pralinka prave lingvisticke korespondecn alotrium
aneb
PRAvé LINgvistické Korespondenční Alotrium (http://ufal.mff.cuni.cz/pralinka)
2. ročník, 5. číslo
Milí řešitelé!
A máme dořešeno. Pro některé jen pro tento rok, pro maturanty nadobro. I když… možná se brzy otevřeme i mladším vysokoškolákům; ještě raději se ale otevíráme posilám do organizátorského týmu a vítáme zájemce z vašich řad. Každopádně vám chceme poděkovat za vaši výdrž v tomto ročníku, za to, že jste s námi zůstali. Budeme se těšit na viděnou na soustředění a neméně na pokračování s vámi v příštím ročníku. A přilákejte spoustu kamarádů, ať je v Pralince veseleji!
Ema K., Honza H., Honza M., Kristýna T., Lěra I., Martina K., Matěj K., Míša L., Radek S., Vojta D.
1
Autorská řešení úložek z minula 1 Goghské slunečnice
(5 bodů)
Toto vzorové řešení nebude tolik autorské jako obvykle, ale spíše řešitelské. Obdrželi jsme totiž vynikající řešení od Ondry Cíy, které si zaslouží ocitovat (s drobnými úpravami).
Analýza problému. Než se pustíme do kreslení samotného automatu, musíme si ujasnit, jaké změny má vlastně provádět. Ondra Cía, odkazuje na Internetovou jazykovou příručku (http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=755), vypočítal tyto pravidelné změny (a my souhlasíme, že pokrývají většinu důležitých případů): 1. odtržení koncovky a přidání přípony -ský 2. -s- + -ský = -ský (např. Brandýs →brandýský) 3. -c/k- + -ský = -ý (např. Střešovice →střešovický, Nepomuk →nepomuý) 4. -h/g- + -ský = -žský (např. Zbiroh →zbirožský, Kongo →konžský) 5. -- + -ský = -šský (např. Adršpa →adršpašský) 6. -sko + -ský = -ský (např. Česko →český) 7. -o + -ský = -ý (např. Němeo →němeý) 8. rozšíření kmene o -e-, končí-li skupinou souhlásek (např. Letná →letenský). U posledního bodu sám autor řešení dodává, že se v některých případech neuplatní: Jablonné →jablonský (nikoli jablonenský), Jevíčko →jevíčský (nikoli jevíčeý), Bitýška →bitýšský (nikoli bitýšeý), Rožmberk →rožmberský (nikoli rožmbereý). Kromě Jablonného však u výše popsaných příkladů pravděpodobnou příčinu jejich nepravidelnosti“ lze vystihnout – poslední souhlásce před koncovkou předchází ” kontinuanta, čili souhláska, při jejímž vyslovení se zcela neuzavře proud vzduchu. Když se na to podíváme opačně, můžeme za nepravidelný“ považovat ten případ, ” kdy se -e- vkládá. Tehdy lze rozhodující druh souhlásky popsat ještě jednodušeji – musí to bý taková, která se tvoří úplným přerušením proudu vzduchu, čili (v češtině pouze) explozíva. Na příkladu Jablonné →jablonský také poslední souhlásce před koncovkou (druhému n) předchází kontinuanta. Proto se nevloží -e-, ovšem navíc se ono n vypustí. O tuto změnu by šlo převodník jednoduše rozšířit, ale takto zvláštní změny už zařaďme mezi výjimky.
2
Značení. Nyní se můžeme pustit do kreslení. Abychom se však s popisky hran vešli na papír, zavedeme si nějaké zkratky, podobně jako v zadání úložky. Standardně by každá hrana byla označena x : y, kde x i y by byly samostatné znaky či ε, značící prázdný řetězec. Dohodněme se, že můžeme použít i značení bez dvojtečky, které nechť znamená, že se ze vstupu přijme kterýkoli z vyjmenovaných znaků a na výstup se zkopíruje nezměněný. Speciálně značka ⋆ přijímá libovolný abecední znak (to je vše kromě speciálních symbolů ˆ a # a ε) ze vstupu a kopíruje je na výstup. Pokud má být výstup stejný ( x) pro různé vstupy a a b, budeme psát a|b(: x). Symbol κ (kappa) bude značit množinu všech souhlásek (resp. písmen, kterými se zapisují) a κe množinu všech explozív. Nakonec se dohodneme, že kdykoli vede ze stejného stavu více hran, po kterých by šlo s daným vstupním znakem přejít, platí pouze ty nejkonkrétnější (označené nejmenší množinou vstupních znaků). (Jinak bychom museli například obecnější hranu pro všechny souhlásky, z jejíhož zdrojového uzlu také vedou hrany pro c a s, označit jako κ \ {c, s}, což by bylo příliš dlouhé.) Na vstupu budeme očekávat celé slovo pro místní název, s vloženými značkami ˆ na hranicích morfémů a zakončené speciální značkou #. Na výstup se pokusíme vypsat (jednoznačně) celé slovo místního názvu.
Popis fungování. Výsledný převodník je zachycen na obrázku 1. Popišme si, jak funguje. Vidíme, že má jediný koncový stav (q7 ). Bezprostředně před ním musí přečíst značku pro konec slova (#). Po cestě z počátečního stavu (q0 ) do koncového přitom potká poslední hranici morfémů (ˆ), oddělující základ slova od koncovky, při přechodu do předposledního sloupečku stavů (q2 , q10 , q13 ). Stavy nalevo odtud ošetřují těch pár znaků nejvíce zasažených odvozením místního názvu, přechody odtud napravo (q2 → q3 , q10 → q4 a q13 → q5 ) se starají o zahození koncovky, pakliže ve vstupním slově nějaká byla. Úplně poslední sloupeček stavů za upravený slovní základ připojí kýženou příponu -ský (resp. její poslední dva znaky ve stavu q4 , resp. její poslední znak ve stavu q5 ) a zahodí koncový křížek. V levé části převodníku se odehrává toto: dokud se dostatečně nepřiblíží koncový úsek slova, převodník cyklí ve stavu q0 , kopíruje vstup na výstup a vynechávaje speciální značky ˆ. Před poslední hranicí mezi morfémy (to je mezi slovním základem a koncovkou) mohou nastat různé případy: 1. Základ končí na -sk či -. Tehdy automat přejde přese stavy q11 a q12 , kopíruje vstupní znaky na výstup a očekává, že koncovka je -o (na hraně q13 → q5 ). To -o vypustí a nahradí je znakem -ý. 2. Základ končí na -, -h, -g, -k, nebo na jinou souhlásku vyjma c, k a s. Tehdy převodník přechází ze stavu q15 (případně přes q8 ) do stavu q1 , a pokud je třeba, provádí měkčení.
3
3. Základ končí na -c, -k nebo -s. Tehdy se automat vydá druhou větví, přes q9 , čehož následkem z přípony připojí pouze -ký, nikoli celé -ský, v souladu s případy 6. a 7. vyjmenovanými na začátku. 4. Pokud v předchozích dvou případech poslední souhlásce základu předcházela explozíva (a případně hranice mezi morfémy, kterou můžeme spatřovat např. v názvu Kladno), ubírá se automat z výchozího stavu q0 nikoli přímo do q15 , ale delší cestou přes q14 , po které před poslední souhlásku kmene (na přechodu q14 → q15 ) ještě vloží ono -e-, zmíněné v 8. případu pojmenovaném v analýze.
Selhávající vstupy. K dokončení řešení zbývá popsat, pro které vstupy náš převodník selhává. Citujeme od Ondry Cíy: • Dloužení a krácení v kmeni: Blaník → blaniý (ne blaníý), Planá → plánský (ne planský). • Nepravidelnosti typu Brno → brněnský (nebrenský), Blansko → blanenský (ne blanský), Ústí → ústeý (ne úsetský) i jakékoli jiné výjimky. • Případy, kdy je třeba upravit pravopis pro zachování správné výslovnosti: Rtyně→ rtyňský. • Odsun koncového -n-, je-li zdvojeno: Jablonné→jablonský (ne jablonenský). • Zahraniční a víceslovná místní jména. Matěj
2 O čem se v rozhovoru mlčí?
(4 body)
Protože se do této úložky nepustil ni jediný řešitel, rozhodli jsme se nechat si ji na později spolu i s autorským řešením. Už se na ni můžete začít připravovat ;o) Vojta
3 Dopis tetičce
(4 body)
Tuto úložku jsme si, stejně jako úložku č. 4 z minulého čísla vypůjčili z cvičných úloh pro mezinárodní lingvistickou olympiádu (ILO), abyste si dokázali představit, jaké úlohy vás tam za rok čekají. Dalším překvapením pro vás pak je, že jste měli možnost si vyzkoušet překládat do reálného jazyka – až se příště vydáte do Estonska, vězte, že si můžete směle popovídat o knihách, sešitech a větrných mlýnech.
4
q.0
q8
c:š
ˆ:ε κe
q14
ˆ|ε:e
h|g:ž
q15
⋆
⋆
s:s
s:s c:c
κ c|k:c k:k
q11
h:ε
q1
ˆ:ε
q9
ˆ:ε
q12
ˆ:ε
q2 q10
⋆|ε:ε ⋆|ε:ε
q13
o:ε
q3 ε:s
q4 ε:k
q5 ε:ý q6 #:ε
q7
Obrázek 1: Výsledný konečný převodník K samotnému řešení: pečlivým porovnáváním estonských vět s jejich českými protějšky jste mohli ze slov vydělit následující morfémy: -n (1. os. sg. u sloves), me (1. os. pl.), -te (2. os. pl.), -si- (min. čas). Vid slovesa je oproti češtině vyjádřen na předmětu: -t pro nedokonavost a nulová koncovka pro dokonavost. Zajímavostí je, že tytéž koncovky se v estonštině používají pro značení pádů, nedokonavá“ ” koncovka říká, že daná činnost zasahuje předmět jen zčásti, zatímco dokonavá“ ” nulová koncovka značí zasažení celého objektu. To můžeme brát jako jakousi obdobu naší dokonavosti a nedokonavosti. Přeložené věty znějí: Postavili jsme větrný mlýn. Psala jsem knihu. Stavíme větrný mlýn. Odnášel jsi sešit. Vyberete si knihu. Kristýna
5
– – – – –
Me ehitasime veski. Ma kirjutasin raamatut. Me ehitame veskit. Sa viisid vihikut. Te valite raamatu.
4 Idloé anály
(5 bodů)
1. Výhoda obrázkového písma je zřejmá – i při neznalosti daného jazyka můžeme takový text přečíst. Právě v tom se však skrývá jeho zásadní nevýhoda. Textu rozumíme na základě obrázků. Co na nich ale poznáváme, nejsou slova, ale předměty. Ve skutečnosti vůbec netušíme, jak by mluvčí idločtiny to které slovo vyslovil, jaké zná idločtina slovní druhy, jaká je její gramatická stavba. . . Minimálně ta část o výslovnosti sice platí i u písem dalších, dokonce i u hláskového, ale rozhodně v mnohem menší míře. 2. Hlavní rozdíly mezi obrázkovým a pojmovým písmem spočívají ve skutečnostech, že v písmu pojmovém jsou původní zobrazované předměty už značně zjednodušené, že jejich význam může být již dosti vzdálen od původně zobrazovaného předmětu, mohou nabýt též gramatického významu. Tedy text zapsaný obrázkovým písmem může rozluštit i nemluvčí jazyka, pro text napsaný písmem pojmovým už je nutná jazyková znalost. Frk idlocky neumí, a proto se musel spolehnout na tvrzení v knize, že daný text je skutečně ta samá povídka. 3. Při přepisu cizích slov použil pisatel někdy jiné znaky, než byly pro tu danou hlásku obvyklé. Chtěl zřejmě naznačit, že jejich původní význam má něco společného s přepisovaným slovem. Tak do dívčích jmen zapojoval znaky pro hvězdu nebo květinu, do slova pro Prahu dal znak s původním významem hrad. 4. Za autorské řešení této otázky můžete považovat slova v původně zadané úložce :-) 5. Kočka vešla do domu. Uviděla misku s mlékem, a tak začala pít. Pak vešel do domu člověk. Když kočku uviděl, zařval. Popadl hůl a chtěl kočku praštit. Kočka raději utekla oknem. Zdvojený znak znamená vyšší intenzitu, tedy jedna ústa = mluvit, dvoje ústa = křičet. jedna noha = jít, dvě nohy = běžet. V pojmové verzi jsou jednotlivé znaky doplněny symboly značícími něco jako větný člen – šipka doprava sloveso, šipka nahoru směr dovnitř, šipka šikmo nahoru směr skrz, poslední znak značil předmět. Jednotlivé věty se začaly oddělovat svislými čárami a neopakoval už se podmět. Za správnou odpověď na každou otázku jste mohli získat po bodu, tedy celkem pět bodů. Míša
6
5 Pomozte epizrůdám
(5 bodů)
Vzhledem k povaze poslední epizrůdské úložky žádné autorské řešení neuvádíme. Honza H. a M.
7
Udělené body jméno Cía O. Limburská A. Šimbera J. Sedlecká L. Šmajzrová K. Bušáková A. Recmanová I. Kubíčková G. Martišek P.
1. 5 – 4 – – – 2 – –
2. – – – – – – – – –
číslo úložky 3. 4. 5. 4 4,5 – – – – – – 5 – – – – – – – – – 4 3,5 3,5 – – – – – –
¹součet bodů za poslední číslo ²součet bodů za celý ročník
8
téma – – – – – – – – –
body za zpoždění 0 – -3 – – – 0 – –
ΣČ
¹
13,5 0 6 0 0 0 13 0 0
ΣR
²
65 55,5 53,5 43 36 33,5 32 15 9
