Dětské recitační přehlídky jako setkání dětí s literaturou a přednesem

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Divadelní fakulta Ateliér Divadlo a výchova Obor Divadlo a výchova

Dětské recitační přehlídky jako setkání dětí s literaturou a přednesem Diplomová práce

Autor práce: BcA. Eva Herzogová Vedoucí práce: MgA. Eva Brhelová, Ph. D. Oponent práce: Mgr. Veronika Rodriguezová

Brno 2011

Bibliografický záznam HERZOGOVÁ, E. Dětské recitační přehlídky jako setkání dětí s literaturou a přednesem. [Children's poetry shows a meeting with literature and children's recitation of.] Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Divadelní fakulta, Ateliér Divadlo a výchova, 2011. 127 s. Vedoucí diplomové práce MgA. Eva Brhelová, Ph. D.

Anotace Diplomová práce „Dětské recitační přehlídky jako setkání dětí s literaturou a přednesem― si klade za cíl navrhnout organizaci přehlídek, která by vedla k vnímání recitačních přehlídek jako setkání přednašečů, nikoliv jako soutěţního klání recitátorů. Práce je rozdělena na tři hlavní části: část teoretickou, část analytickou a část praktickou. V teoretické části popisuji na základě dostupných pramenů vývoj dětských recitačních přehlídek. V části analytické uvádím výsledky dotazníkového předvýzkumu pro účastníky recitačních přehlídek, dále uvádím výsledky svého pozorování konkrétních recitačních přehlídek a výsledky ankety pro dětské přednašeče. V části praktické popisuji a reflektuji vlastní zkušenosti s organizací recitačních přehlídek. V závěru navrhuji na základě teoretické, analytické i praktické části tři koncepce přehlídek, které by podporovaly atmosféru setkání přednašečů a potlačovaly atmosféru soutěţního klání.

Annotation Diploma thesis "Children's poetry shows a meeting with literature and children's recitation of" aims to suggest the organization of shows, which would lead to a perception of declamatory shows like children´s performers meeting, not a competition of reciters. The work is divided into three main parts: part theoretical, part analytical and part practical. In the theoretical section describing the available sources of child development declamatory shows. In the analysis I present the results of a questionnaire for participants research declamatory shows, then I present the results of his observations of specific shows and declamatory survey results for children

performers. In describing the practice and reflects his own experiences with the organization declamatory shows. In conclusion, I suggest on the basis of theoretical, analytical and practical concept of the three shows, which would promote the atmosphere of the performer´s meeting and suppressed competition of the atmosphere.

Klíčová slova dětský přednes, Dětská scéna, dětská recitační přehlídka, organizace dětských recitačních přehlídek

Keywords child recitation, Dětská scéna, children´s shows declamatory, organization of children´s shows declamatory

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a pouţila jen uvedené prameny a literaturu. Současně dávám svolení k tomu, aby tato diplomová práce byla umístěna v Knihovně JAMU a pouţívána ke studijním účelům. V Brně, dne 30. srpna 2011

Eva Herzogová

Poděkování Ráda bych na tomto místě poděkovala všem pedagogům Ateliéru Divadlo a výchova DIFA JAMU za znalosti a zkušenosti, které mi po dobu pěti let mého studia předávali a které se staly pevným základem, na němţ teď mohu budovat svou divadelně-výchovnou praxi. Dále MgA. Evě Brhelové Ph.D. za inspirativní setkávání nejen nad dětským přednesem, Mgr. Janě Portykové a Haně Cihlové za vstřícné přijetí a moţnost sledovat jejich podnětnou práci při organizaci recitačních přehlídek. V neposlední řadě bych ráda poděkovala Mgr. Lucii Veličkové za to, ţe vedla mé první dramaticko-výchovné krůčky a je mi velkou podporou a inspirací i při mých krocích dalších.

Obsah Úvod ..................................................................................................................

8

I. Teoretická část .............................................................................................. 10 1. Celostátní přehlídka a dílna dětských recitátorů Dětská scéna......................... 10 1.1 Vznik a vývoj celostátní přehlídky a dílny dětských recitátorů Dětská scéna ...................................................................................................... 11 1.2 Systém celostátní přehlídky a dílny dětských recitátorů Dětská scéna .... 21 II. Analýza organizace postupových kol celostátní přehlídky a dílny dětských recitátorů Dětská scéna ............................................................... 25 1. Metody a postupy při zkoumání a sledované oblasti ...................................... 25 2. Výsledky dotazníkového šetření .................................................................... 27 3. Popis a analýza organizace postupových kol celostátní přehlídky a dílny dětských recitátorů Dětská scéna ................................................................... 36 3.1 Hradec Králové ...................................................................................... 36 3.1.1 Okresní kola v Hradci Králové ...................................................... 37 3.1.1.1 Okresní kolo přednašečů 1. kategorie ............................... 37 3.1.1.2 Okresní kolo přednašečů 2. kategorie ............................... 46 3.1.2 Krajské kolo v Hradci Králové ...................................................... 52 3.2 Pardubice ............................................................................................... 56 3.2.1 Oblastní kolo v Pardubicích ........................................................... 56 3.2.2 Krajské kolo v Pardubicích ............................................................ 65 3.3 Brno ....................................................................................................... 73 3.3.1 Městská a krajská kola v Brně ....................................................... 74 4. Závěry z pozorování organizace konkrétních kol celostátní přehlídky a dílny dětských recitátorů ............................................................. 86 III. Praktická část ............................................................................................ 90 1. Vlastní zkušenosti s organizací postupových kol celostátní přehlídky a dílny dětských recitátorů Dětská scéna ................................................................... 90 1.1 Třídní kola celostátní přehlídky a dílny dětských recitátorů Dětská scéna na ZŠ Měšťanská Brno ........................................................................... 90 1.1.1 Třídní kola pro ţáky 1. – 4. tříd .................................................... 91

1.2 Školní kola celostátní přehlídky a dílny dětských recitátorů Dětská scéna na ZŠ Měšťanská Brno ........................................................................... 94 1.2.1 Školní kolo pro 1. stupeň ZŠ.......................................................... 95 1.2.2 Školní kolo pro 2. stupeň ZŠ.......................................................... 100 1.3 Městská a krajská kola celostátní přehlídky a dílny dětských recitátorů Dětská scéna v Brně ............................................................................... 102 1.3.1 Recitační manéţ 2009 .................................................................... 105 1.3.2 Cesta kolem světa 2010 ................................................................. 108 1.3.3 Hudba 2011 ................................................................................... 110 IV. Závěr .......................................................................................................... 111 1. Návrh organizace přednesových přehlídek ..................................................... 111 1.1 Přehlídka „šťastlivci― ............................................................................. 111 1.2 Přehlídka „tak akorát― ............................................................................ 114 1.3 Přehlídka „nedostatek― ........................................................................... 116 2. Na co nezapomenout v přípravné, realizační i porealizační fázi ..................... 118 3. Závěr ............................................................................................................. 121 Pouţité informační zdroje .................................................................................. 122 Seznam obrázků ................................................................................................. 124 Seznam příloh .................................................................................................... 126 Přílohy ............................................................................................................... 127

Úvod Pro napsání diplomové práce s tématem „Organizace dětských recitačních přehlídek vedoucí k pojetí přehlídek jako setkání dětí s přednesem poezie a prózy― jsem měla hned několik důvodů. Jedním z nich bylo, ţe ve své bakalářské práci jsem se zabývala navrţením metodiky, která by vedla ke zkvalitnění práce s dětským přednašečem a ke zvýšení kvality dětského přednesu. Jelikoţ jsem chtěla ve snaze zkvalitnit práci s dětským přednašečem pokračovat, byla jsem přesvědčena, ţe dalším krokem, který by přednes osvobodil z jakési pomyslné škatulky něčeho povinného, zastaralého a nudného, je zabývat se dětskými recitačními přehlídkami. Jelikoţ jsem měla moţnost být sama v pozici dětského recitátora, jeho pedagoga i organizátora recitačních přehlídek, jsem přesvědčena, ţe účast na recitačních přehlídkách je nejlepší příleţitostí slyšet přednášet recitátory stejného věku, seznámit se s novými texty vhodnými k přednesu, mluvit o práci na textech a reflektovat vystoupení své i ostatních přednášejících. Zkrátka recitační přehlídky jsou ideálním místem k setkávání a seznamování se lidí se zájmem o literaturu a její přednes, k předávání si zkušeností s prací s dětskými přednašeči a k získávání inspirace a motivace do další práce. Bohuţel se obávám, ţe mnoho organizátorů tohoto potencionálu recitačních přehlídek zatím dostatečně nevyuţívá. Mým dalším důvodem byla naprostá absence jakýchkoliv bakalářských či diplomových prací nebo jiné odborné literatury, která by se této problematice věnovala a to i přesto, ţe prací, které se věnují průběhu či organizaci divadelní části Dětské scény, vzniklo nespočet. Tento stav se ale netýká pouze prací vzniklých na půdě vysokých škol, v naší republice je celkově přikládána (soudě dle mnoţství článků a publikací) podstatně vyšší důleţitost přehlídkám divadelním. Osobně jsem ale přesvědčena, ţe cílem všech, kdo mají rádi dětský přednes a vnímají jeho důleţitost ve vzdělání dětí a při utváření jejich osobnosti, by mělo být organizovat přehlídky jako setkání, jako svátek, jako něco nezapomenutelného, jako něco, co si budou chtít všichni zopakovat, jelikoţ právě tato setkání probouzejí zájem o přednes i v lidech doposavad přednesem nezasaţených. Abych si mohla co nejlépe odpovědět na svou hlavní otázku práce: „Jak organizovat recitační přehlídky, aby se z nich stala setkání s literaturou a přednesem?―, rozčlenila jsem svou práci na tři hlavní části. Na část teoretickou, 8

analytickou a praktickou. V teoretické části popisuji na základě dostupných materiálů jednak vznik a vývoj dětských recitačních přehlídek a dále také jejich současnou podobu. V analytické části práce uvádím výsledky svého dotazníkového předvýzkumu, který byl určen pro – v současnosti jiţ dospělé – účastníky dětských recitačních přehlídek, dále uvádím výsledky svého pozorování organizace konkrétních recitačních přehlídek a také výsledky ankety pro dětské přednašeče. V praktické části práce popisuji a reflektuji vlastní zkušenosti při organizaci recitačních přehlídek v Brně. Na základě informací a poznatků z mé teoretické, analytické i praktické části navrhuji v závěru práce tři koncepce přehlídek, jejichţ způsob organizace by vedl k vnímání přehlídky jako setkání s literaturou a přednesem, nikoliv k soutěţnímu klání recitátorů.

9

I. Teoretická část 1. Celostátní přehlídka a dílna dětských recitátorů Dětská scéna Dětská scéna je jednou z nejvýznamnějších přehlídek v oblasti dramatické výchovy a dětského divadla, spadá pod ni jednak celostátní přehlídka a dílna dětských recitátorů, ale také celostátní přehlídka dětského divadla. Obě části přehlídky se od roku 1994 konají společně. Po jedenácti ročnících konaných v Trutnově se v letošním roce konala Dětská scéna ve Svitavách. Zpravidla probíhá přehlídka v červnu a často se obě její části vzájemně prolínají. Poslední den celostátní přehlídky dětských recitátorů se většinou překrývá s prvním dnem celostátní přehlídky dětského divadla. Jak jsem psala výše, o části Dětské scény zaměřené na dětské divadlo bylo napsáno jiţ mnoho a cílem mé práce není reflektovat její vznik, vývoj či dosavadní fungování. Z toho důvodu budu ve své práci pouţívat označení „Dětská scéna― pouze jako pojmenování národní přehlídky a dílny dětských recitátorů, na niţ je tato práce zaměřena. „Celostátní přehlídka dětských recitátorů je přehlídka a dílna nejzajímavějších a nejinspirativnějších vystoupení dětských sólových recitátorů z celé ČR. Recitátoři postupují z krajských postupových přehlídek, jimţ předcházejí oblastní [okresní, obvodní či městská] a školní kola.“1 Podrobnějšímu vysvětlení systému postupových přehlídek se budu věnovat v druhé části první kapitoly. Celostátní přehlídka v sobě zahrnuje vystoupení dětských recitátorů, rozborové semináře jednotlivých vystoupení vedené odborným lektorským sborem, hlasové rozcvičky a praktické dílny pro dětské účastníky a vzdělávací semináře pro účastníky dospělé. „Přehlídka má přímou vazbu na výuku českého jazyka a literatury na základních školách a víceletých gymnáziích. Prostřednictvím tvořivé práce na interpretaci básní či prózy a přípravy veřejného vystoupení rozvíjí v dětech schopnost hlubšího porozumění textu a vyspělého ovládání mateřského jazyka, přispívá ke kultivaci mluveného slova a rozvoji mluvních a komunikačních dovedností. Zároveň děti motivuje k aktivnímu poznávání české i světové literatury a získávání vztahu k ní. 1

HULÁK, J. Dětská scéna 2011 - propozice[online]. Vystaveno 6.12.2010 [cit. 2011-1-24]. Dostupné z: http://www.nipos-mk.cz/?p=11611

10

Učitelům nabízí přehlídka moţnost pracovního setkávání, vzájemné inspirace a dalšího vzdělávání v oboru.“2 V současné době se přehlídka koná z pověření a za finančního přispění Ministerstva kultury a Ministerstva školství mládeţe a tělovýchovy. Pořadateli jsou NIPOS-ARTAMA (Odborný útvar Národního informačního a poradenského střediska zaměřený na neprofesionální umělecké aktivity dospělých a estetické aktivity dětí a mládeţe), Sdruţení pro tvořivou dramatiku (občanské sdruţení s celostátní působností, které sdruţuje zájemce o dramatickou výchovu, pořádá a organizuje vzdělávání v oboru dramatické výchovy, přehlídky a dílny dětského a mladého divadla a přednesu ad.) a Střediska kulturních sluţeb Svitavy ve spolupráci s katedrou výchovné dramatiky DAMU.

1.1 Vznik a vývoj celostátní přehlídky a dílny dětských recitátorů Dětská scéna V této podkapitole se budu zaměřovat na vývoj celostátní přehlídky a dílny dětských recitátorů a to především na to, jak se vyvíjel pohled na dětský přednes a jak se na základě toho měnila i organizace jednotlivých ročníků. V závěru kapitoly uvedu pro lepší orientaci shrnutí jednotlivých mezníků vývoje přehlídky. Krom uvedených zdrojů jsem v této kapitole čerpala informace – především roky konání přehlídek v jednotlivých městech z webových stránek Databáze českého amatérského divadla. 3 První vlaštovkou samostatných dětských recitačních přehlídek (do té doby byly recitační soutěţe dětí spojeny s recitačními soutěţemi dospělých) se stala malá pracovní přehlídka dětského přednesu, která se uskutečnila roku 1967 v rámci programu Wolkrova Prostějova. Této přehlídky se účastnily tři recitační a divadelní soubory (recitační studio Šrámkova domu v Sobotce, vedené Evou Seemannovou a Marií Hejnovou, Recitační soubor Čs. v Českých Budějovicích, vedené Ludvíkem Mühlsteinem, a brněnské PIRKO, vedené Jindrou Delongovou) a vybraní dětští přednašeči z Lidových škol uměleckých, ty kromě jiných na přehlídku doprovodily Jana Vobrubová či Šárka Štembergová.4 2

HULÁK, J. Dětská scéna 2011 - propozice[online]. Vystaveno 6.12.2010 [cit. 2011-1-24]. Dostupné z: http://www.nipos-mk.cz/?p=11611. 3

4

http://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=prehlidka PROVAZNÍK, J. Děti a loutky. Chrudimské kapitoly moderního dětského divadla. Praha: vyd. AMU, 2008, s. 65.

11

„V pracovním setkání, vedeném mj. Vratislavem Kubálkem, Miloslavem Dismanem, Vítězslavou Šrámkovou a Evou Machkovou, se hovořilo o vztahu této tvůrčí práce ke školní literární výchově, ale především o podstatě a smyslu práce vedoucích s dětmi, o cílech a metodách, o poměru mezi procesem rozvíjejícím osobnost dítěte a úsilím o co nejdokonalejší výsledek.“5 Miloš Frölich 27. června 1967 v Rudém právu napsal: „[…] v závěrečné besedě k dětskému přednesu byly přijaty zásady směřující k rozvíjení dětské tvořivosti vhodným dramaturgickým výběrem s cílem umoţnit dětem se volně projevit. Škoda jen, ţe termíny akcí [X. Wolkrův Prostějov a pracovní přehlídka dětského přednesu] se vzájemně kryly, ačkoliv vhodněji voleným časovým rozvrhem se tento nedostatek dal odstranit.―6 Hlavním výsledným poţadavkem, který z diskuze vyplynul, ale především bylo, aby se dětské recitační přehlídky oddělily od těch dospělých a aby byla dětská soutěţ „vybudována na systému přehlídek nikoliv soutěţních kol“7 Tato pracovní přehlídka se tedy nakonec stala, jak píše Eva Machková: „předznamenáním soutěţí příštích let, jejich pracovní, skoro by se dalo říci laboratorní přípravou”.8 Roku 1972 se konala první samostatná národní přehlídka dětského přednesu. (Bylo to pět let po pracovní přehlídce dětského přednesu, během kterých se konaly pouze semináře při Wolkrově Prostějově a krajská kola dětské recitace v Jihomoravském kraji.) Jednalo se o národní přehlídku dětských recitátorů a recitačních souborů, spojenou se vzdělávacími semináři pro dospělé účastníky. Přehlídka se konala ve Svitavách a měla dle slov Evy Machkové nad očekávání dobrou úroveň.9 Jelikoţ se jednalo o první národní přehlídku dětské recitace, která tedy vtiskla základní podobu recitační přehlídky i přehlídkám dnešním, budu se jejímu popisu v této kapitole věnovat nejrozsáhleji. Dětští recitátoři i recitační soubory byli ve Svitavách rozděleni do třech věkových kategorií. Do první kategorie patřili ţáci 4. a 5. tříd ZDŠ (základní

5

PROVAZNÍK, J. Děti a loutky. Chrudimské kapitoly moderního dětského divadla. Praha: vyd. AMU, 2008, s. 65. FRÖLICH, M. Wolkrův Prostějov. In Hraše, J. PROSTĚ PROSTĚJOV - 40 let ve městě s poezií. Wolkrův Prostějov 1957-1996. Praha: IPOS, 1997, s. 25. 7 MACHKOVÁ, E. Wolkrův Prostějov. Divadelní výchova, 1967, roč. 4, č. 3, s. 24. 8 Ibidem. 9 MACHKOVÁ, E. Svitavy 72. Amatérská scéna, 1972, roč. 1972, č. 9, s. 22-23. 6

12

devítiletá škola) a v této kategorii se zúčastnilo pět chlapců, dvanáct děvčat a jeden recitační soubor (Kobylí na Moravě, František Hrubín: Je nám dobře na světě). Do druhé kategorie patřili ţáci 6. a 7. tříd ZDŠ a do třetí kategorie byli řazeni ţáci 8. a 9. tříd ZDŠ. V poslední kategorii svým výkonem oslnilo porotu i diváky několik přednašečů: Alena Ulmanová z Jičína (zvířecí básničky z pásma M. Votavové: Pojďte s námi do zoo), Miluše Šplechtová z Mostu - později herečka ND (Hermína Franková: Cendolín), Marek Eben z Prahy - později herec a moderátor (A.A. Milne: Medvídel Pú). Druhé a třetí kategorii věkově odpovídaly tyto soubory: Dětský recitační soubor Bystřice u Benešova (poezie pro malé děti), Karlovy Vary Dětský recitační soubor okresního domu pionýrů a mládeţe (pásmo k oslavám 50. výročí zaloţení Pionýrské organizace), Dětský recitační soubor Špindlerův Mlýn (pásmo Naše hory).10 Průběh přehlídky si můţeme představit díky článku Evy Machkové v Amatérské scéně s názvem Svitavy 72: „Přehlídka byla nesoutěţní, všichni dostali účastnický diplom a tak bylo pro děti těch několik hezkých červnových dnů strávených dílem v pěkném prostředí zrenovovaného sálku Okresního kulturního střediska ve Svitavách, dílem na výletech do Litomyšle, Poličky, na dojezdu Závodu míru Pionýrů, příjemným záţitkem, nerušeným napětí ze známkování výkonů. Byla to úleva i pro porotu, jejímţ předsedou byl zaslouţilý umělec Miloslav Disman. Určit pořadí v této situaci by bylo ještě obtíţnější neţ kdykoliv jindy. Ostatně i sestavení přehlídkového večera bylo oříškem: místo původně plánových dvou souborů vystoupily tři, místo šesti jednotlivců čtrnáct – a celá řada dalších by se jim byla vyrovnala. Porota přehlídky se mohla věnovat tomu nejpodstatnějšímu a nejuţitečnějšímu – rozhovorům s recitátory a jejich dospělými průvodci, kteří z větší části s dětmi na přednesu pracují ve škole nebo mimo ni.“11 Zároveň si ale ve svém článku autorka posteskla, ţe ne všechny školy či okresní domy pionýrů a mládeţe pochopily význam dospělého průvodce. Nejednou se tedy stalo, ţe s přednašečem přijel dospělý, který v tomto oboru vůbec nepracoval (například ţáka doprovázela paní učitelka biologie, jelikoţ paní učitelka českého jazyka musela jet na školní výlet), díky čemuţ rozhovory s dospělými průvodci pozbývaly smysl.12

10

MACHKOVÁ, E. Svitavy 72. Amatérská scéna, 1972, roč. 1972, č. 9, s. 22-23.

11

Ibidem, s.23. Ibidem.

12

13

Pro úplnou představu o průběhu první národní přehlídky dětské recitace je nutné se ještě zmínit o kvalitě přednesových vystoupení. „Výsledky svitavské recitační přehlídky jsou převáţně potěšující. Zásada, ţe výběr přiměřeného textu je základní podmínkou hodnotné výchovné práce s dětským přednesem, uţ zřejmě zdomácněla alespoň na úrovni krajských porot stejně jako poţadavek, aby projev dítěte odpovídal mentální vyspělosti i stupni rozvoje výrazových prostředků dítěte a aby byl především přirozený. Neméně důleţité je i to, ţe se prohřešky proti vkusu vyskytly jen zcela sporadicky, a ţe poroty dbaly i na uměleckou úroveň literárních předloh.“13 Zároveň ve svém článku Eva Machková srovnává kritéria hodnocení dětského přednesu ve Svitavách a kritéria hodnocení dětských divadelních souborů ve Ţďáru nad Sázavou (zde se roku 1972 konala také po několikaleté pauze národní přehlídka dětských divadelních souborů). Konstatuje, ţe: „náročnost a promyšlenost kritérií v dětském přednesu je nesrovnatelně vyšší neţ při hodnocení dětských divadelních souborů.“14 Usuzuje tak z faktu, ţe oproti přehlídce ve Ţďáru nad Sázavou pronikly na svitavskou přehlídku vyslovené omyly (zcela nevhodný výběr předlohy apod.) pouze ve velmi malém počtu. Tudíţ je lze spíše přičítat na vrub náhodě a okamţité situaci v porotě případně v dané věkové kategorii, neţ špatně stanoveným kritériím hodnocení. 15 Kvalitu dětských recitačních vystoupení nejen na svitavské přehlídce, ale i na národních přehlídkách konaných v dalších letech, potvrzuje ve své knize Děti a loutky i Jaroslav Provazník: „Stojí za pozornost, ţe dětský přednes – navzdory tomu, ţe jeho přehlídky byly oficiálně „vyhlašovány“ Českou ústřední radou Pionýrské organizace, tedy orgánem SSM [Socialistický svaz mládeţe] – byl ve skutečnosti ovlivňován především kvalitními a věci znalými odbornými pracovníky (ÚKVČ [Ústav pro kulturně výchovnou činnost v Praze] a krajských kulturních středisek) a jejich spolupracovníky (tvořivými a vzdělanými učiteli, vedoucími úspěšných dětských a mladých souborů, divadelníky…), takţe se ani v období nejtuţší „normalizace“ nestal nástrojem ideologické propagandy a primitivního mentorování (a pokud ano, pak se tato primitivní vystoupení zpravidla nedostávala přičiněním poučených porotců do vyšších kol). Naopak díky těmto přehlídkám (a seminářům

13

MACHKOVÁ, E. Přehlídky a problémy kolem nich. Divadelní výchova, 1972, roč. 9, č. 5, s. 1. Ibidem. 15 Ibidem. 14

14

pořádaným v jejich rámci) se s dramatickovýchovnými metodami a tvořivou prací s literárním textem setkávali také učitelé literární výchovy a českého jazyka na základních školách (tehdy základních devítiletých školách) a středních školách, kteří by se s dramatickou výchovou jinak nepotkali“16 První národní přehlídka dětské recitace konaná ve Svitavách tak splnila funkci přehlídky jako estetického i vzdělávacího setkání a započala tak kaţdoroční tradici konání národních přehlídek dětské recitace. Po čtyřech letech, kdy se přehlídka konala ve Svitavách, se přesunula do Příbrami, kde se tedy roku 1976 konal její pátý ročník tentokrát pod názvem Děti recitace. Zde se přehlídka kaţdoročně odehrávala do roku 1980. Po roce 1980 byla národní přehlídka Děti recitace přesunuta do Mělníku, kde se roku 1981 ve dnech 29. – 31. května odehrál jiţ její desátý ročník. Tradice pořádání národní přehlídky dětské recitace v Mělníku trvala deset let a dvacátým ročníkem této přehlídky se Mělník s její organizací rozloučil. V Mělníku probíhala přehlídka tradičně v květnových dnech a zároveň s ní probíhaly jeden aţ čtyři vzdělávací semináře pro dospělé účastníky přehlídky, výhradně z oblasti dětské recitace. Ačkoliv mnoho osobností se v roli lektorů seminářů několikrát opakovalo (Soňa Pavelková, Jiří Hraše, Jaroslav Provazník ad.), témata seminářů se zpravidla měnila. Na přehlídce se objevily například tyto semináře: Stavba pásma pro dětský kolektiv – klasické formy souborové práce (1981), Stavba pásma pro dětský kolektiv – nové formy s dramatickými prvky (1981), Analýza textu a příprava interpretace (1981), Příprava prózy k přednesu a základní interpretace prózy (1982), Kritérium hodnocení dětského přednesu se zvláštním zřetelem ke kultuře řeči (1982), Úvod do otázek stylizace, rytmu a dynamiky v dětském přednesu (1983), Bílá místa na dramaturgické mapě dětského přednesu (1984), Problematika přechodu recitátorů od dětského k uměleckému přednesu – kulatý stůl (1985), Stavba recitačního pásma včetně mimojazykových prostředků (1986), Interpretace textu (1987), Výběr literatury (1987), Uplatnění dramatických her a improvizací v přípravě dětského recitátora – sólisty (1988), Inscenační práce vedoucího dětského recitačního souboru (prvky reţie, scénografie, práce s hudbou) (1988) ad.

16

PROVAZNÍK, J. Děti a loutky. Chrudimské kapitoly moderního dětského divadla. Praha: vyd. AMU, 2008, s. 66 67

15

V lektorském sboru, který hodnotil vystoupení sólových recitátorů či recitačních kolektivů se nejčastěji objevovali: Bedřich Hájek, Vratislav Kubálek, Eva Machková, Veronika Matějová-Štěrbová, Daniela Musilová, Ivan Němec, Jiřina Novotná-Hůrková, Soňa Pavelková, Jaroslav Provazník, Vítězslava Šrámková a Jana Vobrubová. (Seznam lektorských sborů recitace a recitačních kolektivů od roku 1981 viz Příloha č. 1) Od roku 1992 do roku 1998 se tradice pořádání národní přehlídky dětské recitace ujalo město Ústí nad Orlicí. Zároveň se od roku 1992 konala přehlídka zároveň s celostátní dílnou dětských recitátorů, coţ mj. znamená, ţe přímo pro dětské recitátory byly jiţ organizovány dílny vedené odbornými lektory. Tyto dílny neměly prioritně vzdělávací charakter, ale recitátoři se v nich mohli seznámit, uvolnit či připravit na svá vystoupení. Zároveň se změnila struktura diskuzí. Jiţ se nejednalo o setkání porotců s dospělými vedoucími, kteří společně dvě aţ tři hodiny mluvili o přednesu, ale díky návrhu Jany Votrubové se začalo komunikovat i s dětskými přednašeči. Začal fungovat model diskuzí, který se dochoval aţ dodnes. Lektorský sbor se rozdělí na dvojice a mezi nimi pak přednašeč se svým doprovodem chodí a diskutuje o svém výkonu. O změnách, které tento model přinesl, řekl Jaroslav Provazník v rozhovoru s Evou Brhelovou: „Sehrálo to myslím docela velkou roli v tom, ţe se přehlídka opravdu stala dílnou v tom nejširším slova smyslu a najednou se to jakoby zklidnilo. V menších skupinách se dalo s dětmi mluvit o drobnostech normálním, lidským způsobem. Je to opravdu dialog, rozprava a myslím, ţe ani pro jednu stranu to není nepříjemné. Projevilo se to určitě na kvalitě přednesu. Vedoucí najednou viděli, ţe to k něčemu vede, ţe to má smysl. Ţe to, o čem se mluví, není jen mlácení prázdné slámy. Lektor můţe o svých připomínkách hovořit konkrétněji, ne jako do širokého plena, a můţou to být docela dobré rady. Proměnilo to atmosféru.“17 Roku 1992 a 1993 se tu společně s národní přehlídkou dětské recitace konala i týdenní Dílna tvořivé dramatiky (v pořadí druhá a třetí) 18, kde se kromě významných českých osobností dramatické výchovy objevili v roli lektorů seminářů i zahraniční hosté. (V roce 1992 to byla například Hana Stanek – Vesecká ze Švýcarska, která vedla seminář Neurolingvistické programování a kinesiologie.) 17

BRHELOVÁ E. Ohlédnutí za čtyřicetiletou Dětskou scénou s Jaroslavem Provazníkem. Deník Dětské scény, 2011, roč. 2011, č. 4, s. 100. 18 První Dílna tvořivé dramatiky se konala roku 1991 v Mělníku. Jednalo se o týdenní celostátní dílny dramatické výchovy, kam byli poprvé přizváni i zahraniční lektoři. Dílny organizovalo Sdružení pro tvořivou dramatiku.

16

Témata seminářů se zde jiţ tedy nezaměřovala pouze na dětskou recitaci, ale na dětské divadlo a dramatickou výchovu celkově. Semináře, kterých se mohli dospělí účastníci přehlídky zúčastnit, byly například tyto: Praktikum literárně dramatické výchovy, Cesty ke slovu: pět smyslů, záţitek, představivost, vlastní zkušenost, fantazie, slovo, obraz, Co můţeme také učit v „občance‖ aneb Dramatická a osobnostně (pro)sociální výchova pro učitele občanské výchovy, Seminář k problematice hodnocení dětského vystoupení ad. Roku 1994 se v Ústí nad Orlicí uskutečnila významná změna ve vývoji dětských národních přehlídek. Národní přehlídka dětských recitátorů a recitačních kolektivů byla spojena s celostátní přehlídkou dětských divadelních a loutkářských souborů. Od té doby se národní přehlídky dětské recitace, dětských divadelních, loutkářských a recitačních souborů a semináře a dílny pro vedoucí a pedagogy konají společně pod názvem Dětská scéna - ve stejném městě i ve stejný čas. Jak se proměnila recitační přehlídka po spojení s přehlídkou divadelní? Ačkoliv místo zůstalo pro konání národní přehlídky dětské recitace stejné, čas se změnil; od roku 1994 se přehlídka kaţdoročně koná v měsíci červnu. O přehlídce se začal vydávat Deník Dětské scény, tedy periodikum, které přináší o průběhu přehlídky bliţší informace a také je v něm prostor pro reflexi jednotlivých přednesových vystoupení. O důleţitosti Deníku Dětské scény se vyjádřil Jaroslav Provazník: „Kdyţ byla přednesová přehlídka samostatně, byla víkendová a nic nevycházelo. Maximálně o ní vyšel souhrnný článek třeba v Amatérské scéně a k tomu jsme měli nějaké interní materiály – a to bylo všechno. Dětský přednes je teď mapovaný ve zpravodajích. (…) je výborné, ţe můţeme díky zpravodaji sledovat, kam se přednes posunul.“19 Mohlo by se zdát, ţe spojením přehlídek se zmenší počet zúčastněných recitačních souborů. Není to tak zcela pravda, roku 1993 se samostatné přehlídky dětské recitace zúčastnilo dvanáct recitačních kolektivů, roku 1994, kdy došlo ke spojení obou přehlídek, se jich zúčastnilo celkem patnáct oproti jedenácti zúčastněným divadelním souborům a ačkoliv v dalších letech počet zúčastněných recitačních souborů jiţ nepřesáhl počet divadelních, jednalo se vţdy o víceméně počty vyrovnané (1995 – 7 recitačních, 12 divadelních, 1996 - 8 recitačních, 10 19

BRHELOVÁ E. Ohlédnutí za čtyřicetiletou Dětskou scénou s Jaroslavem Provazníkem. Deník Dětské scény, 2011, roč. 2011, č. 4, s. 101

17

divadelních, 1997 - 9 recitačních, 10 divadelních, 1998 - 6 recitačních, 9 divadelních atd.). Zároveň tato čísla rozhodně nedokazují, ţe by recitační kolektivy opouštěly svou práci, ale díky propojení přehlídek docházelo a stále dochází k vzájemné inspiraci, recitační kolektivy tak přestaly dělat strohá a statická recitační vystoupení, ale zabrousily do divadel poezie, dětská divadla zase naopak začala ve svých představeních vyuţívat i poezii. Tradice pořádání národního kola Dětské scény trvala v Ústí nad Orlicí do roku 1998. Roku 1999 se konání celostátní přehlídky dětských divadelních, loutkářských a recitačních souborů a celostátní dílna dětských recitátorů přesunulo na jeden rok do Zábřehu na Moravě. Zároveň s místem konání se také změnil hlavní organizátor přehlídky, po mnoha letech vystřídal Jaroslava Provazníka v jeho funkci Jakub Hulák. V Zábřehu uţ byly samozřejmostí jak dílny/rozcvičky pro sólové recitátory z jednotlivých kategorií, tak i diskusní kluby pro jejich doprovod, ty v Zábřehu vedla Jana Vobrubová a Eliška Herdová. Dalších jedenáct let, tedy v době od roku 2000 do roku 2010, se celostátní přehlídka dětské recitace a dětského divadla konala ve východočeském městě Trutnov. Zde měla přehlídka jiţ víceméně stejnou podobu, jakou měla po spojení národní přehlídky dětské recitace a dětského divadla. V roce 2011 se přehlídka Dětská scéna vrací na místo, kde se dvacet devět let předtím konala první samostatná národní přehlídka dětského přednesu - tedy do Svitav. Pro představu toho, jak recitační přehlídky probíhají v současné době na celostátní úrovni, popíši níţe konkrétní program přehlídky ve Svitavách. Proto, aby byla přehlídka vnímána více jako setkání neţ jako soutěţní klání, zvolili organizátoři i v letošním roce podobný systém jako v letech minulých. Na přehlídku byly vybrány nejinspirativnější výkony recitátorů 2. (4. a 5. třída), 3. (6. a 7. třída) a 4. kategorie (8. a 9. třída). Recitátoři se spolu se svým doprovodem přijeli do Svitav v pátek 10. června 2011, kde probíhala od deseti hodin prezence. O tři hodiny později proběhlo slavnostní zahájení v sále, který recitační přehlídce náleţel, Ottendorferův dům.

18

Obrázek č. 1: Sál Ottendoreferova domu20

Následovaly hodinové seznamovací dílny pro recitátory a také hlasová rozcvička pro recitátory třetí kategorie, kteří přehlídku zahajovali. Dílny i rozcvičky vedli jiţ tradičně studenti Katedry výchovné dramatiky DAMU. Následovalo tříhodinové vystoupení recitátorů třetí kategorie, kde bylo ke slyšení i k vidění dvacet čtyři přednašečských výkonů. Po večeři proběhly diskuze, ty byly ve Svitavách hned trojího typu. a, Pro recitátory, kteří v dané kategorii přednášeli a jejich doprovod Tyto diskuze probíhaly s lektorským sborem rozděleným do dvojic (předseda Jaroslav Provazník, Jana Franková, Nina Martínková, Magda Veselá, David Kroča, František Oplatek). Přednašeči si spolu se svým doprovodem vybrali dvojici či dvojice lektorů, jejichţ názor je zajímal nejvíce, a za tím lektorem se následně vydali. Neprobíhala tedy veřejná diskuze, ale rozmluva mezi lektory, recitátorem a jeho doprovodem. b, Pro recitátory, kteří v dané kategorii nepřednášeli Zde se nejednalo přímo o diskuze nad shlédnutými přednesovými vystoupeními, ale opět spíše o praktické dílny pro recitátory. Druhá a třetí kategorie zde navazovala na svou dopolední práci. U čtvrté kategorie se ale jiţ při odpoledních setkáních o recitační dílnu jednalo. Pojmenovávaly se tu jednak obecné věci týkající se přednesu (co musí kaţdý dobrý recitátor umět), ale také se diskutovalo (v nedělní 20

Zdroj: http://www.muzeum.svitavy.cz/stale-exp/ottendorferova-knihovna/nabidka-sluzeb/413-1/

19

dílně) i o konkrétních přednašečských výkonech. Tyto dílny vedli tytéţ studenti jako dopolední dílny a rozcvičky pro recitátory. c, Pro doprovod recitátorů, kteří v dané kategorii nepřednášeli Během tohoto diskuzního klubu se jeho účastníci rozdělili na několik skupin a stali se tzv. stínovou porotou, úkolem kaţdé skupiny bylo vybrat, jaké přednašeče dané kategorie by ocenili, a odůvodnit svůj výběr. Při následné společné diskuzi všech skupin se krom konkrétních výkonů řešily také obecné otázky, které během diskuze vyvstaly, např. Jaká je optimální délka přednesového textu? Proč někteří recitátoři „přehrávají―? Je moţné hodnotit přednes objektivně? Proč se některé texty na přehlídkách opakuji? Kde získat kvalitní přednesové texty? apod. Tento diskuzní klub vedla Jiřina Lhotská. Další přednašečské dny probíhaly ve Svitavách obdobně. V sobotu po snídani se konaly dílny pro recitátory a hlasová rozcvička pro šestadvacet přednašečů čtvrté kategorie, následovalo tříhodinové vystoupení recitátorů této kategorie, oběd a diskuze opět trojího typu. Po nich se mohli přednašeči zúčastnit celostátní přehlídky dětského divadla, která ten den začínala. V neděli vystupovalo dvacet šest recitátorů druhé kategorie a průběh dne byl stejný jako v sobotu. Program pro recitátory končil v půl třetí, a pokud se dále neúčastnili divadelní části přehlídky, odcestovali spolu se svým doprovodem domů. V programu oproti loňskému roku bohuţel chyběl večerní program pro recitátory (pro děti ze souborů byl zorganizován i v letošním roce). Ten v loňském roce organizovali opět studenti Katedry výchovné dramatiky DAMU a slouţil k tomu, aby se přednašeči více spřátelili i napříč svými kategoriemi a aby se poznali i jinak neţ při svých přednesových vystoupeních, při dílnách či hlasových rozcvičkách. Proto si osobně myslím, ţe byl tento program důleţitý a během organizace by se neměl opomenout. Ačkoliv se na přehlídku ve Svitavách čekalo s napětím (přeci jen vystřídala jedenáctiletou tradici pořádání přehlídky v Trutnově), byla i zde jasně patrná snaha, se kterou se na niţších stupních přehlídky (kola městská, krajská, okrsková…) bohuţel ne vţdy setkáváme a která je naopak dle slov (nejen) Jaroslava Provazníka jiţ několik let patrná v kolech národních, tj. aby byla přehlídka dětské recitace chápána jako dílna či setkání, nikoliv jako soutěţ. „Nejde jen o to pojmenování (i kdyţ i to má svůj význam), ale o podstatu. Sóloví recitátoři přestávají být sólisty, kteří přijedou, odrecitují a odjedou, ale mají i příleţitost poznat osobně, zblízka 20

stejně „postiţené“ kamarády, pracovat s nimi v praktických dílnách a sdílet s nimi jejich pocity, nápady a trémy. I nejmladší recitátoři si mohou v malých skupinkách, a tedy za daleko přijatelnějších a lidštějších okolností popovídat s několika různými lektory, porovnat si názory na svoje vystoupení a na vystoupení svých kamarádů.“21 Shrnutí, aneb důležité mezníky ve vývoji národní přehlídky dětské recitace 1967 – pracovní přehlídka dětské recitace v rámci programu Wolkrova Prostějova – tato přehlídka označila za nutnost oddělit přehlídky dětské recitace od přehlídek recitace dospělých a stala se teoretickou přípravou pro přehlídky konané v dalších letech 1972 – první samostatná národní přehlídka dětského přednesu (Svitavy) 1981 – počátek desetileté tradice pořádání přehlídky v Mělníku, spolu s ní se zde konaly vzdělávací semináře pro dospělé účastníky výhradně z oblasti dětské recitace 1989 - organizace přehlídky se po Evě Machkové ujímá Jaroslav Provazník 1992 – v rámci recitační přehlídky probíhá i celostátní dílna dětských recitátorů – dílny pro recitátory, změna struktury diskuzí 1994 – národní přehlídka dětské recitace je spojena s národní přehlídkou dětského divadla 1999 – organizace přehlídky se po Jaroslavu Provazníkovi ujímá Jakub Hulák 2000 – počátek jedenáctileté tradice pořádání přehlídky v Trutnově 2011 – počátek pořádání přehlídky ve Svitavách

1.2 Systém celostátní přehlídky a dílny dětských recitátorů Dětská scéna Abychom se mohli v dalších kapitolách práce zabývat konkrétními příklady organizace recitačních přehlídek, povaţuji za důleţité v této kapitole sepsat, jaké jsou obecné podmínky organizace recitačních přehlídek, jak a kdy by měla všechna postupová kola probíhat, jaké by měla obsahovat věkové kategorie, jaké by mělo být sloţení poroty, v jakém duchu by měla být organizována apod. Podmínky organizace 21

PROVAZNÍK, J. Dětský přednes v pohybu. Z poznámkového bloku předsedy lektorského sboru Celostátní dílny dětského přednesu. Glosa o dětském přednesu na přehlídce Dětská scéna v Zábřehu na Moravě. Tvořivá dramatika, 1999, roč. 10, č. 2, s. 7 – 8.

21

jasně stanovují propozice Dětské scény, ty aktuální, ze kterých budu v této kapitole čerpat, zpracoval v listopadu 2010 Jakub Hulák za organizaci NIPOS-ARTAMA.22 (viz Příloha č. 2) Tyto propozice by měl mít kaţdý organizátor pečlivě prostudované a především by se jimi měl řídit. Organizátory přehlídek jsou: během školních kol zpravidla pedagogové dané základní školy, o realizaci oblastních, městských, krajských kol se starají různé školské nebo kulturní instituce (ZUŠ, ZŠ, DDM, SVČ, kulturní střediska apod.) Do celostátního kola Dětské scény se postupuje z kol krajských, kterým předcházejí kola oblastní (těm se téţ říká okrsková, okresní, případně městská) a kola školní. Všechna tato kola se konají postupně a to nejčastěji od začátku února do konce dubna a jsou na ně dle propozic kladeny shodné poţadavky, co se týče podmínek účasti recitátorů, celkové organizace a průběhu a také hodnocení a výběru recitátorů. Přehlídky se mohou účastnit jednotlivci ze základních škol, niţších stupňů gymnázií, základních uměleckých škol, domů dětí a mládeţe a dalších institucí. Recitátoři jsou nejčastěji vybíráni ze školního kola, pokud jej jejich škola neorganizuje, hlásí se přímo u pořadatele oblastního/městského kola. Přednašeči jsou na přehlídce děleni dle věku do celkem pěti kategorií. Nultá kategorie, v ní vystupují děti z prvních tříd ZŠ, tato kategorie není zařazena na přehlídky povinně, ale je doporučováno, aby ji organizátoři také zřídili, ač se nejedná o kategorii postupovou. V první kategorii přednáší ţáci druhých a třetích tříd ZŠ, ve druhé kategorii ze čtvrtých a pátých tříd ZŠ. Třetí kategorie patří ţákům šestých a sedmých tříd ZŠ a také příslušným ročníkům víceletých gymnázií a ve čtvrté kategorii vystupují recitátoři z osmých a devátých tříd ZŠ a opět i z příslušných ročníků víceletých gymnázií. Přednášející z nulté aţ druhé kategorie se na přehlídku hlásí s jedním textem, přednášející třetí a čtvrté kategorie mají mít připraveny texty dva, zda zazní na přehlídce oba texty všech přednašečů, anebo jen některých z nich (např. těch co mají být oceněni či neměli vhodně zvolen text první ad.), nechávají propozice na jednotlivých organizátorech. V propozicích se nedoporučuje, vzhledem

22


22

k ryze interpretačnímu charakteru přehlídky, aby recitované texty byly psány samotným přednašečem. Poţadavky na obsah všech kol jsou v propozicích také jasně definovány, ač ne vţdy bývají v jednotlivých kolech zcela naplněny: „Součástí kaţdého kola je hodnocení recitačních vystoupení. Lektorský sbor by měl s recitátory a jejich pedagogy přiměřenou formou promluvit o základních kladech a problémech jejich vystoupení. Pro zkvalitnění oblastních a krajských přehlídek dětských sólových recitátorů lze doporučit pořádání praktických dílen pro recitátory i pro pedagogické pracovníky pod vedením zkušených lektorů.“23 V odstavci výše jsem jiţ psala o lektorském sboru, jelikoţ i on se velkou měrou podílí na atmosféře dané přehlídky, stanovují propozice jasně i jeho sloţení a způsob hodnocení. Lektorský sbor by měl být nejméně tříčlenný a měl by se skládat z odborníků z oblasti dětského přednesu a dramatické výchovy, navíc doplněný o osoby, které se ve své práci přednesem a mluveným projevem zabývají. V kaţdém lektorském sboru by měl být alespoň jeden odborník, který se v posledních třech letech minimálně jednou zúčastnil přehlídky vyššího stupně, pro kterou lektorský sbor recitátora/y vybírá. Mezi hlavní kritéria hodnocení a výběru recitátorů do vyšších kol patří zejména: 

přirozenost dětského projevu a vybavenost recitátora



umělecká hodnota textu, přiměřená interpretační úrovni dítěte



schopnost uchopit text a tvořivě ho interpretovat



celková úroveň a kultura projevu.

Lektorský sbor nestanovuje pořadí, ale doporučuje pro postup do vyššího kola maximálně dvě nejinspirativnější recitační vystoupení z kaţdé kategorie. Dle mého názoru nejdůleţitějším, ale zároveň těţko měřitelným a moţná často opomíjeným odstavcem propozic je ten, který se týká atmosféry a programu jednotlivých kol: „Všechna kola přehlídky by měla probíhat v atmosféře přátelského pracovního setkání a podle moţností mohou být doplněna podnětným programem pro účastníky (hlasové rozcvičky, dílny, diskuse, hry apod.) a vzdělávacími akcemi pro dospělé účastníky. Pořadatel přehlídky by měl vytvořit pro vystoupení recitátorů co nejpříznivější podmínky, tedy i potlačit nezdravou soutěţní atmosféru a rivalitu 23


23

mezi recitátory.“24 Zároveň je to právě tato poznámka, jejíţ naplnění budu v dalších kapitolách této práce zkoumat především.

24


24

II. Analýza organizace postupových kol celostátní přehlídky a dílny dětských recitátorů Dětská scéna 1. Metody a postupy při zkoumání a sledované oblasti Jak zorganizovat přehlídku, aby byla vnímána prioritně jako setkání přednašečů a nikoliv jako jejich soutěţní klání? Abych si na tuto otázku své práce mohla co nejlépe odpovědět, rozhodla jsem se vyuţít několik metod výzkumu. První metodou byl dotazníkový předvýzkum, jehoţ respondenty byli přednašeči z celé České republiky, kteří se někdy v minulosti zúčastnili některého z postupových kol Dětské scény. Dotazníkový předvýzkum si nekladl za cíl detailně zmapovat, jak probíhají jednotlivá kola v různých částech naší republiky. Byl spíše zaměřen na vzpomínky a pocity přednašečů, které v nich přehlídka zanechala. Dotazníkové otázky byly především zaměřeny na hlasové rozcvičky, reflexe, lektorský sbor, téma a celkovou atmosféru přehlídky. S výsledky dotazníkového šetření vás seznámím v následující kapitole. Druhou metodou bylo pozorování jednotlivých postupových kol Dětské scény, které byly organizovány ve třech městech – v Hradci Králové, v Pardubicích a v Brně. Během pozorování jsem se zaměřila na podobné věci jako ve svém dotazníkovém šetření, tedy na: 

Průběh daného kola – zda byly přítomny hlasové rozcvičky, reflexe či doprovodný program, zkrátka aktivity, které by přednašeče jednak uvolňovaly a pozitivně naladily na recitaci, dále by měly i vzdělávací funkci a v neposlední řadě i aktivity, které by přednašeče zabavily ve chvílích volna.



Lektorský sbor – sloţení lektorského sboru (v závislosti na věku a zkušenostech) a jeho způsobu komunikace s přednašeči a doprovodem přednašečů.



Prostor – zda byl prostor dostatečně velký, aby se účastnické skupiny vzájemně nerušily během oddělených aktivit a zároveň aby se mohly pohodlně soustředit na jednotlivá vystoupení. Zda prostor vzbuzoval v účastnících příjemné pocity například svou výzdobou, dostatkem světla ad.



Snahu o vzdělávání přednašečů i jejich doprovodu – zda se konaly dílny či semináře, které by řešily otázky dětského přednesu.

25



Celkovou atmosféru přehlídky – jak se podařilo skloubit jednotlivé faktory přehlídky a jak pozitivně či negativně působily na celkovou atmosféru přehlídky, zda se více blíţila soutěţnímu klání či setkání recitátorů. Osobně si myslím, ţe právě tyto faktory (krom organizátorů, kteří sami navíc

ovlivňují i tyto faktory) ovlivňují nejvíce celkové vyznění přehlídky. Díky tomu, ţe se jednalo o konkrétní postupová kola, kterých jsem se mohla osobně zúčastnit, jsou výsledky pozorování více hloubkové, a tudíţ mají na výsledky mého výzkumu a celé mé práce podstatně větší vliv neţ dotazníkový předvýzkum. V rámci tohoto pozorování se navíc uskutečnily i nestrukturované rozhovory s organizátory těchto kol, ze kterých čerpám především informace o předešlých ročnících či o způsobu organizace (rozvrţení organizátorských sil, informace o instituci ad.). Důleţitou metodou mého výzkumu byla také anketa pro dětské recitátory. Tato anketa probíhala v podobě šesti otázek sepsaných na velkém papíře, na který přednašeči psali o přestávkách své odpovědi. Tyto otázky byly pro většinu navštívených kol stejné a opět byly zaměřeny především na pocity, které v přednašečích přehlídka vyvolává. Otázek bylo celkem šest: Co tě tu bavilo? Jakým jedním slova bys popsal(a) dnešní přehlídku? (tato otázka po druhém pozorování nahradila otázku: Co bys nechtěl(a) uţ nikdy zaţít?) Čeho ses bál(a)? Na co ses těšil(a)? Co tě nebavilo? Co bys tu chtěl(a) ještě dělat? (tato otázka po druhém pozorování nahradila otázku: Co by sis chtěl(a) ještě zopakovat?). U ankety jsem byla vţdy přítomna, abych mohla dětem otázky dovysvětlovat, případně s nimi mluvit o jejich odpovědích. S odpověďmi dětských recitátorů vás seznámím u popisu a analýzy jednotlivých kol.

26

2. Výsledky dotazníkového šetření Respondenti Svůj dotazník (viz Příloha č. 3) jsem rozesílala lidem, kteří se ve svém dětském věku zúčastnili recitačních přehlídek. Oslovovala jsem především recitátory ve věku do šestadvaceti let, především proto, aby výsledky nebyly zkresleny politickým reţimem, ve kterém se přehlídky konaly. Vyplněný dotazník jsem obdrţela od šestadvaceti přednašečů (ukázka vyplněného dotazníku viz Příloha č. 4), z toho se jednalo v osmnácti případech o ţeny. Respondenti byli ve věku od šestnácti do šestadvaceti let. Dva respondenti byli ve věku šestnácti let, tři byli sedmnáctiletí, pět osmnáctiletých, šest devatenáctiletých, dva dvacetiletí, jeden dvaadvacetiletý, čtyři čtyřiadvacetiletí, dva pětadvacetiletí a jeden šestadvacetiletý. 1. V jakém městě (městech) jste se zúčastnil(a) dětské recitační přehlídky a o jaká kola se konkrétně jednalo? Školních kol se respondenti účastnili v Ostrově (8x), v Brně (4x), v Hradci Králové (3x), v Praze (2x), v Pardubicích (2x), v Třeboni (1x), ve Strakonicích (1x), v Jindřichově Hradci (1x), v Třebíči (1x), v Hrušovanech nad Jevišovkou (1x), v Ledči nad Sázavou (1x), v Hovoranech (1x). Okresních (městských) kol se respondenti účastnili v Karlových Varech (6x), v Brně (2x), v Hradci Králové (3x), v Praze (2x), v Pardubicích (1x), v Jindřichově Hradci (1x), v Strakonicích (1x), v Třebíči (1x), v Třeboni (1x), ve Znojmě (1x), v Hodoníně (1x), ve Světlé nad Sázavou (1x). Krajských kol se respondenti účastnili v Ostrově (4x), v Třebíči (2x), v Českých Budějovicích (1x), ve Strakonicích (1x), v Uherském Hradišti (1x), v Praze (1x), v Hradci Králové (1x), v Pardubicích (1x). Národních kol se respondenti účastnili v Trutnově (5x), v Ústí nad Orlicí (2x), v Zábřehu (1x) – jeden z respondentů přednášel ve všech třech městech. Z šestadvaceti respondentů se jich pět zúčastnilo pouze školního kola ve svém městě, devět respondentů se zúčastnilo školního i okresního (městského) kola, šest respondentů postoupilo aţ do krajského kola a šest respondentů přednášelo aţ v národním kole.

27

2. Kolikrát jste se dané přehlídky zúčastnil(a)? Školních kol se zúčastnili (čísla v závorkách vyjadřují počty respondentů) jedenkrát (3), třikrát (4), čtyřikrát (5), pětkrát (7), šestkrát (1), sedmkrát (4), osmkrát (2). Okresních (městských) kol se zúčastnili jedenkrát (4), dvakrát (4), třikrát (7), pětkrát (3), sedmkrát (2), osmkrát (1). Krajských kol se zúčastnili jedenkrát (3), dvakrát (3), třikrát (4), pětkrát (1), sedmkrát (1). Národního kola se zúčastnili jedenkrát (2), dvakrát (2), pětkrát (1), sedmkrát (1). 3. Probíhaly na výše zmíněné přehlídce (přehlídkách) hlasové rozcvičky s recitátory? Rozcvičky probíhaly na začátku dne, kdy se přehlídka konala, celkem v deseti městech. Několikrát během dne se rozcvičky konaly ve třech městech. Rozcvičky se vůbec nekonaly v osmi městech. Na to, zda se rozcvičky konaly či nekonaly, si nevzpomněl jeden dotázaný. 4. Pokud hlasové rozcvičky probíhaly, co se Vám vybaví, když si na ně vzpomenete? Při vzpomínce na hlasové rozcvičky si vybaví respondenti jazykolamy (7x), uvolnění těla (4x), rozmluvení (4x), seznámení s ostatními (3x), odbourání trémy (3x), koncentraci (2x), kolektivní práci (2x), srandu (2x), zkoušku prostoru (1x), masírování tváří (1x), bránici (1x), posílání energie (1x), uţitečnost (1x). 5. Probíhaly na výše zmíněné přehlídce (přehlídkách) reflexe (diskuze o přednesových vystoupeních) s recitátory či s jejich doprovodem? Reflexe probíhaly zvlášť s recitátory a zvlášť s jejich doprovodem ve dvou městech. Reflexe se zúčastnili recitátoři zároveň se svým doprovodem v jedenácti městech. Reflexe výhradně pro recitátory se konaly ve dvou městech. V jednom městě se konaly reflexe pouze pro doprovod recitátorů. V šesti městech se nekonaly ţádné reflexe.

28

6. Pokud se reflexe konaly, byly dobrovolné či se jich museli zúčastnit všichni? Ve dvanácti případech byly diskuze dobrovolné, ve dvou případech byly pro všechny, kdo přednašeče připravoval, povinné. Nikde nebyly povinné pro přednašeče a ve dvou případech si respondenti nevzpomněli.

7. Pokud jste se nějaké reflexe zúčastnil(a), kdo ji vedl a co se Vám při vzpomínce na ni vybaví? Ve všech odpovědích uváděli respondenti, ţe reflexe vedl lektorský sbor (porota) či jeho předseda. Vzpomínky na reflexe byly spíše příjemnějšího charakteru. Vybrané konkrétní odpovědi respondentů25: „Reflexe vedli porotci a vybavuje se mi vţdy, ţe porotci nám řekli, co se nám povedlo a naopak a hlavně, co se dá zlepšit, popřípadě jak.“ „...to bylo lidí...vedl ji lektorský sbor, snaţil se vysvětlit nám, malým dětem, jak být lepší recitátor, co dělat líp, jak vylepšit svůj výkon do příště.“ „Setkal jsem se dost s rozdílným názorem právě poroty a pak lidí, i účinkujících např. z divadla poezie, kdy za mnou přišla jedna paní, které se můj výkon líbil, dost ji vnitřně zasáhl a rozuměla mému sdělení. Takţ jsem se opět přesvědčil, ţe kaţdý má svůj názor a ne vţdy se musím hned řídit podle poroty.“ „Reflexi vedla porota soutěţe, většinou předseda, ale vyjadřovali se všichni členové. Vţdy jsme získávali podnětné a uţitečné poznámky. Vítala jsem i moţnost, kdy se do reflexe mohli zapojit ostatní soutěţící.“ „Pedagog, učitel českého jazyka. Názor ze strany poroty na přednes jednotlivců, odůvodnění výsledků, pozitiva a negativa.“ „Reflexe probíhala tak, ţe před vyhlášením postupujících bylo ke kaţdému řečeno pár vět. Sama si uţ nevzpomínám. Naše paní učitelka dramatického krouţku se vţdy ptala, proto jsme většinou měli reflexi hlavně od ní.“ „Vedl ji předseda poroty, vybaví se mi: upřímnost, někdy zklamání, někdy dobrý názor nebo rada.“ „Ve Strakonicích to byli víceméně učitelé SŠ (zaměření na tento obor také víceméně). V celostátních kolech to pak byli lektoři, pedagogové vysokých škol a různí lidé od fochu. Rád vzpomínám na reflexe na národních kolech-recitátor obcházel jednotlivé krouţky kolem 25

U všech citovaných výroků respondentů se jedná o doslovný přepis.

29

lektorů a vyslechl si více názorů. Mnohdy to byly názory vzácných lidí, jako třeba pana Provazníka z DAMU nebo paní Lhotské (ta ostatně působila i na Strakonických kolech.)“ „Vybaví se mi přirozená a příjemná debata, která přinášela nový pohled na text a zároveň nové nápady pro změny.“

8.

Byla přehlídka (přehlídky) zastřešena nějakým tématem či motivem? U této otázky označilo patnáct respondentů odpověď „ne―, jedenáct

respondentů „nevzpomínám si―. 9. Když si vzpomenete na lektorský sbor (porotu) na recitační přehlídce (přehlídkách), jakými slovy byste ji popsal(a)? Dvanáct respondentů vnímalo lektorský sbor spíše pozitivně, deset respondentů jej vnímalo spíše negativně, dva respondenti jej vnímali pozitivně i negativně a dva respondenti si nevzpomněli. Vybrané konkrétní odpovědi respondentů: „Sympatičtí, příjemní a zkušení lidé.“ „Samý učitelky, který sedí za stolem s ubrusem a kytkou. Člověk neví, jestli se má natočit k porotě, která sedí za stolečkem v popředí na straně nebo jestli se má natočit k divákům.“ „Zpětně je hodnotím jako nepříliš velké odborníky v problematice recitace.“

„Ve většině případů- lidé na svém místě- odborníci.“ „Přísný, spravedlivý, ale také lidský.“ „Milí lidé, kteří (s odstupem času) se snaţí vysvětlit svůj odborný názor recitátorům – nepouţívají neznámé termíny, podkládají názory faktama, snaţí se pomoct“ „V porotě seděla paní ředitelka, starosta obce a učitelky českého jazyka, no porota přednesu moc nerozuměla, hlavně brali ohled na délku textu a autora básně.“ „V Ledči nad Sázavou i ve Světlé nad Sázavou to byly milé starší dámy, většinou učitelky ZUŠ. Při vzpomínce na Třebíč mám ještě dnes husí kůţi. Porota při mém přednesu ťukala propiskou o stůl a horlivě si zapisovala. Při přednesech ostatních si dokonce vykládala a pošklebovala. Velice nepříjemná porota.“ „Na školním kole to byli pedagogové dané školy, včetně učitelky, která nás na přehlídku připravovala, coţ zrovna nepovaţuji jako nejvhodnější variantu.“ „Lidé nezasvěcení, milující poezii od Seifrta apod.“

30

„Záleţí na jednotlivých osobách. Většinou byli hodní, ale někdy uměli být i zlí.“ „Lidé z oboru. Někteří porotci jsou zvyklí na určitý standard přednesu a je pro ně nesnadné reflektovat odlišný způsob pojetí textu. Ve většině jsou to ale velmi vnímaví lidé.“ „Lektorský sbor byl velmi nepříjemný a byl sloţen z pedagogů znojemských škol, proto byli ţáci těchto škol upřednostňováni.“ „Bratrstvo neohroţených“

10. Jaká nejpříjemnější vzpomínka se Vám vybaví, když se řekne spojení „recitační přehlídka“? Nejpříjemnější vzpomínky mělo jedenáct respondentů na setkávání s ostatními recitátory, pět respondentů na poslouchání básniček, čtyři respondenti na vlastní přednes, dva respondenti na hlasovou rozcvičku, dva respondenti na práci na textu, jeden respondent na vlastní výpadek text, jeden respondent na adrenalin. Vybrané konkrétní odpovědi respondentů: „Kdyţ přednáším a publikum to baví.“ „Ten adrenalin, který měl člověk pod kůţí uţ ráno, kdyţ vycházel z domu. To, ţe jsem nikdy neměla trému, prostě jsem si věřila a ten adrenalin ve mě vzbuzoval pocit zodpovědnosti a soupeřivosti.“ „Asi obecně setkávání lidí. Setkávání lidí zabývajících se přednesem, poslech různých zajímavých textů, zkoumání nových měst, čajovna, diskotéka s holkama.“ „Vybírání textu a jeho zpracování.“ „Toho je plno...pro mě nejspíš asi setkávání se s lidmi, kteří jsou nalazeni na stejné struně jako já.“ „Setkání s ostatními recitátory, lidmi, které uţ jsem znal a také získávání nových přátel a nových záţitků, zkušeností …“ „Hurá, uslyším nové vtipné texty, poznám nové kamarády, setkám se s těmi z minulého roku, podělím se s ostatními o můj nový text a navíc nemusím do školy .“ „Poslouchání zajímavých básniček, dokonce občas zazněla i vlastní tvorba.“ „Vybírání textu a práce na textu, posléze ukončení recitační přehlídky, pokud dopadla dobře

.“ „Pocit, ţe se můţu předvádět.“ „Zábava s kamarády recitátory, se kterými jsme tam jeli.“

31

11. Máte nějakou nepříjemnou vzpomínku na účast na recitační přehlídce? Dvanáct respondentů nemá či si nevzpomíná na ţádnou nepříjemnou vzpomínku, šest respondentů mělo nepříjemnou vzpomínku týkající se lektorského sboru, čtyři respondenti měli nepříjemnou vzpomínku na své vlastní vystoupení, tři respondenti měli nepříjemnou vzpomínku na přednášené texty, jeden respondent na diváky.

Vybrané konkrétní odpovědi respondentů: „Na přehlídkách, kterých jsem se účastnila, se nikdo nestaral o malé děti, proto se chovaly slušně jen, kdyţ samy recitovaly a na ostatní nebraly ohled.“ „Nepříjemné bylo jenom hodnocení poroty, moc nehodnotili přednes, ale volbu básně.“ „Šílená tréma při prvních dvou ročnících mého vystupování.“ „Vzpomínám si, ţe rok co rok se na přehlídce opakovaly stejné texty, to mě pak uţ moc nebavilo. Jinak nevím.“ „Sezení na ţidli, čekání, kdy na mě dojde řada, nervozita jak blázen, selhání hlasu při přednesu.“ „Netaktní kritiku od poroty a přílišnou řevnivost mezi jednotlivými soutěţícími.“ „Jednou po mě chtěla moje učitelka LDO na ZŠ (byla jsem tuším v 6. třídě s rozšířenou hudební a literárně dramatickou výchovou), abych upravila text jedné básně. Ona byla tlustá a ta báseň shazovala chování jednoho tlustého muţe – a ona se rozhodla, ţe v textu ono slovo „břichatý“ nahradíme něčím jiným.... Jenţe mně se to nezdálo a nechtěla jsem to tak... Tak jsem to pak naostro na přehlídce řekla v původním znění, čímţ jsem ji strašně namíchla, a ona si pak na mě zasedla. Naštěstí se ale v příštím roce ukázala jako absolutně neschopná a byla nahrazena jinou učitelkou. “

12. Zařadil(a) byste recitační přehlídku (přehlídky), které jste se zúčastnil(a) spíše do kategorie soutěžní klání recitátorů či do kategorie setkání dětských recitátorů? Čtrnáct respondentů označilo přehlídku jako soutěţ, devět jako setkání, dva nevěděli a jeden respondent se přikláněl k soutěţi i k setkání. Odpověď „soutěţ― uváděli respondenti kvůli nepříjemné atmosféře, motivaci učitelek a poroty a kvůli touze kaţdého vyhrát. Odpověď „setkání― uváděli respondenti kvůli sváteční atmosféře, ve většině případů (5x) ale nedokázali svou volbu zdůvodnit. Argumenty pro soutěţ: „Protoţe šlo jenom o ni, nic jiného se na přehlídce nedělo. Nikdo nerozebíral texty. Vládla rivalita.“

32

„Na okresním kole byla atmosféra spíše nepříjemná, jak uţ jsem výše uvedla. Přehlídka neměla ţádné téma, ani jiné zpříjemnění. Recitátoři se sešli ve třídách, odrecitovali a přišlo vyhodnocení.“ „Určitě soutěţ, hlavně v Třebíči. Atmosféra byla příšerná a ostatní recitátoři nedruţní.“ „Protoţe při přednášení a také při pozvání bylo řečeno, ţe je to soutěţ a bylo cítit z poroty a recitátoru obrovská soutěţivost.“ „Myslím, ţe tam kaţdý šel, jen aby vyhrál. Chyběly reflexe, bliţší setkání a poznání se navzájem.“ „Nedokáţu odpovědět, ve srovnání s přehlídkami souborů mají mnohem méně vřelou atmosféru, často jsou velmi krátké, jde v nich v podstatě jen o vlastní výkon, myslím, ţe soutěţícím vlastně ani nejde o sdělení druhých. Velmi často jde o silné konkurenční vztahy.“ Argumenty pro setkání: „Srovnávat umění nelze, všichni přátelé kolem mě i já, beru tyto přehlídky jako přehlídky umění, setkání, ne soutěţení mezi jednotlivci, recitátory. Jde o získání inspirace od jiných lidí nebo inspirovat ty, kolem nás.“ „Je to individuální, já nejsem soutěţivý typ. Co se ale týče koncepce těch přehlídek, tak k tomuto dojmu alespoň nenabádaly.“ „Příjemná atmosféra, známá vůně tamní knihovny, sváteční den (i oblečení přednášejících bylo sváteční), přednašeči – kaţdý něčím jedinečný zajímavý. Samozřejmě, ţe závěrečné vyhlášení vnášelo do celého dne soutěţního ducha, tomu se asi ţádná přehlídka nevyhne, pokud má vybrat zástupce, kteří pak poputují reprezentovat dál.“

13. Pokud byste mohli na dětských recitačních přehlídkách cokoliv změnit, co by to bylo a proč? Patnáct respondentů uvedlo, co by se mohlo na recitačních přehlídkách změnit. Změny se týkaly především atmosféry, zavedení rozcviček a reflexí. Jedenáct respondentů necítilo potřebu cokoliv změnit či ţádný návrh nevěděli. Vybrané konkrétní odpovědi respondentů: „Posadit porotu mezi diváky a zlidštit ji – zahrát si na začátek nějakou uvolňovačku všichni (porota, doprovod, děti). Vedená – rozmlouvadla. Diskuze nad texty – rozebírat téma, pojmenovávat, proč.... Přimět děti, aby se zapřemýšlely nad texty svými i ostatních. Odborná reflexe – co se přednašeči povedlo, na co by se měl zaměřit pro příště...“

33

„Ze zkušenosti z Brněnské přehlídky - diskuzi přednašečů povaţuji za důleţitou součást. O jednotném tématu pořád nevím, zda ano nebo ne, je to tak 50 na 50. Ať se jedná o příjemné setkání, které by mělo mít stále tu sváteční příchuť. Taky jsem měla moţnost být jako pozorovatel ještě jiné přehlídky, a tam byl lektorský sbor stranou od diváků u vyvýšeného stolu (jak u voleb) – přednašeči najednou nevěděli, komu vlastně mají přednášet, to bylo strašné.“ „Úroveň mnohých školních kol, kdy recitaci hodnotí lidé, kteří tomu nerozumí, podobně jako kdyţ tito lidé vybírají texty přednašečům.“ „Určitě bych se pokusila navodit příjemnou atmosféru, nechtěla bych, aby se děti bály tolik jako tenkrát já.“ „Bylo by dobré, aby porota uţ předem nedávala znát, ţe si dítě špatně vybralo báseň, kdyţ to dítě pozná, jistě to velmi ovlivní jeho přednes. V některých případech jsou děti vedeni svými pedagogy a dokonce si ani vybrat báseň sami nemohou.“ „Rozhodně bych zavedla semináře nebo dílny, i kdyţ právě vzhledem k časovému omezení většiny přehlídek by to asi bylo dost nepraktické.“ „Určitě by měly být reflexe, rozcvičky a přátelská atmosféra tohle by mělo být, jelikoţ jsem tohle z pohledu recitátora nezaţil, tak je to pro mě důleţité (chybělo mi to ţe jsem se nemohl pobavit o tom, jak jsem vnímal text…).“ „Aby DS rec. přehlídky byly o recitaci a ne o tématu či čímkoliv jiným. Aby tématem bylo setkání recitátorů, jejich rozvoj, jejich texty, jejich výkony, jejich několik minut toho, co nám chtějí říct. Ne téma, ne mlýnek 30 textů v kuse...“ „Změnila bych právě ono „soutěţení“ na „setkávání“. To by byl určitě největší přínos! A pak bych určitě zařadila rozcvičky – ale to uţ se snad děje běţně.“ „Uţ jsem dlouho na ţádné přehlídce nebyla, tak si nevzpomínám, co bych změnila. Moţná to rozmluvení recitátorů formou hry, která by uvolnila napětí a přispěla k pěkným vzpomínkám recitátorů a jejich doprovodu.“ „Myslím, ţe by nemělo jít jen o to, kdo vyhraje, ale pokusit se dětem zajistit příjemné chvíle a více zkušeností s recitací. Pedagogové, kteří děti na přehlídku připravují, by měli více myslet na jejich věk a také originalitu textu. Líbí se mi nápad, aby přehlídka měla nějaké téma, to se dětem zdá určitě zajímavější. Před recitací by měli proběhnout nějaké mluvní rozcvičky, hry, improvizace. Důleţitá je taky reflexe, ovšem mělo by se spíš neţ samotný přednes rozebírat text. Jak jej děti pochopili atd.

34

Přehlídky by se také mohly konat na nějakém pěkném místě, napadá mě např. venku v přírodě, nebo by se mohly konat jako víkendové akce pro děti.“

Z výsledků dotazníkového šetření čerpám ve 4. kapitole Závěry z pozorování organizace konkrétních kol celostátní přehlídky a dílny dětských recitátorů a v závěru práce při návrzích způsobu organizace dětských recitačních přehlídek, které by byly setkáním s literaturou a přednesem, nikoliv soutěţním kláním.

35

3. Popis a analýza organizace postupových kol celostátní přehlídky a dílny dětských recitátorů Dětská scéna V této kapitole vás seznámím s výsledky pozorování konkrétních postupových kol Dětské scény v Hradci Králové, Pardubicích a v Brně. Během kaţdého mnou navštíveného kola jsem si všímala několika stejných oblastí26: organizátorů, jelikoţ právě jejich pohled na přehlídky a dětský přednes obecně nejvíce ovlivňuje celou přehlídku, prostoru, ve kterém se přehlídka koná, jeho velikost, umístění, členění i výzdoby, lektorského sboru, jeho sloţení a způsobu komunikace s recitátory a jejich doprovodem, průběhu (programu) přehlídky, snah o vzdělávání přednašečů a jejich doprovodu a celkové atmosféry přehlídky. Zároveň u kaţdého kola uvádím výsledky ankety mezi přednašeči, kteří se dané přehlídky zúčastnili, jejich pocity, nápady a přání. Odpovědi jsou vţdy rozděleny do tematických kategorií (recitace, přestávky, rozcvička, tréma ad.) a seřazeny podle četnosti jejich napsání. Posledním bodem v mém pozorování je shrnutí, tedy soupis konkrétních faktorů, které z mého pohledu napomáhaly vnímání přehlídky jako setkání přednašečů a naopak soupis toho, co přispívalo k atmosféře soutěţního klání.

3.1 Hradec Králové Organizátoři V Hradci Králové je organizátorem okresních i krajských postupových kol Dětské scény Středisko amatérské kultury IMPULS Hradec Králové, konkrétně jeho zaměstnankyně Naďa Gregarová27. Ta se stará o komunikaci s přednášejícími a jejich doprovodem a o veškerou administrativu. O obsah přehlídky, o sloţení lektorského sboru a o samotný průběh přehlídky se stará Jana Portyková 28, kterou si IMPULS najímá právě pro tyto účely. Jana Portyková byla po celou dobu kaţdého kola zároveň i moderátorkou – průvodkyní celého dne, vítala recitátory i jejich doprovod, měla úvodní i závěrečné slovo, informovala, co se bude kdy dít a také zvala přednašeče na jeviště před jejich přednesovým vystoupením. 26

Viz výše, Metody a postupy zkoumání a sledované oblasti. Pracovnice pro div. obory Střediska pro amatérskou kulturu IMPULS Hradec Králové. Členka odborné rady ARTAMA pro mladé amatérské divadlo a odborné rady ARTAMA pro dětské divadlo, přednes a dramatickou výchovu. 28 Statutární zástupkyně ředitele pro nehudební obory na ZUŠ Střezina v Hradci Králové, učitelka LDO tamtéž. 27

36

Všechna kola mají krom organizátorů společné to, ţe je kaţdý den věnován vţdy jedné z kategorií. Já jsem měla moţnost osobně navštívit okresní kolo 1. a 2. kategorie a krajské kolo 3. kategorie.

3.1.1 Okresní kola v Hradci Králové 3.1.1.1 Okresní kolo přednašečů 1. kategorie Okresní kolo 1. kategorie se konalo v Hradci Králové 15. března 2011 od devíti hodin a zúčastnilo se jej celkem dvacet sedm dětí z prvních aţ třetích tříd. V Hradci Králové se nekoná speciálně kolo pro nultou kategorii, a tak jsou přednašeči spojeni v kategorii první. Prostor Prostor, ve kterém se přehlídka konala, byl pro organizátory nový. Dlouhá léta se okresní i krajská kola přehlídky konala v prostorách Divadla Jesličky, které patří ZUŠ Střezina. Prostory to byly více neţ ideální – divadelní prostor, několik oddělených místností, kde se mohl nerušeně radit lektorský sbor a zároveň mohli relaxovat přednašeči se svým doprovodem a navíc byla celá budova obklopena zahradou, kde se mohli přednašeči odreagovat před i po svém přednesovém vystoupení. Divadlo Jesličky se ale začalo rekonstruovat, a tak museli organizátoři najít nový, jak si sami uvědomovali, ne tolik ideální prostor. Tímto prostorem se stala Galerie moderního umění na Velkém náměstí v Hradci Králové.

Obrázek č. 2: Budova Galerie moderního umění29

Obrázek č. 3: Vstupní portál Galerie moderního umění30

29 30

Zdroj: http://kupka.kralovehradeckyregion.cz/cs/kupkovy-stopy/hradec-kralove.shtml Zdroj: http://www.kralovehradecko-info.cz/cz/atraktivity/hradec-kralove/prochazkovy-okruh-1.php

37

Tento nový prostor měl bohuţel několik zásadních nedostatků – děsil svou monumentalitou a strohostí hned při příchodu. Bohuţel nebyl pro přehlídku dostatečně velký, jelikoţ se skládal pouze ze dvou vzájemně propojených místností. Přednašeči, jejich doprovod i lektorský sbor se tak během přestávek, rozcviček i reflexí vzájemně rušili. Absence oken tvořila z místa vcelku depresivní kobku, která, vzhledem k tomu, ţe přehlídku nedoprovázela ţádná výzdoba, nebyla ničím narušena.

Obrázek č. 4: Sál Galerie výtvarného umění

Lektorský sbor V lektorském sboru usedly dvě pedagoţky literárně-dramatického oboru ZUŠ Střezina – Monika Janáková31 a Adéla Herbsová32 (jak zdůrazňovala Jana Portyková, ani jedna z nich neměla mezi přednášejícími svého ţáka) a Ondřej Hejna33. Lektorský sbor seděl rozmístěn v hledišti jako ostatní diváci.

Obrázek č. 5: Lektorský sbor, zleva: Monika Janáková, Adéla Herbsová, Ondřej Hejna 31

Pedagožka LDO ZUŠ Střezina, hudebnice v Klicperově divadle. Pedagožka LDO ZUŠ Střezina, tanečnice a trenérka taneční skupiny T-BASS. 33 Režisér, scénárista, herec a zakladatel umělecké agentury Ambrozia a filmové společnosti Moving/pictures studio. 32

38

Jednalo se o velmi mladý (v průměru pětadvacetiletý) a nepříliš zkušený, co se komunikace o přednesových vystoupeních týče, lektorský sbor. Převáţně během reflexí s doprovodem recitátorů mu proto vypomáhala organizátorka Jana Portyková. Průběh přehlídky Zápis – zápis přednašečů začal v půl deváté. U stolku, u kterého se přednašeči spolu se svým doprovodem zapisovali, vítala přicházející Jana Portyková spolu s paní ekonomkou Střediska amatérské kultury IMPULS. Jana Portyková kaţdému u uvítání podala ruku, zapsala si jej, sdělila přednašeči číslo, tedy pořadí kdy bude přednášet a převzala od něj tři kopie přednášených textů. Paní ekonomka měla na starost proplacení jízdného, které vyplácela ihned na místě. (Před)zahájení – nejprve Jana Portyková všechny srdečně přivítala na přednesové přehlídce a informovala, kolik přednašečů se z nahlášených třiceti dostavilo (sedmadvacet). Poté, dle naší předchozí domluvy, představila mě, abych mohla přednašečům vysvětlit, co mám pro ně přichystáno. Řekla jsem jim, ţe všichni chceme, aby se jim na těchto přehlídkách líbilo co nejvíce, proto jsem si pro ně připravila několik otázek, na které budou moci o přestávkách odpovídat. Jana Portyková jim následně uţ pouze oznámila, ţe se nyní půjdou přednašeči rozcvičit a uvolnit před svým vystoupením a dospělí se mezitím mohou občerstvit kávou ve vedlejší místnosti. Rozcvička – rozcvičku vedla členka poroty Monika Janáková. Trvala necelých třicet minut a odehrávala se v prostoru, ve kterém děti následně přednášely. Rozcvička probíhala většinu času v kruhu a byla zaměřena především na uvolnění těla s důrazem na protaţení mluvidel a mimických svalů. Toho Monika Janáková dosahovala pomocí různých po sobě jdoucích cvičení (např. protahování „na lanku―, brumendo, hra na zvony – bim, bam, říkání různých jazykolamů ad.). Rozcvičky se neúčastnili dospělí, aby nebyli přednašeči nikým rušeni.

Obrázek č. 6: Rozcvička Moniky Janákové s přednašeči 1. kategorie

39

První přestávka – po rozcvičce následovala patnáctiminutová přestávka, aby se mohli přednášející občerstvit, ti se ale ihned vrhli na fixy a mnou připravený papír s otázkami, ten do konce přestávky téměř celý popsali svými odpověďmi. Kaţdou přestávku jsem s nimi nad otázkami trávila i já, abych jim mohla vysvětlovat, co otázky znamenají a zároveň s nimi komunikovat o jejich odpovědích. Zahájení – v 9:45 předstoupila před přednašeče a jejich doprovod opět Jana Portyková, nyní i s tříčlenným lektorským sborem, který nejprve představila. Během představování vyprávěla, na odlehčení atmosféry, historku ze svého ţivota, jak ji na jedné přehlídce představili jako komisaře. Tím také vysvětlila přednášejícím funkci lektorského sboru, který nechce nikoho kárat, ale je zde proto, ţe z okresního kola musí vybrat ty přednašeče, kteří postoupí do kola krajského. I tak ale zdůraznila, ţe ačkoliv je to v tomto směru soutěţ, my jsme se zde sešli hlavně proto, abychom si poslechli nové texty a abychom slyšeli přednášet své kamarády. Poté informovala, jak bude celé dopoledne probíhat. Ona bude vţdy vyvolávat kaţdého přednašeče a říkat, kdo se připraví, tedy kdo bude přednášet po něm. Aţ přijde přednašeč na jeviště, tak si má nejprve prohlédnout diváky, nadechnout se a teprve poté začít přednášet svůj text. Informací pro diváky bylo, ţe se mají na všechny přednašeče hezky usmívat, pokud budou potřebovat odejít, tak mají odcházet i vcházet jen za potlesku a ţe si mají všichni vypnout mobilní telefony. Na závěr přečetla Jana Portyková čtrnáct přednašečů, kteří vystoupí v prvním bloku a optala se, zda má někdo nějaké otázky. První blok přednesových vystoupení – přednašečů v prvním bloku se tedy představilo celkem čtrnáct, drtivá většina z nich přednášela poezii, pouze dva texty byly prozaické. Jana Portyková po kaţdém přednesovém vystoupení poděkovala přednašeči, řekla, kdo se připraví a kdo přichází na jeviště. (př. Děkujeme, Alenko, připraví se Matěj Mareš a na jeviště přichází Kristýnka Novotná.) Druhá přestávka – přestávka následující po prvním bloku přednašečů měla trvat patnáct minut, ale nakonec se ještě o deset minut prodlouţila. Přednašeči mezitím svačili a psali odpovědi na mé otázky, lektorský sbor se radil. Druhý blok přednesových vystoupení – na počátku druhého bloku Jana Portyková přečetla pořadí dalších třinácti přednašečů. Zároveň se i dětí ptala, kdo z nich má trému (jelikoţ si v mé anketě přečetla, ţe se trémy mnoho přednašečů bojí) a povídala si s nimi o tom, ţe k tomu nemají ţádný důvod a ještě jednou poprosila

40

diváky, ať se na všechny usmívají, aby jim tím pomohli se trémy zbavit. V druhém bloku přednašečů opět převaţovala v přednášených textech poezie nad prózou. Třetí přestávka – poslední přestávka navazující na druhý blok přednašečů se prodlouţila z avizovaných dvaceti minut na půl hodiny. Tento čas je samozřejmý, jelikoţ se lektorský sbor musel poradit, koho ocení, připravit si ceny, čestná uznání, diplomy apod. Na dětech jiţ ale bylo patrné, ţe se nudí. Několika z nich jsem dávala papíry, aby si mohly kreslit, jelikoţ papír s otázkami byl jiţ beznadějně popsán. Aby si zkrátily čekání, začaly hrát i samy od sebe na Zlatou bránu. Poděkování a ocenění – závěrečné slovo si vzal na starost lektorský sbor. Ondřej Hejna byl hrdý na všechny, ţe mají tu odvahu předstoupit před diváky, kteří sedí v sále a přednést jim svůj text, za to všem přednašečům zatleskal. Poté rozdali členové lektorského sboru poděkování (těm, kteří přednášeli, ale nezískali čestné uznání ani postup do krajského kola). Následovalo předání čestných uznání pro ty, kteří lektorský sbor svým výkonem oslovili, ale nedosáhlo to ještě na postup do vyššího kola (k čestnému uznání přednašeči navíc dostali pastelky a ozdobnou plechovou krabičku) a poté udělili dvě postupová místa do krajského kola (k tomuto diplomu získali ocenění navíc pastelky a kníţku). Jana Portyková po vyhlášení dodala potřebné informace o následujících reflexích.

Obrázek č. 7: Přednašečka 1. kategorie s poděkováním od lektorského sboru

Reflexe – reflexe se konaly zvlášť „dětské―, tedy pouze s přednašeči, a zvlášť „dospělé―, tedy s doprovodem přednašečů a obě trvaly hodinu a půl. Vedení dětských diskuzí se ujala Adéla Herbsová a Ondřej Hejna a reflexe s dospělými vedla Jana Portyková s Monikou Janákovou. Reflexí se zúčastnili téměř všichni přednašeči

41

i jejich doprovod. Reflexe se konaly ve dvou místnostech, ale jak jsem jiţ psala výše, místnosti to byly propojené, tudíţ se skupiny vzájemně rušily. V této kategorii jsem se zúčastnila reflexe s přednašeči. Tu tedy vedla Adéla Herbsová s Ondřejem Hejnou. Nejprve poloţili dětem několik otázek: „Proč dostali kníţku? Líbili se vám ti, co postoupili? K čemu se vám bude hodit v ţivotě přednes? Je někdo smutný, ţe nepostoupil? A co s tím do příště uděláš?― Na odpovědi dětí bohuţel příliš nereagovali, tudíţ se reflexe proměnila spíše v neidentifikovatelné pokřikování, které protínali svými odpověďmi Adéla Herbsová a Ondřej Hejna. Z jejich odpovědí bohuţel vyplývalo, ţe přednes se nám bude hodit, kdyţ bychom se chtěli stát herci, anebo moderátory a ţe na sobě musí přednašeči během roku tvrdě pracovat, aby příští rok postoupili oni. Jelikoţ děti byly po celém dopoledni, kdy musely jen sedět, značně nevybouřené, přistoupili A. Herbsová a O. Hejna k hraní her. Hry ale nesměly být příliš divoké, aby ještě více nerušily reflexi dospělých. Proto se hrálo na Tichou poštu, na Elektriku apod. Během her jiţ postupně přicházeli dospělí, kteří spěchali na vlak či autobus a své svěřence si jiţ odváděli domů. Vzdělávání přednašečů a jejich doprovodu Vzdělávací semináře či dílny během tohoto kola bohuţel neprobíhaly ţádné. Na druhou stranu nelze tvrdit, ţe by ke vzdělávání nedocházelo. Dělo se tak především při informačních vstupech Jany Portykové a to především, kdyţ vysvětlovala, jak se chová přednašeč a jak divák. Také reflexe měly vzdělávací potenciál. Dovolím si tvrdit, ač jsem se reflexe pro doprovod přednašečů tento den nezúčastnila, ţe reflexe vedená Janou Portykovou tento potenciál i vyuţila. Způsob vedení reflexe pro přednašeče bohuţel moţný vzdělávací přesah neumoţnil. Atmosféra Atmosféra v tomto kole byla velmi příjemná. Osobně si myslím, ţe největší zásluhu na tom měla Jana Portyková. Bylo to dáno klidem, který z ní vyzařoval, nikam nespěchala, povídala si s dětmi, usmívala se na ně a očividně měla pochopení pro jejich trémou roztřesená kolena. Sama se řídila svým úvodním tvrzením, ţe se nejedná o soutěţ, ale o společné setkání. Její postavu bych proto ani nepojmenovávala jako „organizátorka―, ale příhodnější je označení „hodná teta― a to v tom nejlepším slova smyslu. Také lektorský sbor působil velmi příjemně, ač se

42

s přednašeči do kontaktu příliš nedostával, po celou dobu přehlídky se na všechny mile usmíval. Výsledky ankety - pocity, postřehy a nápady přednášejících

Obrázek č. 8: Zodpovídání ankety přednašečů 1. kategorie



Obrázek č. 9: Recitátor 1. kategorie u ankety

Co tě bavilo? rozcvička či rozmlouvání (6x) přednášení či recitace (5x) všechno (3x) přestávky - jíst či psát tady na ten papír (3x) sedět (2x) poslouchat básničky (2x) nic (1x)



Co bys nechtěl(a) uţ nikdy zaţít? trému (3x) sedět (3x)

(Zbytek odpovědí, ač jsem si s dětmi po celou dobu o otázkách povídala, se jiţ netýkal probíhající přehlídky, ale záţitků dětí (úraz, osypky, rovnátka apod.), proto zde další odpovědi neuvádím a pro další navštívenou přehlídku jsem se rozhodla tuto otázku zaměnit za otázku: Jakým jedním slovem bys popsal(a) dnešní přehlídku?)

43



Co bys tu chtěl(a) ještě dělat? hrát si (4x)

na babu (1x)

hrát fotbal (2x)

lézt po stropě (1x)

modelovat (2x)

hrát na počítači (1x)

tancovat (2x)

mlátit se (1x)

koukat se na televizi (2x)

spát (1x)

(Tuto otázku jsem vymyslela aţ na místě, kdyţ jsem viděla, ţe se děti o přestávkách nudí, a kdyţ uţ také měly odpovězeno na všechny otázky a chtěly nějaké další, otázku jsem ponechala i do dalších navštívených kol a vyměnila ji za dotaz: Co by sis chtěl(a) ještě zopakovat?) 

Čeho ses bál(a)?



Co tě nebavilo?

trémy (7x)

nic či bavilo mě všechno (7x)

recitace či přednášení (5x)

sedět (4x)

ţe to popletu (2x)

recitace či mluvení (3x)

ničeho (2x)

poslouchat recitaci (2x)

všeho (2x) ţe půjdu do školy (1x) 

Na co ses těšil(a)?



Co by sis chtěl(a) ještě zopakovat?

na recitaci či přednášení (10x)

vlastní básničku či recitování (8x)

na soutěţ (6x)

zvon (4x)

aţ to budu mít za sebou (2x)

rozcvičku (3x)

na ostatní básničky (2x)

nic (3x)

na výsledky (1x)

básničky ostatních (2x)

Obrázek č. 10: Sepsané odpovědi recitátorů 1. kategorie spolu s jejich kresbami

44

Shrnutí Co napomáhalo k atmosféře setkání přednašečů: 

Osobnost Jany Portykové – Jana Portyková jako průvodkyně celého dopoledne, byla ke všem milá, vstřícná a vyzařoval z ní klid. Byla podporou dětí i jejich dospělého doprovodu.



Zařazení rozcvičky pro recitátory – rozcvička pomohla dětem se uvolnit a také se vzájemně seznámit. Rovněţ bylo dobrým krokem vykázání dospělých z této rozcvičky.



Zařazení reflexe pro dospělé i pro přednášející - je důleţité, aby děti i dospělí mohli o věcech společně mluvit a získávat tak nové pohledy na dětský přednes.



Poděkování všem zúčastněným – je velmi vhodné nepředat na konci přehlídky ocenění jen těm, kteří postupují či kteří získali čestná uznání, ale poděkovat a potřást rukou všem, kteří se přehlídky zúčastnili, jelikoţ i oni si zaslouţí ocenění. Co napomáhalo k atmosféře soutěžního klání recitátorů:



Prostor – prostor, byl stísněný a pro tyto účely příliš temný aţ depresivní. Pokud nebylo moţné uspořádat přehlídku někde jinde, bylo by, dle mého názoru vhodné, prostor alespoň barevně dozdobit, aby působil příjemnějším dojmem. Dále by bylo přínosné sehnat ještě jednu malou místnost, kde by se mohl radit lektorský sbor a kde by následně probíhala i reflexe dospělých, aby nedocházelo k vzájemnému rušení.



Způsob vedení dětské reflexe – ač jsem výše uvítala zařazení reflexe a povaţuji to za klad celé přehlídky, způsob vedení reflexe jiţ tolik ocenit nemohu. Bohuţel nepodněcoval k diskuzi a kladené otázky se zabývaly spíše výkonem neţ sdělením či myšlenkou výstupu.



Absence programu o přestávkách mezi jednotlivými bloky – bylo velkou škodou, ţe nikdo nemyslel na přednašeče během přestávek. Zvláště u této nejmladší kategorie je důleţité myslet na odreagování dětí. Ve chvíli, kdy jej neumoţňuje sám prostor (jako tomu bylo pravděpodobně v případě velké zahrady u Divadla Jesliček), je třeba, aby se o něj postarali sami organizátoři formou nabídnutých aktivit. Jak vyplývá i z výsledků ankety, přednašečům především chybělo odreagování formou her a nejvíce je bavila rozcvička, proto by bylo vhodné, zařadit těchto aktivit do programu více.

45

3.1.1.2 Okresní kolo přednašečů 2. kategorie Okresní kolo pro přednašeče 2. kategorie se v Hradci Králové konalo 16. března 2011 od devíti hodin a zúčastnilo se ho celkem dvacet pět přednašečů.

Prostor Prostorem, ve kterém se konalo okresní kolo pro 2. kategorii, byl opět sál Galerie moderního umění v Hradci Králové, tedy stejný prostor, kde se odehrávalo okresní kolo 1. kategorie. Lektorský sbor Členy lektorského sboru byli opět Adéla Herbsová a Ondřej Hejna. Moniku Janákovou vystřídal na její pozici Jaroslav Pokorný 34. Při reflexích s dospělými opět lektorskému sboru vypomáhala Jana Portyková. Průběh přehlídky Zápis a (před)zahájení – začátek přehlídky probíhal shodně s předešlou kategorií, pouze přednašečů se sešlo o dva méně tedy pětadvacet (z původně nahlášených dvaceti šesti).

Obrázek č. 11: Jana Portyková s paní ekonomkou u zápisu přednašečů 2. kategorie

Rozcvička – rozcvičku pro recitátory vedla tento den Adéla Herbsová. Rozcvička se opět konala v sále Galerie výtvarného umění a byla zaměřena na protaţení celého těla, mluvidel a mimických svalů. Oproti předešlému dni měla rozcvička dějovou linku a neodehrávala se v kruhu. 34

Pedagog LDO ZUŠ Střezina, herec a novinář.

46

Popis rozcvičky Adély Herbsové: ranní probuzení (promačkání obličeje, protahování těla), pohled do zrcadla (udělání pěti grimas), zaslechnutí zvonění (bim, bam – dlouhé „m―, které je úplně přivádí k šílenství, chytají se za hlavu), je nutné vzít si auto (auto je jazyk – projíţdění jazykem přes rty – červená, zelená, jízda špatným směrem), cestou slyší rozhovor tet (rozdělení do dvojic – A: „Ta teta to tam mete.“ B: „Mete to tam ta teta?“ A: „Teta? Metete to tam?“ B: „Teta? Metete to tam?“A+B: „Má máma má malou zahrádku. Tvá máma má malou zahrádku? Má máma má malou zahrádku.“). Poté je naučila dle svých slov pohádku: Babka měla v kapse vrabce, vrabec babce v kapse píp, zmáčkla babka vrabce v kapse, vrabec babce v kapse chcíp. (všichni opakují), kutululů s vrabcem, vrabce vidí kukačka (kukukuku), kolem prochází kůň (Kobyla kopyty klapala – říkat co nejdéle), je tam zmije (ssssssssssss). Na poslední cvičení šla Adéla Herbsová na opačnou stranu místnosti, neţ byli přednašeči, a volala na ně: „Madagaskar, Havana a Jáva!― Přednašeči to na ni volali zpět, neměli křičet, pouze hlasitě mluvit. Tímto způsobem si předávali několik jazykolamů (Před potokem pět kopek konopí, za potokem pět kopek konopí ad.), u nichţ i měnili způsoby, jakými jazykolamy volali (je to srandovní, šeptání, jako víly). Po půlhodinové rozcvičce následovala patnáctiminutová přestávka. První přestávka – i tento den začali přednašeči během první přestávky psát odpovědi na mé otázky. Ačkoliv bylo znát, ţe se jedná jiţ o starší kategorii, přednášející byli více stydliví a zdrţenliví, seděli více na svých místech a soustředili se na svůj výkon, během dopoledne se ale tato situace proměňovala a u ankety se scházelo stále více recitátorů.

Obrázek č. 12: Zodpovídání ankety přednašečů 2. kategorie

47

Zahájení – během zahájení Jana Portyková představila členy lektorského sboru a opět dala přednašečům i divákům několik rad, jak se mají chovat. Divákům kladla především na srdce, ať se na přednašeče usmívají, ale ať je nerozesmívají. Recitátory uklidňovala, ţe kdyţ zapomenou text, tak se nic neděje, ţe lektoři mají jejich texty i proto, aby jim mohli napovědět. Připomínala, ať všichni zapomenou na to, ţe se jedná o soutěţ, ale snaţí si to uţít spíše jako setkání s novými známými a s novými texty. Dále informovala, ţe přednašeči nemají nikam spěchat, ale počkat aţ je ona uvede. Po příchodu na jeviště se mají rozhlédnout, nadechnout a teprve poté začít přednášet. Připomněla, ţe nejprve se říká autor textu, poté název textu a poté aţ samotný text. V tuto chvíli se přednašeči ptali, proč tomu tak je, ţe v čítankách to píší naopak a oni to říkají podle čítanky. Jana Portyková to všem vysvětlila na velmi dobrém příkladu, a sice na své oblíbené povídce od Ivana Krause: „Co mám dělat?― z knihy Prosím tě, neblázni!. Nejprve tedy přednesla název, poté autora a poté začátek textu: „Co mám dělat? Ivan Kraus ptá se vţdycky naše dítě, kdykoli se někam vydáme na cestu autem.― Z tohoto příkladu bylo zcela zřejmé, proč by se měl nejprve přednést autor, poté název textu a následně text celý. Na závěr přečetla Jana Portyková jména třinácti přednašečů, kteří se představí v prvním bloku. První blok přednesových vystoupení až poděkování a ocenění – po zahájení probíhalo jiţ vše obdobně jako u první kategorie. Po prvním bloku tedy následovala dvacetiminutová přestávka, poté druhý blok nyní dvanácti přednašečů, půlhodinová přestávka a zakončení spojené s předáním poděkování, čestných uznání a dvou postupů do krajského kola. Co se týče přednesu, lišila se tato kategorie od kategorie první - krom samozřejmé vyšší úrovně a delších textů – tím, ţe u ní začalo přibývat prozaických textů. Ačkoliv stále převaţovaly přednášené básnické texty, prozaických textů se jiţ v této kategorii objevilo celkem deset. O přestávkách, jak jsem psala výše, byli přenášeči druhé kategorie méně bezprostřední, tudíţ nenastalo, ţe by začali hrát společně nějakou hru či ţe by ode mě vyţadovali papíry, aby si mohli kreslit. Reflexe – reflexe se opět konaly dvojího typu – pro přednašeče vedená Adélou Herbsovou a Ondřejem Hejnou a pro doprovod přednašečů vedená Janou Portykovou a Jaroslavem Pokorným a trvaly přes hodinu a půl. Tento den jsem měla moţnost zúčastnit se části kaţdé z nich. Ač byla reflexe pro přednašeče vedena stejnými lektory, byl způsob jejího vedení podstatně vhodnější, neţ tomu bylo u mladší kategorie. Ze začátku se přednašečů 48

ptali, jak si vybírali text a upozorňovali, ţe je vţdy důleţité, aby textu sami rozuměli. Poté se snaţili společně s přednašeči pojmenovat, jaké nešvary recitátoři dělají (špatná intonace, nízká hlasitost a ţádný oční kontakt s divákem ad.). Následovala diskuze o tom, kdo z přednášejících se jim nejvíce líbil a proč. Poté přišel čas na otázky ze strany přednašečů. Ti se Adély Herbsové a Ondřeje Hejny ptali, jaké největší chyby dnes během recitování dělali. Lektoři upozornili, ţe je důleţité udrţet celkovou myšlenku textu, coţ se některým příliš nedařilo a také, ţe si mají dávat pozor na vyslovování slova „jsem― (j se nevyslovuje). Následně začali přednašeči své otázky směřovat především na Ondřeje Hejnu – jeho reţisérkou kariéru a filmy, které natočil, a k otázkám týkajícím se přednesu se jiţ nenavrátilo. V druhé části reflexe jiţ hráli lektoři s přednášejícími hry (Tichá pošta, Sochy ad.) a já se odebrala na diskuzi doprovodu přednašečů.

Obrázek č. 13: Diskuze s přednašeči 2. kategorie

Během reflexe pro doprovod přednašečů měla hlavní slovo Jana Portyková, ve chvíli, kdy se ale u rozboru konkrétního výkonu otevřelo téma obecnější (např. zda má přednašeč recitovat vlastní texty), jednalo se o – někdy aţ bouřlivou – diskuzi mezi všemi zúčastněnými.

Obrázek č. 14: Reflexe pro doprovod přednašečů 2. kategorie

49

Vzdělávání přednašečů a jejich doprovodu Vzdělávací dílny či semináře nebyly v programu ani u této kategorie. O vzdělávání přítomných se ale tento den opět postarala Jana Portyková během svého úvodního slova (jak se chová přednašeč, jak se chová divák, přednáší se nejprve autor a poté název textu). Reflexe tento den měly alespoň drobný vzdělávací charakter u dětí i u dospělých, v obou případech především v té chvíli, kdy se začaly řešit obecné otázky týkající se přednesu (jak zaujmout diváka, jak vybírat texty, výslovnost slova „jsem―, zda recitovat vlastní texty apod.). Atmosféra Atmosféra tohoto kola nebyla tak příjemná jako u první kategorie, jelikoţ byla jiţ patrná značná soutěţivost mezi recitátory. Na druhou stranu z pohledu organizátorů bylo vynaloţeno stejného úsilí jako u kategorie první, aby se atmosféra blíţila více k setkání neţ k soutěţi. Osobně si myslím, ţe se to, opět především díky Janě Portykové a pohodě, která z ní vyzařovala, i tento den podařilo. Výsledky ankety - pocity, postřehy a nápady přednášejících

Obrázek č. 15: Sepsané odpovědi recitátorů 2. kategorie



Co tě tu bavilo?



Čeho ses bál(a)?

poslouchat básničky (8x)

trémy (8x)

recitování (7x)

ţe zapomenu (slova, text…) (6x)

všechno (6x)

přeřeknutí či zadrhnutí (4x)

rozcvička či rozmlouvání (6x)

poroty (2x)

začátek i konec (1x)

ničeho (1x) ţe tu nebude zábava (1x)

50



Co bys tu chtěl(a) dělat?



Co tě tu nebavilo?

hrát hry (4x)

nic čili bavilo mě všechno (10x)

recitovat (4x)

přestávka (2x)

povídat si (3x)

sedět (2x)

kreslit (2x)

začátek (1x)

dostávat ceny či vyhrát (2x)

můj kamarád (1x)

odpočívat (1x)

není přístup k obrazům (1x)

poslouchat recitaci (1x)

cesta (1x)

jet domů (1x)  

Jakým jedním slova bys popsal(a)


dnešní přehlídku?

na recitaci (9x)

hezká (5x)

ţe se uleju ze školy (5x)

zábava (4x)

na vyhodnocení (2x)

super (5x)

na ostatní básně (1x)

bezva (2x)

na kamarády (1x)

docela dobrý (1x)

ţe budu jinde neţ v Jesličkách (1x)

O.K. (1x)

ţe zaţiju něco nového (1x)

nádherná (1x) nic moc (1x) bájo (1x) poučná (1x) Příšerky a příšeři (1x) fajn (1x)


Osobnost Jany Portykové – i tento den byla Jana Portyková největší podporou všech přítomných, její osobnost dodávala klid a pohodu celé přehlídce.



Rozcvička pro recitátory – nejenţe bylo vhodné, ţe rozcvička byla do programu zařazena, aby se děti více uvolnily, a ţe z ní byli vykázáni všichni dospělí, ale i způsob jejího vedení byl neotřelý a pro přednášející zajímavý, coţ plyne i z výsledků ankety.

51



Zařazení reflexe pro dospělé i pro přednášející a způsob jejího vedení – ačkoliv bych se pokusila ještě více rozvinout diskuzi mezi přednášejícími u dětské reflexe (vzhledem k časové dotaci reflexe – přes hodinu a půl – by bylo moţné vymyslet i jiný způsob reflexe, např. nejprve zařadit práci ve skupinkách, ve kterých by se hledaly odpovědi na různé otázky týkající se dětského přednesu, a poté by následovala konfrontace názorů mezi jednotlivými skupinami), podporoval způsob vedení obou diskuzí více atmosféru setkání neţ soutěţního klání a to především proto, ţe u obou reflexí mohl kaţdý zúčastněný říct svůj názor, který byl vnímán a respektován.



Poděkování všem zúčastněným – viz Shrnutí u první kategorie Co napomáhalo k atmosféře soutěžního klání recitátorů:



Prostor – u prostoru platí totéţ, co u shrnutí u kategorie první.



Absence programu o přestávkách mezi jednotlivými bloky – ačkoliv přednášející druhé kategorie byli jiţ starší, a tak se dokázali soustředit celé dopoledne a nepotřebovali odreagování pomocí her, bylo by dle mého názoru vhodné zařadit opět program i o přestávkách. Důvodem není pouze to, ţe se přednašeči nudili, jelikoţ se v tomto prostoru neměli moţnost zabavit jiným způsobem, ale hry či jiné aktivity (např. diskuze) by v tomto případě pomohly odstranit i jistou rivalitu, která mezi přednašeči byla, jelikoţ by dostali moţnost více se vzájemně seznámit. Z toho důvodu bych se i v tomto případě přimlouvala za nějaké – v tento moment především kolektivní - aktivity.

3.1.2 Krajské kolo v Hradci Králové Krajského kola v Hradci Králové jsem se zúčastnila 18. dubna 2011, tudíţ jsem měla moţnost vidět a slyšet přednášet recitátory třetí kategorie, těch se zúčastnilo celkem osmnáct. Prostor Krajské kolo se odehrávalo na Studiové scéně Divadla Drak, jednalo se tedy o divadelní sál s divadelními světly (světla obsluhoval technik Divadla Drak). Divadlo Drak se nachází vedle parku, tudíţ všechny přestávky trávili přednašeči se

52

svým doprovodem – díky slunečnému počasí – venku. Prostor, ve kterém se přednášelo, vzbuzoval úctu a přednašeči se cítili poctěni, ţe v něm mohou vystupovat. Sál tedy zajistil, ţe atmosféra tohoto kola byla vskutku slavnostní.

Obrázek č. 16: Budova a okolí Divadla Drak

Obrázek č. 17: Sál Divadla Drak – pohled směrem z jeviště35

Obrázek č. 18: Sál Divadla Drak – pohled směrem k jevišti

Lektorský sbor Lektorský sbor byl tříčlenný a jeho členy byli Monika Janáková (viz Lektorský sbor okresního kola 1. kategorie), Lucie Peterková36 a Lukáš Kobrle37. Průběh přehlídky Zápis – zápis probíhal od půl deváté a přicházející vítala Jana Portykovou s Naďou Gregarovou a také paní ekonomka, která jako v okresních kolech proplácela cestovné. U zápisu se opět vybíraly od přednašečů tři kopie jejich – nyní dvou - textů a podávaly se informace o průběhu celého dopoledne. 35

Zdroj: http://draktheatre.cz/assets/files/zip/studioPohled_z_jeviste_04.JPG Moderátorka Českého rozhlasu Pardubice. 37 Vedoucí umělecké agentury Ambrozie a umělecký vedoucího divadelního souboru Ambrozie. 36

53

Zahájení – zahájení přehlídky bylo v devět hodin. Uvítací slovo měla Jana Portyková, která všechny srdečně přivítala a podala důleţité informace o průběhu přehlídky, a sice ţe nejprve vystoupí všichni recitátoři se svým prvním textem a následně vystoupí všichni ve stejném pořadí se svým druhým textem. Organizátoři se pro tento krok (většinou přednášejí druhý text pouze vybraní přednašeči) rozhodli, aby dali přednašečům moţnost někde odrecitovat i svůj druhý text, na kterém taktéţ zajisté usilovně pracovali a který bývá často opomíjen. Aby se přehlídka kvůli přednesu obou textů příliš neprodlouţila a nenarušovala tak program přednašečům a jejich doprovodu, nebyla v tomto kole zařazena rozcvička pro recitátory. Následovalo představení lektorského sboru a jiţ mohl začít přednášet první recitátor. První blok přednesových vystoupení – v prvním bloku přednášela polovina zúčastněných přednašečů, tedy devět, své první texty. Jednalo se o texty výhradně prozaické. První přestávka – přestávka trvala dvacet minut, během nich šla většina přednašečů ven na čerstvý vzduch. Hovory těch, kteří sál neopustili, se velmi často zabývaly krásou prostoru, kterou si nemohli všichni vynachválit. Druhý blok přednesových vystoupení – v druhém bloku přednášelo dalších devět přednašečů, objevily se zde dva poetické texty, jinak opět převládala próza. Druhá přestávka – další přestávka trvala patnáct minut. Přednašeči tento čas ve většině případů vyuţívali pro zopakování si svého druhého textu. Třetí blok přednesových vystoupení – II. texty – jelikoţ druhé texty mívají zpravidla kratší rozsah, vystoupilo ve třetím bloku všech osmnáct přednašečů a předneslo svůj druhý text. Ačkoliv by se mohlo zdát, ţe je to příliš přednesů v jednom bloku, trval tento přednesový blok pouhých třicet tři minut, coţ potvrzuje, ţe texty to bylo skutečně povětšinou kratšího charakteru. Třetí přestávka – třetí přestávka trvala přes půl hodiny, jelikoţ se musel lektorský sbor řádně poradit, koho ocení. Jana Portyková nabídla přednašečům a jejich doprovodu, ať si zajdou na kávu do protější kavárny či vyuţijí klid protilehlého parčíku. (První a druhá kategorie, které měly krajské kolo v předchozí dny, měly moţnost navštívit v této přestávce Labyrint divadla Drak38 i s výkladem pracovnice divadla.)

38

Výstava loutek pocházejících ze slavných inscenací Divadla Drak a Divadelní laboratoř umožňující účastníkům zažít proces tvorby divadelního představení, vyzkoušet si jednotlivé profese a nakonec i nazkoušet vlastní krátké představení.

54

Předání poděkování a ocenění – lektorský sbor předal v závěru přehlídky jedenáct poděkování za účast, pět čestných uznání, která krom diplomu získala i desky na sešity a dva postupy do celostátního kola. Chlapci, kteří postup získali, k němu navíc obdrţeli kníţku, pexeso a poukaz 1000 Kč na slevu na Letní Ambroziádu39, kterou v průběhu přehlídky propagoval slovně i pomocí letáčků lektor Lukáš Kobrle. V závěru lektorský sbor poděkoval všem za jejich práci a snahu a vyřkl přání, aby se tu za rok všichni opět setkali. Reflexe – reflexe probíhala podobně jako je tomu v celostátním kole Dětské scény. Lektoři se rozmístili po prostoru a přednašeči (osobně jsem byla překvapena, ţe často bez svého doprovodu) za nimi chodili, aby si vyslechli jejich názor na své vystoupení, moţnosti zlepšení, ocenění ad. Moţnost vyslechnutí si lektorova názoru vyuţili všichni zúčastnění recitátoři.

Obrázek č. 19: Lukáš Kobrle (vlevo) reflektuje s přednašeči 3. kategorie

Obrázek č. 20: Lektoři při reflexi s přednašeči

Vzdělávání přednašečů a jejich doprovodu Ani v tomto kole se nekonaly speciální vzdělávací semináře či dílny. Jana Portyková zároveň jiţ také pravděpodobně necítila nutnost přednašeče či diváky, jelikoţ se jednalo jiţ o krajské kolo, vzdělávat. Proto ke vzdělávání docházelo pouze při individuálních reflexích lektor – přednašeč. Atmosféra Atmosféra v tomto krajském kole byla velmi slavnostní a celé dopoledne bych skutečně nazvala jako „svátek dětského přednesu―. Recept na tuto atmosféru se velmi těţko píše, bylo to dáno jednak prostorem a jeho nasvícením, který vzbuzoval pocit něčeho výjimečného a opět také osobností organizátorky Jany Portykové. Ač 39

Týdenní umělecky zaměřený kurz konaný v Hradci Králové, který pořádá agentura Ambrozie.

55

přednašeči mezi sebou nekomunikovali a soustředili se především na svůj výkon, nebyla z nich cítit soutěţivost, ale spíše respekt k ostatním přednašečům. Výsledky ankety - pocity, postřehy a nápady přednášejících Vzhledem ke slavnostní atmosféře, která v tomto kole panovala, jsem si ji nedovolila rušit svou anketou, proto z tohoto kola ţádnou zpětnou vazbu od přednášejících nepřináším.

Shrnutí U této přehlídky nebudu striktně rozdělovat, co podporovalo jakou atmosféru. Program přehlídky se totiţ spíše blíţil k soutěţnímu klání neţ k setkání přednašečů – chyběla rozcvička, nebyly aktivity o přestávkách, přednašeči neměli ţádnou moţnost se poznat, během dopoledne zaznělo šestatřicet textů ad., i přesto se ale o soutěţní klání nejednalo, tudíţ jej nemohu do patřičné kolonky zařadit. Divadelní prostor ve spojení s osobností Jany Portykové totiţ neumoţnil, aby se z přehlídky stalo soutěţní klání.

3.2 Pardubice 3.2.1 Oblastní kolo v Pardubicích Oblastního kola jsem se v Pardubicích zúčastnila 17. března 2011 od 9:00. Jednalo se o postupové kolo 1. a 3. kategorie a recitačních kolektivů. Organizátoři Organizátorem oblastního kola v Pardubicích je Dům dětí a mládeţe BETA, konkrétně jeho pracovnice Jitka Folbrechtová40 z oddělení estetické výchovy. Jitka Folbrechtová nebyla přítomna celému dopoledni, ale postarala se o úvodní slovo, představení lektorského sboru, vytisknutí ocenění apod. Bohuţel ona sama očividně vnímá přehlídku jako soutěţ, coţ se na průběhu celého oblastního kola velmi projevilo.

40

Vedoucí oddělení estetické výchovy DDM BETA, pedagožka dramatického kroužku, keramiky a výtvarné výchovy tamtéž.

56

Prostor Prostor Domu dětí a mládeţe BETA byl prostorný a měl dostatek místností na to, aby se lektorský sbor, přednašeči či jejich doprovod o přestávkách vzájemně nerušili. Taky byl dostatečně světlý a barevný, aby ve všech zúčastněných vzbuzoval příjemné pocity. Problém spočíval v rozdělení hlediště a místa pro lektorský sbor. Lektorský sbor seděl zvlášť u stolů s bílým ubrusem, a tak nejenţe byl natolik vyčleněn, ţe nešlo nemyslet na to, ţe se jedná o soutěţ a lektoři jsou tu pouze od toho, aby přednašeče hodnotili, ale navíc bylo pro přednašeče nepříjemné se rozhodnout, zda se má dívat před sebe na diváky v hledišti či napravo na lektorský sbor. Dalším problémem bylo, ţe v hledišti nebylo dostatek místa pro všechny účastníky. Všichni přednašeči 1. a 3. kategorie byli přítomni jiţ od počátku, recitační kolektivy se měly dostavit aţ po jedenácté hodině (polovina z nich ale byla přítomna jiţ od devíti). Z toho důvodu se často stávalo, ţe někteří zúčastnění seděli ve vedlejší části místnosti, kde byly stoly a polstrované ţidle, tudíţ se na recitátora dívali z boku, případně se na něj nedívali vůbec a komunikovali mezi sebou. Úloha recitátora v tomto prostoru byla tedy velmi obtíţná, jelikoţ byl diváky téměř obklopen.

Obrázek č. 21: Prostor v DDM BETA

Obrázek č. 22: Prostor v DDM z pohledu přednašeče

Lektorský sbor Lektorský sbor měl celkem pět členů. Předsedkyní byla Jana Trojanová41, dalšími členy byli Hana Cihlová42, Tereza Sigmundová43, Jana Línková44 a Václav 41

Herečka, moderátorka a recitátorka (laureátka Wolkrova Prostějova a Poděbradských dnů poezie, vítězka Mezinárodního festivalu poezie ve Valašském Meziříčí). 42 Pracovnice Kulturního oddělení služeb Krajské knihovny v Pardubicích, organizátorka krajského kola Dětské scény v Pardubicích. 43 Výtvarnice, pedagožka výtvarného kroužku v DDM BETA.

57

Rybyšar45. Tereza Sigmundová a Jana Línková ale nebyly přítomny celému dopoledni, tudíţ by bylo moţné tvrdit, ţe lektoři byli pouze tři. Jana Trojanová a Hana Cihlová působily velmi milým dojmem a byly to právě ony, které se snaţily (svými promluvami k přednašečům a jejich doprovodu), aby bylo dopoledne vnímáno jako setkání, nikoliv jako soutěţ. Václav Rybyšar pojímal přehlídku spíše jako nábor do svého divadelního krouţku v rámci DDM BETA, jehoţ existenci neustále zdůrazňoval a navíc zval - ty dle svého pohledu talentovanější - přednašeče na informační schůzku.

Obrázek č. 23: Lektorský sbor, zleva: Hana Cihlová, Jana Trojanová a Václav Rybyšar

Průběh přehlídky Zahájení – zahájení přehlídky si vzala na starost Jitka Folbrechtová, všechny přivítala na recitační soutěţi, vysvětlila její pravidla (postupující do krajského kola, věkové rozdělení kategorií) a popřála všem štěstí. Následně představila lektorský sbor, který nazývala komisí, a dala slovo jeho předsedkyni Janě Trojanové. Ta kladla přednašečům na srdce, aby se nebáli, aby si to tu především uţili a aby si uţívali, ţe mohou slyšet nové neznámé texty a také někomu říct ten svůj. Poté informovala o tom, ţe texty, které budou přednašeči přednášet, mají dát před svým vystoupením lektorům na stůl. Následovala vystoupení přednašečů 1. kategorie. První blok přednesových vystoupení 1. kategorie – v tomto bloku přednášelo celkem osm přednašečů a to výhradně poezii. Recitátory zvala na jeviště

44 45

Pedagožka dramatického kroužku, flétny a stolního tenisu v DDM BETA. Pedagog dramatického kroužku DDM BETA, majitel firmy Krásné zážitky.

58

Jana Trojanová a vţdy oznámila, který z recitátorů se připraví, recitátoři odevzdali své texty v několika kopiích lektorům a šli na jeviště přednášet. První přestávka – po prvním bloku následovala pětiminutová přestávka, která se ale prodlouţila na minut patnáct. Jitka Folbrechtová na jejím začátku oznámila, ţe o děti se zatím postarám já. (Tento fakt mě velmi překvapil, jelikoţ svou účast na přehlídce jsem domlouvala s Hanou Cihlovou a paní Folbrechtová se o mé přítomnosti a anketě dozvěděla aţ pár minut před zahájením přehlídky.) Dětem jsem tedy vysvětlila svou anketu. Jelikoţ se jednalo o 1. kategorii, tedy ještě bezprostřední děti, začaly ihned psát odpovědi na mé otázky. Druhý blok přednesových vystoupení 1. kategorie – v druhém bloku vystoupilo opět osm přednašečů a ţádný z přednášených textů nebyl ani nyní prozaický. Druhá přestávka – po druhém bloku trvala přestávka dvacet minut, jelikoţ lektorský sbor jiţ rozhodoval, koho pošle do krajského kola. Vzhledem k tomu, ţe se jednalo o druhou přestávku během jedné hodiny, byli přednašeči jiţ trochu znudění, ale přeci jen stále v očekávání, co se bude dít dál. Vyhlášení výsledků 1. kategorie – po přestávce jiţ bylo ukončení první kategorie. Lektorský sbor sdělil několik důleţitých rad týkajících se především výběru textu. Radili, aby si přednašeči vybírali ty texty, které je budou bavit a které jim sdělí nějakou myšlenku. Také je důleţité, aby k textu zaujali své stanovisko, svůj postoj. Zároveň pochválili přednašeče první kategorie za hlasitost a artikulaci. Poté lektorský sbor vyhlásil tři postupující do krajského kola a jednoho náhradníka. Vzhledem k tomu, ţe ještě nebyly hotové diplomy, poprosili první kategorii, aby ještě na předání ocenění počkala a zároveň ji pozvali na vystoupení třetí kategorie, která pro ně mohou být určitě velmi inspirující. Václav Rybyšar ještě všechny pozval do svého dramatického krouţku a ihned poté (v deset hodin) začali jiţ přednášet přednašeči třetí kategorie. První blok přednesových vystoupení 3. kategorie – v prvním bloku vystoupilo třináct přednašečů s vcelku vyrovnaným počtem básnických a prozaických textů (sedm ku šesti). Následovala desetiminutová přestávka. Třetí přestávka – během této přestávky, která se opět prodlouţila a to na dvacet minut, jiţ byla na přednašečích znát únava. Paní učitelky nosily svým nejmladším svěřencům pastelky, aby je zabavily, neţ bude předání ocenění pro jejich

59

kategorii, ti starší přednašeči jiţ jen znuděně posedávali a čekali na další blok vystoupení. Druhý blok přednesových vystoupení 3. kategorie + předání poděkování a ocenění přednašečům 1. kategorie – na úvodu druhého bloku 3. kategorie proběhlo předání poděkování a ocenění přednašečům z kategorie první. Toto vyhlášení Jitka Folbrechtová uvedla jako tu nejzajímavější chvíli dopoledne. Poděkování – diplom s obrázkem Pardubic – získali všichni přednašeči. Poté lektorský sbor udělil ještě 3. a 2. místo – ti získali knihu a 1. místo, které získalo knihy dvě. Vzápětí začali přednášet přednašeči ze třetí kategorie. V tomto bloku vystoupilo deset přednašečů. V tomto případě byla polovina přednesených textů prozaická a polovina básnická. Poté následovala pětiminutová pauza, po které přišla Jana Trojanová říct jména sedmi přednašečů 3. kategorie, kteří byli vybráni, aby přednesli i svůj druhý text. Čtvrtá přestávka – během této přestávky jiţ mladší děti nevěděly, co mají nudou dělat, lezly pod stoly, kreslily po sobě fixy, ale i starší přednašeči, kteří se nepřipravovali na přednes druhého textu, poskakovali na místě, jen aby se na chvíli něčím zabavili. Třetí blok přednesových vystoupení 3. kategorie – II. texty – po patnáctiminutové přestávce jsme si poslechli sedm prozaických textů, které přednášeli recitátoři 3. kategorie. Na základě nich se lektorský sbor rozhodl, komu udělí postup do krajského kola. Pátá přestávka – tato přestávka byla pouze desetiminutová, jelikoţ po ní nenásledovalo očekávané vyhlášení výsledků 3. kategorie, ale vystoupení čtyř recitačních kolektivů. Vystoupení recitačních kolektivů – vystoupení recitačních kolektivů by mohlo být zajímavým zpestřením a hlavně inspirací pro ostatní zúčastněné. Ale vzhledem k programu celého dopoledne, který byl velmi náročný na soustředění, nedostávalo se jiţ recitačním kolektivům tolik pozornosti, kolik by si zaslouţily. Po jejich vystoupení následovala půlhodinová přestávka, aby se mohl lektorský sbor dostatečně poradit, komu udělí ocenění. Šestá přestávka – během této přestávky uţ byla znát na všech zúčastněných únava, nervozita a také touha co nejrychleji opustit budovu. Nikdo uţ si nechtěl povídat, na mou anketu někteří odpovídali i vícekrát a nyní si pouze unaveně kreslili na papír určený původně pro jejich odpovědi. 60

Předání poděkování a ocenění přednašečům 3. kategorie a recitačním kolektivům – kaţdý z recitátorů opět obdrţel poděkování s obrázkem Pardubic. Dále lektorský sbor udělil dvě čestná uznání, která si museli dle slov Jany Trojanové na organizátorce doslova „vykňučet― a tři postupová místa. Třetí místo získalo diplom a blok, druhé místo získalo knihu a diplom a první místo získalo dvě knihy a diplom. Poté dal lektorský sbor všem doporučení, ať si nehledají texty k přednesu pouze v čítankách, ale ať se porozhlédnou po nějakých zajímavých knihách v knihovně. Na závěr všem poděkoval za práci a vyzval zúčastněné, aby - pokud nespěchají – přišli za nimi, aby mohli společně prodiskutovat konkrétní přednesové vystoupení. Toto oblastní kolo končilo v půl druhé a bylo zřejmé, ţe jiţ všichni spěchali, jelikoţ k diskuzi s lektorským sborem se jiţ nikdo nedostavil. Vzdělávání přednašečů a jejich doprovodu Obávám se, ţe krom stručných rad od Jany Trojanové a Hany Cihlové během vyhlášení výsledků (výběr textu), v rámci tohoto kola k ţádnému vzdělávání přednašečů ani jejich doprovodu nedocházelo. Atmosféra Atmosféra byla zcela soutěţní. Nebyli sice k vidění „rozklepaní― soutěţící recitátoři, kteří by svým rivalům trhali texty či podráţeli nohy cestou na jeviště, ale všude kolem posedávali přednašeči, kteří si uţ odříkali své a nyní velmi znuděně čekali a čekali, aţ se dozví výsledky. Atmosféra také byla velmi nervózní a to kvůli častým a neustále se prodluţujícím přestávkám a konci, který byl v nedohlednu. Výsledky ankety - pocity, postřehy a nápady přednášejících

Obrázek č. 24: Psaní odpovědí přednašečů 1. a 3. kategorie – počáteční energie

61

Obrázek č. 25: Psaní odpovědí přednašečů 1. a 3. kategorie – znatelná únava během dne



Co tě tu bavilo?

při přestávce chodit na tobogány

recitace či přednášení (7x)

(1x)

všechno (4x) poslouchat ostatní (3x)



Na co ses těšil(a)? na přednášení či recitaci (7x)

ţe uţ jsem odrecitoval (1x)

ţe nemusím do školy (4x)

pauza (1x)

co přednesou lidi z jiných škol(1x)

vyhlášení (1x)

na všechno (4x)

potěšil mě pán, který mě zval do

na jídlo (1x)

divadelního krouţku (1x)

aţ půjdu domů (1x)

odchod (1x)

na porotu (1x) 

Čeho ses bál(a)? recitace či přednesu (8x)



čekání (11x)

ničeho (7x)

přestávka (5x)

poroty (5x)

nuda (4x)

trémy (4x)

mlčet (3x)

všeho (2x)

nicnedělání (2x)

ţe to spletu (2x)

poslouchat či koukat (2x)

ţe se nesejdeme všichni z našeho

sedět (2x)

kolektivu (1x)

být vzhůru (1x)

ţe tady nebude sranda (1x) sebe (1x) 

Co bys tu chtěl(a) ještě dělat? hrát si (5x) jíst či pít (4x)

Co tě tu nebavilo?



Jakým jedním slovem bys popsal(a) dnešní přehlídku? dobrá (4x) hezká (4x)

míčové hry – vybíjená, fotbal (3x)

nuda (3x)

vyrábět - z papíru, keramiky (3x)

super (3x)

tancovat (2x) skákat na trampolíně (1x) hrát paintball (1x) dělat kraviny (1x) hrát slovní fotbal (1x) chtěla bych tu dělat porotu (1x)

ujde (2x) paráda (1x) výborná (1x) docela dobrá (1x) zábava (1x) drama (1x) strach (1x)

62


Poděkování všem zúčastněným – jak jsem psala jiţ u okresního kola v Hradci Králové, je důleţité na konci poděkovat zvlášť kaţdému z přednašečů a nejen ocenit ty, kteří postupují.



Slova Jany Trojanové a Hany Cihlové – Jana Trojanová a Hana Cihlová vnímaly přehlídku jako setkání a snaţily se toto poselství předat i všem zúčastněným, vzhledem k tomu, ţe jejich promluvy k divákům byly ale z časových důvodů krátké a málo časté, nepodařilo se jim přehlídku příliš ovlivnit. Co napomáhalo k atmosféře soutěžního klání recitátorů:



Přístup organizátorky Jitky Folbrechtové – drtivá většina fungujících i nefungujících aspektů přehlídky je závislá na organizátorech. Pokud si sami organizátoři myslí, jako tomu bylo v tomto případě, ţe se jedná o soutěţ, ţe děti hodnotí komise, která má vţdy pravdu a ţe nejdůleţitější jsou výsledky, nebudou to účastníci vnímat jako příjemné a inspirující setkání s přednesem.



Neinformovaný zápis – pro ty, kdo byli na přehlídce poprvé, bylo velmi obtíţné zjistit, kde, kdy a co se bude dít. Při příchodu totiţ nebyl k dispozici ţádný z organizátorů. U vchodu pouze stála pracovnice DDM BETA, která řekla příchozím, ať se přezují, nechají si všechny věci v šatně a jdou do prvního patra. V prvním patře na stolech leţely papíry, do kterých, jak jste si museli domyslet, jste se zapsali a dále jste pokračovali do místnosti, kde bylo nejvíce lidí. Mně osobně trvalo, neţ jsem se dostala do kontaktu s organizátorkou Jitkou Folbrechtovou patnáct minut. Dle mého názoru je to výraz nezájmu o přednašeče i jejich doprovod a rozhodně to nenapomáhá příjemné atmosféře.

Obrázek č. 26: Zápis v oblastním kole v Pardubicích

63



Příliš nabitý program – v programu vystupovali přednašeči dvou kategorií a navíc ještě recitační kolektivy. Pokud se program takto předimenzuje a plánuje se končit v brzkém odpoledni, stane se z přehlídky soutěţ. Jelikoţ není čas na nic jiného neţ na jednotlivá vystoupení. V programu rozhodně platí, ţe méně je někdy více, jinak hrozí, ţe začne lézt přednes všem doslova krkem. A to by rozhodně nemělo být cílem organizátorů recitační přehlídky.



Dlouhé a časté přestávky – přestávek bylo v programu celkem šest, tudíţ se z přehlídky stala spíše čekárna, jelikoţ účastníci neměli moţnost dělat o přestávkách nic jiného neţ čekat, aţ přestávka skončí.



Absence programu o přestávkách - s dlouhými a častými přestávkami souvisí tedy absence programu během nich. Osobně si myslím, ţe přestávek bylo tolik, ţe by celkové vyznění přehlídky ani ţádný program během nich nezachránil. Na druhou stranu by bylo moţné připravit program alespoň do některých přestávek. Během nich by se přednašeči mohli vzájemně seznámit, potlačilo by to vzájemnou rivalitu a také by to dalo přednašečům moţnost spolu o přestávkách, ve kterých by program zařazen nebyl, komunikovat a ne jen samostatně postávat či posedávat.



Prostor – jak jsem psala výše, na této přehlídce vznikl problém především s uspořádáním prostoru, tedy s něčím, co by mohla a měla správná organizace pozitivně ovlivnit. Pokud je lektorský sbor zcela vyčleněn z hlediště, nelze jej vnímat jako někoho, kdo přednašeče nehodnotí. Z toho důvodu jsem přesvědčena, ţe lektorský sbor by měl vţdy sedět mezi diváky. Dalším problémem bylo sezení diváků po bocích místnosti. Tento problém se dal řešit velmi jednoduše, a sice přinesením dostatečně velkého mnoţství ţidlí do hlediště.



Neinformovanost o začátcích programu – jelikoţ patro, ve kterém se sál nacházel, bylo vcelku velké a nikoho nebavilo sedět šest přestávek na jednom místě, bylo by vhodné, aby někdo upozorňoval, ţe se jiţ začíná (zvláště nedodrţuje-li se čas přestávek). Je to drobnost, která ale napomůţe k tomu, aby se přednašeči či jejich doprovod necítili ve stresu, ţe přijdou pozdě, pokud půjdou na toaletu a zároveň to zajistí, ţe nebudou všichni nuceni sedět po celou dobu přehlídky na jednom místě.

64



Udělení pořadí postupujících – pokud je naší snahou, aby nebyla přehlídka vnímána jako soutěţ, je vhodné, jak se píše i v propozicích, aby nebylo uděleno pořadí postupujících. To znamená, aby nebylo určeno, kdo vyhrál, ale aby se stanovil určitý počet těch nejinspirativnějších vystoupení, která postoupí do dalšího kola.



Lektor propagující krouţek – Václav Rybyšar podporoval soutěţní atmosféru tím, ţe oslovoval z jeho pohledu ty talentovanější přednašeče a zval je do svého dramatického krouţku v DDM BETA, díky tomu působila přehlídka často spíše jako konkurz.

3.2.2 Krajské kolo v Pardubicích Krajského kola v Pardubicích jsem se zúčastnila 11. dubna 2011. Tento den se konalo krajské kolo pro přednašeče první kategorie. Vzhledem k tomu ţe přednašeči první kategorie ještě nepostupují do celostátního kola, nebylo pro ně krajské kolo postupové. Organizátoři Organizátorem krajského kola v Pardubicích je Kulturní oddělení sluţeb Krajské knihovny v Pardubicích konkrétně jeho pracovnice Hana Cihlová (viz výše, Lektorský sbor v oblastním kole v Pardubicích). Jelikoţ paní Cihlová nebyla sama spokojena s tím, jak vypadá organizace oblastního kola v Pardubicích, bylo zřejmé, ţe ona se bude snaţit, aby krajské kolo probíhalo zcela jinak, tedy jako setkání přednašečů.

Prostor Krajská přehlídka se v Pardubicích konala v Domě hudby. Prostor to byl zcela vyhovující. V prvním patře měli přednašeči místnost s kobercem, kde mohli mít uloţené své věci, dále se tam konala rozcvička a také tam mohli recitátoři odpočívat během přestávek. V druhém patře se nacházel hudební sál, kde se konala přednesová vystoupení. Oba prostory byly dostatečně velké a taky světlé, zcela vhodné pro tuto příleţitost. Usazení lektorského sboru bylo opět u stolu, aby se

65

lektorům lépe psaly jejich poznámky. Stůl byl ale včleněn do hlediště, tudíţ nikterak nevybočoval a neupoutával na sebe zbytečně pozornost.

Obrázek č. 27: Dům hudby v Pardubicích46

Obrázek č. 28: Hudební sál z pohledu přednašeče

Lektorský sbor Lektorský sbor v krajském kole v Pardubicích byl sloţený pouze z dam. Usedly v něm Emílie Zámečníková47, Jana Trojanová (viz Lektorský sbor v oblastním kole v Pardubicích) a Radka Matějíčková48.

Obrázek č. 29: Společné foto lektorského sboru a přednašečů 1. kategorie

Průběh přehlídky Zápis – zápis začal v devět hodin a ujaly se ho dvě pracovnice Kulturního oddělení sluţeb Krajské knihovny v Pardubicích, které přednašeče nejen zapisovaly, 46

Čerpáno z http://pardubicky.denik.cz/kultura_region/pardubicke-hudebni-jaro-odstartuje-ve-ctvrtekvece.html 47 Herečka, režisérka a dlouholetá pedagožka literárně-dramatického oboru ZUŠ Střezina – divadelní soubor Jesličky. Prakticky, teoreticky i metodicky se věnuje dětskému a uměleckému přednesu (vedení dětských a mladých přednašečů, vedení dílen a seminářů pro pedagogy, práce v lektorských sborech, publikační činnost). 48 Absolventka Výchovné dramatiky na DAMU, od roku 2004 moderátorka Českého rozhlasu Leonardo – toho času na mateřské dovolené.

66

ale také ukazovaly jim i jejich doprovodu, kam si mohou odloţit věci. Dále proplácely přednašečům cestovné (doprovodu měla cestovné hradit organizace, která je vyslala). U zápisu byla k dispozici káva, čaj a voda na občerstvení. Neoficiální zahájení – v půl desáté proběhlo neoficiální přivítání přednašečů. Dělo se tak v místnosti v prvním patře před začátkem rozcvičky. Paní Hana Cihlová všechny mile uvítala a představila jim Janu Trojanovou, která rozcvičku vedla a také představila mě, která se s nimi budu nyní také rozcvičovat a navíc si s nimi o přestávkách povídat (v tomto případě jsem byla s paní Cihlovou na této informaci předem domluvena). Rozcvička – rozcvička byla zaměřená na protaţení těla i mluvidel a také vzájemné seznámení. Nejprve jsme chodili po prostoru a střídali uvolnění a napětí, tedy pohyb a štronzo. Následovalo cvičení v kruhu zaměřené na protaţení celého těla (krouţení hlavou, trupem, končetinami, poskakování ad.). Během tohoto cvičení učila Jana Trojanová přednašeče, jak by měli správně dýchat (nádech nosem aţ do břicha, pomalý výdech ústy). Následovalo protaţení mluvidel. To se odehrávalo vsedě pomocí promačkávání a protahování obličeje a prostřednictvím jazykolamů, které předříkávali sami přednašeči. Dalším cvičením byla hra na ZOO, kdy se přednašeči pohybovali do rytmu, který udávala Jana Trojanová a na její pokyn se vţdy proměnili v určité zvíře. Na závěr se měli všichni představit a říct autora a název svého textu, během toho měli navíc dělat nějaký specifický pohyb. Rozcvička trvala třicet minut. Zahájení – v 10:15 proběhlo v hudebním sále oficiální zahájení. Hana Cihlová zde připomněla, ţe dnešní den je vlastně poděkováním za snahu a píli, se kterou na svých textech přednašeči pracovali, jelikoţ se z této kategorie ještě do národního kola nepostupuje. Následně představila lektorský sbor a dodala informaci, ţe kdo neposlal text předem, ať ho dá lektorskému sboru na stůl před svým vystoupením. První blok přednesových vystoupení – v prvním bloku vystoupilo devět přednašečů. Jejich texty byly z jedné třetiny prozaické. Přednašeče na jeviště zvala Jana Trojanová. V pauzách mezi jednotlivými přednašeči (ve chvílích, kdy jeden odcházel a druhý ještě nepřicházel) si lektorský sbor s přednašeči povídal, případně nahlas komunikoval mezi sebou, coţ vzbuzovalo příjemný dojem, ţe to nejsou dámy, které si co nejrychleji zapisují, kde, kdo udělal nějakou chybu.

67

První přestávka – přestávka po prvním bloku trvala patnáct minut. Přednašeči se šli většinou občerstvit do spodní místnosti, kde jsem také pro ně měla připravenou anketu, na kterou mi psali své odpovědi. Druhý blok přednesových vystoupení – v druhém bloku vystoupilo osm přednašečů, ti nyní přednášeli výhradně poezii. Druhá přestávka – jelikoţ druhá přestávka byla jiţ určena na to, aby lektorky rozhodly, koho chtějí ocenit, trvala čtyřicet pět minut. Hana Cihlová vyzvala všechny, jelikoţ bylo slunečné počasí, ať se jdou ven projít a popsala jim cestu na nejbliţší zmrzlinu. Většina přednašečů se svým doprovodem skutečně odešla z budovy. Na místě zůstali pouze tři přednašeči, se kterými jsem byla já ve spodní místnosti a kladla jim otázky své ankety. Během čekání začaly děti hrát i slovní hry – Slovní fotbal a Myslím si… Předání poděkování + překvapení – ve 12:15 se všichni sešli opět v sále a Hana Cihlová všem poděkovala, ţe přenesli sluníčko svým přednesem i do této místnosti. Ţe si účast zde všichni zaslouţili a dokázali, ţe má práce na dětském přednesu smysl. Také poděkovala paním učitelkám za práci a péči o děti a dětský přednes. Následně rozdala všem děkovný – účastnický list a perník.

Obrázek č. 30: Předávání poděkování Hany Cihlové přednašečům

Hana Cihlová nezapomněla ani na lektorský sbor, jehoţ členkám poděkovala slovem a čokoládou. Jako další poděkování a také na ukázku toho, ţe jsou děti šikovné i v jiných uměleckých sférách, si Hana Cihlová připravila malé překvapení. Na jeviště přišla dvě děvčata, která postoupila do národního kola ve hře na klavír, a kaţdá divákům zahrála na klavír dvě skladby. Po tomto příjemném hudebním zpestření jiţ následovalo předání cen lektorského sboru. 68

Slovo lektorského sboru a předání ocenění – za lektorský sbor se ujala slova Emílie Zámečníková. Nejprve poděkovala všem paním učitelkám za jejich práci. Říkala, ţe ví, jaké to jsou nervy přijít sem a čekat, jak to dopadne, jak přednašeč odpřednáší a pak si ještě poslechnout, co jí na to řekne lektorský sbor. Ona sama byla v této pozici mnohokrát, a tak ví, ţe je to mnohem těţší, neţ „být placena za to, ţe říká ta moudra― jako lektorský sbor a ţe práce všech si velmi váţí. Následně informovala o tom, dle jakých hledisek přednesové vystoupení hodnotily. Nejprve hodnotily výběr textu, jak si text přednašeč přečetl, jak jej pochopil a co z toho následně předal divákům. Dále hodnotili, zda přednašeče přednášet daný text bavilo. V neposlední řadě kladla všem na srdce, aby nerecitovali pouze na přehlídkách, aby si vytvářeli své recitační pořady, aby recitovali pořád a hlavně pro radost. Následovalo předání ocenění.

Obrázek č. 31: Předávání ocenění lektorského sboru přednašečům, lektorský sbor zleva: Emílie Zámečníková, Jana Trojanová a Radka Matějíčková

Lektorský sbor udělil čtyři čestná uznání, ta získala ke svému diplomu navíc knihu a tři ocenění, která získala krom diplomu ještě navíc knihu a společenskou hru. Na závěr pozvaly lektorky všechny ke společné diskuzi. Emílie Zámečníková, ale dodala, ţe ze svých zkušeností chápe, pokud jiţ zúčastnění spěchají domů. Z toho důvodu poskytla všem svou emailovou adresu, pokud by se chtěli zeptat na přednesové vystoupení svého svěřence či na cokoliv kolem dětského přednesu a nemohou zde jiţ zůstat, ať ji kontaktují a ona jim vše napíše do emailu. S přáním hezkého dne se jiţ všichni rozloučili. Reflexe – reflexe s lektorským sborem se zúčastnily pouze dvě paní učitelky. Přednašeči, které měly tyto paní učitelky na starost, se reflexe nezúčastnili a byli ve spodní místnosti, kde hráli společenskou hru, kterou získali se svým oceněním. 69

Vzdělávání přednašečů a jejich doprovodu Ani v tomto kole se nekonaly nějaké speciální výchovné dílny či semináře. O vzdělávání přednašečů se zde ale ve svých promluvách staral lektorský sbor i Hana Cihlová. Jana Trojanová učila jiţ při rozcvičce přednašeče správně dýchat a vysvětlovala, proč je správný dech důleţitý, Emílie Zámečníková při svém závěrečném slovu objasňovala, jak je vhodné vybírat přednesový text a jak by se mělo po jeho výběru dále postupovat. Atmosféra Co se týče atmosféry, bylo toto kolo jednoznačně nejpříjemnější ze všech mnou navštívených přehlídek. V prvé řadě to bylo organizátorkou Hanou Cihlovou, která byla ke všem tak milá, ţe se tam člověk nemohl cítit jinak neţ příjemně. Lví podíl na příjemné atmosféře měl také lektorský sbor, který neustále vtipkoval, byl milý a vstřícný a kaţdému děkoval za jeho práci. Dalšími faktory, které k příjemné atmosféře přispěly, byl prostor a také program (ideální počet přestávek, zařazení hudebního vystoupení). Samozřejmě byla příjemná atmosféra dána také věkovou kategorií, jelikoţ přednašeči z 1. kategorie jsou ještě velmi bezprostřední a není v nich taková rivalita jako u starších přednašečů. Výsledky ankety - pocity, postřehy a nápady přednášejících

Obrázek č. 32: Přednašečky 1. kategorie zodpovídající otázky ankety

70

Obrázek č. 33: Přednašeč 1. kategorie píšící odpověď na anketní otázku



Co tě tu bavilo?




rozcvička (4x)

na přednes (2x)

všechno (3x)

na recitování Tesaře a Jany (1x)

recitace (3x)  



Co tě tu nebavilo?

Čeho ses bál(a)?

nic čili všechno mě bavilo (2x)

ničeho (3x)

koukat na recitátory (1x)

všeho (3x)

kdyţ jsem recitovala (1x)

svého přednesu (2x)

sezení (1x)

Co bys tu chtěl(a) ještě dělat? hrát hry (3x)



Jakým jedním slovem bys popsal(a) dnešní přehlídku?

na schovávanou (1x)

dobrá (2x)

chtěla bych být porota (1x)

supersuproví (1x)

chtěla bych, aby tady byly dostihy

krásná (1x)

(1x)

hezká (1x)


Přístup Hany Cihlové - o přístupu a komunikaci organizátorky jsem jiţ psala výše, pokud je organizátor milý, vstřícný, klidný a vyrovnaný a především sám chápe přehlídku jako setkání s přednesem, na které se osobně těší, je velmi nepravděpodobné, ţe bude přehlídka zúčastněnými vnímána jako soutěţ recitátorů.



Prostor – viz výše, Popis prostoru



Lektorský sbor – dámy byly skutečně velmi milé. Není pochyb o tom, ţe Emílie Zámečníková je velmi významná osobnost spojená s dětským přednesem, je radost ji poslouchat, kdyţ o dětském přednesu mluví, jelikoţ i pro ni znamená přednes něco výjimečného. Zároveň je od lektorů velmi milé, kdyţ ocení práci nejen přednašečů, ale i těch, kteří přednašeče připravují, jelikoţ za kaţdým vystoupením je (nebo by alespoň měla být) dlouhá cesta, po které přednašeče někdo vedl.

71



Zařazení a způsob vedení rozcvičky - zařazení rozcvičky je nezbytně nutné z mnoha důvodů, o kterých jsem se jiţ zmiňovala výše (rozmluvení, uvolnění, seznámení). Způsob, jakým vedla rozcvičku Jana Trojanová, byl velmi příjemný, jelikoţ byla uvolněná, milá a plná energie.



Poděkování všem zúčastněným – viz Shrnutí postupových kol výše



Popřehlídková komunikace – Hana Cihlová 14. dubna rozesílala všem, kteří se přehlídky zúčastnili, email. Ten obsahoval výsledky krajské přehlídky a také fotografie z jejího průběhu. „Dobrý den, posílám Vám výsledky letošní krajské přehlídky dětských recitátorů - Dětská scéna 2011. Děkuji všem pedagogům za péči, kterou svým svěřencům věnovali a jistě budou i nadále věnovat. Ráda bych všechny paní učitelky upozornila, ţe mám k dispozici sborníky textů z minulých ročníků přehlídek. Na základě domluvy Vám je mohu poskytnout k nahlédnutí. Pro pedagogy bude jistě zajímavá i nabídka knihy Emy Zámečníkové - Cesta k přednesu aneb Průvodce pro pedagogy a mladé recitátory. Tuto knihu vydal NIPOS-ARTAMA Praha. Bliţší informace naleznete na www stránkách NIPOS, lze si zde i knihu objednat. Na další milá setkání se těší Hana Cihlová“ (text emailu od Hany Cihlové, 14. dubna, 10:15)

Myslím si, ţe popřehlídková komunikace je taktéţ velmi důleţitá. Sice nezajistí příjemnou atmosféru během přehlídky, ale následně dáte opět najevo, ţe jste přehlídku brali jako setkání. Tím, ţe zúčastněným připomenete průběh přehlídky zasláním fotografií a také tím, ţe jim opět poděkujete za jejich práci. 

Hudební vystoupení - klavírní vystoupení dvou děvčat mělo hned několik kladů, jednak hudba (stejně jako by bylo jiné umělecké vystoupení) byla příjemným zpestřením, dále získali přednašeči odměnu za to, ţe oni vystupovali pro někoho a nyní zase někdo jiný vystoupil pro ně. Dalším kladem bylo, ţe přednašeči viděli dívky ve stejném věku, které se věnují jinému druhu umění neţ oni. Osobně si myslím, ţe by bylo velmi příjemné i inspirativní, kdyby se propojovaly přehlídky různých umění (tanec, přednes, hudba, divadlo ad.) a mohli se tak mladí umělci vzájemně seznamovat, inspirovat a také získat nové pohledy na umění, kterým se zabývají a naopak se vzdělávat v uměních dalších.



Občerstvení u zápisu – je to samozřejmě detail, ale zápis je první kontakt (nepočítáme-li emailovou korespondenci) s účastníky, proto by měl být co

72

nejpříjemnější a nabídneme-li účastníkům drobné občerstvení po cestě, kterou má většina z nich za sebou, zajisté je to potěší a pomůţe navodit atmosféru setkání, například u kávy. Co napomáhalo k atmosféře soutěžního klání recitátorů: V tomto případě bych netvrdila, ţe chybějící aktivity vysloveně podporovaly soutěţní atmosféru, ale osobně si myslím, ţe by mohlo být dopoledne ještě příjemnější, pokud by se tam níţe zmíněné aktivity objevily. 

Absence aktivit o přestávkách – pokud by nebylo slunečné počasí, bylo by určitě třeba vymyslet pro přednašeče programu na druhou – čtyřiceti pěti minutovou přestávku. I nyní, kdyţ někteří z přednašečů zůstávali, bylo by vhodné, aby byly připraveny alespoň společenské hry, které by si mohli o přestávce zahrát.



Absence závěrečné reflexe – na konci celého dne bych zařadila závěrečnou diskuzi, která by neměla být nabídnuta přednašečům a jejich doprovodu jako moţnost, ale měla by být součástí programu. Ideální by bylo, kdyby se odehrávala zvlášť dětská diskuze s Janou Trojanovou (kterou jiţ přednašeči znali z rozcvičky) a zvlášť diskuze pro dospělé, například u kávy, kterou by vedla Emílie Zámečníková.

3.3 Brno Jelikoţ jsem v Brně zároveň spoluorganizátorkou všech kol a ne pozorovatelkou s tuţkou a zápisníkem, rozhodla jsem se popsat městské i krajské kolo všech kategorií dohromady. Je to z toho důvodu, ţe program jednotlivých kol se neměnil. Na organizaci těchto kol se snaţím podívat i přes svou zainteresovanost v nich s odstupem, který se mi dle mého názoru - díky navštíveným přehlídkám v jiných městech - daří. Níţe popisovaným brněnským přehlídkám se budu dále věnovat i v praktické části práce, kde budu detailněji popisovat, jak probíhala přípravná fáze a předešlá kola těchto přehlídek. Během všech kol probíhají v Brně kaţdý den dvě kategorie daného kola zároveň. Prostor je dělen na dvě patra, v prvním patře má přehlídku mladší kategorie toho dne, ve spodním patře kategorie starší. Nultá a první kategorie vystupují zároveň ve stejném prostoru, lektorský sbor je ale oceňuje zvlášť. Městská se roku 2011 konala v Brně 8. března (0., 1. a 2.

73

kategorie) a 9. března (3. a 4. kategorie). Krajská kola se konala 12. dubna (0., 1. a 2. kategorie) a 13. dubna (3. a 4. kategorie).

3.3.1 Městská a krajská kola v Brně Organizátoři Organizátorem městských i krajských kol v Brně je Středisko volného času Luţánky konkrétně jeho pobočka Středisko dramatické výchovy Labyrint. V Labyrintu se druhým rokem stará o organizaci přehlídky jeho pracovnice Emilie Špatná49. Ta komunikuje s účastníky, oslovuje členy lektorského sboru, stará se o jejich občerstvení a má také na starost finanční zajištění přehlídky. Spolu s ní městská i krajská kola organizují studenti Ateliéru Divadla a výchovy (dále ADaV) Divadelní fakulty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, kteří si zapsali do svého studijního plánu předmět Organizace recitačních přehlídek. Tento předmět vede pedagoţka ADaV Eva Brhelová50. Úkolem studentů je vymyslet tematický rámec přehlídky, program přehlídky, diplomy a účastnické listy, zkrátka zajistit zdárný průběh přehlídky. S organizací v letošním roce vypomáhali také studenti 3. a 4. ročníku Střední školy uměleckomanaţerské s.r.o. (dále SŠUM).

Prostor Prostor, ve kterém se přehlídka odehrává, je budova Labyrintu. Zpravidla se v ní vyuţívají dvě místnosti na reflexe, dvě místnosti pro porady lektorského sboru, dva sály na přednes, bar k občerstvování a relaxaci přednašečů a jejich doprovodu a chodby, na kterých jsou přichystány přestávkové aktivity pro přednašeče. Všechny místnosti jsou nazdobeny dle tematického rámce, který přehlídku zaštiťuje51.

49

Absolventka oboru Dramatická výchova ADaV, dlouholetá pracovnice SDV Labyrint, pedagožka dramatických kroužků tamtéž. 50 Pedagožka ADaV, lektorka mnoha workshopů se zaměřením na tvůrčí psaní, redaktorka Tvořivé dramatiky. 51 V letošním roce tvořila tematický rámec hudba – od tohoto tématu se odvíjela výzdoba prostoru, podoba účastnických listů a diplomů, aktivity na přestávky, úvodní rozcvička a také etuda, která tradičně přehlídku zahajuje (více viz Průběh přehlídky).

74

Obrázek č. 34: Prostor baru v Labyrintu

Obrázek č. 35: Horní přednesový sál

Obrázek č. 36: Dolní přednesový sál

Lektorský sbor Kaţdý lektorský sbor byl tříčlenný, v letošním roce pozvání do lektorského sboru přijali: Jindra Delongová 52, Jarmila Doleţalová53, Eva Dittingerová54, Petra Rychecká55, Zuzana Ţáková56, Petr David57, Tomáš Doleţal58, Barbora Špatná59 a Miroslav Jindra60.

52

Jedna ze zakladatelek české dramatické výchovy, dlouholetá vedoucí divadelního souboru Pirko. Dlouholetá pracovnice SDV Labyrint, toho času v důchodu. 54 Pracovnice SVČ Lužánky, vedoucí divadelních souborů Brnkadla. 55 Pracovnice SVČ Lužánky, vedoucí divadelních souborů Kšandy. 56 Pedagožka ADaV JAMU. 57 Absolvent ADaV JAMU, pracovník SDV Labyrint, vedoucí dramatických kroužků tamtéž. 58 Vedoucí SDV Labyrint, pedagog Dramatické výchovy na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. 59 Studentka 3. ročník ADaV JAMU. 60 Student 3. ročníku ADaV JAMU. 53

75

Obrázek č. 37: Lektorský sbor 0. a 1. kategorie, zprava Jindra Delongová, Jaroslava Doleţalová a Barbora Špatná

Průběh přehlídky Zápis – zápis probíhal od osmi hodin, tedy začal jiţ hodinu a půl před zahájením přehlídky. U zápisu seděli studenti ADaV a studenti 4. ročníku SŠUM, kteří přednašeče zapisovali, shromaţďovali texty pro lektory, pro vedoucí diskuzí a pro cenu diváka, texty tedy potřebovali celkem v pěti kopiích (tudíţ často i kopírovali) a podávali přednašečům informace o prostoru, aktivitách na chodbách, ceně diváka a o času zahájení přehlídky. V Brně nedocházelo k proplácení cestovného. Zahájení – v půl desáté se všichni přednašeči i se svým doprovodem sešli ve spodním sále. Zde měla úvodní slovo organizátorka Emilie Špatná, která představila organizátory, popřála všem štěstí a pozvala na jeviště studenty ADaV JAMU a SŠUM. Ti si připravili zahajovací etudu vztahující se k tematickému rámci – hudba. Etuda měla vyjadřovat myšlenku, ţe stejně jako v hudbě je mnoho hudebních stylů, je i v přednesu mnoho přednašečských stylů a ţe je na kaţdém, jakou cestou půjde a který styl si zvolí, všechny styly ale spojuje to, ţe se mají přednášet (zpívat, poslouchat…) proto, ţe dotyčného baví. Během etudy bylo na jevišti deset zpěváků, kteří postupně představili pět hudebních stylů (rap, rock ń´roll, jazz, reggae a lidovou píseň). Text písně viz příloha č. 5. Po konci etudy si vţdy dva studenti vzali přednašeče své kategorie, se kterými se šli rozcvičovat. V tuto chvíli se tedy kategorie rozdělily a jiţ se společně nesetkaly. Rozcvička – rozcvička byla vţdy dvacetiminutová a jejím cílem bylo uvolnit tělo, mysl a mluvidla a také vyzkoušet si prostor, ve kterém budou přednašeči

76

vystupovat (kam se mají postavit, jak hlasitě mluvit ad.). V rozcvičkách se objevily například tyto aktivity – tanec na píseň Hlava, ramena, kolena, palce, Ptačí tanec, Házení míčků v kruhu, hra Hejá, jazykolamy, masáţ obličeje atd. Ti, kteří vedli úvodní rozcvičku, se stali zároveň průvodci dané kategorie. To znamená, ţe moderovali celé dopoledne, zvali přednašeče na jeviště, předávali závěrečná poděkování, starali se, aby byli v sále všichni, kdo v něm mají být, starali se o dodrţování časového harmonogramu apod. Rozcvičky probíhaly bez přítomnosti doprovodu přednašečů. První blok přednesových vystoupení – předtím, neţ začali přednašeči přednášet, přivítali průvodci všechny účastníky dané kategorie, představili lektorský sbor a seznámili účastníky s průběhem přehlídky (rozcvičky, reflexe, aktivity na chodbách ad.). Následně jiţ přišla na řadu vystoupení přednašečů. V jednom bloku zpravidla přednášelo šest aţ devět recitátorů. Trend tu byl podobný jako v ostatních kolech v Pardubicích a v Hradci Králové, a sice čím starší kategorie, tím více prozaických textů a naopak, čím mladší kategorie, tím více básnických textů. První přestávka – přestávky trvaly pětadvacet minut a aktivity pro přednašeče byly trojího typu a, Pro přednašeče, kteří recitovali v právě uplynulém (prvním) bloku se konaly reflexe vedené studenty ADaV a 4. ročníku SŠUM. Cílem těchto reflexí nebylo hodnocení jednotlivých vystoupení, ale rozmluva o tom, jak posluchači porozuměli přednášenému textu, pojmenování jeho tématu. Cílem bylo, aby si přednašeči uvědomili, ţe je přednes především sdělení, tedy o tom, co chceme divákům – posluchačům svým textem říct. b, Pro přednašeče, kteří budou recitovat v nadcházejícím (druhém) bloku se konala rozcvička. Ta byla kratší neţ rozcvička počáteční, ale konala se z toho samého důvodu, a sice aby se přednašeči uvolnili a zbavili nervozity z nadcházejícího vystoupení a aby si procvičili svá mluvidla.

77

Obrázek č. 38: Rozcvička vedená studentem ADaV

c, Pro zbylé přednašeče (třetího bloku) byly přichystány aktivity na chodbách – modelování, doplňování slov do písniček, návrh plakátu pro nějakou hudební skupinu a také psaní odpovědí na mou anketu. O přednašeče se v těchto chvílích staraly studentky 3. ročníku SŠUM.

Obrázek č. 39: Přednašeči vyuţívají aktivity na chodbách

V baru byl pro přednašeče připraven hudební koutek, ve kterém si mohli vyzkoušet hru na různé hudební nástroje.

Obrázek 40: Hudební koutek v baru

78

Dále bylo v baru nachystáno hlasování pro cenu diváka. Cena diváka je ocenění přednašeče od přednašečů ze stejné kategorie. Během zápisu získali všichni tři hlasovací lístky (Play), které mohli libovolně vhazovat do obálek patřících jednotlivým přednašečům. U kaţdé obálky byl krom jména přednašeče přiloţen také jeho přednášený text, aby si hlasující připomněli, o koho se jedná.

Obrázek č. 41: Hlasování v ceně diváka

Pokud nechtěl doprovod přednašečů relaxovat například u kávy, mohl se (v krajském kole) o přestávkách zúčastnit reflexí pro dospělé. Ty vedla ve spodním patře Eva Brhelová, horní patro jsem měla na starost já. Během těchto reflexí se rozebírala jednotlivá vystoupení, nejčastěji se na nich ale pojmenovávaly obecné otázky týkající se dětského přednesu (říká se nejprve autor text či název textu, mají se dělat gesta, jak vybírat text, oční kontakt s diváky, mají se přednášet vlastní texty apod.).

Obrázek č. 42: Reflexe s doprovodem přednašečů

79

Další moţností trávení času o přestávkách pro doprovod přednašečů představovalo pročítání přednesových textů. Jednalo se o texty méně známých autorů, které by mohly být inspirativní pro přednesová vystoupení. Druhý a třetí blok přednesových vystoupení a přestávka mezi nimi – probíhaly zcela shodně s prvním blokem a první přestávkou. Třetí přestávka – během třetí přestávky jiţ neprobíhaly rozcvičky pro přednašeče. Během této přestávky měli všichni poslední moţnost hlasovat pro cenu diváka, lektorský sbor se radil o tom, koho ocení, u 3. a 4. kategorie vţdy v krátkosti řešil, u kterých přednašečů bude chtít slyšet jejich druhé texty. (Přednes druhých textů u vybraných přednašečů 3. a 4. kategorie – lektorský sbor většinou vybral kolem šesti přednašečů, kteří měli přednést i svůj druhý text, po přednesu tedy následovala další přestávka, během které se jiţ nekonaly rozcvičky ani reflexe, ale porada lektorského sboru). Předání poděkování a ocenění – v závěru předali průvodci dané kategorie poděkování všem, kteří přednášeli. Poděkování opět souviselo s tematickým rámcem přehlídky, proto všichni zúčastnění získali ocenění: Objev roku, na němţ bylo napsáno – „Objev roku (jméno přednašeče) v kategorii: Přednesové vystoupení na přehlídce Dětská scéna 2011. Tvé přednesové vystoupení uţ je nenávratně zaznamenáno na desce „Dětská scéna 2011“. Deska je plná různých ţánrů, stylů i osobitých podání textu, které jsme dnes slyšeli. Poezie a próza – stejně jako hudba – totiţ nabízí řadu témat a cest pro interpreta i pro posluchače. Proto je kaţdá nová deska jedinečná a během její tvorby i při poslechu nám můţe přinést mnoho nečekaných záţitků i nových zkušeností.“ (poděkování viz Příloha č. 6) Spolu s poděkováním všichni také získali placku s obrázkem desky – tedy logem přehlídky. Následovalo slovo lektorů. Ti nejčastěji nejprve pojmenovali, jaká se při přednesu obecně v dané kategorii objevovala problematická místa i jaká pozitiva kategorie přinesla. Nejčastěji se zde mluvilo o tom, jak vybírat text k přednesu a jak důleţité je, aby přednašeč věděl, co chce textem sdělit. Zároveň aby se nevybíraly texty tzv. „pod věk― či „nad věk― přednašeče. Často se také zmiňovalo, jaký je rozdíl v tom pouţívat popisná a nepopisná gesta během přednesu. V závěru předal lektorský sbor ocenění Zlatá deska (viz Příloha č. 7), to bylo buď s postupem do vyššího kola přehlídky, či oceňovalo některou sloţku daného přednesového vystoupení. Dárek k těmto oceněním bylo CD s mluveným slovem.

80

Reflexe – reflexe probíhala stejně jako v krajském kole v Hradci Králové a tedy podobně jako v celostátním kole Dětské scény. To znamená, ţe se lektorský sbor rozmístil po místnosti a přednašeči mezi členy lektorského sboru mohli korzovat a reflektovat s nimi své přednašečské vystoupení. Rozdíl oproti Hradci Králové byl ten, ţe v Brně tuto moţnost reflexe vyuţila jen malá hrstka přednašečů, většinou to byli pouze ti, kteří získali postup do vyššího kola. Vzdělávání přednašečů a jejich doprovodu Ani na brněnských přehlídkách se nekonaly speciální vzdělávací semináře či dílny. Vzdělávání probíhalo v rámci reflexí, jak s přednašeči, tak s jejich doprovodem, kde se zodpovídaly obecné otázky týkající se přednesu. Závěrečná slova lektorského sboru měla také vzdělávací charakter.

Atmosféra Jelikoţ jsem nebyla nezávislý pozorovatel, těţko se mi atmosféra těchto kol hodnotí. Dle slov paní učitelek, se kterými jsem měla moţnost mluvit, se vţdy na tyto přehlídky právě kvůli jejich uvolněné atmosféře a bohatému programu pro přednašeče těší, také jsou prý kaţdý rok zvědavé na nový tematický rámec a na úvodní etudu, která vţdy atmosféru velmi uvolní. Z mého pohledu a díky srovnání, které mohu na základě návštěvy jiných přehlídek udělat, je atmosféra v Brně značně nervózní a hektická. Je to dáno dle mého názoru několika faktory: v první řadě tím, ţe probíhají dvě kategorie zároveň, coţ znamená dvojnásobek zúčastněných, v druhé řadě tím, ţe je program velmi nabitý, proto se musí často spěchat, aby se všechny aktivity stihly. V neposlední řadě je to dáno i velikostí realizačního týmu, jelikoţ je v tak velkém počtu občas velmi sloţité, aby všichni přijali či pochopili myšlenku přehlídky jako setkání, případně její tematický rámec. Dále je to dáno také tím, ţe realizační tým se často velmi mění, jelikoţ si předmět zapisují často jiní studenti, ti nemají s organizací zkušenosti, proto bývají více nervózní neţ ti, kteří organizují přehlídky jiţ léta. Na druhou stranu se vţdy všichni snaţí být milí a vstřícní ke všem zúčastněným.

81

Výsledky ankety - pocity, postřehy a nápady přednášejících

Obrázek č. 43: Sepsané odpovědi přednašečů v městských kolech v Brně

Vzhledem k tomu, ţe jsem nemohla být sama u své ankety přítomna a vzhledem k tomu, ţe program přednašečů byl vcelku nabitý, nesešlo se mi takové mnoţství odpovědí jako v kolech v Hradci Králové či v Pardubicích. 

Co tě tu bavilo?

zbavit trémy a na ostro mě to

hry (10x)

bavilo ještě mnohem víc.“

všechno (8x) úvodní vystoupení či písničky (8x)

Čeho ses bál(a)?

recitování či básničky (7x)

trémy (8x)

diskuze či povídání v krouţku (3x)

ţe něco spletu či zapomenu (4x)

rozcvička (3x)

ničeho (3x)

modelování (2x)

poroty (2x)

jazykolamy (2x)

recitace (1x)

lektoři (1x)

prohry (1x)

všechny poslouchat (1x)

všeho (1x)

hraní fotbalu (1x)

nadrţování (1x)

hlava ramena kolena palce (1x)

vyhlášení (1x)

noví kamarádi (1x) doplňování slov do básniček (1x) hledání záchodu (1x) „Bavilo mě úplně všechno, protoţe při rozcvičce jsme se mohli 82





Co bys tu chtěl(a) ještě dělat?



Co uţ nechceš nikdy zaţít?

zpívat (2x)

trému (6x)

cvičit (1x)

čekání (3x)

recitovat (1x)

zápis (4x)

vyhrát (1x)

mít tak blbou básničku (1x)

pracovat s keramickou hlínou (1x)

zkomolení jména (1x)

tančit balet (1x) učit se (1x)



Co tě tu nebavilo? nic čili bavilo mě všechno (9x)




čekat (8x)

na recitaci či na básničku (5x)

cvičení (1x)

na všechno (3x)

sedění na lavičce (1x)

na výhru (2x)

kdybyste připlatili, tak by mě to tu

aţ půjdu domů (2x)

moţná bavilo (1x)

aţ si s ním svačinu (1x)

poslouchat nezajímavé dlouhé

na poznávání nových a lepších

básničky (1x)

recitátorů (1x) na cvičení (1x)



Jakým jedním slovem bys popsala

na kreslení (1x)

dnešní přehlídku?

na sexy lektory (1x)

super (2x) paráda (1x)



Co bys chtěl(a) zaţít ještě jednou?

perfekt (1x)

básničku či recitaci (5x)

hezké (1x)

výhru (1x)

sencoolbombasticúţůţové (1x)

úvod (5x)

nejlepší (1x)

všechno (1x)

inspirace (1x)

rozcvičku (1x)

skvělé (1x) úţasné (1x) parůţasusextrezbombcoolové! (1x)

83


Zahajovací etuda - zahajovací etuda je dle mého názoru příjemným počátkem přehlídky, díky ní nejsou přednašeči první, kdo na jevišti vystoupí, coţ by jim mohlo alespoň trochu pomoci zbavit se trémy. Pokud je přehlídka zaštítěna tematickým rámcem, je zahajovací etuda ideální moţnosti předat myšlenku tohoto rámce. Pokus je přehlídka organizována jedním člověkem, který nemá moc pomocníků, je samozřejmé, ţe je úvodní etuda téměř nerealizovatelná.



Moţnost aktivit na chodbách – pokud by měli přednašeči během přestávek dlouhou chvíli, mohli si vybrat aktivitu, která by je bavila a té se věnovat. Tuto moţnost vyuţívají spíše přednašeči prvního stupně. U přednašečů druhého stupně by bylo pravděpodobně vhodnější aktivity pozměnit a více je přizpůsobit věku přednašečů.



Zařazení reflexí pro přednašeče i jejich doprovod – o vhodnosti zařazení reflexí jsem se jiţ zmiňovala u popisu jednotlivých kol, ač je to časově velmi náročné. Je velmi přínosné, kdyţ je reflexí více a je tudíţ jistota, ţe bude moţnost diskutovat o všech přednesených textech.



Zařazení rozcviček pro přednašeče – oproti ostatním popisovaným přehlídkám, se v Brně konají rozcvičky i o přestávkách. Je to z toho důvodu, aby se přednášející uvolnili a rozmluvili ještě navíc i těsně před svým výstupem a ne například jen dvě hodiny před ním. Co napomáhalo k atmosféře soutěžního klání recitátorů:



Zápis – zápis byl příliš dlouhý a zbytečně komplikovaný, myslím si, ţe by bylo jednodušší poţádat ty, co přednašeče na přehlídku přihlašují, aby texty poslali jiţ s přihláškou, jelikoţ by to značně sníţilo dobu trvání zápisu.



Dvě kategorie zároveň – pro paní učitelky, které mají své přednašeče v obou kategoriích, bývá značně stresující, kdyţ musí přebíhat mezi oběma patry. Organizační tým musí být taktéţ dvojnásobný, jelikoţ se vlastně konají dvě kola zároveň, coţ má neblahý vliv na vzájemnou komunikaci. Z toho důvodu bych se přikláněla k tomu, aby se všechny kategorie konaly zvlášť (krom 0. a 1. kategorie, které mohou zůstat spojeny), jako je tomu i v jiných městech.

84



Příliš nabitý program – nespatřuji problém v mnoţství programu, ale především v časové dotaci, do níţ se má program vejít (většinou kaţdé kolo začíná v 9:30 a končí kolem třinácté hodiny). Proto bych navrhovala buď program ztenčit či risknout nevoli doprovodu přednašečů a přehlídku udělat například aţ do třetí hodiny odpolední.

85

4. Závěry z pozorování organizace konkrétních kol celostátní přehlídky a dílny dětských recitátorů V této kapitole si kladu za cíl celkově shrnout výsledky svého pozorování a vyjádřit se jednotlivě ke všem mnou pozorovaných aspektům přehlídky (organizátoři, prostor, lektorský sbor, průběh přehlídky, atmosféra, vzdělávání přednašečů a jejich doprovodu) a také shrnout výsledky ankety. Organizátoři Jak se projevilo ve všech kolech přehlídek, je postava organizátora nejvíce ovlivňujícím článkem přehlídky. Je to samozřejmě pochopitelné i z toho důvodu, ţe organizátor určuje i ostatní sloţky přehlídky – vybírá lektorský sbor, vymýšlí program přehlídky, hledá vhodné prostory ad. Podstatný je ale jeho přístup k účastníkům přehlídky. Pokud organizátor sám vnímá přehlídku jako soutěţ a její organizaci jako svou pracovní povinnost, není tu asi jiţ jiné pomoci neţ organizátora vyměnit (viz Oblastní kolo v Pardubicích). Jsou ale i případy, kdy organizátor chápe přehlídku jako setkání a snaţí se zajistit příjemnou atmosféru přehlídky, ale snaţí se naopak aţ moc (viz Městská a krajská kola v Brně). Je tudíţ nervózní, kdyţ se přehlídka nevyvíjí dle jeho představ či časových plánů, snaţí se program naplnit tak, aby vyšel všem vstříc, čím se program snadno předimenzuje. Ideální organizátor je tedy dle mého názoru ten, co chápe důleţitost dětského přednesu a důleţitost organizovat - pro ty, co se rozhodli přednesu věnovat příjemná a inspirativní setkání (viz Okresní a krajské kolo v Hradci Králové a Krajské kolo v Pardubicích). Je klidný, vyrovnaný a usmívá se, kudy chodí. Má sám zkušenosti s dětským přednesem (nejlépe na všech stupních – tedy jako přednašeč, pedagog přednašeče i člen lektorského sboru), aby mohl mít pochopení pro pocity a potřeby všech zúčastněných. Navštěvuje i jiné stupně recitačních přehlídek, případně přehlídky v jiných městech či krajích, aby se inspiroval pro svou další práci. A je především podporou pro všechny zúčastněné a drobné výkyvy od původního plánu řeší s úsměvem, anebo je neřeší vůbec.

86

Prostor Během výběru prostoru, pokud tedy při organizaci máme vůbec nějaké prostory na výběr, je důleţité myslet na několik věcí. Jednak aby byl prostor dostatečně velký, aby se do hlediště vešli všichni přednašeči i se svým doprovodem, případně i s diváky (např. podporující rodiče, spoluţáci ad.). Aby bylo v prostoru několik místností, které nebudou propojené. Jedna místnost proto, aby se mohl nerušeně radit lektorský sbor. Druhá určená pro rozcvičky, reflexe s recitátory a jako zázemí pro recitátory. Třetí jako přednesový sál. Případně i čtvrtá slouţící jako občerstvovací bar pro zúčastněné. Prostor by měl být ideálně světlý, nejedná-li se tedy o profesionální divadelní sál. Pokud je prostor příliš temný aţ depresivní, je moţné jej rozzářit výzdobou. Pokud se budova, v níţ se přednes odehrává, nachází v zahradě či parku, je to, pokud je slunečné počasí, velké pozitivum. S prostorem také souvisí usazení lektorského sboru. Osobně si myslím, ţe je ideální, pokud mají členové lektorského sboru tvrdé desky, díky kterým si mohou dělat pohodlně poznámky a jsou rozesazeni mezi diváky (viz okresní a krajské kolo v Hradci Králové a městské a krajské kolo v Brně). V tomto případě je vhodné dávat na ţidle místa s cedulkami – lektorský sbor, aby se nestalo, ţe na členy lektorského sboru zbudou místa, ze kterých hůře uvidí či uslyší, neměla by to být ale místa v prvních řadách, aby nebyli recitátoři příliš znervózňováni. Lektorský sbor Výše jsem psala o rozesazení lektorského sboru, ale ještě důleţitější je, kdo v lektorském sboru usedne. Propozice přehlídky jasně stanovují, ţe lektorský sbor má být minimálně tříčlenný a mají v něm být odborníci z dětského přednesu a dramatické výchovy vůbec. S tímto nelze neţ souhlasit. Osobně si také myslím, ţe by v lektorském sboru mělo být vyváţené i věkové sloţení. Tedy ţe by lektorský sbor neměl být sloţen pouze ze členů s letitými zkušenostmi a naopak pouze z čerstvých absolventů (viz okresní kolo v Hradci Králové), ale ţe by se tyto osobnosti měly vzájemně doplňovat a tím i poskytovat přednašečům a jejich doprovodu komplexnější pohled na dětský přednes (viz krajské kolo v Pardubicích). To, ţe by neměli mít členové lektorského sboru mezi přednašeči své ţáky, je samozřejmostí.

87

Průběh Návrhy, jak by mohly přednesové přehlídky vypadat, aby se jejich atmosféra přibliţovala co nejvíce setkání přednašečů, popíši v závěru své práce a budu v nich samozřejmě také vycházet mj. ze svého pozorování. Obecně z pozorování vyplývá, ţe v před zahájením přehlídky musí proběhnout zápis přednašečů, u kterého je podstatné, aby byl někdo z organizátorů, případně někdo organizátory pověřený, zápis by neměl trvat déle neţ jednu hodinu. Po zápisu následovalo zahájení. Toto úvodní slovo měl na starost organizátor, který často bývá i průvodcem celého dne. Při zahájení je dobré říct, proč se tu všichni sešli a vysvětlit, v čem je tato přehlídka setkáním, nikoliv soutěţí. Po zahájení je vhodné zařadit rozcvičku pro recitátory, během které se mohou seznámit, uvolnit, rozhýbat a rozmluvit. Rozcvička trvala vţdy 20 aţ 30 minut. Poté následovaly jednotlivé bloky přednašečů. V těch většinou přednášelo kolem deseti přednašečů, pokud je počet přednašečů lichý, dává se největší počet přednašečů zpravidla do prvního bloku, kdy je záruka největší divácké pozornosti. Přednašečské bloky bývají dva aţ tři. Bloky jsou rozděleny přestávkami, přibliţně dvacetiminutovými. V těchto přestávkách se lektorský sbor radí, přednašeči a jejich doprovod relaxují před dalšími vystoupeními. Je dobré mít na přestávky připravený program pro přednášející, během kterého by se mohli více seznámit, případně vybít ze sebe přebytečnou energii (zvláště u mladších kategorií) či se zbavit trémy z nadcházejícího vystoupení. Následuje zakončení. Závěrečné slovo mívá zpravidla lektorský sbor. Ten by měl předat všem poděkování za účast a následně ocenit ty, kteří postupují do vyššího kola či dát čestná uznání za výkon. K těmto cenám se zpravidla dávají menší či větší odměny (kníţky, hry, CD...). Reflexe by měla následovat po kaţdé přehlídce a dle mého názoru je nejvhodnější model, kdy je zvlášť dětská a zvlášť dospělá diskuze, jelikoţ na obou z nich se můţe dojít ke zcela jiným závěrům, které je pak zajímavé a inspirativní srovnávat. Zároveň by reflexe neměly být jen monologem členů lektorského sboru, ale skutečnou diskuzí mezi všemi zúčastněnými, kterou by měli citlivě vést například členové lektorského sboru či organizátoři.

88

Atmosféra Je asi zbytečné psát, jaká by měla být ideální atmosféra, jelikoţ všechny výše popisované sloţky přehlídky směřovaly k tomu, aby atmosféra byla ideální, tedy přátelská, příjemná, inspirativní a především nesoutěţní. Vzdělávání přednašečů a jejich doprovodu Na ţádné z mnou pozorovaných přehlídek neprobíhaly speciální vzdělávací semináře či dílny. Často ale organizátoři vzdělávali svými zahajovacími či závěrečnými slovy. Lektorský sbor tak činil během předávání ocenění či reflexí. Výsledky ankety O tom, jak recitátoři vnímají průběh přehlídky, často mnohem více vypovídalo to, jakým způsobem odpovídali na anketní otázky (jak často, jak dlouho, zda odpovědi doplňovali obrázky), neţ to, co konkrétně jako svou odpověď napsali. Pokud přednašeči trávili u ankety celou přestávku, bylo jasné, ţe se nudí. Tento jev byl patrný na celkovém počtu odpovědí. V krajském kole v Pardubicích a v městských a krajských kolech v Brně bylo sepsáno mnohem méně odpovědí neţ na ostatních přehlídkách, je tedy jasné, ţe přednašeči měli lákavější program, neţ sedět u velkého papíru a psát na něj odpovědi na různé otázky. Ve všech případech s výjimkou oblastního kola v Pardubicích - přednašeče bavilo vše a neměli větší výhrady k průběhu přehlídky. Mezi aktivitami, které by přednašeči chtěli na přehlídkách ještě dělat, se nejčastěji objevovalo hraní her, výtvarné činnosti či sport. Velmi příjemně mě překvapilo, ţe ve všech kolech se přednašeči předem nejvíce těšili na přednes a nikoliv na výhru či na to, ţe nemusí jít do školy. A také odpovědí na otázku: „Co tě tu bavilo?― se nejvíce objevovalo ve smyslu „přednes―. To, dle mého názoru, vypovídá o tom, ţe sami přednašeči by byli nakloněni, kdyby přehlídky byly skutečně organizovány jako setkání. Kaţdá z mnou navštívených přehlídek byla jiná, ale kaţdá byla velmi inspirující a velkým přínosem pro mé návrhy přednesových přehlídek, které uvedu v závěru práce.

89

III. Praktická část práce 1. Vlastní zkušenosti s organizací postupových kol celostátní přehlídky a dílny dětských recitátorů Dětská scéna V této kapitole si kladu za cíl věnovat se podrobněji organizaci přehlídek, které jsem měla moţnost spoluorganizovat či sama organizovat. Mým cílem tedy není pojmenovávat prioritně činitele, které atmosféru přehlídky zlepšují, tedy činí z ní spíše setkání přednašečů, a které na ni naopak nemají příliš blahý vliv, tedy ji přibliţují spíše soutěţnímu klání, ale spíše zmapovat přípravnou fázi přehlídek a její následnou fázi realizační, tedy popsat, na co všechno musíme myslet a co je třeba zařídit při organizaci různých stupních kol přehlídky Dětská scéna.

1.1 Třídní kola celostátní přehlídky a dílny dětských recitátorů Dětská scéna na ZŠ Měšťanská Brno Třídní kola jsem na ZŠ Měšťanská, respektive na jejích pobočkách ZŠ Poţární a ZŠ Dvorecká, kde se nacházejí 1. aţ 4. třídy prvního stupně, realizovala v lednu a únoru roku 2010. Nebyla to pro mě zcela nová zkušenost, jelikoţ v předcházejícím roce jsem tato kola spoluorganizovala s Marcelou Blahůškovou61. Třídní kola se, především z časových důvodů, konala pouze na první stupni. Výjimku tvořily páté třídy, kde si chtěly paní učitelky zorganizovat třídní kola samy. Ačkoliv jsem na ZŠ Měšťanská měla při organizacích velkou podporu paní ředitelky Boţeny Küfhaberové, bylo při třídních kolech samozřejmě nezbytně nutné spolupracovat s třídními učiteli daných tříd. Zde vznikl téměř jediný zádrhel, jelikoţ učitelé se třídních kol obávali (měli strach z toho, ţe jdu hodnotit jejich práci, ţe nemají čas děti připravovat, ţe pro ně nemají ţádné texty apod.). Učitelům jsem tedy vysvětlila, ţe nejde o soutěţ, ale o setkání s přednesem, aby děti pochopily, ţe se nemusí jednat pouze o stresující výstup před tabulí, ale o něco příjemného, co ostatní potěší. Aby si ţáci nemuseli vybírat texty pouze z čítanky, poskytla jsem také kaţdé paní učitelce několik textů vhodných pro věk jejích ţáků. Paní učitelky se díky tomu

61

Pedagožka dramatické výchovy na ZŠ Měšťanská, vedoucí divadelních kroužků.

90

vcelku uklidnily, a tak jsme si mohly domluvit termín třídních kol. V kaţdé třídě jsem vţdy strávila dvě vyučovací hodiny. Třídní kola neprobíhala tak, jako například kola školní, městská či krajská. Nebyl tam tříčlenný lektorský sbor, který by měl texty všech přednášejících či dokonce jejich jmenný seznam. Byla jsem ta já, paní učitelka a navíc jsem si na kaţdé kolo brala s sebou jednoho ze svých čtyř vybraných studentů třetího ročníku Střední školy uměleckomanaţerské s.r.o., kteří v rámci své praxe pomáhali s organizací třídních, školních a následně i městských a krajských kol. Mým cílem bylo přivábit děti k přednesu, ukázat jim jeho kouzlo a také je přimět k tomu, aby nad texty, které přednáší či slyší, přemýšlely – o jejich ději, u starších ţáků i o tématu.

1.1.1 Třídní kola pro žáky 1. – 4. tříd Třídní kola probíhala vţdy ve třídách daných ročníků. Třídy prvního stupně jsou vybaveny kobercem, na kterém se program třídního kola po většinu času odehrával. Program kol byl v 1. aţ 4. třídách podobný. Mým cílem bylo nejprve navodit přátelskou atmosféru, následně děti zaktivizovat a rozhýbat jejich mluvidla. Poté následoval přednes vybraných textů. Po přednesu bylo mým cílem, aby se ţáci zamysleli nad tím, který z textů (ne přednesových výkonů) je nejvíce zaujal, pobavil, který si nejvíce pamatují apod. Následovalo poděkování všem a předání ocenění. To byly tedy cíle mého programu, níţe popíši jeho konkrétní obsah. Představení se – jelikoţ jsem ţádnou z navštívených tříd neznala předem, bylo nutné prvotní seznámení. V úvodu jsem vţdy ţákům vysvětlila, proč jsem za nimi přišla. Tedy proto, abychom si udělali hezké dopoledne s přednesem, a abychom si vzájemně poslechli, jaké pěkné a zajímavé texty si připravili. Následně jsme si sedli do kruhu, kde se všichni představili. Krom svého jména měli ţáci říct, jaká je jejich nejoblíbenější kníţka a co se jim na ní líbí. Tato aktivita měla několik cílů, jednak abychom se společně více seznámili, dále aby povídání v kruhu prolomilo počáteční nervozitu, také proto, aby si ţáci poslechli o nových zajímavých kníţkách a aby se také naučili zformulovat svůj názor.

91

Obrázek č. 44: Představení sebe a svých oblíbených knih

Básnička od Radka Malého – v závěru představování jsem byla na řadě vţdy já. Jako svou nejoblíbenější knihu jsem uvedla Kam aţ smí smích od Radka Malého, jelikoţ je plná veselých básniček, které mi vţdy zvednou náladu. Tuto knihu jsem měla s sebou, a abych dětem řekla i já nějakou básničku, přečetla jsem jim z této knihy báseň Dvanáct měsíčků. Aby se ţáci zaktivizovali a aby si uvědomili, ţe je důleţité poslouchat přednášený text, bylo jejich úkolem vyskočit vţdy z místa, kdyţ v básni zazní název měsíce. (Text básně viz Přílohy č. 8) Po přečtení Dvanácti měsíčků jsme s dětmi mluvili o tom, co který měsíc v básničce dělal, tedy jsme reflektovali její děj. Rozcvička – následně jsem se ţáků ptala, zda je tu někdo, kdo by chtěl také nějaký text například básničky přednést. Jelikoţ odezvy byly vţdy kladné, poloţila jsem další otázku, a sice, co je potřeba udělat předtím, neţ začneme přednášet? Přes různé odpovědi jsme vţdy došli k závěru, ţe je nezbytně nutné se rozmluvit, proto následovala hlasová rozcvička. Ta se nejčastěji skládala z promačkávání obličeje, dělání největších příšerek, odfrkávání, jazykolamů ad. Přednesová vystoupení – po rozcvičce následoval jiţ samotný přednes. Předem byly vţdy děti u paní učitelky nahlášené, kdo z nich bude v třídním kole přednášet. Zpravidla se ale stávalo to, ţe k nahlášeným přednašečům přibyl i zbytek třídy (nebo jeho většina), který si v průběhu třídního kola dodal k přednesu odvahy. Při přednesu mohli přednašeči sedět i stát tak, jak jim bylo příjemné. Pokud si text ještě nepamatovali, mohli mít u sebe i jeho tištěnou verzi. Mým cílem zkrátka bylo, aby se u přednesu cítili všichni příjemně. Zároveň jsme se i během vystoupení učili, jak se chovají diváci – posluchači (nebaví se mezi sebou, nepokřikují, poslouchají 92

text, usmívají se na přednašeče a v závěru jej ocení potleskem). Ţádný přednášený text, který se v třídních kolech objevil, nebyl prozaický. Reflexe – poté co odpřednášel poslední přednašeč, následovala reflexe, ta byla kreslenou formou. Všichni ţáci měli nakreslit, který text (text – ne přednes!) jim nejvíce utkvěl v paměti či který je nejvíce rozesmál, zaujal apod. Během toho, co děti kreslily, jsem se spolu se svým pomocníkem ze SŠUM radila, které přednašeče pošleme do školního kola. Vybírali jsme vţdy dva, maximálně tři postupující z kaţdé třídy. Své tipy jsme vţdy následně konzultovali s paní učitelkou.

Obrázek 45: Reflexe textů pomocí kresby

Reflexe obrázků (textů) – kdyţ měli všichni své obrázky dokresleny, rozmístili je do zadní části místnosti, kde jsme je ještě reflektovali, např. proč se vám líbila právě tato básnička, čím vás rozesmála, rozesmála ještě někoho jiného ad. Ač nebyly na obrázcích nakresleny všechny texty, snaţila jsem se mluvit vţdy i o těch, které na obrázcích nebyly. Poděkování a předání ocenění – v závěru jsem předala všem, kdo přednášeli bonbon jako poděkování. Pokud nepřednášeli všichni ze třídy, dala jsem bonbon i divákům jako poděkování za jejich podporu přednašečů. Následovalo ocenění lízátkem těch, které jsme se rozhodli poslat do školního kola a také předání pozvánek na školní kolo pro jejich rodiče. V závěru jsem se jiţ třídy ptala, zda se jim takováto přehlídka líbila, zda budou přednášet i příště apod. Třídních kol jsem v roce 2010 v prvních aţ čtvrtých třídách zorganizovala celkem osm. Není povinné organizovat třídní kola, osobně si ale myslím, ţe pokud chceme změnit pohled dětí a mládeţe na přednes, je důleţité oslovit co nejvíce z nich a ukázat jim, ţe přednášet můţe být zábavné, ale i obtíţné a ţe ti, co se před publikum postaví, musí mít velkou odvahu. Zároveň je důleţité děti učit, ţe texty 93

mají nějakou myšlenku – téma, které musejí v textu objevit. Jelikoţ u přednesu nejde o to, ţe text znají nazpaměť a řeknou jej dostatečně hlasitě a budou u toho správně artikulovat, ale o to, ţe onu myšlenku v textu objeví, utvoří si na ni svůj názor a toto sdělení budou následně interpretovat posluchačům. Proto je důleţité začít, pokud je ta moţnost, jiţ u třídních kol, aby se tyto základy, které by měl kaţdý inteligentní člověk znát, neučili jen ti „vybraní―, čili ti, co jsou jiţ posláni ze svých tříd do vyšších postupových kol.

1.2 Školní kola celostátní přehlídky a dílny dětských recitátorů Dětská scéna na ZŠ Měšťanská Brno Školní kola jsem pořádala na ZŠ Měšťanská opět ve školním roce 2009/2010, konkrétně na konci února. Školní kolo pro druhý stupeň se konalo v odpoledních hodinách, pro první stupeň se konalo o dva dny později v dopoledních hodinách. S organizací mi opět pomáhali studenti 3. ročníku SŠUM a velkou měrou také paní ředitelka ZŠ Měšťanská Boţena Küfhaberová. Přípravná fáze přehlídky V přípravné fázi přehlídky jsem řešila několik hlavních věcí: Termín – termín je v prvé řadě nutné konzultovat s aktuálními termíny městských (okresních, oblastních) kol, tedy s termíny kol, která na školní kolo navazují. Jejich organizátoři stanovují termín, do kterého je nutné zaslat přihlášku přednašečů. Dále je samozřejmě nutné konzultovat termín s vedením školy. Prostor – nakonec jsem pro konání přehlídky zvolila chodbu ve třetím patře školy. Je prostorná, dostatečně světlá a především můţe být uzavřená, tedy především o přestávkách nerušená. Zároveň je na chodbě několik tříd, které jsem vyuţila, jednu pro porady lektorského sboru a druhá místnost slouţila na rozcvičky a reflexe s přednašeči. Diváci – mým cílem bylo, aby nepřednášeli přednašeči pouze pro sebe, ale aby se přehlídky zúčastnili i nepřednášející diváci, pro které můţe být takováto zkušenost také velmi poučná. Jelikoţ nebylo moţné, aby se šli na přehlídku podívat všichni ţáci školy, musela jsem zvolit systém pro jejich výběr. Ten byl nakonec vcelku jednoduchý. Školní kolo pro 1. stupeň se konalo na budově ZŠ Měšťanská, kde z 1. stupně sídlí pouze 5. ročníky, se kterými jsem navíc neměla tu moţnost se 94

setkat během třídních kol, tudíţ se přehlídky zúčastnily jako diváci právě ony. Navíc se školního kola pro 1. stupeň zúčastnilo i velké mnoţství rodičů či prarodičů přednašečů. Jelikoţ se školní kolo na druhém stupni konalo v odpoledních hodinách, tudíţ zasahovalo do výuky, ale také do volného času ţáků, byla účast umoţněna všem, kteří o ni měli zájem. Lektorský sbor – do lektorského sboru jsem se rozhodla pozvat ředitelku ZŠ Měšťanská Boţenu Kühhaberovou, Marcelu Blahůškovou, mou spoluţačku z ADaV Annu Šinkyříkovou, zástupce ředitelky ZŠ Měšťanská pro daný stupeň (pro 1. stupeň Hana Svobodová, pro 2. stupeň Radek Vecheta) a na přání paní ředitelky usedla v porotě i starostka městské části Brno- Tuřany. Následovalo sestavení programu, nákup dárků pro přednašeče a pro oceněné, výroba diplomů a účastnických listů a výzdoba prostoru. Průběh přehlídky byl na obou stupních jiných, proto budu nyní popisovat průběh jednotlivých přehlídek zvlášť. Důleţitá je ještě porealizační fáze přehlídky, kdy nesmíte vy, jako organizátor školních kol, zapomenout napsat organizátorům vyššího kola a přednašeče, kteří do něj postupují, do něho přihlásit. Také je důleţité si předem zjistit, kolik přednašečů smíte vybrat z jedné kategorie.

1.2.1 Školní kolo pro 1. stupeň ZŠ Na prvním stupni jsem se rozhodla, ţe přehlídku, aby byla pro přednašeče i diváky ještě příjemnější, zaštítím tematickým rámcem. Tímto rámcem se stala Planeta přednesu. Konkrétně se jednalo o to, ţe obyvatelům Planety přednesu se jejich planeta postupně zmenšuje, jelikoţ jiţ dlouho neslyšeli recitovat ţádné nové texty. Úkolem dětí tedy bylo planetu zachránit svým přednesem. Tomuto rámci byla krom programu uzpůsobena i výzdoba chodby. Všude jsme navěsili hvězdy, písmena, barevné krepové papíry, lampiony jako planety apod. Průběh přehlídky Rozcvičky pro přednašeče – přednašeči přišli na budovu ZŠ Měšťanská ze svých budov spolu s paní vychovatelkou a to v devět hodin. Následovala rozcvička, kterou vedli studenti SŠUM. Jejím cílem bylo především přednašeče rozmluvit a rozhýbat. Rozcvička trvala třicet minut a po ní následovala přestávka na svačinu. 95

Toto samozřejmě není zcela nejvhodnější postup, jelikoţ přednašečům se jídlem pusy opět „slepí―, ale v rámci správné hygieny dětí, musí být ve škole dodrţována velká – svačinová – přestávka. Zahájení – v deset hodin byli na místě jiţ všichni diváci i přednašeči, a tak jsem si vzala na starost úvodní slovo. Řekla jsem, ţe doufám, ţe si dnešní dopoledne společně uţijeme, jelikoţ zde uslyšíme spoustu krásných a nových básniček, následovalo představení lektorského sboru. Poté jsem sdělila divákům svůj nápad, ţe nejlepším místem k takovému krásnému setkání bude planeta, která je pro tato setkání jako stvořená – Planeta přednesu a ţe pokud si všichni zavřou oči, můţeme se tam nyní společně přenést. Diváci si tedy zavřeli oči a na jeviště mezitím přišli studenti SŠUM, kteří hráli obyvatele Planety přednesu. Byli velmi barevně aţ bláznivě oblečení a na sobě měli přišpendleny kusy přednesových textů. Úvodní etuda, kterou studenti sehráli, byla o tom, ţe jejich planeta kvůli nedostatku přednesu zaniká. Charekterové sloţení přednesanů (jak se obyvatelé planety jmenovali), bylo následující: aktivní přednesanka, která se snaţí zachránit planetu a přednést novou báseň (všichni ji ale jiţ znají), slečna hypochondr, která říká, ţe tady stejně všichni umřou a ţe uţ je nic nezachrání, flegmatická slečna, které je všechno jedno a muţ vědec, který ze sebe chrlí fyzikální vzorce, kterými chce planetu zachránit. Diváci pozorovali úmorné, ale marné snaţení se přednesanů planetu zachránit. V tu chvíli jsem se diváků zeptala, zda bychom přednesanům nemohli pomoci my jejich planetu zachránit, odpověď byla samozřejmě kladná, a tak jsem se vydala za přednesany jim tuto zprávu vyřídit. Ti byli velmi šťastní a za odměnu si pro diváky přichystali prohlídku jejich planety, coţ byly aktivity na přestávku.

Obrázek č. 46: Úvodní etuda studentů SŠUM

96

První blok přednesových vystoupení – po zahajovací etudě jsem tedy začala zvát na jeviště první zachránce. V tomto bloku vystoupili přednašeči z nulté kategorie a část přednašečů z první kategorie. Celkem devět přednašečů. První přestávka – přestávky vţdy trvaly dvacet aţ třicet minut. Ti, kteří přednášeli v prvním bloku, měli reflexi s Annou Šinkyříkovou, ta se zaměřovala především na pochopení textu. Pro ostatní bylo na chodbě připraveno několik aktivit: Z naší knihovny – na tomto místě bylo několik dětských knih, které si mohli diváci na koberci pročítat (Jiří Weinberger: Povídá pondělí úterku, Radek Malý: Kam aţ smí smích, Pavel Šrut: Karel Poláček: Edudant a Francimor, Astrid Lindgrenová: Děti z Bullerbynu, Roman Šmejkal: Zvířátková abeceda ad.)

Obrázek č. 47: Aktivita Z naší knihovny

Kdes bys chtěl ţít, aneb Planeta fantazie – během této aktivity měli účastníci moţnost nakreslit či vymodelovat planetu, na které by chtěli ţít. Velmi často se tam objevovala Planety přednesu či poezie.

Obrázek č. 48: Obrázky planet, kde by chtěli účastníci přehlídky ţít

97

Staň se básníkem – v této aktivitě byly připraveny texty básní, ve kterých vţdy byla vynechána nějaká slova či celé verše. Úkolem dětí bylo tato slova či verše dovymyslet. Níţe uvádím dvě ukázky toho, jak účastníci básně doplnili.

Robert Desnos Ropucha 62 Na břehu řeky Marny ropucha v trávě lká usedavě, ţe ţivot je marný. - Proč pláčeš, nešťastnice, má krásko z rákosí? - Protoţe nejsem krasavice a šerednost se nenosí. Na břehu řeky Seiny ropucha škaredá zpívá a zpívá nad kameny aţ srdce usedá. - Proč zpíváš hluché řece, ropucho plná bradavic? - Nevíš? Já nejhezčí jsem přece ze zdejších krasavic! Víly od Marny jako Seiny nemají hezčí líc! Radek Malý Čas uplakaných rampouchů 63 Po stráních si vítr sviští, z nebes se nám sype sníh. Ve svých skrýších spí si svišti, občas ze sna slabě piští, sní si své sny o svištích.

62

DESNOS, R. Zpěvobajky a květomluva. Praha: Aventinum, 1991, ISBN 8085277204. 63 MALÝ R. Kam až smí smích. Praha: MEANDER, 2009, ISBN 978-80-86283-72-2

98

Robert Desnos a Tomáš Pelc Ropucha Na břehu řeky Marny ropucha v řece řádí lká usedavě, ţe ţivot je naléhavej. - Proč pláčeš, nešťastnice, má krásko z oblyčeje? - Protoţe nejsem z kamení a šerednost se nenosí. Na břehu řeky Seiny ropucha v řece dělá blbiny zpívá a zpívá nad kameny aţ srdce usedá. - Proč zpíváš hluché písničky, ropucho plná bradavic? - Nevíš? Já nejhezčí jsem přece ze zdejších zemí! Víly od Marny jako Seiny nemají hezčí líc! Radek Malý a Denisa Rozprimová Čas uplakaných rampouchů Po stráních si vítr sviští, z nebes se nám sype sníh. Ze sklepa utíkají svišti. Svišti přinášejí smích

V další aktivitě byly dva papíry s obrázky planet a otázkami: „Jak se ti na naší planetě líbí?― a „Co nesmí chybět na Planetě přednesu?― Níţe uvádím některé z odpovědí. „Jak se ti na naší planetě líbí?― bezva, super, je to tu super a ty básničky jsou bomba, nuda, výborně, dobře, je tu krásné počasí, moou, super, krásný básničky, doufám ţe vás zachráníme, lol, moc a moc, je to příšerný, nechci odjet, líbí se mi u vás ad. Odpovědi byly v drtivé většině pozitivní. „Co nesmí chybět na Planetě přednesu?― recitování, radost, spousta básní, recitování, kometa, štěstí, slova, úsměv, dobrá nálada, zvířata, fotbal, písmena, básně, televize, marťani, kníţky, sluníčko, barvy, básničky ad.

Obrázek č. 49: Planety se sepsanými odpověďmi

Druhý a třetí blok přednesových vystoupení a přestávka mezi nimi – v druhém i třetím bloku přednášelo vţdy sedm přednašečů. Přestávka probíhala stejně jako ta první. Dokonce i o nabízené aktivity byl stejně velký zájem jako v přestávce předchozí. Třetí přestávka – během třetí přestávky mohli účastníci opět plnit aktivity na chodbách, přednašeči druhého bloku reflektovali spolu s Annou Šinkyříkovou. Zájem účastníků o nabízené aktivity ani nyní nepolevoval. Zakončení – v závěru poděkovali obyvatelé Planety přednesu přednašečům, ţe jim svým přednesem planetu zachránili. Kaţdému dali jako poděkování hvězdičku (z fosforeskujícího plastu), aby měli kus Planety přednesu vţdy u sebe a nezapomněli tak na to, ţe svým přednesem mohou někoho potěšit, zlepšit mu náladu či mu 99

dokonce pomoci. Poté členky lektorského sboru Anna Šinkyříková a Marcela Blahůšková ocenily čestným uznáním s velkou hvězdou či postupem do městského kola (k němu získali přednašeči Planetu přednesu – pokreslený lampion) ty, jejichţ výkony shledaly jako nejinspirativnější. Poté jiţ nastal čas, abychom se vrátili zpět na Zemi. Účastníci si opět zavřeli oči a přednesané zmizeli.

Obrázek č. 50: Přesun z Planety přednesu

Po návratu na Zem jsem se jiţ dětí ptala, jak se jim na planetě líbilo, čím ţe planetu zachránili, zda budou přednášet i nadále apod. Pak následovalo rozloučení, oběd a odchod domů. Osobně si myslím, ţe dopoledne mělo opravdu velmi příjemnou atmosféru. Nejvíce tomu dle mého názoru napomohla dějová linka, tedy ţe měli účastníci zachránit obyvatele Planety přednesu a také aktivity na chodbách. Nejproblematičtější je samozřejmě vţdy část předávání postupových míst či čestných uznání. Zde je jasně nastaveno, ţe se jedná o soutěţ a tento fakt nelze pozměnit.

1.2.2

Školní kolo pro 2. stupeň ZŠ

Ve školním kole pro druhý stupeň jsem jiţ nezařadila ţádný tematický rámec. Mým cílem zde především bylo, aby zúčastnění přemýšleli nad tématy přednášených textů, tedy aby se kaţdé přednesové vystoupení (respektive přednášený text) dostatečně zreflektovalo, a to nejen s přednašeči, ale i s diváky. Přednašečů se do tohoto kola nahlásilo svým třídním učitelům celkem čtrnáct. Přednašečům byly nabídnuty přibliţně měsíc před školním kolem setkání se mnou, abych jim pomohla vybrat text. Osobně mě velmi mrzí, ţe této funkce nejsou často schopni učitelé 100

Literatury a Českého jazyka. Těchto setkání se zúčastnila čtyři děvčata a jeden chlapec, kterým jsem s přípravou na přehlídku (výběr textu, hledání tématu, sdělení a výrazových prostředků) pomáhala. Průběh přehlídky Rozcvička pro přednášející – na počátku byla rozcvička pro přednašeče, aby se opět uvolnili, rozhýbali a rozmluvili. Během této rozcvičky jsem zjistila, ţe, ač se mělo jednat o dobrovolné přihlášení, minimálně polovina přednašečů zde byla proto, ţe je přiměla paní učitelka Českého jazyka. Tudíţ zde být nechtěli a navíc se jim ani nelíbil text, který měli přednášet a ani mu nerozuměli. Ač jsem rozhodně nebyla nakloněna tomu, aby přednašeči v této situaci přednášeli, domluvili jsme se, ţe kdyţ uţ na textu pracovali, byla by škoda, kdyby tu nezazněl a ţe o jeho významu budeme mluvit při společných reflexích. První blok přednesových vystoupení – v prvním bloku vystoupili ţáci šesté a sedmé třídy, tedy přednašeči třetí kategorie. Těchto přednašečů bylo celkem osm. Ačkoliv by měli mít přednašeči třetí i čtvrté kategorie připraveny dva texty, ve školním kole přednášeli pouze jeden. Bylo to z toho důvodu, ţe zájem o přednes na základních školách není příliš velký a nutnost naučit se texty dva, by mohlo ţáky ještě více odradit. Polovina textů, která zazněla, byla básnická, druhá polovina byla prozaická. První přestávka – během přestávek se konaly reflexe. Ty probíhaly společně s diváky i s přednašeči, kteří odpřednášeli. Přednašeči čtvrté kategorie měli v této chvíli rozcvičku. Bylo to ze dvou hlavních důvodů, jedním z nich bylo, aby se přednašeči uvolnili a rozmluvili. Druhým z důvodů bylo, ţe dle mého názoru by mohli přednašeči kvůli názorům diváků znervóznět a snaţit se své přednesové vystoupení na poslední chvíli pozměnit. Například pokud by se při hledání odpovědí na obecné otázky týkající se přednesu řešilo, ţe se nemají při přednesu dělat popisná gesta, mohl by si přednašeč, který má před svým vystoupením, říct, ţe on je tam dělá a ačkoliv měl své vystoupení takto připravené, rozhodl by se pro změnu, které by jej mohla zbytečně znervóznět. Při reflexích, které trvaly přibliţně třicet minut, jsme debatovali o jednotlivých přednášených textech, především o jejich tématech a o otázkách týkajících se přednesu (gesta, oční kontakt, proč přednášet ad.).

101

Obrázek č.51: Reflexe na druhém stupni ZŠ Měšťanská

Druhý blok přednesových vystoupení a druhá přestávka – v druhém bloku vystupovalo šest přednašečů ze čtvrté kategorie. Polovina opět přednášela texty prozaické, druhá polovina poezii. Druhá přestávka probíhala obdobně jako ta první, pouze se jí jiţ zúčastnili všichni přednašeči i diváci, jelikoţ nikoho jiţ nečekalo jeho přednesové vystoupení. Zakončení - po druhé reflexi jsem předala všem poděkování za účast a následně předal lektorský sbor ocenění těm, kteří postoupili do městského kola. Atmosféra v tomto kole nebyla natolik příjemná. Osobně bych celý průběh přehlídky více přiblíţila průběhu školního kola na prvním stupni, především v tom aby se přehlídka konala také dopoledne, tudíţ by mohla trvat delší dobu. Bohuţel, byli na ZŠ Měšťanská zvyklí na tento průběh, tudíţ jsem se jej alespoň snaţila doplnit o rozcvičky a reflexe.

1.3 Městská a krajská kola celostátní přehlídky a dílny dětských recitátorů Dětská scéna v Brně Na organizaci městského a krajského kola jsem se v Brně podílela v letech 2009 – 2011, tudíţ budu níţe popisovat právě tyto tři ročníky. Organizátoři Jak jsem psala výše, v Brně organizuje postupová kola Dětské scény CVČ Luţánky konkrétně jeho pobočka SDV Labyrint. V roce 2009 organizovala městská a krajská kola Dětské scény jeho dlouholetá pracovnice Jarmila Doleţalová, od roku

102

2010 tato kola organizuje Emilie Špatná. Změna hlavní organizátorky neměla na průběh přehlídek významnější vliv. O tematický rámec a s ním spojenou výtvarnou podobu přehlídky (výzdobu prostoru, vzhled ocenění a pamětních listů), úvodní etudu a aktivity na přestávky a o uvádění celého dne se starají studenti ADaV, kteří si zapíší předmět Organizace recitačních přehlídek. V minulých letech byla tato organizace povinná pro studenty čtvrtého ročníku a předmět měla na starost Eva Kadlecová, později Radka Macková. Od roku 2009 je tento předmět volitelný a vede jej Eva Brhelová. Roku 2009 se na organizaci podíleli spolu s Evou Davidovou čtyři studenti ADaV (já – studentka 3. ročníku a tři studenti z 2. ročníku), v krajském kole navíc vypomáhali tři studenti z 1. ročníku ADaV. Roku 2010 si předmět zapsali taktéţ čtyři studenti ADaV (já a má spoluţačka – 4. ročník = 1. magisterský, studentka 5. ročníku = 2. magisterského a student 2. ročníku), navíc s námi spolupracovali mí čtyři studenti 3. ročníku Střední školy uměleckomanaţerské. Roku 2011 zájem o organizaci přehlídek vzrostl, na organizaci se podílelo sedm studentů ADaV (já spolu s mou spoluţačkou – 5. ročník = 2. magisterský, studentka a student ze 4. ročníku = 2. magisterský, dvě studentky a jeden student z 1. ročníku). Zároveň s námi spolupracovali tři studenti 4. ročníku SŠUM (titíţ jako v roce předchozím, tudíţ jejich kompetence značně vzrostly) a čtyři studentky 3. ročníku SŠUM. Jak probíhají přehlídky v Brně, to jsem jiţ popisovala v pozorování výše, viz kap. 3.3 Brno. Celá přehlídka je zaštítěna tematickým rámcem. Nejprve se koná zápis, následuje úvodní etuda, rozcvička a následně se střídají bloky přednesových vystoupení s přestávkami, během kterých se konají reflexe, rozcvičky, aktivity související s tematickým rámcem. V závěru je poděkování, předání ocenění a reflexe, která probíhá tak, ţe recitátoři navštíví jednotlivé lektory, jejichţ názor si vyslechnou. Níţe tedy budu popisovat, jak probíhá přípravná fáze přehlídky a jak se jednotlivé sloţky proměňovaly v průběhu tří let. Přípravná fáze Pracovnice SDV Labyrint (Jarmila Doleţalová, následně Emilie Špatná) se v přípravné fázi stará o získání finanční dotace, zarezervování prostoru, rozesílání informací o přehlídce (nejprve obecné informace na všechna školská zařízení, následně rozesílá podrobnější informace přihlášeným přednašečům), soupis nahlášených přednašečů, zajištění lektorů (pro lektory zařizuje desky na texty 103

přednašečů, propisky a blok na poznámky a dále drobné občerstvení). Po skončení krajského kola má na starost sepsat přihlášku s postupujícími a získat od lektorského sboru odůvodnění postupu daného přednašeče. Zároveň je samozřejmě organizátorka ta, na kterou jsou nejčastěji směřovány dotazy zúčastněných. V ADaV začínáme plánovat průběh přehlídky zpravidla na přelomu ledna a února. Nejprve si kaţdý individuálně pročítá propozice Dětské scény a dokumentaci z let minulých. Poté se koná schůzka s organizátorkou ze SDV Labyrint, která sdělí hlavní myšlenku přehlídky a především neměnný průběh. Tj. ţe v jednom dni probíhají dvě kategorie zároveň, kaţdá v jednom patře a ţe je začátek zápisu v osm hodin. Setkání do začátku městského kola bývá přibliţně šest, kaţdý z organizátorů má ale daný vlastní úkol, který individuálně plní. Nejprve rozhodujeme, jaký pro letošní rok zvolíme tematický rámec a jakou myšlenku tento rámec ponese. Není tedy naším cílem mít pouze tematický rámec, který nám zaštítí výzdobu, ale naším hlavním cílem je propojit tento rámec s přednesem. Ve chvíli, kdy je rozhodnuto, jaký rámec zvolíme, rozhoduje se o tom, jak budou vypadat pamětní listy a diplomy. Pro ně často vymýšlíme jiný název, který by souvisel s tematickým rámcem. Poté nastává čas vytvořit program na přestávky. S oceněními se dále pojí nákup cen a upomínkových dárků. Kaţdý rok diskutujeme o tom, zda mají být součástí přehlídky reflexe a rozcvičky a jaká má být jejich podoba. Dále rozhodujeme, jaké budou další aktivity o přestávkách, které by souvisely s tematickým rámcem a zda bude součástí přehlídky i cena diváka. Tu jsme zvolili prozatím pokaţdé, aby měli i samotní přednašeči moţnost někoho ocenit a tudíţ se zamyslet nad jednotlivými výkony. Přibliţně dva týdny před začátkem přehlídky nastává čas nazkoušet úvodní etudu. Den před začátkem přehlídky děláme výzdobu prostor SDV Labyrint tak, aby byl veselý a vzbuzoval příjemné pocity. Po přehlídce krom soupisu rad pro další organizátory je úkolem většinou dvou z organizátorů sepsat článek o průběhu krajského kola do Deníku Dětské scény. Níţe tedy popíši, jak se jednotlivé sloţky přehlídky, které máme jako studenti ADaV pod vedením Evy Davidové na starost, proměňovaly během tří let. Městská a krajská kola probíhají v Brně zpravidla velmi podobně, proto je budu popisovat zároveň.

104

1.3.1 Recitační manéž 2009 Tematický rámec – tematickým rámcem pro tento rok byl cirkus. Myšlenkou cirkusu, tedy odůvodněním, jak se dá cirkus spojit s recitací, bylo, ţe cirkus je přehlídka nejrůznějších dovedností artistů a vůbec všech účinkujících - i na přehlídce vystoupí před diváky recitátor, který přinese, řekne, ukáţe něco zajímavého. Jak je cirkus barevný, je i tato přehlídka pestrá – sejde se nejen pestrá paleta textů, ale i široké spektrum účinkujících a posluchačů. Kaţdý je něčím výjimečný – svým textem, svým podáním textu, originálním ztvárněním. Vystoupení v recitační manéţi můţe připomínat krocení divoké zvěře – kdyţ se účinkující snaţí krotit svůj hlas, dech i celé tělo. Můţe také připomínat ţonglování – hra se slovy a rýmy je jako ţonglování, kdy míčky létají vzduchem, ale nikdy nespadnou a létají tam, kam chce ten, kdo si s nimi hraje. Někdy je to balancování a chůze po laně v okamţicích velkého napětí, kdy diváci ani nedýchají. I artisté v cirkuse se snaţí před svým výstupem rozcvičit, dobře naladit, rozmluvit a rozhýbat. A samozřejmě, stejně jako recitátoři, mají trému - a přesto se musí soustředit, aby svým výkonem zaujali celý sál, všechny diváky aţ do poslední řady. I artisté zprostředkovávají divákům něco veselého, křehkého, někdy i smutného, ale krásného – stejně jako poezie a próza, mluvené slovo, přednes. Výzdoba – naším cílem bylo, aby byla výzdoba co nejbarevnější. Prostor tedy zdobily mašle z krepového papíru, nafukovací balonky, zvířátka a květiny z nafukovacích balonků, barevné gázy. Součástí výzdoby byly také informační cedule a navigující šipky. U vchodu byla informační tabule s údaji o organizátorech a lektorech. Úvodní etuda – úvodní etuda byla rozdílná v městském i v krajském kole. V městském kole se jednalo o výstup artistů, kteří nebyli příliš šikovní. Smutný klaun, slabý silák a ohebný muţ, který neumí ani kotrmelec. Cirkus si najala pro recitátory jedna z organizátorek, která byla s jejich výkonem značně nespokojená a poslala je trénovat, aby své schopnosti zdokonalili. V krajském kole se jednalo o výstup téhoţ cirkusu, jehoţ členové na sobě ale celý měsíc usilovně pracovali. Klaun je veselý a umí nechat zmizet kapesníček, další artista umí ţonglovat, silák zachytí letícího principála. Postupně se začne jejich vystoupení hroutit – spadne levitující muţ, zhroutí se lidská pyramida, tudíţ jsou nabádáni, ţe jejich účast v krajském kole neznamená, ţe uţ na sobě nemají pracovat,

105

proto se jdou opět i s recitátory připravit – rozcvičit. Scénáře obou etud viz Příloha č. 9 a č. 10. Obě etudy diváky příjemně naladily. Etuda v městském kole navíc přiměla recitátory (převáţně niţších kategorií), aby v průběhu dne cirkusákům pomáhali, např. se snaţili naučit klauna smát, principála mluvit ad. V krajském kole byli přednašeči zase zvědaví, jak se dělala jaká kouzla, či se chtěli naučit ţonglovat. Aktivity o přestávkách – aktivity o přestávkách (krom reflexí a rozcviček) byly celkem čtyři. Z klaunovy knihovničky – zde byly umístěny inspirační texty pro doprovod recitátorů. Texty byly v několika kopiích, tudíţ si je mohl vzít doprovod recitátorů s sebou. Ţonglování se slovy aneb Vykouzli si vlastní báseň – v klobouku byla různá slovy, zájemci kloboukem zatřásli a vybrali si deset slov. Ta měla seřadit tak, aby jim vznikla báseň. Mohli dopsat i svá vlastní slova či mohli jedno vylosované slovo vyloučit. V závěru měli dát básni název. Obludárium – zde měli zájemci za úkol pomoci vymyslet (nakreslit či vymodelovat či popsat) nové artisty s výjimečnými schopnostmi. Jako inspirace jim mohla slouţit námi předem vymyšlená jména (Záškrtek Křehoústý, Bokmil Pěnivý, Mouřenína Měnivá, Velkohřbetý Parterýn, Veleušoun Pleskovič,Vmţikufrk Pumpatý ad.) Dejte hlas svému oblíbenému artistovi či napište mu vzkaz! – zde se jednalo o cenu diváka. Na provázkách visely obálky se jménem přednašeče, na nich byl připevněn i přednašečův text. Zúčastnění hlasovali vstupenkami, které získali u zápisu.

Obrázek č. 52: Vstupenka – hlasovací lístek v ceně diváka

106

V tomto roce jsme naposled uskutečnili moţnost, aby si přednašeči psali vzájemně vzkaz. Jelikoţ velmi často nastalo, ţe některý přednašeč měl vzkazů mnoho a někteří neměli ani jeden. Těm jsme následně, aby nebyli smutní, dopisovali vzkazy my. Coţ se nám ale nejevilo příliš smysluplné. Aktivity v tomto roce byly vhodné pro široké věkové spektrum. Básně skládali především ti starší, mladší kreslili či modelovali a dospěláci pročítali inspirační texty. Reflexe a rozcvičky – v tomto roce jsme poprvé zavedli rozcvičky v jednotlivých přestávkách. Dříve bylo zvykem dělat rozcvičku pouze úvodní. Cvičení v rozcvičce vţdy zvolil kaţdý cirkusák dle toho, na co byl zaměřen. U klauna dělali co největší obličeje, rozesmívali ostatní apod., u principála se především rozmlouvali, silák je naučil tajné silácké cvičení s kuličkou, další artista zapojoval do cvičení míčky ad. Reflexe byly v tomto roce taktéţ novinkou. Zavedli jsme je ale aţ od krajského kola. Bylo to z toho důvodu, ţe poté, co jsme viděli, ţe na závěrečnou reflexi s lektorským sborem zůstávají jen výjimky, rozhodli jsme se, ţe je nutné, aby reflexe probíhaly jiţ v průběhu přehlídky. Dalším důvodem byla nevalná úroveň recitačních vystoupení, kterou je Brno a jeho okolí bohuţel pověstné a naše snaha tento fakt pomocí působení na samotné recitátory změnit. Pamětní listy, diplomy, dárky – na pamětních listech (ty měly název ocenění) a diplomech byl stejný obrázek cirkusového šapitó, na němţ byl nápis Recitační manéţ. Ocenění bylo udíleno všem přednašečům za umění ţonglování se slovy, krocení hlasu, dechu a za výkon v umění přednesovém. Navíc na nich bylo místo na dopsání jména recitátora. Diplomy měly volné místo na dopsání jména recitátora i na důvod k udělení diplomu (tedy postup do vyššího kola či ocenění některé ze sloţky přednesového vystoupení). Pamětní listy a diplomy z Recitační manéţe viz Příloha č. 11 a č. 12. Dárkem pro postupující a ty, kteří získali diplom za určitou část svého přednesového vystoupení, byla kniha. Všichni přednašeči získali k ocenění jako poděkování specifický dáreček od svého průvodce. Klaun rozdával klaunské nosy, principál frkačky, silák duhové kuličky a poslední artista míčky. Osobně jsem měla tento tematický rámec nejraději. V městském kole jsem měla na starost 0. – 2. kategorii, které zcela přijaly mou roli smutného klauna a hru na něj – snaha potěšit svým přednesem – se mnou celý den hrály. Také zde byla

107

nejvíce propracovaná úvodní etuda. Tento rok se stal také velmi dobrým základem pro počátek vzdělávání přednašečů, jelikoţ zde započalo konání reflexí.

1.3.2 Cesta kolem světa 2010 Tematický rámec – tematickým rámcem se stalo cestování. Jeho hlavními myšlenkami a propojením s přednesem bylo: prostřednictvím literárního textu objevujeme nepoznané - nové autory, témata, země, postavy a práce na přednesovém textu můţe být cestou do neznáma i cestou s vytouţeným cílem, během níţ musí cestovatel překonávat různé překáţky, bojovat s nebezpečím, ale také si vychutnává různé zajímavosti. Výzdoba – výzdobu tvořily staré mapy, rozcestníky a navigující šipky. Sítě, padák a vlajky z celého světa. Úvodní etuda – úvodní etuda byla zaloţena na tom, ţe čtveřice turistů se chce dozvědět něco o místě, na kterém se nachází a jehoţ jméno je U Levého Liny. Přichází první průvodkyně, mluví potichu, celá se třese, turisté ji nerozumějí, poté přichází druhá průvodkyně, ta dělá přehnaná popisná gesta a vypráví více o svém muţi neţ o daném místu, třetí průvodkyně mluví extrémně rychle. Následuje čtvrtý průvodce, který se na turisty ani nepodívá, mluví znuděně a v závěru i zjistí, ţe o jiném místě. Poté jeden z turistů najde, co místo znamená, jmenuje se U Levé Holiny, coţ je Krakonošova stopa. V etudě bylo cílem ukázat přednašečské nešvary. Čtyři průvodci se tedy za své průvodcovství zastyděli a šli se spolu s přednašeči rozcvičit a zbavovat se svých nešvarů. (Scénář viz Příloha č. 13) Aktivity o přestávkách – aktivity byly rozděleny podle jednotlivých kontinentů. Tyto kontinenty měly u kaţdé aktivity vţdy svůj stručný popis, obrázek a básničku, která se k danému kontinentu vztahovala. Aktivit bylo celkem sedm. Evropa – evropské texty či texty o cestování, které byly opět umístěny jako inspirace pro doprovod přednašečů. Asie – v Asii zájemci dokreslovali obrázky (například byl na papíře nakreslen klobouk, na dalším hůl, poté pes na vodítku) či dopisovali básně a to buď jednotlivá slova v nich či celé verše. Afrika – zápisky z cest – zde zájemci vytvářeli pohlednice. Byla pro ně přichystána kartička ve velikosti pohlednice, časopisy, ze kterých mohli vystříhávat zajímavé obrázky, nastříhané obrázky, pastelky, fixy, nůţky a lepidla. Zájemci si 108

pohlednici vytvořili, následně napsali text pro příjemce pohlednice a také si pohlednici orazítkovali razítkem s logem Dětské scény. Antarktida – v Antarktidě zájemci pomocí otisknutí svého prstu do mapy světa (kterou jsme překreslily na velký balicí papír) zakreslovali červenou barvou, kde byli nejdále a modrou barvou, kam by se chtěli jet podívat. Amerika – Amerika byly diskuze s přednašeči Austrálie - v Austrálii byla umístěna cena diváka. Diváci hlasovali pomocí tří lístků s razítkem Dětské scény, které vhodili do obálky vybranému přednašeči ze své kategorie. Svět – svět znamenal cestovatelský deník, do kterého mohli účastníci zapisovat záţitky z cestování v recitační přehlídce. Reflexe a rozcvičky – v městském i krajském kole jsme ponechali reflexe i dílčí rozcvičky. Reflexe probíhaly stejně jako v krajském kole loňského ročníku, tedy vţdy se skupinou přednašečů, která právě odpřednášela a diskutovalo se především porozumění textu a zodpovídání obecných otázek týkajících se přednesu. Rozcvičky měl kaţdý průvodce zaměřené podle toho, co bylo jeho nešvarem. Tichá průvodkyně hrála na Samuraje, rychlá průvodkyně dělala jazykolamy ad. Pamětní listy, diplomy, dárky – pamětními listy se staly Pamětní pohlednice, které byly zároveň i dárečkem pro všechny zúčastněné. Text na pohlednicích byl: Vzpomínka na cestu, na které jsme se společně potkali, na cestu za přednesem. Ačkoliv vedla přes mnoho nástrah a nebezpečí, neboj se vydat se na ni znovu. Opět tě na ní můţe potkat mnoho nečekaných záţitků a nových přátel, kteří budou tvůj přednes i nadále obohacovat. Na zadní straně pohlednice bylo také razítko s logem tohoto ročníku Dětské scény (zeměkoule), adresátem byl přednašeč. (Přední strana pohlednice viz Příloha č. 14) Diplomy tvořil motiv zeměkoule s lodí. Na diplomech bylo opět místo na zapsání jména a postupu či konkrétního ocenění. K diplomu opět získávali přednašeči knihu. Tento tematický rámec byl bliţší vyšším kategoriím. Na druhou stranu aktivity na chodbách byly ale více zaměřeny pro kategorie niţší. Osvědčily se nám dílčí reflexe i rozcvičky, ale začali jsme vnímat nedostatečnou snahu o vzdělávání doprovodu přednašečů. Také přibylo o dvě aktivity na chodby, bylo jich tedy celkem šest, coţ byl jiţ vcelku vysoký počet.

109

1.3.3 Hudba 2011 O tomto ročníku jsem psala jiţ ve svém pozorování organizace recitačních přehlídek, z toho důvodu zde nebudu popisovat jeho tematický rámec, výzdobu, etudu, aktivity o přestávkách ad., ale pouze sepíši, v čem se tento ročník lišil. Osobně jsem zde nejvíce vnímala snahu vzdělávat, jak přednašeče, tak i jejich doprovod. Jelikoţ jsme spolu s Věrou Šlechtovou asistovaly Evě Davidové v předmětu Organizace recitačních přehlídek, měly jsme za úkol přiblíţit zbytku organizačnímu týmu, který neměl zkušenost s vedením reflexí, jak se takové reflexe vedou. Z toho důvodu jsme sepsaly společně rady (viz Příloha č. 15), jak by se dílčí diskuze s přednašeči, na které je časová dotace 20 – 30 minut, mohly vést. Tyto rady jsme si před recitační přehlídkou zkoušeli uplatnit. Dívali jsme se na videa s nahranými výstupy přednašečů, které jsme následně reflektovali. Tento rok jsme se také zaměřili na vzdělávání a inspiraci pro doprovod recitátorů. Důleţitým krokem pro vzdělávání bylo zavedení reflexí s doprovodem přednašečů, o jejichţ průběhu jsem informovala v popisu pozorování. Povaţuji je za velmi důleţité a věřím, ţe se tato aktivita zachová i do dalšího ročníku. Jako moţnou inspiraci jsme krom konkrétních textů doprovodu recitátorů poskytovali soupis knih, které by mohly být pro přednes inspirující. (viz Příloha č. 16)

110

IV. Závěr Cíle mé diplomové práce jsou jiţ od začátku zřejmé, objevit a popsat organizaci recitačních přehlídek, která by podporovala atmosféru setkání přednašečů a tedy zároveň potlačovala soutěţní klání recitátorů. K tomuto cíli jsem směřovala svou teoretickou částí popisující vývoj dětských recitačních přehlídek, dotazníkovým šetřením pro (v současnosti jiţ dospělé) účastníky dětských recitačních přehlídek, pozorováním organizace dětských recitačních přehlídek v Hradci Králové, Pardubicích a v Brně, které bylo spojeno s nestrukturovanými rozhovory s organizátory a anketou pro dětské přednašeče. V neposlední řadě jsem ke svému cíli směřovala vlastní praxí, tedy organizací třídních, školních, městských a krajských kol v Brně. Nyní tedy nastává čas zuţitkovat nabyté zkušenosti a navrhnout onu přehlídku, která bude setkáním přednašečů. Dále ještě navíc shrnu, na co by neměli organizátoři zapomenout v přípravné, realizační i porealizační fázi všech kol.

1. Návrh organizace přednesových přehlídek vedoucích k setkání přednašečů Jelikoţ jsem si plně vědoma toho, ţe mnozí organizátoři nemají dostatek podpory nadřízených a doprovodu recitátorů, peněz, času či rukou na to, aby mohli přehlídku zorganizovat tak, jak si přejí, rozhodla jsem se navrhnout trojí průběh přehlídek. Od přehlídky, kde jsou organizátoři „šťastlivci―, kteří mají dostatek všeho potřebného, přes tu, kde organizátoři mají všeho tak akorát aţ po tu, kdy je organizátor na vše sám, peněz, času ani podpory příliš nemá. Všechny navrţené přehlídky si ale kladou samozřejmě za cíl být setkáním přednašečů.

1.1 Přehlídka „šťastlivci― Tato přehlídka by měla být třídenní a tudíţ i dvounoční, zúčastnit by se jí měly vţdy dvě kategorie zároveň (nultá kategorie by mohla být přiřazena k první a druhé kategorii tyto kategorie by se tedy přehlídky zúčastnily společně, 3. a 4. kategorie by měla přehlídku v jiných třech dnech), ideálně tedy třicet aţ čtyřicet přednašečů se svým doprovodem.

111

Prostor – prostorem by měla být budova, která by byla ideálně umístěna v zahradě. Budova by měla být dostatečně prostorná, aby se v ní všichni účastníci pohodlně vyspali (alespoň na karimatkách a ve vlastních spacácích), opatřena nezbytnými toaletami a sprchami. V budově, případně v její blízkosti, by měl být prostor, kde by bylo zúčastněným podáváno jídlo (snídaně, obědy, večeře), prostory, kde by mohli mít přednašeči rozcvičky a různé semináře či dílny, prostor, který by byl zázemím pro lektorský sbor a samozřejmě v neposlední řadě prostor, ve kterém by se přednášelo. Prostorem na přednášení by měl být buď divadelní prostor (nemyslím tím velikost městských divadel, ale spíše komorní scénu) či dostatečně světlá místnost (ne tělocvična!) s dobrou akustikou, kam by se mohli všichni účastníci pohodlně usadit. Pokud nevlastníte například zámek, bývá ideálním prostorem například škola (ZŠ, ZUŠ, SŠ), která většinou všechny tyto prostory nabízí. Lektorský sbor - jiţ u shrnutí svého pozorování jsem psala, ţe ideální lektorský sbor se skládá z odborníků (raději praktiků neţ teoretiků) dětského divadla, dětského přednesu a dramatické výchovy a ţe jeho věkové sloţení by mělo být od čerstvých absolventů vysokých škol aţ po velmi zkušené odborníky v seniorském věku. Počet by měl být dle mého názoru od tří do pěti – maximálně šesti – členů. Ţeny a muţi by měli být přibliţně ve stejném početním zastoupení, ačkoliv si osobně myslím, ţe na tomto faktoru, jak se ostatně projevilo i během mého výzkumu, příliš nezáleţí. Nejdůleţitější ale je, aby lektorský sbor byl přátelský, milý, vstřícný, schopný vést dialog a otevřený novým názorům, aby byl zkrátka lidský a nehrál si na to, ţe „snědl všechnu moudrost světa―. Průběh přehlídky - pro přednašeče z niţších kategorií (nultá aţ druhá) bych zařadila tematický rámec, který by celou přehlídku zaštiťoval. Mohl by to být ideálně příběh, se kterým by se přednašeči v průběhu přehlídky seznamovali, či cesta za něčím. U starších kategorií by taktéţ mohlo být tematické zastřešení, nemuselo by ale určovat výzdobu či kostýmy průvodců, ale spíše určovat směřování přehlídky, její propojení s jiným uměním, mohlo by se taktéţ jednat o seznamování s díly určitého autora či autorů stejného ţánru apod. Přednašeči by měli dojet na místo se svým doprovodem v dopoledních hodinách. První aktivita (nepočítám-li ubytování) by mělo být zahájení, během kterého by se přednašeči rozdělili do skupin – ideálně dle kategorií a také se seznámili s tematickým rámcem. U niţších kategorií to můţe být úvodní etudou, 112

která by vtáhla přednašeče do děje, u starších kategorií postačí seznámení slovní. Následovala by seznamovací dílna přibliţně dvouhodinová. Cílem této dílny by mělo být, aby se přednašeči vzájemně seznámili ideálně skrz činnosti, které budou souviset s tematickým rámcem. Doprovod recitátorů by měl v době dětských dílen také semináře. K dispozici by měly být alespoň dva, ze kterých by si doprovod předem vybral. Jeden ze seminářů by měl být spíše praktický, druhý spíše teoretický. Oba by se ale měly samozřejmě věnovat dětskému přednesu a měli by je vést odborníci z tohoto oboru. Následoval by první blok přednesových vystoupení (přednašeči 3. a 4. kategorie by přednesli i své druhé texty, navrhovala bych model, který byl v Hradci Králové, tj. aby druhé texty přednesli všichni), po kterém by se měly konat nezbytně nutné reflexe. U niţších kategorií bych realizovala reflexe trojího typu. Lektorský sbor by diskutoval s doprovodem recitátorů, recitátoři, kteří odpřednášeli, by diskutovali společně pod vedením vybraného lektora či organizátora a recitátoři, kteří v daném bloku nepřednášeli, by diskutovali společně opět pod vedením lektora či organizátora. Reflexe by měly rozebírat děj a téma textu, zvolené výrazové prostředky. Dále by se na nich měly hledat odpovědi na otázky týkající se přednesu, samozřejmě vše by mělo být uzpůsobeno věku diskutujících. U starších kategorií bych navrhla reflexe taktéţ trojího typu, tedy tytéţ jako byly u kategorií mladších. Navíc by se ale mohla uskutečnit společná diskuze všech skupin, na které by se řešily odpovědi na předem poloţené otázky týkající se přednesu, případně i na otázky, které jednotlivým skupinám během společné diskuze vyvstaly. Po reflexích by měla následovat večeře a po ní společenský večer. Tento večer by měl opět souviset s tematickým rámcem. Pokud by tedy niţší kategorie měly jako rámec nějaký příběh, mělo by se v příběhu pokračovat i večer, ideálně například participačním divadlem, které by část příběhu sehrálo. U starších kategorií, pokud by se jednalo o propojování s jiným uměním, měla by nastat vystoupení tohoto umění, pokud by se jednalo o seznamování s autorem, mělo by být představeno (přednes, divadelní či filmové ztvárnění) některé z jeho děl. Náplní večera (pro niţší i vyšší kategorie) by tedy měla být ideálně nějaká vystoupení, hry pro přednašeče či krátké praktické semináře, případně výlet (například po stopách hrdinů vybraného příběhu či jeho autora). Doprovod přednašečů by měl během večera čas a příleţitost seznámit se, například u vína.

113

Druhý den by po snídani následovala druhá praktická dílna, která by trvala celé dopoledne. Jejím cílem by mělo být prohloubení znalostí tematického rámce či pokračování v příběhu. Tato dílna, pokud tomu tak nebylo u večerní akce, by mohla být formou výletu. Zároveň s dopoledními dílnami by probíhalo i pokračování seminářů pro dospělé. Po obědě a krátkém odpočinku by byl na řadě druhý blok přednašečských vystoupení, tomu by předcházela rozcvička pro přednašeče. Po tomto bloku by opět následovaly diskuze ve stejném provedení jako den předtím. Po diskuzích by následovala večeře a závěrečný večer. Během něj by mělo dojít k završení příběhu či cesty. U starších kategorií by mohl být předveden krátký výstup, který mohl vzniknout na dílnách apod. Následovalo by poděkování a ocenění. Ideálním případem by bylo, kdyby byl kaţdý přednašeč za něco oceněn (za jiskru v oku, splynutí s textem, komunikaci s divákem, výběr neznámého textu ad.), navíc by byly samozřejmě i uděleny postupy do vyššího kola. Následovat by mohlo inspirativní přednašečské vystoupení jiţ staršího a zkušenějšího přednašeče či přednašečů a poté jiţ volná zábava s doprovodem nějaké hudební kapely či reprodukované hudby, pro niţší kategorie navíc večer doprovázený hrami. Následující den by se jiţ po snídani přednašeči se svým doprovodem vraceli do svých domovů.

1.2 Přehlídka „tak akorát― Tato přehlídka by měla trvat jeden den, tedy od rána do večera, přibliţně devět hodin. Konat by se měla pro přednašeče pouze z jedné kategorie, s tím, ţe by mohlo dojít k propojení kategorie nulté a první. Počet přednašečů by měl být tedy maximálně do dvaceti. Prostor - poţadavky na prostor jsou podobné jako u předchozí přehlídky. Ideálně by se tedy mělo jednat o budovu umístěnou v zahradě, která by měla dostatek místností, ve kterých by se mohly konat dílny pro děti, semináře pro dospělé, porady lektorského sboru, odpočinek a občerstvování zúčastněných a také samozřejmě přednesová vystoupení. Přednesová vystoupení by se opět měla konat buď ve světlé a dostatečně velké místnosti s dobrou akustikou či přímo v divadelním prostoru komornějších rozměrů. Lektorský sbor – viz Lektorský sbor u přehlídky „šťastlivci―

114

Průběh přehlídky – tematický rámec bych opět navrhovala pro přednašeče z nulté aţ druhé kategorie, pro starší přednašeče bych zvolila přehlídku bez tematického rámce, i tak ale můţe přehlídku doprovázet výzdoba týkající se přednesu. Během zápisu by přednašeči dostávali nějaké znamení (barvu, ovoce, jméno básníka…), dle kterého by se mohli po zahájení rozdělit do dvou skupin. Poté by nastalo zahájení přehlídky, které by mělo proběhnout v devět hodin. U mladších kategorií je vhodné začlenit úvodní etudu, která přednašeče vtáhne do tematického rámce. Po zahájení a rozdělení přednašečů na dvě skupiny by se měla konat přibliţně hodinová dílna pro přednašeče. Během té by se měli opět seznámit, uvolnit a také rozmluvit. Doprovod přednašečů by měl v té době seminář týkající se dětského přednesu, který by vedl odborník v tomto oboru. Po dílnách a semináři by následoval první blok přednesových vystoupení. Opět je nutné myslet na to, ţe přednašeči 3. a 4. kategorie by měli přednést i svůj druhý text. Po prvním bloku a krátké přestávce by následovaly reflexe. Reflexe s lektorským sborem by se zúčastnil doprovod recitátorů. Přednašeči, kteří odpřednášeli, by reflektovali společně pod vedením lektora či organizátora. Přednašeči, kteří na své vystoupení teprve čekají, by měli mít, dle mého názoru, spíše praktickou dílnu neţli reflexi. Po reflexích a dílně by následovala pauza na oběd. Oběd by nemuseli zajišťovat nutně organizátoři, postačilo by, kdyby se v budově nacházela moţnost drobného občerstvení (tousty, párky v rohlíku, obloţené chleby ad.), případně v blízkosti budovy nějaké restaurační zařízení. Po obědě by měla následovat přednesová vystoupení druhé skupiny. Aby se přednašeči mohli po obědě opět zaktivizovat a procvičit, měli by mít samozřejmě rozcvičku. Z toho důvodu bych navrhovala, aby měli kratší obědovou pauzu, například místo hodiny a půl pouze hodinu. Po rozcvičce by tedy nastal druhý blok přednesových vystoupení a po tomto bloku nezbytné reflexe. Ty by byly opět trojího typu – doprovod s lektorským sborem, přednašeči druhého bloku společně pod vedením lektora či organizátora a přednašeči prvního bloku také společně pod vedením lektora či organizátora. U niţších kategorií by mohla být diskuze přednašečů z prvního bloku nahrazena praktickou dílnou související s tematickým rámcem. Po reflexích a pauze na vydechnutí by nastal společný podvečer. Ten by měl být buď završením tematického rámce u niţších kategorií či u starších kategorií by mohli být pozváni zkušenější přednašeči, aby přednesli vybrané texty a následně by 115

s nimi mohla být rozpoutána diskuze o přednesu, anebo by mohla být pozvána divadelní představení či hudební vystoupení. Následovalo by předání ocenění (opět bych se přikláněla k tomu, aby byl oceněn kaţdý přednašeč) a postupů do vyšších kol. Pro přednašeče z vyšší kategorie by mohl být ještě přichystán večer s hudbou a tancem.

1.3 Přehlídka „nedostatek― Tato přehlídka by se konala od ranních hodin po odpoledne, zhruba tedy čtyři hodiny. Konat by se měla opět pro přednašeče pouze z jedné kategorie, s tím, ţe by mohlo dojít k propojení kategorie nulté a první. Počet přednašečů by měl být tedy maximálně do dvaceti. Prostor – viz Prostor u přehlídky „tak akorát― Lektorský sbor – viz Lektorský sbor u přehlídky „šťastlivci― Průběh přehlídky – i zde bych doporučovala nějaké jednoduché tematické zastřešení pro přednašeče z niţších kategorií. Po zápisu by tedy opět následovalo zahájení. Chceme-li vtáhnout přednašeče do tematického rámce a nemáme-li dostatek pomocníků, je moţné to udělat například skrz dopis z jiné civilizace, který jsme právě obdrţeli či přečtením úryvku z vybrané knihy ad. Po zahájení by následovala rozcvička pro recitátory, ta by měla být přibliţně třicetiminutová. Následovala by vystoupení prvního bloku recitátorů. Jestliţe předpokládáme, ţe je organizátor na organizaci přehlídky sám, následovala by po prvním bloku přibliţně půlhodinová přestávka. Recitátoři by měli mít moţnost věnovat se o této přestávce nějakým aktivitám. Nabídnuty by mohly být společenské hry, kreslení či modelování, u starších kategorií by mohla být nabídnuta dobrovolná diskuze o předešlých přednesových vystoupeních (v tuto chvíli bych ji nezařazovala povinně, aby se z přehlídky nestal „maraton―). U mladších kategorií by měly nabízené aktivity souviset s tematickým rámcem přehlídky. Deset minut před zahájením druhého bloku by si měl organizátor svolat přednašeče, kteří budou v druhém bloku přednášet, pomoci jim rozhýbat mluvidla a především jim dodat odvahy a popřát, aby si své vystoupení uţili. Po druhém bloku by měla následovat krátká přestávka na vydechnutí, po které by měly být zařazené diskuze. Diskuze s lektorským sborem by se účastnil doprovod recitátorů, diskuzi s recitátory by vedl sám organizátor či vybraný člen

116

lektorského sboru. Tato reflexe by měla trvat minimálně hodinu. Tím, ţe reflexi zařadíte ještě před zakončením a předáním ocenění si zajistíte, ţe se diskuze zúčastní i ti, kteří by odjeli ihned domů, coţ by mělo být cílem kaţdého organizátora. Po reflexích by tedy následovalo zakončení. Během této přehlídky není dostatek času na to, aby byli oceněni všichni za nějakou konkrétní část svého vystoupení. Rozhodně by ale všichni měli získat poděkování. Ti nejinspirativnější by samozřejmě získali i postup do vyššího kola.

117

2. Na co nezapomenout v přípravné, realizační i porealizační fázi V této kapitole se pokusím shrnout, na jaké věci by neměl organizátor recitačních přehlídek zapomenout. Nebudu zde vypisovat všechny věci, pouze ty, které se mně osobně zdají lehce opomenutelné případně ty, které nebývají příliš v povědomí organizátorů. Přípravná fáze 

Finance – samozřejmě by asi ţádný organizátor nezapomněl zajistit si finance, je ale dobré vědět, ţe na postupové přehlídky je moţné získat dotace z několika grantů. Ministerstvo kultury vypisuje výběrové dotační řízení na Podporu neprofesionálních uměleckých aktivit, Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy vypisuje dotační řízení na Podporu soutěţí a přehlídek v zájmovém vzdělávání, dále poskytuje granty i příslušný kraj, případně větší město, ve kterém se přehlídka koná.



Propagace - na přelomu roku je vhodné zaslat informace ředitelům škol či paním učitelkám českého jazyka či dramatické výchovy, o tom, ţe proběhne městské (okresní) kolo Dětské scény a co mají udělat pro to, aby mohli své ţáky přihlásit. Je vhodné nabídnout jim i pomocnou ruku s organizací školních kol. Propagovat přehlídku lze i pomocí plakátu ve školách, případně na vlastních webových stránkách. Pokud máte v přípravné části více času, je v dnešní době vhodné vytvořit si webové stránky přehlídky, kam můţete umisťovat veškeré informace, fotografie, případně i soupis inspirativních textů či knih, pozvánky na zajímavé semináře či vystoupení.



Informace přihlášeným přednašečům – po získání přihlášek od přednašečů je nutné zaslat jim všechny potřebné informace – termín, čas a místo konání, předpokládaný konec, případně bodový program přehlídky. Dále je nutné připomenout, aby měli přednašeči třetí a čtvrté kategorie dva texty. Je vhodné poţádat přihlášené, aby předem texty zaslali emailem, výrazně se tak zkrátí doba zápisu.



Vytvořit prezenční listinu a vytisknout texty přednašečů – texty by měli mít všichni členové lektorského sboru, případně i vedoucí reflexí.

118



Občerstvení – občerstvení by mělo být ideálně nachystáno pro všechny zúčastněné, pokud je nedostatek financí, mělo by být k dispozici alespoň lektorskému sboru.



Samozřejmě je nezbytně nutné zajistit ještě mnoho dalších věcí jako je prostor, lektorský sbor, vymyslet celkový průběh přehlídky, vytvořit poděkování, diplomy, nakoupit drobné dárky ad., na které ale snad ani není moţné zapomenout.

Realizační fáze 

Dokumentace přehlídky – je dobré někoho pověřit, aby se ujal fotoaparátu či kamery a celou přehlídku dokumentoval. Potěší to jednak účastníky, kdyţ budou moci fotografie následně někde zhlédnout, dále to pomůţe s propagací následujících ročníků či při závěrečné zprávě nutné k vyúčtování grantu.



Podpisy od přednašečů – pokud jste získali finance z nějakých grantů, bývá nutné, aby přednašeči podepsali, ţe od vás získali nějaký dar (například knihu).



Poděkovat a ocenit kaţdého přednašeče – v závěru by mělo nastat poděkování všem přednašečům, ale také jejich pedagogům.



Usmívat se – jako organizátor se stáváte jakousi duší přehlídky a celková atmosféra je na vás zcela závislá, proto ať se děje, co se děje, buďte vţdy milí, vstřícní a usměvaví.

Porealizační fáze 

Nahlášení postupujících do krajského kola – pokud vy sami neorganizujete i krajské kolo, je nutné, abyste postupující přednašeče nahlásili organizátorům, aby jim mohli zaslat potřebné informace.



Přihlášky do národního kola – při postupu do národního kola musí přednašeč vyplnit spolu se svým doprovodem přihlášku, kterou zašlete organizátorům.



Odůvodnění postupujících přednašečů od lektorského sboru – lektorský sbor musí potřeby celostátního kola jasně formulovat, proč daní přednašeči postoupili.



Článek do Deníku Dětské scény – s celostátním kolem se pojí ještě jedna povinnost, a sice sepsat článek do Deníku Dětské scény. Ten by měl obsahovat popis přehlídky a informace o postupujících týkajících se jejich přednesu. Článek nejčastěji píše organizátor či člen lektorského sboru.

119



Poděkování za účast – příjemnou atmosféru přehlídky završí zaslané poděkování všem zúčastněným doplněné několika fotografiemi či odkazem na webové stránky, na nichţ budou fotografie nahrány.

120

3. Závěr Hlavní smysl práce je z mého pohledu především v jejím přesahu do praxe, proto končím jakousi výzvou, apelem pro - i potenciální - organizátory. Ať se vám podařilo získat na přehlídku desetitisíce či stokoruny, ať jste na to sám/sama či je vás dlouhý zástup, je důleţité, ţe přehlídku organizujete. Pokud ji vnímáte jako setkání a je pro vás radost ji organizovat, zajisté předáte tuto myšlenku všem zúčastněným. Jelikoţ, jak jsem poznala během svého pozorování, postava organizátora je to nejdůleţitější, co nepředčí ani bohatý program, nádherný prostor, ani mnoho financí na organizaci. Pokud přehlídku ve svém městě či kraji organizujete, jste ideální osobou, která by se měla zapříčinit o rozvoj dětského přednesu, aby jej začalo více pedagogů vnímat jako moţnost, jak děti vzdělávat a obohacovat a aby se začal přednes dostávat i do podvědomí více dětí jako něco zajímavého, zábavného a dobrodruţného. Zkuste proto pořádat i jiná setkání s přednesem neţ jsou recitační přehlídky, pořádejte večery s poezií a prózou, vzdělávací semináře i praktické dílny. Ať nedochází k setkání s přednesem pouze na přehlídkách, kterým se sice podaří, kdyţ budete chtít, být setkáním, ale i tak je jejich soutěţní charakter nesmazatelný.

121

Použité informační zdroje Použitá literatura: BRHELOVÁ E. Ohlédnutí za čtyřicetiletou Dětskou scénou s Jaroslavem Provazníkem. Deník Dětské scény, 2011, roč. 2011, č. 4, s. 100 – 101. FRÖLICH, M. Wolkrův Prostějov. In Hraše, J. PROSTĚ PROSTĚJOV - 40 let ve městě s poezií. Wolkrův Prostějov 1957-1996. Praha: IPOS, 1997, s. 25. ISBN 807068-101-2. MACHKOVÁ, E. Přehlídky a problémy kolem nich. Divadelní výchova, 1972, roč. 9, č. 5, s. 1. MACHKOVÁ, E. Svitavy 72. Amatérská scéna, 1972, roč. 1972, č. 9, s. 22-23. MACHKOVÁ, E. Wolkrův Prostějov. Divadelní výchova, 1967, roč. 4, č. 3, s. 24. PROVAZNÍK, J. Děti a loutky. Chrudimské kapitoly moderního dětského divadla. Praha: vyd. AMU, 2008, s. 65 – 67. ISBN 978-80-7331-111-7. PROVAZNÍK, J. Dětský přednes v pohybu. Z poznámkového bloku předsedy lektorského sboru Celostátní dílny dětského přednesu. Glosa o dětském přednesu na přehlídce Dětská scéna v Zábřehu na Moravě. Tvořivá dramatika, 1999, roč. 10, č. 2, s. 7 – 8. DESNOS, R. Zpěvobajky a květomluva. Praha: Aventinum, 1991, ISBN 8085277204. MALÝ R. Kam aţ smí smích. Praha: MEANDER, 2009, ISBN 978-80-86283-72-2.

Použité internetové zdoje HULÁK, J. Dětská scéna 2011 – propozice [online]. Vystaveno 6.12.2010 [cit. 20111-24]. Dostupné z: http://www.nipos-mk.cz/?p=11611 http://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=prehlidka Pronájem sálu Ottendorferovy knihovny [online]. Vystaveno 2011 [cit. 2011-7-15]. Dostupné z: http://www.muzeum.svitavy.cz/stale-exp/ottendorferovaknihovna/nabidka-sluzeb/413-1/ Galerie moderního umění v Hradci Králové [online]. Vystaveno 2011 [cit. 2011-717]. Dostupné z: http://kupka.kralovehradeckyregion.cz/cs/kupkovy-stopy/hradeckralove.shtml

122

Galerie moderního umění [online]. Vystaveno 2011 [cit. 2011-7-17]. Dostupné z:http://www.kralovehradecko-info.cz/cz/atraktivity/hradec-kralove/prochazkovyokruh-1.php STUDIOVÁ SCÉNA – BLACKBOX [online]. Vystaveno 2011 [cit. 2011-8-12]. Dostupné z:http://draktheatre.cz/assets/files/zip/studioPohled_z_jeviste_04.JPG Pardubické hudební jaro odstartuje ve čtvrtek večer [online]. Vystaveno 28.4.2011 [cit. 2011-8-15]. Dostupné z: http://pardubicky.denik.cz/kultura_region/pardubicke-hudebni-jaro-odstartuje-vectvrtek-vece.html

123

Seznam obrázků Obrázek č. 1:

Sál Ottendoreferova domu .......................................................... 19

Obrázek č. 2:

Budova Galerie moderního umění .............................................. 37

Obrázek č. 3:

Vstupní portál Galerie moderního umění .................................... 37

Obrázek č. 4:

Sál Galerie výtvarného umění ..................................................... 38

Obrázek č. 5:

Lektorský sbor, zleva: Monika Janáková, Adéla Herbsová, Ondřej Hejna .............................................................................. 38

Obrázek č. 6:

Rozcvička Moniky Janákové s přednašeči 1. kategorie ............... 39

Obrázek č. 7:

Přednašečka 1. kategorie s poděkováním od lektorského sboru ... 41

Obrázek č. 8:

Zodpovídání ankety přednašečů 1. kategorie............................... 43

Obrázek č. 9:

Recitátor 1. kategorie u ankety ................................................... 43

Obrázek č. 10: Sepsané odpovědi recitátorů 1. kategorie spolu s jejich kresbami 44 Obrázek č. 11: Jana Portyková s paní ekonomkou u zápisu přednašečů 2. kategorie ................................................................................ 46 Obrázek č. 12: Zodpovídání ankety přednašečů 2. kategorie............................... 47 Obrázek č. 13: Diskuze s přednašeči 2. kategorie ............................................... 49 Obrázek č. 14: Reflexe pro doprovod přednašečů 2. kategorie ............................ 49 Obrázek č. 15: Sepsané odpovědi recitátorů 2. kategorie .................................... 50 Obrázek č. 16: Budova a okolí Divadla Drak ..................................................... 53 Obrázek č. 17: Sál Divadla Drak – pohled směrem z jeviště ............................... 53 Obrázek č. 18: Sál Divadla Drak – pohled směrem k jevišti ............................... 53 Obrázek č. 19: Lukáš Kobrle (vlevo) reflektuje s přednašeči 3. kategorie ........... 55 Obrázek č. 20: Lektoři při reflexi s přednašeči ................................................... 55 Obrázek č. 21: Prostor v DDM BETA ................................................................ 57 Obrázek č. 22: Prostor v DDM z pohledu přednašeče ......................................... 57 Obrázek č. 23: Lektorský sbor, zleva: Hana Cihlová, Jana Trojanová a Václav Rybyšar ..................................................................................... 58 Obrázek č. 24: Psaní odpovědí přednašečů 1. a 3. kategorie – počáteční energie 61 Obrázek č. 25: Psaní odpovědí přednašečů 1. a 3. kategorie – znatelná únava během dne ................................................................................. 62 Obrázek č. 26: Zápis v oblastním kole v Pardubicích ......................................... 63 Obrázek č. 27: Dům hudby v Pardubicích .......................................................... 66 Obrázek č. 28: Hudební sál z pohledu přednašeče .............................................. 66 124

Obrázek č. 29: Společné foto lektorského sboru a přednašečů 1. kategorie ......... 66 Obrázek č. 30: Předávání poděkování Hany Cihlové přednašečům ..................... 68 Obrázek č. 31: Předávání ocenění lektorského sboru přednašečům, lektorský sbor zleva: Emílie Zámečníková, Jana Trojanová a Radka Matějíčková ............................................................................... 69 Obrázek č. 32: Přednašečky 1. kategorie zodpovídající otázky ankety ................ 70 Obrázek č. 33: Přednašeč 1. kategorie píšící odpověď na anketní otázku ............ 70 Obrázek č. 34: Prostor baru v Labyrintu ............................................................. 75 Obrázek č. 35: Horní přednesový sál .................................................................. 75 Obrázek č. 36: Dolní přednesový sál .................................................................. 75 Obrázek č. 37: Lektorský sbor 0. a 1. kategorie, zprava Jindra Delongová, Jaroslava Doleţalová a Barbora Špatná ....................................... 76 Obrázek č. 38: Rozcvička vedená studentem ADaV ........................................... 78 Obrázek č. 39: Přednašeči vyuţívají aktivity na chodbách .................................. 78 Obrázek č. 40: Hudební koutek v baru ............................................................... 78 Obrázek č. 41: Hlasování v ceně diváka ............................................................. 79 Obrázek č. 42: Reflexe s doprovodem přednašečů .............................................. 79 Obrázek č. 43: Sepsané odpovědi přednašečů v městských kolech v Brně .......... 82 Obrázek č. 44: Představení sebe a svých oblíbených knih................................... 92 Obrázek č. 45: Reflexe textů pomocí kresby ...................................................... 93 Obrázek č. 46: Úvodní etuda studentů SŠUM..................................................... 96 Obrázek č. 47: Aktivita Z naší knihovny ............................................................ 97 Obrázek č. 48: Obrázky planet, kde by chtěli účastníci přehlídky ţít .................. 97 Obrázek č. 49: Planety se sepsanými odpověďmi ............................................... 99 Obrázek č. 50: Přesun z Planety přednesu .......................................................... 100 Obrázek č. 51: Reflexe na druhém stupni ZŠ Měšťanská .................................... 102 Obrázek č. 52: Vstupenka – hlasovací lístek v ceně diváka................................. 106

125

Seznam příloh Příloha č. 1:

Seznam lektorských sborů recitace a recitačních kolektivů od roku 1981 (text)

Příloha č. 2:

Propozice Dětské scény – Celostátní přehlídky dětských recitátorů (text)

Příloha č. 3:

Dotazník (text)

Příloha č. 4:

Vyplněný dotazník (text)

Příloha č. 5:

Scénář úvodní etudy Hudba 2011 (text)

Příloha č. 6:

Ocenění Objev roku, Hudba 2011 (obrázek)

Příloha č. 7:

Diplom Zlatá deska, Hudba 2011 (obrázek)

Příloha č. 8:

Báseň od Radka Malého (text)

Příloha č. 9:

Scénář úvodní etudy Recitační manéţ 2009 – městské kolo (text)

Příloha č. 10: Scénář úvodní etudy Recitační manéţ 2009 – krajské kolo (text) Příloha č. 11: Pamětní list, Recitační manéţ 2009 (obrázek) Příloha č. 12: Diplom, Recitační manéţ 2009 (obrázek) Příloha č. 13: Scénář úvodní etudy Cesta kolem světa 2010 (text) Příloha č. 14: Pamětní pohlednice, Cesta kolem světa 2010 (obrázek) Příloha č. 15: Postřehy a rady k diskuzím (text) Příloha č. 16: Soupis kniţní inspirace (text)

126

Přílohy Příloha č. 1: Seznam lektorských sborů recitace a recitačních kolektivů od roku 1981 (text) Informace jsou čerpány z údajů o jednotlivých přehlídkách na http://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=prehlidka

10. Národní přehlídka dětských recitátorů a recitačních kolektivů, Mělník 27. – 29. května 1981 (seminář), 29. – 31. května 1981 (přehlídka) Lektoři pro sólovou recitaci: KOFRÁNKOVÁ, Hana KUBÁLEK, Vratislav NOVOTNÁ–HŮRKOVÁ, Jiřina VOBRUBOVÁ, Jana

Lektoři pro recitační kolektivy: BENEŠOVÁ, Ljuba HÁJEK, Bedřich MUSILOVÁ, Daniela PAVELKOVÁ, Soňa ŠRÁMKOVÁ, Vítězslava

Semináře a lektoři: Stavba pásma pro dětský kolektiv – klasické formy souborové práce Vratislav Kubálek a Ivan Němec Stavba pásma pro dětský kolektiv – nové formy s dramatickými prvky Soňa Pavelková a Jiří Hraše Analýza textu a příprava interpretace Jana Vobrubová

11. Národní přehlídka dětských recitátorů a recitačních kolektivů, Mělník 12. – 14. května 1982 (seminář), 14. – 16. května 1982 (přehlídka) Lektoři pro sólovou recitaci: KUBÁLEK, Vratislav MUSILOVÁ, Daniela NOVOTNÁ–HŮRKOVÁ, Jiřina PROVAZNÍK, Jaroslav VOBRUBOVÁ, Jana

Lektoři pro recitační kolektivy: DRAŠAROVÁ, Dagmar HÁJEK, Bedřich MACHKOVÁ, Eva NĚMEC, Ivan PAVELKOVÁ, Soňa

Semináře a lektoři: Příprava prózy k přednesu a základní interpretace prózy Jiří Hraše, Daniela Musilová, Soňa Pavelková. Kritérium hodnocení dětského přednesu se zvláštním zřetelem ke kultuře řeči Jiřina Novotná–Hůrková

12. Národní přehlídka dětských recitátorů a recitačních kolektivů, Mělník 11. – 13. května 1983 (seminář), 13. – 15. května 1983 (přehlídka) Lektoři pro sólovou recitaci: KUBÁLEK, Vratislav, předseda poroty DRAŠAROVÁ, Dagmar HÁJEK, Bedřich NOVOTNÁ–HŮRKOVÁ, Jiřina VOBRUBOVÁ, Jana

Lektoři pro recitační kolektivy: MACHKOVÁ, Eva, předsedkyně poroty MATĚJOVÁ, Veronika PAVELKOVÁ, Soňa PROVAZNÍK, Jaroslav ŠRÁMKOVÁ, Vítězslava

Seminář a lektoři: Úvod do otázek stylizace, rytmu a dynamiky v dětském přednesu Soňa Pavelková a Jiří Hraše.

13. Národní přehlídka dětských recitátorů a recitačních kolektivů, Mělník 16. – 18. května 1984 (seminář), 18. - 20. května 1984(přehlídka) Lektoři pro sólovou recitaci: NĚMEC, Ivan, předseda MATĚJOVÁ–ŠTĚRBOVÁ, Veronika NOVOTNÁ–HŮRKOVÁ, Jiřina PAVELKOVÁ, Soňa VOBRUBOVÁ, Jana

Lektoři pro recitační kolektivy: KUBÁLEK, Vratislav, předseda poroty HÁJEK, Bedřich MACHKOVÁ, Eva PROVAZNÍK, Jaroslav ŠRÁMKOVÁ, Vítězslava

Semináře a lektoři: Bílá místa na dramaturgické mapě dětského přednesu Soňa Pavelková a Jaroslav Provazník. Práce na přípravě prozaické textové předlohy pro dětský přednes Silva Macková a Dana Svozilová. Metodika soustavné práce s dětským přednašečem Ljuba Fuchsová. Praktikum techniky a kultury řeči Jana Vobrubová.

14. Národní přehlídka dětských recitátorů a recitačních kolektivů, Mělník 24. – 26. dubna 1985 (seminář), 26. – 28. dubna 1985 (přehlídka) Lektoři pro sólovou recitaci: NĚMEC, Ivan, předseda MATĚJOVÁ–ŠTĚRBOVÁ, Veronika MUSILOVÁ, Daniela PAVELKOVÁ, Soňa VOBRUBOVÁ, Jana

Lektoři pro recitační kolektivy: KUBÁLEK, Vratislav, předseda poroty HÁJEK, Bedřich MACHKOVÁ, Eva PROVAZNÍK, Jaroslav ŠRÁMKOVÁ, Vítězslava

Semináře a lektoři: Problematika přechodu recitátorů od dětského k uměleckému přednesu – kulatý stůl Jiří Hraše Kultura mluvního projevu a výraz v dětském přednesu Šárka Štembergová a Ljuba Fuchsová Text jako inspirační východisko pro práci dětského souboru Soňa Pavelková a Eva Polzerová

15. Národní přehlídka dětských recitátorů a recitačních kolektivů, Mělník 14. – 16. května 1986 (seminář), 16. – 18. května 1986 (přehlídka) Lektoři pro sólovou recitaci: NĚMEC, Ivan, předseda HÁJEK, Bedřich MATĚJOVÁ–ŠTĚRBOVÁ, Veronika MUSILOVÁ, Daniela VOBRUBOVÁ, Jana

Lektoři pro recitační kolektivy: KUBÁLEK, Vratislav, předseda poroty MACHKOVÁ, Eva PAVELKOVÁ, Soňa PROVAZNÍK, Jaroslav ŠRÁMKOVÁ, Vítězslava

Seminář a lektoři: Stavba recitačního pásma včetně mimojazykových prostředků Ivan Němec, Eva Polzerová, Soňa Pavelková a Jaroslava Krčková

16. Národní přehlídka dětských recitátorů a recitačních kolektivů, Mělník 20. – 22. května 1987 (seminář), 22. – 24. května 1987 (přehlídka) Lektoři pro sólovou recitaci: KUBÁLEK, Vratislav, předseda poroty HÁJEK, Bedřich MUSILOVÁ, Daniela PÁNKOVÁ, Věra VOBRUBOVÁ, Jana

Lektoři pro recitační kolektivy: NĚMEC, Ivan, předseda MACHKOVÁ, Eva PAVELKOVÁ, Soňa PROVAZNÍK, Jaroslav ŠRÁMKOVÁ, Vítězslava

Semináře a lektoři: Sborová recitace Vratislav Kubálek, Jaroslava Krčková Interpretace textu Daniela Musilová, Jiří Hraše Výběr literatury Jaroslav Provazník

17. Národní přehlídka dětských recitátorů a recitačních kolektivů, Mělník 18. – 20. května 1988 (seminář), 20. – 22. května 1988 (přehlídka) Lektoři pro sólovou recitaci: KUBÁLEK, Vratislav, předseda poroty HÁJEK, Bedřich MUSILOVÁ, Daniela PAVELKOVÁ, Soňa PELÁN, Jiří SYROVÁ, Jitka, tajemnice poroty

Lektoři pro recitační kolektivy: NĚMEC, Ivan, předseda MACHKOVÁ, Eva PROVAZNÍK, Jaroslav SVOZILOVÁ, Dana ŠRÁMKOVÁ, Vítězslava ŢÁČKOVÁ, Eva, tajemnice poroty

Semináře a lektoři: Uplatnění dramatických her a improvizací v přípravě dětského recitátora–sólisty Krista a Jiří Bláhovi Inscenační práce vedoucího dětského recitačního souboru (prvky reţie, scénografie, práce s hudbou) Jaroslav Dejl a Irena Nosková

18. Národní přehlídka dětských recitátorů a recitačních kolektivů, Mělník 17. – 19. května 1989 (seminář), 19. – 21. května 1989 (přehlídka) Lektoři pro sólovou recitaci: KUBÁLEK, Vratislav, předseda poroty MUSILOVÁ, Daniela VOBRUBOVÁ, Jana HÁJEK, Bedřich PAVELKOVÁ, Soňa SYROVÁ, Jitka, tajemnice poroty

Lektoři pro recitační kolektivy: NĚMEC, Ivan, předseda MACHKOVÁ, Eva PROVAZNÍK, Jaroslav BLÁHOVÁ, Krista ŠRÁMKOVÁ, Vítězslava ŢÁČKOVÁ, Eva, tajemnice poroty

Semináře a lektoři: Technika a výrazová hlediska mluveného projevu dětí Šárka Štembergová a Radmila Kratochvílová – Svobodová Inscenační práce vedoucího dětského recitačního kolketivu Hana Dluhošová

19. Národní přehlídka dětských recitátorů a recitačních kolektivů, Mělník 2. – 6. května 1990 (seminář), 4. – 6. května 1990 (přehlídka) Lektoři pro sólovou recitaci: NĚMEC, Ivan, předseda VOBRUBOVÁ, Jana PROVAZNÍK, Jaroslav BLÁHA, Jiří VAŠÍČKOVÁ, Yvonne SYROVÁ, Jitka, tajemnice poroty

Lektoři pro recitační kolektivy: KUBÁLEK, Vratislav, předseda poroty MACHKOVÁ, Eva FUCHSOVÁ, Ljuba ŠRÁMKOVÁ, Vítězslava POLZEROVÁ, Eva ŢÁČKOVÁ, Eva, tajemnice poroty

Semináře a lektoři: Práce se sólovým přednašečem na prozaickém textu Libor Vacek Od pohybu ke slovu Libuše Hájková Proč, jak a čím pomůţeme dětem? Daniela Musilová, Soňa Pavelková a Jiří Hraše

20. Národní přehlídka dětských recitátorů a recitačních kolektivů, Mělník 24. – 26. května 1991 Lektoři pro sólovou recitaci: NĚMEC, Ivan, předseda VOBRUBOVÁ, Jana ŠRÁMKOVÁ, Vítězslava BLÁHA, Jiří VAŠÍČKOVÁ, Yvonne VAĎUROVÁ, Ivana, tajemnice poroty

Lektoři pro recitační kolektivy: MACHKOVÁ, Eva, předsedkyně poroty PROVAZNÍK, Jaroslav POLZEROVÁ, Eva ULRYCHOVÁ, Irina MARTÍNKOVÁ, Nina ŢÁČKOVÁ, Eva, tajemnice poroty

21. Národní přehlídka dětských recitátorů a recitačních kolektivů + celostátní dílna dětských recitátorů, Ústí nad Orlicí, 22. – 24. května 1992 Lektoři pro sólovou recitaci: MARTÍNKOVÁ, Nina, předsedkyně HERDOVÁ, Eliška NEMRAVA, Stanislav VACEK, Libor VOBRUBOVÁ, Jana KONÝVKOVÁ, Jana, tajemnice

Lektoři pro recitační kolektivy: ULRYCHOVÁ, Irina, předsedkyně BLÁHOVÁ, Krista DEJL, Jaroslav POKORNÝ, Jiří ŠRÁMKOVÁ, Vítězslava PROVAZNÍK, Jaroslav, tajemník

Paralelní akce: 2. Dílna tvořivé dramatiky 21.–28. května Neurolingvistické programování a kinesiology Hana Stanek–Vesecká, Švýcarsko Praktikum literárně dramatické výchovy Eva Kaderková a Dana Svozilová Cesty ke slovu: pět smyslů, záţitek, představivost, vlastní zkušenost, fantazie, slovo, obraz Nina Martínková Seminář k problematice hodnocení dětského vystoupení Eva Machková a Soňa Pavelková

22. Národní přehlídka dětských recitátorů a recitačních kolektivů + celostátní dílna dětských recitátorů, Ústí nad Orlicí, 21. – 23. května 1993 Lektoři pro sólovou recitaci: HERDOVÁ, Eliška, předsedkyně KONÝVKOVÁ, Jana NEMRAVA, Stanislav VALENTA, Josef VOBRUBOVÁ, Jana CHLÁDKOVÁ, Dana, tajemnice

Lektoři pro recitační kolektivy: LHOTSKÁ, Jiřina, předsedkyně BLÁHOVÁ, Krista HAUSENBLAS, Ondřej ŠRÁMKOVÁ, Vítězslava ULRYCHOVÁ, Irina PROVAZNÍK, Jaroslav, tajemník

Paralelní akce: 3. Dílna tvořivé dramatiky 19.–26. května Dramatická výchova ve škole Irina Ulrychová a Jana Procházková Co můţeme také učit v ‖občance‖ aneb Dramatická a osobnostně (pro)sociální výchova pro učitele občanské výchovy Josef Valenta a Dana Svozilová Seminář o hodnocení a metodice dětského vystoupení Eva Machková a Soňa Pavelková

23. Celostátní přehlídka dětských divadelních, loutkářských a recitačních souborů + celostátní dílna dětských recitátorů, Ústí nad Orlicí, 17. – 24. června 1994 Lektoři pro sólovou recitaci: LHOTSKÁ, Jiřina, předsedkyně BRUKNER, Josef HUČÍNOVÁ, Věra MARTÍNKOVÁ, Nina NĚMEC, Ivan PROVAZNÍK, Jaroslav, tajemník

Lektoři pro soubory: MARTÍNKOVÁ, Nina, předsedkyně BLÁHOVÁ, Krista VALENTA, Josef VOSTÁREK, Karel ZBORNÍK, František PROVAZNÍK, Jaroslav, tajemník

24. Celostátní přehlídka dětských divadelních, loutkářských a recitačních souborů + celostátní dílna dětských recitátorů, Ústí nad Orlicí, 16. – 24. června 1995 Lektoři pro sólovou recitaci: MARTÍNKOVÁ, Nina, předsedkyně BRUKNER, Josef HERDOVÁ, Eliška HUČÍNOVÁ, Věra PROCHÁZKOVÁ, Jana VOBRUBOVÁ, Jana

Lektoři pro soubory: DEJL, Jaroslav, předseda JIRSOVÁ, Zuzana VALENTA, Josef ZBORNÍK, František PROVAZNÍK, Jaroslav, tajemník

25. Celostátní přehlídka dětských divadelních, loutkářských a recitačních souborů + celostátní dílna dětských recitátorů, Ústí nad Orlicí, 16. – 22. června 1996 Lektoři pro sólovou recitaci: NĚMEC, Ivan – předseda BRUKNER, Josef KONÝVKOVÁ, Jana

PROCHÁZKOVÁ, Jana SVOBODOVÁ, Radka VOBRUBOVÁ, Jana PROVAZNÍK, Jaroslav – tajemník

Lektoři pro soubory: DEJL, Jaroslav, předseda GREGAR, Alexandr HERDOVÁ, Eliška

POLZEROVÁ, Eva VOSTÁREK, Karel PROVAZNÍK, Jaroslav, tajemník

26. Celostátní přehlídka dětských divadelních, loutkářských a recitačních souborů + celostátní dílna dětských recitátorů, Ústí nad Orlicí, 16. – 22. června 1997 Lektoři pro sólovou recitaci: HERDOVÁ, Eliška - předsedkyně PETRASOVÁ, Nina PROCHÁZKOVÁ, Jana VACEK, Libor VOBRUBOVÁ, Jana VYBÍRAL, Michal PROVAZNÍK, Jaroslav – tajemník

Lektoři pro soubory: GREGAR, Alexandr, předseda DEJL, Jaroslav KLEMENS, Václav MERTA, Jan POLZEROVÁ, Eva PROVAZNÍK, Jaroslav, tajemník

27. Celostátní přehlídka dětských divadelních, loutkářských a recitačních souborů + celostátní dílna dětských recitátorů, Ústí nad Orlicí, 14. – 18. června 1998 Lektoři pro sólovou recitaci: HERDOVÁ, Eliška, předsedkyně HNILIČKOVÁ, Hana HULÁK Jakub PETRASOVÁ, Nina VACEK, Libor VOBRUBOVÁ, Jana PROVAZNÍK, Jaroslav - tajemník

Lektoři pro soubory: GREGAR, Alexandr, předseda DEJL, Jaroslav POESOVÁ, Marie ULRYCHOVÁ, Irina VYŠOHLÍD, Jiří PROVAZNÍK, Jaroslav, tajemník

28. Celostátní přehlídka dětských divadelních, loutkářských a recitačních souborů + celostátní dílna dětských recitátorů, Zábřeh na Moravě, 19. – 24. června 1999 Lektoři pro sólovou recitaci: PROVAZNÍK, Jaroslav, předseda ŠRUT, Pavel LHOTSKÁ, Jiřina ULRYCHOVÁ, Irina PALARČÍKOVÁ, Alena MARUŠÁK, Radek HULÁK, Jakub, tajemník

Lektoři pro soubory: DEJL, Jaroslav, předseda POLZEROVÁ, Eva HNILIČKOVÁ, Hana BERGMAN, Aleš PROVAZNÍK, Jaroslav HULÁK, Jakub, tajemník

29. Celostátní přehlídka dětských divadelních, loutkářských a recitačních souborů + celostátní dílna dětských recitátorů, Trutnov, 15. – 22. června 2000 Lektoři pro sólovou recitaci: PROVAZNÍK, Jaroslav, předseda PROCHÁZKOVÁ, Jana LHOTSKÁ, Jiřina

PORTYKOVÁ, Jana LONGINOVÁ, Martina HUČÍNOVÁ, Věra KRÁLÍKOVÁ, Olina, tajemnice

30. Celostátní přehlídka dětských divadelních, loutkářských a recitačních souborů + celostátní dílna dětských recitátorů, Trutnov, 23. – 28. června 2001 Lektoři pro sólovou recitaci: LHOTSKÁ, Jiřina, předsedkyně DVOŔÁKOVÁ, Zuzana LONGINOVA, Martina MARUŠÁK, Radek PALARČÍKOVÁ, Alena ZÁMEČNÍKOVÁ, Ema KRÁLÍKOVÁ, Olina, tajemnice

31. Celostátní přehlídka dětských divadelních, loutkářských a recitačních souborů + celostátní dílna dětských recitátorů, Trutnov, 14. – 20. června 2002 Lektoři pro sólovou recitaci: MARUŠÁK, Radek, předseda DVOŘÁKOVÁ, Zuzana HERDOVÁ, Eliška KAŠIČKOVÁ, Lenka VACEK, Libor HULÁK, Jakub, tajemník

32. Celostátní přehlídka dětských divadelních, loutkářských a recitačních souborů + celostátní dílna dětských recitátorů, Trutnov, 13. – 19. června 2003 Lektoři pro sólovou recitaci: MARUŠÁK, Radek, předseda GREGOROVÁ, Vlasta HERDOVÁ, Eliška ZÁMEČNÍKOVÁ, Ema NOVÁKOVÁ, Zuzana LONGINOVÁ, Martina

33. Celostátní přehlídka dětských divadelních, loutkářských a recitačních souborů + celostátní dílna dětských recitátorů, Trutnov, 12. – 17. června 2004 Lektoři pro sólovou recitaci: PROVAZNÍK, Jaroslav, předseda GREGOROVÁ, Vlasta HERDOVÁ, Eliška KONÝVKOVÁ, Irena

MARUŠÁK, Radek PALARČÍKOVÁ, Alena

34. Celostátní přehlídka dětských divadelních, loutkářských a recitačních souborů + celostátní dílna dětských recitátorů, Trutnov, 11. – 16. června 2005 Lektoři pro sólovou recitaci: PROVAZNÍK, Jaroslav, předseda JIRSOVÁ, Zuzana MARTÍNKOVÁ, Nina PALARČÍKOVÁ, Alena MACHALÍKOIVÁ, Jana POKORNÝ, Jiří

35. Celostátní přehlídka dětských divadelních, loutkářských a recitačních souborů + celostátní dílna dětských recitátorů, Trutnov, 17. – 22. června 2006 Lektoři pro sólovou recitaci: GREGOROVÁ, Vlasta ZÁMEČNÍKOVÁ, Ema MACHALÍKOVÁ, Jana

36. Celostátní přehlídka dětských divadelních, loutkářských a recitačních souborů + celostátní dílna dětských recitátorů, Trutnov, 15. – 21. června 2007 Lektoři pro sólovou recitaci: POKORNÝ, Jiří, předseda KŘENKOVÁ, Jana LHOTSKÁ, Jiřina PROCHÁZKOVÁ, Jana JIRSOVÁ, Zuzana HERDOVÁ, Eliška

37. Celostátní přehlídka dětských divadelních, loutkářských a recitačních souborů + celostátní dílna dětských recitátorů, Trutnov, 13. – 19. června 2008 Lektoři pro sólovou recitaci: MARUŠÁK Radek, předseda MARTÍNKOVÁ, Nina KŘENKOVÁ, Jana LHOTSKÁ, Jiřina DOUBRAVA, Jakub POKORNÝ, Jiří

38. Celostátní přehlídka dětských divadelních, loutkářských a recitačních souborů + celostátní dílna dětských recitátorů, Trutnov, 12. – 18. června 2009 Lektoři pro sólovou recitaci: MARUŠÁK Radek, předseda MARTÍNKOVÁ, Nina NĚMEČKOVÁ, Ivana

LHOTSKÁ, Jiřina VOBRUBOVÁ-HERDOVÁ, Eliška GREGOROVÁ, Vlasta

39. Celostátní přehlídka dětských divadelních, loutkářských a recitačních souborů + celostátní dílna dětských recitátorů, Trutnov, 14. – 20. června 2010 Lektoři pro sólovou recitaci: PROVAZNÍK, Jaroslav, předseda LHOTSKÁ, Jiřina LUBINOVÁ, Ivana MARTÍNKOVÁ, Nina VESELÁ, Magda MARUŠÁK, Radek

40. Celostátní přehlídka dětských divadelních, loutkářských a recitačních souborů + celostátní dílna dětských recitátorů, Svitavy, 14. – 20. června 2011 Lektoři pro sólovou recitaci: PROVAZNÍK, Jaroslav, předseda FRANKOVÁ, Jana LHOTSKÁ, Jiřina MARTÍNKOVÁ, Nina VESELÁ, Magda, KROČA, David OPLATEK, František

Příloha č. 2: Propozice Dětské scény – Celostátní přehlídky dětských recitátorů (text) I. CHARAKTERISTIKA A POSLÁNÍ PŘEHLÍDKY Celostátní přehlídka dětských recitátorů je přehlídka a dílna nejzajímavějších a nejinspirativnějších vystoupení dětských sólových recitátorů z celé ČR. Recitátoři postupují z krajských postupových přehlídek, jimţ předcházejí oblastní (okresní), popř. obvodní a školní kola. Přehlídka má přímou vazbu na výuku českého jazyka a literatury na základních školách a víceletých gymnáziích. Prostřednictvím tvořivé práce na interpretaci básní či prózy a přípravy veřejného vystoupení rozvíjí v dětech schopnost hlubšího porozumění textu a vyspělého ovládání mateřského jazyka, přispívá ke kultivaci mluveného slova a rozvoji mluvních a komunikačních dovedností. Zároveň děti motivuje k aktivnímu poznávání české i světové literatury a získávání vztahu k ní. Učitelům nabízí přehlídka moţnost pracovního setkávání, vzájemné inspirace a dalšího vzdělávání v oboru. Všechna kola přehlídky by měla probíhat v atmosféře přátelského pracovního setkání a podle moţností mohou být doplněna podnětným programem pro účastníky (hlasové rozcvičky, dílny, diskuse, hry apod.) a vzdělávacími akcemi pro dospělé účastníky. Pořadatel přehlídky by měl vytvořit pro vystoupení recitátorů co nejpříznivější podmínky, tedy i potlačit nezdravou soutěţní atmosféru a rivalitu mezi recitátory. II. PODMÍNKY ÚČASTI Přehlídky se mohou zúčastnit jednotlivci ze základních škol, niţších stupňů gymnázií, základních uměleckých škol, domů dětí a mládeţe a dalších institucí. Přihlašují se u organizátorů školního kola, popřípadě přímo u pořadatele oblastního kola. Pro zařazení do příslušné věkové kategorie je rozhodující postupný ročník ZŠ nebo odpovídající ročník víceletého gymnázia: 1. věková kategorie — ţáci 2. — 3. ročníků základních škol (končí na úrovni kraje, nepostupuje na Dětskou scénu), 2. věková kategorie — ţáci 4. — 5. ročníků základních škol, 3. věková kategorie — ţáci 6. — 7. ročníků základních škol a příslušných ročníků víceletých gymnázií, 4. věková kategorie — ţáci 8. — 9. ročníků základních škol a příslušných ročníků víceletých gymnázií. Je přínosné, aby pořadatelé školních, oblastních, popř. krajských kol zřídili i nultou kategorii pro ţáky 1. ročníků ZŠ, která ale není postupová. Sólisté 1. a 2. kategorie se hlásí na přehlídku pouze s jedním textem. Sólisté 3. a 4. kategorie mají připraveny dva texty. Záleţí na pořadatelích postupového kola, zda budou poţadovat druhý text od všech recitátorů, nebo jen od těch, kteří po přednesu prvního textu aspirují na postup či jiné ocenění. V případě postupu do celostátního

kola je ale podmínkou kvalitní zvládnutí obou textů. Účastníci jsou s principem pouţití druhých textů předem seznámeni. Délka vystoupení by měla být úměrná věku a schopnostem recitátora, maximálně ale 5–7 minut pro jeden text (poezii či prózu). Vzhledem k ryze interpretační povaze přehlídky není vhodné, aby recitátor vystupoval se svým vlastním (autorským) textem. Na přehlídce vystupují přednašeči výhradně s texty, s nimiţ byli vybráni lektorským sborem niţšího postupového kola. Recitátor nesmí na přehlídce vystupovat se stejným textem jako v předchozím roce. Se sólovým přednašečem se Celostátní přehlídky dětských recitátorů a jejích postupových kol zúčastní pokud moţno pedagog, který přednašeče připravoval. III. ORGANIZACE A PRŮBĚH Školní kola probíhají zpravidla na základních školách, realizaci oblastních a krajských kol zabezpečují různé školské nebo kulturní instituce (ZUŠ, ZŠ, DDM, SVČ, kulturní střediska apod.). Organizátoři připravují přehlídku vţdy v koordinaci s pořadateli přehlídky niţšího stupně (termíny, přihlášky). Přehlídky lze pořádat společně s přehlídkami dětského divadla. Pořadatelé krajských kol konzultují vyhlášení a termín přehlídky s odborným pracovníkem NIPOS-ARTAMA. Vydávají zpravidla vlastní propozice přizpůsobené specifickým podmínkám v místě (počet postupujících z oblastních kol apod.). V roce 2011 by měla jednotlivá kola přehlídky proběhnout v těchto termínech: Školní kola: do 27. února 2011. Oblastní (okresní), popř. obvodní kola: do 27. března 2011. Krajská kola: do 1. května 2011. Celostátní přehlídka dětských recitátorů se koná společně s Celostátní přehlídkou dětského divadla v rámci přehlídky Dětská scéna 2011 ve dnech 10. — 12. června 2011. Oblastní, popř. obvodní kola se mohou po dohodě s pořadatelem příslušného krajského kola konat i v pozdějším termínu, neţ jak je stanoveno v těchto propozicích. Vzhledem k tomu, ţe se řada recitátorů věnuje také práci v dětském recitačním či divadelním souboru, je třeba, aby pořadatelé krajských přehlídek dětských recitátorů a dětského divadla koordinovali termíny tak, aby se přehlídky nepřekrývaly. Součástí kaţdého kola je hodnocení recitačních vystoupení. Lektorský sbor by měl s recitátory a jejich pedagogy přiměřenou formou promluvit o základních kladech a problémech jejich vystoupení. Pro zkvalitnění oblastních a krajských přehlídek dětských sólových recitátorů lze doporučit pořádání praktických dílen pro recitátory i pro pedagogické pracovníky pod vedením zkušených lektorů. Doporučení na lektory pro poroty, semináře či dílny lze získat v Centru estetických aktivit dětí a mládeţe NIPOS-ARTAMA.

IV. HODNOCENÍ A VÝBĚR Pořadatelé na všech stupních jmenují nejméně tříčlenné lektorské sbory (odborné poroty). Jejich členy jsou odborníci z oblasti dětského přednesu a dramatické výchovy doplnění o další osoby, které se ve své práci zabývají recitací a mluveným projevem (např. zkušení a tvořiví pedagogové, dospělí recitátoři). Jejich členy nemohou být pedagogové, kteří připravovali recitátora, jenţ se přehlídky účastní. V kaţdém lektorském sboru by měl být nejméně jeden odborník, který se v posledních třech letech aspoň jednou zúčastnil přehlídky vyššího stupně, pro niţ lektorský sbor recitátora vybírá. Centrum estetických aktivit dětí a mládeţe NIPOS-ARTAMA na poţádání tyto odborníky doporučí. Mezi hlavní kritéria hodnocení a výběru recitátorů do vyšších kol patří zejména:    

přirozenost dětského projevu a vybavenost recitátora, umělecká hodnota textu, přiměřená interpretační úrovni dítěte, schopnost uchopit text a tvořivě ho interpretovat, celková úroveň a kultura projevu.

Lektorský sbor krajského kola při hodnocení nestanovuje pořadí, ale pro postup do vyššího kola doporučí nejvýše dvě nejlepší či nejinspirativnější recitační vystoupení z každé postupové kategorie. Jedním z kritérií postupu z krajského kola můţe být i předpokládaný přínos vystoupení z hlediska dramaturgie celostátní přehlídky. Pořadatelé přehlídek určených pro dva kraje mají právo samostatných doporučení za kaţdý kraj. Pro postup ze školního či oblastního kola platí stejná pravidla, počet postupujících recitátorů ale může být po dohodě mezi pořadateli postupových přehlídek vyšší. Po skončení krajské přehlídky doručí její pořadatel vyplněný evidenční list recitátora, stručné hodnocení recitačního vystoupení (formuláře vydává Centrum dětských aktivit ARTAMA) a jeden výtisk textu recitačního vystoupení (v případě zásahů do textu nejlépe kopii originální předlohy s vyznačenými škrty a úpravami) na adresu NIPOSARTAMA, Jakub Hulák, P.O.BOX 12 / Blanická 4, 120 21 Praha 2, e-mail: [email protected], (tel.: 221 507 969), a to nejpozději do 3. května 2011. V. ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ V zájmu koordinace krajských kol dodrţuje pořadatel přehlídky pravidla daná těmito propozicemi a konzultuje přípravu přehlídky s odborným pracovníkem NIPOSARTAMA. V případě nedodrţení pravidel ze strany pořadatele přehlídky není programová rada DS povinna respektovat návrhy na postup recitátorů z krajského kola. V případě ekonomických potíţí můţe být program recitační přehlídky omezen nebo můţe být přehlídka odvolána. Zpracoval Jakub Hulák NIPOS-ARTAMA, listopad 2010

Příloha č. 3: Dotazník (text) Vážení a milí příznivci dětské recitace, vítám vás u vyplňování dotazníku, který je určen pro všechny, kteří se někdy jako dětští přednašeči zúčastnili jakéhokoliv kola (školní, městské, okresní, krajské, národní…) celostátní přehlídky dětských recitátorů Dětská scéna. Jmenuji se Eva Herzogová a studuji 2. ročník magisterského oboru Divadlo a výchova na JAMU v Brně. V letošním roce píši diplomovou práci zaměřenou na organizaci dětských recitačních přehlídek a toto dotazníkové šetření je součástí mého výzkumu. Zavzpomínejte, prosím, na svá přednašečská léta, ať je to doba dávno i nedávno minulá a podělte se se mnou o vaše zážitky z recitačních přehlídek. Předem vám mockrát děkuji za pozornost a čas, který vyplňování věnujete. (Vyplnění dotazníku slouţí i jako souhlas se zpracováním uvedených informací do mé diplomové práce.) Věk:

Pohlaví:

1, V jakém městě (městech) jste se zúčastnil(a) dětské recitační přehlídky a o jaká kola se konkrétně jednalo (školní, městské, okresní, krajské, národní…) ? ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ……………………………… 2, Kolikrát jste se dané přehlídky zúčastnil(a)? (Pokud jste se zúčastnil(a) recitačních přehlídek ve více městech, napište, prosím, ke kaţdému městu počet účastí) ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ……………………………… 3, Probíhaly na výše zmíněné přehlídce (přehlídkách) hlasové rozcvičky s recitátory? (Pokud v některých městech rozcvičky probíhaly a v jiných ne, doplňte města k jednotlivým odpovědím) a, ano, na začátku dne, kdy se přehlídka konala b, ano, na začátku a několikrát i během dne, kdy se přehlídka konala c, ne d, nevzpomínám si 4, Pokud hlasové rozcvičky probíhaly, co se Vám vybaví, když si na ně vzpomenete? ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ……………………………… 5, Probíhaly na výše zmíněné přehlídce (přehlídkách) reflexe (diskuze o přednesových vystoupeních) s recitátory či s jejich doprovodem (učitelé, rodiče…)? (Pokud v některých městech reflexe probíhaly a v jiných ne, doplňte města k jednotlivým odpovědím)

a, ano, reflexe probíhaly zvlášť s recitátory a zvlášť s jejich doprovodem b, ano, reflexe se zúčastnili recitátoři zároveň se svým doprovodem c, ano, konaly se reflexe, ale pouze pro recitátory d, ano, konaly se reflexe, ale pouze pro doprovod recitátorů e, ne, ţádné reflexe se nekonaly f, nevzpomínám si 6, Pokud se reflexe konaly, byly dobrovolné či se jich museli zúčastnit všichni? a, byly dobrovolné b, byly pro všechny, kdo přednašeče připravoval, povinné c, byly povinné pro všechny přednašeče d, nevzpomínám si 7, Pokud jste se nějaké reflexe zúčastnil(a), kdo jí vedl a co se Vám při vzpomínce na ní vybaví? ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ……………………………… 8, Byla přehlídka (přehlídky) zastřešena nějakým tématem či motivem? a, ano – jakým? ………………………………………………………………………………………… b, ne c, nevzpomínám si 9, Když si vzpomenete na lektorský sbor (porotu) na recitační přehlídce (přehlídkách), jakými slovy byste ji popsal(a)? ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ……………………………… 10, Jaká nejpříjemnější vzpomínka se Vám vybaví, když se řekne spojení „recitační přehlídka―? ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ……………………………… 11, Máte nějakou nepříjemnou vzpomínku na účast na recitační přehlídce? ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………

12, Zařadil(a) byste recitační přehlídku (přehlídky), které jste se zúčastnil(a) spíše do kategorie soutěžní klání recitátorů či do kategorie setkání dětských recitátorů? a, soutěţ – proč? ………………………………………………………………………………………… b, setkání – proč? ………………………………………………………………………………………... c, nevím 13, Pokud byste mohli na dětských recitačních přehlídkách cokoliv změnit, co by to bylo a proč? ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………

Děkuji, že jste zvládli vyplňovat až do konce a přeji hodně úspěchů ve všem, co děláte. E.H.

Příloha č. 4: Vyplněný dotazník (text) Vážení a milí příznivci dětské recitace, vítám vás u vyplňování dotazníku, který je určen pro všechny, kteří se někdy jako dětští přednašeči zúčastnili jakéhokoliv kola (školní, městské, okresní, krajské, národní…) celostátní přehlídky dětských recitátorů Dětská scéna. Jmenuji se Eva Herzogová a studuji 2. ročník magisterského oboru Divadlo a výchova na JAMU v Brně. V letošním roce píši diplomovou práci zaměřenou na organizaci dětských recitačních přehlídek a toto dotazníkové šetření je součástí mého výzkumu. Zavzpomínejte, prosím, na svá přednašečská léta, ať je to doba dávno i nedávno minulá a podělte se se mnou o vaše zážitky z recitačních přehlídek. Předem vám mockrát děkuji za pozornost a čas, který vyplňování věnujete. (Vyplnění dotazníku slouţí i jako souhlas se zpracováním uvedených informací do mé diplomové práce.) Věk: 16

Pohlaví: Muž

1, V jakém městě (městech) jste se zúčastnil(a) dětské recitační přehlídky a o jaká kola se konkrétně jednalo (školní, městské, okresní, krajské, národní…) ? Dvakrát jsem se přes okresní a krajské kolo ve Strakonicích dostal do Trutnovského celostátního.Letošní celostátní kolo ve Svitavách jsem také zaţil, uţ ale ne jako recitátor. 2, Kolikrát jste se dané přehlídky zúčastnil(a)? (Pokud jste se zúčastnil(a) recitačních přehlídek ve více městech, napište, prosím, ke kaţdému městu počet účastí) Takţe celkem:Dvakrát s postupem do celostátního kola, jednou s postupem do krajského a jednou jsem zůstal v okresním.Všechno ve Strakonicích. 3, Probíhaly na výše zmíněné přehlídce (přehlídkách) hlasové rozcvičky s recitátory? (Pokud v některých městech rozcvičky probíhaly a v jiných ne, doplňte města k jednotlivým odpovědím) a, ano, na začátku dne, kdy se přehlídka konala (Trutnov, Svitavy) c, ne (Strakonice)

4, Pokud hlasové rozcvičky probíhaly, co se Vám vybaví, když si na ně vzpomenete? Kolektivní práce, tréma před vystoupením a její odbourávání 5, Probíhaly na výše zmíněné přehlídce (přehlídkách) reflexe (diskuze o přednesových vystoupeních) s recitátory či s jejich doprovodem (učitelé, rodiče…)? (Pokud v některých městech reflexe probíhaly a v jiných ne, doplňte města k jednotlivým odpovědím) b, ano, reflexe se zúčastnili recitátoři zároveň se svým doprovodem(Strakonice) c, ano, konaly se reflexe, ale pouze pro recitátory(Trutnov, Svitavy. Nebyl však problém, aby se doprovod také zúčastnil)

6, Pokud se reflexe konaly, byly dobrovolné či se jich museli zúčastnit všichni? a, byly dobrovolné

7, Pokud jste se nějaké reflexe zúčastnil(a), kdo ji vedl a co se Vám při vzpomínce na ni vybaví? Ve Strakonicích to byli víceméně učitelé SŠ(zaměření na tento obor také víceméně)V celostátních kolech to pak byli lektoři, pedagogové vysokých škol a různí lidé od fochu. Rád vzpomínám na reflexe na národních kolech-recitátor obcházel jednotlivé krouţky kolem lektorů a vyslechl si více názorů. Mnohdy to byli názory vzácných lidí, jako třeba pana Provazníka z DAMU nebo paní Lhotské(ta ostatně působila i na Strakonických kolech.) 8, Byla přehlídka (přehlídky) zastřešena nějakým tématem či motivem? c, nevzpomínám si (Pokud ano, tak se jím nikterak moc neřídila, jinak by mi to utkvělo v paměti.) 9, Když si vzpomenete na lektorský sbor (porotu) na recitační přehlídce (přehlídkách), jakými slovy byste ji popsal(a)? Bratrstvo neohroţených 10, Jaká nejpříjemnější vzpomínka se Vám vybaví, když se řekne spojení „recitační přehlídka―? Toho je plno...pro mě nejspíš asi setkávání se s lidmi, kteří jsou nalazeni na stejné struně jako já. 11, Máte nějakou nepříjemnou vzpomínku na účast na recitační přehlídce? Ne. Nejezdím na recitační přehlídky za špatnými vzpomínkami. 12, Zařadil(a) byste recitační přehlídku (přehlídky), které jste se zúčastnil(a) spíše do kategorie soutěžní klání recitátorů či do kategorie setkání dětských recitátorů? b, setkání – proč? Je to individuální, já nejsem soutěţivý typ.Co se ale týče koncepce těch přehlídek, tak k tomuto dojmu alespoň nenabádaly.

13, Pokud byste mohli na dětských recitačních přehlídkách cokoliv změnit, co by to bylo a proč? Já bych to nechal tak. Ţádný markantní problém mě tady u mého počítače nenapadá.

Děkuji, že jste zvládli vyplňovat až do konce a přeji hodně úspěchů ve všem, co děláte. E.H.

Děkuji, rádo se stalo.

Příloha č. 5: Scénář úvodní etudy Hudba 2011 (text) Refrén.: NENÍ NUTNO Různé styly v hudbě najdeš, stejně jako v přednesu, někdo na to jde fakt tvrdě, jiný má svou noblesu. Všechny styly posloucháme, kaţdý z nich nás pobaví, pochlub se, co dříme v tobě, na tvůj styl jsme zvědaví! Dj Wich ft. Rasco - Stay Fly (instrumental) Monika a Michal Chtěl bych se představit, tak zvedni ruce nahoru, umíš si představit, ţe bys třeba vylez na horu? Vo tom to je bejt svůj, chtít svý stůj co stůj, pak vychrlit pár slov vo ničem, ale rychle jako kdyţ práská bičem. Rep je tady pro moje kamarády, rozumí tomu lidí pár, kdyţ to zvládnu budu stár. Hej hou lets gou! Classic Jazz Miles Davis (Summertime) Vítek Jestliţe chceš mě poznat dej mi čas.. nejsem však ten, kterýho se máš bát, já jsem jazz nadčasový jednoduchý, nehrán s často přehlíţen Kdysi jsem hrál, to vám byly časy, být plesový král a hrát kontrabasy, není to teď jak to bylo tehdy tam, ale já ve vašich srdcích dál zůstávám Joţka Černý – Kdyţ jsem šel z Hradišťa Věrka Já jsem ten, co zpívá, vţdy kdyţ hraje. Jsem ráda, ţe se tak, lehce ţije. Kdo mě pozná, ten si zpívá, já jsem ta písnička lidu chtivá. Stony Roots (instrumental reggae by Tjoppy) Šárka Rege, rege....sleduj mé pohyby, jsou hezké, bez jakékoli pochyby, jsou hezké. Hlavně klid mít, ţít, nic nehrotit, a být, trochu snad snít, na slunku být. Chtít ţít si. Kdy chci tak jíst si. Hlavně být v pohodě, nechat vše náhodě, toť krédo mé, jediné, jsem reggé a vo to tady dé. Rockenrooool Mára a Evča B. Hééééééj raz dva tři, rockń´roll je nejlepší, jedéém raz dva tři, rockń´roll mám rád, vzpomínej jak tenkrát, dědeček tě učil, svůj rockń´roll celou noc hrát. Starej dobrej rockń´roll je dávno pryč, a dědeček seš sám – a přesto dá –váááááš, ten rockń´roll, tak se trochu zavrť héééj rockń´roll rok šedesát.

Příloha č. 6: Ocenění Objev roku, Hudba 2011 (obrázek)

Příloha č. 7: Diplom Zlatá deska, Hudba 2011 (obrázek)

Příloha č. 8: Báseň od Radka Malého (text) Dvanáct měsíčků Čí to kolem sviští saně? Smíme taky sednout na ně? To je přeci Leden! Nasedat a jedem.

Červenec se koupe v tůni, letní les má tisíc vůní. Co to slyším z buků? Kuku – kluku – kuku!

Únor smutně hlavou krátí, ale nás to nezarmoutí. I kdyţ z polí slézá sníh, letíme dál na saních.

Pole zlátnou od obilí. Léto, počkej ještě chvíli! Uţ tě mnoho nezbývá! Srpen se jen usmívá.

Sněhulákům z nosu kape, sněţenka se z hlíny sápe. Z kola mává Březen, rádi se s ním svezem.

Škola volá, den se krátí, vlaštovky se ale vrátí! Řeklo mi to Září, věřím kalendáři.

Pupen praská, pučí duby, z doubravy se duben se zubí. Vyvedl nás aprílem, deštěm voní celá zem.

Kaštánek si natlouk boky. Co to? V parku znějí kroky. To jde mlhou po ránu Říjen – měsíc havranů.

Hrušně kvetou. Pověz, Květne, půjdeš s námi na výlet? Ne, teď mám těţkou práci, uţ se líhnou ptáci.

Listí padá, k zemi krouţí, rok se zvolna lesem plouţí. Hladí šedou bradu panu Listopadu.

Povedl se výlet dnešní, máme plné kapsy třešní. Červne, proč se červenáš? Od sluníčka – však to znáš.

Na střeše se choulí holub a jsme rádi, ţe jsme spolu. Pěkně prosím Prosinec, aby nesfoukl nám pec.

Příloha č. 9: Scénář úvodní etudy Recitační manéž 2009 – městské kolo (text) Eva B. (Paní Nespokojená): Milí účinkující i diváci! Letošní recitační setkání je výjimečné. Barvy! Energie a radost! Dobrá nálada! Ohňostroj nečekaných záţitků! Výjimečné výkony! Napětí, váţný okamţik i smích! Mráz běhající po zádech a krása okamţiku! …Ptáte se, jak toho chci docílit? Jednoduše: pozvala jsem totiţ k vašemu potěšení, rozptýlení i k inspiraci - něco jako dárek před samotným vaším recitačním vystoupením - slavný brněnský cirkus s italským jménem – Cirkus Lorenzo. Nechť vás pobaví , zaţehne ve vás dobrou jiskru a vlije vám do recitačních ţil tu správnou náladu k vašemu přednesu. Dovolte mi přivítat principála Lorenza Kapolini….

Lorenzo Kapolini (principál): Veleváţené dámy, veleváţení pánové je mi velkou ctí představit vám veleváţený cirkus Lorenzo s tím nejlepším co můţete na celém celičkém světě spatřit. Jako první předvede své umění muţ tělo pozbývá kostí Lorenzo Nono. (přibíhá Jonáš s krabicí)…(Jonáš leze do krabice, která se s ním rozpadne) olala, nevadí další pokus to napraví (pokus o most)…olala, pohni pohni, do třetice všeho nejlepšího…(pokus o kotrmelec) běţ pryč… Hahahá a nyní dovolte, abych vám představil veselici nejveselejší naši Lorenzo Hihi. (přichází neveselá Evička) …co to asi bude, s úsměvem na líci klidně i zajíci (tvoří pudla) (nebo s úsměvem na tváří vytváří… ratlíka!)…no tak trošku veselosti (stále tvoří)…vo a la pudl…vtipné číslo na konec ááááá nic (pokus o vtipný výskok, výskok se povedl, vtipnost nikoli)…. Váţení přátelé nyní se připravte na muţe, který je samá šlacha, samý sval. Na muţe jehoţ sílu obdivuje i Arnold Schwarzenegger…Lorenzo Jojo…pozor, nebezpečné číslo se zákeřnou pružinou, makéj (Matěj bojuje s pruţinou)…aj ta krajta…Jojo a jeho činka smrti (činka mu rozmáčkne ruce)…ták a na konec bych požádal jednoho z vás, aby si vyzkoušel našeho siláka osobně (vyberu někoho z publika a ten se přejde Matějovi po zádech, ten to nezvládne)…děkuji, Jojo vstávej (nic, nechám ho odtáhnout)… Děkuji vám velevážené publikum, doufám, že se vám naše vystoupení líbilo a teď bych vás požádal o zaplacení vstupného…. Nespokojená: Co se to tady děje? Tomu říkáte cirkusové umění? Dovolte, vážený pane…jak se to …Lorenzo – abych protestovala! Najala jsem si veleslavný cirkus, aby inspiroval svými výkony naše recitátory, ale co tady vidím? Siláka, který neudrží činku a je roztěkaný; klauna, který je smutný jako předvčerejší chlebíček, akrobata, který je ztuhlý a nepřipravený, málem by se na něm daly prášit koberce – a jako třešničku na dortu principála, který neumí mluvit – nebo tedy možná umí, ale nemožně huhňá, huláká a haleká jako staré rádio. To tedy nejste dobrým příkladem!

Nejdříve se tedy prosím rozcvičte, než půjdete před diváky! A můžete s sebou vzít naše recitátory – a pomoci jim s přípravou! Soustřeďte se na svůj výkon! Pěkně se rozmluvte! Dobře se nalaďte! A s chutí do toho! (podá mu ruku, i když on se trochu zdráhá, ale musí)

Příloha č. 10: Scénář úvodní etudy Recitační manéž 2009 – krajské kolo (text) Pan Nespokojený: Milí účinkující i diváci! Někteří z vás zde, v tomto sále, zažili asi před měsícem podivuhodný zážitek –pozval jsem totiž u příležitosti tehdy městského kola recitační přehlídky veleslavný brněnský cirkus s italským jménem – Cirkus Lorenzo. Vystoupení jeho artistů mělo být potěšením, rozptýlením, pobavením a inspirací pro diváky… Jenže vystoupení Cirkusu Lorenzo tehdy příliš slavně nedopadlo – klaun byl smutný jako včerejší chlebíček, akrobat ztuhlý, silák nesoustředěný ... Nicméně – umělci celý měsíc usilovně pracovali na svých vystoupeních, trénovali, soustředili se a zdokonalovali se – takže jsem je pozval i na dnešní setkání – krajské kolo recitační přehlídky. Doufejme, že dnes se jejich vystoupení podaří! Nechť vás pobaví, zažehne ve vás dobrou jiskru a vlije vám do recitačních žil tu správnou náladu k vašemu přednesu. Dovolte mi přivítat - Cirkus Lorenzo! Dvojkotouly do manéže „přicházejí“ Kapolini a Pětizohyb, až u diváků Kapolini vstává a zdraví diváky, představuje své artisty…Asistentka mu podává klobouk. Kapolini: Dobrý den vážené dámy, vážení pánové. Jsem rád, že se opět setkáváme a tentokráte jsme si pro vás připravili ty nejvybranější kousky. Ať to nezdržuju, přivítejte naše akrobaty, Sedmismílek, Devětsil a Pětizohyb! Přibíhají Sedmismílek a Devětsil a všichni i s Pětizohybem se rozcvičují (žongl, pružina, kapesníček?). Asistentka podává míčky na žonglování. Všichni v akci. Kapolini: Teď se všichni pořádně rozcvičí, aby jim práce šla pěkně od ruky a předvedli to, co v nich opravdu je. Dobrá to by stačilo… se svým prvním číslem se předvede náš úsměvů plný Sedmismílek a jeho tajemný hadřík… Sedmismílkovo číslo se záhadným kapesníčkem. Závěrem ho vytáhne principálovi z kapsy… Kapolini: Pozor, pozor, co to asi bude, co se asi stane…kam se ztratil? No já ho v kapse nemám…a je tam. Nádherné, skvostné, dokonalé. Děkujeme Sedmismílkovi a uvítejme zde Pětizohyba, který předvede své pohotové reflex, mrštnost a rychlost. Pětizohybovo číslo s fire-poi, které mu asistentka také podá a vymění za míčky… Kapoilini: Pětizohyb a jeho míčky na řetězech…přidej trošku…opatrně člověče…no dobrý dobrý to by stačilo. A nyní muž, který má místo rukou kladiva a (místo hlavy dýni:)…Devětsil s nebezpečným číslem ve kterém chytí našeho veletěžkého Pětizohyba… Devětsilovo číslo – zachycení letícího artisty, kdy nejprve uhýbá před rozběhlým kolegou, pak těsně předtím ruce dá pryč a vytřepává si je, pak (za ním kují pikle kolegové, vidí, že má strach, tak mu jdou pomoct) konečně s pomocí ostatních letícího Pětizohyba zachytí, ten mu zůstává viset na krku. Když konečně číslo končí, zmožený Devětsil padá na zem, Pětizohyb mu pomáhá vstát a spadne místo něj. Kapolini: Tak pozorně…no tak neboj se…ssst…skvěle výtečně…ups…a máme tady mé velmi obtížné číslo a tím je létající člověk…

Číslo levitační komentuje Kapolini, asistentka podává látku, Sedmismílek s Devětsilem přidržují látku. Kapolini: Prosím vás o maximální klid a soustředěnost, všichni myslete na to jak se tento člověk vznáší…bula kula mula, puka buka ruka, hrky frky mrky. úúúáááúúúbůůůůmůůů Pětizohyb pod plachtou levituje, Kapolini pěje, Sedmismílek se rozesměje a tím to zkazí – pád, trapas. Asistentka rychle uklízí hadr. Kapolini: Ty jsi mě úplně rozhodila, potřeboval jsem absolutní klid, abych se mohl plně soustředit. No co už - snad tedy vše zachráníme živou pyramidou z našich těl! Závěrečné číslo – živá pyramida – tratadadá si zpívá Sedmismílek, nevidí, jak za ním všechno popadalo (Devětsil stáhnul k zemi své stojany). Do toho přichází Pan Nespokojený a hudruje: Co to zase má být, pane Kapolini? Tomu říkáte cirkusové umění? Najal jsem si veleslavný cirkus, aby inspiroval svými výkony naše recitátory, ale co tady vidím? Ano, je to milé (ironie), ale pořád to není ono… ...pyramida se hroutí, akrobati vám padají na zem, …. I když jste na krajském kole přehlídky, neznamená to, že byste na sobě neměli stále pracovat. Vždy je nutné se rozcvičit! Dobře se naladit a rozhýbat! Soustředit se na svůj výkon a dát do toho všechno! Při některých disciplínách nespěchat! Stále se zdokonalovat a objevovat nové cesty! Tak prosím – běžte se připravit – a s sebou můžete vzít naše účinkující a recitátory – a pomoci jim s přípravou! A s chutí do toho!

Příloha č. 11: Pamětní list, Recitační manéž 2009 (obrázek)

Příloha č. 12: Diplom, Recitační manéž 2009 (obrázek)

Příloha č. 13: Scénář úvodní etudy Cesta kolem světa 2010 (text) Postavy: průvodkyně vědkyně - tichá: Jana Špitavá průvodkyně zralá ţena – dělá popisná gesta: Věra Popisná průvodkyně hippie – mluví příliš rychle: Eva Rychlá průvodce student – nezná smysl toho, co říká: Mirek Nezamysl turistka nadšená: Monika turistka alergička: Dominika turistka měšťačka, nemá ráda přírodu, chce najít hospodu: Lada turista čtenář – stále hledá v průvodci: Michal princip: turisté vţdy postupně přichází a pak od kaţdé průvodkyně odpadávají – jeden sleduje, tři pomlouvají, všichni průvodci vţdy zůstávají na scéně, čekají, aţ to ten jeden pokazí – pomlouvači Na scénu přicházejí turisté, Monika vše fotí, stále pobíhá a je ze všeho nadšená, Michal listuje v různých průvodcích, Dominika stále kýchá a posmrkává, Lada chce do hospody, nemá ráda přírodu Lada:

Uţ tady bude nějaká hospoda?

Dominika:

Proč ty kytky pořád hepčí kvetou?

Monča:

Tak jsme tady

Lada:

Tady? Vţdyť tady nic není

Monča:

Jak nic, cítíš tu vůni přírody.

Dominika:

Já jí cítím hepčí aţ moc

Michal:

Vedly sem tři turistické cesty a má to pět hvězdiček zajímavosti.

Monča:

Tak to je to nějaké významné místo

Lada:

A jak se to tady jmenuje?

Michal:

U Levého Liny

Dominika:

U Levého Liny?

Monča:

To je určitě něco zajímavého tady se muselo něco významného stát

Lada:

To je nějaká hospoda U levýho Liny. To je nějaký hospodský, který je na všechno levej.

Dominika:

Ne, to je nějaký hepčí to je nějaký křivák, co okrádá lidi.

Michal:

Prosim vás, já to najdu, Lina, lina

Monča:

Tady musí být nějaké informační centrum, nějaký průvodce, někdo, kdo nám řekne, co to znamená… (mezitím mezi nimi proplouvá Jana, nikdo si jí nevšímá, pak si Monča všimne její cedulky „průvodkyně“) Slečno, vy jste průvodkyně? Co je tohle za místo?

Lada:

A hlavně, kde je hospoda. (Jana velmi tiše vede nějaký monolog, na něco se ptá Lady) Coţe? (Lada spolu s Michalem odchází do popředí, Dominika si někde stranou kýchá a Monča se zájmem poslouchá - i kdyţ neslyší - Janu) Ta baba je nějaká divná, jí vůbec není rozumět. A nějak divně dýchá

Michal:

A celá se klepe. Nedáme jí první pomoc? Aby tady neomdlela?

Lada:

Hele tamhle je další průvodkyně (přichází Věrka, ostatní volají Monču, Jana jde stranou a vše pozoruje)

Věrka:

Konečně jsem vás doběhla, vy jste šli tak rychle, já jsem vás dobíhala uţ od rozcestí, to jsem se zadýchala. (něco v tom smyslu)

Monča:

A co tady prosím vás je?

Věrka:

vypráví, jak se na místě potkali s jejím manţelem, po chvíli se odpojí Lada a Domča

Lada:

Mně připomíná mojí učitelku z mateřský školky, vidíš ty ruce, se bojím, ţe mi vypíchne oko

Dominika:

Ona si snad myslí, ţe jsme úplně blbí a bez fantazie, kdyţ nám to tak ukazuje.

(Přilítne nadšená průvodkyně Eva) Lada:

Hele, ta vypadá v pohodě.

Eva:

Co se děje? Vy máte nějaký problém?

Monča:

My se potřebujeme dozvědět o tomto místě, uţ tu byly dvě průvodkyně a vůbec nic nám o něm neřekly.…

Eva:

Tak to je ale hrozné. Pojďte se obejmout.

Dominika:

My chceme vědět proč je tady to výjimečné místo?

Eva:

Vy to nevíte? Pojďte si lehnout a uvidíte. Cítíte tu energii, jak z té země sálá, cítíte ty vibrace.

Dominika:

Já hlavně cítím tu trávu hepčí.

Lada:

Můţete zpomalit? Vůbec vám nerozumím.

Michal:

Je jak kulomet.

Dominika:

Hele, tamhle jde konečně někdo normální (přichází Mirek), třeba nám o tom místě konečně něco řekne.

Monča:

Dobrý den, vy jste taky průvodce?

Mirek:

Dobrý den. Shromáţděte se tady, dívejte se sem. (výklad o jiném místě)

Monča:

Ale tady nestojí ţádný hrad. Tady je to U Levého Liny.

Lada:

On vůbec neví, o čem mluví.

Dominika:

Jemu je úplně jedno, co říká. On se na nás ani nedívá.

Monča:

Promiňte, ale tady jsme U Levého Liny.

Michal:

Aha, promiňte, to jsem měl včera, takţe U Levého Liny…

Michal:

Uţ to mám! U levé holiny, tady kdysi prošel Krakonoš a nechal tu stopu své levé holinky.

Monča:

Jééé, to je krása, pojďte vyfotíme se (fotí se)

Lada:

No, a teď uţ pojďme najít nějakou tu hospodu (turisté odcházejí)

průvodci:

Hm, tak to se nám fakt nepovedlo, musíme se rozmluvit (tedy něco v tom smyslu)

Příloha č. 14: Pamětní pohlednice, Cesta kolem světa 2010 (obrázek)

Příloha č. 15: Postřehy a rady k diskuzím (text) Sepsáno 17. února 2011, Věrou Šlechtovou a Evou Herzogovou 

Důleţité je si u přednašečů v bodech zaznamenat, na co se při diskuzi zaměřit. (nevhodnost textu k věku, nepochopení textu, nekomunikace s diváky apod.), jelikoţ vše při diskuzi probrat nestihnete, tak abyste věděli, k čemu u jednotlivých vystoupení směřujete.



Na začátku je dobré zmínit, proč se diskuze konají, k tomu nám můţe pomoci, ţe se dětí zeptáme proč či pro koho se přednáší, ve chvíli, kdy dojdete k závěru, ţe při přednesu je důleţitý divák (posluchač) je jasné, ţe diskuze se děje právě proto, abychom zjistili, jak přednes na diváka působil, zda jsme mu sdělili, co jsme chtěli apod.



Moţné otázky na rozproudění diskuze: - Proč přednášíte? Co vás na tom baví? - Jak se vám dnes přednášelo? Jaký máte pocit z dnešního přednesu? (Myslíte si, ţe z toho Kája musí být špatný, ţe se mu dneska nezadařilo?) - Koho nebo jaký text si vybavíte z předchozího bloku? dále řešit proč je zaujal zrovna ten…



Termíny spojené s přednašečským textem: - Téma – o čem to je, co nám tím chtěl přednašeč sdělit - Děj – příběh (postavy, události…) - Pointa – rozřešení, překvapivý závěr (povětšinou nositel tématu) - Epika - má děj, příběh, časové a příčinné souvislosti - Lyrika – bezdějové, jedná se o vyjádření pocitů, úvah, myšlenek, nálad - Poezie – nemusí být veršovaná! Od běţné mluvy se liší pouţitím uměleckých prostředků (rytmus, symbolická vyjádření, můţe být i rým, vyuţívá veršů) - Próza - psaný text ne ve verších, jde o běţnou, přirozenou formou psaného textu, i próza se můţe přednášet - Verš – jedna řádka básnického textu - Sloka – (téţ strofa) vzniká spojením jednotlivých veršů a představuje obvykle nějaký myšlenkový celek - Metafora – přenášení významu na základě podobnosti (pojí se s nesmyslností a někdy téţ s nonsensem, patří sem i personifikace)



Nezapomeňme, ţe je rozdíl diskuzí pro mladší a starší přednašeče (u mladších např. jaké místo se jim vrylo do paměti; jak si představili tu onu postavu; jaký měli pocit při poslechu textu, báli se?, je tedy lepší spíše se zaměřit na děj či pocity z textu, u starších se uţ můţeme věnovat tématu textu).



Je dobré si nachystat předem určitou strukturu diskuze (např. nejprve se ptát skupiny, jak daný text vnímala a pak dát prostor přednašeči…).



Uvědomit si časové omezení (vědět, kolik času mám na jednoho přednašeče) – nikdy se ale nesmí stát, ţe by na někoho čas nezbyl, to raději přetáhněte, ale buďte kolegiální ke dvojici, která se zatím snaţí zabavit naštvané rodiče.



Důleţité je uvědomit si, ţe cílem diskuzí není, aby děti odcházely zdrcené hodnocením posluchačů, vţdy se dá najít něco pozitivního a to je dobré zmínit, zvláště poté, co jsou dětští posluchači nemilosrdní a kritizují jako o ţivot, pak je na vás (kdyţ to ostatní nezvládnou), abyste cokoliv pochválili. Vy také nekritizujte, můţete zmínit, co by se dalo zlepšit, ale vţdy to dostaňte, ač návodnými, otázkami z ostatních posluchačů, přeci jen působíte jako ti dospěláci, co všechno ví, a tak kritika od vás bolí dvakrát víc, ale i pochvala dvakrát víc potěší.



Je dobré děti seznámit alespoň se základními pojmy (děj a téma) a tím je zas o něco víc obohatit, protoţe právě o to nám jde, obohatit a pozitivně naladit k dalšímu přednesu .

Příloha č. 16: Soupis knižní inspirace (text) Texty pro přednes poezie i prózy Josef Brukner, Pavel Šrut Josef Brukner Radek Malý Pavel Šrut Josef Kainar Jiří Dvořák Carmen Bernos de Gasztold Ivan Martin Jirous Daniel Hevier Ivan Wernisch Jan Skácel Vladimír Holan František Halas Josef Hanzlík Jan Zahradníček Ivan Blatný Ivan Diviš Jiří Dědeček Jiří Weinberger Petr Šrámek T. R. Field J.Hiršal – B.Grögerová Milena Lukešová Christian Morgenstern

Julian Tuwim Daniil I. Charms Petr Nikl

Ostrov, kde rostou housle Klíč od království Pojďte s námi za obrazy aneb…Malování zvířat Kam aţ smí smích Listonoš vítr Šišatý švec a myšut Příšerky a příšeři Nevídáno neslýcháno Slepice a televize Modlitby z archy Magor dětem Nevyplazuj jazyk na lva Beránci vlci aneb Marcipán a pumprnikl Proč ten ptáček z větve nespadne Kam odešly laně Uspávanky Bajaja Před usnutím Pimpilim pampam Jeţíškova košilka Jedna, dvě, tři, čtyři, pět Říkadla a kecadla Šli červotoči do houslí Ach ty plachty, kde je mám Povídá pondělí úterku Nebe peklo ráj. Tyglík české poezie pro děti 20. století Lomikel a jiné zádrhele Nonsens Nahej v trní Bigbeat a aritmetika Šibeniční písně Beránek měsíc Bim, bam, bum Zázraky a divy Všechno lítá, i co peří nemá Čtyřnohá vrána a nové taškařice Blázníček

Dětské recitační přehlídky jako setkání dětí s literaturou a přednesem

Recommend Documents