Pozor, pozor! Je tu první podzimní číslo šmAGu. Počasí se nám postupně zhoršuje, prázdniny už jsou dávno pryč a my si pomalu zvykáme na školní rutinu. Náš časopis se vás ale pokusí odtamtud, aspoň na chvíli, vytáhnout. V tomto čísle totiž zjistíte, jak se vypořádat se stresem, zamilovat se do podzimu, dozvíte se něco víc o molekulární kuchyni a nebo se zamyslíte nad tajemstvím prostoru a času... To všechno a mnohem více vás čeká v novém čísle šmAGu, které popravdě bylo zatím na přípravu nejtěžší. I tak doufáme, že se vám bude líbit a těšíme se na vaši zpětnou reakci. Btw, užívejte si oslav výročí na AG!
Máte nutkání utrácet? Máte doma či v bance nepotřebných patnáct milionů? Pokud ano, spěchejte do města Bracknell. V tomto městě, které se nachází blízko Londýna, je k mání dům, kde Harry James Potter prožil své dětství. Jedinou vadou může být to, že přístěnek pod schody dnes slouží jako koupelna.
Tvář Donalda Trumpa je momentálně vidět častěji, než by vám bylo milé. V některých státech USA ho dokonce můžete vidět nahého. Hnutí Indecline, které pomocí street artu upozorňuje na aktuální politická témata, rozmístilo sochy nahého Trumpa v ulicích a ty hned zbudily velký zájem. Případným zájemcům doporučujeme, aby se stihli se sochou vyfotit co nejdříve, protože jich bylo už několik ukradeno. A vy byste se neměli čím chlubit na Instagramu.
1.října začal v Alberquerque festival Ballon Fiesta, během něhož se obloha na chvíli ztratí a bude pokryta ohromnou spoustou horkovzdušných balónů. Ztratil by se mezi nimi i Carl Fredericksen se svým domem, který se vznesl do oblak.
Kavárny naživo. O důvod víc, proč vyrazit do vaší oblíbené kavárny. Festival pro všechny kavárenské povaleče plný přednášek, koncertů a workshopů. Známá jména, zajímavá místa, aktuální témata. Varování: Je zde možnost, že po absolvování festivalu se z vás stane profesionální kavárenský povaleč. A na to bacha. Abyste náhodou nepoznali, zač je toho Ovčáček.
Ve všem a vždycky se dá najít něco pozitivního a podzim určitě není výjimkou. Někteří lidé vedra nemusí a těší se na chládek, ostatní to milují a zbytek roku pořád jen mrznou. Ale dokonce i ti druzí musí souhlasit, že se začátkem podzimu jsme se zbavili nejen krásného počasí, ale i spousty komárů, brouků a dalších nechutných létajících potvůrek, které nás otravovali celé léto. Takže na nějakou dobu můžete konečně zapomenout na štípance spojené s nesnesitelným pískáním nad uchem a soustředit se třeba na zajímavou knížku. Vím, že povinná četba není moc lákavá, i když se občas najdou zajímavé kousky. To ale neznamená, že čtení musíte úplně zahodit. Až venku bude hnusně, tak si sedněte u okna, zabalte se do deky, vemte si s sebou voňavý čaj, zajímavou knížku a nechte se unášet do světa fantazie.
No dobře, možná to zní trochu zkresleně, ale když nějaký ten večer dáte přednost knize před mobilem, tak si rozhodně neuškodíte. Dále určitě nezapomeňte na blížící se Halloween, sice to není svátek, který by se běžně slavil v Čechách, ale to neznamená, že si ho nemůžete užít. S dobrou partou to určitě bude skvělý zážitek. Podzim nám přináší i spoustu dobrůtek jako jsou jablečné koláče, houby, dýně a další zelenina. Jestli jste v létě neměli chuť na teplé nápoje, tak teď si čaje, horké čokolády nebo kafe můžete užít naplno. No a to nejkrásnější je přeci příroda. Všechno kolem se mění. Stromy žloutnou a červenají přímo před očima. Skvělá příležitost pro milovníky focení či malování. Tolik barev a inspirace! Vyrazte do parku nebo lesa a užijte si krásu podzimu naplno než to všechno zmizí.
Jde o moderní způsob přípravy jídel, kde se využívá propojení chemických a fyzikálních poznatků k vytváření zcela nových a netradičně vyhlížejících pokrmů. Tyto obory spolu souvisejí i v běžných jídlech a jejich pomocí se tedy dá například určit proč má daná potravina zrovna tuto podobu nebo konzistenci. V praxi to tedy funguje tak, že kuchaři záměrně přeskupují molekuly, aby dosáhli nevšedního efektu, kdy pokrm oplývá jiným tvarem nebo změní své skupenství. Typickým jevem v této experimentální kuchyni je právě již zmiňovaná změna skupenství jednotlivých surovin, nebo dodávání nové struktury již připraveným pokrmům. Pokud nějaké takové jídlo ochutnáte, možná budete překvapeni. Nic v molekulární kuchyni totiž není tak, jak by se na první pohled mohlo zdát! Pokrmy chutnají stejně jako v původní podobě, avšak vzhledem jsou naprosto odlišné. Můžete tak například ochutnat jedlou hlínu, zmrzlinu z piva, kaviár pro vegetariány z okurek nebo máty a třeba fakeové volské oko, které sice vypadá stejně jako to opravdové, ale je připraveno z pomeranče a kokosu.
Velmi oblíbené jsou například i míchané drinky v pevném skupenství. Molekulární gastronomie je více než jen hrnce, pánve a rozžhavené plotny, mnohem více se zde využívá tekutý dusík a injekční stříkačky. A pro různé nedůvěřivce a hnidopichy je třeba podotknout, že v této přípravě pokrmů nejde o znehodnocování potravin chemikáliemi.
I
molekulární
kuchyně
je založena na kvalitních surovinách a jejich pečlivé úpravě.
S termínem "molekulární gastronomie" se mohlo lidstvo seznámit už v roce 1988. Základy tohoto kulinářského odvětví položili fyzici z Oxfordské univerzity Nicholas Kurti a Hervé This. Věda o jídle ale není takovou novinkou, jak by se mohlo zdát. Už dvě století před naším letopočtem si neznámý kuchař psal poznámky o tom, zda má fermentované maso menší hmotnost než to čerstvé. Od té doby se o jídlo z vědeckého hlediska začalo zajímat více lidí. V současnosti je největší základnou vývoje molekulární kuchyně Francie, která tedy nebude známá už jen žabími stehýnky, vínem a bagetami, ale i mimozemsky vyhlížejícím jídlem. (Což možná už splňují žabí stehýnka.)
Sférifikace Tento proces spočívá v kontrolovaném zgelovatění ingrediencí do různých tvarů za předpokladu tekuté náplně. Dochází k přeskupení molekul tak, že vytvoří jakousi síť, která tekutinu zachytí. Můžeme tak například ochutnat různé nápoje v naprosto nevšedním podání.
Emulzifikace Emulzifikace je v molekulární gastronomii technika, která zapracovává a stabilizuje bublinky vzduchu do tekuté směsi. Bublinky můžete do tekutiny zachytit jednoduše i tak, že tekutinu intenzivně šleháte. Získáte tak, ale směs velmi nestabilní, vzduch “uteče” rychle. Aby byla směs stabilní, je potřeba do ní přidat emulzifikátor (vaječné a mléčné proteiny, chlebový škrob, želatina či sojový lecithin a methylceluloza). Všeobecně se dá říct, že pěna tvořena velkým množstvím malých bublinek je stabilnější, než pěna tvořená menším množstvím větších bublin.
Tak co, vyzkoušíte taky někdy tuhle nevšední kuchyni?
Ti z vás, kteří mají na žebříčku potřeb vysoko umístěné knihy, se s těmito problémy jistojistě alespoň jednou setkali. Prvním problémem, který tady chci trošku rozebrat, je kniha versus e-kniha. Toto téma je v celé knižní komunitě nejvíce diskutované a rozděluje ji tak na dvě půlky, které si obhajují své. Od začátku jsem měla, mám a budu mít jasno. Když přišly čtečky knih, tak jsem si nedokázala představit, jak všechno bude fungovat, jak čtečka bude vypadat, nebo dokonce jak se tam vejdou všechny knihy. Ano, i nad tím jsem přemýšlela! Navíc jsem nevěděla, jak bude moct čtečka nahradit to jedinečné na knihách - vůni. A možná i kvůli tomu preferuji normální knihu nad čtečkami. Neříkám, že čtečky jsou špatným nápadem - rozhodně ušetří místo, máte všechny knížky pohromadě v jednom malém přístroji a když cestujete, tak věřím, že mnohdy radši volíte čtečku. Ale představte si ty opuštěné poličky ve vašem útulném pokoji, kde by správně měly ležet knížky. Navíc je tady ještě další nevýhoda, a to bolest očí. Každý to asi tak nemá, ale já osobně, když něco čtu elektronicky, tak mě to ani moc nebaví, nedokážu se dostat do příběhu (věřte mi, četla jsem takhle mnoho povinné četby!). Jak už jsem zmiňovala, čtečkám chybí vůně. Vůně novoty, ta neodolatelná nenahraditelná vůně. A tu čtečka mít nemůže. Abych to tedy shrnula, čtečky jsou dobrým nápadem, ale jednoduše se nikdy nevyrovnají knižním originálům. Nikdy. Protože ten, kdo miluje knihy, ví, že je třeba je cítit. Všemi způsoby. Dalším problémem, na který se s vámi podívám, je hardbackové vydání versus paperbackové vydání. Na tomto tématu se s mojí sestrou nikdy nemůžeme shodnout. Zatímco ona preferuje tvrdé hardbacky, já preferuji malé, lehké paperbacky. Pojem hardback znamená doslovně ,,tvrdá záda'', překládá se jako pevná vazba. Hardbackové knihy jsou většinou větší, mají tvrdou a pevnou obálku a jsou neskutečně težké. Stačí si potěžkat například hardback knihy Zmizelá! Ta má snad půl kila! A to pak školní taška pořádně nabyde na váze a na objemu. Na druhou stranu je ale pravda, že narozdíl od paperbacku se obálka nemůže ohnout, nemůže se roztrhnout a knihu nemusíte mnohdy držet oběma rukama, aby se vám nepřetáčely stránky. Bohužel je na hardbacku papírový plášť, který musíte ihned sundat, jinak se vám zmačká a potrhá, pokud nebudete dostatečně opatrní. Hardbacky bývají mnohdy dražší než paperbacky.
Co se týče paperbacku, ten znamená doslovně ,,papírová záda'', ale překládá se jako brožovaná vazba. Má ohebnou a měkkou obálku a je mnohem lehčí a mnohdy i menší. Vejde se vám lehce do tašky a neváží hodně. Do tašky si jich klidně můžete dát několik a ani neucítíte, že tam jsou! Na druhou stranu, jak jsem již psala v předchozím odstavci, největší nevýhodou je lehké zničení obálky. Další nevýhodou je nutnost držet knihu oběma rukama, protože vazba je měkká a ihned se zavírá. A držet knihu jednou rukou je mnohdy značně bolestivé… Každopádně, když to shrnu, tak každé vydání má svá pro a proti. Podle mého názoru ale stále vyhrávají paperbacky, hlavně kvůli své skladnosti a lehkosti, protože to je u mě velice důležité, má školní taška je vždy plná k prasknutí a malá paperbacková knížečka se tam přesně vejde. A zde už máte slibovanou recenzi (a pozor, kniha je z maturitního seznamu!):
Pěna dní - Boris Vian Na začátku knihy Pěna dní se seznamujeme s Colinem, který zoufale zatouží po lásce, když vidí jeho věrného přítele Chicka, jak si užívá s přítelkyní Alise. Štěstí ovšem stojí na jeho straně a seznámí se s mladičkou překrásnou Chloé. Najdou k sobě sympatie a jejich láska vzkvétá každý den. Až tak moc, že se nakonec rozhodnout se vzít. Zpočátku bylo všechno ozářeno sluncem, ale Chloé poté vážně onemocněla. Nebyla by to tato kniha, kdyby příčina její nemoci nebyla nadmíru zvláštní. Chloé začal v plíci růst leknín. A jde se ho zbavit jedině tak, že nebude pít a budou ji obklopovat čerstvé květiny, kvůli kterým by pak leknín měl umřít závistí. Colin udělá pro svou lásku cokoliv. Otázkou ovšem zůstává, jestli se tato snaha vyplatí. A co Chick a jeho milá Alise? Vzpamatuje se už konečně a přestane být závislý na Partrovi, který se proslavil svými spisy o zvratcích? V tomto případě Pěnu dní nejdříve přečetla moje sestra, protože se jí líbila ta nadnesenost, spousta metafor a ,,absurdnost''. Stačí si přečíst tento kousek: «Jeho jantarový hřeben pečlivě rozčísl poddajnou masu na dlouhé oranžové pruhy, jako když oráč hrábne z legrace vidličkou do meruňkové marmelády. Colin položil hřeben, uchopil nůžky na nehty a zastříhl si našikmo koutky svých málo výrazných víček, aby vypadal tajemněji. Musel to často opakovat, protože víčka rychle dorůstala.» Ach, jak já bych teď ráda viděla vás, jak s otevřenou pusou koukáte na úryvek! A přesně v tomto duchu se nese celá kniha od francouzského spisovatele Borise Viana. Ovšem příběh, který se zezačátku zdá vtipný a bizarní, se znenadání změní na drama a konec knihy je naprosto jiný než její odpočinkový začátek. Kniha je napsaná skvělým způsobem, mnohdy jsem se u ní nasmála nebo kroutila hlavou nad zvláštními situacemi, kterých je v knize opravdu nespočet. Pes má narozeninovou oslavu a vyjde si s psími kamarády ven? Proč ne! Příběh měl spád a já ho přečetla během pouhých dvou dnů, protože vám narůstající napětí jednoduše nedovolí, abyste knihu odložili. Navíc vám sympatické charaktery jistě přirostou k srdci. Za mě jedno velké doporučení všem, protože nejenže tím máte přečtenou jednu knihu na maturitu z maturitního seznamu, ale hlavně - takovou knihu už nikdy jindy nebudete číst. Tato kniha je jedinečná.
Jistě jste se někdy zamýšleli nad tím, jak by bylo krásné, kdyby se vše dalo stihnout v jediný okamžik, kdyby všechny úkony měly společný časový rámec, jasnou minulost a zřetelnou budoucnost. Jistě jste také pokaždé došli k závěru, že je to jednoduše nemožné. Že prostě nelze sloučit dvě odlišné věci a dát jim společný tvar a čas. Já se nad tímto nedávno zamýšlel při cestě ve vlaku a došel jsem k názoru, že to nemusí být tak docela pravda, že by to hypoteticky šlo a dokonce, že menší náznaky ze života známe. Než to rozvedu, podotýkám, že jsem nad tématem dumal jak po stránce fyzikální, geometrické, tak i selskorozumové. Teď k čemu jsem došel. Ti z vás, milých čtenářů ŠMAGU, či jak se toto jmenuje, kteří jsou obtěžkáni teorií relativity ví o relativitě času, o tom, že v podstatě každý bod prostoročasu nosí své vlastní hodinky. Ale nebylo by možné sloučit ony hodinky stejně jako v geometrii slučujeme například dvourozměrná zobrazení k tvorbě trojrozměrných? Já si myslím, že ano. Dám vám pár příkladů. Představte si dvě jablka. U každého můžete zjistit informace o něm samém, jak je tlusté, vysoké, staré a jak dlouho zhruba potrvá než shnije. Z jednoho ale nevyčtete žádnou informaci o tom druhém. Nemohu dle prvního určit ani prostorové ani časové údaje jablka druhého. Co když je ale spojím? Co když z jablek udělám lahodný mošt? Nyní mohu určit prostor obou jablek, moštu, i jeho čas. Jak je starý a kolik zhruba uplyne času, než se promění v nepitelný sajrajt. Nyní si představte muže, jakožto člověka moudrého a vyspělého, jenž své průměrné sobotní odpoledne tráví s kumpány u kulečníkového stolu. Následně si představte ženu, jakožto ženu, jež své průměrné sobotní odpoledne tráví na kávičce s kamarádkami. Pozorováním muže nemohu určit ani polohové ani hodiny ženy a naopak. Když ovšem tyto dva elementy
spojíme v užásnou a nádhernou věc, manželský pár, situace se změní. Pozorováním dvojice totiž budete moci určit prostor a čas páru, minulost muže i ženy a pravděpodobnou budoucnost. Pozorováním celku budete moci s jistotou říci, že oba elementy, jak muž, tak žena, budou v sobotu odpoledne hledat místo na parkovišti před Ikeou. Už vám dochází pointa mé myšlenky? Spojováním hmoty získáváme nejen větší masu a prostor, ale i jasnější a pospolitější čas. Myslím si tudíž, že kdybyste chtěli vše v jednom okamžiku, museli byste spojit a stlačit dohromady celý Vesmír (good luck with that). Dle mého názoru nejen že před Velkým třeskem čas byl, ale byl "všechen". Nahuštěn stejně jako vše ostatní do jediného bodu. Jedině "před" Velkým třeskem jste mohli vše stíhat naráz, v jeden moment se rodit, ve stejný žít a v tentýž umírat. Vyvstává tu ale otázka. Co Velký třesk sám? Co Vesmír sám? V jednu dobu se rodí, ve stejnou probíhá a v tutéž pohasíná, a to vše v jediném absolutním čase před tím než sám vznikl? Ano, je to mnoho otázek. Takových, nad kterými si ani nemusíme lámat hlavu, poněvadž řešení ani nezahlédneme. Stlačit Vesmír včetně nás samotných holt nedokážeme. Můžeme jen přihlížet jeho smutné expanzi. Jak se objekty dělí a vzdalují, vzniká čím dál více různých hodin a čím dál více prostorů a časů se stává neznámými. Nazval jsem tento děj štěpením minutonu, teoretické elementární částice, kterou jsem si dvě minuty nazpět vymyslel a za níž očekávám do pěti let Nobelovu cenu. Čím více minutonu se štěpí, tím dále je vize jednoty časoprostoru, jednotných hodin. Mohli bychom rozmlouvat o analogii pozorovatelnou na planetě Zemi, ale to už patří kamsi do sociologie. To si můžeme nechat na jindy, až bude více prostoru a času.
Stresu vás dokonale zbaví relaxace. A to pak už záleží na vás, jakému "lenošení" dáte přednost. Doporučuji vanu s nějakou voňavou bombou nebo solí do koupele.
Další způsob, jak zapomenout na stres, je kouknout se na film. Zaručeně pomůže komedie, u které nemusíte moc přemýšlet a rozesměje vás. Jestli nevíte, jaký film si vybrat, tak vám s tím trochu pomůžu. Za zhlédnutí určitě stojí komedie Nedotknutelní, kterou jsem viděla už hodněkrát, ale stejně mě pořád baví. Pak tu mám klasiku a to Forrest Gump, taky pobaví Millerovi na tripu. A někdy, když chci úplně "vypnout", tak mám ráda takový ty filmy, u kterých nemusíte vůbec přemýšlet, ale jen se smát. Platí to například u 21 a 22 Jump Street.
Víte, co je skvělý pocit? Když někam jdete a víte, že nemusíte vůbec pospíchat a máte plno času. Určitě si udělejte nějakou procházku nebo výlet, při kterém si budete užívat, že nemusíte spěchat ani běhat s těžkou taškou přes rameno.
Dobré odreagování je taky malování a kreslení. Jestli nejste umělecky nadaní, vyzkoušejte třeba antistresové omalovánky. Pokud se vám do malování nechce, tak si můžete přečíst nějakou bezva knihu, s výběrem vám pomůže Klára v jejím článku.
1. 9.
slavnostní zahájení školního roku
2. 9.
rozřazovací testy 1.r. z jazyků – Aj
3. – 5. 9.
adaptační kurz 1.r., Zbraslavice
7. 9.
Festival vědy - Vítězné náměstí
4. – 11. 10. výměna Freiburg – Praha na AG, 12 studentů ze tříd 2.D, 3.C, 3.A, 2.C, 2.A a 1.C
8. 9.
vstupní srovnávací testy z matematiky
5. 10.
den oslav 460. výročí založení AG
12. 10.
Divadlo v Dlouhé
12. 9. MZ2016P – ÚZ společné části, profilové zkoušky 12. – 16. 9. Sbírková akce Světluška 13. 9.
burza učebnic
15. 9.
sportovní den AG
20. – 21. 9. Studentské volby 22. – 25. 9. přírodovědná exkurze
3. 10.
turnaj v piškvorkách, uč. 211, 212
24. – 25. 10. ředitelské volno 26. – 27. 10. podzimní prázdniny 28. 10.
státní svátek
