PROLOG Spolu s příchodem nového roku se změnilo i vedení redakce. Doufám, že se nám povede stejně dobře jako doposud a že možnost být redaktorem zaujme i další studenty, jejichž příspěvky zde srdečně uvítáme. Vaše šéfredaktorka Ivana
REDAKCE Šéfredaktorka Ivana Jirmářová 2. A Redaktoři Adam Pýcha 2. A Kristýna Kubátová 2. A Michaela Rabochová 3. A Radek Grabowski 1. C Grafická úprava Adam Pýcha 2. A
Obsah Vánoční besídka Sportovní organizace Mladé Boleslavi Literární klub Nebojím se mít svůj vlastní názor Tomáš Verner Vzpomínka Ronald Reagan Metal... ist Krieg!
-1-
2 3 4 6 7 8 9 11
Vánoční besídka Vánoce jsou za námi a s nimi i vánoční besídka naší školy. Nabídka vystoupení byla opravdu pestrá, proto věřím, že si každý z vás odnesl alespoň nějakou příjemnou vzpomínku. Celým programem nás provázeli Adam Pýcha a Andrea Schiefertová, kteří svou roli moderátorů zvládli přímo výtečně. Asi nejvíce vystupujících studentů, kteří se rozhodli předvést nám svůj talent, si vybralo zpěv. Aula naší školy tak ožila nejen díky jejich zlatu v hrdle, ale také mnohým hudebním nástrojům, které je doprovázely. Dále jsme pak mohli zhlédnout úsměvnou scénku zosnovanou chlapci z 3.C, netradiční soutěž fotbalistů v „panenkách“ nebo vystoupení Evy Holubcové z 2.A, která nám zatancovala ve stylu disko a rozproudila tak mnohým krev v žilách. Sama jsem byla překvapena, jaké talenty se v našich kruzích skrývají, a potěšena tím, že mají tolik odvahy, aby před nás vystoupili. Doufám, že i příští rok se besídka vydaří jako tato a budou přibývat stále další, kteří se nebudou stydět nám svůj talent předvést a zpříjemnit nám tak ještě více chvíle před vánočními svátky. Ivana Jirmářová
-2-
Sportovní organizace Mladé Boleslavi Máte také po Vánocích výčitky svědomí díky nedostatku pohybu a spoustě jídla, kterému prostě nešlo odolat? Mám pro vás pár typů, kam se obrátit, pokud s tím chcete něco udělat: Taneční skupina EPIDEMIC Styl: Street dance a disco show formace Místo: TJ Sokol MB Kontakt: www.epidemic-dance.cz
[email protected] Taneční skupina UR DANCERS Styl: Hip Hop, R´n´B, Funky, Street dance, Disco, Break dance, Electric boogie, Modern dance a Jazz dance Místo: 9. ZŠ Kontakt: www.urdancers.cz
[email protected] Capoiera Mladá Boleslav - oddíl brazilského bojového umění Místo: TJ Sokol MB Kontakt: www.mb.abada.cz
[email protected] KARATE KLUB Mladá Boleslav Místo: 9. ZŠ, ul. 17.listopadu Kontakt: www.karate-klub-mb.wz.cz
[email protected] Aerobic club JUMPING KANGAROOS Místo: Mladá Boleslav – tělocvična Střední zdravotnické školy Kontakt: www.jkmb.cz
[email protected] Florbalová akademie Místo: Mladá Boleslav – tělocvična 6. ZŠ Kontakt: http://www.florbalakademie.estranky.cz/
[email protected] Ivana Jirmářová
-3-
Literární klub Chtěl bych vás seznámit s akcí, kterou pořádá Městský parlament dětí a mládeže Mladá Boleslav za spolupráce DDM MB. Název Literární klub vypovídá o její náplni. Jedná se o setkání lidí, kteří se zajímají o literaturu jako takovou. Původní myšlenkou bylo vytvořit prostor pro fanoušky prózy a poezie, ale také pro začínající autory, kteří chtějí prezentovat svá díla. Není určena dolní ani horní věková hranice. Velice důležitá je spolupráce s Tyflo Centrem Mladá Boleslav, které pomáhá nevidomým a slabozrakým lidem. Na setkání literárního klubu mohou docházet lidé s vadou zraku a tato spolupráce přináší zajímavá setkání. V budoucnu plánujeme pomoc při předčítání nebo převádění literárních děl o Mladé Boleslavi do audio podoby. Doufám, že se najdou lidé, kteří budou ochotní pomoci. V současné době máme za sebou už dvě setkání, která pomalu začínají formovat podobu celé akce. Literární klub se bude scházet každých čtrnáct dní v ICM Za Májem. Začátek bude vždy v 16.00. První setkání se uskutečnilo 17. ledna a sešlo se deset lidí. Bylo to setkání ryze informativní, domluvili jsme data dalších několika setkání. Také jsme vymýšleli témata pro speciální setkání. Tato setkání se budou odehrávat v duchu daného tématu nebo na ně přijde pozvaný autor. Budeme se snažit zvát autory z Boleslavska, kteří nejsou známí, ale jejich tvorba je zajímavá a přínosná. Pokud ale bude literární klub úspěšný a bude docházet slušný počet účastníků, tak možná pozvání přijmou i známí autoři. Druhé setkání bylo naplánováno na 31. ledna. Hlavním tématem byla naše tvorba a naši oblíbení autoři. Na setkání dorazilo 8 lidí. U teplé kávy a čaje jsme hodnotili naše díla, ale v budoucnu jistě bude k hodnocení více prací. Data nových setkání budou vždy uveřejňována na internetu nebo na plakátech, které budou rozvěšeny na všech středních školách. Jak bude vycházet čas, tak bude plakáty uveřejňovat i v Tuláku. Doufám, že někoho z vás Literární klub zaujal a na příštím setkání se setkáme. Adam Pýcha
-4-
-5-
Nebojím se mít svůj vlastní názor a chovat se podle něho Vlastní názor je součást každého člověka. Jako střípky z obrovské mozaiky doplňují názory náš charakter. A také mohou měnit směr, kterým se náš život ubírá, jestliže jsou spojeny i s rozhodnutím. Názory mohou být vyhraněné, ostré, diskutabilní, provokativní, ale i tolerantní, neutrální, mírné, nepobuřující. Máme i takové, které jsou většinové a menšinové, či člověk může stát se svou pravdou úplně sám, jako rostlina uprostřed sluncem spálené pouště. Zkrátka a dobře vše, co si myslíme, naše představy, sny a vize, to nás provází už od dávných a prachem zapadaných věků až do daleké vzrušující (nebo obávané?) budoucnosti. Ráda bych vám uvedla příklad rozporuplných lidských názorů. Rostliny (ať už úplně malá fialka v Čechách nebo ohromný sekvojovec obrovský z Kalifornie), živočichové (od „stonohé“ stonožky z celého světa přes frčka čtyřprstého z Afriky až ke králi moří a oceánů plejtváku obrovskému) a lidé (ať už Evropan, Asiat, Afričan, Australan nebo Američan) na každém kontinentu – všichni pospolu žijeme na nádherné planetě Zemi. Její rozmanitost a krása nás dodnes překvapuje i udivuje. Vždyť i dnes v 21.století nejsou všechna její zákoutí prozkoumána, všechna zvířata a rostliny popsány. Jsme rádi, že zde žijeme. Vždyť je to jediné místo, kde smíme žít. „Počkat – jediné?“ zeptal se mě malý hubený kluk s bystrým pohledem, když mi koukal přes rameno co píši. „Přece můžeme vzlétnout do vesmíru a vybudovat tam města jako tady. Zemi už nepotřebujeme. Vytěžíme tu, co se dá – stromy, drahé kovy, uhlí, ropu – prodáme to, zbohatneme a opustíme planetu, protože už tady nebude nic, co by nám bylo k užitku,“ dořekl a zazubil se na mě. „Ale co chudí lidé, kteří nebudou mít na to, aby odletěli?“ Co rostliny a zvířata, která to přežijí? Vždyť se tu udusí! Nebude kyslík! Vše se zde sesype jako domeček z karet!“ odpovídám ustrašeně já. Chlapec se zamyslí a povídá: „No coby. Stejně by tak zvířata tak jako tak stářím pošla. Nepotřebujeme je. Jídla s příchutí hovězího si budeme moci vyrobit. Budou k nerozeznání od originálu!“ zabrumlal si pro sebe něco jako jóó technika je technika… a pokračoval: „A lidé? K čemu nám budou? Nevešli by se tam. Ať přežijí ti, co na to mají.“ Jsem úplně zaskočená. „Ale vždyť oni si planetu nechtěli zničit! Nekáceli, netěžili. Byli zde spokojeni s přírodou a také se vším, co k ní patří,“ špitla jsem. Kluk se na mě drze podíval a odvětil: „Tak to prostě mají smůlu!“ Pak se otočil a rázným krokem odpochodoval ode mě. Rozhovor byl u konce. Znovu jsem se posadila a začala psát. Jak může mí ten kluk takový názor. Přece nemůžeme vše, co se ukrývá pod zemí a roste na zemi, spotřebovat a zničit! To nejde! Zahubili bychom tak celou planetu včetně sebe sama! Lidé sedí na konci silné haluze košatého stromu. Vedle nich jsou také rostliny a zvířata. A my, myslící bytosti, bereme do rukou pily, sekyry, rypadla, vrtáky a pomalu řežeme tu větev. Kousek po kousku. Jak dlouho se ještě na ní udržíme než spadneme do hlubin nicoty? Nevím. Ale je jisté, že se ještě něco dá udělat. Můžeme se zachránit správnými názory, rozhodnutími a činy. Tento příklad jsem vybrala jako demonstraci fatálních dopadů jednoho názoru. Pevně věřím, že bychom se my lidé vždy měli dohodnout a ne myslet jen sami na sebe. Měli bychom také poslouchat a vnímat názory všech, diskutovat o nich a pak je hodnotit. Názory celé planety. Já osobně bych ráda Zemi pomohla a snažím se podle toho chovat. A když se všichni spojíme… Michaela Rabochová
-6-
Tomáš Verner Obrovský talent českého krasobruslařství. Zranění v roce 2005 však ohrozilo jeho kariéru, na šampionátu v Moskvě vypadl hned v kvalifikaci. Tomáš se ale nevzdává a ve čtvrtek 24. 1. 2008, tři roky poté, vyhrává mistrovství Evropy a dává tím všem najevo, že jeho kariéra ještě zdaleka nekončí. Na šampionátu v Záhřebu se tak 16 let po Petru Barnovi, mistrovi Evropy z roku 1992, stal dalším Čechem, který usedl na evropský krasobruslařský trůn. Až po něm přijížděli ke stupínkům vítězů úřadující mistr Evropy Brian Joubert z Francie a dvojnásobný mistr světa Stéphane Lambiel ze Švýcarska. Jako jediný z medailistů neměl v krátkém programu kombinaci se čtverným skokem. Do letošní sestavy však zařadil tak náročné krokové pasáže a další prvky, že se i bez ní v Záhřebu přiblížil osmdesáti bodům, což znamená špičkový výkon. Nakonec tedy museli oba favorité s kyselým výrazem přijmout vítězství Tomáše Vernera, se kterým se původně na titul příliš nepočítalo. Šanci na odvetu budou mít Joubert s Lambielem už za dva měsíce na mistrovství světa v Göteborgu. „Budou se snažit ukázat, že to byla náhoda. Proto musím osobák posunout ještě výš,“ uvědomuje si svěřenec Vlasty Kopřivové a Michaela Hutha, který se v pozici nové krasobruslařské hvězdy pořád ještě zabydluje. Ivana Jirmářová
-7-
Vzpomínka Dne 22. ledna zemřel australský herec Heath Ledger. Tato událost zasáhla miliony lidí na celém světě a všechny milovníky dobrého filmu. Osmadvacetiletého Ladgera našla masérka v jeho newyorském bytu. Předpokládá se, že se předávkoval prášky na spaní, ale toto tvrzení vyvrací jeho rodina a ani pitva ho nepotvrdila. Za svůj krátký život dokázal Ledger, že je talentovaným hercem a celebritou bez hvězdných manýr. Zůstala po něm dvouletá dcera Matilda, kterou měl s herečkou Michelle Williamsovou (mohli jsme ji vidět ve snímku Zkrocená hora, v roli Ledgerovy manželky). Manželství na rozdíl od toho filmového nevydrželo a po několika letech se rozpadlo. Celá Austrálie je zdrcena a podporu rodině a přátelům vyjadřuje mnoho osobností. „Cítím s jeho rodinou," reagovala oscarová herečka Nicole Kidmanová. „Je tragické, že jsme ztratili jednoho z našich nejskvělejších herců v rozkvětu jeho života," uvedl australský premiér Kevin Rudd. Heath Ledger zazářil ve velkém množství filmů, jako je Zkrocená hora, Ples příšer, Příběh rytíře, Casanova nebo Patriot. Jeho filmografie bude do budoucna představovat to nejkrásnější, co jsme mohli na stříbrném plátně vidět. Z jeho filmografie jsem vybral tři nejzásadnější filmy. Jako první jistě musí být uvedena Zkrocená hora. Příběh o lásce dvou mladých mužů, o kterém mluvil celý svět. Ve světě filmu naprosto nové téma, silné zpracování a skvělé herecké výkony přinesly zasloužené Oscary za režii, hudbu a scénář. Tuto skvělou bilanci jen potrhují další zbylé nominace, ve kterých nechybí hlavní role Heatha Ledgera. Určitě podstatným mezníkem v Ledgerově kariéře je film Příběh rytíře. Není ověnčen Oscary ani Zlatými glóby, ale dokáže to, co by měl film umět především – skvěle pobavit. Ledger v tomto středověkém příběhu hraje mladého muže, který se vzepřel osudu a splnil si svůj sen stát se rytířem. Celému filmu na zajímavosti dodávají geniální detaily, moderní hudba a hlavně humor okořeněný špetkou napětí. O třetím filmu toho možná nebudete moc vědět. Je to film, který ještě nepřišel do kin a je poslední příležitostí, kdy můžeme Heatha Ledgera vidět v nové roli. Jmenuje se Temný rytíř a je pokračováním Batman začíná. Heatha můžeme vidět v roli gaunera známého převážně podle symbolu hrací karty s žolíkem, kterou zanechává na místech činu. Vtipálek s prořízlou tváří bude jistě v Ledgerově podání naprosto skvělý. Ztratili jsme v něm skvělého herce a hlavně skvělého člověka. Až budete sledovat jeho filmy, plně se jim oddejte a tím mu vzdáte tu největší poctu. Adam Pýcha
-8-
Ronald Reagan Je únor. A tak mi připadalo celkem příhodné napsat článek o oblíbeném americkém prezidentovi Ronaldu Reaganovi narozeném právě v únoru. Mohla bych se snažit sebevíc, ale na A4 se celý život tohoto významného muže bohužel nevejde. A tak jsem pro vás vybrala jen některé zajímavější informace. Ronald Reagan se narodil 11. února 1911 ve městě Tampico v Illinois. Byl druhým ze tří synů Johna Edwarda Reagana a Nelle Clyde Wilsonové. Před příchodem do Spojených států se jejich příjmení psalo Regan. Jeho otec byl pravděpodobně závislý na lécích a často byl nezaměstnaný. Rodina krátce žila v Chicagu a v malých městech v severním Illinois. Reagan chodil do školy na Dixon High School v Dixonu v Illinois. Tam začal rozvíjet svůj vypravěčský a herecký talent. Hollywoodská filmová hvězda V roce 1937 se Reagan zúčastnil kamerové zkoušky, díky které získal sedmiletý kontrakt u Warner Brothers. Jeho srozumitelný hlas, příjemné vystupování a atletická postava jej udělaly populárním u diváků. Svou první roli získal v roce 1937 ve filmu Love Is On the Air. On sám považoval za svůj nejlepší výkon roli ve filmu Kings Row (1942), ve kterém hrál mladíka, kterému byly amputovány nohy. Reagan má svou hvězdu na hollywoodském chodníku slávy. Objevil ve více než 50 televizních dramatech. Jeho poslední role jakožto profesionálního herce byla v populární show Death Valley Days, kterou moderoval a hrál v ní. Ronald Reagan celkem ztvárnil během své kariéry 88 rolí. Prezidentství Jeho prezidentství je často vnímáno jako počátek politické dominance Republikánské strany a amerického konzervatismu ve Spojených státech. Pro jeho prezidentství je charakteristická nová ekonomická politika, přezdívaná Reaganomika, a konfrontační zahraniční politika vůči Sovětskému svazu a komunistickému hnutí po celém světě. Reagan porazil v prezidentských volbách drtivým poměrem úřadujícího prezidenta Jimmyho Cartera. Získal 489 hlasů volitelů, zatímco Carter jen 49. Byl prvním republikánem, který od roku 1888 dokázal porazit úřadujícího demokratického prezidenta, a prvním kandidátem, který dokázal od roku 1932 porazit úřadujícího prezidenta bez ohledu na stranické příslušnosti. V roce 1984 se v prezidentských volbách utkal s demokratickým kandidátem Walterem Mondalem, kterého porazil ve všech státech kromě Minnesoty a získal přes 60 procent všech hlasů. Pokus o atentát Dne 30. března 1981 byl Reagan, jeho tiskový mluvčí James Brady a dva policisté postřeleni vyšinutým Johnem Hinckleym. Střela minula Reaganovo srdce o méně než palec a zasáhla jej do levé plíce, což mu asi zachránilo život. Reagan z legrace řekl chirurgům: „Doufám, že jste všichni republikáni.“ (ačkoliv nebyli, odpověděl mu Dr. Joseph Giordano: „Dnes jsme všichni republikáni."). Později své ženě řekl slavnou větu: „Miláčku, zapomněl jsem se skrčit". „Je pravdou, že tvrdá práce nikdy nikoho nezabila, ale domnívám se, že to není třeba zkoušet.“ Ronald Wilson Reagan
-9-
Odchod z funkce, Alzheimerova choroba a úmrtí Dne 11. ledna 1989, devět dnů před koncem mandátu, promluvil Reagan z Oválné pracovny naposledy k národu. Dne 5. listopadu 1994 oznámil, že mu byla diagnostikována Alzheimerova choroba. Se svým typickým optimismem napsal v závěru: „Zahájil jsem cestu, která mě dovede až k soumraku mého života. Vím, že Ameriku budou čekat jen jasné časy. Děkuji vám, přátelé. Bůh vám žehnej.“ Ronald Reagan zemřel na zápal plic 5. června 2004 ve svém domě v Bel-Air. Po pompézním státním pohřbu, který navštívili vrcholní politici z celého světa, byl Reagan pohřben v Ronald Reagan Presidential Library v Simi Valley v Kalifornii. Pohřeb řídil prezident George W. Bush, jehož otec byl Reaganovým viceprezidentem a později jej ve funkci vystřídal.
Kristýna Kubátová
- 10 -
Metal... ist Krieg! Heavy metal. Po vyslovení těchto dvou slov padne na mnohé lidi nechuť. Většina z nich si představí ono „zvracení do mikrofonu, třískání do popelnic a mlácení strun“. Metal jako hudba je pro ně naprostá španělská vesnice – nemyslete si však, že jim to nějak vadí. Přitom tohle všechno jsou jen fámy, předsudky a nepravdy. Hodně, hodně rychle… hodně, hodně tvrdě… vzít kytaru, paličky, mikrofon a rozjet monstrózní show. Můžeme začít. V podstatě to tak je. Metalová hudba rozhodně není nic pro fanoušky Spice Girls. Ale když už u toho metalu jsme, proč si jej nepřiblížit? Má-li někdo chuť onu „drsňáckou“ hudbu poznat na vlastní kůži, bylo by dobré nejdřív vědět, do čeho vlastně jde. Heavy metal je styl vycházející z hard rocku. Ten zase vychází z rocku, který je potomek rock’n’rollu. Než bychom se dostali od samého zárodku k metalu, byli bychom svědky velkého vývoje, který sahá až do klasické hudby. Říkáte, že klasika nemá s tím „zrůdným“ metalem nic společného? Omyl. Za všechno může prakticky jedna věc. Tou jednou věcí je rytmus. Klasická hudba, všichni si pod tím něco představíme. Symfonický orchestr, dirigent, opera, soprán, tenor, Mozart, Bach, Beethoven. To vše je víceméně správně. Každý člověk, i kdyby nebyl fanoušek této hudby, tato fakta zná. Jak ale došlo k tomu, že klasická hudba je prapředek metalu? Jak je to možné, že se hudba takto vyvíjela? Touha si zatancovat, zatrsat v baru, pobavit se s přáteli. A uznejte sami, asi není možné uprostřed opery vletět na pódium a začít tam předvádět různé taneční kreace. Člověk na opeře jen sedí a kouká, to je přeci hrozná nuda! A tak se to stalo, že vznikl nový styl – jazz. Jazzová hudba vychází z klasiky, má v sobě také prvky černošské hudby, a to hlavně blues. Vznikla na konci 19. století, naplno však udeřila až počátkem 20. let 20. století. To už byla hudba, která byla rychlejší, která měla rytmus a na kterou se dalo zatancovat. A že kolikrát jazzová hudba rozparádila celý sál! To ocenili hlavně mladí. Začali chodit do různých barů, lokálů, bavili se na tancovačkách, kde se hrál právě jazz. To však stále ještě nejsme u metalu. Nicméně je tu nový fenomén, posun, vývoj. Rozhodně to tak mělo být. Teď se však dostáváme k přímému předchůdci metalu – k rock’n’rollu. Rock’n’roll se objevil v 50. letech v USA. Za všechno mohli tehdejší country zpěváci, kteří začali do své hudby přimíchávat prvky rhytm and blues. To byla tehdy vyloženě muzika černošského obyvatelstva. Nicméně byť se hrála pouze v ghettech a „bílou“ společností byla odsuzována, zasadila základ pro další vývoj. Černoši, kteří byli původně jen otroci, se tedy zasloužili o vznik tvrdé hudby. Elvis Presley, Chuck Berry a další, to jsou velká jména, která tento žánr proslavila. Zajímavostí bylo to, že rock’n’rolloví interpreti byli drtivou většinou černoši, ale ten, který je považován za krále tohoto žánru, je běloch a byl jím právě Elvis Presley. V době, kdy zaplňoval koncertní haly a byl fenoménem, ještě netušil, že to bude právě on, který se stane doslova „dědečkem“ rocku. Z Elvise si totiž brali příklad mnozí ostatní. Další mladé kapely vznikající v 60. letech 20. století hráli rock’n’roll ala Elvis. Někteří však už byli unavení stereotypem této hudby. Dali tak průchod novému stylu – rocku. Otcové rocku, odkojení hudbou Presleyho, byli mladí hudebníci z anglického Liverpoolu – The Beatles. 60. léta minulého století jsou považována za vrchol populární hudby. Vznikaly další a další kapely (například The Who), které šířily rockovou muziku dál. Jasné numero uno však byli Beatles. Naprostý světový fenomén, bohové, králové, nebyl koncert, který by nebyl vyprodaný. Lámaly se prodejní rekordy, Beatles totiž prodávali své desky nejen v Evropě, ale i v USA. Vyvinul se nový styl. Elektrická kytara, rychlá tempa, bicí, v tom už metal cítíme. Jdeme dál…
- 11 -
Postupem času ale někteří rockoví interpreti začali do své hudby přidávat další elementy. Rychlejší kytary, rychlejší tempa bicích, chraplavé vokály, až nakonec koncem 60. let tak vznikl styl, který už opravdu tvrdý je. Tomu stylu se začalo říkat hard rock. Vypátrat historicky první hard rockovou skupinu je asi nemožné. Někdo říká Black Sabbath, někdo Led Zeppelin, někdo dokonce Rolling Stones… je to vážně obtížné určit tu první bandu, která s tím začala. Hard rock je charakteristický velkým a dunivým zkreslením elektrických kytar, basovky a bicích. Kytarové riffy se stávají složitější a silovější. Zpěváci v nižších polohách zpívají řezavým chraplavým hlasem, zatímco vysoké polohy z plných plic vyřvávají. Na tehdejší dobu to byla dost tvrdá a rebelská hudba. Interprety tohoto žánru jsou zejména Black Sabbath, Led Zeppelin, AC/DC, Deep Purple, Kiss a další. Ruku v ruce s hard rockem jde i heavy metal. Tento styl hudby je prakticky rychlejší a tvrdší hard rock, v některých případech je dokonce složité od sebe tyto dva styly rozeznat. Některé heavy metalové skupiny mají i hard rockovou tvorbu, a naopak. Teď jsme se už dostali k metalu. První formací, o které se dá říct, že hrála metal, jsou Judas Priest. O jednotlivých odvětvích a podstylech metalu si povíme v dalším čísle. Radek Grabowski
- 12 -
