pralinka prave lingvisticke korespondecn alotrium aneb PRAvé LINgvistické Korespondenční Alotrium

pralinka prave lingvisticke korespondecn alotrium

aneb

PRAvé LINgvistické Korespondenční Alotrium (http://ufal.mff.cuni.cz/pralinka) 2. ročník, 2. číslo Milí zlatí! Právě se Vám dostává do rukou druhé číslo Pralinky. Ono druhé“ by ve Vás ” mohlo vyvolat pocit, že Vám už uniklo číslo první, a že jste tím pádem propásli šanci se Pralinky zúčastnit. Není to ale tak! Ať už jste první číslo neřešili, či řešili, nechte se zlákat nabídkou námětů k přemýšlení, které Vám přináší toto vydání: • Už jste někdy popsali, jak funguje některý jazyk? • Napadlo Vás, že se nepravidelnosti jazyka mohly jednoduše vyvinout z pravidelností v jeho předchůdcích a jak? • Chcete se vyzkoušet, jestli dokážete popsat neznámý složitý a košatý jazyk? • Zjistit, jak lze rozškatulkovat jazyky a proč ne tak docela? • Vžít se zpátky do dětské duše a toho, jak vnímá svět okolo? • A víte, že jazyk většinou používáme úplně jinak, než se má? Jak? Jak to? • Jakými způsoby umíte promlouvat o čase? Jakými to vůbec v češtině jde? Zajímají Vás takové otázky? Umíte na ně odpovědět? Alespoň částečně? Pak nejlepší, co můžete udělat, a my Vám za to rozhodně budeme také vděční, je sepsat svoje postřehy a úvahy a poslat nám je. Nejenže bude pro Vás poučné (a pro nás také, jak odhalují autorská řešení) poslat nám svá řešení, ale navíc se i dozvíte, v čem jste se mýlili a v čem jste naopak trefili hřebíček přesně na hlavičku – to když Vám řešení pošleme zpátky s našimi zasvěcenými (nebo alespoň zasvěcenějšími“) komentáři. ”

1

Pozor! Navíc připravujeme sladkou odměnu pro ty nejšikovnější z Vás. (A nejšikovnějšími jste ještě pořád Vy všichni;) ) Na konci semináře Vás čeká soustředění, na kterém se potkáte s kamarády z řad ostatních řešitelů, s námi organizátory, užijete si nenapodobitelnou atmosféru soustředění, dozvíte se spoustu nového – a možná přijde i externí přednášející! Odměnu snad ještě sladší, jestli to vůbec jde, domlouváme pro čtyři z Vás, kteří ji budete chtít a kteří se v našem bodovém žebříčku umístíte nejlépe. Minulý ročník jsme ji propásli, ale tentokrát už se to nestane. Pro nejúspěšnější 4 řešitele Pralinky se zasadíme o jejich účast na Mezinárodní jazykovědné olympiádě¹, aby změřili své síly s týmy z ostatních zemí světa.

Jak se tedy Pralinky zúčastnit? Není nic jednoduššího. Pokud preferujete tradiční poštu, sepište svoje řešení a postřehy na papír – každou úlohu na zvláštní list papíru, popřípadě několik papírů, formátu A4. Tyto papíry pak opatřete hlavičkou se svým jménem, jménem školy a ročníkem, do kterého chodíte, a pošlete na adresu PRALINKA Libuše Brdičková, ÚFAL MFF UK Malostranské nám. 25 118 00 Praha 1. V dopise nezapomeňte uvést svoji adresu, abychom Vám mohli posléze poslat okomentovaná řešení spolu s papírovým vydáním nového čísla Pralinky. Pravděpodobně však většina z Vás raději pošle své řešení e-mailem. Elektronická řešení zasílejte ve formátech, ve kterých Vám je budeme schopni opravit: .doc, .rtf, nebo jako prostý text. Opět pište řešení jednotlivých úložek do zvláštních souborů a uvádějte ke každému řešení stejnou hlavičku, jakou požadujeme u řešení papírových; nezapomeňte ani na svou adresu. Soubory s řešeními pojmenovávejte ročník-číslo-úloha_příjmení_jméno (tedy například Mikuláš Malý nechť pojmenuje soubor se svým řešením úlohy Průvan, již najdete níže pod číslem 5, 2-2-5_Maly_Mikulas). Elektronická řešení zasílejte na adresu [email protected] . Veškerou komunikaci s Vámi, řešiteli, vítáme. Pokud chcete nejen poslat řešení úloh, ale také se na něco zeptat, podělit se o připomínku či návrh, neváhejte nám napsat na stejnou e-mailovou adresu, takové zprávy ovšem posílejte odděleně od ¹Viz http://www.iol.nu .

2

e-mailů s řešením, abychom v poště neměli zmatek. Komunikaci opačným směrem budeme uskutečňovat pomocí našich webových stránek, http://www.ufal.mff.cuni.cz/pralinka , kde najdete jednak celé toto vydání Pralinky, ale zejména i poznámky k němu, errata et corrigenda. Rozhodně od řešitelů neočekáváme řešení vyčerpávající a bezchybné; i když se Vám povede jen částečné a pochybné, rádi je uvidíme. Uzávěrku řešení tohoto čísla jsme stanovili na 9. ledna 2011. Pokud byste se oproti termínu opozdili, nezoufejte a pošlete řešení i tak. Opožděnými řešeními by se však mohl běh semináře brzdit, proto strháváme jeden bod za každý den zpoždění. Závěrem chceme srdečně poděkovat institucím, které nám jsou již třetím rokem nakloněny a Pralinku podporují. Jsou to: Ústav formální a aplikované lingvistiky a Oddělení pro vnější vztahy a propagaci (MFF UK) a Fonetický ústav a Ústav lingvistiky a ugrofinistiky (FF UK). Nyní již nezbývá než popřát dobrou zábavu a hodně nápadů s novou Pralinkou! Ema K., Honza H., Honza M., Kristýna T., Lěra I., Martina K., Matěj K., Míša L., Radek S., Vojta D.

Nové příhody Frka a Brka Posledně jsme Frka s Brkem opustili přede dveřmi do Sálu splněných přání a nyní se s nimi můžeme setkat již za jeho dveřmi – neboť naši dva hrdinové, stejně jako mnozí z vás řešitelů, úspěšně vyřešili vše potřebné, aby se ke splňování svých přání dostali. Každý máme své vlastní tužby, značně se lišící od tužeb těch druhých, a Sál plní přání na míru. Jako první byl obšťastněn malý Frk. Jeho největším snem vždy bylo. . . stát se učitelem. Byl tudíž bezmezně nadšen, když spatřil hlouček malých, standardně bledých Pluťanů, už od pohledu dychtících po poznání, kterak si to míří rovnou k němu a následně ho prosí, ať je honem něčemu naučí. Nejlépe nějakému jazyku – chtěli ovládat ten nejdůležitější z jazyků, užívaných na Frkově planetě. Frkova skromnost mu nedovolila označit za nejdůležitější pozemský jazyk češtinu, a proto zvolil angličtinu.

3

1 Frkova nová gramatika

6 bodů

Frk, nadšený, hned začal ukazovat na všechny věci, co byly v okolí, a pojmenovávat je: stone“, Sun“, flower“, . . . ” ” ” Chvíli to všechny bavilo, ale pak Pluťani začali všelijak gestikulovat, až Frk pochopil, že chtějí povědět o něčem složitějším než o samotných slovech. A tak začal s větami: is is a flower, Plutonian Tristan is smiling, e Sun is high in the sky. . . Stejně se za chvilku Pluťani začali vrtět a něco si mezi sebou šuškat. Pak jeden z nich Frkovi předložil obrázek, asi takovýto:

Obrázek 1: Náčrtek stromu Frk to nechápal. Pokusil se Pluťany poučit ještě o pár dalších větách, které jsou anglicky, ale oni se tvářili jen čím dál netrpělivěji. Když to Frk viděl, radši se vzdálil a vydal se hledat radu u Brka. Brkovi byl Pluťaní náčrtek hned jasný: Tady vidíš, Frku, že Pluťani nejsou jenom zvědaví, ale že toho už sami ” hodně vědí. No podívej se na ten obrázek pořádně. Nepřipomíná ti něco ze školy?“ A měl by?“ ” No to by teda měl,“ zamračil se Brk. Copak si nepamatuješ na větné ” ” rozbory?“ Ale. . . Aha – to po mně jako chtějí, abych jim udělal větný rozbor?“ ”

4

Hádám, že jo. I když ne tak docela,“ odpověděl Brk trochu tajemně, ” ale jedním dechem navázal: Řekl bych, že milí Pluťani chtějí, abys jim ” ukázal anglickou gramatiku.“ Ale co to je gramatika? I to se Frk hned dozvěděl. Gramatika, přesněji generativní gramatika, je dána: • abecedou symbolů, z nichž jsou sestaveny výsledné věty² (takzvaných terminálů) • abecedou pomocných symbolů (takzvaných neterminálů) • sadou přepisovacích pravidel a • určením výchozího symbolu pro přepisování. Například větu Petra krmí tele jetelem.“ lze vygenerovat gramatikou, ” která obsahuje: • terminály: Petra, krmí, tele, jetelem • neterminály: S ( sentence“), V ( verb“), N ( noun“) ” ” ” • přepisovací pravidla: – – – – –

S→NVNN. V → krmí N → Petra N → tele N → jetelem a za výchozí symbol pro přepisování má S.

Taková gramatika ovšem vygeneruje i lecjaké nesmysly, jako třeba Petra krmí Petra Petra.“³ nebo tele krmí Petra jetelem.“. Naopak ” ” neumí vygenerovat skoro žádnou smysluplnou českou větu, až na tu jednu. ² Těmito symboly může být leccos, například konkrétní slova ( padá“, hvězda“), slovní ” ” druhy ( sloveso“, spojka“, VF(1. os., mn. č., rozk.)“) nebo symboly, které jsou zřejmé jenom ” ” ” autorovi gramatiky (ξ, ʡ, r). Podstatné je, aby bylo dáno, co za ně gramatika považuje. ³ (Nesoutěžní otázka.) Opravdu tahle věta nedává smysl?

5

Každá gramatika generuje nějaký jazyk. Jazyk gramatiky přitom obsahuje právě ta slova⁴, která lze vygenerovat z výchozího neterminálu pomocí přepisovacích pravidel a která sestávají ze samých terminálů. Přepisovací pravidla se používají tak, jak by mělo být zřejmé: když se v dosud vygenerovaném řetězci (jímž je na začátku samotný výchozí symbol) vyskytne jako podřetězec to, co je na levé straně některého pravidla P, můžeme to přepsat na to, co je na pravé straně pravidla P. Pro účely téhle úložky se navíc omezíme na pravidla, která mají na levé straně samotný jeden neterminál. Po tomhle zevrubném výkladu se Frkovi najednou v angličtině tak vyjasnilo, že hned vyběhl za Pluťany a během deseti minut jim popsal celou anglickou gramatiku. . . . Nebo ne? Úkol pro vás, milí řešitelé, zní: 1. Napište jednoduchou gramatiku, která bude popisovat pár základních konstrukcí v angličtině na úrovni slovních druhů. To znamená, že za terminální symboly bude mít (přibližně) slovní druhy ( noun“, adjective“, . . .; anebo ” ” podst. jm.“, příd. jm.“, . . ., chcete-li) a bude generovat mj. takovéto věty: ” ” • noun verb noun . (což může být např. I like pralines.“) ” • det adj noun adv verb prep det adj noun . (např. e old tree suddenly fell on the new house.“) ” • det noun conj det noun verb conj verb adj noun . (např. e girl and the boy like and need chocolate pralines.“) ” • . . .a další základní (ne moc složité‼) konstrukce. 2. Zkuste gramatiku rozšířit o generování otázek (pozor na potřebu změnit slovosled!). 3. Při obou předchozích podúložkách se snažte, aby gramatika přibližně popisovala strukturu, jakou anglické věty ve skutečnosti“ mají. Jistě se vám však ” nepodaří popsat všechny možné konstrukce (o což se rozhodně ani nesnažte) a naopak některé bude asi gramatika připouštět, aniž by byly správné. A to je obsahem tohoto bodu: napište nám, v čem je vaše gramatika neadekvátní. ⁴ Slovo slovo je termín, který však nemusí vždy označovat doslova slovo, jak ho chápe lingvistika. Ve Frkově případě jsou slovy, které generuje gramatika, ve skutečnosti anglické věty.

6

4. Zkuste se zamyslet nad tím, jestli by byl takovýto druh gramatiky vhodný na popsání celého jazyka, například angličtiny, potažmo do jaké míry. Na jaké zásadní překážky byste mohli narazit, kdybyste se snažili svoji gramatiku dodělat do detailů?

Tatínek Brk, sleduje synovo pedagogické nadšení, usilovně přemýšlel, po čem vlastně touží on. Ukázal se však být naprosto neprototypickým návštěvníkem Sálu splněných přání – byl se svým odborným, leč dobrodružným životem tak spokojen, že si ve vší upřímnosti nic víc nepřál. Jen jedna věc mu zrovna vrtala hlavou. . . Proč má muzejní bufet otevřeno tak krátce, ani ne do večera? Důsledkem jeho a Frkova dnešního ponocování jim oběma pěkně vyhládlo. . . Hned jak si to Brk řekl, hlásili z reproduktorů, že v bufetu Muzea lingvistických kuriozit dnes výjimečně nezavírají přes noc, nýbrž vaří plutonské delikatesy až do rána.

2 Kovářova kobyla

4 body

Frk a Brk sedí v bufetu a pochutnávají si na exotických plutonských specialitách. Brk přitom mlčí, ale Frk jako by jídlem pookřál a na mysli jako by mu najednou vyskočily všechny otázky, které si nastřádal za poslední měsíc: Tati, proč se ten Pluťan zatvářil tak naštvaně, když jsem mu řekl, ” že Pluto je ten nejhezčí plutoid, jaký jsem kdy viděl?“ Protože Pluťané se ještě dnes nemohou smířit s tím, že Pluto už ” není planeta. Myslel si, že se mu vysmíváš.“ Chviličku byl klid. Ale ne dlouho: Tati, proč mají některé Pluťanky tak divně tvarované uši?“ ” Protože odmalička nosí takové zvláštní ušní ozdoby, které nikdy ” nesundávají, dokud se nevdají. A jak ty uši rostly pod těmi ozdobami, přizpůsobily se jim tvarem. Pak se ozdoby sundaly, ale tvar uší zůstal.“ Většinu času byl Brk rád, že má tak zvídavého syna, ale právě teď, když už se drahně dlouho zabýval neřešitelným lingvistickým problémem, a navíc ten den poprvé jedl (své oblíbené plutonské amarouny!), začínaly mu synovy všetečné otázky pomalu, ale jistě lézt na nervy. A tati, proč. . .“ ”

7

Nedořekl. Brk prudce vstal od stolu, ale ovládl se a neřekl: Drž ústa, nezdárný ” synu, a nech mě večeřet!“ Místo toho řekl: Frku, když už jsi dojedl, nechtěl bys mi ” pomoci s jedním zajímavým jazykovědným problémem?“ Frk zapomněl svou původní otázku a horlivě zakýval hlavou. Řešit lingvistické problémy ho vždycky velmi bavilo. Půjčil jsem si ze zdejší knihovny pár rukopisů. Vlastně jde o poznámky lin” gvisty jménem Sausa, který se snaží popsat pádový systém jakéhosi jazyka, pravštiny. Píše, že měla tři pády - nominativ (pád větného podmětu) značený kmenovou samohláskou [o], genitiv (pád užívaný s předložkami) značený kmenovou samohláskou [a], a předmětový akuzativ (pád větného předmětu), kde kmenová samohláska vypadla: nom.: pot – myš gen.: pat ma – s myší ak.: pt vala kor – kočka honí myš A že všechna podstatná jména se skloňovala podle tohohle jednoho vzoru. Já si ale našel pár textů z toho jazyka – pravda, o hezkých pár let novějších, než ze kterých čerpal Sausa. A tam je těch vzorů už více. Podívej, vypsal jsem pár příkladů.“ kor tala tá ma pú tala to vala pú kar pa kr naza pot bá pa pá ma

– – – – – – – –

kočka sedí s děvčetem pes sedí pes honí děvče o kočce myš vidí kočku o potkanovi se psem

bá tala pu vala bá go naza pot ka vala gó há ma bá ká pa hu naza kor

– – – – – – –

potkan sedí potkan honí psa myš vidí husu husa honí lišku potkan se sovou o lišce kočka vidí sovu

Jsem z toho nějaký unavený, půjdu si teď lehnout. A ty se zatím zamysli nad ” těmi pravskými jevy, určitě něco vymyslíš.“ Poté, co Brk odešel spát, pustil se Frk do zkoumání. Pravda, odhalit počet vzorů v novější fázi pravštiny se mu podařilo rychle, dokonce dokázal i odvodit jmenné tvary, které se v jeho minikorpusu přímo nevyskytovaly. Ale pak mu došel dech. Ne a ne přijít na to, jak se z jednoho vzoru mohlo vyvinout několik dalších, navzájem různých. Už to chtěl vzdát, vlastně už vstal od stolu a chtěl následovat svého otce do Morfeovy náruče, když vtom vešla do bufetu nová hladová návštěvnice, Pluťanka. Byla poměrně mladá a na uších ještě měla ty podivné ozdoby, co za pár let sundá. Frka přepadl záchvat inspirace. Vrátil se ke stolu, dal si ještě jeden šálek výborného čaje z plutonské kdoule a znovu se jal probírat tím prapodivným jazykem. A když se ráno Brk probudil, našel vedle své postele záhadu pravštiny vyřešenou. Vedle ní

8

ležel vzkaz s poděkováním od Frka, že nebýt tátových odpovědí, v životě by na to nepřišel. Milí řešitelé, na Vás je pokusit se o totéž, co dokázal Frk, tedy 1. odhalit, kolik je v nové pravštině vzorů skloňování a jaké jsou jejich pádové tvary 2. vysvětlit, jak se nové vzory z toho původního vyvinuly.

V rámci jednoho návštěvního dne mají děti i dospělí nárok pouze na jedno splněné přání, proto se pedagogicky vyřáděný Frk a najezený Brk vydali do dalších místností Muzea lingvistických kuriozit. Napadlo je se podívat, co nového v oddělení Epizrůdské filologie.

3 Epizrůdština

7 bodů

Pokud jste neřešili čtvrtou úložku minulého čísla ( Staří přátelé“), silně vám dopo” ručujeme, abyste si řádně prostudovali alespoň její úvodní, výkladovou část. Před samotným zadáním vám poodhalíme další zákoutí epizrůdské gramatiky. Ještě předtím však uvedeme několik drobných úprav pro zpřesnění a vyjasnění některých drobností, které jsme možná byli mohli vysvětlit lépe: • Jak jsme uvedli již minule, řídící člen slovesa je často prázdný. Abychom však jasně oddělili apostrof za slovesem“ (který od slovesa není oddělen mezerou ” a za nímž bezprostředně následují morfémy řídící podmět) a apostrof za řídí” cím členem slovesa“ (který od slovesa je oddělen mezerou a za nímž bezprostředně následují morfémy řídící sloveso), budeme prázdné slovo“ nadále ” (tedy prázdný řídící člen) značit symbolem e“. ” Apostrof navíc dále budeme psát za každý uzavírající řídící člen, bez ohledu na to, zda za ním jsou nějaké vrtěcí morfémy“ (viz dále). Tedy například: ” ŠOLOUK HAREUG ŠOLOUK’ LOKAUN’DE Xrk LOKAUN’ e’ VESNICE PSÍ VESNICE’ BYDLET’kde Xrk BYDLET’ e’ Xrk bydlí ve psí vesnici.“ ” • V minulém čísle jsme zapomněli uvést, že slovesa jsou výjimkou z principu objímání – vyskytují se pouze jako uzavírající řídící členy (tedy vpravo od svých závislých členů). V českých příkladových větách nám tedy na začátku

9

přebývala slovesa a tyto věty tedy měly vypadat (s přihlédnutím k výše uvedenému) takto: Pes štěká : PES ŠTĚKAT’ e’ Pes hlasitě štěká : HLASITĚ ŠTĚKAT’ PES ŠTĚKAT’ e’ Myslivec honí medvěda : MEDVĚD HONIT’ MYSLIVEC HONIT’ e’ Myslivec honí hnědého medvěda : MEDVĚD HNĚDÝ MEDVĚD’ HONIT’ MYSLIVEC HONIT’ e’ Epizrůdské příkladové věty byly správně. A nyní ta slíbená další zákoutí:

Vrtěcí morfémy. (Název pochází od toho, že apostrof před těmito morfémy se v mluvené epizrůdštině realizuje zavrtěním hlavou.) Za každým (uzavírajícím) řídícím členem je prostor pro morfémy, které blíže určují člen na něm závislý. Tento prostor (který může být i prázdný) je přitom od řídícího členu oddělen apostrofem.

Podstatná jména. U podstatných jmen se vrtěcími morfémy vyjadřuje číslo. Ta jsou v epizrůdštině celkem tři – jednotné, trochál a mnohál. Jednotné je zcela obyčejné; trochál vyjadřuje, že věcí je víc než jedna, ale dá se víceméně na první pohled poznat, kolik jich je; mnohál se použije, když je věcí víc – tedy tolik, že se na první pohled nedá poznat, kolik jich je. (Asi sami nahlédnete, že hranice mezi trochálem a mnohálem není úplně ostrá a záleží na mluvčím, jak konkrétní situaci posoudí.) Jednotné číslo se značí prázdným morfémem (což navenek vypadá stejně, jako kdyby se neznačilo vůbec). Morfém značící trochál má podobu reduplikované ( zko” pírované“) první samohlásky z jádrové dvojhlásky a morfém značící mnohál je v podstatě zdvojený morfém pro trochál. Pokud vám to není úplně jasné, nezoufejte a podívejte se na příklady: Pes štěká : HARYEG BHERAUG’ e’ Psi štěkají (a je ji jen pár – dva, tři, pět. . .) : HARYEG BHERAUG’Y e’ Psi štěkají (a je ji moc) : HARYEG BHERAUG’YY e’ Důležitá poznámka: V epizrůdštině se nevyjadřuje shoda – adjunkt rozvíjející podstatné jméno ve kterémkoli čísle bude vždy mít stejný tvar!

10

Adjunkty. U adjunktů dělají vrtěcí morfémy především to, k čemu v češtině obvykle používáme předložky – přesněji určují jejich funkci ve větě. Zatím si vystačíte s následujícími: AM DE DY UD

– – – –

označuje cílový bod, odpovídá na otázku kam?“ ” označuje místo; odpovídá na otázku kde?“⁵ ” označuje čas; odpovídá na otázku kdy?“ ” označuje výchozí bod, odpovídá na otázku odkud?“ ” Slovesa také mají své vrtěcí morfémy, ale ty si necháme zase na jindy.

Nová lemmata BHERAUG JEŠUOB MENUYN ZABAUL WU-

... ... ... ... ...

štěkat škola kopec jít pra-

CEBYOL KRATAUG MOLYOR -UR

... ... ... ...

potomek kousat předek (opak potomka“, nikoli zadku“) ” ” ne-

Vlastní úložka Nejdříve několik jednoduchých příkladových vět na procvičení nově osvětlených partií epizrůdštiny. Pečlivě si je přečtěte (a rozpomeňte se na to, co víte z minulého čísla): (1)

JEŠUOB ZABAUL’UD CEBYAL ZABAUL’YY e’ Dcery jdou do školy.

(2)

JEŠUOB MENOUN JEŠUOB’DE BHERAUG’AM MOLYOR MENOUN MOLYOR’DE BHERAUG’Y e’ Rodiče štěkají na kopci na školu na kopci.

(3)

JEŠOUB LOKAUN’DY ŠOLOUK LOKAUN’DE WUCEBYEL WUCEBYAL LOKAUN’ e’ Při škole (když je škola) dědeček a babička bydlí ve vesnici.

(4)

KRATUYG MOLAUR’ BHERUYG HAREUG BHERUYG’ MOLAUR’ e’ Psí štěkání předchází kousání. Přeložte: ⁵. . .a znáte ho již z minulého čísla.

11

a) Na kopcích koušou vesničtí vnuci štěkající babičky. b) WUCEBYOL ŠOLEUK WUCEBYOL’ KRATAUG’YY WUMOLYER BHEREUG MENOUN BHEREUG’O WUMOLYER’ KRATAUG’YY e’ A nyní zlatý hřeb – Vaším úkolem je na základě níže uvedených vět (a souvětí) co nejpřesněji popsat způsob, kterým se v epizrůdštině tvoří vedlejší věty. (5)

HARYEG BHEREUG HARYEG’ KRATAUGUR’ e’ Štěkající pes nekouše.

(6)

HARYEG BYET BHERAUG’ e’ HARYEG’ KRATAUGUR’ e’ Pes, který štěká, nekouše.

(7)

HARYEG ŠOLOUK BHERAUG’DE BYET BHERAUG’ e’ HARYEG’ KRATAUG’YY e’ Psi, kteří ve vesnici štěkají, koušou.

(8)

BYET BHERAUG’ e’ KRATAUGUR’DY HARYEG KRATAUGUR’ e’ Pes, když štěká, nekouše. (lépe česky Když pes štěká, nekouše.“) ” HARYEG BHERAUG’ e’ LOKAUN’DE WUWUMOLYAR LOKAUN’ e’ Prababička bydlí [tam], kde štěká pes.

(9) (10)

ŠOLUOK LOKAUN’DE BYUT LOKAUN’ e’ BHERAUG’ e’ Kdo bydlí ve vesnici, štěká.

(11)

MENOUN ZABAUL’AM CEBYEL KRATAUG’ BYAT KRATAUG’ e’ ZABAUL’Y e’ Které koušou syna, jdou na kopec.

(12)

MENOUN ZABAUL’AM BYOT ZABAUL’ e’ KRATAUG’YY HARYEG KRATAUG e’ Pes kouše ta, která jdou na kopec.

(13)

WUMOLYAR ZABAUL’AM BYUT ZABAUL’ e’ KRATAUG’ BYUT BHERAUG’ e’ KRATAUG’ e’ Kdo štěká, kouše toho, kdo jde k babičce.

(14)

(nepovinná) WUMOLYAR ŠOLOUK LOKAUN’DE BYAT LOKAUN’ e’ WUMOLYAR’ ZABAUL’AM BYUT ZABAUL’ e’ KRATAUG’ BYUT BHERAUG’ e’ KRATAUG’ e’ Kdo štěká, kouše toho, kdo jde k babičce, která bydli ve vesnici. A na závěr využijte nabyté znalosti a přeložte:

12

c) Psi, kteří bydlí ve vesnici, štěkají. d) Psi koušou ty, kteří jsou potomci. e) Vesničtí vnuci, kteří bydlí ve vesnici, koušou ty, které jsou štěkající babičky. Překlad slouží skutečně spíše jako názorná pomůcka, abyste viděli, jestli svému popisu a klasifikaci epizrůdských vedlejších vět sami rozumíte. :-) Jinými slovy, zásadní položkou v hodnocení bude vaše teoretická práce, samotný překlad bude hrát v bodování vedlejší roli. Tím samozřejmě nechceme říct, abyste ho nedělali – rozhodně se o něj alespoň pokuste; i když třeba na něm zjistíte, že je vaše teorie chybná, oceníme alespoň, že jste to zjistili a napsali. Při zkoumání epizrůdských vedlejších vět doporučujeme vyzkoušet následující postupy: • Zkuste najít analogie mezi českým a epizrůdským tvořením vedlejších vět – z čeho lze v češtině vedlejší věty tvořit? Funguje to tak i v epizrůdštině? • Jak platí okolo vedlejších vět syntaktické principy epizrůdštiny (objímání, zpětné řízení – princip díry“)? ” • Zkuste také najít analogie k českým vztažným zájmenům (a vhodně je rozšířit pro elipsy). Jako vždy uvítáme i řešení neúplná, chybná či veskrze podivná, nebojte se (na rozdíl od mnohých reálií epizrůdského světa nekoušeme) a své výtvory pošlete! Samozřejmě moc rádi uvidíme i vaše další postřehy, komentáře a otázky – pokud si opravdu nebudete vědět rady, klidně se nás přes e-mail zeptejte, v nejhorším vám prostě ukážeme, ve které části zadání hledat odpověď. Případná errata (překlepy apod.) se budou objevovat na webu Pralinky: http://ufal.mff.cuni.cz/ pralinka . Hodně štěstí!

Po tolik náročném epizrůdování malý Frk natěšeně odkráčel do muzejních Knižních fondů, aby se tu dozvěděl něco dalšího o lingvistické typologii. Nahlédněme mu nevychovaně přes rameno a podívejme se, co četl tentokrát:

13

Lingvistié okénko Minule jsme nakousli disciplínu zvanou typologie a řekli jsme si, že se zabývá zkoumáním variantnosti jazyků a zákonitostí vztahů v nich. Tuto variantnost se snaží nějak přehledně popisovat, například když více jazyků funguje v určitém směru podobně. Dnes si řekneme, jaký přístup k tomuto popisu můžeme zaujímat a ukážeme si nejznámější (alespoň pro středoškoláky) typologické rozdělení jazyků podle morfologického hlediska. Tedy první typ rozdělení, na který mohli škatulek chtiví lingvisté přijít, byl poněkud zjednodušený, o to ale přehlednější. Stalo se tak někdy koncem 19. století, kdy, jak víme z dějepisu, národy prožívaly období národního vymezení, objevovaly se teorie o duši národa“ a podobné idealizování. Samozřejmě opora pro toto ná” rodní vymezení se hledala i v jazycích, a tak lingvisté přišli s teorií, že jazyk má nějakého jednoho vnitřního ducha, tzv. vnitřní formu. A že se tyto formy opakují a podle toho je možné jazyky přesně rozdělit na několik skupin. Za jazykovou oporu oné formy“ se vzala morfologie a jazyk tak jednoznačně spadal do kategorie aglu” tinační, flektivní, izolační, nebo inkorporativní. V tuto chvíli bychom si tedy měli říct, co ty jednotlivé typy znamenají a podle čeho se vymezují. typ aglutinační česky řečeno, jde o typ přilepovací“. Vezmeme si nějaký slovní základ, a ” když chceme od toho slova utvořit nějaký jeho tvar, jednoduše k němu něco přlípneme. Takových kousků k němu můžeme přilepit tolik, kolik ono slovo vyjadřuje kategorií. Důležité je, že každá kategorie má svůj puzzle dílek. Klasickým příkladem aglutinačního jazyka je turečtina (konkrétní slova převzata z Wikipedie): • göz: oko • göz-lük: brýle • göz-lük-çü: optik typ flektivní je typu aglutinačnímu podobný, ale zásadní rozdíl je ten, že jeden přilepovaný dílek může vyjadřovat více kategorií: • žen-a (1. pád, j. č.) • žen-ou (7. pád, j. č.) typ izolační v tomto typu se kategorie slova vůbec nevyjádří na slově samotném, ale pomocí dalších slůvek přidaných okolo:

14

• the cat (1. pád) • of the cat (2. pád) typ inkorporativní pro nás asi nejexotičtější typ, kdy slova mění se změnou kategorie svůj vni” třek“ (učebnicový příklad, arabština): • kataba (on psal) • kitáb (kniha) • kutub (knihy) • kátib (píšící/spisovatel) • maktúb (napsaný) Tedy, podle této nejstarší teorie bychom češtinu označili za typ flektivní a basta. Protože tato teorie bere jazyk jako jeden typ, říká se jí celostní neboli holistická. Jenže když se zamyslíme, najdeme v češtině i ostatní zmíněné typy, i když v mnohem menší míře. Vypořádat se s tím chce typologie pro vás asi nejznámější, tzv. Skaličkova, vymyslel ji totiž český lingvista Vladimír Skalička na začátku 30. let 20. století. Ten si totiž moc dobře uvědomoval, že v jazycích se dají najít rysy více typů. Typy označil za konstrukty“, tedy něco, co je sice pěkné a jednoznačné, ale v reálu se to ” nevyskytuje, a jazyky posuzoval jako kombinace těchto konstruktů, s tím, že nějakého konstruktu obsahují více než jiného a podle toho mohou být nazývány. Čeština je tak jazykem s převahou flektivního typu, ovšem okrajově se vyskytuje i způsob aglutinační. Teorie je to natolik pěkná, že se dodnes učí na středních školách, ovšem reálné lingvistické bádání od ní už dávno upustilo a vydalo se ještě jinou cestou. Tou moderní cestou je generalizující teorie a jsou za ni zodpovědní pánové Sapir a Greenberg. Ti si totiž uvědomili, že pokusy o klasifikaci celého jazyka se vším všudy jsou sice pěkně znějící, ale jsou možné leda tak podle jednoho parametru. Jenže co když chceme těch parametrů zkoumat víc? Zrušili konstrukty a řekli, že jazyky budeme posuzovat podle každého kritéria zvlášť – proč k sobě cpát něco, o čem nevíme, jestli to na sobě nějak závisí? To totiž je až další fáze, zkoumat, jestli jsou jazykově jevy na sobě nějak závislé. A jak takové rozřazení vypadá? Podle každé kategorie jinak. Dejme tomu, že budeme zkoumat typy jazyků podle přítomnosti mlaskavek (zvláštní hlásky vydávané mlaskáním). V tomto členění existují dvě jasné kategorie, a to jazyky s mlaskavkami a jazyky bez mlaskavek. Čeština patří do té druhé. Zdroj: přednášky Mgr. Viktora Elšíka, Ph.D., ÚLUG FF UK

15

Po noci strávené v muzeu byli naši dobrodruzi poměrně vyčerpaní. Nejradši by si někde pořádně zdřímli. I napadlo je, že by mohli spojit příjemné s užitečným a během spánku se posunout zas o kousek dál. Vyrazili do vesmírného přístavu, kde parkovaly vesmírné lodě dálkových meziplanetárních linek, a jali se hledat, který spoj odráží za krátký čas a pluje tak akorát dlouho. A našli linku na měsíc Charon, což jim znělo velice sympaticky, a tak svůj plán uskutečnili.

4 Charonský experiment

3 body

Když se F&B probudili, byli už na jiné planetě, vlastně měsíci. Vystoupili z lodě a vydali se přímo za nosem. První budova, na kterou narazili, je hned zaujala. Měla jednu stranu celou prosklenou a za tím sklem bylo vidět sedět stvoření v červených pláštích a naproti nim, za stolkem, dětská stvořeníčka na malých puntíkatých stoličkách. Stvoření vždy vytáhla z kyblíku několik podivně oslizlých předmětů, patrně hraček, a něco dětem zuřivě vysvětlovala. Pak bylo ticho a velcí nedočkavě pozorovali ty malé, kteří většinou pomaličku zvedli ruku a více či méně váhavě ukázaly na jeden ze slizíků. Co to má znamenat?“ ptal se Frk s nosem přilepeným na sklo Brka. ” To je přeci jasné,“ odpověděl pohotově Brk. Jsme právě svědky vě” ” deckého experimentu, však u nás na Zemi probíhají skoro stejně.“ A protože je Brk Brkem, směle zaťukal na nejbližší okno a potom nejbližšími dveřmi vešel dovnitř. S místními vědci si pěkně popovídal, Frk mezitím pěkně zblízka sledoval experiment. S tatínkovým vysvětlením pak dal dohromady následující průběh experimentu: Dětem nebo dospělým jsou vždy ukázány dva slizíci se spoustou očiček, ručiček a barevných skvrneček. Jeden slizík je vždycky Kakouň, oblíbená pohádková postavička na měsíci Charonu, druhý nějaká nová neznámá postavička. Potom vědci chvíli opakují věty typu Jéé, to je ale hezký xuxík!“ nebo Podívej, xuxík!“ Ukazují přitom ” ” na očko nebo ručku jednoho ze slizíků. Pak vědci poprosí své pokusné králíky, aby jim ukázali, kdo nebo co je xuxík. Výsledky byly přesně takové, jak si je vědci představovali: Dospělí většinou označí za xuxíka příslušné očičko nebo ručičku, na kterou vědci celou dobu ukazovali. Děti oproti tomu říkají, že xuxík je ten druhý slizík, Kakouňův kamarád. Vědci tak úspěšně potvrdili hypotézu o tom, jak se děti z měsíce Charonu učí nová slova. Dokážete přijít na to, jak tato hypotéza zní? A u jakých slov či dětí dochází při postupu podle této hypotézy k problémům? Frk na první otázku odpověděl dřív, než Brk stačil říct krk, na druhou ale ne a ne přijít. Vy máte na řešení několik týdnů, tedy určitě zvládnete otázky obě.

16

Brk a Frk se po tolika lingvistických zážitcích rozhodli vrátit na svoji loď – Brka na plutoidu Plutonu zajímaly i další instituce kromě muzejí, a Frka čekala důležitá zkouška – za těchto mimořádných podmínek mu jeho kantor dovolil absolvovat proces zkoušení přes e-mail!

5 Průvan

3 body

Veselý Brk vtrhl do lodi, praštil svou velkou rukou do stolu, na němž ležela Frkova kniha, a zahlaholil hřmotným hlasem: Video killed the radio star. . .“ ” Frk si otráveně odfrkl, otočil se i s knihou na druhou stranu a začal si znovu pohoršeně číst. Brk se ale nevzdal, znovu se přiblížil k Frkovi a zapěl svým hurónským hlasem: Video killed the radio star. . .“ ” Pod tíhou otcova nezvykle nadšeného pohledu se Frk rozhodl odpovědět: Je to, co máš na srdci, tak neúnosně velký, že tě to nutí obtěžovat ” moje sluchovody s parodií na zpěv?“ No, zpíval jsem si písničku svého mládí, kterou ty bohužel znáš ” pouze v příšerné verzi od Těžkýho Pokondra, a uvědomil jsem si, že ty pořád posloucháš rádio, ale nebyl jsi ještě v Plutonském kině!“ Dobře, a co já s tim?“ odehrál Frk zpět pálkou svého kamenného ” obličeje. No nepudeš se mnou do kina?“ ” Dnes se musim učit na zkoušku.“ ” Aha. Dobře. Tak teda ne. Měj se zatím pěkně, já se du bavit.“ ” Brk, napodobuje disko tanec 80. let, odkráčel z lodi ven. Právě jsme byli svědky rozhovoru Brka s Frkem. Nevybrali jsme tento úryvek náhodou. Ukazuje nám některé zajímavé rysy každodenního užívání jazyka, které je velmi vzdálené od toho, jak se o jazyku učíme ve škole, tedy užívání gramaticky správných a sémanticky celkem neproblematicky specifikovaných vět. Tentokrát se budeme soustředit na rozdíl toho, co se říká, od skutečného úmyslu mluvčího. Představte si třídu, která má otevřené okno a dveře. Pedagog se zeptá: Nezdá se vám, že je tu průvan?“ ”

17

a místo odpovědi se studentka Kateřina zvedne a zavře okno. Kdyby studenti reagovali jen na to, co je řečeno, studentka Kateřina by pouze odpověděla na otázku asi takto: Ano, pane profesore, je tu průvan.“ ” Ale učitel měl na mysli něco jiného než zjišťovací otázku, tedy otázku, na kterou se odpovídá buď ano, nebo ne. Jeho skutečným úmyslem bylo: Mohl by někdo ” zavřít okno?“ Kateřina, stejně jako všichni ostatní uživatelé jazyka, pochopila kantorovu zjišťovací otázku jako žádost o zavření okna nebo dveří. Vstala a okno zavřela. S podobnými větami se setkáváme i v našem úryvku. 1. Určitě se shodneme na tom, že Brk svým zpěvem nemínil, že video hvězda zabila hvězdu z rádia, což je prostý význam jeho slov. Zkuste parafrázovat, co měl Brk skutečně na mysli, když se pustil na tenký led zpěvu. 2. Dalším zajímavým místem je Frkova odpověď na Brkovu otázku: No nepu” deš se mnou do kina?“ Tato zjišťovací otázka předpokládá pouze odpověď ano, nebo ne, neboli přijetí či odmítnutí nabídky. Frk se tím očividně vůbec neřídí a odpovídá oznamovací větou, která na první pohled není ani odmítnutím ani přijetím nabídky. Nevěnuje se vůbec otázce v souvislosti s kinem a odpovídá něco o své zkoušce. Brk tím vůbec není zaskočen a chápe tuto oznamovací větu jako odpověď v záporném smyslu. Zkuste vysvětlit, proč tomu tak je. Ve své odpovědi dále zohledněte, proč by věta Dnes musim jíst ” chipsy.“ nebo věta: Dnes si musím zavázat tkaničky.“ nebyly chápány jako ” odpověď v záporném smyslu a Frk by při jejich vyřčení na místě, kde mluví o zkoušce, mohl být nařčen z demence. 3. Zamyslete se, jaké nejazykové prostředky se mohou podílet na správném pochopení skutečného úmyslu mluvčího? Jazykovými prostředky jsou například: neartikulované zvuky; gesta; smích; počasí; mentální naladění mluvčích; krychlové metry prostoru, kde se odehrává rozhovor. Aspoň jeden z nich se v našem úryvku vyskytuje.

Po několika dnech Frk s Brkem zjistili, že toulky Muzeem se pro ně pro oba staly doslova drogou – na lodi se nudili, cosi je pohánělo zpátky do muzejních sálů. Skutečně se do Muzea vrátili, pro jeho labyrintovou architekturu si ovšem nemohli vzpomenout, kudy prvně šli, a tak se vydali nazdařbůh jakousi dlouhou chodbou. Až došli k nástěnce s vyvěšeným pokračováním již rozdělaného úkolu.

18

Témátko

až 20 bodů

Bylo vidět, že vid vás zaujal. Ve svých odpovědích jste se zabývali porůznu popisem různých podivných příkladů, charakterem určitých předpon a přípon, v jedné práci jsem nalezl kritérium pro klasifikaci vidu, které stojí za další zkoumání, každopádně jsou vaše výtvory navýsost zajímavé. Také se často stalo, že vás vid zmátl tak, že jste docela obstojně vysvětlovali smysl sloves, která (jsem si dost jistý) nikdo nikdy ve skutečnosti nepoužil. Nebudu tady rozebírat jednotlivosti – komentáře k tomu, co jste vymysleli, jsou přímo ve vašich pracích. Jenom shrnu nejzajímavější objevy, nějaké obtíže, se kterými jste bojovali všichni, a dám tomu divokému zkoumání nějaké jasnější mantinely. Nejdřív technické poznámky, věci, co už asi víte, ale stejně je radši řeknu: • Je třeba důsledně rozlišovat mezi časem slovesa jako mluvnickou kategorií a časem skutečným“, tedy časovým úsekem, který sloveso označovanému ” ději vymezuje ve světě. Sloveso v přítomném čase se nemusí nutně vztahovat k přítomnosti, jak jste zjistili, a navíc možnosti časové osy jsou bohatší, než možnosti mluvnického času. • Terminologická poznámka: tomu skutečnému“ času bych říkal sémantiý ” čas. Když budeme říkat, že je na časové ose něco vlevo, tak je to dřív; vpravo znamená později. Jako mluvčí bude označen vždycky ten, kdo větu vyřkl (to by se mohlo plést u přímých řečí). • Ještě bych připomenul jeden zásadní rozdíl, a to mezi časem fyzikálním“, ” tzn. neustále více či méně stejnoměrně plynoucím, a jazykovým. Časovost v jazyce může být úplně jiná než ta, ve které fungují hodinky. (Viz minule naznačená otázka: jak dlouhá je v jazyce přítomnost?) • K metodice: když se snažíte zobecnit nějaký poznatek, je nutné to doložit na dostatečném počtu příkladů, ideálně celých vět. Dostatečný počet není jeden. Samozřejmě pokud přijdete na protipříklad, je třeba to taky napsat a zkusit přijít na to, proč vaše původní myšlenka nefungovala a co by se z ní dalo zachránit. (Tohle je většinou případ příliš velkorysého zobecnění: napadne vás nějaká interpretace dejme tomu předpony u- na základě jednoho případu, tak ji tam napíšete, jako by fungovala univerzálně, ale už neověřujete, jestli se tak chová skutečně – a když ne, tak proč.) • Základem úspěchu je klást vhodné otázky. • Základem sdělitelnosti úspěchu je přesně tyto otázky zformulovat a nezapomenout je taky napsat, když sepisujete své odpovědi! Když napíšete sá-

19

hodlouhé pojednání a nenapíšete, o čem je, tak se v tom ztratí nejen čtenáři, ale i vy sami. Teď tedy k témátku samotnému. Rád bych se dál věnoval zkoumání sémantického času: jaké existují třídy (=druhy, množiny) sloves podle sémanticky-časové struktury dějů, jak slovesa do těchto tříd klasifikovat a jaký je vztah mezi mluvnickým a sémantickým časem. (Ještě jednou definice sémantického času, jak jsem ji napsal do poznámek: sémantický čas slovesa je časový úsek (nebo úseky), které sloveso označovanému ději vymezuje ve světě.) Nějaké základní dělení sloves půjde myslím podle toho, jestli na časové ose vymezují jeden okamžik nebo jejich množinu (např. mrknout/mrkat), nějaký interval (ležet), interval uzavřený zprava (doběhne), zleva, z obou stran. . . Můžou být slovesa, která žádný konkrétní čas nevymezují, zato vymezují, jak nějaký děj bude strukturován, ať bude realizován kdykoliv ( Petr dodělávává něco pro Pavla.“). ” Taky bych řekl, že dost bude záležet na postoji mluvčího – jestli mluvčí vnímá popisovaný děj jako jednorázově hotovou věc, nebo ho zajímá i trvání/průběh děje ( najíst se“ a všimnout si“ – když se najím, tak se nutně předpokládá, že jsem ” ” předtím nějakou dobu jedl, zatímco když si něčeho všimnu, na žádné trvání – všímat si – to vázáno není, ale mluvčí se k oběma dějům vztahuje jako k jednorázovým záležitostem). Takže hledisko mluvčího je jakoby další úroveň toho popisu, kterou se můžete zabývat. . . Teď mě napadá, není tohle právě záležitostí českého vidu? Nedokonavý vid mluvčí použije, když ho na ději z nějakého důvodu zajímá trvání (třeba jenom proto, aby se během tohoto trvání stalo něco jiného), dokonavý, pokud ho trvání nezajímá. . . takže součástí sémantického času by vid nebyl? Nějak mi přijde, že to je až moc jednoduché, ale tak třeba to fungovat bude. Zkuste to ověřit! Tohle je všechno jsou dost velké problémy a nepředpokládám, že bychom se během roku dostali k nějaké vyčerpávající odpovědi – na druhou stranu se cestou dozvíme spoustu zajímavých věcí a najdeme řadu odpovědí dílčích. Možná se ukáže, že celá myšlenka rozdělení na sémantický a mluvnický čas nedává smysl. Co se způsobu, kterým toto budeme zkoumat, týče, navrhuju držet se předpon – snažit se na sémanticko-časové třídy přijít pomocí toho, že budeme zkoušet ke slovesům přidávat předpony a sledovat, co se stane s časovou strukturou děje, který označují. Asi nejvíc jste se zabývali vrstvením předpony po-, tak se na ní pokusím ukázat, jak to myslím. Napíšeme si řady sloves: viz tabulku 3. Některé z nich nedávají smysl: popoposunout, souvat, posednout.⁶ Proč? ⁶On moc smysl nedává celý pravý sloupeček – rozhodně jsem nikdy neviděl žádné z těch sloves použité – ale teď jde o to, co by teoreticky použito být mohlo.

20

sunout souvat sedat sednout

– – – –

sedět

–

posunout – posouvat – posedat – posednout – posadit [se] posedět –

poposunout poposouvat poposedat poposednout

– – – –

popoposunout popoposouvat popoposedat [si] popoposednout [si]

poposedět

– popoposedět [?si]

Tabulka 3: Řady sloves s předponou po-

Důležité je rozlišit významy předpony po-. Ty se nám objeví, když budeme brát dvojice sloves s rozdílným počtem těchto předpon, budeme hledat, v čem se liší a pokusíme se nějak klasifikovat významy po- podle toho, jak mění sémantický čas slovesa. Potom zjistíme, že v některých kombinacích by se významové změny, které přípona přináší, zbytečně zdvojovaly. Máme sunout – posunout: nedokonavé – dokonavé; např.: Petr sunul krabici.“ vs. Petr posunul krabici.“ ” ” Z hlediska času tady jde čistě o dokončenost (můžeme se bavit ještě o významovém kontrastu s dosunout, ale co se času týče, tak se neliší – teda pokud někdo zjistíte, že ano, tak budu koukat. Analogicky: sedat si – posadit se: je to dobrá analogie? Ono se přímočařeji nabízí posedat si, ale tam vidíme jiný význam předpony po-. Je posadit se opravdu pro nás dobrým ekvivalentem posunout? Myslím, že ano, taky podle těchto trojic: sunout – posunout – posouvat, sedat si – posadit se – posazovat se: když zapomeneme na drobné významové rozdíly a zaměříme se jenom na časovou strukturu, tak vidíme, že se v obou případech po- chová stejně vůči překlopení zpátky do nedokonavého vidu. Tím bychom měli jeden časový význam po-: děj na časové ose uzavírá zprava. Tím se také vysvětluje, proč nelze říct posednout si, tedy minimálně v tomto významu předpony po-: sednout si už zprava uzavřené je. Některé další možné významy jsem nastínil v komentářích k vašim textům – zkuste se od nich odpíchnout a dokončit popis téhle tabulky, případně vymyslet nějaká pravidla, kterými se ty významy dají kombinovat a tedy předpony po- vrstvit. (Dílčí otázka: je předpona popo- jen navrstvením po-, nebo je nutné se k ní chovat zvlášť? Tzn. dá se význam popo- nějak složit z nalezených významů po-?) Dalším populárním tématem byly předpony u- a do-. Tady by práce mohla být

21

o něco jednodušší (nebo taky ne, kdo to má předem odhadnout. . .). Návod: brát páry sloves typu dodělat – udělat, dopéct – upéct,dobít – ubít atd. a sledovat, co se děje. V jedné práci byl velmi zdařilý začátek této analýzy, připsal jsem k tomu nějaký komentář – doporučuju pokračovat. Každopádně: kdyby vás napadly ještě další způsoby, jak dojít k nějakému popisu tříd sémantického času, sem s nimi. Ještě jeden námět k vidu. V jedné práci se vyskytlo zajímavé kritérium pro určování vidu: pokud lze před sloveso vložit pořád“, pak se jedná o sloveso nedokonavé. ” Funguje to? Proč? Jak to souvisí s tím nápadem, že vid by vlastně vyjadřoval postoj mluvčího? Pár volných dotazů na závěr: Nenapadne vás nějaká lepší definice toho sémantického času? Dosti teoretická (a podstatná) otázka: co vím o označovaném ději, jestliže neznám mluvnický čas? Tak. No, je toho dost. . . Doporučuju se věnovat nějaké jedné věci, která vás z tohoto zaujme, a věnovat se jí dost do hloubky. Nesnažte se rozhodně odpovědět na všechno, to byste se z toho zbláznili. Do příště zase uvidíme, kde se vyskytnou nosné nápady, a podle toho budeme pokračovat. Tak hodně štěstí a elánu a těším se na další spolupráci!

22

Autorská řešení úložek z minula 1 Písmo budoucnosti

(4 body)

Půl světelné sekundy od tohoto místa proletěl ve svém korábu vesmírný chasník Aštar Šeran, čest jeho zlaté hřívě. Vojtův kamarád Filip

2 Jak zní hyperionština

(6 bodů)

S dvojicemi t–d a p–b jste si poradili se 100% úspěšností. V případě t–d jde o dva fonémy, protože v korpusu můžeme vidět dvojici keldá (kočka) – keltá (tráva). Naopak u p-b máme co do činění s jasnými alofony, a to díky dvojici bárel (knížka) – párel (knížka). Velice místná byla poznámka jedné řešitelky, že vzhledem k tomu, že se tyto hlásky jinde v korpusu už nenacházejí, nemůžeme ani vyloučit chybu při sběru dat – třeba toto zaměňování není systematické (ve smyslu, že by šlo zaměnit každé b za p), ale jednoduše se jednou někomu zadrhl hlas. Tuto odpověď jsme samozřejmě nevyžadovali, chtěli jsme pouze tu systémovou odpověď, ale při praktickém výzkumu je na tyhle záležitosti dobré nezapomínat. Mnoho z vás poznalo, že dvojice samohlásek stojí v komplementární distribuci a jedná se tedy o alofony. Délka samohlásky je v tomto jazyce podmíněna strukturou slabiky. Slabiky existují otevřené a zavřené. Otevřená slabika je taková, kde po samohlásce (či slabikotvorné souhlásce) již nenásleduje žádná souhláska. Čili slabiky kó-, ré-, tá-, pá-, -sé a další. Jak už je vidět, všechny tyto samohlásky jsou dlouhé. Naproti tomu uzavřené slabiky, které jsou uzavřeny“ ještě nějakou souhláskou, ” obsahují samohlásky krátké: -pel, -van, kel-. U dvojice s-š se jednalo také o alofony v komplementární distribuci. Většina z vás si všimla, že s se nachází před samohláskami i a e, š pak před u a o. Kdo ještě poznamenal, že to rozdělení není náhodné, jelikož i a e jsou samohlásky přední (tvoří se v ústní dutině více vepředu) a naopak u a o jsou zadní (tvoří se více vzadu), získal nějaký ten půlbod navíc. Na co nikdo nepřišel, je, že ani to přiřazení přední– s, zadní–š není náhodné. V češtině jsou všechny zadní samohlásky zaokrouhlené, což znamená, že při jejich artikulaci špulíme rty“. A u š se děje něco podobného. ” Naopak přední samohlásky jsou v češtině nezaokrouhlené a stejně jako u s pusu roztahujeme do úsměvu“. ” Nejkomplikovanější byl vztah r a l. Většina z vás se snažila hledat složité vztahy mezi pozicí vzhledem k samohláskám a ještě k délce těchto samohlásek. Často tak vznikala pravidla na základě jednoho výskytu. Přitom si stačilo všimnout jedné zcela systematické vlastnosti – r se nachází na začátcích slabik, l zásadně na koncích slabik. Proto jsou to také alofony v komplementární distribuci.

23

A jak jsem bodovala? Za správné určení typu společně s adekvátním odůvodněním (adekvátním středoškolským znalostem a prosté logice) byl za každou dvojici jeden bod. Zbylý bod jsem udělovala za nějaké postřehy nad očekávaný rámec. Martina

3 Čeština pro cizince

(3 body)

V této úložce jste dostali zadanou jakousi podivnou větu převednou do slovní” kových hesel“ (v lingvistice se tomuto základnímu slovnímu tvaru zastupujícímu všechny jednotlivé výskyty – lexémy – říká lemma). Tato lemmata v naší úložce ve většině případů sice byla utvořená systematicky a analogicky s jinými slovy v češtině, nicméně podle nesprávné analogie, neboť se jednalo o slova do jisté míry nepravidelná. Chyby v lemmatizaci (procesu vytváření lemmat z lexémů) můžou vznikat z mnoha důvodů. Patří mezi ně: • chybné odtržení negativní předpony – základní tvar je u většiny slov stejný pro slovo i jeho zápor, u některých slov však zápor vytvořit nelze, např. nezbeda–zbeda, nebesa–besa/beso • chybné určení slovního druhu; tím vzniklá špatná analýza koncovky, např. překoná jako přídavné jméno, závěj/závěje jako sloveso. . . • špatné přiřazení víceznačných tvarů, např. slovo let může být genitiv plurálu od slova léto ve smyslu rok anebo nominativ singuláru let. Saturnin si tu mohl slovo let splést s tvarem slova léto a nahradit jej synonymem rok, protože se domníval, že let je jen nepravidelné skloňováního tohoto slova. Může samozřejmě dojít i ke kombinaci výše zmíněných chyb, tak např. nejméně může být chybně analyzováno jako ne- + jméně, lemmatem by tedy bylo podstatné jméno jméno. S podobnými chybami se můžete setkat zejména v korpusové a počítačové lingvistice, kde počítač vycvičený“ na určitém vzorku jazykových dat zbylá data zpra” covává sám a často používá nesprávné analogie. Správný překlad zadané věty Zbeda překoný závět v lést jméno sedmout rok z beso“ ” je tedy Nezbeda překoná závěj(e) v lese nejméně sedmi lety z nebes.“ ” Kristýna

24

4 Staří přátelé

(6 bodů)

Na začátek je třeba říct, že autorské řešení je především autorskou omluvou a uvedením věcí na pravou míru, jelikož se nám podařilo zahájit ročník parádní chybou. (V bodování jsme to samozřejmě zohlednili.) Ale! Není vše ztraceno. Ukážeme si, v čem chyba spočívala, a navrhneme možnosti, jak ji upravit, čímž se mnoho naučíme (jako jsme se mnoho naučili my, když jsme na to přišli a vymýšleli, jak z té kaše ven :-) ). Takřka všichni jste odhalili, že struktura

X Y X ’KOME přirovnává X k Y , tedy říká, že X je jako Y . V pozici X se může vyskytovat libovolný člen, v pozici Y jakýkoliv rozvitý člen. Když se dobře podíváte na příkladovou větu, zjistíte, že v pozici Y se vyskytuje celá věta. Co se vyskytuje na pozici X ? (Dramatická pauza. . . autoři zděšeni zírají do svého výtvoru. . .) Nic. Takže: naše poněkud chromá konstrukce přirovnává skutečnost Xrk bydlí ve ” psí vesnici“ k. . . ničemu. To je na první pohled absurdní, ale nezoufejme: ukáže se, že to ještě může ledacos znamenat. A co tedy věta říká, krom několika věcí o duševním zdraví svých autorů? Máme dvě základní možnosti, mezi kterými na základě dat nelze rozhodnout. Jednak se vůbec nemusí jednat o přirovnání a morfém ´KOME na této pozici ve větě znamená něco úplně jiného – tím bychom ovšem skončili, protože nemáme jak si vybrat mezi vším, co by to znamenat mohlo. Druhá varianta je, že opravdu přirovnáváme celou větu k ničemu“. Pak se musíme ptát, jak toto nic“ interpretovat. ” ” (Co následuje nyní, je stručný soupis toho, jak jsme hodiny a hodiny zuřivě přemýšleli, co jsme vám to vlastně zadali. Takže máte jedinečnou šanci sledovat myšlenky organizátorské prakticky v přímém přenosu, jenom ve formě oproštěné o různé bouchání hlavou o zeď a tak podobně.) → Předně je důležité říci, že se nejedná o to, že by se v pozici A nic nevyskytovalo. To je ta potíž: aby se mohlo jednat o přirovnání, musí přirovnávat k něčemu. Tedy v našem případě k jakémusi ničemu“, ale to nic“ se tam vyskytovat musí. ” ” → Co tedy může znamenat toto nic“? V češtině bychom se snadno mohli od” volat na elipsu, jenže tady není co elidovat, a navíc epizrůdština přece nemusí mít (a nemá) elipsy zařízené stejně jako čeština. :-) → Mohlo by se jednat o jakousi zvláštní prázdnou a nevyplnitelnou pozici, anonym“ – podobný institut, jako v češtině věty jednočlenné: Zablesklo se.“ – ” ”

25

nezajímá nás, co se zablesklo. Tedy: nezajímá nás, k čemu přirovnáváme, zajímá nás pouze, že přirovnáváme. Co by to mohlo znamenat? Xrk jako bydlí ve psí vesnici.“ ” (Pozor: nejde jen o sloveso, jde o jako“ přes celou větu,) ” Jako by Xrk bydlel ve psí vesnici.“ ” Xrk už ve psí vesnici ve skutečnosti bydlet nemusí, jen naše (skutečné) sdělení má obsah nějakým způsobem tomu podobný. → Jediné, co máme dále k dispozici, je tedy samotná věta. Kdyby se přirovnání týkalo nějaké její části, byla by morfémem ´KOME označená příslušná část – a žádná taková tam není. Tedy zbývá pouze věta jako taková: sice se jedná o konstrukci poněkud pokulhávající, ale zkusme si pro teď myslet, že věta je přirovnávána k sobě samé. (?) Xrk bydlí ve psí vesnici jako Xrk bydlí ve psí vesnici.“ ” Xrkovo bydlení ve psí vesnici je takové, jako Xrk bydlí ve psí vesnici.“ ” → Co to může znamenat? Určitě se jedná o nějaký nestandardní význam, jelikož ačkoliv konstrukce vlastně dodržuje syntaktická pravidla, její sémantická (významová) interpretace se zjevně běžnému významu přirovnávání vymyká. Tím pádem to může znamenat prakticky cokoliv. :) Můžeme zabrousit mezi idiomy: potom by to mohlo být ironické a znamenat něco jako Tos objevil Ameriku,“ Neříkají ti ” ” blesku?“ a v jiném zabarvení Nedá se svítit“ (tzn. tak to prostě je a nedá se s tím ” nic dělat). Roztomilým anglickým ekvivalentem je Does a bear shit in the woods?“, ” což si jistě přeložíte sami. ;-) → Ještě můžeme zkusit následující úvahu: pokaždé, když je někde apostrof, je něco před ním, a za ním něco být může a nemusí. Kdybychom zjistili, co je před posledním apostrofem ve větě, měli bychom onen A-člen zcela v souladu s epizrůdskou gramatikou a věděli bychom, co přirovnáváme. → Jaký smysl by tedy mohl tento záhadný člen? Víme z principu objímání, že vpravo od nějakého celku je před apostrofem lemma řídícího členu. Tady žádné lemma sice viditelné není, ale pokud se podržíme toho, že se jedná o řídí člen, vpravo od celé věty by se měl nacházet jakýsi řídící člen pro celou větu. Potom bychom, z logiky syntaxe přirovnávací konstrukce, přirovnávali tento řídící člen k obsahu celé věty. → (Vy)nalezli jsme tedy jakýsi řídící člen věty. Jaký smysl má tento řídící člen? Vyplývá tento smysl nějak z toho, co už víme, nebo si musíme něco vymyslet? (Odmyslíme si prozatím to, že tento člen chceme posléze přirovnávat.) (Tady už se definitivně vydáváme do doposud neprobádaných končin epizrůdštiny. . .)

26

→ Zeptejme se takto: která zásadní schopnost epizrůdštině chybí oproti nám známým živým jazykům a týká se výhradně celých vět? Zde nás může napadnout množství odpovědí: modalita ( Xrk bydlí ve psí vesnici, možná.“), hodnocení ( Xrk ” ” bydlí ve psí vesnici, to se mi líbí.“), atd. Velmi výrazně ale také epizrůdštině chybí možnost vyjádřit to, co se v češtině vyjadřuje především interpunkcí: schopnost tvořit otázky, rozkazy, přání atd. → U modality ovšem vyvstává značná pochybnost o systémovosti. Epizrůdština má obecně snahu být co nejprostupnější – pokud bychom modalitu nemuseli řešit na úrovni celé věty, radši ji tam řešit nebudeme. Navíc bychom se tím připravovali o zajímavou možnost modalitu připsat každému větnému členu zvlášť ( nejspíš-Xrk ” bydlí v možná-psí určitě-vesnici.“ – Někdo, nejspíš Xrk, bydlí v něčem, co je určitě ” vesnice a možná je to psí.“ Tohle možná není nejlepší příklad na užitečnost takové konstrukce, ale jistě přijdete na nějaký lepší). Modalitu tedy nejlépe z řídícího členu věty vynechat. → (Kdo přijde na chybu v úvaze o vynechání modality, má bonusový bod!) → Toto vše – především posledně jmenované funkce interpunkce – jsou nějaké způsoby, jak vyjádřit to, jak se má adresát sdělení k informacím ve sdělení obsaženým vztáhnout, jaký k nim zaujmout postoj. Tomu se odborně říká pragmatika. (Povšimněme si tohoto rozdělení, které probíhá napříč všemi jazyky: zkuste si říct, co by zbylo z věty, kdybyste si odmysleli, že o ní víte, zda se jedná o otázku, oznámení, rozkaz, přání apod.! Také se zdaleka nejedná o jediné prostředky pro vyjadřování pragmatiky, spoustu této přidané hodnoty“ sdělujeme intonací, důrazy, ” nonverbálně. . .) Řídící člen věty tedy bude obsahovat právě tyto informace – jak mluvčí větu myslel. (Pozn.: zbytek věty pracovně označujeme jako protovětu neboli informační prototyp věty.) → Co znamená, když je tento člen prázdný, tedy když před posledním apostrofem ve větě je nic“? Logicky to nejjednodušší, co může: prostou oznamovací větu ” bez dalšího zabarvení. → A nyní se dostáváme velkého finále celého sledu úvah: co to znamená, když tento člen přirovnáváme k celé větě? Říkáme, že ⟨pragmatika⟩ je jako ⟨protověta⟩, tedy: adresát neť si udělá [k čemusi] takový vztah daného typu, jako se říká v protovětě. Typem vztahu rozumíme oznámení, otázku, výhrůžku atd., tedy to, co se vyjadřuje v řídícím členu věty. Zbývá říct, co je to cosi, k čemu si adresát má udělat vztah: jedinou možnou logickou odpovědí je zbytek textu (nebo rozhovoru, v případě mluvené komunikace).

27

→ Co tedy říká náš příklad? Protověta zní Xrk bydlí ve psí vesnici“, v řídí” cím členu věty je nic“, kterému se lépe říká prázdné slovo; to je výchozí hodnota ” pragmatiky a označuje jednoduché oznámení. Naše věta tedy říká adresátovi: K ná” sledujícímu sdělení se stav jako k oznámení takovému, jako Xrk bydlí ve psí vesnici.“ To moc smysl nedává – leda že by Xrk bydlí ve psí vesnici“ byla nějaká zavedená ” fráze, dejme tomu pro pobavení nebo konec konců stejného typu jako ono Does ” a bear shit in the woods“: potom by věta v nějakém textu byla ekvivalentní tomu, jako když se česky o tom textu řekne Je to jasný jak facka.“ Lepší příklad je možná ” výhrůžka: Dávej si sakra pozor, jako že jsem holou rukou rozbil šutr!“ (No, možná ” není o tolik lepší.) Dávej si pozor“ by bylo obsahem řídícího členu – říkáme mu ” pragmatický marker, tedy značka pro pragmatiku“. Holou rukou jsem rozbil šutr“ ” ” by byla protověta. Celá konstrukce by vypadala takhle: [holou rukou jsem rozbil ” šutr] [dávej si pozor]’KOME“. Převést slovosled na epizrůdský vám už jistě nebude činit problémy. Body jsme udělovali následujícím způsobem: • 2 vůbec za to, že jste se prokousali úvodem a podařilo se vám zformulovat nějakou smysluplnou úvahu o epizrůdštině, • 2 za to, jak přesně jste odhalili princip přirovnávání, • 2 za to, jak jste se poprali se zadáním samotným: pokud jste přirovnávali ke Xrkovi, udělili jsme 1 bod; pokud jste alespoň načali některou z úvah, které jsme ukázali v autorském řešení, dali jsme 1,5 bodu, pokud jste nějakou z nich dotáhli, udělili jsme 2 body. Pokud jste si řešení řádně pročetli, nejenže víte, jak získat bonusový bod, ale vidíte, že epizrůdština je jistě jazyk netušených možností (My taky netušíme, na co se ještě přijde. . .), které jistě stojí za to prozkoumat. Tak s námi neztraťte pro tuhle chybu v zadání trpělivost a dál napomáhejte odhalování dalších zákoutí tohoto prazvláštního jazyka! Honza H. a M.

5 Chvilka poezie

(4 body)

První úkol vám nečinil žádné problémy, všichni jste správně přišli na to, že zadané spojení označuje čaj: (((potrava (pána Transylvánie))(stezek ryb))((((s peřím savců)(hnízda klobouku))(rukou (keřů s kmenem)))(čajovníku))) → (((potrava Drákuly) řek)(((se srstí hlavy)(rukou stromů))(čajovníku))) → ((krev řek) ((s vlasy větví) čajovníku)) → (voda (s listy čajovníku)) → čaj,

28

a získali tak dva body. Druhého úkolu jste se také všichni zhostili se ctí. Některá jednotlivá spojení nebyla úplně jednoznačná ( zdroj mléka“, nápoj rána“, vozidla na sníh“) a ob” ” ” čas jste si místo spojení dvou podstatných jmen vypomohli přídavným jménem, což zadání nedovolovalo. Všem se vám ale v zásadě podařilo pralinku srozumitelně zakódovat. Bylo možné získat až dva body; za výše uvedné či jiné menší chyby jsem strhával půl bodu až bod. K poetičnosti jsem při bodování nepřihlížel, ale líbily se mi třeba následující části (poznáte, co označují?): • (rodiště (detektiva ((manželky (nositele koruny)) detektivek))) • (produkt (krávy (barvy švestky))) • ((kapky z (klenby s hvězdami)) v zimě). Honza M.

29

Udělené body jméno Limburská A. Sedlecká L. Šmajzrová K. Bušáková A. Cía O. Kubíčková G. Šimbera J. Martišek P.

1. 4 4 3,5 3 4 4 3,5 4

2. 3,5 3,5 2 5 – 3 3,5 –

číslo úložky 3. 4. 5. 3 5 4 2,5 3,5 4 1 6 3,5 – 3 4 3 6 2 – 3 4 – 5 3 2 – 4

⁷součet bodů za poslední číslo ⁸součet bodů za celý ročník

30

téma 5 3 4,5 4 – 1 – –

body za zpoždění 0 0 -2 -2 0 0 0 -1

ΣČ

⁷

24,5 20,5 18,5 17 15 15 15 9

ΣR

⁸

24,5 20,5 18,5 17 15 15 15 9

31

32