Práce se zdrojovou literaturou
Mgr. Denis Ciporanov, Ph.D.
Tento studijní text je určen pro potřeby účastníků projektu OPPA „Další vzdělávání pedagogických pracovníků vyšších odborných škol v oblasti specifických kompetencí“ Registrační číslo projektu: CZ.2.17/3.1.00/30017
©Autor textu: Mgr. Denis Ciporanov, Ph.D. Recenzent: PhDr. Marcela Bergerová, CSc. Jazyková korektura: Mgr. Ivana Mičínová Redakční úprava: Ing. Jaroslav Konůpek ©Vyšší odborná škola sociálně právní, Praha, 2012 ISBN 978-80-905109– 4– 4 Zadavatel projektu: Hlavní město Praha Mariánské nám. 2, 110 01 Praha 1 IČ: 00064581 Registrační číslo projektu: CZ.2.17/3.1.00/30017
OBSAH PŘEDMLUVA ........................................................................................................................... 6 ÚVOD ........................................................................................................................................ 8 1
2
PRAMENY: VYHLEDÁVÁNÍ A ZPRACOVÁNÍ ........................................................ 11 1.1
Stanovení problému ................................................................................................... 11
1.2
Co je pramen .............................................................................................................. 11
1.3
Knihovny a databáze ................................................................................................. 12
1.4
Výpůjčka a nákup materiálů ...................................................................................... 14
1.5
Elektronické databáze časopisů ................................................................................. 14
1.6
Šedá literatura ............................................................................................................ 15
REŠERŠNÍ METODY ..................................................................................................... 16 2.1
Formulace problému a požadavku ............................................................................. 16
2.2
Volba klíčových slov ................................................................................................. 17
2.3
Výběr rešeršních zdrojů a nástrojů ............................................................................ 18
2.4
Operátory ................................................................................................................... 18
2.5
Fráze .......................................................................................................................... 19
2.6
Příkazy ....................................................................................................................... 20
2.7
Rešeršní strategie a vyhodnocení rešerše .................................................................. 21
2.8
Metody zpracování pramenů ..................................................................................... 22
2.9
Nákup, či kopie? ........................................................................................................ 22
2.10 3
Excerpce ................................................................................................................. 22
CITACE A PARAFRÁZE ............................................................................................... 24 3.1
Pravidla a náležitosti .................................................................................................. 24
3.2
Funkce citace a funkce parafráze ............................................................................... 24
3.3
Způsoby odkazu na pramen ....................................................................................... 26
3.4
Citace pomocí tvůrce (prvního údaje) a data vydání ................................................. 26
3.5
Citování pomocí průběžných poznámek ................................................................... 27
4
5
3.6
Citování pomocí číselných odkazů ............................................................................ 29
3.7
Citace z “druhé ruky” ................................................................................................ 30
POŘADÍ A VÝZNAM ÚDAJŮ V BIBLIOGRAFICKÉM ODKAZU ........................... 32 4.1
Interpunkce a typografie ............................................................................................ 32
4.2
Prameny údajů ........................................................................................................... 32
4.3
Transliterace .............................................................................................................. 32
4.4
Jednotky bibliografického odkazu ............................................................................. 33
4.4.1
Jméno autora ...................................................................................................... 33
4.4.2
Název .................................................................................................................. 34
4.4.3
Typ nosiče .......................................................................................................... 35
4.4.4
Vydání ................................................................................................................ 35
4.4.5
Nakladatelské údaje ............................................................................................ 35
4.4.6
Číslování a stránkování ..................................................................................... 37
4.4.7
Identifikátory ..................................................................................................... 37
4.4.8
Lokace informačního zdroje .............................................................................. 37
KONKRÉTNÍ PODOBA BIBLIOGRAFICKÉHO ODKAZU NA JEDNOTLIVÉ TYPY
ZDROJŮ................................................................................................................................... 38 5.1
Monografie (tištěná a digitální) ................................................................................. 38
5.2
Kapitola v knize ......................................................................................................... 39
5.3
Příspěvek (v antologii či kolektivní monografii či jiném typu mateřského
dokumentu)........................................................................................................................... 39
6
5.4
Článek v seriálu ......................................................................................................... 40
5.5
Dílo bez primární odpovědnosti (slovník) ................................................................. 40
5.6
Kvalifikační práce (nepublikovaná – „šedá literatura“) ............................................ 40
5.7
Citování patentů ......................................................................................................... 40
5.8
Citování zákonů, vyhlášek apod. ............................................................................... 41
BIBLIOGRAFICKÉ ODKAZY NA PRAMENY Z ELEKTRONICKÝCH ZDROJŮ .. 42
6.1
6.1.1
Typ média ........................................................................................................... 42
6.1.2
Datum vydání, aktualizace a citování................................................................. 42
6.1.3
Dostupnost a přístup ........................................................................................... 43
6.1.4
Požadavky na systém ......................................................................................... 43
6.2
Části elektronických dokumentů ............................................................................... 44
6.2.1
Webová stránka: ................................................................................................. 45
6.2.2
Příspěvek do webového sídla: ............................................................................ 45
6.2.3
Článek z elektronického periodika: .................................................................... 46
6.3
7
Základní struktura bibliografického odkazu .............................................................. 42
Odkazy na audio-vizuální zdroje ............................................................................... 46
6.3.1
Odkazy na film a dokument ............................................................................... 46
6.3.2
Díl seriálu ........................................................................................................... 46
6.3.3
Citování obrazového materiálu .......................................................................... 47
PLAGIÁTORSTVÍ .......................................................................................................... 47 7.1
Definice a druhy plagiátorství ................................................................................... 47
7.2
Důvody a motivy vedoucí k plagiování ..................................................................... 48
7.3
Techniky a postupy při odhalování plagiátů.............................................................. 49
7.3.1
Indicie plagiátorství ............................................................................................ 49
7.3.2
Disciplinární řízení ............................................................................................. 49
7.3.3
Doporučení ......................................................................................................... 50
7.3.4
Postupy při dohledávání důkazů ........................................................................ 51
8
PŘÍKLADY NEKOREKTNÍHO ZPŮSOBU PRÁCE S LITERATUROU .................... 53
9
LITERATURA ................................................................................................................. 57
PŘEDMLUVA Skripta Práce se zdrojovou literaturou jsou určena především pro pedagogy a studenty vyšších odborných škol. Pojednávají o základních pravidlech a postupech práce s informačními zdroji rozličných médií (elektronická média a tištěné zdroje) a všech možných přípustných forem, jejichž korektní užívání je nutnou podmínkou úspěšného dokončení každého vyššího odborného studia. Dotýká se hlavních zásad rešeršních strategií, jakož i etiky vědecké práce. Nenabízí však pouze výčet klíčových pravidel týkajících se práce s prameny (spravovaných mezinárodní normou ISO 690), nýbrž nabízí i praktické ukázky nekorektních postupů, kterých se při vytváření odborných textů studenti nejčastěji dopouštějí.
Smyslem skript je především sloužit jako praktická příručka, která může zprostředkovat první styk s danou problematikou. Rozhodně neplní roli vyčerpávajícího zdroje, nicméně věříme, že její prostudování by mělo všechny, kteří pracují s odborným textem (ať již jako jeho autoři nebo jeho recenzenti), spolehlivě provést úskalími práce s odbornou literaturou. Skripta tak mohou sloužit jako základní opora pedagoga v rámci procesu vedení a oponování absolventských prací. Pedagog by měl být nejenom erudovaným odborníkem, který v roli školitele pomáhá studentovi s realistickým a smysluplným vymezením tématu, jeho strukturací a s výběrem základního korpusu literatury, nýbrž stejně tak i jeho informovaným poradcem v záležitosti citačních pravidel. Text ovšem může sloužit též coby podklad pro výuku v rámci propedeutického semináře, jehož smyslem je uvést studenty zkraje jejich studia do základních pravidel práce s odbornou literaturou. Suverénní zvládnutí standardů práce s informačními zdroji má totiž minimálně dva zásadní efekty. Zaprvé, schopnost korektní práce se zdroji již v rámci prvních písemných úkolů studentům podstatně usnadní pozdější proces tvorby absolventské práce. Energii a čas, které bývají v rámci konzultací často stráveny vyjasňováním si pravidel ohledně citací zdrojových pramenů, lze pak věnovat skutečným věcným problémům a tématům. Zadruhé, včasné osvojení pravidel práce se zdrojovou literaturou nastoluje situaci, kdy se případné řešení prohřešků proti etice vědecké práce neodehrává v nepřehledné mlze, nýbrž v jasném rámci vymezeném explicitními a oběma stranami (studenty i pedagogy) ozřejměnými pravidly.
Konečně tato skripta mohou sloužit i jako základní metodická příručka pro vytváření vlastních odborných textů pedagogy VOŠ (skripta či jiný školní interní studijní materiál, odborné články, atp.). Jistě však není nutno zdůrazňovat, že odborná či vědecká práce pedagogů může vyžadovat další upřesnění, která svým charakterem překračují zaměření (úroveň obecnosti) těchto skript a předpokládají práci s dalšími relevantními zdroji. POZNÁMKA K PRÁCI S NORMOU ISO 690 V TĚCHTO SKRIPTECH: Z jednotlivých oddílů normy ISO 690, která je primárním referenčním podkladem pro představení pravidel práce se zdrojovými dokumenty v těchto skriptech, jsou vybrány nejcharakterističtější situace, které přináší práce se zdroji v rámci vyššího odborného vzdělávání a psaní absolventských prací. Text této normy je v celém rozsahu zkrácen a parafrázován s přihlédnutím k několika jejím užitečným interpretacím a výkladům. Uvedené konkrétní příklady jsou až na označené výjimky vlastní.
ÚVOD Vzdělání a zvyšování kvalifikace v rámci vyššího odborného školství pokrývá široké spektrum oborů. Ať už se jedná o školy veřejné správy a služeb, školy technickoprůmyslové, sociálně právní, zdravotní, umělecké či obchodně-ekonomické, cestou k jejich úspěšnému absolvování se nelze vyhnout práci s informačními zdroji, které student užije v procesu vytváření vlastních odborných textů. Mezi studiem nabyté a nutno zdůraznit cenné kompetence, které svou povahou přesahují specializované profesní dovednosti, tedy náleží i schopnost vyhledávat, třídit a zpracovávat prameny pro účely vlastní odborné práce, jež student prokazuje především ve své závěrečné práci absolventské. Bez osvojení si pravidel práce s literaturou a dalšími prameny pro účely vytváření odborných textů je zkrátka úspěšné studium nemyslitelné. Trefný a mnohokráte přetištěný citát říká, že průměrná disertační práce není nic jiného než přemisťování kostí z jednoho hrobu do druhého.1 Platí-li tato ne příliš nadsazená charakteristika o průměrné disertaci, jistě bude platit i pro absolventskou práci vyšších odborných škol. V čem se ovšem nároky na všechny typy studentských (ať již seminárních či závěrečných) prací neliší vůbec, jsou požadavky na korektní práci s prameny. U „přemisťování kostí“ se jednoduše sluší postupovat obezřetně, systematicky a s patřičným respektem k jistým etickým normám. 2 Ať už se v naší práci zabýváme jakýmkoli tématem, je více než pravděpodobné, že se jím již někdo zabýval na jiném místě. A protože nikdo nestojí o objevování Ameriky, bez znalosti dosavadního stavu problému zkrátka nelze začít. Jak trefně poznamenává Eco: „Není vůbec projevem méněcennosti, vyjdeme-li ve svém vlastním bádání z jiného autora, a to ani tehdy ne, jsme-li géniem, (lépe řečeno: zejména ne, jsme-li géniem): nechceme-li, nedopustíme se přece takovýmto postupem žádného fetišismu, zbožňování, přísahání na jeho slova…“3 Třebaže máme tendenci vnímat předchozí autory jako nepřekonatelné velikány či obry, není vyloučeno, že coby trpaslíci z jejich ramenou dohlédneme o kousek dále. To však pouze za
1
V originále věta zní: „The average Ph.D. thesis is nothing but a transference of bones from one graveyard to another.“ In: DOBIE, Frank, J. "A Texan in England", 1945. Citováno z: The Quotation Page [online]. (c) 19942012 [cit. 2012- 02-15]. Dostupné na http://www.quotationspage.com/quote/26037.html. 2 Smyslem standardní absolventské práce není nic méně, než dokázat, že jsme schopni stanovit téma, k tomuto tématu shromáždit relevantní a dostupnou literaturu, doložit, že se v pramenech orientujeme a uspořádat je tak, aby čtenář naší práce pochopil její záměr a byl eventuálně schopen dohledat veškeré použité materiály, pokud by se jimi chtěl z jakéhokoliv důvodu dále zabývat. Srovnej, ECO, Umberto: Jak napsat diplomovou práci. Olomouc: Votobia, 1997. ISBN 80-7198-173-7, str. 24-25. 3 ECO (1997), tamtéž, str. 35.
předpokladu, že jim vylezeme na záda, což obrazně neznamená nic jiného, než že je poctivě nastudujeme, správně pochopíme a korektně využijeme.4 Následující text se týká právě převážně způsobů, jak literaturu a další prameny korektně použít ve vlastní práci. Svět odborného psaní není oblastí svévole, nýbrž prostorem vymezeným množstvím užitečných – pragmaticky a eticky opodstatněných – pravidel a doporučení. Dříve však, než se na tato pravidla zaměříme podrobněji, bude třeba říci několik slov
4
o tom,
co
je
to
pramen,
jak
prameny
vyhledat
a
jak
je
zpracovat.
Srovnej, ECO, Umberto: Jak napsat diplomovou práci. Olomouc: Votobia, 1997. ISBN 80-7198-173-7, str. 35.
1 PRAMENY: VYHLEDÁVÁNÍ A ZPRACOVÁNÍ
1.1 Stanovení problému Východiskem rešerše je pokud možno dobře stanovený problém. Dobře stanovený problém je na prvním místě problémem, který jsme schopni zvládnout svými vlastními silami. To mimo jiné předpokládá, že klíčové prameny, které budou k jeho zpracování nezbytné, jsou pro nás bez větších potíží dostupné a budeme s nimi schopni pracovat. Není možné zvolit si byť sebeatraktivnější téma, k jehož klíčovým zdrojům se nedostaneme nebo které jsou psané v jazyce, který neovládáme.5
1.2 Co je pramen Zabýváme-li se jakýmkoli tématem, s postupem práce rozšiřujeme (a podle stávajících výsledku též zužujeme) základní okruh pramenů, které nám budou sloužit pro jeho pojednání. S ohledem na pestré spektrum oborů vyššího vzdělávání lze očekávat i bohatý rejstřík typů pramenů, které bude ten který obor vyžadovat. Ať už se bude odborná práce týkat přístrojového vybavení prodejny oční optiky, pracovních úrazů, internetových stránek malé obce či technik loutkového herectví, základem teoretické části práce však budou vždy nějaké odborné knihy či časopisecké studie. Konkrétní typ a zastoupení pramenů ovlivní skutečnost, jaký předmět výzkumu je základem naší práce. Může to být primárně kniha respektive myšlenka či teorie v ní obsažená (primární literatura), kterou budeme analyzovat pomocí dalších knih (sekundární literatura), nebo může jít o reálně existující jev.6 Absolventské práce vyšších odborných škol velmi často kombinují oba jmenované typy předmětu. Taková práce je pak složená z teoretické části, kde si student připravuje teoretickou půdu pro vlastní šetření konkrétního jevu. Dominantním podkladem mu zde budou převážně knihy či odborné články. Následující tzv. „praktická část“ je prostorem (kvalitativního či kvantitativního) výzkumu reálně existujícího jevu, kde student uplatní postupy, jako je např. sběr a vyhodnocování dat, zkoumání interních materiálů, vedení rozhovorů a vyplňování dotazníků. I v případě, jedná-li se o původní výzkum, však musí být tento výzkum včleněn do odborného kontextu, který vytvořila dosavadní vědecká tradice. I v rámci zpracovávání této praktické části bude tedy nezbytné prostudovat materiály, které 5
Více k tomuto problému viz ECO, Umberto: Jak napsat diplomovou práci. Olomouc: Votobia, 1997, str. 71142, kap. III. Vyhledávání bibliografických podkladů. ISBN 80-7198-173-7. 6 K problematice primárních a sekundárních zdrojů viz ECO, tamtéž, str. 71.
11
nám ozřejmí, jak a kdy byla podobná šetření prováděna, stejně jako materiály, které pojednávají o adekvátních metodách a postupech. I v tomto případě tedy budou knihy a jejich zpracování nutným předpokladem úspěšného dokončení absolventské práce.7 Kniha nebo článek, ať v tištěné nebo elektronické verzi, jsou tedy standardně primárním typem informačního zdroje, bez něhož je vytvoření odborného textu těžko myslitelné. Tento základní typ pramenů pak může být v různé míře doplněn a rozšířen technickými normami a zákony, grafy a statistikami, interními materiály a brožurami, filmovými dokumenty a fotografiemi, instruktážními CD a DVD, rozhovory, dotazníky a šetřeními, úředními záznamy a dalšími dokumenty všech myslitelných typů a druhů. Za pramen je tedy nutné považovat jakýkoliv textový či audiovizuální typ informace, který použijeme pro svou práci a jehož explicitní zohlednění (korektní uvedení, citování, parafrázování) podporuje či ilustruje naše tvrzení, nebo naopak vystupuje jako předmět našeho kritického přezkoumání či komentáře. Z bohatého spektra problematiky studované v rámci vyššího odborného školství vyplývá, že nad žádným pramenem nelze a priori ohrnovat nos. Obecní kronika, starý výrobní postup nebo třeba rozhovor mezi čtyřma očima mohou sehrát v naší práci důležitou roli. Vždy si však musíme být jistí, že ty z pramenů, které se stanou jejím základem, jsou nejen relevantní, nýbrž i důvěryhodné, a pokud možno pro čtenáře naší práce též dostupné a ověřitelné. Materiály, které se stanou součástí finálního korpusu informačních zdrojů použitých v naší práci, je tedy vždy nutné podrobit pečlivému a kritickému výběru. V následující kapitole se nejprve podíváme, kde všude lze tyto prameny získat.
1.3 Knihovny a databáze I přes dříve nevídané možnosti, které nám v rámci vyhledávání pramenů dnes poskytuje internet, musí být základem každé seriózní rešerše knihovní instituce, respektive její katalogy a databáze, ať už ve fyzické (lístkové) formě nebo ve formě elektronické, přístupné z externích bodů. Mnohdy k dosažení cíle postačí fond oborové školní knihovny, se vzrůstajícími nároky na práci je však nutné rozšířit okruh prohledávání. Chceme-li si být jisti, že jsme pro 7
Srovnej, ECO, op. cit., str. 139.
12
reprezentativní sestavení bibliografie udělali vše, naše pátrání budeme muset rozšířit o knihovny bohatších fondů. Podle naší teoretické orientace se nabízejí oborově zaměřené lékařské, technické, společenskovědní a další vědecké knihovny a databáze. Hlavní knihovní institucí pro seriózní odbornou práci však zůstává Národní knihovna České Republiky v Praze, případně další velká krajská
knihovna
s rozšířenou
nabídkou
knihovních
služeb.8
Nejde
pouze
o její
bezkonkurenční fond zahrnující mimo jiné kompletní domácí tištěnou produkci za posledních více než 200 let, ale i o možnost využít licencovaného přístupu k databázím shromažďujícím ohromné množství plnotextových vědeckých žurnálů ze širokého spektra oborů. Navíc tato instituce není omezena pouze na vlastní fondy, nýbrž zprostředkovává meziknihovní výpůjční službu včetně výpůjček ze zahraničí.9 Základní právo vyhledávat informační zdroje v knihovních katalozích (fyzických i elektronických) má nejen majitel knihovní průkazky, nýbrž i ten, který ji nevlastní. Knihovní průkaz ovšem otevírá svému držiteli dveře pro využití veškerých širokých knihovních služeb, které jsou nejenom užitečné, ale mnohdy i nezbytné. Vedle hlavní funkce knihovny, kterou je (prezenční či distanční) půjčování knih, je jejímu členovi umožněno vstupovat do specializovaných studoven, nahlížet do příručních knihoven, využívat služby dálkové objednávky a rezervace materiálů stejně jako meziknihovní výpůjční služby, čerpat zdroje z plnotextových databází světových periodik i používat techniku, jako je kopírovací stroj, scanner či počítač s připojením na internet. Nelze ovšem zapomenout ani na možnost konzultovat své požadavky se zkušeným knihovníkem, jehož kvalifikovaná rada může naši rešerši podstatně urychlit. Postup elektronizace posunul knihovní služby významně kupředu. V současnosti lze základní rešerši knihovních fondů větších institucí provádět z domova, stačí k tomu pouze připojení k internetu. V případě Národní knihovny je čtenáři k dispozici např. databáze KATIF, která umožňuje vyhledávat v naskenovaných lístkových katalozích. Elektronická databáze pak eviduje veškeré přírůstky knih od r. 1995. Vyhledané tituly lze navíc rezervovat online. Knihovník pak zašle oznámení o uložení objednaného titulu, který na nás čeká v určitý den.
8
Stránky Národní knihovny jsou dostupné online na: http://www.nkp.cz/. Vedle národní knihovny poskytuje mezinárodní meziknihovní služby též Národní technická knihovna, Národní lékařská knihovna, Knihovna Akademie věd ČR, a Vědecká knihovna v Olomouci. K meziknihovním službám NK ČR viz službu Meziknihovní služba v České republice dostupnou online na: http://www.nkp.cz/pages/page.php3?page=sluz_mvs_ifla.htm. 9
13
1.4 Výpůjčka a nákup materiálů Znamená-li pro nás vypracování odborného textu jednorázovou povinnost a k tématu se již nemíníme vracet, pak si vystačíme s literaturou k tomu účelu krátkodobě zapůjčenou. Míníme-li ovšem v odborné práci pokračovat, neobejdeme se bez budování vlastního archivu materiálů. Tituly, které tvoří pilíř našeho oboru, tedy kupujeme, nebo si pořizujeme jejich kopii. Sledování domácí knižní produkce a odborných periodik je samozřejmostí a nepotřebuje další komentář. Chceme-li však svou vlastní odbornou knihovnu doplnit o klíčové tituly zahraniční produkce, nabízí se vedle služeb knihovních institucí několik dalších možností. Literaturu lze objednávat přes internet u zavedených prodejců, a to jak v tištěné, tak elektronické formě. Vyhledané tituly můžeme též objednat u vybraných domácích
knihkupců,
kteří
dovoz
cizojazyčných
titulů
zprostředkovávají.
Takto
orientovaných knihkupců existuje celá řada a ti dobře zavedení pro nás vyhledají nejlevnější dostupný exemplář (včetně nabídky použitých knih jak v případě titulů v prodeji, tak v případě titulů rozebraných), na který se čeká v rozmezí od týdne do jednoho měsíce, průměrně tedy 14 dní.
1.5 Elektronické databáze časopisů Součástí nabídky velkých knihoven je licencovaná služba, která jejím členům umožňuje přístup k plnotextovým odborným elektronickým časopisům. V případě Národní knihovny se jedná se o Elektronickou knihovnu časopisů.10 Jejíž součástí je též adresář volně dostupných časopisů, ze kterých lze získat materiály i bez licence.11 Databází existuje velké množství. Za všechny jmenujme například databáze humanitních a společenských věd EBSCO,12 ProQuest13 nebo portál JSTOR.14 Jedná se většinou o neziskové organizace, které svým členům nabízejí přístup k elektronické verzi archivu plnotextových článků z mnoha vědeckých či akademických periodik všech možných oborů. Např. JSTOR pokrývá produkci od zhruba sedmi set vydavatelů periodik v oblastech, jako jsou ekonomická studia, právní, humanitní a sociální vědy, atp., které zpřístupňuje s prodlevou 3-5 let od roku jejich prvního uveřejnění. Nevýhodou velkých plnotextových databází je tedy pouze omezený přístup, který je vázán na licenci institucí, jako jsou škola, universita, knihovna či nakladatelství a prodleva ve zpřístupňování nejčerstvější produkce. Volně přístupná možnost 10
Služba je dostupná online z: http://ezb.nkp.cz/. Služba je dostupná online z: http://rzblx1.uni-regensburg.de/ezeit/dfaj. 12 Stránky portálu EBSCO jsou dostupné online z: http://www.ebscohost.com/. 13 České stránky ProQuest jsou dostupné online z: http://www.proquest.cz/. 14 Portál je dostupný online z: http://www.jstor.org/. 11
14
vyhledávání v katalozích těchto portálů však zůstává stále velmi užitečným nástrojem pro zahájení rešerše. Nejenže se lze seznamovat s mezinárodními periodiky věnovanými dané oblasti zájmu, většina žurnálů též umožňuje nahlédnout do svého archivu jednotlivých čísel s připojeným náhledem a užitečným abstraktem.15 Instituce knihoven a elektronické databáze dnes pochopitelně nejsou jediným zdrojem textových, případně audio-vizuálních pramenů. Prostředí internetu nabízí závratné množství informací a pramenů ze všech myslitelných oborů a online připojení může zpřístupnit nejčerstvější informace z oblasti našeho zájmu. Snadná přístupnost je ovšem vykoupená jistým rizikem práce s internetovými zdroji. Vedle množství důvěryhodných online přístupných pramenů je síť zahlcena obrovskou masou pramenů neautorizovaných, pochybných a v mnoha ohledech nekvalitních. Produktivní užívání volně přístupných zdrojů je tedy podmíněno zkušeností, ostražitostí a kritickým selektivním přístupem.
1.6 Šedá literatura Oblastí, která bývá zhusta – a nutno předeslat studenty často nekorektně – vytěžována, je sféra tzv. šedé literatury, která zahrnuje absolventské práce (bakalářské, diplomové, habilitační atp.), konferenční výstupy, interní firemní literaturu, výzkumné zprávy a patenty atp. Tyto dokumenty jsou veřejně zpřístupněny školami, vědeckými ústavy, soukromými subjekty, neziskovými organizacemi či vládními agenturami. Jejich zveřejnění většinou nemá status oficiální publikace (odtud přívlastek „šedý“) a nejsou v nabídce standardního (jak fyzického, tak elektronického) prodeje. Orientaci v tomto typu pramenů usnadňuje množství jak domácích, tak mezinárodních databází šedé literatury, které tyto zdroje evidují a umožňují v nich vyhledávat.16
15
Užitečný seznam oborových databází je k nahlédnutí na stránce Licencované elektronické informační zdroje. In: IVA [online] (CC BY-NC-SA 3.0) [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: http://iva.k.utb.cz/?page_id=3171. 16 Srovnej, Zdroje pro podpory UBT, str. 2. In: IVA [online] (CC BY-NC-SA 3.0) [2012-02-10]. Dostupné z: http://iva.k.utb.cz/wp-content/uploads/Zdroje-pro-obory-UTB.pdf . Pro přehled databází šedé literatury viz např.: Šedá literatura. Typy a možnosti. In: IVA [online] (CC BY-NC-SA 3.0) [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: http://iva.k.utb.cz/?page_id=1466.
15
2 REŠERŠNÍ METODY 2.1 Formulace problému a požadavku Systém vyhledávání pramenů nabízí několik možností. Způsob, jakým povedeme vyhledávání, závisí na počáteční fázi naší přípravy, případně na dalších našich (v průběhu rešerše zpřesňovaných) požadavcích. Na počátku vyhledávání (rešerše) je vždy potřeba informací k řešení nějakého problému či zodpovězení jistých otázek, kterou knihovníci nazývají „potřebou informační“. Je-li naše potřeba formulovaná a explicitně vyjádřená, stává se z ní tzv. „informační požadavek“, který formulujeme v tzv. „rešeršním dotazu“. Rešeršní dotaz iniciuje „rešeršní činnost“, tedy vlastní proces vyhledávání pramenů. Rešerši lze objednat u relevantní instituce (především knihovny), nebo ji můžeme provádět sami.
17
Základů individuální rešeršní práce se dotkne následující text. Nejobecněji vyjádřeno, průzkum katalogů a databází může mít dvojí cíl. Buď máme sestavený korpus literatury a potřebujeme se k ní fyzicky dostat, tj. potřebujeme se ujistit v jaké knihovně, instituci či databázi daný materiál získáme, nebo provádíme původní rešerši, tj. teprve zjišťujeme, co je k danému tématu vůbec k dispozici. 18 V prvním případě tedy již jednoduše víme, co chceme, a je pro nás tudíž klíčové vyhledávání ve jmenném katalogu. Zde dohledáme, zda má daná instituce ve svých fondech požadovaný titul a ověříme též jeho dostupnost (dálková výpůjčka, prezenční výpůjčka, online stažení, atp.). I v případě, že zjistíme, že hledaný titul není součástí fondu, cesta k jeho získání se v rámci knihovny neuzavírá. Výhodou velkých knihoven je to, že pro nás dokáže zajistit i tituly, které nejsou součástí jejího fondu, k čemuž jí slouží instituce meziknihovní výpůjční služby a mezinárodní meziknihovní výpůjční služby. U mezinárodních služeb je sice výpůjčka zpoplatněná, přesto je pro nás její využití mnohdy jedinou či nejvýhodnější cestou, jak se dostat k požadovanému prameni. Cena služby je totiž většinou nižší, nežli ta, kterou bychom zaplatili při zakoupení vlastního exempláře zahraničního titulu. V případě druhém – a ten nás zde zajímá přednostně – ještě přesně nevíme, jaké konkrétní prameny chceme, a v takovém případě budeme pátrat v příručkách a vyhledávačích
17
Srovnej, Jak hledat informace, str. 2. In: IVA [online] (CC BY-NC-SA 3.0), [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: http://iva.k.utb.cz/wp-content/uploads/Jak-hledat-informace.pdf. 18 Srovnej, ECO, op. cit., str. 81.
16
předmětového katalogu.19 Vstupujeme-li do knihovny pouze s nejobecnější představou či základním zadáním tématu bez ponětí o historii problému či základních titulech relevantní literatury, svou rešerši můžeme zahájit buď konzultací s knihovníkem, nebo pátráním na vlastní pěst. Větší instituce bývají k tomuto účelu vybavené studovnou s příručkou, kde můžeme zahájit rešerši ve slovnících, encyklopediích a základních přehledových publikacích příslušné oborové sekce.
2.2 Volba klíčových slov Dalším krokem rešerše je vyhledávání v (elektronickém nebo lístkovém) předmětovém katalogu. Zde úspěch do značné míry závisí ve vhodně definovaných a v rámci elektronického vyhledávání též promyšleně zkombinovaných klíčových slovech, jejichž prostřednictvím se k požadovaným informacím dostaneme. Klíčová slova jsou hesla, která zadáváme do základních vyhledávacích strojů (jako je např. Google), především pak do specializovaných vyhledavačů odborných knihovních databází, se kterými při vyhledávání pracujeme.20 Vhodná klíčová slova vyvozujeme z vhodně formulovaných otázek. Prvním krokem úspěšné rešerše je tudíž správná formulace našeho požadavku. Je třeba si uvědomit, co chceme získat a na jakou specifickou otázku hledáme odpověď.21 Při volbě klíčových slov se řídíme následujícími pravidly: Za klíčová slova vybíráme především podstatná jména. Vyhýbáme se slovním druhům, jako jsou přídavná jména, zájmena, příslovce a slovesa. Neužíváme ani předložky, spojky apod., které nemají z hlediska vyhledávání žádný význam. Výjimkou při zadávání jiných slovních druhů, než jsou substantiva, mohou být pouze některá přídavná jména a příslovce, která v ustáleném spojení slouží k jednoznačné identifikaci (např. Pythagorova věta, sociální práce, umělecký průmysl apod.).22 Při volbě klíčových slov je též nutné zvážit, mezi jakými druhy dokumentů budeme chtít vyhledávat (monografie, odborné články, recenze, diplomové práce, videa, fotografie apod.), dále v jakém jazyce mají být vyhledané dokumenty a v neposlední řadě též v jakém časovém 19
Srovnej, ECO, op. cit., str. 82. O vyhledávacích strojích viz užitečný text: Vyhledávání na internetu ve volně dostupných zdrojích. In: IVA [online] (CC BY-NC-SA 3.0), [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: http://iva.k.utb.cz/?page_id=953. 21 Srovnej, Jak hledat informace, str. 2. In: IVA [online] (CC BY-NC-SA 3.0), [2012-02-10]. Dostupné z: http://iva.k.utb.cz/wp-content/uploads/Jak-hledat-informace.pdf. 22 Srovnej tamtéž, str. 3. 20
17
rozmezí hodláme vyhledávat (historie zvoleného problému, nejaktuálnější zdroje mladší než 1 rok, dokumenty z přesně vymezeného období apod.).23
2.3 Výběr rešeršních zdrojů a nástrojů Máme-li vhodně zvolená klíčová slova, dalším rešeršním krokem bude výběr zdrojů či bází informací, ve kterých budeme vyhledávat a též nástrojů, které k vyhledávání užijeme. Jedná se o rozhodnutí, zda budeme vyhledávat ve fyzických či elektronických katalozích knihoven, digitálních knihovnách, v předmětových adresářích, v licencovaných databázích atp. Při výběru zdrojů budou rozhodovat následující kritéria:
Zjistíme, zda existuje pro náš obor vhodný zdroj (např. specializovaná databáze) a zda k němu můžeme získat přístup (licenci mívají zakoupenou knihovny nebo školy).
Máme-li například zájem o tištěné publikace, časopisy nebo sborníky, budeme vyhledávat pomocí knihovních katalogů. Naopak cestou k článkům z elektronických databází, www stránkám, šedé literatuře, atp. bude vyhledávání pomocí internetových adresářů a vyhledávačů apod.
Důležité je si též uvědomit, v jakých jazycích jsme schopni vyhledávat. Nikdy si nevolíme téma, k jehož zvládnutí je nutné číst v jazyce, který neovládáme. 24
2.4 Operátory25 Hledání pomocí klíčových slov je poměrně sofistikovanou činností a na jejím zvládnutí závisí úspěch rešeršní činnosti. Klíčová slova nezadáváme pouze samostatně, nýbrž se je pokoušíme kombinovat v různých logických vztazích. Kombinování klíčových slov umožňují tzv. operátory, které slouží k zpřesňování, zužování i rozšiřování pole vyhledávání v rámci rešerše. Jedná se v podstatě o symboly logických funkcí. Mezi nejznámější operátory patří AND, OR a NOT.
23
Srovnej tamtéž, str. 3. Srovnej, Jak hledat informace, str. 5. In: IVA [online] (CC BY-NC-SA 3.0), [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: http://iva.k.utb.cz/wp-content/uploads/Jak-hledat-informace.pdf. 25 Následující popis operátorů je převzat a parafrázován z: Jak hledat informace, str. 6. In: IVA [online] (CC BYNC-SA 3.0), [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: http://iva.k.utb.cz/wp-content/uploads/Jak-hledat-informace.pdf. 24
18
AND
Tento operátor vyjadřuje logický součin. Při užití operátoru AND vyhledávací systém vyhledá záznamy obsahující všechny hledané termíny, které jsou uvedené v řetězci. Funkcí tohoto operátoru je ZÚŽIT VÝSLEDEK VYHLEDÁVÁNÍ. Používá se pro spojení významově odlišných pojmů a lze jej nahradit znaménkem + (plus). PŘÍKLAD: (alkohol AND závislost AND mladiství).
OR
Tento operátor vyjadřuje logický součet. Při užití operátoru OR vyhledávací systém vyhledá záznamy obsahující alespoň jeden z uvedených klíčových termínů. Funkcí tohoto operátoru je ROZŠÍŘIT DOTAZ a používá se pro spojení synonym a příbuzných pojmů. PŘÍKLAD: (Compact Disc OR CD)
NOT
Tento operátor vyjadřuje negaci. Při užití operátoru NOT vyhledávací systém vyloučí záznamy obsahující klíčový termín uvedený za operátorem NOT. Tento operátor zužuje výsledky vyhledávání. Lze jej nahradit znaménkem – (minus). PŘÍKLAD: (doprava NOT letecká)
2.5 Fráze26 Specifickým typem složeného dotazu je fráze. Vybranou frázi uvádíme většinou v uvozovkách, případně v závorce. Vyhledávací systém nám pak nabídne výsledky, které obsahují přesnou frázi v nezměněné podobě.
26
Pojednání o frázích je převzato a parafrázováno z: Jak hledat informace, str. 7. In: IVA [online] (CC BY-NCSA 3.0), [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: http://iva.k.utb.cz/wp-content/uploads/Jak-hledat-informace.pdf.
19
PŘÍKLAD: „Nechtěj, co není, a chtěj, co je, a budeš spokojen.“ Pro pokročilé vyhledávání je možné užít ještě tzv. PROXIMITNÍCH OPERÁTORŮ (NEAR, ADJACENT,
SENTENCE,
PARAGRAPH),
jejichž
pomocí
určujeme
posloupnost
a vzdálenost mezi dvěma vyhledávacími termíny. Jak se však upozorňuje na stránkách portálu Iva, zápis těchto operátorů může mít v různých vyhledávačích různou podobu, navíc některé vyhledávače nepodporují proximitní operátory vůbec. Je tedy proto nezbytné ověřit si, jaké možnosti použití těchto operátorů nabízí konkrétní vyhledávač.27
2.6 Příkazy28 Dalším užitečným nástrojem pro vyhledávání je používání tzv. příkazů. Příkazy se vpisují přímo do vyhledávacího pole nebo do pole v pokročilém vyhledávání. Následuje výčet nejužitečnějších příkazů, které lze použít např. při vyhledávání v Googlu.
filetype: umožňuje vyhledávání určitého formátu dokumentu (.pdf, .doc apod.). Takto zadaný příkaz před klíčovým slovem (např. filetype:pdf průmysl) vyhledá výsledky pouze v požadovaném formátu.
intitle: umožňuje hledání klíčového termínu v názvu stránky. Ve formě zadání intitle: zdraví sport najde termín „zdraví“ v názvu stránky a „sport“ kdekoli.
allintitle: umožňuje hledání klíčového termínu v názvu stránky. Ve formě zadání allintitle: zdraví sport výživa najde „zdraví“ „sport“ a „výživa“ v názvu stránky.
related: umožňuje hledání tematicky podobných stránek k uvedené adrese. Např. ve formě zadání related: http://www.diplomky-online.cz/ najde stránky věnované diplomovým, bakalářským či seminárním pracím. 27
Srovnej tamtéž, str. 7. Následující příkazy jsou zpracovány podle instruktážního videa: Příkazy v Googlu [video]. In: Vimeo [online], Oct. 30, 2010 7:55am EST [cit. 2012-02-15]. Dostupné z: http://vimeo.com/16339724. 28
20
link: tento příkaz vyhledá stránky obsahující odkaz na stránky v příkazu uvedeného zdroje. Např.: link: http://www.ff.jcu.cz/.
inurl: tento příkaz např. ve formě inurl: science najde zadané klíčové slovo „science“ v URL adrese.
define: tento příkaz spojený s příslušným heslem vyhledá jeho definici, např. define: altruismus.
info: připojíme-li k tomuto příkazu URL adresu, Google nám zobrazí informace o ní.
2.7 Rešeršní strategie a vyhodnocení rešerše Abychom na konci rešerše získali potřebné informace, je třeba výše popsané nástroje (klíčová slova, operátory, příkazy) správně a pružně používat. Knihovníci a odborníci na informatiku hovoří o několika základních rešeršních strategiích, které představují různé metody zužování či naopak rozšiřování dotazu, zpřesňování klíčových slov, atp., jejichž cílem je dojít k optimálnímu výsledku, kterým je dostatečný počet relevantních (užitečných) dokumentů. Protože je získání uspokojivých informací ihned po prvním zadání klíčového slova či jejich kombinace málo pravděpodobné, rešeršní strategii podle povahy aktuálních výsledků neustále korigujeme. Nežli k požadovanému cíli dospějeme, v principu můžeme proces rešerše upravovat dvojím způsobem. Je-li nabídka výsledků příliš široká (chceme vyhledanou množinu výsledků zmenšit), pokusíme se prohledávaný okruh zúžit prostřednictvím zpřesňování dotazu. Za tímto účelem použijeme např. více slov, která vyjadřují hledané téma a tato klíčová slova kombinujeme pomocí logického operátoru AND. Vyhneme se též obecným a příliš abstraktním pojmům. Prostor můžeme též zužovat pomocí vylučovacího operátoru NO či zpřesnit dotaz časovým nebo jazykovým omezením nebo omezením na typ dokumentu atp. Opačná situace nastává, pokud je naopak dílčí výsledek naší rešerše (vyhledávání) příliš úzký. Chceme-li získat více záznamů, pak je třeba upustit od zpřesňování dotazu a dále neomezovat vyhledávání časově, jazykově apod. V procesu vyhledávání též vynecháme logický operátor 21
NOT a ověříme, zda jsme při psaní klíčových slov neudělali gramatickou chybu. Pohrajeme si také s jejich tvarem, můžeme pracovat s kořenem slova a zástupnými znaky či použít slova příbuzná a synonyma. 29
2.8 Metody zpracování pramenů Máme-li vyhledané prameny užít ku prospěchu věci, je třeba si osvojit standardizované způsoby, jak s nimi zacházet. Ty se týkají především techniky jejich citování v našem textu a v jisté míře pak i postupů pro jejich vyhledávání, studium a pořádání. Je však nasnadě, že rady týkající se např. konkrétních postupů při četbě a excerpci (dělání výpisků) pramene, nemohou mít ve srovnání s citačními pravidly z povahy věci jiný, než velmi obecný a doporučující charakter (každému může jednoduše vyhovovat jiný způsob práce s prameny).
2.9 Nákup, či kopie? Klíčové primární materiály je dobré mít doma nejlépe ve fyzické podobě. Práce s tištěným textem se zpřehlední a usnadní, pokud do něj můžeme vpisovat poznámky a vyznačovat pasáže, na které se budeme chtít v naší práci odvolat, případně je citovat či parafrázovat. Tento způsob práce je však přísně zapovězen, pokud nám dotyčný pramen nepatří. Nikdy nezatrháváme, nezvýrazňujeme a neděláme si poznámky na okraj v knihách z knihoven či půjčených od přátel. Pokud tedy není klíčový zdroj v našem vlastnictví, můžeme si pořídit jeho fotokopii, která se k popisování výtečně hodí – navíc bez jakýchkoliv výčitek, které by přeci jen mohly provázet nevratné zásahy i v našich vlastních knihách.
2.10 Excerpce Máme-li ustaven seznam základních pramenů, můžeme si na základě jeho utřídění vypracovat pracovní osnovu. Struktura i náplň jednotlivých kapitol naší budoucí práce, vyjádřená interaktivní osnovou, je užitečným výchozím vodítkem, nikoliv však nerevidovatelnou a závaznou normou. Dá se totiž předpokládat, že ji budeme během postupu práce v určitých ohledech
měnit
a
přepracovávat.
Navíc
osnova
nás
rozhodně
nemá
zavazovat
k vypracovávání jednotlivých kapitol práce podle vytyčeného pořádku – od úvodu, přes jádro práce, k jejímu závěru. Časté obtíže se zahájením procesu psaní jsou dány právě snahou postupovat takto přísně chronologicky. 29
Srovnej, Jak na rešerši, str. 9-11. In: INFOGRAM – Portál pro podporu informační gramotnosti [online]. © 2011 [cit. 2011-01-05]. Dostupné z: http://www.infogram.cz/article.do?articleId=1760.
22
Pro fázi postupného následného zpracovávání (vytěžení) literatury je velmi užitečná přehledná lokalizace pasáží, které hodláme v naší práci citovat.30 V první řadě je užitečné lokalizovat ty z pasáží ve zdrojovém dokumentu, které budou klíčové pro zpracování jednotlivých konkrétních kapitol naší práce. K tomuto účelu si vytváříme přehledná značení (štítky, podtržení, zvýraznění, poznámky na okraj stránky). Vedle značek ve vlastním studovaném textu je praktické vytvořit si katalog odkazů na konkrétní strany a pasáže ze zdrojové literatury, asociovaných k jednotlivým problémům, kapitolám či paragrafům naší práce. V momentě, kdy přistupujeme k samotnému procesu psaní vlastního textu, se již dostáváme do prostoru norem a technik, jejichž představení je obsahem následujících kapitol. 31
30 31
Srovnej, ECO, op. cit, str. 152. Pro další užitečné informace viz ECO, op. cit, str. 142-183.
23
3 CITACE A PARAFRÁZE 3.1 Pravidla a náležitosti Využívání pramenů (tedy myšlenek, koncepcí tvrzení a teorií, obrazů, grafů, statistik atp., ať v doslovné či adaptované formě) je upraveno množstvím pravidel, jejichž ovládnutí je řízeno několika základními důvody:
Korektním citováním respektujeme duševní vlastnictví. K užitým materiálům se chováme jako k cizímu duševnímu vlastnictví, jelikož budeme přirozeně vyžadovat totéž od čtenářů našeho vlastního završeného textu. Nikoho jistě nenechá lhostejným představa „studenta“, který si stáhne naši volně přístupnou práci, a po drobných maskovacích úpravách ji prezentuje jako svou vlastní.
Korektní bibliografický aparát má spolehlivě dovést čtenáře ke všem zdrojům, na které se v naší práci odvoláváme. Přiznáváme tak, která díla či jejich myšlenky jsou pro nás klíčové a bez nichž podle nás nelze k tématu říci něco nového. Poctivé odhalení základů naší argumentační sítě tak vytváří nezbytný kontext pro schopnost čtenáře posoudit náš vlastní výkon.
Odkazem na pramen zároveň poskytujeme jeho autorovi jistou čest. A je-li naše práce standardně publikována, pak nutno dodat, že i užitečnou službu - totiž nezbytné body do citačního indexu.
Shrnuto a podtrženo: Nikdy nesmí být pochyb o původci tvrzení, ze kterých naše práce sestává. Musí být zcela jasné, kde končí citace cizí myšlenky a začínají naše tvrzení domněnka či komentář. Nesmíme zkrátka – ať už záměrně či svou ledabylou prací – poskytnout příležitost k tomu, aby někdo pokládal cizí myšlenky za naše vlastní.
3.2 Funkce citace a funkce parafráze Texty či myšlenky jiných autorů, které buď podporují naše hledisko, nebo jsou naopak předmětem naší kritiky (jistě většinou opět s pomocí kritických textů jiných autorů) uvádíme v našem vlastním textu prostřednictvím jejich doslovné citace (citát) nebo parafráze doplněné příslušným bibliografickým odkazem. Z čistě formálního či klasifikačního hlediska není s definicí a odlišením citátu a parafráze žádná potíž. Citát můžeme charakterizovat jako doslovně uvedenou větu, souvětí či pasáž cizího textu, kterou doplníme příslušným bibliografickým odkazem (citací). Parafrází potom rozumíme větu, souvětí či pasáž ze zdrojového dokumentu, kterou v našem textu představujeme prostřednictvím našich vlastních 24
slov. V parafrázi neběží o doslovné znění, nýbrž jde o co možná nejpřesnější vystižení podstaty uváděné myšlenky. Naopak funkcí doslovně citované pasáže (citátu) je její skutečné znění, které hraje klíčovou roli pro naši argumentaci. Zatímco při přímé citaci musíme dobře uvážit její opodstatnění a bedlivě sledovat přesnost převodu (citát musí věrně zachovat znění originálu do posledního detailu), parafrázování klade důraz na formulační a především interpretační dovednosti, které nepřipustí dezinterpretaci citovaného textu. Problémem však zůstává otázka volby mezi oběma způsoby uvádění cizích myšlenek, stejně jako míra, s jakou v našem textu uplatňovat doslovné citáty. Doporučujeme zvážit následující obecná pravidla:32
Obecně je třeba s přímými citáty šetřit. Nedoporučuje se citovat všeobecně známé či konsenzuální skutečnosti a už vůbec by doslovná citace neměla suplovat nechuť k naší vlastní výkladové a interpretační práci.
Nikdy necitujeme díla, která jsme skutečně nepoužili (nedrželi v ruce, neprostudovali), pouze pro to, abychom naoko obohatili svou bibliografii.
Snažíme se vyvarovat citací z druhé ruky. Citovat z druhé ruky autory, jejichž díla jsou základem naší práce, se nedoporučuje vůbec. Není-li zbytí a rozhodli jsme se citovat z druhé ruky, pak pouze texty, které nelze opatřit jinak. Měli bychom si být též jistí dostatečnou důvěryhodností autora, od kterého citát přebíráme. Stále však citujeme s rizikem pramenícím z neověření původního znění (a též kontextu) citované pasáže.
Pokud se nejedná o literární dílo, je třeba citované pasáže z cizojazyčného odborného textu přeložit do mateřského jazyka.
Prvky bibliografické citace (název, místo vydání atp.) se nepřekládají, ale uvádějí v jazyce citovaného dokumentu. Do českého jazyka se převádí pouze rozsah stran, případně poznámky a doplňky v kulatých závorkách a údaje z jiných zdrojů v hranatých závorkách.33
Žádná část originálního citovaného textu se nesmí vynechat, aniž by na to nebylo upozorněno. Pokud míníme část originálu v naší citaci vypustit, je třeba to dát na srozuměnou pomocí tří teček v hranatých závorkách. Stejně tak např. zdůraznění pasáže či termínu v citátu pomocí kurzívy, „vytučnění" či podtržení, které provedl citující a nikoli
32
Srovnej, ECO, op. cit, str. 202. Srovnej, Jak správně citovat a odkazovat na citace v textu, str. 4. In: IVA [online] (CC BY-NC-SA 3.0), [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: http://iva.k.utb.cz/wp-content/uploads/Jak-spravne-citovat.pdf. 33
25
citovaný autor, je nutné označit v hranatých závorkách za citovanou pasáží, a to následujícím způsobem: [podtrhl D. C.].
Citujeme náležitě a konzistentně podle přijatých pravidel. Neúplné odkazy bibliografické citace ztěžují či znemožňují realizaci jedné z hlavních funkcí citace – dovést čtenáře spolehlivě ke zdroji.
Jak již bylo řečeno, práce s bibliografickými odkazy by měla být obecně vedena úsilím o maximální přehlednost a dostačující informativnost, která čtenáře práce spolehlivě a jednoznačně navede k použitým pramenům. Při váhání, zda nějakou informaci o zdroji uvést či nikoli, nebo při pochybách, zda a kdy je nutné jisté skutečnosti v bibliografickém aparátu opakovat, bychom měli vzpomenout na následující pravidlo: vždy bude přijatelnější a tolerovatelnější jistá redundance, tedy nadbytečnost informace, nežli její nedostatek.34
3.3 Způsoby odkazu na pramen V následující části nalezne čtenář popis třech standardních metod odkazování na bibliografickou citaci, které připouští aktualizovaná norma ISO 690. Nejprve ve shodě s touto normou charakterizujeme podobu či formu odkazu v textu, následně její vztah k bibliografické citaci a poté uvedeme její charakteristický příklad.
3.4 Citace pomocí tvůrce (prvního údaje) a data vydání35 Při tomto tzv. harvardském systému se odkazuje v textu na zdroj uvedením jména tvůrce a roku vydání citovaného informačního zdroje před či za citovanou pasáž. Důležité je, aby byl odkaz součástí větného celku. Pokud je tedy odkaz např. až na konci věty, tečka se umístí až za číslem odkazu. Příklad: [Někteří autoři tento postup vylučují (Čáp 2007). ] Pokud je jméno tvůrce již uvedeno v textu, pak následuje rok vydání v kulatých závorkách. Příklad: [Jak tvrdí Pavel Čáp (2007)…] Pokud nikoliv, pak jsou v kulatých závorkách oba požadované údaje. PŘÍKLAD: [Podle některých autorů je tato metoda zastaralá (Čáp 2007).] V odkaze můžeme v závorce po roce vydání uvést ještě odkaz k přesnému umístění příspěvku, např. k číslu stránky, odkud citujeme či parafrázujeme. Příklad: (Čáp 2007, s. 1215). Chceme-li v rámci podpory jedné teze odkázat k více autorům tuto tezi zastávajícím, 34
Užitečným portálem věnovaným problematice citací a nabízejícím též službu generátoru citací, která po zadání údajů vygeneruje příslušný korektní bibliografický odkaz, je portál Citace.com [online] ©2004-2012 [cit. 201202-11]. Dostupné z: http://www.citace.com/. 35 Srovnej, ISO 690. Informace a dokumentace – Pravidla pro bibliografické odkazy a citace informačních zdrojů. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2011. Třídící znak 01 0197, s. 27.
26
můžeme do jedné závorky uvést několik odkazů na autora a rok, oddělených středníkem. PŘÍKLAD: (Čáp 2007; Vágner 1986). Odkazujeme-li v jednom textu na dvě či více prací téhož autora z jednoho roku, rozlišíme je pomocí připojeného písmene v abecedním pořadí. PŘÍKLAD: (Milton 1978a). Je-li citovaný zdroj dílem několika autorů, pak užíváme v odkaze následující zkratku. PŘÍKLAD: (Matějček et al. 1999). Interpretace ISO 690 rozlišují umístění číselných odkazů a poznámek ve větě. PŘÍKLAD: Autor však zde, oproti našemu stanovisku, argumentuje pro správnost užívání termínu proceduralismus (Davies 1991). Dalším možným výrazem, který budeme synonymně používat, je termín askriptivismus, (Danto 1973, str. 13), který zmiňuje ve své klíčové práci též Dickie (1979). Výše popsaný způsob odkazování v textu pomocí jména a data v kulatých závorkách odkazuje k bibliografické citaci, která bývá zařazena na konec dokumentu v podobě abecedně řazeného seznamu literatury. Datum vydání se v bibliografické citaci v rámci harvardského systému uvádí bezprostředně za jménem tvůrce. Opakuje se zde tedy postup, jaký se používá při odkazování v textu. Standardní posloupnost prvků bibliografické citace je tak v rámci této metody záměrně porušena. PŘÍKLAD: DANTO, Arthur, 1973. Artworks and Real Things. Theoria, roč. 39, str. 13. DAVIES, Stephen, 1991. Definitions of Art. New York: Cornell University Press. DICKIE, George, 1979. What Is Art? An Institutional Analysis. In: Melvin Rader (ed.): A Modern Book of Aesthetics. NZ: H. Hold and Company.
3.5 Citování pomocí průběžných poznámek36 Další z metod bibliografických odkazů je metoda číselného odkazu v textu na bibliografickou citaci (záznam). Číslování je posloupné a sleduje pořadí, v jakém se citace v našem textu objeví. Odkaz přiřazujeme na konec citátu či parafráze v podobě čísla buď v horním indexu1 nebo v kulatých (1) či hranatých [1] závorkách a vždy uvádíme pouze jedno číslo (nelze 36
Srovnej, ISO 690. Informace a dokumentace – Pravidla pro bibliografické odkazy a citace informačních zdrojů. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2011. Třídící znak 01 0197, s. 28.
27
bezprostředně za sebe zařadit dva odkazy). Číslo poznámky je oproti harvardskému systému umístěno až za větný celek. PŘÍKLAD: [Někteří autoři však tento postup vylučují. (18)] PŘÍKLAD: Stephen Davies však oproti našemu stanovisku argumentuje pro správnost užívání termínu proceduralismus.1 Dalším možným výrazem, který budeme synonymně používat, je Dantův termín askriptivismus, 2 který zmiňuje ve své klíčové práci též Dickie.3 Poznámky odkazující k informačnímu zdroji, ke kterým odkazují čísla v textu, jsou řazeny v číselném pořadí. Lze je umístit na konec stránky v podobě poznámky pod čarou (způsobem, jakým odkazujeme v těchto skriptech), na konec kapitoly nebo na konec dokumentu před seznam použité literatury. PŘÍKLAD: 1 DAVIES, Stephen: Definitions of Art. New York: Cornell University Press, 1991. ISBN 0801497949. 2 DANTO, Arthur: Artworks and Real Things. Theoria. 1973, roč. 39, č. 1-3, str. 13. ISSN 1466-4917. 3 DICKIE, George: What Is Art? An Institutional Analysis. In: Melvin Rader (ed.): A Modern Book of Aesthetics, 1979. NZ: H. Hold and Company. ISBN 0030193311. V prvním odkazu na knihu nebo časopis pomocí metody průběžných poznámek uvádíme vždy úplný bibliografický odkaz. Je ovšem běžné, že z daného pramene citujeme vícekrát ať na též stránce či v průběhu celého dokumentu. Pokud v takovém případě odkazy k témuž prameni po sobě v poznámkovém aparátu (pod čarou či na konci dokumentu) bezprostředně následují, používáme formu zkráceného odkazu, a to buď v latinském tvaru "ibid." (zkratka ibidem – tamtéž), či pomocí jeho českého ekvivalentu "tamtéž", obojí v kurzívě. Poté vypíšeme příslušnou stránku či stránky (PŘÍKLAD: tamtéž, str. 12-28). Nikdy však tyto ekvivalentní formy v jednom dokumentu nemícháme, používáme vždy pouze jednu z nich. Stránkování je nutno uvádět v plném rozsahu odkazu nebo citované pasáže. Vracíme-li se znovu k již citované publikaci, časopisu apod., avšak druhý či jakýkoliv další odkaz bezprostředně nenásleduje po plně specifikovaném bibliografickém odkazu, není nutné znovu vypisovat úplný bibliografický odkaz. Namísto toho lze použít odkazovou zkratku "op. cit." (pro knihy), nebo "loc. cit." (pro časopisy a sborníky), kterým (zkratkám) předchází 28
jméno autora a následuje odkaz na stránku či stránky. Pro usnadnění orientace potencionálnímu čtenáři je však korektnější (zvláště tam, kde je předešlý odkaz k témuž prameni na jiné stránce) znovu vypsat celý titul. PŘÍKLAD:
1) WEITZ, Morris: The Role of Theory in Aesthetics. In: Philosophy Looks at the Art. J. MARGOLIS (ed.). Philadelphia: Temple University Press, 1978, str. 126. 2) tamtéž, str. 128. 3) VOPĚNKA, Petr: Rozpravy s geometrií. Praha: Panorama, 1989, str. 28-29. ISBN 80-200-1005-X. 4) WEITZ, Morris: loc. cit., str. 127. 5) tamtéž, str. 128. 6) VOPĚNKA, Petr: op. cit., str. 112-125.
3.6 Citování pomocí číselných odkazů37 Touto metodou odkazujeme (podobně jako v případě metody průběžných poznámek) na citované zdroje prostřednictvím čísla v kulatých závorkách, hranatých závorkách, nebo v horním indexu - a to v pořadí, v jakém je citujeme poprvé. Citujeme-li ve svém textu prvního autora (zdroj), v konečném seznamu bibliografií mu přiřadíme číslo jedna, druhému citovanému autorovi číslo dvě a dále pokračujeme ve stejném duchu, až se seznam s posledním citovaným zdrojem uzavře. Chceme-li citovat stejného autora podruhé, odkážeme na něj číslem, pod kterým je uveden v seznamu. Číslo druhého (a každého dalšího) odkazu na stejný zdroj se tedy bude shodovat s číslem jeho první citace v našem dokumentu. PŘÍKLAD: Stephen Davies však oproti našemu stanovisku argumentuje pro správnost proceduralismu.4 Dalším možným výrazem, který budeme synonymně používat, je Dantův termín askriptivismus, 2 který zmiňuje ve svých pracích též Dickie.7 s. 46, 8 s. 255
37
Srovnej, ISO 690. Informace a dokumentace – Pravidla pro bibliografické odkazy a citace informačních zdrojů. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2011. Třídící znak 01 0197, s. 27.
29
Poznámky odkazující k informačnímu zdroji, ke kterým odkazují čísla v textu, jsou řazeny v číselném pořadí podle prvního výskytu citace. Číslovaný seznam se umísťuje na konec kapitoly nebo na konec dokumentu. PŘÍKLAD: 2. DANTO, Arthur: Artworks and Real Things. Theoria, 1973, roč. 39, str. 13. (…) 4. DAVIES, Stephen: Definitions of Art. New York: Cornell University Press, 1991. (…) 7. DICKIE, George. What Is Art? An Institutional Analysis. In: A Modern Book of Aesthetics. Melvin Rader (ed.). NZ: H. Hold and Company, 1979, s. 46. 8. DICKIE, George. Defining Art, The American Philosophical Quarterly, roč. 6, č. 3 1969, str. 255.
3.7 Citace z “druhé ruky” Citujeme-li ve výjimečných případech nikoliv z originálního textu, nýbrž citát přebíráme z publikace někoho jiného, postupujeme následujícím způsobem. PŘÍKLAD:
Původní text s citátem:
„Vlastenectví“, píše Václav Černý, „bylo odjakživa zlatým dolem kýče, kýče všeho druhu, písemného, zpívaného, dramaticky představovaného, malovaného, tesaného, z kvádru stavěného, pro mladé i staré: zde více než kde jinde bylo probouzení lásky k národu výnosným řemeslem.“
Naše převzetí citátu a bibliografický odkaz tzv. Harvardskou metodou:
Jak se trefně vyjadřuje Václav Černý: „Vlastenectví bylo odjakživa zlatým dolem kýče, (…)“ (ČERNÝ 1993, cit. podle KULKA 2000).
Seznam bibliografických citací pak bude vypadat následovně:
ČERNÝ, Václav, 1993, cit. podle KULKA, Tomáš, Umění a Kýč. Vydání druhé. Praha: Torst, 2000. ISBN 80-7215-128-2. (…) 30
KULKA, Tomáš, Umění a Kýč. Vydání druhé. Praha: Torst, 2000. ISBN 80-7215-128-2. Používáme-li namísto harvardského systému jinou metodu citování (průběžné poznámky, číselné odkazy), zachováváme tento navržený postup citace z druhé ruky, způsob odkazování na pramen však bude pochopitelně v souladu se zvolenou citační metodou.
31
4 POŘADÍ A VÝZNAM ÚDAJŮ V BIBLIOGRAFICKÉM ODKAZU
4.1 Interpunkce a typografie38 Tečky, čárky a dvojtečky, závorky a uvozovky, případně další interpunkční znaménka, symboly a
typografická
rozlišení
slouží
k jasnému
oddělení
jednotlivých
prvků
bibliografických odkazů. Jejich smyslem je tedy zpřehlednit a zřetelně odlišit jednotlivé údaje citace, jako je název práce, jméno autora atp., konkrétní schéma však není součástí závazných doporučení normou ISO 690. Ačkoliv existuje jistý konsensus v jejich užívání determinovaný logikou jejich funkce, v praxi si konkrétní postup či schéma vždy určuje nakladatel, případně škola. Není tedy závazné a normou jednoznačně definované, zda máme použít za jménem autora tečku či dvojtečku, nebo zda oddělíme název pramene od údaje o místě vydání čárkou či tečkou. Stejně tak se můžeme rozhodnout, zda budeme užívat zkratky s. či str. pro číslování, srovnej či srov. pro označení parafráze, ibid. či český ekvivalent tamtéž při opakovaném odkazu na tentýž pramen. Co je však závazné zcela nutně, je dodržování zvoleného postupu v rozsahu celého dokumentu. Přijmeme-li tedy za svou určitou formu užívání interpunkce, jsme povinni ji konzistentně dodržet v rozsahu celého dokumentu.
4.2 Prameny údajů Údaje, které nejsou součástí citovaného zdroje, se uvádějí v [hranatých závorkách]. To platí rovněž pro údaje, které jsou k dispozici od autora (tvůrce) citovaného materiálu. Může se jednat například o rozhovor či osobní dopis.
4.3 Transliterace Prvky bibliografického odkazu, který není v latince, se tzv. transliteruje nebo romanizuje podle příslušné normy.
38
Srovnej, ISO 690. Informace a dokumentace – Pravidla pro bibliografické odkazy a citace informačních zdrojů. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2011. Třídící znak 01 0197, str. 9-19.
32
4.4 Jednotky bibliografického odkazu 4.4.1 Jméno autora Jméno tvůrce (ať už jde o autora, skladatele, editora, výtvarníka a jiné) je klíčovou komponentou bibliografického odkazu. Jako tvůrce uvádíme osoby či jiné entity (instituce, korporace) zodpovědné za vytvoření obsahu citovaného dokumentu.
Křestní jména tvůrců uvádíme po příjmení pokud možno v plném znění. Existuje-li několik tvůrců se stejným autorským podílem (rolí) na vzniku citovaného dokumentu či díla, je třeba je uvést všechny, a to tak, že se první autor uvede v pořadí PŘÍJMENÍJméno, zatímco další autoři v pořadí Jméno-PŘÍJMENÍ. Přesáhne-li počet tvůrců pět osob, uvádíme jméno prvního autora, po kterém připojíme zkratku „aj.“ nebo „et. al.“
Akademický titul, hodnost nebo status autora se uvádějí pouze v případě, že je nutné odlišit dva autory totožného jména.
PŘÍKLAD: MAJER, Jan, Mgr. MAJER, Jan, Ing.
Pokud je tvůrcem díla organizace či skupina, uvádí se tato v plném znění, nikoliv pouze ve zkratce.
PŘÍKLAD: Unesco. Ministerstvo zahraničí ČR. Akademie věd.
Existují jednotky, na jejichž vzniku se podílí mnoho tvůrců bez určené dominantní role jednoho či skupiny z nich. To je případ encyklopedií, slovníků nebo např. filmových děl. V takovém případě uvádíme místo jména název díla.
PŘÍKLAD: Ottův slovník naučný. Démanty noci.
33
Kvůli usnadnění identifikace zdroje je možné uvést osobu VEDLEJŠÍHO TVŮRCE. Tím bývá typicky překladatel díla, editor nebo v případě filmového díla režisér.
PŘÍKLADY: 1) ARISTOTELES: Metafyzika. Přeložil a poznámkami opatřil Antonín Kříž; [překlad upravil Petr Rezek]. 3. vydání. Praha: Petr Rezek, 2008. ISBN 978-80-86027-27-2. 2) Démanty noci [film]. Režie Jan Němec.
4.4.2 Název39 (Povinné informace, hierarchie, odlišení a upřesnění údajů.)
Název uvádíme ve formě, ve které se nachází v preferovaném prameni informací citovaného materiálu.
Dlouhý název je možné zkrátit (ovšem tak, aby byla zachována jeho dostatečná identifikovatelnost) pomocí tří teček vložených za vypuštěnou část.
PŘÍKLAD: Původní název zdroje: Vaccine protection against acquisition of neutralization-resistant SIV challenges in rhesus monkeys. Bibliografická citace: Vaccine protection against acquisition…
K nejasnému či chybnému názvu je možné připojit dovysvětlující informaci v [hranatých závorkách] za názvem.
Uvádíme-li název příspěvku, který je součástí sborníku či kolektivní monografie, je třeba jeho název typograficky odlišit od názvu dokumentu mateřského. K tomuto účelu navíc používáme předložku „In:“, kterou uvedeme před názvem mateřského dokumentu. U příspěvků z časopisů je použití předložky „In:“ nepovinné.
PŘÍKLAD: 39
Tato pasáž, parafrázující znění normy ISO v rozsahu stran 13-16, neuvádí z důvodu soustředění na nejtypičtější příklady veškeré situace případy a výjimky, které norma ošetřuje. Srovnej, ISO 690. Informace a dokumentace – Pravidla pro bibliografické odkazy a citace informačních zdrojů. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2011. Třídící znak 01 0197, str. 13-16.
34
DANTO, Arthur: The Artworld. In: Margolis, Joseph (ed.): Philosophy Looks at the Arts, Philadelphia: Temple University Press, 1978. ISBN 0877221340. 4.4.3 Typ nosiče Typ nosiče či média citované položky uvádíme, pokud je to nutné a nejedná-li se o tištěný dokument. Tento údaj řadíme po názvu citovaného zdroje v hranatých závorkách. PŘÍKLAD: [CD] [DVD] [fotografie] atp. 4.4.4 Vydání Informaci o vydání uvádíme po názvu pramene včetně všech symbolů a interpunkce podle informace v citovaném prameni. PŘÍKLAD: První vydání. 2. vydání. Vydání druhé, rozšířené. KULKA, Tomáš: Umění a kýč. Vydání druhé, rozšířené. Praha: Torst, 2000. ISBN 80-7215-128-2.
4.4.5 Nakladatelské údaje
Místo
Místo vydání se uvádí podle informace v citovaném zdroji. Není-li uvedeno, ale je známo, uvádí se v hranatých závorkách.
Pokud jsou v souvislosti s jedním vydavatelem v dokumentu uvedeny dvě místa vydání, což není úplně neobvyklé, uvádí se to, které je uvedeno jako první.
35
Nakladatel (vydavatel)
Jako nakladatel se uvádí organizace nebo osoba, která je uvedena nejvýrazněji jako zodpovědná za publikování pramene. Jsou-li uvedeni dva nakladatelé ve stejné pozici, uvádí se pouze první z nich. PŘÍKLAD: ARISTOTELES: Metafyzika. Přeložil a poznámkami opatřil Antonín Kříž; [překlad upravil Petr Rezek], 3. vydání. Praha: Petr Rezek, 2008. ISBN 978-80-86027-27-2.
Datum vydání
Datum vydání (distribuce, realizace, přenosu atp.) je důležitou součástí bibliografické citace, která by měla být vždy uvedena. Většinou je pro časové zařazení postačující údaj o roce vydání. U některých typů zdroje je však nutné uvést i měsíc a den, někdy i přesný čas. Jedná se zejména o online informace, noviny či televizní přenosy. Odkazujeme-li na vícedílnou publikaci vydávanou v rozmezí několika let, uvedeme rok vydání první a poslední části (př. 1). Pokud vydávání řady stále probíhá, uvede se rok prvního dílu a následuje pomlčka (př. 2). PŘÍKLADY: 1) TATARKIEWICZ, Władysław: Dějiny estetiky I, II, III. Tatran: Bratislava, 1985-1991. 2) DĚJINY FILOSOFIE, Praha: Oikúmené, 2000-.
Je-li tedy nutné uvádět datum s větší přesností, zapisuje se číslicemi v následujícím pořadí: rok-měsíc-den, případně hodina-minuta-sekunda.
PŘÍKLAD: 2012-02-01, 15:25:11
chybí-li údaj o roce vydání a je-li znám, doplní se v [hranatých závorkách].
36
Přibližné datování se doprovodí zkratkou „ca.“, neznámé zkratkou [b.r.], tedy „bez roku“.
Název edice.
Pokud je publikace součástí edice (ediční řady), jejíž název je v materiálu uveden, zařadíme tento údaj za informaci o roce vydání. PŘÍKLAD: ČENĚK, David a Tereza PORYBNÁ (eds.): Vizuální antropologie. Kultura žitá a viděná. Červený Kostelec: Nakladatelství Pavel Mervart, 2010. Edice ESTETIKA sv. 1. ISBN 978-80-87378-47-2. 4.4.6 Číslování a stránkování 40
Lokalizujeme-li citovanou jednotku, činíme tak v termínech, které jsou uvedené v informačním zdroji (oddíl, kapitola, část, paragraf, článek, atp.). Pořadí těchto prvků by se mělo držet zásady, že větší (nadřazený) předchází menšímu (podřazený).
Citujeme-li celé dílo, jeho rozsah se může uvést v hranatých závorkách.
Citujeme-li část díla (větu či odstavec), uvádíme nejmenší samostatně identifikovatelnou součást. Tou bývá většinou strana či jejich počet.
4.4.7 Identifikátory 41 Má-li citovaná jednotka přiřazené mezinárodní standardní číslo, tzv. standardní identifikátor (ISBN, ISSN, ISAN, ISMN, ISRC atd.), je nutné jej uvést. Dostupnost jednotky (omezené a nepřístupné zdroje). 4.4.8 Lokace informačního zdroje 42 Pokud je zdroj v omezeném počtu kopií a jeho dostupnost je tak ztížená, uvádí se v bibliografické citaci lokace zdroje (tedy místo, kde je uložen). Za předložkou „At:“ nebo jejím českým ekvivalentem “„V:“ se uvede jméno místa uložení (popř. doplněk místa), název
40
Srovnej, ISO 690. Informace a dokumentace – Pravidla pro bibliografické odkazy a citace informačních zdrojů. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2011. Třídící znak 01 0197, str. 19. 41 Srovnej, ISO 690. Informace a dokumentace – Pravidla pro bibliografické odkazy a citace informačních zdrojů. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2011. Třídící znak 01 0197, str. 20. 42 Srovnej tamtéž, str. 20.
37
úložiště, signatura (nebo jiná lokalizační značka). S touto jednotkou bibliografické citace se lze setkat např. při citování uměleckých děl nebo muzejních exponátů.43 PŘÍKLAD: GOSSE, Sylvia. The Garden, Rowlandson House [lept a akvatinta, 1912]. V: London: British Museum, Department of Prints and Drawings. Register number 1915-27-41.44
5 KONKRÉTNÍ PODOBA BIBLIOGRAFICKÉHO JEDNOTLIVÉ TYPY ZDROJŮ45
ODKAZU
NA
V každé z následujících struktur bibliografického odkazu jsou tučně vyznačené pouze povinné jednotky, které je v bibliografické citaci nutné uvést, pokud jsou známy. Ostatní jednotky jsou volitelné a slouží k přesnější specifikaci citovaného zdroje.
5.1 Monografie (tištěná a digitální)
struktura bibliografického odkazu
JMÉNO TVŮRCE: Název: podnázev. Vedlejší název. Vydání. Další tvůrce. Místo publikování: Nakladatel, Datum publikování. Název edice a číslování. Standardní identifikátor. Poznámky. PŘÍKLAD: CRESCENDO, L.: Příběhy středověké filozofie. Praha: Dokořán, 2004. ISBN 80-7363-031-1.
Pro monografii přístupnou v digitální podobě se za údaj o standardním identifikátoru připojí ještě údaj o přístupu (www stránky).
43
Srovnej, Jak správně citovat a odkazovat na citace v textu, str. 19. In: IVA [online] (CC BY-NC-SA 3.0), [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: http://iva.k.utb.cz/wp-content/uploads/Jak-spravne-citovat.pdf. 44 Příklad je převzatý z normy ISO 690. Informace a dokumentace – Pravidla pro bibliografické odkazy a citace informačních zdrojů. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2011. Třídící znak 01 0197, str. 20. 45 Tato kapitola vychází z výše citované normy ISO 690, s přihlédnutím k: Jak správně citovat a odkazovat na citace v textu, str. 20-23. In: IVA [online] (CC BY-NC-SA 3.0), [cit.2012-02-10]. Dostupné z: http://iva.k.utb.cz/wp-content/uploads/Jak-spravne-citovat.pdf.
38
PŘÍKLAD: SHAKESPEARE, William: Hamlet, Prince of Denmarke. Stratmann, F. H. (ed.). London: N. Trübner
and
Co.,
1869.
Online
vydání
dostupné
z:
http://books.google.cz/books?id=xZ8FAAAAQAAJ&printsec=frontcover&dq=shakespeare& hl=cs&sa=X&ei=_XFFT6fgF8yhOrWjoKIC&ved=0CDIQ6AEwAA#v=onepage&q=shakesp eare&f=false.
5.2 Kapitola v knize
struktura bibliografického odkazu JMÉNO TVŮRCE KNIHY: Název knihy: podnázev knihy. Vedlejší název knihy. Vydání. Další tvůrce. Místo publikování: Nakladatel, Datum publikování, Lokace citace v dokumentu (rozsah stran). Název a číslo kapitoly. Název edice a číslování. Standardní identifikátor. Dostupnost a přístup. Poznámky.
PŘÍKLAD CROWTHER, Paul: Defining Art, Creating the Canon. Artistic Value in an Era of Doubt. První vydání. Oxford: Oxford University Press, 2007, str. 13-64. Part 1, Culture and Artistic Value. ISBN 978-0-19-921068-8.
5.3 Příspěvek (v antologii či kolektivní monografii či jiném typu mateřského dokumentu)
struktura bibliografického odkazu JMÉNO TVŮRCE PŘÍSPĚVKU: Název příspěvku. In: Jméno tvůrce mateřského dokumentu. Název mateřského dokumentu. Vedlejší název. Vydání. Další tvůrce mateřského dokumentu. Místo publikování: Nakladatel, Datum publikování. Číslování svazku obsahujícího příspěvek, Rozsah stran příspěvku. Název edice a číslování. Standardní identifikátor. Poznámky.
PŘÍKLAD KUBALÍK, Štěpán: Umění a falsum. In: ZAHRÁDKA, Pavel (ed.): Estetika na přelomu milénia. Vybrané problémy současné estetiky. První vydání. Brno: Barrister a Principal, 2010, str. 165-180. ISBN 978-80-87474-11-2.
39
5.4 Článek v seriálu
struktura bibliografického odkazu JMÉNO TVŮRCE PŘÍSPĚVKU: (případně další tvůrce) Název příspěvku. Název periodika. Vedlejší název. Vydání. Místo publikování: Nakladatel, Datum publikování, Číslování, Rozsah stránek příspěvku. Standardní identifikátor (ISSN). Poznámky.
PŘÍKLAD KEMP, Gary. The Croce-Collingwood Theory as Theory. The Journal of Aesthetics and Art Criticism. 2003, roč. 61, č. 2, str. 149-157. ISSN 0021-8529.
5.5 Dílo bez primární odpovědnosti (slovník) PŘÍKLAD Ottův slovník naučný II. Praha: Argo, 1996. ISBN 807203023X.
5.6 Kvalifikační práce (nepublikovaná – „šedá literatura“)
struktura bibliografického odkazu JMÉNO TVŮRCE. Název: podnázev. Vedlejší název [Druh nosiče]. Místo odevzdání práce, Datum odevzdání práce [Datum citování]. Dostupnost a přístup. Druh práce. Název instituce, kde byla práce napsána. Vedoucí kvalifikační práce. Poznámky.
PŘÍKLAD CHMELÍKOVÁ, Vlasta: Zlatý řez. Praha: 2006. [cit. 2012-02-19]. Universita Karlova, Matematicko-fyzikální fakulta, Katedra didaktiky. Bakalářská práce. Vedoucí práce PhDr.
Alena
Šarounová,
CSc.
Dostupné
na:
http://www.karlin.mff.cuni.cz/katedry/kdm/diplomky/chmelikovabp/ Zlaty_rez.pdf.
5.7 Citování patentů Pokud to nevyplývá z bibliografické citace, skutečnost, že citujeme patent, by měla být v citaci uvedena.
struktura bibliografického odkazu 40
JMÉNO ČI JMÉNA ŽADATELE. Název patentového zdroje. Název země. Oficiální označení řady, ve které je patent číslován. Patentové pořadové číslo. PŘÍKLAD ŠEDIVÝ Otomar, Václav KUBÍNEK. Způsob ztužování zvlněné vrstvy vlnitých lepenek. ČSSR. Úřad pro patenty a vynálezy. PT 54d, 9/05. 107383a. Přihl. 3. 5. 1962.
5.8 Citování zákonů, vyhlášek apod. Citování zákonů a legislativních dokumentů není normou ISO 690 ošetřeno a požadovanou podobu citace většinou určuje školitel či vedoucí práce. Na stránkách služby Ptejte se knihovny, je k citování zákonů uvedeno následující: „Není-li v normě výslovně uveden příklad citace zákona, je třeba postupovat jako v případě běžného dokumentu (citovat zákon jako dokument, který nemá autora).“ 46 PŘÍKLAD: Zákon č. 35/1965 Sb. o dílech literárních, vědeckých a uměleckých. In: Autorské právo, průmyslová práva podle stavu k 13. 5. 1998. Ostrava: Sagit, 1998. ISBN 80-7208-0695.47
46
Citace zákonů. Ptejte se knihovny [online] 2005-12-18. 13:55 [cit. 2012-02-09]. Dostupné z: http://www.ptejteseknihovny.cz/uloziste/aba001/2007-2009/citace-zakonu. 47 Příklad je převzat z portálu Ptejte se knihovny [online] 2005-12-18. 13:55 [cit. 2012-02-09]. Dostupné z: http://www.ptejteseknihovny.cz/uloziste/aba001/2007-2009/citace-zakonu.
41
6 BIBLIOGRAFICKÉ ODKAZY NA PRAMENY Z ELEKTRONICKÝCH ZDROJŮ48 V této části je popsán způsob citování z elektronických informačních zdrojů, které zahrnují elektronické monografie, databáze a počítačové programy, elektronické seriály a elektronické diskusní skupiny, blogy a zprávy.
6.1 Základní struktura bibliografického odkazu Následující výčet představuje všechny položky odkazu na elektronický zdroj, které mohou sloužit pro identifikaci citovaného zdroje. Jejich zastoupení se bude lišit podle typu nosiče (např. u DVD uvedeme nakladatele a místo vydání, u elektronické knihy naopak datum revize). Bývá však spíše pravidlem, že elektronický zdroj neposkytuje veškeré zde obsažené informace. Často např. schází datum publikování i datum poslední revize. JMÉNO TVŮRCE. Název: podnázev. Vedlejší název [Typ nosiče]. Další tvůrce. Místo publikování: Nakladatel, Datum publikování/vydání, Datum aktualizace/revize [Datum citování]. Název edice a číslování. Standardní identifikátor. Dostupnost a přístup. Lokace. Požadavky na systém. Poznámky. 6.1.1 Typ média Typ elektronického média rozlišujeme podle typu nosiče. Tato informace se uvádí v hranatých závorkách a obsahuje následující typy: [online];[disk];[online databáze];[online seriál];[počítačový
program];[elektronická
pošta];[digitální
zobrazení];[podcast];[audio
soubor]. 6.1.2 Datum vydání, aktualizace a citování Obsah elektronických informačních zdrojů je často aktualizován, pozměňován či rozšiřován a z tohoto důvodu nesou tyto zdroje většinou informaci o datu vydání, případně o datu poslední aktualizace. Jsou-li tyto informace k dispozici, uvádíme je ve tvaru, v jakém jsou v citovaném zdroji zaznamenány.
48
Tato kapitola vychází z normy ISO 690. Informace a dokumentace – Pravidla pro bibliografické odkazy a citace informačních zdrojů. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2011. Třídící znak 01 0197, str. 21-26. Bylo též přihlédnuto k: Jak správně citovat a odkazovat na citace v textu, str. 24-27. In: IVA [online] (CC BY-NC-SA 3.0), [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: http://iva.k.utb.cz/wpcontent/uploads/Jak-spravne-citovat.pdf.
42
Dalším požadovaným údajem pro citaci elektronického zdroje je datum citování. Je to datum, kdy byl zdroj skutečně otevřen. Toto datum se uvádí do hranaté závorky a mělo by být uvozeno zkratkou „vid. (viděno)“či „cit.“ (citováno). Forma zápisu data a času je ve tvaru [cit. rok-měsíc-den, hodina-minuta-sekunda, příp. časové pásmo]. PŘÍKLADY: 2006-11-04, 2011-06-15. [cit. 2012-02-01, 22:21 EST] 6.1.3 Dostupnost a přístup Pro dohledatelnost a snadný přístup k citovanému zdroji je v bibliografické citaci elektronického zdroje nutné uvést kompletní síťovou adresu pro jeho lokaci, případně způsob přístupu k tomuto informačnímu zdroji, pokud nevyplývá ze samotné síťové adresy. Je-li dokument uložen v interní databázi nebo nemá permanentní adresu, je možné naznačit cestu ke zdroji. Pokud je nutné odkaz na konci řádku rozdělit, zalomí se za jednoduchým nebo dvojitým lomítkem.49 PŘÍKLAD: Dostupné z: http://plato.stanford.edu/entries/plato-myths/. Dostupné z: http://etext.library.adelaide.edu.au/a/aristotle/a8poa/ complete.html. 6.1.4 Požadavky na systém Dodatečné informace, které přesahují informaci o typu nosiče, se uvádějí do poznámky uvedené formulací „požadavky na systém“. Může se jednat o typ počítače, operační systém či minimální hardwarové a softwarové nároky, které informační zdroj (např. počítačový program či DVD) vyžaduje. PŘÍKLADY: Konkrétní příklady bibliografických citací elektronických dokumentů:
49
Srovnej, Jak správně citovat a odkazovat na citace v textu, str. 19. In: IVA [online] (CC BY-NC-SA 3.0), [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: http://iva.k.utb.cz/wp-content/uploads/Jak-spravne-citovat.pdf.
43
Webové sídlo: Seznam.cz [online]. © 1996 - 2012 [cit. 2012-08-05]. Dostupné z: http://www.seznam.cz/. Encyklopedické heslo: Carter, Ian: Positive and Negative Liberty [online], © 2007. The Stanford Encyclopedia of Philosophy (Fall 2008 Edition), Edward N. Zalta (ed.). 2003-FebThu-27, 2008-Aug-29. [cit. 2012-02-05 22:21] URL =
. Databáze: Český registr dárců krvetvorných buněk. (INE+M) [online databáze]. Praha: Institut klinické a experimentální medicíny. © 2008 [cit. 2012-01-05]. Dostupné z: http://www.czechbmd.cz/. Počítačový program: WINDOWS VISTA (Operační systém). Microsoft [software]. [201202-15].
Dostupné
z:
http://windows.microsoft.com/cs-cz/windows-vista/products/home.
Požadavky na systém: 32bitový (x86) nebo 64bitový (x64) procesor s frekvencí 1 gigahertz (GHz) nebo vyšší, 1 gigabajt (GB) paměti RAM (32bitový systém) nebo 2 GB paměti RAM (64bitový systém), 16 GB volného místa na disku (32bitový systém) nebo 20 GB (64bitový systém), Grafické zařízení DirectX 9 s ovladačem WDDM 1.0 nebo vyšším. CD-ROM: Naučte se fotit lépe! CD-ROM: kurs digitální fotografie [CD-ROM]. Praha: Lidové noviny, 2008 [cit. 2012-01-05]. Elektronická skripta: VESELÁ, Markéta: Body a přímky [elektronická skripta]. (c) 20082012 [cit. 2012-02-16]. Plný text dostupný z: http://15122.fa.cvut.cz/?page=cz,elektronickaskripta. (Stejným způsobem se cituje i elektronická kniha, která nemá fyzickou podobu.)
6.2 Části elektronických dokumentů50 Jak je uvedeno v materiálech portálu IVA: „U částí elektronických dokumentů (v tomto případě webových) je třeba rozlišovat nesamostatnou část dokumentu a příspěvek. Webové sídlo je web jako celek (např. http://www.inflow.cz). Webová stránka je nesamostatná část 50
Tato kapitola vychází z textu: Jak správně citovat a odkazovat na citace v textu, str. 25-27. In: IVA [online] (CC BY-NC-SA 3.0), [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: http://iva.k.utb.cz/wp-content/uploads/Jak-spravnecitovat.pdf.
44
webového sídla a má stejného autora (např. http://www.inflow.cz/o-casopisu). Příspěvkem do webového sídla může být např. příspěvek v blogu či jiné sekci, který má jiného autora, než webové sídlo jako celek (např. http://www.inflow.cz/ pentagram).“51
6.2.1 Webová stránka:
struktura bibliografického odkazu
JMÉNO TVŮRCE WEBOVÉHO SÍDLA: Název webové stránky. Název webového sídla: podnázev. Vedlejší název [Typ nosiče]. Další tvůrce. Místo publikování: Nakladatel, Datum
publikování,
Datum
aktualizace/revize
[Datum
citování].
Standardní
identifikátor. Dostupnost a přístup webové stránky. Lokace. Poznámky. PŘÍKLAD: AVČR. Společnost pro estetiku. Estetikaspol.cz [online]. [cit. 2012-02-12]. Dostupné z: http://www.estetikaspol.cz/. 6.2.2 Příspěvek do webového sídla: struktura bibliografického odkazu JMÉNO TVŮRCE: Název příspěvku: podnázev. In: Jméno tvůrce webového sídla. Název webového sídla: podnázev. Vedlejší název [Typ nosiče]. Další tvůrce. Místo publikování: Nakladatel, Datum publikování, Datum aktualizace/revize [Datum citování]. Standardní identifikátor. Dostupnost a přístup příspěvku. Lokace. Poznámky.
PŘÍKLAD: HADRAVOVÁ, Tereza: Pohlednice z Varů. In: AVČR. Společnost pro estetiku. Estetikaspol.cz
[online].
[cit.
2012-02-12].
Dostupné
z:
http://www.estetikaspol.cz/blog/2012/02/pohlednice-z-varu/.
51
Jak správně citovat a odkazovat na citace v textu, str. 25. In: IVA [online] (CC BY-NC-SA 3.0), [cit. 2012-0210]. Dostupné z: http://iva.k.utb.cz/wp-content/uploads/Jak-spravne-citovat.pdf.
45
6.2.3 Článek z elektronického periodika:
struktura bibliografického odkazu
Jméno tvůrce příspěvku: Název příspěvku. Název periodika. Vedlejší název [Typ nosiče]. Vydání. Místo publikování: Nakladatel, Datum publikování, Číslování, Rozsah stránek příspěvku [Datum citování]. Standardní identifikátor (ISSN). Dostupnost a přístup. Lokace. Poznámky.
PŘÍKLAD: ŠTĚPÁNEK, Radek: Perpetum mobile. Aluze.cz [online]. 2011/2 [cit. 2012-02-12]. ISSN: 1803-3784. Dostupné z: http://www.aluze.cz/2011_02/01_poezie_stepanek.php.
6.3 Odkazy na audio-vizuální zdroje52 6.3.1 Odkazy na film a dokument Protože je naprostá většina filmů a dokumentů kolektivním dílem, na jehož tvorbě participuje mnoho tvůrců bez jednoznačně dominantní role, je zvykem jako první prvek citace většiny produkce uvést název díla. Máme-li z důvodu upřesnění či rozlišení přeci jen uvést tvůrce, pak tak učiníme včetně jeho role (herec, režisér, producent). Co se časové lokace filmového díla týče, uvádíme rok uvedení. PŘÍKLAD Skřivánci na niti [film]. Režie: Jiří Menzel, 1969. 6.3.2 Díl seriálu U odkazu na díl seriálu uvedeme název seriálu, název a číslo epizody, název vysílací organizace a kanál. Nakonec uvedeme úplné datum přenosu. PŘÍKLAD: Židé – dějiny jednoho národa. 5/5. Cyklus mýty a fakta historie. ČT 2. 18. 2. 2012. SOBOTKA, Bohuslav. Rozhovor. In: Hydepark. ČT1. 16. února 2012.
52
Srovnej, ISO 690. Informace a dokumentace – Pravidla pro bibliografické odkazy a citace informačních zdrojů. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2011. Třídící znak 01 0197, str. 24-25.
46
6.3.3 Citování obrazového materiálu Citujeme-li reprodukci díla z knihy, odkazujeme na ni jako na součást informačního zdroje. PŘÍKLAD: ESCHER, M. C. Reptiles. [litografie, 1943]. In: M. C. Esher. Grafika a kresby. Taschen: 2003, str. 28. ISBN 3-8228-2146-2.
7 PLAGIÁTORSTVÍ 7.1 Definice a druhy plagiátorství Existuje více formulací definice plagiátorství, všechny však krouží kolem společné podstaty problému: Plagiátorství se dopouští ten, kdo vědomě užívá cizích myšlenek a děl a vydává za své vlastní, lhostejno, zdali v nezměněné či upravené formě. Na rozdíl od obecného vymezení je téma motivů a forem plagiátorství již záležitostí složitější. Lze se domnívat, že za nekorektním zacházením s informačními zdroji stojí tyto tři faktory:
nedostatek informací či chybná přesvědčení o povaze práce s literaturou,
nedbalost,
úmysl klamat.
Naznačená posloupnost též konotuje nárůst míry etické závažnosti vyjmenovaných forem prohřešku. Ačkoli je úmyslný podvod neoddiskutovatelným morálním selháním, zkušenost se studentskými pracemi neukazuje, že by ve spektru příčin plagiátorství jednoznačně dominoval nekalý úmysl. Podstatný faktor podmiňující nekorektní práci s prameny je ze zkušenosti nedostatek informací, zvláště v případě, kdy není student systematicky a zkraje svého studia proškolen v záležitostech odborné práce s prameny. Přesto množství případů vědomých podvodů v současnosti bezpochyby narůstá. Tento nárůst cíleného plagiátorství může též souviset s trendem posledních let, kterým je zhoubná „instrumentalizace“ vzdělání. Tlak na zvýšení vzdělanosti v populaci i problematický systém vazby výše finančních prostředků poskytovaných školám na počty přijatých studentů a absolventů, otevírá brány škol stále více mladým lidem, pro které je primární nikoliv samotný proces vzdělávání, nýbrž zisk titulu coby ceněné výhody na trhu práce. Takto motivovaný student nechápe dílčí studijní úkoly jako intelektuální výzvu, nýbrž jako překážku, kterou je 47
třeba zdolat bez zbytečných průtahů a větší investice energie. Z toho plyne, že prevence na nejvyšší systémové úrovni spočívá ve změnách cílů a charakteru vzdělávacího procesu v ČR. Svůj podíl na šíření nekorektního zacházení s informačními zdroji má patrně i proměňující se vztah nastupující generace k duševnímu vlastnictví či proměna jejího vnímání „copyrightu“ v prostředí tzv. webu 2.0. postprodukce,
53
Současná generace, vyrůstající se zkušeností s tzv. estetikou
kde je nezanedbatelná oblast tvorby postavena na recyklaci, mixování či
kreativní adaptaci převzatých děl (a v oblasti konzumování pak na tzv. sdílení materiálů), je vybavena jinou (ne nutně pokřivenou, jako spíše komplexnější) sensibilitou pro vnímání autorského práva. Je tedy především záležitostí vzdělávání ukazovat a vysvětlovat, kde hledat (mnohdy subtilní) rozdíl mezi kreativní adaptací „vypůjčených“ děl v oblastech jako je např. „found-footage film“, „mashup“ či „dýdžejing“, jejichž výstupem může být nová, originální kvalita, a nekreativním převzetím cizí práce za účelem získání čistě osobní výhody.54
7.2 Důvody a motivy vedoucí k plagiování 1) Představa, že adaptace či převyprávění myšlenky činí z cizí myšlenky myšlenku vlastní. Studenti mají často pocit, že kreativní kompilace několika použitých zdrojů je vyvazuje z povinnosti tyto použité zdroje vykazovat. 2) Neochota přijmout, že korektní kompilace je často dostačující kvalifikační prací a že je korektní práce s cizími zdroji podstatnou částí hodnocení jejich práce. Student s takovým přesvědčením pak maskuje část zdrojů, aby práce vypadala více jako jeho vlastní. 3) Nesystematická práce s prameny a opomenutí. Odkládání korektního a průběžného zpracovávání bibliografických odkazů na samotný konec procesu psaní práce vede často k opomenutí či prostému nedostatku času pro zpětné dohledávání zdroje citátů.
53
BOURRIAUD, Nicolas: Postprodukce. Z francouzského originálu přeložil Petr Turek. Jako svou první publikaci vydal Tranzit: Praha 2004. ISBN 80-903452-0-4. 54 K tématu viz např. glosu: DVOŘÁK, Joachim: Literární dýdžejing jako výsledek opisování. In: HN.IHNED.CZ [online] 21. 5. 2010 00:00 (aktualizováno: 21. 5. 2010 03:00), [cit. 2012-06-12]. Dostupné z: http://hn.ihned.cz/index.php?p=500000_d&&article[id]=43700290.
48
4) Zcela záměrný a podvodný úmysl oklamat. Tato forma plagiátorství je nejzávažnější a nehraje již takovou roli, zda se úmyslného a vědomého podvodu dopustíme z neochoty přinést studiu jakoukoliv osobní oběť nebo zda jsme se dostali do časové tísně.
7.3 Techniky a postupy při odhalování plagiátů 7.3.1 Indicie plagiátorství
Nekonzistence (jazykového i grafického) stylu
Existuje patrný rozdíl ve stylech psaní. Pasáž neobratného vyjadřování bezprostředně následuje pasáž s precizním a odborným výrazivem. Úseky textu působí na první pohled jako vložené do „cizího prostředí.“ V práci se vyskytují odborné pojmy, které úroveň kvalifikační práce překračují a nejsou ani vysvětleny ani podloženy citací. V textu se proměňuje osoba mluvčího. Velmi nedbalý plagiátor je schopen opisovat metodou copy/paste, aniž by se obtěžoval se sjednocením fontu a odstavců v celé práci. Práce je tak graficky nejednotná (např. v odstavci, odražení, fontu i velikosti písma).
Úroveň odbornosti
Uvedení nedoložených informací, fakt či konstatování, které pisatel nemůže mít evidentně z vlastní hlavy. Zde je ovšem třeba brát v úvahu, že hranice mezi konstatováními, která jsou natolik konsensuální a veřejně známá, že je není nutné dokládat citací a tvrzeními, která si doložení žádají, je nejednoznačná a relativní s ohledem na cílového čtenáře.
Nesrovnalosti v poznámkovém aparátu
Poznámkový aparát je nejednotný, existují patrné rozdíly ve formě bibliografických citací, v interpunkci, kurzívě i v množství a pořadí prvků citace. Student střídá styly ve způsobu okazování (Stává se, že student přebírá a kompiluje pasáže textu i s původním poznámkovým aparátem). 7.3.2 Disciplinární řízení Přístup k plagiování a formy postihu závisí především na rozsahu prohřešku, jeho motivech i na dosavadní práci studenta. Některé prohřešky lze řešit napomenutím, jiné podmínečným vyloučením, ty nejzávaznější pak ukončením studia. Jiná situace též nastává, dopustí-li se student plagiování v rámci semestrální práce v prvním ročníku, nebo podvádí-li ve své absolventské práci. 49
Přes jednoznačnou definici má tedy plagiování v praxi množství forem a příčin, od jejichž posouzení se bude odvíjet i následná forma postihu. Ideálně by hodnocení prohřešku mělo sledovat výslednici prolnutí faktoru úmyslu plagiovat a míry doloženého plagiátorství. V tomto smyslu lze např. i vědomé porušení citační etiky v nepatrném či velmi malém rozsahu řešit nikoliv disciplinární cestou, nýbrž standardně pedagogicky, podobně jako větší porušení citační etiky z čisté neznalosti. Problém však tkví v tom, že na rozdíl od míry a způsobu prohřešku, u nichž lze stanovovat kritéria, za jakých je prohřešek vůči citační etice ještě tolerovatelným, je úmysl faktorem, jehož prokazování bývá velmi problematické. Skutečně bude mnohdy jen těžko doložitelné, zda student adaptovanou myšlenku či pasáž jednoduše zapomněl citovat, nebo zda tuto myšlenku úmyslně zcizil. Opomenutí či drobná nedbalost je jistě v kompetenci standardního pedagogického vedení (oprava práce, konzultace a upozornění). Prokázané a záměrné plagiování je však vždy důvodem pro postih.55
7.3.3 Doporučení
Plagiování na úrovni semestrálních prací: Nepatrné prohřešky a opomenutí lze řešit konzultací a upozorněním. Plagiováním semestrálních prací, které nese indicie podvodu, by měl student ztratit možnost získat v daném předmětu atestaci. Opakovaná zkušenost s podvodem v rámci více předmětů (je užitečné, aby si pedagogové v rámci jednoho ústavu taková zjištění vzájemně sdělovali) je však již dostatečným důvodem pro zahájení disciplinárního řízení.
Plagiování na úrovni absolventských prací: Zde již běží o záležitost složitější a vážnější. Dostane-li se takový plagiát až do rukou oponenta, který prohřešek odhalí, pak to buď znamená, že student svou práci nekonzultoval a odevzdal bez možnosti školitele do procesu psaní zasáhnout, nebo byla komunikace mezi školitelem a studentem problematická. Ať je to jakkoliv, úmyslné plagiování na této úrovni je nutné vždy podstoupit disciplinárnímu řízení, jehož smyslem je konkrétní míru provinění co možná nejobjektivněji posoudit.
55
Konkrétní průběh disciplinárního řízení s popisem skutku a se zdůvodněným postihem lze nalézt mnoho. Viz např. stránky Masarykovy univerzity dostupné z: http://www.law.muni.cz/dokumenty/13862/?lang=en.
50
7.3.4 Postupy při dohledávání důkazů Není pochyb, že plagiátorství existovalo dávno před internetem, a možnost prověřit archivy všech absolventských prací z dob před internetem i počítačem by patrně přineslo mnohá zneklidňující zjištění. V současnosti je však plagiování jevem úzce provázaným s elektronickými médii, které z procesu plagiování dělají velmi snadnou, a proto i lákavou záležitost. I způsoby detekce plagiátů jsou tedy v současnosti záležitostí užití vhodných elektronických nástrojů.56 Možnost, že se odhalí plagiát, z větší části, nikoliv však nutně a výlučně, vázaný na existenci elektronické podoby jak podezřelého dokumentu, tak ukradené předlohy. Plagiovat z tištěných zdrojů, které odhalení plagiátu ztěžuje, je samozřejmě stále možné. Dá se však předpokládat, že okruh pramenů, které slouží studentovi vyšší odborné školy jako podklad práce, jeho školitel dobře zná, a existuje tak při fungující spolupráci poměrně vysoká pravděpodobnost časné identifikace nepřiznané inspirace. Jsou tu ovšem rafinovanější formy plagiování související např. s nekorektní adaptací myšlenek ze zahraniční, dosud nepřeložené produkce. Máme však za to, že takový způsob plagiování je výkonem, který se s profilem typického plagiátora vyšších odborných škol v podstatě vylučuje. V nejtypičtějším případě lze tedy narazit na velmi primitivní verzi plagiování. Ta spočívá v kopírování a použití na internetu volně přístupných textů či jejich částí. Odhalení takové práce většinou nedá tolik práce a nevyžaduje více než ověřit vhodnými vyhledávacími prostředky podezřelé sekvence textu. Pokud nemá vzdělávací instituce zakoupenou licenci na jeden z mnoha dostupných softwarů pro odhalování plagiátů, nezbývá než se spolehnout na vlastní průzkum. V tomto případě však většinou není třeba ani sofistikovanějších vyhledávacích softwarů.57 Chytřejší plagiátor se pokusí převzatý text modifikovat, a tedy převzatý zdroj zamaskovat. Části původního textu vypustí, několik slov nahradí synonymy, popřípadě zkombinuje a promíchá několik zdrojů, což představuje pro jednoduché prohledávání jisté obtíže (v takovém případě je třeba ověřovat kratší sekvence podezřelého textu). Při pozorném čtení
56
Viz např. Plagiátorství. Infogram [online]. © 2012. [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: http://www.infogram.cz/findInSection.do;jsessionid=5BE75F02ABC12989BB501A09EC8E5976?sectionId=11 15&categoryId=1161. 57 HAUZÍREK, Michal: Možnosti automatické detekce plagiátů [dipl. práce]. VŠE V PRAZE, Fakulta informatiky a statistiky, Katedra informačních technologií. Květen 2007 [cit. 2012-02-13]. Vedoucí práce Ing. Luboš Pavlíček. Dostupné z: http://trochu.kvalitne.cz/diplomka/text/DipText4.xhtml#toc12.
51
však existuje stále poměrně vysoká šance, že se plagiování odhalí, ačkoli tento proces klade na pedagoga vyšší nároky a zpracování důkazního materiálu si vezme více energie i času.
52
8 PŘÍKLADY NEKOREKTNÍHO ZPŮSOBU PRÁCE S LITERATUROU 1) Nekorektní citace z druhé ruky: V následující ukázce student střídá parafráze a doslovné citáty z jednoho zdroje čistě formálně (přímý citát originálu pod číslem 63 zde nemá žádné opodstatnění, adekvátní by bylo pasáž parafrázovat). Dále cituje z téhož zdroje (Burke) autora, který by měl z povahy a zaměření jeho práce bezpodmínečně figurovat v primární literatuře (Alberti). Cituje zde tedy nevhodně z druhé ruky, navíc nekorektně – bibliografická citace je nekompletní (viz oddíl těchto skript Citace z druhé ruky).
„Větší organizační jednotkou malířů, sochařů a kameníků, nikoli architektů, byl cech. Cechy měly několik funkcí. Dbaly o kvalitu a usměrňovaly vztahy mezi zákazníky, mistry, tovaryši a učedníky. (…) Organizovaly slavnosti na počest patrona cechu, doprovázené bohoslužbami a procesími.“63 Architekti se zase kromě stavitelství věnovali i dalším uměleckým oborům. Zajímavé je Albertiho doporučení architektům „…, aby stavěli výhradně pro lidi na úrovni, „neboť vaše dílo ztrácí na důstojnosti, je-li prováděno pro osoby nízké.“ 64 ___________________________________________________________________________ 63 Burke, Peter: Italská renesance: Kultura a společnost v Itálii. Praha: Mladá fronta, 1996, s. 77. 64Tamtéž.
2) Převzatá pasáž ze zdroje bez bibliografického odkazu: Následující pasáž a jí podobné pasáže odborných vyjádření bez jakéhokoliv odkazu na pramen – musí vždy vzbudit pozornost pedagoga.
Důležitou roli hraje také dynamika, která má významné postavení při klasifikaci jednoty ornamentu. Na rozdíl od rytmu je stavební jednotkou dynamické struktury ornamentu jednota vzájemně protikladných částí. Pojmy jednota a dynamika se mohou jevit jako zcela protikladné, ovšem v oblasti ornamentiky tomu tak není. Ornament na sebe může brát nekonečné množství podob, ovšem vždy se tyto podoby podrobují obecnému zákonu abstraktních linií a ploch. Linie ačkoliv jsou v libovolném uspořádání, vždy směřují k určité uzavřené jednotě. Nejde jen o primární vyjádření pohybu, ale spíše o pocit vyvážené rovnováhy.
53
3) Nepřiznaná parafráze střídaná s doslovnými citáty: V následující pasáži student zařazuje citát za pasáž, která se tváří jako vlastní tvrzení. Přitom běží o nepřiznanou parafrázi ze stejného zdroje, jako je následující citace (velmi častý nekorektní způsob práce se zdroji).
Ornament může být namalován, vyhlouben, vytištěn, vyšit, vyřezán nebo vsazen či přidám jako plastická forma na určitý materiál, se kterým tvoří neoddělitelnou navzájem se ovlivňující skladbu. „Ornament se tak na jedné straně podřizuje struktuře nebo funkci svého nositele, na druhé zdůrazňuje jeho estetický účinek tím, že oživuje a člení jeho plochu nebo ozřejmuje jeho praktický účel.“62
4) Nepřiznaná citace z Wikipedie a umělé „přifukování“ seznamu použitých zdrojů (odkaz na neprostudovanou literaturu): Student vyvolává dojem, že dílo Na větrné hůrce shrnuje pomocí Slovníku literárních děl Vladimíra Macury. Že však výklad tohoto díla přebírá z Wikipedie, nikoliv od Macury, prozrazuje totožný překlep v bibliografické citaci (namísto Odeon v obou případech uvedeno Oden).
Doslovná pasáž z Wikipedie s odkazem na literaturu: Emily Brontëová žila se svou rodinou ve značné izolaci od kulturního dění své doby, a přestože se autorka inspirovala básněmi Williama Cowpera, Roberta Burnse, Waltera Scotta, Dorothy Wordsworthové a George Gordon Byrona, vytvořila značně originální dílo, které šokovalo viktoriánskou společnost svým nekonvenčním přístupem ke křesťanství, pojetím dobra a zla a stoickým postojem bez odsouzení činů hlavních postav.
MACURA, Vladimír a kolektiv. Slovník světových literárních děl 1/ A-L. Praha: Oden, 1989. ISBN 80-207-0948-7. S. 475.
Studentův text: Emily Brontëová - autorka románu Na větrné hůrce – žila se svou rodinou ve značné izolaci od kulturního dění své doby, a i přes inspiraci básněmi Williama Cowpera, Roberta Burnse, Waltera Scotta, Dorothy Wordsworthové a George Gordon Byrona, vytvořila značně
54
originální dílo, které šokovalo viktoriánskou společnost svým nekonvenčním přístupem ke křesťanství, pojetím dobra a zla a stoickým postojem bez odsouzení činů hlavních postav. (51) 51 P.: MACURA, Vladimír a kolektiv. Slovník světových literárních děl 1/ A-L. Praha: Oden, 1989. ISBN 80-207-0948-7. S. 475.
5) Příklady neúplných bibliografických citací zdroje: příklad1) Díky sociální službě (…), která se zabývá uživateli drog v ulicích, se také tito lidé zapojili do projektu (…).58 (…) tak i uživatelé, kteří mohou být jako cílovou skupinou pro sekundární preventivní programy, nebo uživatelé závislí na návykových látkách, kteří spadají do cílové skupiny pro terciární prevenci.59 58 http://js.os-prevent.cz/ 2011-11-02 59 www.Chilliorg.cz 2011-11-09
Příklad 2) Pro fázi postupného následného zpracovávání literatury je velmi užitečná přehledná lokalizace pasáží, které hodláme v naší práci citovat.58 58
ECO, str. 152.
Příklad 3) Chyby v seznamu literatury V následující ukázce se jedná především o nekonzistentní systém bibliografických odkazů (proměňuje se způsob používání interpunkce a kurzívy, stejně jakož i pořadí údajů, jsou užívané nejednotné zkratky č. a no.; vol.a roč.) a o absenci povinných údajů (u jednotlivých odkazů chybí stránkování u periodik, standardní identifikátor ISBN a ISSN, nejsou doplněna křestní jména, název periodika je někde uveden ve zkratce, atp.
55
Dickie, G., „Co je umění? Institucionální analýza“, Aluze, 2/2008, str. 81- 90 DIFFEY, Terry.J., „Aesthetic Instrumentalism”, The British Journal of Aesthetics, 1982 22(4):337-349 Kulka, T. (1994), Umění a kýč. Praha: Torst. ROWE, M.W., „Why „Art“ Doesn´t Have Two Senses,“ BJA, Ro. 31 no. 3. TATARKIEWICZ, W., Dějiny estetiky I, II, III, (Tatran: Bratislava). ZEMACH, E.: No Identification Without Evaluation. BJA, roč. 26 č.3 ZIFF, Paul, „The Task of Defining Work of Art,“ Philosophical Review, LXII (1953)
56
9 LITERATURA * BOURRIAUD, Nicolas: Postprodukce. Z francouzského originálu přeložil Petr Turek. Jako svou první publikaci vydal Tranzit: Praha, 2004. ISBN 80-903452-0-4. * Citace.com [online] ©2004-2012 [cit. 2012-02-11]. Dostupné z: http://www.citace.com/. * ČSN ISO 690. Informace a dokumentace – Pravidla pro bibliografické odkazy a citace informačních zdrojů. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2011. Třídící znak 01 0197. *
DVOŘÁK,
Joachim:
Literární
dýdžejing
jako
výsledek
opisování.
In:
HN.IHNED.CZ [online] 21. 5. 2010 00:00 (aktualizováno: 21. 5. 2010 03:00), [cit. 2012-0612]. Dostupné z: http://hn.ihned.cz/index.php?p=500000_d&&article[id]=43700290. * EBSCO [online databáze]. [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: http://www.ebscohost.com/. * ECO, Umberto. Jak napsat diplomovou práci. Olomouc: Votobia, 1997. ISBN 80-7198-173-7. * HAUZÍREK, Michal: Možnosti automatické detekce plagiátů [dipl. práce]. Květen 2007. VŠE V PRAZE, Fakulta informatiky a statistiky, Katedra informačních technologií. Vedoucí práce Ing. Luboš Pavlíček. Dostupné z: http://trochu.kvalitne.cz/diplomka/text/ DipText4.xhtml#toc12. * Národní knihovna České republiky [online databáze]. [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: http://www.nkp.cz/. * JSTOR [online databáze], [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: http://www.jstor.org/. Jak hledat informace, str. 2. In: IVA [online] (CC BY-NC-SA 3.0), [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: http://iva.k.utb.cz/wp-content/uploads/Jak-hledat-informace.pdf. * Jak na rešerši. In: Infogram. Portál pro podporu informační gramotnosti [online]. © 2011 [cit. 2011-01-05]. Dostupné z: http://www.infogram.cz/article.do?articleId=1760. * Jak správně citovat a odkazovat na citace v textu, str. 4. In: IVA [online] (CC BY-NC-SA 3.0), [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: http://iva.k.utb.cz/wp-content/uploads/Jak-spravnecitovat.pdf. * Licencované elektronické informační zdroje. In: IVA [online] (CC BY-NC-SA 3.0) [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: http://iva.k.utb.cz/?page_id=3171.
57
* Vyhledávání na internetu ve volně dostupných zdrojích. In: IVA [online] (CC BY-NC-SA 3.0), [cit. 2012-02-10] Dostupné z: http://iva.k.utb.cz/?page_id=953. * Plagiátorství. In: Infogram [online]. © 2012. [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: http://www.infogram.cz/findInSection.do;jsessionid=5BE75F02ABC12989BB501A09EC8E5 976?sectionId=1115&categoryId=1161. * ProQuest [online databáze]. [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: http://www.proquest.cz/. * Příkazy v Googlu [video]. In: Vimeo [online], Oct. 30, 2010 7:55am EST [cit. 2012-02-15]. Dostupné z: http://vimeo.com/16339724. * Ptejte se knihovny [online] Neděle 2005-12-18. 13:55 [cit. 2012-02-09]. Dostupné z: http://www.ptejteseknihovny.cz/uloziste/aba001/2007-2009/citace-zakonu. * Šedá literatura. Typy a možnosti. In: IVA [online] (CC BY-NC-SA 3.0) [cit.2012-02-10]. Dostupné z: http://iva.k.utb.cz/?page_id=1466.
58
