POZEMNÍ STAVITELSTVÍ III

VYSOKÉ U ENÍ TECHNICKÉ V BRN FAKULTA STAVEBNÍ

LIBOR MAT JKA

POZEMNÍ STAVITELSTVÍ III BH05 ŠIKMÉ A STRMÉ ST ECHY

STUDIJNÍ OPORY PRO STUDIJNÍ PROGRAMY S KOMBINOVANOU FORMOU STUDIA

BH05 – Pozemní stavitelství III

© Libor Mat jka, Brno 2005

2 (321) -

Obsah

OBSAH

str.

1.

ÚVOD DO PROBLEMATIKY

-8-

2.

ZÁSADY A POŽADAVKY NÁVRHU ZAST EŠENÍ

-8-

2.1. Vn jší okrajové podmínky návrhu 2.2. Vnit ní okrajové požadavky návrhu 2.2.1. Požadavky stavebn fyzikální 2.2.2. Požadavky požární bezpe nosti 2.3. Teoretické ešení tvaru rovinných st ech

3. 3.1. 3.2.

4.

ZÁKLADNÍ ROZD LENÍ ST ECH Podle tvaru Podle sklonu

KROVOVÉ SOUSTAVY ŠIKMÝCH A STRMÝCH ST ECH - 34 -

SPOJOVÁNÍ D EV NÝCH PRVK

5.1. Spojování d ev ných prvk tradi ními prost edky 5.1.1. Vazby podélné 5.1.2. Vazby p í né 5.1.2.1. epování 5.1.2.2. P eplátování 5.1.2.3. Kampování 5.1.2.4. Osedlání 5.1.3. Vazby zesilující a rozši ující 5.2. Spojování d ev ných prvk novodobými prost edky 5.2.1. Kovové spojovací prost edky

6. 6.1. 6.2.

- 20 - 20 - 33 -

4.1. Tradi ní soustavy krov 4.1.1. Soustava hambalková 4.1.2. Soustava Ránkova 4.1.3. Soustavy vaznicové 4.1.3.1. Konstrukce plných vazeb sedlových st ech 4.1.3.2. Konstrukce valbových st ech 4.1.3.3. Konstrukce polovalbových st ech 4.1.3.4. Krovy mansardových st ech 4.1.3.5. Krovy pultových st ech 4.1.3.6. Krovy stanových st ech 4.1.3.7. Krovy pilových (shedových) st ech 4.1.4. Soustava Vlašská 4.1.5. Soustava v žová 4.1.5.1. Soustava v žová vaznicová 4.1.5.2. Soustava v žová Mollerova 4.1.5.3. Soustava v žová Otzenova 4.1.5.4. Soustava v žová De lÓrme 4.1.6. Soustava skružová 4.1.6.1. Krovy ze skružových krokví 4.1.6.2. Krovy ze skružových vazník 4.2. Novodobé nosné systémy šikmých a strmých st ech 4.2.1. Novodobá hambalková soustava 4.2.2. Vazníkové soustavy 4.2.2.1. Prostorové schéma vazníkových soustav 4.2.2.2. Vazníky plnost nné 4.2.2.3. Vazníky p íhradové

5.

-8- 10 - 10 - 13 - 14 -

ST EŠNÍ PLÁŠT ŠIKMÝCH A STRMÝCH ST ECH Návrh st ešního plášt Materiály

- 34 - 34 - 36 - 38 - 42 - 46 - 51 - 52 - 55 - 58 - 59 - 61 - 61 - 63 - 64 - 65 - 66 - 67 - 67 - 68 - 68 - 69 - 70 - 70 - 70 - 71 -

- 72 - 72 - 72 - 74 - 74 - 75 - 76 - 77 - 77 - 79 - 80 -

- 82 - 82 - 82 -

- 3 - (321) -

BH05 – Pozemní stavitelství III 6.2.1. Materiály nosné vrstvy - 83 6.2.2. Materiály hydroizola ní vrstvy - 84 6.2.3. Materiály pojistné hydroizola ní vrstvy - 86 6.2.4. Materiály parot sné vrstvy - 87 6.3. Charakteristické skladby, konstrukce a jejich detaily - 88 6.3.1. Skladby st ešního plášt a tepeln izola ní vrstva - 88 6.3.1.1. St ešní pláš bez tepeln izola ní vrstvy - 89 6.3.1.2. St ešní pláš s tepeln izola ní vrstvou pod nosnou konstrukcí - 89 6.3.1.3. St ešní pláš s tepeln izola ní vrstvou mezi prvky nosné konstrukce - 90 6.3.1.4. St ešní pláš s tepeln izola ní vrstvou nad nosnou konstrukcí - 92 6.3.1.5. St ešní pláš s tepeln izola ní vrstvou mezi a pod prvky nosné konstrukce - 93 6.3.1.6. St ešní pláš s tepeln izola ní vrstvou mezi a nad prvky nosné konstrukce94 6.3.2. Skladby st ešního plášt s parot snou vrstvou - 95 6.3.3. Skladby st ešního plášt s pojistnou hydroizola ní vrstvou - 96 6.3.3.1. Pojistná hydroizolace nad prov trávanou vzduchovou vrstvou - 96 6.3.3.2. Pojistná hydroizolace na podkladní vrstv - 97 6.3.3.2.1. Pojistná hydroizolace na podkladní vrstv s volným p esahem bez ut sn ní nebo do drážky - 97 6.3.3.2.2. Pojistná hydroizolace na podkladní vrstv s p esahem p ibitým bez ut sn ní - 98 6.3.3.2.3. Pojistná hydroizolace na podkladní vrstv se spojem sva eným nebo slepeným - 99 6.3.3.3. Pojistná hydroizolace na bedn ní - 99 6.3.3.3.1. Pojistná hydroizolace na bedn ní pod kontralat mi se spojem sva eným nebo slepeným - 100 6.3.3.3.2. Pojistná hydroizolace na bedn ní nad kontralat mi se spojem sva eným nebo slepeným - 100 6.3.4. Skladby st ešního plášt a vzduchové vrstvy - 101 6.3.5. Charakteristika st echy jednopláš ové - 102 6.3.5.1. Skladba st echy jednopláš ové - 102 6.3.5.2. Konstruk ní detaily jednopláš ových st ech - 103 6.3.6. Charakteristika st echy dvoupláš ové - 108 6.3.6.1.1. Skladba st echy dvoupláš ové - 109 6.3.6.2. Konstruk ní detaily dvoupláš ové st echy - 116 6.3.6.3. Charakteristika t ípláš ové st echy - 124 6.3.6.3.1. Konstruk ní detaily t ípláš ové st echy - 124 -

7.

ST EŠNÍ KRYTINY SKLÁDANÉ

- 131 -

7.1. D lení st ešních krytin skládaných 7.2. Krytina z pálených tašek 7.2.1. Vlastnosti pálených tašek, zkoušky, charakteristika 7.2.1.1. Tvar a vzhled 7.2.1.2. Posouzení zvuku 7.2.1.3. Cicváry 7.2.1.4. Zkouška náchylnosti k tvorb výkv t 7.2.1.5. Hmotnost 7.2.1.6. Prosákavost 7.2.1.7. Únosnost 7.2.1.8. Zjiš ování mrazuvzdornosti 7.2.1.9. Zkouška kyselinovzdornosti 7.2.2. Krytina z tašek oby ejných, dvojitá 7.2.2.1. Oby ejná taška 7.2.2.2. Jednoduchá krytina z oby ejných tašek na lou e 7.2.2.3. Dvojitá krytina na ídké la ování (korunová) 7.2.2.4. Dvojitá krytina na husté la ování (šupinová) 7.2.3. Krytina z tašek drážkových tažených 7.2.3.1. Jednodrážkové tažené tašky 7.2.3.2. Krytina z jednodrážkových tažených tašek

- 4 - (321) -

- 134 - 136 - 140 - 140 - 140 - 140 - 140 - 140 - 140 - 141 - 141 - 141 - 141 - 141 - 144 - 146 - 148 - 151 - 151 - 151 -

Obsah 7.2.3.3. Pracovní postup p i krytí - 153 7.2.3.4. Úprava krytiny u okraj st echy - 153 7.2.4. Krytina z tašek drážkových ražených se spojitou vodní drážkou - 154 7.2.4.1. Taška ražená drážková - 154 7.2.4.1.1. Keramická krytina z tašek ražených drážkových - 155 7.2.5. Krytina z tašek drážkových s p erušovanou vodní drážkou - 157 7.2.5.1. Ražené drážkové tašky - 157 7.2.5.1.1. Taška Francouzská 14 - 157 7.2.5.1.2. Taška Francouzská 12 - 157 7.2.5.1.3. Taška Brn nka - 157 7.2.5.1.4. Taška Univerzál 12 - 157 7.2.5.1.5. Taška Románská 12 - 158 7.2.5.2. Krytina z dvoudrážkových ražených tašek - 159 7.2.5.3. Pracovní postup - 160 7.2.5.4. Úprava krytiny u okraj st echy - 161 7.2.6. Krytina z prejz - 164 7.2.6.1. Keramická krytina z prejz - 164 7.2.6.2. Pracovní postup - 167 7.2.6.3. Úprava krytiny u okraj st echy - 168 7.2.6.3.1. Úprava krytiny u štítu - 168 7.2.6.3.2. Úprava krytiny u úbo í - 168 7.2.6.3.3. Úprava krytiny u nároží - 169 7.2.6.3.4. Úprava krytiny u okapu - 169 7.2.6.3.5. Úprava krytiny u h ebenu - 170 7.2.6.3.6. Úprava krytiny u komín - 170 7.2.7. Krytina z vlnovek bezdrážkových a drážkových - 171 7.2.7.1. Tašky vlnovky - 171 7.2.7.2. Krytiny z bezdrážkových vlnovek (esovek) - 171 7.2.7.3. Pracovní postup p i krytí - 172 7.2.7.4. Úprava krytiny u okraj st echy - 172 7.3. Krytina z tašek betonových - 173 7.3.1. Úvodem k betonové krytin - 173 7.3.1.1. Druhy tašek a jejich definice - 174 7.3.1.2. Typové zkoušky - 174 7.3.2. Krytina z maloformátových tašek – betonová st ešní krytina z plochých tašek (bobrovek) - 175 7.3.3. Krytina z betonových tašek profilovaných drážkových - 179 7.3.4. Krytina z velkoformátových tašek - 179 7.3.4.1. Alpská taška - 180 7.3.4.2. Moravská taška - 181 7.3.4.3. Kontur - 181 7.3.4.4. ímská taška - 182 7.4. Krytina z p írodní b idlice - 187 7.4.1. Staron mecké krytí - 194 7.4.1.1. Staron mecké jednoduché krytí - 195 7.4.1.2. Staron mecké dvojité krytí - 199 7.4.2. Šupinové krytí - 200 7.4.3. Krytí formáty s obloukovým ezem - 203 7.4.4. Pravoúhlé dvojité krytí - 207 7.4.5. Krytí šestiúhelníkem - 209 7.4.6. Moravské krytí šupinou - 211 7.4.7. Krytí tvercem, obdélníkem a kosodélníkem - 213 7.5. Krytina z vláknocementových rovinných prvk - 214 7.5.1. Krytina jednoduchá - 217 7.5.1.1. Krytina jednoduchá ze tverc se zkosenými rohy - 218 7.5.1.2. Jednoduchá krytina ze tverc kladených úhlop í n - 222 7.5.1.3. Krytina jednoduchá z obdélník – delší strana rovnob žná s okapem- 224 7.5.1.4. Krytina jednoduchá z koso tverc - 225 7.5.1.5. Krytina jednoduchá z koso tverc se zkosenými rohy - 226 7.5.1.6. Z tvercových a obdélníkových šablon s obloukovým ezem - 228 - 5 - (321) -

BH05 – Pozemní stavitelství III 7.5.2. Krytina dvojitá - 230 7.5.2.1. Krytina dvojitá ze tverc – strana rovnob žná s okapem - 231 7.5.2.2. Krytina dvojitá z obdélník – kratší strana rovnob žná s okapem - 234 7.5.2.3. Krytina dvojitá z obdélník – kratší strana rovnob žná s okapem – se zkosenými rohy - 236 7.5.2.4. Krytina dvojitá ze šupinových šablon - 238 7.5.3. Úbo í a nároží - 240 7.5.3.1. Úbo í - 240 7.5.3.2. Nároží - 243 7.6. Krytina z plechových rovinných desek - 245 7.6.1. Krytina z plechových šablon - 246 7.6.2. Krytina z plechových tašek a šupin - 248 7.7. Krytina z vláknocementových vlnitých desek - 250 7.8. Krytina z asfaltovláknitých vlnitých desek - 254 7.9. Krytina z vlnitého plechu a plech imitujících tvar taškových krytin - 257 7.9.1. Krytina z vlnitého plechu - 257 7.9.2. Krytina z plech imitujících tvar taškových krytin - 259 7.10. Krytina z trapézových plech - 260 7.11. Krytina plechová hladká na drážky nebo lišty - 264 7.11.1. Krytina plechová hladká na drážky - 264 7.11.2. Krytina plechová hladká na lat - 269 7.12. Krytina z d ev ných šindel - 274 7.12.1. Jednoduchá krytina z d ev ných šindel - 276 7.12.2. Dvojitá krytina z d ev ných šindel - 276 7.13. Krytina z asfaltových šindel - 279 7.14. Krytina z došk (slámy, rákosu) - 284 7.15. Krytina z plast a skla - 288 7.15.1. Krytina z plast - 288 7.15.2. Krytina ze skla - 293 7.16. Povlakové krytiny - 294 7.16.1. Materiály povlakových krytin - 294 7.16.1.1. Asfaltové pásy typu „A“ - 294 7.16.1.2. Asfaltové pásy typu „R“ - 295 7.16.1.3. Asfaltové pásy typu „S“ - 295 7.16.1.4. Asfalty oxidované - 296 7.16.1.5. Dehtové hmoty. - 296 7.16.2. Všeobecné zásady pro práce s živi nými krytinami - 297 7.16.3. Pomocné materiály - 297 7.16.4. Podklady krytin - 297 7.16.5. Pokládání povlakových krytin - 297 7.16.5.1. Jednoduchá krytina z asfaltových pás položená na bedn ní - 297 7.16.5.1.1. Úprava u h ebene - 299 7.16.5.2. Jednoduchá krytina z asfaltových pás položená na trojboké lat - 300 7.16.5.3. Dvojnásobná krytina z asfaltových pás položená na trojboké lat - 301 7.16.5.4. Dvojitá krytina z asfaltových pás na bedn ní - 302 7.16.6. Pokládání fólií - 303 7.16.6.1. Vzájemné spojování fólií - 304 7.17. Kompleta ní prvky krytin - 304 -

8.

KLEMPÍ SKÉ PRÁCE A VÝROBKY

8.1. Žlaby 8.1.1. Žlaby podokapní 8.1.2. Žlaby nadokapní 8.1.2.1. Žlaby nad ímsové 8.1.2.2. Žlaby nást ešní 8.1.3. Žlaby zaatikové 8.1.4. Žlaby mezist ešní

- 307 - 309 - 310 - 310 - 311 - 311 - 312 - 313 -

- 6 - (321) -

Obsah 8.2. Trouby 8.3. Lemování 8.3.1. Lemování okap 8.3.2. Lemování st n 8.3.3. Lemování komín 8.3.4. Lemování prostupujících ty í 8.3.5. Lemování hromosvodných jímacích ty í 8.3.6. Lemování v tracích trub 8.4. Vyplechování úbo í 8.5. H ebeny a nároží 8.6. St ešní okna 8.7. Krytí vystupujících ástí fasády

- 7 - (321) -

- 314 - 315 - 316 - 316 - 316 - 317 - 318 - 318 - 319 - 319 - 320 - 321 -

BH05 – Pozemní stavitelství III

1. Úvod do problematiky 2. Zásady a požadavky návrhu zast ešení St echa (též st ešní konstrukce): je stavební konstrukce nad chrán ným (vnit ním) prost edím vystavená p ímému p sobení atmosférických vliv , podílející se na zabezpe ení požadovaného stavu prost edí v objektu; Sestává se z nosné st ešní konstrukce, jednoho i n kolik st eních pláš odd lených vzduchovými vrstvami a dopl kových konstrukcí a prvk . P sobící vlivy lze rozd lit na: -

vlivy vn jšího prost edí a

-

vlivy vnit ního prost edí a provozu uvnit budovy.

Soubor vn jších a vnit ních vliv charakterizujeme jako okrajové podmínky návrhu st echy.

2.1. Vn jší okrajové podmínky návrhu 1. Vlivy klimatické a) teplota a vlhkost vn jšího vzduchu jejich zn ny a kolísání, b) slune ní zá ení (sv telné, tepelné, UV), c) pohyb vzduchových vrstev - vítr - vyvolávající statické a dynamické zatížení, d) atmosférické srážky - déš , sníh, námraza. 2. Vlivy akustické a) hluk zp sobený provozem vn budovy, b) chv ní a vibrace z provozu vn budovy. 3. Vlivy chemické zp sobené zne išt ním a exhalacemi vn jšího prost edí budovy. 4. Vlivy ostatní: a) biologické a bakteriologické vlivy, b) elektromagnetické vlivy, c) možnost úmyslného i neúmyslného mechanického poškození. Teplota a vlhkost vn jšího vzduchu Teplota a vlhkost vn jšího prost edí ( v zimním a letním období ) je jedním z hlavních initel ovliv ující tepeln technický návrh st ešní konstrukce. Pat i ný význam má i cyklické kolísání teplot v pr b hu dne a roku.

- 8 - (321) -

Pozemní stavitelství III – BH05

Slune ní zá ení P i návrhu st echy je nutné uvažovat i s ochranou p ed slune ním zá ením, nebo jeho sou ástí je i ultrafialová složka, která zp sobuje degradaci stavebních materiál . Zatížení v trem Proud ní vzduchu, dané rychlostí v tru, vyvolává na st echu v závislosti na jejím tvaru ú inky statické ( tlak, sání nebo t ení ) a ú inky dynamické ( rozkmitání konstrukce ). Hodnota normové statické složky zatížení v trem wn se stanoví ze vzorce: wn = wo . [kN.m-2] kde:

wn wo n

cw

n

. cw

hodnota normové statické složky zatížení v trem [kN.m-2], základní tlak v tru [kN.m-2], sou initel výšky objektu [-], tvarový sou initel, vyjad ující tvar objektu [-].

Déš a jeho intenzita Zatížení konstrukce st echy vlastní hmotností deš ových srážek se zanedbává. V tší význam má p ímé mechanické p sobení a chemické p sobení (tzv. kyselý déš ). Zatížení sn hem a námrazou Vliv sn hové pokrývky na st ešní pláš se posuzuje jako zatížení vlastní hmotností, které je ovlivn no vlastní objemovou hmotností, výškou sn hové vrstvy a dalšími initeli. Hodnota zatížení sn hem se stanoví dle SN 73 0035 ze vzorce: Sn = so . kde:

Sn so s

s

.

[kN.m-2]

je hodnota zatížení sn hem [kN.m-2], je základní tíha sn hu dle sn hové oblasti [kN.m-2], tvarový sou initel st echy [-], sou initel vyjad ující závislost na tíze zast ešení (krytina, vaznice, atd. ) [-].

Hluk a chv ní Vzduchová nepr zvu nost st ešních pláš musí vyhovovat minimálním požadovaným hodnotám dle technických norem. Proto je nutné navrhnout taková opat ení k zamezení ší ení hluku do objektu, která sníží hlu nost a vibrace zdroje hluku, nebo navrhnout vhodnou skladbu st ešního plášt z materiál , které ú inky hluku ztlumí.

- 9 - (321) -

Zásady a požadavky návrhu zast ešení

Chemické vlivy Jsou to látky, jako jsou nap . oxid si i itý, oxid dusíku nebo chlorovodík, spolu se vzdušnou vlhkostí vytvá í kyseliny, které p sobí na stavební konstrukce a zp sobují jejich korozi a degradaci. Biologické a bakteriologické vlivy V ovzduší se nachází i bakterie a biologické látky, které se do ovzduší dostávají proud ním vzduchu. Jedná se o d evokazné houby, plísn nebo hmyz, který pak napadá d ev né konstrukce. Proto je nutné chránit je od vlhkých proces izola ními prvky nebo je hloubkov impregnovat vhodnými prost edky. Elektromagnetické vlivy Zahrnují p sobení blesk , bludných proud , p sobení statické elekt iny a obdobných initel , vyvolávajících degradaci n kterých materiál a konstrukce st echy. Významná je také tzv. elektrochemická koroze vznikající na styku n kterých kov , které za p ítomnosti elektrolytu (nap . vody) tvo í elektrický lánek.

2.2. Vnit ní okrajové požadavky návrhu Požadavky stavebn fyzikální: a) zabezpe ení tepeln technické funkce st echy: -

nejnižší povrchová teplota konstrukce, sou initel prostupu tepla, zkondenzované množství vodní páry uvnit konstrukce, energetická náro nost budovy;

b) zabezpe ení požadované hodnoty hluku: -

omezení ší ení hluku do objektu zven í a naopak;

c) zajišt ní denního osv tlení podst ešních prostor Požadavky požární bezpe nosti: - stropní konstrukce posledního podlaží pod st echou, - požárn uzavíratelné otvory, - posouzení požárn nebezpe ných otvor . 2.2.1.

Požadavky stavebn fyzikální

Tepeln technická funkce st echy: -

navrhovat st ešní konstrukce v trané, a to bu dvoupláš ové (u všech typ budov),

-

jednopláš ové nev trané st ešní konstrukce navrhovat pouze výjime n v p ípadech, kdy ϕi ≤ 50%,

-

jednopláš ová st echa je nevhodná nad prostory s ϕi ≥ 80%,

- 10 - (321) -

s p dním prostorem, nebo


-

šikmé st echy nad vytáp nými prostory musí být tepeln izolovány nap . vrstvou tepelné izolace z vláknitých materiál , uloženou mezi krokve a navazující na tepelnou izolaci st n,

-

nad tepelnou vrstvu je t eba navrhovat v tranou vzduchovou vrstvu (nutno ešit nasávací a vyfukovací otvory),

-

p i kombinaci se skládanou krytinou chránit paropropustnou pojistnou hydroizola ní vrstvou,

-

u st ech uzav ených parot sn z obou stran musí být vlhkost uzav ených materiál co nejnižší, nejvýše m že odpovídat ustálené vlhkosti materiál .

tepelnou

izolaci

Nejnižší vnit ní povrchová teplota konstrukce V zimním období musí konstrukce v prostorech s relativní vlhkostí vnit ního vzduchu ϕi ≤ 60% vykazovat v každém míst vnit ní povrchovou teplotu si podle vztahu: si ≥

kde:

∆

si

si,cr

si,N

si,N

=

si,cr

+∆

[°C]

si

je bezpe nostní p irážka zohled ující zp sob vytáp ní vnit ního prost edí a tepelnou setrva nost konstrukce, [°C] je kritická vnit ní povrchová teplota, p i které by vnit ní vzduch s návrhovou teplotou ai a návrhovou relativní vlhkostí dosáhl kritické [°C] vnit ní povrchové vlhkosti ϕsi,cr , požadovaná hodnota vnit ní povrchové teploty. [°C]

Sou initel prostupu tepla Konstrukce vytáp ných nebo klimatizovaných budov musí mít v prostorách s relativní vlhkostí vzduchu ϕi ≤ 60 % sou initel prostupu tepla U [W/m2K] takový, aby spl oval podmínku U ≤ UN. UN = UN,20 . e1 . (35/∆ ie) [W/(m2K)] kde:

e1 ∆

ie

UN,20

je sou initel typu budovy, [-] je základní rozdíl teplot vnit ního a vn jšího prost edí, [°C] je požadovaná nebo doporu ená hodnota sou initele prostupu tepla. [W/(m2K)]

Tab. 1 Hodnota sou initele prostupu tepla UN,20 dle SN 730540 Rozd lení st ech dle sklonu a hmotnosti Ploché a šikmé st echy do 45° v etn Šikmé st echy nad 45° lehká konstrukce

UN,20 [W/(m2K)] požadovaná doporu ená 0,24 0,16 0,30 - 11 - (321) -

0,20

Zásady a požadavky návrhu zast ešení t žká konstrukce

0,38

0,25

Zkondenzované množství vodní páry uvnit konstrukce st echy: -

u nichž by zkondenzovaná vodní pára ohrozila požadovanou funkci [kg/(m2.a)]

Mc,a = 0 kde: -

Mc,a

je celoro ní množství zkondenzované vodní páry uvnit konstrukce, a = 1 rok.

s omezenou kondenzací vodní páry uvnit konstrukce a) zkondenzovaná vodní pára neohrozí požadovanou funkci konstrukce, b) ro ní bilance vodní páry [kg/(m2.a)]

Mc,a < Mev,a kde:

Mev,a

je ro ní množství vypa itelné vodní páry,

c) ro ní množství zkondenzované vodní páry : - pro jednopláš ové st echy, konstrukce s vn jším tepeln – izola ním systémem, vn jším obkladem, pop . jiné konstrukce s difúzn málo propustnými vn jšími vrstvami Mc,a ≤ 0,1, [kg/(m2.a)] - pro ostatní konstrukce nižší z hodnot: Mc,a, nebo 0,5 plošné hmotnosti materiálu [kg/(m2.a)] kde: Mc,a je požadovaná hodnota celoro ního množství zkondenzované vodní páry uvnit konstrukce. Ve st ešních konstrukcích odd lujících prostory s odlišnými tlaky vodních par (pdi, pde), dochází p i postupném vyrovnávání tlak k difúzi. Vodní pára prostupuje z míst vyššího tlaku do míst s nižším tlakem. Kondenzace vodní páry na vnit ním povrchu st n v bytových a ob anských stavbách je nep ípustná. Kondenzace vodní páry v konstrukci st echy zp sobuje zvyšování vlhkosti materiálu, následn pak : - zvyšování tepelné vodivosti materiálu, - objemové zm ny materiálu, - nežádoucí vyluhování pojiv a jiných složek, - hnilobu (organických) a korozi (ocelových) materiál , - výskyt plísní. St ešní konstrukce je nutné ešit tak, aby difúzní odpor jednotlivých vrstev klesal sm rem k exteriéru, ímž se výskyt kondenzace omezí pop ípad je eliminován. Energetická náro nost budovy1 Energetickou náro ností budovy se rozumí množství energie skute n spot ebované nebo odhadované pro spln ní r zných pot eb spojených se 1

Dle sm rnice evropského parlamentu a rady 2002/91/ES ze dne 16. prosince 2002 o energetické náro nosti budov. - 12 - (321) -


standardizovaným užíváním budovy, což m že mimo jiné zahrnovat vytáp ní, p ípravu teplé vody, chlazení, v trání a osv tlení. Toto množství energie se promítá do jednoho nebo více íselných ukazatel , které byly vypo teny s ohledem na izolaci, technické ukazatele a vlastnosti za ízení, návrh a umíst ní ve vztahu ke klimatickým hledisk m, slune nímu osvitu a p sobení sousedních konstrukcí, vlastní výrob energie a jiným faktor m, které ovliv ují pot ebu energie, v etn vnit ního mikroklimatického prost edí. ev ≤ ev,N kde:

ev ev,N

[kWh/(m3.a)]

je m rná pot eba tepla na vytáp ní, je požadovaná hodnota m rné pot eby tepla.

Požadovaná hodnota hluku Chrán né prostory interiér budov musí být obklopeny st nami s dostate nou vzduchovou nepr zvu ností. Požadavky na nepr zvu nost stavebních konstrukcí stanoví technické normy z oboru akustiky a ochrana proti hluku v budovách a související akustické vlastnosti stavebních výrobk a požadavky na n kladené. Vzduchová nepr zvu nost st ešní konstrukce závisí na její hmotnosti na jednotku plochy. ím je st echa t žší, tím v tší klade odpor rozkmitání zvukovými vlnami a tím mén vyza uje zvuk na druhou stranu. Hmotn jší konstrukce lépe izolují než lehké. St ídáním hmot akusticky tvrdých a m kkých se získá v tší nepr zvu nost . Ke zvýšení nepr zvu nosti lehké st ešní konstrukce lze využít principu zdvojení konstrukce (nap . st ešní pláš a samostatn zav šený t sný podhled). Denní osv tlení Základní hlediska pro posuzování denního osv tlení vnit ních prostor budov jsou: - rovnom rnost osv tlení, - rozložení sv telného toku a p evažující sm r sv tla, - osln ní, - úrove denního osv tlení. V podst ešních prostorech je nutné zajistit vizuální spojení obytné místnosti s venkovním prostorem. Spodní hrana st ešního okna by nem la být výš než 900 mm nad podlahou a jeho horní hrana mén než 2200 mm nad podlahou obytné místnosti. Požadavky na posuzování vnit ních prostor budov z hlediska denního osv tlení jsou uvedeny v SN 73 0580 Denní osv tlení budov. 2.2.2.

Požadavky požární bezpe nosti

Základní vybrané požadavky na požární bezpe nost jsou tyto:

- 13 - (321) -


-

stropní konstrukce posledního nadzemního podlaží musí mít charakter požárního stropu, je-li nad ní d ev ný krov,

-

má-li st echa funkci požárního stropu, musí být otvory ve st eše požárn uzavíratelné a musí vykazovat pot ebnou požární odolnost,

-

jestliže st echa nebo její ásti zasahují do požárn nebezpe ného prostoru, musí být její povrchové vrstvy ( krytina ) z neho lavých hmot.

O požární bezpe nosti staveb existuje celá ada normativních a pom rn p ísných p edpis (nap . soubor SN 73 0802 zahrnující spole ná ustanovení).

2.3. Teoretické ešení tvaru rovinných st ech

l/2

l

l/2

Tvar st echy je závislý na p dorysu a ú elu budovy; spád st ešních rovin je ovlivn n tvarem st echy a druhem použité krytiny nebo opa n . Pro návrh st ešního plášt je nutné p edem teoreticky vy ešit jeho tvar a sestrojit pr m ty pr se nic (h ebeny, nároží, úbo í, úžlabí) jednotlivých st ešních rovin. Vzhledem k tomu, že p i teoretickém ešení st ech se p edpokládá umíst ní celé st echy na p dorysné pr m tn , je okap stopou p íslušné st ešní roviny.

Obr. 1

ešení tvaru st echy o stejném sklonu st ešních rovin

Okap je hrana st echy, p es kterou odkapává voda z p ilehlé st ešní roviny (v sou asné dob jsou asto žlaby ozna ovány nesprávným pojmem okapy). Voda p i správném návrhu tvaru st echy te e po st ešní rovin rychle a nejkratším sm rem do vhodných míst. Pro ešení tvaru st echy o stejném sklonu st ešních rovin platí tato pravidla: -

roviny, jejichž stopy (okapy) svírají vzájemn úhel, se protínají v rozp lení tohoto úhlu, jestliže jsou stopy rovin vzájemn rovnob žné, protínají se ve vodorovném h ebeni, který leží v rozp lení vzdáleností obou stop, každá st ešní rovina je v p doryse omezena stopou a nejmén dv ma pr se nicemi; musí tedy procházet každým bodem minimáln t i úse ky.

V p ípad , že se p edpokládá stejný sklon st ešních rovin 45°, výška libovolného bodu st ešní roviny se rovná jeho kolmé vzdálenosti v p dorysu od stopy té roviny, ve které bod leží.

- 14 - (321) -


v

Obecný postup pro teoretické navrhování tvaru rovinných st ech:

III II IV I

v

Obr. 2

1. 2. 3. 4. 5.

Navrhování tvaru rovinné st echy

Ozna í se kouty a rohy po obvodu daného p dorysu písmeny velké abecedy (A,B,C,…). Získají se tak p ímky (úse ky), procházející body (AB, BC, CD,…), jež jsou zárove p dorysnými stopami (1, 2, 3,…) p íslušných rovin (I,II,III…). O íslují se jednotlivé strany postupn po vn jším obvodu tak, že platí: AB = 1, BC = 2 atd. Z roh a kout se sestrojí polop ímky (pr m ty pr se nic rovin), p lící úhel mezi stopami (1 a 2, 2 a 3, 3 a 4, atd.) uvnit daného p dorysu. Vzniklé pr se nice se o íslují tak, aby každá íslice ležela v rovin se stejn o íslovanou stopou, (nap .: v rovin I se stopou 1 budou mít pr se nice ozna ení 1/x; x – je íslo jiné stopy). Spole ná pr se nice rovin I a II bude mít ozna ení 1/2. Pro t i pr se nice stýkající se v jednom bod platí, že kterékoliv dv z nich mají spole nou íslici (nap . 1/2, 1/3; 3/2). asto vytvá í t i pr se nice tzv. sb žišt . Pro takový p ípad, kdy se protnou dv pr se nice se spole nou íslicí (nap . 1/2, 2/3) v jednom bod – pr se íku, platí, že t etí pr se nice jím procházející bude mít ozna ení (1/3). Z prvních dvou pr se nic vynecháme tedy íslici 2.

Dále je uveden p íklad ešení okap st ešních rovin valbové st echy nad obdélníkovým p dorysem. Pro zjednodušení bude navrhována st echa se st ešními plochami rovinnými s hranou ímsy totožnou s okapem. P i ešení se postupuje tak, že se nejd íve o íslují okapy (1, 2, 3, 4) po celém obvodu (A, B, C, D). Z bodu A se vede polop ímka p lící úhel α sev ený stopami 1 a 4, tato polop ímka je pr se nicí rovin I a IV. K této polop ímce se napíše ozna ení (1/4) stop rovin v arabských íslech souhlasných se stopou té které roviny. Tentýž postup se opakuje z bodu D. - 15 - (321) -

Zásady a požadavky návrhu zast ešení Ob pr se nice se protínají v bod E a pln vymezují rovinu IV. Z ozna ení pr se nice je patrné, že roviny, které tvo í t etí pr se nici (1/3) v bod E, jsou roviny I a III, protože jejich stopy 1 a 3 jsou vzájemn rovnob žné. T etí pr se nice (h eben) prochází v rozp lení vzdálenosti stop 1 a 3 a tudíž také bodem E, rovnob žn se stopami 1 a 3. Proto je vedena rovnob žka se stopami 1 a 3 z bodu E do bodu F, který ur uje pr se nice rovin I a II jako p lící polop ímka úhlu sev eného stopami 1 a 2. Tím je vy ešena další st ešní rovina I. Tímto zp sobem se postupuje tak, až se všechny st ešní roviny úpln vymezí. Do každé roviny se zakreslí šipka nejv tšího spádu st ešní roviny. Pr se nice EF rovin I a III je h eben a vyzna uje se tím, že šipky sm ují od této pr se nice kolmo – v p ímém sm ru. Pr se nice AE, BF, DE a CF se nazývají nároží. Vyzna uje se tím, že šipky nazna ující odtok vody sm ují od pr se nice pod úhlem (obr. 3a).

Obr. 3

Pr se nice st ešních rovin a) pr se nice st ešních rovin tvo ících nároží, b) pr se nice st ešních rovin tvo ících úbo í

Jestliže jsou šipky opa ného smyslu, tj. sm ují pod úhlem k pr se nici, nazýváme pr se nici úbo ím (obr. 3b). Pozn.: Dnes je asto úbo í zam ováno s pojmem úžlabí. Do úbo í stéká voda jako do sklon ného žlabu. Jestliže sm ují šipky k pr se nici v jednom sm ru (jako u h ebene), ale v opa ném smyslu, nazývá se pr se nice úžlabím. Úžlabí je „vodorovný“ žlab a je konstruk n od vodn n pouze u st ech pilových. Pohled a bokorys vy ešené st echy se sestrojí pravoúhlým promítáním. Nároží a st ešní roviny nejsou se žádnou pr m tnou rovnob žné a nejeví se v žádném obraze ve skute né velikosti. Skute ná délka nároží se stanoví po etn nebo graficky. Po ítá se pomocí Pythagorovy v ty, kde nároží je p eponou pravoúhlého trojúhelníka, jeho jedna odv sna je p dorysný pr m t nároží, druhou odv snou je výška h ebene v. Graficky se sestrojí skute ná délka nároží, jak je na obr. 2 Navrhování tvaru rovinné st echy znázorn no. Bod B v p doryse a tím i nároží BF se oto í do roviny rovnob žné s nárysnou (do bodu ( B1)) a promítacím paprskem na osu x. Spojnice bod (B2) F2 v nárysu je skute ná délka nároží. Skute ná velikost st ešní roviny (II) se sestrojí sklopením nejdelší spádové p ímky z nárysu, tj. sklopením bodu F2 do (F1). Spojnice bod B1 (F1) a C1 (F1) jsou rovn ž skute né délky nároží BF a CF. Skute ná velikost roviny (I) se sestrojí z bokorysu, kontrolou je, že body (F1) a (F´1) leží na kružnici, jejímž st edem je bod B1.

- 16 - (321) -

Pozemní stavitelství III – BH05 P i ešení podobných p dorys , jak bylo výše popsáno, se m že stát, že vyjde ešení chybné, jak je znázorn no na následujícím obr. 4.

Obr. 4

Chybné ešení odvodn ní st echy

Na obr. 4 tvo í pr se nice dle znaku šipek h eben, což je ešení správné. Pr se nice S´T´ podle znaku šipek tvo í úžlabí, které se nesmí p i ešení této st echy vyskytnout. Je tedy nutné p i ešení okapu zakreslovat spádové šipky a podobným p ípad m v novat pozornost. Krom vy ešení tvaru st echy je nutné v projektu uvést zejména rozm ry a sklony st ešních ploch, p edepsat skladbu a všechny vrstvy st echy v etn tloušt k a pot ebných fyzikálních údaj (objemové hmotnosti, maximální vlhkosti atd., u plechových krytin tlouš ku plechu, druh a tlouš ku ochranných vrstev apod.), stanovit ešení dilatací, ur it polohu odvod ovacích prvk i prostup v etn rozm r a vykreslit stavební detaily všech charakteristických i atypických míst tak, aby projekt umož oval jednozna né pochopení technického i vzhledového a provozního ešení st echy. Pro snadn jší orientaci ve sklonových pom rech a pro p evody sklon je uvedena tab. 2.

- 17 - (321) -


Tab. 2 P evod sklon Sklon ve stupních [0]

Sklon v procentech [%]

Sklon pom rný 1:x

0,5 1,0 1,5 2,0 2,5 3,0 4,0 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45

0,87 1,75 2,62 3,49 4,37 5,24 6,99 8,75 10,51 12,28 14,05 15,84 17,36 19,44 21,26 23,09 24,93 26,80 28,68 30,57 32,49 34,43 36,40 38,39 40,40 42,45 44,52 46,63 48,77 50,95 53,17 55,43 57,74 60,09 62,49 64,97 67,45 70,02 72,65 75,36 78,13 80,98 83,91 86,93 90,04 93,25 96,57 100,00

1 : 114,90 1 : 57,10 1 : 38,20 1 : 28,60 1 : 22,90 1 : 19,08 1 : 14,30 1 : 11,43 1 : 9,51 1 : 8,14 1 : 7,14 1 : 6,31 1 : 5,67 1 : 5,14 1 : 4,70 1 : 4,33 1 : 4,01 1 : 3,73 1 : 3,49 1 : 3,27 1 : 3,08 1 : 2,90 1 : 2,75 1 : 2,61 1 : 2,48 1 : 2,36 1 : 2,25 1 : 2,14 1 : 2,05 1 : 1,96 1 : 1,88 1 : 1,80 1 : 1,73 1 : 1,66 1 : 1,60 1 : 1,54 1 : 1,48 1 : 1,43 1 : 1,38 1 : 1,32 1 : 1,28 1 : 1,23 1 : 1,19 1 : 1,15 1 : 1,11 1 : 1,07 1 : 1,04 1 : 1,00

- 18 - (321) -


- 19 - (321) -

Základní rozd lení st ech

3. Základní rozd lení st ech St ešní pláš je ást st echy, kterou tvo í nosná vrstva st ešního plášt . K této vrstv jsou zpravidla p i azeny další vrstvy podle funkce plášt (nap . vrstva hydroizola ní, tepeln izola ní, parot sná, pojistná hydroizola ní, ochranná, pohledová, separa ní, spojovací a podhledová). Pod pojmem šikmá st echa se dnes ozna uje st echa se sklonem vn jšího povrchu (m eného od vodorovné roviny) v intervalu 5° < α ≤ 45° a strmá st echa se sklonem vn jšího povrchu v rozmezí 45° < α < 90° ( SN 73 1901/1998 Navrhování st ech – základní ustanovení ). Dle d íve platné SN 73 1901 Navrhování st ech z 5. 5. 1975, byla šikmá st echa se sklonem krytiny v rozmezí 10° < α ≤ 45° a strmá st echa se sklonem krytiny v tším než 45°. Šikmé a strmé st echy se rozd lují podle sklonu nebo podle tvaru.

3.1. Podle tvaru Podle tvaru se rozeznávají st echy vytvo ené: -

st ešními plochami rovinnými: -

st echa pultová – st echa tvo ená jednou sklon nou st ešní plochou,

Obr. 5 -

Pultová st echa

st echa sedlová - st echa tvo ená dv ma sklon nými plochami stýkajícími se v h ebeni a v nárožích, (úpravy sedlové st echy u štítu

- 20 - (321) -


kab incem nebo p íst eškem se nacházejí zpravidla u starých stylových stavení),

Obr. 6

Úprava štítu - sedlová st echa

- 21 - (321) -


Obr. 7 -

st echa valbová - st echa tvo ená stýkajícími se v h ebeni a nárožích,

Obr. 8 -

Sedlová st echa ty mi sklon nými plochami

Valbová st echa

st echa polovalbová - st echa tvo ená ty mi sklon nými plochami stýkajícími se v h ebeni a ve zkrácených nárožích; okap polovalby (na rozdíl od valby) je ukon en v jiné výšce, než okap vedlejší plochy,

- 22 - (321) -


Obr. 9 -

st echa k ížová – st echa, která vznikne pronikem dvou st ech sedlových, p i emž h ebeny jsou v jedné výšce,

Obr. 10 -

Polovalbová st echa

K ížová st echa

st echa polok ížová – st echa, která vznikne pronikem dvou st ech sedlových, p i emž h ebeny jsou v r zné výšce, - 23 - (321) -


Obr. 11 -

Polok ížová st echa

st echa stanová – st echa u níž se nároží st ešních ploch stýkají v jednom bod – ve vrcholu,

Obr. 12

Stanová st echa

- 24 - (321) -


-

st echa pilová (schedová) – je ada k sob p iléhajících st ech sedlových s nestejným sklonem obou ploch nebo st ech pultových,

Obr. 13

Pilová st echa

- 25 - (321) -


-

st echa mansardová – st echa tvo ená st ešními plochami o r zném sklonu, umíst nými nad sebou, p i emž dolní st ešní plocha má v tší sklon,

- 26 - (321) -


Obr. 14

-

Mansardová st echa a) charakter sedlový, b) charakter valbový, c) ešení tvaru st ešní roviny

v že (v žová) – základem je strmá stanová st echa;

Obr. 15

V že

- 27 - (321) -


-

st ešními plochami zak ivenými: -

rozvinutelnými: -

st echa válcová (valená, oblouková),

Obr. 16

-

Válcová st echa

st echa válcová zvln ná,

Obr. 17

Válcová zvln ná st echa

- 28 - (321) -


-

st echa ze segment oblouk ,

Obr. 18

-

St echa ze segment oblouk

st echa kuželová,

Obr. 19

Kuželová st echa

- 29 - (321) -


-

nerozvinutelnými: -

st echa kulová (rota ní bá , bá ová),

Obr. 20

-

Kulová st echa

st echa k ivková rota ní (nap . cibulová),

Obr. 21

K ivková rota ní st echa

- 30 - (321) -


-

st echa k ivková transla ní,

Obr. 22

-

K ivková rota ní st echa

st echa hyperbolicko parabolická – p ímková,

Obr. 23

Hyperbolicko parabolická st echa

- 31 - (321) -


-

st echa konoidová,

Obr. 24 -

-

Konoidová st echa

st echa kombinovaná,

kombinací rovinných a zak ivených st ešních ploch: -

st echa kombinovaná pilová aj.

Obr. 25

Kombinovaná pilová st echa

- 32 - (321) -


Podle sklonu se st ešní pláš dále rozd luje a ozna uje jako st echa: - vlašská; l l v=l/4-l/5 [mm] pro kterou platí: v = až 4 5 kde: v výška st echy v h ebeni [mm], l l ší ka st echy [mm], Obr. 26 - úhlová

Vlašská st echa

-

l [mm] 2 kde: v výška st echy v h ebeni [mm], l ší ka st echy [mm],

v=l/2

pro kterou platí: v =

l

Obr. 27

Úhlová st echa

- francouzská

v=l/2. 3

l 3 [mm] 2 kde: v výška st echy v h ebeni [mm], l ší ka st echy [mm], pro kterou platí: v =

l

Obr. 28

Francouzská st echa

v=l

- gotická pro kterou platí: v = l [mm] kde: v výška st echy v h ebeni [mm], l ší ka st echy [mm], l

Obr. 29

Gotická st echa

- v žová; pro kterou platí: v = 2u [mm] je výška st echy v h ebeni [mm], u úhlop í ka tvercového p dorysu st echy se stranou a [mm].

v=2.u

kde: v

u

a

Obr. 30 - 33 - (321) -

a

V žová st echa

v

3.2. Podle sklonu

Krovové soustavy šikmých a strmých st ech

4. Krovové soustavy šikmých a strmých st ech Z p edešlé kapitoly je z ejmá definice st ech šikmých a strmých, z hlediska typ rozeznáváme soustavu hambalkovou, Ránkovu, vlašskou, v žovou, skružovou a soustavy vaznicové.

4.1. Tradi ní soustavy krov Tradi ními soustavami krov se rozumí: soustava hambalková, soustava Ránková, soustava vaznicová, soustava Vlašská, soustava v žová, soustava skružová. Na obr. 31 je znázorn n nejstarší krov, který p edcházel všem ostatním soustavám. Délka krokví nep esahovala 4000 mm. Zv tšující ší ka budovy si pozd ji vyžadovala i v tší délku krokví s nutností jejich rozep ení vodorovným ty ovým prvkem zvaným hambalek.

Obr. 31

Nejstarší krov

Následující kapitoly se budou podrobn ji zabývat jednotlivými soustavami z hlediska tvar , konstruk ních princip a vhodnosti použití pro dané podmínky. 4.1.1.

Soustava hambalková

Soustava hambalková je u nás nejstarší krovovou soustavou a p edcházela vzniku soustavy vaznicové (obr. 32). Vyskytuje se u ady starých budov. P esto však jsou dnes známy moderní hambalkové soustavy, které se v nemalé mí e používají u sou asných konstrukcí krov . V axonometrickém pohledu je uvedena varianta s vaznicí (z d vod v tšího rozponu) jako p echodová fáze k soustav vaznicové.

- 34 - (321) -


Obr. 32

Hambalková soustava

- 35 - (321) -


Krokve p vodní hambalkové soustavy jsou epovány do konc vazních trám (obr. 32), v jalových vazbách do krát at uložených na pozednicích a za epovaných do vým n mezi vazními trámy. Každý pár krokví je rozep en hambalkem (obr. 32).

Obr. 33

Detaily hambalkové soustavy a) spojení pozednice, vazního trámu a krokve, b) spojení krokve a hambalku

Krokve jsou namáhány na ohyb, vazní trámy na tah a ohyb, hambalky na tlak. V tší st echy proto m ly dva hambalky nad sebou a jejich plné vazby byly sestrojeny z v šadel jednoduchých i složitých. P vodní hambalková soustava však m la mnohé vady. Byla p íliš nákladná, vyžadovala mnoho d eva, byla velmi pracná, pr ezy trám byly etnými tesa skými spoji zeslabeny, p echod krokví k okapu byl obtížný a vadnou krytinou zatékalo zhora do ep krokví. Hambalkovou soustavu pak však kolem roku 1830 zdokonalil tesa ský mistr Mat j Ránek, jehož nová Ránkova soustava byla používána až do konce 19. století. 4.1.2.

Soustava Ránkova

Rozdílem oproti hambalkové soustav bylo, že Mat j Ránek vynechal krát ata i vým ny v p vodní hambalkové soustav (obr. 34) a nahradil je prahy, uloženými na pozednicích a za epovanými do vazních trám (obr. 35 a). Do prah epoval krokve, vypustil hambalky a ty nahradil st edními vaznicemi (obr. 35 b). Nicmén ani Ránek nevy ešil uspokojiv p echod krokví k okapu. Rozhodn však byla Ránkova soustava oproti hambalkové mnohem ekonomi t jší, ale stále vykazovala ur ité vady: p edevším epy krokví v jalových vazbách namáhaly práh na st ih, což je zp sob namáhání, ve kterém - 36 - (321) -


d evo není p íliš odolným materiálem. Pozd ji se tedy z Ránkovy soustavy vyvinula soustava vaznicová, která je od po átku 19. století nejužívan jší krovovou soustavou.

Obr. 34

Ránkova soustava a) ez a p dorys, b) axonometrie - 37 - (321) -


Obr. 35

4.1.3.

Detaily Ránkovy soustavy a) práh uložený na pozednici a za epovaný do vazního trámu, b) spojení vaznice se sloupkem a rozp rou, uložení krokve práh uložený na pozednici a za epovaný do vazního trámu

Soustavy vaznicové

Vaznicové soustavy krov poskytují rozmanité tvary st ech, které mohou být: sedlové, pultové, valbové, polovalbové, mansardové, stanové, pilové neboli shedové. 1. Sedlová st echa: je nejstarší a stále velmi používaná, je tvo ena dv ma st ešními rovinami, má dva okapy a dva štíty. Je vhodná pro samostatn stojící objekty i adovou zástavbu (obr. 7). 2. Pultová st echa: je tvarov nejjednodušší, má pouze jednu st ešní rovinu ohrani enou h ebenem a okapem, po stranách má dva štíty bo ní a jeden h ebenový. Je vhodná pro domy na hranicích pozemku nebo pro stavby pomocné a p íležitostné (obr. 6). 3. Valbová st echa: je tvo ena ty mi st ešními plochami, má okap po celém obvodu budovy, jeden h eben a ty i nároží, pronik nároží s h ebenem se nazývá vrchol neboli sb žišt . Je vhodná pro budovy samostatn stojící (obr. 8). 4. Polovalbová st echa: má pouze polovi ní valby, jejichž okapy jsou položeny výše než u hlavních st ešních ploch (obr. 9). V d ív jších dobách m ly polovalby r zné tvary nap . byl znám štít p i vrcholu (obr. 36) nebo kab inec (kukla) u staveb lidových (obr. 37). 5. Stanová st echa: má jehlanovitý tvar a okap po celém obvodu objektu. Její nároží se sbíhají do vrcholu (obr. 14). 6. Mansardová st echa: její název je odvozen od francouzského architekta Julese Mansarda. St echa je tvo ená dvojicí st ešních ploch s rozdílnými sklony, vhodná je pro vytvo ení podkrovních místností (obr. 14). 7. Pilová (shedová) st echa: jedná se o sdružené st echy pultové nebo sedlové (nesoum rné) s okapy p iléhajícími k sob . H ebenové štíty pultových st ech nebo strm jší plochy st ech sedlových se kryjí - 38 - (321) -


sklen nou výplní nebo krytinou a jsou zpravidla obráceny k severu. Jsou vhodné pro objekty dílen, hal, vozoven apod. (obr. 13).

Obr. 36

Štít p i vrcholu

Obr. 37

Kab inec (kukla) u lidových staveb

St ešní plochy se rozeznávají rovinné nebo zak ivené, výjime n i zborcené. Z hlediska ekonomického využití materiálu a co nejjednodušší - 39 - (321) -


vlastní konstrukce st echy se však volí tvary co nejmén složité, p i emž je však t eba bezpe n zajistit veškeré vnit ní i vn jší okrajové podmínky návrhu st ešní konstrukce. P i vlastním návrhu je t eba dodržet konkrétní konstruk ní zásady, které zaru ují statickou stabilitu konstrukce: - veškeré zatížení krovu je p enášeno do podpor (zdí, pilí , sloup ), - p i volb pr ez všech konstruk ních prvk je t eba uvažovat s oslabením pr ez tesa skými spoji, - celá konstrukce krovu musí být dostate n tuhá v obou sm rech (p í ném i podélném), což se zajistí pásky, zav trováním nebo Ond ejovými k íži, - vazní trámy by m ly být co nejmén namáhány na ohyb (st ední zdi, v šadla, vzp radla), - d ev né ásti krovu by se m ly pouze minimáln obezdívat ( nebezpe í zahnívání d eva), - podst ešní prostory musí být dostate n prov trány ( st ešní okna, viký e), v p ípadech obytných podkroví je v trání nezbytnou podmínkou vhodného hygienického prost edí a rovn ž je t eba zvážit a navrhnout dostate né osv tlení a oslun ní. Podle spojení jednotlivých konstruk ních prvk se rozeznávají krovy: tesa sky vázané, sbíjené (h ebíkové), šroubované, lepené, kombinované. Princip konstrukce vaznicových soustav (obr. 38) Hmotnost st ešních vrstev nesou krokve, které jsou podporovány vaznicemi. Vaznice jsou vynášeny ve vzdálenostech max. 4000 ÷ 4500 mm plnými vazbami nebo stolicemi. Takto se zatížení st ešní plochy p enese p es krokve, vaznici, sloupky a vzp ry do vazního trámu, který je uložen na nosných zdech nebo sloupech nebo jiných podporách, p es n ž je zatížení p enášeno do základ a následn do základové p dy. Vodorovné síly eliminují kleštiny, aby celá konstrukce krovu následn vyvozovala jen tlaky svislé. Mezi jednotlivými plnými vazbami jsou tzv. vazby prázdné neboli jalové, v nichž jsou krokve vynášeny vaznicí. Vzdálenosti jednotlivých vazeb se b žn pohybují kolem 1000 mm, maximum je však 1200 mm s ohledem na tíhu krytiny a klimatická zatížení. Jednotlivé pr ezy daných konstruk ních prvk se mohou p esn stanovit statickým výpo tem nebo i p ibližn výpo ty empirickým. K p ibližnému ur ení pr ez slouží vztahy v tab. 3, kde: a – je volnou délku trámce v milimetrech (m eno od podpory k podpo e), d – vzdálenost plných vazeb v milimetrech (vzdálenost os).

- 40 - (321) -


Obr. 38

Tab. 3

Trámce Krokve Vaznice Sloupky Vazní trámy Kleštiny Vzp ry Rozp ry Pásky

Konstruk ní systém vaznicové soustavy 1) krokve, 2a) kleština horní, 2b) kleština dolní, 3) pásky, 4) šikmé vzp ry, 5) sloupky, 6) pozednice, 7) vaznice, 8) vazní trám 9) podkladní botky

Empirické vzorce pro stanovení rozm r pr ez prutových prvk Výška pr ezu trámce – pro krytiny [mm] Ší ka pr ezu t žké: lehké: [mm] st edn t žké: prejzy, dvojité asfaltový šindel, jedn. tašky tašky, b idlice plech 3 a + 40 3 a + 30 3 a + 20 4/5 v a . d + 30 a . d + 20 a . d + 10 3/4 až 4/5 v a + 140 a + 12 a + 10 v 1/2 a + 180 1/2 a + 170 1/2 a + 160 3/4 až 5/7 v Jsou-li zatíženy sloupky nebo vzp rami, zv tší se výška o 1 t etinu a + 160 a + 140 a + 120 1/2 v a + 140 a + 120 a + 100 4/5 v a + 120 a + 110 a + 100 4/5 v 100/120 mm až 120/150 mm

- 41 - (321) -


Na následujícím obrázku jsou znázorn ny varianty vzdáleností plné vazby ve vztahu ke štítu.

Obr. 39

Ukon ení krovu u štítu a) plná vazba je u štítu, b) mezi plnou vazbou a štítem je jedna prázdná vazba, c) mezi plnou vazbou a štítem jsou t i prázdné (jalové) vazby – vaznice je uložena na pilí i nebo na st n

4.1.3.1. Konstrukce plných vazeb sedlových st ech V závislosti na rozp tí, sklonu st echy a místních podmínkách mohou být plné vazby navrženy jako: stojatá stolice, ležatá stolice, kombinovaná stolice, v šadlo a vzp radlo, stolice bez vazních trám . Stojatá stolice Konstruk ní princip vychází z vaznic, které jsou podporovány svislými sloupky p es n ž je zatížení p enášeno na vazní trámu svisle (obr. 40). Pozednici je možno ozna it jako zvláštní druh vaznice (je podporována v celé délce zdí).

- 42 - (321) -


Obr. 40

Stojatá stolice s h ebenovou vaznicí a) p í ný ez, b) podélný ez, c) p dorys, d) detail D1, e) detail D2, f) detail D3, g) detail D4

- 43 - (321) -


Podle délky krokví se rozeznávají stojaté stolice (obr. 41): -

s h ebenovou vaznicí, s jednou st ední vaznicí, s h ebenovou a jednou st ední vaznicí, s dv ma st edními vaznicemi, s h ebenovou a dv ma st edními vaznicemi.

Obr. 41

Schéma plných vazeb stojatých stolic a) s h ebenovou vaznicí, b) s jednou st ední vaznicí, c) s h ebenovou a jednou st ední vaznicí, d) s dv ma st edními vaznicemi, e) s h ebenovou a dv ma st edními vaznicemi

Ležatá stolice Rozdílem proti stojaté stolici je, že vaznice jsou podporovány ne svislými ale šikmými ( ležatými) sloupky za epovanými do krokví, takže p enášejí zatížení do vazního trámu zešikma. Podle délky krokví se rozeznávají ležaté stolice (obr. 42) s h ebenovou vaznicí, s jednou st ední vaznicí.

Obr. 42

Schéma plných vazeb ležatých stolic a) s h ebenovou vaznicí, b) s jednou st ední vaznicí, c) s h ebenovou a st ední vaznicí

Kombinovaná stolice Vzniká kombinací obou p edešlých, takže n které vaznice jsou podporovány svislými, jiné šikmými sloupky, které jsou za epovány bu do krokví nebo do svislých sloupk (obr. 43b). Podle délky krokví se rozeznává kombinovaná stolice (obr. 43a, c): s h ebenovou a jednou st ední vaznicí, se dv ma st edními vaznicemi, s h ebenovou a dv ma st edními vaznicemi.

- 44 - (321) -


Obr. 43

Schéma plných vazeb kombinovaných stolic a) s h ebenovou a jednou st ední vaznicí, b) se dv ma st edními vaznicemi, c) s h ebenovou a dv ma st edními vaznicemi

V šadlové a vzp radlové stolice Principem je v šadlo, které ve stolici vyleh uje vazní trám, jenž je na ní zav šen. Vzp radlo pak vzpírá nejvyšší vaznice a p itom m že nést další nižší vaznice. Používá se v plných vazbách stojatých stolic (obr. 44) nebo v plných vazbách ležatých stolic (obr. 45).

Obr. 44

Schéma použití vzp radel a v šadel v plných vazbách stojatých stolic a) jednoduché vzp radlo, b) dvojité vzp radlo

Obr. 45

Schéma použití v šadel v plných vazbách ležatých stolic a) jednoduché v šadlo, b) dvojité v šadlo

Stolice bez vazních trám Šikmé sloupky ležatých stolic nebo vzp ry vzp radel jsou zapušt ny hluboko pod okapovou vaznicí bu do sloupk (obr. 46) nebo do patek v p íložkách zd ných st n nebo do pražc na nízkých pilí ích (obr. 47). Vodorovné tlaky jsou zde zachyceny kleštinami pod každou dvojicí vaznic.

- 45 - (321) -


Obr. 46

Schéma plných vazeb ležatých stolic bez vazních trám a) s jednou st ední vaznicí, b) dvojité vzp radlo

Obr. 47

Schéma použití vzp radel v plných vazbách bez vazních trám a) s jednou st ední vaznicí, b) jednoduché vzp radlo

4.1.3.2. Konstrukce valbových st ech Konstruk ní pravidla, která je nutné respektovat p i návrhu valbové st echy: pod sb žišt m ( sb žišt obr. 50 = valbový vrchol) se zpravidla navrhuje plná vazba (obr. 49a), vaznice sedlové ásti st echy probíhají ve stejné výši do valbové ásti a tvo í tzv. vaznicový v nec, jeho rohy jsou vždy podporovány svislými sloupky za epovanými do vazních trám , valbové vaznice s volnou délkou v tší než 4500 mm se uprost ed také podporují svislými sloupky do vazních trám , sloupky se v tomto p ípad zajiš ují kleštinami do krokve (obr. 51), valbové pozednice o volné délce p esahující 5000 mm (pokud nejsou zajišt ny kleštinami) je nutné kotvit do zdiva p dní nadezdívky, sloupky pod rohy vaznicového v nce se zajistí proti vybo ení tak, že se zde umístí vzp ry za epované do vazních trám (obr. 49),

- 46 - (321) -


-

nárožní krokve je také nutné zajistit kleštinami do sloupk (obr. 4850) pod rohy vaznic, musí však mít v tší pr ez než b žné krokve, protože se musí se íznout do dvou st ešních ploch (p tiúhelníkový pr ez) (obr. 48) a také proto, že jejich volné délky jsou v tší než délky b žných krokví (obr. 48-51).

Obr. 48

Nárožní krokev a) osedlání nárožní krokve na vaznicový v nec, b) p tiúhelníkový pr ez nárožní krokve, c) nárožní krokev s t ístrannou lištou

Ukon ení vaznicového v nce m že mít vzhledem k plné vazb odlišnou polohu. Ukon ení m že být nad plnou vazbou (obr. 49a) nebo mimo ni (obr. 49b). Vzájemné umíst ní vazních trám a vaznicových v nc je na obr. 52.

- 47 - (321) -


Obr. 49

Ukon ení vaznicového v nce a) nad plnou vazbou, b) mimo plné vazby

Obr. 50

Krov valbové st echy – stojatá stolice s jednou st ední vaznicí

- 48 - (321) -


Obr. 51

Krov valbové st echy - stojatá stolice se st ední a h ebenovou vaznicí

- 49 - (321) -


Obr. 52

Schéma poloh vazních trám pod rohy vaznicových v nc valbových st ech. Vazní trámy jsou kladeny: a) rovnob žn s okapy valby, b) kolmo k valbovým okap m, c) úhlop í n

- 50 - (321) -


4.1.3.3. Konstrukce polovalbových st ech Polovalby se zpravidla navrhují ve výšce vaznicových v nc , p i emž valbové vaznice mohou ležet na nosném pološtítu nebo mohou být p evislé a tvo it tak kab inec ( kuklu – typickou pro lidovou architekturu). U polovalbových krov (obr. 53) platí stejná konstruk ní pravidla jako u valbových st ech.

Obr. 53

Krovy polovalbových st ech a) ukon ení valbou, b) ukon ení kab incem

- 51 - (321) -


4.1.3.4. Krovy mansardových st ech Pro plné vazby mansardových st ech je možno použít všechny druhy stolic st ech sedlových. Mansardová vaznice, která se nazývá také vaznicí ímsovou, je podporována bu stojatým (svislým) sloupkem (obr. 54, 58b) nebo ležatým (šikmým) sloupkem (obr. 55, 58a) ve stolicích bez vazního trámu.

Obr. 54

Stojatá stolice mansardové st echy

Obr. 55

Ležatá stolice bez vazního trámu mansardové st echy

H ebenová vaznice je podporována vzp radlem nebo stojatým sloupkem pop ípad v šadlem (obr. 56). Jinak se u mansardových krov uplat ují konstruk ní zásady platné pro sedlové st echy.

- 52 - (321) -


Obr. 56

Jednoduché vzp radlo mansardové st echy

Existuje dvojí zp sob uložení krokví na ímsové vaznici: bu t sn u sebe ve dvou rovinách (obr. 57a) nebo nad sebou vzájemn p eplátované (obr. 57b). Nesprávné je epování horní krokve na konec krokve spodní (obr. 57c).

Obr. 57

R zné zp soby uspo ádání krokví na ímsové vaznici mansardové st echy a) t sn u sebe ve dvou rovinách, b) nad sebou vzájemn p eplátované, c) epování horní krokve na konec krokve spodní (nesprávné provedení)

- 53 - (321) -


Obr. 58

Axonometrie uložení krokve na ímsovou vaznici, vaznice je podporována: a) šikmým sloupkem, b) svislým sloupkem

Hlavní mansardová ímsa se upravuje t emi možnými zp soby: -

bez ímsového nám tku (obr. 59a), tímto se ímsa dost snižuje,

-

s ímsovým nám tkem a okapovou vaznicí (obr. 59b),

-

s pozednicí a nám tkem (obr. 59c), polohy hlavní ímsy.

Obr. 59

ímž se dosáhne nejvyšší

R zné zp soby uspo ádání okapu mansardové st echy a) bez nám tku, b) s okapovou vaznicí, c) s pozednicí

Mansardové st echy se asto používaly v období baroka, kde se mohla snadno uplatnit jejich malebnost. V sou asné dob nejsou již tak asté, ale mohou se používat tam, kde je požadováno obytné podkroví.

- 54 - (321) -


4.1.3.5. Krovy pultových st ech Funkcí plných vazeb pultových st ech je zachycení šikmých tlak , což je nutné zajistit ješt pe liv ji než u st ech sedlových, zejména se jedná o tlaky na h ebenový štít. Proto se h ebenová vaznice ze zásady nikdy neklade na štítovou ze , ale klade se na sloupky, které ji podporují a jsou umíst ny ve vzdálenosti min. 50 mm od vnit ního líce štítové zdi. Podle po tu vaznic v plné vazb pultové st echy se rozd lují pultové st echy takto: -

se stojatou stolicí (obr. 60),

-

s kombinovanou stolicí (obr. 61, 64),

-

s ležatou stolicí (obr. 62),

-

s v šadlem (obr. 63),

-

bez plné vazby (obr. 65).

Pultovou st echu bez plné vazby je možno navrhovat pro délku krokví max. 4500 mm.

Obr. 60

Stojaté stolice pultových st echy

- 55 - (321) -


Obr. 61

Kombinovaná stolice pultové st echy (koza)

Obr. 62

Ležatá stolice pultové st echy

- 56 - (321) -


Obr. 63

V šadlo pultové st echy

Obr. 64

Kombinovaná stolice pultové st echy

- 57 - (321) -


Obr. 65

Pultová st echa bez plné vazby

4.1.3.6. Krovy stanových st ech Plné vazby stanových st ech se mohou navrhovat do úhlop í ek p dorysu, jejich nárožní krokve se opírají ve vrcholu o sloupek zvaný hrotnice, za epovaný do vazních trám vzájemn p eplátovaných nebo ješt lépe p es sebe kampovaných. Vaznicové v nce se podpírají v rozích zpravidla ležatou stolicí. Jinak se zde také uplat ují konstruk ní zásady st ech sedlových. Na obr. 66 je znázorn n vaznicový krov stanové st echy se stojatou stolicí.

- 58 - (321) -


Obr. 66

Vaznicový krov stanové st echy

4.1.3.7. Krovy pilových (shedových) st ech Vazní trámy plných vazeb st ech pilových (obr. 67) jsou podporovány sloupky (mohou být prutové nebo p íhradové), vedle nichž se odvádí voda ze žlabu. Plné vazby v tších rozp tí jsou navrženy jako vzp radla. Žlaby musí být dostate n široké, aby sta ily pojmout i záv je sn hu. P i návrhu je možno použít konstruk ní zásady pro st echy sedlové.

- 59 - (321) -


Obr. 67

Vaznicové krovy pilových st ech

- 60 - (321) -


4.1.4.

Soustava Vlašská

Na rozdíl od vaznicové soustavy zde nenesou hmotnost st ešních vrstev krokve kolmé na okap, ale krokve vodorovné – tedy rovnob žné s okapem. Jsou podporovány v plných vazbách vzp rami v šadel jednoduchých (obr. 68) nebo trojitých (obr. 69) v osových vzdálenostech 4000 až 5000 mm. Krokve se do vzp r kampují, opírají se o špalíky nebo jsou p ichyceny ocelovými prvky, osová vzdálenost krokví bývá asi 1000 mm, v závislosti na tíze st ešního plášt . Vrcholová krokev mívá p tiúhelníkový profil, okapová obvykle profil lichob žníkový. Vazní trámy krov velkých rozp tí se ukládají na sedla. Zav trování celého krovu se provádí Ond ejovými k íži epovanými bu do vzp r v šadel (v rovin šikmé) nebo do v šák (v rovin svislé). I zde se uplat ují konstruk ní zásady vaznicové soustavy.

Obr. 68

Vazník vlašské soustavy – jednoduché v šadlo

Obr. 69

Vazník vlašské soustavy – trojité v šadlo

Vlašská soustava je dnes už zastaralá, používala se pro malé sklony sedlových st ech a pro v tší rozp tí. Její zp sob podporování vodorovných krokví plnými vazbami, které se ozna ují jako vazníky, se stal konstruk ním principem soudobých p íhradových soustav. 4.1.5.

Soustava v žová

Nejv tším problémem krov v ží je, že jsou zcela vystaveny ú ink m v tru, proto je nezbytné, aby byly dostate n zakotveny. Z tohoto d vodu je také d ležité, aby podst ešní prostor byl snadno p ístupný pro kontroly konstrukce krovu, d ležité je také dostate né osv tlení a v trání. Osv tlení a v trání se u v ží eší viký i. - 61 - (321) -


Jednotlivé st ešní roviny musí být dostate n tuhé a zav trované. Krokve jsou podporované vaznicovými v nci po výšce ve vzdálenosti 4000 až 5000 mm v tzv. patrech. Stolice jsou ešeny jako soustava vazních trám , které probíhají v pat v že. Vazní trámy jsou zakampovány do pražc z tvrdého d eva, které nesou celou hmotnost krovu v že. Nárožní krokve by m ly být pokud možno celistvé, opírají se pak o hrotnici. Celá konstrukce krovu by m la být navržena tak, aby se p ípadné jednotlivé vadné trámy mohly vyjmout. Krovy v ží se eší r znými soustavami nejznám jší jsou: -

vaznicová,

-

Mollerova,

-

Otzenova,

-

De lÓrmeova.

Obr. 70

Krov v žové soustavy vaznicové

- 62 - (321) -


4.1.5.1. Soustava v žová vaznicová Z hlediska principu je nejjednodušší. Vychází ze zásad soustavy vaznicové sedlových st ech. Krokve se ve vrcholu sbíhají do hrotnice, která probíhá p es dv patra a je vynášená ty mi vzp rami za epovanými do úhlop í ných vazních trám . Vaznicové v nce jsou v rozích podpírány takto: v I. pat e svislými sloupky, ve II. pat e úhlop í nými kleštinami, ve III. pat e šikmými vzp rami za epovanými do hrotnice. Nárožní krokve jsou vyztuženy Ond ejovými k íži, stojícími ve dvou nejnižších patrech (obr. 70, 71).

Obr. 71

Schéma krovu v žové soustavy vaznicové

- 63 - (321) -


4.1.5.2. Soustava v žová Mollerova Nosnou konstrukci tvo í dvojice koz, které leží ve sklonu st echy a v jednotlivých patrech jsou navzájem vyst ídány. Kozy jsou sestaveny z Ond ejových k íž za epovaných do dvou vodorovných pražc . Mezi jednotlivými dvojicemi koz jsou uloženy dvojice v nc vazních trám , do kterých jsou pražce koz zakampovány (obr. 72).

Obr. 72

Krov v žové soustavy Mollerovy

- 64 - (321) -


4.1.5.3. Soustava v žová Otzenova Principem této soustavy jsou Ond ejovy k íže za epované zárove s vaznicemi do nárožních krokví v líci st ešních ploch. Tímto je vytvo ena tuhá p íhradovina. Jednotlivá patra jsou navíc vyztužena dvojicemi vazních trám . Hrotnice, na které je zav šeno t žké závaží, aby se tak dosáhlo v tší stability proti p eklopení v že, prochází dv ma patry (obr. 73). Ve srovnání s p edešlými v žovými soustavami je tato soustava jednodušší, leh í, p ehledn jší a dob e p ístupná.

Obr. 73

Krov v žové soustavy Otzenovy

- 65 - (321) -


4.1.5.4. Soustava v žová De lÓrme Nosná konstrukce této v žové soustavy je ešena krovem vaznicové soustavy, o který se opírají skružové krokve zak ivených st ešních ploch ve tvaru bán nebo cibule (obr. 74).

Obr. 74

Krov v žové soustavy De l’Orme

- 66 - (321) -


4.1.6.

Soustava skružová

Rozeznávají se dva typy skružových soustav: -

krovy ze skružových krokví,

-

krovy ze skružových vazník .

4.1.6.1. Krovy ze skružových krokví Mají krokve vytvo eny ze skruží De lÓrme, které jsou dole zadrápnuty do okapové vaznice, zakampované do vazního trámu. Skruže se podporují vaznicemi podle konstruk ních pravidel vaznicové soustavy. Jsou vhodné pro zak ivené st echy sedlové (obr. 75) nebo pro bán (obr. 76).

Obr. 75

Krov sedlové st echy ze skruží de l‘Orme

Obr. 76

Krov bán se skruží de l‘Orme - 67 - (321) -


4.1.6.2. Krovy ze skružových vazník Mají v podstat plné vazby Ardantovy soustavy (hmotnost st ešních vrstev nesou op t krokve vodorovné jako u soustavy Vlašské. V plných vazbách jsou podporovány šikmými vaznicemi, do kterých jsou za epovány vzp rné trámy, sestavené do trojúhelník , hlavní – krajní – vzp ry se opírají o sloupky, bu uložené na konzolách zdí nebo volné anebo uložené v hrázd ných st nách. Vodorovné tlaky zachycují kleštiny, prodloužené ocelovým táhlem a rektifika ním lánkem uprost ed, zav trování se provádí Ond ejovými k íži, které jsou podporovány skružemi De lÓrme nebo skružemi Emy ve tvaru kružnice, elipsy nebo paraboly. Skruže a vaznice jsou navzájem ztuženy kleštinami, které leží ve sm ru normál ke skružovým oblouk m. Ob skružové soustavy jsou dnes už zastaralé, používaly se pro malé sklony sedlových st ech a pro velká rozp tí nad volnými prostorami všech druh (haly, kostely) s viditelným krovem nebo se zak iveným stropem.

Obr. 77

Vazník Ardantovy soustavy

4.2. Novodobé nosné systémy šikmých a strmých st ech Rozší ily jak možnosti p esných modelací krovových soustav, tak i výpo tových metod a program , proto se pom rn snadno mohou navrhovat ekonomické zato však dostate n únosné pr ezy všech konstruk ních prvk daného krovu. Oproti p vodním krovovým soustavám se u moderních konstrukcí st ech klade d raz na co nejefektivn jší využití podkrovních prostor pro bydlení. V d ív jších dobách nebyly podst ešní prostory asto využívány. Dnes je prioritou maximální využití podst ešního obestav ného prostoru, p edevším z d vod ekonomických.

- 68 - (321) -


Mezi novodobé nej ast ji užívané systémy se adí: -

novodobou hambalkovou soustavu,

-

vazníkové soustavy.

4.2.1.

Novodobá hambalková soustava

Tato soustava se skládá z trojúhelníkových rám . Ramena rám jsou tvo ena šikmými krokvemi. Rámy jsou kladeny ve vzdálenostech 800 – 1200 mm, v závislosti na tíze st ešní krytiny respektive celého st ešního plášt . Nutné je d kladné zav trování. Nepoužívají se Ond ejovy k íže z d vodu komplikací p i zateplování podkrovních prostor. Hambalek m že být konstruk n proveden s jednoduchými nebo zdvojenými krokvemi (obr. 78). Tato soustava se využívá pro krovy malých rozp tí (do 1200 - 1300 mm), nej ast ji tedy pro krovy rodinných dom . Únosnost krovu je maximální p i umíst ní hambalku ve 2/3 výšky krokve. Je vhodné toto pravidlo respektovat zejména p i rozponech krov blížících se mezním dovoleným rozp tím. Je možné navrhovat i hambalkové krovy i na v tší rozp tí než je výše uvedeno. Další možností je kombinace kovového rámu s ostatními d ev nými prvky. Pro celkové odleh ení hambalkové soustavy je možno v nutných p ípadech použít i v šadla. Výhody a nevýhody novodobé hambalkové soustavy: -

mezi výhody pat í vytvo ení podkrovního prostoru, dostate ná tuhost st ešní konstrukce,

-

mezi nevýhody se adí nutnost aplikace podélných ztužidel, což m že komplikovat provedení zateplení.

Obr. 78

Hambalek se zdvojenými krokvemi 1 – h ebenový hambalek, 2 – h ebenová fošna, 3 – krokev, 4 – hambalek, 5 – stropnice, 6 – pozednice, 7 - nám tek - 69 - (321) -


4.2.2.

Vazníkové soustavy

Vazníky mohou být obecn plnost nné nebo p íhradové, z hlediska použitého materiálu pak d ev né, ocelové a betonové. Jsou ur eny pro st echy st edního a velkého rozp tí s malým sklonem. Používají se zejména v jednopodlažních halách a u objekt s v tším rozp tí bez vnit ních podpor. Vzájemn jsou ztuženy podélnými ztužidly, pop ípad vaznice také zajiš ují tuhost v podélném sm ru. Pro n které krytiny však p ítomnost vaznic není nutná, nap íklad pro krytiny z plech se navrhuje bedn ní, které samo o sob zajiš uje tuhost v podélném sm ru. Není proto nutné navrhovat podélná ztužidla. Návrh vazníku je t eba d sledn posoudit na mezní stav únosnosti a použitelnosti s ekonomickými pr ezy prvk . 4.2.2.1. Prostorové schéma vazníkových soustav Nehled na druh použitého materiálu nebo na tvar vazník v naprosté v tšin vazníkových soustav se užívá obdobné prostorové schéma (obr. 79). Nosnou konstrukci st echy tvo í vazníky, vaznice, p í ná ztužidla, podélná ztužidla p ípadn bedn ní a st ešní pláš .

Obr. 79

Prostorové schéma vazníkových soustav 1 – vazník, 2 – vyztužení ve st ešní rovin , 3 – vyztužení v rovin spodního pásu, 4 – mezipodporové podélné ztužidlo, 5 – podporové podélné ztužidlo

4.2.2.2. Vazníky plnost nné Vazníky plnost nné d ev né existují lepené nebo sbíjené (obr. 80). Nej ast jší typy tvar plnost nných vazník jsou vazníky sedlové, pultové a vazníky konstantní výšky. Jejich hmotnost je možno snížit vyleh ením.

- 70 - (321) -


Obr. 80

Plnost nné d ev né vazníky a) plnost nný, b) vyleh ený

4.2.2.3. Vazníky p íhradové Vazníky p íhradové z hlediska statického p sobí jako nosníky, rámy a oblouky. Horní pásnice z tohoto d vodu mohou být bu p ímé, zak ivené nebo zalomené. P íhradové vazníky také umož ují v tší tvarovou rozmanitost než vazníky plnost nné. Z hlediska typu konstrukce je zde více možností (obr. 81).

Obr. 81

Typy p íhradových vazník a) pultový, b) obloukový, c) sedlový

- 71 - (321) -

Spojování d ev ných prvk

5. Spojování d ev ných prvk Tato kapitola se zabývá jak tradi ními zp soby spojování d ev ných prvk , tak i novodobými.

5.1. Spojování d ev ných prvk tradi ními prost edky Na tesa ské vazby d eva jsou kladeny následující požadavky: -

mají být co nejjednodušší,

-

musí být náležit pevné i tuhé (trvale),

-

spoje musí oslabovat dané pr ezy co nejmén ,

-

m lo by být také zajišt no to, aby byl daný spoj namáhán tak, jak bylo uvažováno.

Tesa ské vazby se d lí do t í skupin: -

vazby podélné (p i prodlužování trám svislém),

-

vazby p í né,

-

vazby zesilující a rozši ující.

5.1.1.

ve sm ru podélném i

Vazby podélné

Mezi vazby podélné pat í sraz a plátování. Sraz se používá p edevším tam, kde je trám podep en bu po celé délce nebo áste n . Plátování se používá tam, kde trám není podporován. Sraz m že být: rovný, šikmý nebo klínový (obr. 82).

Obr. 82

Vazby podélné, nastavení vodorovných trám srazy

Sraz se v tšinou zajiš uje skobami a páskovou ocelí nebo p íložkami a svorníky. U nastavování trám svislých v p ípad do asných konstrukcí se nej ast ji používá tupý sraz, u konstrukcí trvalých se dopl uje epem nebo ocelovým trnem a skoby jsou nahrazeny okováním ocelovým páskem p išroubovaným nebo p ibitým alespo dv ma h eby. Zajišt ní proti vybo ení - 72 - (321) -


se provede pomocí dvou nebo ty stranné p íložky a stáhne se alespo dv ma svorníky na každé stran spoje (obr. 83). Kde nehrozí nebezpe í vybo ení, m že se použít plátování (obr. 84).

Obr. 83

Vazby podélné, nastavení svislých trám

- 73 - (321) -


Obr. 84

5.1.2.

Vazby podélné, nastavení vodorovných trám plátováním

Vazby p í né

U p í ných vazeb se spoje d lí takto: -

epováním,

-

p eplátováním,

-

kampováním a

-

osedláním.

5.1.2.1.

epování

Tento zp sob spojování d eva se provádí tam, kde se dva trámy k ižují a jeden nebo oba ve spoji kon í. Ší ka epu bývá zpravidla ¼ ší ky trámu, délka epu ¼ - ½ výšky trámu, který má vryp (obr. 85). Jsou-li trámy k sob kolmé, pak jde o epování pravoúhlé.

Obr. 85

Vazby p í né, epování - 74 - (321) -


U spojení trám šikmých a vodorovných se vyskytují epy šikmé (nap . vazní trám – vzp ra) (obr. 86). ep k ížový se pak použije v p ípadech, kdy je nutné zabránit vnikání vody do vrypu, epování na pokos nachází uplatn ní u roh .

Obr. 86

Vazby p í né, epy šikmé nebo se zapušt ním

5.1.2.2. P eplátování Provádí se tam, kde se trámy k ižují, p i emž je jeden trám nesen druhým. Obecn platí zásada, že trám, který nese má být mén oslabený. Oba trámy mohou spojem probíhat dále anebo jeden i oba ve spoji kon í. Rozlišuje se p eplátování úplné nebo áste né (obr. 87), dále pravoúhlé nebo šikmé (obr. 88).

Obr. 87

Vazby p í né, p eplátování úplné a áste né - 75 - (321) -


Obr. 88

Vazby p í né, r zné druhy nárožního p eplátování

Správné a tuhé provedení spoje p edpokládá d evo ost e hran né, protože práv hrany jsou p i p eplátování namáhány, namáhání tahem se zajiš uje závitovým svorníkem. Tuhosti spoje se dosáhne vložením jednoho páru hmoždinek a utažením závitovým svorníkem. Kon í-li jeden z trám ve spojení, pak se ukon uje bu rovným plátem nebo plátem rybinovým, kon í-li ve spoji oba trámy, vzniká p eplátování nárožní nebo na pokos (obr. 87, 87). 5.1.2.3. Kampování Podobá se neúplnému p eplátování, od kterého se liší ješt menším oslabením trám ve spojení. Kampování je vytvo eno tak, že na jednom trámu je zhotoven kamp, který zapadá do stejn hlubokého hnízda druhého trámu. Výška kampu iní 1/6 až 1/8 výšky trámu. Podle tvaru se rozlišují kampy postranní, st ední, k ížové a rybinové (obr. 89).

Obr. 89

Vazby p í né, r zné druhy kampování

- 76 - (321) -


5.1.2.4. Osedlání Nej ast ji je používáno u spojení krokve a vaznice nebo pozednice. V p ípad osedlání rovného je daný šikmý trám (krokev) za íznut podle profilu trámu vodorovného (vaznice). Oslabení pr ezu krokve nemá být v tší než 1/3 výšky krokve. Spoj se ztužuje h ebíkem nebo skobou (obr. 90).

Obr. 90

5.1.3.

Vazby p í né a) osedlání krokve na vaznici, b) spojení kleštin s krokví oboustranné áste ným p eplátováním s jednostrannou rybinou

Vazby zesilující a rozši ující

K zesilování trám vodorovných dochází tam, kde je daný prvek namáhán na ohyb. Spojení dvou vodorovných trám takovým zp sobem, aby p i ohybu p sobily jako celek, ser nazývá rošt. Nejjednodušším p ípadem roštu, je rošt seskobený, má však malou únosnost. Spojuje se tesa skými skobami ze strany ve vzdálenostech cca 500 mm od sebe pod úhlem 45°. Další možností spojení roštu je zazubení, které už dnes ale není asté. Výška ozub je 1/10-1/5 výšky trámu. Zazubené rošty se zajiš ují ocelovými svorníky, jejichž pr m r je asi 1/10 ší ky trámu. Hlavy a matice svorník se podkládají dostate n velkými podložkami. Další možností jsou rošty hmoždinkové. Tyto rošty jsou zajišt ny svorníkovými spoji (obr. 91). Od rošt zazubených se liší tím, že p ípadnému posunutí elí na dotykových plochách namísto ozub hmoždinkami, které se vkládají do vý ez , které jsou pro n v trámech vybrány. Výhoda je v tom, že nedochází k odpadu d eva a zhotovení je snadn jší. Rošty obecn se ale už dnes tém nepoužívají, jsou nahrazeny nosníky plnost nnými a p íhradovými.

- 77 - (321) -


Obr. 91

P íklady trámových rošt

Spojování prvk po ší ce se používá p edevším u prken a fošen. Nejužívan jším a nejjednodušším zp sobem spojení je sraz prostý (podle okolností i šikmý nebo klínový). Velmi asto se používá spojení na polodrážku nebo na pero a drážku. Spoj sám o sob však není bezpe ný, je ho t eba zajistit p ibitím. Drážkové spoje se nej ast ji vyskytují u podlah a obklad palubkami nebo vlysy a velmi asto v truhlá ství (obr. 92).

- 78 - (321) -


Obr. 92

Spojování d ev po ší ce

5.2. Spojování d ev ných prvk novodobými prost edky Požadavky na usnadn ní práce a urychlení stavebních prací má za následek progresivní vývoj v r zných oblastech realizace staveb. Pokud jde o konstrukce krov nebo vazník ze d eva vzniklo n kolik systém prvk pro spojování d ev ných prvk , krov i vazníkových soustav. Byly vytvo eny nové systémy i vhodný spojovací materiál. Krom spojení d evo-d evo eší také spojení d evo-zdivo.

- 79 - (321) -


Obr. 93

Sty níková deska

Spojovací prvky jsou vyráb ny z ocelového plechu kontinueln žárov pozinkovaného. Mezi výhody kotevních prvk pat í rychlá a efektivní instalace, vysoká únosnost spoj (je možné vytvo it spoje, které jsou v klasických tesa ských konstrukcích t žce nebo v bec proveditelné). Pro instalaci spojovacích prost edk není zapot ebí speciáln kvalifikovaných pracovník (každý produkt má doporu enou instalaci, podle které je užití snadné a srozumitelné). Výhodou je zkrácení doby montáže a vysoká produktivita na staveništi ve srovnání s jinými konstrukcemi. Nabídky spojovacích prost edk obvykle zahrnují: -

záv sy pro t žké zatížení, které slouží k fixaci vazníku na vazník nebo vazníku na zdivo,

-

záv sy pro leh í zatížení ur ené ke spojování d ev ných prvk ,

-

kotvící p ípravky k fixování vazník na pozednici,

-

kotevní úhelníky pro kotvení vazník nosník ,

-

zav trovací pásovinu a

-

úhlové spojky, h ebíkové desky pro konstruování montážních spoj .

5.2.1.

i spojování d ev ných

Kovové spojovací prost edky

Prvky tradi ních krovových soustav lze v sou asné dob spojovat nejen tradi ními tesa ským spoji, ale také za pomocí nových technologií. Tyto technologie umož ují spojovat jednotlivé prvky bez oslabení pr ezu a tím snížení únosnosti spoje. Používají se p edevším kovové prost edky deskového tvaru, i jinak profilovaného plechu tl. min 2 mm. Nevýhodou je nutnost tyto prvky posoudit staticky. Široký sortiment t chto prost edk lze rozd lit na: skrytý trámový spoj, napojení trámovou botkou, napojení úhelníkem, krovové napojení, gerber v spoj, klíny, patky pod sloupy, d rované plechy a systém zav trování. U zast ešení vazníky jsou jednotlivé prvky vazníku spojovány ve sty nících zejména d rovaným (sty níkovým) plechem. Tyto desky jsou oboustrann zalisovány do nosných spoj . Tímto zp sobem lze dosáhnout tém jakéhokoliv tvaru vazníku.

- 80 - (321) -


Obr. 94

P íklady spoj kovovými spojovacími prost edky a) gerber v spoj, b) skrytý trámový spoj

- 81 - (321) -

St ešní plášt šikmých a strmých st ech

6. St ešní plášt šikmých a strmých st ech 6.1. Návrh st ešního plášt Návrh st ešního plášt ovliv uje zejména: -

druh a ú el objektu ( stavba ob anská, obytná, do asná a pod.),

-

geografické umíst ní objektu,

-

druh konstrukce st ešního plášt ,

-

druh konstruk ních detail , ástí,

-

umíst ní konstruk ního detailu,

-

tvar st echy a konstruk ních detail ,

-

základní funk ní požadavky (mechanická odolnost, mrazuvzdornost, objemová stálost, tepeln technické, akustické, aerodynamické, hydrotechnické, aj.)

-

charakteristika atmosférických podmínek (klimatická oblast, zne išt ní, srážky, relativní vlhkost, slune ní svit, výška sn hové pokrývky, vítr aj.),

-

použitá technologie,

-

klimatické podmínky b hem realizace,

-

zp sob dopravy,

-

provozní požadavky (udržovatelnost, demontovatelnost, likvidace)

-

ekonomické požadavky aj.

zp sob

oprav,

6.2. Materiály Vhodná volba materiál pro vrstvy st ešního plášt je závislá na zadání okrajových podmínek budoucí exploatace. Jako podklad pro výb r optimálních materiál je nutné analyzovat faktory, ze kterých vyplyne nejvhodn jší ešení. P i volb materiál je nutno brát v úvahu nejenom jeho cenu, ale i kvalitu. Materiály je možné rozd lit podle vrstev st ešního plášt , ve kterých se uplat ují. U st ech šikmých a strmých jsou to zejména následující vrstvy: -

nosná vrstva,

-

hydroizola ní vrstva, - povlaková hydroizola ní vrstva, - skládaná hydroizola ní vrstva,

-

pojistná hydroizola ní vrstva,

-

parot sná vrstva,

-

tepeln izola ní vrstva.

- 82 - (321) -


6.2.1.

Materiály nosné vrstvy

Nosná vrstva vymezuje polohu dalších vrstev st echy ve st ešní konstrukci; p enáší zatížení od vlastní hmotnosti i hmotnosti p ípadných dalších vrstev st ešního plášt , pop . i klimatických a provozních zatížení, do nosné konstrukce st echy. V každé skladb st ešního plášt se vyskytuje vrstva s nosnou funkcí, pop . systém ty ových podpor nahrazující plošnou nosnou konstrukci. Nosná vrstva se provádí ze d eva, kovu, betonu a z kompozitních materiál . Nosná vrstva d ev ná Je u šikmých a strmých st ech nejvíce používaná. P ednosti spo ívají zejména v mechanicko- technických vlastnostech, (nap . v malé hmotnosti, p íznivé pevnosti v tahu a v tlaku, pružnosti, ve snadném zpracování a opracování), v chemické odolnosti. Nevýhodou je snadná ho lavost, možnost napadení biologickými initeli (nap . d evokazným hmyzem a houbami) a hydroskopi nost. D evo má schopnost p ijímat vodu a vodní páru a zp t ji uvol ovat. Tím se m ní jeho objem, d evo sesychá nebo bobtná. Sesycháním d eva se tvo í trhlinky a d evo praská. Pro nosnou ást se využívají zejména tyto prvky: -

-

-

prkna pro bedn ní, aglomerované desky, d evošt pkové, d evot ískové, d evovláknité, d evocementové, vodovzdorné p ekližky, lat , kompletizované panely.

Dále jsou uvedeny p ednosti a nevýhody jehli natých d ev pro nosnou vrstvu d ev nou. D evo smrkové: je m kké, lehké, prostoupené prysky icí a silicemi. Dlouhá a rovná vlákna jsou p edpokladem jeho pružnosti a pevnosti v tahu za ohybu. V suchu má velkou trvanlivost, zejména d evo z kmen pomalu rostoucích (z horských oblastí). Pro šikmý a strmý st ešní pláš je velmi asto používané. D evo jedlové: obsahuje málo prysky ice, je m kké, lehké, rovn rostlé s dlouhými vlákny, pružné a k ehké. Jedlové d evo je v suchu mén trvanlivé než smrkové. Zm ny vlhkosti jsou pro d evo jedlové nep íznivé. Pozn.: pro dobrou štípatelnost se využívá pro historické budovy k výrob šindel . D evo borové: obsahuje mnoho prysky ice, je t žší, tvrdší a trvanliv jší než d evo smrkové. V tším množstvím prysky ice ztrácí d evo pružnost a ohebnost, má však zna nou pevnost v tlaku. D evo mod ínové: roste velmi rychle, je z našich jehli natých d ev nejtvrdší, s vysokou pevností v tlaku. Zm ny vlhkosti d evu mod ínovému nevadí ve srovnání s d evem jedlovým. D evo vykazuje malé objemové zm ny a málo praská. Využití je p edevším v interiéru (nap . v podhledové vrstv ).

- 83 - (321) -


Z výše uvedených vlastností d ev vyplývá i jejich použitelnost nebo omezení pro nosnou vrstvu st ešního plášt . Nosná vrstva kovová Materiál má zna nou pevnost v tlaku i tahu, menší plošnou hmotnost proti prvk m betonovým, výhodou je recyklovatelnost. K nevýhodám pat í malá odolnost proti vysokým teplotám a proti chemickým vliv m a vlhkému prost edí. Pro nosnou ást se využívají zejména tyto prvky: -

tenkost nné ocelové ohýbané profily (trapézové), plechy vlnité, plechy lichob žníkov profilované, - složené (kompozitní), - desky, - rámy, - prutové, - kovoplastové. -

Nosná vrstva betonová K výhodám pat í odolnost proti vlhkosti, ohni, zna ná únosnost, malé nároky na údržbu a trvanlivost. Nevýhodou je zna ná hmotnost. Pro nosnou ást se využívají zejména tyto prvky: -

st ešní desky, plnost nné, kazetové, - st ešní panely, - kazetové, - žebírkové. 6.2.2.

-

Materiály hydroizola ní vrstvy

Hydroizola nní vrstva chrání podst ešní prostory i n které vrstvy st echy p ed vodou deš ovou. Podle vodonepropustnosti (souvislosti) povrchové plochy st echy rozd lujeme hydroizola ní vrstvy na: - povlakové, - skládané. Materiály povlakové hydroizola ní vrstvy Nejrozší en jší je aplikace pro ploché st echy. Povlakové hydroizola ní vrstvy se však používají i pro šikmé a strmé st echy (sklon 5°< <90°). Použité materiály a jejich skladba v povlakové hydroizola ní vrstv musí být voleny tak, aby byla zajišt na její vodot snost. Je tvo ena tenkou vrstvou hydroizola ního pásu, celoplošnou fólií nebo st rkovou hydroizola ní hmotou. N které druhy fólií nesmí být ve stavební konstrukci v p ímém styku s asfaltem a asfaltovými výrobky, dále pryží, p novým polystyrenem a p novým polyuretanem. Dále nesmí být vystaveny p sobení vod, které obsahují oleje, - 84 - (321) -


tuky, ani p ímému p sobení t chto látek. Skladba st echy nesmí obsahovat dehet. Podle použitých materiál je možné vybrané povlakové vrstvy rozd lit následovn : -

asfaltové materiály – asfaltové pásy zpravidla s nenasákavou nosnou vložkou (sklen nou, polyesterovou, polypropylenovou nebo kombinace), oboustrann opat enou asfaltovou vrstvou na základ tradi ních oxidovaných asfalt (nap . AO SI 85/25) nebo asfalt modifikovaných.

Asfalt m že být modifikován: - polymerem: - SBS (styrenbutadienstyrenem) – modifikované asfalty se nazývají elastomery, - PAO (ataktickým polypropylenem s úpravou polyolefíny) – modifikované asfalty se nazývají elastomery, - APP (ataktickým polypropylenem) – modifikované asfalty se nazývají plastomery. -

plasty – hydroizola ní pásy zpravidla s výztužnou vložkou na bázi plast : - m k eného polyvinylchloridu (mPVC), - polyizobutylenu (PIB), - polyetylenchloridu (PEC), - polyolefín (PAO), - polyethylenu (PE), - vinylacetátethylenu (VAE), - kopolymeru ethylen – bitumen (ECB).

-

pryže – hydroizola ní folie na bázi nap .: - ethylenpropylenového kau uku (EPDM) – elastomer, odolný proti UV zážení, - chloroprenového kau uku (CR), - butylového kau uku (HR), - butadienstyrenového kau uku (SBR).

Materiály skládané hydroizola ní vrstvy Pro skládanou hydroizola ní vrstvu se využívají zejména tyto prvky a materiály: - krytina z tašek pálených - pálená hlína – keramika a kamenina, silikáty a kompozitní materiály, - z tašek oby ejných, dvojitá, - z tašek drážkových tažených, - z tašek drážkových ražených se spojitou vodní drážkou, - z tašek drážkových ražených z p erušovanou vodní drážkou, - vlnovek (esovek), - z prejz , - krytina z betonových tašek profilovaných drážkových – beton, - krytina z betonových tašek oby ejných - beton, - 85 - (321) -


-

6.2.3.

krytina z p írodní b idlice – štípané kamenné desky, - jednoduchá, - dvojitá, krytina z vláknocementových rovinných prvk – cement a výztužné vlákno, - jednoduchá - dvojitá krytina z plechových rovinných desek – kovy a slitiny kov , (ocel, zinek, hliník, m , olovo), titanzinek, krytina z vláknocementových vlnitých desek - vláknocement krytina z asfaltovláknitých vlnitých desek – vláknoasfalt, krytina z vlnitého plechu a plech imitujících tvar taškových krytin – kovy a slitiny kov (ocel, zinek, hliník, m , olovo, titanzinek), krytina z trapézových plech lichob žníkových– kovy a slitiny kov (ocel, hliník, titanzinek), krytina plechová hladká na drážky nebo lišty – kovy a slitiny kov (ocel, zinek, hliník, m , olovo, titanzinek), krytina z d ev ných šindel – d evo štípané nebo ezané, - jednoduchá, - dvojitá, krytina z asfaltových šindel – asfaltové materiály krytina z došk (slámy, rákosu) – organické hmoty. Materiály pojistné hydroizola ní vrstvy

Volba materiálu závisí na celkové skladb a posouzení celého souvrství. Pro pojistnou hydroizolaci se využívají zejména tyto prvky: - pásy na bázi asfalt : - asfaltové st ešní pásy typu A, - hydroizola ní asfaltové st ešní pásy typu R, - hydroizola ní asfaltové st ešní pásy typu S, - hydroizola ní modifikované st ešní pásy typu R, - hydroizola ní modifikované st ešní pásy typu S. - pásy na bázi plast : - m k eného polyvinylchloridu (mPVC), - polyizobutylenu (PIB), - polyetylenchloridu (PEC), - polyolefín (PAO), - polyethylenu (PE), - vinylacetátethylenu (VAE), - kopolymeru ethylen – bitumen (ECB). - pásy na bázi kau uku. - pojistné desky: - d evovláknité desky, - d evot ískové desky, - d evocementové desky.

- 86 - (321) -


-

pojistné fólie: - rouna impregnovaná speciálním asfaltem, - impregnované lepenky, - fólie nebo rouna z: - polyetylénu, - polyvinylchloridu, - polypropylénu, - polyesteru, - polyakrylu, - polyuretanu.

Pojistné fólie mohou mít pro zesílení nosnou vložku z plastu, ze sklen ného vlákna a pod. a mohou být také kašírované. 6.2.4.

Materiály parot sné vrstvy

Parozábrany se navrhují z materiál s vysokým difúzním odporem: -

-

na bázi asfaltových pás , kovových fólií: - z hliníku, plastových fólií: - polyetylenu, - polystyrenu, - polypropylenu, - polyamidu, kombinací.

Parot sné vrstvy mohou být vyztužené m ížkou. Propustnost pro vodní páry se vyjad uje pomocí faktoru difúzního odporu [-], který udává, kolikrát je hmota mén propustná pro vodní páru než vzduch. Dle SN 73 0540 Tepelná ochrana budov ( ást 1-4) se udává ekvivalentní difúzní tlouš ka rd [m], pro niž platí: rd = µ.d [m], kde d je je tlouš ka materiálu parozábrany [m]. Hodnota ekvivalentní difúzní tlouš ky rd je zpravidla v tší než 50 m. Materiály tepeln izola ní vrstvy Termoizola ní materiály jsou zna n porézní, nebo mají vláknitou strukturu. Používají se následující materiály: - p nové sklo – vyrobené zah íváním mletých sklen ných st ep a uhlí v uzav ených formách, je neho lavé, k ehké a nenasákavé, - p nové plasty – p íznivá hmotnost, ho lavé i samozhášivé, nasákavé i nenasákavé: - p nový polystyren (PPS) – zp ováním pomocí uhlovodíku pentanu, otev ená struktura – zna ná nasákavost, - extrudovaný polystyren (XPS) – má uzav enou strukturu, je nenasákavý, má vyšší pevnost, - p nový polyuretan – (PU) –krátkodob odolný až do 250°C, nenasákavý, - p nový polyetylen (PP). - 87 - (321) -


-

vláknité hmoty – z roztavených hornin, skla a strusky: - ze sklen ných vláken, - z minerálních vláken, organické materiály: - starý papír – rozvlákn ný papír se zafoukává do dutin st ešního souvrství, - ov í rouno, - d ev ná vlna – mineralizovaná cementovým tmelem.

Termoizola ní vrstva je nejú inejší, pokud je souvislá, nenasákavá, neho lavá a bez tepelných most .

6.3. Charakteristické skladby, konstrukce a jejich detaily St ešní pláš spole n s obvodovým plášt m vytvá í oplášt ní budovy, chrání objekt p ed vn jšími vlivy a pomáhá zabezpe ovat stav vnit ního prost edí. K zabezpe ení r znorodých požadavk vn jšího a vnit ního prost edí se navrhují r zné druhy skladeb st ešního plášt , ve kterých se uplat uje zna né množství stavebních materiál . Z p vodních jednoduchých skladeb se postupn vyvinuly skladby složit jší. U t chto skladeb st ešního plášt je vhodné, aby koncepci návrhu provedl specialista. Je nutné navrhovat st ešní pláš vždy jako celek, tzn. celé souvrství od vnit ních povrchových vrstev až po krytinu. Ve skladb souvrství st ešního plášt je d ležité polohové umíst ní nap . tepeln izola ní vrstvy k nosné konstrukci p ípadn hydroizola ní vrstv . Umíst ní tepeln izola ní vrstvy ve skladb st ešního plášt ovliv uje pot ebné tepelné a vlhkostní vlastnosti jednotlivých vrstev (pojistné hydroizola ní vrstvy, parot sné vrstvy a vzduchové vrstvy,) a zárove ur uje volbu vhodných materiál . Následující p ehled charakteristických skladeb st ešního plášt šikmých a strmých st ech bude proveden pro st ešní plášt s nosnou konstrukcí d ev nou, ve vztahu k následujícím vybraným vrstvám: -

tepeln izola ní,

-

parot sné,

-

pojistné hydroizola ní,

-

vzduchové.

6.3.1.

Skladby st ešního plášt a tepeln izola ní vrstva

Jedním z požadavk SN 73 0540 Tepelná ochrana budov ( ást 1-4) a SN 73 0544 Tepeln technické vlastnosti stavebních konstrukcí a budov, je zajišt ní dostate né tepelné pohody v zimním i v letním období. D ležitou vrstvou pro zajišt ní optimální hodnoty tepelného odporu st ešního plášt je tepeln izola ní vrstva charakterizovaná sou initelem tepelné vodivosti λ [W m-1K-1] a tlouš kou d [m] použitého izola ního materiálu. Povrchová teplota na vnit ním povrchu vytáp né místnosti s relativní vlhkostí ϕ ≤ 80 % musí být bezpe n nad teplotou rosného bodu.

- 88 - (321) -


Podle polohy tepeln izola ní vrstvy ve vztahu k nosné konstrukci st echy (nap . krokvím) se rozd luje st ešní pláš takto: -

bez tepeln izola ní vrstvy,

-

tepeln izola ní vrstva je pod nosnou konstrukcí,

-

tepeln izola ní vrstva je mezi prvky nosné konstrukce,

-

tepeln izola ní vrstva je nad nosnou konstrukcí,

-

tepeln izola ní vrstva je mezi a pod prvky nosné konstrukce,

-

tepeln izola ní vrstva je mezi a nad prvky nosné konstrukce.

6.3.1.1. St ešní pláš bez tepeln izola ní vrstvy vrstvy.

Na obr. 95 je znázorn na jednopláš ová st echa bez termoizola ní

Obr. 95

St ešní pláš bez tepeln izola ní vrstvy

Je velmi jednoduchá z hlediska provád ní a ekonomicky nejp ízniv jší. Navrhuje se pro budovy, u kterých nevzniká pot eba tepelné pohody vnit ního prost edí (nap . sklady) nebo pro budovy, u kterých zast ešením vznikne pouze prost edí áste n chrán né (nap . p íst ešky bez obvodového plášt ). 6.3.1.2. St ešní pláš s tepeln izola ní vrstvou pod nosnou konstrukcí Na obr. 96 je znázorn na t ípláš ová st echa s termoizola ní vrstvou v dolním plášti pod krokvemi. Pojistná hydroizola ní vrstva ve st ešním plášti je dostate n propustná pro vodní páru. Horní pláš tvo í krytina skládaná – tašková.

- 89 - (321) -


Obr. 96

St ešní pláš s tepeln izola ní vrstvou pod nosnou konstrukcí

Z hlediska technologie provád ní pat í k jednodušším st ešním konstrukcím. Souvislá vrstva tepelné izolace eliminuje tepelné mosty. Vzduchová v traná mezera daná výškou krokví zajiš uje dostate nou možnost odvodu vodní páry. Nedostatkem je snížení vnit ního prostoru a nutnost použití tuhých izola ních desek. Další nevýhodou je omezení širokým ost ním v p ípad p irozeného osv tlení st ešními okny. 6.3.1.3. St ešní pláš s tepeln izola ní vrstvou mezi prvky nosné konstrukce Tato skladba st ešního plášt se m že podle tlouš ky tepelné izolace dále rozd lit na: - st echu s termoizola ní vrstvou na celou výšku krokví, - st echu s termoizolací nevypl ující vrstvu na celou výšku krokví. Dvoupláš ová st echa s termoizola ní vrstvou na celou výšku krokví Na obr. 97 je dvoupláš ová st echa s tepeln izola ní vrstvou vypl ující prostor mezi krokvemi v dolním plášti. P i vnit ním povrchu souvrství je umíst na parot sná vrstva. Na horním líci dolního plášt je paropropustná pojistná hydroizolace. Horní pláš je ze skládané st ešní krytiny, pod níž je v traná vzduchová vrstva.

- 90 - (321) -


Obr. 97

Dvoupláš ová st echa s termoizola ní vrstvou na celou výšku krokví

P edností této skladby je jednoduchost zp sobu zateplení z d vod snadné instalace termoizola ní vrstvy mezi krokvemi bez snížení výšky podkroví. Nevýhodou je, že se d ev né krokve podílejí na tepelných ztrátách asi ty ikrát více než minerální tepelná izolace. Vzhledem k p erušované izola ní vrstv krokvemi je nutné použít v tší tlouš ku izolace. V p ípad napadení nosné konstrukce d evokazným hmyzem nebo houbami se škody na d ev né konstrukci projeví až v pokro ilém stadiu. T ípláš ová st echa s termoizolací nevypl ující vrstvu na celou výšku krokví Na obr. 98 je uvedena t ípláš ová st echa s tepeln izola ní vrstvou mezi krokvemi a v alternativ s parot snou vrstvou v dolním plášti. St echu lze navrhnout i bez parot sné vrstvy p i výšce nosných prvk min. 180 mm. Prost ední pláš je tvo en pojistnou hydroizola ní vrstvou, ú inn propustnou pro vodní páru, s oboustrann v tranými vzduchovými vrstvami. Horní pláš je ze skládané taškové st ešní krytiny. Pozn.: z hlediska tepeln technického se jedná o st echu dvoupláš ovou (vzhledem k ú inn paropropustné pojistné hydroizolaci a jejímu zanedbatelnému tepelnému odporu).

- 91 - (321) -


Obr. 98

T ípláš ová st echa s termoizola ní vrstvou nevypl ující celou výšku krokví

Uvedená skladba je z hlediska technologie provedení proti p edchozí náro n jší na p esnost, a tím i pracn jší. Aby tepelná izolace nezaplnila p i montáži celou mezeru, je možné ji zajistit pomocí latí o výšce min. 20 mm (podle výšky vzduchové mezery), p ibitých podél krokví. Pojistnou hydroizola ní vrstvu je možno op ít o dráty napnuté mezi krokvemi k dosažení požadované tlouš ky vzduchové mezery nad izolací. Montáž st ešních oken je v této i v p edchozí skladb st ešního plášt vhodná a jednoduchá. Výška ost ní oken je z uvedených zateplených skladeb nejmenší. 6.3.1.4. St ešní pláš s tepeln izola ní vrstvou nad nosnou konstrukcí Na obr. 99 je dvoupláš ová st echa s termoizola ní vrstvou nad krokvemi. Parot sná vrstva, která potla uje difúzní tok vodní páry a transport vodní páry spárovou propustností do konstrukce, je umíst na na spodním líci tepelné izolace. Pojistná hydroizolace propustná pro vodní páru je navržena na horním líci termoizolace. V druhé alternativ je tepelná izolace skládaná, p sobící sou asn jako pojistná hydroizola ní vrstva.

- 92 - (321) -


Obr. 99

St ešní pláš s tepeln izola ní vrstvou nad nosnou konstrukcí

P edností této skladby st echy je minimalizace možnosti vzniku tepelných most . Vzhledem k celistvosti izola ní vrstvy nad krokvemi je možné pro dosažení stejného tepelného odporu, oproti skladbám kap. 6.3.1.3, použít nižší tlouš ku izolace. Skladba umož uje vyniknout odkrytým konstruk ním prvk m st ešního plášt z interiéru. Nevýhodou je, že zatížení od v tru, sn hu a horního plášt musí být p enášeno bu speciálními kotevními distan ním prvky s kontralatí (distan ní latí) nebo p ímo tuhými termoizola ními deskami. Horní pláš musí být zabezpe en proti vliv m sání v tru. Nosná d ev ná konstrukce (krokve) musí být chrán na proti ohni. 6.3.1.5. St ešní pláš s tepeln izola ní vrstvou mezi a pod prvky nosné konstrukce Na obr. 100 je znázorn na skladba t ípláš ové šikmé st echy s termoizolací mezi a pod nosnou konstrukcí (mezi a pod krokvemi). V první alternativ je pojistná hydroizolace ú inn propustná pro vodní páru. V druhé alternativ je vložena mezi vrstvy tepelné izolace parot sná vrstva. Pojistná hydroizola ní vrstva má u této druhé alternativy vysoký difúzní odpor. Skládaná krytina v horním plášti je tašková. Ob vzduchové vrstvy jsou v trané. - 93 - (321) -


Obr. 100 St ešní pláš s tepeln izola ní vrstvou mezi a pod nosnou konstrukcí

P ednosti této skladby jsou v souvislé termoizola ní vrstv s eliminací tepelných most nosnou konstrukcí (krokvemi). Snížení výšky podkroví je minimalizováno. Jedná se v zásad o kvalitn jší skladbu st ešní konstrukce s termoizolací mezi krokvemi dopln nou o pr b žnou izolaci pod prvky nosné konstrukce (nap . dodate né zateplení p i rekonstrukcích). Kontrola st ešního plášt uvnit souvrství bez demontáže izolace je nemožná, což je nevýhodou. 6.3.1.6. St ešní pláš s tepeln izola ní vrstvou mezi a nad prvky nosné konstrukce V uvedeném p ípad (obr. 101) se jedná o tzv. „sana ní st echu“. Tepelný izolant je umíst n mezi a nad krokvemi. Tepelná izolace se ukládá ze strany exteriéru. Tepelný most je eliminován pr b žnou tepeln izola ní vrstvou.

- 94 - (321) -


Obr. 101 St ešní pláš s tepeln izola ní vrstvou mezi a nad nosnou konstrukcí

6.3.2.

Skladby st ešního plášt s parot snou vrstvou

Parot sná vrstva (parozábrana) snižuje parciální tlak vodní páry, brání jejímu prostupu a tím omezuje podmínky kondenzace ve st ešním souvrství. P i návrhu souvrství st ešního plášt je vhodné respektovat zásadu, aby ekvivalentní difúzní tlouš ka jednotlivých vrstev klesala od vnit ního prost edí k vn jšímu. Parozábrana se má navrhovat co nejblíže k vnit nímu prost edí, avšak bez nebezpe í její perforace. Propustnost pro vodní páry se vyjad uje pomocí faktoru difúzního odporu [-], který udává, kolikrát je hmota parozábrany mén propustná pro vodní páru než vzduch. asto používaná tzv. ekvivalentní difúzní tlouš ka rd [m] je dána vztahem: rd = . d, kde d je tlouš ka výrobku [m]. -

-

Pro správnou funkci parozábrany je d ležitý zp sob: napojení pruh fólií mezi sebou (nap . slepením a p itla ením, samolepícími pásky): - ve sm ru nosných prvk (krokví), - kolmo k nosným prvk m (krokvím), p ipevn ní na okolní ásti konstrukcí nap : - p es la a t snící pásku k obvodové st n : - rovnob žn s okapem, - kolmo k okapu, - p es la a t snící pásku k nosné d ev né konstrukci. - 95 - (321) -


Pokud je ve st eše s t sným horním plášt m zabudovaná vlhkost, která nemá možnost vyschnout, dává se p ednost parobrzd (rd ≥ 100 m) s difuzním odporem menším, než má parozábrana. Je možné použití moderních parozábran s antibloka ním systémem s difuzním odporem prom nlivým ve vazb na vlhkost prost edí. V zim je vlhkost nízká a hodnota rd odpovídajícím zp sobem vysoká, v lét je vlhkost vzduchu uvnit tepelné izolace vyšší, rd klesá a vlhkost se uvol uje sm rem do interieru. Mechanické poškození parozábrany, net sné spoje fólií , nekvalitní kotvení v konstruk ních detailech umožní vnikání vlhkosti do st ešního souvrství, což se m že projevit kondenzací. 6.3.3.

Skladby st ešního plášt s pojistnou hydroizola ní vrstvou

Podle stupn t snosti a umíst ní je možné pojistnou hydroizolaci ve skladbách st ešního plášt rozd lit takto: - pojistná hydroizolace nad prov trávanou vzduchovou vrstvou, - pojistná hydroizolace na podkladní vrstv : - pojistná hydroizolace s volným p esahem bez ut sn ní nebo do drážky, - pojistná hydroizolace s p esahem p ibitým bez ut sn ní, - pojistná hydroizolace se spojem sva eným nebo slepeným, - pojistná hydroizolace na bedn ní: - pojistná hydroizolace na bedn ní pod distan ními lat mi se spojem sva eným nebo slepeným, - pojistná hydroizolace na bedn ní nad distan ními lat mi se spojem slepeným nebo sva eným. 6.3.3.1. Pojistná hydroizolace nad prov trávanou vzduchovou vrstvou Principem této skladby (obr. 102) je provedení s voln prov šenými nebo napnutými fóliemi, které zvyšují t snost st ešního plášt proti deš ové vod . Kladou se s p esahy min. 100 mm. P ipev ují se ke krokvím h ebíky nebo distan ními lat mi (kontralat mi). Pojistná hydroizolace p ipevn na pod kontralat mi je oboustrann prov trávaná vzduchovými mezerami. P i prov šení folie musí být vzduchová mezera min. 20 mm vysoká a musí v ní být zajišt no prov trávání. V dolní ásti st echy u pozednice se musí dostávat vzduch zvenku do mezery. Mezerou proudí vzduch nahoru a u h ebene vychází v tracími otvory ze st echy ven. V tomto p ípad se nevylu uje vniknutí kombinovaných hydrometeor s v trem do vzduchové mezery.

- 96 - (321) -


Obr. 102 St ešní pláš s pojistnou hydroizolací nad prov trávanou vzduchovou mezerou Na obr. 102 je varianta skladby s napnutou folií, která není ve spoji (p esahem) ut sn na.

6.3.3.2. Pojistná hydroizolace na podkladní vrstv Pojistná hydroizolace chrání bezprost edn prostor pod skládanou krytinou. M že být uložena nap . p ímo na tepelnou izolaci. Pojistná hydroizolace je voln položena nebo p ibita ve spojích p íp. sva ena nebo slepena ve spojích. 6.3.3.2.1. Pojistná hydroizolace na podkladní vrstv s volným p esahem bez ut sn ní nebo do drážky Principem této skladby je aplikace vzájemn voln p eložených fólií, které leží na podkladní vrstv . Pojistná hydroizolace je t sná proti srážkové vod a klade se s p esahy min. 100 mm v obou sm rech. P ipev uje se k podkladu (nap . krokvím) h ebíky nebo distan ními lat mi (kontralat mi) a h ebíky p es fólii do krokví. Perforaci folie je možné áste n eliminovat tmelem nebo t snící páskou. Pro tuto skladbu se spoji p eložením se použijí dostate n vodot sné pojistné fólie, které se ve spojích neut s ují. Pojistná hydroizolace p ipevn ná pod distan ními lat mi je z jedné strany uložena v celé ploše na podkladní vrstv (nap . na termoizolaci), z druhé strany je vzduchová mezera. V tomto p ípad se nevylu uje vniknutí kombinovaných hydrometeor s v trem do vzduchové mezery. V trací otvory je nutno zakrýt. P i sou asném p sobení kombinovaných srážek (nap . v tru s mlhou, sn hem nebo dešt m), nelze v oblasti v tracích otvor zajistit t snost. P i položení pojistné fólie p ímo na tepelnou izolaci bez v trací mezery, musí pojistná hydroizolace spl ovat komplexn požadavky dle SN 73 0540 Tepelná ochrana budov ( ást 1-4) a SN 73 0544 Tepeln technické vlastnosti stavebních konstrukcí a budov na st ešní pláš v etn difúzního odporu.

- 97 - (321) -


Obr. 103 St ešní pláš s pojistnou hydroizolací na podkladní vrstv s volným p esahem bez ut sn ní

Na obr. 103 je varianta skladby s fólií na podkladní termoizola ní vrstv , která není ve spoji (p esahem) ut sn na. Spojení p esahem je mezi krokví a distan ní latí (kontralatí). 6.3.3.2.2. Pojistná hydroizolace na podkladní vrstv s p esahem p ibitým bez ut sn ní Principem této skladby je provedení pojistné hydroizolace s p ibitými p esahy hydroizola ních asfaltových pás , které se kladou na bedn ní. P esah pás je min. 80 mm. V míst p eložení pás se pojistná hydroizolace shora p ibije h ebíky ve vzdálenostech cca 100 mm.

Obr. 104 St ešní pláš s pojistnou hydroizolací na podkladní vrstv s p esahem p ibitým bez ut sn ní

- 98 - (321) -


Na obr. 104 je varianta skladby st ešního plášt s pojistnou hydroizolací z pás na bázi asfalt a fólií na podkladní vrstv , která není ve spoji (p esahem) ut sn na, je k podkladu p ibita. 6.3.3.2.3. Pojistná hydroizolace na podkladní vrstv se spojem sva eným nebo slepeným Principem této skladby (obr. 105) je provedení pojistné hydroizolace z vodot sné pojistné fólie se sva ovanými nebo slepenými spoji v p esazích. Pro vodot sné spoje (p esahem) se použijí nap . vhodné lepící pásky nebo lepidla s opat ením k zabrán ní kapilárního pr niku vody. Pojistné fólie mohou být pokládány na bedn ní nebo na dostate n tvarov stálé termoizola ní materiály. Pojistná fólie se do podkladní vrstvy nebo do nosné konstrukce st ešního plášt (krokví) v míst spoj (p esahem) p ipev uje pomocí h ebík nebo distan ními lat mi. P i položení pojistné fólie p ímo na tepelnou izolaci bez v trací mezery musí pojistná hydroizolace spl ovat komplexn požadavky dle SN 73 0540 Tepelná ochrana budov ( ást 1-4) a SN 73 0544 Tepeln technické vlastnosti stavebních konstrukcí a budov na st ešní pláš v etn difúzního odporu.

Obr. 105 St ešní pláš s pojistnou hydroizolací na podkladní termoizola ní vrstv se slepeným spojem

Na obr. 105 je varianta skladby s pojistnou fólií na podkladní termoizola ní vrstv , která je ve spoji (p esahem) slepena nebo sva ena. 6.3.3.3. Pojistná hydroizolace na bedn ní Pojistná hydroizolace chrání vrstvy st ešního plášt bezprost edn pod skládanou krytinou, zejména kombinovaným klimatickým srážkám (sn hu, v tru, vod , aj.). M že být p ímo položena na bedn ní z prken, nebo z konstruk ních desek se spoji lepenými, sva ovanými, nebo pouze s p esahem.

- 99 - (321) -


6.3.3.3.1. Pojistná hydroizolace na bedn ní pod kontralat mi se spojem sva eným nebo slepeným Principem této skladby je provedení vodot sné pojistné hydroizolace z asfaltových nebo plastových pás v celé ploše pod krytinou se sva ovanými nebo lepenými spoji. Kotvící prvky, prostupy, klempí ské prvky musí být t sné proti srážkové vod . Pásy se p ipev ují pod distan ní lat v horní t etin jejich budoucího p esahu. P ekrývající pás p ekrývá místa p ipevn ní. U pás na bázi asfaltu je nutný p esah pás min 80 mm. Z asfaltových a modifikovaných pás typu S mohou být pojistné hydroizolace jednovrstvé. Ší ka sva ené zóny u pás na bázi plast , sva ovaných horkým vzduchem má být nejmén 20 mm. Ší ka sva ené zóny u pás sva ovaných za studena má být 30 mm. Ší ka slepené zóny pás na bázi kau uku, vodot sn slepených kontaktním lepidlem, má být nejmén 50 mm. Ší ka slepené zóny u pás na bázi plast , opat ených z výroby lepícím páskem nebo u pás , na které se lepící pásek nalepuje na stavb , má být nejmén 40 mm.

Obr. 106 Pojistná hydroizolace na bedn ní pod distan ními lat mi se spojem lepeným

Na obr. 106 je varianta skladby s pojistnou fólií na bedn ní, probíhající pod kontralat mi. P esahy pás a kotvící prvky jsou ut sn ny, sva eny nebo slepeny. 6.3.3.3.2. Pojistná hydroizolace na bedn ní nad kontralat mi se spojem sva eným nebo slepeným Principem této skladby je provedení vodot sné pojistné hydroizolace z asfaltových nebo plastových pás v celé ploše pod krytinou (v etn p esah st echy) se sva ovanými nebo lepenými spoji. Pojistná hydroizolace musí být vedena p es distan ní lat , aby byla p i p ipevn ní latí h ebíky nebo vruty porušena pouze v této vyvýšené zón . ím v tší je o ekávané zatížení (nap . p i nedosažení bezpe ného sklonu st echy), tím vyšší kontralat je t eba použít. Kotvící prvky, prostupy, klempí ské prvky musí být t sné proti srážkové vod . Pojistná hydroizolace leží na bedn ní a probíhá p es distan ní lat . Skladba je bez spodního prov trání. U této pojistné hydroizolace nesmí být žádné otvory. Vnikání dešt a sn hu otvory v tracích systém nelze vylou it. Pojistné hydroizolace s v tracími otvory mohou být uplatn ny u p edchozího typu.

- 100 - (321) -


Obr. 107 Pojistná hydroizolace na bedn ní nad kontralat m se spojem lepeným, pravá ást upravena pro vodot sné podst eší

Na obr. 107 je alternativa skladby s pojistnou fólií na bedn ní a probíhá nad kontralat mi. Pásy a kotvící prvky jsou ut sn ny, sva eny nebo slepeny. 6.3.4.

Skladby st ešního plášt a vzduchové vrstvy

V traná vzduchová vrstva se navrhuje v místech p edpokládané kondenzace vodní páry a m že být v souvrství umíst na: - mezi pojistnou hydroizolací a skládanou krytinou – odvádí vlhkost ze spodního povrchu krytiny, - mezi tepelnou izolací a pojistnou hydroizolací – odvádí zabudovanou nebo difundující vlhkost z tepelné izolace. Vzduchová vrstva nad pojistnou hydroizolací plní ve st ešní konstrukci následující funkce: - odvád ní nahromad ného tepla ve st eše p i slune ním zá ení, a tím zkvalit uje tepelnou pohodu v podkrovních místnostech, - vyrovnává teploty ve st ešním plášti, a tím zajiš uje rovnom rné odtávání sn hu a odstra uje následné namrzání, - odvádí pronikající vnit ní vlhkost z obytných prostor, - odvádí vn jší vlhkost pronikající st ešní krytinou, - brání kondenzaci vody na spodním líci krytiny. Šikmé a strmé st echy je možné rozd lit podle po tu st ešních pláš odd lených od sebe pr b žnou vzduchovou vrstvou, které se podílejí na zabezpe ení správné funkce st echy takto: - jednopláš ová – st echa (st ešní konstrukce), odd lující chrán né (vnit ní) prost edí od vn jšího prost edí jedním st ešním plášt m, - nev traná – jednopláš ová st echa, v jejíž skladb není systém v tracích kanálk napojený na vn jší prost edí – zpravidla se jedná o st echu plochou, - v traná – jednopláš ová st echa, v jejíž skladb je systém v tracích kanálk napojený na vn jší prost edí – zpravidla se jedná o st echu plochou,

- 101 - (321) -


-

-

dvoupláš ová – st echa odd lující chrán né (vnit ní) prost edí od vn jšího dv ma st ešními plášti (horní pláš – dolní pláš , nebo také vn jší pláš – vnit ní pláš ), mezi nimiž je vzduchová vrstva. Prostor mezi plášti (vzduchová vrstva) m že být nepr lezný, pr lezný i pr chozí nebo slouží jako p da (p dní prostor) - nev traná - dvoupláš ová st echa, jejíž vzduchová vrstva je v i vn jšímu prost edí uzav ena, - v traná - dvoupláš ová st echa, jejíž vzduchová vrstva je napojena na vn jší prost edí. Napojení vzduchové vrstvy na vn jší prost edí umož uje únik vlhkosti ze st echy v d sledku pohybu a vým ny vzduchu mezi vn jším prost edím a mezipláš ovým prostorem. n kolikapláš ová – st echa je vytvo ena n kolika plášti odd lenými od sebe vzduchovými vrstvami. Bližší ozna ení se volí podle po tu pláš a dalších charakteristik, nap . st echa t ípláš ová, s v tranou horní, dolní i ob ma vzduchovými vrstvami apod.

Do všech vnit ních a vn jších teplotních a vlhkostních podmínek prost edí lze navrhnout st echu jednopláš ovou nebo n kolikapláš ovou v závislosti na volených materiálech a jejich uspo ádání v konstrukci. Tlouš ka vzduchové vrstvy dvoupláš ové st echy se volí co nejv tší. Minimální tlouš ka vzduchové mezery v trané dvoupláš ové st echy v závislosti na délce a sklonu vzduchové vrstvy a požadované ú innosti v tracího systému. Plochy p ivád cích v tracích otvor se volí v rozmezí 1/100 až 1/400 plochy st echy v závislosti na sklonu vzduchové vrstvy; plocha odvád cích v tracích otvor se oproti ploše p ivád cích v tracích otvor zpravidla zv tšuje nejmén o 10 %. U st ech nad prostorami o vysoké teplot a relativní vlhkosti vnit ního vzduchu se asto výška v tracích otvor rovná tlouš ce vzduchové vrstvy; zárove se užívá parot sných zábran. V trací otvory se s výhodou navrhují jako pr b žné i tém pr b žné št rbiny po všech stranách objektu, u h ebene, na nárožích a u všech v tších t les p ehrazujících v tranou vzduchovou vrstvu. Proud ní vzduchu ve vzduchové vrstv nemají bránit žádné p ekážky.V trání st echy podporuje sklon horního plášt a rozdílná výška p ívodních a odvád cích v tracích otvor st echy. Konkrétní konstruk ní ešení skladby a konstrukce st echy je závislé na výpo tovém posouzení, experimentálním ov ení, nebo musí být podloženo zkušeností se stejnou i obdobnou st ešní konstrukcí v obdobných podmínkách vnit ního a vn jšího prost edí.

6.3.5.

Charakteristika st echy jednopláš ové

Jednopláš ová st echa odd luje vnit ní prost edí od vn jšího prost edí jedním st ešním plášt m, vytvá í ho a chrání. P i navrhování skladby a konstruk ního uspo ádání jednotlivých vrstev jednopláš ové st echy je nutné respektovat požadavky ovliv ující návrh st ešního plášt . 6.3.5.1. Skladba st echy jednopláš ové Charakteristika a popis jednotlivých vrstev jednopláš ové st echy V následujícím p íkladu (obr. 108) je uvedena skladba jednopláš ové st echy s tvarovanou tepelnou izolací. Bezprost edn na horním líci tep ln izola ních profilovaných desek je do drážek uložena skládaná krytina tašková. Tepelná izolace je z extrudovaného ( vytla ovaného ) polystyrenu ( XPS ) s uzav enou bun nou strukturou. Její p edností je malý sou initel teplné vodivosti, malá nasákavost i

- 102 - (321) -


kapilarita. Na spodním líci je tepelná izolace svým profilováním uložena na latích, které jsou p ipevn ny ke krokvím. Pod tepelnou izolací je parozábrana, nev traná vzduchová vrstva a konstrukce podhledu. P edností této skladby je minimalizace možnosti vzniku tepelných most , vzhledem k umíst ní tepelné izolace nad nosnou konstrukcí ( krokvemi ). Nevýhodou je, že zatížení od v tru a sn hu musí p enášet p ímo tuhé tvarované termoizola ní desky, zatížené taškovou skládanou krytinou. Charakteristické vrstvy: -

nosná st ešní konstrukce: - d ev né krokve, st ešní pláš : - konstrukce podhledu, - nev traná vduchová vrstva, - parozábrana, - tepelná izolace na d ev ných latích, - skládaná krytina - tašky.

Obr. 108 Skladba a konstruk ní uspo ádání jednopláš ové st echy s tepelnou izolací

6.3.5.2. Konstruk ní detaily jednopláš ových st ech V této kapitole je uvedeno n kolik nejd ležit jších detail šikmých jednopláš ových st ech. Na obr. 109 je vy ešeno provedení jednoduché nezateplené šikmé st echy u okapu. Nosný systém krovu tvo í klasická stojatá stolice. Mimo jiné je zde znázorn no ukotvení železobetonové prefabrikované ímsy do pozedního v nce. V p ípad obytného podkroví je nutno navrhnout st ešní pláš s tepelnou izolací. V detailu na obr. 110 je ešeno napojení šikmé st echy na sousední vyšší budovu. Skladba této st echy je navržena tak, že tepelná izolace je umíst na jak mezi krokvemi, tak i pod krokvemi. Další detail (obr. 111) znázor uje p íklad ukon ení st ešního plášt u štítové zdi. V tomto p ípad se jedná o pláš s tepeln izola ní vrstvou mezi krokvemi. Nevýhodou tohoto systému je vznik tepelných most v míst krokví. Detail ešící provedení šikmé jednopláš ové st echy v míst úbo í (obr. 112) je op t vypracován pro p íklad umíst ní tepeln izola ní vrstvy mezi krokvemi s parozábranou a pojistnou hydroizolací, která je v míst úbo í zesílena. P íklad ukon ení pultové st echy pomocí speciální okrajové tašky je znázorn n na obr. 111. Na obr. 114 je vid t možnost oplechování komína Schiedel s hlavicí z polymerbetonu na jednopláš ové - 103 - (321) -


st eše bez tepelné izolace. H eben ukotvený h ebíky nasucho pomocí kovového profilu s latí je na obr. 115. Skladba st echy je ešena s tepelnou izolací nad krokvemi. St ešní okno na obr. 116 je navrženo pro pálenou st ešní krytinu a tepelnou izolaci jak mezi krokvemi, tak i pod krokvemi. Všech osm detail znázor uje odlišné skladby jednopláš ových šikmých st ech v r zných místech.

Obr. 109 Detail jednopláš ové st echy bez zateplení u okapu

- 104 - (321) -


Obr. 110 Detail jednopláš ové st echy se zateplením v míst napojení na vyšší budovu

Obr. 111 Detail jednopláš ové st echy se zateplením mezi krokvemi u štítu

- 105 - (321) -


Obr. 112 Detail jednopláš ové st echy se zateplením mezi krokvemi v míst úbo í

!"

# $ % &"'

" %

" ('!"

" &)

"

' !

+ "'* )

.%

%

' *

+

!" -%*

* '%

%, +' "

! )

%

"

-

+

%

2

( ,

" #%

) $ % % ,

%

1

3 #

-% ",

' '"

' '"

+ )

%- %

%- %

.%- /0

%,

%,

) '* -% ", " . -!"

$

) '* '

*

"

,4

*

, - % ", -

2

!

,'" +

" ) $ , $*$

*

!%

Obr. 113 Detail jednopláš ové pultové st echy se zateplením mezi krokvemi

- 106 - (321) -


% +$

,9 "

% &*$ !%

!

!* ' )

#1 !* ' ) ,

+ .)' *

% #

$ )$ + , $ % +$ 6 *5 * 6

% ,

!" # $ " #% 6 " ; * , + ) 9 ) $ "

.

$ % $%&

3

* - !%

:

* , )' " 7 $ ' #" 8 *5 !" ( " ) .% + ' ! ) $+ $+ )$ + + , $ *5

$ )$ *

, ' " $

"

+ , $ 6

+$"%

*

"

6

#

"

Obr. 114 Detail napojení jednopláš ové st echy bez zateplení v míst komína

!"

# $ % &"' ; 6

" %

" ('!"

"

%

" &) '

' *

) $ % ,

%

* )%

%, + ' "

%$"

6 7

% &* $

'* &*

% , ,4 % " , $

) " ' <* &"%&

) " ' % , ,9 =) . % % "

>

, -* &*

$

4

!

% ", "$ >

$

, %

,%-

1 *

,4+ <* &" +

Obr. 115 Detail jednopláš ové šikmé st echy se zateplením nad krokvemi v míst h ebene

- 107 - (321) -

+


Obr. 116 Detail st ešního okna jednopláš ové st echy se zateplením mezi a pod krokvemi

6.3.6.

Charakteristika st echy dvoupláš ové

Dvoupláš ová st echa odd luje chrán né (vnit ní) prost edí od vn jšího prost edí dv ma st ešními plášti (horním a dolním plášt m nebo vn jším a vnit ním plášt m), mezi nimiž je vzduchová mezera. P i navrhování skladby a konstruk ního uspo ádání jednotlivých vrstev dvoupláš ové st echy je nutné respektovat požadavky ovliv ující návrh st ešního plášt . V následujících sedmi variantách jsou popsány charakteristické skladby dvoupláš ových st ech v traných i nev traných.

- 108 - (321) -


6.3.6.1.1. Skladba st echy dvoupláš ové VARIANTA I. Charakteristika a popis jednotlivých vrstev dvoupláš ové st echy V následujícím p íkladu (obr. 117) je uvedena skladba dvoupláš ové šikmé nebo strmé st echy s tepelnou izolací nad nosnou konstrukcí st ešního plášt ( nad krokvemi ). Na podkladní vrstv ( podhledu ) a pod tepelnou izolací je umíst na parot sná zábrana, která má vysoký difúzní odpor. Tepelná izolace musí být z dostate n tuhých desek pro uložení bedn ní ( na obrázku ) nebo speciálními kotevními distan ními prvky s kontralatí ( bez celoplošného bedn ní). Na bedn ní je pojistná hydroizola ní vrstva. Vzduchová vrstva je v traná, vytvo ená distan ní kontralatí ( kolmo k okapu ) a je propojená s vn jším prost edím. Na latích je p ipevn na podkladní vrstva z prken nebezpe í jejich zkroucení ( na obrázku ) nebo z p ekližkových desek. P ekližka je kvalitn jší stabilní podkladní vrstva pod krytinu z asfaltových skládaných šindel . Charakteristické vrstvy: - vnit ní (dolní) st ešní pláš : - vn jší (horní) st ešní pláš : - nosná st ešní konstrukce - nosná a podkladní vrstva - konstrukce podhledu, vn jšího plášt , - parozábrana, - skládaná krytina - asfaltové - tepelná izolace ( nad krokvemi ), šindele. - podkladní vrstva, - pojistná hydroizolace, - v traná vzduchová vrstva,

Obr. 117 Skladba a konstruk ní uspo ádání dvoupláš ové st echy – varianta I. - 109 - (321) -


VARIANTA II. Charakteristika a popis jednotlivých vrstev dvoupláš ové st echy V následujícím p íkladu (obr. 118) je uvedena skladba dvoupláš ové šikmé nebo strmé st echy s tepelnou izolací mezi nosnou konstrukcí st ešního plášt ( mezi krokvemi ). Vnit ní pláš je tvo en konstrukcí podhledu, uzav enou vzduchovou vrstvou, kterou vytvá í distan ní kontrala . Na dolním líci termoizola ní vrstvy je p ipevn na parot sná zábrana, která pomáhá vysokým difúzním odporem vytvo it p íznivý vlhkostní stav. Tepelná izolace m že být z minerálních nebo skelných vláken. Optimální je vytvo it tepelnou izolaci ze dvou vrstev z d vodu vyst ídání sty ných spar u rohoží nebo desek. Nad tepelnou izolací je bedn ní, které tvo í podkladní vrstvu pro pojistnou hydroizolaci. Hlavní hydroizola ní vrstvu tvo í skládaná st ešní krytina z tašek. Charakteristické vrstvy: -

vnit ní (dolní) st ešní pláš : - konstrukce podhledu, - uzav ená vzduchová vrstva ( kontralat ), - parozábrana, - nosná st ešní konstrukce, - tepelná izolace ( mezi krokvemi ), - podkladní vrstva ( bedn ní ), - pojistná hydroizolace,

-

v traná vduchová vrstva ( kontralat ),

-

vn jší (horní) st ešní pláš : - nosná vrstva vn jšího plášt , - skládaná krytina - tašky.

Obr. 118 Skladba a konstruk ní uspo ádání dvoupláš ové st echy – varianta II.

- 110 - (321) -


VARIANTA III. Charakteristika a popis jednotlivých vrstev dvoupláš ové st echy V následujícím p íkladu (obr. 119) je uvedena skladba dvoupláš ové šikmé nebo strmé st echy s tepelnou izolací mezi nosnou konstrukcí st ešního plášt ( mezi krokvemi ). Vnit ní pláš je tvo en konstrukcí podhledu, uzav enou vzduchovou vrstvou, kterou vytvá í distan ní kontrala . Na dolním líci nosné st ešní konstrukce je p ipevn no bedn ní, které vytvá í zárove podkladní vrstvu pro parozábranu, která pomáhá vysokým difúzním odporem vytvo it p íznivý vlhkostní stav. Tepelná izolace m že být z minerálních nebo skelných vláken. Optimální je vytvo it tepelnou izolaci ze dvou vrstev z d vodu vyst ídání sty ných spar u rohoží nebo desek. Nad tepelnou izolací je bedn ní, které tvo í podkladní vrstvu pro pojistnou hydroizolaci. Hlavní hydroizola ní vrstvu tvo í skládaná st ešní krytina z tašek. Charakteristické vrstvy: -

vnit ní (dolní) st ešní pláš : - konstrukce podhledu, - uzav ená vzduchová vrstva ( kontralat ), - bedn ní, - parozábrana, - nosná st ešní konstrukce, - tepelná izolace ( mezi krokvemi ), - podkladní vrstva ( bedn ní ), - pojistná hydroizolace,

-

v traná vduchová vrstva,

-

vn jší (horní) st ešní pláš : - nosná vrstva vn jšího plášt , - skládaná krytina - tašky.

Obr. 119 Skladba a konstruk ní uspo ádání dvoupláš ové st echy – varianta III. - 111 - (321) -


VARIANTA IV. Charakteristika a popis jednotlivých vrstev dvoupláš ové st echy V následujícím p íkladu (obr. 120) je uvedena skladba dvoupláš ové šikmé nebo strmé st echy s tepelnou izolací mezi nosnou konstrukcí st ešního plášt , která nevypl uje celou vrstvu mezi krokvemi. Vnit ní pláš je tvo en konstrukcí podhledu, uzav enou vzduchovou vrstvou, kterou vytvá í distan ní kontrala . Na dolním líci termoizola ní vrstvy je parot sná povrchová úprava, která pomáhá vysokým difúzním odporem vytvo it p íznivý vlhkostní stav. Tepelná izolace m že být z minerálních nebo skelných vláken. Optimální je vytvo it tepelnou izolaci ze dvou vrstev z d vodu vyst ídání sty ných spar u rohoží nebo desek. Bezprost edn nad tepelnou izolací je odv trávaná vzduchová vrstva napojená na vn jší prost edí. Nad vzduchovou vrstvou je bedn ní, které tvo í podkladní vrstvu pro souvrství povlakové hydroizola ní krytiny. Souvrství povlakové hydroizola ní krytiny je tvo eno dv ma vrstvami. Spodní (podkladní) vrstva je p ibita na b dn ní, horní (hlavní hydroizola ní) vrstva je na ni natavena. Charakteristické vrstvy: -

vnit ní (dolní) st ešní pláš : - konstrukce podhledu, - uzav ená vzduchová vrstva ( kontralat ), - nosná st ešní konstrukce, - tepelná izolace ( mezi krokvemi ) s parozábranou na dolním líci,

-


-

vn -

jší (horní) st ešní pláš : nosná vrstva vn jšího plášt (bedn ní), podkladní vrstva povlakové krytiny, povlaková st ešní krytina.

Obr. 120 Skladba a konstruk ní uspo ádání dvoupláš ové st echy – varianta IV.

- 112 - (321) -


VARIANTA V. Charakteristika a popis jednotlivých vrstev dvoupláš ové st echy V následujícím p íkladu (obr. 121) je uvedena skladba dvoupláš ové šikmé nebo strmé st echy s tepelnou izolací mezi nosnou konstrukcí st ešního plášt , která nevypl uje celou vrstvu mezi krokvemi. Vnit ní pláš je tvo en nosnou železobetonovou deskovou konstrukcí povrchov upravenou dvouvrstvou štukovou omítkou. Mezi vrstvou tepelné izolace a železobetonovou nosnou konstrukcí je parot sná vrstva. Na nosné železobetonové konstrukci dolního plášt je osazen trám nebo fošna z vyschlého d eva, který tvo í nosný konstruk ní prvek horního plášt st echy. Tepelná izolace m že být z minerálních nebo skelných vláken. Optimální je vytvo it tepelnou izolaci ze dvou vrstev z d vodu vyst ídání sty ných spar u rohoží nebo desek. Na horním líci tepelné izolace je položena pojistná hydroizola ní vrstva propustná pro vodní páry. Bezprost edn nad touto vrstvou je odv trávaná vzduchová vrstva napojená na vn jší prost edí s p erušením krokvemi ve sm ru sklonu st echy. K d ev ným krokvím jsou p ibity d ev né lat . Na latích je položena tašková skládaná krytina. Charakteristické vrstvy: -

vnit ní (dolní) st ešní pláš : - omítka, - nosná železobetonová st ešní konstrukce, - parozábrana, - tepelná izolace, - pojistná hydroizolace,

-


-

vn jší (horní) st ešní pláš : - nosná vrstva vn jšího plášt (st ešní lat ), - skládaná krytina - tašky.

Obr. 121 Skladba a konstruk ní uspo ádání dvoupláš ové st echy – varianta V. - 113 - (321) -


VARIANTA VI. Charakteristika a popis jednotlivých vrstev dvoupláš ové st echy V následujícím p íkladu (obr. 122) je uvedena skladba dvoupláš ové šikmé nebo strmé st echy s tepelnou izolací mezi a pod nosnou konstrukcí st ešního plášt , která vypl uje vrstvu mezi krokvemi na celou jejich výšku. Vnit ní (dolní) pláš je tvo en konstrukcí podhledu. Podhled je p ipevn n k distan ním kontralatím, které jsou p es tuhou termoizola ní desku p ipevn ny ke st ešním krokvím. Tlouš kou distan ní kontralat vznikne mezi podhledem a tepelnou izolací nev traná vzduchová vrstva. Mezi vrstvami tepelné izolace je vložena parot sná vrstva. Tepelná izolace m že být z minerálních nebo skelných vláken. Tepelná izolace je ze dvou vrstev, a tím se vyst ídají sty né spáry u rohoží nebo desek. Na horním líci krokví je d ev né bedn ní s pojistnou hydroizolací. Bezprost edn nad touto vrstvou je odv trávaná vzduchová vrstva v tlouš ce kontralatí napojená na vn jší prost edí. Na latích je položena skládaná krytina z vlnitého plechu, plastu nebo vláknocementu. Charakteristické vrstvy: - vnit ní (dolní) st ešní pláš : - konstrukce podhledu, - nev traná vzduchová vrstva, - tuhé tepeln izola ní desky, - parozábrana, - nosná konstrukce (krokve), - tepelná izolace, - bedn ní, - pojistná hydroizolace, -


-

vn jší (horní) st ešní pláš : - nosná vrstva vn jšího plášt , - skládaná krytina - vlnitý plechu, plast nebo vláknocementové desky.

Obr. 122 Skladba a konstruk ní uspo ádání dvoupláš ové st echy – varianta VI. - 114 - (321) -


VARIANTA VII. Charakteristika a popis jednotlivých vrstev dvoupláš ové st echy V následujícím p íkladu (obr. 123) je uvedena skladba dvoupláš ové šikmé nebo strmé st echy s tepelnou izolací jak v dolním, tak i horním plášti, odd laná nev tranou vzduchovou mezerou. Tato skladba se používá zpravidla p i sanaci st echy a dodate ném zateplení. Vnit ní pláš je tvo en konstrukcí podhledu, uzav enou vzduchovou vrstvou, která vzniká na výšku distan ních kontralatí. Na dolním líci termoizola ní vrstvy je parot sná povrchová vrstva, která pomáhá vysokým difúzním odporem vytvo it p íznivý vlhkostní stav. Tepelná izolace (v dolním i horním plášti) m že být z minerálních nebo skelných vláken jako tuhá, objemov stálá deska. Mezi tepeln izola ními vrstvami dolního a horního plášt je neodv trávaná vzduchová vrstva. Termoizola ní vrstva v horním plášti je souvislá i v míst krokví a tím jsou eliminovány tepelné mosty nosnou konstrukcí. Tuhé termoizola ní desky umož ují p ipevn ní bedn ní v míst krokví. Na bedn ní je pojistná hydroizola ní vrstva z lepenky. Hlavní hydroizola ní souvrství je ukon eno plechovou krytinou s p ipevn ním k d ev ným latím.. Charakteristické vrstvy: - vnit ní (dolní) st ešní pláš : - konstrukce podhledu, - uzav ená vzduchová vrstva ( kontralat ), - nosná st ešní konstrukce, - tepelná izolace – tuhé termoizola ní desky ( nevypl uje celou výšku krokví ) s parozábranou na dolním líci, - nev traná vduchová vrstva, - vn jší (horní) st ešní pláš : - tepelná izolace (tuhé termoizola ní desky), - nosná vrstva vn jšího plášt ( bedn ní ), - pojistná hydroizola ní vrstva, - plechová st ešní krytina.

Obr. 123 Skladba a konstruk ní uspo ádání dvoupláš ové st echy – varianta VII. - 115 - (321) -


6.3.6.2. Konstruk ní detaily dvoupláš ové st echy Na následujícím obr. 124 jsou vyzna eny charakteristické konstruk ní detaily st echy dvoupláš ové. V následujícím textu jsou tyto detaily znázorn ny.

D1

D2

D3 D8 D7 D6

D4

D5

Obr. 124 Charakteristické konstruk ní detaily dvoupláš ové st echy - axonometrie

Popis k jednotlivým detail m: D1 Dvoupláš ová st echa – ez h ebenem; odvod vzduchu nad st echu je zajišt n p es v trací pás h ebená e, D2: Dvoupláš ová st echa – ez pultovou hranou;zhlaví krokví je zakryto po délce prknem a oplechováno, D3: Dvoupláš ová st echa – ez úbo ím; odvod vzduchu nad st echu je zajišt n p es v trací pás h ebená e, D4: Dvoupláš ová st echa – ez okapem; p ívod vzduchu u okapové hrany je zajišt n p es ochranný v trací pás, hydroizolace je vytažena k okapové hran a p ekrývá okapní plech D5: Dvoupláš ová st echa – ez vrcholu pultové st echy napojené na štít; hydroizolace je vytažena na fasádu, zajišt na a p ekryta dilata ní lištou, odvod vzduchu je možný p es okapní plech, D5: Dvoupláš ová st echa – ez vrcholu pultové st echy napojené na štít; hydroizolace je vytažena na fasádu, zajišt na a p ekryta dilata ní lištou, odvod vzduchu zajiš uje odv trávací tvarovka, D6: Dvoupláš ová st echa – ez štítem sedlové st echy; parozábrana je p ichycena na štítovou st nu latí, D7: Dvoupláš ová st echa – ez st ešním oknem; d raz je kladen na správné provedení parozábrany, D8: Dvoupláš ová st echa – komínové t leso; parozábrana je vytažena na zdivo komínu, d raz je kladen na napojení hydroizolace k oplechování nad komínem. - 116 - (321) -


Obr. 125 H eben – detail D1

Obr. 126 Pult – detail D2

- 117 - (321) -


Obr. 127 Úbo í – detail D3

Obr. 128 Okap – detail D4

- 118 - (321) -


Obr. 129 Napojení na st nu – detail D5

Obr. 130 Napojení na st nu – detail D5

- 119 - (321) -


Obr. 131 Štít – detail D6

Obr. 132 St ešní okno – detail D7

- 120 - (321) -


Obr. 133 Komín – detail D8

Varianty ukon ení pojistné hydroizolace u okapního žlabu: Varianta A: Hydroizolace je vytažena k okapové hran a p ekrývá okapní plech, hák je uložen na vyrovnávacím klínu. Varianta B: Hydroizolace je vytažena na vyrovnávací klín a p ekrývá okapní plech, hák je uložen na vyrovnávacím klínu. Varianta C: Hydroizolace je vytažena k okapové hran okapní plech, hák je uložen na latích.

a p ekrývá

Varianta D: Hydroizolace je vytažena na hák a p ekrývá okapní plech na hran okapu, hák je uložen na vyrovnávacím klínu.

- 121 - (321) -


Obr. 134 Detail ukon ení pojistné hydroizolace pod okapním žlabem- varianta A

- 122 - (321) -


Obr. 135 Detail ukon ení pojistné hydroizolace pod okapním žlabem- varianta B

Obr. 136 Detail ukon ení pojistné hydroizolace pod okapním žlabem- varianta C

- 123 - (321) -


Obr. 137 Detail ukon ení pojistné hydroizolace pod okapním žlabem- varianta D

6.3.6.3. Charakteristika t ípláš ové st echy T ípláš ová st echa je vytvo ena t emi plášti odd lenými od sebe dv ma vzduchovými vrstvami. Na následujícím obrázku 138 jsou vyzna eny charakteristické konstruk ní detaily st echy t ípláš ové. Na následujících obrázcích jsou tyto detaily znázorn ny. T1

T2

T3 T8 T7 T6

T4

T5

Obr. 138 Charakteristické konstruk ní detaily t ípláš ové st echy axonometrie

6.3.6.3.1. Konstruk ní detaily t ípláš ové st echy

- 124 - (321) -


Obr. 139 H eben t ípláš ové st echy – detail T1 a) pojistná hydroizolace na bedn ní – s p erušením pod h ebenem, b) pojistná hydroizolace na tepelné izolaci – s p erušením mimo h eben

P i v trání t ípláš ové st echy h ebenem je možno navrhnout pojistnou hydroizolaci bu p erušením pod h ebenem (obr. 139a). Hydroizolace je na bedn ní a v míst jejího p erušení je nebezpe í zate ení do st echy kolem h ebená . Kvalitn jší provedení nabízí alternativa (obr. 139b) s p erušením pojistné hydroizolace mimo h eben se vzájemným p esahem. Bezprost edn pod adou h ebená je souvislá. H ebená e se kladou na tzv. suché kladení. P i tomto kladení h ebená musí být první la ve vzdálenosti 30 mm pod h ebenem. Na vrchol spoje krokví se p ipevní držák h ebenové lat (obr. 140a). Výška p ipevn ní držák je závislá na sklonu st echy. Do takto p ipevn ných držák se vloží h ebenová la 50/30 mm a stranov se zafixuje h ebíky 2,5x32 mm (obr. 140b, c). Po pokrytí celé st echy krytinou se h ebenová krycí lišta p ichytí dv ma krátkými h ebíky k h ebenové lati. Doporu uje se klást h ebená e tak, aby otev ená spára byla po sm ru p evládajících v tr . Nejd íve se p ipevní p íchytka h ebená e do kraje h ebenu dv ma nerezovými h ebíky 2,5x32 mm. Další p íchytka se p ipevní jedním nerezovým h ebíkem 2,8x70 mm p es díru h ebená e a dv ma nerezovými h ebíky 2,5x32 mm do h ebenové lat . Tento postup se opakuje. H ebenová p íchytka sou asn vymezuje krycí délku h ebená e. H ebenová p íchytka má na horní ásti místo otvoru drážku, která umož uje m nit krycí délku h ebená e a tím pokrýt libovolnou délku h ebene bez p i ezání. Detail u ukon ení h ebene a štítových hran se uzav e perforovanou ucpávkou p íslušné barvy.

- 125 - (321) -


Obr. 140 Montážní postup p ipevn ní h ebenové lat a), b) p ipevn ní držák , c) p ipevn ní h ebenové lat k držák m

Obr. 141 H eben t ípláš ové st echy – detail T2

- 126 - (321) -


Obr. 142 Úbo í t ípláš ové st echy – detail T3

Obr. 143

ímsa t ípláš ové st echy –detail T4

- 127 - (321) -


Obr. 144 Napojení na st nu t ípláš ové st echy – detail T5

Obr. 145 Ukon ení t ípláš ové st echy u štítu – detail T6

- 128 - (321) -


VARIANTA 1

Obr. 146 D7 St ešní okno v t ípláš ové st eše s vým nami - detail T7

Obr. 147 St ešní okno v t ípláš ové st eše – detail T7 - ez st ešním oknem a schéma proud ní vzduchu ve v trané meze e

V ploše st echy nastávají p ípady, kdy je nutno vytvo it v tší prostupy st ešním plášt m (okno, komín, šachta aj.). Tyto prostupy nep ízniv ovliv ují pr b žnou vzduchovou vrstvu a tím v trání st ech. Pokud je prostup bezprost edn mezi krokvemi, potom mezi prostupem krokví není v trací mezera. Varianta 2 eší posílení v trání provrtáním krokve v její ásti. Dle normy pro navrhování st ech je však toto ešení nevyhovující. V trání by bylo možno navrhnout s využitím v traných tvarovek a s p erušením pojistné hydroizolace a p evedením vzduchu z 1. do 2. vrstvy. Obdobn jako u detailu h ebene na obr. 139b. - 129 - (321) -


VARIANTA 1

Obr. 148 Prostup komínového t lesa t ípláš ovou st echou – detail T8

Obr. 149 Proud ní vzduchu kolem komína u t ípláš ové st echy – detail T8

- 130 - (321) -


7. St ešní krytiny skládané St ešní krytiny skládané jsou vhodné pro krytí sklonitých st ech hlavn staveb bytových, ob anských a zem d lských, ojedin le staveb pro pr mysl. Jsou to neho lavé krytiny, s dobrým estetickým vzhledem, umož ují architektonické ztvárn ní st echy, jsou trvanlivé, udržovací náklady jsou pom rn nízké. Pro výrobu se využívá domácích surovin. Jejich nevýhodou je zna ná hmotnost a vysoká pracnost na stavb p i kladení krytiny z pom rn malých prvk . Skládané krytiny sklonitých st ech se provád jí upev ováním prvk k podkladu. Na rozdíl od povlakových krytin plochých st ech nechrání bez zvláštní úpravy proti pronikání prachu, sn hu apod. do podst ešních prostor. V porovnání s celistvými krytinami je skládaná krytina sice pracn jší a náro n jší na provád ní, avšak její životnost je asto vyšší než u krytin povlakových, a navíc tato krytina nevyžaduje astou a rozsáhlejší údržbu. Skládané krytiny se navrhují z plošných prvk rovinných nebo tvarovaných, propojených p esahem nebo spojováním na drážky nebo lišty. Skládané krytiny odvádí vodu z povrchu st echy, nejsou však t sné v i vod p sobící hydrostatickým tlakem. Poznámka : M že-li dojít k zaplavení ásti krytiny vodou, nap . v úbo ích p i p ívalových deštích nebo p i tání sn hové pokrývky p i okrajích st ech v d sledku hromad ní sn hu a ledu, použití skládané krytiny se bez zvláštních opat ení nedoporu uje.

St echy se skládanými krytinami se doporu uje navrhovat v trané. V trání umož uje únik vlhkosti prosakující plochou n kterých typ skládaných krytin ze st echy do vn jšího prost edí, potla uje nebo vylu uje kondenzaci vodní páry ve st eše, pop ípad odvádí vlhkost proniklou do st echy z jiných zdroj . Pod skládané krytiny, zejména z pálených a betonových tašek a dalších krytinových prvk malého formátu, se doporu uje navrhovat pojistnou hydroizola ní vrstvu, která zachytí srážkovou vodu, prach a sníh pronikající do st ešní konstrukce spárami v krytin i v tracími otvory p i extrémních pov trnostních podmínkách. Obvyklé p esahy krytinových prvk jsou u tradi ních krytin dány empirickou zkušeností. Závisí na konstruk ním ešení skládaného hydroizola ního systému, sklonu krytinových prvk apod. Není-li dána stabilita krytinových prvk na st ešní ploše jejich hmotností, pop . konstruk ním uspo ádáním, musí být upevn ny k nosné st ešní konstrukci. Zp sob p ipevn ní skládaných krytin musí umožnit dilataci krytinových prvk . D ev né podklady pod krytiny, tj. la ování a bedn ní, musí být provedeny z latí a prken podle SN 73 3150. Pr ezy latí závisí na vzdálenosti krokví nebo vazník a na stálých, nahodilých, pop . dalších zatíženích podle SN 73 0035.

- 131 - (321) -

St ešní krytiny skládané

Výrobci skládaných krytin ve svých technických podkladech zejména stanoví : -

nejmenší sklon pro použití skládané krytiny, tj. sklon p i n mž krytina bezpe n odvádí ze st echy vodu bez dopl kových opat ení, pot ebná opat ení p i menších sklonech, nejv tší sklon, kdy lze krytinu použít, p esah krytinových prvk , nutnost a zp sob p ipevn ní krytinových prvk , míru v trání ásti st echy pod krytinou, dopl ková opat ení zvyšující použitelnost krytiny, požadavky na dilataci krytiny, další okolnosti d ležité pro volbu krytiny nap íklad kyselinovzdornost, protikorozní odolnost, podmínky realizace atd.

Výb r vhodného druhu skládané krytiny ovliv ují: -

nadmo ská výška objektu, istota ovzduší, architektonické požadavky minimální sklon st ešních rovin.

Nadmo ská výška místa objektu Krytina z drážkových tašek a prejz se podle SN 73 1901 Navrhování st ech nemá používat v územích s nadmo skou výškou nad 600m.n.m., dvojitá krytina z oby ejných tašek nad 800 m.n.m.. Výrobce tašek doporu uje krytinu z tašek bobrovek do nadmo ské výšky 600 m.n.m., ostatní druhy drážkových tašek a prejz do 400 m.n.m. V horských oblastech se projevují zejména extrémní vlivy vysoké sn hové pokrývky na st ešní konstrukci v pr b hu zimních m síc , zaledn ní povrchu a okraj st echy, ú inky v tru v kombinaci s dešt m a sn hem. Vlivem sn hové pokrývky dochází k posunu teplotního pole ve st ešním plášti a následnému tání sn hu na styku s povrchem st ešní konstrukce. Stékající voda pak zpravidla zamrzá v chladn jších ástech st echy (okraje, místa s mén ú innou tepelnou izolací) a tvo í ledové bariéry, za nimiž se hromadí voda, která m že zatékat net snostmi ve skládané krytin . P i návrhu je vhodné dávat p ednost jednoduchým tvar m st ech a skladbou st ešního plášt s lepší tepelnou izolací a intenzívn prov trávanou vzduchovou dutinou omezit možnost vzniku námrazy. Nebezpe ná místa (okraje st echy, úbo í) je t eba navrhovat s dostate n širokým oplechováním, pop ípad s jinou t snou úpravou. Na životnost st ešní krytiny se nep ízniv uplat uje dlouhodob p sobící vlhkost v kombinaci s nízkými teplotami, zp sobující cyklické namrzání krytiny a zvýšené p sobení ultrafialového slune ního zá ení. Skládané st ešní krytiny z nasákavých materiál (keramika) se nedoporu uje používat v podmínkách, kde je možné porušení základního materiálu namrzáním.

- 132 - (321) -


Klimatické podmínky místa objektu V místech exponovaných nápor m v tr (nap . u samostatn stojících objekt ) je t eba volit t žší krytinu a mírn jší sklon st ešních rovin. istota ovzduší V prašném prost edí se nedoporu ují drážkové krytiny z tašek tažených nebo ražených, pon vadž se rychle zanášejí prachem a krytinou pak zatéká, aniž by byla poškozena. Zanášení drážkových tašek lze z ásti elit zv tšením sklonu st echy. Architektonické požadavky Památkové objekty by m ly být zakryty krytinou, odpovídající stavebnímu slohu objektu. St echy složitých tvar s etnými malými plochami se snadn ji pokrývají prvky menších rozm r , které se lépe dají p izp sobit tvaru st echy. Minimální sklon st ešních rovin Pro jednotlivé druhy skládaných krytin jsou minimální sklony uvedeny v tabulce 4 podle SN 73 1901. Tab. 4 Nejmenší dovolené sklony st ešních ploch pro r zné druhy krytin Druh krytiny Oby ejných – jednoduchá Oby ejných – dvojitá Z tašek Drážkových – s 1 drážkou pálených nebo Drážkových – se 2 drážkami betonových Vlnovek, esovek Prejzových

Nejmenší dovolený sklon [°]

[%]

40 35 40 35 35 45

83 70 83 70 70 100

pom r 1 : 1,2 1 : 1,4 1 : 1,2 1 : 1,4 1 : 1,4 1 : 1,0

Z p írodní b idlice – jednoduchá 30 57,7 1 : 1,7 Z p írodní b idlice – dvojitá 25 46,6 1 : 2,1 30 57,7 1 : 1,7 Z vláknocementových šablon – jednoduchá Z vláknocementových šablon – dvojitá 25 46,6 1 : 2,1 Z plastových vlnovek 15 26,8 1 : 3,7 Z plechových šablon 30 57,7 1 : 1,7 Z d ev ných šindel – jednoduchá 40 83 1 : 1,2 Z d ev ných šindel – dvojitá 35 70 1 : 1,4 Z asfaltových šindel 10 17,6 1 : 5,6 Z došk (ze slámy a rákosu) 45 100 1 : 1,0 Z vláknitocementových vlnovek 10 17,6 1 : 5,6 Pozn.: P i ší ce st ešní plochy > 10 m (m eno ve sm ru slonu) a ve výškách > 600 m.n.m. se musí minimální dovolený sklon zvýšit o 5°.

- 133 - (321) -


7.1. D lení st ešních krytin skládaných Krytiny lze rozd lit: -

Podle hmotnosti na: - t žké: b idlicová, - st edn t žké:

-

lehké:

krytina prejzová dvojitá tašková, dvojitá krytina tašková z drážkových tašek, vláknocementové šablony a vlnovky (d íve azbestocementové, nyní z anorganických a organických vláken, nap . beronitové), jednoduchá b idlicová, plechová, živi ná a laminátová.

Tab. 5 P ibližná hmotnost st ešních krytin [kg.m-2] Druh krytiny Jednoduchá tašková Jednoduchá tašková pln do malty Dvojitá šupinová Dvojitá tašková šupinová do malty Dvojitá tašková korunová Z drážkových tašek Prejzová, kladená pln do malty Z vláktocementových desek na lat Z vláknocementových desek na bedn ní Z vláknocementových desek vlnitých Z b idlice na bedn ní (velké desky) Z b idlice na la ování (malé desky) Jednoduchá lepenková na bedn ní Dvojitá lepenková na bedn ní Došková Šindelová dvojitá Z pozinkovaného plechu s dvojitou drážkou na bedn ní

Bez podkladu [kg.m-2] 65 70 85 105 95 55 105 25 25 30 45 35 15 20 70 40 20

S podkladem [kg.m-2] 70 75 90 110 100 60 110 30 40 35 60 40 30 35 75 45 35

-

Podle stupn ho lavosti: - Spalné: sláma, rákos, d evo, - Polospalné: lepenka, n které druhy živic, - Nespalné: pálené hlíny, b idlice, vláknocement, plech atd.

-

Podle p vodu: - z látek p irodních: - rostlinné: sláma, rákos, d evo, - nerostné: b idlice, asfalt, - z látek um le vyráb ných: keramika, beton, vláknocement, plech, sklo, plasty apod.

-

Podle konstruk ní a materiálové varianty skládaných st ešních krytin (tab. 6):

- 134 - (321) -


Tab. 6 P ehled materiálových a konstruk ních variant st ešních krytin Materiálová varianta:

Konstruk ní varianta:

P írodní organické materiály (sláma, rákos, d evo) P írodní anorganické materiály (kámen, b idlice) Pálená keramika a kamenina Silikáty a kompozitní materiály (beton, vláknocement) Kovy a slitiny kov (ocel, m , hliník, zinek, olovo) Sklo (vrstvená skla, drát né sklo) Plasty (polykarbonáty, akryláty) živi né materiály šindele, vlnité desky (živi né pásy, pln né materiály)

došky štípané a ezané šindele štípané b idli né desky tašky tašky šablony, vlnovky rovné plechy, šablony, vlnovky a profilované desky plošné tabule vlnovky, plošné tabule

Rychlejší odtékání vody z povrchu st echy v d sledku jejího sklonu umož uje využívání konstruk ních materiál s omezenou nepropustností (beton, keramika, d evo, sláma apod.) Díky tomu se pro krytiny šikmých st ech využívá velmi r znorodých materiál a jejich tvarových forem.

p [mm]

Krytiny se spojují p esahem drážkováním nebo na lat . Vzdálenost p esah je krom výšky a polohy objektu ovlivn na také rychlostí v tru, jak to dokládá závislost v grafu na následujícím obr. 150.

600 3°

S = 6°

10°

500 15° 400

300 25° 30°

200

30° 40°

45°

100

0

5

10

15

20

25

30

35

40

45 V

-1

[m.s ]

Obr. 150 Závislost p esah krytinových dílc na rychlosti v tru a sklonu st ešních rovin, p – p esah st ešních dílc krytiny, v – nárazová rychlost v tru [m.s-1], s – sklon st ešní roviny - 135 - (321) -


7.2. Krytina z pálených tašek Pálená krytina je u nás po staletí používaný a oblíbený stavební materiál. Je to pro její charakteristický vzhled a zejména pro její funk ní vlastnosti. Výhodou jsou p edevším: -

vysoká životnost,

-

vzdušnost,

-

vyhovující požární odolnost,

-

odolnost proti teplotním výkyv m,

-

odolnost proti v tru,

-

odolnost proti kyselým deš m a UV zá ení,

-

kompletní sortiment dopl k .

Druhy pálených tašek: -

oby ejné tašky, bobrovky,

-

drážkové tažené tašky (jednodrážkové),

-

drážkové ražené tašky (dvoudrážkové),

-

vlnovky,

-

prejzy,

-

h ebená e.

Základní druhy krytin z pálených tašek: -

jednoduchá krytina z oby ejných tašek,

-

dvojitá krytina z oby ejných tašek na ídké la ování, tzv. korunová krytina,

-

dvojitá krytina z oby ejných tašek na husté la ování, tzv. šupinová krytina,

-

krytina z drážkových tašek tažených,

-

krytina z drážkových tašek ražených,

-

krytina z vlnovek,

-

prejzová krytina.

Materiálem pro výrobu pálené krytiny jsou p írodní látky, cihlá ské hlíny a jíly a minerální barviva. Na kvalit surovin závisí kvalita st epu. Nasákavost je odstran na povrchovou úpravou tašek. Cihlá ské hlíny jsou v podstat živcové a slídové horniny, nejmladší cihlá ské hlíny obsahující v nejmenším množství zrnka k emene, slídy a jiných minerál . Do cihlá ských hlín se za ú elem zlepšení kone ných vlastností p idávají ost iva a leh ivo. Ost iva vytvá ejí po

- 136 - (321) -

Pozemní stavitelství III – BH05 vypálení vlastní nosnou strukturu výrobku. Tvo í je písky bezhlinitých p ím sí, cihlová nebo tašková dr , škvára a jemn mletá struska. Ost iva zmenšují nadm rnou plasti nost cihlá ských hlín a zamezují vznik trhlin. Leh iva mají za úkol st ed vyleh ovat. Jsou to spalitelné látky (v tšinou organického p vodu), jako piliny, rašelina i uhelný prach. Obecn se dá íct, že teplota vypalování se pohybuje okolo 1000°C. Nedostate né vypálení je okamžit zjistitelné z vn jšího vzhledu (místo jasn ervené je bledá ervená), dle zvuku, kde p i poklepu je zvuk spíše dutý, než zvonivý a jasný. Naopak pálená krytina je barvy tmavorudé až fialovo ervené a tašky bývají i vzhledov poškozeny – nej ast ji pokroucením. Povrch tašky se n kdy upravuje. V podstat jde o dva druhy úprav – engoba a glazura. Engoba je krycí ozdobná vrstva z téhož materiálu, jako je st ep krytiny a oproti glazu e netvo í skelný povlak. Nanáší se jako suspenze na syrový nebo suchý výrobek – poléváním, má ením, nebo jako ídké t sto. Glazura vzniká roztavením jemných prášk glazurovací hmoty nanesené na povrch st epu. Glazura se nanáší na syrový nebo ost e pálený výrobek – má ením, poléváním, nebo post ikem. Po vysušení následuje op tovný výpal p i teplot , která je pot ebná k roztavení a dokonalému rozte ení po povrchu krytiny.

Rozlišují se tašky: -

režné:

vypálená krytina povrchov neupravená,

-

engobované:

na povrch je nanesena minerální obarvená hmota, která je spolu s taškou vypálena p i teplot 1000°C a vytvá í tak hladký, matný až pololesklý, prodyšný povrch,

-

glazované:

na povrch je nanesena skelná obarvená hmota, která je spolu s taškou vypálená nad 1000°C a vytvá í tak hladký, lesklý a neprodyšný povrch.

Tašky se v horizontální spá e stykují p esahem, proti hnanému dešti je u drážkových tašek jednoduchá nebo dvojitá vodní drážka. Ve vertikálním sm ru se tašky stykují p esahem s jednoduchou nebo dvojitou drážkou, p ekrytím v navýšení (prejz), nebo natupo s podložením p edchozí vrstvou (bobrovka). Podkladem pro pokládku keramických tvarovek jsou lat . Jejich vzdálenost je závislá na rozm ru tašky a je shodná s krycí délkou tašky. Dimenze podkladních latí vycházejí z empirických zkušeností nebo jsou stanoveny výpo tem v závislosti na sklonu krytiny, její hmotnosti a krycí délce, vzdálenosti krokví a v neposlední ad na možném zatížení sn hem. Minimální pr ez musí být 50/30 mm. Pr ez kontralatí se stanoví na základ požadavku na v trací pr ez, min. však 50/30 mm, lépe 50/50 mm. Taškové krytiny se provád jí s prov tráváním. Bezpe né sklony pro pálenou krytinu stanoví tab. 7. Tab. 7 Bezpe né sklony podle pravidel pro pokrývání st ech pálenou krytinou Pálené krytiny Druh krytiny Drážková krytina Se spojitou vodní drážkou

Zp sob krytí

taška pro malé sklony - s p ímou naválkou

Jednoduché

- 137 - (321) -

Bezpe ný sklon 22°

St ešní krytiny skládané - s kónickou naválkou taška se žlábky - jedním - dv ma Posuvná taška posuvná v drážce Tažená s bo ní drážkou taška s bo ní drážkou Nedrážková krytina (bez drážkování) S bo ní lištou taška krempovka S p erušovanou vodní drážkou

Klenuté

Rovné Poznámka:

Jednoduché

30°

jednoduché jednoduché

30° 35°

jednoduché 35° s ezem p ekrytým 35° Esovka s ezem na sraz 40° prejzové krytiny jednoduché 40° dvojité 30° (šupinové, korunové) Bobrovka jednoduché 40° s podložením P i malých sklonech a za p edpokladu technických opat ení jakými jsou plné bedn ní a odpovídající pojistná hydroizolace, lze s ur itými typy klást krytinu do sklonu 12°

Krytina se pokládá na sucho a v p ípadech kdy je vystavena nadm rnému v tru, nebo vyšším sklon m (45° a více), je nutné p ipevnit každou t etí tašku, p i sklonu 60° a více tašku každou. Tašky se k latím bu p ibíjejí nebo se upev ují r znými typy p íponek (jeden konec se zaklesne do záv sného o ka na rubu tašky a druhý s hrotem se zatlu e do st ešní lat ). Lze použít i m kký vázací drát (jeden konec se provlékne záv sným o kem a omotáním se zajistí proti vytažení a druhý konec se opat í o kem a p ibije se k lati). P i jakémkoliv sklonu se mechanicky p ichycují všechny okrajové a okapové tašky. Ukládání krytiny do malty se provádí jen ve speciálních p ípadech u památkových objekt a pouze u krytiny z prejz . P ed zapo etím pokládky je nutné ur it délku st echy (krokví), a to ur ením polohy okapní lat od lat podkladní b žné podle konkrétního typu tašky, dále stanovit vzdálenost poslední lat od h ebene podle typu jeho provedení. Vzdálenost mezi první a poslední b žnou latí musí být násobkem po tu ad a jejich pr m rné krycí délky. Pr m rná krycí délka se stanoví z polohy deseti tašek s v lí v drážkách a nadoraz v drážkách. Obdobn jako délka stanoví se i ší ka st echy v závislosti na zp sobu ukon ení okraj a typu použité tašky. Po ode tení ukon ujících tašek je ší ka rovna násobku po tu sloupc pr m rné krycí ší ky. Ta se obdobn stanoví p i roztažených a sražených drážkách.

- 138 - (321) -

Pozemní stavitelství III – BH05 St ední krycí délka se ur í následovn : Položí se 12 tašek lícem dol , jak je znázorn no na obrázku 151. M í se délka 10 tašek jednou s v lí v drážkách, podruhé nadoraz v drážkách. St ední krycí délka D se vypo te : D = (l1+l2)/20

Obr. 151 St ední krycí délka ( ez krytinou ve sm ru spádu) l1 – minimální, l2 - maximální krycí délka Pro p esnost se míry zjiš ují na st edu dvou podélných ad. St ední krycí ší ka : M ení se provádí obdobn na 12 taškách složených bokem k sob . M ení se provede s taškami p i roztažených a sražených drážkách, jak je z ejmé z obr. 152. St ední krycí ší ka Š se vypo te : Š = (S1+ S2)/20

Obr. 152 St ední krycí ší ka ( ez krytinou rovnob žn s okapem) S1 – maximální, S2 - minimální krycí ší ka

P i provád ní detail , prostup , h eben , úbo í apod. se doporu uje postupovat podle technické dokumentace výrobc , za použití p íslušného - 139 - (321) -


sortimentu tvarovek a p íslušenství. To platí i pro výpo et a rozložení sn hových tašek, sn holam a sn hových hák , za ú elem zadržet rovnom rn sníh na st eše, zabránit jeho sesuvu a zamezit vzniku ledových val nad žlabem. Rozhodující je nadmo ská výška, výška sn hové vrstvy a sklon st ešní konstrukce. Další z neopominutelných prvk jsou v trací tašky, které musí zajistit ú inné prov trávání st ech s pálenou krytinou. Plastové p íslušenství je vyrobeno z kvalitních a odolných materiál . Kovové p íslušenství je z pozinkované oceli, m di i hliníku. Ke všem typ m tašek je možné k lokálnímu p isv tlení podst eší použít plastové tvarovky. 7.2.1.

Vlastnosti pálených tašek, zkoušky, charakteristika

7.2.1.1. Tvar a vzhled Je pot eba posoudit tvar a vzhled tašky, která musí odpovídat p edm tovým normám. Vn jší vzhled se posuzuje makroskopickou prohlídkou. P i ní se zjiš uje zbarvení, pravidelnost tvaru, drsnost povrchu, tvar hran, množství trhlin, puklin a odšt pk , nep esnost dosedu na lat , prohnutí, poškození povrchu, zjiš ování rozm r . Trhlinky v lícní ploše jsou p ípustné, pokud p i poklepu vydávají jasný zvuk a vyhoví prosákavosti a mrazuvzdornosti. Trhlinky v perech a drážkách jsou p ípustné, pokud krytina vyhoví prosákavosti. Také je nutné posoudit tašku po estetické stránce.

7.2.1.2. Posouzení zvuku Podle zvuku je možno nedestruktivn p i poklepu posuzovat skryté vady ve st epu. Nedostate n vypálené, nebo trhlinami prostoupené výrobky se vyzna ují odlišnými zvuky. P i zkoušení zvuku výrobk se zazna í do protokolu tyto druhy: zvonivý, jasný, tlumený a k aplavý.

7.2.1.3. Cicváry Cicváry jsou zrna oxidu vápenatého. Vznikají vypálením vápence obsaženého v cihlá ské zemin . Chemickou reakcí s vlhkem obsaženým ve vzduchu, p ípadn malým množstvím vody zp sobuje oxid vápenatý v d sledku zv tšování objemu praskliny, trhliny i úplný rozpad výrobku. Škodlivost se prokazuje vystavení výrobk vodní pá e a následným posouzením zm n a poklesu pevnosti. Cicváry nejsou škodlivé, pokud se po zkoušce nezjistí viditelné zm ny – trhlinky, odšt pky, nebo pevnost nepoklesne o více než 20% ( SN 72 2680Základní technické požadavky). Technologicky lze toto nebezpe í snížit d kladným rozemletím zrn vápence ve válcovacích mlýnech p i p íprav cihlá ské hmoty.

7.2.1.4. Zkouška náchylnosti k tvorb výkv t Krom základních vlastností pálených tašek se sleduje p ítomnost škodlivých solí a p ím sí, jimiž jsou oby ejn uhli itanové nebo síranové slou eniny zp sobující na povrchu tašek barevné skvrny a mapy. Skvrny i mapy vznikají vzlínáním roztok rozpustných látek, obsažených v cihlá ské zemin . Výkv ty tvo ené p evážn vápenatými slou eninami se nepovažují za škodlivé. Výkv ty tvo ené alkalickými a ho e natými slou eninami se nepovažují za škodlivé, pokud pálená krytina vyhoví ustanovení o neprosákavosti a mrazuvzdornosti, které tyto soli svými vlastnostmi ovliv ují.

7.2.1.5. Hmotnost Hmotnost jednoho kusu pálené krytiny nesmí být v tší, než hodnota udávaná výrobcem.

7.2.1.6. Prosákavost

- 140 - (321) -

Pozemní stavitelství III – BH05 Prosákavost je zkouška, p i níž je pálená krytina vystavena nálevu vody a p i prosakávání nesmí dojít k odkápnutí d íve, než po t ech hodinách.

7.2.1.7. Únosnost Únosnost pálené krytiny musí vyhovovat hodnotám uvedeným v SN EN 538. Druhy tašek: - oby ejná: - drážková :

- zvláštní:

vzdálenost podpor 250 mm, pr m rná nejmenší únosnost 500 N, jednotlivá nejmenší únosnost 400 N. - tažená : vzdálenost podpor 250 mm, pr m rná nejmenší únosnost 500 N, jednotlivá nejmenší únosnost 400 N, - ražená : vzdálenost podpor 250 mm, pr m rná nejmenší únosnost 1500 N, jednotlivá nejmenší únosnost 1200 N. podle dohody, nejmén jako pálená krytina oby ejná.

7.2.1.8. Zjiš ování mrazuvzdornosti Mrazuvzdornost se zkouší opakovaným zmrazováním a rozmrazováním v cyklech (norma uvádí 25 cykl ) p i teplot –20°C až +20°C, kdy vodou nasycené vzorky se vloží do mrazícího za ízení, v n mž se udržuje výše uvedená teplota ±3°C. Po uplynutí 16 hodin se provede rozmrazení výrobku ve vod +20°C teplé. Rozmrazení trvá 2 hodiny p i úplném pono ení vzorku. Po této zkoušce nesmí na pálené krytin vzniknout okem viditelné trhlinky, nebo lístkování (tj. viditeln se odlupující šupiny). Únosnost nesmí klesnout o více než 20% v i únosnosti té samé krytiny p ed zkouškou. Krytina musí být po této zkoušce neprosákavá. Zvuk p i poklepu musí z stat jasný.

7.2.1.9. Zkouška kyselinovzdornosti Je zkouška schopnosti pálených tašek odolávat dlouhodobému p sobení kyselého prost edí. Výsledek K75 pak p edstavuje zna ení minimální trvanlivosti 75%. P i zkoušce odolnosti proti kyselinám bylo dosaženo obecn výsledku u pálené krytiny K95 a u betonové krytiny K80. V našich podmínkách je tato zkouška stále d ležitá, nebo míra odolnosti ovliv uje životnost krytiny.

7.2.2.

Krytina z tašek oby ejných, dvojitá

7.2.2.1. Oby ejná taška Oby ejná taška – bobrovka má tvar obdélníka se zaobleným spodním okrajem. Bobrovka je tradi ní st ešní taška vyráb ná tažením. Je 380 mm dlouhá a 175 mm široká (mohou existovat i jiné rozm ry). Horní plocha je bu hladká, nebo jemn rýhovaná. Na spodní ploše je ozub k zav šení na st ešní lat . Tašky pro velmi sklonité st echy mají na horním konci dva otvory pro p ibití na lat . Vertikáln se tašky stykují natupo s podložením, v horizontálních spárách pouze p esahem, jehož velikost je závislá na sklonu krytiny.

- 141 - (321) -


185

135

290

390

280

240

90

TAŠKA 1/1

TAŠKA 1/2

TAŠKA

TAŠKA

H EBENOVÁ

OKAPOVÁ

TAŠKA 2/3

TAŠKA POD V TRACÍ TAŠKU

TAŠKA POD V TRACÍ TAŠKU

TAŠKA

POD KORUNOVOU SKLADBU

POD KORUNOVOU SKLADBU

V TRACÍ

TAŠKA KRAJOVÁ

TAŠKA OKRAJOVÁ

MALÁ PRAVÁ

MALÁ LEVÁ

VELKÁ LEVÁ

H EBENÁ HLADKÝ

300

400

TAŠKA KRAJOVÁ

VELKÁ PRAVÁ

37 0

TAŠKA OKRAJOVÁ

H EBENÁ DRÁŽKOVÝ

H EBENÁ KONCOVÝ

H EBENÁ KØÍŽOVÝ

Obr. 153 Druhy standardních a dopl kových tašek – Bobrovek a) h ebenová taška, b) okapová taška

- 142 - (321) -


Tab. 8 St ešní taška Bobrovka – pálená hlína

Barva

Po et [ks/m2] Hmotnost [kg/m2] Rozm r latí [mm] Zp soby kladení Kotvení Odv trání

Kompletnost st ešního systému Vybavenost dopl ky Atypická výroba (speciální, jiné rozm ry, atd.)

Udávaná životnost Udávaná záruka

36

185

11

60 – 100 mm nad 35° do 35° glazura režné provedení ervenohn dé glazované aj. 35 cca 60 50/30 na sucho šupinové korunové h ebíky vruty h ebenem nebo v tracími taškami ano

Zp sob kladení DVOJITÁ KRYTINA ŠUPINOVÁ

15 0

Kyselinovzdornost [%] Krycí délka/ší ka (podle sklonu) Použití krytiny: - bez pojistné hydroizolace - s pojistnou hydroizolací Zp sob barvení (engoba, glazura)

Taška BOBROVKA

VZDÁLENOST LATÍ 150 mm SPOT EBA 35 KS/m2 HMOTNOST 60 KG.m-2

DVOJITÁ KRYTINA KORUNOVÁ

0

Mrazuvzdornost

390 185 11 max. 5 1500 pálená hlína > 140 cykl min. 99

30

Délka [mm] Ší ka [mm] Tlouš ka [mm] Nasákavost [%] Únosnost [N] Materiál

390

Technické údaje

VZDÁLENOST LATÍ 150 mm 2 SPOT EBA 35 KS/m -2 HMOTNOST 60 KG.m

ano možná v etn konkávníc ha konvexníc h tvar 100 let 50 let

- 143 - (321) -


Tab. 9 St ešní taška Bobrovka - kamenina Technické údaje

Bobrovka

Ozna ení

B 18

B 15

B 16

Délka [mm]

380

310

380

Ší ka [mm]

179

154

154

Tlouš ka [mm]

15

15

1,5

Materiál

kamenina

Mrazuvzornost

absolutn mrazuvzdorná

Kyselinovzdornost Krycí délka/ší ka [mm] (podle sklonu) Doporu ený sklon použití krytiny

odolná proti kyselým deš m 145 – 165/180

110 – 130/155

145 – 165/155

od 30°

od 30°

od 30°

Zp sob zbarvení Barva Po et [ks/m2] Hmotnost [kg/ks] Rozm r latí [mm] Doporu ený podklad Odv trání Kompletnost st ešního systému Vybavenost dopl ky

engoba sv tle hn dá, tmav hn dá, zlat okrová, p írodn ervená, stará barva cca 36 56 42 podle sklonu 1,8

1,2

1,5

48/24 lat v p ípad zateplení difúzní fólie, eventueln pojistná hydroizola ní fólie odv trávací tašky nebo odv trání h ebenem ano veškeré dopl ky z plastu nebo pálené krytiny

Udávaná životnost

80 let

Udávaná záruka

10 let

7.2.2.2. Jednoduchá krytina z oby ejných tašek na lou e Tašky se kladou na la ování s p esahem 120 mm, proto vzájemná vzdálenost latí je 260 mm. Horní hrana h ebenové lat má být od h ebenu vzdálena 50 mm, aby tašky p iléhaly horní hranou t sn k sob . Podél okapu a h ebenu i u st ešních pronik se kladou dv ady tašek.

- 144 - (321) -

40

390

175

175

175

220

LINIE ADY

390

260

130

50/30

260

130

LOU

390

50/30

260

50/30


DVOJITÁ ADA LINIE OKAPU

Obr. 154 Krytina z Bobrovek na lou e – kladení na vazbu

ady se kladou na st ih (obr. 155a) nebo na vazbu (obr. 154). P i kladení na st ih sty né (bo ní) spáry probíhají, p i kladení na vazbu p ekrývají st edy horní ady sty né spáry ady dolní. Pod sty né spáry se kladou borové lou e nebo úzké proužky z plechu. Spodní ada u okapu a poslední ada u h ebene se pokládají zplna do malty. Ostatní krytina se pokládá áste n do malty – malta se nanáší na sty nou spáru. Úprava krytiny u okapu je na obrázku 155a, úprava krytiny u h ebenu je na obrázku 155b . Protože lou e dlouho nevydržely, krytina se dnes již nepoužívá. 13 0

39 0

26 0 26 0

175

175

26 0

DVOJITÁ

7

ADA

- 145 - (321) -


175

50

175

DVOJITÁ ADA

260

260

260

380

Obr. 155 Krytina z oby ejných tašek na lou e a) úprava u okapu, b) úprava u h ebenu – kladení na st ih

7.2.2.3. Dvojitá krytina na ídké la ování (korunová) M že se klást ty mi zp soby: - nasucho s okrajovým rámem, - áste n do malty, - zcela do malty. Nasucho s okrajovým rámem U krytiny nasucho se v n kterých místech musí tašky položit zcela do malty. Jsou to dv až t i ady u okapu, u h ebene a u štítu. Zbývající plocha se klade nasucho. Tento zp sob se nazývá kladením do rámu. H ebená e se zcela vypl ují maltou. áste n do malty Malta se nanáší lžící po celé délce sty né spáry. Ložné spáry (vodorovné) z stávají suché. Krytina položená áste n do malty je asto v ložných spárách podmazaná z p dy, aby se zamezilo zafoukávání sn hu, prachu a sazí do p dy. Kvalitn jší bylo klást krytinu p ímo zcela do malty. V dnešní dob se tém nepoužívá mimo oprav, údržby a rekonstrukcí. Zcela do malty P i tomto pracovním postupu se vypl uje maltou krom sty ných spár i ložné spáry (vodorovné). Malta se klade lžící na horní okraj spodní ady tašek v ší ce asi 30 mm. Taška se do této malty zatla í a p irazí k sousední tašce jako p i pokládání áste n do malty.

- 146 - (321) -


230

310

310

310

50/30 50/30 50/30 50/30 50/30

Obr. 156 Dvojitá krytina z Bobrovek na ídké la ování (korunová)

60

30

Krytina se používala u šikmých st ech se sklonem od 35° (obr. 158, 159). Pr ez latí je p i vzdálenosti krokví do 1 metru 50/30 mm. P i sklonu od 35° do 45° se p ibíjely lat na vzdálenost 280 mm, p i v tším sklonu na vzdálenost 310 mm. Krov se la uje pomocí d ev né odm rky, která se zhotoví z kusu lat pro daný druh krytiny.

150

ŠÍ KA

50

LA OVÁNÍ

Obr. 157 Odm rka pro la ování

P evislá ást st echy u okapu se podbíjí bedn ním z prken tl. 24 mm, z d vod estetických a ochrany. Sklon st echy musí být všude stejný, aby tašky na sob ležely celou plochou. Ložné spáry se nesm jí rozvírat, protože by pod krytinu vnikal v zim sníh a v lét prach. Proto se spodní okapní la p ibíjí na výšku. H ebeny a nároží se pokrývají h ebená i.

- 147 - (321) -

St ešní krytiny skládané 400

TAŠKA

180

H EBENÁ

50

H EBENOVÁ LA , NEBO MALTA 50 0 30 0 30 0 38

V KE O KR

16 0/ 4 1

0

50 30

80

30 50 100

30 50 2x 30/50

Obr. 158 Dvojitá krytina na ídké la ování

Obr. 159 Dvojitá krytina na ídké la ování (korunová)

7.2.2.4. Dvojitá krytina na husté la ování (šupinová) Tato krytina (obr. 160) se používá na st echách se sklonem od 35°. P i sklonu 35° až 45° je vzdálenost latí 150 mm, p i v tším sklonu 160 mm. Na každé lati je zav šena jedna ada tašek. Každá ada tašek sahá p es dv la ová pole. U okapu a h ebenu se kladou dv vrstvy na jednu la jako u korunové krytiny. P i jednoduché ad by voda zatékala mezi sty né spáry. U okapu se p ibije první la nastojato tak, aby spodní okraj tašek p esahoval do t etiny

- 148 - (321) -


vnit ní ší ky podokapního žlabu. Poslední la u h ebene se p ibije 50 mm od vrcholu. Ostatní lat se rozd lí stejnom rn po celé ploše st ech podle ur eného la ování. U sklonu st echy v tšího než 45° se tašky zajistí p ibitím. Krytina se pokládá obdobn jako korunová krytina zprava doleva a od okapu k h ebenu a zakládá se rovn ž t emi taškami. Tašky se mohou klást na vazbu, tj. st edy horních tašek jsou nad sty nými spárami spodní ady (obr. 161, 162). 370

TAŠKA BOBROVKA

H EBENÁ

220 H EBENÁ

ST EŠNÍ LA 50 30

0 38 0 10

BOBROVKA

18

0

15 0

140 160

30

30 50

OPLECHOVÁNÍ

LA ZAPUŠT NÁ DO KROKVE

Obr. 160 Dvojitá krytina na husté la ování (šupinová)

U okapu, štítu, h ebenu, nároží a u st ešních pronik se upravuje krytina obdobn jako krytina korunová. Úbo í se kryje plechem (obr. 163), nebo taškami (obr. 163b). První varianta je jednodušší, avšak mén vzhledná. To ené úbo í se kryje zvláštními (delšími) taškami, které se dole p i ezávají. 0 39 0 39

0 11

2/3 1/3

0 18

0 15

0 11

LA 50/30 ZAPUŠT NÁ DO KROKVE

2 2x 30/50

70 1

- 149 - (321) -

2


Obr. 161 Úprava dvojité krytiny na husté la ování u okapu a) okap je podbit, b) u podokapní ímsy, c) pohled na krytinu, 1 – linie okapu, 2 – dvojitá ada

Obr. 162 Úprava krytiny na husté la ování u h ebenu 1 – h ebená , 2- dvojitá ada

Obr. 163 Krytí úbo í taškami na husté la ování a) kombinace s oplechováním, b) to ené úbo í

- 150 - (321) -


Obr. 164 Dvojitá krytina na husté la ování

7.2.3.

Krytina z tašek drážkových tažených

7.2.3.1. Jednodrážkové tažené tašky

200

Obr. 165

400

400

400

Je to taška druhu Stadler obr. 165a, nebo Steinbrück obr. 165b., pop . Standard obr. 165c. Jsou 400 mm dlouhé, ší ka se nep edepisuje. Tašky t chto typ mají jednoduchý tvar daný technologií výroby.

200

200

Jednodrážková tažená taška a) Stadler, b) Steinbrück, c) Standard

Tašky Stadler a Steinbrück mají na lícní ploše dva podélné žlábky k odvád ní vody, taška Standard má na rubové ploše otvor pro sponku, kterou se m že p ivázat k lati. Tašky se dodávají zpravidla s neupravenou lícní plochou, výjime n s povrchem upraveným engobou nebo glazurou. Tašky Stadler a Standard se dnes b žn nevyráb jí. 7.2.3.2. Krytina z jednodrážkových tažených tašek Krytina z tažených tašek, obr.166, je lehká a dob e t sní ve sty ných spárách. Používají se pro st echy se sklonem od 40°. Lat mají vzdálenost 280 až 320 mm a to podle sklonu a ší ky st echy. První la u okapu se p ibíjí nastojato, poslední la u h ebenu ve vzdálenosti 30 až 50 mm od linie h ebenu podle sklonu st echy. Zbývající vzdálenost mezi okapní a h ebenovou latí se - 151 - (321) -


rozd lí na p edepsanou vzdálenost latí tak, aby p esah tašek p es sebe byl nejmén 80 mm. 80

50 50 50 3 20

50

Obr. 166

320

3 20

Krytina z tašek jednodrážkových (tažených) 250

355

H EBENÁ TAŠKA

V TRACÍ PÁS H EBENE DRŽÁK H EBENOVÉ LAT

0 32

0 40

80

0 32

40

50 30

0 31

30 50

Obr. 167 Krytina z tašek jednodrážkových (tažených)

U st ech se sklonem v tším než 45° se p ichytí krytina sponami nebo se p iváže vázacím drátem ke h ebíku, který se p ibije do lat . U staveb vystavených silným v tr m se krytina k lat ní p ivazuje pozinkovaným nebo - 152 - (321) -


m d ným drátem o pr ezu 1 mm. Krytinu je možno p ibít do lat h ebíkem, pokud má p edem p ipravený otvor v horní ásti tašky. 1

2

5 3

4

Obr. 168 Uvázání jednodrážkové krytiny k latím 1 – taška, 2 – plechová spona (drát), 3 – la , 4 – krokev, 5 – detail uvázání

7.2.3.3. Pracovní postup p i krytí Na každou la se zav sí jedna ada tašek. Tašky se pokládají vždy zprava doleva od okapu k h ebeni. P i krytí se postupuje v pruhu t í tašek jako u hladké krytiny. Tašky se kladou na vazbu, to znamená, že st ed horní hrany tašky je nad sty nou spárou dolní vrstvy. Proto se za íná vždy každá druhá ada polovinou tašky. 7.2.3.4. Úprava krytiny u okraj

st echy

Krytina u štítu, požární zdi a st ešního proniku se pokládá zplna do malty. St ešní proniky jsou oplechovány, nebo se používají speciální systémové tvarovky. Úprava krytiny u okapu je na obr. 169. Okapní la se p ibíjí nastojato. Spodní hrana krytiny musí sahat do první vnit ní t etiny podokapního žlabu. Úprava krytiny u úbo í a nároží st echy je obdobná jako u krytiny z oby ejných tašek. Úprava krytiny u h ebenu je na obr. 170. H ebenové lat se dávají na vzdálenost 40 mm od h ebenové linie. Drážkové h ebená e se pokládají na h eben a nároží obdobn jako u krytiny z oby ejných tašek. U st ech vystavených silným v tr m se h ebená e p ivazují.

- 153 - (321) -


40

80

0

80

50 0 32 50

0 32

2/3 1/3

Obr. 169 Úprava jednodrážkové krytiny u okapu

0 32

40

Obr. 170 Úprava jednodrážkové krytiny u h ebenu 1 – h ebená , 2 – h ebenová la , 3 – v trací pás h ebene, 4 – držák st ešní lat

7.2.4.

Krytina z tašek drážkových ražených se spojitou vodní drážkou

7.2.4.1. Taška ražená drážková St ešní tašky jsou z poloviny rovné, druhá polovina je nadvýšená ve tvaru p lkruhu, což p ízniv ovliv uje t snost styku. Krycí ší ka tašek iní 195 ÷ 205 mm, délka 340 ÷ 350 mm, hmotnost tašky je 3,1 ÷ 3,6 kg. Ostatní parametry jsou v tab. 10.

- 154 - (321) -


Mají hladký líc a v pravé stran p echázejí ve tvar prejzu. Na levé stran jsou dv drážky a u hlavy dva žlábky. Rubová strana má t i žebra, na pravé stran jsou dv péra, která zapadají do drážek druhé tašky. Na dolní stran zapadají dva ozuby do jamek spodní tašky. SPOJITÁ VODNÍ DRÁŽKA

RUB LÍC

Obr. 171 Taška Holland

7.2.4.1.1. Keramická krytina z tašek ražených drážkových Krytina se ukládá na ídké la ování s nejmenším sklonem 35°. N které moderní typy tašek umož ují s pojistnou hydroizolací sklony od 12°. P i sklonu nad 45° je t eba krytinu upevnit proti sání v tru. H EBENÁ V TRACÍ PÁS H EBENE DRŽÁK H EBENOVÉ LAT

0 32

0 32

Obr. 172 Keramická krytina z ražených drážkových tašek se spojitou vodní drážkou

- 155 - (321) -


Tab. 10 Technické parametry tašky drážkové ražené se spojitou vodní drážkou Technické údaje Výrobce

Tondach

Délka

[mm]

420

Ší ka

[mm]

250

Tlouš ka [mm]

11

Nasákavost [%]

10

Únosnost [N]

2000

Mrazuvzdornost

nad 25 zmrazovacích cykl 353/196

Krycídélka/ší ka [mm] Min. sklon st echy s t sným podst eším s vodot sným podst eším Úprava

engobami, glazurou

Barevnost

p írodní režná

Po et [ks/m2]

25° 22° 20°

Taška HOLLAND

335

HOLLAND

205 TAŠKA HOLAND - OKRAJOVÁ ŠTÍTOVÁ LEVÁ 45

196

196

196

196

196

150-170

Typ tašky

25

14,2 2

Hmotnost [kg/m ]

49,7

Rozm r latí [mm]

min. 30 x 50 TAŠKA HOLAND - OKRAJOVÁ ŠTÍTOVÁ PRAVÁ 196

196

196

196

250

25

na st ih

v krajích u okapu a h ebenu, v ploše nad 45°každá 3 taška; Nad Kotvení 60° každá taška, p ichytává se p íchytkami, šrouby, bezpe ný sklon - s difúzní folií s t sným podst eším – bedn ní s Doporu ený podklad vhodnou izola ní folií, s vodot sným podst eším - bedn ní s hydroizolací Odv trání v traný st ešní pláš s v tracími pr ezy dle norem Kompletnost st ešního systému TONDACH

120-140 150-170

37

Zp soby kladení

na sucho, na lat

systém umož ující provedení v trání st ešního plášt , pokládku nasucho, se všemi keramickými i plastovými dopl ky

Vybavenost dopl ky keramické, plastové a kovové pro kompletnost st ešního systému dle typu tašek Atypická výroba ukon ovací, rozbo ovací a ozdobné h ebená e Udávaná životnost

60 - 90 let

Udávaná záruka

10 let na mrazuvzdornost tašek

- 156 - (321) -


7.2.5.

Krytina z tašek drážkových s p erušovanou vodní drážkou

7.2.5.1. Ražené drážkové tašky Dvoudrážková (francouzská) taška má po stranách na líci dv drážky, které zapadají do sousedních tašek. U hlavy tašky jsou na lícní stran dv jamky, do kterých zapadají svými ozuby horní tašky. Na rubové ploše má taška na horním konci dva záv sné háky, na dolním konci dva ozuby, které zapadnou do zámk spodní tašky. P vodní francouzská taška pat í k nejstarším pr myslov vyráb ným typ m keramických krytin. Krytina z t chto tašek je v našich podmínkách vhodná do nadmo ské výšky 600 m.

Obr. 173 Dvoudrážková ražená taška s p erušovanou vodní drážkou

7.2.5.1.1. Taška Francouzská 14 Taška je s dvojitým a zvláš hlubokým hlavovým a bo ním drážkováním vhodná zejména proti bou kovým deš m, pro své pevné a bezpe né spojení a zesílený st ed a okraj. íslo za názvem ozna uje po et kus na m2. 7.2.5.1.2. Taška Francouzská 12 taška.

Nový velkoformátový výrobek, se stejnými výhodami, jako p edešlá

7.2.5.1.3. Taška Brn nka Taška s dvojitým drážkováním. Charakteristická je m nitelná krycí délka v rozmezí až 60 mm p i vzdálenosti latí 280 – 340 mm. Tato výhoda se zejména uplatní p i zm n krytiny na stávajícím la ování. 7.2.5.1.4. Taška Univerzál 12 Nový velkoformátový výrobek. Dvojité bo ní drážkování a drážka v hlav tašky. P i spojení tašek dojde k p ekrytí bo ních vodních drážek krycím profilem. Taška je posuvná, což umož uje kladení o rozte i latí 330 – 390 mm. - 157 - (321) -


7.2.5.1.5. Taška Románská 12 Taška s p edností drážkového typu a klenutého profilu. Taška je zámkové konstrukce. Optimální krycí délka je 380 mm, což je také vzdálenost latí. Je to jednodrážková taška s krycí i vodní drážkou a vytvá í tak dokonalý spoj sousedních tašek.

Francouzská 14

Francouzská 12

Brn nka

Univerzální

Románská 12

Drážkový h ebená

Obr. 174 H ebená a tašky drážkové ražené s p erušovanou vodní drážkou Tab. 11 Technická data drážkových ražených tašek s p erušovanou vodní drážkou

Výrobce Typ tašky

TONDACH Francouzská Brn nka Varia Francouzská Francouzská Univerzál Románská 14 14 14 14 12 12 12

- 158 - (321) -

Pozemní stavitelství III – BH05 Délka [mm] Ší ka [mm] Tlouš ka [mm] Nasákavost [%] Únosnost [N] Mrazuvzdornost Krycí délka/ší ka [mm] (podle typu Použití krytiny: - bez pojistné hydroizolace - s pojistnou hydroizolací

Po et (ks/m2) Hmotnost (kg/m2)

Zp soby kladení Kotvení Doporu ený podklad Odv trání Kompletnost st ešního systému TONDACH Vybavenost dopl ky

415 250

11 8 3000

465 275

vysoko nad 25 cykl 335

280 280-340 340 posuvná posuvná taška taška

340

380

330 - 390 posuvná taška

380

30°

30°

35°

30°

30°

30°

18°

25°

25°

30°

25°

20°

25°

15°

p írodní režná; engoby: ervená,hn dá; po dohod glazury bobrovek na objednávku

Barva

Rozm r (mm)

405 240 11 10 –12 2000

14,5 42

14,5 43,5 53,5

erná, modrá, zelená aj.;

14,5 -

14,2

11,3

11 - 13

11,5

40 - 48

40

42

39 - 46

46

lati

50 x 30 voln na lat ; vazba na drážku

voln na lat ; vazba na drážku

vazba na st ih

tašky po obou okrajích st echy, v etn h ebene a okapu; v ploše: p i sklonu nad 45° každá 3. až 5. taška; p i sklonu nad 60° každá taška pojistná hydroizolace nebo v klimaticky náro ném prost edí bedn ní s hydroizolací (povinné p i zatepleném podkroví), v obou p ípadech použit kontralat pro vytvo ení v trací mezery pod krytinou na b žný metr h ebene 1 – 2 v trací tašky (v každém poli mezi krokvemi i v naroží; v traný h eben položený na sucho zejména: pojistné hydroizolace nebo bedn ní s hydroizolací, v traný h eben, v traná st echa; kontralat ; vazba na drážku keramické - podle typu: taška polovi ní, odv trávací, štítová levá a pravá, ukon ovací levá, sn hová, h ebenová, okapní, h ebená e plastové dopl ky podle typu: sanitární komplety, anténní tašky, t sn ní úbo í, v trací pasy h ebene, paropropustné hydroizola ní folie a membrány atd. kovové dopl ky: nášlápné tašky pro stupy nebo rošty, p íchytky h ebená a tašek, držáky h ebenové lat

Atypické ozdobné a ukon ovací ozdobné h ebená e, rozbo ovací h ebená e výrobky Udávaná 60 - 90 let životnost Udávaná záruka 10 let na mrazuvzdornost tašek

7.2.5.2. Krytina z dvoudrážkových ražených tašek Krytina je st edn t žká a t sná, je vhodná pro st echy se sklonem v tším než 35°. Vzdálenost latí je 320 až 350 mm. První dv lat se umístí blíže k sob na vzdálenost asi 220 mm, ostatní lat se dávají na p edepsanou vzdálenost.

- 159 - (321) -


Dvoudrážkové tašky se kladou na st ih, což znamená, že sty né spáry probíhají. Kladení na vazbu je obtížn jší. H eben a nároží se kryje drážkovými h ebená i. 250 " #%

7 , "

*$

) . %

! ,9

"

40

!"

0 43

' ,? , * $ )

# $

1

"

0 34

",

)

' ,? , * $ )

" "

Obr. 175 Krytina z tašek dvoudrážkových (ražených) s p erušovanou vodní drážkou

Obr. 176 Pohled na krytinu z ražených tašek

7.2.5.3. Pracovní postup Krytina se pokládá zprava doleva od okapu ke h ebenu v pruhu širokém 4 až 5 tašek. U každého ukon eného pruhu se kontroluje prknem p iloženým kolmo k okapu, zda jsou tašky položeny kolmo k okapu. Když zbude položit ješt asi 2 až 3 m, rozm í se sty né spáry tak, aby na konci vyšla celá taška (spáry se d lají v tší nebo menší podle pot eby). P i kladení na vazbu (obr. - 160 - (321) -


177) zapadnou zámky horní tašky do jamek dvou tašek spodních. Tento zp sob krytí je obtížn jší i proto, že se musí tašky pro každou druhou adu p lit.

0 43 0 34

Obr. 177 Krytina z dvoudrážkových ražených tašek kladených na vazbu

7.2.5.4. Úprava krytiny u okraj

st echy

Všechny uvedené úpravy se provád jí obdobn jako u drážkové krytiny tažené. P i úprav u okapu s podokapním žlabem (obr. 178a) se klade okapní la nastojato. Dolní hrana spodní ady zasahuje do vnit ní t etiny podokapního žlabu. Úprava krytiny u nad ímsového žlabu je na obr. 178b. H eben a nároží se pokrývá drážkovými h ebená i. Úprava krytiny u h ebenu je na obr. 179. U st ech, které jsou vystaveny silnému v tru a mají sklon v tší než 45°, se tašky p ipev ují k latím krytinu drát nými nebo plechovými sponami obr. 180a.

- 161 - (321) -


Obr. 178 Úprava krytiny z dvoudrážkových tašek u okapu a) s podokapním žlabem, b) u nadokapního ímsového žlabu

Obr. 179 Úprava krytiny z dvoudrážkových tašek u h ebenu 1 – h ebená , 2 – h ebenová la , 3 – v trací pás h ebene, 4 – držák st ešní lat

Ražené dvoudrážkové tašky mají již z výroby v žebírku nebo se v sedle výstupek s otvorem. Delší zahnutý konec spony se zasune do otvoru a druhý konec se špi kou zarazí do lat nebo k lati p ibije pozinkovaným h ebíkem. K p ipevn ní se m že použít i m kký vázací drát, který se otvorem provlékne a n kolikrát obto í. Druhý konec drátu se sto í do o ka, kterým se provlékne pozinkovaný h ebík a p ibije k lati (obr. 180b). N kdy se p ibíjí krytina k latím h ebíky. P i p ibíjení se h ebíky nedotahují, abych se taška nepoškodila.

- 162 - (321) -


Na následujícím obr. 181 jsou znázorn ny v ezu (rovnob žn s okapem) skladby krytin ražených s p erušovanou vodní drážkou. Ukon ení okrajovou štítovou taškou levou a pravou se rozm rov i tvarov liší.

Obr. 180 Upevn ní krytiny z dvoudrážkových tašek a) sponou, b) vázacím drátem, 1- taška, 2 – vázací drát, 3 – la , 4 – krokev

a)

b)

c)

d)

- 163 - (321) -


e)

f)

g)

h)

Obr. 181 Technické údaje a vodorovný ez skladbou krytin taškových ražených s p erušovanou vodní drážkou a) taška románská 12 - okrajová štítová levá, b) taška románská 12 - okrajová štítová pravá, c) taška univerzál 12 - okrajová štítová levá, d) taška univerzál 12 okrajová štítová pravá, e) taška francouzská 14 - okrajová štítová levá, f) taška francouzská 12 - okrajová štítová, g) ukon ení levé ásti štítu základní taškou, h) ukon ení pravé ásti štítu základní taškou a oplechováním

7.2.6.

Krytina z prejz

Princip žlábk v taškách p edešlých krytin je u tašek prejzových domyšlen d sledn . Žlábky jsou hlubší a jsou vytvo eny ze samostatných tašek. Deš ová voda stéká ze st ešní plochy ve dvou sm rech. Jednak z navýšení do žlábk a dále žlábky k okapu po sklonu st echy (obr. 182). 7.2.6.1. Keramická krytina z prejz Krytina je tvo ena dv ma prvky – korýtkem (hákem) a k rkou (prejzem) (obr. 183), vzájemn stykovanými v horizontální spá e p esahem a ve spádnici p esahem v nadvýšení. Dvojice prvk se nazývá prejz.

- 164 - (321) -


7

sm r p evládajících v tr 6 7

5

5

50

4

4 2

3

3 0 10

2

0 30

1

Obr. 182 Prejzová krytina 1 – krokev, 2 – st ešní la , 3 – hák (korýtko), 4 – k rka, 5 – h ebenová la , 6 – pokrýva ská malta, 7 – nosový h ebená

Obr. 183 Keramická krytina z prejz

P ekrytí prejz tab. 12.

ve vodorovné spá e se volí v závislosti na sklonu

Tab. 12 P ekrytí prejz ve vodorovné spá e v závislosti na sklonu

Sklon krytiny [°] P ekrytí ad [mm]

10 - 25 120

25 - 35 100

- 165 - (321) -

35 – 50 80


Je to typická a dnes také jediná krytina, která se klade do malty. Uplat uje se zejména u památkových objekt . Pokládka je velmi pracná a náro ná na emeslnou zru nost a zkušenost, a proto jí je nutno vždy sv it odborné firm . Nejnáro n jší je rozm ení krytiny a rozla ování st ešního plášt , protože každý detail musí být ukon en k rkou. Protože jde o krytinu t žkou – cca 117 kg/m2, je pr ez záv sných latí min. 40/60 mm. Minimální p esah krytiny je 60 mm, tzn. rozla ování se provede maximáln po 320 mm. Bezpe ný sklon je 40°, ve sklonech vyšších než 45° se háky k latím p ibijí i p išroubují. Tab. 13 Technické parametry prejz Typ tašky

PREJZ (hák/k rka)

Délka [mm]

380/380

Ší ka [mm]

202 – 207/58 – 100

Tlouš ka [mm]

11

Nasákavost [%]

10 – 12

Únosnost nad [N]

> 1700

Mrazuvzdornost [cykly] Krycí délka/ší ka [mm] podle typu tašky a sklonu st echy) Min. sklon st echy [°]: - s t sným podst eším - s vodot sným podst eším Úprava engobami Úprava glazurou Barevnost Po et [ks/m2]

nad 25 zmrazovacích cykl 320 / 202 – 207

Rozm r latí [mm]

40° 35° p írodní režná 16 hák + 16 k rek 49,60 s maltou 116,60 min. 60/40

Zp soby kladení

do malty, na lat

Hmotnost [kg/m2]

Kotvení Doporu ený podklad Odv trání Atypická výroba Udávaná životnost Udávaná záruka

TONDACH

hák: šrouby a h ebíky k rka: dráty dle možností s folií s individuálními dopl ky ukon ovací, rozbo ovací a ozdobné h ebená e 60 - 90 let 10 let na mrazuvzdornost tašek

Ke spojení hák (korýtek) se do l žka nanáší malta, p i nanesení dalšího háku a jeho p itla ení se malta vytla í sm rem do p dy a od ízne. P edem namo ené k rky se kladou na styky hák . Jsou z 1/3 vypln ny maltou a zatla í se a osadí tak, aby ozub k rky zapadal mezi háky. Speciální postupy jsou pro pokládání nároží, úbo í i h ebene. - 166 - (321) -


Prejzová krytina (obr. 184) se používá na st echy se sklonem nad 45°. Je velmi dekorativní. Je jí pokryta v tšina historických budov. Dnes se prejzová krytina používá jen pro st echy monumentálních staveb a k opravám starých st ech.

Obr. 184 Prejzová krytina

Spodní korýtka (háky), se kladou na sucho, a z vrchních k rek (prejz ), které se kladou do malty. Korýtka se zužují sm rem dol , prejzy sm rem nahoru. P i v tším sklonu st echy se krytina p ipev uje k latím. Prejzy mají v pat otvor, do n hož po položení zastr í h ebík, který po zatvrdnutí malty chrání prejz p ed sklouznutím. Prejzy se m žou p ipev ovat i m kkým pozinkovaným drátem, který se prostr í otvorem a oba konce se p iváží ke h ebíku, který se zarazí do lat . St echu se la uje od h ebenu sm rem k okapu na vzdálenost 320 až 370 mm. První la se p ibije tak, aby horní hrana byla 10 mm pod linií h ebenu. Potom se odm í p esn délka krokve a rozd lí se ji na vzdálenost latí podle sklonu a ší ky st echy. Vyjde-li zbytek u okapu menší než 60 mm, rozd lí se stejnom rn po celé st eše. Rozdíl v la ování nesmí být v tší než ± 30 mm. P i la ování st echy p ibíjíme na stejnou vzdálenost i špalíky na nároží, pokud se bude nároží krýt dvojitým pruhem. 7.2.6.2. Pracovní postup P ed pokládáním se mají k rky a korýtka má et tvrt hodiny ve vod . Spojovací malta pro k rky je z praného í ního písku a vápna. Krytina se klade zprava doleva po dvou kolmých adách, tzv. prutech. U okapu na pravé stran se položí do malty dva háky a na h ebenovou la dva háky nasucho. Podle t chto položených hák se napne na st eše š ra a - 167 - (321) -


upevní se na h ebíky zatlu ené do okapní a h ebenové lat . K horní hran hák položených u okapu se naneseme proužek malty a do ní se zaklesnou další dva háky sm rem ke h ebenu. Tímto zp sobem se položí pruh hák až ke h ebenu. Potom se zamáznou spáry mezi položenými háky. Horní ¾ prejzu se zaplní maltou. Napln ný prejz se p eklopí na spáru dvou hák . V dolní ásti jsou prejzy bez malty. 7.2.6.3. Úprava krytiny u okraj

st echy

7.2.6.3.1. Úprava krytiny u štítu Je-li štítová ze ukon ena v rovin st echy a není oplechována, osadí se krajní háky až 20 mm p es líc zdiva zplna do malty. Prejzy se na krajní hrany hák neosazují, protože by z nich deš ová voda stékala na zdivo. Je-li štítová ze vyvedena nad st ešní rovinu a není lemována (obr. 185a), vy ízne se do omítky zdiva rýha, do níž se zatla í hák krytiny a spára se zat e maltou. Vlastní štítová ze se p ekryje jedním nebo dv ma pruhy hák a k rek tak, aby p es ze p e nívaly 10 nebo 20 mm. U levé štítové nelemované zdi se pokládá krytina v posledních prutech tak, aby vyšly celé háky a aby se nemuseli p isekávat. Je-li štítové zdivo lemováno (lemování se d lá vždy dvojité se svislou drážkou (obr. 185b), položí se první pruh hák ke svislému ohybu asi na vzdálenost 40 mm. P es tuto spáru se položí zcela do malty k rky. U druhého štítu, u n hož se krytina uzavírá, musí být shodná úprava lemování jako u první zdi. Pokud tomu tak není a pokud nevychází celý hák, doporu uje se upravit lemování plechem.

Obr. 185 Úprava prejzové krytiny u štítové zdi a) ze není lemována, b) ze je lemována plechem, 1 – k rka, 2 – korýtko, 3 – lemování.

7.2.6.3.2. Úprava krytiny u úbo í Úbo í se musí oplechovat plechem o rozvinuté ší ce nejmén 500 mm. Háky se položí na sucho normálním zp sobem (pouze háky) a od íznou. Potom se pokládají prejzy do malty a jednotlivé pruty k rek se upraví do pot ebného

- 168 - (321) -


tvaru. Upravená krytina se m že pokládat k upevn né st ešní lati, a to zplna do husté malty. Potom se la odstraní a spára uhladí lžící. 7.2.6.3.3. Úprava krytiny u nároží Nároží se pokrývá bu jednoduchým prutem, nebo ast ji z estetických d vod prutem dvojitým (obr. 186). Na nárožní krokev se upevní špalíky z latí a na n se položí do malty jedna šikmá ada (prut) hák . Ob strany p iléhajících hák se upraví. Krytina se uzavírá nejprve na pravé stran dvojitého prutu položením pravé ady k rek. Potom se uzavírá levá p iléhající strana a osazuje se levá strana. Dutiny vzniklé na vn jších stranách položených k rek (prejz ) se vyplní hustou maltou. Kryje-li se nároží jedním prutem, používá se širokých hladkých nebo ozdobných h ebená . 1

2 3

Obr. 186 Krytí nároží dvojitým prutem u prejzové krytiny 1 – pravý prut nároží, 2 – nárožní krokev, 3 – normální krokev (nám rná)

7.2.6.3.4. Úprava krytiny u okapu U podokapního žlabu se dají háky (korýtka) do první vnit ní t etiny podokapního žlabu. U zaatikového žlabu musí háky p esahovat p es oplechování nejmén o 100 mm (obr. 187). V n kterých p ípadech kon í st echa u dolního okraje bez žlabu. V tom p ípad p e nívá krytina 30 mm p es okraj.

- 169 - (321) -


Obr. 187 Úprava prejzové krytiny u zaatikového žlabu

7.2.6.3.5. Úprava krytiny u h ebenu H ebená e jsou široké a mají rovné okraje. D íve se vyráb ly h ebená e s laloky, které zapadaly do vln prejzové krytiny. H ebená e se pokládají zplna do husté malty. Na h ebenovou linii se p ibije úzké prkno, ke kterému se h ebená p ibije nebo p iváže (obr. 191). N kdy se používají místo h ebená e obrácené háky.

Obr. 188 Úprava prejzové krytiny u h ebenu a) oby ejný h ebená , b) dvouramenný h ebená (korýtko, k rka), c) zvláštní h ebená s laloky

7.2.6.3.6. Úprava krytiny u komín Lemování komín plechem se musí p izp sobit krytin , ší ka oplechování za komínem musí být 350 mm (150 mm na p esah krytiny a 200 mm na volný pruh mezi zdivem a krytinou). Po stranách je lemování široké 200 mm. Pod komínem musí oplechování p esahovat krytinu nejmén o 100

- 170 - (321) -


mm. Tvar plechu se p izp sobí tvaru hák plechu p iletují tvarové uzáv rky vln. 7.2.7.

a k rek nebo se k uvedenému

Krytina z vlnovek bezdrážkových a drážkových

Krytiny z vlnovek jsou bezdrážkové nebo drážkové, tažené nebo ražené. Vznikly odstran ním nevýhod krytiny prejzové. U vlnových tašek je spojen prejz s korýtkem v jednu tašku. Jsou r zných tvar i velikostí a ozna ují se nap . jako esovky, pánve, ímanky, vlnovky. 7.2.7.1. Tašky vlnovky Taška vlnovka – esovka (v p í ném ezu má tvar vlny) je na horním okraji opat ena ozubem k uložení na podkladní la ování. Pro krytinu je charakteristické stykování ve spádnici v nadvýšení p esahem vln, nebo spojení ve sty ných spárách sty nou drážkou. V horizontální spá e se tašky stykují prostým p esahem alespo 70 mm, vzdálenost latí iní cca 290 mm.

$*

Krytina je vhodná pro st echy se sklonem nad 35°, s pojistnou hydroizolací i pro sklony od 24°. Krytina je vhodná do nadmo ské výšky 400 m. Další kapitola bude v nována krytin bezdrážkové tažené z vlnovek, které se používají ast ji než tašky drážkové – ražené.

Obr. 189 Taška vlnovka (esovka) a) bezdrážkové – tažené, b) drážkové ražené

7.2.7.2. Krytiny z bezdrážkových vlnovek (esovek) Krytina je vhodná na st echy od sklonu 35°. P i la ování p ibijeme první la 300 mm od okapu, poslední la u h ebenu 100 mm od vrcholu. Ostatní plocha se rozd lí pro la ování asi po 320 mm. Jednotlivé ady vlnovek p esahují p es sebe 70 mm, bo ní p esah je dán tvarem tašek. Hotová krytina se podobá krytin prejzové. Krytinu se klade zplna do malty a vyspárujeme se jemnou maltou z p dy. U v tších sklon st ech v horských oblastech se tašky p ivazují drátem nebo sponkami. Ložné spáry mezi h ebená i a taškami se - 171 - (321) -


musí zat ít jemnou maltou. Krytina z vlnovek je podobná prejzové krytin , je také estetická, mén pracná a mén nákladná (obr. 190). 7 7 ! ,%

, "

*$

) . %

! ,9

"

Obr. 190 Krytina z bezdrážkových vlnovek (esovek)

7.2.7.3. Pracovní postup p i krytí Ší ka st echy se rozd lí tak, aby po obou stranách vyšly celé vlnovky. Krytina se pokládáme zleva tak, že u okapu se p i krytí položí t i vlnovky a u h ebenu t i vlnovky. Napjatou š rou se kontroluje podél tašek pr b h jednotlivých pruh . V p ípad použití malty se maltuje levý spodní okraj tašek, které se zav šují na lat . Ložné spáry se potom z p dy upraví a doplní jemnou maltou. V sou asné dob se však kladou tašky p evážn na sucho. 7.2.7.4. Úprava krytiny u okraj

st echy

U štítu se položí první a druhý pruh zplna do malty a otvor u zdvižené vlny se vyplní maltou. U štítové nebo požární zdi se vyseká do zdiva rýha, do ní se vlnovky dorazí a spáru se zat e maltou (obr. 191a). U lemovaného štítu plechem se p irazí vlnovky až ke svislé ásti lemování (obr. 191b). Všechny vlnovky krajních pruh se zajistí sponami. Krytí štítové zdi vlnovkami je na obr. 191c. U okapu se vyplní mezery u prvních ad vlnovek bu tvarovanými d ev nými špalíky, nebo vy íznutým plechem (obr. 192). Úbo í se upravuje obdobn jako u prejzové krytiny. Úprava krytiny u nároží je rovn ž obdobná jako u prejzové krytiny. Na nároží se p ibije nárožní la nastojato. Tašky kolem nároží se pokládají zplna do malty. H ebená e pro vlnovky jsou bu hladké s rovným okrajem, nebo s okrajem tvarovaným podle vlnovek. H ebená e se pokládají zplna do malty od levé strany. Vlnovky se zajiš ují p i strmých st echách a v místech se silnými v try sponami nebo m kkým vázacím drátem jako u drážkových tašek. Kladení do malty se provádí pouze u historických budov. U nových st ech se krytina klade na sucho s vylou ením mokrého procesu. - 172 - (321) -


Obr. 191 Úprava krytiny z esovek u štítové zdi a) ze není lemována, b) ze je lemována plechem, c) krytí štítové zdi vlnovkami

Obr. 192 Historická úprava krytiny z esovek u okapu 1 – taška, 2 – tvarovaný plech p ipevn ný k oplechování okapu, 3 – oplechování okapu, 4 – bedn ní st echy, 5 – p íponka

7.3. Krytina z tašek betonových 7.3.1.

Úvodem k betonové krytin

Betonové tašky se vyráb jí z praného k emi itého písku, vysoce hodnotného portlandského cementu, neagresivní vody a barevných pigment na bázi oxid železa. Pigment je inertní p ím sí, která slouží k zabarvení betonu. P idáním pigment se docílí probarvení celé hmoty. Pro zvýšení estetického vzhledu a zvýrazn ní barev se povrch m že dále nast íkat akrylátovou barvou, n kdy ješt s p ím sí písku pro vytvo ení drsné struktury. Betonové tašky se vyzna ují vysokou pevností a díky menší nasákavosti betonu jsou mrazuvzdorné. D sledkem v tší objemové hmotnosti betonu je v tší plošná hmotnost. U velkoformátové krytiny je plošná hmotnost srovnatelná s klasickými materiály na bázi keramiky. Tašky se ukládají nasucho, pokládání do malty se nedoporu uje. Suchou montáží s použitím kovoplastických t snících prvk se eší rovn ž i detaily nároží, h ebene, lem apod.

V sou asné dob se vyráb jí tašky drážkové i bez drážek, tašky žlábkové a zvláštní tašky (h ebená e, odv trávací tašky apod.). Dle technických norem se sledují tyto vlastnosti : -

geometrické (rovinnost, pravoúhlost, hmotnost atd.), - 173 - (321) -


-

fyzikální a mechanické (únosnost charakteristické tašky Fc – profilované tašky) prosákavost – zda p ed uplynutím zkušebních 20 hodin a 15 min. neodkápne ze zkoušeného vzorku kapka vody (provlhnutí není na závadu), odolnost proti mrazu a rose – 25 cykl zmrazování a rozmrazování za p edem ur ených podmínek.

Pro zkvalitn ní výsledku se poslední dv zkoušky st ídav provád jí na ur ených vzorcích, to znamená, že na vzorku se provede zkouška prosákavosti, vzorek se nechá vysušit a poté je provedena zkouška mrazuvzdornosti a naopak.

7.3.1.1. Druhy tašek a jejich definice Zvláštní taška (tvarovka) - stavební prvek z betonu, který ve spojení s betonovými taškami spl uje v konstrukci st echy zvláštní funkci. (h ebená , prvky pro nároží, žlaby, hákový klenák, prvky pro p evislé st echy). Taška žlábková – zvláštní taška, která se používá tam, kde na sebe navazující dv st ešní plochy svírají úhel. Taška drážková -Profilovaná nebo rovná st ešní taška, která má postranní drážky nebo postranní elní drážky. Taška bezdrážková – rovná taška s p í ným nebo podélným vyklenutím, která má v podstat pravoúhlý tvar s tvarovanou nebo rovnou p ední hranou. St ešní taška s pravidelnou p ední hranou – st ešní taška (s drážkou nebo bez drážky), která má záv snou délku navrženou konstantní nebo ve sm ru ší ky pravideln zm n nou. St ešní taška s nepravidelnou p ední hranou – st ešní taška (s drážkou nebo bez drážky), která má ve sm ru ší ky prom nlivou záv snou délku. 7.3.1.2. Typové zkoušky Záv sná délka a pravoúhlost – Záv snou délku musí výrobce uvést v technických podmínkách. Pro betonovou krytinu s pravideln se m nící záv snou délkou se nesmí odchylovat o více než ± 4 mm od hodnot udaných výrobcem. P i kontrole pravoúhlosti s jmenovitou konstantní záv snou délkou nesmí být rozdíl mezi 12 a 13 v tší než ± 4 mm. Rovinnost – P i kontrole nesmí být mezera mezi jednotlivými body dotyku a rovnou srovnávací plochou v tší než 3 mm. Hmotnost – Hodnota hmotnosti tašek musí být uvedena v technických podmínkách výrobce. P i kontrole musí hodnota hmotnosti spl ovat následující požadavky : pro tašky s hmotností max. 2 kg smí init odchylka od hodnoty zadané výrobcem max. ± 0,2 kg, pro tašky s hmotností v tší než 2 kg smí init odchylka od hodnoty zadané výrobcem ± 10%.

- 174 - (321) -

Pozemní stavitelství III – BH05 Únosnost – Hodnota únosnosti je vyjád ena v N. P i kontrole dle SN nesmí být únosnost Fc menší než hodnota uvedená v tabulce normy (u drážkových tašek je Fc od 800 N), další údaje jsou dále vztaženy k výšce profilu a krycí ší ce. Prosákavost – Zkouška se provádí na tašce, u které je hladina vody max. 15 mm nad vlnou. Taška se p ed zkouškou uloží nejmén na 20 hodin v prost edí s teplotou od 15 do 30°C a relativní vlhkostí 40%. Po dobu zkoušky prosákavosti, tj. po dobu 20 hodin, nesmí ze zkoušeného vzorku odkápnout kapka. Odolnost proti mrazu a rose (mrazuvzdornost) – Po provedené zkoušce mrazuvzdornosti musí dle normy krytina vyhov t požadavku na prosákavost a únosnost. Zkoušky se provád jí s taškami minimálního stá í 28 dn , tj. po vyzrátí betonu. Tašky se p ed zkouškou pono í na 3 dny do vodot sné nádoby s vodou a bezprost edn po vytažení (jen s ut ením odkapávání) se uloží do chladícího prostoru. Cyklus se skládá ze ty fází (ochlazování, zmrazování a rozmrazování). Ochlazování po dobu 2 hodin ±30 min, postupn až na teplotu –20°C (±5°C). Zmrazování p i teplot –20°C (±5°C) po dobu jedné hodiny ±15 min. Rozmrazení ve vod o teplot +20°C (±5°C) po dobu 1-2 hodiny. Poté se cyklus znovu opakuje, a sice celkem 25 krát. Tvar a vzhled – P i zkoušce je nutno posoudit tvar a vzhled každé tašky. Vn jší vzhled je posuzován makroskopickou prohlídkou. P i ní se zjiš uje pravidelnost tvaru, množství trhlin, které jsou p ípustné pouze pokud jsou povrchové a nemají vliv na další zkoušky jako jsou prosákavost, mrazuvzdornost, únosnost. Betonová krytina m že dále vykazovat výkv ty. Ty však neovliv ují další požadované vlastnosti mimo estetický vzhled. Vlivem klimatického p sobení po así dochází rovn ž ke zm nám barvy. Pr vodní doklady : dodací list, faktura nebo certifikáty výrobce, které se p edávají p i dodávce betonové krytiny musí obsahovat následující údaje : jméno, ozna ení zboží nebo jiné údaje pro identifikaci výrobku; zemi p vodu a volitelným zp sobem závod výrobce, íslo evropské normy, zna ku CE (pokud byla ud lena); model a barvu krytiny; zna ku cizí kontroly (je-li ud lena).

7.3.2.

Krytina z maloformátových tašek – betonová st ešní krytina z plochých tašek (bobrovek)

Krytina z betonových bobrovek je vn jším vzhledem podobná s krytinou z keramických nebo kameninových prvk stejného tvaru, zásady skladby jsou proto obdobné. Sou ástí sortimentu vyráb ných tašek jsou i dvojité tašky, používané pro ukon ování krytiny na okraji (odlomením se vytvo í levý i pravý ukon ující kus).

- 175 - (321) -


Obr. 193 Bobrovka – betonová a) dvojitá taška, b) zdvojená taška

Obr. 194 Schéma krytí betonovou bobrovkou a) šupinové, b) korunové Tab. 14 Závislost sklonu st ešní krytiny na rozte i latí St ešní sklon

Šupinové krytí

Korunové krytí

rozte latí

spot eba

rozte latí

spot eba

[mm]

[ks/m2]

[mm]

[ks/m2]

25-35

155

38

310

38

35-45

165

36

320

37

[°]

- 176 - (321) -


Obr. 195 Schéma korunového krytí Bobrovkou a) položení h ebene na sucho, b) na maltu 1 – h ebená , 2 – h ebenová la , 3 – v trací pás h ebene, 4 – držák st ešní lat , 5 – malta Tab. 15 Technické parametry krytí Sklon st echy 25° 30° 35° 40° 45°

P ekrytí tašek [mm] 110 110 100 100 100

Vzdálenost latí A [mm] 310 310 320 320 320

Hmotnost [kg/m2] 83,5 83,5 80,9 80,9 80,9

- 177 - (321) -

Spot eba [ks/m2] Zdvojená Bobrovka bobrovka 37,95 19,08 37,95 19,08 36,76 18,49 36,76 18,49 36,76 18,49


Obr. 196 Schéma šupinového krytí Bobrovkou a) položení h ebene na sucho, b) na maltu 1 – h ebená , 2 – h ebenová la , 3 – v trací pás h ebene, 4 – držák st ešní lat , 5 – malta Tab. 16 Technické parametry krytí Sklon st echy 25° 30° 35° 40° 45°

P ekrytí tašek [mm] 110 110 100 100 100

Vzdálenost latí B [mm] 155 155 160 165 170

Hmotnost (kg/m2) 83,5 83,5 80,9 78,4 76,1

Pot eba [ks/m2] Zdvojená Bobrovka bobrovka 37,95 19,08 37,95 19,08 36,76 18,49 35,65 17,93 34,60 17,40

Minimální sklon st echy s bobrovkou je 25° (norma doporu uje 30°). Podkladem jsou st ešní záv sné lat . Jejich pr ez závisí na vzdálenosti krokví a velikosti zatížení, min. je 50/30 mm. Krytina je podobná krytin z pálených bobrovek, proto i zp sob kladení – šupinové i korunové je obdobné. Speciální tvarovky jsou odv trávací tašky, tašky pro pr chod antény, prosv tlovací tvarovky z plexiskla, protisn hové tvarovky a další. Speciálními pokyny se ídí výpo et množství a rozmíst ní sn holam a protisn hových tvarovek a protisn hových zábran v ploše st echy, vyráb ných z pozinkovaného plechu potaženého um lou hmotou. Rozložení t chto prvk závisí na sklonu st echy a na p edpokládaném zatížení od sn hu.

- 178 - (321) -


Tab. 17 Technická data – Bobrovka betonová Délka [mm] Ší ka [mm] Nasákavost [%] Únosnost [N] Mrazuvzdornost Záv sná délka [mm] Použití krytiny v rozmezí - bez pojistné hydro izolace - s pojistnou hydroizolací Zp sob barvení Barva Po et [ks/m2] Hmotnost [ks/m2] Rozm r latí [mm] Zp sob kladení Doporu ený podklad Odv trání Kompletnost st ešního systému Udávaná životnost Udávaná záruka

7.3.3.

420 342 max. 9 550 min. 25 cykl dle SN EN 491 365 25 - 90° 25 - 30° plné bedn ní s pojistnou hydroizolací 30 - 90° pojistná hydroizolace ve hmot i na povrchu cihlov ervená, viš ová, tmavé hn dá, erná 36 2,2 50/30 korunové nebo šupinové lat minimáln 50/30 mm taška v trací, suchý h eben kompletní st ešní systém 100 let 30 let

Krytina z betonových tašek profilovaných drážkových

Na našem území má betonová st ešní krytina tém stoletou tradici. V sou asné dob pat í tém k nejpoužívan jší krytin šikmých st ech. Výhody jsou : - vysoká životnost, - vysoká funk nost díky kompletnímu systému dopl k , - mrazuvzdornost, - vysoká pevnost, - odolnost proti teplotním výkyv m, - odolnost proti v tru, - neho lavost. Materiálem pro betonovou krytinu je vápenec vypálený na portlandský cement, t íd ný písek a pigmenty oxidu železa. Hmotnost krytiny iní podle typu tvarovky u velkoformátových tašek 43 – 48 kg/m2, u maloformátových tašek podle typu pokládky 77 – 84,6 kg/m2. Krytina se provádí s ú inným prov tráváním. Rozm r kontralatí je 50/50 mm. 7.3.4.

Krytina z velkoformátových tašek

Minimální sklon je od 17° pro všechny klimatické podmínky a nadmo ské výšky. Podkladem jsou záv sné lat . Jejich pr ez se ídí vzdáleností krokví. Minimální pr ez je 50/30 mm. Rozte e latí vycházejí z pot ebného p ekrytí tašek v závislosti na sklonu st echy :

- 179 - (321) -


-

-

17° - 22° 105 mm, 22° - 25° 25° - 30° nad 30°

- nutné bedn ní s pojistnou hydroizolací, min. p ekrytí je - max. 315 mm, min p ekrytí 105 mm, - max. 330 mm, min. p ekrytí 90 mm, - max. 340 mm, min. p ekrytí 80 mm.

St ešní krytina se klade na sucho, volným položením na záv sné lat . Od sklonu 45° se každá 2. – 3. taška každé ady uchycuje stranovou p íchytkou, od sklonu 60° se p íponkou uchycují všechny tašky. Tašky se kladou na st ih tak, aby sousední drážky byly dokonale spojeny zámkem tašky následující. 7.3.4.1. Alpská taška Taška se zvýšenou dvojitou vodní drážkou, symetrickým st edním obloukem a zakulacenou spodní hranou.

Obr. 197 Alpská taška

Alpská taška classik se liší se od p edešlé hladkým povrchem s nást ikem disperzní barvou.

- 180 - (321) -


7.3.4.2. Moravská taška Zvýšená dvojitá vodní drážka, asymetrická vlna a zakulacená hrana.

Obr. 198 Moravská taška

7.3.4.3. Kontur Od ostatních typ se odlišuje výraznou hranatostí v p í ném ezu.

Obr. 199 Kontur

- 181 - (321) -


7.3.4.4.

ímská taška

Polom r st edního oblouku je v tší než u tašky Alpské.

Obr. 200

ímská taška

Obr. 201 Kladení h ebená a) na sucho, b) do malty 1 – h ebená , 2 – h ebenová la , 3 – v trací pás h ebene, 4 – držák st ešní lat , 5 – malta

V oblastech s p edpokládaným v tším výskytem sn hu se doporu uje vzdálenost okapové lat 350 mm a okapní hranu st echy opat it plechovou okapnicí.

- 182 - (321) -


Tab. 18 Technické parametry betonových tašek profilovaných drážkových Název tašky Technický parametr

Moravská taška Moravská taška plus 420

Alpská taška

ímská taška

Délka [mm]

420

ší ka [mm] Nasákavost [%]

330 do 8

335 do 8

332 do 8

min. 2000

min. 2000

min. 2000

Únosnost [N] Mrazuvzdornost Záv sná délka [mm] Krycí ší e [mm] Použití krytiny v rozmezí – bez pojistné hydroizolace – s pojistnou hydroizolací Zp sob barvení

Barva

Po et [ks/m2] Hmotnost [kg/m2] Rozm r latí [mm] Zp sob kladení Doporu ený podklad Odv trání Atypická výroba Udávaná životnost Udávaná záruka

420

min. 25 cykl dle SN EN 491 398

404

398

300 300 300 17°až 22° – nutné bedn ní (vrchní záklop) s bitumenovým pásem nebo spec. difúzní fólií 22° až 25° – položení voln na lat od 45° – každou 3. tašku každé ady uchytit stranovou p íchytkou od 60° – uchytit stranovou p íchytkou každou tašku v hmot i na povrchu cihlov ervená, Moravská taška cihlov ervená. cihlové ervenohn d Moravská taška plus cihlov ervená, á ervená, ervenohn dá, ervenohn tmavohn dá, tmavohn dá b idlicov erná dá b idlicov erná cca 10 cca 10 cca 10 cca 43 kg cca 45 kg cca 47 kg 50/30 50/30 50/30 na st ih i na vazbu lat min. 50/30 mm min. 10 ks odv trávacích tašek na 100 m2 zaoblená spodní hrana 100 let 30 let

Tab. 19 Technické parametry krytí

Sklon st echy

Vzdálenost latí VL [mm]

17-25° 25-30° > 30°

max. 315 max. 330 max. 340

Hmotnost [kg/m2]

Spot eba [ks/m2]

Alpská taška, Alpská taška Classic, Moravská taška

ímská taška

43 43 43

48 48 48

- 183 - (321) -

10 10 10


Obr. 202 Konstruk ní ší ka st echy z velkoformátových tašek – vodorovný ez

Obr. 203 Detail h ebene s betonovou st ešní krytinou 1 – krytina, 2 – lat 50/30, 3 – pojistná hydroizolace, 4 kontrala 50/30, 5 – pojistná hydroizola ní fólie, 6 – krokev

- 184 - (321) -


Obr. 204 Detail betonové st ešní krytiny u okapu

- 185 - (321) -


Obr. 205 Konstruk ní zásady betonové st ešní krytiny KM Beta a) axonometrický pohled na st echu, b) vodorovný ez, c) detail h ebene

- 186 - (321) -


Obr. 206 Konstruk ní zásady betonové st ešní krytiny KM Beta – pokra ování a) krytí mansardové st echy, b) taška KM Beta, c) ukon ení okapnice pod žlabem, d) p ipevn ní okapnice ke žlabu

7.4. Krytina z p írodní b idlice Zdrojem b idlic pro krytinu jsou p írodní ložiska obsahující nejjemn jší prachové ástice jílovitých sediment . Sedimenty vznikly v r zných geologických obdobích p ibližn p ed 150-500 miliony let (spodní karbon). Usazená hornina byla dotvarována p sobením tangenciálních tlak a vyvrásn ním. B idlice je hornina s p írodními barevnými p ím smi. Jílovité b idlice a fylity mohou mít r zné barvy v závislosti na p ím sích minerál . Nej ast ji se vyskytují pokrýva ské b idlice v r zných odstínech tmav šedých a erné. Tmavší b idlice obsahují více organické hmoty. Zelenou baru zp sobuje chlorid, oxidy železa zbarvují b idlici do ervena. Pro dodržení p ibližn stejného barevného odstínu se ke krytí st ešních ploch a st ešních detail používají kameny jen z jednoho lomu. P ípadné viditelné minerály neovliv ují podstatn funkci ani životnost krytiny. Je t eba po ítat s tím, že r znobarevné b idlice budou mít r zné vlastnosti a budou se jinak opracovávat. Výjime nou vlastností tohoto materiálu je zejména možnost d lení na tenké desky, mimo ádn malá nasákavost vody a vysoká mrazuvzdornost.

Krytina st echy je tvo ena jednotlivými b idlicovými kameny, které se vyráb jí v r zných formátech a velikostech pro r zné druhy krytí. B idlice umož uje dodate nou úpravu ( ezáním, p isekáváním, prosekáváním), a tím usnad uje emeslné zpracování složitých tvar a detail st ech. Naštípaný kámen je velmi trvanlivý, pom rn tenký a zárove neho lavý. Ve srovnání s obdobnými skládanými krytinami vyžaduje více ru ní práce, emeslné dovednosti a znalostí technologie, než ostatní st ešní krytiny. Výhod estetického vzhledu jílovitých b idlic, p írodního materiálu vzniklého v r zných geologických obdobích, využívali již ímané. Díky pozitivním vlastnostem se pokrýva ská b idlice používala i mimo oblasti svého p vodu, kde se uplatnila p edevším na významných budovách staveb nejen církevních, ale i sv tských. B idlicová krytina je velmi odolná proti p sobení klimatických vliv i v extrémních klimatických podmínkách. Vyzna uje se dlouhodobou životností. P írodní b idlice se láme a upravuje do charakteristických tvar a rozm r pro ur itý druh krytí. Strojním osekáním p írodního kamene vznikne tzv. formátovaný kámen. Pro ukon ení krytiny na okrajích st ech u h ebene, okap , na nároží, úbo í apod. je nutné vytvo it p ímo p ikrytí st echy atypické tzv. dopl kové kameny. Surové kameny vzniklé štípáním z kvádr na ezaných z b idlicových blok mají o ezané hrany. P i osekávání b idlicových desek - 187 - (321) -


z jedné strany se z hrany na prot jší stran odlupují šupinky a vzniká tak osekaná hrana. Všechny viditelné hrany formátovaného nebo dopl kového kamene se musí osekávat z rubové strany. Základní tvary b idlicových desek jsou uvedeny na následujícím obrázku.

Obr. 207 Základní tvary b idlicových desek

Zásady návrhu a provád ní -

-

ím je nižší sklon st echy a ím v tší je vzdálenost mezi h ebenem a okapem, tím v tší se musí zvolit kámen. ím v tší je sklon st echy a ím menší je vzdálenost mezi okapem a h ebenem, tím menší se m že zvolit b idlicová deska. Krytí nap . provázaných úbo í, zaoblených st ešních ploch a ploch v ží vyžaduje zvýšenou pozornost. Zvláštní požadavky na krytí musí být zohledn ny již v návrhu, zejména u zaoblených viký . B idlicové desky r zných formát se používají pro krytí zaoblených st ešních ploch, je nutné použít b idlicové desky r zných formát . P itom musí být respektovány požadavky na minimální p ekrytí.

Sklony st ech -

Pro jednotlivé druhy krytí jsou stanoveny mezní a bezpe né sklony st echy. Bezpe ný sklon st echy je nejmenší hranice sklonu st echy, která se v praxi považuje za bezpe nou proti pr niku stékající deš ové vody krytinou pro daný druh krytí, zvolený formát a velikost b idlicových desek bez spolup sobení dalších vrstev st ešního plášt . Mezní sklon st echy je nejmenší hranice sklonu st echy, která se v praxi

- 188 - (321) -


považuje za bezpe nou proti pr niku stékající deš ové vody krytinou bez spolup sobení dalších vrstev st ešního plášt pro zvolený druh krytí. Ur ení nejmenšího a nejvyššího povoleného stoupání ady vyplývá z následujících obr. 208, obr. 209, tab. 20 a tab. 21.

Obr. 208 Ur ení nejmenšího a nejv tšího povoleného stoupání linie ady

Tab. 20 Tabulka nejvyššího povoleného stoupání linie ady Typ seku Tupý Normální Ostrý Obloukový

alfa

sklon na 1000 mm délky okapu stoupání

37,5° 37° 32,5° 45°

767 mm 753 mm 637 mm 1000 mm

- 189 - (321) -


Tab. 21 Mezní a bezpe né sklony st echy pro r zné druhy krytí a r zné velikosti b idlicových desek Zp sob krytí

Druhy krytí

Staron mecké jednoduché krytí

Šupinové krytí

Mezní sklon st echy

25°

25°

Stoupající ady jednoduché krytí

Stoupající ady − dvojité krytí Vodorovné ady jednoduché krytí

Vodorovné ady dvojité krytí

T íd ní kamenných desek 1/1 * 1/2 1/4 1/8 1/12 1/16 1/32 1/64 42/32 40/32 40/30 38/30 36/28 34/28 32/28 30/25 28/23 26/21 24/19 22/17 20/15 18/15 30/30 25/25 35/25 33/23 30/20 velká prost ední malá

Bezpe ný sklon st echy 25° 30° 35° 40° 50° 60°

25°

30° 35° 40° 50° 25° 40° 30° 35° 40° 25° 35° 45°

Krytí formáty s obloukovými ezy

25°

Moravské krytí šupinou

25°

Krytí tvercem, obdélníkem a kosodélníkem

25°

25°

Staron mecké dvojité krytí

22°

22°

Krytí šestiúhelníkem

Pravoúhlé dvojité krytí

30°

22°

- 190 - (321) -

1 2 3 4 5 6 7 8 60/30 50/25 40/40 40/25 40/20 35/35 35/25 35/20 30/30 30/20

30° 45° 60° 22° 30° 40° 50°


-

* Rozm ry kamenných desek jsou ur eny u jednotlivých druh krytí

D vodem pro zvýšení bezpe ného sklonu st echy mohou být zvláštní klimatické podmínky, nep íznivá poloha objektu i velká vzdálenost mezi h ebenem a okapem. Jestliže je sklon st echy nižší než bezpe ný sklon, je t eba provést dopl ková opat ení. Nedodržení bezpe ného sklonu st echy o více než 10° není p ípustné ani s dopl kovými opat eními.

Podkladní konstrukce D ev ný materiál musí být zdravý a suchý, bez zbytk k ry a lýka. Tlouš ka bedn ní se volí v závislosti na sv tlé vzdálenosti podpor dle tabulky 22. Tab. 22 Tlouš ka d ev ného bedn ní se volí v závislosti na sv tlé vzdálenosti podpor Sv tlá vzdálenost podpor (nap . krokví) v mm 600 600-1000 >1000

Min.tlouš ka prken d ev ného bedn ní v mm 24 30 nebo ztužení roštem z latí Upravit podpory bedn ní tak, aby vzdálenost podpor byla do 600 mm pro prkna tl. 24 mm nebo 600 až 1000 mm pro prkna tl. 30 mm*.

*Nap . ztužením bedn ní roštem z latí.

Doporu ená ší ka prken je 120 - 150 mm. Prkna se p ipev ují pomocí nejmén dvou h ebík nebo rovnocennými upev ovacími prost edky. Na h eben se upevní prkno s plnou ší kou. Pr ez latí iní u upevn ní kamen pomocí h ebík p i sv tlé vzdálenosti krokví do 600 mm nejmén 400/600 mm. P i upevn ní kamene pomocí svorkových há k musí pr ez latí p i sv tlé vzdálenosti krokví do 600 mm init nejmén 48/24 mm. U v tších vzdáleností krokví nebo v p ípad zvýšených požadavk (tlak v tru, zatížení sn hem apod.) je nutné použít v tší pr ezy. Délka h ebík pro p ipevn ní bedn ní (latí) musí být nejmén 2,5 krát v tší než tlouš ka prken nebo latí. Hloubka proniknutí h ebíku do podkladu musí být rovna nejmén 12 násobnému pr m ru h ebíku. Materiály na bázi d eva Pro konstrukci podkladu je možné použít tyto desky na bázi d eva: - p ekližované desky pro stavebnictví pro použití ve vlhkém prost edí, - p ekližované desky pro stavebnictví pro použití ve venkovním prost edí, - desky z orientovaných plochých t ísek - OSB/3 Nosné desky pro použití ve vlhkém prost edí, - desky z orientovaných plochých t ísek - OSB/4 Zvláš zatížitelné desky pro použití ve vlhkém prost edí.

- 191 - (321) -


Tab. 23 Tlouš ka bedn ní z materiál na bázi d eva se volí v závislosti na sv tlé vzdálenosti podpor Sv tlá vzdálenost krokví [mm]

Min.tlouš ka desek [mm]

600 600-1000 > 1000

22 28 nebo ztužení roštem z latí Upravit podpory bedn ní tak, aby vzdálenost podpor byla do 600 mm pro desky tl. 22 mm nebo 600 až 1000 mm pro desky tl. 28 mm*.

*Nap . ztužením bedn ní roštem z latí.

Spoje ležící rovnob žn s podporami mohou být umíst ny pouze na t chto podporách (nap . na krokvích). Ší ka uložení na podporách iní nejmén 30 mm. Zm na délky desek m že init až 2 mm na metr. Mezi deskami se proto zhotoví spáry 2 mm/m x délka(ší ka) desky. Doporu uje se maximální délka desky 2050 mm. Volné okraje, které b ží kolmo k podporám se spojují pomocí drážky, péra nebo jiných rovnocenných opat ení. Klížení a prost edky na ochranu d eva nesmí negativn ovliv ovat upev ovací a spojovací prvky. Desky z materiál na bázi d eva se okamžit po položení musí opat it ochrannými prost edky proti pov trnostním vliv m. Na bedn ní se upevní vhodný podkladní pás. Používají se asfaltové pásy s nenasákavou vložkou minimální kvality. Jednotlivé pásy mohou být kryty od h ebene k okapu nebo rovnob žn s okapem. P ekrytí musí init nejmén 80 mm. Místo podkladního asfaltového pásu se p ipouští použití difúzní fólie ur ené pro použití na bedn ní. Upev ovací prvky Upevn ní kamene se provádí h ebíky nebo vruty, které jsou alespo pozinkovány, p íp. há ky nebo skobami, které musí být z korozivzdorné oceli nebo m di. Upev ovací prvky z korozivzdorné oceli nebo m di nesmí mít hladký d ík. Pr m r hlavy upev ovacího prvku iní nejmén 8 mm. Jejich délka musí být nejmén 40 mm. Nutné je proniknutí h ebík bedn ním (viditelné špi ky h ebík ). Pravoúhlé dvojité krytí se m že upev ovat zatloukacími i svorkovými há ky. Zatloukací há ek musí být o 10 mm delší než výškové p ekrytí. Svorkový há ek – velikost záv su se odvíjí od tlouš ky lat v etn desky. Pro zatloukací a svorkový há ek je otev ení pro upevn ní kamene závislé na tlouš ce kamene. Materiály pro výrobu p ípoj a ukon ení m že být použit titanzinkový plech, pozinkovaný plech, válcované olovo, m d ný plech, korozivzdorný ocelový plech, hliníkový plech, plech s um lohmotnou vrstvou apod. v b žné kvalit a tlouš ce. Druhy krytí Druhy krytí se vyvinuly na základ využití optimálního tvaru b idlicových desek. Zpracováním v tších surových kamen na krycí prvky - 192 - (321) -


jednotného formátu a rozm r vznikly formátované kameny, které umož ují rozm ení více ad a pokládku provád t najednou. Specifickým místem ukon ení b idlicové krytiny je zejména okap a h eben. Krytí probíhá se z etelem na konstrukci okapu. Okap m že být provád n jednoduchým nebo dvojitým krytím. P i jednoduchém krytí m že kamenná deska p esáhnout konstrukci bedn ní maximáln o 50 mm. P i nutnosti p esazení podkladní konstrukce krytinou o více jak 50 mm musí být vždy použito dvojité krytí okapu. Aby m ly kamenné desky na okapu stejný sklon, jako kameny v ploše, je nutné jejich podložení lištou. V p ípad , že krytina p esahuje hranu podkladní konstrukce o mén než 50 mm, je nutné použít okapní plech. V ostatních p ípadech se použití okapního plechu doporu uje. P i použití žlabových hák je nutné jejich zapušt ní do bedn ní, p íp. la ování. P i montáži okapové ady jednoduchého krytí se musí bo ní p ekrytí zvýšit nejmén o jednu t etinu oproti bo nímu p ekrytí kamenných desek v ploše. Výškové p ekrytí desek okapové ady je totožné s výškovým p ekrytím kamen v ploše. U h ebene se krytí plochy ukon uje h ebenovou lemovkou. Bo ní p ekrytí se musí zv tšit kv li pot ebnému rozmíst ní h ebík (vrut ). H ebenové desky h ebenové lemovky nesmí mít v oblasti hlavy žádné otvory. H ebenové desky se upev ují nejmén ty mi h ebíky nebo vruty uvnit bo ního p ekrytí. Doporu uje se pomocné upevn ní h ebenových desek zatloukacími há ky. Uzavírací kameny se upev ují zásadn h ebíky nebo vruty z korozivzdorného kovu a nesmí se umístit bezprost edn na hran okraje. P esazení h ebenové lemovky se provádí podle p evládajícího sm ru v tr v dané oblasti. Toto p esazení h ebene se doporu uje 50 mm. Ve výjime ných p ípadech (nap . menší délky h eben ) tomu m že být jinak. Aby kameny h ebenové lemovky na h ebeni m ly stejný sklon jako kameny v ploše, musí se podložit d ev nou lištou. Krytí h eben krom staron meckého krytí m že být také provád no h ebenovým plechem nebo h ebenovými va kami. P i použití h ebenového plechu se m že upevn ní kamen h ebenové lemovky provést i v oblasti hlavy. P i krytí na lat ní se používají h ebenová prkna. Odv trávací pr ezy, které se musí eventuáln dodržet, lze realizovat zabudováním jednotlivých v tracích tvarovek anebo konstrukcí v tracího h ebene, který se zhotoví p ímo na míst . Velikosti b idlicových desek B idlicové desky mají r zné tvary a velikosti pro r zné druhy krytí. Používají se hotové b idlicové desky a polotovary, které se dále opracovávají. Hotové desky pro pravoúhlé dvojité krytí jsou zpravidla ned rované. Desky pro jiné druhy krytí jsou opat eny nejmén t emi otvory pro upevn ní. Opracování desek pro pravoúhlé krytí a krytí šestiúhelníkem je provedeno na všech hranách po celé délce z rubové strany. U desek pro ostatní druhy krytí se musí elo kamene opracovat z lícové strany nebo m že mít u íznutou hranu. Hlava m že mít opracovanou nebo u íznutou hranu. Ostatní hrany se musí opracovat z rubové strany. Tlouš ky desek mají být 4 až 6 mm. U v tších desek se mohou vyskytovat i v tší tlouš ky. - 193 - (321) -


-

Jsou rozlišovány následující druhy krytí: Staron mecké jednoduché krytí, Staron mecké dvojité krytí, Šupinové krytí, Krytí formáty s obloukovým ezem (n mecké krytí), Pravoúhlé dvojité krytí (anglické krytí), Krytí šestiúhelníkem (francouzské krytí), Moravské krytí šupinou, Krytí tvercem, obdélníkem a kosodélníkem.

7.4.1.

Staron mecké krytí

Staron mecká krytí se provád jí z b idlicových desek r zných výšek a ší ek. Krytí se provád jí tak, že se za íná u okapu s nejvyššími deskami a sm rem k h ebeni se zmenšují. Výška desek se m í kolmo k noze v míst paty a ší ka se m í na výškové linii p ekrytí.

Obr. 209 Konstrukce kamene normálního seku

Výškové p ekrytí je kolmá vzdálenost mezi hlavou a nohou dvou se p ekrývajících desek, m eno na výškové linii p ekrytí. Bo ní p ekrytí je vzdálenost mezi h betem a elem dvou desek, které se p ekrývají, m ená na výškové linii p ekrytí. Široké a úzké desky se rozd lují na st ešní ploše. P eložení široké desky dv ma úzkými nebo dvou úzkých desek jednou širokou je p ípustné.

- 194 - (321) -


a)

b)

c)

Obr. 210 Pravé kameny a) s tupým sekem, b) s normálním sekem, c) s ostrým sekem

Desky se kryjí se spušt nou a posunutou patou. Krytí zleva doprava se ozna uje jako pravé krytí (pravé desky), krytí zprava doleva se ozna uje jako levé krytí (levé desky). Staron mecká krytí se provád jí jen na plném bedn ní s podkladním izola ním pásem a stoupáním linie ady. ím menší je sklon st echy, tím v tší musí být stoupání linie ady. Stoupání linie ady musí ležet, v závislosti na sklonu st echy, mezi nejnižším a nejvyšším povoleným stoupáním linie ady. 7.4.1.1. Staron mecké jednoduché krytí Staron mecké jednoduché krytí (obr. 211) se provádí deskami s tupým, normálním nebo ostrým sekem na plném bedn ní s podkladním izola ním pásem a stoupáním linie ady. Krom toho jsou možné speciální seky desky.

Obr. 211 Schéma staron meckého jednoduchého krytí

Kameny pro staron mecké jednoduché krytí se vyráb jí s tupým, normálním a ostrým sekem. B žné velikosti kamen jsou uvedeny v tab. 24. - 195 - (321) -


Tab. 24 B žné velikosti kamen T íd ní

výška [mm]

ší ka [mm]

1/1

500 - 400

420 – 320

1/2

420- 360

380 – 280

1/4

380 - 320

340 – 250

1/8

340 - 280

300 – 230

1/12

300 - 240

260 – 200

1/16

260 - 200

220 – 170

1/32

220 - 160

180 – 130

1/64

180 - 120

160 – 110

Úhel elo/noha a úhel h bet/noha desek je v následující tab.25. Tab. 25 Úhel elo/noha a úhel h bet/noha desek Sek kamene Tupý sek Normální sek Ostrý sek

Úhel elo/noha [°] 75 74 65

Obr. 212 Konstrukce kamene tupého seku

- 196 - (321) -

Úhel h bet/noha [°] 115 125 135


Obr. 213 Konstrukce kamene normálního seku

Obr. 214 Konstrukce kamene ostrého seku

-

Krycí desky se upev ují v závislosti na výšce: u výšky kamen > 240 mm nejmén 3 h ebíky nebo vruty, u výšky kamen < 240 mm nejmén dv ma h ebíky nebo vruty.

- 197 - (321) -


Upev ování se provádí zásadn v oblasti výškového p ekrytí. U st ešních ploch, které jsou vystaveny silným v tr m, nap . u výškových budov, v ží nebo st ešních ploch se sklonem > 70° se m že provést upevn ní pod linií výškového p ekrytí, avšak uvnit bo ního p ekrytí. Tab. 26 Minimální velikost p ekrytí Sek kamene

Výškové p ekrytí

Bo ní p ekrytí

Tupý sek Normální sek

29 % výšky* desky; p i výškách desek 170 mm: 50 mm

29 % výšky* desky; p i výškách desek 170 mm : 50 mm

Ostrý sek

38 % výšky desky

∗ P i výškách desek v tších než 420 mm je výškové p ekrytí 120 mm.

P ípadné nedosažení minimálního bo ního p ekrytí lze napravit pooto ením desky (v tším spušt ním paty). Tab. 27 Velikost desek v závislosti na sklonu st echy Nejmenší t íd ní sklonu 1/1 1/2 1/4 1/8 1/12 1/16 1/32 1/64

Bezpe ný sklon st echy ve stupních 25 25 25 30 35 40 50 60

Doporu ená horní hranice st echy ve stupních 30 30 35 40 50 60 -

P i volb t íd ní se musí zohlednit délka krokví a poloha objektu. V p ípad pochyb je t eba použít vyšší t íd ní desek anebo desek s ostrým sekem. Také je možné zvolit pravé nebo levé krytí. Krytí okapu se provádí s provázanou nohou, tzn. že se provádí provázan s ostatními okapními deskami a s deskami st ešní plochy v jednoduchém krytí. Minimální p ekrytí kamenných desek musí odpovídat nejmén p ekrytí desek v ploše. Bo ní p ekrytí kamenných desek se doporu uje zv tšit. Toho lze dosáhnout v tším spušt ním a posunutím paty nebo ost ejším sekem h betu okapních desek. Kameny mohou mít i rovný h bet. Okapní kameny se upev ují nejmén t emi h ebíky nebo vruty.

- 198 - (321) -


Obr. 215 Okap – Staron mecké jednoduché krytí s provázanou nohou

H ebenová lemovka m že být provedena v pravém nebo levém krytí. Kameny h ebenové lemovky mohou mít zaoblené nebo zkosené rohy.

Obr. 216 H eben – staron mecké jednoduché krytí

7.4.1.2. Staron mecké dvojité krytí Staron mecké dvojité krytí se provádí kamenné desky s normálním sekem na plném bedn ní s podkladním izola ním pásem a stoupáním linie ady. Kameny se upev ují nejmén t emi h ebíky nebo vruty uvnit výškového p ekrytí, p i emž otvor v oblasti ela je cca 50 mm nad linií hlav p edcházející ady kamen .

Obr. 217 Schéma staron meckého dvojitého krytí

- 199 - (321) -


Desky u t etí následující ady musí desky první ady p ekrývat nejmén o 20 mm (výškové p ekrytí). T íd ní kamen pro staron mecké dvojité krytí je shodné s b žnými velikostmi kamen pro jednoduché krytí. -

Staron sklon sklon objekt sklon

mecké dvojité krytí se zpravidla užívá u: st echy 22° až 25°, st echy > 25° a velkých délkách krokví a u zvláš exponovaných , st echy > 25° na základ regionálních zvláštností.

Krytí okapu se provádí s provázanou nohou, tzn. že se provádí provázan s ostatními okapními kameny a s kameny st ešní plochy v jednoduchém krytí. Toto platí i pro kameny st ešní plochy, které leží p ímo nad okapní adou. Výškové p ekrytí okapních kamen musí init alespo polovinu viditelné výšky nad nimi ležící ady, plus 20 mm.

Obr. 218 Okap –staron mecké dvojité krytí s provázanou nohou

H ebenová lemovka se provádí oproti krytí st ešní plochy jednoduchým krytím. Kamenné desky h ebenové lemovky musí kameny v ploše p ekrývat nejmén o 100 mm. 7.4.2.

Šupinové krytí

Šupinové krytí (obr. 219) se provádí deskami (šupinami) stejné velikosti s normálním sekem na plném bedn ní s podkladním izola ním pásem a stoupáním linie ady. ím menší je sklon st echy, tím v tší musí být stoupání linie ady. Stoupání linie ady musí ležet, v závislosti na sklonu st echy, mezi nejnižším a nejvyšším povoleným stoupáním linie ady. Tvar desky odpovídá kamenu s normálním sekem (obr. 220).

- 200 - (321) -


Obr. 219 Schéma šupinového krytí

a)

b)

Obr. 220 Šupinové kameny a) pravá šupina, b) levá šupina

Výška šupin se m í kolmo k noze a ší ka rovnob žn s nohou ve st edu výšky. Výškové p ekrytí je vzdálenost mezi hlavou a nohou dvou se p ekrývajících šupin. Bo ní p ekrytí je vzdálenost mezi elem a h betem dvou šupin, které se p ekrývají, m ená na linii výškového p ekrytí. -

Šupiny se upev ují v závislosti na výšce: u výšky kamen > 240 mm nejmén t emi h ebíky nebo vruty, u výšky kamen < 240 mm nejmén dv ma h ebíky nebo vruty.

Upev ování se provádí zásadn v oblasti výškového p ekrytí. U st ešních ploch, které jsou vystaveny silným v tr m, nap . u výškových budov, v ží nebo st ešních ploch se sklonem > 70° se m že provést upevn ní pod linií výškového p ekrytí, avšak uvnit bo ního p ekrytí (obr. 220). Minimální výškové a bo ní p ekrytí iní 29% výšky desky, u výšky desky ≤ 170 mm je p ekrytí minimáln 50 mm. Šupiny se kryjí se spušt nou a posunutou patou. Krytí zleva doprava se ozna uje jako pravé krytí (pravé šupiny), krytí zprava doleva se ozna uje jako levé krytí (levé šupiny). - 201 - (321) -


Tab. 28 Velikost desek v závislosti na sklonu st echy Velikost šupin (výška/ší ka v mm) 420/320 400/320 400/300 380/300 360/280 340/280 320/280 300/250 280/230 260/210 240/190 220/170 200/150

180/150

Bezpe ný sklon st echy [°]

Doporu ená horní hranice sklonu st echy [°]

30

25

35

25 30

40

35

50

40

60

50

-

P i volb velikosti šupiny se musí zohlednit délka krokví a poloha objektu. V p ípad pochyb je t eba použít v tší šupiny. Také je možné zvolit pravé nebo levé krytí. Krytí okapu se provádí s provázanou nohou nebo s napojenou špi atou nohou. Kameny napojené špi até nohy (špice) musí p ekrývat kameny okapní ady nejmén p ekrytím odpovídajícím výškovému p ekrytí kamen v ploše. U krytí s provázanou nohou se okapní kámen a kámen z plochy musí na vodním kamenu dotýkat svými h bety. P ípustné je i v tší spušt ní a posunutí paty. Každý kámen na okapu se upev uje nejmén t emi h ebíky nebo vruty. Krytí h ebene je na obr. 222.

Obr. 221 Okap – Šupinové krytí s provázanou nohou

Krytí h ebene se provádí jako u staron meckého jednoduchého krytí.

- 202 - (321) -


Obr. 222 H eben – Šupinové krytí

7.4.3.

Krytí formáty s obloukovým ezem

Krytí se provádí tvercovými nebo obdélníkovými deskami s obloukovým ezem (obr. 223), na plném bedn ní s podkladním izola ním pásem a stoupáním linie ady. ím menší je sklon st echy, tím v tší musí být stoupání linie ady. Stoupání linie ady musí ležet (v závislosti na sklonu st echy) mezi nejnižším a nejvyšším povoleným stoupáním linie ady.

Obr. 223 Schéma krytí formáty s obloukovým ezem

Desky s obloukovým ezem se kryjí se spušt nou a posunutou patou. Krytí zleva doprava se ozna uje jako pravé krytí (pravé kameny s obloukovým ezem), krytí zprava doleva se ozna uje jako levé krytí (levé kameny s - 203 - (321) -


obloukovým ezem). Desky s obloukovým ezem se upev ují nejmén dv ma h ebíky nebo vruty; p i sklonu st ešní roviny nad 40° nejmén t emi. V oblasti ela se upevn ní provádí pod výškovou linií p ekrytí, avšak uvnit bo ního p ekrytí. Pro formáty s obloukem musí jejich minimální výškové a bo ní p ekrytí odpovídat hodnotám uvedeným v tab. 29 a tab. 30. Bo ní p ekrytí se kontroluje v pr se íku oblouku s hlavovou linií nižší ady kamen . Tvar oblouku si m že vynutit zv tšení bo ního p ekrytí oproti minimálnímu. Výškové a bo ní p ekrytí v závislosti na sklonu st echy pro obvyklé formáty s obloukem uvádí následující tab. 29 a tab. 30.

Obr. 224

tvercové kameny formát s obloukovým ezem

- 204 - (321) -


Obr. 225 Obdélníkové kameny formát s obloukovým ezem Tab. 29 Minimální p ekrytí v mm u krytí formáty s obloukovým ezem – tvercové formáty Formát

300/300

250/250

Sklon st echy


Bo ní p ekrytí

25° 30° 35° 40° 45° 55°

110 100 90 90 80 70

90 90 90 90 90 90

Výškové p ekrytí Bo ní p ekrytí 90 80 70

80 80 80

Tab. 30 Minimální p ekrytí v cm u krytí formáty s obloukovým ezem – obdélníkové formáty Formát Sklon Výškové st echy p ekrytí 30° 90 35° 80 40° 70 45° 70 55° 60

350/250 Bo ní p ekrytí 80 80 80 80 80

Výškové p ekrytí 80 70 70 60

330/230 Bo ní p ekrytí 70 70 70 70

- 205 - (321) -

300/200 Výškové Bo ní p ekrytí p ekrytí 70 60 70 60 60 60


Krytí okapu se provádí s provázanou nohou nebo s napojenou špi atou nohou. Kameny napojené špi até nohy (špice) musí p ekrývat kameny okapní ady nejmén p ekrytím odpovídajícím výškovému p ekrytí desek v ploše.

Obr. 226 Okap – krytí tvercem s obloukovým ezem a s napojenou špi atou nohou

U krytí s provázanou nohou se okapní kámen a desky z plochy musí na vodním kamenu dotýkat svými h bety. P ípustné je i v tší spušt ní a posunutí paty. Napojená špi atá noha (obr. 226) se provádí tak, že se okap pokryje adou kamen rovnob žn s okapem. Stoupající ady kamen plochy se v závislosti na sklonu st echy napojí u formátu 300/300 jednou, dvojicí nebo trojicí špic, u formátu 250/250 ješt p ticí p ípadn šesticí špic. Po et špic pro spojení u formátu 300/300 v závislosti na sklonu st echy: -

25° až 37° 37° až 45° více než 45°

1 špice, 2 špice, 3 špice.

Formát kamen h ebenové lemovky odpovídá formátu kamen použitých v ploše. Na obr. 227 je znázorn no krytí h ebene tvercem s obloukovým ezem.

- 206 - (321) -


Obr. 227 H eben – krytí tvercem s obloukovým ezem

7.4.4.

Pravoúhlé dvojité krytí

Pravoúhlé dvojité krytí se provádí obdélníkovými (obr. 228) nebo tvercovými deskami na vazbu s p ibližn 3 až 6 mm sty nou spárou. Kameny mohou mít také zkosené nebo zaoblené rohy. T etí ada musí první adu p ekrývat dle následující tabulky. Tento druh krytí je možný na plném bedn ní s podkladním izola ním pásem nebo na la ování (obr. 229).

Obr. 228 Schéma pravoúhlého dvojitého krytí – upevn no na bedn ní - 207 - (321) -


Obr. 229 Schéma pravoúhlého dvojitého krytí – svorkováno na lat ní

Desky se upev ují: - nejmén dv ma h ebíky nebo vruty - dv ma h ebíky nebo vruty a jedním svorkovým há kem, - dv ma h ebíky nebo vruty a jedním zatloukacím há kem. P i sklonu st ech nad 50° a p i velikosti kamene 400/400, 500/250, 600/300 se doporu uje použít vždy dvou h ebík (vrut ) a jednoho svorkového nebo zatloukacího há ku. Velikosti desek: 600/300, 500/250, 400/400, 400/250, 400/200, 350/350, 350/250, 350/200, 300/300, 300/200 mm. Tab. 31 Minimální p ekrytí t etí ady nad první v mm (výškové p ekrytí)

Formát

600/300 500/250

400/400 400/250 400/200

Sklon st echy 22° 30° 40° 50°

120 100 80 -

350/350 350/250 350/200

300/300 300/200

Výškové p ekrytí [mm] 100 80 60

80 60

60

Krytí okapu se provádí dvojit . Kamenné desky se upev ují nejmén dv ma h ebíky nebo vruty. - 208 - (321) -


Obr. 230 Okap – Pravoúhlé dvojité krytí

Viditelná výška poslední ady, která leží pod h ebenovou lemovkou, má odpovídat viditelné výšce ostatních ad. H ebenová lemovka se provádí pravým nebo levým krytím s bo ním jednoduchým p ekrytím nebo dvojitým bo ním p ekrytím. Jednoduché krytí musí mít bo ní p ekrytí nejmén 100 mm. Dvojité krytí (obr. 231) musí mít bo ní p ekrytí nejmén 20 mm. Paty h ebenových kamen mohou být bez úpravy nebo zaoblené i zkosené.

Obr. 231 H eben – pravoúhlé dvojité krytí

7.4.5.

Krytí šestiúhelníkem

Desky se kladou sty nými hranami k sob (obr. 232) s pot ebnou v lí. Krytí se provádí se spušt nou špi kou nejmén o 10 mm. Tento druh krytí je možný na plném bedn ní s podkladním izola ním pásem nebo na la ování. Desky se upev ují nejmén dv ma h ebíky nebo vruty. - 209 - (321) -


Obr. 232 Schéma krytí šestiúhelníkem

Velikost desek: 430/290, 380/250, 360/240, 330/210, 300/200, 290/190, 260/180 mm. Svislé š rování je dáno ší kou kamene (provádí se v míst sty ných spár desek). P ekrytí ur uje délka sty né hrany a velikost spušt ní špi ky. Desky velikostí 4 a 5 se mohou používat pouze u st ech se sklonem ≥ 45° a velikostí 6,7 a 8 u st ech se sklonem ≥ 60°. Krytí okapové ady (obr. 233) se provádí osazením desek rovnob žn s okapem. ady plochy se napojí tvarov stejn upravenými kameny.

Obr. 233 Okap – Krytí šestiúhelníkem

- 210 - (321) -


Kameny se upev ují nejmén dv ma h ebíky nebo vruty. Viditelná výška kamen tvaru trojúhelníku (špi ek) se má rovnat výškovém p ekrytí kamen v ploše.

7.4.6.

Moravské krytí šupinou

Moravské krytí šupinou (obr. 235) se provádí deskami r zné výšky a ší ky. Krytí se provádí tak, že se za íná na okapu s nejvyššími kameny. Desky se sm rem k h ebeni zmenšují.

Obr. 234 Levé kameny a) s tupým sekem, b) normálním sekem, c) ostrým sekem

Obr. 235 Schéma moravského krytí šupinou

Výška desek se m í kolmo k noze v míst paty (výšková m ící ára) a ší ka se m í na výškové linii p ekrytí. Výškové p ekrytí je kolmá vzdálenost mezi hlavou a nohou dvou se p ekrývajících desek, m eno na výškové linii p ekrytí. Bo ní p ekrytí je vzdálenost mezi h betem a elem dvou desek, které se p ekrývají, m ená na výškové linii p ekrytí. Desky se kryjí se spušt nou a posunutou patou. Krytí zleva doprava ozna ujeme jako pravé krytí (pravé kameny), krytí zprava doleva ozna ujeme jako levé krytí (levé kameny).

- 211 - (321) -


Moravské krytí šupinou se provádí jen na plném bedn ní s podkladním izola ním pásem a stoupáním linie ady. ím menší je sklon st echy, tím v tší musí být stoupání linie ady. Stoupání linie ady musí ležet, v závislosti na sklonu st echy, mezi povoleným nejnižším a nejvyšším stoupáním linie ady. Krycí desky se upev ují v závislosti na výšce: - u výšky kamen > 24 cm nejmén 3 h ebíky nebo vruty, - u výšky kamen < 24 cm nejmén dv ma h ebíky nebo vruty. Upev ování se provádí zásadn v oblasti výškového p ekrytí. U st ešních ploch, které jsou vystaveny silným v tr m, nap . u výškových budov, v ží nebo st ešních ploch se sklonem > 70° se m že provést upevn ní pod linií výškového p ekrytí, však uvnit bo ního p ekrytí. Tab. 32 Minimální velikost p ekrytí Výškové p ekrytí

Bo ní p ekrytí

29 % výšky* kamene;

29 % výšky* kamene;

p i výškách kamen

170 mm: 50 mm

p i výškách kamen

170 mm : 50 mm

* P i výškách kamen v tších než 420 mm je výškové p ekrytí 120 mm.

Nedosažení minimálního bo ního p ekrytí lze napravit pooto ením desky (v tším spušt ním paty). Tab. 33 Velikost desek v závislosti na sklonu st echy T íd ní velká šupina prost ední šupina malá šupina

Bezpe ný sklon st echy [°] 25 35 45

Doporu ená horní hranice * st echy [°] 30 45

* Doporu uje se zohlednit z ekonomických d vod .

P i volb t íd ní se musí zohlednit délka krokví a poloha objektu. V p ípad pochyb je t eba použít vyšší t ídu kamen . Taktéž je možné zvolit pravé nebo levé krytí. Krytí okapu se provádí s provázanou nohou nebo s napojenou špi atou nohou. Kameny napojené špi até nohy (špice) musí p ekrývat desky okapní ady nejmén p ekrytím odpovídajícím výškovému p ekrytí desek v ploše. U krytí s provázanou nohou se okapní kámen a kámen z plochy musí na vodním kamenu dotýkat svými h bety. P ípustné je i v tší spušt ní a posunutí paty. Každý kámen na okapu se upev uje nejmén t emi h ebíky nebo vruty. Schéma krytí je obdobné jako u šupinového krytí, nebo u krytí formáty s obloukovým ezem. H ebenová lemovka m že být provedena v pravém nebo v levém krytí. Kameny h ebenové lemovky mohou být zaoblené nebo zkosené.

- 212 - (321) -


7.4.7.

Krytí tvercem, obdélníkem a kosodélníkem

Krytí se provádí na plném bedn ní (obr. 236) s podkladním izola ním pásem a stoupáním linie ady. ím menší je sklon st echy, tím v tší musí být stoupání linie ady. Stoupání linie ady musí ležet, v závislosti na sklonu st echy, mezi nejnižším a nejvyšším povoleným stoupáním linie ady. Desky se kryjí se spušt nou a posunutou patou. Krytí zleva doprava se ozna uje jako pravé krytí (pravé desky), krytí zprava doleva se ozna uje jako levé krytí (levé desky).

Obr. 236 Schéma krytí tvercem, obdélníkem a kosodélníkem

Desky se upev ují nejmén dv ma h ebíky nebo vruty, p i sklonu st ešní roviny nad 40° nejmén t emi. V oblasti ela se upevn ní provádí pod výškovou linií p ekrytí, avšak uvnit bo ního p ekrytí. Tab. 34 Minimální p ekrytí v mm u krytí tvercem, obdélníkem a kosodélníkem

Sklon st echy


Bo ní p ekrytí


Bo ní p ekrytí


Bo ní p ekrytí


Bo ní p ekrytí


Bo ní p ekrytí

< 300/300 <250/250 <350/250 <300/200 >350/250 250/250 220/220 300/200 260/180

Bo ní p ekrytí

300/300 Výškové p ekrytí

Formát

25° 30° 35° 40° 45° 50°

110 100 90 90 80 70

90 90 90 80 80 70

80 80 70 60

80 70 70 60

70 60

70 60

90 80 70 70 60

80 80 70 70 60

80 70 60

70 70 60

70 60

70 60

- 213 - (321) -


Pro kosodélník se formát udává rozm ry stran. P edpokládá se maximální hodnota tupého úhlu 135°. Krytí okapu se provádí jednoduše s napojenou špi atou nohou, nebo dvojit . Kameny napojené špi até nohy (špice) musí p ekrývat kameny okapní ady nejmén p ekrytím odpovídající výškovému p ekrytí kamen v ploše. Napojená špi atá noha se provádí tak, že se okap pokryje adou desek rovnob žn s okapem. Stoupající ady kamen plochy se v závislosti na sklonu st echy napojí jednou, dvojí, trojicí, tve icí, p ticí p ípadn šesticí špic. Každá deska na okapu se upev uje nejmén t emi h ebíky nebo vruty. Schéma krytí je obdobné jako u krytí formáty s obloukovým ezem. Formát kamen h ebenové lemovky odpovídá formátu kamen použitých v ploše. H ebenová lemovka m že být provedena v pravém nebo levém krytí. Tab. 35 Velikost desek v závislosti na sklonu st echy T íd ní velká šupina prost ední šupina malá šupina

Bezpe ný sklon st echy [°] 25 35 45

Doporu ená horní hranice * st echy [°] 30 45

* Doporu uje se zohlednit z ekonomických d vod .

P i volb t íd ní se musí zohlednit délka krokví a poloha objektu. V p ípad pochyb je t eba použít vyšší t ídu kamen . Taktéž je možné zvolit pravé nebo levé krytí. Krytí okapu se provádí s provázanou nohou nebo s napojenou špi atou nohou. Kameny napojené špi até nohy (špice) musí p ekrývat desky okapní ady nejmén p ekrytím odpovídajícím výškovému p ekrytí desek v ploše. U krytí s provázanou nohou se okapní kámen a kámen z plochy musí na vodním kamenu dotýkat svými h bety. P ípustné je i v tší spušt ní a posunutí paty. Každý kámen na okapu se upev uje nejmén t emi h ebíky nebo vruty. Schéma krytí je obdobné jako u šupinového krytí, nebo u krytí formáty s obloukovým ezem. H ebenová lemovka m že být provedena v pravém nebo v levém krytí. Kameny h ebenové lemovky mohou být zaoblené nebo zkosené.

7.5. Krytina z vláknocementových rovinných prvk Použití a výroba vláknocementových výrobk se za ala na p elomu 19. a 20. stol. Tvarov vychází z p írodní b idlice jak svými tvary, tak i zp sobem pokrývání. Vláknocementová krytina všeobecn známá pod názvem Eternit je u nás spojována s olomouckým rodákem Ludvíkem Hatschekem. Od zahájení výroby až do dnešní doby je jednou z nejpoužívan jších krytin. Uplatn ní si našla zejména v tradi ních oblastech p írodních surovinových zdroj b idlice. Vzhledem k tomu, že b idlice je zna n k ehká a p i opracování b idlicových desek vzniká zna né množství odpadu, bylo nutno tuto nevýhodu nahradit práv vláknocementovou krytinou. Ve srovnání s b idli nou krytinou je leh í, mén pracná na výrobu, pružn jší, levn jší a snadn ji se opracovává a eže na šablony ur ených tvar . B idli nou krytinu pro svou cenu snadn jší výrobu a montáž postupn vláknocementovou krytinu nahrazovala a rozši ovala se i na území mimo svých p írodních zdroj .

- 214 - (321) -


P evážná ást této krytiny v historii byla vyrobena s použitím azbestu a to až do konce 20. století. Vliv zdravotních a ekologických požadavk ovlivnil zásadn zm nu materiálového složení. Azbestocementová (osinkocementová) krytina byla nahrazena vláknocementovou krytinou. Vláknocementová krytina se vyrábí z cementu nebo k emi itanu vápenného, vody a výztužných syntetických nebo p írodních (buni inových) vláken. Šablony se lisují z uvedené hmoty a dále ežou na požadované tvary. Pohledová strana a hrany šablon jsou nat eny penetrací a pohledovou akrylátovou barvou. Rubová strana šablon je opat ena transparentním akrylátovým nát rem. P irozená barva krytiny je šedá eventueln m že být probarvena v celé hmot . Povrchová úprava se provádí nát rem nebo nást ikem. Strojní nást ik zajiš uje stejnom rnou vrstvu nást iku. Povrchová úprava má funkci jak ochranou, tak estetickou. Šablony se vyráb jí zejména v t chto odstínech: modro erná, tmav šedá, tmav hn dá, ervená, cihlov ervená, sv tle ervená, bílá, sv tle šedá, zinkov šedá, sv tle modrá a jiné. Krytina m že být bu hladká, nebo svojí texturou napodobuje p írodní b idlici. eské normy SN EN 494 a 49 ur ují požadavky na technické vlastnosti a zkoušky. Zkouškami se zjiš ují: mechanické vlastnosti, m ení pr hybu, zkouška na nepropustnost vody, zkouška teplou vodou, zkouška nasáknutí – vysušení, zkouška mrazuvzdornosti a zkouška teplo – déš . Nový výrobek podléhá každé typové zkoušce, aby se prokázalo, že vyhovuje norm . Typové zkoušky se nemusí opakovat, nedojde-li k zásadní zm n složení výrobku nebo výrobní metody. D ležitá je zkouška teplo – déš , kdy se šablony vystaví st ídání: déšt (170 min.), p erušení 10 min., oh ívání na 70°C (170 min.), p erušení 10 min. T chto cykl je 50 a po nich se na zkoušeném vzorku nesmí objevit žádné viditelné trhliny, rozvrstvení nebo jiné porušení v takové mí e, aby její zp sobilost k použití byla snížená. Normy rozlišují vláknocementovou krytinu na desky vlnité a desky rovinné. V norm jsou uvedeny dv technologie výroby st ešních desek: azbestová technologie (AT)– výrobky s chrisotilovým azbestem – výrobky s použitím azbestu jsou však zdraví škodlivé bezazbestová technologie (NT)- výrobky azbest neobsahují, je použito jiných výztužných vláken. P ítomnost azbestu ve výrobcích je zdraví škodlivá, zejména uvol ování vláken p i jejich opracování. Normové požadavky na vlastnosti krytiny a metody ov ování t chto vlastností: P edepsaná norma SN EN 492:1995: Zkoušená vlastnost Normový požadavek Mezní odchylka délky [mm] ±3 Mezní odchylka ší ky [mm] ±3 Minimální tlouš ka [mm] 4 (-10%, +25%) Ohybový moment [Nm/m] pr m. min. 50 jednotliv min. 30 Objemová hmotnost [g/cm3] min. 1,6 Nepropustnost vody (po 24 hod.) bez kapek na spodní stran zkušebního vzorku Zkouška teplou vodou min. 0,75 (po 56 dnech uloženi v 60 °C teplé vod ) Pom r RL [-] Zkouška nasáknutím -vysušením min. 0,75 (50 cykl ) Pom r RL [-] Mrazuvzdornost min. 0,75 (100 cykl ) Pom r RL [-] Zkouška teplo - déš (50 cykl ) bez viditelných trhlin nebo rozvrstvení

- 215 - (321) -


St ešní desky jsou vyztuženy vlákny nap .: nesouvisle, náhodn roztroušenými elementy, souvislými prameny nebo pásy, rouny nebo tkaninami. Rozm ry rovinných desek (šablon) jsou v ší kách 200-400 mm s délkou 400-600 mm a tlouš ka prvku se pohybuje od 4 do 7 mm. Nej ast jší rozm r je 400/400 mm s tlouš kou 4 mm. Plošná hmotnost krytiny se pohybuje v rozmezí 11-29 kg.m-2. Minimální sklon u rovinných desek krytiny jednoduché je 30°, u krytiny dvojité 25°. Rovinné prvky je možno rozd lit následovn na: základní tvercové, koso tvercové a obdélníkové, tvarové neboli šablony: tvercové se zkosenými postranními rohy, tvercové se t emi zkosenými rohy, - koso tvercové ostroúhlé se zkosenými postranními rohy a s dolním rohem ostrým, zkoseným nebo zaobleným, - koso tvercové tupoúhlé se zkosenými postranními rohy a s dolním rohem ostrým nebo zaobleným, - obdélníkové se zkosenými dolními rohy, šupinové: - oby ejné (nap .bobrovka), - korunové o 3 nebo více lalocích. Šablony Šablony zajiš ujeme na dolním rohu v trným nýtem (obr. 222). Nýt se vsune mezi spáru p ibitých p íložník , tak aby tr el vzh ru. Potom se vezme šablona, navlékne se spodním otvorem na nýt a osadí tak, aby horní roh ležel na narýsované kolmici a kraje se íznutých roh se kryly se špi kami p íložník . P ibije se nejd íve pravý a potom levý h ebík. Nakonec se ohne nýt sm rem dol . Špi ky horních šablon p esahují 10 mm na spodní desku. Voda stéká po hranách šablony a odkapává ze špi ky na spodní šablonu.

Obr. 237

Upevn ní šablony v trnou sponou (v trným nýtem)

Minimální sklon

- 216 - (321) -


Pro r zné druhy krytí jsou stanoveny v SN 73 1901/98 - Navrhování st ech doporu ené bezpe né sklony st ešních rovin. Jednoduchá krytina 25°, dvojitá krytina 30°. Pokud je nutné v nezbytných p ípadech (nap . p i rekonstrukci st echy) snížit bezpe ný sklon st echy (max. o 10%), doplní se skladba st ešního plášt o vhodnou pojistnou hydroizolaci. Voln stékající voda po krytin nesmí bez dalších pomocných vrstev proniknout st ešní krytinou.

Nosná konstrukce krytiny: -

lat , bedn ní z prken, bedn ní z desek na bázi d eva.

Lat

Rozm r latí je p i osové vzdálenosti krokví do 700 mm minimáln 24/48 mm. P i osové vzdálenosti krokví do 800 mm minimáln 30/50 mm. P i v tších vzdálenostech krokví a nadmo ských výškách nad 600 m n. m. je nutno pr ez lat posoudit statickým výpo tem ( SN 73 0035, SN P ENV 1991 -Zásady navrhování a zatížení konstrukcí). Doporu ená délka h ebík použitých k p ipevn ní latí musí být minimáln 2,5 krát v tší než tlouš ka latí. Bedn ní z prken Minimální ší ka prken má být v tší než 120 mm. Tato prkna jsou p ibita ke každé krokvi dv ma h ebíky. Každé prkno, jehož ší ka je v tší než 200 mm se p ibije ke krokvi t emi h ebíky. Délka h ebíku musí být minimáln 2,5 krát v tší, než tlouš ka prken. Tlouš ka navržených prken závisí na vzdálenosti krokví. Pro r zné vzdálenosti krokví lze doporu it následující tlouš ky prken: Vzdálenost krokví: 600 mm, 600 -1000 mm, vzdálenost krokví nad 1000 mm.

Tlouš ka prken: 24 mm, 30 mm, nutno staticky posoudit.

Bedn ní z desek na bázi d eva Podle zp sobu výroby se rozd lují tyto deskové materiály z aglomerovaného d eva na: p ekližované desky, t ískové desky, desky z orientovaných plochých t ísek (OSB vláknité desky) a cementot ískové desky. Je nutné však zvolit takový materiál, do kterého lze snadno zatloukat h ebíky. Orienta ní tlouš ky desek ve vazb na vzdálenost krokví je následující: Vzdálenost krokví: vzdálenost krokví do 600 mm, vzdálenost krokví 600-1000 mm, vzdálenost krokví nad 1000 mm.

Tlouš ka prken: 22 mm, 28 mm, nutno staticky posoudit.

Desky se spojují ve sm ru spádu st echy nad krokvemi nebo kontralat mi. Ve sm ru rovnob žném s okapem se desky spojují nap . na pero a drážku. Maximální rozm r desky by m l být cca 2000 mm.

7.5.1.

Krytina jednoduchá

Základní rozd lení krytiny jednoduché podle zp sobu krytí a podle typ šablon skládané vláknocementové krytiny z desek, je následující: - 217 - (321) -


-

ze tverc se zkosenými rohy, ze tverc kladených úhlop í n , z obdélník – delší strana rovnob žná s okapem, z koso tverc , z koso tverc se zkosenými hranami, z tvercových a obdélníkových šablon s obloukovým ezem.

7.5.1.1. Krytina jednoduchá ze tverc se zkosenými rohy Jedná se o tzv. francouzský zp sob krytí (n kdy též eskou šablonou), který se provádí p edevším na lat (obr. 238). Volná vzdálenost mezi šablonami je 5 mm a spodní špi ka šablony p esahuje pr se ík podložených šablon o 10 mm. Šablony se p ipev ují dv ma h ebíky a jednou vichrovou sponou. Okap

P i francouzském krytí se za íná zakládacím okapovým lemem nap . ze šablon 300/300 se zkoseným rohem.Jejich bo ní p esah je minimáln 120 mm. P esah šablon u okapového lemu je stejný jako u šablon v ostatní ploše st echy. Šablony se musí pokládat (u okraje okapu) s volným p esahem 50 mm p es bedn ní nebo lat . Aby m ly šablony okapového lemu stejný sklon jako ostatní plochy, je vhodné je podložit. P ipevn ní podkladních šablon se provádí minimáln dv ma h ebíky. P ipevn ní okapového lemu se provádí alespo t emi h ebíky na šablonu. Štít

Štítová hrana se u francouzského krytí provádí jako souvislá, p ímá.hrana P i pr b žné štítové hran je možno použít polovi ní ší ku šablon. Bo ní volný p esah p es lat je 40 – 60 mm.Venkovní rohy je nutno zaoblit nebo zkosit. P ipevn ní šablon na štítové hran se provádí alespo t emi h ebíky.

Obr. 238 Krytina jednoduchá ze tverc se zkosenými rohy, rozm r 400/400, okapový lem 300/300 (francouzské krytí)

H eben Montáž h ebene se provádí ze špi atých šablon (více než polovina šablony) a h ebenového lemu. Provádí-li se pokrývání na lat , je nutno p imontovat h ebenové prkno odpovídající ší ky. Viditelná výška špi atých

- 218 - (321) -


šablon by m la být shodná s vodorovnou š rovou rozte í. Lem st echy p ivrácené k p evládajícímu sm ru v tru se pokrývá s p esahem. P esah šablon je 40 – 60 mm. Aby m ly šablony na h ebenu stejný sklon jako ostatní, je nutné je podložit. Pro h ebenový lem se používají stejné šablony jako pro okapový lem.H ebenový lem se provádí s bo ním p esahem minimáln 100 mm. Šablony se p ipevní alespo ty mi h ebíky pod p ekrytím. Koncová šablona se viditeln p ipevní h ebíky z nerezav jící oceli.

Obr. 239 H eben s lemem podložený ástí tvercové šablony se zkosenými rohy

Na následujících obrázcích jsou p íklady krytí šablonami dostupnými na našem trhu.

Obr. 240 Okap bez lemování

- 219 - (321) -


Obr. 241 Okap s lemováním – souvislá p ímá okapní hrana

Obr. 242 Okap s polovi ním lemováním

- 220 - (321) -


Obr. 243 Okap ukon ený okapním plechem

Obr. 244 H eben ukon ený h ebenovým lemem s p esahem - 221 - (321) -


Obr. 245 H eben ukon ený h ebenovým lemem a h ebená i

7.5.1.2. Jednoduchá krytina ze tverc kladených úhlop í n Tzv. moravský zp sob nebo též n mecké jednoduché krytí. tverce 400/400 mm se p ibíjí na lat položené pod úhlem 45° k linii okapu. P esah krytiny je 70 - 100 mm, tím je dána i vzdálenost latí mezi sebou. ím menší je sklon st echy, tím v tší musí být p esah krytiny. P i menším sklonu st echy se musí použít mezilatí, a to p edevším v horských oblastech. Proto se v tomto p ípad doporu uje bedn ní st echy z prken tlouš ky 24 mm, na které se p ibíjí nepískovaná lepenka jako podklad pod krytinu. Nejprve se p ibíjí na okap krajovky 200/400 a 400/400 mm nebo tverce, u nichž se od íznou dolní rohy. Potom se položí s náležitým p esahem p íložky, které se na ežou z celých tverc . Po položení p íložek se p ibíjí vlastní krytina obdobn jako krytina ze tverc se zkosenými rohy. Rovn ž h eben, nároží, štítové zdi a st ešní proniky se upravují obdobn jako u krytiny ze tverc se zkosenými rohy. Okap

P i moravském krytí se za íná zakládacím okapovým lemem nap . ze šablon 200/400 a 400/400. Jejich bo ní p esah je minimáln 120 mm. P esah šablon u okapového lemu je stejný jako u šablon v ostatní ploše st echy. Šablony se musí pokládat (u okraje okapu) s volným p esahem 50 mm p es bedn ní nebo lat . Aby m ly šablony okapového lemu stejný sklon jako ostatní plochy, je vhodné je podložit. P ipevn ní podkladních šablon se provádí minimáln dv ma h ebíky. P ipevn ní okapového lemu se provádí alespo t emi h ebíky na šablonu.

- 222 - (321) -


Štít Štítová hrana se u moravského krytí provádí jako souvislá, p ímá hrana. P i pr b žné štítové hran se ostatní šablony pod štítovým lemem do ezávají. Bo ní volný p esah p es lat je 40 – 60 mm. P ipevn ní šablon na štítové hran se provádí alespo t emi h ebíky. H eben Montáž h ebene se provádí z h ebenového lemu. Pod h ebenovým lemem se musí šablony se íznout. Provádí-li se pokrývání na lat , je nutno p imontovat h ebenové prkno odpovídající ší ky. Lem st echy p ivrácené k p evládajícímu sm ru v tru se pokrývá s p esahem. P esah šablon je 40 – 60 mm. Aby m ly šablony na h ebenu stejný sklon jako ostatní, je nutné je podložit. Pro h ebenový lem se používají stejné šablony jako pro okapový lem.H ebenový lem se provádí s bo ním p esahem minimáln 100 mm. Na následujících obrázcích jsou p íklady krytí šablonami dostupnými na našem trhu.

Obr. 246 Ukon ení u okapu jednoduchou okapovou adou

- 223 - (321) -


Obr. 247 Ukon ení u okapu jednoduchou okapovou adou s lemem u štítu

7.5.1.3. Krytina jednoduchá z obdélník – delší strana rovnob žná s okapem Vodorovné krytí se provádí na bedn ní nebo p i sklonech 35° na lat . Tento zp sob krytí bývá též n kdy ozna ován jako tzv. švýcarský. Krytí se provádí hranatým pravoúhlými šablonami pokládanými podle sm ru p evládajících v tr . Kotvení se provádí dv ma h ebíky a jedním há kem pro každou šablonu. Doporu ený sklon 30°.

Obr. 248 Krytina jednoduchá z obdélník (600/300) - delší strana rovnob žná s okapem (tzv. švýcarské krytí) - 224 - (321) -


Okap

Krytí u okapu se p i vodorovném krytí provádí obdobn jako následující ady v ploše st echy. P ipevn ní lemu je stejné jako u ostatních šablon na st eše. Šablony u okapu se kladou s p esahem 50 mm p es bedn ní nebo lat . Aby m ly šablony okapového lemu stejný sklon jako ostatní plochy je vhodné je podložit. Štít

Montáž ukon ení u štítu se provádí zp sobem pr b žným. Volný p esah šablon p es podkladní konstrukci je 40 – 60 mm. Vn jší rohy je nutno zaoblit nebo zkosit. P ipevn ní krajních šablon se provádí minimáln t emi h ebíky. Šablony na konci s nadpolovi ní ší kou se musí navíc p ipevnit há kem. H eben H eben se ukon uje h ebenovým lemem. Sm r krytí lemu h ebene j e shodný se sm rem krytí ostatní plochy st echy. Lem st echy p ivrácené k p evládajícímu sm ru v tru se pokrývá s p esahem. Výškový p esah šablon je 40 – 60 mm. Aby m ly šablony na h ebenu stejný. 7.5.1.4. Krytina jednoduchá z koso tverc Krytina z koso tverc (obr. 249) se provádí na lat , nebo na bedn ní. Šablony se p ekrývají bo n i výškov . Šablony se p ipev ují h ebíky. Okap

P i krytin jednoduché z koso tverc se krytí za íná zakládacím podkladním okapovým lemem z obdélník nap . ze šablon 200/400 se zkoseným rohem.Jejich bo ní p esah je minimáln 120 mm. P esah šablon u okapového lemu je stejný jako u šablon v ostatní ploše st echy. Šablony se musí pokládat (u okraje okapu) s volným p esahem 50 mm p es bedn ní nebo lat . Aby m ly šablony okapového lemu stejný sklon jako ostatní plochy, je vhodné je podložit. P ipevn ní podkladních šablon se provádí minimáln dv ma h ebíky. P ipevn ní okapového lemu se provádí alespo t emi h ebíky na šablonu. Štít

Štítová hrana se provádí jako souvislá, p ímá hrana. Pod štítovým lemem se musí šablony se íznout. P i pr b žné štítové hran je možno použít polovi ní ší ku šablon. Bo ní volný p esah p es lat je 40 – 60 mm.Venkovní rohy je nutno zaoblit nebo zkosit. P ipevn ní šablon na štítové hran se provádí alespo t emi h ebíky.

- 225 - (321) -


Obr. 249 Jednoduchá krytina z koso tverc

H eben Montáž h ebene se provádí z koso tvercových šablon a h ebenového lemu. Provádí-li se pokrývání na lat , je nutno p imontovat h ebenové prkno odpovídající ší ky. Lem st echy p ivrácené k p evládajícímu sm ru v tru se pokrývá s p esahem. P esah šablon je 40 – 60 mm. Aby m ly šablony na h ebenu stejný sklon jako ostatní, je nutné je podložit. Pro h ebenový lem se používají stejné šablony jako pro okapový lem. 7.5.1.5. Krytina jednoduchá z koso tverc se zkosenými rohy Pokrývání koso tverci se provádí p edevším na lat . Volná vzdálenost mezi šablonami je 5mm a spodní špi ka šablony p esahuje 10 mm. Koso tvercové šablony se p ipev ují dv ma h ebíky. Doporu ený sklon 30°.

Obr. 250 Krytina jednoduchá z koso tverc se zkosenými rohy

Okap

P i krytí koso tverci se okap provádí s použitím okapního lemu. Šablony je nutno klást s p esahem 50 mm p es bedn ní nebo lat . Okapový lem se d lá p evážn s použitím stejných šablon jako na st echu. P i emž stranové p ekrytí obnáší minimáln 120 mm. Výškové p ekrytí je shodné jako - 226 - (321) -


u ostatních ploch. Aby m ly šablony okapového lemu stejný sklon jako ostatní plochy je vhodné je podložit. P ipevn ní p ídavných šablon se provádí minimáln dv ma h ebíky. P ipevn ní okapového lemu se provádí alespo t emi h ebíky na šablonu. Štít

Štítové hrany jsou p i koso tvercovém krytí provázané nebo pr b žné . P i pr b žné štítové hran je možno použít polovi ní ší ku šablon. P i provázané štítové hran je pot eba okraj st echy obednit. Volný p evis šablon p es hotovou konstrukci obnáší na štítové hran 40 – 60 mm. Venkovní rohy je nutno zaoblit nebo zkosit. P ipevn ní šablon na štítové hran se provádí alespo t emi h ebíky.

Obr. 251 Ukon ení krytiny u štítu provázanou hranou

H eben Montáž h ebene se provádí ze špi atých šablon (více než polovina šablony) a h ebenového lemu. Provádí-li se pokrývání na lat , je nutno p imontovat h ebenovou fošnu odpovídající ší ky. Viditelná výška špi atých šablon by m la být shodná s vodorovnou š rovou rozte í. Lem st echy p ivrácené k p evládajícímu sm ru v tru se pokrývá s p esahem. P esah šablon je 40 – 60 mm. Aby m ly šablony na h ebenu stejný sklon jako ostatní je nutné je podložit. Pro h ebenový lem by se m ly, stejn jako pro okapový lem, použít stejné šablony jako na ploše. H ebenový lem se provádí s bo ním p esahem minimáln 100 mm. Šablony se p ipevní alespo ty mi h ebíky pod p ekrytím. Koncová šablona se viditeln p ipevní h ebíky z nerezav jící oceli a nesmí ležet bezprost edn na hran okapu nebo nároží.

Obr. 252 H eben s lemem podložený ástí koso tvercové šablony

- 227 - (321) -


7.5.1.6. Z tvercových a obdélníkových šablon s obloukovým ezem Pokrývání na sklonitých st ešních plochách následuje po provedení bedn ní z prken a po položení pojistné hydroizolace a. U st ech se sklonem > 70°se m že pokrývat i bez stoupání linie ady (tedy vodorovn ). Pravé krytí vyžaduje šablony s obloukem vlevo a u levého krytí šablony s obloukem vpravo. Šablony se pokládají s visící patou. Zpevn ní se d lá dv ma h ebíky na každou šablonu, pro šablonu 400/ 400 je nutno použít i há ek. Doporu ený sklon 25°, u rozm ru 250/250 mm 30°.

Obr. 253 Krytí z šablon s obloukovým ezem s provázanou nohou a za átkem (n mecké krytí)

Okap

Pokrytí okapu m že být bu p ekrývané nebo s podkladem.Šablony se pokládají s p esahem 50 mm a více p es konstrukci. Šablony se musí pokládat p i aplikaci s navázanou nohou. Musí být zadní strana nožních šablon navázaná na st ešní šablony. P ekrytí nožních šablon do špice musí odpovídat alespo p ekrytí st ešní plochy. St ešní tašky na okapu s výjimkou malých nožních šablon do špice se musí p ipevnit alespo t emi h ebíky. Pokrytí špi atou nohou následuje vždy u okapního vázání. Toto se kryje stejnými šablonami jako ostatní plocha. P itom p ekrytí do strany je alespo 120 mm. P ekrytí je ve stejné výšce jako u ostatních šablon v ploše. Šablony v okapním lemování se musí p ipevnit t emi h ebíky.

Obr. 254 Okap se zašpi at lou nohou a okapovým lemem

- 228 - (321) -


Štít

Za áte ní a koncová (levá a pravá) štítová hrana by se m la pokrývat s provázáním (bez lemu). volný p esah šablon p es hotovou konstrukci štítové hrany je 40 až 60 mm. Venkovní hrany šablon na štítové hran se mají zaoblit. Koncová strana se m že pokrýt dvojit . P i použití rozm ru 400/400 mm mohou šablony u štítové hrany (p i za átku kladení ) vybíhat ( ást šablony je od íznuta). Všechny šablony na štítové hran se musí p ipevnit alespo t emi h ebíky. Šablony na koncové štítové hran se ješt navíc musí p ipevnit zatloukacím há kem. Pokud jsou šablony na štítové hran p ipevn ny pouze v jejich hlav , není možno použít h ebíky.

Obr. 255 Štítová hrana s dvojitým koncovým místem

H eben H ebeny se pokrývají h ebenovým lemem. Pod h ebenovým lemem se musí šablony se íznout do špice. pro h ebenový lem se používají stejné šablony jako pro ostatní plochu st echy. H eben se m že pokrývat bu ve sm ru nebo v protism ru pokrývání st echy. Sm r kladení šablon h ebenového lemu ur uje sm r p evládajících v tr . P ekrytí p es spodní šablony je 40 až 60 mm. Aby byla plocha h ebenového lemu ve stejném sklonu jako ostatní plocha st echy je vhodné tyto šablony naho e podložit. P ekrytí šablon do strany se musí z d vodu zpevn ní zv tšit. Šablony se p ipev ují min. ty mi h ebíky v ploše stranového p ekrytí. Koncová šablona se p ipevní viditeln h ebíky z nerezové oceli.

Obr. 256 Ukon ení krytiny h ebenovým lemem - 229 - (321) -


Obr. 257 Stoupání linie ady

Navrhované stoupání musí být mezi minimálním a maximálním stoupáním linie ady Minimální stoupání linie ady je vyjád eno vzorcem Vmin= 1- sin kde: je sklon st echy Maximální stoupání linie ady je Vmax= 1,0 m na jeden metr okapové délky. Pro ur ení sklonu je možno použít následující tabulku 36. Tab. 36 Tabulka ur ení sklonu

Sklon st echy

[°]

Minimální stoupání linie ady Vmin [m]

Maximální stoupání linie ady Vmax [m]

0,577 0,500 0,426 0,357 0,293 0,234 0,181 0,134 0,094 0,060

1,00 1,00 1,00 1,00 1,00 1,00 1,00 1,00 1,00 1,00

25 30 35 40 45 50 55 60 65 70

7.5.2.

Krytina dvojitá

Základní rozd lení krytiny dvojité podle zp sobu krytí a podle typ šablon skládaných vláknocementových krytin z desek, je následující: - z tverc – strana rovnob žná s okapem - z obdélník – kratší strana rovnob žná s okapem - 230 - (321) -


-

obdélník – kratší strana rovnob žná s okapem – se zkosenými rohy ze šupinových šablon

7.5.2.1. Krytina dvojitá ze tverc – strana rovnob žná s okapem Dvojité krytí Doporu ený sklon 25° a p i rozm ru 300/300 a 200/400 30°. Kladení dvojitého krytí se provádí p edevším na lat . Volná vzdálenost mezi šablonami je 5mm. Šablony mohou být hranaté nebo se skosenými rohy. P ipevn ní šablon se provádí dv ma h ebíky pro rozm ry 300/600 a 400/400 je nutné použít navíc há ek. Okap

P i dvojitém krytí je první ada lemování okapu z šablon o výšce vyjád ené následujícím pravidlem: Výška šablony = š rová rozte + p ekrytí. Ukon ující šablony u okapu se kladou s p esahem 50 mm p es bedn ní nebo lat . Aby m ly šablony okapového lemu stejný sklon jako ostatní plochy je vhodné je podložit. P ipevn ní podkladních šablon se provádí minimáln dv ma h ebíky.

Obr. 258 Dvojitá krytina ze tverc (400/400)

Štít

Montáž ukon ení u štítu se provádí zp sobem pr b žným. Ší ky šablon < 125 mm jsou nep ípustné. Je tedy nutné p ípadné menší rozm ry než 125 mm vyrovnat p i íznutím sousedních šablon. Volný p esah šablon p es podkladní konstrukci je 40 – 60 mm. Vn jší rohy je nutno zaoblit nebo zkosit. P ipevn ní krajních šablon se provádí minimáln t emi h ebíky. Koncová šablona se viditeln p ipevní h ebíky z nerezav jící oceli a nesmí ležet bezprost edn na hran okapu nebo nároží.

- 231 - (321) -


H eben

Obr. 259 H eben s lemem podložený obdélníkovou šablonou


- 232 - (321) -


Obr. 260 Ukon ení okapu a) okapním plechem, b) tvarovkami

- 233 - (321) -


Obr. 261 Ukon ení h ebene a) šablonami, b)h ebená i

7.5.2.2. Krytina dvojitá z obdélník – kratší strana rovnob žná s okapem Doporu ený sklon 25° a p i rozm ru 300/300 a 200/400 30°. Kladení dvojitého krytí se provádí p edevším na lat . Volná vzdálenost mezi šablonami je 5mm. Šablony mohou být hranaté nebo se skosenými rohy. P ipevn ní šablon se provádí dv ma h ebíky pro rozm ry 300/600 a 400/400 je nutné použít navíc há ek.

Obr. 262 Krytiny dvojitá z obdélník (anglické krytí)

- 234 - (321) -


Okap

P i dvojitém krytí je první ada lemování okapu z šablon o výšce vyjád ené následujícím pravidlem: Výška šablony = š rová rozte + p ekrytí. Ukon ující šablony u okapu se kladou s p esahem 50 mm p es bedn ní nebo lat . Aby m ly šablony okapového lemu stejný sklon jako ostatní plochy je vhodné je podložit. P ipevn ní podkladních šablon se provádí minimáln dv ma h ebíky. Štít

Montáž ukon ení u štítu se provádí zp sobem pr b žným. Ší ky šablon <125 mm jsou nep ípustné. Je tedy nutné p ípadné menší rozm ry než 125 mm vyrovnat p i íznutím sousedních šablon. Volný p esah šablon p es podkladní konstrukci je 40 – 60 mm. Vn jší rohy je nutno zaoblit nebo zkosit. P ipevn ní krajních šablon se provádí minimáln t emi h ebíky. Koncová šablona se viditeln p ipevní h ebíky z nerezav jící oceli a nesmí ležet bezprost edn na hran okapu nebo nároží. H eben

Obr. 263 Ukon ení h ebenu lemem z šablon 300/300 s podložením obdélníkem

Dvojité krytí 320/600 doporu ený sklon 25°. Kladení dvojitého krytí se provádí p edevším na lat . Volná vzdálenost mezi šablonami je 5 mm. P ipevn ní šablon se provádí jedním há kem na šablonu pouze v okrajových a rohových oblastech dv ma h ebíky na šablonu. V oblastech s intenzivními v try je nutno p ibít všechny šablony.

Obr. 264 P ipevn ní šablon záv sným (svorkovým) nebo zatloukacím hákem na la - 235 - (321) -


7.5.2.3. Krytina dvojitá z obdélník – kratší strana rovnob žná s okapem – se zkosenými rohy

Obr. 265 Dvojitá krytina z obdélník se zkosenými hranami (320/600)


Obr. 266 Okap ukon ený s podložením dopl kovými prvky

- 236 - (321) -


Obr. 267 Ukon ení okapu okapním plechem

Obr. 268 Ukon ení h ebenovým lemem s h ebená i

- 237 - (321) -


Obr. 269 Ukon ení h ebenovým lemem s p esahem

7.5.2.4. Krytina dvojitá ze šupinových šablon

Obr. 270 Dvojitá krytina ze šupin (bobrovek)

- 238 - (321) -


Obr. 271 Ukon ení okapu okapním plechem

Obr. 272 Ukon ení h ebenovým lemem s p esahem

- 239 - (321) -


Obr. 273 Ukon ení h ebenový lemem s h ebená i

7.5.3.

Úbo í a nároží

7.5.3.1. Úbo í Zvláštní pozornost je nutno v novat krytí nároží i úbo í. Je možno rozlišit následující úbo í: -

plechové, va kové, podkládané, provázané.

Úbo í se vytvá ejí plechové nebo z úbo ních šablon. P i volb typu úbo í je nutno respektovat velikosti p ilehlých ploch a polohu budovy. Pro r zné typy úbo í je nutno dodržet následující sklony: - plechové -, - va kové 25°, - z šablon 30°. Aby m ly šablony u okapu stejný sklon jako ostatní šablony v úbo í je nutno je podložit. Plechové úbo í U krytí úbo í na latích s rozte í >130 mm je nutno osadit prkna odpovídající ší ky jako podklad pro oplechování. P esah šablon p es plech m ený pravoúhle k linii úbo í musí být u sklonu st echy < 50° minimáln 120 mm. U sklonu st echy 50° minimáln 100 mm. Kladení šablon do plechového úbo í se provádí pr b žným zp sobem. P itom mohou být použity

- 240 - (321) -


v tší rozm ry šablon. Rohy šablon se s ohledem na tok vody zaoblí nebo zkosí.

Obr. 274 Krytí plechovým úbo ím

Va kové úbo í Va kové úbo í je možno použít pouze u stejných sklon p iléhajících ploch. Každá, k úbo ní linii p iléhající šablona má výstupek. Nohy šablon se v úbo í setkávají. Od st edu úbo í k šablonám je mezera pro odtok vody, která je 10 mm. Krytí se provádí pr b žným zp sobem. P ípadné p i ezávání šablon v úbo í je možné pouze v jedné t etin šablony. P ipevn ní výstupk se provádí v horní ásti šablony ve výškovém p ekrytí dv ma h ebíky. Rohy šablon se s ohledem na tok vody zaoblí nebo zkosí.

Obr. 275 Krytí va kovým úbo ím

Podkládané obdélníkové úbo í Úbo í podkládané šablonami je možno použít pouze u stejných sklon p iléhajících ploch. K pokrývání se používají úbo ní šablony o rozm ru 130/400 nebo 200/400. Jako podklad je nutno p idat úbo ní bedn ní. Ší ka úbo í musí být alespo p t šablon u rozm ru 130/400 p ípadn ty i šablony u rozm ru 200/400. Šablony se kladou trojit s minimálním p esahem 10 mm. P ekrytí šablon z p ilehlých ploch p es šablony v úbo ích musí být p i sklonu 40° - 241 - (321) -


minimáln 120 mm a p i sklonu 50° alespo 10 mm. Rohy šablon se s ohledem na tok vody zaoblí nebo zkosí. Každá šablona se p ipevní minimáln dv ma h ebíky.

Obr. 276 Krytí podkládaným obdélníkovým úbo ím

Pravé/levé provázané úbo í Pravé/levé provázané úbo í je možno použít pouze p i n meckém krytí (krom rozm r 300/400 a 400/400). P i nestejném sklonu p iléhajících ploch je nutno za ít pokrývat u mén sklon né plochy. P i stejném sklonu se kryje od menší plochy k v tší. Používají se šablony o rozm rech 130/400 a 130/150. Podkladem je bedn ní úbo í v ší ce asi 160 – 180 mm. Bedn ní je vytvarované ve sm ru krytí úbo ními šablonami. Ší ka úbo í musí být minimáln sedm, maximáln dev t šablon. Bo ní p esah úbo ních šablon musí být minimáln 65 mm a p esah na výšku m eno v úbo ní linii o jednu t etinu více než v ploše st echy. Šablony v úbo í se musí p ipevnit alespo t emi h ebíky.

Obr. 277 Krytí pravým provázaným úbo ím

- 242 - (321) -


7.5.3.2. Nároží Pro r zné druhy krytí a typy šablon jsou zobrazeny následující nároží: -

n mecké krytí s provázaným za átkem, n mecké krytí s provázaným dvojitým koncem, koso tvercové krytí s p ekládaným lemem, francouzské krytí s p ekládaným lemem, dvojité krytí s p ekládaným lemem.

Výškový a bo ní p esah na nárožní hran musí odpovídat minimáln p íslušné ploše. Šablony nároží musí p ekrývat plochu šablon st echy alespo o 100 mm. Krytina nároží st echy p ivrácené k p evládajícím v tr m se klade s p esahem p es hranu nároží. P i rozdílných sklonech st echy p ilehlých ploch k nároží se pokrývá mén sklonitá strana s p esahem p es hranu nároží. Volný p esah šablon je 40 - 60 mm. V p ípad , že se nepoužije uvedený zp sob krytí je možno nároží oplechovat nebo použít dvojité krytí. P ipevn ní šablon se provádí minimáln t emi h ebíky na šablonu v oblasti p ekrytí. P i kladení krytiny provázan se navíc každá šablona p ichytí jedním há kem. Venkovní rohy šablon se musí zakulatit nebo zkosit.

Obr. 278 N mecké krytí nároží s provázaným za átkem

- 243 - (321) -


Obr. 279 N mecké krytí nároží s provázaným dvojitým koncem

Obr. 280 Koso tvercové krytí nároží s p ekládaným lemem

- 244 - (321) -


Obr. 281 Francouzské krytí nároží s p ekládaným lemem

Obr. 282 Dvojité krytí nároží s p ekládaným lemem

7.6. Krytina z plechových rovinných desek Do krytin z plechových rovinných desek se zahrnují: - 245 - (321) -


-

-

plechové šablony - s výhodou se používají pro krytí velkých tvarov nenáro ných ploch, vyzna ují se zna nou tuhostí a plností. Používají se pro st echy továrních hal, skladiš , zem d lských provozních budov, ale i pro rodinné domky, rekrea ní chaty, plechové tašky, šupiny jsou asto zdobené lisovaným ornamentem nebo symbolem. Používají se i ke krytí složit len ných st ech s mnoha malými plochami a pro v že, v ži ky i strmé st echy, které jsou u mansard apod.

Hmotnost krytiny je pom rn malá a krytiny mají zna nou pevnost. U tvarovaných desek jejich velká plocha p i pom rn malé hmotnosti umož uje rychlou montáž. Krytina je neho lavá a odolává p i dobré údržb všem vliv m pov trnosti. Je-li krytina bez tepelné izolace, je pot eba podst ešní prostor dokonale odv trávat, protože plechové krytiny jsou prakticky vzduchot sné. 7.6.1.

Krytina z plechových šablon

Podkladem krytiny z plechových šablon je v tšinou bedn ní provedené z prken minimální tlouš ky 24 mm. Na bedn ní se h ebíky s velkou hlavou p ibije jednoduchý asfaltový pás typu A s p esahem 100 mm, který se klade rovnob žn s okapem. Pro úsporu eziva se n kdy místo souvislého bedn ní používá prken tlouš ky 24 mm s rozte í 300 mm. Norma p edepisuje minimální sklon krytiny z plechových šablon 30°. Krytina ze šablon z pozinkovaného plechu Šablony se vyráb jí se t emi podélnými prolisy bu trojúhelníkového nebo segmentového tvaru. Dodávají se v tšinou bez povrchové úpravy. Hmotnost šablony s trojúhelníkovými prolisy p i tlouš ce plechu 0,6 mm je 2,5 kg. U plechu se segmentovými prolisy je hmotnost p i tlouš ce plechu 0,55 mm – 2,2 kg, p i tl. 0,6 mm – 2,4 kg a p i tl. 0,8 mm je hmotnost šablony 3,2 kg.

:

Obr. 283 Šablony z pozinkovaného plechu s trojúhelníkovými a segmentovými prolisy

Kladení šablon Šablony se upev ují k podkladu ve vrcholech pozinkovanými h ebíky délky 56 až 63 mm se dv ma podložkami, nejprve p ítla nou – plechovou a pak t snící z PVC. Po délce se p ekrývají prolisy umíst nými ve sm ru

- 246 - (321) -


p evládajících v tr . Minimální p esah šablon je 100 – 150 mm ve sm ru spádu. H eben se p ekrývá plechovými h ebená i délky 1000 mm, rozvinuté ší ky 330 mm. P esahují se minimáln o 100 mm a p ibíjejí se stejn jako šablony k h ebenovým latím. H ebená se v místech prolis prost ihne. Spot eba materiálu: -

plechových šablon plochy,

2,5 – 2,6 ks / 1 m2 st ešní

-

plechových h ebená

1,1 ks / 1 m h ebene.

Krytina ze šablon z hliníkového plechu - Alukryt Používají se šablony s hliníkového lakovaného plechu (Alukryt) s t emi podélnými prolisy trojúhelníkového tvaru. H ebená z hliníkového plechu je provedený v p edepsaném sklonu a je ukon en pravoúhlým ohybem s prost iženými otvory pro prolisy šablon. Hliníkové h ebíky o rozm ru 3x45 mm slouží k p ipev ování šablon a h ebená . Jsou podloženy elastickými podložkami pr m ru 8 mm (3 mm) x 1,5 a hliníkovými pr m ru 8 mm (3 mm) x 0,8 mm2.

! =

Obr. 284 Sou ásti st ešní krytiny z hliníkových šablon a) šablona z hliníkového plechu, b) h ebená z hliníkového plechu s provedenými výst ihy tvaru žeber šablony

Šablony se ukládají na bedn ní provedené z prken tlouš ky 24 mm. Tvar a kvalita šablon umož uje provád t podklad z prken o rozte i podpor 300 mm, což snižuje náklady na provedení krytiny. Šablony se podkládají nepískovanou asfaltovanou lepenkou. Kladení šablon Alukrytové šablony se kladou kolmo k okapu tak, aby se podélné prolisy dvou sousedních šablon p ekrývaly. P ekrytí se provádí ve sm ru p evládajících v tr . Minimální p ekrytí ve sm ru spádu je 100 mm. Jednotlivé šablony se v místech p edpokládaného p ipojení po osazení prod rují. P ibíjejí se hliníkovými h ebíky 3 x 45 mm s hliníkovou podložkou a - 247 - (321) -


elastickou podložkou. Kolem štít , okap a u h ebene se šablony p ipojují v tším po tem h ebík (minimáln do vzdálenosti 1000 mm). Jiných h ebík než hliníkových se nesmí použít, nebo by mohla vzniknout elektrochemická koroze.

Obr. 285 Montáž krytin z hliníkových šablon a) 1,2 – d ev ná konstrukce st echy, 3 – h ebená Alukryt, 4, 5 –šablony, b) podrobnost spojení dvou šablon, 1 d ev ná st ešní konstrukce, 2 – krytina Alukryt, 3 – h ebík

Klempí ské práce jako lemování komín , ukon ení krytiny, okapnice apod., je vhodné provád t z hliníkového plechu. Jako náhradu je možné použít pozinkovaný plech, který je ve styku s hliníkovou krytinou opat en povrchovou úpravou (po odmašt ní pozinkovaného plechu se provede jeden nát r S 2003 a dvojnásobný nát r S 2013). Spot eba materiálu: plechových šablon plechových h ebená h ebíky podložky elastické podložky hliníkové 7.6.2.

22 ks / 10 m2 st ešní plochy, 1,1 ks / 1m h ebene, 80 ks, 80 ks, 80 ks.

Krytina z plechových tašek a šupin

Pro výrobu se používá plech zinkový, pozinkovaný, hliníkový, ale také m d ný. Podkladním materiálem je la ování nebo bedn ní z prken na kterém je p ibita asfaltovaná lepenka. Nevyrábí se b žn , ale na objednávku. - 248 - (321) -


P ed kladením tašek musí být oplechována úbo í, olemovány nadezdívky, štítové zdi, komínová t lesa a ostatní proniky. Tašky p esahují úbo í i lemování o 50 – 70 mm a p ipev ují se k n mu zav šením. tvercové tašky mají rozm ry 350 / 350 mm a 500 / 500 mm, ší ka ohyb podél dvou horních stran je 25 – 30 mm. Tašky se p ipev ují za ohyby p íponkami p ibitými k bedn ní nebo la ování. Vzájemn se p ekrývají a zav šují se do sebe ohyby na dolních dvou stranách. Tento spoj umož uje dilataci. Výhodou tašek vyrobených z hliníkového plechu je jejich malá hmotnost cca 3,5 kg/m2 a tím snadné a rychlé kladení. P ibíjejí se pouze hliníkovými h ebíky a na styku t í tašek se p ichycují shodn jako krytiny vláknocementové pomocí hliníkové spony. Na kratších hranách mají tyto tašky ohyby, z nichž je jeden ohnut nahoru a druhý dol . Tašky se za horní ohyby p ichycují p íponkami k latím a pak se do nich zasunou dolní ohyby tašek vyšší ady. Na delších hranách jsou p lkruhové ohyby, jimiž se tašky vzájemn p esahují.

Obr. 286 Krytiny z plechových tašek a) krytina z tvercových zinkových nebo pozinkovaných tašek, b) krytina z plochých hliníkových tašek

Na h ebenech se p ipev ují hladké, u historických staveb asto bohat tvarované plechové pásy s jednoduchým ohybem, s nímž se spojí h ebenové lišty. Vyráb jí se také tvarované tašky z pozinkovaného nebo hliníkového plechu, které se p ibíjejí h ebíky na st ešní lat nebo bedn ní. Jsou vhodné pro st echy jednoduchých tvar , se sklonem v tším než 30° a vzájemným p esahováním tašek nejmén o 60 mm. Jejich tvar je odvozen od hladké pálené tašky. Horní ást t chto tašek je ohnuta pro zav šení za horní hranu st ešní lat . - 249 - (321) -


Sty né spáry jsou tvarovány tak, že styk dvojice tašek je uzav en trojúhelníkovým p ikrytím (zámkem). Kladou se na st ih a každá se p ibíjí dv ma h ebíky. Velkou nevýhodou t chto krytin z korodujících materiál obnovy nát ru. Je t eba jej obnovovat po dvou až ty ech letech.

je nutnost

Krytina z plechových šupin se používá pro dekorativn p sobící strmé st echy a v ži ky. Vyrábí se lisováním ze zinkového a m d ného plechu a to bu jako jednotlivé kusy, nebo v seskupení n kolika šupin ve tvaru p ibližn tverce nebo koso tverce i v pásech. Podkladem je obvykle plné bedn ní, k n muž se krytina p ipev uje p íponkami p inýtovanými nebo p ipájenými k šupinám. Kladení krytiny postupuje od okapu k h ebenu s p edem provedeným oplechováním okapu, úbo í, lemování nadezdívek. H eben je opat en oplechováním s dolní stranou s ohyby, za n ž se nejvyšší ada šupin zav sí.

7.7. Krytina z vláknocementových vlnitých desek Krytina se používá ke krytí st ech s minimálním sklonem 11°, p evážn u pr myslových staveb, zem d lských objekt a provizorních staveb, jako jsou ubytovny a sklady. Pro bytové a ob anské stavby nejsou tyto krytiny z estetického hlediska vhodné. Krytina má malou hmotnost a velkou pevnost. Protože prvky jsou velkoplošné, je montáž rychlá. Desky jsou mrazuvzdorné, vodot sné a odolávají vliv m pov trnosti. Dají se snadno opracovat, ezat pilkou na železo i snadno vrtat. Jsou však k ehké a p i prudkém nárazu nebo zatížení se lámou. Proto jsou nepochozí. Nejsou odolné proti agresivnímu prost edí p sobícímu na cementy. Životnost je nejmén 30 let bez jakékoliv údržby. Základní pravidla krytí Krytina se p ipev uje na vodorovné lat upevn né h ebíky do krokví vaznicových soustav. Vlnovky do délky 1250 mm se podpírají dv ma lat mi, vlnovky délky v tší než 1250 mm t emi vodorovnými lat mi. Nejmenší pr ez latí p i osové vzdálenosti 1200 mm iní 75/75 mm, jinak musí být p edepsán projektovou dokumentací. Lat mohou být též ocelové nebo železobetonové. Ke krytí se používá vždy nejdelší vlnovky, kratší vlnovky se používají jako dopl kové. P esah vlnovek se ídí sklonem st echy. U sklonu st ešní roviny mén než 17° je podélný p esah desek nejmén 200 mm, u sklonu v tšího než 17° nejmén 150 mm. U budov v horských oblastech se zv tšuje podélný p esah u sklonu menšího než 17° až na 250 mm. Aby se vlnovky nemusely v poslední ad u h ebenu p i ezávat, m že se p esah této ady zv tšit až na 300 mm. Bo ní p esah je asi 50 mm. P ed krytím se musí u desek se íznout dva protilehlé rohy, a to p i krytí z pravé strany pravý roh naho e a levý roh dole. P i krytí z levé strany se se íznou opa né rohy. Výška se íznutí se rovná podélnému p esahu, ší ka se rovná ší ce bo ního p esahu. Se íznutím se zamezí ty násobnému p eložení - 250 - (321) -


desek p i krytí p es sebe. Otvor musí mít pr m r o polovinu v tší, než je vrut, aby se umožnilo krytin dilatovat. Postup p i p ipev ování vlnovek p eklad.

P ed zapo etím krytí se p em í vzdálenost vodorovných latí pro daný sklon a podélný

U okapu se položí vedle sebe uzáv rky vln, které p iléhají nosem k okapové krokvi. Na uzáv rky vln se položí první ada z nejdelších vlnovek, které se kladou z levé nebo pravé strany. Bo ní p esahy vln se musí klást ve sm ru p evládajících v tr . U h ebenu se desky nesm jí dotýkat. Na každou položenou adu vlnovek se vyzna í p esah árou rovnob žnou s okapem. První a poslední desky ady se p ipevní na vrcholek druhé a páté vlny vruty do latí. Ostatní desky se p ipevní jen v jednom míst , a to ve vrcholu druhé vlny od bo ního p esahu. Ve dvou místech se p ipev ují vlny u výškových budov, u otev ených sklad a stájí a u budov v horské oblasti, v níž vanou silné v try. K d ev ným latím se p ipev ují desky pozinkovanými vruty 8x120 mm s kovovou pružnou podložkou a s t snící pryžovou podložkou. Vruty mají šestihrannou hlavu. Nesmí se dotahovat násilím, aby vlnovka nepraskla a mohla dilatovat. Na kovové vazni ky z válcovaných profil tvaru I se pokládají vlnovky obdobn jako na d ev né lat , místo vrut se však používá p íchytek (hák ) z pozinkované oceli pr m ru 6 mm, které mají závit s hlavicí a p itla ovací a t snící podložkou.

Úprava krytiny u okapu Nejprve se položí ada uzáv rkových vln. Potom první ada desek tak, aby spodní okraj sahal do 1/3 žlabu. Vlnovky se kladou kolmo k okapu. Úprava krytiny u štítu a požární zdi Uzáv r vln u štítu se upraví podle pot eby o íznutím. P i p esahu musí oplechování sahat do st edu nejbližší spodní vlny. P es štítové zdivo, které lícuje s krytinou, musí vlnovka p esahovat polovinou vlny. Pod st ešním pronikem musí být lemování upraveno tak, aby se pod n mohla vložit p íslušná tvarovka. P e nívající štítová nebo požární ze se p ekrývá upravenou krytinou a p esahem 30 mm na každou stranu, nebo se oplechuje.

Obr. 287 Úprava krytiny z vlnitých vláknocementových desek u okapu - 251 - (321) -


1 – uzáv rka vln, 2 – uzáv rka vln z pohledu, 3 – vlnitá deska

Obr. 288 Bo ní p esah desek

Úprava krytiny u h ebene H eben se kryje dvoudílnými kloubovými h ebená i, které se kladou proti sm ru p evládajících v tr . Na jednu stranu se pokládá spodní díl, aby vlnami zapadal do vln p ilehlých vlnovek, na druhou stranu se položí obdobn vrchní díl. Vlny obou stran musí souhlasit.

Obr. 289 Úprava krytiny z vlnitých vláknocementových desek u h ebene a) dvoudílný h ebená , b) úprava h ebene

H ebená e se p ipev ují vruty do vaznic na vrcholu každé druhé vlny. Vlnité desky se nikdy nesm jí u h ebenu dotýkat. Úprava krytiny u nároží Nároží se zakrývá postupn deskami z jedné a z druhé strany. Na nároží se p ibije hranol 60/130 mm, který se zakryje h ebená i. Úprava krytiny u úbo í Úbo í se vybední a vyplechuje pásem plechu o rozvinuté ší ce 660 mm. Upravené vlnovky lícují po obou stranách se žlabem širokým 200 mm.

- 252 - (321) -


Obr. 290 Úprava krytiny z vlnitých vláknocementových desek u úbo í

Úprava krytiny u st ešních pronik U komín a sv tlík se musí vlnovky podle pot eby p i ezávat, ímž se sníží jejich únosnost. Proto se upevní další pomocné lat nebo se komín obední na ší ku 500 mm. Nad komínem p esahuje krytina lemování o 100 mm, na p ední stran p esahuje oplechování krytinu o 100 mm.

Obr. 291 Úprava krytiny z vlnitých vláknocementových desek u st ešního proniku a) horní ást st echy, b) dolní ást st echy, 1 – zatloukací hmoždinka, 2 – dilata ní lišta, 3 – plech, 4 – tmel

- 253 - (321) -


Obr. 292

Úprava krytiny z vlnitých vláknocementových desek u st ešního okna 1 – lemování okna vlnitým olov ným plechem, 2 – vlnitá deska, 3 – st ešní okno

7.8. Krytina z asfaltovláknitých vlnitých desek Asfaltovláknité (bitumenové) vlnité desky jsou pevn spojené homogenní sm si z organických a anorganických vláken a živice. Homogenita desky zaru uje její vlastnosti. Základním prvkem ve výrob jsou recyklované lepenky. Tyto lepenky jsou ve více vrstvách slisovány (ve tvaru vln). Po této základní operaci je deska pono ena do horké lázn z živice (cca 200oC), kde dojde k nasycení živicí. Kone nou povrchovou úpravu tvo í vinylakrylátové prysky ice, které jsou tepeln vytvrzeny. Krytina se dodává v barvách šedé, bílé zelené, modré, ervené, hn dé a sv tle hn dé. Látkové složení: -

živice cca 48%,

-

organické a anorg. vlákno a plnivo, p ídavné a barvící látky cca 52 %.

Bitumenové desky jsou ur eny k pokrývání st ech, které krom vlastní hmotnosti, sn hu a v tru nejsou vystaveny žádným jiným zatížením. Pro svou elasticitu jsou zvláš vhodné pro zak ivené st echy (min. polom r oblouku je 8 m), dále pro skladové objekty, obchodní za ízení, pr myslové haly, zem d lské objekty živo išné i rostlinné výroby (kondenzace kyselých par), objekty s chemickým provozem. Používají se také p i rekonstrukcích starých st ech i bez demontáže p vodní krytiny. Výhodou je jejich snadná opracovatelnost, nekorodují, nek ehnou, odolávají hnilob , plísním, houbám a v tšin chemikálií, vyzna ují se snadnou manipulací, díky své nízké hmotnosti. Nevýhodou je menší životnost. Obecn platí: -

maximální nasákavost 16%,

-

teplotní roztažnost 0,1% p i teplotním rozdílu 50°C.

- 254 - (321) -


Na bitumenové desky se vztahují jednotlivá ustanovení normy EN 534. Velkoformátové desky se vyráb jí ve dvou tlouš kách: -

typ A = 3,0 mm,

-

typ B = 2,4 mm.

Typové zkoušky P íslušnými zkouškami se zjiš ují hlavn tyto vlastnosti: -

geometrické (míry desek, pravoúhlost, rozd lení vln apod.),

-

mechanické (prohnutí, pevnost proti nárazu, proti proražení h ebíkem apod.),

-

fyzikální (prosákavost, mrazuvzdornost, teplotní roztažnost, odolnost proti UV zá ení).

Hmotnost Hmotnost na každý m2 rozvinuté plochy: -

typ A

cca 2,6 kg/ m2,

-

typ B

cca 2,2 kg/ m2.

Jímavost vody Nejvýše 15% hmotnosti desek – p i teplot vody 20°C. Propustnost Žádná kapka pod deskou po dobu 48 hodin. Hladina vody musí být 100 mm nad vrchol vln. Odolnost proti mrazu Zkušební t leso je pono eno 24 hodin ve vod . Po vytažení se podrobí 25 zmrazovacím cykl m, které se skládají z 28 hodinového zmrazení p i teplot –20°C a 16 hodinového rozmrazení p i +50°C. Nesm jí vzniknout trhliny ani žádné jiné zm ny. U vlnitých prvk se používají p edevším desky o rozm rech: -

ší ky 900 – 1000 mm,

-

délky 1250 – 2500 mm,

-

výšky vln 38 mm.

Plošná hmotnost se pohybuje v rozmezí od 3 kg.m-2, ale i 13 – 19 kg.m-2 v závislosti na konkrétním druhu materiálu. Používá se pro sklon st ech od 7° - 89°. Zásady pro montáž krytiny z asfaltovláknitých vlnitých desek Podkladem pod krytinu se používá plnoplošné bedn ní nebo la ování s rozestupem v závislosti na sklonu a zatížení krytiny. Doporu ené rozestupy latí jsou p evážn 200, 310, 460 p ípadn 620 mm. Jde o lehkou krytinu, proto je nutné dbát na d kladné p ipevn ní latí do nosné konstrukce (krokví). Pokládají se proti sm ru p evládajících v tr a o tak, aby 2. ada za ínala polovinou desky dle následujícího schématu.

- 255 - (321) -


@

:

Obr. 293 Schéma kladení desek Tab. 37 Podélné a p í né p esahy s doporu enými rozestupy la ování sklon st echy

rozte latí

podélný p esah

p í ný p esah

7 – 10°

max. 200 mm

2 vlny

min. 200 mm

10 - 15 °

max. 460 mm

1 vlna

min. 160 mm

> 15 °

max. 620 mm

1 vlna

min. 140 mm

Úprava krytiny u h ebenu P i použití na nároží valbové st echy se pod h ebená používá samolepící klínové t sn ní. Pro úbo í se používá úžlabového prvku pod který se také používá samolepícího klínového t sn ní. Pro ut sn ní desky u okapu a h ebene se používá vlnové t snící lišty.

- 256 - (321) -


Obr. 294 Ukon ení krytiny u štítu a u okapu a) ešení okraje st echy pomocí štítové lišty, b) u okapu st echy nesmí volný konec p e nívat o více než 50 mm

Úprava krytiny u st ešních pronik U komín a sv tlík se musí vlnovky podle pot eby p i ezávat, ímž se sníží jejich únosnost. Proto se upevní další pomocné lat nebo se komín obední na ší ku 500 mm. Nad komínem p esahuje krytina lemování o 100 mm, na p ední stran p esahuje oplechování krytinu o 100 mm.

7.9. Krytina z vlnitého plechu a plech imitujících tvar taškových krytin V sou asné dob asto používaná krytina nap . pro rekonstrukce st ech, kde není možné zvyšovat zatížení od krytiny. 7.9.1.

Krytina z vlnitého plechu

Výhodou krytin z vlnitého plechu je lehkost p i pom rn zna né únosnosti, rychlé odvedení vody, jednoduché kladení, a tím snadná a rychlá montáž k d ev ným vazni kám i na ocelovou konstrukci. Nevýhodou je zna ná tepelná vodivost a hlu nost p i siln jším dešti nebo krupobití. Další nevýhodou je kondenzace vodních par na spodním podkladu a to, že tenké plechy nejsou poch zné, což znesnad uje opravy. Krytina z vlnitého plechu je vhodná pro pr myslové objekty, sklady, garáže aj., u nichž je sklon st echy v tší než 20o. Vyrábí se z plechu ocelového pozinkovaného, zinkového, hliníkového, ale dodává se i s poplastovanou povrchovou úpravou, v r zných velikostech tabulí a vln a v r zných tlouš kách. Jsou-li vlnité plechy velmi tenké, kladou se na bedn ní nebo na husté la ování. Tlustší vlnité plechy jsou samonosné, a proto nevyžadují souvislý podklad. Kladou se na vazni ky, jejichž vzájemná vzdálenost vyplývá z délky použitých tabulí. Tabule, které jsou delší než 2000 mm, musí být vazni kami podporovány i uprost ed.

- 257 - (321) -


Vodorovné spoje tabulí musí vždy ležet zplna na vaznicích. S kladením se za íná u okapu. První ada se nechává p es okraj st echy p e nívat asi do t etiny okapního žlabu. V podélném sm ru se p i sklonu st echy v tším než 35o tabule p ekládají na ší ku asi 100 mm, p i menším sklonu na ší ku asi 150 mm. ! !%

,

$ +'

' - +'

A

8

*

,

,

'7%

!3

8

%

" ,

%$% &"' , '"9

' $%-

!3 %

)

,

,

' $% ,4 , -"

'7%

Obr. 295 Konstruk ní úpravy krytiny z vlnitého plechu a) p esahování krytiny z vlnitého plechu, b) p ipevn ní krytiny k vazni kám Styky tabulí se na vrcholu každé vlny pronýtují nebo se tabule vždy ob jednu vlnu stáhnou ocelovými šrouby. Je-li t eba v mimo ádných p ípadech vlnité plechy spojit pevn , snýtují se tabule pozinkovanými nýty pr m ru 6mm. Otvory pro šrouby musí být pon kud v tší, než je pr m r šroub , aby tabule plechu m ly možnost p i objemových zm nách dilatovat. Pod matici je t eba vždy vložit t snící kroužek. Šrouby mají mít nerezav jící úpravu, a to bu pozinkováním v ohni, nebo kadmiováním. Dnes se ke krytin dodávají speciální vruty s nerezav jícími povrchovými úpravami s podložkou umož ující vodot snost styku. Postranní spoje tabulí jsou dostate n zajišt ny p esahem sousedních vln a pronýtováním ve vzdálenostech 400 - 600 mm. Samonosné vlnité plechy v tší tlouš ky se kladou na d ev né hranolky nebo ocelové nosníky, k nimž se tabule p ipevní speciálními šrouby nebo zasunutím za ocelové p íchytky p inýtované k vazník m. P íchytky se osazují za každou t etí vlnou. U zinkové krytiny se p íchytky navlékají do o ek p ipájených ke spodní stran . Vzdálenost podpor se ídí stupn m samonosnosti plechu a m že být 400 - 1600 mm. P i použití hliníkového plechu kladeného na vazni ky je d ležité spolehliv zabránit korozi p ímým stykem obou kov . Tomu se zabrání kvalitním nát rem. Ukon ení krytiny u h ebene je u ocelové st ešní konstrukce jiné než u konstrukce d ev né. U ocelové konstrukce bývá u h ebene na každé stran jedna vazni ka. Na okraji h ebenového plechu se vykrojí nejlépe na lisu ílka, která po ohnutí uzav ou prostor mezi vlnami. Na druhém okraji se plech pon kud sto í do tvaru válce, což jednak zvýší jeho tuhost a jednak je styk h ebenových plech t sn jší. Šikmá rovinná ást plechu má mít ší ku 200 - 300 mm. Je-li sklon st echy menší, musí být rovinná ást širší. Ukon ení krytiny na h ebeni nemusí být ze dvou plech , nýbrž m že být pouze z jednoho kusu. - 258 - (321) -


Obr. 296 Úprava krytiny z vlnitého plechu u h ebene na ocelové st ešní konstrukci

Ve vrcholu u d ev ného krovu je obvykle h ebenová vaznice, k jejímž bo ním stranám se p ibíjejí plechové p íponky pro p ichycení h ebenového lemování. H eben bývá zvýšený (což zlepšuje celkový vzhled) a zakrývá se plechovou lištou.

)

,

4 %

,

Obr. 297 Úprava krytiny z vlnitého plechu u zvýšeného h ebene na d ev né st ešní konstrukci

7.9.2.

Krytina z plech imitujících tvar taškových krytin

Jádro st ešních tašek tvo í ocelové prvky st ešních desek, které jsou tvarovány jako tašky. Ocelové jádro je oboustrann povrchov upraveno mnoha ochrannými vrstvami. Povrch je barevn upraven od tmav šedé do ervené barvy. Sklon st echy provedené z této krytiny je od 6o. Tento druh krytiny se dodává ve velkém množství typ . Délka st ešních dílc se pohybuje od 1050 - 8000 mm. Velikost tašek podle typu je od 300 – 400 mm. Tlouš ka plech se pohybuje od 0,5 - 0,6 mm.

- 259 - (321) -


Desky se kladou na lat s osovou vzdáleností v tšinou od 300 - 400mm, ale také až 1200 mm a p ipev ují se k nim speciálními samo eznými šrouby, které se dodávají jako p íslušenství st ešních desek. Pot eba šroub je mezi 5 – 6 kg/m2. Zakrytá ší ka st ešní desky je 1000 – 1100 mm.

Obr. 298 Pohled na st ešní krytinu imitující tvar taškové krytiny a p íklad rozte e latí

Obr. 299 P íklad rozm r krytiny

st ešní krytiny imitující tvar taškové

Krom základních desek bývá sou ástí p íslušenství i h ebená – standardní délky 2000 mm, okapové lemování standardní délky 2000 mm, obvodové lemování stejné délky. Vyráb jí se i pr hledné st ešní desky se standardní délkou 800 – 1400 mm. K uzav ení h ebene, úbo í a ut sn ní okapového lemování se dodávají výpl ové bloky z polyethylenu speciáln tvarované. Je-li t eba upravit délku jednotlivých st ešních desek, které se však dodávají v délkách podle objednávky, je možné ezat.

7.10. Krytina z trapézových plech Trapézové plechy (široké ohýbané profily) jsou základním konstruk ním prvkem pro lehké st ešní plášt pr myslových nebo jiných velkorozm rových objekt . Dodávají se v r zných velikostech, profilech a - 260 - (321) -


s r znými povrchovými úpravami. Ve v tšin p ípad se vyráb jí na míru dle projektové dokumentace, respektive podle specifikace zákazníka. Vyráb jí se z nekone ného pásu plechu, který je tvarovaný podle typu profilu a je ezaný na míru dle p ání zákazníka, avšak do maximální délky 10000 mm. Dodávají se s lakoplastovou úpravou na jedné nebo po obou stranách. Dodávají se i typy s odvod ovacími kanálky pro st ešní konstrukce. Potom jsou sou ástí dodávky i t sn ní ve tvaru trapézu a r zná oplechování v požadovaném tvaru. Jádro materiálu tvo í ocelový oboustrann žárov pozinkovaný plech, na který je po nanesení pasiva ní vrstvy a základního nát ru nanesená vrstva laku, která je následn vytvrzená v peci. Takto vzniká na povrchu lakoplastová vrstva požadované tlouš ky (nap . Polyester 25 mikrometr ).P íklady jmenovitých rozm r jsou uvedeny v tabulce 38. Plechy se dodávají v barevných odstínech RAL. Tabule trapézového plechu se p ipev ují na vaznice z válcovaných ocelových profil r zného tvaru nebo d ev né lat . P i použití nosných profil (vyššího profilování) je možné jich použít jako nosných prvk a pak se upev ují p ímo na prvky nosného systému (vazníky apod.). Tabule se p ipev ují samo eznými vruty. Jejich druh je odvislý od vlastnosti podkladní konstrukce (d evo, kov). Na podložce vrutu je navulkanizované t sn ní EPDM, které zabezpe uje vodot snost spoje. Vruty spojující profil s podkladní konstrukcí se umís ují vždy ve spodní vln profilování. Dva kusy profil se mezi sebou spojují v horní vln profilování. Prostupy se d lají pom rn obtížn , a proto mají být umíst ny co nejblíže k h ebeni nebo k okapu. P i použití širokých ohýbaných profil jako krytiny je výhodné klást je vcelku od h ebene až po okap. Vylou í se tak p í né spáry, a tím i riziko zatékání, a umožní se zmenšit sklon st ešní roviny. P esah jednotlivých panel se provádí 200 mm, v nep íznivých klimatických podmínkách až 250 mm. P i menším sklonu (5 - 10%) se všechny spáry musí ut snit trvale pružným tmelem. Mezist ešní a zaatikové žlaby se u t chto krytin ut s ují obtížn . Vhodným ešením je odvodn ní prost ednictvím ocelových samonosných žlab z plechu tlustého alespo 4 mm, upravených pro p ipojení krytiny. Konstruk ní podrobnosti je nutno vy ešit s ohledem na spolehlivé odvád ní vody. Všechny sou ásti st ešního plášt by m ly mít stejnou životnost, aby bylo možno provád t jejich údržbu, pop . vým nu ve stejných asových cyklech. Lehký st ešní pláš bez tepelné izolace. P i této úprav p ebírají ohýbané profily funkci nosné i krytinové vrstvy. ešení je vhodné p edevším pro nevytáp né objekty. Sklon st ešní roviny musí být nejmén 10%, s p esahem panel 200 mm.

- 261 - (321) -


Tab. 38 Technické údaje trapézových profil Základní technické údaje

0,5

4,49

0,63

5,78

0,75

6,88

P íslušenství

[ks]

Úprava povrchu

Pot eba skrutiek

[kg/m2]

-

-

5

30

73,5

18

1090

Plošná hmotnost

Tlouš ka plechu

C

B

A

Skladebná ší ka

Minimální délka

[mm]

400

[°] 10000

Jednotky

6

(barva)

Sklon st echy

Název a technické ozna ení krytiny

Maximální délka

Rozm ry

1090

St ešní profil

A

C

B

Hladký plech, t sn ní

C


B

RAN 20R

Hladký polyester

A

Hladký polyester

1090

1035

40

119

34

1035

St ešní profil

0,63

6,09

0,75

7,25

0,88

8,50

1,00

9,66

1,25

12,06

1,50

14,49

1035 A

B

C

- 262 - (321) -

6

C

B

400

RAN 35B

12000

5

A

0,75

8,20

0,88

9,62

1,00

10,93

1,25

13,66

1,50

16,39

915 A

6

40

119

41,2

915

400

6,09

B C

Obr. 300 Lehký st ešní pláš z trapézového plechu a) okap a podokapní žlab, b) napojení u sv tlíku, c) atika, d) axonometrie trapézového plechu

Lehký st ešní tepeln izolující pláš s krytinou z trapézového plechu. Konstruk ní princip je stejný jako v p edcházejícím p ípad . ešení je vhodné pro vytáp né objekty s relativní vlhkostí vnit ního vzduchu do 70%. Jeli relativní vlhkost vyšší, musí se navrhnout prov trávaná vzduchová mezera

- 263 - (321) -


St ešní profil

0,63

Hladký polyester

RAN 40B

12000

-5



mezi nosnou a krycí vrstvou. Nosnou vrstvu tvo í široké ohýbané profily tlouš ky 0,8 mm, p i požadavku v tší únosnosti musí být plech tlustší. Tepeln izola ní vrstva je tvo ena m kkými deskami z minerálních vláken. Desky jsou uloženy mezi distan ními ocelovými profily, které nesou krytinu. Hmotnost 1m2 závisí na profilech a na hmotnosti tepelné izolace a pohybuje se od 25 – 35 kg.

Obr. 301 Lehký st ešní tepeln izolující pláš s krytinou z trapézového plechu Pro sestavení komplexního st ešního plášt se krom širokých ohýbaných profil vyráb jí dopl kové prvky a materiály. Jsou to prvky pro lemování a t sn ní prostup íms, atik i st n, ukon ující prvky u okap a h ebená e. P i sklonu st ešní roviny menším než 10% je t eba p í né a podélné spáry i n které prostupy t snit trvale plastickým tmelem. Na místo montáže se svazek dopraví je ábem. Bu se rozebírá p ímo na st eše nebo již na zemi a na st echu se dopravují postupn jednotlivé panely. P i doprav a manipulaci je t eba zabránit poškození a zne ist ní panel . Montáž profil je snadná a rychlá, pokud se použije vhodného ná adí. P i montáži se postupuje tak, že se nejd íve klade ada panel p i okapu a potom následující ady sm rem k h ebeni p i dodržení správných elních a bo ních p esah . P i kladení na st ih se setkávají vždy ty i panely v jednom míst . Lépe je klást tabule na vazbu, to však vyžaduje zúžení panel u štít , aby se dosáhlo vyst ídání. Prvky pro lemování se osazují zárove se spodními, pop . horními panely. Jednodušší tvary prvk se spojují p esahem. Desky tepelné izolace je nutno klást bezprost edn po nát ru.

7.11. Krytina plechová hladká na drážky nebo lišty 7.11.1. Krytina plechová hladká na drážky Dle výkresu a p esných rozm r st echy se navrhne takové rozd lení na vodorovná nebo kolmá pole k okapu, aby krytina byla vzhledov p kná a soum rná.

- 264 - (321) -


Výhodou drážkované krytiny je její schopnost p izp sobit se objemovým zm nám, vznikajících p i teplotních rozdílech. Délkové rozdíly, které p i t chto jevech vznikají se vyrovnávají v drážkách. Pokud jde o menší plochy p ipev ují se k podkladnímu bedn ní p íponkami. Výhodou tohoto spojení je možnost krytiny dilatovat. Pokud prochází krytinou h ebíky nebo vruty, je t eba jejich hlavy zakrýt plechovými klobou ky, nebo se zakrývají krycími pásky, které se ke krytin p ipájí. Stojaté drážky se používají jen pro spoje sm ující od h ebene st echy k okapu (ve sm ru sklonu). Ležaté drážky se uplat ují u spoj probíhajících vodorovn , tj. rovnob žn s okapem. Neprovádí se souvisle pr b žn , ale rozmís ují se prost ídan , a to tak aby bylo možno drážky snadno položit. Vodorovné spoje se provád jí jako ležaté drážky, které mohou být jednoduché nebo dvojité, což závisí na druhu plechu a na sklonu st ešní plochy. Plechy spojené jednoduchými drážkami se k podkladu p ipev ují p íponkami. P íponky tlouš ky min. 1 mm, široké 50 mm a dlouhé 160 mm, se umís ují ve vzájemných vzdálenostech 300 - 400mm.

Obr. 302 Spojení na jednoduchou drážku ležatou, p ipevn nou k podkladu p íponkami

Má-li být krycí plech v míst spoje p ipevn n k podkladu, musí se p i vytvá ení drážek vložit p íponky dovnit . Má-li st ešní plocha sklon menší jak 45o, d lají se u pozinkovaného, m d ného a hliníkového plechu spoje na dvojitou ležatou drážku, která je sama o sob natolik pevná a vodot sná, že ji není t eba k podkladu p ipev ovat p íponkami. Dvojitým drážkám se dává p ednost p ed jednoduchými, protože jsou vodot sn jší a pevn jší než jednoduché. Spoje na dvojitou drážku jsou vhodné i pro ploché st echy. Vzhledem dilataci musí mít svislé drážky v li alespo 3 mm. Na h ebenech a nárožích jsou stojaté drážky dvojité a podél nich je krytina k podkladu p ipevn na vždy stojatými p íponkami. Postup ohýbání dvojité stojaté drážky se symetrickou stojatou p íponkou je na obrázku 303.

- 265 - (321) -


Obr. 303 Postup ohýbání dvojité stojaté drážky s dvojitou stojatou symetrickou p íponkou P íprava pro kladení krytiny Podkladní konstrukce musí být bez nerovností, které se musí vždy odstranit nebo opravit. Teprve potom se na podkladní konstrukci rozprost e nepískovaná asfaltovaná lepenka. Pod hliníkový plech se umís uje lepenka neobsahující fenol nebo tlustší naolejovaný papír. P i rozd lování st ešní plochy na jednotlivé pásy je vždy nutné zakreslit všechny prostupy, aby pozd ji p i kladení krytiny netvo ily potíže nebo nebránily plynulému odtoku vody. P i použití tabulí plechu velikosti 1000 / 2000 mm je t eba st íhat dílce ve velikostech, p i nichž nedojde ke ztrátám: -

1000 / 666 mm,

-

666 / 400 mm,

-

500 / 333 mm.

Kladení krytiny Za íná se u okapu, kde se krytina spojí s okapním plechem vodorovnou ležatou drážkou a na styku jednotlivých polí dvojitou stojatou drážkou, která se u okapu položí a zahne pod okapnici. Nevýhodou této položené drážky je to, že se zakrytý prostor zanese ne istotou, která je trvale vlhká a proto plech v tomto míst brzy koroduje. Konstruk n lepší úprava je na obr. 304. Stojatá drážka okapního plechu je u okapnice prost ižena, spodní ást je na styku zasunuta do sousední okapnice a horní ást je p ehnutá.

- 266 - (321) -


Obr. 304

P ipojení krytiny s okapním plechem vodorovnou ležatou drážkou

) $!% , %&

9

(

'

"

$

!

%

)%

Obr. 305

Ukon ení stojaté drážky okapového plechu prost ižením p i okapnici

Výjimku v postupu kladení, tj. nikoli od okapu k h ebeni, ale naopak, tvo í krytina v ží. Lešení, z n hož se pracuje, je p ichyceno ke konstrukci v že a s postupem práce shora dol se demontuje.

- 267 - (321) -

St ešní krytiny skládané Drážky na h ebeni a nároží se d lají stojaté. P echod stojaté drážky z krytiny do drážky na h ebeni nebo na nároží se provede položením stojaté drážky v míst vzájemného styku a ohnutím do drážky na h ebeni nebo na nároží. Totéž se týká p í ných drážek. Je t eba dát pozor aby se dv drážky nesetkaly ve stejném míst . Výška dvojité stojaté drážky je bu 35 mm nebo 45 mm.

!3 %

Obr. 306 Položení svislé drážky v blízkosti h ebene na krytinu Lemování nadezdívek a štítových zdí. Drážky v nadezdívkách nebo ve zdech je nutno vysekat p edem. Ohyby musí být stá eny ve sm ru toku vody, aby voda nemohla proniknout do záhybu, ale aby po n m hladce stekla. Další závadou m že být to, že se p i nesprávném sto ení záhybu vrchní plech p i ohýbání dvojité drážky láme. Záhyby se po obou stranách položí t sn na plocho a zast ihnou. Stojatá drážka se dokon í a v p echodu na lemování se položí pod krycí lištu.

Obr. 307 Postup p i lemování st ešních pronik v plechové krytin P i lemování plechové krytiny u štítu se na bedn ní p ibije podkladní pás, k n muž je nutno p ipevnit záv trnou lištu okapnici. Okrajový pás krytiny se ohne kolmo na výšku 50 – 70 mm a p ipevní se k podkladu stojatými p íponkami ve vzdálenostech po 300 mm. Podkladní pás i p íponky je t eba spolehliv p ipevnit k bedn ní p ibitím shora. P i lemování komín a jiného nadst ešního zdiva se kolem proniku nechávají volné pruhy, z nichž pruh na p ední stran by m l být široký 500 – 700 mm. Na této elní stran se také s lemováním za íná. Nejd íve se ust ihne plech v rozm ru odpovídajícím ší ce nezakryté plochy a potom se ohne kolmo na elo komína. Pak se p e nívající plech ohne pomocí koutových záhyb pro stojatou drážku, která je na stranách komína postavena pon kud na koso - 268 - (321) -

Pozemní stavitelství III – BH05 ve sm ru sklonu. Potom se lemování ust ihne na výšku dvojité stojaté drážky a v ležaté ásti se p ipevní ohyb pro drážku pomocí stojatých p íponek k bedn ní st echy. U zadní ásti komína se ohyby bo ních drážek upraví podobn jako u ásti elní. Je-li zadní ást komína zna n široká (širší jak 600 mm), je t eba ji upravit do tvaru sedla, aby voda odtékala na ob strany. D lá-li se za komínem sedlo, skládá se lemování ze dvou ástí, které se na h ebeni sedla spojí dvojitou stojatou drážkou. Ta se ve st ešní ploše ukon í položením pod drážku, která je nad ní a ke které se p ipojí. Odstup na stran od nejbližší stojaté drážky by m l být dostate ný, aby bylo zajišt no plynulé odtékání vody bez jakýchkoli p ekážek. Za úzkým komínovým zdivem se sedlo ned lá. Nakonec se provádí bo ní lemování. Nást ih obou díl se ud lá tak, aby lemování po ohnutí p íslušných ohyb p esn zapadalo mezi elní a zadní díly. Lemování musí být na svislých stranách komína vyvedeno alespo do výšky 150 mm a jeho ukon ení na horní stran zakryto krycí lištou.

Obr. 308 Lemování komína se d lá sou asn s kladením krytiny Lemování st ešních oken a poklop se d lá podobn jako lemování komínového zdiva. Pro spojení s plechovou krytinou je t eba použít dvojité stojaté drážky, které jsou ve srovnání s jednoduchými ležatými drážkami p i tepelných zm nách pevn jší a vodot sn jší.

7.11.2. Krytina plechová hladká na lat Plechová krytina na lat je vhodná pro st echy mírného i strmého sklonu. Tento zp sob kladení je nej ast jší u krytiny ze zinkového plechu na st echách s mírn jším sklonem (1:2 až 1:3), protože zinkový plech je k ehký a - 269 - (321) -


spojení na dvojitou drážku u n ho nelze provést, jelikož plech praská i p i jednoduché drážce. Vzhledem ke zna ným objemovým zm nám p i teplotních rozdílech se tabule zinkového plechu nesm jí p ibíjet. Pájení je možné jedin p i zakrývání malých ploch. Pro kladení na lat se uplat uje také plech pozinkovaný, m d ný a hliníkový, a to p evážn u velkých st ešních ploch, protože krytina p sobí esteticky, zejména p i bo ním oslun ní. Další p edností této krytiny je to, že nebrání dilataci ani p i nejvyšších teplotách. Nejvhodn jší tlouš ka hliníkového plechu je 0,8 - 1,0 mm. Krytina se klade na bedn ní z vyschlých hran ných prken, širokých 150 – 20 mm a tlustých min. 25 mm, aby se neprohýbala. Prkna se kladou s mezerou 3 – 5 mm a ke krokvím se p ibíjejí h ebíky dlouhými 70 – 80 mm. Na bedn ní se pod plechovou krytinu klade vrstva asfaltované nepískované lepenky. Druhy krytiny se liší r zným pr ezem latí: -

n mecký zp sob – lat obdélníkového pr ezu 60/40 mm,

-

belgický zp sob – lat lichob žníkového pr ezu 30, 40/60 mm,

-

francouzský zp sob – lat lichob žníkového pr ezu 60, 30/40mm.

Lat mohou mít také tvercový pr ez s horní plochou zkosenou do st íškového tvaru. Pro plechovou krytinu na lat podle n meckého zp sobu jsou vhodné tabule, které jsou na podélných stranách ohnuty kolmo nahoru, aby ohyby dosedly t sn na bo ní st ny latí. Horní hrana ohnuté ásti má ohyb široký asi 5mm pro zachycení p íponkami, které jsou p ibity k horní ploše lat . Nakonec se horní plocha lat zakryje zasunutím krycí lišty. N mecký zp sob se uplat uje zejména p i kladení zinkového plechu. U belgického zp sobu se lat kladou užší stranou na p íponky, p ibité p ímo na bedn ní. Tyto p íponky, široké 100 – 200 mm, p idržují krycí lišty p ehnuté p es hrany latí až ke stojatým ohyb m plechových tabulí. Tabule plechu ohnuté jen na polovinu výšky lat jsou p ichyceny samostatnými stojatými p íponkami, širokými 30 mm. Belgický zp sob je rovn ž vhodný p edevším pro zinkový plech. U francouzského zp sobu se kladou lat širší stranou na p íponky, p edem p ibité na bedn ní, které se p itla í ke zkoseným st nám. Okraje tabulí plechu se ohnou nahoru, aby t sn p ilnuly k zešikmeným bo ním st nám latí, a p ichytí se horními ohyby p íponek. Krycí plech na horní stran latí se ohne tém až ke krytin , kde je po obou stranách ukon en okapnicí. K lati se p išroubovává vruty, jejichž hlavy se zakryjí p ipájenými plechovými klobou ky. Krycí plech je také možno do ohyb p íponek zasunout. Další možností francouzského zp sobu je p ibít p íponky na bo ní st ny latí. Tato alternativa se uplat uje p i použití zinkového, m d ného nebo hliníkového plechu.

- 270 - (321) -


Obr. 309 Druhy plechové krytiny na lat vzájemn se lišící r zným pr ezem latí a) n mecký, b) belgický, c, d, e) francouzský Postup kladení krytiny na lišty Krytina se klade od okapu k h ebeni, od st edu ke štít m nebo naopak. U okapu se p ibije podkladní pás široký 250 – 500 mm, s ohybem 25 – 30 mm širokým na vn jší hran . Pak je t eba vym it polohu latí, které je nutno p ipevnit kolmo k okapové hran . ela latí jsou kolmá nebo šikmo se íznutá. Na lat se p ibijí p íponky a za nou se klást jednotlivé tabule s p edem p ipravenými ohyby. Mezi latí a ohybem tabule musí z stat volná mezera 3 – 5 mm, aby mohla krytina p i teplotních objemových zm nách dilatovat. Mezera by m la být na obou stranách p ibližn stejn velká, což je t eba p ekontrolovat ješt p ed upevn ním tabulí p íponkami. Potom se plech u okapu p ehne a spojí na jednoduchou drážku s podkladním pásem. Tím se vytvo í okapnice, která musí být dostate n vzdálena od okraje, protože jinak by mohl vítr zahán t vodu pod krytinu. U nad ímsových žlab se plechová krytina p ipojí k zadnímu ohybu žlabu. elo lat je t eba zakrýt plechovou lištou, která je na spodní hran p ipojena na podkladní pás stejn jako krytina. Zakrýt šikmo se íznuté elo je složit jší než elo se íznuté kolmo. Nasazování krycích lišt upravených jako ví ko nevyhovuje tehdy, vznikne-li spára, kterou m že pronikat voda. Lepší je ešení, p i n mž je plech spojen se sousedními pásy na drážku a u dolního okraje je spojen s okapnicí.

Obr. 310 Zakrytí šikmo se íznutého ela lat s nasazením krycího ví ka - 271 - (321) -

St ešní krytiny skládané Na odborné provedení je pon kud náro né ukon ení krytiny na h ebeni nebo na nárožích. K pevn p ipevn né h ebenové lati (nesmí být p ibita h ebíky, pouze p išroubována) se ohnou okraje plech podél bo ních st n nahoru, kde se ukon í drážkou jednak pro p ichycení p íponkami, jednak pro zasunutí krycí lišty. Ve styku latí vzniknou v plechu koutové záhyby, které se vytvo í plochými klešt mi s dlouhými elistmi. Pro usnadn ní práce se v tomto míst n kdy plech prost íhává, to však je nesprávné, protože potom proniká pod krytinu voda.

Obr. 311 Ukon ení krytiny na h ebenu u pevn p ipojené h ebenové lat Tvar krycích lišt, které se osazují nakonec, závisí na zp sobu kladení krytiny (n mecký, belgický, francouzský). Krycí lišty se vyráb jí ve dvoumetrových nebo v jednometrových délkách s p inýtovanými i p ipájenými p íponkami na dolním konci lišty asi 50 – 60 mm od elní hrany, kterou p íponka p esahuje o 40 mm. P i osazování krycích lišt se postupuje od okapu sm rem k h ebenu s tím, že se krycí lišty zasunují za ohyby sousedních pás krytiny. Následující lišta p ekrývá lištu p edcházející o 50 – 60 mm. P e nívající konec p íponky se zasune pod plech p edcházející lišty. P esah lišt má být co nejt sn jší, aby voda nemohla vzlínat, a to zejména u krytin s malými sklony. Spoje krycích h ebenových a nárožních lišt se provedou stejn . Ve styku h ebenových (nárožních) krycích lišt s lištami sm ujícími k okapu je t eba h ebenové (nárožní) lišty prost ihnout, konce lišt, které se k ižují, p ehnout na h ebenovou (nárožní) la a p ibít h ebíky. Pak se h ebenová (nárožní) lišta spojí krycí vložkou na jednoduché ležaté drážky s tím, že vložka p ekrývá spoj jednotlivých polí krytiny o 50 – 60 mm. Se sousedními lištami se krycí vložka smí spájet jedin u zinkového plechu. K ížení u m di a hliníku se vhodn zakrývá vložkou ve tvaru k íže, která se na sousední lišty nava uje. V úbo í jsou ela latí zkosena a kryta zadrážkovaným plechem. S plechem úbo í je krytina spojena na dvojitou drážku. U st ech s mírným sklonem se oplechování úbo í provádí ve tvaru mezist ešního žlabu. Lemování pronik v krytin na lat Lemování nadezdívek a st ešních pronik se d lá tak, že se pásy krytiny ohnou asi 150 mm nahoru a v kout se p i ele lat vytvo í záhyb. Pak se osadí krycí lišta, která p ekrývá naplocho položený koutový záhyb. Lišta se p i zadní hran ohne svisle k lící zdiva. Potom se k okraj m svislých ohyb p idrážkuje krycí plech na jednoduchou ležatou drážku a ela drážek se p ekryjí ohnutým r žkem plechu. V ší ce 50 – 60 mm je dále nutno zahnout krycí plech na krycí lištu lat a v koutech jej rozklepat, aby na lištu t sn p iléhal. Nakonec se horní hrana lemování p ekryje dilata ní lištou p ibitou do zdiva nap . zatloukacími hmoždinkami.

- 272 - (321) -


Obr. 312 Lemování st ešních pronik a nadezdívek na lat Komínové zdivo se lemuje stejn jako u drážkované krytiny. Pokud st ešní la sm uje do komínového t lesa, je potup p i lemování stejný jako p i lemování nadezdívek v p edcházejícím p ípad . Na zadní stran komínového zdiva se lemování provede stejn jako u krytiny drážkované s tím, že la pokra uje až nad nejblíže vyšším vodorovným spojem krytiny. elo této lat musí být zkoseno a zakryje se plechem, který se p ipojí k vodorovnému spoji krytiny a k zadnímu lemování komína na dvojitou stojatou drážku. U štítu, u n hož není nadezdívka, ukon í se krytina lichob žníkovými lat mi. Okraj m že štítovou ze p e nívat nebo s ní lícovat. Jestliže okraj bedn ní štítovou ze p e nívá, použije se tzv. francouzský zp sob. P íponky se p ehnou p es hranu bedn ní svisle dol . Krycí lišta tvo í zárove štítové lemování a koncovým ohybem je p ipojena k p e nívajícím konc m p íponek.

Obr. 313 Ukon ení krytiny u štítu lichob žníkovými lat mi Pokud bedn ní se štítovou zdí lícuje, je vhodný tzv. n mecký zp sob. Krycí lišta musí chránit štítovou ze p ed odkapávající vodou, a proto má vyloženou okapnici. P íponka musí sledovat tvar lišty a je ukon ena v okapnici lišty. P ichycení musí být pevné, aby vítr nemohl krytinu nadzvednout. Je-li svislá elní st na tvarována ohyby nebo vroubkováním, zv tší se její tvarová tuhost, a tím se také dosáhne lepšího vzhledu.

- 273 - (321) -


7.12. Krytina z d ev ných šindel Šindelová krytina byla tradi ní krytinou venkovských staveb v horských a podhorských oblastech. Postupn vytla ovala doškovou krytinu z m st a pozd ji i z obilná ských oblastí. Je mnohem leh í (40 kg.m-2) než krytina došková a je trvanliv jší a t sn jší než krytina prkenná. Staré ná e ní názvy: -

strý ek – stolice na ru ní obráb ní šindele,

-

stružnica – slouží k uchycení šindel p ed drážkováním,

-

str žek – drážkova ,

-

výstruh – klinová rýha vytvo ená drážkova em,

-

st ela – ostrá hrana, zapadající do výstruhu (dnes se spoj nazývá pero a drážka).

Šindel se vyrábí bu ru n (šindel štípaný), nebo strojn (šindel ezaný). Štípaný šindel se vyrábí štípáním ve sm ru vláken, proto se tak snadno nebortí, voda z n ho rychle stéká a nesaje tolik vodu jako ezaný, jehož vlákna a cévy jsou p e íznuty. Pro výrobu štípaného šindele se používá rovn rostlého a dob e štípatelného smrkového (mod ínového nebo d íve jedlového) d eva. Stromy ur ené na šindele se porážejí v zim a d evo se zpracovává pokud je dob e štípatelné. Postupuje se tak, že kmen o pr ezu asi 300 mm se oloupe a roz eže na 500 – 600 mm dlouhé špalky (závisí na štípatelnosti d eva). Z p leného špalku se v jí ovit odsekávají sekyrou a palicí (sekyra tvo í klín) dílce tlouš ky asi 20 mm. Jejich vnit ní hrana se zúží asi o 20 – 30 mm, aby zbylá ást byla široká cca 100 – 120 mm. Hotový šindel je asi 60 – 120 mm široký, 600 mm dlouhý a tlustý 15 – 20 mm. Takto naštípaný šindel se pak po obou plochách opracuje po ízem do kapkovitého tvaru. Uchycuje se p itom do sv ráku (d dek), který umož uje táhnout po íz sm rem k sob – po vláknech d eva. Drážka, do níž zapadá špi ka dalšího šindele, ímž se vytvo í vodot sný styk, se d íve d lávala zvláštním nástrojem – struhem. Dnes se m že vyfrézovat, ale tak, aby vytvo ila drážku odpovídající pr ezu klínu. Hotové šindele se skládají do hranic s mezerami, aby k nim mohl vzduch, a nechají se asi 6 m síc sušit. P ed kladením se šindele impregnují a po položení dvakrát natírají vhodným nát rem.

V sou asné dob se ru n štípané šindele vyrábí v délkách (400), 500 a (600)mm, ší ky 60 – 120 mm, v tlouš ce 20 mm. Šindel se vyrábí ze smrku bez vn jší povrchové úpravy. Dodává se ve svazcích po 50 kusech o hmotnosti 10 – 12 kg. Ru n štípaný šindel se klade na smrkové lat v jedné až t ech vrstvách. Jeho životnost je min. 40 let. 8

.

8

8

Obr. 314 Šindel štípaný – postup výroby - 274 - (321) -


. :

. :

ezaný šindel nemá výhody jako šindel štípaný. Používá se pro dvojitou šindelovou krytinu. Je 80 – 150 mm široký, 600 mm dlouhý a 15 mm tlustý. Krom krátkého se eže i šindel dlouhý, 20 mm tlustý, 160 – 200 mm široký a 4000 mm dlouhý. Jeho životnost je kratší než u šindele štípaného.

Obr. 315 Šindel ezaný

8

8

8

Obr. 316 Druhy šindele a) štípaný, b) ezaný, c) šupiny, d) šindálek

Na st echy se zak ivenými plochami se používá šindel 200 – 400 mm dlouhý, dole zaoblený nebo hrotitý, kterému se íká šupiny. Ke stejnému ú elu je možné použít tzv. šindálk , neboli švédský šindel. Jsou to prkénka 300 – 400 mm dlouhá, 100 – 120 mm široká, na dolním konci 10 mm, na horním 6 mm. Šindel a šupiny mají na jedné stran b it na druhé drážku. Zaražením b itu do drážky sousedního šindele se dosáhne vodot snosti. Šindel se p ibíjí ve sm ru nejv tšího spádu st echy v adách na lat profilu 50/30 mm (d íve také lat štípané, sekané), p i vzdálenosti krokví 1000 – 1400 mm. Ostrou hranou proti p evládajícím v tr m, aby vítr nevhán l do drážek vodu. P ipev ují se - 275 - (321) -


pomocí tzv. šindelák nebo drát nek, dnes i pozinkovanými h ebíky (délka 70 mm, menšího pr m ru, aby se šindel neštípal). Krytina šindelová je : -

jednoduchá,

-

dvojitá na ídké la ování,

-

dvojitá na husté la ování. 7.12.1. Jednoduchá krytina z d ev ných šindel

8

Šindele se za ínají klást u okapu s p esahem 100 – 150 mm. H eben se p ekrývá prkny. Jednotlivé ady šindel musí být p i kladení rovnob žné s okapem a h ebenem. P ibíjejí se na smrkové lat ve vzdálenostech 350, 450 a 550 mm – podle délky šindel . Ke spodní lati se p ichycuje každý šindel, k horní asi každý šestý. Okapní ada šindel se p ibíjí na la p ibitou na stojato. První ada p esahuje hranu okapu o 80 - 100 mm, stejn jako ada h ebenová na stran p evládajících v tr . V h ebenové ad se p ibíjí k podkladové lati každý šindel dv ma h ebíky (šindeláky). Vzdálenost latí odpovídá délce šindele tak, aby p esah byl min. 100 mm. Po et šindel na 1 m2 jednoduché krytiny je 17 kus . Jednoduchá krytina šindelová ovšem není úpln vodot sná. Doporu ený sklon u jednoduché krytiny je 40o.

)

Obr. 317 Jednoduchá šindelová krytina 1 – krokev, 2 – la , 3 – šindel, 4 – prkno ve sm ru p evládajících v tr

7.12.2. Dvojitá krytina z d ev ných šindel Dvojitá krytina na ídké la ování Bývá nej ast jší a pokládá se na stejné la ování jako krytina jednoduchá. Doporu ený sklon u krytiny dvojité je 35o. Na každou la se - 276 - (321) -


8

p ibíjejí dv vrstvy šindele tak, že spáry spodní vrstvy jsou kryty vrstvou horní. Vrstvy šindel p esahují op t o 100 – 150 mm. Na náv trné stran p esahuje h ebenová ada o 80 – 100 mm p es h eben st echy. Na každý šindel se po ítá s jedním šindelákem.

)

Obr. 318 Dvojitá šindelová krytina na ídké la ování 1 – krokev, 2 – la

Dvojitá krytina na husté la ování P i hustém la ování sahá každý šindel p es 3 lat a p esahování ady bývá 80 – 100 mm. Spot eba latí je dvakrát v tší než p i ídkém la ování. H eben se n kdy kryje plechem, oby ejn však p esazením dvojité vrstvy na stran p evládajících v tr p es vrstvu prot jší strany. Tento zp sob krytí má vadu, že ást každého šindele je vystavena vlivu pov trnosti, což u jednoduchého krytí není, kde spodní vrstva je vrchní vrstvou úpln chrán na. Šindelákem se kryje bu p ímo na lat , nebo na bedn ní. Zp sob krytí je podobný jako na husté la ování.

- 277 - (321) -


Obr. 319 Dvojitá šindelová krytina na husté la ování 1 – plech, 2 – krokev, 3 – šindel, 4 - la

!+

, ) ($* $* , " B

Obr. 320 Trojitá šindelová krytina z ezaného šindele na ídké la ování 1 - la , 2 – krokev, 3 – la , 4 - záv trná lišta

Krytí nároží a úbo í Do nároží se p ejde ze sm ru kolmého k okapu tím, že se místo šindele rovného použije kosý šindel (kosák – šindel p itesaný do klínu a dle pot eby r zných délek), jímž ada nabývá až se kolem nároží oto í. N kdy se zak ivené plochy pokrývají tzv. šindálky dl. 300 - 400 mm, širokými 100 – 120 mm a tlustými 6 mm, nebo tzv. šupinami, dole zahrocenými nebo oblými, dlouhými 200 – 400 mm. Aby p esahování ad bylo stejné, je nutné volit v tomto p echodu šindel delší a na širším konci jej podle sm ru p i íznout nebo položit

- 278 - (321) -


pod adu oby ejné délky, ady podkládací. Úbo í se dá podobným zp sobem vykrýt jako nároží.

Obr. 321 Krytí úbo í, nároží a úprava okapu u šindelové krytiny a) nároží to ené, b) nároží eské, c) úbo í 1 – p ekládací ad, 2 – podkládací ad

Po dokon ení šindelové krytiny se provádí impregna ní nát r, pomocí nát ru, který chrání proti hnilob a houbám. letech.

U štípaného šindele se nát r opakuje po 6 - 8 letech, u ezaného po 4

7.13. Krytina z asfaltových šindel Krytina z asfaltovaných šindel se používá od konce 19. století (výseky z dehtových lepenek). Dnes jsou to vý ezy z asfaltovaných hydroizola ních pás , bu na bázi oxidovaného nebo modifikovaného asfaltu a s r znými druhy použitých nosných vložek a povrchových úprav od jemnozrnného p es hrubozrnný posyp p ípadn s povrchem z velmi tenkého m d ného plechu. Používají se pro trvalé objekty – rodinné domky, rekrea ní chaty a chalupy. Architektonicky p sobí vcelku p íznivým dojmem. Dle SN 73 1901 Navrhování st ech p edepisuje sklon krytiny z asfaltovaných šindel minimáln 10o. Asfaltované šindele lze snadno ohýbat a ezat. Jsou opat eny samolepícími body, p ekrytými odstranitelnou plastovou fólií, která brání slepení jednotlivých šindel p ed jejich montáží. Po odstran ní fólie slouží tyto body k vzájemnému slepení jednotlivých šindel na st eše. K podkladu se p ibíjejí korozivzdornými h ebíky. Jednotlivé asfaltové šindele se p ekrývají vzájemným p esahem. Pásy nad sebou jsou vodorovn posunuty o polovinu ší ky základního tvaru. Tlouš ka asfaltových šindel je 3 – 4 mm, ší ka 500 mm. Jejich p edností je malá plošná hmotnost 4 – 15 kg.m-2 a t snost proti - 279 - (321) -


pronikání prachu. Lze je použít i na p vodní krov st echy. Umož uje ch zi po ploše st echy bez jejího poškození. Velkou p edností je také, p i kvalitním provedení, její dlouhá životnost. P íklady asfaltovaných šindel dostupných na našem trhu a jejich montáž: Asfaltované šindele z Bitagitu SI Vyráb jí se z asfaltovaných pás typu S s nosnou vložkou ze sklen né posukované rohože. Z nichž jsou šindele vysekány do vhodného tvaru. Šindel má plošnou hmotnost 0,97 kg/ks. Šindele se používají na krytiny šikmých st ech se sklonem nejmén 17o. Podklad tvo í d ev né bedn ní z prken minimální tlouš ky 24 mm, vhodn jší je však p ekližka. K podkladu se šindele p ibíjejí pozinkovanými h ebíky s velkou hlavou (papíráky). S kladením krytiny se za íná u okapu. Krytina je ukon ena bu klempí sky provedeným oplechováním nebo asfaltovým pásem Bitagitu SI ší ky 330 mm, který je sou ástí dodávky. H eben se provádí v tšinou nataveným asfaltovaným pásem z Bitagitu SI. Jednotlivé listy šindele se asem slepí a vytvo í jednolitou povlakovou krytinu. Spot eba materiálu: -

asfaltované šindele

8,5 ks / m2,

-

h ebíky s velkou hlavou

75 kg / 100 m2,

-

asfaltované pásy ší ky. 330mm

60 m / 100 m.

:

@

:

Obr. 322 Krytina z asfaltovaných šindel 1 – bedn ní tlusté min. 24mm, 2 – asfaltový pás bitagit SI o ší ce 300 mm, 3 – asfaltový šindel, 4 – pozinkovaný h ebík

Asfaltované šindele Bonner-AWA Asfaltované šindele jsou rozd leny dv ma rovnob žnými drážkami ší ky 8 mm na t i stejné díly. Skládají se z nosné vložky proložené živicí a krycí vrstvy se speciálních živic. Na viditelné stran je zaválcován barevný granulát hornin. Samolepící silikonový pásek se p i pokládání šindel neodstra uje. Šindele se dodávají v barv p írodní b idlice, zelené cihlové,

- 280 - (321) -


ervenohn dé, hn dé a modré. Doporu ený min. sklon st echy je závislý na rozm ru st echy (vzdálenost okap – h eben): -

do 7,5 m hloubky odpovídá

min. sklon 10°,

-

do 10,0 m

min. sklon 15°,

-

nad 10,0 m

min. sklon 20°.

Doporu ený maximální sklon je 85o. Krytinu lze použít do nadmo ské výšky 2000 m. Podklad tvo í suché bedn ní z ost e hran ných prken ší ky cca 80 až 150 mm (lépe však d evot íska), výrobce p edepisuje tlouš ku minimáln 22 mm. Na n m je rovnob žn s okapem položena asfaltovaná lepenka typu A s p esahy 100 mm.

Obr. 323 Asfaltované šindele Bonner-AWA a) rozm r šindele, b) p íprava šindele na krytí h ebene st echy

Postup p i kladení První ada šindel u okapu se ukládá obráceným sm rem a p ibíjí se vždy 4 pozinkovanými h ebíky s velkou hlavou. Výrobce doporu uje rozm r 2,5 x 25mm. Na n se p ibíjejí další ady šindel , p i sklonu do 60o ty mi h ebíky, p i vyšším sklonu 6 h ebíky. Doporu ená výška vazby je 125 mm, maximální 140 mm. Aby byla zajišt na vodorovnost ad šindel , p ipevní se na horní okraj budoucí ady napnutá š ra. Š ra se používá i pro svislost sty ných spár.

- 281 - (321) -


H eben se kryje jednotlivými listy od íznutými z normálních šindel (obr. 301), které k bedn ní se p ibíjí vždy dv ma h ebíky. Výhodou této krytiny a jím podobným je, že není t eba provád t na st eše žádné klempí ské práce (nap . nároží, úbo í apod.). Spot eba materiálu: -

asfaltované šindele

8 ks / m2,

-

h ebíky s velkou hlavou 60°,

28 ks / 1 m2, p i sklonu do

-

h ebíky s velkou hlavou 60°,

42 ks / 1 m2, p i sklonu nad

-

asfaltované pásy pro okap

8 ks / 14 m.

:

@

Obr. 324 Krytiny ze šindel Bonner-AWA a) první ada, b) další ady, c) krytí h ebene, 1 - bedn ní, 2 - doporu ené položení nepískovaného pásu, 3 - první ada opa n umíst ných šindel , 4 - další postupn kladené šindele, 5 - napjatý provaz zajiš uje vodorovnost šindel , 6 - napjatý provaz zajiš uje svislost šindel - jejich sty ných spár, 7 - p edposlední ada šindel , 8 - poslední ada šindel , 9 - p ibíjení upravených šindel na krytí h ebene, 10 - p ibití šindel - 282 - (321) -


Kanadské asfaltované šindele Jsou to vícevrstvé asfaltované šindele. Jádro tvo í impregnovaná pls , pod ní ve spodním lící st ední vrstvy je upravený asfalt. Na vrchní stran je op t upravený asfalt s keramickou upravenou kamennou drtí a samolepící adhezní pásek. Dle tvaru se rozlišují typy: Elegance Má rozm r 1000/336 mm. Osazuje se s p esahem 143 mm. Tlouš ka je 4,2 mm a hmotnost 14,1 kg/m2. Na 1 m2 st echy je t eba 7 šindel . Dodává se v šesti barevných odstínech od královské modré až po perle ov šedý. Je to s ohledem na jeho plošnou hmotnost nejpevn jší typ šindel . Je doporu en minimální sklon st echy 15o. Roofmaster Má nepravidelné okraje a hluboké svislé linie, které krytin dodávají vzhled lidové architektury. Má sedm barevných odstín od b idlicové k cedrové. Jeho rozm ry jsou 1000/343mm. Tlouš ka šindele je 3,6 mm. Hmotnost 11,8 kg/m2. P edepsaný minimální sklon st echy je 15o. Na 1 m2 st echy je t eba 7 kus . Tradition, Rampart a Citadel Má rozm r 1000/336mm. P esah je p edepsán 143 mm. Tlouš ka je od 3,1 - 3,9 mm, tomu také odpovídá hmotnost 9,6 - 12,48 kg/m2. Na 1 m2 st echy je t eba 7 šindel . Minimální sklon st echy je 7o. Šindele se dodávají v barvách od bílé až po sametov

ernou.

Super – Lok Jsou to šindele, které mají naprosto jiný tvar a velikost než šindele obvyklé. Mají rozm r 833/533 mm, p esah je 403 mm. Jejich tlouš ka 4,0 mm a mají plošnou hmotnost 12,5 kg/m2. Na 1 m2 st echy je t eba 9 kus . Šindele mají ty i barevné varianty od cedrové až po sametov ernou. Používají se zejména v oblastech astých v tr . Šindel má tvar písmene T. Dokonale do sebe zapadají a jejich spojení je natolik spolehlivé, že není t eba slepovacích pásk . Šindele se kladou na bedn ní, které musí být dokonale spojeno s krokvemi. Musí se provést natolik pozorn , aby se rozdíly ve výšce spár neprojevily (neprokopírovaly) do šindel . P í né spojení prken je nutné na pero a drážku. Postup p i kladení: Kladou se od okapu sm rem k h ebeni. Šindele se p ipojují h ebíky s velkou hlavou o pr m ru 8 mm, délka h ebík je doporu ena od 28 – 36 mm. P i kladení šindel s mírným spádem od 7o do 20o musí být použito speciálního

- 283 - (321) -


pokládání šindel . H eben, nároží a úbo í se kryjí šindel .

ástmi asfaltovaných

Obr. 325 Druhy kanadských asfaltových šindel a) standart, b) classic, c) Super-lock, d) Roofmaster

Na trhu jsou mimo jiné dostupné i jiné šindele, které jsou vícevrstvé. Jejich skladbu tvo í jádro z rohože ze skelného vlákna, k jeho spodní stran je p ipevn n p írodní bitumen bu oxidovaný nebo modifikovaný. Na n m je silikonový písek. V horní vrstv je op t bitumen – stejný jako v dolní vrstv . Horní líc šindel je pokryt keramickými granuláty r zných barev, které chrání horní vrstvu proti ultrafialovému zá ení. Keramzitová horní vrstva se provádí p i vysokých teplotách. Nanášejí se do nich p írodní barviva, která na povrchu vytvá ejí sklovinu.

Obr. 326 Druhy vícevrstvých šindel firmy Tegola Bohemia a) Traditional, b) Master, c) Elegance, d) Tradition

7.14. Krytina z došk (slámy, rákosu) Došková krytina je velmi starou krytinou. Za ala se používat ve spole nostech s vyvinut jším stupn m zem d lství, zejména tedy v nížinách v obilná ských oblastech. U nás se dochovala jen výjime n , ale nap íklad v severním N mecku je doposud tradi ní krytinou.

- 284 - (321) -


Zhotovuje se z došk (vázané ze slámy, rákosu) p ivázaných bu slam nými pov ísly, vrbovým proutím, m kkým drátem (pom d ným, pozinkovaným) nebo v dnešní dob i silonovými úplety k la ování nebo hrazdám, p i vzdálenostech krokví 1500 – 1750 mm. Lat bývali sekané, štípané, dnes se používá p evážn ezaných o pr m ru 40/60-50/70 mm. Hrazdy se používají pr m ru 60 mm, nebo 80 - 100 mm roz íznutých po délce z mladého smrkového a jedlového d eva. Vzdálenost la ování se volí dle délky slámy (rákosu) a bývá u slámy 360 - 450 mm, u rákosu až 750 mm. Vzdálenost se volí tak, aby každý došek ležel na t ech latích. Tlouš ka krytiny, aby nepropoušt la vodu, musí být min. 250 - 300 mm. ím je st echa strm jší, tím m že být vrstva krytiny slabší. Zp soby krytí i vázání jsou velmi r zné, každý kraj a oblast má své zvláštnosti. Dle krytí a vázání lze rozeznat doškovou krytinu: -

hladkou ( esanou),

-

stup ovitou.

8

Obr. 327 Došková krytina hladká ( esaná), vázaná na ty nebo la , h eben tvo í kalenec 1 – krokev, 2 – ty o pr m ru 50mm, 3 – snopek, 4 – pov íslo, 5 – kalenec tvo ící h eben

8

Obr. 328 Došková krytina hladká ( esaná), h eben tvo í pov íslo 1 – krokev, 2 – la , 3 – došek, 4 – pov íslo, 5 – ty o pr m ru 50mm - 285 - (321) -


U esané krytiny se vážou došky siln jším koncem stébla, stup ovité koncem slabším. Vázání se v nuje zvláštní pé e, nebo je rozhodující pro trvanlivost krytiny (12 – 15 let). Sousední ady došk se vyst ídají tak, že mezi dva došky téže ady se položí došek ady vyšší. Došková krytina m la v minulosti a i v dnešní dob m že mít pro rolníka mnohé výhody. Je lehká, úpln vodot sná, dosti trvanlivá, chrání výborn píci p ed mrazem i vedrem. Naopak nevýhodou je její snadná zápalnost. Po spálení pov ísel, padá ho ící sláma ze st echy a znemož uje asto vyklizení ho ící budovy. Proto je lepší pro uchycování používat drát . Proti vnit nímu ohni se došková krytina chrání hlin nou mazaninou, vypl ující obdélníkové p íhrady mezi lat mi a krokvemi. Proti vn jšímu ohni se došky chrání mechem (po dešti zv tšuje zna n hmotnost krytiny), nebo tzv. kalenci. Vzdorují i lépe v tru (t žké), vynikají i úsporou slámy (tlouš ka jen 150 mm), ale jsou asto poškozovány myšmi. Jejich tíha na 1m2 je 70 - 90 kg, jsou mén trvalé a opravy jsou obtížné. Úprava štítu a nároží U štítu se došky chrání prkny na svislo, tzv. v trovci, aby se došky v trem nevydouvali. Jiným zp sobem krytí jsou tzv. svory. Jsou to ty ky cca 1250 mm o pr m ru 40 – 50 mm, kladené na došky rovnob žn s okapem. Svory se kladou nad lat , k nimž se ve vzdálenosti 400 – 600 mm siln p itahují vrbovým proutím nebo drátem. Nároží se kryje záklasníky (vlasáky). Kladou se vždy t i vedle sebe (na stojato) a kraje se zast ihávají. Úprava krytiny u h ebenu Zvláštní pé e vyžaduje krytí h ebene. Nejjednodušeji se došky na náv trné stran (do dvora) p es h eben p esadí a z druhé strany se dorazí. N kde se kryje h eben drnem nebo kalenci po obou stranách svázanými, jež se na st echu vytahují po prkn , za mokra se kladou vedle sebe p es h eben a rozd lanou hlínou ješt uhladí. Používá se také krytí h ebene došky p ipevn nými d ev nými bidly (lem zi). Lem ze se ke krokvím siln p itáhnou b ezovými nebo smrkovými houžvemi nebo se p ibíjí cca 400 mm dlouhými h eby. Také se lem ze provrtávají a osazují se na d ev né kolíky (cca 470 mm dlouhé), zaražené do krokví. Po silném vtla ení lem z do došk se hlavy d ev ných kolík rozklínují. Vadou tohoto zp sobu je to, že došky pod lem zemi zahnívají, vlivem p sobení vody, která se pod nimi drží. Velmi asto se h ebeny kryjí bu šindelem, taškami nebo plechem. Spot eba materiálu Na 1m2 hladké krytiny je zapot ebí 9 došk , tj. 20 kg slámy (cca 0,3 m3), 2,5 - 3 m latí, 3 - 4 h eby 80 mm dlouhých na p ibití latí (p ibíjí se také d ev nými kolíky) a 4,4 m pov ísel (nebo jiného vázacího materiálu). Na 1 m2 st echy kryté rákosem se spot ebuje 5 svazk rákosu (cca 0,32 m3) po cca 80 stéblech, 1,5 m latí, 2 h eby 80 mm dlouhý a 5 m drátu. Stup ovité krytí vyžaduje asi 25 kg slámy a o 1m pov ísel více než krytí hladké. Na 1m h ebene je zapot ebí 8 kalenc . Na jeden kalenec se spot ebuje cca 2,13 kg slámy a 0,013 m3 hlin né kaše. Hmotnost 1 m2 doškové krytiny i s la ováním a krokvemi je 55 kg. Zásady pro montáž krytiny z došk

- 286 - (321) -

Pozemní stavitelství III – BH05 S krytím se za íná od okapu Obrácenými došky 780/500 mm (klínovitá strana dol ). P evislé krokve u okapu se podbijí prkny, aby vítr nezdvihal došky a na n se položí (i p i esané krytin ) dv vrstvy záklasník . U okapu se asto kryje též šindelem nebo taškami. Došek se p itla í k pomocnému prknu a p ibije se pomocí lat asi 150 mm dlouhým h ebem obto eným drátem. K lati a k okapovému prknu se p ibije ješt 3 - 4 h eby. Vedle krajního došku se p ibíjí další kalenec okapní. Na okapní adu se kladou Obrácené došky normální 920/780 mm. První kalenec se rozp lí (vazba) a p ibijí na la . V t etí ad se kladou již kalence normáln (kosou stranou vzh ru) a p ibíjí se na la p ti h eby. H ebenové kalence (s klasy) se ohýbají p es h eben, který se zesílí slámou nebo pýrem a zalije se impregna ní kaší. H eben se m že též zdobit porostem v esu nebo kru inky. Po dokon ení krytu st echy se o istí, vy nívající stébla se ost íhají a polije se 2 – 3x impregna ní kaší smíchanou se sádrou (cementem). St echa vyschne za 2-3 týdny. Došky tvo í souvislý, jednotný, nepropustný a tvrdý povrch. Tato krytina je ohnivzdorná. P i požáru se osv d il zinkový drát napjatý nad lat mi, k n muž se kalence p idrátují. V N mecku je kalencová krytina za azena mezi nespalné.

Výroba došk Došek (panenka, snopek) je cca 2 kg t žký svazek slámy (rákosu) používaný ke krytí st ech. Na došky se používá pat i n vysoká cca 1200mm ru n sklízená, cepem vymlácená slámy je ná (nejlepší, nejtvrdší a po dešti rychle vysychající), ovesná a nej ast ji žitná (je nejdelší, avšak dnešní odr dy žita mají silná a k ehká stébla a došky z nich mají jen krátkou životnost). Pšeni ná sláma je m kká a snadno se slehne. Dnes se využívá triticale, tzv. pšenžita). Sklízí se ne zcela dozrálé obilí. Klasy se odstra ují z d vodu rychlého zahnívání. K výrob došk se používá též neloupaný rákos plochý 2 – 3 m dlouhý. Používá se zralý rákos (žlutohn dé barvy), suchý a mén než 2 roky starý. K vázání došk se nej ast ji používají slam ná pov ísla, na rákosové došky (panenky) též vrbového proutí. Z otepi žitné slámy (cca 0,13m3) vážící 8 – 15kg, vyrobí došká 3 – 6 došk se zbytkem 1,6 – 3 kg cuchané slámy. Došek se svazuje bu u oddenku (pro krytinu esanou) (obr. 329a) nebo pod klasy (došek ezaný, záklasník, vlasák, zást ešek) (obr. 329b). U oddenku se došky p i íznou (srovnají) kosí em na eza ce. P evazují se též ohnuté klasy (Obr 329c). Uchem se prostr í pov íslo, kterým se došek p iváže k lati. Nej ast ji se sláma pov íslem voln sváže, rozd lí d ev ným nožem ve dva díly, z nichž se jeden oto í o 360o (obr. 329d) až má pov íslo tvar osmi ky. Oby ejn se ob poloviny oto í v protivném smyslu o 180o kolem hole (obr. 329e,f). K p ekládání h eben se též používá došk svázaných po obou koncích (obr. 329g).

Obr. 329 Zp soby vázání došk a) u oddenku, b) pod kasy, c) ohnuté klasy, d) do tvaru „osmi ky“, e, f)oto ení kolem hole, g) na obou koncích

- 287 - (321) -


7.15. Krytina z plast a skla Používají se zejména tam, kde je t eba podkrovní místnosti shora prosv tlit, p i využití jejich technických a fyzikálních vlastností. Jsou zejména vhodné k zast ešení zimních zahrad, skleník , bazén , ateliér , podkrovních místností, ale také k zast ešení jednoduchých nevytáp ných prostor , jako jsou p íst ešky rovné i obloukové, atria, terasy, verandy, sportovišt apod.. Lze je použít u sv tlík a krytí továrních hal a místností, zvlášt u st ech pilových. Plastové materiály vykazují výborné ohybové vlastnosti a jsou proto s výhodou používány u st ech válcového tvaru. Minimální sklon pro jejich použití je 5o u trapézového profilu a 15o u hladkých a vlnitých desek. 7.15.1. Krytina z plast K provedení ásti nebo celé st echy se používají i plasty a polykarbonáty. Z mnoha druh ty základní: polyvinylchlorid (houževnatý PVC, také zna ený hPVC), polymethylmetakrylát (PMMA, tzv. plexisklo) a polykarbonát (PC). Historie použití i stá í t chto krytin je oproti tradi ním velmi krátká. Plexisklo vzniklo v roce 1933. Dvacet let po n m v roce 1953 vznikl v laborato ích chemického koncernu BASF v Leverkusenu polykarbonát. K jeho použití na st eše však došlo až v roce 1971. Rozlišují se tyto typy výrobk (desek): - kom rkové desky, - rovinné desky, - trapézové desky, - desky s vlnou a - desky zámkové (s tlouš kou desky 30, 40 a 60 mm). Tab. 39 Typy kom rkových systém vícest nných polykarbonátových desek Název SDP Struktura

FWP

TITAN A

A D

TERMOGAL

SELECTOGAL

A

A D

D

POLYCLIP

A D

D

Ší ka standart

2,1

0,98; 1,2; 2,1

0,98; 1,2

0,98; 1,2

1,2

0,62

Tlouš ka [mm]

4,5; 6; 8; 10

16

10

25

16

16

Objemová hmotnost [kg/m3]

1; 1,3; 1,5; 1,7

2,8

1,7

3,5

3,0

2,8

2,3

2,3

Tep. roztažnost Sou initel

3 mm/m ší ky i délky 3,9; 3,6; 3,3;

2,5

2,5

1,7

- 288 - (321) -

Pozemní stavitelství III – BH05 prostupu tepla k [W/m2k]

3,05

Min. pol. ohybu [mm]

700; 900; 1400; 1750

3000

1750

4370

2800

-

Prostupnost sv tla [%]

83

78

63

55

40

70

Pevnost v tahu

63 N/mm2

Barva

irá, opál, kou , ostatní barvy na objednávku

Modul pružnosti

2200 N/mm2

Záruka

10 let

:

:

:

@

:

::

::

Obr. 330 Vlnité a trapézové desky

- 289 - (321) -


Obr. 331 P íklady použití a upevn ní desek v hliníkovém zasklívacím systému

Vyráb né profily se rozlišují i dle vhodnosti místa použití: - bez UV ochrany (v interiéru), - s UV ochranou jednostrannou (do exteriéru), - s UV ochranou oboustrannou (do exteriéru). Ochranná vrstva UV se p idává p i vytla ování k základnímu materiálu tak, že s ním vytvo í homogenní celek. Americký zp sob pak p edstavuje nást ik UV ochrany na polotovar za ústím extrudéru. Desky polykarbonátové (PC) jsou vyráb ny z výchozí suroviny – granulátu. Jedná se o termoplastický materiál – polykarbonát, z n hož jsou pomocí vytla ovacích lis , extrudace nebo koextrudace vyráb ny dutinové desky nebo panely. Desky jsou standardn vyráb ny jako systémy dvoust nné, trojst nné (s dv mi vzduchovými kom rkami), ty st nné (se t emi vzduchovými kom rkami) a nadstandardn p tist nné (s p ti vzduchovými kom rkami). Standardní tlouš ka: 4, 5, 6, 8, 10, 16, 20, 30 a 35 mm. Standardní ší ka je 2100 mm, pro tlouš ku 16 mm i 980 a 1200 mm. Standardní délky jsou 6 – 7 m, v tší délky jsou omezeny p epravními možnostmi. Dle požadavk lze vyráb t i v jiných ší kách a délkách. Základní tvary kom rek jsou tvercové a obdélníkové. Kom rky mohou být vyztuženy po úhlop í ce. Nov se vyráb jí desky, u nichž jsou výše uvedené kom rky vytvá eny do vlnitých profil , ale také je spodní strana vrchní st ny opat ena pilovitým povrchem, který umož uje odrážení slune ních paprsk v letních m sících. Polom ry ohybu za studena jsou limitovány 150 násobkem tlouš ky prvk . Polom ry ohybu pro jednotlivé tlouš ky desek jsou: - pro 4,5mm je polom r ohybu 500mm, - pro 6,0mm je polom r ohybu 900mm, - pro 8,0mm je polom r ohybu 1200mm, - pro 10,0mm je polom r ohybu 1500mm, - pro 16,0mm je polom r ohybu 2400mm. Desky polyvinylchloridové (PVC) jsou vyráb ny obdobným zp sobem. Nov se p edstavuje technologie biaxiálního protažení. Tento postup p edstavuje protahování desky v podélném i p í ném sm ru za horka. Proces zna n m ní molekulovou strukturu – nar stají molekulové et zce PVC a tím roste pevnost materiálu. Z profil jsou vyráb ny tyto druhy: - vlny, - tzv. Eurovlna, - trapéz.

- 290 - (321) -

Pozemní stavitelství III – BH05 V tlouš kách 0,8 – 1,5 mm ), u speciálních profil i více, ší ky desek se vyráb jí od 800 – 1250 mm a v délkách od 2 – 8 m. Délky jsou op t omezené p epravními podmínkami. Desky delších rozm r áste n nahrazují tzv. role, jejichž délka je až 2500 mm. Vlastnosti Sou initel tepelné vodivosti Polykarbonátové desky (panely) jsou z tohoto hlediska výrazn lepší než jednoduché prosklení Délková roztažnost Jde o d ležitý údaj zejména pro projektanty p i navrhování nosných konstrukcí. Dilata ní pohyby desek jsou v rozmezí od 3 – 6mm/ ší ky i délky. Propustnost sv tla Je vyjád ena v procentech. U transparentních typ se pohybuje toto procento od 7090%. U barevných typ je nižší. Požární odolnost Desky se za azují do skupin C1 – t žce ho lavá hmota až C3 – lehce ho lavá hmota. Hmotnost Je jednou z dalších p edností plast a polykarbonát . Hmotnost prvk se pohybuje od 1,0 – 6,5 kg.m-2 (výjime n však i 12 kg.m-2 – plastové b idlice z recyklát ). Rozsah použití Plasty i PC lze použít v rozmezích teplot od – 40 do + 120oC. Barevné odstíny a barvy Transparentní, opálový, kou ový, zelená, krémov modrá a bílá.

ervená,

erná, hn dá, sv tle modrá,

Záruka je obvykle poskytována na 10 let a týká se: -

nerozbitnosti v d sledku krupobití, barevné stálosti, zachování základních mechanických vlastností (pevnost, nem nnost geometrických rozm r apod.).

Zásady pro montáž plastové krytiny Desky nesmí být p i skladování vystaveny p ímému slunci pro nebezpe í zatavení ochranné fólie a deformací. Skladují se naležato. P i projektování a instalaci je t eba po ítat s roztažností desek jak v p í ném tak podélném sm ru. Na každý 1m délky se provádí dilata ní mezera 3mm. Kom rkové desky se zabudovávají s použitím podložky, která roznáší tlak a vždy v etn ochranné fólie, aby se zamezilo p ípadnému poškození poškrábáním apod. Na konstrukci se kladou tak, aby kom rky byly ve sm ru spádnice. P ed instalací je t eba z kom rek odstranit ne istoty (nejlépe stla eným vzduchem) a z obou stran ezu je p elepit t snící páskou. K zajišt ní vodot snosti konstrukce se používají silikonové tmely. Upev ují se v nosné konstrukci minimáln do hloubky 20 mm. Otvory se vrtají pomocí speciálního kónického vrtáku s tolerancí pro uvažovanou roztažnost. Desky se ežou ru ní nebo kotou ovou pilou pro ezání oceli. Pracovní postupy p i pokládání a upev ování jednotlivých vlnovkových, trapézových desek jsou obdobné jako u krytiny z vlnitých vláknocementových desek. Protilehlé rohy se však neod ezávají, tak jak je tomu u krytiny vláknocementové. ezy se zabrušují smirkovým papírem. - 291 - (321) -

St ešní krytiny skládané Na okapovou vazni ku se p ibijí plechová nebo prefabrikovaná (dodávaná ke st ešnímu systému) lišta ve tvaru vln vlnitých desek. Na tuto tvarovanou lištu se klade první ada vlnovek, a to tak, aby bo ní p esahy byly ve sm ru p evládajících v tr . Ostatní ady se kladou s elním p esahem, který je u sklonu st echy do 17o nejmén 200 mm, p i sklonu v tším než 17o nejmén 150 mm. Druhá ada za íná vždy polovinou desky. Osazují se z pracovní lávky, aby byl rovnom rn roznesen tlak. Vlnité desky (krytina) se p ipev uje na vodorovné d ev né nebo ocelové vazni ky. P ed montáží krytiny se nejprve dokon í nát ry základní st ešní konstrukce. Je t eba dodržet maximální vzdálenosti vazni ek uvád ných v projektu nebo výrobcem pro použitou krytinu, aby se desky neprohýbaly. Na d ev nou vazni ku se desky p ipev ují speciálními vruty s plastovou i pryžovou záklopkou, nebo se pod šestihrannou hlavu vkládá plechová p ítla ná podložka a na ni pryžový t snící kryt. Vlnovky se p ipev ují v nejvyšším bod vlny, a to na t ech až ty ech místech na ší ku vlny. Pro kompletaci krytiny se používají tvarové podložky v základním tvaru vlnitých desek jako u krytiny vláknocementové. Na ocelovou vazni ku se p ipev ují vlnovky tvarovanými p íchytkami (háky) z pozinkovaného apod. materiálu, pr ezu 6 mm. P íchytka má šestihrannou hlavici se závitem. Pod hlavici se dává plechová a p ítla ná podložka. Je-li podkladní konstrukce z ocelových trubek, p íchytky se k trubkám p iva ují. P i upev ování vlnovek se asto vkládají pod hlavice vrut pojistné matice, aby vlnovky byly p ipojeny t sn . H eben pokrýváme h ebenovými korýtky, která se p ibíjí do h ebenové lat tlusté 40 mm.

+'

+'

:

:

8

Obr. 332 Úprava vlnovkové krytiny – u okapu a h ebenu 1 – upevn ní na d ev nou vaznici, 2 – upevn ní na ocelovou vaznici, 3 – tvarová podložka

Obr. 333 Úprava vlnovkové krytiny – u komína a štítové zdi 1 – p ekrytí zdiva, 2 – p ipojení na d ev nou konstrukci, 3 – tvarovaná podložka

- 292 - (321) -


7.15.2. Krytina ze skla Rozlišují se dva základní druhy krytiny: -

z tabulového skla, ze sklen ných st ešních tašek.

Sklen né tašky se používají k orienta nímu prosv tlení p dních prostor p irozeným sv tlem. Jsou dopl kem krytin a vyráb jí se ve stejných tvarech jako tašky pálené keramické, betonové a vláknocementové. Sklen né tašky jsou ploché, drážkové tažené a ražené, sklen né háky a prejzy. Drážkové sklen né tašky se nemají osazovat na st echy, je-li v p dním prostoru seno nebo sláma. Slune ní paprsky p i pr chodu taškou (p sobící jako o ka) mohou ho lavé látky zapálit. Osazují se na lat , stejn jako oby ejná krytina nasucho. Do krytiny z vláknocementových desek se vyráb jí sklen né šablony a tverce stejných rozm r jako prvky vláknocementové. Upev ují se na há ky nebo spony. Ploché tabulové sklo, které se používá ke krytí, je 4 – 10mm tlusté. Používá se tabulového skla s bezpe nostní fóliovou nebo drát nou vložkou. Vyrábí se do velikosti 1,5 m2. Nejmenší sklon pro sklen nou krytinu je 50°. Pokud má sníh samo inn sjížd t po sklu (a nestínit), je nutný sklon min. 45°. Drážky musí být p ed položením skla vymáznuty m kkým fermežovým tmelem. Informativní vzdálenosti nosných podp r (rám ), skla položeny, jsou udávané v závislosti na tlouš ce skla: - p i tl. skla 4 mm je vzdálenost podp r - p i tl. skla 5 mm - p i tl. skla 6 mm - p i tl. skla 8 mm - p i tl. skla 10 mm

na nichž jsou tabule 450 mm, 550 mm, 600 mm, 750 mm, 750 mm.

Sklo tlouš ky 6° mm vzdoruje náraz m krup. Sklen né tabule do ší ky 300 mm jsou p esazeny ve sm ru nejv tšího spádu o 40 – 50 mm, v tší tabule jsou p esazeny o 100 – 150 mm a neleží v míst v p esahování t sn na sob . Mezi tabulemi skla se vytvá í mezera 2 – 3 mm, která brání vzlínání vody. Pokud nejsou tabule skla dostate n rovné, pokládají se v p esahu do úzkého pásu tmele (obr. 334 f, g) nebo na pásky ze zinkového plechu tvaru S, které chrání tabule p ed nadzvednutím od v tru (obr. 334 h, k). V t chto pásech je možné v horním ohybu vytvo it ventila ní otvory. Jiný zp sob je znázorn n na obr. 334 c, kde stojinou podp ry se prostr í železné kolí ky, pro jednu tabuli je pot eba 2 – 4 kolí k . asto se ukládají na pružné podložky z hliníkového nebo zinkového plechu apod., žlábky jsou dole ukon ené pro odvedení zkondenzované vody do okapového žlabu. Aby voda lépe do žlábk p itékala, se íznou se spodní tabule zešikma a p itom je možné provést žlábky ob jednu podp ru (rám) (obr. 334 d, e). Pro upevn ní vrchních tabulí se také ke stojinám podp r (rám ) uchycují malé úhelní ky nebo p íponky z hliníkového nebo pozinkovaného plechu apod. Je-li vzdálenost okenních podp r (rám ) v tší a nejsou-li ložné plochy tabulí tmeleny, vkládají se doprost ed plechové sponky 30 mm široké tvaru S, aby tabule za v tru neklapaly (obr. 334 h). Každá tabule se musí v uložení položit celou svou plochou, a proto se vypl ují klínovité mezery mezi vrchní tabulí a p írubou podp ry (rámu) tmelem nebo proužky plsti, pryže, olova apod. Také spáry mezi krycími lištami a sklem je t eba jimi ut snit.

- 293 - (321) -

8

0 8

/

8


I0MN

C C0CEC

IJKICGL

0

8

8

/

I0MN G

CDEFG5/H IJKICGL

MICGL

Obr. 334 R zné zp soby uložení - zasklívání sklen né st ešní krytiny do podp r (rám ) V drážkách podp r (rám ) se sklen né tabule po osazení zatmelí m kkým fermežovým tmelem. Vlivem jeho stárnutí a nedostate nou p izp sobivostí rozdílným roztažnostem skla, kovu a jiných materiál m s kterými je v p ímém kontaktu, se v dnešní dob zasklívají tabule bez tmele a spáry mezi nimi a podp rami (rámy) se zakrývají krycími lištami plastovými, hliníkovými, zinkovými apod. (obr. 334). Tento detail eší kompletizované zasklívací systémy, které jsou dnes dodávány mnoha firmami a pln se jich také využívá, p edevším p i zasklívání velkých ploch a reprezentativních prostor. D íve se pro beztmelé zasklívání používalo patentních p eslí a jiných patentních zp sob . P esle m ly na každé stran dvojité žlábky k odvád ní vody a sklen né tabule se v uložení p itla ovaly olov nými lištami, které se p ipev ovaly do stojin.

7.16. Povlakové krytiny Povlakové krytiny šikmých st ech se v sou asné dob vyskytují a používají již výjime n . Vyskytují a provádí se na st echách objekt ur ených k rekrea ním ú el m, u provizorních a nenáro ných objekt bez požadavk na vysokou životnost i trvanlivost, starších horských chalupách apod. 7.16.1. Materiály povlakových krytin Základní rozd lení povlakových krytin na šikmé st echy: - asfaltové pásy, - fólie. Asfaltové pásy se z hlediska tlouš ky d lí na: - pásy typu A, - pásy typu R, - pásy typu S. 7.16.1.1. Asfaltové pásy typu „A“ Jsou pouze speciální papírové lepenky impregnované primárním asfaltem. Nemají žádnou krycí asfaltovou vrstvu. Kladou se v tšinou v n kolika vrstvách, vzájemn slepovaných horkým asfaltovým nát rem. Doporu uje se používat pouze u provizorních a nenáro ných objekt bez požadavk na vysokou životnost i trvanlivost. Je možné je zpracovávat p i teplot nad + 5° C. Nap . asfaltový pás s ozna ením „A 400 H“.

- 294 - (321) -


7.16.1.2. Asfaltové pásy typu „R“ Mají oboustrannou asfaltovou krycí vrstvu s plnivem. Tlouš ka jedné vrstvy nep esahuje tlouš ku 1mm. Povrchová úprava je provedena z r zných druh posypového materiálu (nap . ze šupin z mastku, k emi itého písku, b idlice apod.), která plní funkci dekora ní, ale hlavn chrání pás proti UV zá ení a zabra uje stékaní asfalt . P esto se také nehodí požít na trvalé krytiny bez kvalitní ochranné vrstvy. Zpracovávají se p i teplot nad + 5°C. Nap . asfaltový pás s ozna ením „R 333 H“ s nasákavou nosnou vložkou nebo „V 13“ s nenasákavou nosnou vložkou. 7.16.1.3. Asfaltové pásy typu „S“ Mají více asfaltových krycích vrstev, p i emž tlouš ka jedné vrstvy je nad 1mm. Používá se asfalt s plnivy. Povrchová úprava je r zná jako u asfaltového pásu typu „R“. Minimální teplota vzduchu pro práci je + 5°C. Tento druh asfaltového pásu je nejvhodn jší pro hydroizolaci šikmých st ech. Obdobn jako je tomu u pás typu „R“ tvo í nosnou vrstvu bu nasákavá nebo nenasákavá vložka. Pro povlakové krytiny se podle SN 73 1901 mají p ednostn používat asfaltové pásy s krycí vrstvou typu R a asfaltované pásy se zesílenou krycí vrstvou typu S s nenasákavými vložkami podle SN 50 3601. Asfaltované izola ní pásy typu A, R se zna í zkratkou AIP, asfaltované izola ní pásy natavitelné typu S zkratkou NAIP. Pro výrobu pás se používají za horka zpracovávané oxidované nebo modifikované asfalty s r znými druhy plniv (filerami). Oxidovaný asfalt vzniká oxidací surového ropného asfaltu (primárního asfaltu). P imícháním modifikátor do sm si extrahovaného asfaltu a polofoukaného asfaltu vzniká asfalt modifikovaný. Modifikace asfalt p ináší rozší ení použitelnosti asfaltovaných pás p i v tších teplotních rozp tích, zlepšují jejich užitné vlastnosti a výrazn zpomalují proces stárnutí. Druhy asfalt : -

oxidovaný, modifikovaný SBS, modifikovaný SBS-SIS-SEBS

Tab. 40 Po et vrstev asfaltového pásu typu S dle sklonu st echy a druhu asfaltu Druh asfaltu

Sklon st echy

Min po et pás typu „S“

Oxidovaný

1° až 3°

3

Modifikovaný

1° až 3°

2

Oxidovaný

nad 3°

2

Modifikovaný

nad 3°

1

Speciální pásy

nad 3°

1

- 295 - (321) -


Tab. 41 Po et vrstev povlakové krytiny dle sklonu st echy a druhu povlakové krytiny Povlaková krytina

Sklon st echy

Nejmenší po et vrstev

(AIP) z asfaltových pás A, R

3° a menší 3° až 10° v tší než 10°

4 3 2

Z asfaltových pás S (NAIP)

3° a menší v tší než 3°

3 2

3° a v tší 8° a menší 3° a v tší

Podklad je asfaltovaný pás s krycí vrstvou nebo nastavitelné asfaltové pásy

Bezešvá, kombinovaná

Z asfaltových a asfaltolatexových suspenzí, asfaltových emulzí, z asfaltových izola ních tmel

Z fólií

pryžových

bez omezení

1

z plast (nap . PVC)

bez omezení

1

Pro nanášení základních živi ných izola ních vrstev i krycích nát r se používají nát rové hmoty. Rozd lují se na asfaltové a dehtové. Oba typy nelze kombinovat, protože se špatn spojují a mají sklon k odlu ování jednotlivých izola ních vrstev. Pro povlakové krytiny se v tšinou používá živice zpracovávané za horka (p i teplotách 140 – 200oC). Druhy živi ných nát rových hmot: -

asfalty oxidované – AO-SI, dehtové hmoty.

7.16.1.4. Asfalty oxidované jsou ropné asfalty, p i b žných teplotách tuhé, erné barvy. Vyráb jí se ve více druzích podle druhu m knutí a penetrace. Taví se p i teplot od 150°C. Nát ry se stejnom rn roztírají na suchý podklad opat ený penetra ní vrstvou. Roztírají se v tlouš ce 2 – 4 mm. Dodávají se v sudech z ocelového vlnitého plechu o objemu 100 – 220 litr . Spot eba závisí na jejím druhu a zejména teplot a druhu podkladu. Pohybuje se od 1000 – 2000 g/m2. 7.16.1.5. Dehtové hmoty. Jsou hmoty v tšinou erné barvy. Používají se pro nát ry a ochranu dehtových lepenek a pás (typu D). N které typy se nesmí použít p i teplotách nižších než 0°C. Dob e izolují, impregnují a dob e p ilnou k podklad m. Izokryt z stává dlouho elastický, tedy p i zm nách teplot nepraská a nestéká. U t ch typ , které se pro lepší zpracovatelnost edí r znými edidly je t eba dodržovat všechna bezpe nostní opat ení. Izotmel se používá jako obnovovací nát r dehtových lepenek.

- 296 - (321) -


7.16.2. Všeobecné zásady pro práce s živi nými krytinami Všechny vrstvy se kladou ve sm ru p evládajících v tr . To znamená, že se za íná od okraje, který je nejvzdálen jší od sm ru p evládajících v tr . Jednotlivé vrstvy pás se p ibíjejí na šikmé st eše do bedn ní, ve spojích se lepí živi nými lepidly. Jindy se lepí jednotlivé vrstvy celoplošn do živi ných nát r . Jednotlivé pásy NAIP se mezi sebou sva ují a celoplošn se lepí do podkladní vrstvy. Nepískované pásy se lepí celoplošn . Na horní vrstvu se kladou pásy pískované, opat ené posypem nebo se povrch opat í posypem do vrchního živi ného nát ru za horka. Pokud je podkladní konstrukce betonová, musí se vždy nejprve nat ít penetra ním nát rem. Povlaková krytina se nejprve nah eje a pak se na podklad lepí celoplošn za studena. Položený pás se zaválcovává t žším ru ním válcem. Živi né krytiny AIP a NAIP se kladou za teplot od + 5°C. Za dešt , sn žení a p i teplot nižší než + 5°C se s povlakovými krytinami nemá pracovat. Pro nát ry za horka je nutno volit správné složení nát r (asfaltodehet), aby tyto hmoty za horka ze st echy nestékaly. P íliš tvrdé asfalty za chladn jšího po así rychle tuhnou a praskají. P esahy jednotlivých izola ních vložek musí být nejmén 100 mm. V úbo í se zv tšuje p esah na 150 mm. P esahy je nutno dávat po sklonu st echy. U okapu, štítové zdi, u úbo í a u st ešních pronik se pokládá (pod oplechování) pás AIP, nejlépe nepískovaný, který p e nívá 150 mm p es oplechování. Pásy ežeme v ší ce 330 mm. Pás, který p esahuje p es plech, se na plech a na pás, který je podložen pod lemování, lepí živi ným lepidlem. P ed pokládáním jednotlivých vrstev se doporu uje pásy rozvinout na rovném podkladu, aby se ádn narovnaly.

7.16.3. Pomocné materiály H ebíky na krytinu jsou pozinkované a mají širokou hlavu (lepenká e), délku trnu 25 – 36 mm a pr m r 2,5 mm. Pr m r hlavy je 10 mm, bývá na povrchu vroubkovaná. Z trojúhelníkových latí se provádí rošt pro jednovrstvou nebo vícevrstvou krytinu na bedn ní. Délka základny je 70 mm a strany 50 mm. P i ezávají se ze smrkových hranol 50x50 mm v délkách 4 – 6 m. K podklad m se p ibíjejí stavebními h ebíky se zápustnou m ížkovanou hlavou, dlouhými 70 – 90 mm s pr m rem d íku 3 mm (3,15 mm).

7.16.4. Podklady krytin Bedn ní pro povlakové krytiny na šikmých st echách je ze smrkových prken tlouš ky 18 – 24 mm, širokých 80 – 170 mm. Povrch bedn ní musí být rovný, bez vy nívajících hran nebo suk . Prkna nesm jí být podéln prasklá nebo zlomená. Jednotlivá prkna se ke krokvím p ibíjejí nejmén dv ma h ebíky 2,8 x 70 mm. Prkna se kladou na sraz, s co nejmenšími spárami. Nastavují se jen na krokvích. P i kladení prken dbáme na to, aby nastavování na krokvích bylo st ídáno. Za íná se klást vždy od okapu a postupuje se sm rem k h ebeni. D evo na bedn ní musí být suché a zdravé. ásti bedn ní p e nívající p es líc stavby, které nebudou v podhledu podbedn ny, musí být spojeny na pero a drážku. Pokud je podklad pod povlakové krytiny betonový musí mít na povrchu cementový pot r tlouš ky alespo 15 mm, pevn spojený s podkladní vyrovnávací vrstvou. Jeho povrch se hladí d ev ným hladítkem. 7.16.5. Pokládání povlakových krytin 7.16.5.1. Jednoduchá krytina z asfaltových pás položená na bedn ní

- 297 - (321) -


Je to v tšinou pouze provizorní úprava st ešního plášt a nem že se u ní po ítat s velkou odolností proti pov trnostním vliv m, zejména proti v tru. Klade se zpravidla bez oplechování. Provádí se z asfaltovaných pás s posypem nebo jiné vhodné asfaltové pásy. Podél okapu se nejprve položí pruh široký 250 nebo 330 mm a ohne se tak, aby p esahoval spodní líc bedn ní o 10 mm. Spodní okraj asfaltového pásu se k hran bedn ní p ibij h ebíky se širokou hlavou (2,5 x 25 mm) ve vzdálenosti po 50 – 80 mm, horní okraj ve vzdálenosti 200 – 250 mm. H ebíky musí být od okraje asfaltového pásu vzdáleny alespo 10 mm, jinak by se asfaltový pás vytrhávala. ást asfaltového pásu na bedn ní se nat e živicí a na ni se položí další pás, široký 1000 mm tak, aby jeho spodní okraj lícoval s hranou bedn ní, a p ibíjí se h ebíky se širokou hlavou (po 50 – 80 mm). Horní okraj se p ibíjí ve vzdálenostech 200 – 250 mm. Další pruhy se pokládají již v ší ce 1000 mm, s elnými a podélnými p esahy nejmén 100 mm. Spodní okraje se p ibíjí h ebíky po 80 – 100 mm. elné p esahy se musí provád t ve sm ru p evládajících v tr a všechny p esahy (podélné i elné) musí být p ed p ibitím nat eny živicí. elné p esahy se musí v ploše st echy vyst ídat. Asfaltové pásy bez posyp se musí natírat horkým asfaltem nebo dehtem apod. Asfaltované pásy s posypy se v místech p esah musí vy istit od posypu, ochranné nát ry nevyžadují.

Obr. 335 Jednoduchá hladká krytina z asfaltových pás provedená na bedn ní 1 – bedn ní, 2 – okrajový pruh asfaltového pásu, 3 – nát r živicí, 4 – okapový pás asfaltového pásu, 5 – nát r živicí, 6 – další asfaltové pásy

Okraj st echy m že být upraven n kolika zp soby. Nejjednodušší je jednotlivé asfaltové pásy p ehnout p es okraj bedn ní a p ibít je ve vzdálenostech po 50 – 80 mm tak, aby asfaltový pás p esahoval alespo o 10 mm spodní hranu bedn ní (obr.335). N kdy se okraj zesiluje pruhem asfaltového pásu širokým 200 mm, který se p ibije na p esahový pruh p edem

- 298 - (321) -


nat ený živicí. Výztužný pásek se p ehne tak, aby p esahoval hranu bedn ní o 10 mm (obr. 336). Nej ast ji se krytina z asfaltových pás ukon uje p etažením pás p es trojbokou lištu 60 / 30 mm, p ibitou po obvodu bedn ní. 7.16.5.1.1. Úprava u h ebene Zbývá-li pro p esah asfaltového pásu p es h eben st echy pruh široký alespo 150 – 200 mm, p ehnou se jednotlivé asfaltové pásy p es h eben a p eloží p es p esah ve sm ru p evládajících v tr (obr. 337). Plochy p esah se p ilepí po celé ploše, spodní pruh a horní p ilepený pruh na druhé stran h ebene se p ibíjí h ebíky ve vzdálenosti 50 – 80 mm.

Obr. 336 Úpravy okraje st echy a) (1 – bedn ní, 2 – ohnutý asfaltový pás podél okraje st echy, 3 – h ebíky, 4 – bez ochranného nát ru), b) (1 – bedn ní, 2 – okrajová lišta, 3 – krytina z asfaltových pás , 4 – nát r živicí, 5 – zesilující ochranný pruh asfaltového pásu, 6 – h ebíky), c) (1 – bedn ní, 2 – krytina z asfaltových pás , 3 – trojboká lišta, 4 – okapový pásek asfaltového pásu)

- 299 - (321) -


Obr. 337 Úpravy h ebene krytiny z asfaltových pás a) (1 – bedn ní, 2 – povlaková krytina, 3 – nát r živicí, 4 – h ebenový pás z asfaltových pás široký 500 mm), b) (1 – bedn ní, 2 – h ebenový pás z asfaltových pás , 3 – nát r horkou živicí, 4 – h ebenový pás ve sm ru p evládajících v tr , 5 – sm r p evládajících v tr )

Vybedn né úbo í krytiny z asfaltových pás se pokrývá 600 mm širokým pruhem asfaltového pásu p ibíjeným h ebíky. Tento pruh se nat e horkou živicí a na n j se položí druhý pruh široký 1 m tak, aby zasahoval stejn daleko od osy úbo í. Asfaltový pásy p iléhající k úbo í se p etáhne o 100 – 150 mm p es okraj úžlabního pásu a od íznou podle sklonu úbo í. Nezbude-li po položení posledního pruhu u h ebene pot ebný p esah, u íznou se asfaltové pásy z obou st ešních ploch tak, aby v h ebeni lícovaly (obr. 337). Spára ve h ebeni se pak p ekryje pruhem asfaltového pásu širokým 400 – 500 mm a se stejn dlouhými p esahy na obou st ešních plochách. H ebenový pruh se pokládá do p edem naneseného živi ného nát ru. Jeho okraje se p ibíjí ve vzdálenostech 50 – 80 mm k bedn ní.

7.16.5.2. Jednoduchá krytina z asfaltových pás položená na trojboké lat Tato krytina je vhodná pro jednoduché stavby, ve kterých se nepo ítá s dlouhou životností. Nejprve se položí okrajový pruh asfaltového pásu široký 330 – 500 mm (p i v tším sklonu sta í 330 mm), ohne se p es okraj bedn ní s p esahem 10 mm. Horní okraj se p ibíjí po 200 – 250 mm. elní p esahy obvodového pruhu mají být široké 100 mm a sm ují vždy proti v tru. Trojboké lat se základnou 70 mm se upev ují kolmo k okapu od pravého okraje st echy. P ibíjí se stavebními h ebíky 2,8 x 70 mm vzdálenými nejvýše 500 mm. H ebíky do latí se zaráží kolmo ve vrcholu, kdyby se p ibíjely ze stran, mohly by se lat rozštípnout. Lat se ukon í cca. 300 mm od okapu tak, aby p esahovaly okrajový pruh alespo o 100 mm. U h ebene skon í asi ve vzdálenosti 150 mm a jejich konce se ohoblují nebo šikmo se íznou do ztracena. Lat se kladou ve vzdálenosti 950 – 960 mm, rovnob žn s okrajovou lištou. P i rozm ování t chto vzdáleností se p ihlíží k ší ce asfaltových pás (obr. 338). Do

- 300 - (321) -


jednotlivých polí vymezených lat mi se rozvine tak, aby okraje pás zcela ležely na bocích latí. Postupuje se sm rem od okapu k h ebeni a dbá se na to, aby st ešní plocha byla pokryta v celé délce jediným souvislým pruhem. Musíli se pás nastavit, dodrží se podélný p esah min. 100 mm.

Obr. 338 Jednoduchá krytina z asfaltových pás provedená na trojboké lat 1 – bedn ní, 2 – okapový pruh asfaltového pásu, 3 – trojboké lat , 4 – asfaltový pás, 5 – nát r živicí, 6 – p esah asfaltového pásu (nejmén 100 mm), 7 – nát r živicí, 8 – asfaltový pás široký 100 – 120 mm

Uložený pruh se p ibije k bok m latí h ebíky se širokou hlavou ve vzdálenostech po 250 mm. Sty né spáry obou sousedních pás ve vrcholu trojboké lat se uzav ou proužkem asfaltového pásu širokým 100 – 120 mm (položí se do živi ného nát ru) a nakonec se p ibije z obou stran ve vzdálenosti po 80 – 100 mm k latím. P esah nastavení pásku má být široký nejmén 100 mm. Postupuje se vždy od okapu sm rem ke h ebeni. U h ebene st echy se p esáhne asi o 100 – 150 mm p es okraj a p ibije se h ebíky. P es h eben se potom do živi ného nát ru položí h ebenový pruh asfaltového pásu široký 300 – 330 mm (podle sklonu st echy). Na okrajích se p ibije do bedn ní rovn ž ve vzdálenostech po 80 – 100 mm. Horní plochu krytiny natíráme živicí, nebo ji necháme bez nát ru u asfaltových pás s posypem. 7.16.5.3. Dvojnásobná krytina z asfaltových pás položená na trojboké lat Je odoln jší proti vliv m pov trností než krytina jednoduchá. Uplat uje se zejména v horských oblastech, u st ech se sklonem v tším než 30°, p i menším sklonu m že podél latí zatékat. Krytina tohoto druhu v tšinou nemá oplechování. Nejd íve se položí jednoduchá krytina z asfaltových pás na bedn ní. První vrstva se klade jako jednoduchá krytina na hladko. Za íná se u okap , s podélnými i elnými p esahy 100 mm. Na spodní vrstvu se potom p ibíjejí trojboké lat . Vrchní vrstva se nalepí k podkladu z asfaltových pás a na boky - 301 - (321) -


trojbokých latí plnou plochou pruhu dlouhých max. 5000 mm. Vrchní pás asfaltového pásu se ídce p ibíjí k latím h ebíky se širokou hlavou. Pruhy se nastavují p i délkách st ešní roviny v tší než 5000 mm p esahem min. 100 mm. P esahy se natírají živicí. Sty né plochy dvou sousedních asfaltových pás ve vrcholu trojboké lat se p ekryjí asfaltovým pásem širokým 100 – 120 mm, stejn jako u jednoduchých krytin položených na trojbokých latích. Asfaltované pásy s posypy se v místech p esah musí vy istit od posypu, ochranné nát ry nevyžadují. Ukon uje-li se st echa u okapu oplechováním, pak se postupuje podle zásad klempí ských prací. 7.16.5.4. Dvojitá krytina z asfaltových pás na bedn ní Používá se pro objekty trvalejšího charakteru. Pokládá se stejným zp sobem jako jednoduchá krytina z asfaltových pás , jen s tím rozdílem, že krytinu tvo í dv vrstvy. Horní vrstva se však k podkladu nep ibíjí, ale lepí (obr. 339). P ibíjí se pouze u strmých st ešních ploch na horním okraji, který je potom p ekryt horním asfaltovým pásem.

Obr. 339 Dvojitá krytina z asfaltových pás na bedn ní (hladká) 1 – bedn ní, 2 – okapový pás široký 1000 mm, 3 – nát r živicí, 4 – okapový pruh asfaltového pásu, 5 – první p ibíjená vrstva asfaltového pásu, 6 – okapový pruh asfaltového pásu široký 500 mm, 7 – druhá vrstva asfaltového pásu

S krytinou se za íná u okapu. Pruh asfaltového pásu široký 1000 mm se položí tak, aby jeho spodní okraj lícoval s bedn ním. Po okrajích se p ibije k hran bedn ní ve vzdálenostech 80 – 100 mm pokrýva skými h ebíky. elné p esahy se provedou op t široké 100 mm, ve sm ru p evládajících v tr . Pokra uje se jednotlivými pásy až ke h ebeni, stejn jako u jednoduché krytiny z asfaltových pás . Na první vrstvu z asfaltových pás se položí u okapu - 302 - (321) -


vyztužující pruh asfaltového pásu 300 mm. K hranám bedn ní se p ibíjí s p esahem 10 mm, p es spodní líc bedn ní. Rozte e h ebík jsou 50 – 80 mm p i spodním okraji a 200 mm p i horním okraji ztužujícího pásu. Druhá vrstva z asfaltových pás se pokládá tak, aby se elné p esahy ve spodní a horní vrstv vyst ídaly. Toho se dosáhne tak, že okapový pruh se provede z pásu širokého jen 500 mm. Vyst ídáním spoj se zabrání hrbol m, které by vznikly ve styku ty asfaltových pás v jednom míst . P ed pokládáním druhé vrstvy se dokonale o istí povrch od prachu a ne istot. Druhá vrstva z asfaltových pás se klade na p edem nanesenou živici. Hydroizola ní fólie lze rozd lit následovn : -

termoplasty, elastomery, termoplastické elastomery.

Fóliové hydroizola ní materiály nemají takovou tradici jako asfaltové pásy, avšak ada z nich je již n kolik desetiletí s úsp chem aplikována. Podobn jako asfaltové pásy i fólie prošly a stále procházejí vývojovým procesem, který jejich kvalitu neustále zvyšuje. V mnoha p ípadech fólie vytvá ejí asfaltovým pás m zna nou konkurenci. 7.16.6. Pokládání fólií Je technologicky odlišné od pokládání asfaltových pás . Fólie se na podklad kladou v naprosto p evážné v tšin voln s tím, že se bu mechanicky k podkladu kotví, nebo zat žují stabiliza ní i jinou provozní vrstvou. Mechanické kotvení fólií k podkladu se eší pomocí speciálních talí ových hmoždinek, kotvících ter , kotvících lišt, p ípadn i pomocí rozp rných nýt , a to bu ve spojích dvou sousedních pás nebo i v ploše fólie mimo spoje. Takto mechanicky p ipevn né fólie jsou v tšinou podloženy separa ní vrstvou, kterou tvo í speciální polyesterová tkanina, nebo jsou již z výroby na spodním líci opat eny (kašírovány) polyesterovým i jiným rounem. Toto podložení tkaninou nebo kašírování spodního líce fólie je nutné ve t ech p ípadech: - podkladem fólie je jakýkoliv hrubý podklad, který by ji mohl mechanicky poškozovat, - jedná-li se o fólii z m k eného PVC, která se musí položit na jakýkoliv polystyrén nebo asfaltový pás (m k ené PVC se chemicky nesnáší s p novými ani asfaltovými výrobky), - musí-li se fólie k podkladu lepit. Neplnoplošné (eventueln zcela výjime n plnoplošné) p ilepení k podkladu asfaltem i speciálními lepidly (v tšinou na bázi polyuretanu) je mén rozší ené a používá se pouze v od vodn ných p ípadech. Takto lepená fólie musí být na spodní stran již z výroby opat ena v tšinou polyesterovým i jiným podobným rounem. - 303 - (321) -


7.16.6.1. Vzájemné spojování fólií Vzájemné spojování fólií se provádí bu teplovzdušnou aktivací stykových ploch (u termoplastických fólií), které se tak stávají lepivé, p ípadn i speciálními lepidly. U n kterých elastomerických fólií se vzájemné spoje eší i vložením speciálních lepících pásk do t chto p esah . Výjimkou jsou n které z polyizobutylénových fólií, které mají p esahy opat eny samolepící vrstvou.

7.17. Kompleta ní prvky krytin Ke st ešním krytinám neodmysliteln pat í tzv. st ešní dopl ky. Jedná se o širokou paletu výrobk , které se d lí na: - odvodn ní st ech, - v trání, - pr niky st ech, - pojistné izolace, - ostatní dopl ky. Odvodn ní st ech Výrobky, jejichž ú elem je odvád t vodu ze st ešní roviny, se dají rozd lit do dvou materiálových bází: - plastové, - kovové. Plastové Jsou v tšinou vyráb ny z PVC (upraveného stabilizátory proti UV zá ení, tvrdosti atd.) Výrobky: okapové žlaby p lkruhové a obdélníkové o délkách od 1000 – 6000 mm, pr m rech 85 – 185 mm, odpadní potrubí (svody) o pr m rech 50 – 125 mm a délce 1000 – 5000 mm. Sou ástí systému jsou odbo ky, redukce, kolena, vnit ní a vn jší rohy a kouty, trubkové spojky, žlabové spojky, žlabové spojky, žlabové háky, objímky svod , sklopný výpus pro sb r deš ové vody, lepidla. Použití v rozmezí teplot od – 40 do + 70°C. Vyráb jí se v barevných odstínech bílá, hn dá, cihlov ervená, šedá, grafitová. Kovové Jsou vyráb ny z plechu pozinkovaného, hliníkového, titanzinkového, m d ného a nerezové oceli. Výrobky: - podokapní žlab p lkruhový a obdélníkový o délkách od 1000 – 4000 mm a pr m rech 100 – 150 mm, - odpadní potrubí (svody) o pr m rech 75 – 150 mm, - kotlíky: válcovité, kuželovité, hranaté oválné, kulaté a záv sné. Povrchové úpravy – plastisol a polyester v barvách RAL.

- 304 - (321) -


Sou ástí systému jsou dále žlabové háky, žlabové rohy a kouty, žlabové spojky, objímky svod , p echodové kusy, kolena o zak ivení 40, 60, 72 a 80, lapa e ne istot, ela žlab , odpadové výpusti deš ové vody atd. ze všech druh lze nestandardn vyráb t i ozdobné prvky. V trání a pr niky st ech Výrobky jsou z n kolika materiálových bází: - PVC, - kovové, - keramické, - betonové. PVC

V trací komínky do pr m ru 125mm, odv trávací hlavice kanalizace, hlavy odv trání, tašky s pr chodkami kanalizace a anténními pr chodkami, v trací pás h ebenový i úžlabní a nárožní s kartá em i bez, ochranné v trací m ížky. Kovové Ze všech používaných plech se tvo í komínky odv trání, pr chodky kanalizace a anténní, lemovací prvky komín , st ešních oken, úbo í a nároží. Keramické Jsou zastoupeny odv trávacími taškami, taškou s anténní pr chodkou, pr chodem ventilace. Betonové Pat í sem taška s anténní pr chodkou, taška s odv trávacím otvorem.

Pojistné izolace Jsou vodot sné ze strany exteriéru a paropropustné ze strany interiéru. Pojistné izolace se používají p i nízkých sklonech st ech nebo jako vhodná opat ení proti zafoukanému sn hu. Základním materiálem je polyetylénové mikrovlákno. Technologicky lze použité fólie rozd lit na fólie, které dovolují pr nik páry na základ svých vlastností a druhý typ fólie je opat en mikroperforací. K orientaci ve kvalit slouží: - ekvivalentní difúzní zkouška (t.j. sou in faktoru difúzního odporu s tlouš kou vrstvy pojistné izolace v metrech), - propustnost pro vodní páru (schopnost propustit vodní páru b hem 24 hodin p i 23°C a relativní vlhkosti 50%), - pevnost, - UV stabilita. Ostatní dopl ky Zástupci ostatních dopl k jsou polyetylénové a kovové zachytáva e listí ve žlabech, sn hové zábrany, systém termodachu – polystyrenové tvarovky, do kterých se ukládají jednotlivé tašky. Tvarovky jsou osazeny p esn mezi krokve. Použitý polystyrén je stabilizovaný, samozhášivý a má nízkou nasákavost. Sou asn supluje parozábranu a pojistnou izolaci. - 305 - (321) -


Spojovací prvky ze všech druh materiál jako h ebíky, vruty, hmoždinky, pásky, samolepící pásky, izola ní pásy úbo í v etn samolepících, samolepící lemy pr chod st ech jsou dalšími zástupci dopl k . Celá ada je dále dopln na stoupacími železy, plošinami a ozdobnými prvky st ešní roviny.

Obr. 340 P íklady st ešních dopl k – odvod ovací systém

- 306 - (321) -


8. Klempí ské práce a výrobky Klempí ské práce a výrobky zahrnují: žlaby, trouby, lemování, úbo í, h ebeny a nároží, poklopy a st ešní okna, krytiny, krytí vystupující ásti fasády. B žné práce se provádí nej ast ji z pozinkovaného plechu v tlouš kách: 0,5; 0,55; 0,6; 0,65; 0,7 a 0,75 mm, jinak z ocelového plechu ve stejných tlouš kách, ze zinkového plechu ísel: 5, 10 – 12, 13 – 18, 20, 23, 26 nebo z m d ného plechu tvrdého, polotvrdého a m kkého v tlouš kách: 0,5; 0,55; 0,6; 0,7; 0,8 mm. Hlavní konstruk ní zásady pro klempí ské práce jsou: k podkladu se plech nikdy nep ibíjí p ímo, ale pomocí p íponek nebo per, z d vodu možnosti dilatace, zinkový plech se používá jenom tam, kde leží po celé ploše nebo tam, kde není namáhán na ohyb, protože není dostate n pevný, jednotlivé konstrukce se navrhují v takových rozvinutých ší kách, aby byly ur itými ástmi tabulí 1 metr širokých: nap . 2 díly á 500 mm, 3 díly á 333 mm, 4 díly á 250 mm, 5 díl á 200 mm a 10 díl á 100 mm. Pro navrhování a provád ní klempí ských prací je d ležitá roztažnost plechu (nap . p i rozdílu teplot od 10° do 40°C je roztažnost ocelového plechu + 0,5 mm, oproti zinkovému, jehož roztažnost je + 1,2 mm). U plechových konstrukcí, kde p evládá délka se prvky klempí ských prací nastavují vodot sn a v nastavení se nýtují jedno ad i dvou ad nebo spájejí. Prvky plech p esahují p i spájení a jedno adém nýtování 20 mm, p i dvou adém nýtování p esahují 40 mm. Spoje plech zinkových se pouze spájejí, plechy pozinkované a m d né se spájejí a nýtují ( nýtování se provádí nýty o pr m ru 2 mm v rozte i 30 mm a 10 mm od kraje plechu ). Spoje plech u konstrukcí širších než 500 mm se provádí na sucho drážkami ležatými nebo stojatými. Ležaté drážky se rozeznávají ve t ech druzích: jednoduché, dvojité a kryté, stojaté drážky jsou pak jednoduché a dvojité (obr. 190). P íponky a pera jsou také v t ech možných variantách: ležaté (jednost ižné), stojaté (dvoust ižné) a drát né (obr. 191), kladou se ve vzdálenostech maximáln 300 mm od sebe.

Obr. 341 Spojování plechu drážkami a) ležatá jednoduchá, b) ležatá dvojitá, c) ležatá krytá

- 307 - (321) -

Klempí ské práce a výrobky

dilata ní, d) stojatá jednoduchá, e) stojatá dvojitá

Obr. 342 P ipev ování plechu k podkladu p íponkami a) jednoduchá, b) dvojitá, c) drát ná

Okraje ležatých plech se vyztužují bu záhyby nebo p ehyby, okraje stojatých plech se vyztužují naválkami nebo trubkami. Záhyby se zahýbají bu nahoru nebo dol , p ehyby jsou bu ležaté, pravoúhlé, kosé, okapní nosy nebo stojaté (obr. 343). Návalky a trubky jsou bu kulaté nebo hranaté (obr. 345). Po dokon ení práce se plech natírá olejovou barvou na základní nát r. Ocelové plechy se natírají t ikrát, pozinkované dvakrát a zinkové plechy dvakrát, ale to jen ve výjime ných p ípadech, protože nát r na zinkový plech není nutný, m d né plechy se nenatírají v bec.

O

Obr. 343 Vyztužení okraje ležatého plechu a) záhyby, b) ležaté p ehyby, c) pravoúhlé p ehyby, d) kosý p ehyb, e) stojatý p ehyb, f) ohyb

- 308 - (321) -


Obr. 344 Vyztužení okraje stojatého plechu naválkami a) kulaté, b) hranaté

8.1. Žlaby Žlaby se rozeznávají: podokapní, nadokapní, zaatikové, mezist eší. Podle typu tvaru se d lí žlaby na: p lkruhové, ty hranné, trojúhelníkové, lichob žníkové. Podle zp sobu uložení se d lí žlaby na: hákové, l žkové. Hákové žlaby se nej ast ji vyrábí z pozinkovaného plechu o tlouš ce 0,62 mm, jinak také z m d ného plechu o tlouš ce 0,55 mm; l žkové žlaby se vyrábí zpravidla z plechu zinkového. Po celé délce se sestavují v díln z jednotlivých dílc 1 nebo 2 m dlouhých, které následn spojuje vodot sn ; na stavb se pak osazují do spádu alespo 1:200. Velikost pr ezu žlabu se ur uje empiricky dv ma zp soby: bu podle plochy st echy tak, že na 1 m2 plochy st echy p ipadne zhruba 1 cm2 pr ezové plochy žlabu nebo podle druhého zp sobu, kde na 6 m hloubky st echy (ve vodorovném pr m tu) p ipadne ší ka žlabu 150 mm a na každý 1 metr hloubky st echy se ší ka žlabu zv tší nebo zmenší o 25 mm. Voda ze žlab stéká do odpadních trub; jejich vzájemná vzdálenost je nejvýše 25 m, což zahrnuje i rozvodí (obr. 345). Aby voda z p epln ného žlabu nestékala na fasádu nebo dovnit budovy, snižuje se vn jší okraj žlabu alespo o 10 mm. Háky pro hákové žlaby jsou provedeny z ploché oceli 30/5 mm a jsou p ipev ovány ve vzájemných vzdálenostech asi 1000 mm. - 309 - (321) -


L žka pro l žkové žlaby jsou prkenná, betonová, zd ná, kamenná, ocelová apod. Krytina p e nívá asi na t etinu ší ky žlabu, oplechování okapu nebo plechová krytina mohou být spojeny se žlabem na jednoduchou drážku ležatou.

Obr. 345 Maximální vzdálenost odpadních trub

8.1.1.

Žlaby podokapní

Podokapní žlaby se eší vždy jako hákové zpravidla p lkruhového pr ezu, okraje se vyztužují kulatými naválkami. P i pr m ru 150 mm mají nej ast ji rozvinutou ší ku 330 mm. Spád žlabu m že být vytvo en dv ma zp soby: háky stejn hluboké p ipevn né po stranách krokví nebo háky nestejn hluboké p ipevn né na krokve (obr. 346).

Obr. 346 Zp soby provedení podokapních žlab v návaznosti na p ipevn ní

8.1.2.

Žlaby nadokapní

Podle polohy se rozeznávají dva druhy: nad ímsové, nást ešní. Nadokapní žlaby jsou posunuty za hranu ímsy, a proto vyžadují speciální oplechování ímsy tak, aby nezatékala voda do zdiva p ípadn porušeným žlabem. Nem ly by se klást daleko za hranu ímsy, protože jinak by voda z prostoru p ed žlabem nebyla zachycena a voln odkapává na chodník.

- 310 - (321) -


8.1.2.1. Žlaby nad ímsové Obvykle se navrhuje tvercový pr ez v provedení hákovém nebo l žkovém. Rozvinutá ší ka je zpravidla 500 mm p i hran 160 mm. Je d ležité si uv domit, že provedení nad ímsových žlab je oproti žlab m podokapním složit jší, nákladn jší a p ístup k nad ímsovým žlab m je pom rn komplikovaný, což je nevýhoda, protože údržba žlab je d ležitá pro jejich co nejdelší životnost.

Obr. 347 Žlab nad ímsový

8.1.2.2. Žlaby nást ešní Nej ast jší jsou nást ešní žlaby o tvrtkruhovém pr ezu v p ípad hákových žlab a trojúhelníkového pr ezu v p ípad žlab l žkových. Oplechování ímsy je p ichyceno k podkladu háky žlab , které na oplechování leží, proto se již nemusí dodate n p ichycovat. Na vn jším okraji je žlab p ichycený p íponkou k háku a jeho vnit ní okraj je p ichycený p íponkou do ležatého p ehybu (obr. 348). Spád nást ešních žlab m že být proveden dv ma zp soby: háky stejn hlubokými, kde rozvinutá ší ka žlabu je po celé délce stejná a krytina p esahuje p es horní okraj žlabu v nestejné ší ce nebo háky nestejn hlubokými, p i nichž rozvinutá ší ka žlabu se zv tšuje po spádu a krytina p esahuje ve stejné ší ce. Druhá varianta je neekonomická, dochází k velkému odpadu plechu. Tento zp sob se použije pouze tam, kde nestejné p esahování krytiny není problémem.

- 311 - (321) -


Obr. 348 Žlab nást ešní

Nást ešní žlaby jsou provedením jednoduché, snadno p ístupné a kontrolovatelné, ale jsou dost nevzhledné a dnes se už tém nepoužívají (hlavn ne u nízkých budov, kde estetická stránka je hodn d ležitá). 8.1.3.

Žlaby zaatikové

Tyto žlaby jsou vždy l žkové tvercového pr ezu z plechu zinkového. Oplechování žlab je spojeno s oplechováním atiky ležatou drážkou, proto rozvinutá ší ka závisí na ší ce atiky. Vnit ní okraj žlabu je vyztužen ležatým p ehybem. Doporu uje se oplechovat vždy celou zadní st nu atiky (obr. 349). Spád zaatikových žlab je tvo en dnem l žka, proto p i stejné rozvinuté ší ce p esahuje krytina do žlabu nestejn , to ale není v daném p ípad na závadu. Zaatikové žlaby jsou špatn p ístupné a kontrolovatelné, provedením pat í mezi nejsložit jší a málokdy plní dob e svou funkci: nap . v zim záv je sn hu brání odtoku vody a p i tání dochází k namrzání ústí kolem vpustí.

- 312 - (321) -


Obr. 349 P íklad zaatikového žlabu

8.1.4.

Žlaby mezist ešní

Vyskytují se u st ech shedových (pilových) a obvykle se umís ují do st ešní konstrukce (obr. 350). Jejich okraje jsou spojeny s lemováním okapu na jednoduchou ležatou drážku. Zaatikové a mezist ešní žlaby se zakrývají la ovými p íklopy jednak proto, aby sníh nezalehl žlab a také proto, aby tvo ily pochozí lávky na umožn ní p ístupu k oprav st ešní krytiny i pro odstra ování poruch samotných žlab .

Obr. 350 P íklady mezist ešních žlab - 313 - (321) -


8.2. Trouby Trouby slouží k odvodu vody ze žlabu. Trouby se provádí ze stejného plechu jako jsou žlaby. Jako žlaby mohou také trouby být kruhového nebo tvercového pr ezu a jsou sestaveny po výšce z jednotlivých dílc o délce 1000 mm nebo 2000 mm. Zasunují se do sebe 60 mm na sucho a jejich podélné švy se bu spájí (v p ípad zinkového plechu) nebo se zahnou a bodov spájí anebo se nýtují (pozinkovaný a m d ný plech). Trouby se pak osazují tak, aby podélné spoje nep iléhaly ke st n . Velikost pr ezu trub je asi ¾ pr ezu žlabu, jsou-li trouby osazeny 20 000 mm od sebe. Maximální vzdálenost trub od sebe je 25 000 mm, což zahrnuje i rozvodí (obr. 345). Ke st nám se trouby p ipev ují na výšku po vzdálenostech 2000 mm bu háky nebo zd emi, a to bu kloubovými nebo sponkovými se sponkou lomenou nebo rovnou (obr. 353); jsou z plochého železa 30/2 mm nebo 20/3 mm. M d né trouby jsou p ichyceny zd emi m d nými nebo ocelovými potaženými m kkým m d ným plechem. Trouby se opírají o háky trojúhelníkovými nosy (obr. 353a); o zd e se opírají oblounky oblé nebo hranaté (obr. 353b), které jsou pájeny 60 mm od spodního okraje jednotlivých dílc trub. Pokud trouba prostupuje p es ímsu nebo ze , pak se ukládají do ochranné manžety nebo trouby o 1 mm v tšího pr m ru, která je ze stejného plechu jako odpadní trouba. Zm ny svislého sm ru zprost edkují kolena, která jsou trojího druhu z hlediska tvaru: ímsová, odskoková a výtoková. ímsová kolena jsou 45º, výtoková kolena mají své ústí vyztuženo návalkem. Podle zp sobu výroby se rozeznávají kolena skládaná nebo lisovaná (obr. 354). Napojení na kanaliza ní troubu se p ipojuje odpadní trouba bu p ímo nebo manžetou (obr. 354e).

Obr. 351 Maximální vzdálenost trub

Obr. 352 Háky a zd e pro odpadní trouby a), d) háky; b), c) kloubové zd e; e), f) sponkované zd e lomené; g) sponkovaná zd rovná - 314 - (321) -


Obr. 353 Podep ení odpadních trub a) nosy, b) oblounky

Obr. 354 Kolena odpadních trub a) ímsové lisované, b) ímsové skládané, c) odskakované, d) výtokové, e) manžeta pro krytí spoje s litinovou troubou

8.3. Lemování Prostupy t les st echou a okraje st ech nem žou pokrýva i vykrýt vodot sn , proto se p edem lemují. Jsou to zejména: - st ešní okapy, - st ny vy nívající nad st echu a štíty, - komínová t lesa, - ty e, - hromosvody, - v trací trouby. K lemování se obvykle používá pozinkovaný plech tl. 0,62 mm, jinak titanzinkový plech tl. 0,70 mm, nebo m d ný plech tl. 0,60 mm Lemování - 315 - (321) -


okap a st n je sestaveno po délce z jednotlivých dílc plechu 1 m nebo 2 m dlouhých a navzájem jsou vodot sn spojeny (zinkový plech spájením, pozinkovaný a m d ný jednoduchou ležatou drážku). 8.3.1.

Lemování okap

Rozvinutá ší ka plechu pro lemování okap závisí na druhu krytiny a obvykle bývá 250 nebo 330 mm. Vn jší okraj lemování m že být volný nebo spojený p ímo se žlabem na jednoduchou drážku. Volný okraj je zahnutý do okapního nosu a p ipev uje se k podkladu dv ma zp soby: plechovými p íponkami k bedn ní (obr. 355a) nebo podkladním plechem po celé délce, který p ibije h ebíky k bedn ní (obr. 355b).

Obr. 355

8.3.2.

P ipev ování lemování st ešního k bedn ní a k betonu a) p íponkami, b) podkladním plechem

Lemování st n

Jsou to p edevším st ny vy nívající nad st echu a štíty. Smysl oplechování t chto st n je v ut sn ní styku st ny s krytinou a také v ochran st n p ed provlhnutím. Zpravidla se provádí na výšku 150 mm. 8.3.3.

Lemování komín

Na p edních a bo ních st nách je lemování komín obdobné jako lemování st n (obr. 356). Na zadní st n komínu (proti spádu) je plech podsunutý pod krytinu a bývá zformovaný do sedla tak, aby voda odtékala podél st n. Horní okraje lemování bo ních st n se upravují dv ma zp soby: bu stup ovit nebo šikmo v ší ce 150 mm. Na hranách komínového t lesa se plechy spojují na jednoduchou drážku.

- 316 - (321) -


Obr. 356 Lemování komínu (prostupu st echou)

8.3.4.

Lemování prostupujících ty í

Jedná se o lemování ty í procházejících krytinou: hromosvody, zábradlí apod. Lemování ty e se skládá ze t í ástí plechu: desky, trubky a zvonku. Deska plechu 200 / 250 mm se prosekne úhlop í n a vzniklé cípy se zahnou a p ipájí k trubce; deska p ekrývá krytinu po spádu a na ostatních stranách je podsunuta pod krytinu. Manžeta 100 mm vysoká a mírn kónická se navlékne na ty , kolem které se zatmelí a nad trubkou se p ipájí k ty i dilata ní klobou ek (obr. 357).

Obr. 357 Lemování prostupujících ty í - 317 - (321) -


8.3.5.

Lemování hromosvodných jímacích ty í

Provádí se z ocelového plechu pozinkovaného tl. 0,6 mm Lemování jímací ty e se skládá ze 4 ástí: ze spodní st íšky s trubkou a z vrchní st íšky s trubkou (obr. 358). Spodní st íška má tvar obdélníka 200 mm dlouhého a vypouklého podle tvaru h ebená e, na který t sn doléhá. St íška se otvorem navlékne na trubku, ke které ji p ipájí. Trubka je 70 mm vysoká, mírn kónická. Navlékne se na ty , ke které se zatmelí. Horní st íška je ve tvaru zvonku s pr m rem 200 mm a doléhá na drát svodu. P ipev uje se k trubce 50 mm vysoké a k jímací ty i podobn jako st íšku spodní.

Obr. 358 Lemování hromosvodných jímacích ty í

8.3.6.

Lemování v tracích trub

Z d vod jednodušší práce se v trací trouby lemují z titanzinkového plechu (obr. 359), i když jsou ostatní klempí ské práce na stavb provedeny z plechu pozinkovaného. Manžeta i deska je vyrobena z jednoho kusu plechu; manžeta asi 150 mm vysoká se ut sní k troub pomocí tmelu a k plechové troub se p ipájí. Okraje desek u malých trub se provádí jako lemování ty í a u velkých trub podobn jako lemování komín .

- 318 - (321) -


Obr. 359 Lemování v trací trouby

8.4. Vyplechování úbo í Úbo í zala ované se zpravidla oplechuje pozinkovaným plechem tl. 0,62 mm a vybedn né úbo í obvykle plechem titanzinkovým tl. 0,70 mm, nebo m d ným tl. 0,60 mm. Vyplechování úbo í nastavuje po délce z jednotlivých dílc plechu dlouhých 1 nebo 2 m a nastavuje je po spádu na sucho s p ekládáním širokým 60 mm. Rozvinutá ší ka plechu je závislá na druhu krytiny a na sklonu st echy. Okraje pruh plechu se ohýbají do ležatého p ehybu obráceného vzh ru, do n hož zapíná p íponky ve vzájemných vzdálenostech po 300 mm.

8.5. H ebeny a nároží Ty se zpravidla kryjí h ebená i z krytinového materiálu, což je nejlevn jší a esteti t jší zp sob, protože je udržen jednotný vzhled st echy. Plechem se tedy obvykle kryjí h ebeny a nároží jen na st echách s krytinou šindelovou, b idlicovou a z vlnitého plechu. Obvykle se používá plech titanzinkový tl. 0,70 mm, pozinkovaný 0,62 mm tl. nebo m d ný 0,60 mm tl. Sestavují se pruhy plechu po délce z jednotlivých dílc dlouhých 1 nebo 2 m a nastavují se na sucho s p eložením širokým 60 mm. Rozvinutá ší ka plechu je obvykle 330 mm. Okraje plechu leží na hladké krytin ležatým p ehybem obráceným dol . K podkladu se plech p ipev uje dv ma zp soby: bu ztužujícími pásky nebo podkladními plechy (obr. 360).

- 319 - (321) -


30 5 mm 10

a)

b)

Obr. 360 Oplechování h ebene krytin b idlicových a z hladkých tašek – p ichycení a) ztužovací pásky, b) podkladní plech

8.6. St ešní okna Výrobci st ešních oken na našem trhu vyráb jí pro své r zné typy oken odpovídající oplechování. Proto již p i výb ru ur itého st ešního okna se vybírá ur itý druh lemování. Obecn však záleží na tvaru st ešní krytiny a obvykle se rozeznávají t i druhy oplechování: pro profilovanou st ešní krytinu, pro plochou st ešní krytinu anebo kombinované lemování. Oplechování zajiš uje vodot snost a ochranu proti pov trnostním vliv m. To, že se skládá z prefabrikovaných díl , které mají stejnou úpravu jako oplechování oken, umož uje nenápadné a architektonicky isté osazení oken do libovolné krytiny.

Obr. 361 Tradi ní oplechování st ešního okna (výlezu)

- 320 - (321) -


8.7. Krytí vystupujících ástí fasády Nej ast ji se jedná o krytí íms, které je provedeno z plechu titanzinkového tl. 0,70 mm, pozinkovaného 0,62 mm tl. nebo m d ného 0,60 mm tl. Je sestaveno z jednotlivých dílc 1 nebo 2 m dlouhých, které se v nastavování bu spájí (zinkové plechy) nebo nýtují a spájí (pozinkované a m d né plechy). Široké plechy (nad 500 mm) se spojují na dvojitou stojatou drážku.

- 321 - (321) -

POZEMNÍ STAVITELSTVÍ III

Recommend Documents