Udělené body jméno Šimbera J. Suánková T. Šmajzrová K. Martišek P. Navrátilová Š. Bernovský O. Márová K. Rajno J. Vaňková Z. Soukupová M. Pokorný T. Hotový L. Dort V. Onderková K. Fejtková M. Rýdlová Z. Holeček M. Pospíšil A.
1. 6,5 5 – – – – – – – – – – – – – – – –
2. 3 3,5 1,5 – – – – – – – – – – – – – – 2,5
číslo úložky 3. 4. 5. 6 – 4 6,5 2 3 6 – 4,5 – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – 3,5 4 –
téma – 1 1,5 – – – – – – – – – – – – – – –
body za zpoždění -2 0 -2 – – – – – – – – – – – – – – -24
ΣČ
³
17,5 21 11,5 – – – – – – – – – – – – – – 0
ΣR
⁴
104 90,5 78,5 48 39,5 32 25,5 19,5 16,5 14 12 7,5 7 4,5 4 3 1,5 0
pralinka prave lingvisticke korespondecn alotrium
aneb
PRAvé LINgvistié Korespondenční Alotrium (http://ufal.mff.cuni.cz/pralinka) 1. ročník, 5. číslo
Milí řešitelé! Právě držíte v rukou závěrečné číslo prvního ročníku Pralinky. Pravděpodobně jste na víkendovém soustředění v Ronově nad Doubravou a užíváte si tak trou jiného volného víkendu. Přejeme vám, ať si vyutnáte nejen soustředění, ale ještě i tuto, letos poslední Pralinku. A budeme se na vás těšit zase v příštím ročníku! Za úspěšné proběhnutí prvního ročníku Pralinky děkujeme: Ústavu formální a aplikované lingvistiky a Oddělení pro vnější vztahy a propagaci (MFF UK) a Fonetickému ústavu a Ústavu lingvistiky a ugrofinistiky (FF UK). Ema K., Honza H., Honza M., Kristýna T., Lěra I., Martina O., Matěj K., Míša L., Radek S., Vojta D.
³součet bodů za poslední číslo ⁴součet bodů za celý ročník
12
1
Obrázek 2: Ilustrace k témátku (a) Stát na hlavě
(b) Poloprázdná sklenice
k dané situaci (optimista/pesimista). Ale hle! Zde už máme odpověď na otázku, jestli se vyjádření nějak liší, jestli náhodou jazyk svými prostředky zbytečně neplýtvá. Neplýtvá – přidává pragmatiou informaci o postoji mluvčího k dané situaci. Stejně tak u prvního příkladu, obě vyjádření sice ukazují na faktiou situaci na obr. 2b, ale přidanou hodnotou je změření na určitou část celku (zde těla) – jednou je zdůrazněna hlava, která se naází v neobvyklé pozici, podruhé nohy. Ale dost již bylo lexikální a sémantiý hrátek! Doufáme, že jste si s letošním témátkem při řešení úloh užili mnoho zajímavý lingvistiý vilek. Příští rok Vás čeká zase jiné zákoutí lingvistiky… Martina
2
11
(Vzor: AB → CB → CD → AD → AB → . . .; nahrazujeme A → C, C → A, B → D, D → B.)
Na konec zbývá otázka zamýšlecí – vidíme něco podobného v opravdovém jazyce nebo jeho popisu? Ačkoli se dají najít různé více či méně podobné jevy, tato otázka byla mířena na strukturu jazyka, jež je velmi závislá na možnosti dosazovat do známý vzorců synonymní“ podvzorce či jednotlivá slova / fráze. Když vyjdeme od Frkovy ” příhody, stačí si za slova dosadit věty a za podslova fráze. Potom se celý problém stává daleko reálnějším, neboť nahrazováním určitý tříd frází za sebe navzájem (například různý jmenný frází) v dané výozí větě vždy získáváme nové (gramatié) věty. Tato vlastnost jazyka se odráží v popisu podobně, jako jsem výše zaycoval uvedené příklady příslušnými vzory. A konečně, že jsme našli morgensternovské řady, které jsou nekonečné, přesně odpovídá vlastnosti jazyka, kde také s použitím jen konečně mnoha slov lze vytvořit nekonečně mnoho vět.² Matěj
Dopluto na Pluto! Po nesmírně dlouhé plavbě Sluneční soustavou se vesmírný parník s našimi dobrodruhy, synem Frkem a otcem Brkem, konečně přiblížil svému cíli. V palubní reproduktore to zapraskalo, zarastilo a ozval se hlas kapitána lodi: Vážení cestující, milé dámy, milí pánové, milé děti, milé epizrůdy, milí ” epizrůdové! Mluví k vám kapitán letošního letu. Právě se naázíme 5 světelný hodin od Slunce, to jest přibližně světelnou čtvrthodinku od místa, kde je plánované přistání. Za několik minut zahájíme brzdění, proto vás požádám, abyste se vrátili na svá místa a připoutali se. Zanedlouho budete moci spatřit cílovou planetu, vlastně bývalou planetu, na levoboku, na desáté hodině. Na vesmírném letišti Eroom je momentálně jasné počasí, lehký vítr a teplota 41 kelvinů. Přeji příjemný zbytek plavby.“
5 Soudní výpověď
(5 bodů)
1. Vzorové řešení není. Text je možné přepsat nekonečně mnoho způsoby. 2. Přeodníky (přítomný i minulý), infinitiv na –ti, nedělal + 2. p (dnes používáme se 4. p). 3. Vančura – Rozmarné léto. Vojta
Témátko
(až 20 bodů)
A reproduktor se odmlčel. Frk s Brkem se zařídili podle kapitánový instrukcí – a udělali dobře. Za víli se poklidný stav beztíže výrazně změnil. Všini na palubě nyní viseli na svý sedačká dopředu, jak motory zapjaly všeny své síly do brždění plavidla. Potom už začalo být za okénkem znát, že jedna tečka vesmírného prau je drobet větší než ostatní. Ano, bylo to Pluto. Naše dobrodruhy zahřálo u srdíčka a začali se těšit, co je asi potká za nové zážitky. Další pár hodin uplynulo ryle, jako nic. Na Frka s Brkem se krátce blýskl sirý povr Pluta, za víli pluťanská města z iglú a pak už loď hladce dosedla na ledový povr. . . A co se dělo dál? To se dozvíte příště.
S posledním témátkem to dopadlo neslavně. Chyba byla nejspíš v nepřesnosti zadání. Záměrem zadání bylo najít dvojice vyjádření, která popisují faktiy tu samou situaci, ale znamenají něco jiného. Bohužel yba vznikla nejspíš u slova faktiy – mysleli jsme tím doslovné vyjádření (stát na hlavě = být vzhůru nohama), nikoli přenesený význam, který úsloví má. (To jsme také hledali už minule – úsloví, která mají stejný přenesený význam, ale faktiy odkazují pokaždé k něčemu jinému.) Možná vás taky zmátl druhý příklad s poloplnou a poloprázdnou sklenicí, i když sám o sobě už skrýval řešení. Vyjádření „ta sklenice je poloplná/poloprázdná“ totiž není jen holým konstatováním množství obsahu (obr. 2a), ale také vyjádřením osobního přístupu mluvčího ²Respektive pomocí konečně mnoha slov a konečně mnoha pravidel, která nahradí menší frázi frází větší, lze vytvořit nekonečně mnoho odvozovací řetězců, tudíž i nekonečně mnoho výsledný vět.
10
3
Lingvistié okénko Úvodem Milí řešitelé, letošní Pralinka se ýlí ke konci a s ní i náš seriál Po stopá lingvistiky. Lingvistié okénko však nekončí, bude pokračovat i v příštím roce, pouze se bude věnovat jinému tématu. Zde vám tedy přinášíme poslední díl toho letošního a doufáme, že si ho užijete stejně jako všeny díly předozí.
X-lingvistiky aneb rozvoj interdisciplín „Lingvistiá teorie se zabývá především ideálním mluvčím-posluačem v naprosto homogenním řečovém prostředí, který svůj jazyk dokonale ovládá a není při užívání svý jazykový znalostí nebo při jeho produkci ovlivněn takovými gramatiy nepodstatnými podmínkami, jak jsou limitace paměti, vyrušení, posuny pozornosti a zájmu, nebo yby (náhodné i arakteristié).“¹ Touto citací jsme skončili minule. A také myšlenkou, co by se stalo, kdyby byla jedna nebo více z těto podmínek porušeny. Tuto otázku si položili mnozí po druhé světové válce. Změna, ke které dané otázky vedly, se někdy nazývá „pragmatiý obrat v lingvistice“. Stejně jako jiné vědy i lingvistika se začala vyvazovat z izolace a koketovat s jinými vědami – přírodními i společenskými. Vytrhneme-li mluvčího z homogenního prostřední a vezmeme-li v úvahu, že jeho jazyk bude ovlivněn jeho věkem, vzděláním, zaměstnáním, společenským postavením, pohlavím a obecně prostředím, ve kterém se pohybuje, vkročíme na území sociolingvistiky. Sociolingvistika opouští zaprášené kabinety universit a vydává se mezi lidi. Slavný je výzkum klasiého socioligvisty Williama Labova, který v ameriý obodní dome prováděl výzkum, který ukázal, že výslovnost „r“ u Američanů je závislá na jeji věku, sociálním postavení, ale třeba i zaměstnání – zaměstnanci obodů navštěvovaný bohatými klienty, ačkoli sami poázeli z nižší tříd, se ve výslovnosti blížili svým zákazníkům. Dále se socioligvistika zabývá jevy jako jsou mluva různý sociální vrste (slangy, argoty. . .), bilingvismus, diglosie – situace, kdy mluvčí ovládá dva jazyky/dvě podoby jazyka, z niž jeden/jedna je jeho skutečnou mateřštinou a druhý/druhou je nucen užívat v oficiálním styku. Typiým příkladem je jsou němeé dialekty na jedné straně a tzv. Hodeuts (spisovná němčina) na straně druhé v Němeu. Přijmeme-li, že produkce i percepce řeči mohou být ovlivněny pamětí, výpadky pozornosti, zkušenostmi a obecně psyiými vlastnostmi, ocitneme se na poli psyolingvistiky. Ta se zabývá zejména osvojování jazyka, jeho produkcí a percepcí, a rovněž tím, jak je jazyk uspořádán v našem mozku, tzv. mentálními strukturami. Psyolingvistice se poněkud blíží neurolingvistika, která je ale více medicínsky zaměřená – zabývá se též strukturami v mozku, a hlavně poruami řeči, ke kterým následkem poškození mozku doází. ¹Chomsky, Noam: Aspects of the theory of syntax, Cambridge 1965, str. 3. (citát přeložen autorem Okénka)
4
nehoda → neVRHa → ANOvrha → aÚPLNĚKrha → aúZCELAkrha → aúzceBARVArha → aúzceVÝČEPvarha → aTENCEvýčepvarha → aONENcevýčepvarha → aoANOncevýčepvarha → aoINZERÁTvýčepvarha. Protože však účelem Pralinky není ukázat, jak jsou šikovní organizátoři, nýbrž to, jak jsou šikovní účastníci, pokoejte se řešením, které nám poslala Tereza Suánková: odbočka → odTOČka → DOtočka → dOBRAT → dTRPASLÍKat → dtrpaslíPOPRAVČÍ → dtrpasLÉPEopravčí → dtrpaslépeSPRAVčí → dSTRÁDEJaslépespravčí → dstrádeZÁŘlépespravčí.
Už z toho, že zvláštní otázka o nekonečném počtu opakování byla položena, se dalo soudit, že půjde vytvořit i nekonečné odvozovací řetězce. Cílem je prostě dostat se po několika iterací ke slovu, které obsahuje takové podslovo, které už jsme dříve zaměňovali. Kvůli Frkovu pravidlu o nezaměňování dříve zaměněného slova znovu ” samotného a celého“ (jak bylo ilustrováno příkladem), se však nesmí toto stejné zaměňované slovo naázet při opakovaném zaměňování na stejném místě. Musíme si je vytvořit jinde. To však u kratší slov jde poměrně snadno. Zde využiji příkladů Adama Pospíšila: mužik → PÁNOVIk → MUŽOVIk → PÁNovik → MUŽovik → . . . normální → ABNORMÁLNÍ → abABNORMÁLNÍ → ababABNORMÁLNÍ → ...
V obou příklade lze přitom vidět obecné vzory:
Ax → BCx → DCx → BCx → . . . (Nahrazujeme: A → BC, BC → DC, D → B.) Respektive: X → aX → aaX → . . . (Nahrazujeme: X → aX.)
Při psaní autorského řešení jsem si uvědomil, že při vytváření těto řad si trou zmírňujeme již výše zmiňované Frkovo pravidlo (dodáváme, že se zaměňovaná slova ” smí měnit později znovu, ale musí být v jiném okolí“). Pokud byom si ono pravidlo takto neupravili, konečné řady byom tvořit nemohli, neboť byom každým odvozením zablokovali další použitelné slovo z našeho jazyka (češtiny), který je ovšem konečný. Pokud však interpretujeme Frkovo pravidlo ještě o trou volněji, můžeme vytvářet nekonečné řady s ještě větší lehkostí, jako např. tuto: pralinka → MÁCHALinka → máalMAYE → PRALmaye → pralINKA → ...
9
a) vypuštění či změna segmentu (písmene, slabiky, slova…) Možné důvody: nepozornost opisujícího/diktujícího, nečitelnost originálu/nedbalá výslovnost předávajícího. Specifiou podskupinou tu je vyneání slabiky či slova, která se v původním textu vyskytovala dvakrát za sebou – přepisování mohlo být z nějakého důvodu (nečekaná návštěva, potřeba smočit si pero v inkoustu. . .) přerušeno právě v místě mezi dvěma opakováními. Při pokračování pak pisatel navázal za posledím slovem, které v opisu i originále viděl, nemusel si již všimnout, že v původním textu bylo dvakrát. Při přerušovaném psaní ale naopak mohlo vzniknout i nadbytečné opakování segmentu dvakrát za sebou. b) oprava yb – snaha pisatele produkovat gramatiy správný text. Často ale mohlo dojít k nejrůznějším omylům plynoucím z neporozumění původnímu textu. c) přesun hranic mezi slovy – Mohlo vzniknout při rylém diktování, kdy se hranice mezi slovy stírají, právě tak jako při opisování z hustě popsaného listu, kdy původní hranice také nemusí být jasné. Dalším motivem této změny může být snaha opisovatele takovou to domnělou ybu opravit do původního stavu, dává-li dle jeho názoru v daném kontextu lepší smysl. V neposlední řadě pak může na vině být dělení slov na konci řádku. d) nahrazení jiným odpovídajícím výrazem. Možnou motivací je (to často platí právě v bibliý texte zmíněný výše) snaha vyhnout se slovům pisatelem považovaným za nedůstojná daného texto (různá hanlivá označení, lidový jazyk) či snaha o zjednodušenní a zjednoznačnění textu (v tom případě však často opisující přidává svůj vlastní názor ohledně interpretace textu, který se s originálním shodovat nutně nemusí).
Fonetiku lze jen těžko pokládat za lingvistiou interdisciplínu (spíše vůbec), ale i ona se dočkala v druhé polovině 20. století bouřlivého rozvoje jdoucího ruku v ruce s teniým pokrokem, rozvojem moderní přístrojů a zejména počítačů. Počítače pak stojí za další lingvistiou disciplínou, které daly dokonce název, a to je počítačová lingvistika. Snaží se vytvářet počítačové modely jazyka (Chomského generativní gramatika, o které se hovořilo v minulém díle, je jedním z ni) a setkáváme se s ní praktiy denně – jednou z její hlavní domén je automatiý překlad. Společně s lingvistikou kvantitativní a algebraiou pak dohromady tvoří lingvistiku matematiou. Toť pro všeny, kdo si mysleli, že matematika a jazyk nemají nic společného. Naopak, použití matematiý – zvláště statistiý – metod v lingvistice přineslo mnohé zajímavé výsledky, zejména ohledně četnosti výskytu jednotlivý slov a slovní tvarů. Asi nikoho z vás nepřekvapí, že nejčastěji používaným českým sloven je „a“, ale méně z vás by napadlo, že zkoumání četnosti výskytů druhý a třetí stupňů o různý přídavný jmen vede některé jazykovědce k tomu, že stupňování je v češtině nikoli gramatiá kategorie, nýbrž prostředek slovotvorby. Ale to už spíše patří do lingvistiky korpusové, která zkoumá jazyk na základě velký souborů textů. Tím ale výčet interdisciplín, „x-lingvistik“ zdaleka nekončí namátkou byom mohli jmenovat textovou lingvistiku, která tvrdí, že věta není základní lingvistiou jednotkou, že je třeba jíti výše – k textu; forenzní lignvistiku, kde zkoumání jazykový projevů pomáhá při práci kriminalistům, dialektologii, která se zabývá místními nářečími, a mnohé další. Takzvané interdisciplíny rozhodně nejsou nějaké drobné pomezní vědy, naopak, mají široké uplatnění, a pokud se někdy budete lingvistice blíže věnovat, brzy zjistíte, že např. taková počítačová lingvistika faktiy vládne lingvistiému světu. Pokračování příště. . . Ale už na jiné téma. Příští rok si v těto míste budete moci počíst o jedné z lingvistiý disciplín zvané typologie.
Literatura pro zvídavé: Jiří Černý: Malé dějiny lingvistiky, Praha 2005.
e) doplnění nové informace – měl-li pisatel pocit, že něco není z textu dostatečně jasné či zasluhující si patřičný komentář. Kristýna
4 Morgensternova hra
(4 body)
Slovo adeníl Frk ve skutečnosti odvodil takto: nehoda → ANOhoda → anoMETa → anoCÍL → aDENíl,
i když stejně dobře mohl začít slovem nezáměr (a napojit se dvěma záměnami na anocíl), jak to navrhla řešitelka Tereza Suánková. Aby učinil zadost názvu autorské řešení“, opíšu sem nejprv odvozeninu (na ” co nejvíce kroků), kterou jsem vymyslil sám:
8
5
Autorská řešení úložek z minula 1 Setkání s epizrůdou
Obrázek 1: Frkův náčrtek vázohrnků
(7 bodů)
Vzhledem k povaze úložky není docela možné vytvořit nějaké jedno autorské řešení. Ti z vás, kteří úložku řešili, nás příjemně překvapili svou odvahou řešit i poměrně složité jevy – kromě docela samozřejmý nový lemmat a různý gramatiý drobností se v dialozí objevila souřadná i podřadná souvětí, přirovnání nebo vyjádření podmínky. Značná část z ni se přitom ve více či méně upravené podobě objeví v úložká příštího ročníku, takže se máte na co těšit. Honza H. & M.
2 Váhrnsky
(4 body)
1. Kontext, ve kterém se ocitne ten který objekt, se jednoznačně podílí na tom, jaké slovo vybereme pro jeho označení. To zjistil už lingvista Labov ve svém experimentu, o kterém se dozvíte více na soustředění. Jakmile přijde na označení méně vyhraněného objektu (15, 17, 4 na obr. 1), jednoznačně se na tomto procesu podílí to, co do něj vložíme. Vázhrnek č. 4 vypadá díky oušku jako velký hrnek, nebo mísa s ouškem, ale vložíme-li dovnitř bramborovou kaši, většina dotazovaný subjektů označí objekt jako misku. Je tomu tak proto, že bramborová kaše se do hrnečku prostě nedává. Stejně tak s květinou i čajem. 2. Prototypová teorie ápe tuto vlastnost slov jako jednu ze svý základní tezí. V jazyce jsou dostatečně obecná slova, která označují takové velké množství věcí, že je někdy těžké a někdy nemožné najít společný rys pro všeny členy. Tato úvaha je stejně stará jako L. Wigenstein, který tvrdí, že členové takové kategorie, jakou je slovo, jsou si podobní jako členové rodiny. To znamená, že neexistuje jeden rys, ať už povahový nebo fyziologiý, který by byl vlastní všem členům rodiny. Je to spíš tak, že vnučka se nejvíc podobá na babičku, syn je nejpodobnější tátovi a sestřenice vypadá, jako by do rodiny vůbec nepařila, ale má podobný nos jako strejda. (a) Každodenní komunikaci tato nevyhraněnost mnoha slov vůbec nevadí. To, že si lingvisté uvědomili, že skupina věcí označovaný slovy není jasně ohraničená, není na překážku při standardním užívání jazyka. Je to však odrazový můstek pro rozbujelejší prototypovou teorii, která se týká něčeho tak důležitého jako lingvistié kategorizace jazykový jevů. (b) S tímto já nesouhlasím. Jsem zvědavý na argumenty pro tuto možnost. Vojta
6
3 Variace
(7 bodů)
Jak většina z vás správně určila, pořadí vzniku textů vypadá zhruba následovně: 3 – 2 – 6 – 5 – 4 – 1 Pořadí jste mohli získat prostým porovnáváním změn v texte a jeji následným zaováním/vývojem. Pokud se nějaká verze slova/spojení objevuje ve vše verzí kromě jedné, je pravděpodobné, že onen odlišný opis stojí na konci či začátku řetězce textů. Postupná odhalováním možný řetězců vzniku pro jednotlivá spojení pak bylo potřeba vzájemně porovnat a sestavit pravděpodobnou následnost. V tomto případě bylo pořadí určitelné jednoznačně, u reálný textů tomu tak vždy být nemusí. Stanovováním pořadí vzniku různý verzí jednoho textu se velmi důkladně zabývá například textová kritika Starého zákona. Kromě lingvisitiý faktorů jsou tu posuzovány i faktié informace v textu obsažené a další nejazykové skutečnosti. Co se týče klasifikace změn vzniklý při předávání textu a jeji odůvodnění, můžeme si vymezit tyto základní skupiny:
7
