Prolog Milí čtenáři, pár stránek jsme v kalendářích už otočili, a tak nastal čas na další vydání našeho školního časopisu. Jsem velmi ráda, že se náš tým opět rozrůstá! Jsem také velmi potěšena, že se obnovila tradice rozhovorů se zajímavými lidmi v naší škole! Doufám, že vám naše noviny přinesou nové informace o dění ve škole. Vaše šéfredaktorka Lenka Preslová
Redakce Šéfredaktorka: Lenka Preslová, 3. B Redaktoři: Andrea Vondráčková, 3. B Ivana Jirmářová, 2. A Adam Pýcha, 2. A Grafická úprava: Adam Pýcha, 2. A Obsah: Ať žije kubismus! Na světě je už pouze jeden člověk, který přežil zkázu Titaniku Městský parlament dětí a mládeže Mladá Boleslav Daruj krev, daruješ život Kulturní přehled WORLD PRESS FOTO ROZHOVOR – Iva Sakařová Příprava ročníkové práce Rozloučení
1
Ať žije kubismus! Snad mi odpustíte menší zpoždění, se kterým jsem se rozhodla vás informovat o výstavě Emila Filly, jež naše třída navštívila.Výstava obrazů a plastik tohoto moderního umělce se konala (ehm…) 2. října v jízdárně Pražského hradu. Musím uznat, že ač jsem práh místa, kde se výstava konala, překročila s menšími rozpaky, byla jsem velmi mile překvapena. Nikoli ovšem prvním obrazem, který jsme měli možnost vidět. Domnívám se, že se jednalo o dílo „Malíř“ – v obraze jsem si všimla různorodých detailů připomínající šuplíky nebo vázy…onoho malíře jsem ovšem neviděla. Prvotní, řekněme šok, vystřídalo milé překvapení v podobě autoportrétu pana Filly. Jistě jsem nebyla sama, komu se tento obraz zalíbil stylem i barevným provedením. Po řadě rozpaky budících děl, při níž musel (byť i bystrý) pozorovatel zapojit veškerou fantazii, se mi naskytl pohled na obraz, který bych si s radostí odnesla domů, mít po ruce finanční prostředky, za něž bych si jej mohla pořídit. Můj pohled padl na dílo nazvané „Milostná noc“. Převládala zde zejména červená a černá barva v různých odstínech a ač jsem na obraze neseznala jediný milostný motiv, považuji ho za velmi krásný. Je nutno říci, že galerie byla rozdělena na několik „oddílů“. Mohli jsme si tak v klidu prohlédnout jednotlivá díla, aniž bychom se navzájem rušili v soustředěném představování si toho, co chtěl svým obrazem malíř říci. Ač jsou Fillova zátiší velmi oceňovaná, absolutně mě neoslovila. Podstatně víc se mi líbily obrazy považované za „skutečně kubistické“. Nalezla jsem zde i obraz velmi připomínající „Avignonské slečny“ Pabla Piccasa. Přiznám se, že si již nepamatuji, kolik času jsme galerii věnovali, ale každopádně se domnívám, že ten čas v žádném případě nebyl promrhaný. Jistě každý z nás si zde přišel na své a nalezl alespoň jeden obraz, který jej uchvátil, stejně jako mě ona „Milostná noc“. Kristýna Vondřichová
Na světě je už pouze jeden člověk, který přežil zkázu Titaniku Řekneme-li Titanik, mnohým z nás se před očima promítnou scény z filmu od režiséra Jamese Camerona. Tento filmový projekt je zatím posledním pokusem o zachycení tragické noci ze 14. na 15. dubna 1912. Můžeme zde zhlédnout spoustu emocí, strach, zděšení, nejrůznější stinné stránky lidské povahy, ale také lásku, odvahu a schopnost obětování se pro své nejdražší. Jak říká sám Jamese Cameron: „Mým cílem při práci na tomto filmu bylo ukázat nejen dramatický a hanebný zánik této lodi, nýbrž právě tak její krátký a slavný život“. U obrazovek tak prožíváme tragické osudy lidí společně s nimi, hrůzou se nám tají dech. Sedíme však bezpečně ve svých obydlích a můžeme si říci: Byl to jen film. Ale jaké to bylo skutečně?? To nám mohou povědět pouze pasažéři, kteří tuto tragédii prožili na vlastní kůži.
2
V tuto chvíli je to již pouze jeden člověk. Barbara Westová-Daintonová, jedna z posledních dvou osob, které přežily zkázu Titaniku, totiž zemřela minulý měsíc ve věku 96 let. Avšak o tom, kolik bychom se toho od ní o osudné noci dozvěděli, by se také dalo polemizovat. Daintonová, narozená v roce 1911, byla tehdy příliš malá, aby si pamatovala tragédii, při níž obrovská „nepotopitelná“ loď narazila na ledovec a zmizela na dně Atlantiku i s 1489 cestujícími a posádkou. Z těch, kteří se vynořili z ledových vln Titaniku a unikli tak o vlásek smrti, žije tedy již jen Elizabeth Gladys Deanová, které byly osudné noci pouhé dva měsíce. Titanik a jeho pád tak už zůstane navždy opředen mýty a legendami, které se kolem něj utvořily. Ivana Jirmářová
MPDMMB - NPDM Chtěl bych vás ve stručnosti seznámit s organizací, která působí v Mladé Boleslavi už několik let. Jmenujeme se Městský parlament dětí a mládeže Mladá Boleslav – MPDMMB. Já v současné době zastávám funkci předsedy a v MPDMMB působím už od jeho založení. Náš městský parlament vznikl v lednu roku 2004 a jako vzor si bral podobné parlamenty z jiných měst v České republice, ale také v zahraničí, kde jsou podobné organizace už zaběhnuté a zakořeněné hluboko ve veřejném povědomí. Městské parlamenty jsou mezistupněm mezi parlamenty školními a Národním parlamentem dětí a mládeže - NPDM. Pak jsou tu také parlamenty krajské, ale ty jsou zatím spíše snem a uvidíme, jak to bude s jejich budoucností. Městské parlamenty mají za úkol sdružovat zástupce ze základních a středních škol, případně organizací pracujících s dětmi a mládeží. Měli by pomoci mládeži zapojit se do dění v jejich městě, pomoci s tvorbou školních parlamentů, pořádat různé akce atd. Ve stručnosti uvedu několik příkladů z Mladé Boleslavi. Náš parlament pořádá akci s názvem Latinská babička. Jde o zapálení svíček na hrobu Anny Drobné s doprovodným programem, jako je divadlo, odborná přednáška nebo sbor. Zapálení svíček a položení kytice má přinést studentům štěstí při maturitě a v Mladé Boleslavi se stalo obnovenou tradicí. Pak jsme také pořádali výstavy fotografií a uměleckých děl na různá témata. Výstav se snažíme pořádat co možná maximum a díla vystavovat v divadle, kulturním domě a nebo nákupních centrech. Jako poslední uvedu Literární odpoledne. Jedná se pouze o pracovní název a doufám, že se tuto akci povede rozjet do konce tohoto roku. Mělo by jít o setkání mladých lidí, kteří se zajímají o poezii a prózu. Mohli by zde předvést své nové počiny a prodiskutovat je s ostatními lidmi, kteří sdílejí stejnou vášeň. Od této akce si hodně slibuji a do budoucna doufám, že se povede rozšířit ji mezi ostatní městské parlamenty a pořádat různá setkání, soutěže a prezentovat povedená díla na internetu a v tisku. Velice důležitá je podpora města, a proto není vždy jednoduché parlament založit, případně zajistit jeho fungování. S existenčními problémy se potýká velké množství městských parlamentů, ale i NPDM. Vždy jednou za rok se koná zasedání NPDM. Ten je hlavním orgánem v celé struktuře parlamentů. Měl by být oporou pro všechny nižší stupně a představovat organizaci, která v podstatě simuluje fungování orgánů státní zprávy. Pravda je v současnosti ale trochu někde jinde. O NPDM není nikde slyšet a jeho činnost není vidět, a kdo není vidět, ten neexistuje. Už před dvěma lety jsem doufal, že se situace zlepší, ale ve skutečnosti se nezměnilo vůbec nic. Pokud budete mít zájem o bližší informace nebo o členství v našem parlamentu, tak neváhejte a kontaktujte mě. Adam Pýcha
3
Daruj krev – daruješ život Odmalička nemám strach z injekcí a pohled na krev mi také nevadí, takže jsem si asi v 15 řekla, že bych chtěla darovat krev. Zjistila jsem si, že je to možné od 18 let. Když mi konečně bylo 18, tak jsem si na své přání ani nevzpomněla. Jednou moje kamarádka Verča mluvila o tom, že její maminka pracuje na hematologicko – transfuzním oddělení boleslavské nemocnice a já jsem se jí hned vyptávala, jak to všechno probíhá. Něco mi řekla ona a něco její maminka. Dohodly jsme se, že přijdu v pondělí, kdy začínají odběry v 6 hodin. Den před odběrem by se neměla jíst tučná jídla, sýry, máslo, čokoláda, pít alkohol. Je to důležité, protože některá jídla mohou ovlivnit složení krve tak, že ji nelze použít. Hlavně se má hodně pít. Když jsem přicházela k nemocnici, neměla jsem strach, spíš jsem si nebyla jistá, jestli transfúzní oddělení najdu. Konečně jsem ho našla, dalo mi to trochu práci, za nouzovými dveřmi bych ho nečekala. Na tak brzkou ranní dobu byl v místnosti čilý ruch. Zaregistrovala jsem se, zdravotní sestřička se mě vyptávala, jestli jsem v posledním měsíci nebrala antibiotika, jestli mám tetování nebo piercing nebo jsem byla na akupunktuře. Odpověděla jsem „ne“, takže jsem dostala dotazník a brožurku Poučení pro dárce krve. Před každým odběrem vyplňuje dárce dotazník, ve kterém se zjišťují prodělané choroby, užívané léky, možný kontakt s infekcí. Dále dárce potvrzuje, že nepatří mezi osoby s rizikovým chováním vzhledem k nákaze a přenosu infekčních onemocnění, zejména AIDS (provozování prostituce, narkomanie, rizikových sexuálních praktik apod., ale také např. tetování nebo piercing mimo zdravotnické zařízení). Pokud na některé otázky dárce nechce odpovědět, má možnost tzv. diskrétního sebevyloučení, tedy možnost bez uvedení důvodu z transfuzní stanice odejít (tuto možnost má kdykoli během pobytu na transfuzní stanici). V čekárně jsem dotazník vyplnila a odevzdala moč. Dostala jsem číslo, které určovalo můj pohyb po místnosti. Asi po 20 minutách následovalo odebrání krve na krevní obraz – zkoumá se hlavně hodnota červeného krevního barviva hemoglobinu. Sestřička mi odebrala krev z pravé ruky, zvážila si mě a poslala mě zase do čekárny. Když byly hotové laboratorní výsledky – trvalo to asi 30 minut, pozvala si mě lékařka na vyšetření, kde mi změřila krevní tlak, vyšetřila mě a řekla mi, že výsledky jsou dobré, ať tedy jdu na sál, který je naproti dveřím do ordinace. Ano, teď to přišlo. Moje nervozita trochu stoupla. Sestřička mě pobídla, ať si umyji levou ruku k lokti dezinfekčním mýdlem a posadím se na lehátko. Jehla, kterou se provádí odběr, je docela široká, aby krev dobře tekla. Odběr trvá asi 10 minut a mám v kartičce napsáno, že jsem darovala 410 ml. Ani kapka krve nepřijde nazmar, krev mi nikde nestříkala ani netekla, jenom jsem si místo po odběru musela pořádně stlačit, aby se mi nevytvořila modřina. Během celého odběru se mě sestřička ptala, jak se cítím, a všichni mi opakovali, že když se mi udělá špatně, tak není za co se stydět. Po odběru jsem dostala kartičku na občerstvení, kávu, džus, sušenky. Pořád jsem čekala, že se mi udělá špatně nebo se mi bude trochu točit hlava. Bylo mi skvěle. Hřál a hřeje mě pocit, že třeba někdy někomu moje krev pomůže. Celá procedura od příchodu na oddělení až po odchod trvá necelé dvě hodiny, doporučuje se po odběru zůstat doma, sestřička vám napíše omluvenku. Zadarmo jsem zjistila moji krevní skupinu. Ženy mohou krev darovat maximálně 4x za rok a muži 5x. Dárci krve mají různé výhody, například za každý odběr si mohou odečíst z daňového základu 2 000 Kč. Existují i různé výhody od pojišťoven. Myslím si ale, že lidé darují krev i z mnohem prostšího důvodu – chtějí pomáhat. Andrea Vondráčková
4
Kulturní přehled – prosinec
< Malá scéna > Rozmarné léto – Vladislav Vančura Režie: Rudolf Felzmann Nenechte si ujít novelu známého českého spisovatele a dramatika Vladislava Vančury. V roce 1989 bylo dílo zfilmováno Jiřím Menzelem a na scéně Městského divadla má v inscenaci Rudolfa Felzmanna velký úspěch, takřka každá repríza je vyprodaná! Novela - epický prozaický žánr středního rozsahu (delší než povídka) s poutavým příběhem a výrazným zakončením, děj je soustředěn na jednu událost ze života hlavní postavy (ta se vyvíjí), je jednoduchý, má rychlý spád a překvapující obrat v závěru
17. pondělí
18:00
Rozmarné léto
< Velká scéna > O myších a lidech – John Steinbeck Režie: Josef Kettner Novela nositele Nobelovy ceny, která vypráví příběh dvou přátel Lennieho a George, kteří si žijí svůj sen o šťastných zítřcích uprostřed trochu nelítostného světa. Chtějí si našetřit na svou vlastní farmu, ale jak už to bývá, na konci hry dojde k obratu. Nechte se překvapit a pojďte se podívat na premiéru Městského divadla! 18.úterý
19:30
O myších a lidech
Muži v offsidu – Karel Poláček Režie: Ondřej Havelka Úspěšná komedie českého autora z roku 1931, o fotbalové vášni k pražským klubům Viktoria Žižkov a Slavie, o osudech otce a syna Emanuelů Habásků a pana Richarda Načeradce. Nenechte si ujít nejnovější premiéru v hlavní roli s Otou Jirákem poprvé již 14. prosince na Velké scéně Městského divadla! Komedie – původně píseň zpívaná ve veselém průvodu na počest Dionýsa (boha vína ), dnes druh dramatu, s humorem a nadsázkou zobrazuje zápas prostých lidí s nedostatky, které jsou vcelku málo významné a nakonec jsou překonány
14. pátek 18. pátek
19:30 18:00
Muži v offsidu Muži v offsidu
Doporučuji v měsíci – prosinec! 17. pondělí
19:30
Dům Bernardy Alby
Federico García Lorca
5
19. středa
19:30
Brooklynská idyla
Irwin Shaw
28. pátek
19:30
Manželství po italsku
Eduardo De Filippo
29. sobota
18:00
Hello, Dolly!
Michael Stewart – Jerry Herman
Kulturní přehled – leden < Malá scéna > 15. úterý
19:30
Rozmarné léto
Vladislav Vančura
23. středa
19:30
Rozmarné léto
Vladislav Vančura
< Velká scéna >
15. úterý
19:30
Manželství po italsku
Eduardo De Filippo
16. středa
18:00
Benátská dvojčata
Carlo Goldoni
18. pátek
19:30
Anatol
Arthur Schnitzler
21. pondělí
19:30
Hello, Dolly!
Michael Stewart – Jerry Herman
24. čtvrtek
19:30
O myších a lidech
John Steinbeck
28. pondělí
19:30
Tvrdohlavá žena
Josef Kajetán Tyl
Čtěte také 26. ledna hostuje Středočeské divadlo Kladno na scéně Městského divadla s hrou Lakomec od Moliéra! Představení začíná v 19:30. Cenová kategorie II., ceny vstupenek od 120 do 150 Kč.
Andrea Vondráčková
WORLD PRESS FOTO Ten, kdo se jakkoli zajímá o fotografii a fotografování vůbec, tak jistě už navštívil tuto známou výstavu. Konala se od 14.9 – do 7.10.2007 v prostorách Pražského Karolina. WPF mapuje ty nejzásadnější okamžiky uplynulého roku pomocí objektivu těch nejlepších reportérů z celého světa. Tento rok se přihlásilo 4460 profesionálních fotografů ze 124 zemí světa. Bylo předloženo 78 083 snímků v digitální podobě, z nichž třináctičlenná porota ocenila v deseti kategoriích 60 autorů ze 23 zemí.
6
V tisku byla dost kritizována úroveň prezentace fotografií a je pravda, že oprávněně. Prostory Karolina jsou dosti nevhodné. Úzké chodby, kde jsou fotografie vystaveny, jsou velice tmavé, a když se chcete zastavit a fotografii si vychutnat, tak vám před očima pořád chodí lidé. Už při samotném vstupu vás ale zarazí jakási neprofesionalita, kterou si tato výstava jistě nezasloužila. Prodej lístků vypadá, jako kdyby na přípravu měli organizátoři jen jedno odpoledne. Teď ale řeknu něco k samotným fotografiím. Protože vybrané fotografie od těch nejlepších fotoreportérů, jsou zárukou kvality, tak si můžete prožít opravdu každý pohled. Je jedno v jaké kategorii, fotografie vás naprosto vtáhnou. Některé fotografie mě doslova šokovaly a stál jsem před nimi mnoho minut. Tato výstava je určitě velice zajímavá i pro širokou veřejnost. Pokud k nám ještě někdy v budoucnu zavítá, tak si ji určitě nenechte ujít. Jen doufejme, že organizátoři si z negativních ohlasů vezmou příklad a my budeme jen příjemně překvapeni. Adam Pýcha
Rozhovor s Ivou Sakařovou 1) Ahoj Ivo. Mohl bych tě požádat, jestli by jsi nám na začátek řekla odkud jsi, co jsi studovala a jak jsi se dostala do Mladé Boleslavi? Pocházím z malé vesnice u Pardubic. Vystudovala jsem Střední pedagogickou školu v Litomyšli, a protože jsem si ji zamilovala, zůstala jsem tam ještě dva roky na Vyšší odborné škole pedagogické. Zde jsem se věnovala studiu Speciální pedagogiky. Do Mladé Boleslavi jsem se přestěhovala loni v srpnu. Přítel tu dostal práci (samozřejmě ve Škodovce ) a služební byt, a tak jsem ho následovala.
2) Můžeš nám přiblížit tvou práci v ICM? Informační centrum mládeže je prostor pro mladé. Poskytuje široké spektrum služeb. Nejenže si k nám mohou mladí přijít jen tak zahrát stolní fotbálek, šipky, biliár a různé stolní hry a využít tak prostor při čekání na autobus či na odpolední vyučování. Ale nabízíme i služby internetu, tisku, kopírování, prodeje slevových karet ISIC, ITIC a ALIVE. Rovněž nabízíme informace z různých oblastí (vzdělávání, práce, cestování, volný čas, možnosti práce a studia v zahraničí …). V praxi to vypadá tak, že pomáhám shromažďovat informace a podklady studentům pro jejich seminární práce a různé referáty, přičemž se je snažím naučit informace vyhledávat a zpracovávat. Dále rodičům a mladým pomáhám najít vhodné programy pro studium a práci v zahraničí. Mimo to samozřejmě ICM pořádá různé akce, kurzy a semináře pro veřejnost.
3) V ICM pořádáte mnoho akcí, kurzů a kroužků. Jaká akce za poslední dobu, se ti nejvíce líbila a chtěla by jsi jí doporučit? Vždy mě velmi těší spolupráce s Tyflocentrem v Mladé Boleslavi (centrum věnující se zrakově postiženým) a Kcentrem (nízkoprahové zařízení pro osoby užívající drogy). Jejich programy a přednášky nejen informují veřejnost o dané problematice, ale jsou úžasným zážitkem a boří bariéry mezi lidmi z různých sociálních skupin. V prosinci pořádáme právě s Tyflocentrem tzv. Černou kavárnu. Kam může kdokoliv přijít a zkusit si vypít kávu nebo čaj s klapkami na očích a vžít se tak do situace zrakově postižených. Ti budou na oplátku hosty obsluhovat. Akce se koná v pondělí 10.12. v 15.00 a všichni jsou srdečně zváni.
4) Povíš nám nějaké informace o novinkách, které v ICM plánujete nebo proběhly v nedávné době?
7
V listopadu proběhl první tématický večer z celoročního cyklu „Mezi světy“ na téma V našem Mexiko City. Byla to podařená „akcička“ pro mladé a vlastně i částečně v jejich režii. Jedly se tortily s fajitas, míchaly ovocné koktejly a prezentovaly se práce o mexické historii, filmu, sportu a hospodářství. Každý druhý měsíc budou následovat další podobné večery se zaměřením na různé země. V lednu nás čeká Japonsko - suši, vasabi… Zkrátka večer v Japonském stylu. Už teď se moc těším.
5) Řekneš nám, co tě na tvé práci nejvíce baví? Mám ráda práci s lidmi, baví mě poznávat nové. Tahle práce mi přináší nejen to, ale i Ta mnoho zajímavých setkání, nepředvídatelných situací a není pro mě nikdy stereotypní.
6) Když jsme si vyslechli klady, tak teď můžeš říct nějaké zápory. Jsou nějaké? Tato práce se nemůže dělat kvůli penězům.
7) Tvá práce ti zabere mnoho času. Máš čas na své koníčky a zájmy? Jaké to vlastně jsou? Moc času nemám, ale pokud nějaký je, tak s přítelem navštěvujeme jedny rodiče ve Vysokém Mýtě a druhé v Hradci Králové. Je to takový nekonečný maraton návštěv. Když mi vyjde chvilka volna v týdnu, jdu si zasportovat nebo maluji.
8) Na konec by jsi nám mohla prozradit, kdy tě v ICM najdeme. ICM sídlí v Pavilonu DDM za Májem, v přízemí. Kromě pátku jsem tam každý den.
9) Moc ti děkuji za tvůj čas a ahoj. Hezký den Adam Pýcha
Příprava ročníkové práce Už se nám to neodkladně blíží. Všichni profesoři, kteří jsou našimi patrony, nás nenápadně uhánějí, abychom na své práci začali již pracovat! Abych vysvětlila pojem ročníková práce (zvláště pro 1. a 2. ročníky, které to bude také čekat). Jedná se o nejméně osmistránkovou práci, jejíž počet není omezen. Tato práce je založena hlavně na vlastním přínosu, proto je výhodné vybírat si témata, která nám jsou blízká (např. své záliby či zkušenosti). Více než polovina práce by měl být vystižen vlastní přístup k dané věci. Důležitá je i formální úprava. Dokonce jsou přesně zadané parametry pro vzhled stránky. Je přesně dané řádkování, cm od krajů a podobné úpravy. Kladem, ale pro některé i záporem, je, že si téma musí zvolit sami. Někdo je nadšen, že si konečně může něco udělat po svém a ukázat své pravé já, ale naopak z někoho příliš nadšení nečiší, že si musí téma zvolit. Jsou typy lidí, kteří raději dostanou konkrétní téma, a to zpracují. Každopádně se každý může se svým vedoucím práce poradit a prodiskutovat všechny otázky, které mu jsou nejasné! Největší kámen úrazu je najít vhodného vedoucího práce. Než se člověk rozhodne, jaké téma si vlastně zvolí a než se stačí rozmyslet v tom ohromném počtu profesorů, kteří jsou k dispozici, jsou všichni vhodní kandidáti zabraní. :-) Každý z profesorů má přesně daný počet, kolik prací si může k sobě pod křídla vzít. Zpracovanou konečnou verzi musíme do daného data odevzdat vedoucímu práce, aby se k ní vyjádřil a posléze je nutné odevzdat vytištěnou práci v deskách, ale i CD s prezentací třídnímu profesorovi. Ročníková práce je nazývána takovou „malou diplomkou,“ proto je její váha velice významná (ve druhém pololetí tvoří polovinu známky z předmětu, do kterého spadá). Proto jedna rada pro všechny budoucí „třeťáky!“ Neotálejte s hledáním vedoucího práce a také neoddalujte důležitou přípravu. Lenka Preslová
8
Rozloučení Milí čtenáři, s končícím kalendářním rokem, končí i můj mandát ve funkci šéfredaktorky. Období od loňského listopadu do teď pro mě bylo doslova školou života. Vyzkoušela jsem si mnoho nových pozic. Jako korektorka, autorka, ale i reportérka a redaktorka. Rozhodně to pro mě byla velice cenná zkušenost! Jako již moje předchůdkyně, Zuzka Vávrová, tak i já mám mnoho starostí a aktivit. Čas je neúprosný a nedá se zastavit. Skloubit všechno dohromady není snadné, proto jsem se rozhodla, že svoje hlavní slovo a pero předám velice schopné slečně, která mě víc než kdo jiný přesvědčila, že je jí český jazyk vlastní a má pro něj cit! Tou zvolenou nástupkyní je IVANA JIRMÁŘOVÁ z 2.A Tímto bych jí chtěla popřát mnoho vydaných čísel, spoustu krásných článků a reportáží. Lenka Preslová
9
