!! Pozor!! Toto je internetová edice článku

!! Pozor !! Toto je internetová edice článku Petr Vavroušek, Miscellanea etymologica. Na okraj nového českého etymologického slovníku. In: Chatreššar 2002-2003. Ročenka Ústavu srovnávací jazykovědy. Editor Petr Zemánek. Praha (: Filozofická fakulta) 2003, s. 115-127. Při citování se odvolávejte výhradně na tištěnou verzi. !! Tato elektronická edice podléhá ochraně podle autorského zákona !! © Petr Vavroušek 2003

Miscellanea etymologica Na okraj nového cˇ eského etymologického slovníku Petr VAVROUŠEK I. Úvodní poznámky 1. Historická a srovnávací jazykovˇeda indoevropských jazyk˚u se m˚uže sice odvolávat na bezmála dvousetletou vˇedeckou tradici, nicménˇe moderní svˇet ji nemilosrdnˇe pˇrinutil hrát na hˇrišti konkurence s obory, jejichž výsledky jsou jednoduše mˇeˇritelné podle pravidel ekonomického zisku nebo ztráty. Podaˇrí-li se proto v dnešní dobˇe, jež je neblahým vlivem mocných bezostyšnˇe zamˇeˇrena na materiální zisk, pˇripravit a vydat etymologický slovník, je to již sám o sobˇe poˇcin hodný uznání. Proto je tˇreba pˇrivítat, že se Jiˇrí REJZEK ujal úkolu pˇripravit nový etymologický slovník cˇ eštiny (REJZEK 2001), který má být navíc také vydán elektronickou formou. 2. Autor ve svém slovníku navázal na pojetí, které pˇredstavuje na jedné stranˇe Václav MACHEK (d˚uraz na etymologii praslovanské slovní zásoby v cˇ eštinˇe a na výklad mnoha slov v cˇ eských a moravských dialektech), na stranˇe druhé Josef HOLUB a Stanislav LYER (zvláštní zˇretel ke slov˚um kulturním a cizím). Jiˇrí REJZEK volí jist´ y logický kompromis a má ve svém slovníku — vedle staré zdˇedˇené slovní zásoby — také slova pˇrejatá v moderní dobˇe, která zahrnuje ve velmi reprezentativním a zároveˇn uvážlivém výbˇeru. 3. Slovník se vyznaˇcuje pˇrehledností, umˇeˇrenˇe jsou citovány pˇríklady z r˚uzných jazyk˚u, hesla jsou dobˇre strukturována a jsou formálnˇe sevˇrená, nˇekdy však trochu na úkor srozumitelnosti (srov. dále v oddíle II sub 1.1 nebo 4.1). 4. Autor sice zmiˇnuje, že indoevropeistika (pˇredevším druhé poloviny 20. století) zahrnuje do hláskového inventáˇre prajazyka a do rekonstrukcí laryngály, nicménˇe zároveˇn konstatuje, že sám s nimi nepracuje (REJZEK 2001: 23) — jediná zmínka, zdá se, je v jeho výkladu slova „oj“ (srov. dále oddíl II sub 6.1). Pˇrestože je tˇreba každému pˇriznat právo formulování vlastních metodických východisek, soudím, že postup, který Jiˇrí REJZEK volí, se v historické a srovnávací jazykovˇedˇe ide. jazyk˚u obecnˇe jen tˇežko prosadí. Autor prostˇe ide. laryngály pˇrechází, aniž to zd˚uvodˇnuje a aniž uvádí pˇrípadné pˇrednosti svého postupu. 4.1. Pˇritom laryngály nabízejí nejen elegantní, ale pˇredevším systémové ˇrešení mnoha problém˚u, s nimiž se klasická (mladogramatická) rekonstrukce nevyrov-

116

Petr VAVROUŠEK

nala. Pˇríklady jistˇe netˇreba uvádˇet, jsou totiž dobˇre známé. Jiˇrí REJZEK se tak pˇredem pˇripravil o šanci napsat skuteˇcnˇe moderní etymologickou pˇríruˇcku, minimálnˇe pokud jde o ide. prajazykový základ, jehož se ve slovníku velmi cˇ asto dovolává.1 5. Od každého (etymologického) slovníku rovnˇež oˇcekáváme, že poskytne bezchybné a po formální stránce systémovˇe zpracované jazykové pˇríklady (rekonstrukce). Bohužel, formální stránka nepatˇrí právˇe k pˇrednostem nového slovníku. Pˇríklady z r˚uzných (pˇredevším neslovanských) jazyk˚u jsou uvádˇeny nejednotnˇe, nˇekdy dokonce s chybami. Zdá se, že zdrojem tˇechto nepˇresností bylo hlavnˇe pˇrebírání pˇríklad˚u z r˚uzných pˇríruˇcek a slovník˚u, bez nezbytného sjednocení jejich pˇrepisu a provˇeˇrení jejich významu. 5.1. Pomˇernˇe dost chyb a nejednotností je v pˇrepisech stind. a véd. slov. Jen namátkou uvádím: budhyát¯e (s. 74) recte búdhyate nebo búdhyate; urana- (s. 76) recte úran- nebo urana-; bahíh (s. 77) lépe bahís; plúši- (s. 82) lépe plúsi-; bh rš tí2 (s. 87) lépe bhrstí- nebo bhrstí-; br¯ahmana (s. 88) recte bra´¯ hmana-; brahman 2 2 (s. 88) bud’ brahmán- (m.) „brahman [= termín pro oznaˇcení jednoho z védských obˇetník˚u]“ nebo bráhman (n.) „zbožnost, modlitba“; bhr¯atar (s. 89) recte bhra´¯ tar nebo bhra´¯ tar; bhaga- (s. 97) recte bhága- nebo bhága-; kršna- (s. 114) recte krsná-; krtsna- (s. 114) recte krtsná-; ˇiihv¯a (s. 245) recte ˇiihva´¯ nebo jihva´¯ ; yoga ¯´ (s. 253) recte yóga- a další. ˙ ˚

˙

˙

˙

˙˙ ˚ ˙

˙

˙˙ ˚

˙ ˙

˚

˙

˙ ˙˚

5.2. Problémy jsou rovnˇež v chetitských pˇríkladech. Kromˇe nepˇresností, kdy se stejná hláska pˇrepisuje r˚uznˇe (zde v textu je oznaˇcena tuˇcnˇe), srov. hašt¯ai- (s. 304) a kappilahh- (s. 327) vedle m¯ehur (s. 380) nebo hišša- (s. 425); weš (s. 397) ˘ — kromˇe bˇežnˇe užívané vedle neua- (s. 416) apod., se ˘pˇríležitostnˇe objevuje transkripce — také transliterace, aniž je pro toto ˇrešení nˇejaký d˚uvod, srov. napˇr. ku-en-zi (s. 204), e-it-mi (s. 251), pa-a-i-mi (s. 251), la-a-man (s. 253). ˘

5.3. Pˇrepis avestských pˇríklad˚u je v podstatˇe na úrovni již témˇeˇr 100 let starého slovníku Christiana BARTHOLOMAE. To m˚uže obˇcas vést ke ztrátˇe cenných informací, které jsou zhusta relevantní právˇe pro historickou a srovnávací fonologii. Dnes je napˇr. nezbytné (opˇet) rozlišovat v pˇrepisu avestských slov av. sˇ´ (< iírán. *ći-) od av. sˇ (< iírán. *rt [v rukopisech ~]) a av. š [v rukopisech S] ˙

˘

1

V dalším textu, který reaguje na nˇekterá hesla slovníku, pˇrirozenˇe s laryngálami pracujeme a používáme také moderní pˇrepis citovaných avestských, chetitských a dalších pˇríklad˚u.

Miscellanea etymologica …

117

apod. Nejde o nˇejaký pustý formalismus, ale o reprezentaci historicky r˚uzných hlásek (hláskových skupin). Spolehlivý vˇedecký pˇrepis má nejen zásadní význam pro srovnávací výklad, ale též zaruˇcuje, že etymologický slovník je kompatibilní s moderními lexikálními, gramatickými a jinými pˇríruˇckami cˇ i studiemi. 6. Nicménˇe celkový dojem z nového etymologického slovníku Jiˇrího REJZKA je v principu pˇríznivý a autorovi patˇrí dík i uznání za jeho pˇríspˇevek k pohledu na historický p˚uvod cˇ eské slovní zásoby. II. Na okraj nˇekterých etymologií Vydání každého nového etymologického slovníku bývá vždy pˇríležitostí vyjádˇrit se podrobnˇeji k nˇekterým navrhovaným výklad˚um. Proto vznikl tento struˇcný komentáˇr k více ménˇe náhodnˇe vybraným etymologiím ze slovníku Jiˇrího REJZKA. Doufám, že se v budoucnosti najde další pˇríležitost tyto úvahy a poznámky rozšíˇrit na nˇekteré další etymologie.2 1. b˚uh 1.1. Filologický a srovnávací výklad (REJZEK 2001: 96) není pˇríliš pˇrehledný a hlavnˇe není pˇresný, protože vývoj sémantiky tohoto koˇrene (a pˇredevším nˇekterých jeho derivací) není v staroindiˇctinˇe a v íránských jazycích identický.3 Celý problém lze struˇcnˇe shrnout asi takto: 1.2. Kontinuanty koˇrene ide. *bhag- „pˇridˇelit, udˇelit, mít podíl“ jsou doloženy (vedle slovanských jazyk˚u srov. napˇr. ˇrec. fage?in „sníst“) zejména v iírán. jazycích — napˇr. véd. bhájati (< *bhág-e-ti) „pˇridˇeluje“, bhájate (< *bhág-e-te) „dostává podíl“, nav. bažat „pˇridˇeluje, rozdˇeluje“ apod.; z derivací od iírán. *bhág-a- jsou pro náš problém d˚uležité také napˇr. skt. bhága- „štˇestí, majetek“ apod. a av. baga-/baga- „to, co je udˇelené, podíl“. V Avestˇe se baga-/bagavyskytuje velmi ˇrídce ve spojení zejm. s Ahura Mazdou a mˇesíˇcním božstvem ˜

2

V dalším textu omezujeme odkazy na sekundární literaturu na nezbytné minimum. Necitujeme názory a výklady, které považujeme dnes za pˇrekonané nebo které vycházejí principiálnˇe ze specifických a obecnˇe nepˇrijímaných metodických premis (napˇr. rekonstrukce z pohledu tzv. glotální teorie apod.). Tam, kde pˇrímo citujeme nebo parafrázujeme názory Jiˇrího REJZKA, ponecháváme zápis rekonstruovaných slov a pˇrepis pˇríklad˚u z ide. jazyk˚u podle autora.

3

Filologicky zcela pˇresný není ani výklad Václava MACHKA (MACHEK 1997: 75).

118

Petr VAVROUŠEK

Máhem zˇrejmˇe jako jejich epitet s významem „udˇelující, dávající“; pˇríležitostnˇe se toto slovo užívá jako apelativum s významem „b˚uh“ (srov. také nav. kompozita bag¯o.d¯ata- „stvoˇrený bohem“ nebo bag¯o.baxta- „urˇcený bohy“). Pouze význam „b˚uh“ má stper. baga- a etymologicky pˇríbuzná slova v dalších írán. jazycích, napˇr. sogd. bg- „b˚uh“, stˇrper. bg „b˚uh“ nebo parth. bg „b˚uh, pán“ apod. 1.3. V íránském (nikoliv však v indickém) jazykovém prostˇredí lze tedy postulovat sémantický vývoj starého iírán. *bhág-a- po linii pˇribližnˇe: „to, co je udˇelené/pˇridˇelené“ fi (epitet) „ten, kdo udˇeluje“ fi (apelativum) „b˚uh“ [tj. p˚uvodní sémantika ve smyslu koncepce boha „udˇelovatele“]. 1.4. S tímto íránským sémantickým vývojem koresponduje stav doložený ve slovanských jazycích: srov. stslov. bogh „b˚uh“ a napˇr. adjektivum bogath, „bohatý“, tj. p˚uvodnˇe „ten, kdo má [sv˚uj] podíl, ten, komu je udˇelen [majetek]“). Protože to není jediná slovansko-íránská paralela, spíše než o nezávislý sémantický vývoj jde o jeden z doklad˚u prastarých jazykových kontakt˚u. 2. hra 2.1. Pokud jde o výklad slova „hra“, uvažuje Jiˇrí REJZEK s jistou (blíže však nespecifikovanou) výhradou („nemá pˇresvˇedˇcivou etymologii … uvažuje se o pˇríbuzenství…“) o spojení s véd. yájati „obˇetuje“, uvádí však také další možné výklady mj. ze stind. éjati nebo stind. í˙ngati [sic!] (REJZEK 2001: 212). 2.2. Navrhované spojení *jhgra- s véd. yájati „obˇetuje“ atd. ovšem zcela odpadá, protože jde o slova, která patˇrí k r˚uzným ide. základ˚um. Východiskem véd. yájati/te, stav. yazait¯e je ide. *Hia´g-/*Hi´g-, resp. „klasicky“ *ia´g-/*i´g-.4 Na konci koˇrene byla tedy palatalizovaná tektála, která se však nemohla vyvinout jako prasl. *g, které máme doloženo ve slovˇe *jhgra-. To by musel být výchozí ide. koˇren nasazen „klasicky“ jako *iag-/*ig-,5 což by sice ryze teoreticky ˇrešilo problém slovanského slova, ovšem zároveˇn odporovalo doloženému vývoji ide. *g ˇ v indoíránských jazycích. Cistá ide. velára *g pˇred pˇredním (palatálním) vokálem [ide. */e(:)/ nebo */i(:)/] by se totiž musela v íránštinˇe reflektovat jako *ˇi − tedy hypotetické *iag-e-te by se muselo vyvinout k av. †yaˇiaite [ovšem doloženo máme stav. yazait¯e, nav. yazaite], stejnˇe jako se vyvinulo napˇr. *ge- > *ˇia˘

˘

˘

˘

4

Srov. RASMUSSEN 1989: 260 nebo MAYRHOFER 1986: 170; nyní napˇr. RIX ET ALII 2001: 200 aj.

5

Srov. HAVLOVÁ ET ALII 1989-200x: 238.


119

v perfektu od koˇrene ide. *h1ger- : *h1ge-h1gór-e > nav. jag¯ara „je bdˇelý“; srov. véd. j¯aga´¯ ra (3.sg.) „je bdˇelý“. Délka a¯ v reduplikované slabice j¯aga´¯ ra vznikla náhradním dloužením po zániku náslovné laryngály koˇrene, tj. *h1ge-h1o; délka vokálu v koˇreni (a´¯ ) je d˚usledkem p˚usobení BRUGMANNOVA zákona (viz napˇr. KRISCH 1996: 23-24). 2.3. Rekonstrukt *iag-/*ig- jako východisko stind. yájati, av. yazait¯e atd. sice uvádí POKORNY 1959-1969: 501, je to však v jeho slovníku oˇcividný (nikoliv však jediný) lapsus calami,6 který logicky problematizuje etymologické návrhy, založené na tomto nesprávném údaji, jako je napˇr. výklad Vladimira N. TOPOROVA,7 který je obˇcas nekriticky pˇrebírán r˚uznými etymologickými pˇríruˇckami. ˘

2.4. Pˇri výkladu prasl. *jhgra-, cˇ eské „hra“ (k tomu další slovanské responze), stejnˇe jako (denominativního) slovesa *jhgrati „hrát (si)“ (‹ „[intenzivnˇe] (se) pohybovat“) musíme tedy dát pˇrednost spojení s ide. koˇrenem *Héig-, srov. prézens *Héig-e° (véd. éjati) a nazální prézens stejného koˇrene *Hi-né/n-g° (skt. i˙ngati, srov. véd. i˙ngáyati).8 ˘

˘

3. chmel 3.1. Tvrzení, že „v poslední dobˇe se uvažuje o írán. p˚uvodu slova“ (REJZEK 2001: 226) je tˇreba cˇ ásteˇcnˇe upˇresnit a doplnit. Pˇredevším první úvahy tímto smˇerem pocházejí již z pˇrelomu 19. a 20. století (srov. negativní stanovisko k nim VASMER 1976-1980 III: 251). 3.2. Z možných historických zdroj˚u slova „chmel“ ve slovanských jazycích se diskutuje zejména av. haoma-, stper. hauma, název rostliny a z ní lisované št’ávy využívané v rituálech, srov. véd. soma- (obojí < iírán. *sauma-, které historicky patˇrí k jinak nepˇríliš dobˇre doloženému ide. koˇreni *seu- „lisovat“, viz RIX ET ˘

6

Správný rekonstrukt tohoto ide. koˇrene má ale WALDE — POKORNY 1927-1932: 195.

7

TOPOROV 1979: 15 „dr.-ind. yajati, avest. yazaiti (indo-iran. *yag- : *ig- kak nuleva{ stupenh …“; srov. pozn. 46 na s. 17, kde pˇrebírá bez dalšího výše uvedenou chybu POKORNYHO slovníku; v textu (s. 17) sice konstatuje, že „… su<estvu}t nekotorye fonetiqeckie trudnosti v ob&{snenii sv{zi slav. *jhgra- s dr.-ind. yaj- (yag-), ¯˘ avest. yaz- …“, aniž však na ty rozhodující problémy dostateˇcnˇe reaguje. 8

K nˇekterým hláskovým problém˚um srov. nyní RIX ET ALII 2001: 222; k stind. koˇreni srov. WERBA 1997: 161, další podrobnosti k etymologii atd. má napˇr. VAVROUŠEK 1998: 39-41.

120

Petr VAVROUŠEK

ALII 2001: 537-538). Ještˇe v dobˇe indoíránské byla *sauma- deifikována a posléze vystupuje jako božská postava jak v Avestˇe tak ve védských textech. Pokud jde o urˇcení rostliny, která se za tímto oznaˇcením p˚uvodnˇe skrývala, pak šlo zˇrejmˇe o nˇejaký druh chvojníku,9 který obsahoval efedrin, jenž má psychotropní úˇcinky využívané v rituálech. Zároveˇn mohlo posléze ve védské Indii dojít k substituci tohoto rituálního nápoje a místo staré haomové/sómové rostliny se zaˇcala užívat také jiná psychotropika.10

3.3. Kontinuant iírán. *sauma- je také v stper. hauma-varga- „pˇripravující haumu“ [= oznaˇcení jednoho kmene Sak˚u (Skýth˚u)] a tento starý iírán. základ je dochován také v r˚uzných novoíránských jazycích (nˇekteré pamírské jazyky, osetština apod., viz napˇr. BAILEY 1979: 491 nebo STEBLIN-KAMENSKII/ 1972: 138-139). 4. chrám 4.1. Pˇri výkladu slova „chrám“, který není formulován pˇríliš pˇrehlednˇe, se poukazuje na ide. *(s)ker- „ˇrezat“ a v hesle se uvádˇejí r˚uzné pˇríklady, mj. také stind. harmyá- a chet. karimmi- „chrám, svatynˇe“ (REJZEK 2001: 228). 4.2. V hesle se pˇritom uvádí v podstatˇe jeden rekonstruovaný ide. základ *(s)kera z textu není pˇríliš zˇrejmé, které z uvedených responzí autor k nˇemu vztahuje. Véd. harmyá- (nebo harmiyá-) „pevný d˚um, velký d˚um“, které spolu s nav. *zairimiia° dochovaném v zairimii¯auuant- (pˇrízvisko Mˇesíce) „ten, jenž má (pevný) d˚um“ a v apelativu zairimiiaoura- „želva“, vychází z iírán. *í harmiia-, ovšem nem˚uže z hláskových d˚uvod˚u patˇrit k ide. *(s)ker- (tj. ˇrec. ke
˘

4.3. Pro výklad chet. a iírán. kontinuantu jsou relevantní návrhy uvádˇené v r˚uzných pˇríruˇckách,11 které postulují jako jejich spoleˇcný zdroj ide. základ *´ghorm-, jenž se zákonitˇe vyvíjí jednak k chet. karimmi- a jednak k iírán. *í harm°. To však jen málo ˇreší pˇrípadné pˇriˇrazení prasl. *chorm& (ide. *´gh dává

9

Z bohaté literatury k problému identifikace sómy srov. FALK 1989 a FLATTERY SCHWARTZ 1989; pˇrehled r˚uzných názor˚u nabízí napˇr. NYBERG 1997; k tomu ještˇe viz (nepravdˇepodobný) pokus Jürgena LEHMANNA [LEHMANN 2000]. 10 Srv. zejména FALK 1989: 77-89. K roli sómy ve védských rituálech viz nyní inspirativní esej Fritse STAALA [STAAL 2001: 745-778]. 11

Pˇrehlednˇe srov. napˇr. TISCHLER 1980: 507 a PUHVEL 1997: 85 (s dalšími návrhy).


121

zpravidla prasl. *z). Proto by se napˇr. musela pˇredpokládat ještˇe nˇejaká dubleta (*gorm&- ?), která by — spolu s ad hoc postulovaným vývojem p˚uvodní ide. iniciální tektály — ovšem jen úˇcelovˇe zd˚uvodnila vznik prasl. *ch. 4.4. Na to správnˇe naráží konstatování Jiˇrího REJZKA, že „problémem je slov. ch z ie. *´gh“, protože však nikde v hesle neuvádí další souvislosti (ale pˇredevším ani žádný ide. rekonstrukt s iniciálním *´gh°!), je tato — jinak správná — poznámka jen málo srozumitelná. 5. jablko 5.1. Nesdílím argument autora, který uvádí, že jelikož nelze rekonstruovat jednotnou ide. podobu, „vˇetšinou [se] uvažuje o 0praevropském’ p˚uvodu [tohoto] slova“ (REJZEK 2001: 243). Rekonstrukce ide. koˇrene pro oznaˇcení „jablka“ není sice jednoduchá, ale je možná. Navíc etymologie tohoto slova poskytuje dobré možnosti demonstrovat nˇekteré širší souvislosti, které nejsou nezajímavé. 5.2. Rekonstruovaný základ, který m˚užeme sumárnˇe zapsat jako *ab(¯ ¯˘ o/e)l-, je dobˇre doložen zejména ve slovanské, baltské (srov. lit. óbuolas, óbalas, lotyšsky a¯ bele), keltské (srov. staroirské ubull, velšské afal apod.) a germánské (sthn. apful, stˇrhn. apfel atd.) vˇetvi ide. jazyk˚u. 5.3. Rekonstrukce p˚uvodního etymonu na základˇe kontinuant˚u v tˇechto vˇetvích není jednoduchá, dialekticky jsou doloženy nejménˇe dvˇe hlavní varianty: abl¯˘ a ab¯ ¯˘ o/el-, mezi nimiž však není žádný nepˇrekonatelný rozdíl — první z nich je formálnˇe vlastnˇe redukovaným stupnˇem druhého rekonstruktu: tedy *ab¯ ¯˘ ol-/*abel¯˘ ˘ : *abl-. ¯ Morfologicky podobné stˇrídání kmen˚u muselo být rovnˇež ve flexi: *abl-ei (dativ), *abél-s (genitiv), *abl-óh1 (instrumentál), *abl-bhis (instrumentál plurálu).

˘

˚

5.4. P˚uvodní konsonantní kmen zakonˇcený na *°l- je v doložených kontinuantech také rozšiˇrován o další sufixy: zejména vokál (*abl-o- srov. napˇr. stˇc. jablo, stpol. jabło), sufix *-ko (slovan. *ab&l-ko > *(j)ab&l-ko srov. cˇ eské jablko, rus. {bloko apod.) a další. 5.5. Zdá se také, že v prajazyce lze pˇredpokládat více termín˚u pro oznaˇcení „jablka/jablonˇe“ (p˚uvodnˇe mohlo jít o oznaˇcení r˚uzných druh˚u). Napˇr. chet. sam(a)l(u)- „jablko“ umožˇnuje rekonstrukci chetitoluvijského etymonu *(s)am(a)l- [s-mobile] < *aml-, z nˇehož se však lze — na základˇe zmˇeny ml > bl — výraznˇe pˇriblížit výše probíranému rekonstruktu *abl-. ¯˘

122

Petr VAVROUŠEK

ˇ 5.6. Rec. m?hlon, dór. malon ? „jablko“ a lat. m¯alum/m¯elum se nˇekdy pˇrirovnává k chet. mahla- (< *mah2lo-). Urˇcitým problémem je ovšem sémantika tohoto chet. ˘ znamenalo zˇrejmˇe „vinná réva“ nebo „hrozen“ cˇ i „plod?“). slova (mahla˘ 5.6.1. Možná, že na lat. m¯alum myslel PRESL, když vytvoˇril cˇ eský odborný termín malvice (dužnatý plod s jadˇrincem). 5.7. Lat. základ m¯alum/m¯elum je také v pˇrejatých slovech marmeláda (pˇrevzato z nˇem. Marmelade, které je — pˇres franc. marmelade — z port. marmelo < lat. melim¯elum, ˇrec. mel
˘

6. oj 6.1. Zdá se, že pouze v tomto hesle se autor odvolává na existenci laryngál, když — vedle napˇr. véd. ¯ısa´¯ — uvádí také chet. hišša- s poukazem, že „chet. ukazuje na ˘ nˇej (nelaryngální) ide. základ *oi-espoˇcáteˇcní laryngálu“. Východiskem je pro (REJZEK 2001: 425), který ale nevysvˇetlí napˇr. uvedený chetitský kontinuant. ˙

˘

6.2. Rekonstrukce ide. základu tohoto slova je navíc podstatnˇe složitˇejší. Chet. hissa- [pˇrepisujeme takto místo hišša-] a véd. ¯ısa´¯ jsou kontinuanty ide. ˘*h iHs-éh (vokály ve védském slovˇ ˘e jsou výsledkem vývoje °iH° > ¯ı a °éh > a´¯ ; 2 2 2 chetitský zápis neumožˇnuje kvantitu vokál˚u pˇresnˇe urˇcit, viz ale EICHNER 1988: 138), které je pravdˇepodobnˇe sekundární derivací p˚uvodního ide. neutrálního kmene zakonˇceného na *s: *h2éiH-e/os, jenž byl základem pro odvození pˇríslušných kontinuant˚u v ˇreˇctinˇe a v nˇekterých dalších ide. jazycích (viz RIEKEN 1999: 182, 222 a 249; ze starší literatury pˇredevším PETERS 1980: 94-95, kterého Elisabeth RIEKENOVÁ kupodivu pˇrímo necituje). ˙

˘

6.3. Na zaˇcátku *h2éiH-e/os lze — místo h2° — zvažovat také h3°; povaha mediální laryngály z˚ustává nejistá (H = h1/3), srov. napˇr. MELCHERT 1994: 78 s další literaturou. ˘


123

7. rýže 7.1. Souhlasit lze s tím, že toto slovo je východního p˚uvodu; k tomu autor uvádí afghánské [= paštunské] vriž¯e [= plurál] a stind. vr¯ıh¯ı [recte vr¯ıhí-], s tím, že pˇresný zdroj není znám (REJZEK 2001: 553). 7.2. V r˚uzných (blízkých) hláskových variantách se tento výraz dochoval také v dardských (napˇr. šin. br˜i˘u), núristánských (napˇr. kat., resp. bašg. wric˙ nebo r´¯ıc˙ s významem „jeˇcmen“, dále srov. pras. wuz´¯ı) a v íránských jazycích (napˇr. chót. rr¯ısuya-, stˇrper. brinˇi, nper. birinˇi, orm. r¯ızdan, jagn. riˇian nebo v jazyce zázá res, a jinde. Z hláskových d˚uvod˚u je však obtížné vidˇet v stind. vr¯ıhí- pˇrímý zdroj pro výp˚ujˇcku do íránských jazyk˚u (k uvedeným pˇríklad˚um atd. srov. napˇr. MAYRHOFER 1987-2001 II: 597-598 nebo BAILEY 1979: 364b). 7.3. Na drávidský (nebo mundský) p˚uvod slova vr¯ıhí- myslí napˇr. Michael WITZEL (viz WITZEL 1999: 30-33 a passim, vˇcetnˇe další bohaté literatury). 8. sanskrt 8.1. Pomineme-li ponˇekud zavádˇející chrakteristiku sanskrtu („starý spisovný indický jazyk“; REJZEK 2001: 562), je tˇreba mírnˇe korigovat pˇreklad (výklad) stind. samskrtá-. Místo navrhovaného „dodˇelaný, sestavený“ lépe „[jazyk] kultivovaný, upravený, normovaný [podle pravidel]“. ˚

˙

9. sníh 9.1. Autor uvádí možnost, že p˚uvodní význam je „co se lepí“ (REJZEK 2001: 587). Tento výklad považuji nikoliv za možnost, ale za prokázaný, protože sémantickou motivaci „sníh“ ‹ „to, (co se pˇri)lepí“, resp. „to, co (z˚ustává) pˇrilepenˇe ležet“) je možné z nˇekterých doklad˚u pomˇernˇe dobˇre odvodit (srov. 9.2). Zároveˇn je také nutné mírnˇe korigovat ide. rekonstrukci, kterou slovník na tomto místˇe uvádí. 9.2. Substantivní derivace, které patˇrí k slovesnému koˇreni ide. *sneiguh- „(z˚ustat) pˇrilepenˇe ležet“ (srov. napˇr. RIX ET ALII 2001: 573), lze odvodit od rekonstruktu ide. *snóiguh-, resp. od rozšíˇreného *snóiguh-o- atd. Ve védském jazyce má subst. snéha- význam „lepivost“, „bahno“ apod.; význam „sníh“ je však doložen napˇr. ve stˇredoindickém (prákrtském) kontinuantu sineha- „sníh“; srov. také véd. koˇren sneh- „z˚ustat ležet“ atd. (podrobnosti má napˇr. MAYRHOFER 1987-2001 II: 772). ˘

˘

˘

˘

˘

˘

˙

9.3. Íránská vˇetev iírán. jazyk˚u dokládá v av. sna¯ežana- význam „slintající“ [slina ‹ „to, co lepí“], jinde má však tento koˇren význam „snˇežit“ (av. sna¯ežint„snˇežící“ a další tvary), který je poté také ve stˇredoperském sn¯ezag „sníh“; stejný ˙

124

Petr VAVROUŠEK

základ s prakticky stejným významem je v dalších íránských jazycích (viz zejména HOFFMANN 1976: 442-454, kde je možné cˇ erpat další podrobnosti). 10. tygr 10.1. V souladu s jinými etymologickými pˇríruˇckami (srov. napˇr. KLUGE 1995: 825 aj.) se poukazuje na východní p˚uvod tohoto slova, které m˚uže souviset se stper. tigra- „ostrý“ nebo s av. tigri- [lépe tigraii-] „šíp“ (REJZEK 2001: 686). 10.2. Stper. tigra- má spíše význam „špiˇcatý“, srov. pˇredevším jméno jednoho sakského (= skýtského) kmene stper. sak¯a tigraxaud¯a] „Sakové se špiˇcatými [tigra-] cˇ apkami“ (doklady u KENT 1953: 186); význam stper. slova však ani nepodporuje, ale ani nevyluˇcuje jeho pˇrípadné etymologické souvislosti se slovem tygr. VYBRANÉ SYMBOLY ° * †

< > ‹ fi h1, h2, h3 H (:)

zkrácení slova (složeniny nebo komposita) o opakovanou (libovolnou) nebo pro výklad jinak nepodstatnou cˇ ást (pˇred slovem/ˇcástí slova/hláskou) oznaˇcení rekonstruovaného tvaru argumenti causa chybná rekonstrukce (zejména pˇri rekonstrukci) fonetický/morfologický vývoj z (zejména pˇri rekonstrukci) fonetický/morfologický vývoj k vzniklo z (zejména pro vývoj/rekonstrukci sémantiky) vyvíjí se k (zejména pro vývoj/rekonstrukci sémantiky) symbol pro první, druhou resp. tˇretí ide. laryngálu symbol pro libovolnou ide. laryngálu (h1 / h2 / h3) délka vokálu

LITERATURA BAILEY 1979: Harold Walter BAILEY, Dictionary of Khotan Saka. Cambridge — London — New York — Melbourne (: Cambridge University Press) 1979, xvi, 559 s. EICHNER 1998: Heiner EICHNER, Anatolisch und Trilaryngalismus. In: Die Laryngaltheorie und die Rekonstruktion des indogermanischen Laut— und Formensystems. Hrsg. von Alfred BAMMESBERGER. Heidelberg (: Winter) 1988, s. 123-151. FALK 1989: Harry FALK, Soma I and II. Bulletin of the School of Oriental and African Studies 52 (1989) s. 77-89.


125

FLATTERY — SCHWARTZ 1989: David S. FLATTERY — Martin SCHWARTZ, Haoma and Harmaline. Berkeley (: University of California Press) 1989, 211 s. [Near Eastern Studies 21]. HAVLOVÁ ET ALII 1989-200x: Etymologický slovník jazyka staroslovˇenského. Hlavní redaktorka Eva HAVLOVÁ. Praha (: Academia) sešit 1 (1989)-11 (2002) s. 1-694 [dosud neukonˇceno]. HOFFMANN 1976: Karl HOFFMANN, Idg. *sneiguh-. In: Aufsätze zur Indoiranistik II. Hrsg. von Johanna NARTEN. Wiesbaden (: Reichert) 1976, s. 442-454 [p˚uvodnˇe publikováno v Münchener Studien zur Sprachwissenschaft 18 (1965)]. HOLUB — LYER 1968: Josef HOLUB — Stanislav LYER, Struˇcný etymologický slovník jazyka cˇ eského se zvláštním zˇretelem k slov˚um kulturním a cizím. Praha (: Státní pedagogické nakladatelství) 19682, 527 s. KENT 1953: Roland R. KENT, Old Persian. Grammar. Texts. Lexicon. New Haven (: American Oriental Society) 19532, xi, 219 s. KLUGE 1995: Kluge — Etymologisches Wörterbuch der deutschen Sprache. Bearbeitet von Elmar SEEBOLD. 23. erweiterte Auflage. Berlin (: de Gruyter) 199523, lxiv, 921 s. [24. vydání (2002) je také ve formˇe elektronické edice na CD ROMu]. KRISCH 1996: Thomas KRISCH, Zur Genese und Funktion der altindischen Perfekta mit langem Reduplikationsvokal. Mit kommentierter Materialsammlung. Innsbruck (: Institut für Sprachwissenschaft) 1996, 111 s. [Innsbrucker Beiträge zur Sprachwissenschaft 87]. LEHMANN 2000: Jürgen LEHMANN, Die ursprüngliche rigvedische Somapflanze war weder grüne Pflanze noch Pilz: Gepreßt wurden Honigwaben. Sicht eines Entomologen. In: Indoiranisch, Iranisch und die Indogermanistik. Arbeitstagung der Indogermanischen Gesellschaft vom 2. bis 5. Oktober 1997 in Erlangen. Hrsg. von Bernhard FORSSMAN — Robert PLATH. Wiesbaden (: Reichert) 2000, s. 295-314. MACHEK 1997: Václav MACHEK, Etymologický slovník jazyka cˇ eského. Praha (: Nakladatelství Lidové noviny) 19973, 866 s. [fotoreprint podle 3. vydání z roku 1971]. MAYRHOFER 1986: Manfred MAYRHOFER, Indogermanische Grammatik I. Heidelberg (: Winter) 1986, 216 s. MAYRHOFER 1987-2001: Manfred MAYRHOFER, Etymologisches Wörterbuch des Altindoarischen. Heidelberg (: Carl Winter) 1987−2001. Bd. I (1987-1992) 812 s.; Bd. II (1993-1996) 837 s.; Bd. III (1997-2001) 962 s. MELCHERT 1994: H. Craig MELCHERT, Anatolian historical phonology. Leiden (: Rodopi) 1994, 457 s. [Leiden Studies in Indo-European 3]. NYBERG: 1997: Harri NYBERG, The problem of the Aryan and the Soma: The botanical evidence. In: The Indo-Aryans of Ancient South Asia. Language, material culture ˘

˘

126

Petr VAVROUŠEK

and ethnicity. Ed by George Erdosy. New Delhi (: Munshiram Manoharlal) 1997, s. 382-406 [p˚uvodní edice Berlin (: de Gruyter) 1995]. PETERS 1980: Martin PETERS, Untersuchungen zur Vertretung der indogermanischen Laryngale im Griechischen. Wien (: Österreichische Akademie der Wissenschaften) 1980, x, 364 s. [Akademie der Wissenschaften, Sitzungsberichte. Philosophisch-Historische Klasse 377]. POKORNY 1959-1969: Julius POKORNY, Indogermanisches etymologisches Wörterbuch. Bd. I a II. Bern (: Francke) − München 1959-1969, 1183, 495 s. PUHVEL 1997: Jaan Puhvel, Hittite etymological dictionary. Volume 4: Words beginning with K. Berlin — New York (: Mouton, de Gruyter) 1997, 331 s. RASMUSSEN 1989: Jens E. RASMUSSEN, Studien zur Morphophonemik der indogermanischen Grundsprache. Innsbruck (: Institut für Sprachwissenschaft) 1989, 374 s. [Innsbrucker Beiträge zur Sprachwissenschaft 55]. ˇ y etymologický slovník. Praha (: Leda) 2001, 752 s. REJZEK 2001: Jiˇrí REJZEK, Cesk´ RIEKEN 1999: Elisabeth RIEKEN, Untersuchungen zur nominalen Stammbildung des Hethitischen. Wiesbaden (: Harrassowitz) 1999, xxix, 608 s. [Studien zu den Boˇgazköy-Texten 44]. RIX ET ALII 2001: Lexikon der indogermanischen Verben. Die Wurzeln und ihre Primärstammbildungen. Unter Leitung von Helmut RIX und der Mitarbeit vieler anderer bearbeitet von Martin KÜMMEL − Thomas ZAEHNDER − Reiner RIPP − Brigitte SCHIRMER. Zweite, erweiterte und verbesserte Auflage bearbeitet von Martin KÜMMEL und Helmut RIX. Wiesbaden (: Reichert) 20012, 823 s. STAAL 2001: Frits STAAL, How a psychoactive substance becomes a ritual: the case of Soma. Social Research 68/3 (2001) s. 745-778. / 1972: Ivan M. STEBLIN-KAMENSKII / , Flora iransko/ STEBLIN-KAMENSKII i prarodiny. \timologiqeskie zametki. I. Xvo/ inik. In: \timologi{ 1972. Moskva (: Nauka) 1974, s. 138-139. TISCHLER 1980: Johann TISCHLER, Hethitisches etymologisches Glossar. Mit Beiträgen von Günter NEUMANN. Lieferung 3. Innsbruck (: Institut für Sprachwissenschaft) 1980, s. 403-600 [Innsbrucker Beiträge zur Sprachwissenschaft 20]. TOPOROV 1977: V[ladimir] N. TOPOROV, K semantike troiqnosti (slav. *trizna i dr.). In: \timologi{ 1977. Moskva (: Nauka) 1979, s. 3-20. VASMER 1976-1980: Max VASMER, Russisches etymologisches Wörterbuch. Heidelberg (: Winter) 1976-1980. Bd. I (1976) xlvii, 712 s.; Bd. II (1979) 712 s.; Bd. III (1980) 697 s.


127

VAVROUŠEK 1998: Petr VAVROUŠEK, Poznámky k Atharvavédu 3.23. In: Chatreššar 1998. Roˇcenka Ústavu starého Pˇredního východu a srovnávací jazykovˇedy FF UK. Praha (: Filozofická fakulta) 1999, s. 37-53. WERBA 1997: Chlodwig H. WERBA, Verba Indoarica. Die primären und sekundären Wurzeln der Sanskrit-Sprache. Pars I: Radices Primariae. Wien (: Österreichische Akademie der Wissenschaften) 1997, 590 s. WALDE — POKORNY 1927-1932: Alois WALDE, Vergleichendes Wörterbuch der indogermanischen Sprachen. Herausgegeben und bearbeitet von Julius POKORNY. Berlin — Leipzig (: de Gruyter) 1927-1932. Bd. I (1930) 877 s.; Bd. II (1927) 716 s.; Bd. III Register. Bearbeitet von Konstantin REICHARDT (1932) 269 s.

WITZEL 1999: Michael WITZEL, Early sources for South Asian substrate languages. Mother Tongue. Special issue. October 1999, s. 1-76. ZKRATKY av. bašg. chet. chót. franc. ide. iírán. it. jagn. kat. kelt. lat. lit. nav. nper. nˇem. orm. parth.

avestský/avestsky bašgalský/bašgalsky chetitský/chetitsky chótánsky/chotánský francouzský/francouzsky indoevropský/indoevropsky indoíránský/indoíránsky italský/italsky jagnóbský/jagnóbsky katský/katsky keltský/keltsky latinský/latinsky litevský/litevsky novoavestský/novoavestsky novoperský/novopersky nˇemecký/nˇemecky ormúrský/ormúrsky parthský/parthsky

port. pras. prasl. rˇec. rus. skt. slovan. stav. stˇc. stind. stper. stpol. stˇrhn. stˇrper. stslov. šin. véd.

portugalský/portugalsky prasunský/prasunsky praslovanský/praslovansky rˇecký/ˇrecky ruský/rusky sanskrtský/sanskrtsky slovanský/slovansky staroavestský/staroavestsky staroˇceský/staroˇcesky staroindický/staroindicky staroperský/staropersky staropolský/staropolsky stˇredohornonˇemecký/°ky stˇredoperský/stˇredopersky staroslovˇenský/staroslovˇensk šinášský/šinášsky védský/védsky

!! Pozor!! Toto je internetová edice článku

Recommend Documents