Beatníci a jejich konfrontace s tradičním způsobem života a tradiční literaturou

Střední škola KNIH, o.p.s Maturitní práce

Beatníci a jejich konfrontace s tradičním způsobem života a tradiční literaturou

Vypracovala Kateřina Hanáková Vedoucí práce Mgr. Irena Dvořáková

Školní rok 2014 – 2015

2014-15 Maturitní práce

Prohlášení Potvrzuji, že jsem tuto maturitní práci zpracovala samostatně a že jsem v ní použila pouze tu literaturu a další informační zdroje, které jsem uvedla v seznamu použitých informačních zdrojů a současně v poznámkovém aparátu. Beru na vědomí, že porušení této zásady povede k hodnocení mé maturitní práce stupněm 5 – NEDOSTATEČNÝ.

V Brně dne 19. 2. 2015

.............................................. Kateřina Hanáková

2


Obsah Anotace.......................................................................................................................................4 Úvod............................................................................................................................................5 1 Teoretická část........................................................................................................................6 1.1 Beatníci – život a díla.......................................................................................................6 1.1.1 Lucien Carr..............................................................................................................7 1.1.2 Allen Ginsberg.........................................................................................................8 1.1.2.1 Kvílení .........................................................................................................12 1.1.3 Jack Kerouac..........................................................................................................14 1.1.4 William S. Burroughs.............................................................................................17 1.1.4.1 Nahý oběd, Feťák a Teplouš .......................................................................18 2 Praktická část.......................................................................................................................21 2.1 Dotazník........................................................................................................................21 2.1.1 Popis otázek...........................................................................................................21 2.2 Rozbor výsledků dotazníku...........................................................................................22 2.2.1 Rozbor skupiny respondentů..................................................................................22 2.2.2 Výsledky otázek a jejich interpretace....................................................................22 3 Závěr.....................................................................................................................................24 4 Seznam informačních zdrojů..............................................................................................25 4.1 Knižní zdroje...................................................................................................................25 4.2 Elektronické zdroje.........................................................................................................25 4.3 Filmové zdroje................................................................................................................25 5 Přílohy...................................................................................................................................27 5.1 Dotazník..........................................................................................................................27 5.2 Grafy...............................................................................................................................29

3


Anotace Tato práce se zabývá tématem generace Beatníků a jejich konfrontací s tradiční americkou společností a tradiční literaturou. Podává základní informace o klíčových členech generace a výsledkem je srovnání názorů společnosti na tuto generaci v době jejího vzniku s názory společnosti dnešní.

This work is dealing with theme of Beat Generation and its confrontation with traditional american society and traditional literature. It provides basic information about the main members of this generation and the result is comparison of the views on this generation by society in its time of formation with opinions of today's society.

4


Úvod Beat Generation byla ve své době velice kontroverzní skupina umělců, kteří se snažili o změnu myšlení americké společnosti. Téma jsem si vybrala právě kvůli odkazu svobody slova, který se za sebou spisovatelé snažili zanechat. Životy samotných beatníků se mi potom zdají neuvěřitelně zajímavé. S každým novým jménem přichází další příběh. Čím více se o generaci snažíte zjistit, tím více vrstev se odkrývá. Jste pomalu vtaženi do černé díry dobrodružství a zároveň tvrdé reality, s jakou se lidé v době vzniku tohoto hnutí potýkali. Vzhledem k obsáhlosti tématu jsem se zaměřila především na klíčové členy Beat Generation, kteří svými činy nejvýrazněji přispěli k formaci celé generace. Cílem práce bylo srovnat, jak by na kontroverzní životy těchto osobností a jejich děl reagovala společnost dnešní, oproti pohledu společnosti tehdejší. První část práce podává základní informace o životním stylu hlavních představitelů a stěžejních děl beatnického hnutí. V druhé části pak popisuje výsledky výzkumu. Zvolenou metodikou byl dotazník, na jehož základě vzniká obecný přehled o názoru dnešní společnosti na tuto generaci.

5


1 Teoretická část 1.1 Beatníci – život a díla Beat generation (česky generace Beatníků) bylo umělecko-kulturní hnutí ve 40. - 60. letech 20. stol. v Americe. Toto hnutí zahrnovalo několik desítek umělců a osobností, avšak autoři této generace se shlukovali kolem hlavní representativní trojice spisovatelů – Jacka Kerouaca, Allena Ginsberga a Williama S. Burroughse. Tato generace se vyznačuje bohémským způsobem života a snahou vymanit se ze zavedených společenských hodnot. Tuláci žijící zábavou, drogami, sexem a alkoholem. Ale kdo ve skutečnosti byli ti beatníci? Velice známým a výstižným citátem se stal názor amerického spisovatele a hudebního kritika jménem Amiri Baraka. „The so-called Beat Generation was a whole bunch of people, of all different nationalities, who came to the conclusion that society sucked.“1 Ve volném překladu tedy řekl, že „Takzvaná Beat Generation byla banda spousty lidí, všemožných národností, kteří došli k závěru, že společnost stojí za prd.“ I když se význam pojmu beat s každým autorem trochu mění, toto slovo poprvé použil vandrák Herbert Huncke ve významu zničený, zbitý, vyčerpaný životem, což bylo spojeno s jeho drogovou závislostí. Avšak myšlenka hnutí jako takového se poprvé zformovala jako vize Jacka Kerouaca a jeho blízkého přítele Johna Cellona Holmese spolu s Allenem Ginsbergem. S kávou a pozadím jazzové hudby si dokázali povídat celý den i noc o závanu něčeho nového v ulicích, o myšlence svobody a změny v mnohem šílenější a zvrácenější podobě než jakým se beat generation ve skutečnosti stala. Jak sám Kerouac řekl, „The generation itself was short-lived and small in number.“2 V překladu „Generace samotná měla krátký život a nízký počet.“

1

BATES, Jordan. The Beat Generation Worldview in Kerouac’s On the Road. In: Refine The Mind [online]. 2014 [cit. 2015-02-15]. Dostupné z: .

2

KEROUAC, Jack. Aftermath: The Philosophy of the Beat Generation. Esquire. 1958, č. 3, s. 24-26.

6


1.1.1 Lucien Carr Základy tohoto hnutí se začaly formovat na počátku 40. let 20. století, kdy se životy pozdějších beatniků začaly nenápadně, ale jistě proplétat. Vše začalo na Columbijské univerzitě, kde se Allen Ginsberg poprvé setkává s talentovaným pohledným mladíkem z New Yorku, Lucienem Carrem, a byl to právě on, kdo dal Allena dohromady s Kerouacem a Burroughsem. I když se sám literárně nijak neproslavil, Lucien je jednou z klíčových postav této generace. Byl ztřeštěný, privilegovaný, egoistický, ale zároveň geniální estét s touhou být součástí něčeho většího, než co mu život přichystal. Jeho rebelský postoj k bytí i smrti měl vliv na všechny, s kterými se stýkal. Každý chtěl získat jeho pozornost. Jak sám Ginsberg řekl, Lou was the glue3 neboli Lou byl lepidlem. Jeho postava inspirovala nespočet literárních ztvárnění v mnoha pozdějších Kerouacových i dalších dílech. Za oponou okouzlujícího puberťáka to však byl obscénní šprýmař s tendencí šokovat právě onu zbohatlou společenskou třídu, do které se sám narodil. Jeho teenagerská léta by se dala popsat jako spleť provokativního a zároveň sebedestruktivního chování. Obdivoval Friedricha Nietzcheho a byl to on, kdo Ginsbergovi představil kouzlo Rimbaudovy poezie. Tato idyla rebelujícího mladíka však neměla dlouhého trvání. Srpen roku 1944 se stal měsícem vraždy, která ovlivnila další vývoj celé generace. Carrův opravdový vztah s Davidem Kammererem zůstává dodnes diskutabilním tématem. Jisté je však to, že se poprvé setkali, když bylo Lucienovi pouhých 12 let. David byl chlapcem unesen až do stavu sexuální posedlosti. Stal se Carrovým stínem, který ho později pronásledoval do New Yorku. Existuje několik teorií, co přesně se té srpnové noci stalo. Carrova verze je však taková, že při procházce Riverside parkem na něj David začal sexuálně dorážet a když ho odmítl, došlo k hádce, jejíž výsledek byl hrozivý. Lucien dostal pod Davidovými fyzickými pokusy o zneužití strach a pobodal ho svým loveckým nožem. Když si uvědomil, co právě spáchal, zpanikařil. Tělo odtáhl do Hudsonské řeky a hledal azyl u Burroughse, jehož radu o přihlášení se ihned na policii neuposlechl a s Kerouacovou pomocí se zbavil vražedné zbraně. Po návštěvě kina a muzea se ale nakonec přece jen sám přiznal. Mě osobně zaráží skutečnost, že vycházejíc z reakcí médií a tradiční společnosti, lidé se moc nezajímali o samotnou vraždu (tedy ne více, než je u jakéhokoliv zabití obvyklé), jako 3

HAMPTON, Wilborn. Lucien Carr, a founder and a Muse of the Beat Generation, Dies at 79. New York Times, 30 January 2005, s. 35.

7


o fakt, že tento zločin byl přelepen nálepkou homosexuality. Za vraždu prvního stupně si Lucien odseděl dva roky ve vězení. Zatím co si Carr odpykával svůj trest, jeho kruh přátel byl tímto vývojem věcí zdrcen. Kammererova vražda se stala námětem několika literárních zpracování. Nejaktuálnější z nich je zromantizovaná filmová adaptace s názvem Kill Your Darlings (2013). „Padlý anděl beatnické generace“, jak se mu od té doby často přezdívalo, se po této události odřízl od svého dosavadního života, a i když stále udržoval kontakt s Ginsbergem, Kerouacem a svými dalšími beatnickými přáteli, nikdy už se neangažoval v jejich pohoršujícím životním stylu. Stal se součástí zajetých kolejí moderní společnosti a tradičního života, kterému se tak moc snažil vyhnout. Do roku 1993, kdy šel do důchodu, pracoval celkem 47 let v UPI (United Press International). I přes to všechno si však zachoval onu jiskru, která k němu tehdy na Columbijské univerzitě všechny táhla. S ženou Francescou měl tři děti a v roce 2005 ho skolila rakovina kostní dřeně. Musím zmínit můj oblíbený Carrův citát, a to „Everybody in the world is beautiful and sweet but dumb.“ 4 „Všichni na světě jsou krásní a sladcí, ale hloupí.“

1.1.2 Allen Ginsberg Allen Ginsberg byl až do jeho smrti jeden z Carrových nejlepších přátel. Narodil se v New Jersey Louisovi a Naomi Ginsbergovým. Už od dětství byl vystaven vlivům progresivních politických názorů svých rodičů a to především ze strany matky. Naomi byla židovka ruského původu podporující komunismus, kterou trápilo slabé duševní zdraví. Trpěla paranoiou, která pak silně ovlivnila autorův pohled na svět i jeho pozdější literární tvorbu. Bylo to ale možná právě díky ní, že měl Allen tak tolerantní povahu vůči všem formám šílenství a psychózy. Už od dětství také inklinoval k poezii. Obdivoval Walta Whitmana a Edgara Allana Poea. Léta strávená na Columbijské univerzitě se pro něj stala osudná. Pozdější beatníci, se kterými se během svých studií setkal, mu otevřeli dveře k novému smýšlení o všem, co dosud poznal. Krátce po vraždě Davida Kammerera začal jeho život směřovat cestou zločinu a drog, 4

The Conquoest of Manhattan. JOHNSON, Joyce. The voice is all: the lonely victory of Jack Kerouac. New York: Viking, 2012. ISBN 9780670025107.

8


pro které byl z univerzity nakonec vyloučen. To ale jeho poetický rozkvět nezastavilo. Z pohledu historického by se na něj dalo pohlížet tak, že svůj život zasvětil boji proti vládní cenzuře a pral se o svobodu projevu. Jeho osobní život byl ale provázen bojem se sebou samým a nerozhodností, zda se začlenit mezi „normální“ lidi nebo být člověkem, kterým doopravdy je. Hlavním problémem, se kterým se Allen dlouho nemohl vyrovnat, byla jeho sexuální orientace. Za svůj život prodělal několik vášnivých poblouznění a románků. Především s muži, ale i se ženami. Toužil po spřízněné duši, kterou se mu však nedařilo najít. Po jednom nepovedeném převozu kradených věcí z jeho bytu 5 málem skončil ve vězení. Jeho pobyt byl přesměrován do psychiatrické léčebny, kde se potkal s Carlem Solomonem. Bylo to další s osudných setkání. Carl se do léčebny dostal podobně, jako Ginsberg. V souvislosti s pobytem těchto dvou spisovatelů jsem se dozvěděla, jaké procedury byly ve 20. století praktikovány v tzv. „blázincích“ a bylo to pro mě šokující. Již dříve jsem slyšela o lobotomii (chirurgické přerušení nervových spojů čelních laloků od ostatních částí mozku) nebo krutému bití pacientů. Co však bylo považováno za pokrok a co nejsem tak úplně schopná pochopit, jsou klasické elektrošoky a pak také tzv. inzulinové šoky, kdy byl pacientům vpíchnut do těla inzulin, způsobující hypoglykemii (akutní pokles hladiny cukru v krvi) následovanou křečemi a kómatem, z kterého byl pak člověk probuzen jinou injekcí. Velká většina lidí podstupující tuto takzvanou „léčbu“ ve skutečnosti žádné vážnější psychické problémy nikdy neměla, což mě vedlo k uvědomění, jak jiné bylo myšlení tehdejší tradiční společnosti a jak moc se ve skutečnosti právě tato společnost bála rebelů vystupujících z jejich řad. Gingsberg se s Carlem potkal po jedné z těchto inzulinových terapií, o kterých Solomon stejně jako o dalších zážitcích z léčebny později podává zprávu ve svém díle Report from the Asylum: Afterthoughts of a Shock Patient. Allen se těmto terapiím vyhnul jen proto, že slíbil, že už nebude homosexuál. Přátelství, které v léčebně navázali, trvalo přes dalších čtyřicet let. Spojoval je nejen stejný zájem o literaturu a ochota o ní horlivě debatovat, ale 5

Herbert Huncke u Allena po nějaký čas bydlel a s přáteli mu v bytě schraňovali ukradené věci. Ginsbergova trpělivost nakonec přetekla a nakradený lup chtěl ze svého bytu pryč, ale při jeho převozu vjeli do špatné uličky, kde narazili na policii. COLLINS, Ron a David M SKOVER. Mánie: sex, drogy & literatura: příběh bouřliváků a buřičů, kteří zahájili kulturní revoluci. Vyd. 1. V Praze: Metafora, 2013, s. 28-33. ISBN 978-80-7359-377-3.

9


také jejich sexuální orientace. Jak moc Carlova osobnost mladého Ginsberga ovlivnila se pak projevuje v jeho nejslavnější básni Kvílení, kterou napsal s věnováním právě Solomonovi6. K napsání tohoto unikátního díla ale vedlo ještě několik dalších událostí. Jednou z nich byla například další smrt jednoho člena beatnických kruhů – Williama “Billa“ Canastry. Tento vystudovaný právník italského původu nebyl ani zdaleka takový, jako se mohlo na první pohled zdát. Ztělesněné šílenství mu tepalo v žilách. Ztřeštěnosti, kterých se dopouštěl, naprosto přesahovaly veškeré zábrany lidské povahy a často se pohybovaly na prahu nejen zákona, ale také života a smrti. Psí kusy prováděné převážně pod vlivem alkoholu se mu nakonec staly osudnými, když 12. října 1950 při jednom ze svých opileckých výstupů vystrčil hlavu z jedoucího vlaku a narazil do železného sloupu, když se vlak vřítil do tunelu. Toto tragické úmrtí je pak zvěčněno v několika beatnických dílech. (…) kteří v zoufalství vyzpěvovali z oken, vypadli z okna podzemky, skočili do špinavého Passaicu, utrhli se na černochy, brečeli na celou ulici, tancovali bosí po střepech vinných sklenek, rozbili gramofonové desky s nostalgickým německým džezem evropských třicátých let, dopili whisky a hejkavě zvraceli do zakrvácených záchodových mís, nářek a troubení obrovských parních píšťal jim zněly v uších, (…)7 Vraťme se ale k naší originální trojici spisovatelů, kteří jako autoři zapsali tuto generaci do historie americké literatury. Allen Ginsberg byl až do nástupu na Columbijskou univerzitu vcelku nevinným mladíkem, který se nikdy nedostal do křížku se zákonem a díky svému konzervativnímu otci do problémů obecně. Avšak setkání, ke kterým došlo na této univerzitě, vyslala jeho život po spirále vrcholů a pádů, zločinu a drog, radostí a strastí, zkrátka po cestě, která posunula střed jeho světa úplně jiným směrem, než jako mladý student plánoval.

6

Celé dílo pak věnoval svým několika dalším beatnickým přátelům, např. Kerouacovi a Carrovi, avšak na Lucienovu prosbu bylo jeho jméno s dalších vydání vyškrtnuto.

7

GINSBERG, Allen. Kvílení. Odeon, Praha 1990. s. 38. ISBN 80-207-0155-9.

10


Po vyhazovu ze školy se Allen protloukal, jak jen to šlo. Vystřídal spoustu povolání a procházel kritickým osobním vývojem, který se dotýkal především jeho sexuální orientace. Vztah s matkou ho v tomto ohledu silně poznamenal, a proto mu jeho touha po stejném pohlaví způsobovala velký vnitřní boj se sebou samým. Jedním z nejvýznamnějších lidí v Allenově životě, a po nějaký čas i jeho milenec, byl Neal Leon Cassady. I když, podobně jako Lucien, Cassady literárně této generaci nijak výrazně nepřispěl (některé jeho publikace vyšly až posmrtně), jeho osoba byla jednou z největších inspirací pro ostatní beatníky. I on se s Allenem potkal během jeho studií a jejich vztah nabral obrátek po první strávené noci 10. července 1947. V té době byl Allen otevřeně homosexuál a Neal bisexuál. Ginsberg doslova propadl Cassadyho kouzlu, avšak jejich city nebyly tak úplně stejné. Zatím co Allen prožíval svou první opravdovou hlubokou lásku, pro Neala to byla přitažlivost především tělesná. I když neopětoval Ginsbergovi vášnivé city, cenil si ho nade vše jako přítele a nechtěl o něj přijít. Jejich intimní vztah neměl vzhledem k jejich rozdílným pocitům dlouhého trvání. Nakonec to skončilo Nealovým prohlášením, že má raději ženy a Allen skončil se zlomeným srdcem. Avšak první láska jen pomalu vyhasínala a Allen se ještě dlouhou dobu držel krátké nitky v podobě Cassadyho falešných náznaků. Této naděje se držel i po té, co Neal uzavřel svůj druhý sňatek8, tentokrát s Carolyn Robinsonovou. Cassady výrazně ovlivnil nejen Allena, ale i jejich společného přítele Kerouaca. Tato trojice spolu prožila několik dlouhých cest napříč Amerikou, ale o tom až později. Teď se vraťme ke Ginsbergovi. Bylo to krátce po jeho neúspěšném románku s tímto denverským vandrákem, kdy se Allen dostal do již dříve zmíněného psychiatrického ústavu a kdy následovala jeho heterosexuální etapa. Po čase stráveném v blázinci se pokoušel „napravit“. Začlenil se do života americké střední třídy, našel si „kravaťáckou“ práci a domů se vracel k ženě Sheile Williamsové a k jejich dítěti. V té době se ale nacházel v podobné pozici, do jaké on kdysi dostal Neala – jeho vztah s Sheilou byl ohrožen dobrým přítelem a bývalým milencem Burroughsem, který se do Allena zamiloval. Burroughs ale nakonec nic udělat nemusel, protože když se Ginsbergova žena dozvěděla o aférkách, které měl její manžel s muži, začalo se všechno rozpadat.

8

Jeho první žena byla šestnáctiletá Luanne Henderson a jejich manželství trvalo necelé tři roky.

11


Allenova pracně vymalovaná fasáda stereotypního heterosexuála dostala poslední ránu, když potkal Petra Orlovskeho. Jejich společná náklonnost probudila v Ginsbergovi potlačené city a zničila jeho heterosexuální svět. Krátce poté se odstěhoval od ženy k Peterovi a jeho příteli Robertovi. Tehdy také docházel na sezení k prvnímu psychologovi, který jeho homosexualitu nekritizoval. Společnost v té době homosexuály těžce diskriminovala. Z náboženského hlediska bylo na vztah dvou mužů (či žen) pohlíženo jako na hřích, obecně byla homosexualita brána jako nemoc a ze zákona byl téměř všude na světě takový vztah v podstatě kriminálním činem. Proto nalezení takto nezaujatého člověka, který Allenovu celoživotní snahu být sám sebou podpořil, bylo jakýmsi postrčením směrem k budoucnosti bez přetvářky a brzy na to se Peter stal Ginsbergovým celoživotním partnerem. Netrvalo dlouho a Allen začal pracovat na svém nejslavnějším díle.

1.1.2.1 Kvílení „Viděl jsem nejlepší hlavy své generace zničené šílenstvím.“9 Báseň Kvílení se stala jakýmsi manifestem Beat Generation. Byla něčím naprosto novým, nečekaným, obscénním, vulgárním a otevřeným. Dílo, které nemělo obdoby, autor rozdělil na tři části. V první vypravěč popisuje „nejlepší hlavy své generace zničené šílenstvím“. Nebyly to doktoři nebo právníci, nýbrž obyčejní lidé, drogoví závisláci, muzikanti, tuláci a samozřejmě i básníci. V druhé části vykresluje, co vlastně ony nejlepší generační hlavy zničilo. Tímto démonem pro něj byl Moloch 10. Pro autora je tímto Molochem vláda, války, materializace, chtíč po penězích a ve zkratce samotný technologický pokrok. Třetí část je pak přímým oslovením Carla Solomona, kdy léčebnu, ve které se potkali, označuje jako Rockland. Báseň vydalo dodnes fungující knihkupectví a nakladatelství City Lights Books a jeho tehdejší majitel Lawrence Ferlinghetti. Báseň byla napsána především s citem na zvukovou stránku s úmyslem přednesu. První čtení, ještě před vydáním a pod původním názvem Kvílení 9

GINSBERG, Allen. Kvílení. Odeon, Praha 1990. s. 28. ISBN 80-207-0155-9.

10

V židovské bibli je Moloch bůh, kterému se obětovaly děti vhozením do ohně. V přeneseném významu je to něco, co vyžaduje velké oběti. Z nauky démonologie je Moloch přímo považován za démona.

12


pro Carla Solomona, proběhlo v galerii umění 6 Gallery. Allen přednesl jen první část, ohlas byl však obrovský. Báseň nakonec vyšla jako součást sbírky Kvílení a jiné básně. Vše se zdálo být v pořádku až do 25. března 1957, kdy američtí celníci zabavili britskou zásilku Ginsbergovy sbírky. Tento den spustil jedoucí vlak událostí, které se zapsaly do historie právní cenzury americké literatury. Za nadměrné používání sprostých slov a celkovému stylu psaní bylo dílo označeno za obscénní. Je vhodné zmínit, že zabavená zásilka byla již ošetřena jistou ochranou a to hvězdičkami nahrazujícími vulgární výrazy. Strůjcem této absurdní konfiskace byl Chester McPhee. Ferlinghetti a jeho zaměstnanec, Shigeyoshi Murao, byli později zatčeni za prodej této „obscénní“ poezie. Argumenty obžaloby kritizující poselství básně byly například podpora komunismu, homosexuality a promiskuity nebo protiamerické a protikapitalistické poselství. Proces získal obrovskou publicitu a stal se jakýmsi bojem Ginsberga a beatníků proti moderní Americe, „Molochovi“ usilujícímu o potlačení pokrokového mládí. Byl to boj o svobodu slova, který se stal průkopnickou cestou pro jakoukoliv další literaturu s podobnou formou vlastního vyjádření. I přes všechny snahy o celkovou cenzuru této básně nakonec v říjnu 1957 rozhodl soudce Horn v případu Lid vs. Ferlinghetti takto: „Autoři Prvního dodatku Ústavy si uvědomovali, že neotřelé a nekonvenční myšlenky mohou způsobovat společenský rozruch, ale i tak se rozhodli podporovat svobodu, kterou považovali za zásadní, má-li zdravá osvícenost zvítězit nad lenivou nevědomostí... Nejlepším cenzorem je seberegulující veřejné mínění a nikoliv vláda.“11 Soud tedy rozhodl ve prospěch obžalovaného. Toto usnesení spustilo velký boom v celé Americe a Kvílení se nemohlo dostat lepší reklamy. Svoboda slova dostala úplně nový rozměr a literární význam děl se již přestal tolik vázat na použitý vulgární jazyk k vyjádření relevantních myšlenek. Hlavním tématem básně byla kritika společnosti a toto malé vítězství bylo velkým krokem v boji beatníků proti společnosti. Allenův kontroverzní život ale tímto soudním procesem ani zdaleka neskončil. Zbytek svého života věnoval hnutím vůči vládě a politice nejen v Americe. Cestoval po celém světě a byl vyhoštěn z Kuby za kritiku vládních úřadů. Navštívil i Československo, kde se stal králem Majálesu, ale odkud byl též vyhoštěn a obviněn z kažení zdejší mládeže. Vystupoval 11

COLLINS, Ron a David M SKOVER. Mánie: sex, drogy & literatura: příběh bouřliváků a buřičů, kteří zahájili kulturní revoluci. Vyd. 1. V Praze: Metafora, 2013, s. 314. ISBN 978-80-7359-377-3. Vlastní překlad: „Uvnitř jsme všichni zlaté slunečnice.“

13


proti cenzuře a podporoval jiné umělce, kteří se dostali do křížku se zákonem svými „neslušnými“ projevy. Vždy byl proti válce a za všech okolností se snažil vyslat poselství míru. Jeho boj za svobodu překazil až 5. duben 1997, kdy zemřel na rakovinu jater. „We're all golden sunflowers inside.”12

1.1.3 Jack Kerouac Jack pocházel z Francie a ani jeho dětství nepatřilo mezi ty nejlehčí. Po smrti bratra Gerarda, když byly Jackovi 4 roky, se citově upnul na matku. Z jeho otce se stal postupně alkoholik, což zapříčinilo i jeho tíživou finanční situaci. Z Jacka vyrostl atletický mladík, který se na střední škole začal mimo jazzové hudby zajímat o literaturu. Univerzitu nedokončil a z Námořnictva Spojených států ho propustili kvůli psychickým problémům. V souvislosti s Jackem se musíme vrátit na úplný začátek a to konkrétně k jedné osobě, Nealu Cassadymu, o kterém byla řeč v souvislosti s intimním vztahem s Allenem Ginsbergem. Neal byl tulák tělem i duší. Od mládí měl problémy se zákonem. Ve čtrnácti letech poprvé ukradl auto, což se pak stalo jakousi jeho posedlostí 13. Tyto a další krádeže ho několikrát dostaly do vězení. I přes krušné dětství to byl sebevědomý, inteligentní a neuvěřitelně silný člověk, který se nenechal ničím srazit na zem. Byl to sexem posedlý maniak tápající životem. I když na první pohled spontánní a vždy veselý bez jediné starosti na světě, nebyl Neal nikdy úplně spokojený. Jeho srdce bylo vždy někde na cestě. Hnal se za něčím nepolapitelným a vlastně ani netušil, co to je.

12

AXELROD, Steven Gould, Camille ROMAN a Thomas J TRAVISANO. The new anthology of American poetry. New Brunswick, N.J.: Rutgers University Press, 2012, s. 188. ISBN 978-0-8135-5155-5.

13

Neal za svůj život ukradl přes 500 aut, i když z velké části je nekradl pro zlodějinu jako takovou. Často se v autech jen několik hodin projížděl a pak je vrátil, aniž by si majitelé něčeho všimli. COLLINS, Ron a David M SKOVER. Mánie: sex, drogy & literatura: příběh bouřliváků a buřičů, kteří zahájili kulturní revoluci. Vyd. 1. V Praze: Metafora, 2013, 374 s. ISBN 978-80-7359-377-3.

14


Se svou první ženou Luann byl téměř tři roky. Krátce po jejich rozvodu si vzal Carolyn Robinsonovou a tak začala krátká etapa Nealova života, která by se dala popsat jako „normální“. S Carolyn se usadil a měli spolu tři děti, ale Neal byl vandrák a vztah s Carolyn byl jako horská dráha. V podstatě ji využíval, ale Carolyn byla buď moc hodná, nebo až tak zabředlá v tomto toxickém vztahu, že ho vždy vzala zpátky. Dokonce i po té, co jí utekl s milenkou Natalie Jacksonovou, která se vydávala za Carolyn a s jejím padělaným podpisem vybrali s Nealem z banky 10 000 dolarů. S touto situací se pojí další, už třetí smrt spojena s beatníky. Jakousi ironií osudu to byl právě padělaný podpis (v kombinaci s drogami), který mladičkou Natalie přivedli do stavu viny a úzkosti tak vysoké, že skočila z okna. A byla to Carolyn, kdo Neala po této tragédii utěšoval. Cassadyho asi nejlépe vystihl William Burroughs: „Neal je samozřejmě duší poutě za ryzím, abstraktním, nesmyslným pohybem. Je Hybatel, impulzivní, nadšený, připravený obětovat rodinu, přítele a dokonce i svoje auto pohybu z místa na místo. Manželka a dítě můžou hladovět, kamarádi existují jen proto, aby je mohl pumpnout o peníze na benzin.. Neal zkrátka musí být v pohybu.“14 O Nealově povaze měl však největší přehled sám Jack. Procestovali spolu celou Ameriku a Kerouacovi byl Cassady múzou. Pod pseudonymem Dean Moriarty se stal hlavní postavou Jackova druhého a zároveň nejslavnějšího románu Na cestě. Kniha se stala „beatnickou biblí“ a dodnes je považována za jedno z nejlepších děl americké literatury vůbec. Sám Jack dlouho válčil se svým literárním stylem, spousta vydavatelů ho zpočátku odmítala a to ho dostávalo do silné deprese a nejistoty. I přesto se však nevzdával a jeho letitá píle plná zklamání se nakonec vyplatila. Co bylo na jeho práci tak kontroverzní, byl právě jeho zcela originální styl psaní. Kerouac se ve své tvorbě snažil o naprostou upřímnost a spontánnost. Psal nepřetržitě. Na cestě napsal pod vlivem kofeinu a drog během tří týdnů na několik metrů poslepovaného japonského kreslícího papíru bez jakéhokoliv členění na kapitoly či korekce. S tímto pak narazil, když mělo dojít k publikaci tohoto románu, které se kvůli hašteření s editory včetně Jackova odmítání jakýchkoliv oprav protáhlo na šest let. Mezi problémy, které byly knize vyčítány, bylo také používání spousty vulgárních výrazů nebo použití opravdových jmen postav, které v románu vystupují (inspiroval se svými přáteli a lidmi, které potkával v běžném životě). Tato jména pak musel autor změnit na pseudonymy. 14

COLLINS, Ron a David M SKOVER. Mánie: sex, drogy & literatura: příběh bouřliváků a buřičů, kteří zahájili kulturní revoluci. Vyd. 1. V Praze: Metafora, 2013, s. 150. ISBN 978-80-7359-377-3.

15


Kniha nakonec prošla mnoha změnami a Jackův původní úmysl spontánního díla byl z velké části ztracen. Už byl ale tak unavený z celého procesu, že když kniha nakonec vyšla, nemohl být šťastnější. Na zem ho srazily až smíšené recenze, které dílo buď vychvalovaly, nebo naprosto shazovaly jako snůšku blábolů. Sláva, kterou mu tato kniha vynesla, však byla enormní. Byla to právě tato sláva, která Jacka nakonec zničila. Já sama ho považuji za člověka, který v jisté části svého života prahl po uznání své tvorby, ale to v běhu na dlouhé trati nebyl jeho optimální cíl. Chtěl svobodu, ale tu mu získaná sláva nakonec přece jen nepřinesla. Ovšem ač chtěl nebo ne, on byl hlavní strůjce celého beatnického hnutí, ať už se z něj vyvinulo cokoliv. Vydal kolem třiceti románů a téměř všechny pojí jeden motiv – toulání. Kerouac, podobně jako Cassady, celý život něco hledal a vzhledem k jeho uchýlení se k alkoholu v druhé polovině života není zcela jisté, jestli začal pít proto, že nic nenašel, nebo právě proto, že něco našel, ale dočkal se zklamání místo osvícení. Postupem času se však začal odcizovat od ostatních beatníků a prohlašoval, že není součástí této „revoluce“, do které se jeho přátelé (konkrétně především Ginsberg) pustili. Jako katolík, který se přikláněl k budhismu ho slova označující jeho generaci jako beatnickou vzpouru vyváděla z míry zejména vzhledem k tomu, že on sám toto označení nikdy ve spojení s Beat Generation nepoužil. Ginsberg a další přátelé mu ale tento postoj nezazlívali. Jackův alkoholismus se vystupňoval natolik, že 21. října 1969 ve věku pouhých čtyřiceti sedmi let zemřel na silné krvácení do břicha. Neal Cassady zemřel o rok dříve ve čtyřiceti jedna letech v Mexiku, přesné okolnosti nejsou známy. „Jediná věc, po které ve svém životě toužíme a vzdycháme a prahneme až k sladké nevolnosti, je vzpomínka na jakési dávno ztracené štěstí, které jsme nejspíš pocítili v matčině lůně a které můžeme opět zažít (i když si to připouštíme jen velice neradi) až ve chvilce smrti. Ale komu se chce umírat?“15

15

KEROUAC, Jack. Na cestě. Vyd. 5. Praha: Argo, 2005, s. 150. ISBN 8072037196.

16


1.1.4 William S. Burroughs William Seward Burroughs byl při zrození Beat Generation o něco starší, než jeho beatničtí vrstevníci. Je proto považován za jakéhosi „otce“ této generace. Burroughs, často přezdívaný Billy, pocházel z celkem zámožné rodiny. Již od dětství měl problémy s úzkostí a trpěl občasnými halucinacemi. Objevují se spekulace, že byl ve čtyřech letech sexuálně zneužit přítelem své chůvy, což mohlo zapříčinit jeho emocionální a životní nestabilitu. S drogami začal experimentovat už v šestnácti letech a v mládí si také brzy uvědomil, že je homosexuál. Jeho první sexuální zkušenost byla s mladíkem na internátní škole. Vystudoval Harvard v oboru lingvistiky a anglické literatury a během nedokončených studií na vojenské akademii si vybudoval lásku ke zbraním. Cestoval po Evropě a pak se odstěhoval do New Yorku, kde potkal Jacka Kerouaca a Allena Ginsberga, se kterými postavil základy beatnického hnutí. Zde se také díky Herbertovi Hunckeovi setkal s opiáty, na kterých si vybudoval silnou závislost, které se už nikdy úplně nezbavil. Drogy nejen bral, ale jistý čas i prodával, což spolu s krádežemi a častým falšováním lékařských receptů vedlo k nespočetným problémům s policií. Podobně jako Ginsberg se i Bill krátce ocitl v léčebně po tom, co si v pokusu o získání pozornosti nějaké osoby uřízl článek malíčku. Během života prožil velké množství románků s muži a mladšími chlapci, ale v lásku jako takovou ztratil víru po té, co se nešťastně zamiloval do Ginsberga. I když spolu po nějaký čas udržovali intimní vztah, Allen jeho romantické city neopětoval a toto zklamání ho ranilo natolik, že se po zbytek života emotivně stáhl do sebe. Sexuální pud pak uspokojoval s mladými mužskými prostituty a lásku přesměroval ke zvířatům. Vlastnil šest koček, které miloval nade vše. Za svůj život vystřídal spoustu zaměstnání a s Allenem do smrti zůstali blízkými přáteli. Burroughsova literární dráha odstartovala nehezkým způsobem a to po události spojené s jeho ženou. Ano, i přes svou orientaci si Burroughs vzal za ženu Joan Vollmerovou, s kterou sdílel závislost na drogách. Měli spolu syna Williama Sewarda, který po rodičích „zdědil“ tento drogový návyk a zemřel ve 33 letech (o šestnáct let dříve, než jeho otec). Jednu dobu se Joan s Burroughsem společně snažili závislost na opiátech porazit nebo alespoň omezit, avšak neúspěšně. Jejich vztah obsahoval spousty hádek a došlo i k myšlence rozvodu, ta se však neuskutečnila a jako manželé spolu byli až do roku 1951, kdy se udála další, již čtvrtá nešťastná smrt mezi beatníky. Když byli v Mexiku, Burroughs se jednoho večera

17


předváděl před přáteli a při hře na Viléma Tella se snažil střelit skleničku položenou na hlavě své ženy. Netrefil se a kulka místo sklenky zasáhla Joan. Ve vězení pobyl jen několik dnů a po propuštění na kauci a návratu do Ameriky byl jeho trest v Mexiku promlčen. Tato hrozivá událost Billa silně zasáhla, avšak sám později řekl, že nebýt Joaniny smrti, nikdy by se nejspíš nestal spisovatelem. V roce 1959 pak vyšel pod pseudonymem William Lee jeho druhý román, Nahý oběd, který stal spolu s Kerouacovým Na cestě a Ginsbergovým Kvílením stěžejním dílem Beat Generation.

1.1.4.1 Nahý oběd, Feťák a Teplouš Nahý oběd je kniha složena z Burrougsových poznámek, které si zapisoval během své patnáctileté závislosti na drogách. Je bez jakékoliv hlubší zápletky a souvislého děje. Je především popisem halucinací a vizí pod vlivem drog, jak s nimi člověk zápasí a ztrácí přehled mezi představou a realitou. Dílo je z části autobiografické a hlavním protagonistou je sám vypravěč, William Lee. Toto provokativní dílo vyvolalo v Americe obrovské pozdvižení. Obscénní, zvrhlé, pohoršující, odporné, šokující, snůška blábolů zfetovaného teplouše. Takto byla kniha často popisována. Na druhou stranu to bylo dílo tak neobvyklé, upřímné a nové, které spoustu lidí přitahovalo a fascinovalo. Nahý oběd se stal po Kvílení druhou a poslední cenzurovanou knihou. Protože dílo obsahovalo spoustu vulgárních výrazů, prvky pornografie, pedofilie a další zvrhlosti, dostalo se krátce po vydání před soud ve státě Massachusetts. V prvním soudním procesu u Nejvyššího soudu byla kniha prohlášena za „obscénní, sprostou a nemravnou“ a „převážně lascisivní tvrdou pornografii zcela bez vyvažujícího společenského významu“. To byla velká rána pro beatníky, jejichž knihy se tak i po úspěšném procesu s Kvílením dostaly do nebezpečí. Po odvolání však kniha u státního Nejvyššího soudu dostala s většinovým rozsudkem zelenou. Burroughs se ani jednoho přelíčení neúčastnil jak z vlastního nezájmu, tak i kvůli své kriminální minulosti narkomana, homosexuála a vraha, která by u soudu moc kladný dojem rozhodně neudělala. Sám jakoukoliv cenzuru považoval za absurdní. Stejně jako u Kvílení byl však tento spor se zákonem obrovskou reklamou. Nahý oběd je knihou opravdu podivnou. Sama jsem jí často úplně nerozuměla a jsem toho názoru, že drtivá většina lidí dílo musí buď milovat, nebo naprosto nesnášet. Nedivím se, 18


že ve své době kniha způsobila takové pohoršení. Podobně kontroverzním dílem byla již Burroughsova první publikace vydaná v roce 1953, která ho proslavila ještě před Nahým obědem, a to jeho autobiografický román Feťák.16 Anglicky Junkie je upřímným nezkresleným podáním autorovy závislosti na drogách (především morfiu a heroinu) a alkoholu. Řekla bych, že tato kniha je jedním z nejlépe podaných svědectví ze světa narkomanů a pekla, s jakým se feťáci denně potýkají. Jeho názor a přístup k drogové závislosti mě v této knize velice zaujal. „Pokud jste nikdy nebyli závislí, nemůžete mít jasnou představu o tom, co to znamená potřebovat drogu, tou zvláštní feťáckou potřebou. Narkomanem se nestanete na základě nějakého rozhodnutí. Jednoho rána se probudíte s abstinenčními příznaky a je z vás narkoman. Zkušeností s drogou jsem nikdy nelitoval.“17

Dílo je podle mě jedním z nejlepších realistických podání života narkomanů, brilantní ukázkou feťáckého slangu a života v ulicích Ameriky v 50. letech 20. století. Přitom samotné téma drog je velice nadčasové a aktuální. Ve své době kniha sklidila odsouzení šokovanou společností, protože tehdy se o těchto věcech prostě nemluvilo. Témata, k jakým se Burroughs vyjadřoval, byla pro tradiční společnost jakýmsi špinavým tajemstvím, které pro hodně lidí patřilo do kanálových stok a kde dle jejich názoru také mělo zůstat. Svoboda slova však zvítězila a Billovi se podařilo otevřeně promluvit o něčem, co pro něj bylo na denním pořádku a co si zasloužilo mnohem větší pozornost. Volným pokračováním Feťáka byl Teplouš vydaný v roce 1985. Anglicky Queer byl taktéž autobiografický román a zakončil jakousi trojici Burroughsových nejdiskutovanějších a nejslavnějších knih. Stejně jako Feťák vyšlo toto dílo kvůli svému obsahu mnohem později, než bylo napsáno (v letech 1951 - 1953). Kniha se taktéž zabývá tématem drog, je však více zaměřena na homosexualitu. Odehrává se v Mexiku, kde hlavní hrdina prožívá silné abstinenční příznaky a touhu po droze se snaží nahradit láskou s partnerem, který by jeho vědomí udržel při zemi. Tato snaha však skončila neúspěchem a poté se Lee vydává hledat 16

Kniha vůli šokujícímu obsahu pak vyšla znovu až v 70. letech.

17

BURROUGHS, William S. Feťák. Praha: Odeon, 1992, s. 8. ISBN 8020704124.

19


drogu zvanou Yage. Na rozdíl od autorových předešlých děl však tato kniha pro něj měla asi největší osobní význam a původně ji nechtěl ani nikdy vydat. Napsal ji totiž v době, kdy očekával rozsudek kvůli vraždě své ženy, a proto ho spojitost s tímto dílem hluboce zraňovala. Bill se stal slavným pro všechny nesprávné důvody a pro věci, kterými se lidé tehdy zřídka kdy chlubili. Byl to feťák, který se v době, kdy byla společnost k homosexuálům opravdu netolerantní, nebál říct, že je gay. Je však zajímavé, že se k místní gay subkultuře nikdy nehlásil a choval k ní odpor. I přesto ale výrazně přispěl k akceptování homosexuality v Americe. Zajímal se o smrt a Ameriku jistým způsobem děsil. Vědomě se stal vyvrhelem, což bylo pro některé těžko pochopitelné. I přes svou zdánlivou lhostejnost k životu, Burroughsův boj s drogami ho uvnitř pomalu užíral a ničil. „I want to be rid of junk more than I ever wanted anything.“18 V překladu: „Zbavit se závislosti na drogách chci víc než cokoliv, co jsem kdy v životě chtěl.“ Je vhodné zmínit, že se závislostí bojoval pomocí tzv. metadonové substituce, kdy je užívaná droga nahrazena lékařsky předepsanou legální látkou s podobnými účinky (metadonem). Takto se pacient sice úplně nezbavil závislosti, ale byly tak potlačeny odvykací příznaky.

William Burroughs zemřel 2. srpna 1997, několik měsíců po Ginsbergovi, na srdeční záchvat. Osobně si myslím, že je velice zvláštní, že se Bill dožil tak vysokého věku, vzhledem k nebezpečí, jakému se po tak dlouhou dobu vystavoval. Jeho vliv dosáhl mnoha odvětví, a to například hnutí hippies, které navazovalo na Beatnickou generaci. Jeho práce pak měla vliv např. na punk rock, je považován za zakladatele kyberpunku a připisuje se mu také vynález slova heavy metal. I přes jeho nevíru v lásku, což jeho přátele často trápilo, byl jeho poslední zápis v deníku spojený právě s ní. „Love? What is it? Most natural painkiller what there is. LOVE.“19 „Láska? Co je to? Ten nejpřírodnější lék proti bolesti, který je. Láska.“

18

William S. Burroughs: A man within [dokumentární film]. Režie Yony Leyser. USA, 2010.

19

Tamtéž.

20


2 Praktická část 2.1 Dotazník Dnes je známa informace, jak tehdejší společnost vnímala beatníky a jejich literaturu. Proto jsem se sama sebe v souvislosti drastické změny v poměrech tehdejšího a dnešního světa zeptala: Jak by na tyto kontroverzní osobnosti a díla pohlížela dnešní společnost? Na této otázce jsem potom založila svůj krátký dotazník. Dotazník byl dostupný skrze internet pomocí služby Google Disk, přičemž se mohl zapojit kdokoliv pomocí veřejného odkazu sdíleného na sociálních sítích. Průzkum probíhal od ledna do poloviny února roku 2015. Na úvod dotazníku jsem uvedla základní informace o Beat Generation.

2.1.1 Popis otázek Dotazník jsem rozčlenila nejprve do skupin podle pohlaví. Následovala otázka věku, kdy byli zastoupeni respondenti ve věku do 30 let, 31 – 50 let, 51 a více let. Vzhledem k volenému prostředku pro šíření dotazníku byla očekávaná skupina respondentů ve věkovém rozmezí do 30 let. Poté jsem přešla ke konkrétním otázkám. „Jak byste řekli, že by se na beatníky jako na osobnosti pohlíželo dnes?“ Před samotným podáním této otázky jsem uvedla informaci o životním stylu této generace, aby si respondent mohl vytvořit osobní názor na beatnické osobnosti. Cílem bylo zjistit, do jaké míry se pohled na ně změnil, popřípadě nezměnil. „Jak byste řekli, že by se na beatnickou literaturu pohlíželo dnes?“ Pod otázkou jsem opět uvedla několik informací o samotných dílech beatníků a to pohoršující témata, jaká v dílech popisovali a nový styl psaní, o který se pokoušeli. Cílem bylo tedy zjistit, zda-li by dnešní společnost tuto literaturu spíše přijala, odsoudila, nebo by ji nijak nezaujala.

21


2.2 Rozbor výsledků dotazníku 2.2.1 Rozbor skupiny respondentů Na dotazník odpovědělo celkem 58 lidí, z toho 32 žen a 25 mužů. Procentuálně se tedy jedná o poměr 56 % ku 44 %. (viz graf č. 1). Nejvíce byla zastoupena věková kategorie do 30 let následovaná kategorií 31 – 50 let a pak 51 a více let (viz graf č. 2). Vyplnil se tedy předpoklad nejvyššího zastoupení mladší věkové kategorie.

2.2.2 Výsledky otázek a jejich interpretace Výsledky dotazníku dopadly přibližně dle mého očekávání. Na první otázku (viz graf č. 3) „Jak byste řekli, že by se na beatníky jako na osobnosti pohlíželo dnes?“ zvolilo 33 % respondentů odpověď „Jejich drogová závislost by byla stále brána negativně, ale jejich intimní život by nikdo neřešil.“ Z toho vyplývá, že společnost se v otevřenosti vůči sexu posunula kupředu, ale spousta lidí stále vidí drogovou závislost jako věc negativní, kterou by u slavných literátů netolerovala. 31 % pak odpovědělo, že „U mladých lidí by byli oblíbení, starší lidé by je odsuzovali.“ Dá se tedy říci, že starší generace je některými považována za občany s podobným názorem, s jakým se beatníci setkali ve své době. 24 % uvedlo, že „Takoví lidé by dnes nikoho nepřekvapili, společnost by si jich nevšímala.“ Můžeme tedy tvrdit, že nezanedbatelné procento lidí si myslí, že je dnešní společnost již natolik zahlcena podobnými situacemi v kruhu současně slavných osobností, že by životy beatníků nebyly v dnešním světě ničím překvapujícím či pohoršujícím. Avšak 4 % respondentů řeklo, že „Společnost by se k nim chovala stejně, jako tehdy.“ Žádný z respondentů neuvedl v možnosti „Jiné“ vlastní odpověď. Z těchto výsledků tedy vyplývá, že většina lidí by k beatníkům dnes přistupovala s tolerancí, ale stále se dá počítat i s menší skupinou, která zastává postoj spíše staromódní a byla by jejich způsobem života pohoršena. Na druhou otázku (viz graf č. 4) „Jak byste řekli, že by se na beatnickou literaturu pohlíželo dnes?“ zvolilo 43 % respondentů odpověď „U mladších lidí by byla populární, u starších spíše vůbec.“ Téměř polovina tázaných tedy věří, že mladší generace by k této literatuře tíhla mnohem více, než ta starší. Vzhledem k tématům, jakým se dnešní mládež

22


otevřeně věnuje, mě počet takto odpovídajících nepřekvapuje a sama s tímto názorem souhlasím. 32 % lidí si myslí, že „Tato literatura by byla brána neutrálně bez většího zájmu. V prodeji by ani neupadala, ale ani nijak nezářila.“ To se pojí s informací o cenzuře některých beatníckých děl a problémům s publikací vzhledem k odmítání knih nakladatelstvími. Celkem vysoký počet lidí si tedy myslí, že je dnešní společnost zvyklá na témata, kterým se beatníci věnovali, a proto by nikoho výtvory těchto autorů nijak výrazně nevzrušovaly a nakladatelství by s nimi zacházela jako s každou jinou knihou na trhu. 25 % respondentů potom odpovědělo, že „Tato literatura by byla žádaná a vydavatelé by s ní neměli žádný problém.“ Celkem výrazný je tedy i názor, že tato literatura by místo blokády ze strany nakladatelů narazila na žádanost a nebyla by odsuzována, ale naopak vyhledávaná. Možnosti „Na tuto literaturu by se dnes pohlíželo stejně, jako tehdy“ a stejně tak „Jiné“ nezvolil žádný z respondentů. Z toho vyplývá, že v dnešní společnosti by vydavatelé ani čtenáři neměli s beatnickou literaturou problém. Rozhodně by nehrozilo, že by se některá díla dostala před soud nebo by byla nucena jakkoliv omezit svůj vulgární a upřímný projev. Názory se pak rozdělují v otázce toho, zda by byly knihy žádané nebo by k nim byl zastáván postoj stejný, jako u jakékoliv další literatury. Ač se tedy potkáváme s míněním, že beatníci jako osobnosti by se mohli setkat s jistou dávkou negace, jejich díla by na takový přístup nenarazila.

23


3 Závěr Cílem této práce bylo podat základní informace o klíčových členech Beat Generation a srovnat pohled tehdejší společnosti na tyto osobnosti s pohledem společnosti dnešní. Seznamujeme se tedy s postavami jako Lucien Carr, Allen Ginsberg, Jack Kerouac, Neal Cassady a William Burroughs. Práce pak dává přehled i o některých dílech, a to Kvílení, Na cestě, Nahý oběd, Feťák a Teplouš. Poslání, které se beatníci snažili předat světu, byla v prvé řadě svoboda a jejich akce měly vliv na změnu myšlení nejen v Americe. Přispěli k možnosti otevřeného upřímného projevu a k akcepci homosexuality. Ovlivnili myšlení mnoha mladých lidí a zavedli nové prvky do literatury, a to například nazývání pocitů a věcí svými pravými jmény nehledě na to, jak vulgární tato pojmenování mohla být. Nechtěli čtenáře zaujmout vykreslením krásného života, protože žádný z nich jej takový neměl. Jejich nový styl psaní zahrnoval především spontánnost – napsat myšlenky tak, jak je napadly. Často nepoužívali interpunkci právě z toho důvodu, že by narušila tok idejí. Čerpali ze svých vlastních zkušeností a ty pak dávali na papír s naprostou upřímností. Dotazník, na kterém je postavena praktická část práce, podává stručný přehled o tom, jak by beaníky a jejich literaturu vnímala současná společnost. Ve výsledku se dá říci, že názor na beatníky a jejich literaturu se zásadně změnil, a to především v otázce tolerance životních stylů, které beatníci praktikovali. V důsledku drastické změny ve svobodě projevu během posledních padesáti let by dnes beatníci nebyli odsuzováni, ale přijati a jejich knihy by byly vydávané a hodně čtené bez jakékoliv snahy o cenzuru. Beat Generation byla skupina bizarní, ale zároveň geniální. Zavedli revoluci v americké kultuře. Já osobně na beatníky nahlížím jako na obyčejné lidi, kteří se jen snažili žít na plný plyn a užívat si všeho, co jim život dal, jak nejvíc to šlo. Celé hnutí pak pro ně už byl jen jakýsi bonus, který se rozrostl do měřítek, o kterých se jim nikdy ani nesnilo.

24


4 Seznam informačních zdrojů 4.1 Knižní zdroje COLLINS, Ron a David M SKOVER. Mánie: sex, drogy & literatura: příběh bouřliváků a buřičů, kteří zahájili kulturní revoluci. Vyd. 1. V Praze: Metafora, 2013, 374 s. ISBN 978-807359-377-3. DUVAL, Jean-François, Charles BUKOWSKI a Jean-François DUVAL. Bukowski a beatnici: pojednání o generaci beatniků ; Interview Večer u Hanka doma. Hodkovičky [i.e. Praha]: Pragma, 2014, 202 s. ISBN 978-807-3493-912. GINSBERG, Allen. Kvílení. Odeon, Praha, 1990, 255 s. ISBN 80-207-0155-9. KEROUAC, Jack. Na cestě. Vyd. 5. Praha: Argo, 2005, 318 s. ISBN 80-720-3719-6. BURROUGHS, William S. Feťák. Praha: Odeon, 1992, 117 s. ISBN 80-207-0412-4. BURROUGHS, William Seward a Josef RAUVOLF. Teplouš. Vyd. 2. Praha: Maťa, 2004, 117 s. ISBN 80-728-7080-7. BURROUGHS, William Seward a Josef RAUVOLF. Nahý oběd. Vyd. 1. Praha: Maťa, 2011, 117 s. ISBN 80-7287-154-4.

4.2 Elektronické zdroje KEROUAC, Jack. Aftermath: The Philosophy of the Beat Generation. Esquire. 1958, č. 3, s. 24-26.

4.3 Filmové zdroje William S. Burroughs: A man within [dokumentární film]. Režie Yony Leyser. USA, 2010.

25


Dokončeno dne ………………………………………….. v ………………………….

26


5 Přílohy 5.1 Dotazník Dotazník byl umístěný na adrese https://docs.google.com/forms/d/1ZLaCMG5GIc7kE8T2LEA5ZHdOf7XTWTPTh5fEwzxyE fU/viewform od 3. 1. 2015 do 15. 2. 2015. Jste: Muž Žena Věk: do 30 let 31-50 let 51 a více let Jak byste řekli, že by se na beatníky jako osobnosti pohlíželo dnes? Autoři generace beatníků byli lidé, kteří se snažili vymanit ze zavedených společenských hodnot. Většina z nich se pohybovala na hraně drogové závislosti a alkoholismu. Krádeže a jiné kriminální počiny spoustě z nich nebyly cizí. Experimentovali se sexem a homosexualita byla mezi beatnickými autory běžná, ať už ji skrývali nebo ne. Nebylo raritou, že některé z beatnických autorů lidé prohlašovali za šílence. Často se ocitali v psychiatrických léčebnách nebo ve vězení. Společnost by se k nim chovala stejně, jako tehdy. U mladých lidí by byli oblíbení, starší lidé by je odsuzovali. Jejich drogová závislost by byla stále brána negativně, ale jejich intimní život by nikdo neřešil. Takoví lidé by dnes nikoho nepřekvapili, společnost by si jich nevšímala. Jiné:

27


Jak byste řekli, že by se na beatnickou literaturu pohlíželo dnes? Beatnická literatura byla podmaněna právě životům autorů této generace. Často popisovali své zážitky, které se týkaly drog a sexu. Jejich díla nebyla z tohoto důvodu přijímána. Jejich nový styl psaní narážel často na problém už před vydáním, kdy nakladatelé váhali s publikací takových děl. Současníci i čtenáři byli jejich stylem psaní šokováni. Jejich díla byla také často zakazována. Na tuto literaturu by se dnes pohlíželo stejně, jako tehdy. U mladších lidí by byla populární, u starších spíše vůbec. Tato literatura by byla žádaná a vydavatelé by s ní neměli žádný problém. Tato literatura by byla brána neutrálně bez většího zájmu. V prodeji by ani neupadala, ale ani nijak nezářila. Jiné:

28


5.2 Grafy Graf č. 1 Odpověď na otázku č. 1 – Pohlaví

44% 56%

Muž Žena

Graf č. 2 Odpověď na otázku č. 2 – Věk

21%

do 30 let

45%

31 - 50 let 51 a víe let

34%

29


Graf č. 3 Odpověď na otázku č. 3 – „Jak by jste řekli, že by se na beatníky jako na osobnosti pohlíželo dnes?“

7%

0% Společnost by se k nim chovala stejně, jako tehdy.

25%

U mladých lidí by byli oblíbení, starší lidé by je odsuzovali.

33%

Jejich drogová závislost by byla stále brána negativně, ale jejich intimní život by nikdo neřešil. Takoví lidé by dnes nikoho nepřekvapili, společnost by si jich nevšímala. 35%

Jiné

Graf č. 4 Odpověď na otázku č. 4 – „Jak by jste řekli, že by se na beatnickou literaturu pohlíželo dnes?“

Na tuto literaturu by se dnes pohlíželo stejně, jako tehdy.

0% 32%

U mladších lidí by byla populární, u starších spíše vůbec.

43%

Tato literatura by byla žádaná a vydavatelé by s ní neměli žádný problém. Tato literatura by byla brána neutrálně bez většího zájmu. V prodeji by ani neupadala, ale ani nijak nezářila.

0% 25%

Jiné

30

Beatníci a jejich konfrontace s tradičním způsobem života a tradiční literaturou

Recommend Documents