaly, v dob pedhistorické byli spoleensky, tedy státn ustrojeni? Jsou-li jaké doklady po ruce?

že Slované už

.

.

,

76

Doklad lá

zajisté víc a

slovaniny

pádnjších,

nmecká Vda

i

jen

nežli

nezna-

dovede ped-

si

staviti.

Samo

slovo a pojem vládnout, vlasti, vláda, vlada, vládce, vladyka etc. nejblíže svdí. Známo a zbžno svým koenem a organicky rozvtveno v tlese jazyka všech kmen od Šumavy až do Uralu, od Baltu až po erné moe je skutené p r a s o v o slovanské. Nejen zeteln dosvduje, že pojem vrchmoci, už pímé i penesené, znám byl slovanským kmenm už v dob nejstarší, dávno díve, nežli historické skupiny vznikly, ale slovo pojem zpsobem svého rozvtvení dává tušiti povahu starého slovanského zízení vládního. Nám v dob už historické „vladykové" byli vyššího stupn zízenci státní moci svtské, jiným Slovanm, zvlášt pravoslavným v 1 a d y c t v podnes znavlast,

1

a

i

i

echm i

mená

vyšší

církevní hodnosti (biskup). souditi na dvojitou povahu

stupe

Lze odtud vlády u starých Slovan, duchovní a svtskou zárove. A jazykový doklad není nikterak osamocen. Jiný název a pojem hodnosti z ddictví starého slovanského zízení: župan! U starých znamená slovo politického náelníka krajského, ž u p n k u Jihoslovan dosud znaí menší hodnost duchovnou (fará). Knz u nás osoba duchovní, knz, knjaz u jiných Slovan, kníže, vrchní vládce. A jiné slovo sahající hluboko ku prakoenm staré slovanské vzdlanosti: kázat! má slovo podnes svj plný dvoNám jitý význam, duchovný svtský. Jednou kázat ukládat vyšší vli, nakazovat, dávat rozkaz, podruhé kázat pednášet mravn náboženský výklad. Nám slovo káze znaí poádek

ech

í

echm

i

=

=

77

mravný a spoleenský zárove, jiným, Slovanm kazna je trest. A opt jiným (Rusm a Bulharm) pímo vláda! Kazennyj lovk, vládní lovk i pednosta. Ukaž, prikaz, prikaznik, prikazik, vci a hodnosti, jež souvisí vrchmoci. Však veejné správy.

i

výkony

s

státní

u nás káznice je trestní ústav Zdánlivá sple pojm jen tím

zetelnji nasvduje dávné jednot a souvislosti ve hlubinách spoleného jazykového tlesa slovanského. A hned vedle, jiné píbuzné slovo pojem: kárati! Nemén rozvtveno v jazykové hmot i

všech kmen slovanských. Polákm dnes totéž, co Jihoslovanm kazna

echm

kára znaí trest. Nám

=

kárati aspo mravn dosud zachovalo nadávka. týž smysl. Jihoslovanm podnes kar právo a moc stihati trestem, Je zjevno, kdo

=

ml

kárati, teln a

slul

pesn

Dávno díve,

starým

=

káral.

stanoví obraz

Tak jazyk ze-

— dávných

pomr.

slovanský živel rozstoupil se zízen, ve své historické skupiny, byl nežli

státn

znal svoji vládu, svoji kaznu a

káze,

ml

svoje

svtské, ml vlády zárove duchovné svoje vládní výkonné orgány a daleko díve, nežli echové a Polabané poznali moc velikého Slovanobijce Karla, byly všemu Slovanstvu od Labe až po Ural, od Baltu až k ernému moi, známy a zbžný název pedstava vrchního držitele moci ve stát: kárala, karola, korola —krále, króle Muselo být známo, protože se vyvinulo jako pojem ústrojí

i

i

.

zárove,

.

a slovo z poteby vlastního života a ze hmoty vlastního jazyka národního, nejvrnjšího obrazu tichých kulturných.

— dj

D D a

XI.

STOPY VZTAH. Nesmíme

dm západním,

tuze ve zlé vykládat našim sousemají-li jen matné pontí o našich

slovanských vcech. Máme-liž sami pontí o mnoho jasnjší? Naše výchova je tak nesamostatná. Mocí okolností náš obzor v otázkách historických je tak úzký. Historie svtová nám zaíná a koní známými daty. A domácí historie? Má zetel obrácen jen ku vcem naší nejužší vtve národn slovanské. Všecka pirozená souvislost nám uniká. Už v gramatice vykládá uitel žákovi o zákon podivných prý nepravidelností jazyka. Na píklad sloveso jíti! Jdu, jdeš, jde, šel! A pechodník má prý minulým asem dokonce š e d Pro a jak? Tak. Je takový zákon.

dj

—

—

!

Teba

Zákon nepravidelnosti. v

pamt!

si

žáek.

—

Kde

se

vc

vtisknouti

vzal?

pomyslí

snad nepomysli. Je-liž úkolem žák, pápo souvislostech zjev toho svta? Kdyby

A trati

Podivný zákon!

si

i

pemítam

nco napovuitel dovedl malým dti, bylo by snáze. Jíti, chodit, procházet, peA Rusm, cházet Jihoslovanm sluje š e t a t i

!

79

= pút-§ e s t v e A k tomu Podivná souvislost! Ne-li? A žákovi zaínalo by svítati, kterak kdysi, v dobách vzdálených, také v echách muselo být známo sloveso š e t a t i, šesti, když tu po zstal tak výrazný tvar! Skutený pomník dávných vztah vykonaná eské šel,

cesta

i

!

sed!

nm

a

pomr! A

od gramatiky a jiných

— k djinám.

znaen pechod jinám

— vzdlanosti.

obor byl by už naA pedevším, k d-

Procházce mezi „pomníky" pradávných dob nebylo by ani konce. Zásoba slov slovanským kmenm je nesmírná

apojm

spolených

Spolené názvosloví zeteln hlásá o dávné spolené vzdlanosti. Dokumenty jazyka dosvdují, kterak Slované v onch dalekých dobách byli národ usedlý, jenž piln vzdlával svoji pdu, choval dobytek, pstoval zahradnictví, velaství, lov všeho druhu, pstoval emesla a prmysl, dobýval kovy ze zem, plavil se po moi za úelem obchodu, byl pevn státn zízen a na obranu a útok vojensky siln opaten. Vedle praktických zájm života horliv si všímal zájm duševních, pstoval nauku božskou svtskou, ba v umní i

i

i

pokoušel. Vši té pravké innosti zetelné stopy a otisky zachovány jsou neklamn v organické jazyka. se

hmot

je

pvodu

pojem „škola", rznými obmvšem moderním jazykm, novjší latinské kultury. Však

starší

Slované

znali

Dnešní slovo

nami známé arci i

rodu

i

i

vlastní

zpsobu. Uit

a pstili školu

svého

umt, rozumt,

rozjímat, rozbírat, vnímat, uit, uitel, jsou praslova slovanským vlastní. I svoji e t h o d u i

kmenm

se,

všem

m

80

vyuovací mli staí uitelé vanští.

Byla

zpytovat, byla

a

vychovatelé

slo-

vyptávací. Ptát se, pitat, vc uitele. Chovanec, žák podnes

=

Rusm a Jihoslovanm sluje pitomac vyptávaný. Nám zachovalo se slovo už leda pro žáka mén nadaného. Ani pojem písma nebyl dávné vzdlanosti slovanské cizý. Pisati,

echm

—

Znailo

psáti je praslovo.

pvodn

všeliký tvar,

umlou rukou

provedený, zetelný oku. Ž v op s druhým Slovanm podnes znaí malbu. rtali, škrábali, ezali své znaky staí do deva, kovu. Hlubokomyslní muži, kteí do kamene pechovávali tradice vdomostí, vyznali se v umní i

i

i

tajemných

ar

a

znaek,

sluli

arodji.

vali veliké úcty, zaujímali své vyšší místo

Poží-

ve spo-

lenosti. Až nová vítzná vzdlanost podlomila jejich váhu a význam. Stav druhdy vynikající a ctný znenáhla uveden v nevážnost. Slovo ,, arodj" na píšt už neznailo leda potupu a opo-

Tak bývá nemilosrdný k památkám a drahocennostem poraženého každý vítz! Mnohá ta zajímavá svdectva jazyka nebyla konen neznáma Vd. Slýchala o nich, snad se

vržení.

místy sama zpytav dotýkala. Nebrala však v úvahua rozpoet. A nebere dosud. Vda klidn si na p. vykládá o vcech starého náboženství slovanského a mluví o vcech slovanského práva. Také právní pojmy slovanské jsou prastaré. Není pochyby! Slova pravda, kivda, právo, zákon, soud, pe, ddina, ddic, otina, zboží, statek, blaho, vno, trh, dluh,

jich jich

i

vážn

plen, loupež, svod, rok, líce atd. jsou prastará,

p-

vodní slova vzniklá z poteby slovanského života, ze hmoty slovanského jazyka. Vda, mluvíc o slovlastn už bezdky vanském právu,

piznává

81

slovanskou vzdlanost. Kde je právo, jsou zákony, ukládá, je

Právo, zízená moc. moc, která zákon spoleenské ústrojí, jež postup práva

Vda

umožuje.

je

však mluví

sice

o slovanském

zárove pochybuje, zda-li staí Slostátn zízeni. Dá-li se to srovnat? vané byli Vda uznává slovanské právo, ale týmž dechem mluví o slovanském sthováni. Kde je právo, je uzákonný pomr jedince ke spolenosti, je majetek, jsou mravy a obyeje, a všechen souhrn právu, ale

—

—

spoleenského života k

pd,

je

vázán tisícerými koeny

ze které vyrostl.

Ale

Vd

—

to všecko ne-

mli své pomry právní a majetkové, svoje zákony a názory právní d , ale Slované nebyli státn zízeni a

vadí. Slované

vázané

mli

k p sthovali

až v

—

se!

— Snad pojmy právní u Slovan vyvinuly dob — po sthování?

se

Vd

vítána, aby se utvrdila Každá naivnost je v myšlence pedpojaté. Tak zvanou dobou sthování zaíná stedovk, doba historická. Tou dobou slovanští národové jsou už státn i národn r o zd I e n i ve své skupiny. Kdy a jak mlo tu být právní možno, aby se vyvíjely u nich názvosloví? pojmy a spolené všech obor

spolené

—

Le, známá zkušenost! Proti síle ideí utkvdvody rozumové jsou bezmocný.

lých všechny I na milé

Vd

osvduje

se to železné pravidlo.

Vda

uvykla myšlence kulturné závislosti slovanského živlu na vlivech západních za stedovku a

novovku

a

Vda

penáší pomr

i

bez dalších rozpak dále na zad do

prost

vk

e d-

p

chozích. A žádnými dokumenty nedá se od svého

P

Kulfner: Vtla

i

báchora?

f)

82

poínání odvrátit.

sama piznává, v a

Ani ne jazykovými, o

nicliž

že jsou nejpádnjší.

A doklady jazykové nejen svdí, že Slované dob pravké nejen svou vlastní vzdlanost mli od jiných se nedlužili, le naopak, že sami

kulturnými byli svých pozdjších

dárci

a

— pán a

vychovateli utlaovatel.

Ejhle jazyk, spolehlivý svtlonoš a

odhalova

djin dávných a temných! Jak podivuhodný jeho S pojetím vci, pedmtu, dje, pomru rodí se na svt. Ze svých prvk se skládá, žije si léta, desítky let, sta tisíce let. Prodlává své zmny a obmny, tuhne a zkameuje mrtvými tvary a po Slovo, zvláštní bytost!

život.

i

pípad doby. dlík!

novými obdobami a trvá si další Špensi názvu nepatrné vcky! jak vzniklo to eské slovo! Není o tom

oživuje

Všimnte Víte,

pochyby. Máme je z nminy, jako množství jiných názv poteb, za nové doby k nám donesených. Drobnstku zhotovil novjší nmecký prmysl. Nmci ji zvali špenádl a eský obchodník a odbratel slovo pizpsobili svému sluchu a mluPráv tak z nin. b u n dvidlu: špendlík. z nm. vznikla eská s c h u h

punocha,

werkstatt eský

,,v e

t

o t" a pod.

Jsou však divné pochody a zvraty ve hlubinách jazykového živlu. Ani Spenadel není pvodní nmecké slovo, akoliv je Nmec docela za svj duchovný majetek považuje. A ech mu právo majetkové poslušn piznává. Máme už tak znmilý sluch, my novodobí Slované! A pece dnešní nmecké slovanské s p

—

š í

p e n a d n a d 1 o.

1

není zase nežli staré

83

Jakým pochodem bylo by to možno? Jsou patrn takové pochody dosud stajené v temnot dávných dj vzdlanosti. A teba se jich na základ svdectví jazykových d o m a k áv a t i. V nové dob výrobky západního prmyslu donášeny ke Slovanm a ti sob jejich názvy všei snad ve starolijak osvojují a pizpsobují. vku bylo naopak? Šel snad tehdy proud smrem? Zásobovali snad kulturný tehdy Slované svoje sousedy výrobky svého s 1 o-

opaným

vanského Historie

prmyslu? nic o tom

Nmecká

pravda.

neví,

vda

nápadnou podobu slov prohlásí krátce za náhodu a po starém nmeckém zvyku pi slov

spenadel odkáže ve slovníku ke franc. é p n g 1 e, k lat. s p n u 1 a. A svdomí je spokojeno. Však ani francouzská a latinská slova nejsou vyi

Vdy

i

ata je

z

obecného zákona jazykové pírody. A zákon Názvy pojm novjších, užších, vznipojm starších, širších. Jak a odkud se

zjevný.

kají z asi

vzaly

—

A nco

épingle a spinula?

vskutku nápadno! S p n a d 1 o rouchonázev kovových vých a ozdobných, jenž ukazuje ke slovanskému pvodu toho druhu starého prmyslu. Jehly je

í

pedmt

není jediný

(jihly, igly

=

aiguille),

sponky (spangen), náhrdel-

=

níky (hivna, grivna riviée, griva = hrdlo) snad bronzové pedmty, a j. sem spadají. známá kois pedhistorických pohebiš celé Evropy, byly by výrobky starého toho prmyslu?... Což povšechný název druhový pro šperky a pedmty drahocenné: klenot! Také obecn poukazokleinodie. ván k nmeckému prý pvodu už Herodot nevypravuje o ilém obchod, jaký

i

=

i

84

v dobách daleko ped Kristem mezi národy baltického a jaderského, jehož pedmtem bylo drahocenné klí, k 1 e j n o *) tam nacházené (jantar)? **) Divné osudy slova: všechen klopot lidského usilováni je v nich ozrcadlen! Djiny vzdlanosti zákon vlny, neustálý dvih a kles. Vláda ne všemu žití vesmíru! Jednou živel, národ, dospívá nejvyššího rozpjetí, šíí svou vzdlanost a sdluje kulturné podnty do blízkého i vzdáleného sousedství. Pak zase živel umdlévá, ochabuje a vidi se nucena pijímat kulturné podnty od soused jím samým kdysi obdarovaných se vedl

moe

vný

.

Naše je dojista

,,

cihla",

zetelná

nmecká

mkká

,,ziegel".

.

.

stavitelství,

Prý ,,kommt

táhne". Uenjší, znají svou latinu, nacházejí lat. tegula,

von ziehen", rozumí

základ moderního

se,

hlína se

,,

Cihla cihlu tíží, tlaí. Zatím však tegula neznamenalo Rímanilm cihlu, nýbrž

tegere, tlaiti. lat.

kamennou i kovovou plotnu, jakých užíváno na jihu za kryty dom. Oba pojmy pozdji teprv splynuly.

A

ziegel mají

jako

lat.

tegula

i

pojmu slovanské

ž

i

h

1

e,

nm.

franc. tuile a

svj pvod zeteln vyjáden v

širším

ožehnuté hmoty. Téhož

pvodu je nm. Tiegel, název nádoby ožehané plamenem pro tavbu kov. A siegel (pee, lat. sigillum). *)

vnit v.

14.

i

Všude tu základem slovanský

žih, žig,

úin

„Pfhrady sdéláš v tom korábu a o k e j u j e š jej zevnit klím..." Bible králická I. kn. Mojž. kap. 6, 1

Rusky

klejme =

klih, vosk,

pee.

**) M. Žunkovi jinak vysvtluje pvod slova: klen, glen, glin = zásvit, zákmit, tpyt, hlenit = svtélkovat, klenot = drahokam se tpytící. Oba slovanské výklady dojista jsou

aspo rozumov

bližší

slovozpytu: Kleinodie,

vcné pravd, kommt von

nežli nález

nmeckého

— Kleinigkciten!

85

francouzské plamene, žáru. Nmecké g a r t e n pojem. A vedle a r d n, nesporn totéž slovo hned slovanské grád, ograd, zagrad, zahrada! Který kterého z národ uil zahradnictví? Jardin Zahrada! garten jsou pojmy hotové, omezené. i

j

i

i

i

Prostor vykázaný pstb zeleniny, strom, kvtin! stavti. Široký pojem! Nic víc. Slovanské graditi každý prostor ohraOgrada, zagrada

=

pvodn

zený, vykázaný jakémukoliv úelu. Širší pojem proti užšímu. Které slovo a který pojem je pak starší? Francouzské cloche, nm. glocke! Kdy a kde byl ulit a užit první z v o n? Ve Francii? V mecku? Historie neví. Mluví se nco o klášteích za hlubokého stedovku, kde prý poprvé zahlaholily zvony ku poct boží. Bližšího nic neznámo. glagol, hlahol, Hlas, Ale jazyk svdí. dávno díve slyšené, než zag 1 a g byly zvon, glagol, kolokol hlaholil první a RoAni psát se Slované neuili od naopak. V zrcadle neznámých, mán, nýbrž vidt: nm. schreiben, rom. to tichých escriver, scribere má v tle nestajen starý koen s k r b, škrab, slovanskou znaku rytou ostrým látky, do deva (K e r bpedmtem do

N-

zvuky

dj

— —

.

.

.

Nmc

zejm

mkí

h o 1 z !), do kovu nebo hlíny. O tom, zdali staí Slované mli njaký pojem vrchní státní moci i nic, neteba se už píti. Jsou však dokumenty jazyka, jež

nasvdují,

že

nádhery knížecí odnášeli

Nmci své si

slovanského knížecího pýchy a nádhery

rého u nich pojem

první

pojmy

bezpochyby od nktedvora. splynul

Aspo s

ped-

stavou symbolu knížecí moci, slovanským stolcem vyjádené. Pozdji teprv starý stolec zanovjším trnem, thronem. A dojem, kterým obklopen vidl starý slovanský trn, sply-

mnn

86

nmeckému lidu v pojem p ý c h y = stolz. *) Sám název Furstenstuhl je slovanského pvodu.

nulo

Stuhl

—

mnohá

(a

stolice,

stol,

jiná) uili se

n

I

emeslo stolaské

Nmci

až po Slovanech.

stl.

=

vlastního názvu. Tischler, tisch Nemají pro ecko-latinský diskus (deska), schreiner, schrein

skín

není pvochrana, schrána. Obas Nmci sami sob jen zpola tuchy, pipomínají, souvislost vcí! Jejich pyšný, bohatý jazyk dnešní není vlastn, než splynulina cizích

románského

dle

dem

zase

escrina, scrigna,

než

širší

slovanské

by

kulturných vliv starších.

Nmec

nedovede vy-

jáditi myšlenku nejvšednjšího života, aby neužil slov cizího

— Sedí

pvodu:

=

si u stolu (tisch disc), má ped sebou ernidlo (tinte tincta), chystá se psáti (schreiben = scribere) psaní (brief == breve) pistupuje k oknu (fenster fenestra), hledí na ulici (strasse strada), vidí naproti krásné ovoce (frucht =

=

—

=

fructus) atd.**) Však ani s vyššími obory života není lépe.

ím

výše do kulturných sfér kladou se nmeckému vzdlanci hojnji na jazyk slova pojmy cizího pvodu. Byla nedávno veselá scéna na íšském snmu nmeckém. Nationálové pedložili návrh, aby na píšt v protokolech snmu vyloueny byly všecky cizomluvy. f^eníky pro návrh stíhal zlý osud. Vývody jich byly doprovázeny neustálou ,,schallende Heiterkei' plného domu. Na konec pedseda hr. v. Schwerin-Lówitz vlídn pány i

—

*)

Odznaky

pee

moci

knížecí:

žezlo (pvodn

jsou názvy praslovanské. užívá pro obé jen cizích slov: Scepter a

hl)

a

nebo

Petschaft

železná

Nmina Siegel

(pee!). **) Dr. Wasserzieher: Sprechen wir deutsch? Karlsruhe.

87

Upozoroval, kdo je proti cizomluvm, že by nutn aspo svj návrh ml stylisovat bez pomoci cizomluv. Nmin toho druhu stylisace je vskutku tžká. Moderní

nmina

je dojista

Známy

skvlé

dílo lid-

— germánského.

ského ducha, le nikoli jen ducha

uznány jsou vlivy staroklassické, ecké novjší románské, zvlášt francouzské. asem však, není pochyby, vdou nepedpojatou uznány budou prvotné nejsilnjší vlivy slovanské. Nápadno je ve staré množství slovanských výraz. Nmecká vda, a

a

ímské,

i

—

nmin

i

neznalá slovaniny, šmahem je prohlašuje za altdeutsch. A pece stela, strala = šíp, brtínne, chlm, a m. j. nejsou brnní, pilba, helm

=

=

pvodem germánská slova. — O pvodu slov zase

cm

náleží rozhodovati!

.

.

jen

dotyným znal-

.

A

Zajisté. rozhodnou povolaní odborníci, nevázaní a nepedpojatí. Je však pirozený zákon jazyka, na kterém žádný znalec nieho nezmní.

Nová

pojmy rodí se a vznikají pirozen prvk, ze slov a pojm starších, prvotStarší slovo znamená vždy pojem širší,

slova a

ze svých

njších. jednodušší,

novjší slovo zas pojem užší, složiku podivu, slovanské slovo položeno vedle jiných píslušných, zpravidla obsáhá pojem tjší.

A

—

nmin

Staré strala byl šíp. Novjší nmina už slovo nezná, pijala nové slovo, rovnž cizí pfeil pilum, pile. Staré pijaté snadno odširší.*)

—

vrhla, leda v *)

nemlo

souvislosti v jazyce. Zachovalo se strahlen, strahl šíp

=

peneseném pojmu

Také maarskou

vdu

peené, etverték jiných toho druhu

dosud nikdo nepesvdil, že

(tvrtek), z a

1

ó g (záloha) a sta

výraz nejsou maarského pvodu.

88

svtelný nebo tepelný, paprsk svtla i vody. Ve slovanin stílet, stela, stelec má nejširší pojmovou souvislost, zachovalo se podnes po vší oblasti slovanského jazyka. Briinne = br, bro, brnní má svj pvod v širším pojmu bránit. Odtud název kovu, z nhož brníce, brne zhotovovány = bronce. Také starou b r ii n n e pozdjší nmina nahradila novjším slovem p a n z e r. Odtud novjší eské pancí. echové, dávno i

nepomýšleli už rozeznat zase jen pesmyk starého jako si p o 1 s t e r znovu je slovo pouhý patvar peložili na p o 1 š t á , Arci, byl už jiný postel. staršího a s ním i pojem. Proto se nové slovo zachovalo. ranec je pv. slov. chranec, obal Také ranzen nesena na cestu strava jihosl. z látky, v dosud chrana, hrana, jako je nm. 1 a n z e stará k 1 á n c e (koliti, kláti), nm. s c h a n z e hlídka opevnná zákopem etc. st. ž d á n c e, chlm, Helm, chelm, chlm z širšího pojmu vrch vrch hlavy. chlum. Pilba, helma Nmci jinak prokazují zdravý vdecký smysl. Poslední dobou zaínají piln si všímat slovaniny. Je nadje, že asem z vlastního poinu poznatku, kterého dosud nebyli schopni, jak velká ást starého jejich jazyka a tudíž i jejich slovansložena je z živl ských. S jiných stran nebyla o tom jejich vda zvyklí

své

závislosti,

nmeckém panzer slovanského branec, v

=

a

pedmt

—

=

nmž i

= =

i

=

=

dojdou

vzdlanosti

dosud pouena. Pro nebyla? Strpení! Snad ješt vysvitne.

—

XII.

PAMÁTKY PRAVKU. nmecké vdy. Víme,

Jsme

vycliovanci

vi,

pochybujeme, o

ona

Jsme tak

plni

nedvry

em

co

ona pochybuje.

ke své vlastní bytosti.

vdt o njaké vzdlaSlovan. Také nám je hned myšlenka podezelá. Držíme se námitek. Doklady jazyka! Jsou-li tak jisty, pro Nmecká vda

nechce nic

nosti starých

—

o

vzdlanosti starých Slovan nikdo neví?

jsou

ily?

njaké .

.

pomníky

a

Kde

památky, aby svd-

.

nám takové pedByla ecká a ímská vzdlanost, známe její památky, známe umlecká díla antická, pomníky z kamene, rozvaliny mst, chrám, palác. Máme plnou knihovnu pomník písemnictva eckoímského. Památky slovanského starovku? Neznáme žádných. Nikdo nám o nich nepovdl. Kde je njaký Homér slovanský nebo Aischylos, Xenofon nebo Tukydides? Nikdo o nich neví. Vždy po starých Egypanech, Assyrech, Indech zachovaly se vci památné. Objeveny stavby, nápisy, obrazy, vyneseny poklady hrob královských, peteny papyrosy, rozešeny hieroglyfy, samotné olbí zjevy Pyramid hlásají o dávném Škola a literatura vštípily

stavy.

—

i

90

Život národ. Kde jsou njaké hieroglyfy nebo Pyramidy pedhistorického Slovanstva? A pece zas platí slovo Hamletovo! Poád

zstává

tolik

vcí mezi nebem

a zemí, o kterých

moudrost lidská nemá zdání. Na statisíce let páí vda pítomnost lidského pokolení na povrchu ví, jaká stupnice vzdlaností zemkoule. za tu dobu se vystídala ve hlubinách vk! Žádná vdomost o nich nedonesena ke slechu gymnasisty,

Bh

který se chystá ke zkoušce zralosti. A pece svdectví jazyka nelze odiniti. Jazyk, zrcadlo ducha! Nemže v zrcadle vzniknout obraz, kde prve ped plochou zrcadelnou neobjevil se p e dt. A jazyk se svým bohatstvím pojm a tvar co jiného je, ne-li živý obraz vzdlanosti, kterou

m

obsáhá? Stavebné památky? Aspo rozvaliny? Pravda, vzdlaný národ má své bohatství, svj blahobyt, má své velmože, kteí staví paláce, má svoji víru, která staví chrámy, má svoje sídla své prostedky ochranné, svoje hrady pevnosti! Nic se nezachovalo. Nezbývá, než smíit se s myšlenkou: zaniklo všecko. Vinou hmoty bezpochyby. Byla tak pomíjivá látka, tak málo vzdorovitá, do níž starý Slovan vtloval svoji vzdlanost! Ze deva stavl své budovy, do deva tesal a ezal

—

.

.

.

i

i

pedstavy foremné. Zub asu rozhlodal ty památky dmyslu. Plameny je strávily. Není

svoje

nic nového, že národ Tisíciletá

kultura

nezná staveb ze tvrdší hmoty. je z takové mizivé

Japonc

Z bambusu, z hedvábí, z papíru! Kdyby veliký požár zachvátil ostrovy Niponské, co by zbylo z tisícileté kultury? Nco prachu a popela. Kolik as jich Kultury lidstva, peletavé sny Dojemno je, obranepoznáno zalehlo v látky!

ln vk!

vk!

91

cet listy starých

stránce

hoí

letopis vlasteneckých.

tu hrady,

zámky,

Na každé

msta. Radu Poínaje ,, nej-

tvrze,

vyplují ty truchle zvsti. zmínkami", až hluboko do novovku samý požár a požár! To hoí pomníky a památky staré slovanské vzdlanosti! Nezachoval se žádný. Leda, chcete-li, hluboko v horách bakánského poloostrova, staré velké klášterní budovy zachované ze stedovku, složité a mohutné, snad by dmyslem a rozmanitostí motiv mohly státi za doklad dávné tradice stavebné, jakou asi provádny byly hrady, paláce a chrámy s 1 ostoletí

staršími

vanské

doby. Obrovité stavby fantastického složeni, plné lomenic, stech a pavlán, z tžkých tvrdých beven, pnoucí své smlé tvary do strmých výšin skalných temen a sráz! A písemnictvo? Jména básník, filosof, historik? Je-li možno, aby duchovná práce vzdlaného národa nebyla zachována v potomstvu papírem i pergamenem? Teba už se smíit s myšlenkou. Staí Slované nebyli národ literárný podle naší gymnasijné pedstavy, neukládali v písm výtvory svého ducha. Nebylo u nich jinak nežli u starých GalI. A o tch sdluje César:

a

—

Samodék mnozí do uení scházejí se a píbuzných bývají posíláni. Velikému potu verš prý se tam zpamti uí. Tudíž nkteí dvacet let v uení vytrvají. i

od

rodi

vc nábožensky dovospisovati

Aniž považují za

lenou

—

je

.

.

.

Jiná doba, jiné formy života. Mli svoji vzdlanost staí Gallové, i svoje písmo znali, ale mli svoje názory o úkolech a poteb písma. Svoje výtvory básnické v nosili, svoje vdo-

pamti

92

mosti s osoby na osobu, s pokolení na pokolení penášeli. Pedsudek náboženský bránil užívat

tm

písma k úelm. Žádné památky písemné po vzdlanosti starých Gall se nezachovaly. Za to, jaké obdoby a podoby! Na širé Rusi, ve hlubinách odlehlých gubernií podnes vyskytují se lidiky podivných vlastností. Starci a staeny, s obrovskou pamtí, zpvákové bylin národních o mnoha tisících verš. Sami ped lety poznali jsme v Praze takové fenomén, mužíka recitátora. iperný impressario vozil ho na ukázku po svt. Uvedli mužíka na pódium, posadil se a po celý veer bez petrhu jednotvárn stoupaje a klesaje hlasem pednášel nekonené verše o inech a podnicích veleslavných hrdin. Takový pežitek zapadlých Bývalo tak ped tisíci lety u starých Slovan jako u starých Gall. Svoji vzdlanost jako svoje zpvy nosili v sob a na sob. Pomníky z kamene nezanechali, ani písemné památky. Co však škodí, jestli vyskytuje se i

zpv

vk!

památka

pece

nemén životná a tvaru a jiné hmoty, ale jediná a velkolepá, docela

dávného

pekonávající! Jiného

svého rázu se

života,

sic

bžným

vymykající pedstavám

o

památkách

minulosti?

V mavá

Aischylov dramatu Agamemnon

je

zají-

V

úvodní scén strážce na vži královského hradu naíká si do trpké povinnosti svého povolání: kéž mne bozi zbaví tchto svízel, jež snáším na té stráži celý dlouhý rok, co na dom tom Atreovc jako pes, episodica.

jsa loktem 1

nyní

žár

open, ležím! na z n a m

ekám

oh,

jenž

má

.

.

e

n

z Troje

.

svtelná, zprávu podati... í

93

Episodka podává vrný obraz ásti starovkého (as 500 p. Kr.) zízení veejného. Od výšiny k výšin, od vrchu na vrch, od vže k vži pes širý obzor pomocí vidnýcli zna-

ek

nesla se

zpráva

veno znakami,

Za dne mlupostehnout zraku,

do dálky.

jež bylo lze

znamení

ohnivá. A nejen za noci plála zprávy o událostech válených, o vítzstvích a porážkách tou cestou sdlovány. Všeliké pokyiiy a rozkazy veejné služby tím zpsobem penášeny do dálky. Celá sí stanic daíekopisných prostírala se krajem po vší zemi, pravzor dnešní sít telegrafické. Zízenci a strážci k úelu tomu ustanavení a vycviení konali zde stálou svoji službu. Zízení prastarého pvodu dosplo asem znané dokonalosti. Polybiús (ok. 200 p. Kr.) vypravuje o slavném vynálezci Aineú Taktikovi, který na principu vodních hodin sestavil optiCelá znamenité pesnosti. cký

pístroj

abeceda smluvených znaek umožovala, mlouvat do dálky podrobn a zeteln.

roz-

Však nejen Rekové a ímané užívali dalekojejich sousedm! pisného zízení! Bylo známo a rozšíeno bylo Bylo po vší starovké Evrop. Rekové a ímané leda soustavu dávnovkého obyeje po nich a svým zpsobem zdokonalili. Kotvila v okolnostech života a pírody. Všechen ruch a shon starovku obrácen byl k v ý š n á m. V dolech a rovinách prostíraly se lesy a bažiny. Jako dnes v dob elektiny, když se nachýlí noc, zazáí v rovinách i

pvodu pravkého

zddili

i

msta

a stanice

moderního ruchu nesíslnými svt-

tak ve starovku, když tma se snesla na krajinu, zahoely vrcholy na obzoru, kde hrady a bdly stráže, kde byly zízeny stanice

ly,

nly

94

pozorovací a dohodové, kde zízenci veejné služby, hlídai a ukazovací od vrchu k vrchu, pes lesy a bažiny podávali sob do dálky dležité zvsti. Tak lovk za všech dob svým dmyslem pekonával svízele a

A

pekážky hmoty.

usvé památky

tu jsme svérázné,

dávnovkého

Stopy nkdejšího nebývalé! dalekopisného zízení dodnes zeteln se z a-

života

chovaly,

vyryty nesmazným písmem v samotné tlo širého kraje: jména výšin, vrch, kopc neklamn nasvdující nkdejšímu úelu! Širou oblastí táhne se nespoet jmen nepochybného významu, dávných stanic pozorovacích a ozna-

vrch Ohnivá, Žár, Žár, Žih, Žeh, Žahlov, Žihadel (ihadel), Žižov, Žižkov, Stráží, Stražiš, Strahov, Zpyt, Zpyták, Ždán, Ždánic, ekan, Pater, Patín, Patrov, Pohled, Ohled, Ozren, Dívín, Vidinu, Vid, Smoter (smotrit = hledt), Smotrav, Motrav etc. Vezmte movacích:

kterékoliv místo v kraji, bližší nebo vzdálenjší, dležité polohou i významem, hrad, zámek, msto, stedisko dávného života! Jména okolních výšin vyzrazují nkdejší službu hlásnou a zpra-

vodajskou. vice,

Jen z okolí Prahy: Strahov,*) Stežo-

Petín (patín), Divín (Dvín), Vid

(sv. Vít),

Žižkov (Vítkov), Vidovle, Strážnice (Strašnice), Ozerov (na Karlov) pomalu se vytrácející z pa-

mti Pražan. *) Strahovy vlastn dva, druhý nad Libni. Také Žižkovy vlastn dva. Cosmas vypravuje o zvláštním míst ve stedu pražského hradu, jež prý od starodávna slulo „zizi". O významu slova djezpyt dlouho si lámal hlavu. Až nmecká Vda (Bachmann Gesch. Bohmens) objevila v památku njaké prý germánské bohyn, jíž tu obtovali nkdejší Markomané, „nmetí pedchdci slov. obyva-

nm

95

— echové

Kde

je

dkaz tak velikého stáí jmen? vbec mohli snad zpsob dale-

a Slované

kopisného zízení pijmouti od svých soused teprve

v

pozdjších

dobách?

velikém stáí výšinových názv není pochyby. Stedovkem pro Slovanstvo zaíná doba historická. Nejstarší prameny místné, t. zv. první zmínky v listinách uvádjí už názvy výšin, ale jména jsou už tehdy tak stará, že pisatelé významu jich se nedohadují. Cosmas, nejstarší letopisec eský, vysvtluje si jméno Petín ze své západnické eckolatinské uenosti. O hrad Divínu (Dvín, pohodlnjší výslovnosti) vypravuje už báje, kterými jej dávno opedla fantasie

O

nevdomých íná

pokolení. Už desátým stoletím „zakolonisace pohraniného území

nmecká

áe

slovanského na celé od severního pobeží, až do Korutan" (Bachmann, Gesch. Bohm.), le ku podivu, výšin po celé té oblasti zachovala podnes svj význaný slovanský koen, zeteln prozrazující znmeným na povrch tvarem nkdejší zvuk i smysl. Staré Žigy, Žagy, Zigary, Zihany a pod. vystídaly rzné Ziegen-, Sagen-, Sieghards-, Zigeuner-berge nebo rucken. Na míst Stráží Strážiš Strahov nastoupily Strass, Strauss, Stroh-hof- a pod.

jména

—

—

ech". Zízi = zetelné ž í ž e, místo pro ohnéstrojbu, po pípad celý pístroj. Vrch Žíží, Žížov (ížových) je plný slovanský kraj. V nmeckém pohranií na severu i jihu množství Z e s i g berg je zjevn téhož pvodu. Zízenci telstva

—

i

pi tom zamstnaní sluli žihai, žigari, žihúni, žižkové, žižmové a pod. Jan Žižka z Trocnova Car Šišman bulharský i

potomci takových zízenc. Vrch Žižkov (také Vidkov) nedostal své jméno teprv po známém vítzství Žižky. Nesl je patrn už díve. Žižkov vrch je v kraji víc, kam husitský vdce nikdy nepišel. byli asi

96

Nkdejší Zpyty, Zpytavy, Ptee a Pytáky promnily se ve Spitz-, Spittel-, Špital- a Mittagskogle a -bergy.*) Stará Patra, Patrový a Patíny -berge.

sluji

dnes Vater-, Bader- a Petersbergy,

Žáry

a

Žáry zase Schier-, Schar-, Schauer a Saur-bergy, Zdány a Ždánice promnny tu ve Stein-, Stanz-, Schanz- ba v Tanzbergy atd. Pro ne? Vždy mnohý Zdán bhem v samotném slovanském území pro nepamt potomk stal se Žbánem, mnohý Pyták Ptákem, Strážnice Strašnici.**) as dávno nastoupil svá práva. Pvod zízení i

vk

jeho názv byl pedhistorický. Ve stedovku dávný zpsob zpravodajský, zdá se, byl už dávno zapomenut a nahrazen jiným. Ba, ješt více! Sí starovkých stanic dalekopisných dokonce nekoní oblastí, kde zaínala nmecká kolonisace slovanského území v desátém století! Sáhá mnohem dále! Pes celé území sousedních zemí nmeckých a románských táhnou

i

se až

k Rýnu a k Alpám

•)

i

daleko ješt za

ob ty hra-

My zpytujeme

svt a vše, stedovku z p y t a t zpytovali

i

dnes už jen své svdomí. Staí co chtli poznati. Ješt v pozdním krajinu znailo ji o h 1 e d a t i.

Kartesi jdiechu,

tatarští z

p y

t

á c

i

biechu. Dalemil.

Husitská vojska vysílala své p á t r a y za týmž úelem. je vzato franc. patrouille (hlídka) v obecné vojen, terminologii? Noní stráž podnes voj. hantýrkou sluje Scharwache (žárová stráž). A množství termínu dnešního vojenského i námonického názvosloví má tak své staroslovanské I

Odkud

koeny.

beh

**) Množství výšin, skalných výstupk, vysokých a pod. míst dalekovidných nese názvy Kazav, Kazín (Koziny), Kaza, Kázaní, Káznic, Kazatelen, Kazák, Kazavých hor, vrch, hbet (Kozí vrchy!) a t. d. Místa, odkud pomocí smluvených znaek „nakazována" do dálky uritá naízení. Odtud slova a pojmy „rozkaz, úkaz, píkaz" etc. pro na-

97

stední Evropy. A lze ]i stopovati až v území, kde historie o žádné „kolonisaci slovanské" nic neví, kde od poátku stedovku sedli jen Nmci a ve starovku podle souhlasných pramen jen Germáni, Kelti, Gallové a toho rodu starosvtšti pronárodové. i snad staí Germáni, Keltové, Gallové dávali svým pozorovacím a signálovým stanicím slovanské názvy? Navštivte kterékoliv místo hluboko v nmecké íši a srovnejte názvy okolních výšin. Z krajiny porýnské na p. nice

—

Šafhúz

(žahovce) výšiny: Spitalwald (zpytava), Tanzplatz (ždánec), Strassacker (stražák), Schiitzenhalden (žie, žižava). A tak po celém horním toku Dunaje a pítok, za Rýnem, ve Švýcarech, ve Francii, v krajinách románských! Z okolí D i j o n u na p. (Divio, divno, divín za doby Césara), vrchy: Mont Afrique (mo tráva), Mont de Sige (žíže). Pian de Suzan (žižan), Mt. Fixin (vizifi, vidin) a pod. Zdá se vám výklad jmen libovolný, smlý? Na jednom, dvou, tech píokolí

ízení vojenská a vládní. Odtud i ruský a jihoslovanský výraz „k a z n a" pro pojem vrchní moci, státu, vlády. Ruští „kozáci" nepásli pvodn „kozy", ale byli vyzbrojené stráže, peující o vykonání vrchmocenské vle, k a z á c i. V nmeckých krajinách z nkdejších „kazavých" míst staly se rzné Katzen-, Kotzen-, Kanzel- a pod. -bergy. Množství Kassnitz, Gossnitz, Goslar a pod. ukazuje k témuž pvodu. Románské kraje hemží se názvy Mte Casino, Casale, Casare, Cassate etc. Po celém Nmecku nápadné je množství výšinových názv Vogelsang = voglezany, kdysi strážné vrchy rozhledové (ohledaný), kdysi opevnné. Název asem tak srostl s pojmem tvrze, že jej pikládali i svým novodobým opevo-

Nmcm

vacím stavbám v koloniích afrických. Naše Klecany u Roztok jsou vzorek bývalých „glezan", strážného bodu rozhledového, znamenit volený v ohbí Vltavy, odkud jedním smrem pehlédneš údolí eky až ku Hradanm, druhým k Levému Hradci a k Žalovu (Žahlov). Kuífner:

Vda i

báchora?

7

98 Jde-li však pípad do set a zdotyným dnešním jazykem místnmeckým, hoUandským, francouzským

pádech, budiž.

výklad

stává-li

a

ním,

nebo italským

beze smyslu? A pakli

slovanský

výklad

odpovídá

jedin

starovkému

života? A ke všemu názvy na Západ shodují s názvy na Východ? Co pak? A vskutku bez petrhu tém, jako nmeckým krajem Ziegenbergn Ziegen- a Zigeunerriicken a Ziegenhain, táhne se románskou oblastí vných Mont Cigale, Tziganes, Cigue, Signe, Gigne, Chiese a Gignot atd. od moe k moi, pes hory a doly, celým širým prostranstvem pevniny.*) dávnovkého života! Stopa Ejhle starého zízení, vtisknutá celému dílu svta! V e deskách djin nic o ní sice nezaznameza sebe. náno, ale tím zetelnji mluví Tisíce let vzdorovala bouím a pevratm, státy a íše vidla vznikat a se bortit. A petrvala vky pravké vzdlanosti. výmluvná stopa A jestli názvosloví starého zízení je s oV a n s k é ? Jakého pvodu pak bylo zízení samo?

zpsobu úpln se

pomník

psaných

sama

—

1

a D a

c

h

*) e n,

koen

i

Jak románské signum, s g n e, tak nmecké z e ipojmy už penesené, odtažité, obsahují v sobe reálný pojem slovanského ž g, plamenný žeh = z n a m e n í i

i

do dálky!

menný

ž

i

ukazuje nmecké g na znamení dobytého vítzství.

Na

stejný

pvod

s

i

e g

=

pla-

XIII.

POMRY A

POJMY.

Otázka vzdlanosti! Zdali Evropané za starovku, mimo ecko a Rim, mli svoji vzdlanost i nic? Podmínky života byly dojista krutší, zanárod. jíždly citelnji do masa krve jedinc Nám, kteí po železnici a parníku hrav pekonáváme vzdálenosti, je tžko si pedstavit, jakými kroky brala se ku pedu vzdlanost za doby prales, zatopených dol a rovin. A pece jen, tte u starých popisy kraj a zemí! Pekvapují rozhledem. i

i

César za úely své Gallské výpravy opatuje vdomosti z ouvodí Rýna: Mosa eka vzniká z pohoí Vosežského, které jest v koninách Lingonských a s jedním ramenem Rýna se spojivši, kteréž slov Vacalus,

si

—

ostrov batavský tvoí a nic dál od Oceánu, než 80.000 krok do Rýna vtéká. Rýn se prýští ze Leponti, jenž Alpy obývají a dlouhým páslem skrze krajinu Nuntuat, Helvet, Sek-

zem

van,

Mediomatrik,

prudce

se unáší a

ramen sobí

.

se .

kde

Trevír velmi k oceánu piblížil, do více

Tribok, se

roztká, mnoho náramných ostrov

zp-

.

7*

100

Jaká lekce zemvdná, bohatá pevnými údaji! Byly lopotn nastádány. ímský vojevdce nedopátral se jich úsilím vlastním. Neml sám asu Líí, co teprv na míst zvdl

k takovému úkolu. z

pramen domorodých. Jindy, chystaje útok na

Britanii,

srovnává

rozmry zem:

—

Ostrov jest pirozen trojhranný, jehož jeden bok jest Gallii naproti. Toho boku jeden úhel, jenž jest u Kantium, kam skoro všecky z Kantium pistávají, k východu, druhý dolejší, k poledni hledí. Ten táhne se okolo ptkrátstotisíc krok. Druhý se chýlí k Hyspanii a k západu. Z té strany jest Hibernie, jak jí hádají, o polovic menší, než Britanie, ale pívoz k ní jest stejn daleký jako z Gallie do Britanie. Na poloviní cest tam jest výspa, jež slov Mona, mimo to prý tu ješt více menších ostrov naproti tomu boku leží Délka toho boku jest

lod

.

.

dle

domnní

krok. Tetí nii

hledí;

jest

.

jejich sedmkrát

k severu

.

.

.

nejvíce ku

stotisíc

Germa-

ten osmkrátstotisíc krok dlouhý býti celý ostrov má v okršlku

pokládají. Tak dva miliony krok .

.

.

Neznají barbai ani map, ani glob, o umní mickém, o magnetické stelce a jiných pístrojích není ješt potuchy. A pece jak silní jsou v geografii! Kdo a jak zjišoval, obcházel, srovnával Kde vzal a zanášel ty milionové vzdálenosti? možnost, podnikat dílo tak nákladné asem prací? nemyslný. Pro jedince úkol za daných zízený stroj spoleenský Jen mocný, mohl být s takový zájem a úkol. i

úeln

A vdomosti nejen u Gall

pomr

zemznalecké a

nejbližších

možno doložit soused antické

101

vzdlanosti! o nic

Národové daleko na východ nejsou

mén dobe zpraveni starovku

o své poloze

zemvdné.

na svých potulkách tehdejším svtem seznal a zaznamenal H e r o d o t U ruského kronikáe Nestora je zajímavý ukazatel pro cestu z Kyjeva do ^íma a zpt.

Staí

jen ze

ísti, co

—

Byla cesta z Varah do Hek a ze Hek po Dnpru. A vrch Dnpru vlak do Lovoti, Po Lovoti ece do Ilmenského jezera velikého, z kteréhož jezera tee Vlchov a vylévá se v jezero veliké Nvo. A toho jezera ústí vchází do moe lze jíti až Karajského apo tom do R m a. A od íma pijíti po témž moi k Carohradu. A od Carohradu lze pejíti v Pontské moe, do nhož tee Dnpr eka Skutená cesta kolem svta své doby! A po vod vykonána. Po moi stále, podél behu pevniny, z moe Východního (varjažského), kolem behu dánského, nmeckého, francského, hispánského, podél jižní Francie, do Itálie a íma. A zpt na Caihrad, Pontus a vzhru po ece! Tak se plavili staí. Pravda, Nestor líí už dje prvního zásvitu kesanství na Rusi. Už ada století dlí jeho dobu od vlastního starovku. Však jeho údaje jsou výsledky vzdlanosti tisícileté. Staí Feniané jinak se neplavili. A co je pozoruhodno! Daleký východ slovanský už za tch dob

moi

i

.

pedkesanských má své

.

styky

s

ímem!

Z n á do íma svoji cestu. Co je Kyjevanm, teba až z doby Nestorovy, po ímu? Svoje kesanství pijali pec Rusové od strany caihradské. Údaje nesouvisí nijak s vroukou. Jsou patrn starší, mnohem starší!

A

jiná pozoruhodnost!

102

Všimnte

si

(volok)! Vrch o úzký pruh

zmínky v ukazateli

o

,,

vlaku"

Dnpru

vlak do Lovoti! Jde tu souše mezi dvma s p I a v n ý m ekami. Lovot tee k moi na sever, Dnpr k moi na jih. V tch místech dotýkaly se sebe dv vodní c e s t y ku vzdáleným od sebe moím. Zde Bylo teba vodní cesta byla po suchu k protjzboží vylodit a šímu splavu. Zízen k tomu cíli potebný zpsob dopravy, vlaišt, voloisko, vlak. Byly tu pístroje a zízenci k tomu urení. Vrch Dnpru vlak! i

perušena.

vláet

Za úely obchodními opatit

Jaká

idea!

mezi

dvma moi

napí

spojku

celé pevniny!

Nejmodernjší technika chlubí se smlostí podobných myšlenek. A ta myšlenka stlesnna už v dob, kterou naše nevdomost by ráda prohláprý vzdlanosti! Po staletích sila za prostou teprve Petr Veliký pejímá ideu tisíciletou, zakládá k témuž úelu soustavu prplav v okrsku valdajském, proslulý Nižnij Volook, mezi Baltem

moem

Kaspickým! myšlenky ztrácí se v mlhavé dáli vk! pojem „vlaku", ,,pevlaky", „provlaky" Slovo v krajin, ddictví prastaré vzdlanosti. Všecky

a

Pvod i

slovanské jazyky V 1 a k a spojovala

U moe,

jezera.

znaí úžinu

zem

je

znají.

V

nitrozemí

dv tekoucí

p

e-

vody nebo

na slovanském jihu „privlaka" mezi dvma zálivy. Dnes

,,pevlaka" je nám termín už jen ist polohopisný. Málem byste ekli moderní, aspo novodob znStaí arci neznali pojm tak školsky odtažijící. tých.

Nazírali

pedmty

ze

pímé poteby

života.

znaila praktický výkon, komunikaní prostedek, místo, kudy se náklad

Jim

„pevlaka"

vlee.

103

Jakého rázu bývalo as zízení na pevlakách,

možno

—

se leda domýšleti.

Když táhli

postavili

a

koráby na kolesa.

byl pokosný vítr, napnuli plachty a

k

mstu

Tak asi

poruil Olek vojsku svému, aby kolesa

I

udlali

to

.

.

.

(Carohradu)

.

.

mohlo chodit na rovné

stepi.

Slovo „prijsmyk" výmluvno (smýkati náklad).

v krajin hornaté?

jista

nemén

s

pole

.

Kterak je

do-

jiné doklady. Pro stáí slova i pojmu jsou První eský kroniká, Cosmas, v jedenáctém století nemá už vdomí pvodního významu slova. Mluv o rovin u Žatce mezi ekou Ohí a jejím i

pítokem, praví: Quid dicitur

privlaka...

Pomry

cestovné a dopravné v jedenáctém v echách už patrn byly dávno nny. Ruch obchodní byl si zatím prorazil jiné cesty. Na poloostrov Athonském známa je úžina, kde Xerxes r. 483. p. Kr. vykopat dal prplav, aby snadnji peplavil své lostvo nebezpenými vodami. Úžina podnes sluje P r oV 1 a k a, okolí, vyjma pisthovalce v klášteích, od nepamti už n e n slovanské.*) A míst, jménem (wolken-, volk-, walk-, jež polohou balk-, flak-, falken- etc!) pipomínají dávné pe-

zm-

stol.

a

í

i

*) Sáva Chilandarec uvádí (Kniha o sv. hoe Athonské) místná jména na poloostrov, jež svdí o slovanském obyvatelstva. Hádá dle bžných údaj historíckýcli, že za stol. 6. a 7. kraj osazen byl obyvatelstvem slovanským, jež pozdji poetno. Neshoduje se. Jméno Provlaka (Provlakos) samo vyvrací domnnku. Provlaka je starší, prvotnjší zpsob spojky mezi dvma vodami. Prvé bývala pevlaka, pak teprv zízen prplav! Bylo tedy místo osazeno Slovany díve, nežli Xerxes svým lodím opatil prjezd napí úžiny.

pvod

vlaky, je množství i na jiných stranách, kde dávno není potuchy po živlu a jazyku slovanském.*) Pojem a zízení pevlaky, tak dijiležité a dalekosáhlé pro poteby obchodu a komunikace, netají svj pvod slovanský. Samo staré písloví dosvduje, jak byla obecná pedstava obas zboží jinak plavené: co se vlee, neNa prudcí vod plavený náklad snadno nkdy doslova utekl, unesen proudem. Pi vlaku šly vci pomaleji. Beh býval asto vysoký a skalnatý. Odtud ironický nádech poekadla. A cesty a dráhy starovkého obchodu po souši? Známy jsou ímské silnice, jež vedly daleko na Východ i na Západ podlé stedozemských, na sever alpskými údoly do zemí barbarských, vzhru po bezích Rýna i Dunaje a pítok. ímané silnice a stezky upravovali a vojenské i obchodní stanice podél nich zakládali. Jsou

vláeti

utee!

beh

*)

p

í

v

1

Pritzwalk na trati Berlínsko-Roztocké je zjevná a k a mezi obma pítoky dolnolabskými. Rovnž

Pasewalk

u Šttina výmluvn se hlásí jménem situací, k a u v Bavoích leží na pevlace mezi eištm Isary a jezerem Walchen See. Mezi jezery Solné komory jsou nápadná pevlaková místa H. Wolfgang, S e c-

Wa

i

1

walchen,

Strasswalchen,

Vocklamarkt.

Úzký pruh souše mezi švýcarskými jezery Thunským a Brienzským je vyložená pevlaka. Zdejší klimatické místo I n t e r a k y 1

má prý svoje jméno

podle kláštera, který tu založen ve stedovku „mezi jezery". Docela možno. Stedovcí zakladatelé však svým závodm zbožnosti nedávali jména z popudu tak abstraktn polohopisných. Hledli spíše nové jméno starému místnímu názvu, jaký nalezli. Tak nové jméno spíše se ujalo v pamti obyvatelstva. Postoloprty -= Apostolorum Porta, Golokrny = Gold Krone, privlaka =Interlaka a pod. Místy slovo vlak = vlek pehlasováno až na vlik, blik a plik a jiné patvary. Jinde dokonce z „vlaku" stal se =^ vulkán! (prsmyk v Sedmihradech).

pizpsobit

105

Podivno však! Výšiny a kopce starých silnic výbojného íma, jaká vykazují jména? V krajinách slovanských stále se opakují: Žigy, Žehy, Žáry, Žigany, Stráže, Stražišt. Zdány, Zpyty, Vogleje, Glazy, Glezany, Voglezany, Smotry, Patra a pod. A v krajinách neslovanských? Tytéž typy: Ziegen-, Zigeuner-, Sal-, Saarberge, Strass- a Straussbergy, Stein-, Spitz-, Vogel- a Glasbergy, Vogelsangy, Matrei-, Patrei-, Paters- a Petersburgy a pod. Podél silnic vojenských a obchodních patrné stanice pozorovací O tom^irité zprávy.

podél

a signálové!

Zízení ímské

s

názvoslovím

—

slo-

zrýmovat? Patrn silnice a cesty byly staršího, domácího pvodu. ímský výboj leda pozdji staré cesty opravil a zdoko-

vanským?

—

Jak

to

i

nalil.

nechce nieho vdt o vzdlanosti stasoused a soupe íma. Dovolává se svých pramen. Nazývá Neímany barbary a pokládá je za divochy. Skutená vidla by se ovšem

Vda

rých

vda

vymezit pesn pojem, o který bží. Pokládáme-li vzdlanosti jen divy moderní techniky, novodobý blahobyt a komfort, pak ovšem ani Aristoteles, ani Sokrates, ani Solon nebyli vzdlanci.

pohnuta

stanovit

a

—

D D D

"

XIV.

VENETIE

Nemáme mrech

I—

bližších

BENÁTKY?

vdomostí

o

vcech

a po-

dávné minulosti. Podivná souvislost vcí vzdálených však sama se hlásí. Co chvíli máme výtku na ubrousku. Vy echové, jste protivní puristé. zempisná jména si vymýšlíte! Celý svt íká Paris, London, Róme, jen vy se chcete lišit, píšete Paíž, Londýn, f^ím. Kde jaké významnjší jméno jste si poeštili: Wien-Víde, Munchen-Mnichov, Mainzvlastní své

—

I

Mohu Z Constantie udlali jste Kostnici a z Venetie-Venedig svoje Benátky Smšno! Nevíme co odvtit. Málem sami nepokládáme výtku za pravou. Radji bychom splynuli s tím svtem" a mluvili, jak on mluví. Jakýs ,, velkým nedostatek universalismu, patrno ddiný, nás trápí. Jaký. u erta? Kde to vlastn vzí? Kde se u nás vzaly ty poeštné formy cizích jmen a názv? Pro nepravíme jako celý svt Venetie? Pro Benátky? Pátrejte trochu. Výsledek pekvapí. Naše odchylná jména zemí, mst, hor, ek n e j s o u vymýšlena, nejsou zúmysla pektívána, poešována, poslovaována! Jsou stará, od n e p am t i platná jména. Pokolení za pokolením si je podávala. Tak zachovala jména svou starou formu. !

.

.

.

.

.

.

;

—

—

Naposled bude nátky" že jsou snad i

zem

— vlašské?

nkdo

tvrdit,

pvodní

eské „Be-

jméno

msta

107

— Možno A Možno d o k á a — Nesmysl! Benátky pec Slované. Pvod msta znám historických pramenij! — Historické prameny, peasto kalné praopravit. Jak? Nejinak, než meny! Teba svdectvím doklad — bezpenjších tvrdit.

A

s

víc!

z

i

t!

jistotou takol
nezaložili

je

z

je

.

Kroutíte hlavou?

.

A pece mluva

.

místopis-

ných názv je spolehlivá. Nelze jí nepisvdit. Název Benátky není ani vymyšlen, ani tvar libovolný. Nejsou Benátky j e n venetské. Místopis eský a slovanský zná množství míst, mst, obcí, samot, pouhých poloh v kraji, jež slují Benátky, Benátka, Benetky, Behnatky, Behnetky a p. Vždycky místa pi vod, stojaté i tekoucí, na nízkém behu, asto zatopeném, místa na mlinách, ráda bahnitá. I Praha mla do nedávná své Velké Malé Benátky. Možná, brzo na staré jméno svých poloh zapomene, jako zapomnla už jiná. Bývala v Praze ,, benátka" na v c e místech. Opravou a ostrova pomry se zmnily. i

a

i

í

beh

A

s

pedmtem

— Snad

mizí pamt názvu. byl název jen pinesen?

V

nu'nulém

mnohý rodák pražský pamatoval Benátky z vojenské služby, jako mnohý

století

reservista

pamatuje Bosnu

.

.

italské

dnešní

.

— V tom pípad, pro pak by italskou V nazýval — Benátkami? Odkud a jakým

e-

n

e t

i

i

právem nevdomý pražský rodák ve vojenské uniužíval by místo pvodního názvu svévoln eského? A te Benátky na Jizee! A jiné Benátky historické v echách a na Morav! Histo-

form

dosvdené! A množství mén známých ,,benátek" v kraji, zaznamenaných leda v mapách a knihách katastrálných. A pražské

rické, listinami

108

Benátek, známé ze starého místopisu Prahy! Už Tomek, zasloužilý djepisec msta, zabýval se záhadou. Kde a kudy se vzalo jméno trnáctého století? Benátské" v Praze ,, ulice Z ulice sv. Martinské a sv. Jílské, píše, první byla vedlo nkolik ulic ve stranu západní nynjší Bartolomjská, která za asu císae Karla (Starý místonejvíce nazývána ulicí Benátskou pis Prahy.) císae Karla! Za Pro ne? Snad eští kupci pivezli jméno z Itálie! Za doby Karla, tof známo, byl v rozkvtu esko-italský obchod! Podobného názoru byl náš historik. Písný badatel sic nevyslovuje názor pímo, nemoha jej

jméno

—

—

.

.

—

.

.

.

.

as

.

.

.

i

doložiti, ale praví:

—

V tchto místech vyhlédla sob dávno také neest hlavní pelech svj, jemuž

již

neznámo

jaké narážky,

dáno jméno Benátky Dejme na chvíli! Bylo tak! Benátky v Praze pezvány podle italských Benátek, protože si tu v dob Karlov upravila svj pelech spoleenská neest, známá eským kupcm z msta svtového z

.

.

.

trhu na Adrii! Zbývá hlavní otázka! Jako svrchu pi rodácích pražských, kteí za Radeckého sloužili v Itálii! Jak to možno? eským kupcm než dojeli od Adrie do ech, V e n e t i e promnila se cestou

na

— Benátky!

eští kupci

Pro

pezvati

a

jakým právem smli msto, svtové,

italské

jménem domácího nepatrného msteka na Jizee? Žádným výkladem nelze takový pehmat jazyka

vc hned vedle eští kupci za císae Karla jmenovali Benátky Benátkami, protože

vysvtlit. zcela

Také není teba. Leží

pirozen

vyložena.

109

slýchali

tak

jmenovat

italské

mstoodjakživa!

—

Kdo

tak praví? místopisné. Vši oblastí, od Baltu až k Adrii táhnou se místní názvy typu Benátky, Benetky. Místa na vodách tekoucích i stojatých. Název pravký,

Doklady

—

as

vlivem všelijak místn zkomolen, však pece do té míry zachován, že totožnost je zjevná. Není pochyby, Bennecken, Pennecken, Penaken, Benken, Benediktsee a p. na nmeckých moálech, jako románská Beneda, Benate, St. Benat maarské Benedek, jsou pvodní Benátky, Benetky. Prvotbahna (namnoze ,,behnatky" = obasná v kraji dosud). staré listiny dál nazad do uvádjí jména bližší slovanskému tvaru. Ješt u Plinia (23 p. Kr.) Venetové slují B e n e t y a jezero Gardské na severu benátském f^ímanm je známo co lacus Benacus. V listinách stedovkých msto zem namnoze ješt oznaovány Benethen. A nejbližším sousedm Benátan, Slovincm v Gorici a v Krajin perla Adrie podnes zní pln a jasn Benetke! Tak se vyjasuje záhada pražského místopisu, ke které i

n

vk

ím

i

—

Tomek položil svj významný otazník. Souvisí jinou kulturn djinnou otázkou prvého ádu.

s

Kupcm eským

doby Karlovy

pedchdci. Kupci eští

sdlili

jméno

jich

dob starších. Nebo

nezaínaly

styky mezi Prahou a Benátkami ve trnáctém ani ve tináctém, dvanáctém a jedenáctém století, kam jenom sáhají prameny! Zasahují dále,

mnohem

dále!

Sluší je sledovati

až

do onch mlhavých dob pravku, kdy kupci od severu slýchali jméno i kraj na jihu u moe jmenovati tak, jak jmenovali sami místa

110

—

domácích. Jinými uritých poloh na vodách kdy doma na Severu mluveno ješt týmž, nebo aspo blízkým jazykem, jako tam na Jihu! opraPoznatek místopisný dopluje tak a slovy,

—

vuje

liché domnnky Obchod

s

historické.

jantarem, o

nmž

vypravuje Hero-

výslovn od Venet (Benet) na moi

dot, bral se

k Venetm jaderským. Vda stihá kletbou každý pokus, pokládati Venety na severu a Venety na jihu za jeden rod, le sí pravkých místních názv rozestená po celé šíi pevniny je dokument píliš zetelný a nade vši pochybu povznesený. Cesty na sever *) z Benátská vedly pes echy. echové (Bojové, Markomané onoho^ praetc.) byli obchodu. Bylo tak, že nemohlo být jinak. eský tvar jména Benátky není žádný produkt jazykového separatismu eského, nýbrž evropské Venetie je tvar dokladn n op r a j m é n o. V j š í, rovnž jako Venedig. I místné jméno

východním sice

prostedkovateli

Benedikt jeví se pouhou pizpsobeninou ního Benetky

.

.

pvod-

.

*) Také známý arabský cestovatel desátého století, Ibrahim ibn Ja'kub (r. 965) bral se tou cestou od Adrie pes Alpy na P r a h u a odtud dále do V o y n (Vineta, Julin) na Baltu. A dokonce si nepipadal žádným objevitelem nových konin. Naopak se cítil prostým kupcem, který se 1

ubírá

msta

dávno obvyklou ním se ubíralo. Praha

prastarou,

jiných ped

cestou, i

kudy sta

Vineta byla stará

svtového

obchodu. Ibrahim dosvduje, že sem picházelo množství mohamedánských (sám je žid) kupc cestou pes Uhry. Z tch dávných dob sluší odvozovat slavnostní název pro jméno Prahy, bžný dosud na slovanském jihu, zvlášt na Balkán: Zlatni Prag, Zlatn Prag na-

svdující patrn záícímu dojmu svtového msta. Vinet (Voly) viz co níže poznamenáno.

O mstu

111

Víde

neteba se píti. Je o eském jmén pvodnjší, nežli nmecká zkratka Wien. Ani kdyby nebylo bezpotu místních názv v samém okrsku msta nejbližšího okolí! Sám název pedmstí a íky, která protéká mstem, Wieden, s dostatek svdí. Také Mnichov je prastarý název. Monachium pouhá úprava slova z doby kesanské. Rovnž Munchen. Mnich, Mnichov (Munchenhof) etc. je píliš mnoho v šírém kraji. Vlastní význam i

slova snad dalším postupem srovnávacím vysvitne. Nebude as dalek píbuzného typu Mešna, Mšena etc.

Msto Husovo na Bodamském jezee slulo pvodn Kostnice, nikoli Konstanz nebo Constantia.

ada

Návštva místního musea pesvdí. Je

rytin

z

minulých

století.

tu

Ko-

Nápisy:

stantz, Kostentz, Costenz, Costnitz. ím dál eskému tvaru. Konnazad do asu, tím blíže stanz Constantia jsou novjší. Také v ústech

—

i

žije starý tvar. Jen vzdvychovanci škol a literatury, užívají novjšího názvu. O významu jména Kostnice neteba zatím pronášet domnnky. Jmen téhož typu je množství: Kost, Kosta, Košta, Koštnec (Ko-

okolního lidu dosud lanci,

Kostín (Custrin), Kostel (Kotel), Kostelec (Kastenholz až v Elsasích! etc), Kostajnice, Kostrov, Kostov, Kostnov (Kotnov, Costenoble), Kostene (Kiistendžil) etc. nesíslné castelly jihu.*) a castly na západ stenz),

i

i

*)

Naše

kostel

prý

z

latinského

c a s t e

1

pošlo!

Za první doby kesanské kostely bývaly prý zárove opevnny. Pociivo! Snad jen u nás? K nám pece kesanství

Tam

z Nmec! byly starší latinské, také snad bývaly opevnny.

doneseno nezval

—

domy Pán,

byly také nikdo je po latinsku pevnostmi. Jenom v echách a v Polsku (košciól)

A

112

Také eské jméno Kolína nad Rýnem pokládáno jaksi za novodobé národn jazykové oišovací horeky eské.' Máte svj Kolín na Labí! Obratem ruky, z pouhé píbuznosti zvuk, osvojili jste si právo, poeštit aspo jméno msta na Rýn! Nepravda! Nmecké Kóln je novjší podoba. Listiny 11. století ješt nazývají okolí ^

ob

—

—

o 1 n g o w e.*) Nejen národn politická, ale h s t o r c k onalehne asem, zrevidovat místopisný slovník Evropy. Aspo nejbžnjším jménm aby uvedena byla na pamt stará jich podoba.**) A nejen místná jména! Celý historický slovník! Jména národ, hrdin, král, vojvod a jiných osob djinných pro nevdomost pisatel bezdky zcela falešným tvarem zanesených v desky djin. neProzatím Vda tu srovnávací potebu pociuje.

msta C

i

i

i

vdecká poteba

—

—

nmetí

pedstavitelé círiíve na tu myšlenku? Anebo pijato církví a ponecháno v platnosti domácí tu, jako zpravidla všude, slovo dávno obvyklé? Aspo slovanský koen pojem je š r š Kost, Kosta (pevnina,

pipadli

i

i

pevná stavba, koša

kiiste,

í

i

=

:

v bulh.

dm, vbec

kua), Košál atd. Širší pojem, starší slovo. *) Foerstemann „Ortsnamen". **) Staí echové ne nadarmo pstovali

jihoslov.

tradici.

dávné platnosti

vdomi

Dobe

slovanských tvar pro názvy mst a v kraji daleko na západ i jihu. Letopisec eský Vincentius, líe výpravu Vladislavovu (1 158 r.) pes Alpy proti Milánským, praví: „Pišli k hoe Pausanum, i v e naší Pocyn, zvané i nalezen tu nejlepšího vína nadbytek" . (dnešní Bolzano, Botzen). A Jarloch, opat milevský, k výprav Sobslava (r. 1174): „Dostávše se pes Alpy cestou nad míru obtížnou, našli císae dobývajícího Sušina Asti a jiného msta, jehož jméno jest po (Susa est boemicae Sussine)" si

byli

.

pedmt

.

esku

.

.

.

.

.

.

XV.

VYŠŠÍ VZTAHY. jen v místních všední život jeví nápadnosti, kterých si nevšímáme jen proto, že jsme jim uvykli. Snáze uhodí do oka cizince. Všechen vzdlaný svt pijal ímský kalen-

Není vkovitá staina

názvech.

I

—

latinské názvy msíc, jen vy echové A zas ta výtka umínného prý purismu.

dá,

Arciže se tu lišíme od ostatního svta.

.

.

Nikoli

pirozen. Máme prost, co jiní nemají. A užíváme svého. A nejsme ovšem sami. Také názvy msíc jsou slovanská p r a j m é n a. Bezen, erven, srpen, íjen, listo-

však z umínnosti,

pad, prosinec Slované už v

ale

íká se po nejširší pravku pemítali

oblasti slovanské.

o vztahu pírody zemské k Vesmíru, pozorovali zjevy na nebi, sledovali pohyb svtových tles, slunce a msíc a m 1 podle nich svj as. Msíc = mesjec vymezoval období pírodních zjev. A meze dostaly svá jména. Ml každý msíc svoje vlastnosti pirozené. A pozorováním pírody a Vlastních poteb vznikala jména. Proto i

=

i

mi,

—

pvodní, tak trvalá a silná. Už Jakub Grimm, nmecký badatel, obdivovýraznost slovanských názv: kvten, tráven,

jsou

val žaren, lipan, rujen atd. Kuffner:

Veda

Ci

báchora?

8

114

—

Tak prostého

a

mnohotvárného splypírody postupem

nutí názv se zjevy roku, jako u shledával.

Slovan,

žádný národ nemá.,

Mluví se o hvzdáích východního svta. Dali prý základ dnešní nauce hvzdáské. Možná, že tomu tak. Pvodní názvy však svdí, že pojetí slovanské bylo pvodní. Pozorovat zjevy nebeské náleželo k úkonm bohoslužby. Knží starých Slovan byli zárove hvzdái. Chrámy byly pozorovny nebes. Arabský cestovatel 10. století, Masudi, popisuje výstavnost a nádheru chrámu na Ruján. Ve steše chrámu nalezl ,, umístny nástroje pro sled východu slunce" a jiných zjev. Doba kesanská patrn pijala úkol od pohanské. První eští ješt piln zaznamenávají úkazy na nebi. Jsou mnichové a duchovní. Zvláš horlivým hvzdáem se osvduje pokraovatel Cosniy, kanovník pražský, kroniká 12. století. Hledí si bedliv nebeských zjev a výslovn dosvduje starou toho obyeje eí

kronikái

skou tradici.

— Ukázala nová hvzda, píše ani od nás ani od otc pradd vidina nebyla A dokládá: — Toto pak proto zaznamenávám, aby kteí mén toho hledí, jest se

1

k.

135, která

r.

a

.

.

.

ti,

vdli

.

.

.

Byli, jak

vidt, mnozi, kdož piln

tch vcí

všímali. A tradice nebyla nikterak verejší. Týž letopisec na jiném míst oznamuje: Hvzda, která vyšla za rozbesku dne 22. února na zaátku jara, o které

sob

—

vy Cechové

iiá

Svtlonoš, promn staré názvosloví

jste pravili, že jest to

dne 26. prosince v zimní

ta zašla

pro

.

.

.

Mli echové svoje vci hvzdáské a mli

je všichni Slované. soustavu asomiskou, jak svdí staré slovo pro pojem zachované dodnes u JihoslovaniJ (zvi. Bulhar) = m j e s ac o s o v. S kesanstvím zaveden ovšem u Slo-

Mli

i

svoji

kalendáe

i

1

van ímský kalendá a latinské názvosloví. V prvních dobách nové vítzné vzdlanosti latinská jména msíc výhradn vládnou v literatue. Domácí jména však zachována v lidu a s obrodou ducha uiiajují nakonec své právo v písemnictvu. Ovšem ne všudy a nikoli stejnou mrou. Slovanstvo dávno už bylo národn rozštpeno a každý kmen ml svoje zízení. Upravil si každý svj peklad nového kalendáe samostatn, bez zetele i

na své sousedy. Tím zpsobem vysvtluje se dnešní zmatek slovanských názv msíných. Náš

leden n

e c,

eský jiným

sluje

náš

Malorusm

únor Polákm

a a

Starosrbm prosí-

Malorusm

1

j

duben Malorusm a Srbm c v tráven, eský íjen Chorvatm

vincm listopad

u

t

y

t e

j,

,

a Slo-

Nepochybný však je prastarý domácí názv. Jinak bylo u jazyk západních. Tam s novou vzdlaností bhem doby z rzných živl vznikaly nové jazyky. Základem nové vzdlanosti byla tu vzdlanost latinská a novodobá zízení státní vznikala

ímského.

I

pvod

pímo

latinské

atd.

v dosahu starého latinskonázvy snadno se ujaly.*)

Nmcm

*) o domácí názvy msíc postaral se zvláštním naízením teprv Karel Veliký. Souasný životopisec Karlv, Eginhard, o tom poznamenává:

8*

116

Nemén

nápaduo je slovanské názvosloví týdenní. Období sedmi dn, po kterém t ý ž d e n (tejden, pol. tydzie, jihosl. teden, tjedan) se vrací. i

Dny v týdnu u všech Slovan souhlasn slují. Všude nedle je nedlí, následuje pondlek, úterek, steda, tvrtek atd. Pevzácný dokument! Jestli Romani a Germáni pijali jména v týdnu ze staímského kalendáe, ím to, že Slované oznaují si týden zcela po svém? Z Nmec doneseno kesanství se vší nomenklaturou k západním Slorého

soustava názv asomrných? Je tu Je táž u Slovan na Západ jak na Východ, na Severu na Jihu. U ech, Polák, Rus i Jihoslovan všude nedle, pondlek, úterek, slovanské: steda atd. Ba i Maai mají názvy

vanm, le

docela jiná.

i

dn

—

Dále opatil jazykem svého národa Jména mésíc, latinskými, c i z o k r a j Frankové až potud n ý m i názvy oznaovali

jež

bu

bu .

.

.

Jaká, vedle latinské, ta „cizokrajnost"

názv

byla, lze

se domysliti. Eginhardovi není ješt zbžný pojem Zná sice Slovany, ale Karla Velikého zove výslovn

Nmec. Fran-

Germanie je u nho zcela ješt shodný s TaJe isté zempisný. Jenže už výslovn do hranic Germanie poítá i S o v a n y. Ta zem „mezi Rýnem a Vislou, mezi moem a Dunajem", není mu zem „nmecká", nýbrž tu bydlí „rzní barbarští a divocí národové". Ti mluví sice jazykem „dosti sob podobným", ale mravem a obyejem velmi se od sebe rzní. Nejvíce mezi nimi vynikají Veletabové (Vltavové? Vltici? Lutici?), Srbové,

kem. Pojem

citovým.

1

—

Abodrité, echové, proti nimž bojoval (Karel). pak, jichž poet daleko ješt vtší jest,

Ostatní

dobrovoln

inu

podrobili...

se

Tito národové „mezi Labem a Rýnem, mezi moem a Dunajem", tedy v dnešním Nmecku, kteí tu vedle Frank (Nmc) bydleli a jazykem podobným mluvili jako Obodrité, Srbové a echové, poskytli patrn Karlovi vzory Táhnou se k okolnopro Jeho nmecké názvy stem pírody zcela jako názvy slovanské.

msíc.

117

= steda, csetverték (novji csutOrtok) = tvrtek, penték = pátek. A bezpochyby pijali ddictví nikoli teprv se svým panstvím na Dunaji. As mnohem už díve. Novjší kalendá latinský poítá dny v týdnu arci také už adou, nedlí poínaje. Patrn však vzorem a poiteprve z doby kesanské. szerda

í

nem

asi?*)

Peovat o míru asu, náleželo služebníkm božstva. O zízení staroslovanské bohoslužby jsou pímé zprávy. Kronikái z pozdního stedovku ješt dokládají o Slovanech Polabských: tam krajin, tolik že chrám". A mnohé ,, kolik z tch staveb byly provedeny s velikou nádherou (Arkona, Retra etc). Putováno k nim z daleka. Dle souvislosti vztah nelze pochybovat, jak bylo v Polabsku, že bývalo v ostatních krajinách slovanských, u ech, dále na Jih a Východ. Všude byly chrámy, byli knží, byla bohoslužba, byly zvyky a obyeje náboženské, bylo rozdlení roku na období, stídaly se svátky, konaly se pout a jiné obadnosti. Starý kalendá pohanský pozdji i

i

znenáhla splynul tu ješt zcela

s

novým kesanským. Lze

zeteln

rozeznat

oba

živly.**) *)

Nejpádnjším dokladem kesanského pvodu týden-

ních názv pokládá se sobota (cestou pes kalendá židovský). Sobota je všem národm spolená (samedi, Samstag, Sabbath). Pvod slova sobota snad ješt asem vynikne. „Sobotky" slují Polákm staré svatojanské (staropohanské) Sobot, Sobotek, Sopot atd. prastarých názv místních je nespoet ve slovanském kraji.

ohn.

* *) Kesanství uilo žehnat znamením kíže. Znamení nové, obad starý. Slovo samo nejlépe svdí. Po-

hanští Slované A starý

žehnali

patrn

slovanský obad

ohnm

(žehati,

pstován patrn

i

žegnuti). ve staré

118

Vda

povšimla

si

k o

starých

1

e

d n

í

k

.

Zbytek pohanského obyeje, vedle množství jinového kultu. ných. Zachován v postranní Slovo zvyk známy jsou po vší oblasti. O vánoních svátcích všudy se koleduje, obchází se s koljadami, prozpvují se koledy a koljadnice. Vda i

i

plné právo neho se tu domýšleti. Lákalo, po stop, krok za krokem a vyvážit znenáhla vzdkus po kuse zajímavé doklady dávnovké

mla jít

—

lanosti.

Pohíchu,

Pekážka

—

d a e roní.

stop

dále po

Hlas

se nepustila.

autority

se ozval.

Slovo koleda je z latinského c a 1 e nbýval takový zvyk novoVe starém

ím

!

Odtud patrn

A vc panující

se rozšíil

byla odbyta.

Kde

.

.

.

autorita promluvila,

Vda mlky

A pece rod

Vda

se vyskytla.

se koí. výklad autority prost odporuje pí-

ml

zvyk starého dostat se ke Slovaníjim

vcí. Jak

pohanského

kesanským? U národ neslovanských na Západ a Jihu se n vyskytuje. Za doby ped sthováním, íma

e-

panující Vdy, nebylo a Slovany žádných styk! neznají. Za to znamená arodje, u nás k a 1 d o u n

podle názoru

pec mezi

Nmci

^ímem

žádné k o d ú n podnes se íká ptaím vnitnostem. Podle nich se vštívalo. Koledovat starým patrn znamenalo modlitbu, íkání, vštbu. A tak tedy po smyslu v-

Rusm

kalendy

1

hlasné autority (Miklosich) teprv kesanští arovat. nauili své pohanské žáky

—

Germanii, jak slovo ul
=

slov.

nouti, žahati,.

žegnuti.

Nmina

pro

Gebenedeien = Viz vedle sengen

nemá vlastního slova.

knží

obad lat.

=

žehnací benedicere,

žháti,

prah-

119

V eštin máme pádný jazykový dokrment dávného staroslovanského kultu. Slovo pout. Cesta za úkonem náboženským podniknutá k ili vzdálenému. P u t = cesta vbec, putovat = cestovat, praslovo, bžné dosud Slovanm na Jihu zachovalo se jen význaVýchod. Nám, mem užším, cesty náboženské. Už za doby jednoty putováno patrn z ech ke vzdáleným svatyním staroslovanským.*) V tom smyslu zachováno Ubírat se slovo novým kultem v ústech lidu. krajem za jinými úely, než náboženskými, sluje cestováním. v echách ode dávna

echm

i

—

Putovat, podnikat daleké cesty možno ovšem

pomr

jen za jsou

upraveny,

spoádaných, kde cesty v kraji je bezpeno, kde

platný jsou pojmy práva a cizinec má o sebe jako domácí, krátce, putovat

postaráno možno

pomr vzdlaných.

leda za cesty do

A je

dálky byly starým Slovanm vší skromnosti zpráv

obvyklé. Pi vc doložena.

vskutku

— Bez ujmy tvé milosti oteveno

tvému

vcizin viniti

.

.

.

oteveno

bratru

i

domlouvá u Cosmase varovný

hnvanému eskému

Obchodn

Chci Bulharsku),

žít

hlas roz-

knížeti.

staí

Slované

v nejilejším a pravidelném styku. nelze si pedstavit bez vydatných pro úpravu a bezpenost.

—

je

Dalmatsko, chce radji = putovati než tebe z bratrovraždy

f^ecko,

bývali

A

to

spolu

práv

opatení

v Perejaslavi (na Dunaji v dnešním

je to

sted

zem méaschází

se

známky, které svdí, že mnohé z dnešních nejsvatostan kesanských jsou zízeny v místech, kam za dávných dob putovávali zbožní pohané. •) Jsou proslulejších

120

tu

všecka bohatstva,

Hek

od

zech

zlato,

povlaky, vína i ovoce rozmanité, pak a z Uher stíbro a kon a z Rus kožešiny i vosk i med a ele libuje si kníže Svatoslav v kronice Nestorové. A nebyla Perejaslava jediné takové stedisko, kde se ,, scházela všecka bohatstva". Bylo podobných veletržiš více v širém slovanském svt. .

.

.

O nkterých

jsou i historické zmínky. (Vineta*), Šttin, Praha a j.) Terst (Tergeste = tržišt) jmenuje sám César v Ilyriku.

Také úprava

cest je doložena.

— Spravujte cesty a dlejte most! stora Vladimír kníže, odhodlav

Jaroslavu

.

.

Cizinci

velí u Nevytrhnout na

.

Cizinec, picházející

U Polák

se,

po cest, zván hoste m. podnes g ó s c i n i e c.

cesta, silnice sluje

byli

=

vtšinou

kupci.

Rusky kupecký

gostinnoj dvo. Cizinec starým Slovanm dijm je posvátná osoba. Poskytnout pohostinství (gostoljubstvo) je

píkaz

náboženský.

,,Host

bh

do domu!" Host po smyslu cizinec do domu, je p r a s o v o. Ze slovaniny teprv, po u ž š m jen smyslu pátelské návštvy, pešlo do jazyk 1

í

i

O

Vinet

staré na Baltu (zvána také Julinem, dnešní o 1 i n) soudili souasníci (Adam Brémský, Helmold a j.), že bylo „zajisté ze všech mst, jež zavírá v sob Evropa", bylo „velevznešeno" a „barbarm i peslavnou stanicí", „zbohatlo obchodem se všemi Novjší národy a mlo mnoho píjemností a vzácností" . dobou v jeho okolí nalezeno i mnoho arabských mincí z 8. i 9. a 10. století. Svtoznámá msta za starovku nevznikala bhem jediného století. Sv. Oto, jenž msto dvakrát navštívil, uvádí; že bylo založeno Juliem Caesarem. Pouhá domnnka dle jména (Julin). Pvod msta byl dle vší pravdpodobnosti starší. *)

Jumnem,

W

nejvtší

ekm

.

.

121

sousedních, germánských a románských.

Zde pak

asem, když se pomry mezinárodní piostily, nabylo významu opaného, dvojsmyslného pímo i

nepátelského

—

n y n

starých

Hostis u

slul

hostis (sluje), to jest ten, s

í

svdí A

(hostis, hostilité etc).

—

Festus. Cicero podobn: Hostis u n a š

koho nyní

i

cizincem

U Slovan

e d

p .

soudí, a doneseno

Kdyby sem až v

muselo by mít už svj

.

k

kdo

a

bojuje

.

.

ten slul,

.*)

podnes

svj

bylo z latiny, jak

Vda

zachovalo slovo

pvodní smysl. =

c h

zveme

cizinec

kým se

dob

po

,,

sthování",

novjší, práv opaný

nmin

Za to v g a s t Své vedlejší píbuzné pojmy tvoí slovo v jen namáhav pomocí složek: Gastmahl, gastfreundlich, Gastgeber, Gasthaus. Slovanina vyvozujepímo z koene: hostit, hostina, hostinec, pohostinnost, hostinství, výhost a p. R. 1 168 dánský Valdemar dobyl bohatého obchodního msta slovanského na Balte, Arkony. Zmocnil se chrámového pokladu, zboil a spálil svatyni Svantovidovu. O ti sta let díve káceny sochy a modly v echách a páleny chrámy staropohanské. Není o tom sic podrobnjších zpráv, nemohlo však být jinak v pohnutých dobách za postupu nové vítzné kultury. U Nestora je

smysl, host je

zeteln

nepítel.

cizí živel.

nmin

pvodu

byli vtšinou cizinci ve starém Gally, Kelty, Germány nebo Illyry, možno soudit. Nápadno je druhé latinské slovo pro cizince, peregrinus. pocestného a poutníka „Pere krna" pes hrana, hranice. Grna, krna, hranice, za hranice. Krno, grno *)

^ím,

Jakého

a

už

asi

je zvali

=

=

=

grmavy = pohraniné hory a lesy. Krnovy = místa pohraniná. Výklad latinský per agereje násilnjší.

122

aspo zmínka, jak na Kyjevsku odzvonno sláv Perunov dávno pežilé. Jak asi bývalo v tch koninách za doby dávné vzdlanosti pohanské,

tisíc let nazpátek od už Vladimír a Svatoslav? O tom lze pibližn usuzovat dle Herodota. Historik ecký (5. stol. p. Kr.) vypravuje o Skylesovi (!), synu krále „Skyt" Ariapeitha (í). Narodil se svému otci ,,z ženy Istriánky". Mladý kralevi byl odrodilec, ,, neliboval si zhola skytské zpsoby". Po ecku vychován zamiloval si kroj

éry

i

poktných

mrav ecký:

—

Kdykoli vojsko Skyt do msta Borysthenských (na dnešním Dnpru, asi Kyjev) vedl, nechával vojska v pedmstí, sám pak, když hradbou vešel a brány zavel, brával odv,

ecký

skytský

odloživ

a

procházel

se

námstí nejsa ani kopiníky ani kým jiným vyprovázen ... To iníval asto vystavl si též dm v mst Borysthenských po

i

.

veliký

nádherný,

a

a nohové z bílého

udeil

bh

dm...

mramoru

bleskem svým.

kolem stáli. I

nhož

.

.

sfingy

Do toho domu

shoel celý

Snad nevidl Herodot všecko na vlastní oi. Duch zprávy však sám je výmluvný dost. Chodily vci zcela ve mstech ná-

zpsobn

ped Kr. obýval krajinu dnešO tom není pochyby. A je-li známkou blížícího se úpadku, kdy pedáci národa zaínají se ohlížet po cizím mravu roda, který kol 500

1.

ního Kyjeva.

kroji, nadcházel úpadek národa ,,nad Borysthenem" práv v dob, kdy sousedním ^ekm vycházela zoe slávy a svtovlády. Zcela pirozen. a

XVI.

I -TISÍCE?

STA LET Vzdlanost

:

starých Slovan! Jak

vk

Tma neznámých

ji

doložit?

zastírá její dje. Jen poklad

jazyka, bohaté ddictví, podává výmluvná svdectva. Pedstav uritjších však se nedostává. tu znenáhla Prozatím aspo. asem, bohdá, rozšíeno bude svtlo. Proud života má svoji souvislost a dje nepostehmé smyslem možno bezzjistit aspo v následcích, jako plavci po moi z veliké dálky dovedou rozeznat ústí mocného toku. Behy nevidt, ale proudní vodstva samo i

pen

naznauje

—

smr

Jestli

spolu spjaty,

jazyka vcí v d

i

sílu

eky.

jazyk a vzdlanost tak úzce jsou

pak

mohou

i

dnešní

známé djiny

svdit nazpt

o stavu

á v n é minulosti?

Jakž by nesvdily!

Vezmte památku trnácté

staré eštiny.

Tóma

ze

Kteroukoliv!

Štítného,

na píklad! Dejte knihu do ruky prostému muži z lidu. te! Libovolné místo, teba z Pedmluvy ke „Knihám šesterým". A ponvadž v sob iji njaký úinek toho, že sem tak etl rád v knihách, neb jsem z tch i nestatený, jimž jest k hodno jeden, století,

A

—

a

nemu

124

ísti O takových knihách, ježto rozum osvcují, ze zlého treskcí, k dobrému rozpalují s pomocí daru božie milosti a když netu a neslyšie slova božieho, hlúpjšie sú a nedbalejšie Prostý muž te beze všech nesnází. A rozumí, co etl. trnácté století? K smíchu! Vždy je to dnešní eština Njaké leda ie místo /, ú místo oa nebo jiná drobnstka se liší. Ostatek, dnešní jazyk. Nová eština není vlastn než stará eština. Jen rozvinuta, uhlazena, novým pote.

.

.

!

bám pizpsobena. Týž pokus s jiným jazykem? S nkterým západním? S nminou na píklad nebo s franinou? Už své památky jazykové z patnáctého vku, njakého Gotze z Berliching nebo Ulricha von Hutten, Nmci vidí se nucena pekládat do novonminy, aby vc byla pístupna dnešní nmecké inteligenci. Také vzdlaný Francouz nete svého Rabelaisa jinak, nežli se slovnía komentáem v ruce. A ím dál na zad do stará nmina stará frantina jsou vzdálenjší a c z e j š dnešním svým obdobám.

kem

vk

i

i

ím

í

to?

Dnešní západnické jazyky jsou

nové ei.

djin literatury ukazuje, jak tou nových kulturných celk na Západ dobou Evropy se v y v j e a, teprv se t v o a z daných, rozmanitých živl starších. Celé

tisíciletí

e

í

1

i

A

1

eština? Jako všecky ostatní slovanské jazyky eština v podstat své hmoty jazykové je starý jazyk, ddictví vk. Dnešní lovk bez zvláštní námahy te a rozumí nejstarším zachovaným památkám. Najdou se pravda pasáže v knihách Tomy ze Štítného, kterým muž z lidu naší doby i

125

snad i mnohý inteligent nebude rozumt. Nikoliv však proto, že by j a z y k byl nesrozumný, ale 1 á t k a je tžká, niudroslovná. eský klassik a

patnáctého vku vyjaduje nejvrcholnjší myšlenkové obraty své doby. A djiny jazyka a písemnictva? Jsou vskutku výmluvný. Co a jak bylo s obrozením národa v nové

dob, je známo. Pišli vlastenci a milovníci, pátrali po starých památkách, studovali jazyk lidu a ejhle, co objevili! Poklad nejvzácnjší. Bohatý jazyk, schopný všech div idejného výrazu. Slovník sestaven, hojnosti tvarii a látky rovnal podobným u národ nejvysplejších. Zkoušeno pevádt jinonárodní díla literární nejvíce proslavená, staro novovká. Starý, z prachu vyzvednutý nástroj skvle obstál zkoušku. A milovníci stali se buditeli národa. Nevycházely z obdivu:

se

i

—

Neocenná zajisté jest mnohotvárná libozvunost, ohebná a živá pramenitost ei eskoslovanské. Její to dar, že jako eské pole hory kvítím a rudami poloviny svta oplývají, i

tém

tak

eské

století

i

obnárodniti

v „Kroku"

umokvty

básnictví

národv

mže z

r.

A podobn

v domácí své .

.

.

liboval

si

nejvzdálenjších

zahrad

spojiti a znalec vlastenec

1836. jiní

shledávali.

Jak vysvtlit tu podivuhodnou schopnost starého, povrženého jazyka? i je možno, vzít prvotný, chudý a zanedbaný jazyk kteréhokoli nevzdlaného kmene a provozovat jím divy myšlenkového výrazu stup a odstín nejvysplejších? Nem.ožno. Jsou jazyky prvotného stavu obsáhající slov a obrat sotva nkolik set. Poteb života

126

nízkého vývoje

úpln dostaí. Ve slovníku Jungtisíc eských slov. To-

mannov napoítáno 70— 80 likéž a více, nežli

obsáhaly souasné slovníky vel-

kých národíj nejvíce pokroilých. Kde a jak se vzal u národa polomrtvého tak nesmírný hotový poklad? Bohatství jazyka nerodí se pec na ráz, nevyskakuje hotové z hlavy národa jako tovar

prmyslového závodu! Jazyk, bytost vyrstá znenáhla ze svých zárodk. Dospívá mohutnosti jen tou mrou, jak z

pece

ústrojná. Rodí se,

dospívá a mohutní duch národa, jazyk tvoící. Tvary jazyka co jiného jsou, než pouhý odraz

tvar

A

bohatství jazyka, což jiného, než bohatství pojm, vyvolaných A života? nost života, což jiného znaí v národ, než stuJestliže v ddictví jeho národa pohíženého ve staletou mdlobu nalezen tak vzácný jazykový poklad, není-li na míst pedevším otázka, jakým zpsobem chudý zanedbaný národ k takovému bohatství pišel? Kdy a jak eský národ žil svj život tak mnohotvárný, že mohl vytvoit idejné bohatství, jaké se zrcadlí v jeho jazyce? Jak dlouho trval ten djinný tvrí pochod? Kdy as dostoupil svého vrcholu? života?

odraz velikého mnohotvárností

mnohotvár-

vzdlanosti?

pe

dje

Co na too dpovídají Století osmnácté? Národ o

literatury?

leží

v prachu.

Zde

njaké innosti tvrí národního ducha nemže

být

ei.

Ani ve

náctém není

lépe.

století

pedcházejícím, sedm-

Tu práv hned na poátku

stihla

celek kulturný rána smrtelná.

Snad tedy šestnáctý

vk? Tak zvaný „zlatý"?

Obracíte ve spisech hlavního pedstavitele doby. Co praví o souasném eském život pan Da-

127

Adam

Divnými slovy dopovrstevníkm: Kteroužto již eskou knihu, aby naším obecným a sprostým lidem, ježto jiných krom mateského (neb snad uení a slavní toho potebovati neb u d o u), tím spíše v známost vjíti níel

ruuje svj

—

2 Veleslavína? spis

jazyk

neumjí .

A nco

.

.

dále:

— Nacházeji se ovšem mnozí mezi echy kteí ústa ani

.

nco málo latinou, Vlastinou neb nminou sob proplákše, ihned eského nic ísti

knh eských

míti

nechtjí

,

.

ve

svých

Smutný dokument! Vzdlanci národa

bibliotékách

.

I

vlastním jazyku národním nechtjí slyšet? Zíkají se ho a jen ,, obecným pece a sprostým lidem" ho penechávají? zejmé píznaky úpadku! V takové dob tvrí duch národa nekoná žádné divy, netvoí, nerozmnožuje své bohatství. Naopak, není si své schopo

To

vdom. A vskutku

nosti ani

vku

ha

v

t s t

í

vidí se

pedák

šest-

nucena své krajany o cen a bodomácího pokladu jazykového teprv

náctého

pouovati:

—

Není pak jazyk náš eský tak nezpsobný aneb jak íkají barbarský, aby jím všecky ty vci, o nichž ekové a Latiníci napsali.

tém

A tu autor století šestnáctého pje týž chvalozpv národního jazyka, jako následníci jeho o dv st let pozdji. Uznává toho potebu. Cítí už sám jakousi povinnost budíte Iskou. Zdá mu, že národ usíná, že má oi zaveny. Souasníci neznají cenu vlastního jazyka, chytají

se

se

cizích.

tu jaké bohatství, je starší, Jiná, silnjší, schopnjší

Je-li

zddné.

doba

128 je zrodila.

Tenkrát,

ml

nkdy,

v-

národ ješt

tenkrát pedáci jeho sami stáli pi díle a nevoláni konali svou povinnost, nevdomky a tím vydatnji. Kdy to asi bylo? Ne-li ve století šestnáctém, díve? Dje literatury jsou už tak snad tedy o pepaženy píhradami, tak seškatulovány!

domí svého významu, své

síly,

vk

Patnáctý vk? Doba bouí náboženských, rozbroj domácích. spoleenské zmítají tlesem národa, krev tee, požáry planou. Nevhodná doba pro rozkvt vzdlanosti! Výtžek soudobé literatury je pra-

Vášn

chudý: náboženský traktát, hádka bakaláská, politický pamflet vyplují stránky. Pedák doby, Kornel ze Všehrd, na sklonku období neutšenými slovy shrnuje situaci: Knihy Zlatoústého jsem z té také píiny rád vyložil, aby se j a z y k náš eský i tudy šíil a šlechtil a rozmáhal. Neb není tak úzký zdá. ani tak nehladký, jakož se Hojnost a bohatství jeho z toho muož poznána b ý t i, že cožkoli ecky, cožkoli latin (o nm.nic nyní nepravím) muož povdno býti A tak dále! Táž píse, jak vidt, jako za století následujících. Jako by jeden po druhém opisoval. Už tedy souasníci Kornelovi zanedbáo jeho bohatství. vají domácí jazyk, Dojemná vru jsou slova vlastence patnáctého vku, jenž se cítí tak osamotnlým se svou uvdomlostí: Ale nech jiní knihy nové latin píšíc skládají a jazyk, vody do moe polévajíc, šíie ... já knihy a sepsánie starých a práv pekládaje, chudého dobrých lidí v e s k o u chci radji obohatiti, nežli se k bohatému špatnými

—

i

nkterým

in

.

i

nevdí

—

ímský

e

.

.

lat

dárky a jemu tupen býti. .

poátku

v

nevdnými

byla

jich vlastním

zyku. My

Usaje,

sú a

mezi

lidmi

prvními ja-

pirozeném

vn

sami, latinským jazykem filosofujíce,

latin, aby nám žádný mluvit budem?... Tolik

pohrdán a po-

Neb umnie všecka od prvo-

.

je jisto!

náctého vku

nerozuml,

Ani v pohnutých asích patnevznikly ,, hojnost a bohat-

eského jazyka. Byly staršího pvodu. Ddictví ješt dívjších. Kterých pak tedy?

ství"

vk

vk

S oprávnnou už nedvrou obracíte zetel ke kapitolám Djin pedchozím. století! Karla, Otce vlasti! Poskytne-li žádoucí svtlo? Zde vskutku ní do výše zajímavá postava Tomy ze Štítného. Venkovský šlechtic, mudec hlubokomyslný, mistr jazyka. Stojí na výši souasné uenosti, má v malíku staré klassiky, povznáší se k vrcholkm soudobého myšlení. Své dumy a pezvdy nábožensko-filosofické odívá bohatou formou vlastního rodného jazyka. Mistrem jazyka nikdo se nestal

trnácté

Vk

ze sebe. Odkud pijal autor Šestera knih bohatství svého jazyka? Souasná vzdlanost je latinská, školy jsou latinské, všechen svj idejný fond nábožensko-mudecký erpal Tóma z latinskoecké literatury staré i nové. Vládne však obdivuhodn hotovou, školenou, všemi smry pomysl znamenit vyzbrojenou eštinou. Kde a jak se dostal venkovský šlechtic k duchovnímu nástroji Lidový jazyk? Budiž. tak vzácných jakostí?

sám

ten pichází ke svému bohatství výsám pece vystaí pro svoji potebu nejskromnjším potem pojm, nepstuje množství Kterak

raz?

ale

Lid

Kutíner: Véda

i

báchora?

9

180

obor, nemudruje, nevynalézá, netvoí jazykové, spokojuje se s tím, co hotovo. A vyšší kruhy? Už poátkem trnáctého vku bystrý pozorovatel národního života

vyšších

káe

c

i

z á c t

v

í

domácích

kruh: Mnozí povsti hledajú, v tom múdiie i dvorn inie, ale že

zem nedbajú, rodsprostenstviem

své

tiem svój

Neb by

svéby z nich

do nich které

se

zem

by

knihy

cti

vinie.

nadieli,

jmieli,

svój rod veš poznali

.

.

.

(Dalemil.)

z konce tináctého vku doložen úpanárodního sebevdomí. Kde je úpadek, musel být ped tím vrchol. Nemožno upadat vzhru. Jazyk Tomy ze Štítného je patrn ddictví doby minulé, slav-

Tak už

dek

njaký

sebevdomé, kdy duch národní, pomrm, bylvplném rozvoji, kdy razií

njší, silné, dík

mnu

idejnou, vytváel formy svého jazyka a hromadil jeho poklady. Která doba to byla? Psaným Djinám jazyka dochází tu pomalu dech. Století nejblíže pedešlá dvanácté, jedeatd.? Dje a pomry nácté, desáté, deváté

svoji vlastní

.

tch

.

.

vk jsou aspo pibližn známy. Tehdy duch

národní stál už dávno v malomocné proti

vpádu nové, cizí,

nosti.

Vkol

doba latinské

obran

vítzné vzdla-

panuje už „temný stedovk",

ei

diplomatické, latinských

písa

listin,

dvorských a kronik klášterních. A dále na zad do hlubin ^^Pestávají vbec zprávy. Zaíná zmatek pedtma. stav a pojm, nastupuje úplná latinských

vk?

'

—

otázka vzniku a pvodu eského pokladu jazykového zstává Djinami jazyka n ezodpovzena. Ve trnáctém vku objevuje jazyk plnou hotovost, jaká nemohla být než vývoje vlastní, národní lanosti. Pro tu však v rámci období historických nikde není místa.

ovocem

vzd-

—

ei

Djiny

a literatury eské" a vlastn zvláštností mezi ostatními družkami. Všecky jinojazyné Djiny poskytují obraz nenáhlého vzestupu a rozvoje od ,,

vší slovanské!

— jsou

skromných tžkých zaátk, výše po stupních doby k nadešlým asem vrcholkm rozkvtu. A Djiny eské? Od svých prvních památek nkde ze století tináctého a trnáctého až do poátku devatenáctého vlastn jediný nenáhlý sice, ale neustálý a neodvratný ú p a d e k d u c h a jai

zyka národního.

— neznámých.

vrcholk Tázav

Úpadek

obracejí se zraky k

s

tm

výšin

a

koninám

zasteným tajemnou rouškou. Co praví

V

Panující

Vda

d a k otázce tak naléhavé? uchystala si odpovcf velmi pohodlnou pro ten pípad: nebylo!... Co není známo

—

—

Nebylo žádné slovanské vzdlanosti v minulých neznámých dobách. Slovanský jazyk bohatý a hluboký jakže vznikl? Tak vznikl. Sám ze sebe jaksi. Neteba se tím obírati. A všecky pokusy objevné, podnikané tím smrem, sleduje panující Vda velmi nevlídnými zraky.

—

volá k

ních

Protiví se to historické gramatice! . o výklad tajemného písma míst.

pokusm

názv.

9»

.

132

Pravda! Zjevy a tvary místních

názv

ne-

dají se nijak vysvtlit pravidly a zákony „historické gramatiky". Kde však se vzaly a jak, ty

pkné zákony

Jsou

a milá pravidla?

taženy a sehnány

pracn

od-

zpísemných památek

jazyka, které se zachovaly. Jist zajímavá i velepísemných památek zachozáslužná práce. valo se práv všeho všudy asi z pti i šesti posledních století! Vkovitá bylina jazyka však vyvítisíciletí? Kdo jela se a vyvíjí k o 1 i k asi set i

Le

—

nám

poví? Co

mže

o

tom

vdt

,,

historická gra-

matika"? Rybákna moském pobeží, který s vyhrnutými nohavicemi a keserem v ruce piln a d-

kladn ohledal pdu na kraji pobežním a zná tu pece jen teba každý kout, což

povídat

o

mže — hlubinách Oceán? D D D

XVII.

LEHKOVRNÁ

VÉDA.

Místní názvy, pomníky dávnovku! Odedávna vábily k sob pozornost. Pemítavé duše bystily nad nimi svíij um, usilovaly všemožn, proniknout tajemství jich tvaru a obsahu. U nás už Cosmas na poátku 12. století snažil se vystihnout smysl záhadných názvisk. A Hájek z Liboan v polovici 16. století ve své Kronice podává už

eského místoTaké v Nmcích už roku 1533 vyšel latinský o výkladu vlastních jmen (Aventinus, nomen-

celou sestavu lidové etymologie pisu. spis

clatura) a roku 1566 a 1622 téhož díla nmecké vydání: die alten Teutschen Namen und ihre Auslegung. Celá bohatá literatura o témž pedmtu od té doby se nakupila. Mnoho uenosti, píle a dvtipu vyplýtváno, mnohá zajímavost kulturn historická vynesena na svtlo z rumu zapomenutí. Vlastní úel staletého úsilí však nedostižen. Zlatý klí, který by otevíral tajemství, neobjeven. Velmi piln s výkladem místních názv obírala se i nmecká Vda. S výsledkem rovnž nevalným.

Právem povzdechl díla o zeit):

si

novjší dobou spisovatel (Arnold, Deutsche Ur-

nmeckém pravku

1S4

— Jak Vo

k

r s

u,

asi stály vci Boj a Bajuvár v Bamohly by nám nejlepší zprávu podati názvy v echách!

— místní A s pízvukem malomoci,

nadje,

.

.

.

která se vzdává

doložil:

— Bohužel, všecky jsou — poslovanny!

.

.

.

Tu byla závora pro nmeckou badatelskou innost.

Slovaninou nemohl a nechtl nmecký

uenec se zabývati. Slované jsou mu

živel až

pozd

Co s jejich jazykem stain? Le vyklá-

vystupující na jevišti djin.

nmeckých nmeckého

pi výkladu

dat nmecká jména v nmeckém kraji ze hlubin jazyka nechtlo pec nia tajin kterak se dait. Úspch vynaložené práce a píle byl žalostný: obecná bezradnost. Na konec nmecká stainovda utkvla na pravidle celkem velmi pohodlném: dovolávat se výkladu místních

názv, kde a jak se co práv hodí. Uznaná hlava novjší nmecké Vdy o dávnovku Evropy, Mailenhoff, nalezl jméno eské eky, jež zdálo se

výklad.

mu

Hned

si

nmecký

ku podivu hotovo pro z

nho

vyetl, co

práv pote-

boval. Doklad pro dávnou nmeckou (Markomanskou) minulost eské zem. Že Slované na svém postupu všude ješt na rozptýlené zbytky Germán naráželi, je možno, ba je nutno pedpokládat, uváží-li se, že si nmecké jméno Walth-ahwa (Wald Ache) svým (MUllenmluvidlm na V 1 1 a v a pizpsobili

—

.

hoff:

Deutsche Alterthíimer)

Nmeckému vdci

.

.

.

.

.

bylo lehko se pronášet. velmi skromný pehled názvoslovného materiálu domácího, o slovanském neml potuchy. Vidl jedinou „Vltavu" ped sebou a ta zrovna vyzývala k ozvn protjším jazykem. Jaká

Ml

jen

135

spousta jmen s koncovkou -ava vyskytuje' se v místopise slovanském, nemohl si nmecký vdec ani pedstavit. Nevdl, jakou nesnáz ta i jiné koncovky, pedpony i kmenové ásti slovanských

písam stedovkým starovkým. Nevdl také, kterak v krajinách znmených, kdysi bezpen slovanských, staré slovanské -ava

jmen psobila

vyznívalo po

i

nmeku

nejrznjšími obmnami:

tu -au, -aue, -ach, -bach, -wald a pod.

Nevdl,

jak nepohodlná koncovka asem si ráda docela odpadla a kterak známá dnešní jména mnohých nmeckých mst i hor ek, na p.: Gotha, Grimma, Gera, Fulda etc, lze listinami snadno doložiti za bývalá Gothawa, Grimaha, Geraua, Fuldaha, a pod. Nevdl, kterak právem nesetných analogií náleží tu íst jména po slovansku: Chodava, Grmava, Krhava, Vltava a pod. Nebránily mu žádné rozpaky, kde a jak by se dobral smysl, kdyby všecky naše -avy mly být peloženy na Schaum-Ache, Sánmecké -achy: Šumava Moor-Ache, moSatz-Ache, Morava zava Thal-Ache? Nedravá = Moder-Ache, dálava pekáželo mu, že pravopis stedovkých písa následkem neznalosti jazyka, necvienosti sluchu nedbalé výslovnosti byl co nejvíce libovolný i a koncovku -ava že pepisovali docela nezávazn jednou tak, podruhé jinak: aua, awa, ahwa, aha jak práv do péra pišlo. Neznaje tudíž žádných námitek, které by od soudu zdržovaly, nmecký bývalá vdec krátce a vesele si rozhodl: Vltava i

=

= =

=

—

=

dávného nmeckého obyvatelstva v zemi za doby pedslovanské byla

A pítomnost

Wald-Ache. dokázána.

Zatím

uená

docela lichá.

—

=

Wald-ache je rovnice Vltava Nelze nijak doložiti, že by staí

Nmci byli tekoucí vody tak moderními názvy poznamenávali a vbec slova tím zpsobem tvoili. Za to množství doklad potvrzuje pímo slovanský pvod jména. Naše Vltava není jediná eka ani jediný tvar svého jména. sluje Motdau. Patrn jmenována místy i ze sloMldava = vanských úst podobn: Moldava Mltava. Oba tvary výslovnosti byly bžný už ve Tenkrát Šumavské hvozdy osazovány 12. stol. nmeckými kolonisty. Vznikly osady Horní a Dolní Vltavice u pramen eky. Nmecké jméno osady vykazuje oba tvary Ob. a Unt. Moldau i u 1 1 a u. A rozmanitost výslovnosti byla ješt vtší! Pítoky Vltavíny slují Otava, Mlava, Vlava i Mlhava. Zejm pouhé obmny téhož jména, jež kdysi oznaovaly, možno, celý kraj. Názvy v kraji tak rády peskakují s pedmtu na pedmt. S eky na horu, s hory na eku, na msto, hrad a celou krajinu. Moldava na Dunaji znaí celé území (Multansko). Morava je zárove eka i zem. Víde msto Slovincm sluje Dunaj. a druhým Jihoslovanm Bé (Beva!). už Vltava i Vlhava, Mltava i Mlhava, patrn praslovo, jež dávno se rozešlo s vlastním svým významem a jen svou porušenou slupkou utkvlo na uritém pedmtu v kraji (ece) jako pouhý název. asem, možná, dostatené množství látky dovolí,

Nmcm

=

W

Maarm

A

zjistit

slova.

srovnávací cestou

pvodní

tvar

Snad eská Vltava, Vlhava

osvdí

se

pímou

sestrou

i

význam

vlaha) daleké ruské Volhy (vlha,

(vlha, vlhava)? Prozatím je jisto nejbližší píbuzenstvo eské Vltavy (nikoli nm. Wald-Achy!) v Nmcích. se jmény tekoucích vod hluboko Nassavská Fulda, téhož jména s mstem a zná;mým klášterem (Fuldaha, Fuldahwa etc. starých

—

t37 listin) jen

pehmatem písaským

je

rozlišná ori

Fultau ««= Wultau. Bavorská Wertacha, pítok. Lechu, není dojista- žádná WerthAche, nýbrž zjevná Vrtava, t. j. Vltava, možno, ješt snad doložná starými záznamy. Polohlásky r a / tak rády se stídají! Stejn švarcwaidský pítok Rýna, Wutach, svým temným u vyhrazuje už r í /. Muida v Sasku starou polohJásku a jiných nm. zemích je nutn bývalá Moldava = Mltava Vltava. Krátce, žádné nmecké jméno nebylo v echách poslovanno, nýbrž sta a tisíce krajinných jmen bylo v Nmecku Pro domnlé nmectví ,, Markoman" nezbývá v místopisném názvosloví opravdu ani stinu stopy. Do jaké koudele fantastických nesrovnalostí zamotala se nmecká Vda za svých pokus vynaší

pošumavské

a

=

ponmeno.

vidt

pedstaForstemann

nejlépe na hlavním podjal se E. úkolu, uvést dosavadní názory o významu nmeckého názvosloví místopisného v jakousi soustavu velkého slohu. Teba mu piznat oprav-

,kládacích,

viteli nauky.

dovou snahu, nesmírnou píli a nemalý fond bžné iormálné uenosti. Jeho práce ,,Die Deutschen Ortsnamen" je dílo celého života. Svému autoru rázem dobylo jméno zakladatele nmecké vidy místopisné. Kdo chce v tom oberu. nco znamenat v Nmecku (i jinde), dovolává se horliv FCrste-

•

manna a následuje jeho vývod. A obsah veliké práce?

Uený Nmec ví pevn

ve sthování ná-

rod, v pozdní píchod Slovan z nkdejších sídel ^ podobné legendy. Na podklad tak získaném staví velmi dmyslné domnnky a theorie. Následek j.e nevyhnutný. Vtipné domeky z vdeckých karet rozpadávají se, kde se jich dotkneš.

138

legend stavt Nevyznaje se ve slovanin vykládá F5rstemann za poznatek pravdy vci, které Možno-li na

podklad mlhavých

njakou

vdu?

samy

porážejí.

se

Dost malá ukázka staí osvtlit methodu. dovolte užit hned originálního textu. Je píliš význaný ten pathos hlubokého pesvdení, jakým se nese výklad nmeckého vdce. Peklad sotva by vystihl tóninu:

*

A

—

Noch muss ein d a s M e e r bezeichnender Ausdruck in den germanischen Sprachen gewen, der zur indogermanischen Wurzel p s e n s e u gehrte, das Substantivum ist uns nicht ílberliefert, wird aber wolin dem Namen F le v o, i

1

dem alten Namen der Verbum kennen wir im

Zuider-See stecken, das ahd. f 1 e w j a n, flaven, mhd. wlewen, ags. flowen u. s. w. fluere, inundere, .*) lavere .

.

^Wí Ztracené v zapomenutí

A uenec

vk substantivum

se

objevuje s takovou bezpeností, jako astronom, který pítomnost nevidných dosud tles nebeských na uritém míst vesmíru dovedl pedem vypoítat. Takový výkon nemohl hledá!

je

ovšem neimponovat svému okolí. Indogermánský koen, o njž tu bží, obsažen je, jak jste už uhodli, v našem slovanském p v, plavati, plívati, vlévati a pod. Krajináských názv sem spadajících pro 1

*) Sluší ješt dohadovati se (muss gewesen sein) v germánských jazycích výrazu, který znamenal m o e a náležel k indogermánskému koeni p u. Substantivum se 1

nám nezachovalo, bezpochyby však vzí F e v o, starém názvu jezera Zuiderského. Verbum 1

v

stn. flewjan, flaven,

stdném. wlewen,

fluere, inundere, lavere

.

.

ve slov je

známo

anglosas. flowen atd.

139

místa kdysi vodou zaplavená je nesíslno: Plaven, Pleven, Splaven, Slaven, Úslav, Slav, Sliven, Slivú, Slivic, Slivnic,

Vlev, Lev, Leb, Lab,

Libu, Luben, Libí, Lubiš, Libišf, Libní, Lublaní a t. p. Staré F 1 e v o, jak ímští geografové oznaují plochu dnešního Zuíderského jezera (tenkrát nemlo asi ješt tolik vody, holandský beh, jak známo, stále se snižuje!), jsou zetelná Vleva, VÍevy. Slovo flewjan (vlévati) mohlo být staronmin i (wlawen) jako množství jiných a význam slovanských dojista bžno. Náleží do veliké pozoruhodné zásoby slov, jež stranám, jak staronmin tak i slovan-

stedonmin koen

obma

in

byly spolený, ale z novonminy ku podivu docela zmizely. Byly zde dávno nahrazeny jinými. Byly cizí živel, bez vlastní ústrojné souvislosti v jazyce (hledejte substantivum!) a proto tím snáze vypadly. Za to ze slovaniny, kde jejich bytost byla rozvtvena všemi smry, vytratit se nemohly. Proto nmecký uenec zcela marn hledá ,, substantivum" slovanského slovesa v germánských jazycích.

—

na

Místy hlubokomyslný výklad ueného Nmce znalého slovaniny psobí pímo hu-

tenáe

moristicky:

—

Ein Beispíel von der weiten Verbreitung von Flussnamen mag noch angefQhrt werden: wie im skr. der heilige Fluss G a n g a zur Wurzel g am i r e gehOrig ist, so giebt es in Deutschland ein Fltisschen Liuganga, dessen Thal jetzt noch Leogangthal genannt wird und in Niederoesterreich einen Donauarm Spuodinergang, beide Namen, zu denen sich vielleicht (zcela jist!) noch andere in der (množství!) finden,

mógen

That

t40

mit

dem

Ganga

skr.

h ájirge n

.

.

— ganz nahé

z u s a

m m e n-

.*)

Vda, která je v sanskrtu jako doma a svým rozhledem po látce až do Indie se umí rozkroiti! Jakou bezmeznou úctu vzbuzuje! Jen hodn uených odvolávek mj po ruce, ó synu! Vše ostatní se najde. Lugánek, Luhánek, Lužánek, Lužnic a jiných píbuzných jmen pro potoky, eky a údolí najde se v kraji dojista veliké množství. Jmenované rameno Dunaje (Spuodinergang spodinka, spodní voda?) zstaveno budiž zatím docela stranou! **)

=

pímo je zápas nmecké vdy s bezzkruty a zkomoleninami, jaké vyšly z per nevdomých stedovkých (i starovkých!) písa latinských. Bez pomoci slovaniny není tu pro vdu krok ku pedu prost ani možný. Za to podk nezamýšlené komice na každém obratu: leh vermuthe ein ahd. (althochdeutsch, už Strašidelný

dnými

nt

—

hoi

in der Bedeutung von Gut (statek), welches zu unserem gehóren zu stellen sein

zas!)

*) Jak velice rozšíeny vyskytují se názvy ek, budiž ješt píkladem uvedeno: jakož v sanskrtu jméno posvátné feky G a n g a ke koeni g a m r e se táhne, tak máme v Nmecku íku Liuganga, jejíž koryto dnes ješt slov Leogangthal a v Dolních Rakousích rameno Dunaje nesoucí jméno Spuodinergang, obé názvy, k nimž možná jiné ješt se najdou, asi úzce souvislé se sanskrtským i

skuten Ganga

.

.

—

.

*•) Luhánka v Solnohradských Alpách není docela nic divného, uvážíte-li, že je celá alpská oblast plná (Fluh = v luhu), plné Švýcary Luk (Lueg), Luin (Lutschine u Interlak), Louží (Louge), Lužnic (Luschnitz, v italských Alpách u Pontebby!) a pod. Ale íst neznámá slova po s 1 oV a n s k u bylo by tuze blízké! Znlo by snad naivn! Ne-Ii dokonce shoking! Ale Indie! Takhle sanskrt! To hned zajistí xlojem uenostil

Luh

141

ich B s c o f f e s h o r aus .wozu sich manches heutige fíigen wird, wie Engelshr, GeiselhOr, auch HOrr, Rauherr .) Jak majestátn eeno s podstavce vysokého vdní: ich vermuthe! Co všecko nedovede „vermuthen" nmecká vda, jednou-li své jazykovédecké fantasii pustila uzdu! Myšlenkovou nit ueného dohadovae lze ostatn snadno vystihnouti. Biscoffes = odhadoval urit na Bischof biskup. A co jiného mohl mít biskup devátého století v kraji než njaký dvr, statek, majetek? Tedy hoi, substantivum. Takovým objevené neznámé asi duchem je nesena všecka soustava ueného

Dahin rechne

wird.

sec. 9.

.

i

i

.

.

.

=

—

nmecké vdy místopisné. Lituuž nezbývalo asu, opatit jízdní lístek a zaskoit také ješt v tu stranu, a co možná oit zjistit, zdali prožluklé Bi sco f f es h o r z 9. stol. nejsou ve skutenosti dodnes a od Pískové hory! prosté Není vskutku vinou úctyhodného muže, je-li svt plný paradox. A není už vru jinak! Ani ,,

zakladatele"

vám

že

jete,

i

vk

—

staronmeckým

vcem

ským V a n

nelze i

n

pln porozumti

germán-

a

bez znalosti

—

s

1

o-

y.

a a n

*) s t

a

Hádám na staronm.

t e k, jež

e

h

ÍJ

anebo Horr, Rauherr

i

.

.

.

asi

n (majetek) 9 k emuž

r e

Sem poítám Biscoffes h o r ze století mnohé jiné ješt pipojí, jako EngelshSr,

položiti.

se asi

hoi, významem

slovo

bude teba vedle našeho g

.

,

.

GeiselhOr,

XVIII.

DVA TÁBORY. Až potud tená ml právo k jistému údivu. slovanském dávnovku je a poád jen dovolávky k pracem se táhnou! Což o slovanských vcech není slovanské vdy? i v tch vcech neteba pedevším slovanských O

nmeckým

e

hlas dbáti? Jsou vci v život, které chodí pedstavujete. Hned první úraz!

jinak, než

si

—

Slovanská vda i nmecká? Nesluší se tak rozeznávat! Vda, záležitost všelidská! Zetele národnostní zde nerozhodují! .

.

.

Dobrá. Znlo by zcela zeteln a správn. A te teprv usoudíte: o vcech slovanských pec jen na stran slovanské možno nejlépe se pouit. Pracovníci jinonárodní neznajíce jazyka, hlavního pramene vdomostí, mohou tu snadno zbloudit. by tu snad svoji družku Slovanská vda sousedku na bludy upozorovat, z bludu ji

mla

vyvádt? Nový

—

sama

úraz!

mže

bloudit. Vda Jedinec, len Vdy, nebloudí. Je celek! Velká, jednotná, své-

tová Vda! Cokoli Vda uznává zde, platí i onde a všude. Platí v Nmecku jako ve Slovanech, na na Západ. Nesluší se pochybovat Východ o Majestátu Vdy. Je to Vyšší Bytost. Vda s velkým V. A usoudí-li v daném pípad nmecká Vda tak í onak, nemže ani slovanská usuzovat i

Pamatujte

jinak!

si!

.

.

.

V otázce dávnoza jedno, slovanská piln národy s místa na místo,

A vru, tak už stojí vku Evropy všude Vda nmecká. Sthuje

i

vci. je

konce Evropy na druhý, uznává pozdní píchod Slovanstva do dnešních sídel, shledává je nejmladším, nejmén vážným živlem v údlu vzdlanosti a pod. Vystupovat zde s námitkami, je prost

s

opovážlivost, prohešek proti Majestátu, proti slušnosti.

ádu

svta, proti

pedevším

hledisko bodrého obana, široké vrstvy a zbožftovatele vyšší lidské snahy:

Platí tu

dvivého lena Symbol

— Vda

je svtlo! Pochybovat o vcech, které hlásá Vda, které všechen vzdlaný svt za pravdu pijal, není slušno. Nelze dopustit, aby kdokoliv,

napadlo, nkdo Neznámý, muž beze jména a titulu, bez úadu a hodnosti, nikým nepovolán a nezasvcen, prostý njaký X. Y. jen si pišel a vystavoval své názory o vcech, o kterých se

komu

dávno

A

vyslovili

mužové nejpovolanjší

.

.

.

náležit uvážíte, nedáte za nepravdu pedstaviteli širokého mínní. Kde všichni jedno vidí a uznávají, kde všechen vzdlaný svt je svorný a jednotný v nazírání, nebylo by ani skromné ani tuze sympatické, pozvedat domýšliv hlas a obracet zraky všech na sebe: vše-li

bodrému

—

Všichni jste nevdomci, zasíep€fiti! Já sám dobe vidím! Naštstí i neštstí otázka dávnovku evrop-

jediný

.

.

.

ského nestojí tu ješt tak odbyta a vyízena. Njaký X. Y., jenž se snad hlásí o slovo, není se svým

odchylným názorem nikterak

sám

vzdlanému svtu.

chcete-li

Naopak,

proti

všemu pi-

blíže

hlédnout, shledáte, že se nalézá v etné spolenosti. A dokonce i velmi dstojné spolenosti. Ba, málem byste ekli, že má na své stran vlastn celou vdu!

—

— Jak to?

své stran?

Brojit proti

vd a — mít

Jaký v tom smysl!

Je snad

jí

na

njaká

dvojí vda? A vru, zde nco vyuhuje! Snad kopejtko erta! Teba je ohledati. V otázce minulosti Slovanstva vda vskutku rozdlena je vlastn ve d v a tábory. Celé sto.

.

.

už ást pracovnictva byla zamstnána tím odlišným smrem. Razí prchody, odstrauje rum, snaží se, zjednávat pístup svtlu do temnot, jež otázku zahalují. Pokolení badatel se tu vystídala. Pomalu, krok za krokem dopracovává se k'u ta tichá vda k odpovdi: Slované od sedí na svých místech, odnikud a nikam se nesthovali a dávno za doby pedhistorické mli už svou vlastní vzdlanost! Tak v jednom táboe.*) letí

prav

Druhý

tábor, nepomrn ný, ustanovil se jinak. Jeho

etnjší a mohut-

odpov

na otázku

každý druh své Nazvali tábor školou „autociithonist". Nejsou to snad jen pracovníci echoslované, abyste nemysleli. I Rusové, Poláci, Jihoslované sem patí. •) Hned uené jméno.

lépe zní, má-Ii v pírodopise

146

vyznívá docela

opané

a víte už

dobe,

j

a k

vyznívá.

A

v duchu

si

usuzujete:

— Dv vdy proti sob v

dané otázce? Hle-

protichdná? Pak je jasno, co se má státi. Pravda neni, než j e d n al Teba srovnati vývody

diska

obou znati,

asvyššího hlediska

stran

kde

pravda

— — —

leží!

.

.

rozpo-

.

Neteba už nic srovnávat a rozpoznávat! Je rozhodnuto. Jak to? Kdo pak rozhodl? Jeden tábor nad druhým rozhodl. etnjší nad poetným. s velkým V rozhodla. Prohlásila vývody své odprkyn za odbyty, za pekonány. Její vdu za nevdu.

Vda

mén

— — U vlastní pi mže-li kdo sám býti rozhodím? — Pro by nemohl? — Pojem práva se píí. — Právo, neprávo! Jediný princip vždy rozhodoval ve sporech života. — Který? — Každému známý initel, jenž nestrpí odporu — moc! v naší otázce. Vda Vládne velikým strojem svtského zízení. Školy a ústavy, úady a hodnosti, všechen nesmírný aparát veejné suggesce, slovo živé tištné má na své stran. Ten stroj dává jí schopnost, ovládat duchy, pedpisovat mínní všemu vzdlanému svtu. Kdo má

A

s

vskutku rozhodla moc

velkým

V

je

pedevším

i

mocná bytost.

i

moc, má — A

i

pravdu. poznatek rozumu? Což není rozum i nepravdy?

vrchní instancí v otázce pravdy Kuffner:

VUa

fii

báchora?

10

148 ;*

-

Rozum lovka?

Achich, jak chabá instance!

Malomocná! Sotva staí, aby udržel v poádku uzounkou sféru zájm samotná svého vlastníka jedince.

Venku, ve dravém proudu širého života jiné

síly vládnou!

— Jaké

pak síly ? Snad o tom nco vysvitne .

.

.

D D a

—

trochu dále.

XIX.

PELUDY

VÉDECTVÍ.

Také váš dobrý známý zajímá se naší otázkou. Obezelý muž, svdomitý pracovník, dobrý Slovan a pítel pravdy. Dokonil práv dílo, výsledek pilné práce.

Dovolil

vám

nahlédnouti.

Vám

Slovanstvo do dnešních

Užasli jste.

— Jakže? sídel

Také

svých teprv odnkud Co na tom divného?

pišlo?

— Taková nesprávná, nmecká pedstava! — Což, nmecká! V otázkách Vdy nerozhodují zetele národnostní! — Nerozhodují, Zde však doklady odporují pedstav, dvody rozumu! — A snad jsem neml napsat o Slovanech, že za starovku sedli nkde na Rýn? — Doklad by nechyblo. — Dovolte! vypjal Pedkládám-li svou práci zajisté.

se.

veejnosti, záleží mi pedevším, aby

kou

mla vdec-

cenu.

— Pro by nemla mít? V e m pak vlastn vdecká cena díla? — Samo se rozumí v em, v u n á n vdejí

záleží

z

í

ckých kruh! ... 10*

148

nm

Všimnte

si slova. klí ke vší situJe v Pracovníku nezáleží, aby ukojil nitra, aby se dopídil uritých poznatk, aby domohl se s v 1 a u vci temné! Docela

aci.

potebu

1

touhy

jiné

zamstnávají jeho duši. Je ctižádostiv. Sni o tom, aby uznání došel. A protože o tom rozhodují jisté kruhy, tedy práv na uznání tch kruh mu sejde. Je takový kolobh svta. A chcete-li být spravedliví, jenž plane touhou dostati se nezazlíte muži, ve svt ku pedu. Je takka jeho povinností, aby si vedl práv tak, jak si vede. Chce sloužit vlasti, národu, lidstvu jako pracovník vdecký. A takový už je rád vcí. Všecko na svt má své místo. I vdec má zapotebí místa ve spolenosti. Bez uznání není jména, není úadu, hodností, není úspch. A bez toho všeho kterak pláten lidstvu, národu? Tak sama píroda vcí ustanovuje postup. Možno-li se nadít uznání jistých kruh a o djejich hledisku? Bylo by nesmyslno.

být

ním

Vd,

pórovat A

víc!

Vda má

své poslání

širší,

svtové.

Ve své

stát se prorokem. Tu zas cizina obmá slovo rozhodující. Vdeckým zvlášt uznání ciziny vždy imponovalo. Ach, jaký muž! 1 cizina ho uznává! slovanskému svtu cizinou nejbližší, nejvíc vlasti

tžko

kruhm

—

.

.

.

A

hledanou a žádanou bývalo vždy mocné sousednmecká vda. nmecké. Slovanské Vdy! Jaký triumf Dobýt uznání pro slovanského pracovníka! A sml-li se nadít uznání nmecké Vdy pra-

stvo

vd —

nmecké

covník, který byl by prohlásil

nesmyslné?

její

hledisko

— za

146

Bylo by

Snaživý

šílenství.

muž nesml být

„šílencem". A tak se nakonec utváily vci, jak do nich stžuje polský autor Djin Slovanstva:

— Jak to pišlo, že škola domohla

ného

se tak

si

moc-

všecky kathedry universitní byly obsazeny jejími pedstaviteli, že j e j názory ovládly v akademiích, v pomckách školských, v encyklopediích, ba že v denním tisku a v parlament výluného ohlasu docházely? Uenci slovanští jsou v dokonalé s h o d s nvlivu, že

í

i

tém meckými, optují

mnnky

a slovanské, rádi

vývody

jejich

názory,

jejich

.

.

do-

oboru filologie a linguistiky málo dostupné. Nmci za to se svých soused slovanských,

z

Nmcm

dovolávají

že sami se nemýlí

.

.

.

.

(Ed. Boguslawski Historya Slowian.)

Tak všecko vcí svtských.

pišlo.

Pirozen

Cestou

a

nutn,

bhem

vzájemné uzna-

pišlo. Svt má zapotebí uznání. A jedno s t uznání vyvolává druhé. A uznání zavazuje. Než se nadáš, je tu svaz na sebe poukázaných, je spolenost, je zájem spolenosti, je povinnost, hájiti spolený zájem a jsou všecky dsledky. A Vda už není bytost, jejíž jediným zájmem je poznávati pravdu, ale je s p o 1 e e ns k é t e s o, jež má své životné zájmy, svoje právo, svoji est, svoji potebu vzduchu a všeho, co život dává. A doložiti teba, tleso mocné, jež vládne svými zbranmi. Bda odvážlivci, jenž by se chtl stavti na odpor slovu a pokynu mocné Vládkyn! Nech si zaslepenec sám pite následky. Všechen životný zápas je bezohledný. Tlesa spoleenská neliší se v té vci od jiných živoich. Také spolenost vdecká podléhá témuž zákonu

lo

i

1

l«0

ústrojenstva. S odprcem nezná milosrdenství. svrchovanou Už nejde o tel k u a šiitelku svtla, která se stejnou laskavostí váží a Ale je tu s p o 1 e n o s t, která zná svj zájema nesnese odporu. Užjsou tu strany, už zájmy stran se pihlásily ke slovu a na míst chladné rozvahy, která srovnává a usuzuje, nastoupila váše a podráždnost, která neuznává jiného úkolu, než odstranit a zniit odpor.

vdu,

vyšetova-

nestrann

domnnky

námitky!

—

Osud malomocného odprce horší osud

než

je-li

tená,

mže

je

zpeetn.

Jaký

potkat autora, který vydal práci,

pipraven

tenáe?

o

Dílo, které

nemá

mrtvo. Co je platná všecka námaha ducha, kterou stálo, všecky vývody a doklady, které pináší? Zapadnou, zstanou neznámy, nepovšimnuty. Jakoby nebyly. Smrt je stihla. A taková je moc spoleenského zízení vládnoucí Vdy. Díla svých odprc prohlásí krátce za n e v decká, za vdecky bezcenná, za nehodná pozornosti.

A

je

ortel je

vyknut. Kdo by chtl mait as

etbou knihy,

o níž „povolané se vyslovily? Díla nejlepších ších

kruhy" tak odmítav

duch,

práce nejlep-

hodnot tou íznou cestou pipraveny o

život.

Celá literatura nejcennjších prací, oznaena cejchem bezcennosti s místa veejného uznání, zmizela v propadlišti.*) *) Tak ped šedesáti lety Kollárova „Staroitalija Slavjanská" byla popravena díve ješt, než vyšla. Idea díla pipadala souasnému uenému svétu tak strašidelnou, že byla véc odsouzena už mezi tiskem. Tiskla se ve Vídni. Psal odtud Rybika pátelm do Prahy podávaje zprávu opÉkné líprav: „Škoda asu, nákladu i práce! Bodejž se tisklo radji 20.000 ítanek" Bylo to mínní obecné. Jen popularita staršího básnického jména chránila autora, že neprohlášen piímo za blázna. Nikdo tak nízko necenil svj as, .

.

.

1»

spoleenský zájem dávno už zvítzil nad Dávno už nezáleží na tom, aby bylo rozeznáno, co pravda je, co není, ale na

vdeckým.

zachovat sob a

své spolenosti, uznání, jména, místa, váhy. života. Snad ani nejsou lidé zlí, snad mají úmysly nejlepší, snad proniknuti pesvdením konají jen svou povinnost podle zákonij života. A práv ty zákony života jsou vražedný. Spoleenský stroj drtivou silou svého tom

eho

záleží, je

teba pro svt Takový je bh

—

mechanismu koná svj vražedný

úkol.

A

tok života bére se dále po zákonech nutnosti. lovk, bytost spoleenská, hledá spolenost, nemže se bez ní obejít. Život je tžký a v samot snadno podlehneš. Jaký div, leká-li se lovk samoty a tlaí se do spolenosti? Co je plátno jedinci, aby se úporn všel na šosy svojí

pravd a zstal osamocen se svým fanatismem? Sám nieho nesvedeš na svt. V sud Diogena snad

je

pravda,

ale

spojené síly vítzí. A proto aby t spolenost uznávala. svj zájem

a klade podmínky.

není života. Jen jen na tom sejde,

Ale spolenost má její zájem

Teba

uiniti svým. A jaký div, jestli vtšina dává se na stranu života a volí radji zstat mimo vlastní poznatek, ale za to v etné a mocné spole-

nosti? Od

té chvíle, co

slovanská Vda

ucítila

aby do práce byl jen b 1 í ž e nahlédl. Dnes, po šedesáti letech, není ovšem lépe. Nikdo knihu neetl, ale kde kdo nad její zmínkou krí rameny. Nešastné, povržené, zapomenuté dílo! A pece spis znamenitý, velkého rozhledu a dmyslu, širokých vdomostí a plný doklad, hodných aspo nejšetrnjší pozornosti! Šemberové knize „O západních Slovanech v pravku" nevedlo se jinak. A jiných prací píbuzného smru. Sotva na svtlo vyšly jsou pohbeny. Obti

ad

heslového

ízení panující

— Mocnosti.

152

potebu shody

a

jedno ty

s

Vdou

n

m e-

ckou, zvítzil zetel spoleenský nad zetelem vdeckým, princip moci nad principem poznáni. Spolenost znamená m o c a všecky

výhody,

ostatní mile uznána

které ve

svt rozhodují.

Jak-

vrchním principem moc, odpadá možnost klidného rozsudku poznatkového. Vda pestala být vdou. Zbyla bytost spoleenská, zízení autoritativn, naizovací, pedpisovací.

— Já pravím tak a tak!

A nikdo nemá práva namítat a pochybovat! Tak zbavena všech námitek dnešní Vda o dávnovku Evropy dospla nutn svých konc. Pl století už vrtí se malomocn kolem skupiny strnulých pedstav, na nichž utkvla, neschopna kroku ku pedu. Dnes, jako ped padesáti lety, v pomckách uebných, v pednáškách školských i v publikacích vdeckých opakují se báchory dále

o

nco

.

.

.

se píí všem zejmým dokladm.

život starých národ, které

pojmm

o vývoji a odporují

Uznávat neživotnost pedstavy národ se sthunacházet dvody a žádat, aby se postoupilo dál od strnulého názoru, prohlášeno je za poínání nevdecké. Za to, svádt uené hádky o tom, zdali nemožné sthovaky udaly se snad o století díve i pozdji, dovolávat se výrok autorit a snášet k tomu piln citáty starých text a z nemožností starých vyvozovat nové platí jících,

—

vdectví. A svtlo vyššího

za vrchol

—

poznatku, které by rozhodovalo otázkách sporných? Jsou pece instance širší a vyšší, které mají zájem, aby nakonec zvítzila pravda! Což není možno pedložit spornou otázku vzdlanému obe-

nestrannv

153

censtvu,

svtu

.

.

všemu vzdélanému

veejnosti,

široké .?

Veejnost, obecenstvo, vzdhromadné. Podléhaji pírod všeho množstva, zákonm duše davové, duše zástup, neschopné vlastního úsudku, vždy názor odkázané pijimat pokyn, heslo, úsudek autority, která vládne. Chceš vyvolat úsudek široké bytosti? Pedkládáš své dvody a doklady? Není schopna úsudku duše množství! Nemá ani asu ani chuti, zabývat se blíže tmi vcmi. Snad „vzdlaný svt" poslechne ledabylo tvj výklad, ale pak podle své povahy spoléhavé si ekne: Možná, že tomu tak! Nevím. Sám se tím

Marné

laný

svt

úsilí!

—

bytosti

i

—

nezabývám, volanjší,

ale

pokám,

nkterý

až co

ekne nkdo

poonen, autorita

znalec, odborník, ten

—

dvuji,

nkdo, komu njaká Nemožno jinak. Množstvo nemže

i

.

trvat,

žit,

psobit, ani myslet, ani jednat bez návodu, bez autority. Muž odkázaný p o u z e na své spolenosti dvody, neznámý, osamocený vždy podlehne, jakmile se ozve autorita. A autoritu má, kdo má dvru. A dvru má, kdo má jméno, úad, hodnost ... a všecky zízená spolenost. ty vci, které zabezpeuje Pouhé vnjší známky! ^ídí se Množství nerozeznává, Neškodí.

—

—

vi

—

vnjšími známkami. Pak by stailo, odpustit si další námahu a obmezit se jen na vnjší známky! Úpln dostaí. Kdo nechce víc, než být platným v oích spolenosti, stát se povolaným odborníkem, znalcem, autoritou, nepotebuje, než

—

.

.

.

zjednat ty odznaky vnjší, získat uznání, jméno, úad, hodnost ... si

4«4

—

Tch

lze

asto všelijakými cestami

získat!

— A práv ty cesty nejradji nastupují, jsou zcela pirozený a nejvíc vábivy ... — Božínku, tot kult holého povrchu, pouse

zdanil

hého

.

.

.

Svtu

Nevadí. dostaí.

a životu více neteba.

— A co bude pak

Zdání

s pravdou? Je ztracena ztracena? Pravda si trvá vlastní silou. Sama si pomiiže. Jenom k životu není nezbytná. bez pravdy se obejde. Aspo bez jisté Svt pravdy. Tisíce let trval svt a neml potuchy pravdách, které teprve pozd byly objeveny. Tisíce let nejrznjšími smry obcházel se život pouhým zdáním. Pokládal zdání za pravdu a vycházel zcela dobe. Naped život, potom pravda! Také v otázce starovku stailo vzdlanému svtu zdáti. a staí i na dále, co si chce nechat o .

.

Pro i

nm

autorita prohlásila, že v dob staSlovanstvo vyšlo z pny a vzdlaný svt bez rozpak by se srovnal

Kdyby povolaná moské, s

pomr

boh

rých

tou fantasií.

— Muž dvry

to ekl, vynikající znalec, odMusí o tom nco

borník velkého jména!

dt!

.

.

.

.

v-

.

.

Není odvolání proti výroku autority censtvu,

vi

veejnosti,

vi

vi obe-

všemu vzdlanému

svtu. Je takový zákon života, zákon spolenosti. Bez pravdy spolenost se obejde, bez autority nikoli. Ani spolenost pokroilá. A pravda? Kde je možno nešastnou, opu-

—

štnou spatit?

Nemjte

.

.

.

Nakonec pravda zvítzí! Ani stromy mocností spoleenských nerostou do nebe. 1 nejmocnjší zízeni bytost doasná. Pežije se starost!

—

155

asem, spuchl svými svazy a klouby. Pravda, mocí svého kouzla pekoná asem všechen odpor. Podrobuje si mozek a srdce lovka, pod-

mauje do a

jedince za jedincem a proniká znenáhla nejpevnjších zizení. Nadejde chvíle vševládné kdysi bytosti, mocného zízení, se

ad

moc

si i

Tak tlesa spoleenská, ovládaná vkovitými pedsudky, podléhají asem poznatku pravdy. A jakmile sama ovládla zízením, jakmile pravda sama zane do ady stavt své zízence a služebníky, rozdílet své úkoly, ustanovovat místa a úady, udilet titule a hodnosti, nemá už nouze o vyznavae. Hrnou se zástupem se všech stran. Kolikrát už se odehrál ten proces! Také s pravdou o slovanském dávnovku tak hroutí.

bude.

D D D

XX. SOVINISM.

O

úinn

hesla, kterými potírán odpor, nepanující nouzi. Z nejvydatnjších bylo heslo š o v i n i s u. Idea staré vzdlanosti slovanské je výplod národního šovinismu. Ješitnosti národní se píí, že by Slované všecku svoji vzdlanost mli

mla

Vda m

—

vditi svým sousedm, hlavn

Nmcm.

Odtud

fantastické záchvaty následník KoUárových. Je povinností opravdového vdce, aby se vymanil

dosahu tak malicherné citlivosti Heslo psobilo. Nikdo se nechtl zdát malicherným, národn pedpojatým, obmezeným šovinistou, stíženým fantastickými záchvaty. A pece bylo heslo docela liché. Mezi obhájci slovanského pravku Evropy Nmci. Dávno ped od prvopoátku stáli Kollárem, v druhé polovin osmnáctého vku, bystrý djezpytec nmecký S ch O z e r shledával, co panující Vda dodnes nemže a nechce z

.

.

.

i

1

pochopit:

—

být Slované dokonce psamotné teba Germanie? Pro by se mli nkde od Kavkazu a Volhy teprve za pozdních století sem sthovati? Tak jméno

vodními

Pro by nemli obyvateli

i

167

Krain ke

(Krajina)

nou

(Karnia).

pravdpodobno veno zde už dové nepišli t

i

ist

slovanské a piléhá slul už Kraji-

ímských

Není-li

ztoho

velice, že za

doby

slovanskyaže teprve okolo

— staí

práv že jsou n e

jest

as

kraji, jenž za

r.

dvodu ímské

sem tudíž Wen548, nýbrž oni

Takž

Karniové.

moe Jaderského vždy

u

považováni

byli

.

.

e-

poznal

dokonale

s

1771.)

dlouhým 1

o

v a n

-

onch ídkých badatel nbyli povoláni, pronášet úsudky

a byl tedy z

meckých, také o

V

.

Allg. Welthistorie Arci sluší hned doložiti, že SchlOzer

inu

i

za Slovany

(Schlozer

pobytem na Rusi

již mlu-

ícteí

vcech slovanských.

A SchlOzer není nikterak samotný Nmec na stran názoru autochthonist. Pišla po ješt

nm

ada nmeckých uenc,

kteí s rzných vcných hledisek podporovali slovanský názor. Ovšem,

panujícími se nestaly jejich dvody. O panství názor ve svt nerozhodují práv dvody

vdecké,

dli, docela

jiné.

—

nýbrž,

Neznalá slovanských vcí

jak jste vi-

nmecká Vda

ne-

otázce slovanské proti slovanhledisku rozhodovat sama. Mla zapo-

mohla v

skému

tebí spojence. Bylo nutn teba, aby její názor nalezl podpory také s protjší slovanské strany. Mocensky zízena, se vší tíhou svého aparátu (ústavy vzdlávací, školy vysoké a vyšší, stupnice úedních hodností, povinnost a podmínky zkušebné. Akademie, ceny, titule a diplomy, celá literatura úedních vydání, bojovný šik odborného závislého asopisectva etc.) nmecká národ, Vda a dosud ve

ví

vila

sthování

píchod

Slovan do dnešních sídel, v k e la gallism nesetných názv historických a zempisných na Západ, nasvdujících jinak oit pvodu. Bylo v

tism

slovanskému

teba, aby tu

nmeckou domnnku

podepel

vážný a vydatný hlas slovanský. Hlas se nalezl. Jeho pispním teprv vybudována znenáhla ona mocná j e d n o t a, na níž založena dnešní

tém

absolutní vláda, proti jejíž výrokm není odvolání. Mužem vydatného hlasu byl Miklosich, „zakladatel slovanovdy". Uznával sthování, vil v divošský stav Slovan za doby pedhistorické, vil, že Slované teprv svým ,, píchodem"

do „nových vlastí" se piblížili pojmm a užitkm vzdlanosti. Nmecká Vda mla, co potebovala. Mla, koho se dovolávat. Za „vhlasným otcem slavistiky" pešel do tábora jednoty celý pluk snaživých pracovník slovanských, kteí toužili být pokládáni za „opravdové vdce". Vykonali kázala ,, pední chut, co opravdovým Spchali pedevším, vymanit se povinnost". mohlo vrhnout stín z doteku všeho, co by na „malicherného šovinismu". Na pravém vdci nesmlo být znát, že snad naposled také slovansky myslí a cítí! Vrchním soudním dvorem, na jehož oích každý pracovník slovanovdy toužil setrvati v milostech, byly uené orgány, vydávané po ve Vídni a v Berlín. Tmito pevnostmi byla panující Vda vydatn zabezpeena proti nájezdm ,, malicherného šovinismu". Základní oporou školy byl Miklosichv spis ,,0 cizích slovech ve slovanin". Kde jaké staré slovo kulturnjšího významu ve slovanin bylo Miklosichovi Cizího pvodu. Co nebylo zcela zetelno, prohlášeno po nmeckém zpsobu „za keltické".

vdcm

n

nmeku

Brzo po práci Miklosichov vyšel témže themat,

sice

dkladnjší

vtší

vc-

a „Cizí slova ve njší, slovanin". Spis hledisku Miklosichovu nejen odporoval (ne snad slovem a akcentem, ale v c n , spis o

Macenauerova:

pímo na hlavu je postavil. Nebylo Nikdo si nové práce nepovšiml. Což zmohly doklady a dvody snesené neznámým venkovským uitelem proti výroku autority „svtového jména"! Dílo Macenauerovo bez ohlasu za-

obsahem),

ale

nic plátno.

padlo.

— Jak možno

nevšiml?

Vždy

o

tvrdit, že

si

nm Vda

Macenauera nikdo dobe ví. Uznala

jeho práci, sám Miklosich svého se zmínil o díle svého žáka! .

Vskutku!

O

.

asu pochvaln

.

Macenauerovi najdou

se

porznu

tak zvané uznalé zmínky v referátech, v souborných pracích, ve slovnících a v životopisech. Také pan „dvorní rada" svého asu vlídn poklepal na rameno svému bývalému posluchai. Jde-li však o takové spoleenské formality?

i

O to jde, zdali a kterak Vda váži neváží dvody a doklady, jež byly doneseny.

Kdyby je opravdu vážila, bylo by dojista nutno, aby vyvodila potebné dsledky. Neváží-li je, jakého rodu bytost kryje se pak vlastn velkým symbolickým názvem VÉDY ? práce, Miklosichova Macenauerova, stojí

Ob

i

pímém

odporu. První hlásá: k sob v Slované pijali pojmy vzdlanosti teprve od svých soused; seznámili se s nimi až po svém ,, píchodu" do nových sídel; a vše se udá-lo v dob teprv historické! Práce Macenauera dosvduje pravý opak. Množství sneseného tu materiálu dokahistorické stáli zuje: Slované v dob

ped

100

na

znaném

vzdlanosti,

stupni

slov, pvodu slovanského od

množství doby

nejstarší

u jiných národ evropských. Pijavše od Slovan výrazy, pijali sousední národové za starokoluje

idotyné

od Slovan pojmy! Jedinou ukázku dovolte! Za doby starší vyskytuje se název drobné mince zjevn slovanský: paták! Peníz staroeských tak se nazýval. íkáme dodnes: novák, šesták, tyrák. Také v Uhrách za stará vyskytuje se slovo. A v jiných zemích slovanských.

vku

pti

groš A

Macenauer dokládal:

— Podivno však, nalézají

se

podobn

patáca =

románský

v jazycích ch znjící názvy penz: špan.

i

5 medes, vlašs.

= patacus,

patacca =

heller,

bývalý drobný peníz v nkterých krajinách francouzských p a t a c o vulgo patagon = moneta flandei atd. Má-li i nic ten a podobný doklad svj význam njaký? Zavedená mince není-li na všechen st.

lat.

zpsob dokladem zízeného

státu?A jestli pešel hranice, není-li doklatrvalého obchodního styku mezi-

název mince

dem

pevahy

práv národního? Ba dokonce jakési onoho živlu národního, jehož jazykem mince pojmenována? Kdy asi za dob starších vynikal nad národ slovanský podobnou svými sousedy západními a jižními? Za doby historické dojista ne! Za které doby tedy? A je-li toho druhu doklad zejmého kulturi

pevahou

ního vlivu celý soubor, co o tom soudit? Zde byla chvíle, aby Vda pronesla své svrchoslovo. Co je s rozporem mezi vané,

rozhodí

prací

Miklosichovou

a

Macenauerovou?

Jedna

161

druhé odporuje.

Vda

Uznává-li

zárove uznávat druhou. JestH

jednu,

nemže

Vda uznala

novjší práci Miklosichova žáka, i nebylo její úkolem a pímou povinností vyvodit nutné poznatku a prohlásit práci uitele za pekonánu dílem žáka? A zatím co se stalo? Nic se nestalo. Macenauer dostal své „pochvalné" uznání, ale dále nikdo už se o milého pracovníka a snesený jím materiál nestaral. tyicet let minulo. Jméno málo známého pracovníka zapadlo. Nikdo o nemluví. Za to ale všecka Vda dodnes se dovolává Miklosiche a jeho „Cizích slov ve slovanin". Není divu. Miklosich byl muž slavného jména, mocný pán, vídeský profesor a dvorní rada, Macenauer prostý venkovský uitel. Zájem úpln vytlail zájem vdy. A stejný osud jako knihu Macenauerovu potkal celou literaturu spis nejvážnjších a nejen eských. ruských, polských a jihoslovanských, ba konen nmeckých. Nemají pro panující Vdu ceny. Pešla od n c h prost k dennímu poádku. Osud jich nerozhodly „dvody vdecké", ale jiné zájmy, ist lidské. Na štstí v davu vždy se vyskytnou jedinci, kteí heslem nedají se mýlit. Puzeni touhou po svtle, neustávají v ústraní živit plamének poznání. Jenajský prof. dr. S c h r a d e r je z nich. Také se zajímal o vzájemný styk evropských jazyk v dob pedhistorické (Sprachvergleichung und Urgeschichte). Množství slov a pojm, staronmin a staroslovanin, bylo mu v pomckách nápadno. Slova a pojmy už složité, zejm vzdlanostni. Jak

dsledky

—

nm

spoleenský

—

I

i

i

—

spolených Kuffner:

Vida

i

báchora?

tém

11

162

vci? Co je vlastn pvodní: gothické k s nebo starosl. s t k 1 o ? Co je starší, germánské p f 1 u g i slovanské p u g a ? Staronmecké chaufan i slovanské kupit? GoSestava tické d u g s i slovanské d 1 u g ? strany na oko vypadají slov je tak prosta. tak rovnoprávn. Slovo jako slovo, pojem jako pojem. Kde tu jaká souvislost? Kde jaká stopa asi stojí tu

s t

i

i

1

1

1

.

.

.

Ob

organického vzniku?

Neznalému

vaniny nmeckému uenci zstává zastena

slo-

okol-

Jen slovaninou zachyceno vlastn všechno djstvo kulturného poznatku. stekla. Jistá pevná hmota v žáru ohn náhle A nový zjev nabyl svého jména: steklo, stklo, sklo! Tvrdé rádlo bylo teba po vrchu role vláet, nost dležitá.

—

p

1

o u ž

i

t

chodu vci

:

ejhle

pluh! Kdo

úelem

ob-

sebou hromadil, kupil, byl pijal zboží, ale lhtu záplaty

kupec. Kdo prodlužoval,

robil

— dluh...

ští n a podobného rodopisu Cítil

za

ped

Germán-

pojm nepodává.

Výklad slov zstal nmeckému uenci cizím. nesnáze. Hledal pouení. Schrader zná ovšem

slavného Miklosiche. Slyšel však také nco zvonit o Macenauerovi. Byl by rád vidl jasn. Le kterak? Vda mu nic nevyložila.

Vyznává upímn: Po Miklosichovi sebral také Macenauer cizí slova ve slovanin zvláštním spisem (uvádí eský titul knihy). Pohíchu nedovoloval mi jazyk, kterým kniha vyšla, abych jí užil. Z et-

—

ných

výatk však v Krekov

cizí

prohlášená

uznává

.

Einleitung vy-

Macenauer etná slova Miklosichova za

svítá, že

.

praslovanskými

býti

A muž

opravdové vdecké snahy bez obalu

piznává svoji nedostatenost k úkolu. N e o s obuje si rozhodující slovo u vcech, na nž svými vdomostmi nestaí. Pímo a ochotn poukazuje

ke stranám a

Takovým

vcem, kde by snad

svtla

možno bližšího

se

bylo

domáhati.

asi byste si pedstaopravdové vdy, hodné

vovali postup vznešeného jména.

Jak

výhodn se

tu

liší

takový

Schrader

od

pedák

paradujících v blyskotném hávu generál a náelník panujícího zízení! Staí jen ukázati k Mullenhoffu, který s patra své nevdomosti bez okolk nazývá ,, pošetilostmi" (Thorheiten)

vývody

Šafaíkovy, jimž

— nemohl

roz-

umti.

mén

Arci není Schrader píslušníkem, tím „autoritou" panující Vdy.*) Sám kdysi podléhal suggesci pedstavy ,, sthovací", jak piznává. Ze Savla stal se však Pavlem. Propracovav se k novému dokonalejšímu poznatku, má dost síly, aby se v y z n a I z nkdejšího bludu: Naproti svému prvnjšímu mínní (die aiteste Zeittheilung), že sluší v A s i i hledat vý-

—

*) Pojem autority není vdecký, ale spoleenský. Jedinec, který se pídí po pravd, nepotebuje autority. Srovodkudkoli se hlásí. Za to s p o 1 e nává prost poznatky, teba se práv sama spikla n o s t bez autority se neobejde. jinak. proti autoritám, ihned si vztyuje nové. Spolenost jako celek není schopna kroku a pohybu bez náje vedena, spolenost vodu. n á v o d dává autorita. se netáže. Není schopna se tázat, dovede jen n á s 1 e d o v a t.

a

-

A

Nemže

A

Kam

bu dojde žádoucího cíle anebo dojde — nárazu, Teprv odpoutá od vleku autority, nárazem vzniklý snad která — zklamala. Osud všech dav. Jen trpkou zkuše-

Vedena

otes

ností mohou I

ji

být poueni.

A

každá spolenost

je

davem.

vdecká. 11*

164

chodisko všeho lidstva, daleko bližší skuzdá se mi býti evropská, jež totiž piivod indogermánských národ hledá spíše na Západ Námitka šovinismu národního v naší otázce nemá, jak vidt, nejmenší podstaty. I na nmecké stran jsou muži, kteí opravdov se pídí po svtle. Dnes pomalu i Nmci piln se zaínají obírati slovaninou. A není snad daleka doba, kdy sami zanou svítit do zmatk, v nichž si dosud tolik

domnnka

tené pravd

.

libuje

— panující Vda.

a D a

.

.

XXI.

DILETANTISM. ZÁVÉR.

A ješt srdí porážela

jakým panující Vda bez miloodprce: diletantism!

heslo,

Neni-li dílo vzdlanosti neobsáhlé? Neteba-li, rozdlit práci a obory? A v otázkách odbor, kdo jiný smi se ozvat, ne-li odborník? Všem bylo hned jasno: Odborníky chceme! Pry s diletanty! Záhady starovku týkají se rozmanitých obor. Zabíhají do otázek dje a jazykozpytných, lidopisných a zempisných, do rzných obor lidské práce, emesel a umní, do hospodáství, stavitelství i vojenství a pod. Kdož pak mohl a ml tu být všudy odborníkem? Anebo lépe naopak! Kdož pak z tch, kdo se koli kdy zajímali o vci starovku, nebyl a není vlastn v tom diletantem? oboru pouhým arci žádá rozeznáZájem vat lidiky, tídit je a vztyovat mezi nimi

—

.

.

.

—

spoleenský

—

pehrady.

A

tak už rozhodl zájem spoleenský: tam nevdci-dile-

— Zde vdci-odborníci,

—

tanti!

muž

Tážete se udiveni, ze dvou schopnostmi a vdomostmi, odborníkem a druhý diletantem?

vynikajících

pro jeden má slouti Pro

se

vydává

166

a prohlašuje za odbornou autoritu MílUenhoff a pro je vykien za vzor nevdce-ochotníka svou fantasii, o 1 1 á r ? Byl Kollár básník a pravda. Byl však i uený muž a vynikal rozsáhlý-

—

ml

K

mi vdomostmi.

i

snad

i

nejpísnjší

vda

se

obejde bez fantasie? Co by dokázal vdec-astronom, chemik, technolog, kdyby svoji ideu díve neml vztyenu ve své obraznosti, nežli nastoupí svj výzkum a užije výzbroje své pesné vdy, aby ideu? A Míillenhoff sám! dovodil svoji Nenl-li jeho rozbor germánských stain pln fantasií? Byl pravda dkladný znalec starovku, eckého, ímského i germánského! V tom ve všem Jan Kollár pi nejmenším se mu vyrovnal. Mimo to však Kollár svrchovan ovládal oblast vdomostí slovanských. Svoje vývody dovedl dvojnásob pádnji opít, nežli nmecký soupe. A pece odborná diletant? A Míillenhoff Kollár

—

—

—

Jakým právem? Mocný zájem, pravda, neohlíží se po právu. Nmecký vdec dobe se hodil panující do spolenosti. Slovanský uenec se n e h o-

autorita?

Vd

A bylo rozhodnuto. Následek byl pirozený. Panika v adách snaživc a píštích pracovník. Kde koho v zmocnil se ukrutný strach nebýt prohlášenu d

i 1.

ad —

za diletanta.

A nebyla pec ješt tak daleka doba, kdy A^da vbec všechen vyšší obor innosti pstován byl výhradn po diletantsku! A díla nikoliv poa

sledního významu tou cestou se rodila. Namnoze základná, dodnes platná a vážená. Teprv novovký rozvoj pinesl dlbu práce se všemi dsledky. Každý obor stal se zárove živností. Ochotnictví stalo se zbyteným.

—

167

Zda ve všech oborech? Také hledat pravdu, stalo se povoláním. A pravdy mají své o b o r y. Teba však rozeznávat pravdy dvojí povahy. Jedny praktické, pesné, samy se hlásí k životu. V mathematice, v technologii, v hospodáství a jinde nepravda v záptí sama se prozrazuje. Pravda života nedovolí proti sob hešit. Odtud všechen utšený rozvoj pesných

vd

a praktických

síla

pravdy zabezpeuje tu sama

a

obor

spolehlivost

souvislých.

práce.

Sv mocná

pesnost

Pomoc ochotník zde

odpadá. Ejhle však pravdy jiného ádu! Pravdy nepraktické, vzdálené otázek života! Pravdy povahy zcela trpné, lhostejné k dennímu ruchu svta, pravdy, jež samy nijak nejsou schopny se hájit a trpliv snesou každý ústrk! idejné,

Úkol

lidské

pravdám

je

Samy

vdy

vi tm

tichým, nevýbojným

mnohem tžší.

se nijak nehlásí

ke

svtu

a životu.

Což

sejde pítomnému pokolení na njaké pravd o vcech a pomrech, jaké byly v Evrop nkdy pfed tisíci a tisíci lety? Loský sníh! Nikoho neje tu pravda poškodí, nikomu neprospje. jakákoliv, což na tom? Jsou snad za pravdu na-

A

bízeny pouhé báchory? Dobrá,

A

má-li

nkdo

a

platí

dost silný hlas a zájem,

báchory! aby bá-

choru šíil, sta se mu po vli! Báchora zaujme místo pravdy. A všickni jsou spokojeni. Pravda

sama — A

se nebrání. tu je chvíle, kde dochází svého

vdecký

významu

ochotník!

Maje své poteby životné jinde opateny, nevázán zeteli spoleenskými, nepotebuje se

ohlížet

po vztyených pehradách, aniž

se lekat

Mže

smle pohledt v pítmí, kde se tají vzdálená životu pravda a pispt na pomoc, aby byla vyzvednuta ke svtlu. Je práv krásným úkolem diletantismu, aby svou

vydaných

hesel.

úastí bránil, aby tichá pravda, trpná, neschopná sebeobrany, v krutém shonu životných zájm nebyla pošlapána, nebyla znásilnna nebo docela zašantroena, nikoli snad vdomou zlovlí spiklých jedinc, ale prost slepým

mechanismem

spoleenského tlesa, jež hnáno pirozeným pudem všeho živoišstva: v zápase o bytí, zachovat pedezapomíná. vším sebe, vlastního úkolu svého

—

vi

Takový

panující byl úkol diletantismu také v otázce evropského starovku. Jak byl naléhavý a vážný, vysvítá z daných okolností. Celé století pomalu trvá už idejný zápas, širší veejností ani nepozorovaný, mezi mocným a školou t. zv. autochtozízením panující nist (nevdc-diletant). Tito ochotníci

Vd

Vdy

vdy

pedstavu „národ, kteí se sthovali" a všecky nemožné vývody a dsledky z lichého pedpokladu vyplývající. Marno však bylo dosavadn úsilí horlivých milovník svtla a poznatku. Pravda s a m a neodmítají neživotnou

-

-

"

dovedla vystoupit ze svého pítmí. Panující Vda mocí vševládného ústrojí svého znala dosud udržovat „všechen vzdlaný svt" v suggesci neživotné báchory. Jak dlouho ješt potrvá zápas? Neradno se mísit prorokm do emesla. Jen lidé mají na spch, ne pravdy. Bohdá, konené vítzství svtla nedá na sebe dlouho ekat.

—

'

— A což Grand-Champ na Na ase, vru! Vrame

se

i9

Ženevském jeree? už k otázce, kterou

rozprava zahájena.

—

Je-li vdecky pipustno, z pouhé blízkosti zvuku vyvozovat dalekosáhlé shody, njaké GrandChamp hned prohlašovat za bývalé Hradany? Zajisté si nepovede tak lehkomysln píští nepedpojatá vda!

—

Ani dnešní diletantism není tak lehkovzntlý.

Penechává panující Vd, aby si holé domnnky sama pokládala za prokázané už pravdy. Množství Grandchamp a píbuzných zvukem jmen ve francouzském místopise neprohlásí budoucí nepedpojatá vda za bývalé „hradany" díve, dokud nebude zjištno, nespadá-lí jméno snad do jiného, sousedního typu názv ) a dokud také jiné ješt okolnosti výkladu nepisvdí. Zbývá ješt mnoho práce rozpoznávací a tídivé, nežli materiál názvoslovný bude snesen, srovnán a uveden v pehled tak soustavný, aby v jeho písm zatím tak s t bylo lze bezpen tajemném. í

i

Šafaík, vdec

Už ped šedesáti lety lekozírný, naznail cestu postupu. Dovolávaje se svých Starožitností

da-

Národodokládá o poteb, hledti si „jmen pomístných a krajinských" a snášeti píslušnou látku. Byl jsem toho domnní, že pstovateli vd slovanských na zachování a známosti tchto jmen i

pisu,

—

itehdáž záleží,

když

se

mu

k dokonalému

*) Hned vedle na p. typ: g r a ž a, graže, grae, gre, graha, kraha, krahava (kráhenwald!), krhava, krhov (Kirchmokrá, hof! Gregovia!), krakovo, krhy, krchle, kre etc. množství! Sbíhají se a rozbíhají, jako moálovitá místa. pšiny v lese. Než se nadá, vyklada octl se na liché stop!

—

Typ

170

'vyložení ješt dostateného svtla nedostává. eho zajisté v nynjší dob a silou

jich

jednoho ochotníka

uených

dosíci

dlouženém ase,

nebo nkolika málo

nelze, toho bohdá v

spojeným dmyslem možné

a

.

pro-

posloupným snaživ ý m dosíci

bude

.

.

Do koneného „rozednni slunce dkladnjnauk" v otázkách minulosti Slovanstva, jaké Šafaíkovi na mysli tanulo, zbývá ješt zaplašiti

ších

mnohý

stín a

Jisté

pece pevn koli

z

mnohou

nejasnost.

obrysy

píštího obrazu lze však už vystihnouti, aniž se už podaí, jakým-

povelem mocenského zízení, je zastíti. JVložno je strun naznait: Život lovéka na povrchu zemi vyvíjel

se

prvopoátk po zákonech pirozených;

když vývoj dospél velikých organism, jež spoleenská už tak neodluné srostlá s pdou a krajem, že po zákone pirozeném nemže mínit místo vékovitého vývoje; cokoliv podobného vypravují „zprávy" Déjin, je pouhý obraz lichých dojm a nepesných pomysl; národové nikdy se nestehovali; ani Slované, co národ, nikdy nikam a odnikud „nepišli"; zmény pomér mezinárodních zaznamenávané Déjinami nejsou žádné pohyby téles národních s místa na místo, ale niterné promény organické, pivodéné stykem živl, af už pátelským ti vražedným; sluji národy, jest bytost

vzdélanost evropská, védomost vyšších pojm života, jeho jorem a zákon, nezaíná íeprv vzdélanostl eckou a ímskou, nýbrž má své pedchdkyni ve hlubinách vik;

a

úkol

171

vysoký stupe dávnovéké vzdélanosti slovanské je doloien jazykovým pokladem slovan-

iny; táž krev koluje žilami evropského lidstva od praviku až na dnešní asy; jména starých národ, dnes vymizelá, nejsou jména národ, kteí odešli^ ani nová jména jiných, kteí pišli, nýbrž jsou jenom názvy dobových stavúapomér, a sluŠl leda pátrati, kteraká je souvislost jmen a stav nékdejšleh se jmény a stavy dnešními; znl-li prozatím sméle názor, že nékdejšl Gally, Kelty, Illyry, Thraky, Dáky, Góly, Skythy, Sarmaty a pod. sluší pokládati za pedky dnešních Slovan, je aspo tolik patrno, že v dobách pravékých velkou ást Evropy obýval národ jednotný jazykem i vzdélanosti, národ, který pedmty v kraji podle svých poteb oznaoval názvy téhož zvuku a smyslu, který vrchy jmenoval Tábory, eky Jizery a svoje mésta jmenoval Hrady. *) Teba se nadíti, asem se podaí nevázané a nepedpojaté vd, po stopách zddné hmoty kulturné a návodem zákon pirozených u z et e 1 n t bh'že pochody a dje, kterými souvisí hlubiny pedcházejících s krátkým pomrn obdobím psané Historie. i

vk —

D n D *) Je po echách mnoho vrch Tábor, kam noha Husit nikdy nevkroila. Jsou Tábory daleko mimo eské hranice, ve Slovanech, v Nmecku, ve Francii, ve Švýcarech a jinde. Nejsou Hrady, Starohrady, Novohrady, Ble a Velehrady jen v oblastech slovanských. Kolik nmeckých Neuhaus Neustadt, Neudorf, Neumarkt a pod. starými listinami oznaeno za nkdejší Neugardy, -hardy a -hrady! Jsou Bel-

gardy v Nmecku jako jsou Bellegardy ve Francii a ve Švýcarech a p.

PAMÁTCE

SST.

J-Y

f

21./12. 1911.

DODATEK.

ZE ŠVÝCAR.

Z

kotliny louécheských lázní v údolí Rodanu do Horního Bernska lezete zrovna po žebíku. Proslulá Gemmi! Klikem hákem vzhru skulinou skalní na tisícky metr! To už trošinku provtrá plíce a rozkývá kolena! Turist hrne se

dv

obma smry

mravenek. Na

vrcholu, na Sráží se malebná v té pustin skalní mezi snhy! Teba se trochu posilnit! Dol velkolepými kulisami Kanderstegu a dále údolím do Frutigen pošlapete si hezky do veera. Frutigen! Frutigen! Jaký as smysl se vy-

jako

terase hotelu, jako v tu proud. Zácpa dost

poutnikám míst!

—

klube z podivného jména? Naposled Vrutky! prohodil len družiny.

— Jaké pak „Vrutky"? — Vrutky, vroutky, „vrátka"!

místních názv hojn Tatrách, nedaleko Žiliny,

druhu

V

Vrutky v echách!

A hada

.

v

njaké

—

Máme

našem

toho území!

známý prsmyk,

.

neprobádal!

.

.

.

Vyklubalo

Po pldenním pochodu, pomalu

se!

se schyluje

veer. Napí širokého horského údolu, kolmo na smr cesty, najednou mocná terénní vlna! Údol jakoby pepažen vysokou hradbou. A uprosted otvor, co by cesta se provinula. A nahoe nad cestou zícenina! Starý hrad! (Tellburgl)

—

176

— Tu

—

A

to máme, skutená vrata! k tomu! As dležitý bod, kdysi!

nná

.

Ankolik krok

dále

cíl

.

chrá-

.

dnešní pouti, Frutigen!

Dnes známé klimatické místo švýcarské, rozkošn položené! Co chcete? Zdejší lidé marn si lámou hlavu výkladem. A našinec, cizinec, odhadne význam z daleka! Zajímavý zjev! A co tomu íká Vda? Kroutí hlavou. Nesmysl! Jak pak by sem pišla

slovanská jména? nedostali!

.

.

Slované nikdy do Švýcar se

— A jak sem dostala slovanská jména? — Patrn nejsou slovanská! — Jakáž tedy, srozumna jen Slovanu? — Af jakákoliv, jenom slovanská — Pro pak ne? — Protože tomu píí — vdecké dvody! .

se

jsou-li

ne!

.

.

.

se

Jako s tím hlídaem u brány. durdil na lidiky, že se tak tlaí. Zpátky! Tady se nesmí? Pro pak se nesmí!

Hrozn

se

— — — Protože zakázáno! — A pro pak zakázáno? — Protože — se tudy nesmí! je

je

S vdeckými výklady jako s cennými papíry, nkterému práv nejlépe uvyWs a najednou už neplatí. Je podivná vc, jak jsou si píbuzný

—

jazyky nejrznjších plemen: románské, germánské, slovanské, všecko navzájem! asijské! Ba Dávno to bylo nápadno uencm. Aby zjev vysvtlili, jazykozpytci na poátku minulého vku pipadli na theorii o velikém spoleném prazdroji národ nkde v širých pláních stední Asie. Odtami

177

tud prý za dob pradávných vlna za vlnou valilo na západ do Evropy, plemeno za plemenem, Keltové, Germáni, Slované atd. Slované Proto mají své místo byli nejmladší z plemen. vzadu, na východ pevniny. A nikdy dále na západ se nedostali. Usoudila tak vda. Po celé století platil výklad o evropském mládí slovanském za bernou minci. Nu a? Snad už neplatí? Nedávno vyšla v Curychu kniha švýcarského se lidstvo

—

.

.

.

uence ,,o vdeckém významu názv místních.***) Autor srovnává koeny nejrznjších jazyk svta, shledává, kterak jistým prapojmm životné poteby lidské u všech národ odpovídají jisté prakoeny jazykových tvar. A usuzuje: Po vší zemkouli, pi vší zdánlivé rznosti panovala kdysi pvodni jednolitost Prvotný lovk všude skoro stejné první postejn teby a ty dle prosté pírody své vyjadoval. Od prvních pratvar pak bral se vývoj jazykových forem svojí cestou Jinými slovy: jazyk jako bylina, na svém míst, ze své se vyvinul! Neteba vymýšleti žádná „tažení" plemen! Vše je dílo prosté evo-

—

pomr

.

ml

.

.

tém .

.

.

pdy

rozmanitých styk, vliv a psobností. nejpádnjší ,, vcné doklady" proti pochybmístopis. né asijské domnnce dodává evropský Mluví zeteln. Po tisíci letech lze ísti, co bylo kde zromanisováno, co zgermanisováno, poslovanno i pomaaeno. Složky jazykové odlišují se do nejvtších dálek asových, jako složky chemické pomocí spektra se odlišují do nejvtších luce,

A

*) Prof. dr.

—

Tauber „Ort?nainen imd Sprachwissenschaft".

Zurich 19U8. Kufíner: Véda

i

báchora?

12

178

dálek prostorových. Po místních názvech v echách není vskutku nikde nejmenší stopy nkdejšího prý „nmeckého" obyvatelstva zem! Za to tím zetelnjší jsou místopisné stopy Slovanstva v dnešním území nmeckém. A to nejen v Braniborech a v ostatním Polabsku, ale i v celém Bavorsku, Virtembersku, Bádensku až daleko za

—

oblast porýnskou.

A

Švýcary?

je zárove horhvý Pstuje svoji vdu zcela modernisticky, en plein air! Co do pouek švýcarského názvosloví krajináského došel zajímavého závru.

Curyšský jazykozpytec

alpinista.

—

Ukazuje

se,

že

nejmén

Kr. obvod alpský osídlen byl

pomrn už velice

Který

už 1000 let

vzdlanosti a vyvinutým!,.. to byl

p.

lidem vysoké mluvil jazykem

jazyk?

Táuber nechává otázku otevenu. Nechce úsudkem pedbíhat. Není jeho vcí mluvit za slovanskou vdu. Zná slovaninu leda jako jiní srovnávací jazykozpytci znají keltštinu nebo Prof.

—

—

turkotatarštinu, leda ze svého slovníku. Tolik však seznává rozhodn, že byl starý jazyk velmi ,,píbuzen latin a etin' Dle nález starožitnických pak soudí, že stopy tch prvotních obyuherských vatel ukazují hluboko do rovin .

—

.

.

.

Až bude, jak má b ý t ve slovanské vd, budeme mít už srovnány své pvodní jazykozpytné vdomosti o vcech švýcarských, budeme vdt, jak stojí rzné dialekty švýcarských horal ke slovanštin a co praví slovanský jazykozpyt k nápadnostem krajináského názvosloví zdejšího.

179

A

slovanská

odpov

uence dopadne pak

Slované

na

na otázku švýcarského

— velmi

Západ?

urit.

Historikové

nechtjí

dopustit. Historie nic nevi o Slovanech z doby okolo Krista. Rozumj „psaná" historie nic neví.

A moc suggesce je suggesce-písmeny. Na dlouhá staletí a tisíciletí dovede zatarasit cestu a vzdorovat vývodm rozumu. Zde je zejm slovanské jméno, ne jedno, ne deset, ani padesát! Ale sta a tisíce jmen, zejm slovanského pvodu. Ale Slované prý tu nikdy Tedy

ohromná.

nebyli.

Pro? Nikde

o

tom

nic

„psáno" není.

A

staí „písai" djin jmenují nespoet jmen všelikých pronárod, kteí prý tu žili, akoliv nikde stopy po nich nezbylo. Jenom žádné ,, Slovany" nejmenují. A jestli místo v kraji, dnes románském nebo

nmeckém, kde

roztoky etc.)

a jiné,

luina

se

se

vody roztkají,

sluje

Rothstock pokryté šavnatou zelení, jmenuje

(Rosstock,

Rosenstock,

(Lutschen, Ltitschine

etc.)

a

tmavá

závratného pohledu nazývána je díra (Tscharnadira) a msto písemn zvané Konstanz v ústech lidu dodnes sluje K o s tn c e a jsou-li to vše jména slovanská a nikoli tatarská, pak se táže prostý rozum právem, jak sem ta jména pišla? A kde je njaká vda, aby záhadu vysvtlila a vybavila naše „historické pojmy" z podruí nešastné suggesce, vyvolané pispním starých písa, kteí nás mli pouit nemli pontí? o vcech, o kterých sami Lázn Louche, odkud jste vyšli, slují po nmeku Leuk. Ani jedno ani druhé jméno neskalní

rokle

erná i

—

12*

180

má svým jazykem

smyslu. S nosiem domoroddorozumíš po francouzsku i po nmeku. Jakým mluví jazykem? ert ví. Bylo „louže" by zajímavo, trochu ohledat! *) Naše „louka" dobe piléhá k okolnostem místa. Také v Tatrách, v kraji oravském, najdete lázniky

cem stží

se

a

a

v pkné

kotlince horské,

Luky. Obdob

a podob

málem téhož jména

pekvapn

—

souhlasných

na každém kroku!

V beznu

1908.

D D a

*)

„rody"!

Podivná

e!

Prameny Rhodanu

okolni

lid

nazývá

VELIKÝ FAKT. híkou utkvlých

Všichni jsme

pedstav.

uený svt

nevyjímaje. Tradice despoticky vládne. Vzpomete, jaké pedstavy platily do nedávná o stáí svta. Až do poloviny minulého vku íslice Mojžíšova letopotu byla východiskem všech úvah zemvdných. Pravá suggesce písmeny. Dnešní názor ,,o starovkém národ Kelt" není nic jiného. Ve starých knihách je psáno, njací Keltové prý sedli díve na místech, kde sedí dnes Slované. A co stálo ve starých knihách, pecházelo do nových a pechází dosud z knihy do knihy.

Ani

Žáek na nižší tíd, jakmile obrátil poprvé v malém atlase Evropy, zajiskí na chvíli radostn zrakoma. Isara v Bavoích, Izra ve Francii! Nezní-li to vlastn jako naše Jizera, pane profesore? list

— — Zajisté, milý hochu. — Byli tedy Slované díve,

Nmci

Pan profesor

—

kde jsou dnes

a Francouzi? stáhl velmi paedagogicky

elo.

Tak se zdá jenom nevdomému zraku, synu. Až budeš starší a uenjší, dovíš se nco o starém národ Kelt. Bydleli na míst dnešních

národ

evropských.

182

—A Keltové také v Cechách, pane pro— Zajisté, Máme zde po nich urité parná. ky. — A Jizera snad slovo keltické? — Není pochyby, keltické byli

fesore?

byli.

je

.

A

.

.

žákovi radostn zajiskily zraky.

Nemá

velejšího pání, nežli být hodn brzo „starším a uenjším". A píšt už sám bude horliv hlásat nov poznanou pravdu. Jizera je keltické slovo. Celá keltická literatura se vyvinula tím tradiným

zpsobem.

A jméno „Jizera"? Slovo má v eštin a slovanin nejen rozsáhlé píbuzenstvo, ale zvuk i pojem lze tu rozložit a sledovat až do posledního koínku a vlákna. širá živá, tekoucí voda. „Jezero" „Jizera" pánev vody. Slovo i pojem známý od Alp až do splav, odtok Uralu. Jez, jaz, jezbina, jezišt táti, roztkati se. Jinovatka vody. Jihnouti zmrzlý opar snadno jihnoucí. Jih, jižný, jiz, jihna,

=

=

=

jihen, jinec, jin, Jihlava, jižlava,

=

=

samé formy pi-

rozen odvozené.

A

Jizer, Jezer, Jinc, Jihl, Jihen, Jen milou Izaru bavorskou a Izéru savojskou plná západní Evropa, zvlášt Alpy a jiné kraje pohorské. Is, Izey, Isel, Igel, Ischl, 111, Inn, Ain, jihAisne, Aizay, Isser, TEssert atd. samé .

.

.

mimo

eky

noucí, horské.

—

—

vše jediný Jih, jiz, jin, jihla, jihna a pojem? Páchne tuze gramatikou! Ale žije pece všecko skuten! Tam venku, v pírod, v ústech lidu, v horách a skalách, ve

koen

kraji, kde už dávno lid jiným jazykem hovoí, pvod jména nepamatuje a nezná ani vyložiti. A v sa-

163

motných echách? Všecky tvary jsou zastoupeny: Jizera a Jihlava, Jihera (pítok Otavy u Písku), Jiníny, Jihle, Jince (na brdské bystin) a pod. Jakoby rovnou opisováno z uenélio rejstíku odvozených jazykozpytných forem!

—

A teba

vývody byly sebe více pesvdpece vyvrátit platnost traKeltové na dále zstanou Kelty. Nesmírný materiál proti nim svdí!

ivý, nepodaí

se

dice.

i

kdo

— — ím bohatší materiál, tím — he. má ped

souvislost,

.

.

.

Možná, sebou materiál, kdo pehlíží všecku

pesvdí

se

Jednotlivci

snad.

—

tak pesvdit, nikdy množství. Veliké množství zstává odkázáno k tradici. O rozhodla autorita, jméno, zízení, škola, pijato za obecné mínní Vdou Takový je postup vzdlanosti. Množství v otázkách vdeckých nemže soudit, srovnávat, vyvozovat, rozumovat Musí vit. A pece jsou pravdy, které rázem byly pijaty celou veejností! Vzpomete nález Schliemanových! Ped tím všechen uený svt prohlašoval zpvy Homérovy za iré báje. Dnes už nikomu

mohou

se

em

i

—

.

i

.

—

nenapadne

—

.

.

.

.

.

.

—

.

Množství nerozumuje, za snadnji podlehne dojmu. Objevená Trója! Mocný dojem na obraznost davu! To psobí. A pro by v otázce dávnovku slovanského nemohl náhle zasáhnout do diskusse veliký fakt, který mluví k obraznosti? Málo nadje! Látka má jinou povahu! Kdež honem leží zakopána v zemi njaká Trója nebo Alesie slovanská? A kdež se u nás najde to tím

—

—

Dílo fantasie!

184

rychle milovník idey, milioná nebo kázal živou ze A pece! Kdo ví?

pravdu

císa,

aby

zem vykopat?.

.

.

Pro náš eský svt záhada evropského praobyvatelstva vyznívá otázkou: kdo byli pvodni obyvatelé Kelti nebo Slované? Kdo rozhodne? Kdo ví, nejsou-H uritá, široko fakta, která by mohla rozhodnout? Máme v echách zajímavou horu, známou všem turistm. Leží na eském jihu, na úpatí Šumavy, všecka zarostlá, obklopena hlubokým lesem. Cesta k ní vede kolem stráni lesnatých, kolem strží a srázíj skalních, podél lesních tianí a jezírek ztajených v úkrytu erných houštin. Znenáhla teprv upravená stezka zane stoupati vzhru k rozložitému hebeni, zastínnému rovnž vysokým lesem. Stezka vine se spoustou balvan, njakou prasilou pírody v dávných dobách zde rozvalených. Jist už tisíce let leží tu na sob a vedle sebe to zkamenlé stádo nmých dob dávno zapomenutých. I nahoe, na táhlém hebeni, kameny velké i menší, tu holé, tu pokryté silnou vrstvou mechu, jako by ustupovaly s cesty, skupinou tu vtší tu menší tají se mezi stromy a houštinami. Až potud nic zvláštního neupoutalo vaši pozornost. Množství vrch, pokrytých spoustou kamenných obr, známo je turistovi po vlastech, v horách v širém kraji. Pomalu zrak uvykl scenerii. Klidnji se rozhlížíte vkol. A tu znenáhla zaínáte si uv-

eské zem?

zetelná

svdk

i

domovat nápadnouokolnost. Kameny leží sice na pohled bez ladu a skladu, zcela nahodile nakupeny, jak je snad rozmar neznámé pírodní síly nkdy v dobách prvotních otes zemské kry

ÍH5

vkol

Však druhý, bedlivjší pohled

rozmetal.

svdí. Rozloha

jinak

zcela nahodilá.

té bezživotné

hmoty není

Zetelné známky nasvdují, že zde

psobila síla nikoli slepá, ale úmyslná, vdomá si uritého zámru. Rozeznáváte zejm vtší skupiny balvan, vzdálené od sebe po rozsáhlém

ln

lesa.

A

ve skupinách

zase zeteln skupiny menší. zarostlé mechem jakoby

velkých

Nkteré

docela

speenév jediný celek.

njak uvolnny, jakoby

Jiné

z

pvodního

klidu

od sebe vypuzeny.

Co to? Snad majitel

zm

kázal

Pro? Snad

pdy nkdy ped

kamen

dávnými

lety

srovnat v jakési skupiny?

úely kulturnými? Snad k vli

za

vysázení lesa? Nezdá se. Ohromný náklad práce nebyl by v žádném pomru k vytknutému úelu.

A

potom,

derou

vždy

pímo

lesních si

—

mohutné kmeny z

velikán

útrob kamenných

skupin

cestu na svtlo.

Zde jiné podnty života než hospodáské lomcovaly neživou hmotou! pravíte si. Jaké asi podnty? Snad idejné? Síla idey v dávných dobách obdivuhodn ádila ve svt egyptských pyramid! ... hmoty. Vzpomínáte Najednou vám projelo hlavou jméno hory: .

.

.

—

—

Mehelník! Snad by

lesem mohyl?

bišt?

.

.

mohyly?

Památná hora snad

Snad posvátné, dávnovké pohe-

.

Vrch Mehelník v okolí

msta

Písku spolu

lesnatými hbety Jarníka i Kraví hory zastupuje oblast rozsáhlých píseckých les. Majitelem pdy

s

t86

samo msto, známé svým lesním hospodástvím. Poítán Písek kdysi mezi ti nejbohatší obce

je

v^Cechách. '"•

vst.

Hbet

Mehelníku

— Na

temen

opádá mnohá

lidová po-

hory obrovský žulový balvan prý pravký oltá kamenný. Prý pi tom stole hodovali Petrovští, prý tam zakopán poklad a obas modrým plamenem se vyzrazuje *) V blízkém okolí uinny hojné nálezy z doby pedhistorické. Objeveny m o h y y u Paseky, Albrechtce, Kestan, Dobešic a jinde s bofl

zvaný

,,stolem"

.

.

jest

.

1

hatým obsahem dávnovké nález

uinn

kultury.

Velepamátný

na vrchu Hradišti na protjším

behu

Otavy.

— Askupiny balvan

helníka?

.

na

hbet

Me-

.

Jsou-Ii opravdu svdky života a psobnosti dávných obyvatel? Pak byly to jist mohyly nejstaršího rázu, nikoliv pahrbky nasypané zem, ale kameny stavné s velikým nákladem síly. V archaeologii nazývá se obyejn kultura hrob skrených koster nejstarší a kultura kamenných mohyl starší a mladší dobou bron-

—

zovou

.

.

.

praví znalec.**)

A

stáí bronzové doby? Odhadují kolem 1500—500 Uhodli jste už, jak otázka: jsou-li skupiny *)

Královské

Matzne *)

r.

ped

Kristem.

sama se klade naše balvan na Mehelníku

asi

msto Písek

s

okolím.

Sepsal

r.

Dr. J. L.

Pí: Pehled eské

archaeologie. 1908.

Jan

187

skutené mohyly, pak je zjištn veliký fakt, šerých, na kterém záleží. Pak je jisto: za dávno ped Kristem, obyvatelstvo uritého kulturného stupn mlo tu své pohebišt. A nebyli to ani Bojové ani Markomani, žádní Keltové a Germani, ale byli to Slované. Místo a úel

as

po slovansku místu pee,

vtiskli

svdectví

oznaili, slovanským která po tisíci letech

jménem

vydává pravém stavu vcí. aby hbet hory podroben byl zna-

o

Vše záleží, leckému prozkumu. vbec Je v moci majitele pdy, prokázat a slovanskému svtu zvláš službu neocenitelnou. Kdyby na jevo vyšlo, že domnnka o významu Mehelníka je správná, pak rázem a navždy rozbyl by veliký spor, který od pl století dlí uený svt na dva nesmiitelné tábory. Pak bylo by na vždy zeteln prokázáno: Slované nejsou žádní pisthovalci v zemi, ale jsou usedli na od nejstarších as. Zeteln prokázáno své pro chápavost širokého množství, celé veejnosti slovanské! A na tom záleží. Veliký úkol vždy je hoden njaké obti. Na svém míst snad zaveno leží drahocenné tajemství tisíci vk. Kdo podá zlatý klí, aby tajemství bylo vyzvednuto ze zem? *)

vd

ešen

pd

i

—

V a D a

*)

Podnt zstal

nepovšimnut.

listopadu 1908.

DVE POLEMIKY. I.

olovo k otázce našich záhad starovkých! Hlas

pátelský,

hledisko

odchylné,

vcný. A vcný výklad vždy hoden ...

— Naped o cizot slov vbec!

za veliký hích, míti to

V

nmin

i

výklad

ale

poslechu,

Patrn vykládá

ono slovanské slovo za

se

pvodn cizí.

naopak se pipouští, že je mnoho cizích slov i ze slovaniny. Nmci mají spoustu cizích slov slova pvodu slovanského a nmecká vda nevyhýbá se tomu vdomí. Naopak, snaží se i po té stránce vystopovat pravdu a nikomu nenapadá, mít to nmeckým filologm za zlé. Pro jediní Slované mají být výminkou? je njaká hanba pro Slovany, vydluží-li si 2 jiného jazyka, eho potebují, nebo nepotebují? Anebo je snad rozumno, zavírati ped tím oi? A tak je i s místními jmény! Vemte mapu kraje, kde opravdu notoricky bývali Slované, nkde v severním Nmecku, v Meklenbursku na p.! Možno si tu vykoukat oi, než se najde jméno opravdu neslovanské. A naproti tomu, jak vypadá na p. mapa švýcarská nebo francouzská! Z mathematiky je známo, že veliiny neznámé možno objevovat jen pomocí i

i

i

známých

vt.

To

rovnici Postoloprty prty leží v kraji od

je logické.

Opak

je nelogický.

Máte

=

Apostolorum Porta. Známo je, Postolonepamti slovanském (te už ovšem po-

význam slova je jasný. Laikovi zdá se vc už však vc Postoloprty jsou tvar pvodní. tak docela jasná ješt není. Má ped sebou ješt otázku histo-

nmeném),

I

Vd

nepochybná.

Co je tam pvodnjší, klášter jména Apostolorum Porta? Anebo osada svtská? V druhém pípad by tvary Postoloprty ovšem byl s t a r š í. To je vc historik. Filology Apostolorum Porta zajímá pomr tvar: Postoloprty rickou.

—

189 (Wegstádtl: ve Štétí a pod.). Filologie má už dávno šltatuiku s píslušnou etil<etou: „lidová etymologie". Ale te na píklad! Našlo se nkde v Nmcích Pforte nebo Pfordt, nebo Pforten atd. A hned se ozve jásot: holá, když v echách z Prát nebo Pret udlali Portu, stalo se tak jist i v Nmcích. A už je dokázáno: nmecká Pfort = bývalé slovanské Prty! v rovnici (pvodní národnost, pvodní jméno), nedosti premis, je ešit, ale pece odvaha, vykládat a usuzovat, že tam byli Slované. A to nejde! Pijde druhý, usoudí stejným právem na Kelty a musíte mlet, chcete-li být spravedliví, Keltoman má stejné právo jako Slavoman!

Dv

neznámé

Dovoláváte se slovanské vdy na nmecké pošetilce? lety jsem etl, že Smíchov se pvodn jmenoval Schmiedhof, bývala tam prý veliká kovárna. Sám se na ni z dtských let pamatuji. Dohromady je to nesmysl. Methoda, diktovat faktum, kde ho není. Kdo chce ví, kdo nechce neví!

Ped

.

.

.

A závr?

Bylo by díve uvážiti, pokud sáhá právo, pedkládat veejnosti na míst positivnélío pouení výklady problematické, které žádný odborník neschválí? .

.

.

Jak vidt, tuhý odpor! Ale vcný, teba si Na cest za svtlem pravdy je vcný odpor osvdený prostedek dopravny. Jsme synové temnot, ale toužíme po svtle. Tápem nejist kolem sebe a tvrdý pedmt, na který jsme narazili, je nám vítán. Možno jej pozorn omakat a uvdomit sob situaci. Možno-li dále ku pedu? Anebo teba, se vrátit? Výborný prostedek iio

vážit.

orientaní!

Nejprv tedy otázka kompetence!

odborných? Ani vám nenapadá se mísit! Je-li protoplasma látka organická i neorganická? Vzniká-li aorist ve slovanin z forem infinitivných nebo jiných? Otázky odborné! Kloníte mlky si promlouvají, kdo si díve hlavu. O tom Máte-li právo se mísit do otázek

a

osvojili

sumu

potebných

vdomostí,

znalostí

ItfO

uritých dat, pevných které díve nastádala dotyná odborná vda, chemie, filologie, kterákoli. Bylo by nemistno, plésti se jim do emesla. Všechen respekt oabo-m a jich vdomostem! Jsou však obory záhad, kde potebná suma uritých dat a pevných zákon není dosud nastádána. Jak se stává, že slovanské místní jméno „Lhota" ve znmeném kraji jednou zní Elhoten, jindy Elgut, jindy zase OelhOtten nebo MalhUtten nebo dokonce Malten? Anebo jméno „Bystice" jednou Feistritz, podruhé Wustritz, jindy Biisterau, Finsterau anebo dokonce

zákon,

Ftírstenau a pod.? Jakým zákonem lze vysvtliti takové zjevy? Žádný filolog vám nepoví o takovém zákon. Není dosud sestaven potebný pehled, není objevena souvislost a zákonitost dotyných zjev. Není dosud ustaven dotyný

— odbor.

Však neteba zoufat! Vdomosti se šíí, duch lidský neúnavn se snaží pronikat k tajemstvu vcí. Co není, jist jednou bude. Ješt ped tyiceti lety nikdo neml tušení o njaké elektrotechnice, ješt ped sto lety nikdo nemluvil o slovanské filologii jako zvláštní disciplin. Také „Srovnávací místopis" dnes ješt není zvláštní odbornou vdou. Však strpení! Za dvacet nebo padesát let, kdo ví, co nebude. Ve Šttí Wegstadtl? Lhota OelhUtten? Postoloprty Apostolorum Porta? Filologie praví: mám pro

—

—

to svoji škatulku!

Jenom eský

Le

„škatulka" tu

kraj vykazuje na

s t

o

—

— nestaí!

tisíc názv

místních, krajinných, polohových. Kolik teprv kraj slovanský a ostatní evropský! Kam

všechen s tím do a záhad! všemi

njaké „škatulky"? Jaká spousta otázek Co zbývá? Což jiného, než jak bývalo

— poátky.

se

Snášet materiál, obracet pozor-

1«1

nost na zjevy, pedkládat otázky, sbírat doklady,

pcmáhat pi

práci

prkopné! Vyk náno

záslužného tím smrem! mostí?" Dosud tak málo

!

již

mnoho

„Le uritých vdoA objevených zákon?

Ješt mén! Což tu plátno, prohlašovat nkoho pedem „odborníkem"? A te k vci! Nikdo nemá za zlé slovanské vd, chce-li stopovat pravdu a najde-li teba cize živly ve slovanin. Nikdo si také nepeje, aby ped n-

—

kterými zjevy snad zavírala oi. Naopak, všichni pejeme, aby co nejpilnji stopovala zjevy a mla oi vždy a všude co nejlépe oteveny. Jenom bude teba, chce-li slovanská vda postupovat daným smrem, aby pi tom nespoléhala na nikoho druhého. Obzvlášt ne na j i n o u odbornou vdu! si

shledán ,, zajímavým" pomr PostoApostolorum Porta, staí-li, vhodit jej

Jestli byl

loprty

—

do njaké „škatulky" a ostatek prohlásit za „vc historik"? Tím zpsobem nebylo by nikdy nic vyjasnno. Historikové jsou v té vci tak málo odborníky jako filologové. Kdyby opravdu byli odborníky, vdli by, že je otázka dávno rozešena. Není vskutku docela žádné pochybnosti o tom, které jméno je starší: obce Postoloprty anebo klAštera Apcstolorum Porta. Jena to zcela neklamný a ke všemu ješt psaný dokument. Klášter založen byl v

jedenáctém

sto-

nkterým Pemyslovcem, ale k temným povstem o djinách devátého už století zaznaletí

menává ctihodný Kosmas výslovn:

—

Kteréhož když spatil kníže ... a vynový hrad v poloze na rovin, jménem Drahouš, nad behem eky Ohe vedle vsi

staviv

192

Postoloprt, klášter

kdež

Panny Marie

Jak letopisce

vidt,

.

vdla

našelio zcela

nyní

se

*)

.

spatuje

.

souasnost

bezpen,

nejstaršího že se tehdy,

ped dvma sty lety, vedle vsi Postoloprt ješt žádný klášter nespatoval. A staí jen, kdo se doopravdy zajímá o svtlo, aby po tch a podobných pevných datech neúnavn se pídil a nezavíral

oi.

Zajisté je správná zásada

známým

veliinám

A

cesta vede.

známých,

dat! Teba

to

e-

pes známé

práv první zaátk: opatit

to je

povinnost všech

množstvím

mathematik: k n

jenom

a nejdležitjší se

dostateným

jest

pevných

shánt, zjišovat, seaovat! jiné doklady! Našly se Postoloprty, najdou se Jenom ne zavírat oi! Nikdo nemže tvrdit, že jsou „Postoloprty" už název prapvodní. Jisto hledat,

i

pouze, že slovanské Postoloprty jsou starší latinského jména kláštera. Jak znlo jméno ve století tetím po Kristu? Anebo v pátém ped vývoje, njakého záKristem? Kdož to ví! jednou vyjasnn, až kona, který bohdá oddotyná nauka dostoupí jistot skuten je

Vc bude

borné

—

vdy.

Vším právem slovanská vda pechází dnes tichým opovržením etymologické híky na zpsob rovnice Smíchov = Schmiedhof. Jsou to vskutku pošetilosti. Nikdo je nebere do opravdy, Naprosto však nemá ani sám kdo je pronáší. práva slovanská vda, pokud se chce hlásit o svj *) Známá zkazka o mladém knéžici luckém, kterého pozdji vychovatel Durynk líkladné zavraždil. Peklad W. W.

Tomka.

193

pecházet

Úkol,

velice

záleží.

mlením výklady, na kterých Na rovnicích Markomani =

Grenzmanner, Vltava = Waldache etc. celý výklad starovku našich

nmecká vda

Markomani prohlášeni za

Nmce

založila oblastí,

a dnešní

eský

od pátého století na zad za nmecký. A výklad se opakuje na našich vlastních školách, v n a š c h vlastních pomckách, jako by o nebylo nejmenší pochybnosti, jsou proti nmu kraj

nm

i

nejvážnjší prost

a

slovanská vda ali nechce být výtce, že svj úkol zane-

dvody. Tu

nesmí mlky

vystavena oprávnné dbává.

již

pecházet,

—

Od známého vycházet, neznámého dostupovat! Po všecky asy bral se tou bezpenou cestou všechen objev a rozvoj!

A pedevším známého

se

zmocovat!

Stopovat, zjišovat, opatovat doklady! Jako nebylo tžko, zjistit eho teba o Postoloprtech, tak nebude nesnadno se pesvdit, že byly díve také Kostnice, nežli Constanz. Úst, Oust, Osten díve nežli August, Augustodunum, Augsburg a tisíce doklad jiných! A když tak bude zjednána ada jistot, bude lze bezpen postupovat. Pak se brzo vysvtlí rznost „pohled" na mapy rzných zemí! Arciže je jiný pohled na místní jména v Meklenbursku a jiný ve Švýcarech a ve Francii! Jakž by nebyl! Vždy bylo Meklenbursko odnárodnno teprv ped tisíci lety a Francie už o tisíc let díve. A Švýcary, Porýnsko, jižní Nmecko nkdy mezi tím! A jedna zem byla ponmena, druhá porománštna! A vše v rzných do-

mén

—

i

—

—

Kuííner:

Vda i

báchora?

13

194

bách a za okolností nestejných. být stejný na mapu pohled!

—

Holá!

Úst,

slovanské koeny. ných jazycích!

.

.

ost,

oust

Jak by tu mohl nejsou

Najdou

se

výhradn

píbuzné

i

v

ji-

.

Zajisté se najdou! Je taková píbuznost mezi jazyky. Staí jen nahlédnout do píslušné srovnávací pouky. Také pohled na mapu Evropy zadoby ímské ledacos napoví. Ústí Pádu u Ravenny se jmenovalo Ostium, ústí Tibery: Ostia, ústí Temže: Tamesae A e s tuarium, ústí dnešního Quadalquiviru: Hasta! Nikdo nenutí slovanskou vdu, aby hned všecko prohlašovala za slovanské, co najde. Jen tolik si pejeme, aby hledala, aby hledat. A ped tím, co bylo nalezeno, nezavírala schváln oi. Nepotebuje hned hlásat, že se vydává na lov za evropským Praslovanstvem! Tu trochu sanguinismu smí klidpenechat jiným, kdo se bez ní nechtjí obejít. Za to však pátrat horliv po stopách evropského

nepekážela

n

prajazyka

vd

rozhodn

— bu slušet.

jaký

bu

Však

—

bude naší

pi tom vyjdou

na jevo zajímavé vci. O to není starost. A jako vtoky ek po celé šíi slovanského území po dnes slují „ústí" od Ústi Prata nkde na hranici erné Hory, až po Ústa Sviny (Swinemiinde) na Baltu, od Ústí na Labi až po Ustj na Volze a jako slovo téhož zvuku a významu nevyskytuje se v žádném

krom

slovanského, tak z dnešních živých jazyk zásoba nov získaných doklad vynese na svtlo pozoruhodnou na všechen zpsob okolnost, že hledanému ,,prajazyku" ze všech nejbližší je práv slovanina. Zbývá ješt „rovné právo" na vdecký domysl! Kdo má více práva vyvozovat a usuzovat:

—

195

keltism i slavism? Mže-li být o tom pochybnosti? Podmínky na obou stranách nelze prost spolu rovnat. „Kelticky" nikdo na nezná,

svt

ani nejlepší keltomané nikoli.

Soubor bezpených

—

„premis" rovná se pi keltismu pímo nule. Všecko, co má keltism „známého" pro své odhadné rovnice, je leda holé dost podezelé a potom njaký slovníek, tuze tuze pochybný! A slavism naproti tomu? Nestojí-li tu open o nesmírnou jistotu všeho slovanského svta, starého nového? Pímo na behu nedoerpného moe doklad. Jen hledat a nezavírat oi!

jméno

—

i

Jak vidt, co vcn namítnuto, skytá jen látku k diskusi. Tvrdý náraz ve tmách! Teba jen omakat pedmt.

vdnou A

výsledek orientace?

Jen

dále vytknutým smrem! V kvtnu

1909.

II.

Zajímá vás snad otázka tajemné mluvy místnázv? Páli byste si trochu svtla do temnot, které tu dosud panují? Jste snad povdni za každou jiskérku poznání, která tím smrem zamihotá? ních

Špatn

jste se potázali.

Jsou uenci, kteí vám tuze ve zlé vykládají snahu, nco tím smrem zvdt. Zasahuje snaha ovšem ponkud rušiv do tkaniva uených tradic.

A

co vyrušuje, budí nevoli.

A

nevole ráda pro-

puká výrazem ne práv vlídným. 13"=

196

Nedávno také vážený druh na jevo

dal svoji diletantismu, jenž se osmluje, projevovat njaké mínni v otázkách, kde dosud se nepodailo povdt ani povolané více, než také zatím jen pouhé mínní. Nazval nevoli

vi

pokusm

vd

nešastníky Hle,

,,

co

—

lidovými etymology".

znamená

strašlivé,

zdrcující

— Lidovými etymology nazýváme ve vd ty

slovo.

diletanty,

kteí z pouhého zvuku dnešního jména soudí o jeho pvodu a významu. Vdecký etymolog hledí arci k historii slova, ke vzájemné píbuznosti jazyk a náeí a k dokladm písemným. Od dob Kollára a Vinaického až po Žunkovie a Sasinka netrhla se u nás ada takových lidových etymolog. Oby-

ejným

jejich

koníkem

.

.

.

atd.

Tedy dokonalé anathema. log", jak vidt, je naprostý

„Lidový etymo-

nevdomec

a nešika. Neví, k kde teba hledt, nemá pontí o historii, o píbuznosti jazyk a náeí, neví nic o dokladech a o tom, jak jich teba užít. Je vbec neschopný, nepíetný a nemožný pro úkol, který si vytkl, a proto ven s ním z uené spolenosti. A v zájmu „pravého vdectví" a pod trestem vylouení z kruh, které nco na sebe dají, zakazuje se, prací nešastník si všímat, jejich

emu

vývodm njaké váhy pikládat neb doporuovat. Uení pánové si pejí, aby jen samotni byli

názorm dokonce

a

je

pokládáni za jediné pravé vdce a vykládae si ji mají, svoji pravdu! pravdy. Výborn! Vždy sami nic jiného si nepejete! Nic jiného než už kdokoli, m 1 pravdu, jistou, aby nkdo, pevnou, nezvratnou pravdu. Nebo pravda, jednou objevena, má zázranou vlastnost: nenáleží jen svému objeviteli, nýbrž hned všem, komu na ní záleží. A budou-li uení pánové jednou mít opravdovskou vdeckou pravdu, jedinou, na které

A

a

197

sejde,

pak

.

.

.

Inu,

pak

ji

všichni a budeme spokojeni. hádky a spory, jako nejsou

—

budeme mít zárove A pestanou všecky hádky a spory o to,

sedm nebo devt! dvakrát dv Prvni a jediná podmínka, objevit svtu novou pravdu, je arci nezbytná: teba o ni svt peje-h

svdit.

Nové dílo osvdeného pracovníka vyšlo. Místopisný slovník historický. tete pkný referát, jaká prý je práce bohat dokumentovaná, jakou koist slibuje historikovi a topografovi. Tšíte se, až vám samotným zbude chvilka, erpati z vySbírka doklad je vždy loženého bohatství. nejlepší pomckou, kde se po svtle pátrá. I ,, lidové etymologii", doufáte, poskytne dílo vdnou koist. Zpravodaj usuzuje jinak. Naskytla se domnnka. Kde a jak se as vzala nmecká forma názvu ,,Hradschin" pro naše any na pražské Hradany? Nmci snad koncovku in zvláštního popudu si nepehlasovali? Snad vznikl tvar podle slovanského „Hradešín?" Kdož

—

—

ví? Moment je dost, které by výkladu nasvdoSrovnáváte, co kde je nápadného a souvaly. díte tak.

holekové! Jste nevdomí, je, potupy hodní ,, lidoví etymologové".

Zle šliví,

—

domý-

Takový etymolog spatí nebo uslyší skomolené nmecké slovo Hradschin a usoudí, že kdysi, teba nkolik tisíc let ped Kristem, sluly Hradany vlastn Hradešínem. Nemá pro to žádných doklad, ale myslí si to, napadlo ho to, tedy to bude pravda. Je mu marno dokazovati, že pvodn, ješt ve XIII.

stol.

Hradan

nebylo, že byl jen královský „hradec" že se usídlovali „ped hradem"

— a nkteí jeho píslušníci

198 a odtud že pišlo jméno Hradan atd. ... A tomu, komu tyto vci jsou známy, je etymologie Hradany Hradešín prostý nonsens, abychom neužili schváln výrazu eského .

.

.

Vida, jaký politování hodný tvor, takový Marno mu nco dokazovat! lidový etymolog! Nic mu není známo, nic nechápe, co jiní dokazují, a sám-li co usoudí, je leda holý nonsens, po esku nesmysl.

Dobrá tedy. Pražské Hradany si pražští Nmci pojmenovali ,,Hradschinem" zcela ze svého nmeckého ducha a nápadu. Jen co bude potom s Hradschinem teba nkde v Bavoích anebo v Sasku? V Plavn ra p., kde mají svj historický zámek nad

mstem

,,Hradschin", jako my máme svoje A co s ostatními Hrad-

Hradany nad Prahou

!

Radschiny, Radscheiny a Radsteiny v nmeckém území? Jisto je, pražský náš Hraclschin není Hradschinem ve svt sám. Najdou Hradce, Hrádky, Hradešice, Hradiska, Hrase dišt, Hradany daleko, daleko mimo áru dnešsnad dávní Nmci tak ního slovanského území. zvuku vlastního jazyka oznaoz ducha opevnné vrchy? A Hradešín u eského vali své Brodu a množství Hradešín a Radešín, Hradic a Radic po echách a po ostatní Slovanin snad schiny

a

i

i

i

—

nmeckého

jsou leda památky nkdejšího osídlení? Dojista jen žert. A žertem tu nic nevyídíš.

Tedy vážn!

názv

^ešit otázku

místních nelze

j

e

pvodu eských

n pomocí dat a

doklad

A nejmén

pomocí j c n eských listin. Listiny sáhají nco málo století na zad a pvod názv zatím sáhá? Nikdo neví prozatím až kam. Stejný je kasus s výkladem Praga Prag. Jedni mají za to: ,,praha" jsou místa v lese kdysi

eských.

—

199

„vypražená" za úelem kulturným. Výklad zcela Máme vrch „Piahu" v Brdech,

podobný pravd.

máme

také staroslavnou

Prache

a

jiná

mista,

mohla být kdysi ohnm „vypražena". Však druhý výklad je nerrén blízký pravd. Prah, prag = mlké místo v ece, asem snad suché, ,, vyprahlé". Kronika vypravuje, dokud nebylo jez, bývalo v Praze za parných let možno, peNení i jiti suchou nohou od behu ke behu. vlastn nejsou jen ,,praga" na Vltav v echách a v Polsku u Varšavy! Je množství ,, pražc" (Prax, Prags) v mimoslovanské topografii, jsou „prahelce" (Pragels) a ,, prahový" (Pragerhof), jsou známé ,,porohy" na Dnpru a pod. Teprv další prozkum rozhodne, bohdá, který výklad Prozatím oba jsou rovnoje tu asi konený.

jež i

i

—

právný. Zdá-li se prozatím píiny,

—

vám jeden diletantismem, pro by jeden diletantism

není

ml

druhému. Nazvete-li jeden diletanustoupit ,,nedouctvem", tism ,, pravou vdou" a druhý je to snad ízný obrat polemický, le, kolik vcné pravdy jím objasnno?

—

Zpravodaj se tší novému dílu zasloužilého pracovníka hlavn proto, že „ukazuje zeteln diletantu etymologu, jak kluzká je cesta, na

níž se odvažuje a jak lehko se sice etymologisuje, a'e

tžko

a zápis dokazuje."

z listin

Nemáte ješt po ruce nové pomocné

dílo

však mžete povdt pedem: zajisté je nejen tžko, ale vbec nemožno z listin a zápis nco dokazovat, co tam ani nemže být obsaženo. Ukazuje-li Historický zasloužilého

slovník

pracovníka,

,,jak

ídko

jsou

tolik

rozseta

místní

—

jména

mže v echách do vymení Pemyslovc" leda znamenat, jak ídko jsou zastoupena

to

—

200

V dotyných listinách. Jiného druhu data nasvdují pravý opak. Místní mapa ech, kdyby tehdy už byla sdlána bývala, co do hustoty místních jmen as by se sotva mnoho lišila od dnešní. Pohíchu byla kartografie tehdy ješt velmi nedokonale vyvinuta a proto teba hledati jiné cesty, záleží. Je-li eský Beaby bylo zjištno, na roun v latinské listin jmenován Verona, není to dkaz, že by eské jméno bylo cizího pvodu, nýbrž

em

možno starší.

—

leda litovati, že se nenašla eská listina Koeny b r n a v r n jsou hust zastou-

peny v místních jménech celé Evropy.

Který

nich je starší a jaký jeho význam a pvod? Otázka teprv dalšího prozkumu. Kolín bude asi tak jist nkdejší Colonia jako jsou bývalými ímskými ,, koloniemi" všeliké Kolany, Koláry, Zákolany, Koliska, Kolišt, Kolavy, Koln a last not least i Kolce a Koláe rozseté nejen doma po hranicí dnešního vlastech, ale i daleko za slovanského území. Ve sporu o Postoloprty Apostolorum Porta jsou prozatím uzavena akta. Nejstarší eský pramen, Cosmas, výslovn uvádí, kterak klášter Apostolorum Porta zízen byl vedle starší už vesnice Postoloprt. Cesta výkladu dnešních jmen místních je vskutku kluzká a to, jak vidt, stejn kluzká pro etymologa lidového jako pro etymologa ,, vdce". vzájemnou Nezbývá, než prozatím se obrnit trplivostí. V záí 1909. z

=

—

D D

NAD RÝNEM A MOHANEM.

Z

Frankfurtu n. M. na Salburk je malý výlet, jako z Prahy na Karlv Týn. Nkolik staniek drahou do Homburku, známých klimatických lázní, a zde hned za nádražím eká vagón elektrické asi

dráhy s nápisem ,,Salburg". Malá plhodinka jízdy a jste v sedle lesnatého Tcunu. Stráže ímské pohraniné pevnosti vysílaly odtud kdysi pátravé pohledy dol do údolí a oznamovaly piln, co podezelého se asi mihlo naproti, v kraji ,, barbarských ohrožovatel íma". Krásný odtud pohled do údolí! Nco jako s hebene Brdu nad evnicemi do údolí Berounky. Jen více les všude. A rozmry strání s vtším rozmachem do výšky a šíky! Cestou vyzvídáte na svém sousedu ve vagón. Je místní znalec patrn a patriota. Co a jak bude asi s dnešním vaším výletem? Auf der Salburg? Da ís Nischt los da dro-

—

ben! povídá. Projev smýšlení.

Muž

neví

si

patrn mnoho

vaším zámrem. Jede snad cizinec nahoru jen pro zábavu? Ve svátení den nebo v pkné letní odpoledne tam jezdívá výletní obecenstvo rady

z

s

Frankfurtu

i

nahoe pkný za takových

také lázeští hosté homburští.

Je

hotel s velikou verandou. Bývá tu koncert. Dnes není svátek.

dn

202

— Nischt

los

da droben!

.

.

.

Patrn ohlas názoru širších vrstev. Dav, bytost pítomné chvíle, nemá mnoho smyslu pro vci minulosti. Co leží stranou od cesty života, vzadu a naped jeho poteb, starostí a požitk, což to vynese?

Tím milejší pekvapení vás eká nahoe. Les kolem hotelu parkovit upraven, z dola nahoru vine se hádkovit pro povozy krásn válcovaná

A nahoe v sedle, nkolik krok od cesty zaíná podívaná. Celé mstišt nkdejší ímské

cesta.

y tu odkryto. Tak se tu rozkládala kdysi ped vojenským táborem. Pdorys ulic, obydlí, krám, sklep, studní, chrám a koupelen. Vše vyištno, vyzdno, opateno nápisy památností. Nkolik krok ješt a stojíte ped vysokou kamennou osad

hradbou.

ímská

pevnost!

Malým mstkem pes

pikop vcházíte do brány kolem veliké nadživotn sochy z litiny. Mohutná postava v odní ímského velmože na vysokém podstavci. Vnována Vilémem II. památce ímského imperatora. široký

Imperatori

Romanorum

Tito Aeolio

Hadriano Antonino Augusto Pio Guilelmus II. imperator Germanorum.

Imperator imperatoru! Stará ímská pevnost z rozvalin dávno zapadlých a zarostlých znovu vzkíšená! Na základ nejdkladnjších studií ji provedli, do podrobností nkdejších podstat a tvar ji vykouzlili. Krásné dílo všemocné iniciativy císaské. V nezvyklém prostedí ulic, nádvoí a síní zdného táboru, mezi výstavou nalezených starožitnin, pomník a vrných nápodobnin nkdejších zaa zízení strávíte svoji hodinku,

dvrn

ád

303

pedstavami života dávno zapadlých

ujati

Vdná

vk.

hodinka!

Dílo vtší hodnoty nevzniká na jediný vrh. Ani krásná reprodukce staroímského hradu v horském sedle nad Mohanem nepozvedla se ze zapadlých trosek samotným jen pokynem císaské vle. Dlouhá desítiletí obcházeli zvdavci zarostlé rozvaliny neznámého pvodu v lese na hebene. Milovníci starožitností picházeli, turisté a návštvníci nahodilí slézali zdi a píkopy, odhadovali stáí zdiva a v lidu kolovaly báje o hrdinách a recích,

kteí tu kdysi svádli boje a dobývali vítzství. Dlouho trvalo, nežli význam a pvod trosek zjištn a uren pevnými daty. Jako u nás v echách tak

mnohá v ústech

dávnovkého hradiska teba za .švédské šance"

rozvalina lidu

,

platí

— pamt mate, sta zpehází! —

úžasn krátká, snadno a ráda se a tisíceletí jako den a hodinu hrav

davu,

tak zíceniny na Feldberku frankfurtském ve zprávách uených milovník a badatel dlouho prohlašovány za zbytky tvrze ,,z doby Frank". Trvalo svoji dobu, nežli rozpoznán pravý stav vci a zjištn v troskách starovký kastel, z onch, jež i

svtovládný ^ím ped

víc jak

pl druhým

tisícem

na vrcholu rozvoje své moci a na znamení poínajícího již úpadku vlastního stavl na hranici íše. Byly ty hrady a tvrze spojeny hradbou a píkopem mnoho mil se táhnoucími, povstným pohraniným lemem (limes) na obranu proti barba-

let,

rm. Po dlouhá desítiletí leda soukromou horliuených milovník sbírány pedmty v okolí nalezené a podnikány výzvdné pokusy, studie

vostí

204

a vykopávky. Majitel pdy, starý lantkrab z Hesssen-Homburku, byl prvním mecenášem ušlechtilé snahy badatelské, k památnému místu se táhnoucí. Událostmi r. 1866 lantkrabství hessen-homburské podlehlo velmoci Pruska a protektorát pešel na astý pobyt královské rodiny vyšší mocnosti. pruské na zámku homburském velmi prospl objevným pracem na Salburgu. Idey obou imperialiszaniklého ímského a nov vycházejícího nmeckého, volaly takka po njakém symbolu idejného splynutí. A co starý Vilém a ušlechtilý Bedich leda s trpnou blahovlí císaské pízn sledovali práce na zajímavém míst, Vilém II., muž

m,

poinu, inorodým.

rázného

zakonil

povzbudným gestem

—

Peji si, aby staré praetorium ímské na hebenu nmeckého horstva bylo znovuzízeno!... Dne 18. íjna 1897 odhaluje pomník svého otce

Bedicha

ve

Wiesbadenu, pronesl úmysl.

A neminulo ani deset rok a dílo císaské vle bylo uinno skutkem. Dnes je Salburg chlubnou ukázkou dmyslného umní moderního, na základ pevných poznatk a vdomostí znovu vzkišovat z dávného zapomenutí scenerie minulých

dj.

Jevišt upraveno a fantasie má volnost, kouzlit si obrazy dávného života, jaký tu kdysi proudil. Za ranního rozbesku, když od brány kastelu zavznl roh na znamení, že minula doba tvrté poncky, ulice v pedliradí obživly. Ze dvéí vycházejí pacholci a dveky, aby erpali vodu ze studní do vder. Po snídani mužstvo se hrne ze brány ozbrojeno sekyrou i kosou, aby kácelo v lese nebo opatovalo píci pro zimní po-

—

205

tebu Ženy, odbyvše péi o dti a kuchy, spravuji šaty, pedou vlnu, pletou šit a koše . K veliké tržnici na východní stran pevnosti vystupují z dola po stráni zarostlí Chattové, pinášejí medvdí kže, vlí nebo zubí, nabízejí ulovenou koist na prodej i na výmnu za zboží .*) ímské práce prmyslné Barvitý obraz! .

.

.

.

.

Hlavním

.

popudem

jenstarožitnická

.

díla

ovšem

nebyla

libstka císaského mece-

náše.

— Jako Fénix ze svého popele nech

se

zvedne

ímská tvrz na výšinách strmého Taunu, svdek ímské síly Nech dorstající pokolení naše ve zdejších sbírkách a pokladech nauí se znáti, co jest íše svtová, aby v bustará

.

.

.

doucnu spojeným úsilím knížat i

oban

dopáno

bylo

státi se tak

nou

a

íše

ímská

.

m

e c

k

jako kdysi byla

svtová

ne tak památník dávnodo kamene vtlený sen n budoucnosti?

života, é

vlasti,

.

Tedy vlastn

vkého

národ, vojín

mocnou, tak jednot-

vlivnou, .

i

nmecké

ani

ale

—

je velmi vdný. Prochádvory a ulicemi staré pevnosti, velikého tverce, hrazeného mohutnou zdí a píkopem, opateného tymi branami, zahýbáte kolem otevených budov nkdejší retentury a praetentury, nahlížíte do síní a kobek praetoria, zabaveni vystavenými všude zbranmi a pedmty nkdej-

Výlet na Salburk

zíte

")

Das Limeskastell Saalburg.

Voti

Dr. Ernst Schulze.

206

poteb, nápisy pomník a zvláštností tvar vcí. Mimodk vás ovívá duch zapadlého života, ovzduší prvních století našeho letopotu, doby Trajan, Hadrian a Septimu Sever. Vše je vkol tak isto a úpravno, tak peliv ubráno a pesn vymeno dle objevených stop a doklad! Bez šich

rozpak dáte se zaujati látkou a rádi zapomenete symboliky dobývavého hesla, vtisknuté dílu jeho tvrcem. Však stromy lidského pychu nerostou do nebe! A je-li budoucnost Nmectva tak bezpena, jako je zjištna a vyjasnna jeho ,, germánská" minulost, pak by práv ani nebyla tak tuze bezpena. Ani nový pyšný Salburk pes všecku správnost svých vnjších tvar a rozmr není jasný djin. a pevný podstatou svých Neotesena bouemi dob petrvala stazuivost markomanské tená obrana hranic Optovn stihl pevné hradby osud, války že byly postupujícími G e r m á n y prolomeny, až konen s la ímská nadobro pekonána a mocný hrad na Taunu a všecky pevnosti pohranin obrái dlouhá ochranná ze, lemující na sever íši, ceny v ssutiny Nmecká vda nepociuje nejmenších rozpak podkládajíc jménu ,, starých germánských" Nmectva. pojem dnešního národ Nikterak jí nepekáží, co na starých Germánech je „gei manského" po dnešní m smyslu, že prozatím tak málo je jisto a nepochybno, jako je nepochybno a zstává zcela nedoloženo samo jméno

—

—

—

i

.

.

.

.

dviv

.

.

—

„Salburk". Ein schwacher Nachklang, der den Namen der alten Grenzfestung wiederzugeben s c h e i n t, ist es, wenn in einem Weisthume vom J. 1482

—

207

eine Stelle

am

Wehrheim

,,phale" bei

bezeichnet wird

.

.

als

Pevnjšího dokladu není po ruce. Salburg vyškytá se poprvé v záznamech z

Rzno

je vykládají.

znamená

=

=

význam

Jednm

se zdá, že

hranicí, jiní, že ,,saul"

slunce.

„salne"

.

První

i

Jméno r. ,,

1747.

sahal"

by mohlo

míti

druhé tuze a stejn

nejisto.

i

A jako jméno symbolu, tak nepevn stojí pvod a význam vci, jméno, pvod dje stai

rého Germánstva. Více svtla mohou tu pinést teprv další práce prozkumné a pi tch velká ást slovanské. Pevná direktiva úkolu pipadá je dána: spousta místních názv podél stop nkdejší ímské hradby, od Rýna podél Mohanu až k Dunaji na míle cesty se táhnoucích, místních názv, s nimiž nmecká vda neví si žádné anebo jen tuze pochybné rady, jichž koen však zvukem slopilehavostí významu ukazuje k pvodu

vd —

—

i

vanskému. Zatím je skvostný padlek starožitnický na hbet Taunu se vší otázkou germánskou leda veliké názorné thema, plné zajímavých z á-

zámr

nmeckého d. A co do vzletných imperialismu? Kdož vidí do budoucna! Výrok prostého obánka frankfurtského zní dost symboh a

licky:

— Mít der

dabei!

.

.

Salburg droben,

ist

Nischt viel los

.

V a a a

záí 1909.

VERCINGETORIX.

Po

hodince jízdy údolím veselých strání za-

hýbá rychlík z Dijonu velikým obloukem ke stanici Les Laumes. Odtud sotva malou hodinku pšky, na výbžku horském leží Alice, stará Alesia. Julius César porážkou Vercingetorixe rozhodl zde

navždy osud

— Už

je

Gallie.

vidt pomník! ohlašuje druh u levého

okna vagónu. Všichni k oknu. Je to strom!

— —

Pomník je to. Rozeznávám postavu Odhad byl správný. Pomník nešastného .

obhájce svobody gallské, socha velikých

.

.

rozmr,

vztyen na temeni vysoké plán vidný daleko do kraje.

—

Takhle bude se jednou vyjímat pomník libuje vdce na temeni Žižkova!

husitského si druh.

.

—

.

.

Pomalu! Nepedbíhat Po malé pesnídávce v hotelu u nádraží, pes .

.

.

parné vzdory letního žáru poledního, za njakou hodinku pochodu stanuli jste u paty pomníku. Pkné dílo sochae Aiméa Milleta, v poloze kraji-

násky výhodné

s

dobrým rozpotem

dojmu, postaveno zde leona

III.

r.

plastického 1862 z rozkazu Napo-

209

Má

zajímavou historii. Dlouho se vlekl uený spor, které místo dnešní Francie sluší pokládat za nkdejší pevnost gallskou, již César sevel svými legiemi. Událost veliký ^íman podrobn vypisuje ve své „Válce gallské". domnnky neústupn na sebe dotíraly: Alaise v departementu Doubs anebo Alice St. Reine v dep. Cote Or. Kde je pravda? Vtšina uených mla pivní místo za jediné pravou a historicky vrnou Alesii Césarovu. Marn druhá strana vyzvdala své dvody po výtce vojensky odborné: Césarv výpis výkon válených naprosto nelze umístit do terénu v departementu Doubském, za to piléhá tím dokonaleji ke druhému místu! Uenci stáli na svém. Mli svoje vdecké dvody, pro Alice St. Reine nemže a nesmí být stará Césarova Alésie. A tuze

svtodjnou

bu

Dv

ve zlé vykládáno ,, diletantm", že se opovažují také nco mluvit do otázek historických. Spor se vlekl

adu

Už

let.

se zdálo, že

zstane

asi

vn

nerozhodnut.

vc

mocný muž. Sám štstí zajímal se o Napoleon III. byl živ zaujat otázkou. pracoval tehdy práv na svém díle o Césarovi, politiku a váleníku. Pál si, aby spor, tak i onak, byl rozešen. A když polemiky nevedly k žádným koncm, rozhodl: Dost už slov! promluví nestranní svdkové doby sami! Naídil k o p a t na obou místech. Výsledek byl znamenitý. Na obou místech

Na

císa

a

konen

—

A

nalezeny cenné starožitnosti. V Alaisii doubské obvyklý obsah starých hrob. Za to v Alice St. Reine ekalo pekvapení. Objeveno nejen staré hradišt gallské, ale Kulfner:

Vda

£i

báchora?

i

Césarv

obléhací zákop 14

210

pesn

V pamtech vojevdce konec zbytky zapadlého Stará

vypsaný

a

na

msta v pozadí hradišt. gahoímská Alesie, nkde s poátku stedo-

vku

v rámy obrácená, zasypaná a zapomenutá! Domýšlivost uených utrpla tžkou porážku. Minulost sama vystoupila z tisíciletého hrobu, aby vydala svdectví. Dala za pravdu vývodm diletantismu. Na pamt záhady šastn rozešené kázal cisa na míst postavit pomník nešastnému obránci gallské svobody. Dnes je Alice en Auxois známá stanice starožitnická. Je tu pkné museum vykopanin a nahoe na pláni, nkolik set krok za pomníkem, mezi žitništi a jetelišti za malé vstupné octneš se uprosted pdorysu nkdejšího msta. Ze hlubin pdy vystupují zbytky zdiva, celé ulice, námstí, budovy soukromé veejné, divadla, chrámy, paláce obydelná chamra pedmstská. Nkolik dlník je tu stále zamstnáno ve službách místní „Societ des Sciences historiques et naturelles de Sémur en Auxois"

—

i

i

.

.

.

Tak otázku historické pravdy rozhodly vlastn Pehrabávat hlínu a prs, obracet spodem na vrch lno matky zem, stojí peníze, a už po zlat pátráš nebo po erných diamantech"

—

peníze.

,,

anebo toužíš vynutit zemi svdectví ,, zapadlých" vk. Teba pekonat tvrdý odpor, zamstnat

mnoho

Ti

hlav a rukou.

A vymnit hodn penz!

vykopávky v

Alesii, nežli žádoucí výsledek byl zabezpeen. A zabavit na ti léta potebný soubor sil, dlníky a dozorce, editele a správce? Za tu dobu postavíš pkný palác. A kde je honem mocný muž, aby za pouhou od-

léta trvaly

211

pove na vdeckou otázku byl hotov vnovat cenu paláce? Nevyskytne se rychle druhý Schliemann, kupecký mládenec, zaujatý Homérovými zpvy, jenž díve rychle se uinil milionáem, aby po té mohl se pustit v zápas s žárlivou tvrdosti zemské kry. svoji víru statený milovník pravdy, že dobude tajemství, kterému se uení posmívali. A vynutil tvrdé zemi svdectví skvlé. Procházíte mezi vykopávkami a mimodk vás unáší myšlenka. Kolik záhad tajemných, svdectev vzácných o život dávného lidstva zstává utajeno, zakryto, netušeno v hlubinách zem jen proto, že se nedostává penz, aby drahocenné doklady mohly být vyneseny na povrch! Nejkiklavjší budy platí za zprávy bezpené, fantasie nejvíce zmatené a nesmyslné smjí být vyhlašovány za ryzí a jasnou pravdu, nedoteknou snad a dokonce vdeckou jedin proto, ženní penz, aby mohly být vy-

Ml

vráceny! Také u nás doma máme svoje otázky k daleké Otázky hluboké a dalekosáhlé. Pesná odk nim zahrabána leží nkde ve hlubinách nmé

minulosti.

pov

pdy. Nevdomí po ní šlapeme. Jen kouzelný proutek schází, aby dotknuty ustoupily skály a otevely se ochotn útroby zem. Vzpomínáte otázky velehradské! Kdyby jednou byla pesn rozešena, jak by se rozsvítilo do dávné minulosti národa! Bylo by jen teba zaídit úeln vykopávky, postupovat soustavn, hledat a zkoušet vytrvale, nelekat se prvních nezdar ani pekážek, jaké se všude naskytnou. Le soustavný postup, vytrvalost a neunavnost! Vše to vymáhá penz, mnoho penz! A kde se jich nabrat? Není velmož, kteí by se tajemstvím zajímali! Sem vlastenecké

14*

212

tam

nahodile odkrytý hrob, nalezený step, vylovený kus kovu, jakých se všude povaluje v zemi, kolik vysvtli?

Jsou zajímavá mista po vlastech, hory a lesy, hrady a sklepy. V lidu o nich kolují podivné báje a povsti, snad smyšlenky pouhé, jinde teba ozvpamátných, ny daleké skutených událostí a snad pravé schrány tajemstev vzácných! Kdo ví? Kdo mže rozhodnouti?

dj

Vzpomínáte povstí, kterými je opedeno temeno posvátného prý kdysi Radhošt! Co je pravdy na zvstech? Prý tu stávalo kdysi božišt Radegastovo!!

—

lákou

Modla stávala na louce, mezi Velkou VoRovným Beskydem, jižn od temene.

a

Vzala za své psobením vrozvst Cyrila a Metodje. Kázali tu oba muži boží a když domluvili, pítomný lid prý rozbil modlu a vztyil na míst kíž. Poblíž nalézal se posvátný háj a chrám s

vštírnou

.

.

.

Na hbet vrchu objevena kdysi prohlube nápadných tvar. R. 1755 známý Vlastimil prof. Vratislav z Monsé prozkoumal divný otvor. Podal o svém nálezu zprávu.

— Prohlube

vstup do podzemních síní stála na míst kolíbá, jež vyhoela, když pak ovce do prohlubn padaly, Vratislav byla drny a kamením zatarasena. Monsé zhotovil nártek ,, soustavy podzemních chodeb na Radhošti". Nákres nalézá se ve sbírce .*) rukopis Musea Františka Josefa v Brn

Poátkem XIX.

je

.

.

*)

Slovanské bájesloví.

^ký napsal Josef R

.

.

stol.

ž

i

k

a.

V

Pro Praze 1906.

lid

.

eskoslovan-

213

Jak

se

má vc

do pravdy

Radhošt?

hlubni na temeni s jinými povstmi

po

opedených mlhami

kraji?

bájí.

Na

s

tajemnou pro-

se máji vci Je množstvi hor vrcholu Blan ku Jai<

i

nacházeji se trosky kyklopského rozmru nkdeju Rošího skalního hradišt. Podobné na A množství jiných vrchol kycan, svými stopami výmluvnými volá po njakém Známé dílo prof. Píce podává úsilí badatelském.

Žáru

naTemšín.

imposantní seznam pedhistorických hrad eských. Jaké tajemství skrývá se v tch temenech vymáhala by svého vkopamátných? nákladu. Snad ani ne vždy knížecího. Najde-li se jednou ruka mocná, by pohnula útrobami památných hor a donutila je vydati svoje svdectví?

Odpov

Od ssutin staré Alesie vracíte se po hbet vrchu k pomniku. Mohutná postava stateného reka tyí se tu nad krajinou nedaleko píkrého Dokola holého hbetu, jako lem široké srázu. nádoby táhne se nerovná stopa nkdejšího náspu. Jsme uprosted starého gallského hradišt.

—

Zrovna jako u nás na Dobré Vod! srovnává druh v rozpomínce lokáln patriotické Mínna Dobrá Voda u Beznice. Tichý koutek jihoeský, kde o prázdninách bývá sladko trávit

odpoinku daleko od šumu msta

a denních také tu ní ze zem, zarostlé travou a vesem, stopy starovkého hradišt. Za posledních let vysekali na temeni les chvíle

starostí.

Na lesnatém hbet

a profil nkdejší tvrze, kužel zajímavých tvar, obráží se dnes zeteln na obzoru. Ku podivu, jaká shoda typu! Hradišt u nás na eském jihu

214

a zde, ve stední Francii! Zvali typ i^dysi „keltickým" ,,gallským" . Co je gallské? .

.

.

.

— — —

.

.

.

.

Což o to! Hradišt zde, Hradišt tam. Rozhled je podobný. A pec, jaký rozdíl! Jakýž! Zde proslulé místo, moment svtoznámé události, pád Gallie, jména César, Vercingetorix se

.

.

.

.

.

.

— Nu, což! U nás doma v dávnovku jist odehrávaly dje nemén pohnuté a vážné — Ale nevíme o tom — Neškodí, Jsou pro o nic mén jisty. .

,

.

nic!

to

Není historií, jen co bylo napsáno. Lidstvo zná jen nepatrnou, mizivou ást své minulosti A pec je jistjší, o se zachovala zpráva Kdo ví? Zpráva snad nespolehlivá, teba docela lichá. Snad odvádí pozornost zcela opa-

— —

.

.

.

em

.

.

.

ným smrem ...

—

Nikdo nepope, co ^je známo o Alesii. Svoboda Gallie byla zde pohbena, Vercingetorix

.

— —

.

.

Už

j

mén

o hrdiny je n e

j

i

s t o.

pevn zaznamenáno!

Všechen vzdlaný svt je vyslovuje. Dva tisíce let pechází jméno z úst do úst, s pokolení na pokolení. Uitelé je sdlují žákm, v literatue je zvnno Je

.

.

.

.

.

— A pece — Sám César zaznamenal. — A práv proto zcela jist falešno — Bylo by teba dokázati. — Není teba dokazovat, co zcela zejmo. nejisto! je

je

.

je

César neznal gallsky. Kdo nezná jazyk, nerozeznává zvuky, nevyslovuje správn. A ješt

mén

ai5 píše. Víme, jak Nmci vyslovují a píší naše slovanská jména! „Vostrom" vyslovují Vercingetorix je tak a píšou ,,Wassertrompeten" jist staré g a 1 s k é jméno jako je Wassertrompeten slovanské... Cestou s vrchu bylo o rozjímat. Jméno gallského hrdiny je vskutku nejisto. Takoka

správn

.

—

1

em

zjevn nesmyslno. A na velikém potu podobn ,,'^allských" jmen ve staré literatue založen celý ,,gallský slovník" a málem všecka vdomost naše o jazyku dávného prý národa! Jaké vdomostí! Kdo kteí ped dvma tisíciletími zasypaného msta? Jakým jazykem hovoili? Písemné zprávy o tom jsou tak byli asi obyvatelé,

bloudili ulicemi dnes

zmateny

a nejistý.

Bude-li

kdy nco vyjasnno?

V

a n

íjnu 1909.

první zmínky.

v

Tebešov u Rychnova n. Kn. objevili staré žárové hroby. Množství popelnic, nádoby starožitné, šperky, prsteny, jehlice,

museum

spony a

—

krajinské

i

te bezpen,

Víme

Vzácný

Domácí kultury. pražské Zemské získaly draho-

cennou koist. A hodnota idejná?

pochybováno:

p.

dávnovké

Památky

nález!

zdejší

kraj

o

byl v

em

dosud bylo pedhisto-

dob

už obydlen!...

rické

nkdo o tom pochyboval? Uenci pochybovali, historikové.

Což pak

—

o zdejším kraji. Nejstarší dje se listinou z r. 1115

psaných zpráv

Tebešov ped tím bylo,

Nebylo zmínka

po Kr. nevíme! Nevíme, nevíme! A pece je jisto, kraj byl ped tím tak dobe obydlen, jako kterýkoli jiný. Kdo to praví? listiny. Tytéž Je vskutku zajímavo, probírati se trochu starými listinami. Nejstarší psány jsou latinsky. dost. VeObsah mnoho nepraví. A pece zmte kteroukoliv. Listina o prvním nadání kláštera Strahovského! Je z r. 1143. Oznamuje: Joannes, Pragensis episcopus ddit pa-

o

Co

—

.

.

.

—

—

—

trimonium suum

in villa

Lochinitz

(u

Hradce

217

Králové) k a dicitur .

.

.

et Ug e z d quae K a iKalná v Bydžovsku), L u s a n a cum toto silva M e s s n y

et terras

(asi

(v Hradecku)

.

.

.

.

1

.

.

.

.

.

Ugezd, quod vulgaliter dicitur S t r a s s a A tak dále! Biskup Jan pražský daruje tak klášteru tináct vesnic a podil na Hradecku a Bydžovsku. Kníže Vladislav II. daruje dvr Radunice u Pátku na Ohi s vesnicemi. A jiných devt vsi v kraji rakovnickém. A tak to jde poád. Vždy nkterý obmýšlí kníže nebo král, knžna nebo biskup nkoho darem, udili njaké právo, výsadu nebo majetek osobám, ústavm, klášterm, a t. p. A vždy je obsahem listin množství jmen. Nacházejí se jména hrad, vesnic, míst, dvor, samot, les, hor, ek, poloh, tratí. Na vaší listin tete jména ernotice, Rašín, Tebuše, Hoín, Hradišt, Chudonice, Janošovice, Sedlice a množství jiných. A jako na listin vaší, tak na jiných. A listin je nespoet, jmen spousta. A jmémluví. na Co mluví? Podivné svdectví vydávají. Všecka ta jména nes výjimkou Všecka jsou vám známa. jsou patrného potu, který nestojí za e!

et

.

.

.

mstm

—

—

—

dnešní

jména tchže míst, vesnic, dvor, ek, potok a les v kraji oznaených. Cosmas, nejstarší kroniká eský, v jedenáctém století zná lépe dnešní jména míst pražského okolí, než Za dobu njakých sedmi, osmi, je znáte sami. devíti vk, ba celého se místních jménech o pražském okolí, také

koninách

zem

platí.

tisíciletí

tém,

nic

nezmnilo. A

na co

druhých

koutech a Místa a pedmty v kraji o

na pohled nepatrné, temena hor, výstupky terénu,

218

skalky a výbžky, prameny vod, tvary a vlastpdy byly už tenkrát oznaeny každé svým jménem. A jméno podnes pevn na míst lpí. Pozoruhodný fakt: celá dnešní podrobná mapa zem se vším bohatstvem krajinských názv znni známa a byla v plném obyvatelstvu zem v dob, kdy byla napsána první listina. nosti

tém

A

zbžná

—

podrobná mapa ech, co

to znaí? To názv. A každý název? Má svou píinu. Oznauje uritý pojem. Pomr lovka k pd, njakou potebu, pírodních, hospodánjaký odstín ských spoleenských. A soubor mnoha tisíc

znaí

tisíce

krajinských

pomr

i

názv?

Není-li

už jakýsi obraz

—

kultury

obyvatelstva?

Jiná vc, pozoruhodná! Listiny jsou latinské,

jména slovanská.

a

Táž

jich význam už jména, kterých dnes užíváme, nechápeme. Svým pvodem jsou nám píliš vzdálena. íkáme Labe, Vltava, Ohe, ale nevíme už, co slovo vlastn praví. A te, pozor! Nejen dnes, ale už v dob, kdy listiny jsou psány, byla jména už tak stará, že souasníci nedovedli si Všelijak na význam a smysl názv vysvtliti.

licho je vykládali.

Cosmas ve své kronice uvádí jméno hory Petín u Prahy. Rád by vyložil pvod jména. Je uený muž, z prvních ech, kteí zaali do Nové vzdlání ciziny odcházet za vzdláním. je latinské. Muž vykládá si jméno domácí hory dobromysln po latinsko-ecku. Vrch má temeno Nikdo skalnaté, skála = petrus, tedy Petín.

219

mén

ped ním

ecky sice v echách latinsky tím neznal, to však prosté mysli starého kronikáe nevadí. Pro by si proto lámal hlavu? Kdož si dnes, v dob osvícené, láme hlavu, pro Sázava, Labe, Vltava a pod. jmenují se tak a nejinak? Dobrý muž ped nost, být

Vil

tisíci

dmyslnjším

bezmála

lety

neml

povin-

nežli jsou myslitelé dnešní.

v boha všemohoucího, který

svt uspoádal

tak, jak jest a hory bezpochyby už tak s hotovým jménem do svta postavil. A Petín dostal jméno

Petín. Pro by nemlo být jméno teba latinské? Starý Cosmas nemohl vdt, co mžeme my pomocí map, slovník, seznam a jiných pomcek, je množství Petín a píbuzných jmen místních po echách! Jsou Patíny, Patra, Petroun, Petrovy, Petrovice a pod. A byly ovšem už za doby Cosmovy. Mnohé jmúno najde se už v souasných listinách. A nejen v echách! Po všem slovanském svt se najdou jména toho zvuku a tvaru! Ba m m o slovanský svt! Daleko na jih a západ.

vdt

i

i

Odkud Kdyby historii

s námi, znal by Car Petr založil, jak známo, a dal mu své jméno. A výklad byl

starý

Petrohradu.

msto

nové

jména? Cosmas žil

se vzala

by prostý. Všecky Petíny,

—

ložil

Petr!

nebo objevil nebo .

.

Petrovy, Petrovice zapoktil njaký

aspo

—

.

Vskutku je výklad dodnes oficielní. A je jím docela uspokojena i naše slovanská Vda. A pece je tu zjevná nesrovnalost. Jméno svatého Petra dostalo se do slovanských zemí teprv nkde s církevním kalendáem, s novou latinskou vzdlaností. Tedy nkdy v dob

—

2'.20

— prvních

listin. A tenkrát zatím krajinsi<é názvy píin, byly už prastaré, které jménm daly vzniknout, byla už nadobro zastena. Jména už byla pouhým zvukem, který na svém pedmtu u p 1, nijakého širšiho významu a smyslu dávno už n e m a j e. Aby vysvtlila jméno Dvín, hradišt za doby Cosmovy už zarostlého travou, pipojila

pamt pomra 1

k

nmu

válce". svtlit je

fantasie tehdejšího lidu povst o ,, díví vybajek, které mají temná jména míst, je tolik po Evrop, co

dodaten

A

zajímavých míst Jakže vlastn

Nkterá jména

pvodu

neznámého.

vznikají zajisté

místná jména?

dáváme

pedmtm

kolem sebe sami. Jiná však už s pedmty nalézáme. Rostou a rostla takka jako byliny z pdy svých pomr a poteb života. Zajímavý pírodní dj, jak rostou jména, možno na štstí stále pozorovati. U vás na venkov, venku za mstekem, ješt za vaší pamti bílívali na behu u potoka plátno. Bylo tak už od praíkali tam „na blidle". dávna. Jméno pecházelo s pokolení na pokolení. Až se jednoho dne bílit pestalo. Pišel oban, zakoupil pozemek a ponvadž byl po své živnosti koželuh, vyvšoval tmavé kže, kde jindy prosvitávaly do dálky bílé pruhy napjatého na trávníku plátna. Ale divná vc! Staré jméno místu z stalo. Ohradu, kde te kže visely, nazýval

-

poád ,,na blidle", jako ped tím. Potom koželuh dokoželuhoval. Obec uznala za dobré zídit na míst zahradní hostinec. Je tam dodnes. Má v prelí provedený nápis ,,na blidle". A když dnešní mládež si ekne, pjdeme ,,na blidlo", ví, co chce íci. Nemá už ani potuchy, lid i

pkn

221

bílením plátna. asy se dnes taní a pije pivo. Pvodní význam slova dávno vyvtral. Utíká život. Vše v má svou chvíli. Jenom kraj jméno. zstává a na Tak vznikají jména. Nikdo je „nedal".

CO a jak bývalo kdysi

zmnily. „Na blidle"

s

se

—

nm nm —

vyrostlaz poteby života. Dávno mlo místo své jméno, nežli na nm vyrostl pedmt, který vidíte ped sebou: dm, zámek, hrad, Sama

poteba,

dvr, vesnice, msto. Dávno zmizela která místu dala jméno. Užíváte jména, nestaráte se o jeho pvod. Je tisíciletý, vky se pes nj pevalily. Celý obvod mst pražských je pln starých místních jmen, která nemají na oko smyslu. Vysoké inžáky stojí na míst a íkají tam „na rybníku", v „tních", „na louži" a pod. V Tomkov místopisu najdete celý seznam prastarých jmen, jichž pvod ani uenec sám namnoze nedovedl vysvtliti. Praha ješt nebyla mstem místo své velké jméno a sta jiných a už drobnjších. A jména namnoze podnes se zachovala v místopise msta. Ješt si pedstavte, že by vaše venkovské steko leželo nkde v území pohraniném, které asem podlehlo germanisaci. Nmeckým ústm zddné, ale už ,, blidlo", ,,blizna", špatn se vyslovovalo. Po svém si je

mlo

m-

nevysvtlené

na ,,biegel", ,,bieleger', ,,biegeleisen" a máte vyložen postup, jak rostou prapodivná názviska, jakými se mapa hemží. Místní jména našeho uzaveného území jsou pravou vzorkovnou zajímavého procesu, jak zcela pirozen v nejpodivnjší tvary se utváela jména v ústech lidu, zddná v dob, kdy nejen pvodní uhladili

pod.

jich

A

význam už

nebyl

pokolením jasný,

ale ani

222

pvodní být

z

pesn

v u k z nedostatku písma postiiinut a penesen.

nemohl

tou

se podivjako „Kas und Brod" (Kosobrda), ,,Oelhutten" (ve Lhot), Radstein (Hradišt) atd. Vyskytují se už dokonce i v „prvních zmínkách" a platí odtud za doklad pvodního nmeckého osídlení zem. A slovanrl:á vda pijímá doklad za platný.

nstky

—

—

Tak po malé oklice zase zpt ke Tebešovu na Rychnovsko! Zda ty koniny v dávnovku pedhistorickém byly obydleny? Jak by nebyly obydleny! První zmínka o míst dje se listinou ze XII. století, však jméno místa bylo tenkrát už t a k s t a r é, že mu souasníci ani nerozumli, jako nerozumli jménm Petín, Dvín, Praha a stm jiných. Dávno

se

názvisku

Kdy

zmnily pomry

pvod asi

a

píinu

a poteby života, které daly.

jméno vzniklo?

Kdož ví! Snad bude jednou možno povdt. Zatím možno leda srovnávat. Hádat, chcete-li. Ani Tebešov není v echách jediný. Jméno je z rodu nesmírn rozšíeného. Rzných Tebových,

Tebov, Tebotov, Tebo, Tebenic, Tebí, Tebsk a pod. na map jen se hemží. A zase e n na eské map! Náš Tebí je dojista nikoli téhož pvodu jako slovinská Trbíž v Korutanech, j

naše Tebina a polská Trzebinia, což jsou jiného než jihoslovanská Trebinje na Adrii? A náš Tebetov není-liž úpln shodný s Treptovem na Baltu? Pvod nmeckých Treben, Traben, Trebnitz, Triibau, Trubsec, Triebnitz a pod. není dojista zahalen rouškou neproniklého tajem-

223

Tvary toho druhu táhnou se daleko na jih západ po vší Evrop. Vznikly dojista nkde v dobách, kdy po vší oblasti evropské uritý z p ijrodil urité sob životaa a dával vznik uritým Které vzdálené doby to byly? Otevená zatím otázka. A koen slova? Jakého je pvodu? Svatý Teb njaký není na štstí v kalendái, aby pletl vykladam koncept jako sv. Petr a jiní svatí. stva. a

pomr názvm.

poteby

Románsky ani germánsky kmen rozumn nevyložíš. Jména Trier, Trevir, Trves, Trieben, Tríiben, Traben, Treben, Trébons, Trébuchon etc. možno každé o sob lecjak kroutit, vespolek nedají zdravého smyslu. Korutanská stanice Trbiž po nmeku slov Tarvis, jméno známé už z dob ímských. Vedla tudy stará ímská silnice do Carnunta. Tarvis však za dob ímských slulo i dnešní Treviso v Lombardsku. Ani latinské Tarvis, ani italské Treviso nemají svého smyslu. Ani latinsky ani kterým druhým známým jazykem nevysvtlíš jméno T r e b a, hojn se vyskytající po vší Itálii hluboko do starovku. Za to je všemu slovanskému svtu dodnes jasný a bžný pojem tíbiti = istit, klestit, upravovat. Zeteln mluví naše praslovo poteba: co je nutno, nevyhnutno. pírodní mohl zaA díve nežli lovk na ložit svou existenci hospodáskou, bylo nutno vyklestit, p o t b t kolem prostor. Tak ve struktue jazyka obrážejí se hluboké kulturprzory do dávných a dalekých ných. Úchvatný pohledl Jako když pod drobnohledem zkoumáš divy nekonených souvislostí

—

i

pd

í

i

pomr

látek organických.

224

Dávno byly vyízeny urité pomry

života,

které zrodily urité tvary názvoslovné, když do kraje znenáhla poala vnikat nová kultura se svým písmem, latinská kultura s latinskými listinami. A z tch, jak známo, erpá historie své ,, první zmínky" o život a existenci národa. A ten národ

—

zatím dávno ped tím oznail svou pdu tisícerými názvy svých poteb, pomr, poznatk. uinna Jinými slovy, dávno ped tím, než o

nm

první zmínka,

stvoil svoji

V D D D

— kulturu.

prosinci 1909.

VLÁDA SLOVA.

U

Molira je rozkošný obrázek, jakou moc na mysl lidskou mže vykonávat suggesce slova. Zcela nesrozrmného slovíka. Pan Argan se domýšlí, že je nemocen. Dal si nemoc namluvit svým domácím lékaem, doktorem Purgonem. Chlapík ohání se tak podivnými slovíky! Pan Argan považuje dryáníka za náramného uence. Umírá strachem ped jeho znaleckými výroky.

— dn, octnete ve stavu — Slitování! — Zachvátí vás bradypepsie — Pane doktore! — Z bradypepsie upadnete v dyspepsii — Pane doktore! — Pak do apepsie. — Pane doktore! — Do — Pane doktore! — Do dyssenterie. — Pane doktore! — Z dyssenterie do hydropsie

Nežli uplyne tvero naprosto nezhojitelném.

se

.

.

.

.

.

.

lienterie.

.

A

co

.

.

Argan omdlévá úzkostmi, nachýlen nad

nešastníka hlasem kletebným:

—

A

Kuffner:

z hyd-ro-pisije

Vda i

báchora?

bude

a-po-plex-i-je 15

.

.

.

226

Argan

se tetelí.

Tolik slov, kterým není roz-

umt! Jaká uenost! Ubožák

pokládá se nadobro

za ztracena.

Autor

pošetilstku

tepal

doby.

Bylo

pí-

znakem uenosti v šestnáctém, sedmnáctém osmnáctém vku, mluvit co možná nesrozumn. ím kdo více mluvil málo známými, spropadenými slovy, tím za uenjšího pokládán. Byla móda i

mudroslovných kudrlinek, o kozí chlup svádny turnaje cizomluvnými pavýrazy, svtem

uené

táhla povst velikého mistra ueného žvastu, proslulého magistra a doktora Paracelsa Theofrasta Bombasta. Ješt za Goetha vlád prázdného slova

ueném svt nebyl dávno konec. Posmívá se ve svém Faustu. Mefistofel: ... a v celku, slov se držte hlavn! Tak jistou branou zcela správn v chrám

v

jí

jistoty

mžete

vjít.

Žáek: Však pi slov též p o j e m musí být! Mef.: Tak jest, však neteba se trápit namáhav, neb kde ti chybí pojmy práv, v as

slovo pijde na asy stedovkých

pravý

odbyt

.

.

.

temnot. Tempi passati. Mnoho vody zatím uteklo. Domníváte-li se však, že snad už docela se vytratila v dnešní osvícené dob kouzelná moc prázdného, nesrozumného slova na mysl spolenosti a teba v samotném jste na omylu. národ myslitel!

—

—

V Nmecku vzdlaný svt práv

nemálo

se

,,R(5merschanze". tak zvané V okolí Berlína, nedaleko Postupimi, je vršek, kterému tak íkají. Je nahoe starý val, zbytek dávnovkého hradišt. Poslední dobou zde piln

zajímá

otázkou

227

Všecka stainovda nmecká horlivé se úastní hádek o významu vykopávek. Jak asi té chvíle stojí vci ,, problému", vysvitá ze zprávy, kterou berlínskému listu podal dr. A. Kiekebusch, na slovo vzatý odborník. Na doklad nkolik ukázek Neodpírejte si etbu, je to humoreska.*) kopají.

—

Prehistorie teprve za posledních vyšvihla na uznávané, postupujíc dle method letí

deseti-

stupe vdy

se

obecn

písn

v-

deckých... Ješt jakýs výklad o method" dnešního vdeckého postupu a potom hned ku pedmtu. Vykopávky profesora dra. Schuchardta na ,,Romerschanze" stojí technicky, rozumí se, na výši moderních požadavk, jak dokázal už svou pednáškou ve Spolenosti pro antropologii, etnologii a pradjepis Velikou roli tu hraje ,

—

.

,,

.

.

germánského

pdorys

dom u".

Bží

vskutku o njaký pdorys domu. Je však otázka, zdali dm, jak Schuchardt míní, byl .germánský" i nic? A tu jsme pi vlastním problému naší ,,R6merschanze" tak svrchovan dležitém a za,

jímavém

.

A te

—

.

.

malý rozklad povolaného odborníka:

Že náš ,, ímský násep" nepostavili žádní f^ímané, ví se už dávno. Ví se také, že tu teba rzné doby osídlení rozeznávati Není pochyby, že naposledy osazen byl násep Wendy (Slovany). Všichni badatelé jsou v tom za jedno. Mnohem obtížnjší jest však otázka stran první Nalezené p e d s 1 o v a n s k é doby osídlení. kulturné zbytky nasvdují „lužickému typu",

dv

.

.

.

*)„Berl. Tgbltt." listopad 1909.

15*

228

kultue, již s drem. Kossinou k a d e m e v dobu 1200 až 500 p. Kr. Bylo tedy na snad usoudit, mezi prvním a druhým osídlením náspu že uplynula doba aspo tisíci let. Tu však pišel profesor Schuchardt s domnnkou, již sob na základ loských vykopávek utvoil, že by snad druhé osazení místa bylo mohlo následovati ihned po prvním a že tedy doba ,,lužického typu" mohla trvati ješt déle, až po samu dobu slovanskou okolo 500 1. po Kr. Tomuto názoru jsem se ihned v tomtéž sezení co nejrozhodnji opel, a badatel nejvíce na slovo braných bez okolk mi dávala za pravdu. Jedni v samotném ješt sezení, jiní hned po nm. Nevím, zdali prof. Schuchardt dosud na svém mínní trvá. Co se dotýe, mám za to, že nelze naprosto na trvati Jaká uenost! Muži nacházejí tisícileté ,, kulturné zbytky" a rozeznávají hned jejich ,,typy", kladou je v urité ,,doby" a jenom o njaké jednotky v íslicích se rozcházejí! Jediná otázka zstává nerozhodnuta! Co a jak bylo za doby mezi 500 r. p. Kr. a 500 r. po Kr.? Bylo tou dobou okolí Berlína obydleno i nic? Spor mezi stranami. strany uvádjí pro svj názor každá dvody, t. j. takové, na jaké svoje pistoupiti. druhá strana rozhodn A zpravodaj pokrauje: Arciže Je-li vc konen tak dležitá? je, nebo na ní jedin záleží otázka, možno-li tu prost mluvit o njakém ..germánském" domu nebo hrad, i nic A problém se na konec zaostuje ve starou spornou otázku: byli nositelé I

ada

mne

nm

.

.

.

—

.

.

.

Ob vdecké

nemže

—

.

.

.

221)

„lužického typu" Oermány, nebo náiežeii j n ém u národnímu kmeni? A choulostivá otázka, bude-li kdy vbec rozešena? Ah bude, spolehnte. Nmecká vda na štstí bdí. Slyšte povolaného odborníka: Díve mlo se za to, typ byl germánskýl i

.

.

.

—

Na tom však mnoho

Tehdy podobné

nesejde.

otázky ešeny nekriticky, nedláno si mnoho brikulí. Jediný posavadní majitel stolice

na dr.

universit Kossina, má

nmecko-íšské (Berlín), prof. za to, nositelé „lužického

kmen

typu" nebyli Germáné, nýbrž Thrak , jejž prof. Kossin? oznauje jménem K a r p oD a k . Slovo zní cizeji, nežli jest. Jméno Karp ozývá se dosud jménem Karpat a Dakové jsou

dostaten známi

z válek, které mívali s f^íniany.

1902 vyložil svj názor r. v asopisu pro ethnografii atd. Tu tedy ,, pudla jádro" jest! Který národ sedl v dob okolo Krista v krajin mezi Berlínem a Postupimí? Profesor

Kossina už

.

.

.

Na njakém spasném slovíku záleží! Zde je máte. K a r p o-D a k o v é tam sedli! A rozešen jest úkol postupující „kriticky" podle ,,streng wissenschaftlich" method.

Vdy

V dob nevdomé

jednou v metropoli ke-

sanského svta zasedl sbor uených, aby soudil smlce. Nešastník odvážil se neslýchaného tvrzení: prý se toí zem a slunce stojí! Jako vždy, utvoily se brzo dv strany. Každá uvádla své dvody, dovolávala se njakých doklad. Byla doba tradic, posvcených dvrou tisíciletí. Nejpádnjším dokladem byl citát z Písma.

230

— Arciže

se slunce

toí! dovolávala se jedna u Jericha zvolal:

strana. Nevíte-li, kterak Josue slunce, zastav se! . .

—

A práv

mítl vtipný

má

.

od té doby slunce

—

stojí!

na-

odprce.

A obecenstvo žaslo. Jaká uenost! Každý po ruce hned njaké slovo z písem, doklad n-

jaký!

ob

strany podržely pravdu. Každá mla doklad, nezvratný, posvcený tradicí. Také v berlínské ,, Spolenosti pro antropologii, etnologii a pradjepis" sotva se najde uenec, který by thésu prof. dra. Kossiny o pedhistorickém národ ,,Karpo-Dak" vyvrátil. Chcete snad dokazovat, že ve jménu Karpat není obsaženo kmenové ,,Karp"? A kterak dokážete, že v dobách okolo Krista ímané nebojovali

A

svj

s

njakými

— Daky?

platí za docela jisté.

špatn?

Co nelze vyvrátiti, právem J

m

é

n o je tu.

A

nezní tak

A kde je jméno, byl A nmecký vzdlaný svt prá-

Karpo-Dakové!

n á r o d. hrd na své uence, kteí tak horliv postupují ,,streng wissenschaftlich" (oj, jaké slvko suggestivné, imposantní!), odbývají uená sezení, svádjí uené hádky, vydávají uené knihy a asopisy a vynalézají tak pkná, málo známá a proto tolik imposantní slovíka. zajisté

vem

i

je

—

V

LJD

únoru 1910.

POAD. átraaa

5

Propovécf I.

II.

III.

IV.

V. VI. VII. VIII. IX.

7 12 17

Nápadnosti Úkol vdy Vda a doklady

Zddná

pedstava

Nesrovnalosti

Markomané i Moravané? Vzdlaní barbai Tacitovi Germáni Stará svdectva X. Ješt jazyk

XI. Stopy vztah XII. Památky pravku XIII. Pomry a pojmy Benátky? XIV. Venetie i XV. Vyšší vztahy tisíce? XVI. Sta let i

— —

-

-

-

-

-

-

Diletantism.

31

40 47 57

-

71

78 89 99 -

XVII. Lehkovrná vda XVIII. Dva tábory XIX. Peludy vdectví XX. Šovinism

XXI.

23 26

Závr

106 113 123 133 142 147 156 165

DODATEK. Ze Švýcar

175

Veliký fakt

181

Dv

polemiky

Nad Rýnem

a

188

Mohanem

-

-

--

Vercingetorix

První zmínky

Vláda slova

201

-

-

-

-

D D

208 216 225

BINDING SÉCT. JAN

D

147 KP,J

2 O 19(6