2000
46. skautské stĜedisko "Sfinx"
Devatenácté þíslo DOBYTÍ JIŽNÍHO PÓLU – PěÍBċHY NA J Knoflíci – Amundsen Jednou jsme jeli do Jiþína. Já jsem Jakub. Jím jitrice, jablka, jogurty a jelita. A jeleni jedí játra. Jak jsme jeli do Jiþína, jedli jsme jitrnice a jelena. A já jedl jogurt. Jeli jenom junáci. Jeden je jako jelen. Jeden junák je Jáchym. Julie Jáchová jela s Junáky do Jiþína. A jeden Jarda jel do Jáchymova. jedny jely do Jílového za Ježibabou. Jedna Jana jela s jelenicí. ýertíci – Scott Jednou jel jeden Jan na jih. Jeden Jakub jel s Janem. Na jihu jedli jíšku a jižní ještČry. JeštČĜi jsou jedovatí. Jan a Jakub je jedli. Jižní jaguáĜi jedli Jana a Jakuba. Jan a Jakub jedli jed v jogurtu. Jogurt je jiný jako jablko. Jižní ježek je jako jinovatka. Jinovatka je jako jezevec. Jezevec je jiný jako játra. Játra z jižních jezevcĤ jsou jižní jídlo. Jaký jídlo je jezevec? Jedovatý! Jára je jiný jméno jako Jan. Jindra je jinej jako Jarda. Jací jsme? Jsme Jírovci Jungmannový! Jsme junáci jako jiný jírovci. Jírovci jsou jedovaté jídlo. Já jsem je jedl. Jantarový jed je jetý. Jižní jeleni jsou na jihu. Na jihu jsou Jakub a Jan. Na jihu je jalovcová jeptiška. Jan a Jakub na jeptišku jeþeli: „Jdi do jeskynČ, jeptiško!“ „Já je jím jako jindy,“ jeþela jeptiška na jírovce jungmannový. „V jídelnČ je jogurt,“ jeþeli jírovci. Jsme jeptišþí játra. „Já jím jírovþí játra,“ jeþela jeptiška. Jeptiška jde do jeskynČ. JestĜáb je jako jeĜáb. POKěIKY Amundsen Výprava na jižní pól, Amundseni dají gól. Na jižní pól stoupáme, a pĜitom si broukáme. Až nahoru vystoupíme, pro vítČzství pobČžíme.
Scott Všecko vyhraje Scott, taĢka Šmoula je maskot. Dobijeme jižní pól, máme smysl pro humor.
POZOR! POZOR! POZOR! POZOR! POZOR! POZOR! V dubnu vychází
DVACÁTÉ ýÍSLO !!! NezapomeĖte si je objednat !
Devatenácté þíslo
2
POLÁRNÍ VÝPRAVA 21.-23.1.2000 Osada Charašo 21.1.2000 jsme vyšli na vlak. Vlak nás dovezl do SAMECHOVA. Ze Samechova jsme šli dlouhé kilometry až do chatky CHarašo. Tam jsme museli svítit petrolejovými lampami. Potom jsme si vybalili naše cenné vČci a šli jsme spát.A tak ubČhla noc. Ráno jsme se vydali na cestu. Moc jsme neušli a Tomáš se ztratil, tak jsme ho hledali. Bohouš zakopl o koĜen stromu a nČco ho chtČlo vcucnout a já jsem zakopl o jiný a akorát do bahna. Ale bylo to blízko Bohouše a chytli jsme se za ruce a vytáhl jsem ho. Potom jsme šli hledat Tomáše a našli jsme ho nedaleko lesa a byla mu strašná zima. Tak jsme ho doprovodili do chatky a dali jsme mu teplý þaj. A potom jsme šli na procházku a tam se objevil vlk a rychle jsme museli vylézt na strom. Pak vlci odešli a my jsme zatím slezli zpátky ze stromu a šli jsme zpátky do chatky. UvaĜili jsme si þaj a potom jsme si povídali a potom jsme museli zahĜát Matouše, protože mČl omrzliny druhého stupnČ. A pak jsme Matouše ohĜáli a Matouš byl velmi a velmi spokojen. A potom jsme šli ven hrát hry, akorát jenom jsme museli pĜelízt kládu, abychom nespadli do vody. A pak jsme hráli na cestiþkovou babu, pak jsme museli stavČt sanČ a pak Bourbon spadl do vody z mostu a tČžce jsme ho vytahovali. Pak jsme stavČli sanČ a byla nám hrozná zima, mČli jsme na to pĤl minuty. Až jsme je dodČlali, tak jsme potom se sanČma hráli závody, a vyhrála zelená-my. Potom jsme šli do chaty a mČli jsme obČd guláš. Byl docela dobrej, vaĜil ho náš kuchaĜ Šváb. A když jsme dojedli, tak jsme byli v chatce, a psali jsme tenhle deník. Potom jsme šli ven a našli jsme krvavé stopy a šli jsme po nich, až jsme došli k hustému lesu, a tam jsme hledali, þí jsou ty stopy. Matouš hledal za stromy, Bohouš u keĜĤ a Tomáš všude. A dlouho jsme hledali, až jsme našli nČco(nČkoho), co bylo podobné tuþĖákovi. Šli jsme blíž a blíž a dospČli jsme k závČru, byl to ESKYMÁK, kterého podrápal medvČd. Zjistili jsme puls a že tČžce dýchá. Tak pĜece jenom nám ty sanČ pomohly. Naložili jsme ho, dovezli jsme ho do naší chatky a udČlali jsme mu þaj a on na nás mluvil divnou Ĝeþí, ale nČco jsme slyšeli. Že jejich vesnice je smČrem tam, tak jsme se pokusili ho tam dovést, ale protože mČl rozdrápanou nohu, tak jsme ho tam nakonec dovezli. Místní eskymáci ho ošetĜili a my jsme šli zpátky do naší chaty. Ale pĜed domkem byl potok, vždycky jsme ho museli pĜeskoþit, a to bylo docela tČžké. Potom nastal den odjezdu. A my jsme si museli sbalit zbývající vČci a vyrazili jsme k nádraží. Cestou jsme se z kopce klouzali, až jsme byli na nádraží, kde jsme chvilku hráli hru þaj, rum, bum! Pak jel vlak a jeli jsme až do ýerþan, tam jsme pĜestoupili na vlak do Prahy. Až jsme dorazili do Prahy, tak jsme z Hlavního nádraží šli na tramvaj 24 a dorazili jsme do klubovny a z klubovny jsme dorazili domĤ s mámama. Bohouš, Tomáš, Matka
+NċCO MÁLO O OSADċ CHARAŠO Jak osadu najít:Osada leží na bĜehu ve stĜedohorní þásti Vodslivského potoka, který se vlévá zleva do Sázavy v osadČ Samechov-RĤženín. Ze Samechova je nejpohodlnČjší cesta od vlaku. Zkratka, delší, ale o to ménČ schĤdná vede z nádraží StĜíbrná Skalice okolo ledopádĤ. Tato zkratka je v zimČ témČĜ neschĤdná a proslavená dosti vážnými úrazy. Jak odemknout dveĜe:Ten nejpodivnČjší klíþ trubkový se toho þasu nepoužívá. Dva zámky, ani úplnČ nahoĜe, ani úplnČ dole, jsou funkþní. Otvory najít jest skautĤm hraþkou. DveĜe se musejí otvírat mocnou klidnou silou, a proto slabší þleny výpravy nenechávejte samotné venku, nedokázali by si otevĜít a zmrzli by. Ostatní:Dále je tĜeba dávat pozor na všudypĜítomné myši a dĤležité pĜedmČty jako potraviny a lĤžkoviny pĜed nimi náležitČ chránit. JeštČ pozor na kordy, jeden má ostrou špiþku.
Devatenácté þíslo
3
DOBYTÍ
JIŽNÍHO
PÓLU
Lišov 28. – 31. 1. 2000 Na tuto výpravu odjeli: Tomega, Bubák, Šmudla, Manuál, Lída, ýertík, Anþa, Cvrþek, Hanka, Lucka, Sabþa, Pája, Aranka, Flint, Diana, Domþa a já. Králík se pĜišla omluvit. Rozlouþili jsme se a tramvají jsme jeli na Florenc, a odtud na Hlavní nádraží. Jakmile jsme se ve vlaku uvelebili, dostaly jsme tĜi úkoly: 1. Zjistit pĜesnČ, jak dlouho jede vlak z Hlavního nádraží do ýeských BudČjovic. 2. Zjistit, na kterých stanicích staví tento vlak. 3. Požádat pČt cestujících, aby nám namalovali obrázek. Když jsme úkoly splnily, vyprávČl nám Manuál o tom, jak se Nor Amundsen vsadil s Angliþanem Scottem o to, kdo dĜíve dojde na jižní pól. Vyhrál Amundsen. Také jsme se dozvČdČly, že tato výprava je expedicí na jižní pól. Potom jsme dostaly další úkol. Napsat pĜíbČh, kde všechna slova zaþínají na J mimo pĜedložek. Když jsme splnily i tento úkol, vystoupili jsme v ýeských BudČjovicích. Dlouhou chvíli pĜi þekání na autobus jsme si krátily hrou sto tĜi sto. Autobusem jsme odjeli do Lišova. Na chalupČ jsme se zabydleli a pĜevlékli. Komise pak udČlala konkurs na obsazení expedice na jižní pól. Dlouho oþekávaná chvíle nastala. Komise si vybrala þleny a rozložila je do tČchto družin: AMUNDSEN: Lucka – špión, Hanka – dr. vČd horolezec, Flint – zvČrolékaĜka, Diana – hereþka, Cvrþek – písaĜka a já – špión SCOTT: ýertík – detektiv, Anþa – malíĜka, Pája – horolezec, Domþa – generál, Sabþa – lékaĜka a Aranka – modelka Zaþátkem výstupu na jižní pól byla zkouška fyzické zdatnosti – dĜepy, sedy – lehy (rekord 130), skok do dálky a páka. VČtšinu vyhrál Amundsen. Další náš úkol byl vymyslet si pokĜik. ZnČly takto: AMUNDSEN: Výprava na jižní pól, Amundseni dají gól, na jižní pól stoupáme, a pĜitom si brnkáme, až nahoru vystoupíme, pro vítČzství pobČžíme. SCOTT: Všechno vyhraje Scott, taĢka Šmoula je maskot, dobyjeme jižní pól, máme smysl pro humor. Potom nám Manuál ukázal mapu a nalepil každému družstvu loć. O každý získaný bod se nám posunula minivlajka. Po veþeĜi jsme si vyþistili zuby, a aby se nám lépe spalo, tak nám Manuál zahrál na kytaru. Noc byla studená.
Sobota Ráno jsme se vzbudili asi v osm, ale blbounily jsme tak, že ani nemusela být rozcviþka. Po dobré snídani jsme si vyþistili zuby a pĜevlékly se na ven. Venku jsme se seĜadily do družin a komise nám Ĝekla, že pĤjdeme cestou, kde hrozí nebezpeþí toho, že nás sežerou pukliny ledu. Zachránit jsme se mohly tím, že jsme toho, kdo byl požírán, dohonily a povalily.Vyrazily jsme k rybníku KonýĜi. Šly jsme a šly, a tu najednou ledová puklina pohltila Páju, ale naštČstí jsme ji zachránily. Potom pohltily pukliny Šmudlu, ale také jsme ji zachránily. Když jsme došly na takové pole, kde led pohltil pana detektiva ýertíka, skoro všichni ji bČželi zachránit až na špióna Lucku. Když komise vidČla, že jsme všichni pryþ, vzala špióna Lucku a zmizela. Potom co jsme to zjistily, vydaly jsme se za nimi lesem. V jednu chvíli jsme je vidČly, ale pak se nám ztratily. Když už jsme nevČdČly jak dál, bafly na nás i s Luckou a zaþaly nás koulovat. Šly jsme ještČ kousek a už jsme vidČly zamrzlý rybník KonýĜ. Vzaly jsme si s sebou igelitové tašky, a tak jsme si tam uklouzaly kopeþek. Když už nás to moc nebavilo, Ĝekla nám komise, že máme hlad a narazily jsme na lední medvČdy, ale ti mají také hlad. Tak expedice lovila medvČdy (komisi) a medvČdi expedici tím, že jsme se navzájem shazovaly. Pak už jsme opravdu vyhládlé došli na základnu, kde na nás þekal „pantáta“. BČhem poledního klidu nám Manuál hrál na kytaru a zpíval. Tomega mezitím udČlala velkou bodovací listinu. Když už jsme nemČli co zpívat, zahrály jsme si Twistera. Po svaþinČ se každá družinka rozdČlila na dvČ poloviny. Dostaly jsme papír s bludištČm. Kdo zvládl bludištČ, dostal další papír s tČžšími úkoly. Hlavy jsme stále nemohly vypnout, protože následující hrou bylo RISKUJ. Tuto hru vyhrál Scott. Pak byla veþeĜe, þištČní zubĤ a hraní na kytaru, pĜi kterém se moc hezky usíná!
Devatenácté þíslo
4
NedČle Ráno jsme se vzbudili asi v pĤl deváté. Po rozcviþce jsme si vyþistili zuby a k snídani byla vloþková kaše s þokoládou, kterou odmítla jíst Domþa s ýertíkem. Potom jsme se oblékly na ven. Venku jsme se seĜadily do družin. Komise nám Ĝekla, že musíme podle mapy dojít na kopec ýaĖkov. Tam nás vedl Scott. Protože pršelo, hrozilo nebezpeþí lavin. Lavinám jsme se ubránily tak, že jsme se chytily všechny za ruce a bČžely za tím, kdo to vykĜikl. Mapa nás vedla pČknou klouzaþkou, na které skoro každý upadl. KoneþnČ jsme došli na kopec ýaĖkov, kde jsme si zahráli na schovku a Manuál nám sdČlil, že musí v pondČlí do školy, takže jel do Prahy. Na zpáteþní cestČ nás vedl Amundsen. PotĜebovaly jsme dojít k Vlþí jámČ. V poĜádku jsme se vrátily na základnu, kde jsme ještČ pĜed obČdem stihly nakreslit obrázek. K obČdu byly šunkofleky s okurkou. Po chvíli odpoledního klidu jsme vyrábČly vlajky. Mezitím nám vedoucí udČlaly výstavu obrazĤ, které jsme dČlaly pĜed obČdem. Bodovaly jsme je od 0 do 3 bodĤ. Hotové vlajky jsme pĜišily na klacky. Potom jsme hrály HIP HAP HOP. Na velké þtvrtce byla þísla, a ta þísla byla odpovČdí na otázky, na které se nás ptala Šmudla. Druhá þást hry byla odkrývání obrázkĤ. Tuto hru vyhrál Amundsen. Dobrá veþeĜe nás naladila na dobrou noc. Po veþeĜi cca ve 2100 nám komise Ĝekla, že už je moc unavená a dál musíme jít sami. Ukázaly nám na mapČ, kam pĤjdeme a my jsme to pojmenovaly „TETA“. ještČ nám poradily, kudy na kĜižovatce, a vyrazily jsme. Po chvíli jsme se dostaly do centra mČsta a na rohu jedné ulice nás zastavil pán a Ĝekl nám, že si musíme dojít do HĤrecké ulice pro vlajky. Po dlouhé chvíli jsme je pĜece našly, vzaly jsme si je a šly jsme k „TETċ“. Cestou jsme hlásily poslední lampu, poslední dĤm atd. Zpívaly jsme si. Na schodech kapliþky ležela baterka, kterou jsme si posvítily na papír, který tam byl zavČšený. Stálo tam: „JIŽNÍ PÓL – POZOR NA MEDVċDY!“ Myslely jsme si, že na nás nČkdo vybafne, ale nikdo nevybafl. Když se nám dlouho nikdo neukázal, chvíli jsme si pojeþely a vracely se zpČt. Tu nČkdo posvítil dozadu a vidČly jsme Tomegu. Tomega nám pĜipomnČla, že na jižním pólu musíme zapíchnout vlajky. Potom jsme se spolu s ní vrátily do chalupy.
PondČlí
Ráno jsme se vzbudily asi v 900 hodin. Po snídani a hygienČ jsme zaþaly balit. Jako výborný obČd jsme mČly bramborové knedlíky s nakrájeným salámem. Když si úplnČ všichni dobalily, vyrazily jsme. Autobus nás dovezl do ýeských BudČjovic. Tam jsme nasedly na vlak a hrály jsme slovní kopanou. Potom k nám do kupé pĜišel opilec, který se nám postaral o zábavu až do stanice Hlavní nádraží. Metrem jsme dojely na Florenc a z nČj tramvají na stanici Urxova. V klubovnČ jsme si rozdaly diplomky a rozlouþily se pokĜikem. Tuto výpravu obodoval snad každý jedniþkou, protože jsme zmČnily historii. Vyhrál i SCOTT i AMUNDSEN! Knoflík
Mokrej sen Zdálo se mi, že sem kapr, bylo to pőed vánocema. Őek sem si-no zatr satr, teđ sem v kádi a s rybama.
KőiĀel sem že je to omyl, őval sem na ně z plnejch žaber. Aspoł sem se trochu omyl, někdo pak őek-tak ho naber.
Probudil jsem se celej mokrej a hned se chtěl podívat ven. Ale jen se mrskal tak bezmocnej. Potom mi došlo, že nebyl to sen.
Text: MARDOŠA (Tata Bojs)
Devatenácté þíslo
5
SOLNÁ LHOTA
28.-31.1.2000
První expediþní den: Na tradiþní „pololetní“ výpravu, prodlouženou o jeden prázdninový, jsme se letos vypravili ke Svížovi na chatu. Sraz byl v pátek hned po vysvČdþení už ve 14.30 (to abychom stihli odjet dĜíve, než se budeme moci chlubit svými známkami rodiþĤm). Nejprve nás mČlo jet asi tĜináct+dva, ale nakonec se nás vinou žloutenky sešlo v pátek v klubovnČ deset+dva. Rozebrali jsme si jídlo a vyrazili Na Knížecí, odkud nám jel autobus. Díky DavidovČ elegantní kliþce jsme se vešli hned do prvního autobusu a vyjeli smČr Vimperk. V autobusu zaþala naše þtyĜdenní „kleiner etapen Spiel“. VytvoĜili jsme dvČ expedice, americkou, kterou tvoĜila Pata, a ruskou, ve které byla naroubovaná Špiþka se dvČma Kudlankami. Každá expedice dostala dopis od tibetského lámy, který jim chce pomoci vyhledat Yettiho (Chema) a podrobit ho vČdeckým výzkumĤm. Po chvíli váhání se všichni þlenové expedice rozhodli vydat se na cestu. Bylo teda tĜeba provČĜit, jestli jsou všichni þlenové expedice vhodní pro nároþnou cestu. Každá družina musela splnit nČkolik úkolĤ. NapĜ. získat od tĜí rĤzných lidí jeden jediný obrázek Yettiho, napsat veselou báseĖ o Yettim, zjistit názvy co nejvíce vesnic a mČst, kterými jsme projíždČli, vyškrtat písmena Y,E,T,I z pĜiloženého textu, atd. Do naší hry byl tedy zapojen skoro celý autobus. Cesta do Vimperku tedy ubČhla rychle. Z Vimperku jsme se vydali pČšky do Solné Lhoty. K chatČ jsme došli až za tmy. Ihned jsme zaþali topit, vaĜit a ubytovávat se. Když už se všichni chystali jít spát, pĜišlo na Ĝadu pokraþování expedice. Mnich, který mČl na expedice þekat v klášteĜe se již vydal na cestu a bylo tedy nutné, vyrazit za ním. Šlo se tedy ven do snČhu. Za chvíli se všichni vrátili a pĜinesli s sebou zprávy s obrázkovým písmem. Nakonec se také všichni dozvČdČli, že mnich již zemĜel, ale informace o výskytu Yettiho zanechal v tČchto zprávách. Potom jsme se už jen pĜevlékli do suchého a zavrtali se do svých spacákĤ a spokojenČ usnuli. Druhý den expedice: V sobotu se vstávalo v 7.30, na rozcviþku nás vyhnal Dnešní Velký Tyran Michal. K snídani byl poridge. Expedice pokraþovaly v luštČní zprávy. Každý se teć musel dívat pozornČ okolo sebe, protože jednotlivé obrázky s vyluštČním zprávy se již od rána objevovaly postupnČ na rĤzných místech po celé chatČ. Po snídani jsme vyrazili na malou procházku. Náš prĤvodce Svíža nás provedl tím nejhlubším snČhem, jaký v okolí existoval, a ještČ jsme si stihli zahrát brutální hru lov na tygry. Vrátili jsme se a zaþali vaĜit obČd. Po pĜevleþení se plnily zkoušky do stezky a 1.stupnČ. Potom už se koneþnČ pískal vytoužený obČd-gulášek+chleba. O poledním neklidu byl vyhlášen filmový konkurz. Slavný režisér (Šík) a jeho asistent (David) hledali do svého nového filmu tyto postavy: pekaĜka, zlodČj, zdravotní sestra, král a automobilový závodník. Každá družina zaþala pilnČ nacviþovat své scénky s uvedenými rolemi. Odpoledne bylo ve znamení klouzání, bobování a dalších jiných jízd z kopce. Na nedalekém svahu jsme postavili dráhu a jezdili až do úplného skorozniþení. A když už jsme byli všichni mokĜí a skorozniþení, vypravili jsme se do chaty. K veþeĜi byly knedliky se zelim se zelim kyselim. Po veþeĜi byl ještČ chvíli þas na doladČní scén. Poté zaþal konkurz. Výkony hercĤ byly více než výborné a bylo tČžké vybírat. Nakonec si režisér vybral zdravotní sestru Káþu, zlodČje Švába, krále Messnera, závodníka Svížu a pekaĜku BáĜí. Herci a režiséĜi se odebrali na natáþení a zanedlouho pĜedvedli svĤj nový film.
Pekaőka má ráda divoĀinu V dďji filmu režisér nezapĢel své holywoodské koĢeny. V první krvavé scénď zlodďj a automobilový závodník vykradli pekaĢství jedné mladé pekaĢky. Následnď však závodník zlodďjovi pĢiskĢípl prsty do dveĢí auta. Museli tedy na pohotovost, tam si jich však všimla neohrožená hrdinka zdravotní sestra. Vydala se po stopách obou banditĪ a v napínavé automobilové honiĀce plné skĢípotu kol a kulek svištďjících vzduchem oba bandity dopadla. Poté je pĢedvedla pĢed samotného krále, ten oba odsoudil. V kontroverzním závďru filmu se zdravotní sestra setkala s okradenou pekaĢkou, pĢeskoĀí jiskra a obď hrdinky ruku v ruce odcházejí do nedaleké restaurace na
Devatenácté þíslo 6 divoĀinu. Ve filmu nechybí nic, co by mďl obsahovat správný holywoodský trhák, a již brzy se objeví v našich kinech. Nakonec jsme si ještČ rozdali Oscary za všechny role a mohli jsme jít spát spokojeným spánkem filmových hvČzd. Expedice CHEMO 2000-Den tĜetí: Vstávalo se pĜesnČ v 8.00, tentokrát se cviþilo s Messnerem. MČli jsme jít na Boubín, ale poþasí nám to zatrhlo. Tak jsme dopoledne trávili Michalovou hrou a velkou lodní bitvou mezi flotilami USA, Ruska a ýíny. K obČdu jsme mČli pantátu. Poþasí se odpoledne docela umoudĜilo, tak jsme se vydali za chatu stavit iglú. Po ohromném nasazení a tČžké práci byl náš výtvor až za tmy hotov. Zmrzlé ruce, bolavá záda a jiné choroby jsme vyléþili teplou polívþiþkou k veþeĜi. Veþer jsme trávili u Mega-þlovČþe, nezlob se ! Potom jsme si už jen vyþistili dentíky a ĜádnČ unaveni ihned usnuli. ýtvrtý (poslední) expediþní den: Budíþek byl opČt v 8.00, snídali jsme chleba s paštikou. Potom jsme zaþali balit a uklízet chatu. Když mČli všichni sbaleno, nastal þas koneþnČ vyrazit po stopách Yettiho. Každá expedice již mČla rozluštČnou zhruba polovinu zprávy, zbytek si teć vyhledali ve snČhové svatyni. Poté našli na mapČ údajné místo výskytu Yettiho a vyrazili do hor. Asi za hodinu se obČ expedice vrátili s tím, že samotného Yettiho nenašli, ale mají vyfotografované a zmČĜené jeho stopy. A i to je dobrý výsledek expedice. Dobalili jsme všechny vČci a rychle vyrazili do Vimperka. Kapku jsme nestíhali, a tak nám ujel vlak, kterým jsme chtČli jet. Nakonec jsme se tedy do Prahy dopravili autobusem, sice nadvakrát, ale dopravili. Výprava byla sice mrazivá, zasnČžená a umáþená, ale myslím, že se všem líbila. Šík
VESELÉ BÁSNċ O YETTIM: Ruská expedice
Americká expedice
Yetti byl snďžný muž, kterému když byla zima, tak zahrabal se do snďhu a bylo mu prima.
Ten náš starý Yetti, poĢád žere kvďty.
A když mu bylo zase teplo, lehl si ke kamnĪm a zaĀal si zpívat: „Mnď je teplo, i když není léto. A pak mi je akorát, nemusím si nohy hĢát, ani sníh si nahrabat.“ Když si ledový muž zaĀne hrát, NiĀí kostky a hraĀky nastokrát. Maminka mu Ģíkala: „NeniĀ hraĀky, nové ti nekoupím!“
Když je kolem led a chlad, dostane náš Yetti hlad. Yetti Rusy má moc rád, snídává je Āastokrát. A my velcí amíci, chytnem ho jak slepici, chlupy z nďho oškubem a pak domĪ pojedem. A když bude dobrý den, napíchnem ho na rožeě.
Oscar Wilde-Obraz Doriana Graye Lord Henry vyšel do zahrady a zastihl Doriana Graye, jak noĜí obliþej do velkého chladného hroznu šeĜíku a vdechuje horeþnČ jeho vĤni, jako kdyby to bylo víno. Došel až k nČmu a položil mu ruku na rameno. „DobĜe dČláte,“ Ĝekl. „Duši dovedou vyléþit jenom smysly, zrovna tak jako smysly dovede vyléþit jenom duše.“
POZOR ! POZOR ! POZOR ! POZOR ! POZOR ! POZOR ! -Na následujících Ĝádcích vám ýíslo nabízí exkluzivní þlánek otištČný z ruského vČdeckého þasopisu Russkaja Stal´ (Ruská ocel), který popisuje cestu ruské expedice za tajemným tvorem jménem Yetti.
RUSKÁ EXPEDICE OBJEVILA V HIMALÁJÍCH STOPY YETTIHO Dostala se mi do rukou pĜíležitost, dostat se do expedice CHEMO 2000. Tato výprava byla zamČĜena na výzkum Chema neboli Yettiho. Byl jsem pĜidČlen do ruské expedice, v téže dobČ se však na podobnou akci pĜipravovala i americká skupina. Na základČ dopisu, který pĜišel na ruskou ambasádu od tibetského lámy Tandzina Robccheho z kláštera Cang Kung ve Lhase, jsme zaþali plánovat vyslání expedice. Z dopisu jsme se dozvČdČli, že jmenovaný láma se zajímá o existenci Chema a potĜebuje pomoci pĜi jeho hledání. Poté, co jsme dorazili do Tibetu, jsme se dozvČdČli, že láma zemĜel, ale nechal dopis v jednom klášteĜe. Dopis jsme sice našli, ale nebylo vše tak snadné, protože dopis byl napsán znakovým písmem. Takže jsme museli pozorovat okolí kláštera a hledat nápovČdy. Ve vyluštČném dopise bylo napsáno asi toto: „Bohužel již nejsem mezi vámi živými, ale to vám nebrání v tom, abyste pokraþovali po stopách Yettiho. Mýtické zvíĜe žije v západním Tibetu pod posvátnou horou Kailás a u pramene Ĝeky Gangy. Po zjištČní všeho dĤležitého jsme se vydali na ono místo. Asi po hodinČ pátrání jsme narazili na stopy, které bezpochyby patĜili obĜímu primátu chodícímu po dvou konþetinách. UrþitČ to byl náš Yetti. Ihned jsme zaþali sbírat informace ze stop. NamČĜené údaje jsou: délka stopy je délka ruky od koneþkĤ prstĤ po loket, což je asi 46 cm, šíĜka stopy je v patČ na dlaĖ a ve špiþce na roztažené prsty. Noha má pČt prstĤ, na kterých jsou drápy.Samotné zvíĜe jsme sice nevidČli, ale podle vyprávČní místních koþovných pastevcĤ je Yetti vysoký asi o nČco více než 2 m. Má dlouhou zrzavou srst a šišatou hlavu. Toto zvíĜe má ještČ spoustu názvĤ. NČkteré z nich jsou Dremo, Big foot, Saschenceva apod. Naše doba pobytu na stĜeše svČta se chýlila ke konci stejnČ jako naše víza. Yettiho jsme sice nevidČli, ale máme spoustu nádherných zážitkĤ a vzpomínek a to si myslím že stálo za všechnu námahu a útrapy. Dne 9.2.2000 Místo: Moskva, Rusko Vedoucí expedice: Alexej Messniþenko A pozor, pozor!!! Tentokráte po výjimeþnČ krátkém þasovém období je tu zpČt, opČt plný informací o nás ...
ZDOMIZES * Ve stĜedu 12.ledna je v klubovnČ odehrán jeden dlouho oþekávaný zápas NHSL. Za utkání mezi Šíkovými Ćábly a STS Jiskrou Chvojkovice Brod si dva body za vítČzství 6:4 pĜipsali Ćáblové. * V pátek 14.ledna tráví v klubovnČ Šík tradiþní páteþní odpoledne a v Zábovce zanechává nedopoþítanou rovnici o "ztracení a nalezení, (ne)vlastnČní, pĜíchodech a odchodech a (ne)bytí" * 17.ledna se Job stavuje v klubovnČ pro kolo, dopoþítává Šíkovu rovnici na "zkušenost, volnost, žal a svébytnost a mizernou starobu a startovní þáru" a objevuje také puštČné elektrické topení!!! * 18.ledna se v klubovnČ uþí 2.maturitní otázka z výtvarné výchovy - Gotické umČní v ýechách a je odehráno utkání NHSL Maþa Gunga New Age vs. ýeslovy Nikdy Nenasytné Štiky za mohutné stížností na rozhodþího - mČ. "To bude mít dohru !" * O víkendu 21. - 23. ledna dobývají vlþata Severní pól (kdesi u Vlašimi). UrþitČ úspČšnČ !! A tento pátek se na DeltČ koná koncert Krásných Nových StrojĤ , kde je nČkolik známých tváĜí (Grepák, Ája a nČkolik kalmenĤ) a hlavnČ absolutnČ vychytaná hudba !! * V sobotu 22.ledna je od rána klubovniþka inventurována, a potom veþer zde Messner s Michalem vegetí s bramboráþky a koláþky atd... * V nedČli 23.ledna mají vlþata po výpravČ, Joba bolí v krku a klubovniþku navštČvuje Pan Veþerka, aby si odvedl domu své synky. * V pondČlí 24. zkazil Šík svĤj podpis þernou fixou. Berichtigung zdaĜena!!
Devatenácté þíslo 8 * Na pololetní prázdniny tedy od 28. do 31. ledna dobývají svČtlušky Jižní pól na Jihu (v LišovČ - u nás na chatČ) . Tímto jsou malinko pozmČnČny dČjiny, páþ Antarktis zdolali Amundsen i Scott zároveĖ. Skauti jedou ve stejnou dobu dobýt stopy Yettiho (ke Svížovi na chatu ), ale na podrobnosti o jejich akci se radČji zeptejte pĜímo jich samotných!! * 1. února po vlþácké schĤzce se hlásí Job: " ýeslo luxoval a je z toho hotovej." * 2. února Šík nechává v klubovnČ kulturní pĜehled na ounor * V nedČli 6. navštČvuje klubovnu Pan Nervák (jak napsal Job do Zábovky), páþ se mu zdá býti pĜíliš hlasitá zkouška Etnokroužku (Hibi, David, ýeslo a Job). * V pondČlí 7.února vyhrávám nad Šíkem pĜátelské utkání 11:6. * V úterý jdem s ýeslem do KĜiklárny , prodávám lístky na Maturitní ples a pak jdem do Academie na kulábr. Poslední metro není stihnuto !! * Ve þtvrtek 10.února probíhá na Letné ve VČži u 45.Silmarilu debatka na téma Sex a drogy. Vedení rozhovoru se ujal Šimi a zhostil se této role, myslím, dobĜe !! * V pátek 11.února mám v LucernČ svĤj Maturitní Ples a na nČm spoustu známých (Hejkal, Šík, Barak a Dakota, ýeslo, David, Hata, Hanka, Janík a Job, Manu a Šárka a taky moje tĜída a spousta jiných...) VČtšina z nich však odešla pĜed pĤl dvanáctou na Southpark a vrátili se až po celém plese, tedy asi ve dvČ hodiny. AbsolutnČ úžasnČ se mi tanþilo se Šíkem - doporuþuji nejlépe na rock´n´roll nebo na S´N´C . Pro noc strávenou v pubu doporuþuji Havraní Hnízdo - nonstop !! * V sobotu 19. se je u Joba, páþ jeho narozeniny (dle mého názoru už je mu pomČrnČ dost - opravdu teda xx , to už je hodnČ !!). * V nedČli nato : "KEL Crew Production" presents a Martincz Shimanski film NEOMRAZÍK ; na promítacím plátnČ klubu ST.YX je promítána premiéra tohoto nového úúžasného snímku. Však z dĤvodĤ drobných technických nedopatĜení ( pardon, v Hrobu praskla voda a bylo asi na hodinku a pĤl vytopeno) byl zaþátek veþera pĜesunut do vedlejší restaurace, tedy Ke Chcípákovi. A na závČr slovo režiséra: Martinicz Shimanski: Je to film o lásce a radosti. Chci, aby každý odcházel z kina nevýslovnČ šĢastný a aby cítil lásku k celému svČtu. Miluji Vás! Tomega
UŠI Uši jsou tunely do duše, potrubní pošĢáci citu. Bubínek s trychtýĜem na ústech, volá: „Jen na chvilku jsi tu.“ Uši jsou tenké provazy, po kterých slova chodí. Co bude-snaží se uhádnout dva slepí lodivodi /M.Wanek/-Už jsme doma
Devatenácté þíslo
9
ŠVÝCARSKO Oficiální název Forma vlády: Rozloha: Obyvatelstvo Geografická poloha: ýasové pásmo: Hlavní mČsto: Jiná mČsta: MČna: Státní svátek: Státní hymna (1965): Vlajka a znak:
Švýcarská konfederace. Federativní parlamentnČ prezidentská republika. 41284,5 km (þervenec 1997) 7248384-176 obyv.na km2 StĜední Evropa gmt+1/gmt+2(seþ/selþ). Bern=125 936 obyv.(konec 1996). Curych, Basilej, Ženeva, Lausanne,Winterthur, Sankt Gallen Švýcarský frank=100 centimĤ(od 7.5.1850). 1.srpna–výroþí založení konfederace (1291). Hudba-otec Alberich Zuissig (1841), Slova-Leonard Widmer Symboly pocházejí už z roku 1339, kdy se bílý kĜíž v þerveném poli stal symbolem boje švýcarských kantonĤ proti habsburské nadvládČ. KĜíž symbolizoval Krista a þervená barva právo na život a na smrt.Volba znamení se zdĤvodĖovala,že svoboda vlastního národa je stejnČ posvátné jako osvobození Svaté zemČ. (PĜi kĜižáckých výpravách se obvykle užívalo znamení kĜíže.)
Svižník
ZVUK Je veþer, jen nČkolik opozdilcĤ se vrací z práce. Nažloutlá záĜ lamp dotváĜí podzimní obraz pražských ulic. Po jedné z nich kráþí mladík. TČší se domĤ. Prošel kolem vchodu do továrny, odkud odchází posledních pár lidí. Slyší zvláštní zvuk. Zatím ho moc nevnímá. Co krok to zvuk. Klapání, neustálé klapání. Krok, klap, krok, klap… . Zpomalil, ale poĜád slyšel krok, klap, krok, klap… . MČkká podrážka bot neklape, ani batoh co skáþe na zádech jako kdyby v nČm bylo deset koþek. Klapání zaþíná být nepĜíjemné. V kapsách nic neklape, jen klíþe trochu chrastí. Klapání se mu už ozývá v hlavČ jako libá píseĖ, co nechce z hlavy ven. Zastaví se. Klapání zní ve ztichlé ulici. Muž jdoucí za ním stepoval o kamennou dlažbu svou spoleþenskou obuví. Po chvíli odboþil do vedlejší ulice. Bylo ticho. Jen klapání se mladíkovy ozývalo dál. Klap, klap, klapity, klap. Michal Antoine de Saint-Exupéry-Malý princ „Lidé mají své hvČzdy, jenže ty nejsou stejné. TČm, kdo cestují, jsou prĤvodci. Pro druhé nejsou niþím než malými svČtýlky. Pro jiné, pro vČdce, znamenají problémy. Pro mého businessmana byly zlatem. Ale všechny ty hvČzdy mlþí. Ty budeš mít hvČzdy jaké nemá nikdo… .“ „Co tím myslíš ?“ „Já budu na jedné z nich bydlit, budu se na jedné z nich smát, a až se podíváš v noci na oblohu, bude to pro tebe, jako by se smály všechny. Ty budeš mít hvČzdy, které se umČjí smát !“ *Tyto záhadné útvary, které se objevují v tomto ýísle vČtšinou na konci strany a v rámeþku, jsou tzv.RÁMEýKOVNÍKY. Rámeþkovník je nový literární útvar, který vám nabízí krátkou ukázku ze zajímavé knihy, jehož cílem je donutit vás, abyste si onu knihu vzali do ruky a tĜeba jí nČkdy i pĜeþetli.
Devatenácté þíslo
10
CITÁTY NA TÉMA … PěÁTELSTVÍ JIŽ podruhé se mĤžete na stránkách ýísla setkat s rĤznými citátky. Dnes se všechny toþí okolo jednoho z nejzákladnČjších vztahĤ mezi lidmi, a to sice okolo pĜátelství. VČĜím tomu, že každý z vás již nČkdy zakusil, co že to pravé pĜátelství je a plno citátĤ pro vás bude snadno porozumitelných a budete nad nimi souhlasnČ pokyvovat hlavami. Nad nČkterými se však budete muset zamyslet a možná, že nad nimi budete nesouhlasnČ kroutit hlavami. Ale i o to pĜi þtení následujících ĜádkĤ jde. TĜeba si o pĜátelství uvČdomíte nČco úplnČ nového, a nebo si jen opČt potvrdíte to, co si myslíte už pČknČ dlouho. Tak s chutí do toho… -Máš-li dobrého pĜítele, máš víc než on. /T.Fuller/ -PĜítel je ten, kdo o vás ví všechno a má vás poĜád stejnČ rád. /E.Hubbard/ -Skuteþný pĜítel je nejvČtší z pokladĤ, a pĜece se lidé pachtí za tČmi menšími. /F. de La Rochefoucauld/ -Když se nám vede dobĜe, znají nás pĜátelé, když se nám vede zle, pak zase my známe své pĜátele. /W. Collins/ -Jeden nepĜítel mĤže zranit dĜív, než deset pĜátel pro tebe uþiní nČco dobrého. /J. Swift/ -NČkdo má to štČstí, že má tu schopnost být pĜítelem. /J. Werich/ -Kdyby psa nauþili mluvit, þlovČk by pĜišel o posledního pĜítele. /Slovenské pĜísloví/ -Je snažší získat deset nepĜátel než jednoho pĜítele. /Arabské pĜísloví/ -DČláš-li si nové pĜátele, nezapomínej na staré. /Erasmus Rotterdamský/ -Nabídnout pĜátelství tomu, kdo chce lásku je jako dát chleba tomu, kdo umírá žízní. /ŠpanČlské pĜísloví/ -Bez pĜátel není štČstí a bez neštČstí nepoznáme pĜátele. /Anglické pĜísloví/ -PĜátelství, které mohlo zmizet, nikdy nebylo opravdovým pĜátelstvím. /Hieronymus/ -PĜátelství je láska bez kĜídel. /G. G. Byron/ -Kdo hledá pĜítele bez chyby, zĤstane bez pĜátel. /Turecké pĜísloví/ -PĜítel je osoba, se kterou se odvažujete být sám sebou. /F. Crane/ -Dobrého pĜítele poznáš podle toho, že tvé bláznivosti považuje pouze za pĜechodné stavy. /L. J. Peter/ Již v pĜíštím ýísle se od citátĤ o pĜátelství dostaneme až k citátĤm o lásce, jak symbolické, že ? Šík
Devatenácté þíslo
11
N a k r e s l i l a
A n Ā a
Devatenácté þíslo
12
A CO NAŠE SVċDOMÍ ? Tento þlánek píši v Solné LhotČ , nevím kolikátého je, ale sedím nedaleko místa, kam si Messner v noci ze soboty na nedČli položil svĤj mobilní telefon. Messner odsud odjel asi pĜed hodinou a pĤl, svĤj mobilní telefon však nenašel. Sedím u stolu, titanik pĜíjemnČ hĜeje, u ruky mi mruþí staré bakelitové radio, ti kteĜí byli na expedici Chemo 2000 ho jistČ vidČli, jeho ruþka je mezi stanicemi Graz-Dobl a W. Deutschl. Sedím a pĜemýšlím, kde ta vČc mĤže být, mobil není jehla a s Messnerem jsme v okolí místa þinu dolovali jako krtci, dokonce jsme pĜi tom i uklidili. Jak tak koukám okolo sebe, zaþínám se ptát, jak mohl mobil spadnout z trámu, který je 14 cm široký a rovný jako stĤl. Už jsem dokonce rozvedl teorie o tom, že mu narostli nožiþky a utekl , nebo že pĜišla vypasená myška a (pĜelazuji na Horby-Btislava) odnesla si telefon na zádech, aby si udČlala telefonní díru. Docela rád bych se jednou dozvČdČl, kde ten nebohý mobilní telefon mohl skonþit, zdá se mi totiž pomČrnČ hloupé pomyšlení na to, že ho nČkdo zabavil pro vlastní potĜebu a následnČ se ho buć zbavil, nebo ho šikovnČ schoval. Není to podložené, ale ani vyvrácené, a tak si kldu otázku: „Co nám Ĝíkají zákony ?“ Myslím tím samozĜejmČ hlavnČ skauty a nováþky, kteĜí byli u nás na chalupČ a asi mČli pĜíležitost MessneĜí telefon zatáhnout.(radio zaþíná hrát hustou taneþní hudbu) Je to možná pĜedþasný závČr, ale telefon asi jednoduše zmizel-tĜeba u nČkoho v kapse, možná ho má dotyþný v šuplíku stolu a zásuvku se bojí otevĜít a lituje svého hnusného þinu. A proto apeluji na kohokoli, aby zaþal myslet a jednoduše se pĜiznal. Chápu samozĜejmČ, že to nebude legra, ale když se mobílek nenajde, zaplatíme to my nebo stĜedisko a to znamená, že i nevinní lidé. Ale možná jsme také nevinní všichni, proto vzpomenu památky 10.skautského zákona, který byl na výpravČ porušen ještČ jednou, když nČkdo otevĜel PodČbradku, které by se jinak urþitČ mohl napít. Svižník P.S.Budiž 10.zákonu zemČ lehká. P.P.S.:Celá naše kauza „mobil“ je již skoro u konce. Viník se nenašel, a tak vina padá na celý náš kolektiv(tedy na všechny, kdo na výpravČ byli). Jelikož Messner trvá na náhradČ škody, oddílová rada rozhodla, že každý z nás zaplatí 200 Kþ. Tím tato kauza konþí a doufám, že už se mezi námi nikdy nic podobného neobjeví. Šík
JENOM SLOVA (nČkolik slov - vČt na závČr) Z þujíþku: -Já vám mĤžu vyprávČt, vlþata jsou prasata, prasata a prasata. /Švábovi se práce u vlþat oþividnČ zamlouvá/ -TĜeba Lump by si klidnČ mohla splnit hereþku.-Messner Nó, ale tam se musí nČco dČlat, né ?-Lump Z Jobovy oslavy: -VíĢo, já bysem chtČl, až mČ bude þtvrt století, já bysem chtČl mít taky takovou oslavu jako ty.-Šimi -Já se ale bojím. /Small jde pĜedvádČt emoce/ Poþkej, co máš ?-Ušoun Hmm…no…tak radost. /Small hádá, co pĜedvádČl/ -No a teć mám máslo na hlavČ. /Job po PterovČ máslové masáži/
Redakce: Václav Zeman – Šík, Petra Tomeþková – Tomega PĜispČli: Anþa, Michal, Knoflík, Bohouš, Tomáš, Matka, Svižník Redakþní e-mail:
[email protected] nebo
[email protected]
