POSTAVENÍ CIZINCŮ NA TRHU PRÁCE V PRAZE Zpráva z výzkumu
1
TATO ZPRÁVA JE SOUČÁSTÍ PROJEKTU „SYSTÉMOVÁ KONCEPCE PODPORY PRACOVNÍHO UPLATNĚNÍ CIZINCŮ DLOUHODOBĚ ŽIJÍCÍCH NA ÚZEMÍ HL.M. PRAHY (WORK IN PRAGUE)“, REALIZOVANÉHO V RÁMCI „PROGRAMU INICIATIVY SPOLEČENSTVÍ EQUAL“.
POSTAVENÍ CIZINCŮ NA TRHU PRÁCE V PRAZE Zpráva z výzkumu
Výzkumný tým: Eva Stehlíková, Helena Konopásková
2
Tato zpráva je součástí projektu „Systémová koncepce podpory pracovního uplatnění cizinců dlouhodobě žijících na území hl.m. Prahy (Work in Prague)“, realizovaného v rámci „Programu Iniciativy Společenství EQUAL“.
3
OBSAH Předmluva............................................................................................................................ 7
Projekt Work in Prague (celým názvem Systémová podpora pracovního uplatnění cizinců a azylantů na trhu práce v Praze) je realizován v rámci iniciativy Equal II, je tedy podpořen ze zdrojů Evropského sociálního fondu a MPSV ČR. Projekt je realizován v partnerství na národní i mezinárodní úrovni. Organizace pro pomoc uprchlíků je držitel projektu. Partnerskými organizacemi jsou: Centrum pro integraci cizinců, Sdružení občanů zabývajících se emigranty, Slovo21, Hospodářská komora a Odbor pro migraci a integraci cizinců Ministerstva práce a sociálních věcí. Na mezinárodní úrovni spolupracujeme s obdobnými partnerstvími v Holandsku a Německu.
4
I. ČÁST............................................................................................................................... 9 I.1. Úvod ...................................................................................................................... 10 I.2. Vymezení výzkumu................................................................................................ 11 I.3. Postavení cizinců na trhu práce v mimopražských regionech ve světle nedávno uskutečněných výzkumů.......................................................... 13 I.4. Rámcová charakteristika trhu práce v Praze ......................................................... 19 I.5. Terénní fáze výzkumu............................................................................................ 21 I.5.1. Problém dostupnosti cílových populací.......................................................... 21 I.5.2. Technika vedení rozhovorů............................................................................. 23 I.5.3. Doplňující informace...................................................................................... 24 I.6. Získaná data a jejich interpretace . ........................................................................ 25 I.6.1. S kým jsme hovořily: pobytový status respondentů a způsoby jejich uplatnění na trhu práce v Praze............................................ 25 a) Malé české firmy.................................................................................... 26 b) Zahraniční firmy, média ........................................................................ 30 c) Agentury práce....................................................................................... 33 d) Nelegální zaměstnávání a práce načerno............................................... 38 e) Využívání kvalifikace na pražském trhu práce....................................... 45 I.6.2. Cesty k pracovnímu místu a bydlení v Praze.................................................. 47 I.6.3. Administrace pobytu a práce v Praze.............................................................. 56 I.7. Závěrem................................................................................................................. 61 Literatura . .................................................................................................................. 65
5
OBSAH
II. ČÁST: Výběr odborné literatury a výzkumných zpráv na téma zaměstnávání cizinců a pracovní integrace cizinců v ČR ................................................................... 66 II.1. Úvod.................................................................................................................... 67 II.2. Výběr literatury na téma zaměstnávání cizinců a pracovní integrace cizinců v ČR ..................................................................... 69 II.2.1. Přehledová stať odborných studií za období 2000 až 2005.......................... 69 II.2.2. Anotace vybraných textů.............................................................................. 73 II.3. Zaměstnávání cizinců a pracovní integrace cizinců v ČR - seznam vybrané literatury tříděné podle roku vydání ........................................ 86 II.4. Zaměstnávání cizinců a pracovní integrace cizinců v ČR - seznam vybrané literatury tříděné podle autorů................................................... 96 II.5. Cizinci,zaměstnávání a pracovní integrace cizinců v ČR - elektronické zdroje informací.......................................................................... 105 II.6. Základní právní předpisy ČR týkající se zaměstnávání cizinců (zdroj MPSV)...... 109
6
PŘEDMLUVA Tato závěrečná zpráva je výstupem z výzkumu zaměřeného na „Postavení cizinců na trhu práce v Praze“. Výzkum sám je součástí širšího projektu „Systémová koncepce podpory pracovního uplatnění cizinců dlouhodobě žijících na území hl.m. Prahy (Work in Prague)“, realizovaného v rámci „ Programu Iniciativy Společenství EQUAL“. Cílem výzkumu bylo získat aktuální data o postavení cizinců z cílové skupiny na trhu práce v Praze. Výstupy z výzkumu by měly doplnit poznatky o dosavadních trendech zaměstnávání cizinců v Praze, překážky, které cizincům brání v regulérním pracovním uplatnění a názory zaměstnanců a cizinců na podmínky zaměstnávání v Praze. Získaná aktuální data o postavení cizinců z cílové skupiny na trhu práce v hlavním městě mohou přispět tvůrcům koncepce systémové podpory pracovního uplatnění cizinců dlouhodobě usazených v ČR. Součástí zprávy je přehled a rešerše stávající odborné literatury a dalších pramenů, které jsou na tuto tematiku zaměřené a nabízí pohled na jejich dostupnost a použitelnost ze strany různých cílových skupin i zaměstnavatelů. Odkazy na nejnovější publikované výzkumné zprávy, které reflektují více či méně situaci cizinců na pracovním trhu v ČR, umožňují porovnat jejich závěry s výsledky analýzy postavení cizinců na trhu práce v Praze. Významným zdrojem informací o pracovním uplatnění cizinců, které se výzkum využíval, byly údaje zveřejňované státními úřady, zejména Českým statistickým úřadem a Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR.Těžiště kvalitativního výzkumu při zjišťování pracovního uplatnění cizinců (s trvalým či dlouhodobým pobytem) na trhu práce v Praze však bylo ve shromáždění, analýze a interpretaci vyprávěných zkušeností migrantů ze třetích zemí a jejich zaměstnavatelů. Nezanedbatelně k naší práci přispěli svými zkušenostmi a pohledy na zkoumané fenomény reprezentanti agentur práce a příležitostně oslovení pracovníci pražských úřadů práce a i pracovníci neziskových organizací. Všem patří náš dík za spolupráci.
7
I.
ČÁST PRVNÍ
8
9
I.
1.
I.
ÚVOD Je známo, že studiem sociálních jevů v minoritních skupinách populace nastavujeme velmi ostré, ne-li vypuklé zrcadlo celé majoritě. Řečeno podobnou metaforou, sociální jevy a problémy existující v celé společnosti se (sociologovi) při zkoumání minoritních skupin zrcadlí jak v kapce vody, zatímco v „moři“ majority zůstávají očím, byť i kompetentního pozorovatele, nejednou „skryté po hladinou“. Nutno hned v úvodu podotknout, že s oběma pojmy, majoritou i minoritou, pracujeme jako s pojmy relačními, vztahovými, abychom zohlednily skutečnost, že každý člen společnosti přísluší k mnohým minoritám právě tak, jako reprezentuje nějaké majority. Rovněž respektujeme názor, že postavení je tím, co definuje příslušnost k minoritě, jakkoliv její početní stav za jistých okolností a v závislosti na zvoleném kritériu může tvořit i většinu ve sledované populaci. České ekvivalenty pojmů minorita a majorita, tj. menšina a většina, mohou být tudíž leckdy zavádějící. Preferujeme proto v tomto textu užití pojmů minorita a majorita. Cizinci na trhu práce v Praze, kteří byli v zorném úhlu našeho zkoumání, bezesporu minoritou jsou: mohou být sice - přinejmenším sezónně - i velmi početnou skupinou, jejich postavení v české společnosti, včetně možností uplatnit se na legálním trhu práce, minoritním postavením je. Právě z této pražské minority jsme v empirické fázi výzkumu vybíraly jednu část svých respondentů, druhou skupinu tvořili zaměstnavatelé příchozích ze třetích zemí.
10
VYMEZENÍ VÝZKUMU
2.
Cílem výzkumné akce bylo mapovat podmínky pracovní integrace cizinců v Praze, a to zejména prostřednictvím reflexe těchto podmínek samotnými příchozími a jejich zaměstnavateli. Výzkum byl zaměřen na situaci příchozích ze zemí, jež jsou v ČR považovány spíše za defavorizované, tedy zejména na příchozí ze států bývalého Sovětského svazu a východního bloku, dále z dálného východu, případně Afriky. Zkoumaly jsme podmínky pracovního uplatnění cizinců, kteří mají na území ČR trvalý pobyt (což znamená i trvalé bydliště) nebo dlouhodobý pobyt (t. j. vízum delší než na 90 dní a pouze přechodné ubytování.) Mezi dotázanými byli i tři azylanté. Smyslem výzkumu bylo získat podrobnou a kvalitní informaci o reálných podmínkách zaměstnávání cizinců v Praze a identifikovat nejpalčivější potíže – jak týkající se pracovního uplatnění cizinců, tak jejich zaměstnavatelů, protože i na ty stát naložil nemalou odpovědnost. Zvlášť zřetele hodné se ukázaly ty aspekty života a práce cizinců v Praze, které je marginalizují v přístupu na trh práce a/nebo je z něj dokonce vytěsňují a startují eventuelně jejich cestu do ilegality. Rovněž jsme sledovaly, zda a jakými prostředky se snaží cizinci vyvázat ze sítí černé a šedé zóny pražského trhu práce a získat či obnovit legální status svého pobytu a práce v ČR. Poznatky o roli a fungování zaměstnavatelů v těchto procesech budou nedílnou součástí našich zjištění. V závěru formulujeme politická a praktická doporučení týkající se legálního zaměstnávání cizinců. Celý výzkum byl ovšem soustředěn nikoli na sledování nějakého reprezentativního vzorku celé populace „cizinců ze třetích zemí pracujících v Praze“, ale na „populaci problémů“, se kterými se tito lidé musejí potýkat, rozhodnou-li se v Praze trvale žít a pracovat. Nešlo tedy o to, aby ti, které náš kvalitativně orientovaný výzkum oslovil, tvořili reprezentativní vzorek populace cizinců žijících a pracujících v Praze. Důležité bylo, abychom výzkumem hlouběji nahlédly situace, kterým jsou tito lidé zpravidla vystaveni a pokusily se ukázat zdroje a důvody jejich vzniku i důsledky, které ovlivňují způsoby a proces integrace příchozích v hostitelské společnosti: to, jak uplatňují svůj kvalifikační potenciál, jak si osvojují jazyk, zda a jak plně respektují český právní řád (nebo zda jejich zkušenosti vedou spíše k tomu naučit se ho obcházet a platné normy překračovat). Zdá se, že poznatky získané terénním šetřením mezi cizinci, žijícími dlouhodobě v Praze a pokoušejícími se zde na trhu práce uplatnit, docela dobře dokumentují v úvodu načrtnutou tezi, resp. její metaforická vyjádření o „vypuklém zrcadle“ či „kapce vody“. Jak dále uvidíme, fenomény
11
I.
I.
2.
12
a problémy, které pro pražský pracovní trh jsou typické a docela dlouhodobě ho charakterizují, vystupují ve výpovědích cizinců-zaměstnanců/uchazečů o zaměstnání i reprezentantů pražských firem, kteří je zaměstnávají/jsou ochotni-připraveni je zaměstnat, hodně plasticky. Vedle charakteristik trhu práce v Praze data, výzkumem získaná, poukazují i k důsledkům nastavení parametrů trhu s bydlením, fungování některých reprezentantů státní správy i stavu legislativy týkající se pobytu cizinců v ČR. Těchto problémových okruhů se ve zprávě rovněž dotkneme, byť především jako kontextu ústředního tématu výzkumu. Máme přitom na paměti, že Praha jako velkoměsto a hlavní město země má některé výlučné rysy, a výsledky výzkumů uskutečněných zde nemusí vždy reprezentovat situaci v celé zemi. Má-li se nám podařit odlišit podmínky práce a života příchozích ze zahraničí nastavené právě velkoměstským charakterem lokality od situace cizinců, žijících a pracujících v jiných částech země, musíme také konfrontovat své poznatky s poznatky z výzkumů uskutečněných v nedávné době i v ostatních regionech ČR. Pokud to dovolí různorodé teoretické a metodologické ukotvení těchto výzkumů, pokusíme se o to. Shrnout a vybrat to nejdůležitější z nedávno zveřejněných textů považujeme za nezbytné a efektivní i proto, abychom je mohly vzít v úvahu při interpretaci námi shromážděných poznatků. Koresponduje to i s doporučením některých expertů na cizineckou problematiku: trvale monitorovat postoje a přístupy české společnosti k migrantům a aktualizovat tak vědecké a výzkumné poznatky v dané oblasti. Věnujeme pozornost zvlášť těm výzkumům, jejichž terénní šetření probíhalo až po té, co došlo k některým zásadním změnám v úpravě pracovních podmínek a podmínek zaměstnávání cizinců, jak je nastavil Zákon o zaměstnanosti 435/2004 Sb. Ten na jedné straně přitvrdil, na druhé straně změkčil některé z podmínek účasti zahraničních pracovníků na českém trhu práce (viz Komentář k novému zákonu o zaměstnanosti (č. 435/2004 Sb.) Pavla Čižinského, Migrace on-line). Nemůžeme sice předpokládat, že kvalitativně orientované výzkumy zachytí v plném rozsahu efekty a důsledky nově nastavených zákonných podmínek, ale pokládáme za korektní srovnávat mezi sebou výsledky výzkumů, jejichž respondenti měli shodně nastavené aktuální parametry účasti na českém trhu práce.
POSTAVENÍ CIZINCŮ NA TRHU PRÁCE V MIMOPRAŽSKÝCH REGIONECH VE SVĚTLE NEDÁVNO USKUTEČNĚNÝCH VÝZKUMŮ
3.
V průběhu roku 2006 byly dokončeny dvě výzkumné zprávy, které mapují problematiku zahraniční pracovní síly na českém trhu práce jednak na území celé ČR (GRYGAR, ČANĚK, ČERNÍK 2006), jednak v severočeském regionu (TOLLAROVÁ A KOL. 2006). Byla také obhájena disertační práce (KLVAČOVÁ 2006), zabývající se tématikou integrace cizinců v ČR. Autoři každého z uvedených textů vycházeli nejen z dosud shromážděných poznatků o imigraci do České republiky včetně pracovního uplatnění migrantů zde, ale věnovali pozornost i zahraniční zkušenosti se sociálně-ekonomickou integrací imigrantů a teoretickým východiskům, která je možné využít v přístupu ke zkoumání - z mnoha hledisek citlivého - terénu. Obohatili tak interpretaci dat, získaných vlastním výzkumem. Všechny tyto práce se zakládají na empirických datech, získaných rovněž kvalitativním šetřením, výzkum v severních Čechách čerpal dokonce jak z rozhovorů se zde žijícími cizinci, ale také z rozhovorů se severočeskými zaměstnavateli cizinců ze třetích zemí. Disertační práce Petry Klvačové není přímo zaměřená na „pracovní integraci“ příchozích, dotýká se jí pouze v kontextech vývoje jejich jazykových kompetencí a sociálních vazeb. Teoretická část textu se ovšem podrobně věnuje pojmu integrace cizinců v hostitelských společnostech, jeho mnohovýznamovosti a širokému spektru jeho užívání od odborné sociálně vědní literatury po jeho rozšíření v politickém nebo mediálním diskurzu a běžném (nejen českém) jazyce. Přes všechny pochybnosti, které masové a nereflektované užívání zmíněného pojmu v autorce, tudíž i čtenáři, vyvolává, uchyluje se autorka nakonec k jeho užití i v rámci pokusu o vlastní konceptuální uchopení studovaných procesů. Jak ovšem přesvědčivě ukazuje první z citovaných výzkumných zpráv (GRYGAR, ČANĚK, ČERNÍK 2006), nejde o jediný použitelný, a někdy ani o nejvhodnější, teoretický koncept, který je při zkoumání fenoménu migrací a imigrantů a jejich pracovního uplatnění v hostitelských společnostech k dispozici. Tím nejobecnějším a podle našeho názoru nosným teoretickým rámcem, kterého využívají autoři ve své zprávě, je Overbeekův koncept mezinárodní pracovní mobility, svázaný i s internacionalizací produkce. V rámci tohoto konceptu pracovní trh vyspělých společností očekává „hyper-flexibilitu“ především těch pracovníků, resp. pracovních migrantů, kteří zaujímají pozice, pro něž není očekávána vyšší kvalifikace. Pracovní migranti jsou na těchto pozicích pro zaměstnavatele zajímaví, pokud jim může vyplácet nižší mzdu než domácím zaměstnancům,
13
I.
3.
14
I. jsou-li snadno kontrolovatelní, nahraditelní a právě flexibilní – co do druhu práce, místa výkonu práce, formy pracovně-smluvního vztahu atd. Autoři citují rovněž Persauda (2003), který poukazuje k obecnému trendu: to, co mizí na trhu práce, není samotná práce, ale zaměstnání. Tento jev je dlouhodobý a týká se všech ekonomicky aktivních, nikoli pouze (pracovních) migrantů. Jejich aktuální strukturální nevýhody pokládá totiž citovaný autor za dočasné a předpokládá dokonce, že postupem času to bude zejména flexibilita migrujících pracovníků, která bude na trhu práce znamenat výhodu (i když nejspíš zase jenom dočasnou) před domácím obyvatelstvem, zvyklým na smluvní a třeba i odborovou ochranu svých zaměstnaneckých práv i příjmů. Vycházejíc z tohoto předpokladu si autoři zprávy kladou otázky, které jsou zjevně na místě: Je situace imigrantů na trhu práce v ČR opravdu tak odlišná od domácího obyvatelstva, jak se na první pohled jeví? Není v ní jen viditelnější trend či tendence k rozvolňování pracovněprávních vztahů od klasické „zaměstnanosti“ k jejich jiným flexibilnějším formám týkajícím se celé společnosti? Odkaz k těmto teoretickým východiskům umožňuje pak autorům jistou distanci od (v textech většiny autorů vysoce frekventovanému) pojmu integrace. Mluví raději o sociální inkluzi imigranta (str. 30), sociálním, kulturním a symbolickém kapitálu, jímž disponuje a který v rámci svého pobytu v ČR postupně více či méně úspěšně kumuluje (str. 23 – 28 a dále), nebo o sociálních sítích nejrůznějšího typu, v nichž se pohybuje, do nichž se začleňuje nebo se z nich posléze vymaňuje. Všechny tyto aspekty de facto zastřešuje pojem kvalifikace migrantů, který je pak v celém textu chápán mnohem šířeji, než pouhé vzděláním a profesní praxí získané pracovní kompetence. Důvodem je i to, že v zemi původu získaná a doložitelná kvalifikace, chápaná v obvyklém užším slova smyslu, se zatím uplatňuje v jiném kulturním a jazykovém prostředí hostitelské země jen velmi vzácně. Pokud je v textu zprávy řeč o integraci imigrantů do české společnosti, pak jen okrajově, jako o dlouhodobém procesu, pro který je žádoucí vytvářet podmínky, a to se zvláštním zřetelem k postavení žen (mnohem více než muži-migranti ohroženy sociální izolací v hostitelské zemi) a potomků imigrantů, jejichž kulturní a jazyková integrace výrazně podporuje tento proces i v první generaci - rodičovské. Druhá z citovaných výzkumných zpráv (TOLLAROVÁ A KOL., 2006) naopak s pojmem integrace pracuje, ale předesílá, že: „přístup k přistěhovalcům a stejně tak význam pojmu integrace může být…velice odlišný. Závisí jak na historii každého státu, tak na… předpokladech o sociálním řádu a podobě společnosti, na kterých staví každý stát své uspořádání. … je… ovlivněn tradicí, národní sebedefinicí, migrační zkušeností země nebo jejím současným politickým směřováním, členstvím v nadnárodních celcích nebo směřováním vnitřních reforem. Není tedy jedna „univer-
zální“ podoba integrace, ale je třeba nalézt její formu vhodnou pro každý stát a jeho dosavadní i příchozí obyvatele.“ (str.3-4) Vědomí mnohoznačnosti i různorodého kontextu užívání pojmu integrace přimělo tento autorský tým k tomu, aby své rozumění pojmu specifikoval. Integrace (cizinců) pro ně není hodnotově neutrálním pojmem, ale výrazně pozitivním. Jde o směřování k důstojnému a partnerskému soužití. Integrace není doprovázena odmítáním cizinců a oslabováním jejich pozice, ani nemá znamenat tlak na jejich asimilaci. Integrace příchozích z ciziny je z mnoha důvodů žádoucí proces a zapojit se do něj je nejen v jejich zájmu, ale právě tak v zájmu (české) majority (str. 5). Jak autoři uvádějí, jsou tak ve shodě s těmi (třeba a zejména pracovníky mnohých NNO), kteří se profesionálně a prakticky celkovou situací příchozích do ČR zabývají a poskytují jim v rámci svých možností všestrannou pomoc (viz TOLLAROVÁ, 2006). Interpretační rámec výzkumem získaných dat pak do značné míry, víc implicitně než explicitně, respektuje teoretické rámce integračních procesů včetně jejich způsobů a dimenzí, jak jsou rozpracovány v článku B. Tollarové, který byl nedávno publikován. (Integrace cizinců v Česku: pluralita, nebo asimilace?, Biograf 2006/39) Autoři GRYGAR, ČANĚK A ČERNÍK (2006) deklarovali podrobnější a podobně „angažované stanovisko“ až před svými závěrečnými doporučeními, i proto je konkrétnější a reflektuje současnou situaci imigrantů v České republice, tak, jak ji svým výzkumem zachytili. Ani oni se v něm užití pojmu integrace nevyhýbají.: „- chceme, aby pro cizince žijící v Česku byly vytvořeny takové podmínky, které by jim v přípa dě jejich zájmu umožnily plnou integraci do české společnosti; - chceme, aby lidé, kteří se vlastním přičiněním nebo pod tlakem okolností ocitli mimo legální prostor, měli možnost a byli motivování z této šedé zóny bez dalších následků vystoupit; - chceme… nastolení takového stavu, který by podporoval rozvíjení kvalifikace v Česku žijí cích cizinců a který by byl alternativou vůči situaci, kdy jednu z hlavních kvalifikací předsta vuje cena práce, za kterou jsou ochotni pracovat; - chceme, aby se v českém veřejném prostoru etablovalo takové kritické prostředí, které by formulovalo nepřípustnost znevýhodňování pracovníků na základě jejich původu, etnicity, jazyka nebo pohlaví“ (str. 44) Je otázkou, do jaké míry toto angažované, nikoli hodnotově neutrální stanovisko autorů obou výzkumných zpráv, ač pracují s různými teoretickými východisky a odlišným pojmovým aparátem, vede k analogickým závěrům a doporučením, které se přístupu českého státu a společnosti k imigrantům, a zvlášť k podmínkám jejich uplatnění na českém trhu práce, týkají. Ukazuje se totiž, že ať na situaci nahlédneme optikou kteréhokoli z výzkumů nebo analýz z období posledních
3.
15
I.
3.
16
I. pěti let, jejich závěry i doporučení jsou si velmi blízké, korespondují spolu, vzájemně se doplňují a obohacují. Shoda či podobnost výchozího postoje (pozitivní hodnocení a vstřícnost k integraci imigrantů, vycházející z přesvědčení, že takový přístup je i v zájmu české majority) jednotlivých výzkumníků a výzkumných týmů na tom má bezesporu podíl. Ve výstupech z výzkumů se jen málo odrážejí změny v legislativním rámci, upravujícím pracovní imigraci cizinců do ČR. Sami cizinci – zejména ti, kteří dlouhodobě usilují o získání trvalého pobytu v ČR a zatím nebyli úspěšní – hodnotí změny v legislativě, realizované v posledních letech, jako málo účinné v tom směru, aby jejich situaci v ČR stabilizovaly a komplikovanou agendu administrování jejich pobytu a pracovního uplatnění, resp. zaměstnanosti, zjednodušovaly. Stále je v mnoha ohledech vnímají jako málo efektivní a s přetrvávajícími diskriminačními účinky. Sledovat efektivitu postupných a častých změn zákonných a administrativních parametrů pobytu a práce imigrantů ze třetích zemí tedy vyvolává potřebu dalších a relativně dlouhodobých výzkumných aktivit. A při jejich projektování se ukazuje žádoucím věnovat pozornost nejen tomu, jak inovace v administraci svého pobytu a změny ve svém postavení hodnotí samotní příchozí, ale komplementárně sledovat i odezvu majoritní populace, ať už ji reprezentují zaměstnavatelé, pracovníci úřadů práce, reprezentanti obcí, v nichž se cizinci usidlují, jejich sousedé či jednoduše veřejné mínění. Dokladem užitečnosti takového přístupu je např. čtvrtá kapitola výzkumné zprávy Trh práce a cizinci (TOLLAROVÁ A KOL.: 2006) nazvaná Cesta k zaměstnávání cizinců očima zaměstnavatelů cizinců. Její autor Ivan Vodochodský v ní podrobně zpracoval svou výzkumnou zkušenost z rozhovorů s reprezentanty devíti severočeských firem či zařízení, které dlouhodobě využívají zahraničních pracovníků. Vedle toho vedl rozhovory rovněž s pracovníky příslušných Úřadů práce. Ukázalo tu se mimo jiné, že zaměstnavatelé cizinců na severu Čech využívají právě oné (všestranné) flexibility zahraniční pracovní síly, o které je řeč ve výzkumné zprávě kolegů GRYGARA, ČAŇKA A ČERNÍKA (2006). Pro dotázané zaměstnavatele jsou jednoznačně zajímaví a využitelní právě lidé, ochotní tvrdě fyzicky a manuálně pracovat, kteří zde pobývají na víza za účelem zaměstnání a jsou tudíž na svých zaměstnavatelích víc závislí než jiní pracovníci. Vyznačují se vyšší loajalitou k zaměstnavateli, vyšší výkonností a oddaností práci: jejich pobytové vízum jednoduše závisí na tom, udrží-li si zaměstnání. Naopak ti příchozí, kteří už získali trvalý pobyt v České republice, tyto komparativní výhody ztrácejí: na trhu práce jsou s českými občany formálně zrovnoprávněni a k jejich motivací při hledání uplatnění na českém trhu práce přistupuje už i snaha uplatnit nějak svou kvalifikaci, získanou v zemi původu. Je spíš pravidlem než výjimkou, že v tu chvíli se musí začít vyrovnávat s řadou bariér: v první řadě jazykovou na své straně i administrativními na straně českých úřadů i třeba obavami či předsudky na straně zaměstnavatelů
Konkrétně v severních Čechách je ovšem atraktivní rovněž pracovní síla (některých) kvalifikovaných cizinců, kteří obsazují vyšší manažerské posty nebo třeba kompenzují regionální a lokální nedostatek lékařů a zdravotnického personálu. Tito lidé (jejich počet je ovšem pouhým zlomkem počtu těch, kteří vykonávají manuální a fyzicky náročné profese) jsou naopak svobodnější než jiní pracovníci, v závislé pozici na nich jsou leckdy jejich zaměstnavatelé. Pracovní uplatnění příchozích ze zahraničí na vyšších a kvalifikačně náročných pozicích bývá relativně krátkodobé (i když nikoli sezónní jako u některých manuálních profesí), limitované dosažením nějakého kariérního cíle, který otevírá dveře k uplatnění v atraktivnější pracovní pozici nebo v atraktivnější lokalitě či regionu, popřípadě jiné zemi. Narozdíl od těch zaměstnavatelů, kteří poskytují pracovní místa a výdělky cizincům, aniž by měli vysoké požadavky na jejich kvalifikaci, jsou ti zaměstnavatelé, kterým chybí vysoce kvalifikovaná pracovní síla nuceni vůči příchozím postupovat mnohem pružněji a vstřícněji. Ani jedni ani druzí z těch, o kterých zaměstnavatelé hovořili, většinou ale nereprezentují tu skupinu cizinců, která má a deklaruje zájem se v České republice usadit trvale a integrovat se postupně v české společnosti. Takoví zaměstnanci z řad cizinců, kteří už eventuelně mají rovné podmínky jako čeští občané a tudíž jsou hůře manipulovatelní, méně flexibilní a méně ochotní či schopní dlouhodobě podávat mimořádné pracovní výkony, ztrácejí v očích zaměstnavatelů atraktivitu typických „gastarbeitrů“. Tito lidé naopak mají, jak z řady rozhovorů přímo s nimi plyne, konkrétně i na severočeském trhu práce velmi omezené šance. Nezávisle na svém vzdělání a kvalifikaci, získaných v zemi původu, jsou často odkázáni na příležitostné zdroje obživy, jejich výdělečná činnost se leckdy odehrává v tzv. šedé zóně ekonomiky, nesklouzne-li až k nelegálním příjmům. To pak může komplikovat jejich situaci, jakmile žádají o české občanství. Týká se to cizinců ze třetích zemí na celém území ČR, jak je zevrubně popsáno i ve zprávě GRYGARA, ČAŇKA A ČERNÍKA (2006, str. 23 –26), nejen těch, kteří žijí v regionech s vysokou nezaměstnaností, jakým severní Čechy bezesporu jsou. Mají-li už imigranti trvalý pobyt na území ČR a žijí v severočeském regionu, pak není výjimečné, že spadají mezi klienty úřadů práce, bývají i dlouhodobými příjemci sociálních dávek.V této situaci se v severních Čechách nacházejí například i repatrianti z Ukrajiny, Kazachstánu, Rumunska. Imigranti v severních Čechách se naopak nepotýkají s problémem typickým například pro Prahu a okolí, kterým je bydlení. Je tu pro ně relativně snadno a i cenově dostupné. Ani na nedostatek sociálních kontaktů s členy majoritní společnosti si dotazovaní nestěžovali, byť o nich nehovořili jako o vřelých nebo přátelských, ale ani si nestěžovali na dlouhodobou odtažitost nebo nevraživost místních obyvatel. Nedostatek pracovních příležitostí a nezaměstnanost ovšem nepodporují spontánní a motivované osvojování češtiny. A to, jak přesvědčivě ukazuje KLVAČOVÁ (2006), má
3.
17
I.
3.
I. pro postupné začleňování (proces integrace) imigrantů do majoritní společnosti poměrně klíčový význam, znalost češtiny totiž mimo jiné podporuje ochotu majoritního okolí přijmout imigranta. Dlouhodobá nezaměstnanost tudíž představuje poměrně robustní bariéru v procesu integrace příchozích, může vést až k sociální izolaci a narůstajícímu pocitu nostalgie po domově. Důvodem (někdy legitimním, leckdy i jen záminkou, jak se respondenti domnívají), proč zaměstnavatelé odmítají přijmout cizince, byť trvale usazené, na mnohé pracovní pozice, je jejich nízká jazyková kompetence: kruh se tím uzavírá. Imigranti zaměstnání neseženou, protože mluví špatně česky, znalost češtiny stagnuje, protože žijí izolovaně a mají málo příležitostí česky komunikovat. Ti, kdo se chtějí v ČR trvale usadit, si to velmi dobře uvědomují a stvrzují to i svým zájmem o výuku češtiny. Nejenže ho respondenti ze severu Čech v rozhovorech deklarovali. Účast a úspěšnost imigrantů v bezplatných výukových kurzech (nejen českého jazyka), organizovaných chomutovským EDOSTem pro v regionu usazené cizince a probíhajících paralelně s terénním šetřením, to přesvědčivě dokumentuje. A zájem absolventů kurzů pokračovat ve studiu češtiny byl enormní. Charakteristické pro studie této skupiny odborných analýz je to, že nejde o pouhý monitoring skupin migrantů, ale o kvalitativní šetření, která zkoumala životní a pracovní podmínky těch, kteří se v ČR chtějí usadit, chtějí pracovat, chtějí zde vychovávat své potomky a spolu s nimi se v české společnosti postupně integrovat. Výzkumy využívají kvalitativních metod, vyznačují se vyšší citlivostí ve vnímání zkoumaných jevů a detailněji tematizují řadu problémů s nimi spojených, např. zaměstnávání 1. i 2. generace imigrantů, bariéry zaměstnatelnosti na obou stranách (např. právní, administrativní na straně majority a jejích institucí na straně jedné a tradičně malá ochota k integraci prvních generací některých etnik na straně druhé). Tyto výzkumy pracují s osobními a individuálními zkušenostmi dotázaných v jejich časových horizontech i reálném kontextu a přibližují se tak konkrétním zkušenostem a poznatkům, které pracovníci NNO ze své praxe mají a využívají. Kvalitativnímu přístupu jsme i z těchto důvodů daly přednost při svém zkoumání orientovaném na postavení cizinců na trhu práce v Praze.
RÁMCOVÁ CHARAKTERISTIKA TRHU PRÁCE V PRAZE
4.
Co pokládáme ve vztahu k našemu výzkumnému záměru za relevantní o trhu práce v Praze předeslat: • především je svým způsobem hůře kontrolovatelný, nepřehledný: velkoměstské prostředí, pro které je charakteristická nízká úroveň sociální kontroly, nepochybně umožňuje realizo vat strategie obcházející či nerespektující zákonné normy snáze, než lokality jiného typu, zá roveň není snadné se na něm pro příchozí ze zahraničí orientovat, je tudíž lukrativní pro působení zprostředkovatelských subjektů nejrůznějšího typu • zejména vzhledem k aktuální demografické situaci v zemi (nastupující odliv pracovní síly související s postupným odchodem silných poválečných ročníků do důchodu) je rovněž ne nasytný: jakkoli je Praha lákavá jako prostor pro pracovní uplatnění nejen pro cizince, stále pražská a středočeská nezaměstnanost patří k nejnižším a (zejména sezónní) hlad po pracov ní síle je velký, dokladem toho je i v Praze evidovaný vysoký počet bydlících (i legálně za městnaných) zahraničních pracovníků1 • nepochybně je rozmanitý: pracovní příležitosti jsou velmi různorodé, vstřebává snadno pra covní sílu všech kvalifikačních předpokladů • vezmeme-li v úvahu úroveň výdělků, je rozhodně atraktivní: cena práce je v Praze vyšší než v jiných regionech země, což dokládají každoročně statistická data o výši průměrných příjmů
________________________________________ 1
18
Specifika Prahy v porovnání s ostatními kraji (data ČSÚ z roku 2005): - nejvyšší podíl cizinců na obyvatelstvu (7,6 %), ale nejnižší podíl cizinců s trvalým pobytem ze všech usídlených cizinců(28,2 %) - ze všech občanů Ukrajiny, kteří bydlí v ČR , jich 35,0 % bydlí v Praze - ze všech občanů Slovenska, kteří bydlí v ČR, jich žije 28,9 % rovněž - ze všech občanů Ruska, kteří bydlí v ČR, jich 52,8 % žije v Praze Rovněž občanů Vietnamu a polských občanů žije v Praze relativně víc, než ve většině ostatních regionů ČR, ale jsou regiony ČR, kde je koncentrace těchto cizinců ještě větší než v Praze.
19
I.
4.
I. • v hlavním městě je soustředěno a působí mnoho agentur zprostředkujících práci různého dru hu a různé úrovně složitosti a náročnosti, které jsou schopny pružně distribuovat i redistribu ovat volnou nebo uvolněnou pracovní sílu cizinců ze třetích zemí, aniž je přitom ohrožen jejich pobytový status v ČR; to je pro imigranty s povolením k pobytu vázaným na trvání pra covní smlouvy navýsost důležité; rozsah působnosti těchto institucí ovšem přesahuje region hlavního města a faktické pracovní působení cizinců právě v Praze tudíž může být jen pře chodné nebo příležitostné (tuto možnost, byť v omezeném rozsahu, zmíněný Zákon o zaměst nanosti připouští) • i z toho důvodu proces „pracovní integrace“ v Praze, pokud o něm lze hovořit,, bývá relativně izolovaný od ostatních dimenzí integrace cizinců: dlouhodobé i trvalé bydlení v Praze je pro imigranty ze zahraničí, natož pro celé jejich rodiny, finančně málo únosné, takže není vzácné každodenní dojíždění za prací do Prahy, a to z míst třeba i vzdálenějších než 50 km (levnější bydlení nabízí právě i severočeský region, který je imigranty často dosídlován, aniž je tam dostatek pracovních příležitostí; dojíždění do Prahy za prací odtamtud je – co do vzdálenosti i finančně – ještě únosné, jak zmiňovali respondenti ze severu Čech ) • velkoměstské prostředí Prahy je málo soudržným sociálním celkem, tradiční pevné sociální vazby (jako třeba širší rodinné a sousedské vztahy) v něm jsou spíše vzácné či sporadické, sociální sítě mohou být sice rozsáhlé, ale současně bývají hodně proměnlivé a rozvolněné, takže pokud imigranti i mají přímo v Praze bydliště, nezřídka zůstávají v první generaci v so ciální izolaci nebo jejich sociální kontakty jsou vázány převážně na krajanské sítě: ty také nezřídka jsou zdrojem informací o pracovních příležitostech nebo je přímo zprostředkovávají Domníváme se, že jsou to zmíněné rysy trhu práce, které činí Prahu pro příchozí ze zahraničí zajímavou, lákavou, ekonomicky atraktivní. Jinou otázkou ovšem je, jaké jsou ostatní podmínky života imigrantů (zejména těch, kteří jsou v zorném úhlu našeho výzkumného zájmu: příchozích z tzv. třetích zemí, tj. nikoli občanů EU) v Praze. Obzvlášť problematickým a nákladným se jeví bydlení či jen přechodné ubytování. Podobně mnohostranně náročné se jeví prostředí těch pražských úřadů, se kterými jsou nuceni cizinci ze třetích zemí případně jejich zaměstnavatelé jednat, chtějí-li mít v pořádku pobytové a pracovněprávní náležitosti. Sebraná data to přesvědčivě ukazují.
20
TERÉNNÍ FÁZE VÝZKUMU
5.
Problém dostupnosti cílových populací
1.
Samotná terénní fáze výzkumu nebyla vůbec jednoduchou záležitostí. Původní projekt předpokládal, že se podaří shromáždit 30 výpovědí cizinců-zaměstnanců a 20 výpovědí těch pražských zaměstnavatelů, kteří mají zkušenost s využíváním zahraniční pracovní síly. V tomto množství se nepodařilo rozhovory nahrát a přepsat, protože v obou populacích naprosto selhával tzv. snowball sampling, ve který jsme doufaly. Využívaly jsme vlastně tedy hlavně „otvíračů dveří“ z řad svých známých, přátel, rodinných příslušníků, kteří ve svém okolí nebo zaměstnání o pracujících cizincích věděli, a obrátily jsme se i na některé osoby, které nám doporučily neziskové organizace na cizineckou agendu orientované. I když jsme totiž v závěru každého rozhovoru důsledně žádaly respondenty, aby nám pomohli získat další kontakty, ať už na své v Praze zaměstnané krajany nebo na jakékoli příchozí ze zahraničí, které znají a o nichž vědí, že v Praze pracují, přesto jsme ani v jednom případě nezískali nic víc, než mlhavý příslib, že se vypravěči pokusí… A ochota poskytnout rozhovor u těch lidí evidentně jiného než českého původu, které jsme se pokusily oslovit přímo, ať už „na ulici“ nebo při výkonu jejich práce, byla rovněž mizivá. A získat nahrávku rozhovoru od zaměstnavatelů zahraničních pracovníků, ať už se jednalo o reprezentanty českých nebo mezinárodních firem a organizací, bylo ještě o něco složitější. K části uskutečněných rozhovorů proto neexistuje jiná dokumentace než polní poznámky tazatelek, jimiž je terénní výzkum doprovázen. Přesto jsme pořídily celkem 19 nahrávek rozhovorů s cizinci, kteří v Praze žijí a pracují zde nebo se v Praze pracovní uplatnění pokoušejí nalézt, tři z nich bohužel ne natolik kvalitní, aby bylo možné pořídit jejich přepisy. Tím ovšem není řečeno, že všichni respondenti měli v danou chvíli status zaměstnanců. Často se teprve v průběhu rozhovorů ukázalo, že vlastně pracují na svůj vlastní živnostenský list, nebo jsou oficiálně „ženami v domácnosti“ a vydělávají peníze bez toho, aby byl jejich „zaměstnavatel“ ochoten uzavřít s nimi pracovní smlouvu, nebo jsou registrováni na příslušném Úřadu práce (někdy i mimopražském!, protože nesehnali v Praze trvalém bydliště) a žijí z podpory svého zdejšího partnera, pokud nenajdou nějaký vesměs neoficiální zdroj příjmů/
21
I. 5.
1.
22
I. výdělek, nebo teprve studují a velmi obtížně hledají oficiální způsob, jak si na své životní potřeby vydělat. Jeden z vypravěčů měl invalidní důchod. Ze všech respondentů mělo pouze jedenáct regulérní pracovní smlouvu – status zaměstnance: devět z nich mělo v ČR trvalý pobyt, dva už byli českými občany. Nahrávek rozhovorů se zaměstnavateli se podařilo získat pouze sedm. Z toho jsou tři rozhovory s majiteli malých firem (do dvaceti zaměstnanců), dva s reprezentanty agentur, zaměstnávajících cizince a dále je pronajímajících, jeden s reprezentantem české pobočky mezinárodní agentury, která v zahraničí vyhledává vhodné vysoce kvalifikované nebo specializované kandidáty na pozice, jak je požadují vesměs pražské firmy ( ale služby poskytuje agentura firmám z celého území ČR), a konečně s reprezentantem vzdělávacího institutu, orientovaného převážně a dlouhodobě na jednu konkrétní východoevropskou zemi, jejímž občanům poskytuje své zprostředkovatelské služby. Ostatní rozhovory se zaměstnavateli proběhly buď pouze telefonicky nebo i v osobním kontaktu, ale v každém případě bez nahrávání na diktafon. Jsou z nich pořízeny záznamy v podobě polních poznámek tazatelek. V příloze jsou dva soubory těchto polních poznámek: s reprezentanty agentur práce a s přímými zaměstnavateli cizinců.
5.
Technika vedení rozhovorů
2.
Při přípravě scénáře rozhovorů s cizinci i jejich zaměstnavateli jsme si byly vědomy citlivosti mnohých témat, která jsme chtěly otevřít. Scénáře jsme proto vytvořily dosti podrobné a s alternativami tématům, která se v průběhu rozhovoru případně vyjeví jako tabuizovaná nebo nějak nepříjemná či nevhodná. Současně jsme ale do terénu vstupovaly s předsevzetím minimálně regulovat volný běh vyprávění, pokud to bude pro respondenta příjemné a vstupovat do toku jeho řeči jen těmi nejnutnějšími upřesňujícími otázkami. Ty byly téměř vždy nezbytné, zejména proto, aby eliminovaly potenciální nedorozumění. Jejich pravděpodobnost nebyla malá už proto, že zdaleka ne všichni vypravěči hovořili standardní češtinou, jeden z rozhovorů čerstvě příchozího ze středovýchodní asijské země proběhl dokonce celý v angličtině. Věcně pak doplňující otázky leckdy i upřesňovaly a vyjasňovaly informace získané od respondentů oslovených dříve: výpovědi respondentů, ač do značné míry spontánní, se věnovaly řadě společných témat a oblastí. To bylo dáno jak tím, koho jsme jako tazatelky reprezentovaly, tak tím, že některé zkušenosti oslovených si byly velmi podobné a v nějaké podobě a rozsahu s nimi pracovala téměř všechna vyprávění. Svůj vliv tu nepochybně má i poměrně frekventovaná medializace problémů, na které příchozí ze zahraničí v České republice narážejí a které jim komplikují život i práci zde. Byly-li už situace a problémy medializovány, mohli tomu respondenti rozumět jako signálu, že je možné hovořit třeba i o situacích vymykajících se z právních norem platných v ČR i při příležitosti výzkumného rozhovoru, aniž by měli obavu, že sami sebe nějak ohrožují (šlo-li například o pololegální či ilegální praktiky, na nichž v minulosti participovali nebo které dokonce ještě prostupují i jejich současný život). Navíc s každým z respondentů byl v úvodu rozhovoru probrán a spolupodepsán tzv. informovaný souhlas, v jehož rámci se každý rozhodoval, jak vysokou míru anonymity si žádá ve vztahu k obsahu rozhovoru zachovat. Tyto vyplněné a podepsané formuláře zůstávají archivovány.
23
I.
I.
5.
3.
Doplňující informace Na základě prvních několika uskutečněných rozhovorů jsme dospěly k názoru, že bude vhodné získaná data doplnit i o svého druhu monitoring situace na pražských Úřadech práce. Řada respondentů, jak cizinců tak zaměstnavatelů, totiž hovořila o svých zkušenostech s jednáním tam. Navštívily jsme je během léta a podzimu 2006 a pořídily stručné záznamy z těchto návštěv: sledovaly jsme jejich prostorovou dostupnost, stav budov i interiéru, věcně informativní, grafické a jazykové vstřícnosti/nevstřícnosti vůči eventuelním příchozím s nedostatečnou znalostí češtiny. Soubor těchto záznamů je také jednou z příloh této výzkumné zprávy. Druhou akcí, se kterou původně výzkumný projekt nepočítal, byla telefonická sondáž mezi agenturami, zprostředkovávajícími práci zahraničním uchazečům. Povšimly jsme si totiž, že jich – alespoň podle veřejně dostupných údajů – na území Prahy působí velmi mnoho. Pořídily jsme několikanásobným výběrem seznam dvou set agentur, a pokoušely se navázat telefonicky nebo elektronickou poštou kontakt s osobami, uvedenými jako jednatelé, ředitelé nebo předsedové (často družstev). Nutno říci, že to byla akce finančně i časově velmi nákladná. Získané poznatky shrnujeme podrobněji rovněž v jedné z příloh k celé zprávě.
24
ZÍSKANÁ DATA A JEJICH INTERPRETACE
6.
S kým jsme hovořily: pobytový status respondentů a způsoby jejich uplatnění na trhu práce v Praze
1.
Až na jedinou výjimku (tou byla žena z Ukrajiny s dlouhodobým pobytem, provozující v Praze živnost) měli vypravěči buď trvalý pobyt v ČR, nebo (vzácněji) už byli občany ČR. Ne všichni ale přímo v Praze bydleli, resp. byli v Praze přihlášeni k pobytu. Jejich výdělečná činnost (ne vždy formou pracovní smlouvy, jak uvidíme) však byla vázána na Prahu. Jak už bylo řečeno, pouze necelá polovina příchozích ze zahraničí měla v době, kdy s nimi probíhaly rozhovory, status zaměstnance. Ostatní pracovali na živnostenský list (1), byli registrováni na úřadu práce jako žadatelé o zaměstnání (4), měli invalidní důchod (1), byli řádnými studenty vysoké školy (1), byli nemocní (1) a/nebo ženami v domácnosti. Kdo a kde byl tedy regulérně zaměstnán a jak ke svému místu přišel?
25
I.
I.
6.
o celý obchod, a ve druhé teď dělá ona: objednává zboží a jezdí pro to a tak. Ještě odváží zboží do M. čas od času… Taková holka pro všechno, ale fakt je seriózní, no. A je hrozně pracovitá. (zaměstnavatelka T., majitelka malé obchodní firmy, úryvek se týká snahy legalizovat pracovněprávní vztahy se zahraniční pracovnicí před rokem 2005, a jeho vyústění v současnosti)
1.
a)
malé české firmy Zkušenost z našeho terénu ukazuje, že jsou to majitelé malých firem (závislí na tom, seženou-li spolehlivé, pracovité a loajální zaměstnance), kteří jsou ochotni poskytnout příchozím ze zahraničí regulérní pracovní smlouvy, t. j. odvádět za ně i svůj díl povinných plateb zdravotního a sociálního pojištění (tyto odvody se jindy ukazují být důvodem, proč se nakonec příchozí ze zahraničí stávají „nelegálně zaměstnanými“, aby si vydělali finanční prostředky k obživě své a svých blízkých). Jak trnitou cestu to ovšem mnohdy znamená, jak pro potenciálního zaměstnavatele i potenciálního zaměstnance, ukazuje následující úryvek z vyprávění| majitelky jedné malé pražské obchodní firmy. Podrobně a dlouze (viz přepis rozhovoru v příloze) vyprávěla o tom, jak usilovala o legalizaci pracovní činnosti nynější zaměstnankyně své firmy: Ještě donedávna.. dělala v nějaké pekárně..., dělala dvě práce. Potřebovala se uživit… A tenkrát to samozřejmě (u mne) bylo na černo… Já mám z těchhle věcí strach, říkám si, zákonitě na mě přijdou, protože já se v tom moc nevyznám, takže já určitě někde udělám nějakou kravinu. A tak jsem se pokoušela to zlegalizovat, ale to bylo něco neuvěřitelnýho ((smích)), že jsem to vzdala. To jsem si říkala, radši zaplatím pokutu, než abych tohle absolvovala ještě jednou… No a potom… ona si vyběhala trvalý pobyt. A tím to bylo vyřízené. Stálo jí to nějaké strašné úsilí…, tak jsem říkala: "Tak to můžeme teda konečně nějak zlegalizovat.“ Takže pak už to… nebyl problém. Takže ona je teď… na smlouvu jako zaměstnanec na plný úvazek a myslím, že má i na neurčito smlouvu. A má už docela dobrý plat, tamtu druhou práci pustila a dělá jenom tohle, a díky tomu, že vlastně se o ten obchod i stará. Protože já… ke každé směně, z každé dvojice potřebuju někoho, kdo to zajistí. V jedné dělá moje sestra, ta se stará
26
Podobného uznání, kterého se dostává ukrajinské ženě v předchozím úryvku (i v podobě dobrých pracovních podmínek a slušného zacházení, jak zaměstnanci potvrzují) se v rozhovorech s vlastníky dalších dvou malých firem dostává kvalitním zaměstnancům, ať už pocházejí ze zemí bývalého Sovětského svazu nebo bývalé Jugoslávie, z Iráku, z Vietnamu… Jednou z těchto firem je i stavební firma, která nemá více než 20 stálých zaměstnanců. Sezónně ovšem najímá přes agentury práce i více než sto řemeslníků a stavebních dělníků. V trvalém pracovním poměru má celkem tři cizí státní příslušníky, ale jen jeden z nich v současnosti pochází ze země mimo EU. Na náš dotaz, zda by majitel firmy chtěl získat některé z množství každoročních sezónních agenturních zaměstnanců jako přímé zaměstnance firmy, odpověděl:
6. 1.
a)
V: Do toho se nechci pouštět, protože to je byznys tý agentury /a s nima by byla nepříjemnost asi/. To… je jejch výrobní/ prostředek… a to by nebylo dobrý jako, jo?Já sem nikdy neměl s nima problém, ani s těmahlenctěma firmama žádnej, protože to, co jsi slíbil, to dodržíš, tudíž oni nemaji důvod k ňákejm /průserům/ // a tak. Ale vim, že by to asi nebylo příjemný, kdybychom potřebovali někoho přetáhnout. Zdá se, že kdyby i chtěl a potřeboval majitel firmy přijmout do pracovního poměru zahraničního pracovníka, který se mu osvědčil jako agenturní zaměstnanec, svým způsobem se obává to udělat, aby nenarušil až dosud korektní vztahy s agenturami, které mu sezónní pracovníky „pronajímají“. Nepřehlédnutelným důvodem jsou pro něj také předpokládané starosti a administrativní problémy, se kterými udělal zkušenost, když chtěl získat svého jediného zaměstnance, pocházejícího z tzv. třetí země, a uzavřít s ním regulérní pracovní smlouvu. Jde o zkušenost podobnou té, o jaké hovořila majitelka malé obchodní firmy. Tento zaměstnavatel, který sice většinu jednání s úřadem práce nemusel vést osobně, protože jeho firma zaměstnává sekretářku-personalistku, přesto dodává: V: Jako mě to docela štvalo, protože ten člověk byl dobrej, byl za slušný peníze, měl sem o něj zájem a musel sem se probít ňákou bariérou, /ňáký nesmyslný předpisy, jo?/
27
I. 6. 1.
a)
I. T: Ano, a ještě k tomu byl ohrožen tim, že vízum /**/. V: On byl ohroženej, já sem byl ohroženej, že sem vezmu nějakého lempla od firmy, kterej není schopnej /za mák udělat, že jo?/ To mě jako docela…, bylo mě to takový divný, no. Ačkoli oba zaměstnavatelé–majitelé malých firem dávají najevo velkou spokojenost se svými zaměstnanci–příchozími ze třetích zemí, nepředpokládají, že by přijali do pracovního poměru další cizince. Za nejdůležitější bariéru označili administrativní procedury s takovou akcí spojené. To, že jejich zkušenost je staršího data a že se administrativa spojená s uzavřením pracovní smlouvy s příchozím ze třetí země mohla třeba i změnit, respektive zjednodušit, neberou v potaz: zkušenost je stále živá a evidentně natolik nepříjemná, že jejich „personální politiku“ ovlivňuje dodnes. Jinou strategii zvolili majitelé třetí z malých firem, která byla v zorném úhlu našeho zkoumání. V současné době jsou oba českými občany, ale v době, kdy firma vznikala (v polovině devadesátých let), jejími zakladateli byl jeden ze současných vlastníků původem z Asie (nějaký čas azylant) a druhý občanem Slovenska. Imigrant z Asie je stále majitelem poloviny firmy, druhá polovina majitele změnila, oba jsou nyní už českými občany. Jde o firmu produkující duševní vlastnictví, která zaměstnává převážně vysokoškolsky vzdělané lidi, a národnostní složení zaměstnanců je opravdu pestré. Spolumajitel, který nám poskytl rozhovor, k tomu říká:
firmě zjevně vyplácí: zaměstnanci (s jedním z nich se rovněž podařilo nahrát rozhovor) se cítí být spravedlivě honorováni, tudíž firmě vyjadřují loajalitu, dávají najevo zájem na prosperitě firmy. Ve firmě (natáčely jsme rozhovory přímo tam) vládne klidná a příjemná pracovní atmosféra, nezaznamenaly jsme žádné signály nadměrného pracovního stresu. Prostředí ve firmě je skromné (sídlí v pronajatých prostorách v okrajové pražské čtvrti), ale poskytuje zaměstnancům přiměřený komfort (kvalitní hygienická zařízení, kuchyňka, nápojové automaty).
6. 1.
a)
V: V tom ohledu možná, že máme rekord. Tady u nás se střídají různé národnosti, tady je nejvíc Vietnamců a pak jsme měli tady Ukrajinku jednu, tady máme jednoho /Iráčana/, měli jsme i Portugalce a ten už odešel. Ale zhruba… tady jsme asi polovina Čechů a polovina cizinců. Jako, cizinců… hodně z nich už má české občanství, ale původem- Tak to je asi půl napůl. Jak tento muž vyprávěl, prošel sám poměrně komplikovanou cestu směřující k tomu, aby získal české občanství. V osmdesátých letech zde vystudoval vysokou školu, na počátku devadesátých let prošel azylovou procedurou, vystřídal několik zaměstnavatelů, aby se od poloviny devadesátých let už věnoval výhradně budování a řízení firmy, kterou spoluvlastní. Zkušenost s českými úřady, kterou za léta úsilí o možnost trvale se usadit v České republice získal, jej nejspíš dobře kvalifikovala k tomu, aby posléze dokázal úspěšně zvládnout všechny administrativní úkony, spojené s přijímáním příchozích ze třetích zemí do regulérního pracovního poměru. Tato personální politika se
28
29
I.
I.
6. 1.
b)
zahraniční firmy, média Dalším korektním zaměstnavatelem příchozích ze zahraničí jsou instituce, které potřebují vysoce kvalifikované a specializované odborníky, zejména ve spojení s kvalitní jazykovou výbavou (kombinace rodný jazyk, čeština a alespoň jeden světový jazyk k tomu navíc). V úryvku z rozhovoru to dokumentuje mladá žena, která přišla do Prahy na přímou výzvu zdejšího zaměstnavatele před osmi lety: V: Většina mých známých cizinců pracuje… ve větších firmách. Nebo mají svoje podnikání. T: A mají tam,- nevím, jestli to víte, tam mají normální pracovní smlouvy? (..) V: Ano… To jsou velké firmy, jako Pricewaterhouse… Tam je jako u nás. ... T (11:57): Aha. A doslechla jste se, jak se k té práci dostávají? Jestli tady existuje nějaký prostředník …? V: Pokud vím ne. Přímo požádali, že tam byly pozice. A že přímo požádali ta místa tam. T: A to našli v inzerátech? V: Ano, ano. Na internetu… To právě moc se mi líbí v Práze… , to srovnávám teď s Ruskem přímo - že jestli máte zkušenosti, jestli máte dobré ((CV)), to rezumé, opravdu můžete žádat o dobré místo. Protože ve větších firmách lidi ani nechtějí brát někoho přes známé.Naopak. Třeba i u nás, to je to samé. My potřebujeme zkušené lidi. Ani to nechceme přes někoho. Hledat lidi. A ve větších firmách, i obchodních, to je totéž… Že to funguje, to opravdu vidím, a to dává takovou naději a podporu… Vzápětí ale na podnět tazatelky svůj optimismus koriguje:
30
T: Neslyším často takovéhle pozitivní hodnocení, ale fakt je, že se setkávám s lidmi, kteří (pracují)- buď na nižší kvalifikaci, nebo kvalifikaci vůbec nemůžou tady uplatnit a v podstatě pracují na nižších pozicích. Nebo ještě horších- žeV: Já znám jednu paní, pracuje jako uklízečka, je z Kazachstánu, má vysokou školu, je učitelka chemie… a už osm let uklízí, protože párkrát zkusila něco jako se dostat do školy nebo aspoň někam jít do nějaké školy, aby mohla začít jako to vzdělávání české nebo něco. No a já nevím přesně, jaké měla problémy, ale nikam se nedostala. Prostě to asi bylo to povolení v práci a ještě něco. A musela to dělat sama. No tak jí vyhovuje jenom uklízet… Nepodařilo se jí překonat nějak tu administrativu a najít práci- A /uplatnit/ obor… To musí být nějaké agentury, které pomáhají… nebo dobrý zaměstnavatel. Ale já si nemůžu představit, že by někdo toto překonal sám. (z výpovědi novinářky původem z Ruska, trvalý pobyt)
6. 1.
b)
Tato úspěšná a spokojená mladá žena, pro kterou, jak uvádí, je na jedné straně Praha místem „rovných šancí“ pro profesní uplatnění příchozích ze zahraničí a skvělých pracovních podmínek, z druhé strany ostře vnímá administrativní bariéry, které česká legislativa a administrativa staví do cesty většině příchozích ze třetích zemí. Těm, kteří nepřicházejí pod patronací nebo i na výzvu „silného zaměstnavatele“ jako ona a někteří její známí, ale pokoušejí se se zmíněnými bariérami vypořádat „na vlastní pěst“. Dokládá to nedávnou zkušeností, když byla nucena osobně vyřídit administrativní úkon v úřadovně pražské cizinecké policie: Já jsem žádala o trvalý pobyt, a co jsem viděla včera v Koněvově ulici, oni se přestěhovali, tam jsem byla dvakrát. Jednou v osm ráno, že jsem se ani nedostala do dveří budovy, protože tam nebyla žádná informace a byla na dva kilometry fronta, a lidi stáli ve frontě, ani nevěděli, proč tam stáli. Každý měl různý věci, někdo musel udělat pozvání, někdo musel registrovat, někdo žádal o dlouhodobý pobyt, ostatní o trvalý pobyt, všichni stáli, v jedné frontě. A byl tam obrovský odpadkový koš přímo u těch dveří - a mě se zdálo, že to bylo uděláno schválně, protože tam bylo… Mám i fotku - prostě něco hroznýho. A tak jsem odjela, a šla jsem do práce, a začala jsem hledat kontakty, protože se musela zeptat, jestli je to v pořádku, jestli tam stojí ta fronta, protože jsem v zaměstnání a nemůžu tam strávit sedm hodin. A jsem přijela v osm ráno a tam ve frontě lidi byli od tří v noci. Tak jsem zavolala kamarádku, která je z Ukrajiny, a ta kamarádka zavolala jednomu známému, a jenom tak jsem se dozvěděla, že vlastně ta fronta celá stojí špatně, protože uvnitř je systém, tam jsou lístky, ale lidi to neví. Takže jsem tam jela znovu, a prošla jsem přes tu frontu, a nahoře už to bylo víceméně v po-
31
I. 6. 1.
b)
I. 6.
řádku. Takže to bylo asi- nejhorší… Ale jinak nepříjemný lidi, neprofesionálny, na cizinecké policii…, ale jsou tam i dobrý lidi, který mi pomohli... prostě jsem mluvila příjemně a na mě mluvili /příjemně./ Ale to bylo - já to řeknu: jeden člověk z pěti. (...) (Mladá žena původem z bývalého Sovětského svazu, příchozí do ČR po oslovení budoucím zaměstnavatelem) Že a jak je cesta českou administrativou pro cizince trnitá, k tomu poukazuje nejen tento, ale velká většina sebraných rozhovorů. Pokud nešlo o respondenty, kteří jsou v České republice usazeni už desítky let a třeba tu i vystudovali, pak v každém ze sebraných vyprávění bylo jedním z ústředních motivů potýkání s administrativními bariérami a českými úřady, resp. úředníky.
1.
agentury práce
c)
V Praze ovšem působí i velké firmy jiného typu, než o kterých se zmínila posledně citovaná respondentka. Takové, které mají nouzi zejména o pomocný personál a pracovníky, ochotné vykonávat nekvalifikovanou, leckdy fyzicky velmi náročnou práci. Ať už jde o firmy stavební či výrobní nebo velké obchodní řetězce, úklidové firmy, stěhovací firmy nebo například velká zdravotnická zařízení,. Ty pak, zejména má-li jejich provoz sezónní výkyvy, preferují nájem agenturních zaměstnanců, podobně jako majitel malé stavební firmy, o němž už byla řeč.. Jak na tom relativně donedávna „zaměstnanci agentur“ byli, dokumentuje další úryvek: Já jsem… platila za povolení k práci. Prostě ona brala peníze. Já myslela, že to je všechno oficiálně… . To je česko-ukrajinská firma. Já vůbec nevim přesně, čím se zabývaj, co oni dělaj… V Ukrajině ta ženská… pozve nějaký lidi, oni přijedou tady, dělaj na ní, ona jim perfektně zaplatí. (...) A já jsem neměla ani zdravotní pojištění, ani sociální. Nic. Potom jsem se to až dozvěděla, ale když jsem pak /protestovala/, ona mě uklidňovala…, že na to nepřijdou. Dělala jsem úklid načerno. Pak na nějakých stavbách. Ona mě odveze tam- sem, a platila mi dvacet osm korun na hodinu a řekla, že tak málo, protože ona platí pojištění sociální, a já jsem tomu věřila. A když jsem se dozvěděla, že nic z toho není, že to ona neplatí, takže ty roky všechny jako načerno... pak já jsem už u ní nedělala, ale ona brala ode mne /dál/ peníze za povolení k práci, abych si já prodloužila to vízum. Na rok, tak já jí zase platila hodně peněz. Aby ona mi to dělala, protože já sama jsem to nemohla udělat. No a pracovala, kde najdu práci. (Žena, příchozí z Kazachstanu, sama se dvěma dětmi, trvalý pobyt nakonec získala přes azylovou proceduru, úryvek se týká období druhé poloviny devadesátých let).
32
33
I. 6. 1.
c)
I. K analogickým problémům spojeným se zaměstnáváním příchozích ze zahraničí ve zprostředkovatelských agenturách, se zcela otevřeně vyjadřuje reprezentantka jedné z nich a potvrzuje výše popsanou „praxi“ jako donedávna, ne-li dodnes, běžnou: V: Ne, tak to ne, to vás mohu naprosto ujistit, že první pojištění začala až s tím zákonem o zaměstnanosti roku 2004. Takhle: nechci podezírat, občas se mohlo stát, že někde… ale nedělejte si iluze moc.... Samozřejmě, pokud je ve stavu přímo, že… Nevím, támhle /pal/ přijmul pět Ukrajinek do stavu pracovního, tak je pojistí, to je jasný. Ale když mluvíme o zaměstnávání přes agenturu? No… Jisté pochybnosti vyslovila tato respondentka – sama reprezentující agenturu práce – i o tom, jak je ve firmách i agenturách práce kontrolováno dodržování zákona o zaměstnanosti, ke kterému se v předchozím výroku odvolává. Činnost inspektorátu práce, v jehož kompetenci kontrola dodržování zákonných podmínek zaměstnávání osob je, podle jejích zkušeností není zatím efektivní. Ale hlavní důvody toho, že agenturní zaměstnávání podle jejího názoru ztrácí v Praze i jinde perspektivu a bude ze své pozice dominantního partnera příchozích ze zahraničí na trhu práce ustupovat, vidí jinde. Pokusila se je poměrně obšírně zformulovat a vysvětlit: Průlom nastal s novým zákonem o zaměstnanosti…Podařilo se aspoň to, že tam, kde to není… smlouva o dílo…, ale tam, kde je to výroba ve fabrice, kde…/je/ pásová výroba, kde vás řídí mistr český, to se za smlouvu o dílo nedá považovat. Tam zákon o zaměstnanosti jednoznačně ukládá, že pokud nemá svoje pracovníky ta fabrika, tak si je může najmout přes agenturu práce. A každá agentura práce pak má povinnost zaměstnávat pracovníky podle českých předpisů... Tam… musí být sociálka a zdravotní pojištění. Takže tam jsme se trošku pohnuli… a já jsem si říkala: dobře, tak aspoň přejdeme od těch sazeb, které stavařská firma, která potřebuje třeba ukrajinské zedníky, /zatím řešila/ dodavatelským způsobem. Ale aby dala stovku /za hodinu/, z toho byli úplně… „nemocný“. Jenomže když máte udělat kalkulaci, aby si člověk vydělal... a měl sociálku, zdravotní, ubytování a tak dále, a odvody třicet pět procent z vyplacené koruny a já nevím, co všechno… Oni řekli: blázníte? to my támhle si vezmeme lidi na černo na turistický víza!... Jak se to řeší, jsem pochopila: tím, že tady je svazek íčařů (lidí pracujících na živnostenský list), fakturuje jeden z nich, a tak dále. Tedy to, co jsem si myslela, že nastoupí, že agentura práce (třeba ta ukrajinská firma nebo- / eseróčko/ nebo jiná /organizační/ složka…, která skutečně získala tu licenci na agenturu práce)…a nasadí ty sazby skutečně… Nikdo je nebral. A to byl další moment,… to, že tady je
34
i ten druhý - černý - trh práce. Takže uplynul rok, a já jsem byla strašně zlá, protože v podstatě to znemožnilo platit tu sociálku a zdravotní... A sazby byly zase minimální a nutili nás dělat smlouvy o dílo zase, které… potažmo jsou /kontrolované/ z Ukrajiny…. Ale /naštěstí/ vtrhlo sem strašně moc nových investorů zahraničních… Stručně řečeno: agentury práce orientované na pronájem nekvalifikované pracovní síly začaly ztrácet zákazníky, protože podle platného zákona o zaměstnanosti musely zvýšit cenu práce svých zaměstnanců. Pružnější nelegální nebo quasilegální trh je promptně nahradil. Jejich služeb sice začaly využívat nové subjekty na trhu práce – velké výrobní filiálky zahraničních firem, ale podle názoru respondentky je jen otázkou času, kdy se stavy jejich zaměstnanců stabilizují a služby agentur pro ně přestanou být nezbytností. Nemluvě o administrativních bariérách možnosti pružně dislokovat zahraniční pracovníky: předpisy a vazby na Úřady práce v místě výkonu práce pohyb pracovní síly nezjednodušují. Nelegální zaměstnávání (co jiného zřejmě umožňují/zprostředkovávají například zmiňované „svazky íčařů“?) zase zůstává východiskem, které je nasnadě, a pružnější než legální řešení, takže v mnoha případech, přinejmenším krátkodobě nebo sezónně, dále funguje. Připomeňme si zde Overbeekův koncept mezinárodní pracovní mobility, s nímž pracovali Čaněk, Černík a Grygar (2006) ve své výzkumné zprávě. Citovaná zkušenost reprezentantky agentury práce z posledních dvou let poukazuje k očekávání oné „hyper-flexibility“ pracovníků, resp. pracovních migrantů, na pozicích, pro něž není požadována vyšší kvalifikace. Ti, jak Overbeek uvádí, jsou pro zaměstnavatele zajímaví, pokud jim může vyplácet nižší mzdu než domácím zaměstnancům, jsou-li snadno kontrolovatelní, nahraditelní a právě flexibilní – co do druhu práce, místa výkonu práce, formy pracovně-smluvního vztahu atd. Tuto „hyperflexibilitu“ v určitých případech poměrně striktně omezil už zmíněný zákon o zaměstnanosti (Zákon o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb.). Jeho aplikace logicky vedla k inovacím v praktikách zaměstnavatelů i zprostředkovatelů služeb zaměstnanosti ve snaze flexibilitu a láci pracovní síly migrantů získat i udržet. Jinými slovy, omezit administrativně flexibilitu migrujících pracovníků v praxi leckdy znamená vytlačit je alespoň na čas mimo rámec zákonné normy a tím udržet jejich „výhodu“ před domácím obyvatelstvem. Výsledkem může být nárůst nelegálního zaměstnávání (nejen) cizinců a nárůst počtů lidí pracujících načerno. Jiný názor na perspektivy agenturního zaměstnávání vyslovil reprezentant pobočky mezinárodní personální agentury se sídlem v Praze, Její zaměření je ovšem radikálně odlišné od agentur přímo zaměstnávajících zahraniční pracovníky: zprostředkovává zahraničním zájemcům práci-zaměstnání v ČR a firmám, převážně, i když nikoli výhradně pražským, vyhledává v zahraničí vhodné
6. 1.
c)
35
I.
I.
6.
adepty na volná pracovní místa, Nejbližší budoucnost a vývoj na trhu práce v Praze a celé ČR a tudíž i firmy, kde sám pracuje, vidí takto:
1.
Co my sledujeme, je trend, že za dva tři roky v některých oborech bude nedostatek specialistů a český trh /práce/ začíná být vyčerpaný. A teď… se nabízí jako jediná šance, která se zatím moc nevyužívá, zaměstnávat specialisty ze zahraničí. Jsou tady dvě věci, na které to naráží: na zvyk firem, ať už českých nebo zahraničních, že oni… nejsou zvyklí zaměstnávat lidi /z východu/... A ten východ… v povědomí lidí i firem je, že jsou to lidé spíše na dělnické a manuální práce. A oni mnohdy dokonce, i když vzdělání mají, ve finále tady pracují /jako dělníci/ na stavbě…, protože to je jediná práce, kterou tady můžou získat. No a to je oblast odborníků, která je pro nás zajímavá. To je ta první věc… zvyk… No a druhá věc je legislativa. Je to ne tak úplně jednoduchý… získat potřebný povolení, i agentura samozřejmě musí mít povolení na to, že smí pracovat s materiály těch lidí, a to ve finále vede k tomu, proč- zatím…jsou upřednostňováni lidi z České republiky nebo ze Slovenska… Teď dochází k tomu, že lidé prostě nejsou. Spousta… chytrých firem už dneska zaměstnává lidi z východu, třeba IT firmy. Jsou…firmy, které mají ruského majitele, a tam to vůbec není problém. Jsou to výborní lidi, kteří tady pracují, měli by snad dokonce mluvit i rusky, to jsou takové mezinárodní firmy. Tak tyhle firmy to objevily celkem rychle a ten trend je i u velkých firem. U ostatních firem zatím ještě to není tak častý, ono totiž u některých specializací hraje trošku roli třetí faktor, a to je znalost lokálního prostředí v České republice… /Na některých pozicích/ musíte znát dobře české zákony. Ty jsou úplně jiné v Německu, úplně jiné… na Ukrajině, v Rusku, v Bulharsku. Takže to je další věc… Pro některé obory v tuhle chvíli je to nereálné. Jedině reálné je, že člověk by začal na juniorské pozici a získal… zkušenosti. (Z výpovědi reprezentanta pražské pobočky mezinárodní agentury práce)
c)
Strategii své firmy v současných výše specifikovaných podmínkách charakterizoval v rozhovoru dále takto: My… se specializujeme na vyhledávání a nábor… lidí, ale ne na vyřizování potřebných papírů. T: Vy vlastně v prvnim kole testujete jejich kvalifikaci a vhodnost pro určitou pracovní pozici, na kterou máte zájemce? V: Přesně tak. My hledáme člověka, který odpovídá tomu profilu, ale popřípadě… samozřejmě zprostředkujeme setkání. Ale nezajišťujeme pro naše klienty pracovní povolení a takové-
36
hle věci, to si musí vyřídit ten klient… protože my… nezaměstnáváme... Výjimkou je, pokud my zaměstnáme v rámci agenturního zaměstnávání například, já nevím, junior účetní, která potom pracuje, je našim zaměstnancem, ale je přidělená ke klientovi… Tady samozřejmě to povolení musíme zařídit, protože my jsme zaměstnavatel a my ty dokumenty musíme mít v pořádku. (Z výpovědi reprezentanta pražské pobočky mezinárodní agentury práce) Příklad zaměstnání příchozí(ho) ze třetí země v této personální agentuře, který vypravěč uvedl, pokládá opravdu za zcela výjimečnou situaci: ani už současnému profilu a ani perspektivnímu zaměření jeho firmy tento způsob fungování neodpovídá a nevidí agenturní zaměstnávání jako dlouhodobě funkční řešení ani pro zdejší firmy, ani pro (kvalifikované) příchozí ze zahraničí. Tento respondent rovněž vidí jako nepravděpodobné, že by agentury práce zaměstnávající a dále pronajímající pracovní sílu svou praxi orientovaly na uvolnění svých „pracovníků“ pro přímé navázání pracovněprávního vztahu s firmou nebo institucí, kde jsou agenturou umístěni pro vlastní výkon práce. Potvrdil tím praktickou zkušenost majitele stavební firmy, kterou jsme komentovaly výše. Jediný agenturní zaměstnanec, se kterým se uskutečnil rozhovor, ovšem právě takové očekávání měl. Doufal, že po třech měsících, na které ho firma, pro kterou pracuje, najala od agentury, bude přijat jako její kmenový zaměstnanec (pokud s ním firma bude spokojená). Nepodařilo se nám ověřit, jak se situace vyvinula, zda se jeho očekávání splnilo. Jestliže ano, bylo by to nejen pro nás překvapivé: respondenti – zaměstnavatelé i reprezentanti agentur – takovou praxi u agentur nepředpokládají. Svůj podíl na takovém očekávání zmíněného zaměstnance agentury mohl mít krátký čas jeho pobytu v ČR (v době konání rozhovoru tu pobýval jen několik měsíců) a naprostá neznalost českého jazyka: komunikoval jak v zaměstnání, tak při rozhovoru s námi výhradně anglicky. Teoretickou možnost, že už měl tuto perspektivu zakotvenou i ve své pracovní smlouvě s agenturou, resp. byla i součástí smluvních podmínek mezi firmou a agenturou, ale výše citovaný reprezentant personální agentury připustil. Podrobné záznamy z uskutečněných rozhovorů s reprezentanty různých agentur a doslovné přepisy nahrávek těch rozhovorů, které jsme uskutečnily, jsou k dispozici v příslušné interní příloze. Nepokládáme za nutné zatěžovat ještě více tento text řadou informací, zkušeností i podnětů, které rozhovory s reprezentanty agentur přinesly. Pokládáme však za nutné zde alespoň podotknout, že počet agentur práce, které získaly pro hlavní město Prahu svou licenci na zprostředkování práce a zaměstnávání pracovních migrantů, je neuvěřitelně vysoký. Podle údajů z obchodního rejstříku se jednalo o zhruba osm set subjektů. Kontrolovat jejich činnost, zákonnost uzavíraných pracovních smluv, plnění závazků z těchto smluv pro ně plynoucích, zcela jistě přesahuje možnosti a kapacity pražských expozitur příslušných kontrolních orgánů.
6. 1.
c)
37
I.
I.
6. 1.
d)
nelegální zaměstnávání a práce načerno Jaká úskalí pro cizince přicházející za prací do Prahy ze třetích zemí v sobě práce načerno nese (vedle administrativně správních sankcí - včetně vyhoštění, které hrozí), se nám pokusila jedna z respondentek přiblížit na příkladu svého příbuzného (pravděpodobně v úryvku hovoří o něčem podobném jako reprezentantka agentury práce, když zmiňovala „svazky íčařů“): Celý rok pracoval na klienta. Na Zličíně pracoval, chudáček. On tam…byl i přes noc jako ochrana. A ráno pracoval na stavbě. Za rok zabral u něho ten klient peníze, nezaplatil- dával na byt- na dvě tisíce, každý měsic, dva tisíce, dva tisíce, a co dva tisíce? Zaplatíš za byt i konec. No někde tam eště pětset korun, tisíc, i to všechno. A za rok nezaplatili mu peníze a zmizel. Prostě změnil telefonní číslo, byt, všechno. I do tej /*/ my nemužeme jeho najit. No vždyť já tady pět let. T: A měl s ním smlouvu? V: Jaku smluvu? Dělal u něho na živnosťak. T: Na živnosťák. V: Na jeho živnostěnský list. Tak naši Ukrajinci. Přijeli. Člověk jeden má živnostenský list, Ukrajinec, agentura takova, i na svůj živnosťák vzal padesát lidí na stavbu. I to. Na smluvu se stavbou, aha smluva s tym ředitelem /**/, s kym tam, že ten bude jemu platit na živnosťák sto korun na hodinu za jednoho člověka, a on tam platí padesát… T: Ale tak to znamená, že teď měl u sebe svůj živnostenský list? V: Ne, vy nepochopili. T2: Ten klient má živnosťák.
38
V: Ano. T2: Domluví se se zaměstnavatelem, na odvedené práci, na té částce, kterou za to dostane. A ten klient dostane tydlety peníze. Ale z těch peněz vlastně vyplatí jenomT: Tomu já rozumim, ale ten živnosťák je?.... V: Jenom jedneho pána. A na tem živnosťáku napsáno dvacet lidí, třicet lidí, padesát, kolik može on tam mít. T: No dobře, ale jaký tady má potom ten člověk satus? To je práce na černo? V: On měl dluhodobý pobyt, ale jenom na pobyt. Povolení na práci on neměl. On musí mít pracovní vízum ještě. A on měl vízum jenom na pobyt…
6. 1.
d)
Vedle velkých firem, o jejichž zaměstnavatelských praktikách byla řeč v předchozím úryvku, dávají nějaké nelegální formě zaměstnávání nejspíš leckdy přednost i ubytovací a stravovací zařízení, provozovatelé stánkového prodeje a menší obchody. V plné sezóně tento segment trhu práce v Praze pohltí rozhodně nezanedbatelné množství pracovní síly. Počty lidí, kteří se na něm uplatní formou nelegálního zaměstnání tudíž také nejsou nejspíš zanedbatelné. Vedle českých „nezaměstnaných“, důchodců, studentů, případně lidí „v pracovní neschopnosti“, jsou v Praze dostupní – možná nejčastěji – cizinci ze třetích zemí: ti, kteří porušují pobytová pravidla (pobývají zde na turistická víza a nemají povolení pracovat-vydělávat) nebo rodinní příslušníci těch migrantů, kteří tu legálně pracují, ať už jejich status je jakýkoli. Regulérní pronájem pracovní síly od agentur zprostředkovávajících práci je pro malé firmy nebo živnostníky vesměs cenově nedostupný, tady pravděpodobně nastupují a fungují jako zprostředkovatelé práce neformální krajanské sítě. O těch se ale z nahraných vyprávění mnoho nedozvídáme – to, že a jak se nedařil snowball sampling může být signálem, že krajanské sítě jsou podstatným zdrojem pocitu bezpečí, oporou, prostorem solidarity, který v žádném případě nelze narušit nebo dokonce ohrozit. Byť jenom tím, že do něj „vpustíte výzkumníka“ – jinak, než skrze svou vlastní (anonymní) výpověď. V náhodném rozhovoru s vdanou ženou z Ukrajiny, která si na živobytí vydělává úklidem, jsme vyslechly, jak takové přivydělávání probíhá v ubytovacích zařízeních, konkrétně velkých pražských hotelích: Jedna nebo více cizinek jsou tam regulérně zaměstnány. Není jich ovšem tolik, kolik je zapotřebí, aby stav pomocného personálu pokryl všechny potřeby hotelu. Stav doplňují krajanky, které vždy vědí, „za koho“ v dané směně pracují a ve vzácném případě kontroly jsou na pracovišti k dispozici dokumenty regulérně zaměstnané krajanky a za tu se umí dotyčná vydávat. Riziko odhalení při běžné, nikoli cílené, kontrole zřejmě není vysoké a takto získávat finanční
39
I. 6. 1.
d)
I. zdroje k obživě v Praze lze i několik let, zatímco oficiální vízum bylo vydáno za účelem sloučení rodiny. A oficiální status takto výdělečné ženy zní: v domácnosti. Ve vyprávění našich respondentů lze nalézt náznaky dalších praktik nelegálního zaměstnávání, jak je zažili v různých fázích svého pobytu zde, ať už to bylo v průběhu devadesátých let nebo se to týká jejich i naší současnosti. Zejména krátce po svém příchodu do ČR, nemají-li zde připraveno žádné zázemí a jsou odkázáni, i v důsledku neznalosti jazyka, převážně právě na krajanské sítě, jsou migranti „bezmocní jak novorozenci“ (jak podotkla jedna z respondentek, když rekapitulovala první rok svého pobytu v ČR). Vybrané úryvky z několika vyprávění tuto situaci dokumentují. Až na hodně specifické výjimky se v podobných situacích, a nikoli úplně krátkodobě, ocitla většina těch, jejichž vyprávění jsme shromáždili. A to víceméně nezávisle na tom, jakým způsobem a v které době do Prahy přišli a jak dlouho zde pobývají. Několik příkladů za všechny to dokumentuje: V: Já jsem přijela sem do Prahy, manžel už byl tady, já sem přijela, tak sem hledala práci asi dva týdny jenom. No a našla jsem na to mytí nádobí, protože já jsem prakticky ani nemluvila česky. Jako mluvila, ale hrozně málo. T: A jaké jste měli v té době- to už jste měli nějaké vízum nebo V: No já sem měla jenom pozvánku na měsíc, a potom prostě dělala tady na černo… (Žena ze západní Ukrajiny, jediná ze souboru, která má až dosud opakovaně prodlužované vízum za účelem provozování živnosti, úryvek se vztahuje ke konci devadesátých let) V: Když jsem tady byl jako turista, tak jsem trošku pracoval jako na brigádě, /*/ něco načerno u kamaráda na okraji Prahy… sklad, který potřebuje lidi, zařizovat to všechno, protože má…- před vánocemi velký brigádu, studenty nebo Ukrajinci nebo nevim. Tak jsem pracoval tam, a když jsem přišel do České republiky minulý rok žít, tak… nabídnuli mi, že… dokud neseženu lepší práci, můžu pracovat u nich. Tak jsem byl… tam dlouho. A myslim, že jsem tam ztrácel jako kvalifikaci: čtyry měsíce, které jsem mohl využít… na hledání lepší práce. (Mladý muž, vysokoškolsky vzdělaný, čerstvě ženat s krajankou z bývalé Jugoslávie, která už získala občanství, tudíž i on má už rok trvalý pobyt, úryvek se týká let 2005-6) Ne všechna vyprávění mají charakter retrospektivy jako shora citované ukázky. Jen část z námi oslovených příchozích tuto fázi pobytu úspěšně překonala a pečlivě udržuje své současné pracovní uplatnění nebo jeho perspektivu v mezích platných zákonných norem. Schopnost hovořit plynně česky jejich šance na úspěch určitě zvyšuje.
40
Jiní z našich respondentů se na pomezí legálního pracovního trhu pohybují dodnes.V následujícím vyprávění je sice patrný nezlomný optimismus vypravěčky a neutuchající vůle legalizovat své výdělky, ale pravděpodobnost, že uspěje, se s přibývajícím věkem umenšuje. V průběhu let, po která tu žije a buduje nový domov pro sebe, své děti, dokonce i vnoučata, už několikrát regulérní pracovní smlouvu získala. Ale vždy jen na přechodnou dobu, nastartovat novou profesní dráhu se jí v průběhu osmi let života v ČR nepodařilo. T: Můžu se zeptat, kolik vám je let? V: Padesát pět… Ještě tri roky musím tady pracovat. Že by mě jako penzi…. /Chyba co pravda/ po tych kurzach něco najdu... Tak šest /*/ tisíc že ja dostanu… Ano, ja se prostě nestydim, ne. To prostě nejsem debil, že bych seděla a nepracovala. Na svoji ruke našla práce, pracuje jako hospodyně, ve dvou rodinach (...) Musim pracovat. Jenom po zmluvě nepracuju. Nikdo nechce se mnou uzavřít smlouvu. T: A vy třeba nezkoušíte hledat práci ve škole? V: Ja zkúšela, to obešla, ministerstva byla školství a všude byla. Ja hledala už i jako tlumočník. I ruštinu nikdo neučí a ukrajinštinu… Nikdo nechce. Chodila po všechnych školach.. Všude ja byla, ja tri roky hledala, ptala se, jezdila, všude. No, manžel po internetu večer mě ty školy - ne, nikdo ruštinu už nechce. A… nemůžu navíc udělat súkromů školu. To nemožu. Mohla bych teďka na živnosťák otevřít, už zkúšela to všechno, no a učit súkromě. Súkromě by… taky nikdo nechce. Teďka španělština, angličtina, němčina, tohle, ruština ne. (Žena z Ukrajiny, žije zde už osm let, trvalý pobyt - vdaná za českého občana, původní profesí učitelka, úryvek vypovídá o roce 2006 a letech předcházejících)
6. 1.
d)
Připomeňme si zde postřehy Petry Klvačové (2006) o těsné vazbě pracovního uplatnění a úrovně osvojení češtiny. Způsob vyjadřování této vypravěčky dokumentuje, že sama délka pobytu v českém prostoru, v jejím případě po celou dobu přímo v Praze nedostačuje k tomu, aby se příchozí úspěšně utkali s češtinou. Důležitým motivačním i praxi nabízejícím momentem je evidentně nutnost češtinu používat při své práci, v zaměstnání. Nedokonalý jazykový projev vypravěčky je v úryvku záměrně zachován: je patrné, že česky komunikuje asi spíš příležitostně než zpravidla, ač vdaná za Čecha. Jiná žena, která zde už žije více než čtyři roky, vysoce kvalifikovaná, původní profesí středoškolská profesorka jazyků (angličtina, němčina), která se pokouší nepřistoupit na zaměstnání v nekva-
41
I.
I.
6.
lifikované profesi, je na tom s češtinou ještě podstatně hůř. Úryvek v původním znění o tom, jak si lze také v Praze načerno přivydělávat, to dokládá:
1.
V: A ješčo takíje zkůšenosti, že šef kriminalnoj policii z… taky skontaktovalsa so mnoj. Ruštinu ja jemu davala, protože na univerzitětu… on potrěboval. Takže zkušenosti takovych bylo. Ano, němohla ja vůbec bez peněz, bez investicij, investiciji byly ot mojeho přítela a tak aspoň něco, takže takový zkušenosti jsem-. Ale to jasně načerno.
d)
Za zvlášť hodné povšimnutí, nejen v citovaných úryvcích ze shromážděných vyprávění, stojí to, s jakou samozřejmostí vypravěči o svých zkušenostech s prací načerno referují, ať už je pro ně minulostí nebo jsou na ni odkázáni dodnes, ať už je to zkušenost jejich vlastní nebo někoho jiného. „Vy mi nerozumíte!“ z úst respondentky v jednom z prvních rozhovorů zaznělo s nelíčeným údivem: nutnost vysvětlovat, jak funguje tzv. klientský systém, pro ni byla víc než překvapivá. Co se tím vyjevuje? Jednak to, že na základě svých zkušeností cizinci předpokládají, že nelegální zaměstnávání a práce načerno jsou všeobecně známou praxí, českými občany přinejmenším tolerovanou, ale hlavně jimi také praktikovanou, když je pro ně výhodná a použitelná. Ať už příslušníci české majority figurují jako (nelegální) zaměstnavatelé (cizinců) nebo zaměstnanci (tj. kolegové a spolupracovníci při práci načerno), příchozí se s českými občany na svých cestách za nelegálními výdělky setkávají. Dokládá to například úryvek z vyprávění nedávno příchozího, který v počátku svého pobytu vypomáhal v předvánočním období v jedné pražské firmě – načerno: Já když jsem pracoval, tak se mnou, tak tam pracoval českej student, nevim, francouzštinu, jeden byl, který studoval techniku, jeden byl, který studoval logistiku. A co, lepili kódy a přenášeli ty krabice, a normálně. Ale on má nějký cíl jak, to bude pracovat… (Mladý muž, vysokoškolsky vzdělaný, čerstvě ženat s krajankou z bývalé Jugoslávie, která už získala občanství, on trvalý pobyt, úryvek se týká let 2005-6) Za druhé to, že nepřehlednost a obtížná kontrolovatelnost, jako charakteristiky pražského trhu práce, minimalizují u příchozích vnímání rizik s tímto druhem obživy spojených. To, co je pro ně eventuelně šokující, je zkušenost s „podvodem“ v rámci zaběhnuté nelegální praxe. Obava z úředních sankcí za výdělečnou činnost bez pracovního víza jakoby byla zcela zanedbatelná ve srovnání s úzkostí z podvodné praxe „klientů“ a (zejména finančních) důsledků z ní plynoucích.
42
Je pravděpodobné, že dlouhodobá zkušenost cizinců původem ze třetích zemí pohybujících se na pražském trhu práce, je taková, že účinná kontrola nelegálního zaměstnávání, resp. nelegální výdělečné činnosti, v Praze funguje jen ve velmi omezeném rozsahu, třeba právě proto, jak je velkoměstské prostředí nepřehledné. Konec konců nelze vyloučit ani to, že svou roli sehrává korupce. Připomeňme si: „Jenom po zmluvě nepracuju. Nikdo se mnou nechce uzavřít smlouvu…“ Potenciálním smluvním partnerem jsou tu reprezentanti majority – (pražští) zaměstnavatelé – a pro ně je dlouhodobě i krátkodobě zatím stále výhodné „neuzavřít smlouvu“. Ti, kteří pro ně bez smlouvy načerno pracují, jsou jak bezprostředně, tak perspektivně takovým „zaměstnáním“ ohroženi. A dříve nebo později si to začnou uvědomovat. V rámci krajanských sítí se totiž do této zaběhnuté praxe snadno včleňují i (nezkušení) nově příchozí. Ti její rizika nahlížejí jen postupně. Může trvat i několik let, než si začnou uvědomovat, jak je i v dlouhodobém horizontu výhradní participace na nelegálním trhu práce mnohostranně ohrožuje. Hovořily o tom zejména ženy, jimž se nedaří nebo nějaký čas nedařilo stabilizovat nějak svou zaměstnaneckou pozici nebo jinou výdělečnou aktivitu a uvést ji do souladu se zdejšími platnými zákonnými normami. Mimo nahrávku nám objasňovala jedna z nich, jaké rodinné potíže v souvislosti s takovou snahou mohou vzniknout. Shrnout dilema, které ona sama (původní profesí učitelka) pokládá za docela univerzálně zasahující řadu jejích krajanek, se nyní pokusíme:
6. 1.
d)
„Žijete-li zde s potomkem, který v češtině absolvoval celé základní vzdělání a mateřský jazyk prakticky neužívá a ani v něm vlastně není gramotný, a manželem, který pravidelně obnovuje své povolení k pobytu a provozování živnosti, začnete časem přemýšlet, co bude dál. Manžel má legální výdělky a jako většina živnostníků minimalizuje odvody na sociální pojištění: prostě platí jen tolik, kolik je ze zákona nezbytně nutné. A vy se živíte příležitostnou prací načerno, z vašich výdělků se neodvádí nic, oficiálně jste rodinným příslušníkem, ženou v domácnosti. A najednou si uvědomíte, že vás v brzké budoucnosti čeká volba: vrátit se do rodné země či usilovat o trvalý pobyt v ČR? Vrátíte-li se, pravděpodobně „ztratíte“ dítě, které už se natolik integrovalo v českém prostředí, že návrat do země původu by pro něj de facto byl „emigrací“. Nevrátíte-li se, měla byste okamžitě legalizovat své výdělky, v neposlední řadě proto, abyste měla jednou nárok alespoň na nějaký důchod z českého systému sociálního zabezpečení – koneckonců i v zemi původu byste potřebovala prakticky ihned začít „pracovat na důchod“, aby vám na něj vznikl nárok Tady ani tam za daných okolností ovšem není úplně jednoduché získat regulérní pracovní smlouvu, zaměstnání, popřípadě rozběhnout živnost. V České republice vám to dokonce příliš neusnadní ani to, když získáte
43
I. 6. 1.
d)
44
I. 6.
trvalý pobyt. Po letech poskytování příležitostných úklidových nebo jiných služeb za přímé platby bez smluvního zajištění jste totiž de facto bez jakékoli (jiné) kvalifikace, ať už ta vaše původní byla jakákoli. Navíc manžel protestuje – nechce se mu platit z rodinného rozpočtu ještě i povinné odvody a daně z vašich příjmů. Zvykl si, že jsou celé k dispozici. Dlouhodobě argumentuje tím, že nějak bylo a nějak bude.“ Nutno podotknout, že i z dalších podobných rozhovorů vyplynulo, že v důsledku načrtnutého dilematu není riziko rozpadu manželství, resp. rodiny, úplně zanedbatelné.Trochu zjednodušeně řečeno: Ženy-matky chtějí zůstat poblíž svých potomků, usadit se v ČR, a proto i legalizovat své příjmy. Zatímco muži-jejich manželé leckdy sní o tom, že se jednou vrátí (bohatí nebo aspoň finančně zajištění) domů, do země původu, a obnoví tam svůj sociální status. Pokud totiž byli v zemi svého původu například kvalifikovanými a uznávanými experty v nějakém oboru, pak jen výjimečně v České republice získali jinou statusovou perspektivu než více či méně ekonomicky úspěšných imigrantů, aniž k tomu své původní kvalifikace využili. Takovou šanci sice vysoce kvalifikovaným imigrantům Praha, jako hlavní město země a sídlo řady mezinárodních institucí a zahraničních firem, nabízí ve větším rozsahu než jiné regiony České republiky, ale na druhé straně nabídka pracovní síly příchozích ze zahraničí včetně třetích zemí, je tu rovněž široká a rozmanitá.
1.
využívání kvalifikace na pražském trhu práce
e)
Z námi získaných kvalitativních dat lze usuzovat, že i pro pracovní uplatnění v Praze platí to, co konstatovali ve své zprávě o uplatnění cizinců ze třetích zemí v mimopražských regionech ČR Čaněk, Černík a Grygar (2006): v zemi původu získaná a doložitelná kvalifikace, chápaná v obvyklém užším slova smyslu, se uplatňuje jen velmi vzácně. Nemálo příkladů v námi shromážděném materiálu to dokládá: původní profesí stavební inženýrka je zaměstnaná v pekárně jako nekvalifikovaná pomocnice, původní profesí učitelka registrovaná jako nezaměstnaná si bez smlouvy vydělává na živobytí jako hospodyně v různých domácnostech, jiná vysokoškolsky vzdělaná a jazykově dobře vybavená žena je dlouhodobě registrovaná na úřadu práce a načerno si přivydělává (nejen) kvalifikovanou výukou cizích jazyků, vysokoškolsky vzdělaný matematik myl několik let nádobí po restauracích než se uchytil alespoň jako programátor, inženýrka-elektrotechnik pracuje v neziskové organizaci orientované na pomoc příchozím cizincům, středoškolsky vzdělaná paní s dlouholetou praxí v účetnictví po dlouhých peripetiích nakonec získala místo prodavačky obuvi – dokonce až poté, co jí bylo uděleno české občanství. K těm, kteří svou kvalifikaci v běžném slova smyslu uplatňují, patří v našem souboru oba příchozí ze Spojených států amerických, dále ti tři příchozí z Východu, kteří v Praze už i vystudovali vysokou školu, a lingvisticky dobře vybavená novinářka původem z postsovětské republiky. Svou kvalifikaci – v onom širším slova smyslu, jak s tímto pojmem pracují Čaněk, Černík a Grygar, t.j. aniž by byla přísně oborově nebo úrovní vzdělání určena – pak po několika letech pobytu v Praze dokázali využít další tři respondenti: způsob jejich uplatnění na pražském trhu práce nesporně souvisí nejen s tím, že v zemi původu vykonávali vysoce kvalifikovanou profesi, ale i s úrovní jejich znalostí češtiny a kompetencí česky komunikovat. Čím lepší čeština, tím lukrativnější zaměst-
45
I.
I.
6.
nání a naopak: čím zodpovědnější zaměstnanecká pozice, tím lepší úroveň vyjadřování v češtině. Co čemu předchází či co z obého to druhé podmiňuje, těžko v jednotlivých případech posoudit.
1.
Jinak, co mě pomůže strašně, strašně, strašně moc, je to, že já sem se naučil česky dost rychle. Asi po dvou let. Já vim, že ta čeština neni úplně perfektní, já vim, že neni to gramaticky, že hodně lidí řiká, že mluvim sprostě, ale to moj styl a všichni mi rozuměj. Tak to mi strašně moc pomohlo, protože třeba já mám dost zkušenost s úřady, tady v Praze, a bohužel, úřadníky nebo úřadnice…(Z vyprávění Američana žijícího v ČR šestým rokem, už trvalý pobyt)
e)
Nejdůležitější ze všeho se tu jeví nabízená příležitost a motivace – vůle a chuť jí využít a proto na sobě pracovat, jak to vyjádřila jedna z respondentek (kupodivu jediná z celého souboru, která tíhne k návratu domů, ještě ani nepožádala o trvalý pobyt v ČR): Já jsem za tři měsíce se naučila mluvit česky, nic jiného mi nezbylo, nabídli mi úplně super práci v kavárně, jako já sem nahoře myla nádobí a dolu byla kavárna, stejná firma, a řekli mi, že budu tam dělat chlebíčky, a pomáhat obsluhovat lidi. No takže nic jiného mi nezbylo a já sem věděla, že prostě musím a myla nádobí s jednou páni a ona vždycky prostě říkala, tak co, jdeme na to? Já říkám, jdeme. Takže myjeme nádobí a furt mluvily, mluvily a doma já sem četla, já sem furt četla a nahlas. Já sem chtěla. Víte, ono člověk jak chce mluvit-Tak prostě může. Já vím, že hodně našich lidí prostě řeknú, že nechtěj, jo. A proč? Já znám takových hodně, ale… já jsem nechtěla mýt furt nádobí, já sem… nemyslela, že to bude tak rychle, já měla moc dobrou šefovou, moc. Ta prostě veděla, to se teď budu chválit, že sem šikovná, že se snážim, a ona řikala…: Pproč budeš tady mýt nádobí, snaž se…! Tak sem se snažila…, já sem do půlnoci nespala. No ale sem se naučila. No a potom, jak šla do tý kavárni, tam byly dvě mladý holky, tak ty mně taky hodně pomohly…. Já sem se naučila dělat i na počítači vedle nich…. (Z vyprávění ženy ze Západní Ukrajiny)
46
6.
Cesty k pracovnímu místu a bydlení v Praze
2.
Pracovnímu uplatnění, jeho charakteristikám, jak je lze nahlédnout prostřednictvím analýzy získaných kvalitativních dat, jsme věnovaly pozornost v minulé subkapitole, zde už jen obraz stručně doplňujeme a těžištěm analýzy je situace cizinců ze třetích zemí s bydlením v Praze. Práce a zaměstnání Uživit se v Praze prací je poměrně snadné i pro cizince. Otázkou, kterou nastolila naše zjištění, je, zda a jak se daří cizincům s trvalým pobytem či dokonce českým občanstvím svou pozici na legálním pražském trhu práce získat a udržet. Odpovědi na ni se v nějaké míře odvíjejí i od způsobu příchodu lidí do země. Pokud bychom chtěli zaměřit pozornost na proces rekrutace, resp. přechodu lidí z velké skupiny sezónně, třeba i opakovaně zaměstnávaných pracovníků ze třetích zemí mezi ty, kteří chtějí zůstat, nalezly bychom v našich vyprávěních nejeden příklad, nejlépe to dokumentují přepisy uskutečněných rozhovorů. Cesta od sezónních a příležitostných zaměstnání (jejichž nabídka, jak už jsme zmínily, je v Praze široká) a s nimi spojeného provizorního bydlení k rozhodnutí žít v ČR, resp. v Praze trvale, je podmíněna mnoha faktory a okolnostmi: rodinná situace, zdravotní stav, podmínky v domovské zemi, nabídka pracovních míst, možnosti bydlení v Praze... Prostředky, jak takové rozhodnutí uskutečnit, jsou sice různorodé v detailech, ale jak už jsme doložily, i v malém souboru námi shromážděných vyprávění nalézáme takové, ke kterým byli nuceni se uchýlit evidentně mnozí. Důvody jsou rovněž všem společné a souvisejí úzce s tím, jak jsou/byly nastaveny české právní normy, jaké jsou zavedené úřední postupy a procedury v jednotlivých institucích, které na cestě k získání trvalého pobytu v ČR (tj. prvního předpokladu rovnoprávnějšího a důstojnějšího postavení příchozích v české společnosti) celou proceduru determinují. Naladění a chování Pražanů vůči cizincům, zvlášť migrantům za prací, jsou pro jejich každodenní život v české metropoli samozřejmě neméně důležité. Nutno předeslat, že nikoli úplně výjimečně se naši respondenti cítili být obětí diskriminačních praktik – jak ze strany zaměstnanců některých pražských úřadů práce, tak ze strany svých potenci-
47
I. 6.
2.
I. álních zaměstnavatelů. Dokumentujeme to i v další subkapitole, týkající se zkušeností respondentů s fungováním administrativních struktur v Praze. Text předchozí subkapitoly ukázal, že pro cizince ze třetích zemí není vůbec jednoduché a samozřejmě získat v Praze zaměstnání podložené regulérní pracovní smlouvou. Nejúspěšnější jsou na pražském trhu práce mladí a vysoce kvalifikovaní lidé, ale ani jejich cesta k pracovnímu místu není jednoduchá, pokud svou kvalifikaci získali už v zemi, odkud do ČR přišli. Toto konstatování platí jak o těch, kteří přišli do ČR v devadesátých letech (jako mladí lidé), tak o těch, kteří usilují o adekvátní uplatnění své kvalifikace v současnosti. Na bariéry naráží ovšem třeba i student posledního ročníku pražského ČVUT: T: A o jaká místa se ucházíte? /**/ V: Jakýkoliv místa. Jakýkoliv místa. Já sem včera zrovna psal, můžu vám ukazovat /*/ svůj ímejl… Firma potřebuje človeka, který umí pracovat z bezdrátový připojení internet nebo modem, což to je moj obor a já sem studoval, tak teorii mám a sem v pátem ročníku, normálně tam sem psal mejl, a pak sem volal a… vysvětlil, že pátý ročník, takové veci znám, to je moje obor a dodneska žádný odpoved nedostal sem. Nic. Ani né, ani ano. Ale aspoň mohli napsat, že nechceme vás…. Další tam byl, že na Florenci společnost, že dopravní společnost potřebuje človeka vyšší ročník, spíše, tam bylo napsaný, spíše střední škola dopravní nebo vysoká škola dopravní a já sem na dopravní fakultě ČVUT. Tam normálne sem vysvětlil ve svym životopisu, poslal sem v angličtině i v češtině, že v pátym ročníku vysoká škola fakulty dopravní ČVUT. Tam bylo napsaný, že bude velká výhoda, že studenty s tej školy přihlásej, ale není podmínka, takže pátým ročník dopravní fakulta, což jejich výhoda a uživatelske úroveň počítač, takže to já už sem vyšší, pokročilejší. Taky dodneska paní mi odepsala, že rozmyslíme, jestli na vyberové řízení byste byli vybrán, do prvního září vám zavoláme a dneska je prvního září, nic. Jsem tam psal… svůj mobil. No a nic, ani ímejl ani odpoved. Takže denne tady píšu z internetu, vidíte počítač, každý den odsaď píšu přes, nevim, stovku, padesát inzeráty, který tam hledají zaměstnance, taky neúspěšně, protože Češi nejsu zvyklí na cizinci a když tam vidí na inzerát moje jméno… a když zavolam, slyší ňáky čestina s přízvukama, takže oni /si/ říkají…: cizinec, jak vůbec /zvládne/ tu práci tady v Česku, jak dlouho tady žije, eště nezvláda česky, protože mluví s přízvukama, takové veci v hlavě srovná a pak řekne radši: to né, vezmem nejakého Čecha nebo Češku. - (Z výpovědi studenta ČVUT, azylanta původem z Asie)
48
Pocit, že je obětí diskriminace z důvodů svého „cizinectví“ nedovoluje vypravěči nahlédnout další aspekty situace: nemůže vzít každé zaměstnání, protože stále je řádným studentem české vysoké školy a jeho obor nepřipouští možnost distančního studia, byť v posledním ročníku. Usiluje tudíž o částečný úvazek nebo zvláštní režim pracovní doby: to je možná robustnější bariérou jeho uplatnění než samotné cizinectví, aniž si to dotyčný uvědomuje. Ti respondenti/ky/, kdo se rozhodli pro trvalé usídlení v Praze až ve středním věku, neuplatnili svou původní kvalifikaci v užším slova smyslu vůbec. Pokud přišli s rodinami, orientují své snažení k tomu, aby poskytli co největší vzdělanostní šance svým potomkům a na vlastní profesní uplatnění rezignují: jde o to, uživit sebe i rodinu. V nouzi i ve zcela nekvalifikované profesi a příležitostně třeba prací načerno, se všemi riziky, která to sebou nese. Profesně úspěšná mladá žena vzpomíná na to, co podstupovala v době jejích studií v devadesátých letech její vysoce kvalifikovaná a vzdělaná matka:
6.
2.
Tak třeba moje maminka…: Ona je vlastně programátorkou…, ale ze začátku vlastně pracovala v nemocnici jako šička, šila, což bylo jako hodně pod její kvalifikaci a samozřejmě, že byla registrovaná na tom úřadu práce, a když jako třeba jí poslali nějakou počítačovou firmu, tak jí naopak řekli, že máte příliš vysokou kvalifikaci a … nezaměstnají. A pak samozřejmě, že ten vývoj z hlediska počitáču šel strašně rychle, a člověk, když v tom oboru nepracuje, tak hodně ztrácí…T2: A dneska užV: Ona už je v důchodu. Ale právě vlastně v sedmnácti letech jsem samozřejmě… /si/ neuvědo-mo-vala, že to všechno bude pro /mě/… Já si myslím, že to byl opravdu hrdinský čin. A ona si to uvědomovala, že to půjde strašně těžko…, že jí je ;víc než čtyřicet, ale zemřel mi tatínek… A pak ta situace v Rusku se taky jako vyvíjela…, ona nevěděla, co očekávat od toho vývoje, takže nějak jako chtěla, abych měla možnost, že nějakou stabilnější budoucnost. To dělala pro mě spíš... Krátce řečeno: rozhovory s našimi respondenty ukazují, že a jak je v Praze cesta migrantů od příležitostných pracovních smluv, agenturního zaměstnávání či dlouhodobé práce načerno k regulérnímu statusu zaměstnance obtížná, dlouhodobá a její výsledek je nejistý. Ani povolení k trvalému pobytu, ani získání českého občanství negarantuje na této cestě trvalý úspěch. A jedině potřeba, zájem a motivace zaměstnavatelů na korektním pracovněprávním vztahu se zaměstnanci, ať už pocházejí odkudkoli, může situaci změnit.
49
I. 6.
2.
50
I. Bydlení Procedurálně jednoduchým způsobem, jak získat povolení k trvalému pobytu v Praze je příchod cizince/ky za účelem sloučení rodiny. Mezi našimi respondenty tuto cestu využila více než třetina oslovených. Tři z nich jednoduše přijeli na turistické vízum, uzavřeli zde sňatek, a posléze si vyřídili povolení k trvalému pobytu. Tři tyto sňatky jsou z doby nedávné, uskutečnily se v roce 2005 a později. Ve dvou případech šlo o sňatek s českým občanem/občankou, v jednom případě o sňatek s trvale usídlenou cizinkou, občankou nečlenské země Evropské unie, jejíž nynější manžel pochází rovněž odtamtud. Je na místě podotknout, že regulérní pracovní smlouvu získal do doby uskutečnění výzkumného rozhovoru pouze jeden z těchto oslovených, a to ještě krátkodobou. Ostatní dva respondenti, ač vysokoškolsky vzdělaní, byli zatím registrováni na příslušných úřadech práce. Bydliště měli všichni v bytech svých partnerů. Ostatní tři, kdo uzavřeli sňatek s českým občanem/občankou, žili už před tím v Praze několik let (do Prahy přišli už před rokem 2000) za velmi nepřehledných podmínek a teprve to, že zde našli partnera a uzavřeli sňatek, jejich komplikovanou a nejistou pobytovou situaci řešilo. Jeden z těchto respondentů už společnou domácnost s manželkou nesdílí a fakticky k bydlení využívá pronajatý nebytový prostor. V zaměstnání je úspěšný, má se zaměstnavatelem uzavřenou pracovní smlouvu na dobu neurčitou. Druhá manželská dvojice ve společné domácnosti setrvává, trvalé bydliště mají mimo Prahu u rodičů českého partnera, v Praze mají bydliště pouze přechodné. Ani jeden z partnerů nemá stálé zaměstnání, regulérní pracovní smlouvy mívá příchozí vzácně a spíš krátkodobě, je registrována na Úřadu práce. Často si přivydělává načerno, nemůže najít zaměstnavatele, který by ji přijal do pracovního poměru a uzavřel s ní smlouvu. Třetí manželství už bylo rozvedeno po té, co zahraniční partner získal české občanství. Je nemocný a žádá o invalidní důchod. Nemůžeme vyloučit, že některá z těchto manželství vznikla účelově, i když jen jedno z nich už rozvodem zaniklo. Na to se samozřejmě nebylo možné přímo zeptat, ani to v žádném z rozhovorů nebylo přímo řečeno. Ovšem okolnost, že respondent/ka měl/a trvalé bydliště v bytě manžela/ manželky, ale fakticky žil/a nebo sháněl/a bydlení jinde, by tomu mohla nasvědčovat. V takových případech šlo o bydlení velmi skromné, někdy doslova provizorní. A týkalo se jak lidí, kteří už uspěli ve svém úsilí najít si zaměstnání, tak osob, které ještě na legálním pracovním trhu v Praze uplatnění nenašli.
Na základě jiných příbuzenských vztahů získaly trvalý pobyt v ČR dvě ženy. Jen jedna z obou respondentek přímo v Praze, kde posléze zdědila i družstevní byt, a po dokončení svého studia na pražské vysoké škole má i pracovní smlouvu na neurčito. Druhá se v Praze ještě i po čtyřech letech pobytu v ČR teprve snaží trvale usídlit. Trvalé bydliště zde už po nějaký čas měla, ale bylo jí vypovězeno: získala pouze za úplatu potvrzení o trvalém bydlišti mimo Prahu, ačkoli tam nebydlí, nikdy nebydlela, a reálnou možnost bydlet nemá. V Praze pobývá už více než dva roky v podnájmu, aniž by byla v příslušném bytě evidovaná (majitel objektu si nepřeje jí oficiálně přihlásit, byť k přechodnému pobytu). Oba „pronajímatelé“ bytů tudíž zřejmě inkasují jí placené „nájemné“, nejspíš aniž by je uváděli v daňovém přiznání jako své příjmy. Ani legálně zaměstnaná dosud v Praze není, ačkoli má rovněž vysokoškolskou kvalifikaci – získanou ovšem už v zemi svého původu. Shání stále (nemůže být evidovaná na některém z pražských Úřadů práce) regulérní zaměstnání, využívá i nabídek a pomoci neziskových organizací, mimo jiné proto, aby se zdokonalila v češtině, ale vydělává si na živobytí výhradně prací načerno. Jiný zdroj obživy nemá k dispozici, pokud nechce přijmout zaměstnání, kde neuplatní a posléze ztratí své kvalifikační předpoklady. Už si ověřila, že její šance získat zaměstnání, kde je může uplatnit, jsou mimo Prahu nesrovnatelně menší než zde. Mnohem komplikovanější procedurou za účelem získání povolení k trvalému pobytu museli projít ti z respondentů, kteří do ČR, resp. do Prahy, přišli původně na turistická víza, nebo na (leckdy vlastně fingovaná) víza za účelem zaměstnání, která jim zaopatřila „zprostředkovatelská“ firma. Žena s dvěma nezaopatřenými dětmi, když po pěti letech dramatických peripetií v ČR získala povolení k trvalému pobytu, chtěla požádat o příspěvek na bydlení, protože nájem stávajícího bytu byl pro ni příliš vysoký. Neuspěla:
6.
2.
Policie přišla zkontrolovala, bydlíš? Bydlíš. Kolik platíš? – to nikoho nezajímá… Já jsem požádala majitele / o doklad o zaplacení nájemného/, a on mi řekl v žádném případě né. Žádné papíry nebudu podepisovat, nic. (Žena původem z Kazachstánu, trvalý pobyt)
51
I. 6.
2.
I. Takové odmítnutí samozřejmě také vzbuzuje podezření, že pro onoho majitele jí placené nájemné (nebo aspoň jeho část) byly nelegálním (nezdaněným) příjmem. Vypravěčka byla nakonec ráda, že mohla v bytě setrvat a výše nájemného se nezměnila. V textu už padla zmínka o nárocích na mimořádnou morální sílu migrantů, kteří se utkávají s potížemi a bariérami na pražském trhu práce i trhu s bydlením. V souboru našich rozhovorů tento fenomén potkáváme zejména ve vyprávěních žen-matek, dokonce ženy-babičky. Dokladem je mimo jiné obsáhlé vyprávění původně ukrajinské učitelky, která vyvinula neuvěřitelné úsilí s cílem otevřít budoucnost svým potomkům v České republice, konkrétně v Praze. Dlouhodobý nárok představuje už jenom to, za jakých okolností celá rodina v Praze v současné době bydlí. Podle našeho názoru její situace ilustruje postavení nejednoho z cizinců původem ze třetí země na pražském trhu s bydlením: Čechy tam u nás řekli, jak vy můžete tam bydlet v jednom- takovom malinkomu šedesát- šedesát šest čtverečnych metrů…, nemůžete najít nějaký? Ale nemůžeme. To je pro nás ten byt, patnáct tisíc. Dcerka sama nevytáhne patnáct tisíc. A jak odejde snacha, kam odejde? Prostě nemůže zaplatit za ten byt… má Michalka malinkého…. Čechy platí za svůj byt dvě tisíce. A my musime v pronajmu zaplatit patnáct… tisíc. Ale nemůžeme odejít. Nemůže moje rodinka odejít, nemůžu já děti odstěhovat, já můžu ano, /*/ do rodičů manžela. /Ale/ oni budut platit za nás pět tisic /navíc/. Pět tisíc sto, každý pokoj. Patnáct tri sto každý měsíc. To prostě, já odejdu, to pět tisíc nebude… to těžko. Ale opravdu šťastný to, že já mam tady rodinku dohromady. Moji děti tady, moji vnučátka, a pravda, ja jak prožila tak těžko tych osm roků tady v Čechách, no šťastná, že moji vnučátka chodějí do školy. Tady do školy, mluví česky a šťastný, nemají hlad. Nevědí… my se snažíme jim všechno dat O tom, kdo za těchto okolností rodině byt pronajímá, nepadla v celém rozhovoru ani zmínka, a my, jako tazatelky jsme se necítily oprávněny takovou otázku položit v rozhovoru, kdy jsme zavázány zachovat anonymitu respondenta.. I azylanti (pokud nezískali integrační byt v Praze) a ti, kteří zde původně získali dočasné útočiště se dlouhodobě potýkají s tím, že v Praze sice shánějí práci a zaměstnání, případně přitom studují, nebo už i dlouhodobě zaměstnaní jsou, ale nemají v Praze standardem a finančně přijatelné trvalé bydliště. Někdy se i z těchto důvodů dostávají na pomezí legality, aniž nacházejí jiná východiska.
52
Například respondent-azylant, který studuje poslední ročník pražské vysoké školy a bydlí na koleji, se v zamítnutí své žádosti o udělení českého občanství mimo jiné dočetl, že jedním z důvodů negativního postoje Ministerstva vnitra je to, že se nezdržuje v místě svého trvalého bydliště. Jenže dotyčný doopravdy žádné trvalé bydliště nemá: uvádí Zastávku u Brna, kde bydlíval jako čerstvý azylant v místním zařízení k tomu určeném. Tam se opravdu nezdržuje, protože jeho jediným faktickým bydlištěm je pokoj ve studentské koleji, kde trvalé bydliště ani nemůže mít. Se žádostí o integrační byt (v Praze) zatím neuspěl. Spokojenost se svým bydlením vyjádřila oslovená pracovnice neziskové organizace, která s příchozími ze zahraničí a jejich potížemi nejrůznějšího druhu přichází dnes a denně do kontaktu. Nejdůležitějším zdrojem její spokojenosti se ale ukázala dlouhodobá stabilita bydlení, o které ze své profesní praxe ví, jak je mezi imigranty vzácná. Docela samozřejmě a dlouhodobě akceptuje nižší standard a vyšší cenu svého bydlení, než jsou pro Pražany obvyklé, a vyzdvihuje především to, že se rodina za celou dobu svého pobývání v Praze nemusela stěhovat:
6.
2.
No bydlíme u jednoho majitele už přes deset let… To mu plátíme normálně jako, deset a půl… Jako levnější v Praze - a máme dva plus jedna - levnější v Praze neseženete… Na neurčito, jo. Protože on to pronajímá, je mu to jedno, kdo tam je. Ako to je přednost toho bytu. Jako měli jsme fakt štěstí, já myslím, protože za tu dobu jsme se nemuseli stěhovat. A on je strašně hodný, žádný problém s ním nemáme, on už je z toho, v tý restitůci zdědil ten barák, má tam… patnáct bytů a pronajímá jich… Později v rozhovoru otevřeně hovoří o tom, jaká je, i v důsledku vysokých nákladů na bydlení, finanční situace rodiny, přestože v současné době jsou už všichni tři její členové výdělečně činní: My de facto žijeme enom z toho plátu, zaplatíme nájem a máme najíst a koupit si ňáký věci jako na sebe a je to, maximum, a pak jako jediný je jenom ten prepych, který máme, to sů ty cesty jako do Sarajeva a zpátky, zatím jsme nikdy nebyli na dovolený, za tu celů dobu, vždycky každů dovolenů ako strávíme doma. Protože jsů maminky staré, musíme im nák pomáhat…, i když manžel něco vydělá, tak vždycky to jede do Sarajeva. (Žena původem z bývalé Jugoslávie, trvalý pobyt)
53
I. 6.
2.
I. Bydlení většiny ostatních respondentů mělo také nižší standard než je v Praze obvyklé, ať co se polohy a rozlohy bytu nebo jeho vybavení týče. Někdy šlo třeba i o bydlení v domácnosti rodičů partnera/ky nebo v nebytových prostorech. Přitom legální příjmy těch respondentů, kteří byli v Praze regulérně zaměstnaní, leckdy byly i nadprůměrné, jak bez rozpaků dokládali. Vlastní byt ovšem neměl až dosud nikdo z nich, až na jedinou výjimku. Tou byla mladá žena, která patří mezi ty respondenty, kteří zde získali vysokoškolské vzdělání a posléze také české občanství: mohla tudíž jako dědictví převzít družstevní byt po své nedávno zemřelé tetě. Respondent pocházející z USA se ve vyprávění také dotkl svých trampot s bydlením, hlavně častým stěhováním: No, první tři roky sem se stěhoval třikrát, to bylo strašný, to bylo fakt strašující. Ale problem byl, že prostě novej- ne občan, ale rezident- obyvatel. Jak sem řikal, to nebylo moc stabilní. Pak naštěstí sem se stěhoval tam, kde bydlím teď, už sem tam tři a půl roku a (nastoupil do) ty práce, co mám teď- (ani) práce nebyly moc stabilní, protože… hodně práce, jako výuku jazyků, tak nepracujete na plný úvazek, ale pracujete v podstatě za hodinu, tak můžete mít dvacet pět hodin týdně a to je fajn, ale pak může bejt, že některý studenty nechtějí pracovat nebo zruší lekce nebo zruší smlouvu s těma školama... (Z vyprávění Američana žijícího v ČR šestým rokem, už trvalý pobyt)
nepovolil respondentce trvale se přihlásit ve svém bydlišti ani jeden z vlastních rodičů, který je už dlouhá léta občanem ČR. Vysoce nadstandardní nájemní bydlení měla jen jedna mimořádně profesně úspěšná mladá žena: její zaměstnavatel za ní byl ochoten platit – i na pražské poměry – velmi vysoký nájem. Důsledkem výše podrobně charakterizované situace cizinců na pražském trhu s bydlením je časté stěhování a permanentní úzkost z toho, že jim bude vypovězeno „trvalé bydliště“, ať už je jejich skutečným nebo jen formálně uváděným bydlištěm. Z této situace pak mohou finančně těžit ti, kdo jim byty pronajímají. Nemůžeme samozřejmě na základě našich dat tvrdit, že se potíže s bydlením v Praze týkají všech nebo i jen většiny cizinců, kteří se v Praze chtějí trvale usadit nebo už se jim to podařilo. Můžeme jen konstatovat, že problémy s bydlením a získáním trvalého bydliště v Praze nepřispívají k stabilizaci jejich postavení v české společnosti, odkazují je do dlouhodobě minoritního postavení i v místních komunitách a kladou mimořádné nároky na jejich finanční situaci i celkovou adaptabilitu. Časté změny bydliště nepřispívají ani k jejich integraci do stabilizovaných struktur obyvatel jednotlivých pražských lokalit, spíše posilují jejich vazby na (pražské) krajanské sítě a jejich zdroje.
6.
2.
Ani dlouhodobé legální uplatnění na pražském trhu práce zkrátka ještě vůbec neznamená uspokojivé bydlení, nota bene přímo v Praze. Dokládá to i případ rozvedené ženy s dospívající dcerou, která žije v domku ve vlastnictví staré paní, kde bydlí rovněž její syn, těžce závislý na alkoholu. Krom placení nemalého nájemného mají obě nájemnice de facto onu starou paní na starosti, dokonce ji leckdy musí chránit před jejím vlastním synem. I přesto, že respondentka, která se v této bytové situaci už nějaký čas nachází, dlouhodobě legálně pracuje a dosáhla slušných příjmů, na nákup vlastního bytu v Praze zatím nedosáhne a úsilí o cenově i podmínkami přiměřené nájemní bydlení nenese výsledky. Ačkoli ona sama v Praze pracuje a její dcera zde studuje, poohlížejí se po (levnějším) mimopražském bytě, který by zakoupila, a ona i dcera počítají do budoucna s dojížděním do Prahy. Splnit povinnost mít trvalé bydliště v ČR, a zvlášť v Praze, zkrátka není pro příchozí ze zahraničí, i přesto, že už jim byl udělen trvalý pobyt, resp. azyl, vůbec jednoduché. V jednom případě
54
55
I.
I.
6.
3.
Administrace pobytu a práce v Praze Administrativní proces vedoucí k získání trvalého pobytu jiným způsobem než za účelem sloučení rodiny trvá mnohem déle, ať už jde o azylovou proceduru nebo „odžití“ zákonem uložené lhůty na území ČR Jednání s úřady, vyplňování a sepisování žádostí, obstarávání předepsaných dokumentů a zejména samotné jednání na úřadech je prezentováno téměř všemi vypravěči jako velmi náročné a stresující. Leckdy se to neobešlo bez – bezezbytku pozitivně hodnocené – právní a jiné pomoci neziskových organizací. Té před časem využila i vypravěčka následujícího úryvku:
56
zaměstnaná, nemůže pracovat kdokoli: zdravotní průkaz by měl být podmínkou. Je ráda, že jí syn v případě její indispozice zastoupí a na pracovišti nebude nucen kdokoli z kolegů udělat její práci za ni. A její český partner, malý podnikatel, s nímž sdílejí oba se synem domácnost, je na to, že překračují nějaká pravidla, ani neupozorní. I pro něj, v jeho vlastní firmě, je to běžná, operativní a nijak riziková praxe. Svému českému zaměstnanci by to pravděpodobně také neměl za zlé, pokud by jeho absence měla například ohrozit termín odvedení zakázky. Naopak, nejspíš by to ocenil, pokud zaměstnance zastoupila stejně kvalifikovaná osoba. Jednání přestupující platné normy a předpisy, byť třeba jen občas, je samozřejmou součástí každodenního života všech členů rodiny, a jak už jsme v nejednom vyprávění zaznamenaly, i tato mluvčí zcela samozřejmě předpokládá, že takovou zkušenost a praxi s ní sdílí i ten, kdo se táže. Jiná žena, rovněž osamělá matka s dvěma dětmi, popisovala velmi emotivně svou zkušenost s jednáním na Úřadu práce v období, kdy už získala v ČR azyl i integrační byt. Dokonce i v tomto kontextu zmiňuje nelegální zaměstnávání:
Ale dostala do toho ty strašné problémy ta firma, která mi dělala papíry. Oni nahlásili jenom mě a staršího syna a mladší měl tehdy jedenáct roků jenom. A oni ho nenahlásili na policii. A já o tom vůbec nevěděla. Já přijela z ciziny, já nic vůbec nevím. Oni vzali velký peníze za ty papíry, no a já jsem doufala, že to je jako automaticky…, protože on je malý ještě. No a dopadlo to tak, že jsme bydleli čtyři roky… tady a pak mi najednou na policii řekli, že syn bydlí tady na černo, že není hlášený. No a mně nic nezbylo, než žádat o azyl, protože já jsem neměla peníze jet domů, abych udělala tam papíry na syna, a za druhý nás by nepustili zpátky. No a žádala jsem o azyl. Čtyři roky jsem byla na azylu. No a pak jsem dostala trvalý pobyt.
Na úrad práci – to já doopravdy nechci, štoby zažil nikdo, (ať by to) byl Čech nebo cizinec. Oni že tam myslit: ty nechceš pracovať, ty chceš tam žebrať penize, těbe něpodporůjut, těbje poslajut jenom ňáký uklídečný práci. I to poslajut samý poslední den. A ten zamestnavatel těbje něnapišet, český!, pracovní smlouvu, protože pro něho takový osumhodinový pracovní smlouva něexistuje. Tam musíš pracovat dvanáct hodin bez smlouvu a takhle. A takije organizácii, malý firmy, co šefové cizinci, a český -, asi úrad práce jim podporuje…. No, taky žádný cizinec nebo známý azyljant bez doprovodu sociálních pracovniků i tej organizaciji, jak já jsem chodila, NIKDO nemá šanci, něexistujet čelověk, jak byl uznaný azyljant nebo žadatel azyljant, BEZ nich našel práci. Něexistuje takovýho... (Z vyprávění ženy původem z postsovětské republiky, už české občanky)
Vypravěčka je dnes šťastná, že se jí i jejím dvěma dnes už dospělým synům podařilo legálně se usídlit v Praze. Přesněji: trvalé bydliště má několik kilometrů za Prahou, ale je regulérně zaměstnaná v Praze. Velmi si toho váží. Ale ani dnes si neuvědomuje, že pošle-li v době školních prázdnin občas za sebe do zaměstnání svého už plnoletého syna–středoškoláka, aniž s ním její zaměstnavatel uzavřel alespoň krátkodobou smlouvu, překračují oba, syn i zaměstnavatel, nějaká pravidla, nějaká zákonná ustanovení. Mimo jiné třeba i to, že v potravinářském provozu, kde je
Vyprávění této respondentky, založené na osobní zkušenosti s jednáním jednoho z pražských úřadů práce vyjadřuje navíc totéž přesvědčení, které jiná příchozí v jednom ze shora citovaných vyprávění formulovala v souvislosti se svým ojedinělým zážitkem na úřadovně cizinecké policie a v jejím okolí: bez pomoci a podpory zdejší firmy–zaměstnavatele nebo neziskové organizace jsou šance příchozích ze třetích zemí na získání regulérního zaměstnání a slušných pobytových podmínek mizivé.
6.
3.
57
I. 6.
3.
I. Jiné vyprávění ale poukazuje k radikálně odlišnému přístupu mimopražského Úřadu práce: Kdy ja prišlá na úřad práce… v R., ja to vzpomínám, jak pozitivna zkušenost… Pěrvyj plus, to udělal úřad práce. Podle zakónu oni němógut meňja dať do úřada práce, protože ja… nikdy něpracovala v Čechách… Oni řekli: "Dobrý, ale (musí) (mysliť) šefové, protože zakón jenom, jésli vy pracováli…, a jesli nikdy, to už komplikóvano." Takže oni řekli trvalo to týden možná: "Dóbre, my pomysleli nad vašim prípadem, my vás bereme na úřad práce." Pro mě bylo, že ja byla tady sama, ÚPLNĚ velký plus. Druhá věc, ale ja to dobyvalas dlouho. Jak udělat češtinu…. A takže ja zkusila, možno úřad práce mně pomůže nějak směrovat na nějaků češtinu. Úřad práce to něchtěl… i ja čekála, no dlouho, nevím kólik, že oni mně zařídili - to je druhý plus - protože investovať v cizinca, který nic neví, a dělať jemu rekvalifikaciju, tak řekněme čeština ja kak rekvalifikaciju, to je zbytečný, ja tak ich rozumim. Ale oni udělali druhý plus mně. To je taký byl pozitiv, že oni mně zařídili… intenzívnyje pro začátečnikov kurzy, oni trvaly čtyry tydni… v západočeskoj univerzitě v Plzni. V angličtině. Takže češtinu jsem ja imjela v angličtině, tam byla ja jenom jedna Ruskaja, Američány, Angličány, Francúzy, z Charvátska…(Z vyprávění příchozí z Ruska, už čtyři roky trvalý pobyt, bezdětná, rozvedená) Takové uznání vstřícnosti a práci českých úřadů jsme v průběhu rozhovorů neslýchaly příliš často, i když není zcela ojedinělé. Tatáž vypravěčka ovšem udělala později na jednom z pražských úřadů práce rovněž jiné zkušenosti, které víc korespondují se zkušenostmi ostatních respondentů, a´t už to byli zaměstnavatelé nebo sami cizinci, kteří se s námi o ně podělili: Úřad práce byl už v Praze…. Nikavo nic nezajímalo. Chování bylo úřednické, něpříjemné: "dobrý děň, jak, ne, zpátky, dál". To je všechno. Takže byl moc velký kontrast. Takže já na Praze… imjela dvakrát trvalé prihlášenie. I kolik ja tam dlouho byla, nic dobrovo ja něpamatuju. Tak řekněme, žádné zájem, nu já nechci směrovat na sebja zájem, ale… ja nemužu prominuť úřada, němůžu. …(Z vyprávění příchozí z Ruska, už čtyři roky trvalý pobyt, bezdětná, rozvedená) Příchozí ze Spojených států se v rozhovoru pokouší přijít věci na kloub: kdy a ke komu jsou úředníci vstřícní a naopak? V následujícím úryvku z rozhovoru zdůrazňuje dva momenty, na které úředníci (nespecifikuje, kteří a z jakých institucí) reagují vstřícným postojem: schopnost rozumět
58
a dohovořit se česky (popřípadě anglicky) a – peníze (nabízí se otázka, jde-li o nepřímý poukaz ke korupčnímu chování nebo nikoli): Já mám dost zkušenost s úřady, tady v Praze, a bohužel, úřadníky nebo úřadnice, vůbec nemaj trpělivost. Jestli neumíte česky, voni s tim nechtěj mluvit. Prostě na první pohled vypadám jako Asiat…, voni možná se na mě tvářej jako“jéžišmarjá, ještě jednou…“, a pak začínám mluvit a oni sou dost překvapený. A skutečně sem měl problémy jenom asi s dvěma paníma, že- který byly nepříjemý… Je to rozdíl mezi třeba Česká republika a Německo: cizinci, který přijdou do České republiky, jestli máte peníze, oni (úředníci) vůbec nezajímat, jestli mluvíte česky, protože nemusí, protože všichni tady přizpůsobí na ně… Ale jestli jste chudý nebo nemáte peníze, nebo jste černoch nebo cokoli… Ano, tak musíte mluvit (aspoň) anglicky... Já si myslim, že člověk, to je moje zkušenost, člověk potřebuje strašně moc trpělivost. Ten systém, já vim, že funguje špatně, ale funguje. Pokud máte trpělivost… (Z vyprávění Američana žijícího v ČR šestým rokem, už trvalý pobyt)
6.
3.
Rovněž respondentka z Východu poukazuje k nutnosti mít peníze, chtěla-li před pár lety získat všechna nezbytná povolení k dlouhodobému pobytu v Praze. No já jsem měla jenom pozvánku na měsíc, a potom prostě dělala tady na černo, protože jako normálně my jsme nemohli tehdy udělat doklad. Teď už uděláš doma na Ukrajině normálně pracovní vízum, jo, a přijedeš sem, takže už teď bez problémů a kdysi, prostě to se nedělalo, to se dělalo tady všechno, a na to člověk musel mít peníze, protože bez peněz to se nedalo udělat. (Z vyprávění ženy ze Západní Ukrajiny) Jestliže cizinci nehodnotí své zkušenosti s pražskými úřady výhradně jako špatné, pak naopak úřadovna pražské cizinecké policie, její prostředí, lhůty, pracovní nasazení pracovníků, ne/ochota poskytovat informace, chování k žadatelům – to vše bylo především předmětem kritiky vypravěčů, pokud se rozhovory tohoto tématu dotkly. K některým poukázal náš text už výše a i další zkušenosti respondentů jsou úplně čerstvé:
59
I. 6.
3.
I. A ještě k tomu, když jsem já dostal trvalý pobyt, chtěl jsem se zeptat, jako co sú moje povinnosti a moje jako možnosti. Co můžu. A ona řikala, no - tak můžete- ne- nevím, můžete i, to je konec… Ani mi neřekla, že musím se přihlást do sedm dní na úřad práce nebo nemusím, ale musím zaplatit. Nebo na zdravotní pojištění…. A musím to zaplatit - vůbec nic… Naštěstí potkal kamaráda <člena naší komunity,> tak řikal: musíš hned jít, řidičák změnit a takový věci…všechno…. A on byl tak… poslední chvíli to už šel, jako nikdo mu to neřek. Ty úřady mu to neřekly…. … (Mladý muž, vysokoškolsky vzdělaný, čerstvě ženat s krajankou z bývalé Jugoslávie, která už získala občanství, on trvalý pobyt, úryvek se týká let 2005-6) Jindy jsou to vzpomínky i sedm let a víc staré a týkají se i dalších institutcí: Problémy určité byly. Jeden z těch problémů, že jsem měl kopii /dokladu/ o občanství, ověřenou od ambasády, a když jsem chtěl ověřit tady na ministerstvu zahraničí, tak ta pracovnice chtěla dopis od ambasády, že potvrzuje, že tahle kopie je správně. Já jsem jí řekl, že to nedá smysl, protože tam je ověřená kopie od ambasády. Jsem s ní se dohadoval, aledokonce jsem byl u ambasády, a dali mi takový potvrzení, který taky nepochopili proč. No a ta úřednice už byla spokojená, a já jsem byl nasraný a tak…. To jsou takový- já nevim, může to ten úředník /**/ dělat schválně? … Ale z druhou stranu: jednou jsem tam taky byl, byla jiná úřednice, a to byla opravdu skvělá, byla ochotná, jsem byl za pět minut dvanáct - a ještě jsem neměl jako dostatek peněz, řekla tak běžte, vyberte někde a přijďte za hodinu a já … budu mít to hotový. To záleží na ten úředník. Jako opravdu. (Muž původem ze Středního Východu, už sedm let občanem ČR)
60
6.
Závěrem
7.
Jestliže jsme si při volbě způsobu našeho zkoumání situace cizinců ze třetích zemí na pražském trhu práce předsevzaly pokusit se mapovat „populaci problémů“, se kterými se potýkají ve své snaze usadit se v Praze trvale, musíme přiznat, že tato zpráva jejich situaci zdaleka nepostihuje v plném rozsahu. Materiál, který jsme sebraly, jich otevírá daleko víc, než bylo možné touto zprávou nastínit. Pokusily jsme se přiblížit čtenáři ty existenčně zásadní: zdroje obživy, bydlení a administrativní bariéry, s nimiž se v průběhu svého usidlování zde potýkají. Jen okrajově jsme se dotkly takových otázek, jakými jsou pocity nepřijetí českým okolím, podvodných praktik krajanů i pražských „zaměstnavatelů“ či „pronajímatelů bytů“, jejichž obětí se naši respondenti stali, rodinných trampot, které sebou migrace nese, stesku po domově, který za různých okolností lidé prožívali a prožívají... Shromážděný materiál nabízí i možnost rozpracování těchto a dalších témat a určitě by bylo vhodné ve sběru materiálu a jeho analytickém zkoumání a interpretaci pokračovat. Umožnilo by to mimo jiné prohloubit pohled i na ta témata, která jsme v tomto textu už podrobněji otevřely. Dosud získané poznatky poukazují k tomu, jak je důležité si uvědomovat, že integrace příchozích migrantů do české společnosti není nastartována až v momentě, kdy získají povolení k trvalému pobytu. Důvody rozhodnutí usilovat o trvalé přesídlení do ČR a průběh a způsoby tohoto usilování už mají nemalý vliv na to, jakým způsobem bude dlouhodobý proces integrace probíhat. Jestliže se totiž už při úsilí získat povolení k trvalému pobytu ukážou strategie obcházející zákony nebo dokonce zákony porušující jako efektivní a rizika s tím spojená minimální, otevírá se otázka, v jaké míře zůstanou trvalou součástí životních strategií i po překonání všech bariér a úspěšném získání trvalého pobytu, eventuelně občanství ČR. Strategie, které se osvědčily, nesporně formátují další proces integrace v rámci české společnosti, nepochybně podmiňují, v jakém jejím segmentu bude proces integrace ukotven, jak nastartuje „integrační chování“ nebo integrační směřování i cíle následných generací. Dlouhodobé fungování na pomezí legality nebo přímo ilegálně provozovaná výdělečná činnost se může osvědčit jako nejen krátkodobě výhodná. Hlavní město Praha k tomu skýtá vhodnější podmínky než jiné regiony ČR, ať už jde o trh s bydlením nebo o trh práce: oba
61
I. 6.
7.
I. jsou, zejména vzhledem ke specifickým velkoměstským podmínkám, hůře kontrolovatelné než v jiných regionech. Na druhé straně dosáhnout toho, aby pobyt v ČR i výdělečná činnost byly postaveny výhradně na legálních základech, případně byly co nejdříve legalizovány, vyžaduje za současných (nejen) zákonných podmínek leckdy mimořádnou vytrvalost a morální sílu migrantů. Takoví (perspektivně) občané mají i předpoklady být zemi mnohostranným přínosem a legální prostor pro život a práci zde by jim měl být otevřen. Ukázalo se také, že jejich kvalifikace (v užším slova smyslu) získaná v zemi původu a její (relativně až dosud velmi vzácné) uplatnění na pražském trhu práce není v dlouhodobém procesu integrace rozhodujícím kritériem úspěšnosti integračního procesu. V tomto směru nepřináší interpretace námi získaných dat o mnoho víc ani o mnoho méně, než řada jiných výzkumných zpráv. Například Gabal (2004) ve své zprávě dospěl k závěru, jehož platnost zatím ani naše data, shromážděná v letech 2006 a 2007, nevyvracejí:.
ní atd. využívají nejčastěji cizinců-agenturních zaměstnanců, což jim přinejmenším zjednodušuje personální agendu a snímá z nich odpovědnost přímých zaměstnavatelů. Agentur práce působí však v Praze tolik, že je prakticky nemožné efektivně kontrolovat, zda jako zaměstnavatelé fungují v mezích zákona či nikoli. Navíc vedle oficiálně registrovaných a licencovaných agentur práce evidentně v Praze fungují i dobře propojené krajanské sítě, které zprostředkovávají části pražských zaměstnavatelů pracovní sílu těch migrantů, kteří porušují pobytová pravidla (přijíždějí na krátkodobá turistická víza, ale de facto za prací) a těch, třeba už i trvale usídlených imigrantů, kteří na legálním trhu práce krátkodobě nebo dlouhodobě neuspěli, jsou registrováni třeba i na pražských úřadech práce nebo ženami v domácnosti. Nejnovější data, která přinesl Výzkum potenciálu stavebnictví v zemích střední a východní Evropy (CEEC Research) v Kvalitativní studii českého stavebnictví 2007 (Jiří Vacek, VŠE, KPMG Česká republika), dokládají, že nelegální zaměstnávání je aktuálně dokonce možná tím nejdostupnějším řešením nedostatku pracovních sil v českém stavebnictví:
„Svou rezistencí a byrokratickou obstrukcí systém odrazuje cizince respektující danou legislativu a přitahuje naopak ty, kteří se dokáží pohybovat na hranici nebo za hranicí zákona. Pro kvalifikovanější a profesionálně motivované cizince představují dnešní správní podmínky frustrující zkoušku jejich motivu v ČR pobývat. Při konkurenčním zájmu dalších zemí EU, jejich vyšším všestranném standardu atd., lze hovořit o tom, že stávající systém správy cizinecké agendy v ČR profesionály a vysoce kvalifikovanou část cizinecké komunity odrazuje od dlouhodobých pobytů, natožpak od naturalizace.“ 2
„Nedostatek domácí kvalifikované pracovní síly je řešen v mnoha případech zaměstnáváním zahraničních pracovníků bez potřebných dokumentů. 76 procent dotázaných společností souhlasilo s tvrzením, že společnosti v českém stavebnictví zaměstnávají cizince bez potřebných povolení“3
Analýza námi získaných dat nanejvýš naznačuje mírný posun v perspektivách uplatnění vysoce kvalifikované pracovní síly v Praze, zatím však nikoli v českých firmách, ale téměř výlučně ve firmách mezinárodních se silným zahraničním zázemím. V profesích nevyžadujících vysokou a specializovanou kvalifikaci jsou migrantům (ať už jejich původní kvalifikace byla jakákoli) ochotny poskytnout regulérní pracovní smlouvy firmy založené krajany, nebo malé (české) firmy. Jejich prosperita totiž často závisí na loajalitě zaměstnanců. Naopak například velké pražské stavební firmy, obchodní řetězce, úklidové firmy, nemocnice nebo jiná velká zdravotnická zaříze-
6.
7.
Domníváme se, že tento údaj je alarmující. Nelegální zaměstnávání je evidentně stále samozřejmou praxí mnoha zaměstnavatelů a práce načerno zdrojem obživy či přivýdělku, který mají lidé (nejen příchozí ze třetích zemí) docela běžně po ruce. I v jiných oborech než ve stavebnictví totiž řada firem signalizuje nedostatek pracovních sil, včetně těch řemeslně nebo technicky kvalifikovaných. Že jde i o pražské firmy, o tom nepochybně svědčí nízká nezaměstnanost, která je v Praze evidována. Lze tedy oprávněně předpokládat, že nelegální zaměstnávání není výhradní doménou stavebních firem. Námi shromážděná data kvalitativní povahy to koneckonců dostatečně konkrétně dokumentují. Je však namístě zdůraznit, že ani ti z našich respondentů, kteří se k nelegálnímu zaměstnávání zahraniční pracovní síly na nějaký čas odhodlali, ani ti, kteří si vydělávali nebo dokonce dosud vydělávají v Praze na živobytí prací načerno, nemají ze situace žádnou radost. Oba partnery takového vztahu to v mnoha směrech ohrožuje, a úspora na daních či sociálním pojistném je jen slabou
________________________________________ 2
GABAL, Ivan (2004): Analýza postavení cizinců dlouhodobě žijících v ČR a návrh optimalizačních kroků. pracovní studie. Praha: Ivan Gabal& Analysis & Consulting. 26 str.
62
________________________________________ 3
Jiří Vacek: Stavebnictví plné optimismu, Regiony,Komerční příloha deníku Hospodářské noviny, 1. října 2007
63
I. 6.
7.
64
I. kompenzací podstupovaných rizik. A těmi nejsou jen a jen sankce, plynoucí ze zákona: stabilizace pracovní síly a dlouhodobá perspektiva výdělku jsou bezpochyby v zájmu subjektů na obou stranách vztahu. Jsme toho názoru, že samotné negativní sankce nelegálního zaměstnávání (ani jejich eventuelní zostření) a práce načerno, situaci neřeší. „Zaměstnavatele“ i „zaměstnance“ je určitě možné a nezbytné sankcionovat rovněž pozitivně: tj., vytvořit takové podmínky, aby cesta k zaměstnávání cizinců ze třetích zemí byla schůdnější a bezpečnější, než jejich nelegální zaměstnávání. Jediný, kdo z dané situace jednoznačně profituje jsou organizátoři „černého trhu práce“ v Praze nebo zprostředkovatelé nelegálního zaměstnávání. Ať už jsou to neformální krajanské sítě nebo jejich reprezentanti v podobě některých licencovaných agentur práce. Zaměstnavatelé, pracovníci i státní pokladna na celé věci nepochybně tratí, přinejmenším v dlouhodobém horizontu. Analogické závěry bychom mohly formulovat i k situaci na pražském trhu s bydlením: populace příchozích za prací je nepochybně často odkázána na zprostředkovatele ubytování či bydlení, které se vymyká přísně legálním parametrům. Teprve deregulace nájemného a uvolnění trhu s byty může vytvořit předpoklady k postupné nápravě. Praha ani celá Česká republika nejsou v tomto směru ničím výjimečným. Každá ze zemí, ať už na evropském nebo i jiných kontinentech, se s fenoménem nelegálního zaměstnávání a pobývání migrantů a jejich práce načerno setkala a setkává, utkala a utkává. Avšak hledat nástroje, jak tyto jevy spjaté s imigrací efektivně eliminovat, je nezbytné, aniž přitom lze ignorovat důsledky dosavadních politických strategií v přístupech jednotlivých evropských a dalších zemí k imigraci, a brát v úvahu jejich zkušenosti. Bohužel, žádný z přístupů, kterých až dosud imigrační politiky evropských zemí využily, neovlivnil univerzálně pozitivně charakter integračních procesů, neexistuje jednoduchý návod, jak formulovat a praktikovat imigrační politiku hostitelských zemí. Lze se jen na situaci soustředit, brát ji v potaz a při tvorbě politických strategií respektovat každodenní praktické zkušenosti těch, kteří je mají a jsou ochotni se o ně podělit. Ať už jde o samotné migranty a jejich zaměstnavatele nebo o pracovníky NNO a veřejné správy nebo státní úředníky.
Literatura ČIŽINSKÝ, P.(2007): Komentář k novému zákonu o zaměstnanosti (č. 435/2004 Sb.) ,Web page: http://www.migraceonline.cz/e-knihovna/clanky/. GABAL, I. (2004): Analýza postavení cizinců dlouhodobě žijících v ČR a návrh optimalizačních kroků. pracovní studie. Praha: Ivan Gabal& Analysis & Consulting. 26 str. GRYGAR, J. / ČANĚK, M. / ČERNÍK, J. (2006): Vliv kvalifikace na uplatnění a mobilitu na českém trhu práce u migrantů z třetích zemí. Praha.Multikulturní centrum Praha KLVAČOVÁ, P. (2006): Identita integrace: Vyprávění příběhu úspěšné integrace ve vyprávění cizinců žijících v České republice. disertace. Praha: Universita Karlova v Praze, Fakulta sociálních věd. 98 pp OVERBEEK, H. (2002): Neoliberalism and Regulation of Global Labour Mobility. Annals of the American Association of Politicaland Social Science,no.581, May 200 PERSAUD, R.B.(2003): Power, Production and Racialization in Global Labor Recruitment and Supply, 124-145.In Bakker,I. And S. Gill (eds.), Power, Production and Social Production. Human In/security in the Global Political Ekonomy. Houndmills, Basingtoke: Palgrave. TOLLAROVÁ, B. (2006): Integrace cizinců v Česku. Pluralita, nebo asimilace? Biograf, 39, 23-52 TOLAROVÁ, B. / STEHLÍKOVÁ, E. / BITRICH, T. / VODOCHODSKÝ, I. / DYMEŠ, P. / PALEČEK, J. (2006): Trh práce a cizinci. Zpráva z výzkumu. Chomutov. VACEK, J.(2007): Stavebnictví plné optimismu, Regiony, Komerční příloha deníku Hospodářské noviny, Hospodářské noviny, 1. října 2007
65
II.
II. ÚVOD
ČÁST DRUHÁ
Výběr odborné literatury a výzkumných zpráv na téma zaměstnávání cizinců a pracovní integrace cizinců v ČR
66
1.
Součástí zadání Výzkumu pracovního uplatnění cizinců dlouhodobě žijících v Praze (Work in Prague), který se uskutečňuje v rámci Programu Iniciativy Společenství EQUAL, bylo zpracování přehledu dostupné odborné literatury v českém jazyce na téma zaměstnávání cizinců v ČR a zpracování stručné přehledové stati pro informaci pracovníků NNO o této literatuře. Smyslem této stati, prováděné v rámci Výzkumu pracovní integrace cizinců v Praze, je informovat pracovníky NNO o akademické reflexi tématu na kterém se prakticky podílejí, seznámit je s výsledky aktuálních výzkumných projektů a nabídnout rozsáhlý přehled literatury k dalšímu studiu problematiky. Při vyhledávání a výběru textů bylo nutné pročíst velké množství literatury publikované za posledních pět let, která se nějakým způsobem dotýká cizinců. „Zaměstnávání cizinců“ bylo jen v některých případech hlavním tématem, patrným již v názvu textu. Propletenec socioekonomických aspektů pobytu cizinců v ČR vedl k tomu, že se v různém rozsahu věnují této problematice i autoři tématicky odlišně zaměřených textů. V průběhu naší práce tak vznikl velký soubor literatury, který obsahuje jak „nejlepší“ literaturu, tak i takovou, která se tématu dotýká jen okrajově v kratší reflexi. Celý soubor je tak možné využít pro finální výstup i k další orientaci pracovníků neziskových organizací. Ani v této podobě však nejde o zcela vyčerpávající počet existujících textů. Svou roli při jejich výběru sehrála dostupnost, zejména u nejaktuálnějších výzkumných zpráv, doporučení pracovníků neziskového sektoru i akademiků a v neposlední řadě i subjektivní výběr autorů této studie. Celý soubor literatury zahrnuje různé typy dokumentů – knihy, výzkumné práce, závěrečné zprávy různých projektů, disertační práce, články odborných časopisů, další účelové publikace. Ve své většině jsou běžně přístupné v papírové podobě v knihovnách, zejm. vědeckých ústavů a vysokých škol, a jejich aktuální dostupnost je možné bez problému vyhledat i v elektronickém katalogu knihoven. V celé řadě případů pak jsou úplné studie ke čtení i stažení v elektronické podobě na internetu. Získané bibliografické údaje z tohoto souboru jsou v následujícím textu tříděny a zpracovány do skupin podle požadovaného tématu, abecedního seznamu literatury k tématu uspořádaného podle autorů a seznamu literatury podle roku vydání.
67
II.
1.
II. Významným zdrojem informací k tématu jsou webové stránky různých státních i nestátních organizací. Jejich adresář, jako významný zdroj především aktuálních informací, je uveden ve zvláštním souboru. Součástí výstupu jsou anotace, rešerše či synopse vybraných textů. Cílovým výstupem je využití získaných údajů v přehledové stati.
VÝBĚR LITERATURY NA TÉMA ZAMĚSTNÁVÁNÍ CIZINCŮ A PRACOVNÍ INTEGRACE CIZINCŮ V ČR
2.
Přehledová stať odborných studií za období 2000 až 2005
1.
Tato část studie může volně navázat a doplnit již existující práci (UHEREK, Z. / ČERNÍK, J. ( 2004): Výzkumné zprávy a studie o integraci cizinců na území České republiky. Praha: MŠMT ČR ), která seznamuje obecně, ve větší tématické šíři, s odbornými texty vztahujícími se k vědě a výzkumu v oblasti cizinecké problematiky a integrace cizinců. Obsahuje retrospektivu výzkumu cizinecké problematiky a představuje dlouhodobě řešená témata v období od druhé poloviny 20. století až do roku 2004. a je využitelná i pro účely této studie. I nadále jde o výzkumnou činnost a aktivity iniciované různými státními orgány a jimi vytvořenými komisemi, resp. Ministerstvem vnitra ČR, Akademií věd ČR a vysokými školami zastupované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, Ministerstvem zdravotnictví ČR, Ministerstvem práce a sociálních věcí a Výzkumným ústavem práce a sociálních věcí, Českým statistickým úřadem, Komisí ministra vnitra pro realizaci politiky vlády ČR v oblasti integrace cizinců a rozvoje vztahů mezi komunitami, příp. dalšími organizacemi, včetně neziskového sektoru. Na rozdíl od předchozí práce se tato studie zaměřuje na odborné texty, které se vztahují k problematice zaměstnanosti, (pracovní) migrace a integrace cizinců, zveřejněných v období od roku 2000 do poloviny roku 2006. Z pohledu na celkový seznam uvedené literatury je patrné, jak rozsáhlý je zde soubor zkoumané literatury. Současně vedle jejího výčtu, je řada textů opatřena anotacemi či rešeršemi usnadňující rychlou orientaci pracovníků NNO. Z hlediska zadání této studie patří k významným aktivitám publikace výzkumných projektů iniciovaných především pro účely státní správy ( zejm. ze strany Ministerstva práce a sociálních věcí ČR a Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí). Zaměstnávání cizinců v České republice je významná studie Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí, která popisuje situaci v oblasti legální pracovní migrace (část 1.HORÁKOVÁ 2001, část 2. HORÁKOVÁ- ČERŇANSKÁ 2001).
68
69
II. 2.
1.
70
II. Dvoudílný projekt Nelegální zaměstnávání cizinců jako překážka v jejich žádoucí integraci na trhu práce, realizovaný také Výzkumným ústavem práce a sociálních věcí, se v první části studie zabývá vymezením nelegální práce ve vybraných státech Evropy a amerického kontinentu (HORÁKOVÁ- POLÍVKA - PFEIFER 2001). Druhá část je vyhodnocením dotazníkového šetření na úřadech práce, ve kterém se pracovníci úřadů práce vyjadřují v rámci výzkumné otázky k zaměstnávání cizinců (HORÁKOVÁ -POLÍVKA- ČERŇANSKÁ – RUDOLF 2002). Ověření způsobu navrácení příspěvku na státní politiku zaměstnanosti je komparativní práce, která srovnává postavení cizinců na trhu práce a jejich pojištění v Rakousku, Německu a České republice (FISCHLOVÁ – ČERŇANSKÁ 2002) Studie Zjištění možnosti kontinuálního sledování ukazatelů (znaků) míry integrace cizinců prostřednictvím trhu práce ČR se zabývá možnostmi zavedení statisticky sledovatelných znaků ke zjišťování integrace cizinců prostřednictvím jejich chování na trhu práce (HORÁKOVÁ – KRAUSE – POLÍVKA 2002). K publikacím, které jsou významné z hlediska tématu zaměstnávání a integrace cizinců, včetně jeho právního zarámování, patří texty, které se opírají o knižní podobu případně vychází ze studie samotné a mají podobu policy paperu. (BARŠA – BARŠOVÁ 2006, GABAL 2004). Nabízí velmi dobrou souhrnnou informaci o problematice včetně doporučení na její řešení v podmínkách ČR i mezinárodním kontextu. Řada aktivit a studií se realizovala díky podpoře ze zahraničních zdrojů. Například na Migračním programu, který sponzoroval Open Society Fund (OSF), se podílelo Multikulturní centrum Praha, Společnost Člověk v tísni, společnost při České televizi a Poradna pro občanství, občanská a lidská práva. Téma právního postavení cizinců v oblasti zaměstnávání je zastoupeno studií Zaměstnání a povolání (WHELANOVÁ, M. (2003), která je součástí Právní komparativní studie programu migrace ( KOL. AUTORŮ 2003). V programu OSF zaměřeném na otázku postavení cizinců v České republice a na zveřejňování relevantních informací o cizincích v České republice hraje významnou roli internetový portál Migrace Online, který provozuje Multikulturní centrum Praha. Rovněž internetové stránky dalších institucí a organizací jsou významným zdrojem informací o vlastních projektech a studiích. Často jsou zde publikovány i rozsáhlejší stati vypracované na základě výzkumných aktivit. Rubrika či jednotlivá témata o zaměstnávání cizinců a pracovní integraci snad nechybí na žádné z nich. Z tohoto důvodu uvádíme seznam relevantních internetových stránek v samostatné části. Významné jsou i samostatné výzkumné aktivity v oblasti migrační a cizinecké problematiky, které provádí Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR), Středisko empirických výzkumů (STEM), Organizace pro pomoc uprchlíkům, Česká katolická charita, Sdružení občanů
zabývajících se emigranty, Poradna pro uprchlíky při Českém helsinském výboru, Poradna pro migraci, Mezinárodní organizace pro migraci (IOM). V rámci pilotního výzkumu prostředí obchodu s lidmi na území ČR prováděného IOM, vznikla zajímavá studie o organizovaném zločinu v prostředí pracovní migrace v ČR (Černík 2005). V rámci Akademie věd ČR a vysokoškolských pracovišť vznikla řada projektů a vědeckých studií zaměřených na problematiku cizinců, např. studie soustředěné do jednoho sborníku (Z. UHEREK, edit.: Integrace cizinců na území České republiky. Výzkumné zprávy a studie vytvořené na pracovištích Akademie věd České republiky na základě usnesení vlády České republiky č. 1266/2000 a 1360/2001. Praha: Akademie věd ČR. ). Zejména v Etnologickém ústavu AV vznikla řada významných výzkumných zpráv a studií, které se zabývají různými skupinami imigrantů a problematikou jejich integrace (Uherek 2003). V řadě z nich je tématu zaměstnávání cizinců a pracovní integraci věnována určitá pozornost (Uherek / Valášková / Plocková / Mušinka 2004). Velká většina dalších sledovaných textů je bohatým zdrojem především sociokulturních informací o cizincích a jejich postavení v Česku, avšak téma zaměstnávání cizinců pojímají spíše okrajově, jako jeden z mnoha aspektů života cizinců v ČR. Do této studie jsou zahrnuty i výzkumné aktivity studentů vysokých škol k tématu zaměstnávání cizinců. Jde o diplomové či disertační práce, příp. samostatné výzkumy, které studenti sami či pod záštitou výše jmenovaných institucí uskutečňovali. Také zde je téma zaměstnávání a pracovní integrace cizinců pojato spíše okrajově. Soubor výše uvedených textů, ve kterých je téma zaměstnávání cizinců významně zastoupeno, lze podle našeho názoru rozdělit do tří skupin, z nichž každá má pro čtenáře (pracovníky NNO) poněkud odlišný význam a smysl. Do první skupiny lze zařadit výzkumné zprávy (MPSV, VÚPSV), založené na tzv. tvrdých datech, která jsou navíc sledována dlouhodobě a aspirují tudíž na zachycení trendů v zaměstnávání cizinců v ČR, jsou shromažďována jednotnou metodikou a poskytují srovnatelné výsledky. Pro pracovníky NNO jsou tyto zprávy vhodným orientačním rámcem, neboť poukazují k populaci, z níž se pravděpodobně rekrutují jejich potenciální klienti, ucházející se o dlouhodobé usídlení v ČR. Texty, které se zabývají sociálně právními aspekty pobytu cizinců ze třetích zemí v ČR a jejich účasti na českém trhu práce, tvoří druhou skupinu. Mohou být pracovníky NNO dobře využity jako výchozí informace o legislativě vztahující se k pobytu a práci cizinců, ale pro jejich uživatele je nutné současně věnovat pozornost aktuálním změnám jednotlivých právních norem (novelizacím zákonů), které jsou velmi časté, byť leckdy dílčí. Do této podskupiny patří podle našeho názoru i texty a publikace, které tuto problematiku začleňují do širšího mezinárodního kontextu.
2.
1.
71
II. 2.
1.
II. Mimořádné postavení co do důležitosti i zajímavosti mají ty texty, které tvoří poslední skupinu. Jedná se o studie, které analýzu získaných dat využívají k formulaci závěrů, ze kterých zřetelně vyplývají náměty na politická řešení i na vypracování dlouhodobé přistěhovalecké strategie českého státu. Pracovníci NNO jsou v tomto případě určitě kompetentními čtenáři a podněty odtud nejednou rezonují se zkušenostmi, které získávají při své terénní práci.
2.
Anotace vybraných textů
2.
HORÁKOVÁ, M. (2001): Zaměstnávání cizinců v České republice. Část 1. Výzkumná zpráva. Praha: VÚPS HORÁKOVÁ, M. / ČERŇANSKÁ , D. (2001): Zaměstnávání cizinců v České republice. Část 2. Výzkumná zpráva. Praha: VÚPSV Výzkumná zpráva seznamuje s výsledky empirického šetření reprezentativního souboru cizinců z vybraných zemí střední a východní Evropy s platným povolením k zaměstnání, kteří pracují v ČR déle než 1 rok. Výzkum proběhl v 2. pololetí roku 2001. Jeho cílem bylo ověření kvalifikačních předpokladů cizinců z vybraných zemí k výkonu složitějších povolání a posouzení možnosti jejich integrace na českém trhu práce. Výzkum zachycuje diskrepance mezi původním povoláním cizinců a jejich současným zaměstnáním v ČR, srovnává empirická a statistická data o zaměstnávání cizinců s údaji získanými výběrovým šetřením pracovních sil publikovanými ČSÚ a snaží se zachytit hlavní rozdíly mezi cizí a domácí zaměstnanou i nezaměstnanou populací. Výzkum se zaměřil i na zjištění pracovních a mzdových podmínek cizinců ze středo- a východoevropských zemí, na problémy diskriminace na trhu práce, na otázky péče o zdraví a zdravotní pojištění cizinců i na to, kde a jak cizinci s povolením k zaměstnání v průběhu doby své práce v ČR bydlí. HORÁKOVÁ, M. / POLÍVKA, M. / PFEIFER, P. (2001): Nelegální zaměstnávání cizinců jako překážka v jejich žádoucí integraci na trhu práce. Část 1. Výzkumná zpráva. Praha: VÚPSV Výzkumná práce volně navazuje na studii problematiky nelegálního zaměstnávání cizinců z roku 1997 a podobných výzkumů, které proběhly v minulosti i v řadě dalších středo a východoevropských zemí. Mapuje snahu státního aparátu a nevládních organizací o nalezení účinných nástrojů k prevenci a k efektivnímu potírání studovaného jevu. Případové studie popisují nelegální zaměstnávání cizinců v řadě zemí a soustřeďují se na rozmanité aspekty tohoto jevu mající různě široký záběr i teoretické zázemí. Pomocí komparační práce byly stručně zmapovány metodické po-
72
73
II. 2.
2.
II. stupy užívané ke sledování nelegální/černé práce cizinců a nelegálního postavení cizinců. Příručka shromažďuje metodické postupy používané k analýze nelegální práce cizinců popsané v zahraniční literatuře. Potvrzuje, že fenomén nelegálního zaměstnávání cizinců souvisí s porušováním zákonů vztahujících se k zaměstnávání osob, vstupu a pobytu cizinců na území státu, brání společenské žádoucí integraci na trhu práce a v neposlední řadě se dotýká i bezpečnosti státu. Analýza se opírá o odhady založené na nepřímém srovnávání různých typů informací: například dat o obyvatelstvu, pracovní síle, zaměstnanosti a pracovních migracích. Cílené výzkumy oslovují přímo cizince v neregulérním či nelegálním postavení nebo zaměstnavatele využívající černé práce cizinců. Bylo využito v co nejvyšší míře veškerých poznatků, které jsou v dostupných zprávách soustředěny, protože empirický výzkum v dané oblasti není dosud příliš rozvinutý. Autoři publikace vytvořili základy k budoucímu systematickému sledování problematiky nelegálního zaměstnávání cizinců. HORÁKOVÁ, M. / POLÍVKA, M. / ČERŇANSKÁ, D. / RUDOLF , V. (2002): Nelegální zaměstnávání cizinců jako překážka v jejich žádoucí integraci na trhu práce. Část 2. Výzkumná zpráva. Praha: VÚPSV Samostatnou přílohou k základní výzkumné práci o nelegálním zaměstnávání cizinců je vyhodnocení empirického šetření na úřadech práce k uvedenému tématu, které bylo organizováno ve druhé polovině roku 2001. Vlastnímu šetření, které bylo realizováno korespondenční formou na všech úřadech práce, předcházelo pilotní ověřování u vybraných úřadů práce západočeského kraje. Do korespondenčního šetření bylo zapojeno všech 77 úřadů práce. Vlastní dotazník obsahoval 14 otázek, které dle názoru řešitelů pokryly uvedenou problematiku. Nejcennější jsou odpovědi na otázky, kde jednotliví respondenti hledají cesty k řešení uvedených problémů a doporučují opatření, která by pomohla popsanou situaci zlepšit. HORÁKOVÁ, M. / KRAUSE, D. / POLÍVKA, M. (2002): Zjištění možnosti kontinuálního sledování ukazatelů (znaků) míry integrace cizinců prostřednictvím trhu práce ČR. Výzkumná zpráva. Praha: VÚPSV Cílem projektu byla identifikace ukazatelů o cílové skupině cizinců, jejichž integrace je podporována vládní koncepcí - tj. cizinců, kteří pracují v ČR na základě uděleného pracovního povolení, slovenských občanů a cizinců s trvalým pobytem (Zdroj:VÚPSV). Integraci cizinců na trhu práce je tak hodnocena pouze z pohledu délky doby souvislého zaměstnání v České republice, tj. jak dlouho si cizinec dokázal pracovní místo udržet.
74
HORÁKOVÁ, M. (2004): Trendy v zahraničních pracovních migracích v České republice v letech 1995 - 2004. Praha: VÚPSV. 20 str. Výzkumná zpráva analyzuje hlavní trendy ve vývoji pracovních migrací cizinců v České republice od konce roku 1995 do konce 1. pololetí 2004. Zvlášť vyčleňuje období po vstupu České republiky do Evropské unie. Zpráva se zaměřuje zejména na migrační pohyby občanů EU ve srovnání s pracovními migracemi cizinců z ostatních zemí. Rozdíly ve struktuře ekonomických aktivit cizinců jsou analyzovány s ohledem na možnosti jejich účinné regulace. Zpráva je doplněna grafy a dvěma tabulkovými přílohami (Zdroj:VÚPSV). Studie dokumentuje trend v zahraničních pracovních migracích do České republiky, který směřoval v letech 1995-2004 k úbytku cizinců v postavení zaměstnanců a vzestupu počtu podnikatelů. Počet cizinců z třetích zemí zaměstnaných na základě pracovního povolení klesl, čímž se do určité míry omezila možnost regulace pracovních migrací z těchto zemí. Podnikání cizinců, které bylo naopak po celou dobu liberální, rozšířilo v průběhu doby spektrum podnikatelských aktivit cizinců. Statisticky podchyceno bylo jen živnostenské podnikání cizinců. Podnikání jako účel pobytu cizinců se paradoxně rozšířilo více mezi cizinci z bývalých socialistických zemí nežli z kapitalistických zemí, včetně EU. Podnikání cizinců z východu ale nebylo spojeno s přílivem investic a kapitálu, ale pouze s přílivem pracovní síly.
2.
2.
HORÁKOVÁ, M. (2005): Cizinci na trhu práce v České republice v letech 1994-2004. Výzkumná zpráva. Praha: VÚPSV Výzkumná zpráva patří k pravidelným výstupům VÚPSV. Podává stručný přehled o zahraničních migračních trendech v České republice během uplynulé dekády. Analýza pracovních migrací cizinců je zasazena do kontextu vývoje zaměstnanosti a celkové situace na trhu práce v České republice. Zvláštní pozornost je věnována pracovním migracím občanů EU-25. Zpráva shromažďuje dostupné údaje o demografické skladbě cizinců a o jejich zastoupení v odvětvích a oborech národního hospodářství a postavení v zaměstnání. Zpráva vychází z dat publikovaných Bulletinu č. 14 Mezinárodní pracovní migrace v České republice, které rozšiřuje o výsledky Výběrového šetření pracovních sil shromažďované českým statistickým úřadem a o další dostupné údaje shromažďované MPSV/SSZ, MPO, MV a ČSÚ.(Zdroj:VÚPSV) Kap.1. „Cizinci s povolením k pobytu v České republice“, prezentuje v grafické podobě vzestup počtu cizinců s povolení k dlouhodobému a trvalému pobytu v ČR v letech 1994-2004 a to podle pohlaví i národnostních skupin. Graficky je zachycen vývoj hlavních účelů pobytu imigrantů (zaměstnání či podnikání).
75
II. 2.
2.
II. Kap.2. „Obecné trendy ve vývoji zaměstnanosti obyvatelstva České republiky a cizinci na trhu práce v České republice“, zaznamenává mírné snižování míry zaměstnanosti a míry ekonomické aktivity obyvatelstva. Počet volných pracovních míst se zvýšil a zvýšila se také celková zaměstnanost cizinců. Nejvíce volných pracovních míst bylo evidováno v Praze a Středočeském kraji a zde byla zjištěna i nejvyšší zaměstnanost a cizinců a nejvyšší podíl cizinců na pracovní síle. Kap.3. „Zaměstnanost cizinců v České republice“, poukazuje zejména to fakt, že snadnost či komplikovanost s jakou cizinci získávají zaměstnání v ČR, ovlivňuje dlouhodobé trendy ve struktuře zaměstnanosti. Např. podíl živnostenských podnikatelů je mezi občany SR trvale velmi nízký, což je důsledkem jejich snadného přístupu na trh práce ČR. Podobný trend je patrný i mezi ostatními občany EU. Pro ně nebyl problém získat v minulosti povolení k zaměstnání, přestože šlo obvykle o atraktivní a dobře placená zaměstnání vyžadující vysokoškolské vzdělání. Nejvíce živnostenských podnikatelů bylo naopak mezi cizinci z třetích zemí. K získání kvalifikovaného pracovního místa je třeba nejen potřebné formální vzdělání, ale i patřičný sociální kapitál. Zaměstnanost cizinců je znázorněna v rámci demografických údajů, rozsahem zaměstnanosti v jednotlivých oblastech a krajích republiky a dokreslena údaji o zdrojových regionech/kontinentech pracovních migrací. V celkovém rozložení ekonomických aktivit obyvatelstva ČR podle odvětví NH tvoří cizinci viditelnější část pouze ve stavebnictví, obchodě a zpracovatelském průmyslu. Srovnání mezi postavením občanů EU a cizinců z třetích zemí ukazuje na převahu občanů EU ve všech typech profesí s výjimkou pomocných a nekvalifikovaných prací, kde mají převahu cizinci z třetích zemí. Výběrové pracovní migrace jsou cílem migrační politiky vlády České republiky. Nelze je však považovat za jedinou vstupní bránu cizinců na český trh práce. Prozatím je výběrový systém pomalý a nákladný. Zdá se, že atraktivní pracovní místa mohou cizinci nejsnáze vyhledat, stejně jako ostatní obyvatelé, prostřednictvím vlivných sociálních sítí. Kap. 4., „Nelegální zaměstnávání cizinců“, nabízí odhad vytvořený z výsledků kontrol úřadů práce, cizinecké a pohraniční policie a celních úřadů. Na konci roku 2004 pracovalo „načerno“ asi 17 tis. zaměstnanců. Pokrokem v řešení problematiky černé práce cizinců je novela zákona č. 435/2004Sb., která definuje pojem nelegální zaměstnávání. Zdá se, že novela zákona o zaměstnanosti přispěla ke snížení podílu skrytých zaměstnanců mezi podnikateli. HORÁKOVÁ, M. (2002): Trendy ve vývoji mezinárodních pracovních migrací v České republice. Praha: VUPSV. 65 str. Zpráva o vývoji pracovních migrací v České republice je pravidelnou součástí dlouhodobého výzkumného programu VÚPSV. Ve zprávě jsou analyzována data shromažďovaná v Bulletinu Mezinárodní pracovní migrace v ČR publikovaná v pravidelných půlročních intervalech, která jsou
76
vztažena k vývoji na trhu práce ČR. Data uvedená v této zprávě zachycují pouze registrované ekonomické aktivity cizinců s povolením k dočasnému pobytu v ČR, nevypovídají o nedokumentovaných ekonomických aktivitách cizinců, ani o zaměstnanosti cizinců s trvalým pobytem v ČR, kteří nemají povolení k zaměstnání a jsou ve statistických sledováních zahrnuti mezi obyvatelstvo ČR. (Zdroj:VÚPSV) BARŠOVÁ, Andrea / BARŠA, Pavel (2005): Přistěhovalectví a liberální stát: Imigrační a integrační politiky v USA, západní Evropě a Česku. Brno: Masarykova univerzita v Brně / Mezinárodní politologický ústav. 308 str. Vstupní kapitola knihy analyzuje normativní a historicko- kulturní rámec migračních politik, hledání kompromisu mezi universalismem a inkluzí na jedné straně a partikularismem a exkluzí na straně druhé. Do tohoto rámce jsou zasazeny ve 2. kap. emprické popisy vývoje přistěhovaleckých politik USA, Francie, Velké Británie a Německa. 3.a 4. kap. se pak soustředí na změny, které v této oblasti vyvolalo sjednocování Evropy v rámci ES/EU a společenské změny ve východní Evropě od 90. let. 5.kap. pak popisuje dosavadní vývoj migrace a migrační politiky na našem území. Autoři vychází z faktu, že český stát doposud nepřijal ucelenou přistěhovaleckou strategii a dokonce ani nezodpověděl otázku, zda je taková strategie potřebná. V knize jsou formulovány tři alternativní strategie ve vztahu k přistěhovalectví. Pro přijetí přistěhovalectví jako šance autoři argumentují trendy demografického, ekonomického a společenského vývoje. Zdůrazňují také úzkou návaznost politik imigračních a integračních. Pro vytvoření a široké přijetí přistěhovalecké strategie je významné (I) respektovat ideová východiska spjatá se sebepojetím české společnosti, (II) vnímat rozhodovací procesy a institucionální rámec jako politikum, věc veřejnou a (III) zaměřit ji na konkrétní cíle a opatření. Jde o důležitou práci, ojedinělou na knižním trhu a významnou šíří pohledu na problematiku.
2.
2.
GABAL, Ivan (2004): Analýza postavení cizinců dlouhodobě žijících v ČR a návrh optimalizačních kroků. pracovní studie. Praha: Ivan GabaL & Analysis & Consulting. 26 str. Policy paper, zaměřený především na empirické zkušenosti a praktická doporučení. Analyzuje klíčové problémy v postavení cizinců v ČR a navrhuje optimalizační změny směrem k efektivnější imigrační a integrační politice. Hlavním cílem studie je návrh změn v postavení cizinců v České republice za účelem odstranění hlavních bariér, které jim brání v bezproblémovém pracovním a soukromém životě v českých zemích.
77
II. 2.
2.
II. Hlavní problémy v dnešním postavení cizinců v ČR studie identifikuje v nevyhovující, především restriktivní správě cizinecké agendy, nadměrně komplikovaném systému, který klade překážky pro cizince dbající zákonnosti a naopak přitahuje ty, kteří se umí pohybovat na hranici zákona či za ní a tím vytváří prostředí pro korupci a šedou ekonomiku. Od legální participace na pracovním trhu odrazuje cizince i vysoké sociální pojištění s minimálním sociálním prospěchem pro plátce z jeho placení. Z hlediska zaměstnanosti a integrace je významné i to, že zákon preferuje krátkodobé sezónní migrace pracovníků namísto usazování rodin a vznikání segregovaných komunit, což dlouhodobě vede spíše ke vzájemnému podezírání než integraci. těchto komunit do české společnosti. Autor navrhuje následující změny: omezení korupce a nelegálních aktivit, snížení administrativní náročnosti procedur, zvýšení právní jistoty imigrantů, podporu imigrace legálně jednajících a ekonomicky přispívajících cizinců, podporu jejich plné právní a sociokulturní integraci do české společnosti. Dále pak usnadnit přístup na pracovní trh a zamezit zneužívání živnostenského zákona – podmínit udělování živnostenského oprávnění solidním zvládnutím českého jazyka, naopak odstranit administrativní překážky na pracovním trhu, zavést pracovní povolení druhé (třetí) generace. Nepodmiňovat přístup k pracovnímu povolení pouze poptávkou na straně zaměstnavatelů, zvláště pak u chybějících kategorií profesí a pracovních sil. Posilovat prostřednictvím cizinců flexibilitu pracovního trhu. Uvolňovat prostor pro příliv kvalifikovaných sil posilováním nabídkové strany a nikoli poptávkové. Postihovat nelegální jednání, zejména na pracovním trhu, na straně cizinců i jejich českých protějšků a zaměstnavatelů – zavést trestní zodpovědnost zaměstnavatelů. Studie využívá získaná data k formulaci závěrů, ze kterých zřetelně vyplývají náměty na politická řešení i na vypracování dlouhodobé přistěhovalecké strategie českého státu. Generalizující pohled nabízí kvalitní souhrnnou informaci v celé šíři problematiky včetně doporučení na její řešení v podmínkách ČR i mezinárodním kontextu. WHELANOVÁ, M. (2003): Zaměstnání a povolání. In: kolektiv autorů, Právní komparativní studie programu migrace. Praha: Poradna pro občanství, Open Society Fund. Str. 5-11 Studie srovnává problematická místa českých právních úprav a praxe ve vztahu k cizincům s obdobnými místy v právních řádech vybraných zemích Evropy. Kritériem výběru je prvek diskriminace obsažený v porovnávaných českých úpravách. Výsledkem komparativního přístupu jsou návrhy na legislativní změny v rámci jednotlivých kapitol studie: Zaměstnání a povolání - Vzdělávání - Zdravotní péče a pojištění - Sociální zabezpečení - Zboží a služby - Politická a zájmová par-
78
ticipace a sdružování v odborových organizacích - Státní občanství - Subsidiární formy ochrany. Komparativní studie vznikla díky podpoře Open Society Fund v rámci programu Migrace. Kapitola Zaměstnání a povolání porovnává celkový právní rámec a práva státních příslušníků třetích zemí (jiných než zemí EU) na vstup a pobyt v zemích EU za účelem výkonu výdělečné činnosti.V první řadě je porovnáván přístup k podnikání, přístup k zaměstnání, podmínky pro výkon povolání a zaměstnání v Irsku a Německu, s podmínkami v ČR. Příklady „dobré praxe“ mohou být argumentačním zdrojem pro nevládní subjekty, které chtějí ovlivnit české právní prostředí ve vztahu k cizincům. Studie také nabízí odkazy na právní normy cizích států, množství internetových odkazů a konkrétní doporučení, identifikující oblasti, u nichž je třeba na usilovat o změny.
2.
2.
ČERNÍK, J. (2005): Co znamená organizovaný zločin v prostředí pracovní migrace v České republice. in: Pilotní výzkum prostředí obchodu s lidmi na území České republiky. Praha: IOM Autor se ve studii zaměřil na otázku vzniku a rozšíření stávajícího způsobu organizace pracovní migrace, tzv. klientského systému v Čechách a zkoumá jeho konsekvence v prostředí organizovaného zločinu. Volí funkcionalistický přístup k analýze institucionální roviny problému. Zdůrazňuje, že tam kde stát není schopen fungovat vymahatelně v ekonomických interakcí obyvatelstva, dává prostor (zisk) soukromým vymahatelům moci (mafie) a že následně tak dochází k prorůstání organizovaného zločinu a státní správy. V rovině analýzy každodenního života na trhu práce volí jako vhodnější metody z oblasti sociální antropologie. Hlavní pozornost věnuje autor vývoji a fungování klientského systému v ČR. V návaznosti na změny migračních toků a následně i administrativní a politické změny, popisuje 3 způsoby organizování pracovní migrace z Ukrajiny a evropské části SNS na území ČR. Tzv. živelné období (od poč. 90.let – 1996) je typické nevýraznou regulací ze strany státu a osobním nabízením vlastní práce migranta „pod širým nebem“. Současně jde o období, kdy se šířilo přepadávání a okrádání pracovníků, vracejících se s úsporami domů. Živelná situace vyvolala problematickou snahu státu řídit formálně příliv migrantů na jedné straně a následně i vznik neformálního organizování pracovní migrace (klienty), včetně souvisejících specifických služeb a poplatku za ně (reket). Dochází ke změně způsobu organizování levné pracovní síly především z Ukrajiny.
79
II. 2.
2.
II. Období v 2.pol. 90. let nazývá autor transformačním. Znamená rozvoj neformálních způsobů organizace pracovní migrace, především nabídky pronájmu flexibilní pracovní síly přes prostředníky tj. rozvoj klientského systému. Pomáhá zaměstnavatelům i migrantům kompenzovat v určité míře limity a rizika plynoucí z administrativních opatření státu i skupin banditů. Na druhé straně však jde o vynucenou změnu postavení i pracovních podmínek migrantů a přiblížení se kriminálnímu prostředí a praxi na straně zaměstnavatelů i klientů. Vrcholu dosahuje tento systém v období 1999-2004. Toto období stabilizace podpořilo i zavedení vízové povinnosti mezi ČR a Ukrajiny. Klienti, kteří dosud působili více neformálně, si začali ustanovovat právnické osoby různého typu, nabízející specifické služby. Zaměstnavatelům to umožnilo vyřešit poptávku po levné pracovní síle smlouvami s firmami klientů a zbavit se tak některých rizik nelegálního počínání a vlastní odpovědnosti za pracovníky. Povinnosti dané Zákoníkem práce přesouvají na klienta, který je však obvykle nedodržuje a řídí se pravidly vlastními. Zaměstnavatel profituje dále z toho, že neplatí zálohy sociálního a zdravotního pojištění za pracovníky a minimalizuje náklady na náročnou administrativu spojenou s vyřizováním povolení pro zaměstnávání cizince. Tento stav hodnotí autor jako podílení se zaměstnavatelů na konstituování etnicky zabarveného podsvětí v České republice. V závěru autor shrnuje možné dopady působení organizovaného zločinu v prostředí pracovní migrace a formuluje některá doporučení: nutnost zvážit možnosti prevence a míru postihu nelegálního zaměstnávání cizinců, vyjasnit co je sezónní, krátkodobá zaměstnanost od dlouhodobé imigrace, dočasná pracovní migrace by neměla být zločinem, omezit dlouhodobé působení zločinného prostředí, neboť může mít efekt ustálení a pomocí korupce může narušovat integritu státních institucí, vyřešit jak pomoci snaze některých aktérů o legální zaměstnanost s oddělením od formací organizovaného zločinu.
TOLLAROVÁ, B. / STEHLÍKOVÁ, E. / BITRICH, T. / VODOCHODSKÝ, I. / DYMEŠ, P. / PALEČEK, J. (2006): Trh práce a cizinci. Zpráva z výzkumu. Chomutov: Projekt Trh práce a cizinci testuje prostor pro vzdělávací regionální instituci v procesu integrace cizinců do české společnosti, konkrétně v oblasti účasti cizinců na trhu práce České republiky. Výstupy projektu, tedy struktura a obsah kurzů, evaluace kurzů, výsledky sociologického výzkumu a informační leták pro zaměstnavatele, jsou určeny zejména pro další regionální instituce – krajské úřady, vzdělávací agentury, neziskové organizace a občanská sdružení, tak, aby je mohly využít při vlastních integračních aktivitách. To koresponduje s cílem projektu - přispět k vytvoření takových nástrojů, které by v regionu pomáhaly cizincům při integraci do společnosti skrze důstojnou účast na pracovním trhu.
80
Druhou částí projektu je sociologický výzkum zaměřený na zkušenosti cizinců se zaměstnáváním v ČR a na zkušenosti zaměstnavatelů se zaměstnáváním cizinců. Získané informace sloužily i pro zdokonalení a lepší zacílení integračních kurzů. Protože se v průběhu výzkumu ukázalo, že většinu zahraničních zaměstnanců tvoří cizinci, kteří pocházejí z bývalého Sovětského svazu, výzkum se zaměřil pouze na ně. Analýza rozhovorů ukázala, které překážky v uplatnění na pracovním trhu v severních Čechách cizinci nejvíce pociťují. Identifikovány jsou tyto: • právní prostředí v ČR, konkrétně nevyhovující legislativa, týkající se pobytu a pracovního uplatnění cizinců na území ČR • nedostatek informací o právech a povinnostech, z této legislativy vyplývajících • nevstřícnost a neochota lidí, zodpovědných za cizineckou agendu na úřadech – na cizinecké policii a úřadech práce • vlastní jazyková nekompetence cizinců, která je bariérou jak uplatnění kvalifikace tak rozví jení sociálních kontaktů s majoritou • vlastní nedostatečná znalost podnikatelského prostředí v České republice a jeho kulturně-his torické podmíněnosti • nekorektní zacházení a marginalizace ze strany zaměstnavatelů, spolupracovníků a smluvních partnerů. Studie poukazuje i na problémy se kterými se setkávají zaměstnavatelé a na to, jaké strategie volí. Jako prvořadý problém je identifikována administrativní náročnost vyřizování zaměstnání cizinců - jsou popsány některé zjištěné modely, ale významným problémem je rovněž zvládání role zaměstnavatele cizinců. Zkušenost z výzkumu je formulována do některých konkrétních doporučení zaměřených na: • úpravu právních podmínek života cizinců v ČR , zejm.podmínek získání a udržení legálního pobytu na území a práva svázaná s pobytovým statusem. • určení míry soudržnosti české společnosti a místo, které v ní zaujmou imigranti, v tomto smyslu je imigrace do ČR je proces, který musí řešit sama i majorita: • určení politická strategie vůči přistěhovalcům: je nutné strategii přistěhovalectví jasně formu lovat, nenechávat, aby se vyvíjela živelně, jen na základě dílčích administrativních kroků a na sobě nezávislých novelizací zákonů, které reagují jen na aktuální potřeby či tlaky zvenčí • omezit pobytovou nejistotu cizinců, respektive restriktivnost, složitost a nepřehlednost záko na o pobytu cizinců. Výzkum využívá kvalitativních metod, umožňující s vyšší citlivostí vnímání zkoumaných jevů a detailněji tematizovat řadu problémů s nimi spojených.
2.
2.
81
II. 2.
2.
82
II. EZZEDINE-LUKŠÍKOVÁ, Petra, KOCOUREK, Jiří, LEONTIYEVA,Yana (2005): Internal Restrictions on the Participation of the Vietnamese and Ukrainian Ethnic Groups on the Czech Labour Market. Výzkumná zpráva IOM (Vnitřní bariéry vietnamské a ukrajinské národnostní skupiny v participaci na českém trhu práce) Petra Ezzedine-Lukšíková, Jiří Kocourek, Yana Leontiyeva
Zvláštní pozornost si zaslouží výzkum, jehož výsledky jsou k dispozici od začátku roku 2006. Je zaměřen na dvě nejpočetněji zastoupené národnostní skupiny na území ČR: Vietnamce a Ukrajince. Pozornost je věnovaná zejména bariérám vstupu na český trh práce, jejichž zdroje jsou uvnitř samotných komunit. Celá zpráva je velmi obsáhlá a zajímavá, obsahuje velké množství zajímavých informací. Z tohoto důvodu ji zde výjimečně uvádíme ačkoli je dostupná pouze v angličtině. Autoři výzkumu uvádějí jako klíčovou motivaci celého projektu své oprávněné přesvědčení, že totiž jestliže stát nezná reálná očekávání migrantů, jestliže není schopen zhodnotit skutečnou úlohu migrantů na vlastním trhu práce, není ani schopen pomoci těmto lidem v integraci. To nese v sobě nebezpečí vzniku mnoha interkulturních konfliktů. Proto se autoři rozhodli analyzovat právě subjektivní individuální reflexe situace migrantů, osobní zkušenost zaměstnavatelů s pracovníky-zaměstnanci z řad migrantů i názory pracovníků Úřadů práce na situaci migrantů na českém trhu práce. V centru jejich pozornosti se tak ocitly jak bariéry vstupu na český trh práce, které mají kořeny v kulturních a sociálních odlišnostech vietnamské a ukrajinské komunity žijící v ČR, tak pro každou z komunit specifické podmínky a restrikce, které ovlivňují vstup a situaci migrantů na českém trhu práce. Ukázalo se, že obě zkoumané komunity se od sebe navzájem v mnoha aspektech výrazně liší: jejich očekávání a cíle jejich migrace jsou odlišné, preferované způsoby výdělečné činnosti se rovněž radikálně liší, vztahy s českou společností mají jiné. Ovlivňuje to samozřejmě kulturní i geografická vzdálenost každé ze zemí původu. Už jen to, že jedni (Ukrajinci) jsou v ČR mnohem častěji v zaměstnaneckém poměru než druzí, častěji cestují do země původu, kde obvykle – narozdíl od Vietnamců – zůstávají žít jejich rodiny, nemluvě o jazykové ne/podobnosti s češtinou, zakládá i podstatně jiná východiska přístupu na český trh práce a k eventuelní integraci těchto migrantů. Autoři zprávy to na získaných datech pečlivě a podrobně dokumentují. Při interpretaci získaných dat sledují příležitostně i dlouhodobé zkušenosti s migranty v ostatních evropských zemích i zemích severní Ameriky, resp. jejich zpracování kolegy ze sociálně vědních oborů. Shledávají shody v momentech, které zřejmě představují univerzální zkušenost migranta za prací a výdělkem odkudkoli kamkoli, ale zjišťují, že lze jen zčásti interpretovat získané výsledky výzkumu s využitím jinde už vyvinutých sociologických teoretických rámců.
Podstatnými jsou doporučení, ke kterým autoři dospěli a která interpretace získaných dat, shrnutá v závěrech celé zprávy vydatně podporuje:
1. Politická reprezentace a výkonné instituce ČR musí zřetelně deklarovat, co pod pojmem integrace imigrantů rozumějí, kterým skupinám migrantů je cílená pomoc v jejich integraci určena především a je-li určena právě těm imigrantům, kteří jsou v naší zemi už dlouhodobě nejpočetnějšími skupinami. Bez takového rozhodnutí a jeho jasného vyjádření nelze koncipovat ani realizovat jakékoli integrační programy. Je přitom nutné mít na paměti, že integrační procesy jsou mnohovrstevné a v čase rozprostraněné a vstupují do nich jak imigranti, tak česká majorita. Bez vzájemného poznávání, bez společných diskusí a výzkumných aktivit nelze rozpoznávat aktuální a reálné potřeby imigrantů, ale ani zpřesňovat pravidla, která určují rámec celého integračního procesu a která budou závazná pro obě strany.
2. Je sice zřejmé, že role imigrantů na českém trhu práce není ani zdaleka zanedbatelná, ale zatím nebyla seriózně zkoumána a hodnocena. Důvodem je nejen to, že se až dosud nemalá část imigrantů, ať už dlouhodobě nebo jen čas od času, pohybuje v zóně šedé nebo černé ekonomiky. Ekonomický přínos účasti zahraniční pracovní síly na českém trhu práce prostě zatím nebyl systematicky sledován a lze o něm uvažovat jen ve velmi hrubých odhadech. Je na cizinecké policii a Úřadech práce, aby efektivněji včleňovaly zahraniční pracovníky do legálního trhu práce a požadovaly od politické reprezentace a legislativních orgánech státu efektivní podporu pro své úsilí. Agenda těchto institucí by měla ve větším rozsahu zahrnovat i zprostředkování relevantních informací příchozím, aby jejich případná vůle integrovat se s českou společností byla úspěšná a podložená jejich dostatečnou orientací v českých zákonech, tedy v tom, které postupy jsou legální a které nikoli. Jednání s cizinci je nutné dostat na úroveň zacházení s hosty a nikoli žadateli či prosebníky, neřku-li méněcennými lidmi, k čemuž jsou nutné vyšší kvalifikace a morální kvality příslušných úředníků – např. jazyková výbava či ochota respektovat kulturní rozmanitost.
3. Potenciálním migrantům, směřujícím do ČR je žádoucí nabídnout či aspoň zpřístupnit potřebné informace už před jejich vstupem na území v ČR a usnadnit jejich vstup na český trh práce nabídkou jazykových a rekvalifikačních kurzů. Pak bude snazší využít jejich leckdy vysoké kvalifikace získané v zemi původu na českém trhu práce a za splnění určitých podmínek to umožní i nostrifikaci jejich vysvědčení a diplomů.
4. Pokud budeme systematicky pracovat na integrační strategii vůči imigrantům, musí to být vždy v dialogu s nimi a s ohledem na jejich situaci, potřeby a možnosti. Jednostranná tvorba strategie ze strany české společnosti s absencí tohoto dialogu nejspíš nebude příliš efektivní a procesy integrace posléze málo úspěšné
2.
2.
83
II. 2.
2.
84
II. GRYGAR, J./ ČANĚK M./ ČERNÍK, J. (2006): Vliv kvalifikace na uplatnění a mobilitu na českém trhu práce u migrantů ze třetích zemí Závěrečná zpráva z výzkumu v rámci projektu Technologického parku a. s. Trh práce a cizinci, financovaného EU a státním rozpočtem ČR (Phare 2003 RLZ – opatření 1.1 Posílení aktivní politiky zaměstnanosti) Multikulturní centrum Praha, červenec 2006 www.migraceonline.cz/vyzkum www.mkc.cz
Zpráva je výsledkem analýzy 56 výzkumných rozhovorů, uskutečněných v letech 2005 a 2006 v různých regionech České republiky. Na výzkumné akci se vedle autorů zprávy podílelo 16 osob, jejichž úkolem bylo především pořízení a přepis rozhovorů s cizinci žijícími v České republice v první generaci: těmi, kteří už zde získali povolení k trvalému pobytu, popřípadě občanství ČR. Až na jednu výjimku šlo o migranty z Východu, převážně ze zemí bývalého Sovětského svazu, ale i z Bulharska, Srbska a Černé Hory, Rumunska. Soubor zahrnul i jednoho občana Spojených států amerických. Jednalo se o osoby, které už získaly v České republice trvalý pobyt, popřípadě občanství, přičemž předmětem zájmu výzkumníků byla samozřejmě historie jejich pobytu v ČR, způsob jejich vstupu na území a samozřejmě historie jejich mobility na českém trhu práce. Klíčová otázka výzkumu totiž zněla: Co, a jakým způsobem, kvalifikuje a diskvalifikuje různé skupiny imigrantů na českém trhu práce? Přitom kvalifikace imigrantů byla pojata šířeji, než je obvyklé: jako souhrn rozpoznaných a přiznaných oprávnění k vykonávání určité práce a způsobilosti uplatnění se na českém pracovním trhu. Analýza získaných dat především poukázala k dvěma odlišným výchozím situacím. Migrace do ČR u jedněch byla plánovaná a připravovaná už v zemi původu, druzí zahájili svou pracovní kariéru v ČR jako krátkodobí migranti za prací a teprve tato zkušenost je vedla k tomu, aby usilovali přesídlit do ČR dlouhodobě, resp. trvale. Ukazuje se, že technika migrace ovlivňuje jak typ práce, kterou dotyčný získá, tak např. nároky na dokládání kvalifikace. Původně krátkodobí migranti jsou (mnohem více než ti, kteří migraci cíleně připravovali už v zemi svého původu) omezeni, co se týče uplatnění vlastní profese (okruh prací, ke kterým jsou využíváni, je na českém trhu práce poměrně striktně omezen) i co se týče sociálních sítí, na které jsou odkázáni a z nichž se dost obtížně vyvazují, chtějí-li dočasný pracovní pobyt změnit na trvalý. Není vůbec výjimečné, že se původně pohybují na hraně právního postavení, na hranici legality. Tato okolnost nepříjemně intervenuje, popřípadě zcela blokuje imigrantovu/činu pracovní mobilitu ještě i v době, kdy se jeho/její právní postavení v ČR změní a on/ona získá povolení k trvalému pobytu. Zpráva dále věnuje pozornost sociálnímu a kulturnímu kapitálu migrantů a jejich vlivu na pracovní uplatnění a mobilitu a poměrně detailně ilustruje dočasné neformální začlenění do trhu práce přes klientský či „švarc systém“, obtíže s vyvazováním z těchto sítí, diskriminaci migrantů českými zaměstnavateli nebo úředníky.
Zvláštní pozornost je pak věnována jazykovým kompetencím a jejich vlivu na pracovní uplatnění. Nezabývá se přitom jen mírou znalosti češtiny, jakou výkon různých profesí vykonávaných migranty předpokládá, ale všímá si i znalosti dalších, případně světových jazyků, jako nezanedbatelného kvalifikačního bonusu. Ovšem nedokonalá znalost češtiny – jak autoři zprávy poukazují – migranta identifikuje i skrze přízvuk a navozuje situace, kdy „může být rodilým mluvčím jako komunikační partner ignorován, od zaměstnavatele může dostat nižší mzdu než český zaměstnanec, je nucen platit vyšší nájem anebo je mu úplně odepřena možnost pronajmout si ubytování“. Znalost češtiny je rozhodně jedním z klíčových předpokladů, jak zvýšit šance na pracovní a sociální mobilitu imigranta trvale žijícího v ČR. V závěru výzkumná zpráva konstatuje ty faktory, které výrazně intervenují v procesu tvorby kariérních možností a uznávání kvalifikace imigrantů: jde o způsob administrování pobytu v ČR, rozložení a hustotu sociálních sítí příchozích, jejich jazykové kompetence a realizace genderových rolí včetně z příbuzenství a rodičovství vyplývajících závazků a povinností. Úplně na závěr zpráva přináší kompetentně zpracovaný a rozsáhlý soubor praktických doporučení, jak dlouhodobě ovlivňovat situaci imigrantů do ČR tak, aby se minimalizovalo jejich znevýhodňování jako účastníků českého trhu práce z důvodů jejich původu, etnicity, jazyka nebo pohlaví. Zpráva je nesporně přínosným příspěvkem do diskuse o postavení cizinců v ČR, ale i, a možná zejména, inspirujícím materiálem pro všechny, kteří se v ČR problematikou cizinců zabývají na praktické a každodenní úrovni, ať už jsou zaměstnanci státní a veřejné správy nebo pracovníky NNO.
2.
2.
85
II.
3.
II.
ZAMĚSTNÁVÁNÍ CIZINCŮ A PRACOVNÍ INTEGRACE V ČR - seznam vybrané literatury tříděné podle roku vydání Rok 2000 DRBOHLAV, D. (1995): Imigranti v České republice (s důrazem na ukrajinské pracovníky a „západní firmy“ operující v Praze) . Výzkumná zpráva RSS/HESP. Praha: PřF UK DRBOHLAV, D. / LUPTÁK, M. / JANSKÁ , E. / BOHUSLAVOVÁ, J. (1999): Ruská komunita v České republice. Výzkumná zpráva. Praha: Přírodovědecká fakulta UK. ČERNÍK, J. (2000): Gruzínci v Čechách. Výzkumná studie zpracovaná na základě grantu MV ČR. Praha: Etnologický ústav AV ČR. HORÁKOVÁ, M. (2000): Současný vývoj pracovních migrací v České republice. Praha: VÚPSV. 62 pp HORÁKOVÁ, M. (2000): Srovnávací analýza migračních politik. Vstupní analýza. Praha: VUPSV. 51 pp HRADEČNÝ, P. (2000): Řecká komunita v Československu. Její vznik a počáteční vývoj. Výzkumná zpráva. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR
Rok 2001 O vztahu k cizincům pracujícím a žijícím u nás (2001): Praha: Centrum pro výzkum veřejného mínění
3.
BROUČEK, S. / HRNÍČKO, V. / UHEREK , Z. / VALÁŠKOVÁ, N. (2001): Faktory ovlivňující adaptaci a společenskou integraci přesídlenců z černobylské oblasti v České republice. Výzkumná zpráva. Praha: Ústav pro etnografii a folkloristiku ČSAV DRBOHLAV, D. / LUPTÁK, M. / JANSKÁ, E. / ŠELEPOVÁ, P. (2001): Menšiny a migranti v České republice: My a oni v multikulturální společnosti 21. století., edited by ed. T. Šišková Praha: Portál HÁVA, P. / KŘEČKOVÁ / TŮMOVÁ, N. / SOKOLOVÁ, K. / KNAJFLOVÁ, A. / NESVADBOVÁ, L. / VAVREČKOVÁ, M. / UHEREK, Z. / BLAŤÁK, V. / BEZOUŠKOVÁ, J. (2001): Analýza zdravotní péče pro cizince v České republice. Podpora integrace cizinců v ČR. Zdravotní politika a ekonomika , 3, 2-182 HORÁKOVÁ, M. (2001): Současný vývoj pracovních migrací v České republice a jejich dopad na trh práce. Demografie, 43, 3, 209-20 HORÁKOVÁ, M. (2001): Zaměstnávání cizinců v České republice. Část 1. Výzkumná zpráva. Praha: VÚPSV
MAROUŠEK J. (2000): Integrace Arménů do české společnosti. Praha: Etnologický ústav AV ČR
HORÁKOVÁ, M. / ČERŇANSKÁ, D. (2001): Zaměstnávání cizinců v České republice. Část 2. Výzkumná zpráva. Praha: VÚPSV
MEZÍKOVÁ, M. (2000): Případová studie čínské komunity v ČR . Výzkumná studie zpracovaná na základě grantu MV ČR. Praha: FF UK
HORÁKOVÁ, M. / POLÍVKA, M. / PFEIFER, P. (2001): Nelegální zaměstnávání cizinců jako překážka v jejich žádoucí integraci na trhu práce. Část 1. výzkumná zpráva. Praha: VÚPSV
VINDIŠ, R. (2000): Podnikatelé z některých zemí bývalé Jugoslávie (Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Chorvatsko, Srbsko) v centru Prahy. Výzkumná studie zpracovaná na základě grantu MV ČR. Praha: Etnologický ústav AV ČR
HORÁKOVÁ, M. / POLÍVKA, M. / ČERŇANSKÁ, D. / RUDOLF , V. (2001): Nelegální zaměstnávání cizinců jako překážka v jejich žádoucí integraci na trhu práce. Část 2. Výzkumná zpráva. Praha: VÚPSV
HORÁKOVÁ, M. (2000): Mezinárodní pracovní migrace v ČR. Bulletin č. 4 - 16
HORÁKOVÁ, M. DRBOHLAV, D. (2001): Mezinárodní pracovní migrace v ČR. Bulletin č. 6 Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí KOCOUREK, J. (2001): Vietnamci v České republice. T. Šišková, editor: Menšiny a migranti v České republice; My a oni v multikulturální společnosti 21. století. Praha: Portál
86
87
II.
3.
II. Rok 2002 CHOLEWINSKI, R. (2002): Právní postavení migrujících osob, jimž bylo povoleno zaměstnání. Komparativní studie zákonodárství a praxe ve vybraných evropských státech. Štrasburg: Rada Evropy. 94 pp FISCHLOVÁ, D. / ČERŇANSKÁ, D. (2002): Ověření způsobu navrácení příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Praha: VÚPS HORÁKOVÁ, M. (2002): Jaký je přístup ČR k pracovní migraci? Parlamentní zpravodaj, 19-22 HORÁKOVÁ, M. (2002): Trendy ve vývoji mezinárodních pracovních migrací v České republice. Praha: VUPSV. 55 pp HORÁKOVÁ, M. / KRAUSE, D. / POLÍVKA, M. (2002): Zjištění možnosti kontinuálního sledování ukazatelů (znaků) míry integrace cizinců prostřednictvím trhu práce ČR. Výzkumná zpráva. Praha: VÚPSV. 36 pp
BURCIN, B. / KUČERA, T. / DRBOHLAV, D. (2003): Perspektivy populačního vývoje České republiky na období 2003-2065. Praha: DemoArt, PřF UK DERIANOVÁ, L. (2003): Situace Arabů v Plzni. Z. Uherek , editor: Integrace cizinců na území České republiky. Výzkumné zprávy a studie vytvořené na pracovištích Akademie věd České republiky na základě usnesení vlády České republiky č. 1266/2000 a 1360/2001. Praha: Akademie věd České republiky. Pp. 215-259 DRÁPALOVÁ, B. / KOLÁŘOVÁ, I. (2003): Manželství s cizincem (cizinkou) muslimského vyznání. Z. Uherek , editor: Integrace cizinců na území České republiky. Výzkumné zprávy a studie vytvořené na pracovištích Akademie věd České republiky na základě usnesení vlády České republiky č. 1266/2000 a 1360/2001. Praha: Akademie věd České republiky. Pp. 215-259
JANSKÁ, E. (2002): Adaptace cizinců v České republice. disertační práce. PřF UK. 118 pp
ČELKO, V. (2003): Mongoli a Česká republika. Ako pomocť k integracii. Z. Uherek , editor: Integrace cizinců na území České republiky. Výzkumné zprávy a studie vytvořené na pracovištích Akademie věd České republiky na základě usnesení vlády České republiky č. 1266/2000 a 1360/2001. Praha: Akademie věd České republiky. Pp. 441-452
KAHLEROVÁ , V. (2002): Vietnamská menšina v Plzni. Diplomová práce. Plzeň: FHS ZČU, KSA
ČERNÁ, J. (2003): Ruští a ukrajinští imigranti v České republice. Magisterská práce. Praha: PřF UK
MAROUŠEK J. (2002): Arménští imigranti a jejich integrace do české společnosti. Diplomová práce. Praha: Ústav etnologie FF UK
HORÁKOVÁ, M. (2003): Mezinárodní migrace a migrace cizí pracovní síly. studie. Praha: VÚPSV. 97 pp
UHEREK, Z. (2002): Integrace azylantů. Výzkumná zpráva pro Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky Praha. Praha: Etnologický ústav AV ČR
HORÁKOVÁ, M. / MACOUNOVÁ, I. (2003): Mezinárodní pracovní migrace v ČR. Bulletin, 10.: Praha: VÚPSV. 48 pp
UHEREK, Z. / HOŠKOVÁ, S. / OTČENÁŠEK, J. (2002): Úspěšné a neúspěšné strategie integrace cizinců. Praha: Etnologický ústav AV ČR
HORÁKOVÁ, M. / KUX, J. (2003): Národní zpráva o neformální ekonomice v České republice. Praha: VÚPSV
Rok 2003 BROUČEK, S. (2003): Aktuální problémy adaptace vietnamského etnika v ČR. Z. Uherek, editor: Integrace cizinců na území České republiky. Výzkumné zprávy a studie vytvořené na pracovištích Akademie věd České republiky na základě usnesení vlády České republiky č. 1266/2000 a 1360/2001. Praha: Akademie věd ČR. Pp. 7-184
3.
HOŠKOVÁ, S. (2003): Integrace Arabů v Praze, v Liberci a v Plzni. Z. Uherek , editor: Integrace cizinců na území České republiky. Výzkumné zprávy a studie vytvořené na pracovištích Akademie věd České republiky na základě usnesení vlády České republiky č. 1266/2000 a 1360/2001. Praha: Akademie věd ČR. Pp. 259-272 IVANOVIČOVÁ, V. (2003): K aktivnímu výběru kvalifikovaných zahraničních pracovníků. Sociální politika, 29, 9, 11-12
BROUČEK, S. (2003): Český pohled na Vietnamce (mediální obraz Vietnamu, Vietnamců a vietnamství). Praha: Etnologický ústav AVČR
88
89
II.
3.
II. JIROUŠKOVÁ , J. (2003): Integrace Afričanů a Afroameričanů na území České republiky. Z. Uherek , editor: Integrace cizinců na území České republiky. Výzkumné zprávy a studie vytvořené na pracovištích Akademie věd České republiky na základě usnesení vlády České republiky č. 1266/2000 a 1360/2001. Praha: Akademie věd ČR. Pp. 349-374
OTČENÁŠEK, J. (2003): Imigranti z Bulharska v České republice. Z. Uherek, editor: Integrace cizinců na území České republiky. Výzkumné zprávy a studie vytvořené na pracovištích Akademie věd České republiky na základě usnesení vlády České republiky č. 1266/2000 a 1360/2001. Praha: Akademie věd ČR. Pp. 293-304
JOUZA, L. (2003): Podle práva Evropské unie: jak proti nelegálnímu zaměstnávání. Práce a mzda, 51, 7-8, 78-87
OTČENÁŠEK, J. (2003): Řekové a řečtí etničtí Makedonci v České republice. Z. Uherek, editor: Integrace cizinců na území České republiky. Výzkumné zprávy a studie vytvořené na pracovištích Akademie věd České republiky na základě usnesení vlády České republiky č. 1266/2000 a 1360/2001. Praha: Akademie věd ČR. Pp. 273-292
KABELEOVÁ, H. / KUČERA , J. / POLEDNOVÁ, K. / STAŇKOVÁ, I. (2003): Cizinecká politika ve vybraných zemích Evropské unie . Z. Uherek, editor: Integrace cizinců na území České republiky. Výzkumné zprávy a studie vytvořené na pracovištích Akademie věd České republiky na základě usnesení vlády České republiky č. 1266/2000 a 1360/2001 . Praha: Akademie věd ČR. Pp. 453-480 KARHANOVÁ, K. / KADERKA, P. (2003): Obraz cizinců v médiích. Z. Uherek, editor: Integrace cizinců na území České republiky. Výzkumné zprávy a studie vytvořené na pracovištích Akademie věd České republiky na základě usnesení vlády České republiky č. 1266/2000 a 1360/2001. Praha: Akademie věd ČR. Pp. 417-436 MARCINKOVÁ, K. (2003): Integrace cizinců v České republice. Sociální politika, 29, 10, 2-3 MARTÍNKOVÁ, Š. (2003): Vietnamská menšina v Praze. Praha: FF UK, katedra kulturologie MEČIAR, M. (2003): Sociologický výzkum postojů obyvatel Moravskoslezského kraje k problematice imigrantů a uprchlíků . Z. Uherek, editor: Integrace cizinců na území České republiky. Výzkumné zprávy a studie vytvořené na pracovištích Akademie věd České republiky na základě usnesení vlády České republiky č. 1266/2000 a 1360/2001. Praha: Akademie věd ČR. Pp. 495-522. NOŽINA, M. (2003): Mezinárodní organizovaný zločin v České republice. Praha: Themis NOSKOVÁ, H. (2003): Tolerance, minority a cizinci v České republice. Z. Uherek, editor: Integrace cizinců na území České republiky. Výzkumné zprávy a studie vytvořené na pracovištích Akademie věd České republiky na základě usnesení vlády České republiky č. 1266/2000 a 1360/2001. Praha: Akademie věd ČR. Pp. 565-576 OBUCHOVÁ, Ľ. (2003): Čínská komunita v České republice. Z. Uherek, editor: Integrace cizinců na území České republiky. Výzkumné zprávy a studie vytvořené na pracovištích Akademie věd České republiky na základě usnesení vlády České republiky č. 1266/2000 a 1360/2001. Praha: Akademie věd ČR. Pp. 375-410
90
3.
OTČENÁŠEK, J. (2003): Srbové a Makedonci z vybraných zemí bývalé SRFJ v ČR. Z. Uherek, editor: Integrace cizinců na území České republiky. Výzkumné zprávy a studie vytvořené na pracovištích Akademie věd České republiky na základě usnesení vlády České republiky č. 1266/2000 a 1360/2001. Praha: Akademie věd ČR. Pp. 305-318 PERNES, J. (2003): Česká republika náš nový domov? Z. Uherek, editor: Integrace cizinců na území České republiky. Výzkumné zprávy a studie vytvořené na pracovištích Akademie věd České republiky na základě usnesení vlády České republiky č. 1266/2000 a 1360/2001. Praha: Akademie věd ČR. Pp. 577-596. RABUŠIC, L. / BURJANEK, A. (2003): Česká veřejnost a imigranti, aneb vláda míní, veřejnost však mění? Demografie, 45, 2, 88-98 RABUŠIC, L. / BURJANEK, A. (2003): Imigrace a imigrační politika jako prvek řešení české demografické situace?: Výzkumná zpráva. Praha: VÚPSV - Výzkumné centrum Brno UHEREK, Z. (2003): Cizinecké komunity a městský prostor v České republice. Sociologický časopis, 39, 2, 193-216 UHEREK, Z. (2003): Imigranti z Bosny a Hercegoviny. Z. Uherek, editor: Integrace cizinců na území České republiky. Výzkumné zprávy a studie vytvořené na pracovištích Akademie věd České republiky na základě usnesení vlády České republiky č. 1266/2000 a 1360/2001. Praha: Akademie věd ČR. Pp. 319-326. UHEREK, Z. (2003): Úspěšné a neúspěšné strategie integrace cizinců. Závěry terénních výzkumů. Z. Uherek, editor: Integrace cizinců na území České republiky. Výzkumné zprávy a studie vytvořené na pracovištích Akademie věd České republiky na základě usnesení vlády České republiky č. 1266/2000 a 1360/2001. Praha: Akademie věd ČR. Pp. 327-348
91
II.
3.
II. WHELANOVÁ, M. (2003): Zaměstnání a povolání. kolektiv autorů, Právní komparativní studie programu migrace. Praha: Open Society Fund Praha. Pp. 5-11
HORÁKOVÁ, M. (2004): Trendy v zahraničních pracovních migracích v České republice v letech 1995 - 2004. Praha: VÚPSV. 20 pp
ZILYNSKYJ, B. (2003): Ukrajinci českých zemí po roce 1989. Z. Uherek, editor: Integrace cizinců na území České republiky. Výzkumné zprávy a studie vytvořené na pracovištích Akademie věd České republiky na základě usnesení vlády České republiky č. 1266/2000 a 1360/2001. Praha: Akademie věd ČR. Pp. 597-617
HYÁNKOVÁ, T. (2004): Problém identity kabylských imigrantů v České republice. Diplomová práce. Praha: Ústav etnologie FF UK
Rok 2004
KOCOUREK, J. (2004): "Vietnamští občané v ČR. " Web page http://cizinci.ecn.cz//lide
Aktivní výběr kvalifikovaných zahraničních pracovníků, pilotní projekt (2004): Praha: MPSV
KROUPA, A. a kol. (2004): Nelegální zaměstnávání a podnikání cizinců na českém trhu práce. Sociální politika. - ISSN 0049-0961 - Roč. 25, č. 5(1999), - s. 16-18.
Za prací do Evropy. Diskriminace na evropských hranicích, amnestie pro nelegálně pobývající cizince, migrační trendy, podněty pro českou migrační politiku. (2004): Praha: Člověk v tísni. 43 pp
PAŘÍZEK, P. (2004): Komplexní analýza azylového systému v ČR včetně navržení legislativních a praktických opatření k jeho zefektivnění. Brno: SOZE SMOLÍKOVÁ, Z. (2004): Koncepce integrace cizinců v České republice očima ministerstva práce a sociálních věcí. Sondy, 14, 42, 7 příloha
DRBOHLAV, D. / EZZEDDINE / LUKŠÍKOVÁ, P. (2004): Integrace cizinců v ČR: Studie arménské, vietnamské a ukrajinské komunity v Praze a Středočeském kraji. Výzkumná zpráva. Praha: Mezinárodní organizace pro migraci
STÝSKALÍKOVÁ, V. (2004): Modely integrace imigrantů a jejich projevy v české politice. Středoevropské politické studie, 6, 2-3, 1-13
GABAL, Ivan (2004): Analýza postavení cizinců dlouhodobě žijících v ČR a návrh optimalizačních kroků. pracovní studie. Praha: Ivan Gabal Analysis a Consulting. 26 pp. Available at http:// www.mpsv.cz/files/clanky/642/postaveni_cizincu.pdf HORÁKOVÁ, M. (2004): Migrace v České republice před vstupem ČR do Evropské unie. /Migration in the Czech Republic before EU accession. Praha: VÚPSV. 42 pp HORÁKOVÁ, M. (2004): Obyvatelstvo, trh práce a migrace v České republice. "ESCA-C (European Community Studies Association Canada) 2004 Biennal Conference "A Constitution for Europe? Governance in the European Union", Montreal, Kanada HORÁKOVÁ, M. (2004): Reakce České republiky na migraci v rozšířené Evropské unii. Praha: VÚPSV. 64 pp
92
IVANOVIČOVÁ, V. (2004): Pilotní projekt legální migrace vstupuje do další fáze. Práce a sociální politika, 1, 3, 4
BLECHOVÁ, S. (2004): Stát kvůli nelegální migraci zpřísní postih za práci načerno. Lidové Noviny, 7.1.2004, c 5, pp. 1-2
DRBOHLAV, Dušan (2004): Paradoxy a mezinárodní migrace. Integrace cizinců v Evropě. Praha: Slovo 21. Pp. 48-49
3.
TROUPOVÁ, J. (2004): Kvantitativní a kvalitativní aspekty života Američanů v České republice. Magisterská práce. Praha: PřF UK UHEREK, Z. / ČERNÍK, Jan (2004): Výzkumné zprávy a studie o integraci cizinců na území České republiky. Praha: MŠMT ČR UHEREK, Z./ VALÁŠKOVÁ, N./ PLOCHOVÁ, K./ MUŠINKA, M. (2004): Pracovní migrace ze zakarpatské Ukrajiny do ČR. Z. Weinerová R. Uherek, (eds): Migrace do České republiky, sociální integrace a lokální společnosti v zemích původu. Praha: Etnologický ústav AV Rok 2005 BARŠOVÁ, A. (2005): "Multikulturalismus a politiky integrace přistěhovalců v České republice." Web page. Available at www.migraceonline.cz BARŠOVÁ, A./ BARŠA, P. (2005): Přistěhovalectví a liberální stát: Imigrační a integrační politiky v USA, západní Evropě a Česku. Brno: Masarykova univerzita v Brně / Mezinárodní politologický ústav
93
II.
3.
II. ČERNÍK, J. (2005): Co znamená organizovaný zločin v prostředí pracovní migrace v České republice in: Pilotní výzkum prostředí obchodu s lidmi na území České republiky. Praha: IOM ČERNÍK, J. (2005): Klientský systém jako quasi-feudalismus v Česku . Praha: Multikulturní centrum Praha HORÁKOVÁ, M. (2005): Cizinci na trhu práce v České republice v letech 1994-2004. Výzkumná zpráva. Praha: VÚPSV HORÁKOVÁ, M. (2005): Proměny trhu práce v České republice po roce 1989 se zřetelem na pracovní migraci. Praha: VÚPSV ŠATAVA, M. (2005): Zahraniční odborníci v Česku v kontextu mezinárodní mobility vysoce kvalifikovaných pracovních sil. magisterská práce. Praha: PřF UK UHEREK, Z. (2005) editor: Závěry z výzkumu integrace azylantů a efektivity státního integračního programu. 10 pp
KLVAŇOVÁ, R. (2006): Na cestě za důstojným životem: motivy a strategie migrace Arménů žijících v Brně. Magisterská diplomová práce. Brno : Masarykova univerzita, fakulta sociálních studií. 79 pp. Available at http://www.unhcr.cz/dokumenty/diplomprace_klvanova.pdf
3.
SCHROTH, J.: "Uchazeči zařazení do pilotního projektu "Výběr kvalifikovaných zahraničních pracovníků"." Web page [accessed 2006]. Available at http://www.imigracecz.org/?lang=cz&article=media&mm=3176 TOLLAROVÁ, B. (2006): Integrace cizinců v Česku. Pluralita, nebo asimilace? Biograf, 39, 23-52 TOLAROVÁ, B. / STEHLÍKOVÁ, E. / BITRICH, T. / VODOCHODSKÝ, I. / DYMEŠ, P. / PALEČEK, J. (2006): Trh práce a cizinci. Zpráva z výzkumu. Chomutov. NEKORJAK, M. (v tisku): Klientský systém a ukrajinská pracovní migrace do České republiky. Sociální studia: Život v pohybu
VAVROŇ, J. (2005): Cizí pracovníci mění stavby za byznys. Například Vietnamci dlouhodobě pobývající v Česku téměř všichni podnikají. Právo, 3.3.2005, p. 13 Rok 2006 Koncepce výběru a zpracování statistických údajů spojených s migrací a integrací cizinců (2006): Koncepce. Praha: Český statistický úřad BARŠA, P./ BARŠOVÁ, A. (2006): Česká republika jako přistěhovalecká země. Policy Paper. Praha: Ústav mezinárodních vztahů. 10 pp BLAŽEK, Tomáš (2006): Práci cizinců nahradit nelze. Mladá Fronta Dnes, 21. dubna 2006, p. C3 GRYGAR, J. / ČANĚK, M. / ČERNÍK, J. (2006): Vliv kvalifikace na uplatnění a mobilitu na českém trhu práce u migrantů z třetích zemí. Praha.Multikulturní centrum Praha HORÁKOVÁ, M. / MACOUNOVÁ, I. (2006): Mezinárodní pracovní migrace v ČR. Bulletin, 16.: VÚPSV. 63 pp KLVAČOVÁ, P. (2006): Identita integrace: Vyprávění příběhu úspěšné integrace ve vyprávění cizinců žijících v České republice. disertace. Praha: Universita Karlova v Praze, Fakulta sociálních věd. 98 pp
94
95
II.
4.
II.
ZAMĚSTNÁVÁNÍ CIZINCŮ A PRACOVNÍ INTEGRACE V ČR - seznam vybrané literatury tříděné podle roku autorů
BARŠA, P. / BARŠOVÁ, A. (2006): Česká republika jako přistěhovalecká země. Policy Paper. Praha: Ústav mezinárodních vztahů. 10 pp BARŠOVÁ, A. (2005): "Multikulturalismus a politiky integrace přistěhovalců v České republice." Web page. Available at www.migraceonline.cz BARŠOVÁ, A./ BARŠA, P. (2005): Přistěhovalectví a liberální stát: Imigrační a integrační politiky v USA, západní Evropě a Česku. Brno: Masarykova univerzita v Brně / Mezinárodní politologický ústav BLAŽEK, Tomáš (2006): Práci cizinců nahradit nelze. Mladá Fronta Dnes, 21. dubna 2006, p. C3 BLECHOVÁ, S. (2004): Stát kvůli nelegální migraci zpřísní postih za práci načerno. Lidové Noviny, 7.1.2004, c 5, pp. 1-2 BROUČEK, S. (2003): Aktuální problémy adaptace vietnamského etnika v ČR. Z. Uherek, editor: Integrace cizinců na území České republiky. Výzkumné zprávy a studie vytvořené na pracovištích Akademie věd České republiky na základě usnesení vlády České republiky č. 1266/2000 a 1360/2001. Praha: Akademie věd ČR. Pp. 7-184 BROUČEK, S. (2003): Český pohled na Vietnamce (mediální obraz Vietnamu, Vietnamců a vietnamství). Praha: Etnologický ústav AVČR BROUČEK, S. / HRNÍČKO, V. / UHEREK , Z. / VALÁŠKOVÁ, N. (2001): Faktory ovlivňující adaptaci a společenskou integraci přesídlenců z černobylské oblasti v České republice. Výzkumná zpráva. Praha: Ústav pro etnografii a folkloristiku ČSAV BURCIN, B. / KUČERA, T. / DRBOHLAV, D. (2003): Perspektivy populačního vývoje České republiky na období 2003-2065. Praha: DemoArt, PřF UK ČELKO, V. (2003): Mongoli a Česká republika. Ako pomocť k integracii. Z. Uherek , editor: Integrace cizinců na území České republiky. Výzkumné zprávy a studie vytvořené na pracovištích Akademie věd České republiky na základě usnesení vlády České republiky č. 1266/2000 a 1360/2001. Praha: Akademie věd České republiky. Pp. 441-452
96
ČERNÁ, J. (2003): Ruští a ukrajinští imigranti v České republice. Magisterská práce. Praha: PřF UK ČERNÍK, J. (2005): Co znamená organizovaný zločin v prostředí pracovní migrace v České republice in: Pilotní výzkum prostředí obchodu s lidmi na území České republiky. Praha: IOM
4.
ČERNÍK, J. (2000): Gruzínci v Čechách. Výzkumná studie zpracovaná na základě grantu MV ČR. Praha: Etnologický ústav AV ČR. ČERNÍK, J. (2005): Klientský systém jako quasi-feudalismus v Česku . Praha: Multikulturní centrum Praha DERIANOVÁ, L. (2003): Situace Arabů v Plzni. Z. Uherek , editor: Integrace cizinců na území České republiky. Výzkumné zprávy a studie vytvořené na pracovištích Akademie věd České republiky na základě usnesení vlády České republiky č. 1266/2000 a 1360/2001. Praha: Akademie věd České republiky. Pp. 215-25. DRÁPALOVÁ, B. / KOLÁŘOVÁ, I. (2003): Manželství s cizincem (cizinkou) muslimského vyznání. Z. Uherek , editor: Integrace cizinců na území České republiky. Výzkumné zprávy a studie vytvořené na pracovištích Akademie věd České republiky na základě usnesení vlády České republiky č. 1266/2000 a 1360/2001. Praha: Akademie věd České republiky. Pp. 215-259 DRBOHLAV, D. / EZZEDDINE / LUKŠÍKOVÁ, P. (2004): Integrace cizinců v ČR: Studie arménské, vietnamské a ukrajinské komunity v Praze a Středočeském kraji. výzkumná zpráva. Praha: Mezinárodní organizace pro migraci DRBOHLAV, D. / LUPTÁK, M. / JANSKÁ, E. / ŠELEPOVÁ, P. (2001): Menšiny a migranti v České republice: My a oni v multikulturální společnosti 21. století., edited by ed. T. Šišková Praha: Portál DRBOHLAV, Dušan (2004): Paradoxy a mezinárodní migrace. Integrace cizinců v Evropě Praha: Slovo 21. Pp. 48-49 FISCHLOVÁ, D. / ČERŇANSKÁ, D. (2002): Ověření způsobu navrácení příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Praha: VÚPS GABAL, Ivan (2004): Analýza postavení cizinců dlouhodobě žijících v ČR a návrh optimalizačních kroků. pracovní studie. Praha: Ivan Gabal Analysis a Consulting. 26 pp. Available at http:// www.mpsv.cz/files/clanky/642/postaveni_cizincu.pdf GRYGAR, J. / ČANĚK, M. / ČERNÍK, J. (2006): Vliv kvalifikace na uplatnění a mobilitu na českém trhu práce u migrantů z třetích zemí. Praha.Multikulturní centrum Praha
97
II.
4.
II. HÁVA, P. / KŘEČKOVÁ / TŮMOVÁ, N. / SOKOLOVÁ, K. / KNAJFLOVÁ, A. / NESVADBOVÁ, L. / VAVREČKOVÁ, M. / UHEREK, Z. / BLAŤÁK, V. / BEZOUŠKOVÁ, J. (2001): Analýza zdravotní péče pro cizince v České republice. Podpora integrace cizinců v ČR. Zdravotní politika a ekonomika , 3, 2-182 HOLECOVÁ, S. / KOPECKÝ, J (2004): Kabinet si ještě rozmyslí, koho pustit na český trh práce. Hospodářské Noviny, 8.1.2004, p. 1 HORÁKOVÁ, M. (2005): Cizinci na trhu práce v České republice v letech 1994-2004. Výzkumná zpráva. Praha: VÚPSV
HORÁKOVÁ, M. (2001): Zaměstnávání cizinců v České republice. Část 1. výzkumná zpráva. Praha: VÚPS
HORÁKOVÁ, M. (2002): Jaký je přístup ČR k pracovní migraci? Parlamentní zpravodaj, 19-22 HORÁKOVÁ, M. (2003): Mezinárodní migrace a migrace cizí pracovní síly. studie. Praha: VÚPSV. 97 pp
HORÁKOVÁ, M. / MACOUNOVÁ, I. (2003): Mezinárodní pracovní migrace v ČR. Bulletin, 10.: Praha: VÚPSV. 48 pp
HORÁKOVÁ, M. (2000): Mezinárodní pracovní migrace v ČR. Bulletin č. 4 - 16
HORÁKOVÁ, M. / MACOUNOVÁ, I. (2006): Mezinárodní pracovní migrace v ČR. Bulletin, 16.: VÚPSV. 63 pp
HORÁKOVÁ, M. (2004): Obyvatelstvo, trh práce a migraace v České republice. "ESCA-C (European Community Studies Association Canada) 2004 Biennal Conference "A Constitution for Europe? Governance in the European Union", Montreal, Kanada HORÁKOVÁ, M. (2005): Proměny trhu práce v České republice po roce 1989 se zřetelem na pracovní migraci. Praha: VÚPSV HORÁKOVÁ, M. (2004): Reakce České republiky na migraci v rozšířené Evropské unii. Praha: VÚPSV. 64 pp HORÁKOVÁ, M. (2000): Současný vývoj pracovních migrací v České republice. Praha: VÚPSV. 62 pp HORÁKOVÁ, M. (2001): Současný vývoj pracovních migrací v České republice a jejich dopad na trh práce. Demografie, 43, 3, 209-20 HORÁKOVÁ, M. (2000): Srovnávací analýza migračních politik. Vstupní analýza. Praha: VUPSV. 51 pp HORÁKOVÁ, M. (2004): Trendy v zahraničních pracovních migracích v České republice v letech 1995 - 2004. Praha: VÚPSV. 20 pp
4.
HORÁKOVÁ, M. / ČERŇANSKÁ, D. (2001): Zaměstnávání cizinců v České republice. Část 2. Výzkumná zpráva. Praha: VÚPSV HORÁKOVÁ, M. / KRAUSE, D. / POLÍVKA, M. (2002): Zjištění možnosti kontinuálního sledování ukazatelů (znaků) míry integrace cizinců prostřednictvím trhu práce ČR. Výzkumná zpráva. Praha: VÚPSV. 36 pp
HORÁKOVÁ, M. (2004): Migrace v České republice před vstupem ČR do Evropské unie. /Migration in the Czech Republic before EU accession. Praha: VÚPSV. 42 pp
98
HORÁKOVÁ, M. (2002): Trendy ve vývoji mezinárodních pracovních migrací v České republice. Praha: VUPSV. 55 pp
HORÁKOVÁ, M. / POLÍVKA, M. / ČERŇANSKÁ, D. / RUDOLF , V. (2002): Nelegální zaměstnávání cizinců jako překážka v jejich žádoucí integraci na trhu práce. Část 2. Výzkumná zpráva. Praha: VÚPSV HORÁKOVÁ, M. / POLÍVKA, M. / PFEIFER, P. (2001): Nelegální zaměstnávání cizinců jako překážka v jejich žádoucí integraci na trhu práce. Část 1. výzkumná zpráva. Praha: VÚPSV HORÁKOVÁ, M. DRBOHLAV, D. (2001): Mezinárodní pracovní migrace v ČR. Bulletin č. 6 Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí HORÁKOVÁ, M. KUX, J. (2003): Národní zpráva o neformální ekonomice v České republice. Praha: VÚPSV HOŠKOVÁ, S. (2003): Integrace Arabů v Praze, v Liberci a v Plzni. Z. Uherek , editor: Integrace cizinců na území České republiky. Výzkumné zprávy a studie vytvořené na pracovištích Akademie věd České republiky na základě usnesení vlády České republiky č. 1266/2000 a 1360/2001. Praha: Akademie věd ČR. Pp. 259-272 HRADEČNÝ, P. (2000): Řecká komunita v Československu. Její vznik a počáteční vývoj. Výzkumná zpráva. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR HYÁNKOVÁ, T. (2004): Problém identity kabylských imigrantů v České republice. Diplomová práce. Praha: Ústav etnologie FF UK
99
II.
4.
II. HYŠKA, M. (2006): Česko vítá vzdělané cizince. Lidové Noviny, 15.3.2006 [accessed 30.5.2006] CHOLEWINSKI, R. (2002): Právní postavení migrujících osob, jimž bylo povoleno zaměstnání. Komparativní studie zákonodárství a praxe ve vybraných evropských státech. Štrasburg: Rada Evropy. 94 pp
KOCOUREK, J. (2004): "Vietnamští občané v ČR. " Web page http://cizinci.ecn.cz//lide-azeme. shtml?x=185
IVANOVIČOVÁ, V. (2003): K aktivnímu výběru kvalifikovaných zahraničních pracovníků. Sociální politika, 29, 9, 11-12
KROUPA, A. a kol. (2004): Nelegální zaměstnávání a podnikání cizinců na českém trhu práce. Sociální politika. - ISSN 0049-0961 - Roč. 25, č. 5(1999), - s. 16-18.
IVANOVIČOVÁ, V. (2004): Pilotní projekt legální migrace vstupuje do další fáze. Práce a sociální politika, 1, 3, 4
MARCINKOVÁ, K. (2003): Integrace cizinců v České republice. Sociální politika, 29, 10, 2-3
JANSKÁ, E. (2002): Adaptace cizinců v České republice. disertační práce. PřF UK. 118 pp JIROUŠKOVÁ , J. (2003): Integrace Afričanů a Afroameričanů na území České republiky. Z. Uherek , editor: Integrace cizinců na území České republiky. Výzkumné zprávy a studie vytvořené na pracovištích Akademie věd České republiky na základě usnesení vlády České republiky č. 1266/2000 a 1360/2001. Praha: Akademie věd ČR. Pp. 349-374 JOUZA, L. (2003): Podle práva Evropské unie: jak proti nelegálnímu zaměstnávání. Práce a mzda, 51, 7-8, 78-87 KABELEOVÁ, H. / KUČERA , J. / POLEDNOVÁ, K. / STAŇKOVÁ, I. (2003): Cizinecká politika ve vybraných zemích Evropské unie . Z. Uherek, editor: Integrace cizinců na území České republiky. Výzkumné zprávy a studie vytvořené na pracovištích Akademie věd České republiky na základě usnesení vlády České republiky č. 1266/2000 a 1360/2001 . Praha: Akademie věd ČR. Pp. 453-480 KAHLEROVÁ , V. (2002): Vietnamská menšina v Plzni. Diplomová práce. Plzeň: FHS ZČU, KSA KARHANOVÁ, K. / KADERKA, P. (2003): Obraz cizinců v médiích. Z. Uherek, editor: Integrace cizinců na území České republiky. Výzkumné zprávy a studie vytvořené na pracovištích Akademie věd České republiky na základě usnesení vlády České republiky č. 1266/2000 a 1360/2001. Praha: Akademie věd ČR. Pp. 417-436 KLVAČOVÁ, P. (2006): Identita integrace: Vyprávění příběhu úspěšné integrace ve vyprávění cizinců žijících v České republice. disertace. Praha: Universita Karlova v Praze, Fakulta sociálních věd. 98 pp KLVAŇOVÁ, R. (2006): Na cestě za důstojným životem: motivy a strategie migrace Arménů žijících v Brně. magisterská diplomová práce. Brno : Masarykova univerzita, fakulta sociálních studií. 79 pp. Available at http://www.unhcr.cz/dokumenty/diplomprace_klvanova.pdf
100
KOCOUREK, J. (2001): Vietnamci v České republice. T. Šišková, editor: Menšiny a migranti v České republice; My a oni v multikulturální společnosti 21. století. Praha: Portál
4.
MAROUŠEK J. (2002): Arménští imigranti a jejich integrace do české společnosti. Diplomová práce. Praha: Ústav etnologie FF UK MAROUŠEK J. (2000): Integrace Arménů do české společnosti. Praha: Etnologický ústav AV ČR MARTÍNKOVÁ, Š. (2003): Vietnamská menšina v Praze. Praha: FF UK, katedra kulturulogie MEČIAR, M. (2003): Sociologický výzkum postojů obyvatel Moravskoslezského kraje k problematice imigrantů a uprchlíků . Z. Uherek, editor: Integrace cizinců na území České republiky. Výzkumné zprávy a studie vytvořené na pracovištích Akademie věd České republiky na základě usnesení vlády České republiky č. 1266/2000 a 1360/2001. Praha: Akademie věd ČR. Pp. 495-522 MEZÍKOVÁ, M. (2000): Případová studie čínské komunity v ČR . Výzkumná studie zpracovaná na základě grantu MV ČR. Praha: FF UK NÁDOBA, J. (2005): Nejsou lidi. Firmy loví cizince, úřady plánují vpustit Ukrajince. MF Dnes, 19.1.2005, p. B 1 NEKORJAK, M. (v tisku): Klientský systém a ukrajinská pracovní migrace do České republiky. Sociální studia: Život v pohybu NOŽINA, M. (2003): Mezinárodní organizovaný zločin v České republice. Praha: Themis NOSKOVÁ, H. (2003): Tolerance, minority a cizinci v České republice. Z. Uherek, editor: Integrace cizinců na území České republiky. Výzkumné zprávy a studie vytvořené na pracovištích Akademie věd České republiky na základě usnesení vlády České republiky č. 1266/2000 a 1360/2001. Praha: Akademie věd ČR. Pp. 565-576 OBUCHOVÁ, Ľ. (2003): Čínská komunita v České republice. Z. Uherek, editor: Integrace cizinců na území České republiky. Výzkumné zprávy a studie vytvořené na pracovištích Akademie věd České republiky na základě usnesení vlády České republiky č. 1266/2000 a 1360/2001. Praha: Akademie věd ČR. Pp. 375-410
101
II.
4.
II. OTČENÁŠEK, J. (2003): Imigranti z Bulharska v České republice. Z. Uherek, editor: Integrace cizinců na území České republiky. Výzkumné zprávy a studie vytvořené na pracovištích Akademie věd České republiky na základě usnesení vlády České republiky č. 1266/2000 a 1360/2001. Praha: Akademie věd ČR. Pp. 293-304 OTČENÁŠEK, J. (2003): Řekové a řečtí etničtí Makedonci v České republice. Z. Uherek, editor: Integrace cizinců na území České republiky. Výzkumné zprávy a studie vytvořené na pracovištích Akademie věd České republiky na základě usnesení vlády České republiky č. 1266/2000 a 1360/2001. Praha: Akademie věd ČR. Pp. 273-292 OTČENÁŠEK, J. (2003): Srbové a Makedonci z vybraných zemí bývalé SRFJ v ČR. Z. Uherek, editor: Integrace cizinců na území České republiky. Výzkumné zprávy a studie vytvořené na pracovištích Akademie věd České republiky na základě usnesení vlády České republiky č. 1266/2000 a 1360/2001. Praha: Akademie věd ČR. Pp. 305-318 PAŘÍZEK, P. (2004): Komplexní analýza azylového systému v ČR včetně navržení legislativních a praktických opatření k jeho zefektivnění. Brno: SOZE PERNES, J. (2003): Česká republika náš nový domov? Z. Uherek, editor: Integrace cizinců na území České republiky. Výzkumné zprávy a studie vytvořené na pracovištích Akademie věd České republiky na základě usnesení vlády České republiky č. 1266/2000 a 1360/2001. Praha: Akademie věd ČR. Pp. 577-596
102
STÝSKALÍKOVÁ, V. (2004): Modely integrace imigrantů a jejich projevy v české politice. Středoevropské politické studie, 6, 2-3, 1-13 TOLLAROVÁ, B. (2006): Integrace cizinců v Česku. Pluralita, nebo asimilace? Biograf, 39, 23-52
4.
TOLLAROVÁ, B. / STEHLÍKOVÁ, E. / BITRICH, T. / VODOCHODSKÝ, I. / DYMEŠ, P. / PALEČEK, J. (2006): Trh práce a cizinci. Zpráva z výzkumu. Chomutov: TROUPOVÁ, J. (2004): Kvantitativní a kvalitativní aspekty života Američanů v České republice. Magisterská práce. Praha: PřF UK UHEREK, Z. (2003): Cizinecké komunity a městský prostor v České republice. Sociologický časopis, 39, 2, 193-216 UHEREK, Z. (2003): Imigranti z Bosny a Hercegoviny. Z. Uherek, editor: Integrace cizinců na území České republiky. Výzkumné zprávy a studie vytvořené na pracovištích Akademie věd České republiky na základě usnesení vlády České republiky č. 1266/2000 a 1360/2001. Praha: Akademie věd ČR. Pp. 319-326 UHEREK, Z. (2002): Integrace azylantů. Výzkumná zpráva pro Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky Praha. Praha: Etnologický ústav AV ČR
RABUŠIC, L. / BURJANEK, A. (2003): Česká veřejnost a imigranti, aneb vláda míní, veřejnost však mění? Demografie, 45, 2, 88-98
UHEREK, Z. (2003): Úspěšné a neúspěšné strategie integrace cizinců. Závěry terénních výzkumů. Z. Uherek, editor: Integrace cizinců na území České republiky. Výzkumné zprávy a studie vytvořené na pracovištích Akademie věd České republiky na základě usnesení vlády České republiky č. 1266/2000 a 1360/2001. Praha: Akademie věd ČR. Pp. 327-348
RABUŠIC, L. / BURJANEK, A. (2003): Imigrace a imigrační politika jako prvek řešení české demografické situace. Výzkumná zpráva. Praha: VÚPSV
UHEREK, Z. (2005) editor: Závěry z výzkumu integrace azylantů a efektivity státního integračního programu. Pp.10
RABUŠIC, L. / BURJANEK, A. (2003): Imigrace a imigrační politika jako prvek řešení české demografické situace?: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí Praha - Výzkumné centrum Brno
UHEREK, Z. / ČERNÍK, Jan (2004): Výzkumné zprávy a studie o integraci cizinců na území České republiky. Praha: MŠMT ČR
ŠATAVA, M. (2005): Zahraniční odborníci v Česku v kontextu mezinárodní mobility vysoce kvalifikovaných pracovních sil. magisterská práce. Praha: PřF UK
UHEREK, Z. / HOŠKOVÁ, S. / OTČENÁŠEK, J. (2002): Úspěšné a neúspěšné strategie integrace cizinců. Praha: Etnologický ústav AV ČR
SCHROTH, J.: "Uchazeči zařazení do pilotního projektu "Výběr kvalifikovaných zahraničních pracovníků"." Web page [accessed 2006]. Available at http://www.imigracecz.org/?lang=cz&article =media&mm=3176
UHEREK, Z./ VALÁŠKOVÁ, N./ PLOCHOVÁ, K./ MUŠINKA, M. (2004): Pracovní migrace ze zakarpatské Ukrajiny do ČR. Z. Weinerová R. Uherek, (eds): Migrace do České republiky, sociální integrace a lokální společnosti v zemích původu. Praha: Etnologický ústav AV
SMOLÍKOVÁ, Z. (2004): Koncepce integrace cizinců v České republice očima ministerstva práce a sociálních věcí. Sondy, 14, 42, 7 příloha
VAVROŇ, J. (2005): Cizí pracovníci mění stavby za byznys. Například Vietnamci dlouhodobě pobývající v Česku téměř všichni podnikají. Právo, 3.3.2005, p. 13
103
II.
4.
II. VINDIŠ, R. (2000): Podnikatelé z některých zemí bývalé Jugoslávie (Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Chorvatsko, Srbsko) v centru Prahy. Výzkumná studie zpracovaná na základě grantu MV ČR. Praha: Etnologický ústav AV ČR WHELANOVÁ, M. (2003): Zaměstnání a povolání. kolektiv autorů, Právní komparativní studie programu migrace. Praha: Open Society Fund Praha. Pp. 5-111 ZILYNSKYJ, B. (2003): Ukrajinci českých zemí po roce 1989. Z. Uherek, editor: Integrace cizinců na území České republiky. Výzkumné zprávy a studie vytvořené na pracovištích Akademie věd České republiky na základě usnesení vlády České republiky č. 1266/2000 a 1360/2001. Praha: Akademie věd ČR. Pp. 597-617 Aktivní výběr kvalifikovaných zahraničních pracovníků, pilotní projekt (2004): Praha: MPSV Koncepce výběru a zpracování statistických údajů spojených s migrací a integrací cizinců (2006): koncepce. Praha: Český statistický úřad O vztahu k cizincům pracujícím a žijícím u nás (2001): Praha: Centrum pro výzkum veřejného mínění Za prací do Evropy. Diskriminace na evropských hranicích, amnestie pro nelegálně pobývající cizince, migrační trendy, podněty pro českou migrační politiku. (2004): Praha: Člověk v tísni. 43 pp
CIZINCI, ZAMĚSTNÁVÁNÍ A PRACOVNÍ INTEGRACE CIZINCŮ V ČR
5.
- elektronické zdroje informací
http://www.czso.cz/ciz/cizinci.nsf/i/cizinci_v_cr Stránka Českého statistického úřadu je zaměřena na prezentaci statistických údajů týkajících se cizinců v ČR. Obsahuje údaje týkající se počtu cizinců v ČR, jejich rozmístění v jednotlivé kraje, členění podle pohlaví, státního občanství, věku či např. typu a účelu pobytu v ČR. Významné jsou údaje zohledňující ekonomickou aktivitu cizinců, tzn. počty a státní občanství cizinců v postavení zaměstnanců či cizinců s živnostenským oprávněním. Kapitola vnitřní a zahraniční migrace je zaměřena na cizince, jež se v příslušném roce přistěhovali do ČR, případně vystěhovali z ČR. Mezi další informace náleží např. údaje o počtu osob, jež nabyly státní občanství ČR v příslušných letech, informace o zahraničních studentech vzdělávajících se na školách v ČR, počet nelegálně migrujících cizinců, cizinci odsouzení či vyhoštění, či údaje zaměřené na čerpání zdravotní péče cizinci. http://www.mvcr.cz/rady/cizinci/index.html Stránka Ministerstva vnitra CR s informacemi pro pobyt občanů EU a jejich rodinných příslušníků, či o pobytu občanů tzv. třetích zemí (mimo EU). Nabízí soubor zákonů, vyhlášek a nařízení vlády upravující pobyt cizinců na území ČR, průvodce systémem zdravotní péče pro cizince a další obecné informace a doporučení, vzory formulářů atp. http://www.mvcr.cz/agenda/labyrint/stat_obc.html Stránka Ministerstva vnitra ČR upozorňující na podmínky, na jejichž základě je možno cizinci udělit státní občanství ČR. http://www.mvcr.cz/azyl/ Stránka MV ČR s informacemi týkajícími se azylového řízení a azylu, Dublinského systému, Evropského fondu pro uprchlíky či např. Schengenské spolupráce
104
105
II.
5.
II. http://portal.mpsv.cz/sz/zahr_zam Stránka Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, na níž jsou k dispozici právní předpisy týkající se zahraniční zaměstnanosti, informace týkající se povolení k zaměstnání cizinců, postupy pro zaměstnavatele i cizince, příslušné formuláře, databáze volných pracovních míst pro cizince, informace o projektu Výběr kvalifikovaných zahraničních pracovníků. http://www.cizinci.cz/ Stránka provozovaná Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR ve spolupráci s Mezinárodní organizací pro migraci. Informuje o opatřeních a změnách vztahujících se k integraci cizinců v souvislosti se vstupem ČR do EU. – související právní předpisy ČR a EU, koncepční a politické dokumenty, mezinárodní úmluvy, projekty, studie a výzkumné zprávy. http://www.domavCR.cz/ Stránka provozovaná Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR ve spolupráci s Mezinárodní organizací pro migraci vznikla s cílem poskytnout cizincům dostatek srozumitelných informací o životě v ČR . Nabízí praktické rady z oblasti bydlení, lékařské péče, podnikání, sociálního zabezpečení apod., či kontakty na úřady i na nestátní organizace. Stránky jsou zacíleny na zvýšení úrovně informovanosti cizích státních příslušníků dlouhodobě usazených v České republice. Těžiště stránek spočívá v databázi Rady pro život v České republice, kde jsou k nalezení strukturované informace (rady a návody) k různým situacím, které jsou součástí života v České republice. Z hlediska zaměření tohoto textu je nejvýznamnější rubrika Zaměstnání. Obsahuje základní informace o práci v ČR, podmínkách vstupu cizinců na trh práce, problematiku povolení k zaměstnávání, požadované postupy pro cizince i zaměstnavatele, informace o přestupcích a právních deliktech s nimi spojených. Informace o dění v komunitách, o změnách právních předpisů, jsou k dispozici v sekci Novinky. Uživatelé si mohou stáhnout časopisy komunit v elektronické podobě v sekci Časopisy on-line. Na stránkách jsou k dispozici užitečné kontakty v Adresáři kontaktů; společenské a kulturní dění je možné sledovat v Kalendáři akcí. Na české verzi stránek je sekce Lidé a země, kde redakce shromažďuje populární formou napsané články o komunitách cizinců v ČR, o jejich zemích původu a o zajímavých aspektech mezinárodní migrace.
106
http://imigrace.mpsv.cz/ http://www.imigracecz.org/ Stránky zaměřené především na projekt Aktivního výběru kvalifikovaných zahraničních pracovníků. Cílem projektu je vytvořit atraktivní podmínky pro odborníky ze zahraničí, aby se trvale usazovali v České republice. Stránky obsahují podrobné informace pro cizince i zaměstnavatele o postupu při získávání zaměstnání na území ČR. Stránku provozuje ve spolupráci s MPSV ČR Mezinárodní organizace pro migraci.
5.
http://www.praceprocizince.cz/ Tyto stránky vytvořilo Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR v rámci pilotního projektu Výběr kvalifikovaných zahraničních pracovníků. Cílem aplikace je propojit zaměstnavatele z České republiky, kteří mají zájem přijmout na místa, jež nelze dlouhodobě obsadit, občany ČR a dalších zemí EU, kvalifikované pracovníky ze zahraničí, se zájemci o vstup do pilotního projektu. Zaregistrovaní zaměstnavatelé mohou na těchto stránkách zdarma umístit své inzeráty a zároveň si prohlížet profily potenciálních zaměstnanců. Naopak zahraniční zájemci o vstup do projektu zde mohou po zaregistrování umístit své profesní profily a sledovat nabídky zaměstnavatelů v ČR. http://www.migraceonline.cz/ Multikulturní centrum Praha nabízí na své stránce všeobecné informace o migraci, články, odborné studie, diskuse o novelách zákonů, projekty atp. http://www.iir.cz/ Stránka Ústavu mezinárodních vztahů Praha informuje o vědeckých výzkumech a analýzách v oblasti mezinárodních vztahů, české zahraniční a politiky, včetně politiky přistěhovalectví a integrace. http://opu.cz/ Stránky Organizace pro pomoc uprchlíkům, nevládní neziskové organizace, která se zabývá právní, sociální a psychologickou pomocí uprchlíkům a ostatním cizincům na území ČR. Stránky poskytují informace o sociálním a právním poradenství zejména v oblasti pobytového statusu, zaměstnání, vzdělávání v České republice. Zvýšenou pozornost věnuje ohroženým skupinám mezi uprchlíky, tj. dětem, ženám ve zranitelném postavení, osobám nemocným a postiženým. Stránky informují v řadě dokumentů o jejich faktické situaci v ČR, komentují a připomínkují právní normy a informují o realizovaných projektech pro tuto oblast.
107
II.
5.
II. http://www.unhcr.cz/ Stránky Úřadu Vysokého komisaře Organizace spojených národů pro uprchlíky (UNHCR), který byl zřízen Valným shromážděním OSN v roce 1950, jako subjekt poskytující ochranu a pomoc uprchlíkům. Informace na stránkách UNHCR obsahují řadu doporučení, postupů a kritérií pro přiznání postavení uprchlíka. Obsahují řadu aktuálních informací ze světa i ČR, informují o realizovaných projektech a nových publikacích v dané oblasti. http://www.helcom.cz/ Český helsinský výbor je nevládní neziskovou organizací pro lidská práva. Na svých stránkách monitoruje stav lidských práv v ČR se zvláštním důrazem na vybrané oblasti. Cizinecká problematika je jednou z nich. http://soze.cz/workinczech/ Stránky k projektu zaměřeného na cizince, kteří mají obtíže s uplatněním na trhu . Cílem projektu realizovaného Rozvojovým partnerstvím Hedera je navrhnout a pilotně odzkoušet Koncepci systémové podpory pracovního uplatněné cizinců v oblasti individuální sociální práce s cílovou skupinou a sadě integračních kurzů (kurz pracovní integrace, kurz PC, motivační kurz) a kurzů českého jazyka. Pro jednotlivé části koncepce jsou vyvíjeny učební a metodické materiály, které mají za cíl zajištění jednotného standardu poskytovaných služeb a rovněž i udržitelnost navržené koncepce do budoucna. http://migration.cuni.cz/ Stránky Centra pro studium migrace při Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy. Obsahuje informace o realizovaných projektech orientovaných na vztah religiozity a integrace. Při Centru pro studium migrace je rovněž dostupná oborová knihovna, zaměřená k fenoménu migrace, integrace a souvisejících sociálních jevů. http://www.iom.cz/ Informační stránky o programech, pokrývající potřeby migrujících osob, vyhnanců a vnitřních přesídlenců, lidí bez státní příslušnosti a dalších migrantů, kteří potřebují pomoci v zemi svého původu nebo v zemi hostitelské. Programy se týkají zejména dobrovolných návratů, zahraniční rozvojové pomoci ČR, integrace cizinců, prevence a potírání obchodu s lidmi, informační kampaně.
ZÁKLADNÍ PRÁVNÍ PŘEDPISY ČR TÝKAJÍCÍ SE ZAMĚSTNÁVÁNÍ CIZINCŮ
6.
(zdroj MPSV)
Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „zákon o zaměstnanosti“); Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č.. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“); Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých dalších zákonů (dále jen „pobytový zákon“); Zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“); Zákon 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů; Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“); Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích (dále jen „zákon o správních poplatcích“); Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů; Vyhláška č. 192/1993 Sb., o kolkových známkách, ve znění pozdějších předpisů; Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů; Zákon č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů; Zákon ČNR č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů; Zákon č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů; Nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne 15. října 1968, o svobodě pohybu pracovníků Společenství; Nařízení Rady (EHS) č. 311/76 ze dne 9. února 1976, o sestavování statistik o zahraničních pracovnících; Zákon č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců
108
109
II.
Postavení cizinců na trhu práce v Praze Zpráva z výzkumu Výzkumný tým: Eva Stehlíková, Helena Konopásková
110
Tato zpráva je součástí projektu „Systémová koncepce podpory pracovního uplatnění cizinců dlouhodobě žijících na území hl.m. Prahy (Work in Prague)“, realizovaného v rámci „Programu Iniciativy Společenství EQUAL“.
111
112
